ALEXANDER DUMAS:

HRABÌ DE MONTE CRISTO

DÍL III.

ROMÁN

PØELOŽILA EMA HORKÁ

ILLUSTROVAL ST. HUDEÈEK

NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK V PRAZE

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA

Tiskem Unie v Praze

I.

SOUSTOLOVNÍCI.

V domì ulice du Helder, kde Albert de Morcerf mìl ujednanou schùzku s hrabìtem de Monte Cristo, všecko se pøipravovalo ráno dne 21. kvìtna, aby slovu mladého muže bylo uèinìno zadost.

Albert de Morcerf obýval pavilon, stojící v rohu velikého dvora proti jiné budovì, urèené pro služebnictvo. Pouze dvì okna toho pavilonu vedla do ulice, tøi z ostatních obrácena byla do dvora a dvì v pravém úhlu do zahrady.

Mezi tímto dvorem a zahradou zvedalo se, vystavìno se špatným vkusem císaøské architektury, rozsáhlé a elegantní obydlí hrabìte a hrabìnky de Morcerf.

Podél celé šíøky tohoto majetku táhla se smìrem ulice zeï, na níž postaveny byly ve stejné vzdálenosti od sebe vázy s kvìtinami a v níž proražena byla uprostøed veliká vrata z pozlacených møíží, sloužící za hlavní vchod; takøka u samé lože vrátného byla malá dvíøka, kudy procházeli sloužící, nebo i páni, vycházející nebo vracející se pìšky.

V této volbì pavilonu, urèeného Albertovi za obydlí, uhodneme delikátní prozøetelnost matky, která, nechtíc se odlouèiti od svého syna, pøece jen chápe, že mladý muž vicomtova vìku potøebuje úplné svobody. S druhé strany musíme pøiznati, že byl v tom i moudrý egoism mladého muže, zaujatého volným, zahálèivým životem, jaký vedou synové vznešených rodin a jejž mu rodièe vyzlacovali jako ptáku klec.

Tìmi dvìma okny, obrácenými do ulice, mohl Albert de Morcerf podnikati své vnìjší výzkumy. Pohled ven je nezbytný mladým mužùm, kteøí chtìjí stále vidìt lidi na svém obzoru, by to byl i pouhý obzor ulice! Když pak dokonèil své výzkumy a zasloužily-li si ty výzkumy hlubšího vyšetøení, mohl se Albert de Morcerf vydat na výzkumnou cestu a vyjít malými dvíøky, tvoøícími protìjšek k tìm, která vidìli jsme vedle lože vrátného, a která zasluhují si zvláštní zmínky.

Byla to malá dvíøka, o nichž byli bychom soudili, že jsou zapomenuta celým svìtem od dob, kdy dùm byl vystavìn, a že jsou stále zavøena, tak skromnì a zaprášenì vypadala, ale jejichž stìžeje a zámek, peèlivì olejem namazány, prozrazovaly tajemné a pilné používání. Tato malá potmìšilá dvíøka soutìžila s obìma ostatními a vysmívala se vrátnému, jehož bdìlosti a pravomoci unikala, otevírajíce se, jako povìstné dveøe jeskynì z Tisíce a jedné noci, jako zaèarovaný Sezam Ali-Babùv, pomocí jakýchsi kabalistických slov, pronesených nejsladèím hlasem, nebo nìjakého umluveného zaškrábání, zpùsobeného nejštíhlejšími prsty na svìtì.

Na konci tiché, prostorné chodby, k níž vedly ty malé dveøe a jež sloužila za pøedsíò, ležela vpravo Albertova jídelna, vedoucí do dvora, a vlevo salonek, obrácený do zahrady. Hustá køoví a popínavé rostliny, rozkládající se vìjíøovitì pøed okny, zakrývaly dvoru i zahradì pohled do obou místností, jediných, kam mohly vniknouti zvìdavé pohledy, nebo obì umístìny byly v pøízemí.

V prvním poschodí se obì ty místnosti opakovaly a k nim pøibyla ještì tøetí, zøízená nad pøedsíní. Tyto tøi místnosti sloužily za salon, ložnici a boudoir.

Pøízemní salon byla pouze jakási alžírská komnata s divany, urèená pro kuøáky.

Boudoir v prvním poschodí vedl do ložnice a neviditelnými dveømi byl spojen se schodištìm. Jak vidìt, byla uèinìna všechna obezøetná opatøení.

Nad tímto prvním poschodím rozkládal se rozsáhlý atelier, rozšíøený tím, že odstranìny byly stìny a pøepážky, pandemonium, v nìmž umìlec pøekonal dandyho. Tam uchýlily se a nahromadily všecky Albertovy rozmary, jak po sobì následovaly, lovecké rohy, basy, flétny, úplný orchestr, nebo Albert mìl jistou dobu ne lásku, ale chvilkovou zálibu v hudbì; pak podstavce, palety, barevné tužky, nebo po hudebním vrtochu následoval rozmar malíøský; a koneènì fleurety, boxerské rukavice, šavle a hole všeho druhu, nebo, øídì se tradicemi dnešních mladých módních mužù, Albert de Morcerf pìstoval s nekoneènì vìtší vytrvalostí, než jakou projevil pøi hudbì a malbì, tato tøi umìní, jež doplòují lví výchovu, to jest, šerm, box a hùl, a v této místnosti, ustanovené k tìlesným cvièením, pøijímal postupnì Grisiera, Cookse a Charlesa Lebouchera.

Ostatní zaøízení této privilegované místnosti tvoøily staré tìžké skøínì z doby Františka I., skøínì plné èínského porculánu, japonských váz, terakot od Lucy della Robbia a mis od Bernarda de Palissy; starobylá køesla, v nichž snad sedávali Jindøich IV. nebo Sully, Ludvík XIII. nebo Richelieu, nebo dvì z tìchto køesel, ozdobená vyøezávaným erbem, v nìmž na azuru záøily tøi francouzské lilie a královská koruna nad nimi, pocházela zøejmì z královské komory Louvrù nebo aspoò nìkterého královského zámku. Po tìchto køeslech, potažených látkami temných, pøísných barev, rozhozena byla smìs bohatých tkanin živých odstínù, zbarvených pod perským sluncem, nebo rozkvetších pod prsty žen z Kalkutty nebo z Èandamagaru. Co tam dìlaly ty látky, toho nebylo lze øíci; oèekávaly, tìšíce oko, úèel, neznámý i samotnému jejich majiteli, a zatím prozaøovaly komnatu svými hedvábnými a zlatými odlesky.

Na nejèelnìjším místì stálo piano z rùžového døeva, zhotovené Rollerem a Blanchetem podle rozmìrù našich liliputánských salonù, pøes to však uzavírající celý orchestr ve své úzké zvuèné dutinì a sténající pod tíží mistrovských dìl Beethovenových, Weberových, Mozartových, Haydnových, Grétryho a Porporových.

Dále pak podél stìn, nade dveømi, u stropu meèe, dýky, hevery, palice, sekyry, úplné zbroje, pozlacené, damaskované, vykládané; herbáøe, kusy nerostù, žínìmi vycpaní ptáci, otvírající k nehybnému letu køídla ohnivých barev a zobáky, které se nikdy nezavrou.

Rozumí se, že tento pokoj byl Albertovým oblíbeným místem.

Pøes to však v den schùzky zvolil si mladý muž v polovièní toilettì za svùj hlavní stan pøízemní salonek. Tam na stole, obklíèeném na urèitou vzdálenost širokým, pružným divanem, skvìly se v nádobách ze sprýskaného porculánu, jaký milují Holanïané, všecky známé tabáky, od žlutého tabáku petrohradského pøes maryland portoricco a latakii až po èerný sinajský. Vedle nich v bednièkách z vonného døeva srovnány byly podle velikosti a kvality puros, regalia, havana a manilla; koneènì v otevøené skøíni sbírka nìmeckých dýmek, korály zdobených èibukù s jantarovými troubely a narghilé, vykládaných zlatem, s dlouhými marokinovými rourami, stoèenými jako hadi, oèekávaly rozmar nebo pøízeò kuøákù. Albert sám øídil uspoøádání, vlastnì symetrický nepoøádek, na nìjž úèastníci moderní snídanì rádi po kávì pohlížejí závojem kouøe, jenž uniká jim se rtù a stoupá ke stropu v dlouhých rozmarných spirálách.

Ve tøi ètvrti na deset vešel komorník. Tvoøil zároveò s malým, patnáctiletým groomem, mluvícím pouze anglicky a odpovídajícím na jméno John, všecko Morcerfovo služebnictvo. Rozumí se, že v obyèejných dnech byl mu kuchaø z paláce k disposici a za velkých pøíležitostí i hrabìcí myslivec.

Tento komorník, jenž nazýval se Germain a jenž tìšil se úplné dùvìøe svého mladého pána, držel v ruce svazek novin, který položil na stùl, a balíèek dopisù, jejž podal Albertovi.

Albert roztržitì pohlédl na rùzné tyto listy, vybral z nich dva naparfumované a napsané jemným písmem, rozpeèetil je a pøeèetl je s jistou pozorností.

,,Jak došly ty listy?“ tázal se.

„Jeden pøišel poštou, druhý byl pøinesen sluhou paní Danglarsové.“

„Vzkažte paní Danglarsové, že pøijímám místo, které mi nabízí ve své lóži… Poèkejte, pøec… Pak bìhem dne zajdete k Rose; øeknete jí, že po Opeøe pøijdu k ní, jak mne zve na veèeøi, a pøinesete jí šest lahví vybraných vín, Chypre Xeres, Malaga a soudek ostendských ústøic… Vezmìte ústøice od Borela a nezapomeòte mu øíci, že jsou pro mne.“

,,V kolik hodin pøeje si pán snídat?“

„Kolik je hodin?“

„Tøi ètvrti na deset.“

„Nuže, pøipravte snídaní pøesnì na pùl jedenáctou. Debray bude snad musit jít do ministerstva… A kromì toho…,“ (Albert pohlédl do zápisníku) „je to hodina, kterou jsem urèil hrabìti, 21. kvìtna, v pùl jedenácté dopoledne. A aèkoli pøíliš nespoléhám na jeho slib, chci pøes to být pøesný. Abych nezapomnìl, nevíte, vstala-li již paní hrabìnka?“

„Pøeje-li si pan vicomte, optám se na to.“

„Ano… požádejte ji o jeden z jejích sklepù na likéry, mùj není úplný, a øeknìte jí, že budu mít èest zajít k ní asi ve tøi hodiny a pøedstavit jí nìkoho.“

Když sluha odešel, Albert vrhl se na divan, roztrhl pásku dvou nebo tøí denních listù, pohlédl na divadelní rubriku, ušklíbl se, vida, že hraje se opera a ne balet, marnì hledal ve voòavkáøských inserátech zubní pastu, o níž slyšel, a odhodil postupnì troje nejètenìjší paøížské noviny, mluvì sám k sobì v dlouhém zívnutí:

„Opravdu, ty noviny jsou stále nudnìjší.“

V té chvíli zastavil se lehký koèár pøede dveømi a za okamžik nato vešel komorník, ohlašuje pana Luciena Debraye. Velký, bledý, svìtlovlasý muž, šedého a jistého oka, tenkých a chladných rtù, v modrém kabátì se zlatými ciselovanými knoflíky, s bílou vázankou, s monoklem, visícím na hedvábné šòùrce, jejž hnutím oboèního svalu upevòoval obèas v dutinì pravého oka, vstoupil bez úsmìvu, beze slova a s poloúøední tváøí.

„Dobrý den, Luciene… Dobrý den!“ zvolal Albert. „Ach, mùj drahý, dìsíte mne svou pøesností! Co pravím, pøesností! Vy, kterého èekal jsem posledního, vy pøicházíte v deset hodin bez pìti minut, když schùzka je urèena na pùl jedenácté! To je zázrak! Bylo by snad náhodou ministerstvo svrženo?“

„Ne, pøedrahý,“ odtušil mladý muž, zaboøuje se do divanu; „upokojte se, kolísáme stále, ale nepadneme nikdy, a zaèínám již vìøit, že pøecházíme prostì k nesesaditelnosti, nehledì k tomu, že záležitosti poloostrova upevní nás nadobro.“

„Ach ano, pravda, vyháníte dona Carlose ze Španìlska.“

„Nikoli, pøedrahý, nepleme si to; pøevádíme ho na druhou stranu francouzských hranic a nabízíme mu královské pohostinství v Bourges.“

„V Bourges?“

„Ano, nemá si, u èerta, co naøíkat! Bourges je mìsto Karla VII. Jakže, vy jste to nevìdìl? Celá Paøíž to ví od vèerejška a pøedevèírem proniklo to již na bursu, nebo pan Danglars (nevím, jak to pøijde, že ten èlovìk dostává zprávy zároveò s námi), nebo pan Danglars hrál a la hausse a získal milion.“

,,A vy novou stužku, jak se zdá, nebo vidím o modrou stužku více v øádce vašich øádù.“

„Eh, poslali mi hvìzdu Karla III.,“ odvìtil nedbale Debray.

„Jdìte, nedìlejte lhostejného a pøiznejte se, že vás to tìší.“

„Na mou vìru, ano; jako doplnìk úboru vyjímá se øádová hvìzda dobøe na fraku; je to elegantní.“

„A,“ dodal Morcerf s úsmìvem, „èlovìk vypadá jako princ Waleský nebo jako vévoda Zákupský.“

„Proto vidíte mne tak èasnì, pøedrahý.“

„Protože jste obdržel øád Karla III. a že mi chcete oznámit tu radostnou zprávu?“

„Ne, ale protože jsem ztrávil celou noc expedováním listù: dvacet pìt diplomatických depeší. Když jsem se dnes ráno za svìtla vrátil domù, chtìl jsem spát, Ale hlava mne rozbolela, vstal jsem tedy, abych hodinu jezdil na koni. V Boulogni však zmocnila se mne nuda a hlad, dva nepøátelé, kteøí zøídka kdy jdou spoleènì, kteøí se však pøes to proti mnì spikli; jakési carlo-republikánské spojení. Tu jsem si vzpomnìl, že se dnes ráno u vás hoduje, a zde tedy jsem: mám hlad, nakrmte mne; nudím se, bavte mne.“

,,To je moje hostitelská povinnost, drahý pøíteli,“ pravil Albert, zvonì na komorníka, zatím co Lucien koncem své hùlky se zlatým, tyrkysy vykládaným knoflíkem vyhazoval do vzduchu rozbalené noviny; „Germaine, sklenku xeres a suchar. Prozatím, drahý Luciene — zde jsou doutníky, rozumí se, pašované; musíte je okusit a øíci potom svému ministrovi, aby nám prodával takové, místo onìch oøechových listù, k jejichž kouøení odsuzuje dobré obèany.“

„Hrome, to si dám pozor! Jakmile byste je mìli od vlády, zdály by se vám odpornými a nechtìli byste jich již. Ostatnì se to netýká vnitra, týká se to financí: obrate se na pana Humanna, oddìlení nepøímých daní, korridor A, èíslo 26.“

„Vskutku,“ prohodil Albert, „pøekvapujete mne rozsahem svých vìdomostí. Ale vezmìte si pøece doutník!“

„Ach, drahý vicomte,“ pravil Lucien, zapáliv si manilla o rùžovou svíèku, hoøící ve støíbrném, pozlaceném svícnu, a vrhnuv se zpìt na divan, „ach, drahý vicomte, jak jste šasten, že nemáte co dìlat! Vskutku, neznáte svého štìstí!“

„A co byste dìlal, mùj drahý smiøovateli øíší,“ ujal se slova Morcerf s lehkou ironií, „kdybyste nièeho nedìlal? Jakže, osobní tajemník ministrùv, zasvìcený do velikých úkladù evropských a souèasnì i do malých intrik paøížských, chránící krále, ba více — královny! — shromažïující strany, øídící volby, konající ze svého kabinetu svým perem a telegrafem více, než vykonal Napoleon za svých váleèných tažení svým meèem a vítìzstvími, mající dvacet pìt tisíc liber renty kromì služného, konì, za kterého Chateau Renaud nabízel ètyøi sta louisdorù a nezískal ho, krejèího, jenž nikdy nezkazí kalhot, mající Operu, Jockey Club a Variétés, nenajde v tom všem, èím by se pobavil? Nuže budiž, já vás pobavím!“

„Jak to?“

„Získám vám novou známost.“

„S mužem èi se ženou?“

„S mužem.“

,,Oh, znám jich již pøíliš mnoho!“

„Ale takových, jaký je ten, o nìmž mluvím, neznáte.“

„Odkud pøichází? Z konce svìta?“

„Snad ještì z vìtší dálky.“

„Zpropadenì! Doufám, že nenese naše snídání?“

„Ne, buïte klidný, naše snídání pøipravuje se v mateøských kuchyních. Máte tedy hlad?“

„Ano, pøiznávám se, jakkoli je to pokoøující. Ale obìdval jsem vèera u pana de Villefort a pozoroval jste to, drahý pøíteli? — u všech tìch soudních lidí se velmi špatnì jí; èlovìk by vždycky øekl, že mají výèitky svìdomí.“

„Eh, vy mùžete nìco mluvit o obìdech jiných lidí a zlehèovat je pøirovnáním s tím, co se jí u vašich ministrù!“

„Ano, ale my si aspoò nezveme slušných lidí. A kdybychom nebyli nuceni nabídnout svùj stùl nìkolika mezkùm, kteøí dobøe smýšlejí a hlavnì dobøe hlasují, støežili bychom se svého vlastního obìda jako moru, to prosím, abyste uvìøil.“

„Nuže, mùj milý, vezmìte si druhou sklenku xeres a nový suchar.“

„S radostí, vaše španìlské je výteèné; vidíte, že jsme mìli zcela pravdu, když jsme zjednali pokoj té zemi.“

„Ano, ale don Carlos?“

„Nuže, don Carlos bude pít bordeauxské a za deset let oženíme jeho syna s malièkou královnou.“

„Což vynese vám zlaté rouno, budete-li ještì pøi ministerstvu.“

„Zdá se mi, Alberte, že dnes ráno máte systém krmit mne kouøem.“

„Ach, uznejte, že to ještì nejlíp ukonejší žaludek. Ale vida, slyším v pøedsíni Beauchampùv hlas, budete se hádat a ukrátíte si chvíli.“

„K vùli èemu?“

„K vùli novinám.“

„Oh, drahý pøíteli,“ odvìtil Lucien se svrchovaným pohrdáním, „což ètu noviny?“

„Tím spíše; budete se tedy mnohem víc hádat.“

„Pan Beauchamp!“ hlásil komorník.

„Vstupte, vstupte, strašlivé pero!“ pravil Albert vstav a jda vstøíc mladému muži. „Zde je Debray, který vás nenávidí, aniž by vás èetl; aspoò to øíká.“

„Má pravdu,“ odtušil Beauchamp; „je jako já, kritisuji ho, aniž bych vìdìl, co èiní. Dobrý den, komture.“

„Ach, vy to již víte?“ odvìtil soukromý sekretáø, vymìòuje se žurnalistou stisk ruky a úsmìv.

„Jak by ne!“ prohodil Beauchamp.

„A co se tomu øíká ve svìtì?“

„V kterém svìtì? Máme mnoho svìtù léta Pánì 1838.“

„Nu, ve svìtì kriticko-politickém, k jehož lvùm náležíte.“

„Nu, øíká se, že je to velmi správné a že sejete dosti èerveného, aby mohlo vyrùst i trochu modrého.“

„Hleïme, hleïme, to není špatné,“ pravil Lucien; „proè se nepøidáte k nám, drahý Beauchampe? Se svým duchem uèinil byste kariéru ve tøech, ètyøech letech.“

„Èekám také jen na jediné, abych se pak øídil vaší radou: totiž na ministerstvo, které by bylo aspoò na pùl roku zabezpeèeno. A nyní slovíèko, drahý Alberte, nebo musím pøece nechat toho ubohého Luciena oddechnout. Snídáme, èi obìdváme? Mám totiž snìmovnu. V našem zamìstnání není, jak vidíte, všecko rùžové.“

,,Snídáme pouze; èekáme již jen na dvì osoby a pùjdeme ke stolu hned, jak pøijdou.“

„Jaké to osoby èekáte k snídání?“ tázal se Beauchamp.

„Šlechtice a diplomata,“ odvìtil Albert.

„To bude trvat dvì malé hodiny šlechtici a dvì velké hodiny diplomatovi. Vrátím se k dessertu. Nechte mi jahody, kávu a doutníky. Sním ve snìmovnì kotletu.“

„Neèiòte tak, Beauchampe, nebo kdyby tím šlechticem byl tøeba Montmorency a diplomatem Metternich, budeme snídat pøesnì v pùl jedenácté. Prozatím uèiòte jako Debray, ochutnejte moje xeres a suchary.“

„Nuže, budiž, zùstanu. Dnes ráno se rozhodnì musím pobavit.“

„Dobrá, jste na tom tedy jako Debray! A zdá se mi pøec, že když ministerstvo je smutno, oposice má být veselá.“

„Ach, vidíte, drahý pøíteli, vy naprosto nevíte, co mi hrozí. Dnes ráno budu slyšet ve snìmovnì øeè pánì Danglarsovu a veèer u jeho ženy tragedii od jednoho francouzského paira. A èert vezme konstituèní vládu! Když jsme mìli, jak jsem slyšel, na výbìr, jak to, že jsme si vybrali tuhle?“

„Rozumím: musíte si zjednat zásobu veselosti.“

„Nemluvte špatnì o øeèech pánì Danglarsových,“ pravil Debray; „hlasuje pro vás, je pøi oposici.“

„To je právì to zlé! Také èekám, že ho pošlete øeènit do Luxemburku, abyste se mohli dosyta vysmát.“

„Mùj milý,“ pravil Albert Beauchampovi, „je vidìt, že záležitosti španìlské jsou urovnány, jste dnes nesnesitelnì štiplavý. Pamatujte pøec, že paøížská kronika mluví o mém sòatku se sleènou Evženií Danglarsovou. Nemohu vás tedy s dobrým svìdomím nechat mluvit špatnì o výmluvnosti muže, jenž má mi jednoho dne øíci: „Pane vicomte, víte, že dám své dceøi dva miliony.“

,,Eh, jdìte,“ prohodil Beauchamp, ,,k té svatbì nikdy nedojde! Král mohl ho uèinit baronem, bude moci uèiniti ho pairem, ale nikdy ho neuèiní šlechticem, a hrabì de Morcerf je pøíliš aristokratem, aby pøivolil pro mizerné dva miliony k mesalianci. Vicomte de Morcerf smí si vzít jen markýzu.“

„Dva miliony!“ odtušil Morcerf. „Je to pøece slušné!“

„Je to spoleèný kapitál boulevardového divadla, nebo železnice z Botanické zahrady do Rapée.“

„Nechte ho mluvit, Morcerfe,“ nedbale øekl Debray, „a ožeòte se. Vezmete si etiketu pytle, není-li pravda? Nuže, co na tom záleží? Je líp, má-li ta etiketa o erb ménì a o nulu více. Máte sedm kosic ve svém znaku, dáte tøi své ženì a ještì vám zbudou ètyøi. Je to o jednu víc, než má pan de Guise, který by se byl málem stal francouzským králem a jehož vlastní bratranec byl císaøem nìmeckým.“

„Myslím vìru, že máte pravdu, Luciene,“ odvìtil roztržitì Albert.

„Nu, ovšem. Ostatnì každý milionáø je urozený jako levoboèek — to jest, mùže aspoò býti.“

„Pst, neøíkejte to, Debrayi,“ napomínal ho se smíchem Beauchamp, „nebo pøichází Chateau Renaud, který, aby vás vyléèil z vaší záliby v paradoxech, probodne vás meèem svého pøedka Renauda de Montauban.

„To by se ponížil,“ odvìtil Lucien, „nebo já jsem prostý obèan, velmi prostý.“

„Hle, ministerstvo, pìjící Bérangera!“ zvolal Beauchamp. „Kam to spìjeme, mùj Bože!“

„Pan de Chateau Renaud! Pan Maximilien Morrel!“ pravil komorník, hláse dva novì pøíchozí.

„Jsme tedy všichni,“ pravil Beauchamp, „a pùjdeme k snídani. Nebo nemýlím-li se, èekal jste již jen dvì osoby, Alberte.“

„Morrel!“ mumlal si Albert udivenì, „Morrel! Kdo je to?“

Než domluvil, pan de Chateau Renaud, krásný tøicetiletý muž, šlechtic od hlavy až k patì, to jest, s tváøí Guiche a duchem Mortemarta, vzal Alberta za ruku a pravil mu:

„Dovolte, mùj drahý, abych vám pøedstavil svého pøítele a nadto zachránce pana Maximiliena Morrela, setníka spahiù; ostatnì mu postaèí, pøedstaví-li se sám. Pozdravte mého hrdinu, vicomte.“

Ustoupil, aby bylo vidìt toho velikého a ušlechtilého mladého muže širokého èela, kterého naši ètenáøi, jak se pamatují, vidìli v Marseilli za okolností snad dosti dramatických, než aby na nìho již byli zapomnìli. Bohatá polofrancouzská, poloorientálská uniforma, neobyèejnì mu slušící, pøivádìla k platnosti jeho široká prsa, ozdobená køížem èestné legie, a smìlou linii jeho postavy. Mladý dùstojník uklonil se s elegantní dvorností; Morrel byl pùvabný ve všech svých pohybech, ponìvadž byl silný.

„Pane,“ pravil Albert se srdeènou zdvoøilostí, „pan baron de Chateau Renaud vìdìl pøedem, jaké potìšení mi zpùsobí, seznámí-li mne s vámi; jste jeho pøítelem, pane, buïte i naším.“

„Výbornì,“ zvolal Chateau Renaud, „a pøejte si, drahý vicomte, aby v pøípadì potøeby uèinil pro vás, co uèinil pro mne.“

„A co uèinil?“ tázal se Albert.

„Oh,“ bránil se Morrel, „nestojí to za øeè, pan baron pøehání.“

„Jakže!“ zvolal Chateau Renaud. „Nestojí to za øeè? Život nestojí za øeè?… Opravdu, co povídáte, drahý pane Morreli, je až pøíliš filosofické… Snad je to dobré pro vás, který vystavujete svùj život dennì, ale pro mne, jenž vystavím jej jednou, náhodou…“

„Z toho všeho vyrozumívám, barone, že pan setník Morrel zachránil vám život.“

„Ano, mùj Bože, docela prostì,“ odvìtil Chateau Renaud.

„Za jaké pøíležitosti?“ tázal se Beauchamp.

„Beauchampe, pøíteli, víte, že umírám hladem!“ pravil Debray, „Nepouštìjte se do historií.“

„Nu, vždy pro mne mùžeme jít ke stolu…“ namítl Beauchamp. „Chateau Renaud poví nám to pøi jídle.“

„Pánové,“ pravil Morcerf, „upozoròuji vás, že je teprve ètvrt na jedenáct a že èekáme ještì na posledního hosta.“

„Ach, pravda, diplomata,“ pøisvìdèil Debray.

„Nevím, je-li diplomatem, èi nìèím jiným; vím jen, že svìøil jsem mu poslání, které vykonal k tak úplné mé spokojenosti, že kdybych byl králem, byl bych ho uèinil okamžitì rytíøem všech svých øádù, i kdybych mìl k disposici zlaté rouno a podvazkový øád.“

„Když tedy ještì nejdeme ke stolu,“ pravil Debray, „nalijte si sklenku xeres, jako jsme my uèinili, a povìzte nám to, barone.“

„Víte všichni, že mi napadlo jet do Afriky.“

„Tu cestu naznaèili vám vaši pøedkové, drahý Chateau Renaude,“ poznamenal dvornì Morcerf.

„Ano, ale pochybuji, že byste tam byl jel jako oni, za úèelem osvobození Kristova hrobu.“

„A máte pravdu, Beauchampe,“ odvìtil mladý aristokrat. „Chtìl jsem si prostì vystøelit z pistole. Souboj se mi protiví, jak víte, od tìch dob, kdy dva svìdci, které jsem si vybral, aby urovnali jistou záležitost, pøinutili mne roztøíštit rámì jednomu z mých nejlepších pøátel… eh, tomu ubohému Franzi d’Épinay, kterého všichni znáte.“

„Ach, pravda,“ prohodil Debray; „bili jste se pøed èasem… K vùli èemu?“

„A mne èert vezme, pamatuji-li se na to!“ pravil Chateau Renaud. „Na to se však pamatuji velmi dobøe, že, stydì se nechat ležet ladem takový talent jako je mùj, chtìl jsem vyzkoušet na Arabech nové pistole, které jsem právì dostal darem. Zatím úèelem pøeplavil jsem se do Oranu; z Oranu odebral jsem se do Konstantiny a pøijel jsem právì, když upuštìno bylo od obléhání. Dal jsem se na ústup jako ostatní. Po osmaètyøicet hodin snášel jsem dosti dobøe denní d隝 a noèní sníh; koneènì tøetího rána pošel mi kùò zimou. Ubohé zvíøe bylo zvyklé pokrývkám a kamnùm ve stáji… Byl to arabský kùò, který cítil se ponìkud cizím v Arábii pøi desíti stupních zimy.“

„Proto mi chcete odkoupit mého anglického,“ pravil Debray; „myslíte, že snese zimu líp, než váš arab.“

„Mýlíte se, nebo jsem složil slib, že se již nevrátím do Afriky.“

„Mìl jste tedy hodnì veliký strach?“ tázal se Beauchamp.

„Na mou vìru ano, pøiznávám se,“ odvìtil Chateau Renaud. „A bylo se èeho bát! Mùj kùò tedy padl; ustupoval jsem pìšky. Šest Arabù pøicválalo, aby mi uøízli hlavu; skolil jsem dva dvìma ranami z ruènice, dva dvìma ranami z pistole, ale zbývali ještì dva a já byl odzbrojen. Jeden mne vzal za vlasy — proto je teï nosím krátké, èlovìk neví, co se mùže stát — druhý položil mi yatagan na krk a cítil jsem již ostrý chlad železa, když tu tento pán na nì namíøil, zabil toho, jenž mne držel za vlasy, ranou z pistole, a tomu, jenž chtìl mi proøíznout hrdlo, rozal hlavu meèem. Ten pán uložil si zachránit toho dne èlovìka a náhoda chtìla, že jsem to byl já. Až budu bohat, dám vytesat Klagmannem nebo Marochetim sochu Náhody.“

„Ano,“ pravil s úsmìvem Morrel, „bylo to 5. záøí, to jest výroèí dne, kdy mùj otec byl zázraènì zachránìn; svìtím také každý rok, pokud je to v mé moci, ten den nìjakým skutkem…“

„Hrdinským, není-li pravda?“ pøerušil ho Chateau Renaud. „Krátce, byl jsem tím vyvoleným, ale to není všecko. Když mne zachránil pøed železem, zachránil mne i pøed zimou tím, že mi dal ne polovinu svého pláštì, jak to uèinil svatý Martin, ale že mi jej dal celý. A pak pøed hladem tím, že se se mnou rozdìlil, hádejte oè!“

„O paštiku od Felixe?“ tázal se Beauchamp.

„Nikoli, o svého konì; snìdli jsme ho každý kousek s velikou chutí. Bylo to trpké!“

„Ten kùò?“ tázal se se smíchem Morcerf.

„Ne, ta obì,“ odvìtil Chateau Renaud. „Zeptejte se Debraye, obìtoval-li by svého anglièana pro cizince.“

„Pro cizince ne,“ odvìtil Debray, „ale pro pøítele snad.“

„Uhodl jsem, že stanete se mým pøítelem, pane barone,“ pravil Morrel; „ostatnì mìl jsem již èest vám to øíci: a to bylo hrdinství nebo ne, obì nebo ne, byl jsem toho dne povinován obìtním darem nešastnému osudu v odmìnu za pøízeò, kterou nám kdysi projevil šastný osud.“

„Pøíbìh, na který pan Morrel naráží,“ pravil opìt Chateau Renaud, „je vskutku obdivuhodný, a poví vám jej nìkdy, až se s vámi blíže seznámí. Pro dnešek opatøeme svùj žaludek a ne pamì. V kolik hodin snídáme, Alberte?“

„V pùl jedenácté.“

„Pøesnì?“ tázal se Debray, pohlížeje na hodinky.

„Oh, popøejete mi laskavì pìt minut lhùty,“ pravil Morcerf, „nebo i já èekám zachránce.“

„Svého, mùj Bože!“ odtušil Morcerf. „Myslíte, že mne není možno zachránit jako každého jiného, a že jen Arabové øeží hlavy? Naše snídání bude lidumilným snídáním a budeme mít u stolu, aspoò tak doufám, dva dobrodince lidstva!“

„Co si poèneme?“ prohodil Debray; „máme jen jednu Montyonovu cenu.“

„Nuže, dáme ji nìkomu, kdo si jí nikterak nezasloužil,“ pravil Beauchamp. ,,Takovým zpùsobem si Akademie obyèejnì pomáhá z nesnází.“

„A odkud pøichází?“ tázal se Debray. „Promiòte mému naléhání; vím sice, že jste již jednou na tu otázku odpovìdìl, ale dosti neurèitì, takže si dovoluji položit ji ještì jednou.“

„To opravdu nevím,“ odvìtil Albert. „Když jsem ho zval, jsou tomu tøi mìsíce, byl v Øímì. Ale kdo mùže øíci, jakou cestu od té doby uèinil!“

„A myslíte, že by byl schopen být pøesný?“ tázal se Debray.

„Myslím, že je schopen všeho,“ odtušil Morcerf.

„Dejte pozor, aby tìch pìt minut lhùty neprotáhlo se na více než deset minut.“

„Nuže, použil bych jich k tomu, že bych vám nìco øekl o svém hostu.“

„Poslyšte,“ pravil Beauchamp, „je v tom, co nám chcete vyprávìt, látka k feuilletonu?“

„Ano, zajisté,“ pøisvìdèil Morcerf, „a to k velmi zajímavému.“

„Mluvte tedy, nebo vidím, že promeškám snìmovnu; musím to tedy nìjak nahradit.“

„Byl jsem v Øímì minulého masopustu.“

„To víme,“ poznamenal Beauchamp.

„Ano, ale nevíte, že jsem byl unesen lupièi.“

„Není lupièù,“ pravil Debray.

„Naopak, jsou, a to šerední, to jest, obdivuhodní, nebo zdáli se mi krásní, až z nich šel strach.“

„Hleïte, drahý Alberte,“ pravil Debray, „pøiznejte se, že váš kuchaø se opozdil, že ústøice z Marennes nebo Ostende nedošly a že po pøíkladu paní de Maintenon chcete nahradit jídlo povídkou. Jen to povìzte, mùj drahý, jsme dosti dobøe vychovaní, abychom vám to odpustili a vyslechli vaši historii, nech slibuje být jakkoli neuvìøitelnou.“

„A já vám øíkám, že nech je jakkoli neuvìøitelná, je od zaèátku až do konce pravdivá. Loupežníci mne tedy unesli a dopravili na velmi smutné místo, zvané katakomby svatého Šebestiána.“

„To znám,“ øekl Chateau Renaud; „byl bych tam málem dostal zimnici.“

„Já jsem vás pøedstihl,“ pravil Morcerf; „dostal jsem ji skuteènì. Oznámili mi, že jsem zajat s výhradou, výkupného — malièkosti ètyø tisíc øímských tolarù, dvaceti šesti tisíc turských liber. Na neštìstí mìl jsem jich již jen patnáct set; byl jsem u konce cesty, mùj úvìr byl vyèerpán. Psal jsem Franzovi. Ach, vìru, vida, Franz byl pøi tom a mùžete se ho zeptat, lhal-li jsem jen jedinou slabikou. Psal jsem Franzovi, že, nepøijde-li do šesti hodin ráno se ètyømi tisíci tolary, budu v šest hodin a deset minut spojen s blaženými svatými a blahoslaveným muèedníky, v jejichž spoleènosti mìl jsem èest se nacházeti. A pan Luigi Vampa — tak se jmenoval vùdce lupièù — byl by mi úzkostlivì dostál v slovu, to prosím, abyste mi uvìøili.“

„Ale Franz pøišel se ètyømi tisíci tolarù?“ pravil Chateau Renaud. „U èerta! Jmenuje-li se nìkdo Franz ïÉpinay nebo Albert de Morcerf, nepøijde pro ètyøi tisíce tolarù do rozpakù.“

„Ne, pøišel prostì s hostem, jehož pøíchod jsem vám oznámil a kterého, doufám, budu vám moci pøedstavit.“

„Ach, ten pán je tedy nìjaký Herkules, zabíjející Caca, nebo Perseus, osvobozující Andromedu?“

„Ne, je to muž asi tak veliký jako já.“

„Ozbrojený až po zuby?“

„Nemìl u sebe ani pletací jehlice.“

„Ale vyjednával o vaše výkupné?“

„Øekl vùdci dvì slova do ucha a byl jsem volný.“

„Ještì se mu snad omlouval, že tì zajal,“ pravil Beauchamp.

„Tak jest,“ pøisvìdèil Morcerf.

„Ale to jest Ariosto, ten èlovìk!“

„Ne, je to prostì hrabì de Monte Cristo.“

„Nikdo se nejmenuje hrabì de Monte Cristo,“ pravil Debray.

„To si myslím,“ pøipojil se k nìmu Chateau Renaud s chladnokrevností èlovìka, znající zpamìti svùj evropský šlechtický rejstøík; „kdo znal kde nìjakého hrabìte de Monte Cristo?“

„Možná, že pochází ze svaté zemì,“ mínil Beauchamp; „nìkterý z jeho pøedkù snad byl majitelem Kalvárie, jako mìli Mortemartové Mrtvé moøe.“

„Dovolte, pánové,“ pravil Maximilien; „myslím, že vám pomohu z nesnází. Monte Cristo je malý ostrùvek, o nìmž jsem èasto slýchal od námoøníkù, zamìstnaných u mého otce. Je to zrnko písku uprostøed Støedozemního moøe, atom v nekoneènu.“

„Zcela tak tomu jest, pane,“ pravil Albert. „Nuže, ten, o nìmž mluvím, je vládcem, je králem toho zrnka písku, toho atomu; koupil si asi ten hrabìcí titul nìkde v Toskánsku.“

„Je tedy bohat, ten váš hrabì.“

„Na mou vìru, myslím si to.“

„Nu, øekl bych, že je to vidìt.“

„Vidíte, Debrayi, to se mýlíte.“

„Nerozumím vám již.“

„Èetl jste Tisíc a jednu noc?“

„Nu, to je otázka!“

„Nuže, víte, jsou-li ti lidé tam chudí èi bohatí? Nejsou-li obilná zrnka rubíny nebo démanty? Vypadají jako ubozí rybáøi, viïte? Považujete je za nì a oni náhle otevrou vám nìjakou tajemnou jeskyni, kde najdete poklad, za který koupil byste Indii.“

„Nu a?“

„Nu a mùj hrabì de Monte Cristo je z takových rybáøù. I jméno pøijal od nich, jmenuje se Simbad námoøník a má jeskyni plnou zlata.“

„Vy jste tu jeskyni vidìl, Morcerfe?“ tázal se Beauchamp.

„Já ne, Franz. Ale pst! Nesmí se pøed ním ani zmínky o tom uèinit. Franz byl tam uveden se zavázanýma oèima a byl obsluhován nìmými sluhy a ženami, vedle kterých, jak se zdá, byla Kleopatra pouhou grizetkou. Pouze, pokud se týká žen, není si zcela jist, vzhledem k tomu, že vešly teprve potom, když pojedl hašiše; takže by bylo zcela dobøe možno, že to, co považoval za ženy, byla prostì ètverylka soch.“

Mladí mužové pohlíželi na Morcerfa zrakem, jenž øíkal:

,,Nu, nu, mùj milý, ztrácíte rozum, nebo si z nás dìláte blázny?“

„Vskutku,“ pravil Morrel v myšlenkách, „slyšel jsem cosi podobného tomu, co vypráví pan de Morcerf, od starého námoøníka, jménem Penelon.“

„Ach,“ prohodil Albert, „je to štìstí, že pan Morrel pøichází mi ku pomoci. Mrzí vás to, viïte, že mi tak hází klubko nití do mého labyrintu?“

„Promiòte, drahý pøíteli,“ pravil Debray, „ale vìci, které nám povídáte, jsou tak nepravdìpodobny…“

„Eh, protože vaši vyslanci, vaši konsulové vám o nich nepovídají; nemají kdy, musí obtìžovati své cestující krajany.“

„Nu tak, teï se hnìváte a napadáte naše ubohé úøedníky. Mùj Bože, èím vás mají chránit? Snìmovna jim každý den strhuje s platù, takže již je o nì nouze. Chcete se stát vyslancem, Alberte? Dám vás jmenovat v Caøihradì.“

„Nikoli, aby mi sultán pøi prvním mém projevu na poèest Mehmeta Aliho poslal šòùru a moji sekretáøi mne uškrtili?“

„Tak to vidíte,“ øekl Debray.

„Ano, ale to všecko nepøekáží, aby mùj hrabì de Monte Cristo existoval!“

„Nu, to je zázrak! Každý existuje!“

„Ovšemže každý existuje, ale ne za takových podmínek. Každý nemá èerných otrokù, knížecí galerie, zbraní, jako bey, konì po šesti tisících frankù a øecké milenky!“

„Vy jste ji vidìl, tu øeckou milenku?“

„Ano, vidìl jsem ji a slyšel. Vidìl v divadle Vall a slyšel jednoho dne, když jsem u hrabìte snídal!“

„Ten váš neobyèejný muž tedy jí?“

„Jí-li, je to na mou vìru tak málo, že to ani nestojí za øeè.“

„Uvidíte, že je to upír.“

„Smìjte se, chcete-li. Bylo to mínìním i hrabìnky G…, která, jak víte, znala, lorda Ruthwena.“

„Ach, výbornì!“ zvolal Beauchamp. „Pro èlovìka nenovináøe je to protìjšek k povìstnému moøskému hadu z Constitutionnelu; upír, to je znamenité!“

„Svìtle žluté oko, jehož zornice se zmenšuje a rozšiøuje podle vùle,“ pravil Debray; „lícní úhel vyvinutý, nádherné èelo, zsinalá ple, èerný vous, bílé ostré zuby a právì taková zdvoøilost.“

„Nuže, je tomu úplnì tak, Luciene,“ pravil Morcerf, „popis je naèrtnut rys za rysem. Ano, zdvoøilost ostrá a rezavá. Ten èlovìk mne èasto rozechvìl; jednoho dne, když dívali jsme se spoleènì, na popravu, myslil jsem, že omdlím, ne tak pøi pohledu na kata, plnícího svou povinnost, a pøi køiku odsouzencovì, jako mnohem spíše pøi pohledu na nìho, hovoøícího chladnì o všech popravách na svìtì.“

„Nedovedl vás trochu do zøícenin Kolossea, aby vám tam pil krev, Morcerfe?“ tázal se Beauchamp.

„Anebo, když vás vysvobodil, nedal vám podepsat nìjaký pergamen ohnivé barvy, jímž postoupil byste mu svou duši, jako Esau právo prvorozenství?“

„Vtipkujte, vtipkujte jak chcete, pánové!“ pravil Morcerf ponìkud dotèen. „Pohlížím-li na vás, krásné Paøížany, denní návštìvníky boulevardu de Gand a prochazeèe po Buloòském Lese, a vzpomenu-li si na toho muže, nuže, zdá se mi, že nejsme téhož druhu.“

„Gratuluji si k tomu!“ pravil Beauchamp.

„A je tomu jakkoli,“ dodal Chateau Renaud, „to se musí nechat, že váš hrabì de Monte Cristo je ve volných chvílích roztomilý èlovìk, až na ty své drobné styky s italskými bandity.“

„Eh, vždy není italských banditù!“ pravil Debray.

„Ani upírù!“ dodal Beauchamp.

„Ani hrabat de Monte Cristo,“ dodal Debray. „Hleïte, drahý Alberte, hodiny bijí pùl jedenácté.“

„Pøiznejte se, že vás ve snu tlaèila mùra a pojïme snídat,“ pravil Beauchamp.

Ale záchvìv hodin ještì neodumøel, když dveøe se otevøely a Germain hlásil:

„Jeho Excellence hrabì de Monte Cristo!“

Všichni posluchaèi sebou bezdìky trhli a tak prozradili zaujatost, již Morcerfovo sdìlení vlilo jim do duše. Sám Albert nemohl se ubrániti jistému pohnutí.

Nebylo slyšet ani koèáru na ulici, ani krokù v pøedsíni; i dveøe otevøely se bez zvuku.

Hrabì zjevil se na prahu, odìn s nejvìtší jednoduchostí, ale nejmódnìjší lev nebyl by mohl nièeho vytknout jeho úboru. Všecko bylo vybranì vkusné, všecko pocházelo z rukou nejelegantnìjších dodavatelù, šaty, klobouk i prádlo.

Vypadal sotva na tøicet pìt let a co všecky pøekvapilo, byla jeho neobyèejná podobnost s portrétem, jejž nastínil Debray.

Hrabì pokroèil s úsmìvem doprostøed salonu pøímo k Albertovi, který, jda mu vstøíc, podával mu horlivì ruku.

„Pøesnost,“ pravil Monte Cristo, „je zdvoøilostí králù, jak tuším pravil jeden z našich panovníkù. Není však vždycky zdvoøilostí cestovatelù pøese všecku jejich dobrou vùli. Pøes to však doufám, drahý vicomte, že s ohledem na mou dobrou vùlí omluvíte ty dvì èi tøi vteøiny, o nìž, tuším, opozdil jsem se pøi naši schùzce. Pìt set mil neurazí se bez všelikých pøekážek, zvláštì ve Francii, kde je, zdá se, zakázáno bít postiliony.“

„Pane hrabì,“ odpovìdìl Albert, „oznamoval jsem právì vaši návštìvu nìkterým svým pøátelùm, které shromáždil jsem u pøíležitosti slibu, jejž jste mi laskavì uèinil, a které mám èest vám pøedstaviti. Je to pan hrabì de Chateau Renaud, jehož šlechtictví má pùvod od dvanácti paladinù a jehož pøedkové náleželi ku Stolovému Kolu; pan Lucien Debray, osobní tajemník ministra vnitra; pan Beauchamp, strašlivý novináø, postrach francouzské vlády, o nìmž však pøes jeho národní proslulost neslyšel jste asi nikdy v Itálii, vzhledem k tomu, že jeho èasopis tam nevniká; a koneènì pan Maximilien Morrel, setník spahiù.“

Pøi tomto jménì hrabì, jenž až do té chvíle pozdravoval dvornì, ale se zcela anglickým chladem a lhostejností, postoupil mimovolnì o krok kupøedu a lehký nádech rumìnce pøeletìl jako blesk jeho bledou tváøí.

„Pán má uniformu nových francouzských vítìzù,“ pravil; „krásná uniforma!“

Nebylo lze øíci, jaký to cit dodával hlasu hrabìte tak hlubokých záchvìvù a ozaøoval jakoby bezdìky jeho oko, tak krásné, tak klidné a tak jasné, když nemìl pøíèiny, proè je zahalovati.

„Vy jste nikdy nevidìl našich Afrièanù, pane?“ tázal se Albert.

„Nikdy,“ odtušil hrabì, dokonale se opìt ovládnuv.

„Nuže, pane, pod touto uniformou bije z nejstateènìjších a nejušlechtilejších srdcí armády.“

„Oh, pane hrabì!“ pøerušil vicomta Morrel.

„Nechte mne mluvit, setníku… A právì jsme se dovìdìli,“ pokraèoval Albert, „o tak hrdinském èinu tohoto pána, že aèkoli jsem ho dnes po prvé vidìl, vyžádám si od nìho dovolení, pøedstavit vám jej jako svého pøítele.“

Pøi tìch slovech bylo zase možno postøehnout u Monte Crista ten podivný upøený pohled, letmý rumìnec a lehké zachvìní oèních víèek, což u nìho bylo známkou pohnutí.

„Ach, pán je ušlechtilého srdce,“ pravil hrabì, „tím líp!“

Toto zvolání, které bylo spíše odpovìdí na vlastní myšlenku hrabìte, než na to, co øekl Albert, pøekvapilo všecky a nejvíc Morrela, jenž udivenì pohlédl na Monte Crista. Ale zvolání to bylo proneseno tak sladkým, pøímo líbezným tónem, že, a bylo sebe podivnìjší, nebylo lze se pro nì horšit.

„Proè by o tom pochyboval?“ pravil Beauchamp Chateau Renaudovi.

„Opravdu,“ odvìtil Chateau Renaud, jenž svou spoleèenskou sbìhlostí a jasností svého aristokratického oka pronikl u Monte Crista vše, co pøi nìm bylo proniknutelného, „opravdu, Albert nás neoklamal, hrabì je neobyèejným zjevem; co mu øíkáte, Morreli?“

„Vìru,“ prohodil Maximilien, ,,má pøímý pohled a sympatický hlas, takže se mi líbí, pøes podivnou poznámku, kterou o mnì právì uèinil.“

„Pánové,“ pravil Albert, „Germain mi oznamuje, že je prostøeno. Dovolte mi, drahý hrabì, ukázat vám cestu.“

Odebrali se mlèky do jídelny. Každý usedl na své místo.

„Pánové,“ pravil hrabì, usednuv, „dovolte mi pøiznání, jež bude omluvou všech nepøístojností, kterých bych se mohl dopustit: jsem cizincem a to do té míry, že jsem v Paøíži po prvé. Život francouzský je mi tedy úplnì neznám; vedl jsem až do nynìjška takøka výhradnì život orientálský, nejprotilehlejší dobrým tradicím paøížským. Prosím tedy, abyste mne omluvili, shledáte-li pøi mnì cosi pøíliš tureckého, pøíliš neapolitánského, nebo pøíliš arabského. To jsem musil øíci a nyní, pánové, snídejme.“

„Jak to všecko øíká!“ šeptal Beauchamp; „je to rozhodnì velmož.“

„Velmož,“ dodal Debray.

„Velmož všech zemí, pane Debrayi,“ pravil Chateau Renaud.

II.

SNÍDÁNÍ

Hrabì, jak se pamatujeme, byl støídmým hodovníkem. Albert zmínil se o tom, projevuje obavu, aby se paøížský život hned s poèátku neznelíbil cestovateli svou nejmaterielnìjší, ale zároveò i nejnutnìjší stránkou.

„Drahý hrabì,“ pravil, „chovám obavu, že kuchynì z ulice du Helder nevyhoví vám tak, jako kuchynì ze Španìlského námìstí. Mìl jsem se vás zeptat na vaše záliby a dát pøipravit nìkolik jídel podle vaší chuti.“

„Kdybyste mne lépe znal, pane,“ odvìtil s úsmìvem hrabì, „nepøipouštìl byste si takové starosti, takøka pokoøující pro cestovatele jako já, který živí se v Neapoli macarony, v Milánì polentou, ve Valencii ollou podridou, v Caøihradì pilafem, v Indii karrickem a v Èínì vlaštovèími hnízdy. Pro kosmopolitu jako já kuchynì není. Jím vše a všude, ale jím málo, a dnes, kdy vytýkáte mi støídmost, mám právì hladový den, nebo nejedl jsem od vèerejšího rána.“

„Jakže! Od vèerejšího rána?“ volali hosté. „Vy jste nejedl po dvacet ètyøi hodiny?“

„Nejedl,“ odvìtil Monte Cristo; „byl jsem nucen odboèit z cesty a zajet si do okolí Nimes pro jisté zprávy, takže jsem se ponìkud opozdil a nechtìl jsem se zastavit.“

,,A jedl jste cestou ve voze?“ tázal se Morcerf.

„Ne, spal jsem, což obyèejnì dìlám, nudím-li se a nemám-li odvahy se bavit, nebo jsem-li hladov a nemám-li chuti k jídlu.“

„Vy tedy rozkazujete spánku, pane?“ tázal se Morrel.

„Skoro.“

„Máte na to nìjaký prostøedek?“

„Neomylný.“

„Ach, to by bylo výborné pro nás Afrièany, kteøí nemáme vždycky co jíst a málokdy co pít,“ prohodil Morrel.

„Ano,“ pøisvìdèil Monte Cristo; „na neštìstí však mùj prostøedek, výteèný pro èlovìka jako já, jenž vede zcela výjimeèný život, byl by velmi nebezpeèný, kdyby ho použila celá armáda, která, když by jí bylo potøebí, by se již neprobudila.“

„Je možno zvìdìt, jaký je to prostøedek?“ tázal se Debray.

„Oh, mùj Bože, ano,“ odvìtil Monte Cristo, „netajím ho: je to smíšenina výborného opia, pro nìž byl jsem si sám v Cantonu, abych mìl jistotu, že je èisté, a nejlepšího hašiše, jaký se v Orientì daøí, to jest mezi Tigridem a Eufratem. Stejné díly obou tìch souèástek se smísí a utvoøí se z nich jakési pilulky, kterých se ve chvíli potøeby požije. Za deset minut objeví se úèinek. Zeptejte se pana barona Franze d’Épinay; ochutnal jich, tuším, jednou.“

„Ano,“ pøisvìdèil Morcerf, „zmínil se mi o tom a zachoval si na to velmi pøíjemnou vzpomínku.“

„Což nosíte ten pøípravek stále pøi sobì?“ tázal se Beauchamp, který, jsa žurnalistou, byl velmi nevìøícím.

„Stále,“ odvìtil Monte Cristo.

„Bylo by nediskretním požádat vás za ukázání tìch drahocenných pilulek?“ pokraèoval Beauchamp, doufaje pøistihnout cizince v chybì.

„Nikterak, pane,“ odvìtil hrabì.

A vytáhl z kapsy pøekrásnou bonbonnièru, utvoøenou z jediného smaragdu a uzavøenou zlatým víèkem, které, když se odšroubovalo, propouštìlo hrdlem bonbonnièry malou zelenavou kulièku, velikou asi jako hrách. Kulièka ta mìla ostrou, pronikavou vùni; bylo jich asi pìt ve smaragdu, jenž mohl jich obsahovat aspoò dvanáct.

Bonbonnièra kolovala kolem stolu, ale hosté podávali si ji mnohem spíše proto, aby mohli obdivovat ten skvìlý smaragd, než aby vidìli a cítili ty pilulky.

„A to váš kuchaø vám pøipravuje tu hostinu?“ tázal se Beauchamp.

„Nikoli, pane,“ odtušil Monte Cristo, „nevydávám tak svých opravdových požitkù na milost a nemilost nehodným rukám. Jsem dosti dobrým chemikem, pøipravuji si tedy své pilulky sám.“

„To je pøekrásný smaragd, nejvìtší, jaký jsem kdy vidìl, aèkoli moje matka má nìkolik dosti pozoruhodných rodinných klenotù,“ pravil Chateau Renaud.

„Mìl jsem tøi takové,“ odpovìdìl Monte Cristo; „jeden jsem daroval sultánovi, jenž dal jej pøipevnit k svému meèi, druhý pak našemu svatému otci papeži, který dal jej zasadit do své tiary proti jinému, podobnému, ale ménì krásnému smaragdu, jejž dal jeho pøedchùdci, Piovi VII., císaø Napoleon; tøetí jsem si nechal pro sebe a dal jsem jej vyhloubit, což zmenšilo jeho cenu o polovici, ale za to uèinilo jej pohodlnìjším k mé potøebì.“

Všichni pohlíželi na Monte Crista s údivem; mluvil tak prostì, že bylo zøejmo, že buï mluví pravdu, nebo je blázen. Ale smaragd, který zùstal mu v rukou, zpùsobil, že všichni klonili se samozøejmì k prvnímu pøedpokladu.

„A co vám dali ti dva vládcové výmìnou za tak velkolepý dar?“ tázal se Debray.

„Sultán svobodu jisté ženy,“ odvìtil hrabì; „náš svatý otec papež život jistého muže. Takže jsem byl jednou za svého života právì tak mocný, jako kdyby mi Bùh byl popøál narodit se na stupních trùnu.“

„To byl Peppino, jejž jste zachránil, není-li pravda?“ zvolal Morcerf. „Pøi nìm použil jste svého práva udíleti milost?“

„Snad,“ pravil Monte Cristo s úsmìvem.

„Pane hrabì,“ zvolal Morcerf, „nemùžete si pøedstavit, s jakým potìšením vás slyším takto mluvit! Ohlásil jsem vás pøedem svým pøátelùm jako muže bájeèného, jako kouzelníka z Tisíce a jedné noci, jako støedovìkého èarodìjníka. Ale Paøížané jsou tak sbìhlí v paradoxech, že pokládají nejnespornìjší pravdy za rozmary obrazotvornosti, když ty pravdy nevyhovují všem podmínkám jejich každodenního života. Na pøíklad zde Debray, který ète, a Beauchamp, který tiskne dennì, že na boulevardu pøepadli a oloupili opozdivšího se èlena Jockey Clubu, že zavraždili v ulici Saint-Denis nebo na pøedmìstí Saint Germain ètyøi osoby, že zatèeno bylo deset, patnáct, dvacet zlodìjù buï v nìjaké kavárnì na boulevardu du Temple nebo v Thermách Julianových — a kteøí popírají existenci banditù v maremmì, v øímské kampani, nebo v pontinských bažinách. Øeknìte jim prosím sám, pane hrabì, že jsem byl tìmi bandity zajat a že, nebýt vašeho velkodušného zakroèení, oèekával bych dnes podle vší pravdìpodobnosti vìèného vzkøíšení v katakombách svatého Šebestiána, místo abych je hostil ve svém nehodném domeèku v ulici du Helder.“

„Eh,“ prohodil Monte Cristo, „slíbil jste mi, že nikdy nebudete mluvit o té malièkosti.“

„To já ne, pane hrabì!“ zvolal Morcerf. „To nìkdo jiný, komu jste asi prokázal tutéž službu jako mnì a kterého si asi se mnou pletete! Naopak, mluvme o tom, prosím, nebo rozhodnete-li se mluvit o té okolnosti, nejen že mi trochu zopakujete, co vím, ale zjevíte mi i mnoho, èeho nevím.“

„Zdá se mi pøec,“ namítl s úsmìvem hrabì, „že hrál jste v celé té záležitosti úlohu dosti dùležitou, abyste mohl vìdìt právì tak dobøe jako já co se pøihodilo.“

„Slíbíte mi,“ tázal se Morcerf, „øeknu-li vše co vím, že povíte pak i vy to, èeho nevím?“

„To je zcela správné,“ souhlasil Monte Cristo.

„Nuže,“ zaèal Morcerf, „a již moje ješitnost utrpí sebe víc, ale domníval jsem se po tøi dny, že jsem pøedmìtem svodù masky, kterou považoval jsem za potomkyni Tulliinu nebo Poppeinu, zatím co koketovala se mnou prostì nìjaká contadina a všimnìte si, že øíkám contadina, abych nemusil øíci selka. Vím jen, že jsem jako hlupák, ještì hloupìjší než ten, o nìmž jsem právì mluvil, za tu selku považoval mladého patnácti až šestnáctiletého lupièe, holé brady a štíhlé postavy, jenž ve chvíli, kdy jsem se chtìl osmìliti vtisknout mu polibek na jeho cudné rámì, položil mi na hrdlo pistoli a za pomoci sedmi nebo osmi ze svých soudruhù dovedl èi spíše dovlekl mne do katakomb svatého Šebestiána, kde našel jsem na mou vìru velmi vzdìlaného vùdce lupièù, který èetl Pamìti Caesarovy a který ráèil pøerušit svou èetbu, aby mi oznámil, že nezaplatím-li do druhého dne do šesti hodin ráno ètyøi tisíce tolarù do jeho pokladny, pøestanu druhého dne ve ètvrt na sedm žít. Ten list existuje, je v rukou Franzových, mnou podepsán, a je k nìmu pøipojena douška mistra Luigiho Vampy. Pochybujete-li o tom, napíši Franzovi, jenž dá podpisy legalisovat. To je vše, co vím. Co však nevím, je, jak domohl jste se, pane hrabì, tak veliké úcty øímských banditù, kteøí váží si tak málo vìcí. Pøiznávám se vám, že Franz i já byli jsme uneseni obdivem.“

„Nic není prostšího, pane,“ odvìtil hrabì; „znal jsem povìstného Vampu déle než od desíti let. Když byl ještì zcela mlád a pastýøem, dal jsem mu jednou nevím již jakou zlatou minci za to, že mi ukázal cestu; on pak, aby mi nièeho nezùstal dlužen, daroval mi vlastnoruènì vyøezanou dýku, kterou jste jistì vidìl v mé sbírce zbraní. Pozdìji, buï, že zapomnìl na výmìnu tìchto dárkù, které mìly udržet mezi námi pøátelství, nebo že mne nepoznal, chtìl mne pøepadnouti; byl jsem to však naopak já, jenž zajal jsem jej i dvanáct jeho mužù. Mohl jsem ho vydat øímské spravedlnosti, která je hbitá a která byla by si ještì k vùli nìmu pøispíšila, ale neuèinil jsem tak. Propustil jsem ho, jej i jeho lidi.“

,,S podmínkou, že nebudou již høešiti,“ dodal žurnalista se smíchem. „Vidím s potìšením, že úzkostlivì dostáli svému slovu.“

„Ne, pane,“ odtušil Monte Cristo, ,,s pouhou podmínkou, že budou respektovat mne a mé lidi. Snad bude se vám zdáti podivným, co vám øeknu, vám, pánùm socialistùm, pokrokovcùm, humanistùm, ale nestarám se nikdy o svého bližního, nesnažím se nikdy chránit spoleènosti, která mne nechrání, ba více, která se obyèejnì o mne stará, jen aby mi škodila. A vyškrtnu-li spoleènost a bližního ze své úcty a zachovám-li neutralitu vùèi nim, jsou to ještì oni — spoleènost a mùj bližní — kteøí jsou mi povinni vzájemnou službou.“

„Výbornì!“ zvolal Chateau Renaud. „Hle, první odvážný muž, kterého slyším hlásat poctivì a bez obalu egoism: to je velmi krásné, bravo, pane hrabì!“

„Je to aspoò upøímné,“ pravil Morrel, „ale jsem jist, že pan hrabì nelitoval, že prohøešil se jednou proti zásadám, jež nám tak rozhodným zpùsobem vyložil.“

„Èím jsem se prohøešil proti tìm zásadám pane?“ tázal se Monte Cristo, který nemohl se ubránit pohlédnout obèas na Maximiliena tak pozornì, že smìlý mladík již dvakrát nebo tøikrát sklopil oèi pøed klidným, jasným pohledem hrabìte.

„Zdá se mi,“ odvìtil Morrel, „že, vysvobodiv pana de Morcerf, kterého jste neznal, prokázal jste službu svému bližnímu a spoleènosti!“

„Jejíž je nejkrásnìjší ozdobou,“ pravil vážnì Beauchamp, vyprázdniv jediným douškem sklenku šampaòského.

„Pane hrabì!“ zvolal Morcerf. „Teï jste chycen logickým vývodem, vy, jeden z nejsilnìjších logikù, které znám, a uvidíte, že bude vám ihned jasnì dokázáno, že, místo abyste byl sobcem, jste naopak lidumilem. Ach, pane hrabì, nazýváte se Orientálcem, Levantincem, Malajcem, Indem, Èíòanem, divochem; jmenujete se Monte Cristo pøíjmením a Simbad námoøník køestním jménem a hle, v den, kdy po prvé vkroèíte do Paøíže, osvojujete si instinktem nejvìtší pøednost nebo nejvìtší nedostatek našich výstøedních Paøížanù, že totiž pøipisujete si vady, jichž nemáte, a skrýváte ctnosti, které máte!“

„Drahý vicomte,“ pravil Monte Cristo, „ve všem, co jsem øekl nebo uèinil, nevidím jediného slova, pro nìž zasloužil bych od vás a od tìchto pánù domnìlou chválu, které se mi dostalo. Nebyl jste pro mne cizincem, ježto jsem vás znal, ježto jsem vám postoupil dva pokoje, ježto jsem vás pozval k snídání, ježto jsem vám pùjèil jeden ze svých koèárù, ježto vidìli jsme spolu masky na Corse, ježto dívali jsme se spolu z jednoho okna na námìstí del Popolo na onu popravu, která uèinila na vás tak hluboký dojem, že byste byl málem omdlel. Nuže, táži se tedy všech tìchto pánù, mohl jsem nechat svého hosta v rukou tìch hrozných banditù, jak je nazýváte? Ostatnì mìl jsem, zachraòuje vás, jistou soukromou myšlenku, totiž dostati se s vaším pøispìním do paøížských salonù, až pøijedu do Francie. Nìjakou dobu mohl jste pohlížet na to rozhodnutí jako na nejasný, letmý plán, ale dnes, jak vidíte, je to holá a jasná skuteènost, které musíte se podvoliti, nechcete-li zrušit svého slova.“

„Dostojím mu,“ pravil Morcerf, „ale obávám se, drahý hrabì, že budete velmi rozèarován, vy, jenž jste zvyklý na dobrodružné situace, na malebné události, na fantastické obzory. U nás není nejmenší episody po zpùsobu tìch, na jaké váš život, plný pøíhod, je zvyklý. Naším Chimborazem je Montmartre, naším Himalayem Mont Valerien, naší Saharou Grenellská pláò a ještì tam provrtávají artézskou studnu, aby tam karavany našly vodu. Máme zlodìje, dokonce mnoho zlodìjù, aèkoli jich nemáme tolik, kolik se øíká, ale tito zlodìji bojí se mnohem více nejmenšího špicla, než nejvìtšího pána; Francie koneènì je tak prosaickou zemí a Paøíž tak velice civilisovaným mìstem, že nenajdete v našich osmdesáti pìti departementech, pravím osmdesáti pìti departementech, nebo vyjímám samozøejmì z Francie Korsiku, že tedy nenajdete v našich osmdesáti pìti departementech nejmenší hory, na níž nebyla by vztyèena telegrafní tyè, a nejmenší jen trochu temné jeskynì, do které by policejní zøízenec nebyl dal zavést plynové osvìtlení. Mohu vám tedy prokázat jen jedinou službu, mùj drahý hrabì, a pokud té se týká, jsem vám úplnì k disposici: pøedstavit vás totiž všude, nebo, rozumí se, dát vás pøedstavit svými pøáteli. Ostatnì k tomu nikoho nepotøebujete; s vaším jménem, jmìním a duchem,“ (Monte Cristo uklonil se s lehce ironickým úsmìvem) „uvedl by se každý sám a byl by všude dobøe pøijat. Mohu vám tedy být prospìšný jen v jedné vìci. Mùže-li mne vám doporuèit jakási zvyklost paøížského života, jakási zkušenost v pohodlí, jakási znalost našich obchodních domù, jsem vám k službám pøi hledání slušného domu. Neodvážím se nabídnout vám, abyste sdílel mùj se mnou, jako jsem sdílel v Øímì já váš; já egoismu nehlásám, ale jsem egoistou par excellence; kromì mne nevydržel by u mne ani stín, leè by to byl stín ženy.“

„Ach,“ prohodil hrabì, „to je zcela manželská výhrada. A skuteènì, øekl jste mi, pane, v Øímì nìkolik slov o jakémsi sòatku. Smím vám blahopøáti k brzkému štìstí?“

„Záležitost ta je stále ve stadiu plánu, pane hrabì.“

„A kdo øíká plán,“ poznamenal Debray, „chce øíci možnost.“

,,Oh ne!“ odporoval Morcerf. „Mému otci na tom záleží a doufám, že zakrátko budu vám moci pøedstavit ne-li svou ženu, aspoò svou nevìstu, sleènu Evženii Danglarsovu.“

„Evženie Danglarsová!“ opakoval Monte Cristo. „Poèkejte není baron Danglars její otec?“

„Ano,“ pøisvìdèil Morcerf, „ale novopeèený baron.“

„Co na tom záleží,“ odvìtil Monte Cristo, ,,prokázal-li státu služby, za nìž zasloužil si toho vyznamenání?“

„Ohromné!“ pravil Beauchamp. „Aèkoli v duši svobodomyslný, zprostøedkoval r. 1829 králi Karlu X. pùjèku šesti milionù a král uèinil jej baronem a rytíøem èestné legie, takže nosí stužku ne v kapse u vesty, jak by se mohlo za to míti, ale pìknì krásnì v knoflíkové dírce svého kabátu.“

„Beauchampe, Beauchampe,“ zvolal Morcerf se smíchem, „nechte si to pro Korsára nebo Šarivari, ale pøede mnou mého budoucího tchána ušetøte.“

Obrátiv se pak k Monte Cristu, pravil:

„Pronesl jste právì jeho jméno jako nìkdo, kdo barona zná.“

„Neznám ho,“ odtušil nedbale Monte Cristo, „ale nepochybnì se s ním záhy seznámím vzhledem k tomu, že mám u nìho otevøený úvìr prostøednictvím firem Richard a Blount v Londýnì, Arstein a Eskeles ve Vídni a Thomson a French v Øímì.“

Pronášeje tato poslední dvì jména, Monte Cristo pohlédl po oèku na Maximiliena Morrela.

Èekal-li cizinec, že vyvolá dojem u Maximiliena Morrela, nemýlil se. Maximilien se zachvìl, jako by se mu bylo dostalo elektrického nárazu.

„Thomson a French,“ opakoval; „znáte tu firmu, pane?“

„Jsou to moji bankéøi v hlavním mìstì køesanského svìta,“ odpovìdìl klidnì hrabì; „mohu vám nìèím u nich prospìt?“

„Oh, pane hrabì, snad byste nám mohl pomoci v pátrání až do nynìjška bezvýsledném; firma ta prokázala kdysi naší firmì službu a vždycky, nevím proè, to popøela.“

„K vašim službám, pane,“ odvìtil Monte Cristo, ukloniv se.

„Ale vzdálili jsme se k vùli panu Danglarsovi od pøedmìtu svého hovoru,“ pravil Morcerf, „šlo o to, najít hrabìti de Monte Cristo slušný byt; pánové, pøièiòme se a hledejme nìjaký nápad. Kde ubytujeme nového hosta veliké Paøíže?“

„Na Faubourgu Saint Germain,“ navrhl Chateau Renaud; „pan hrabì najde tam mezi dvorem a zahradou rozkošný malý soukromý dùm.“

,,Eh, vy neznáte než svùj smutný, nudný Faubourg Saint Germain, Chateau Renaude,“ odporoval Debray; „neposlouchejte ho, pane hrabì, ubytujte se na Chaussée ïAntin: to je skuteèný støed Paøíže.“

„Boulevard de l Opéra,“ radil Beauchamp; „v prvním poschodí, dùm s balkonem. Pan hrabì dá si tam pøinést své zlatohlavové podušky a uvidí, kouøe z èibuku, nebo polykaje své pilulky, celé mìsto defilovat u svých nohou.“

„Vy nemáte žádné myšlenky, Morreli?“ pravil Chateau Renaud. „Vy nenavrhujete nièeho?“

,,Ó ano,“ odvìtil s úsmìvem mladý muž, „mám myšlenku, ale èekal jsem, že pan hrabì dá se svésti nìkterou z tìch skvìlých nabídek, jež mu byly uèinìny. Teï, když neodpovìdìl, myslím, že mohu nabídnout byt v malém rozkošném rokokovém domeèku, který má sestra najala pøed rokem v ulici Meslay.“

„Vy máte sestru, pane?“ tázal se Monte Cristo.

„Ano, pane, a výteènou sestru.“

„Provdanou?“

„Již devìt mìsícù.“

„Je šastna?“

„Tak šastna, jak je to dovoleno lidské bytosti,“ odvìtil Maximilien. „Provdala se za muže, kterého milovala a který zùstal nám vìren v našem neštìstí: Emmanuela Herbauta.“

Monte Cristo se neznatelnì usmál.

„Bydlím tam za své dovolené,“ pokraèoval Maximilien, ,,a mohl bych se svým švakrem Emmanuelem panu hrabìti posloužit všemi informacemi, jichž by potøeboval.“

„Okamžik!“ zvolal Albert døíve než Monte Cristo mohl odpovìdít. „Dejte pozor, pane Morreli, chcete uzavøít cestovatele, Simbada námoøníka, do rodinného života; z muže, který pøijel, aby poznal Paøíž, udìláte patriarchu.“

„Oh, kdepak!“ odvìtil Morrel s úsmìvem. „Mé sestøe je dvacet pìt let, švakrovi tøicet: jsou mladí, veselí a šastní; ostatnì by byl pan hrabì doma a setkal by se se svými hostiteli jen tehdy, když by mu bylo libo pøijít k nim.“

„Díky, pane, díky,“ pravil Monte Cristo; „spokojím se tím, být pøedstavenu vaší sestøe a vašemu švakrovi, prokážete-li mi laskavì tu èest; ale nepøijal jsem návrh žádného z tìchto pánù vzhledem k tomu, že mùj byt je již pøipraven.“

„Jakže,“ zvolal Morcerf, „vy se chcete ubytovat v hotelu? Ale to bude pro vás velmi nudné.“

„Což byl jsem v Øímì tak špatnì ubytován?“ tázal se Monte Cristo.

„U ïábla!“ odtušil Morcerf. „V Øímì vynaložil jste na zaøízení bytu padesát tisíc piastrù. Ale mám za to, že nemáte chu opakovat dennì taková vydání.“

„To mne neodstrašilo,“ odvìtil Monte Cristo, ,.ale rozhodl jsem se, mít dùm v Paøíži — vlastní dùm, rozumí se. Poslal jsem napøed svého komorníka, který jej již asi koupil a dal mi jej zaøídit.“

„Vy tedy máte komorníka, který zná Paøíž?“ zvolal Beauchamp.

„Pøichází po prvé do Francie jako já; je èerný a nemluví,“ pravil Monte Cristo.

„Je to tedy Ali?“ tázal se Morcerf za všeobecného údivu.

„Ano, pane, je to sám Ali, mùj Nubièan, mùj nìmý, kterého jste tuším vidìl v Øímì.“

„Ano, zajisté,“ odvìtil Morcerf, „pamatuji se naò výbornì. Ale jak jste mohl svìøit Nubièanu koupi domu v Paøíži a nìmému jeho zaøízení? Udìlá asi všecko naopak, ten ubožák.“

„Jste na omylu, pane; jsem naopak jist, že vybere všecky vìci podle mého vkusu, nebo jak víte, mùj vkus není vkusem celého svìta. Pøijel sem pøed týdnem; probìhal asi celé mìsto, veden svým pudem dobrého psa, jenž sám honí. Zná mé rozmary, mé fantasie, mé potøeby; zaøídil asi všecko po mé chuti. Vìdìl, že pøijedu dnes v deset hodin, èekal na mne od devíti hodin u brány Fontainbleauské a odevzdal mi tento lístek; je to moje nová adresa. Hleïte, ètìte.“

A Monte Cristo podal lístek Albertovi.

„Elysejská Pole, 30,“ èetl Morcerf.

„Ach, to je skuteènì originelní!“ nemoha se ubránit zvolat Beauchamp.

„A velmi knížecí!“ dodal Chateau Renaud.

„Jakže, vy neznáte svého domu?“ tázal se Debray.

„Ne,“ odvìtil Monte Cristo; „øekl jsem vám již, že jsem nechtìl zmeškati hodinu schùzky. Upravil jsem se ve voze a sestoupil jsem u vicomtových dveøí.“

Mladí mužové na sebe pohlédli; nevìdìli, nehraje-li Monte Cristo komedie. Ale vše, co vycházelo z úst tohoto podivného muže, bylo pøes svùj originální ráz tak prosté, že nebylo lze se domnívat, že by lhal. Proè by ostatnì byl také lhal?

„Musíme se tedy spokojit s tím,“ pravil Beauchamp, ,,budeme-li moci panu hrabìti prokázat všecky drobné úsluhy, jež jsou v naší moci. Já, jako žurnalista, otevøu mu všecka paøížská divadla.“

„Dìkuji, pane,“ odvìtil s úsmìvem Monte Cristo; „mùj intendant obdržel již rozkaz, najmout mi loži v každém z nich.“

„Je váš intendant také Nubièan a nìmý?“ tázal se Debray.

„Ne, pane, je to prostì váš krajan, mùže-li být Korsièan nìèí krajanem. Vy však ho znáte, pane de Morcerf.“

„Byl by to snad náhodou dobrý signor Bertuccio, který umí tak dobøe najímat okna?“

„Tak jest, vidìl jste ho u mne, když mìl jsem èest pøijmouti vás k snídáni. Je to velmi øádný muž, který byl trochu vojákem, trochu podloudníkem, krátce vším, èím možno být. Neruèil bych ani za to, že nemìl jakési oplétání s policií pro nìjakou malièkost, nìco jako bodnutí nožem.“

„A vy jste si zvolil toho poèestného obèana za intendanta, pane hrabì?“ pravil Debray. „O kolik vás roènì okrade?“

„Nuže, na mou èest,“ odvìtil hrabì, „ne o více, než každý jiný; jsem si tím jist. Ale hodí se mi, nezná nemožností, nechávám si ho tedy.“

„Jste tedy opatøen,“ pravil Chateau Renaud; „máte soukromý dùm na Elysejských Polích, sluhy, intendanta, chybí vám již jen milenka.“

Albert se usmál: vzpomnìl si na krásnou Øekyni, již vidìl v loži hrabìte v divadle Valle a v divadle Argentina.

„Mám nìco lepšího,“ øekl Monte Cristo; „mám otrokyni. Vy najímáte své milenky v Opeøe, ve Vaudevillu, ve Variétés, já jsem svou koupil v Caøihradì; pøišlo mi to dráže, ale nemusím se již v tom ohledu o nic starat.“

„Ale zapomínáte,“ namítl Debray se smíchem, „že jsme Frankové jménem i povahou; že vaše otrokynì, vkroèivši na pùdu francouzskou, stala se volnou.“

„Kdo jí to øekne?“ tázal se Monte Cristo.

„Nu, mùj Bože, první, koho potká.“

„Mluví jen øecky.“

„Pak je to nìco jiného.“

„Ale uvidíme ji aspoò?“ tázal se Beauchamp. „Èi, maje již nìmého sluhu, máte i eunuchy?“

„Na mou vìru ne,“ odvìtil Monte Cristo; „tak daleko mùj orientalism nesahá. Vše, co je kolem mne, mùže mne opustit, a opustí-li mne, nebude již mne ani kohokoli jiného potøebovat. Snad mne právì proto nikdo neopouští.“

Hosté došli již dávno k zákuskùm a doutníkùm.

„Mùj drahý,“ pravil Debray, vstávaje, „je pùl tøetí; váš host je roztomilý, ale není tak dobré spoleènosti, abychom jí neopustili, a nìkdy i pro špatnou: musím se vrátit do ministerstva. Povím ministrovi o hrabìti a musíme vyzvìdìt, kdo to je.“

„Dejte pozor,“ odvìtil Morcerf; „zøekli se toho i prohnanìjší.“

„Eh, máme tøi miliony pro svou policii; jsou ovšem skoro vždycky pøedem utraceny, ale nevadí; nìjakých padesát tisíc frankù vždycky zbude, jež na to vynaložíme.“

„A až zvíte, kdo je to, povíte mi to?“

„Slibuji vám to. Na shledanou, Alberte; pánové, váš nejpokornìjší sluha.“

A vyšed do pøedsínì, Debray zavolal velmi hlasitì:

,,A pøedjede mùj vùz!“

„Nu,“ pravil Beauchamp Albertovi, „nepùjdu do snìmovny, ale budu moci svým ètenáøùm nabídnout nìco lepšího, než øeè pánì Danglarsovu.“

„Odpuste, Beauchampe,“ pravil Morcerf, „ale snažnì vás prosím, ani slova o tom; nepøipravujte mne o zásluhu jeho pøedstavení a uvedení. Viïte, že je zvláštní?“

„Je více než to,“ vmísil se do hovoru Chateau Renaud, „je to skuteènì z nejneobyèejnìjších lidí, které jsem jakživ vidìl. Pùjdete, Morreli?“

„Jen co dám svou navštívenku panu hrabìti, jenž mi laskavì slíbí, že uèiní malou návštìvu v ulici Meslay, 14.“

„Buïte jist, že neopomenu, pane,“ pravil hrabì s úklonou.

A Maximilien Morrel vyšel s baronem de Chateau Renaud, nechav Monte Crista samotna s Morcerfem.

III.

PØEDSTAVENÍ.

Když Albert s Monte Cristem osamìl, pravil mu: „Dovolte, pane hrabì, abych zahájil svùj úøad cicerona tím, že podám vám ukázku mládeneckého bytu. Bude vám, zvyklému na italské paláce, aspoò pøedmìtem studia vypoèítat, v kolika ètvereèních stopách mùže žíti mladý paøížský muž, který neplatí za nejhùøe bydlícího. Pøi procházení místnostmi otevøeme okna, abyste volnì dýchal.“

Monte Cristo znal již jídelnu a pøízemní salon. Albert uvedl ho nejprve do atelieru; byla to, jak víme, jeho oblíbená místnost.

Monte Cristo dovedl plnì ocenit všecko, co Albert v té místnosti nashromáždil: staré skøínì, japonský porculán, orientálské látky, benátské sklo, zbranì všech zemí svìta, všecko bylo mu známo a na první pohled poznával století, zemi i pùvod. Morcerf myslil, že bude vysvìtlovaèem a zatím byl to naopak on, jenž pod vedením hrabìte konal studia archeologická, nerostopisná i pøírodopisná. Sestoupili do prvního poschodí. Albert uvedl hosta do salonu. Tento salon ovìšen byl díly moderních malíøù; byly tam krajiny Dupréovy o dlouhých tøtinách, štíhlých stromech, s nádhernými oblohami a buèícími kravami; byli tam Delacroixovi arabští jezdci v dlouhých bílých burnusech, ve skvoucích pasech, s vykládanými zbranìmi, na koních, kteøí hryzli se vztekem, kdežto mužové rvali se železnými palicemi; Boulangerovy aquarelly, zobrazující celý „Chrám Matky Boží v Paøíži“ s oním rozmachem, jenž z malíøe èiní básníkova soka; byla tam plátna Diazova, který tvoøí kvìty krásnìjší než kvìty, slunce záøivìjší než slunce; kresby Decampsovy, právì tak barvité, ale poetiètìjší než díla Salvátora Rosy; pastely Girandovy a Mullerovy, pøedstavující dìti s andìlskými hlavami, ženy s panenskými rysy; náèrtky, vytržené z cestovního alba Dauzatsova, naskizzované bìhem cesty po Orientì v nìkolika minutách na sedle velblouda nebo pod klenbou mešity; slovem vše, co moderní umìní mùže dáti výmìnou a v náhradu za umìní ztracené a zašlé s minulými vìky.

Albert se nadál, že aspoò tentokráte ukáže nìco nového neobyèejnému cestovateli; ten však aniž potøeboval hledat podpisy, z nichž nìkteré byly ostatnì nahrazeny pouhými zaèáteèními písmeny, udal k velikému Albertovu údivu okamžitì pøi každém díle jméno autorovo, takže bylo zøejmo, že jsou mu nejen všecka ta jména známa, ale že i studoval a ocenil všecky ty talenty.

Ze salonu odebrali se do ložnice. Byl to vzor elegance a pøísného vkusu zároveò; jediný portrét, podepsaný však Leopoldem Robertem, záøil zde v rámci z mdlého zlata.

Portrét ten pøedevším upoutal Monte Cristovu pozornost, nebo hrabì uèinil v ložnici tøi rychlé kroky a stanul náhle pøed ním.

Byl to obraz mladé ženy asi dvaceti pìti až dvaceti šesti let, snìdé pleti, ohnivého zraku, zastøeného umdleným víèkem; mìla na sobì malebný úbor katalánských rybáøek s èervenou a èernou šnìrovaèkou a se zlatými jehlicemi ve vlasech; pohlížela na moøe a její elegantní silhouetta rýsovala se na dvojím azuru vln a oblohy.

V pokoji bylo pøítmí, jinak byl by Albert mohl postøehnout zsinalou bledost, rozestøevší se hrabìti po lících, a všimnouti si nervosního zachvìní, jež probìhlo jeho rameny a hrudí.

Na chvíli zavládlo ticho; Monte Cristo stál se zrakem neodvratnì upøeným na obraz.

„Máte krásnou milenku, vicomte,“ pravil pak hrabì hlasem dokonale klidným; „ten úbor, nepochybnì plesový, jí rozkošnì sluší.“

„Ach, pane,“ odvìtil Albert, „ten omyl bych vám nikdy neodpustil, kdybyste byl vedle tohoto portrétu vidìl nìjaký jiný. Neznáte mé matky, pane; je to ona, již vidíte v tomto rámci; dala se tak portrétovat asi pøed šesti nebo osmi roky. Ten úbor je tuším vymyšlený a podoba je tak veliká, že se mi zdá, jako bych ještì matku vidìl, jak byla v roce 1830. Hrabìnka dala ten portrét zhotovit za nepøítomnosti hrabìte. Hodlala mu nepochybnì pøipraviti k návratu milé pøekvapení, ale divná vìc, otci se ten portrét nelíbil. Ani cena malby, která, jak vidíte, je z krásných prací Leopolda Roberta, nebyla s to zvítìziti nad antipatií, již k ní pojal. Mezi námi øeèeno, drahý hrabì, nutno uznati, že pan de Morcerf je z nejhorlivìjších pairù v Luxemburku, generálem v theorii renomovaným, ale velmi prostøedním znalcem umìní. Jinak je tomu s mojí matkou, která maluje pozoruhodným zpùsobem a která, ceníc si pøíliš takového díla, aby se od nìho nadobro odlouèila, darovala mi je, aby u mne bylo ménì vystaveno nelibosti pana de Morcerf, jehož portrét, malovaný Grosem, vám rovnìž ukáži. Promiòte, mluvím-li s vámi tak o rodinì a domácnosti, ale ježto budu míti èest dovésti vás k hrabìti, øíkám vám to, aby vám náhodou neunikla pøed ním nìjaká pochvala tohoto portrétu. Má ostatnì neblahý vliv, nebo stane se zøídka, aby se moje matka naò nepodívala, pøijde-li ke mnì, a ještì øidèeji aby pøi pohledu naò nezaplakala.

Mrak, jejž tento obraz vnesl do domu, je ostatnì jediný, který vyvstal mezi hrabìtem a hrabìnkou; moji rodièe, aèkoli jsou již pøes dvacet let spolu, lnou k sobì stále jako prvního dne.“

Monte Cristo vrhl letmý pohled na Alberta, jako by hledal v jeho slovech skrytý smysl; bylo však zøejmo, že mladý muž pronesl je s celou prostotou své duše.

„Nyní,“ pravil Albert, „vidìl jste, pane hrabì, celé mé bohatství a dovolte mi nabídnouti vám je, nech je jakkoli nedostateèné; považujte se zde za pána a abyste se cítil ještì více doma, raète jít se mnou k panu de Morcerf, kterému psal jsem z Øíma o službì, již jste mi prokázal, a jemuž oznámil jsem návštìvu, kterou jste mi slíbil. A mohu øíci, že hrabì i hrabìnka netrpìlivì èekali, až bude jim dovoleno podìkovati vám. Vím, jste vším ponìkud pøesycen, pane hrabì, a rodinné scény na Simbada námoøníka pøíliš nepùsobí: vidìl jste tolik jiných scén. Pøes to pøijmìte co vám nabízím, jako úvod k paøížskému životu, životu zdvoøilostí, návštìv a pøedstavování.“

Monte Cristo uklonil se bez odpovìdi; pøijal návrh bez nadšení a bez lítosti, jako jednu ze spoleèenských konveniencí, které každý muž, dbající spoleèenských ohledù, pokládá za povinnost. Albert zavolal komorníka a naøídil mu, aby šel oznámit panu a paní de Morcerf brzký pøíchod hrabìte de Monte Cristo.

Albert následoval ho s hrabìtem.

Pøi vstupu do pøedsínì hrabìte zjevil se pøíchozímu nade dveømi, vedoucími do salonu, erb, jenž svou bohatou obrubou a souladem s ozdobou místnosti prozrazoval, jakou dùležitost majitel paláce tomuto odznaku pøikládá.

Monte Cristo zastavil se pøed erbem a prohlížel si jej pozornì.

„Hejno zlatých kosic v azurovém poli. Je to nepochybnì erb vašeho rodu, pane,“ tázal se. „Kromì znalosti hlavních souèástí erbu, jež dovoluje mi jej rozøešiti, vyznám se v heraldice velmi málo, já, náhodný hrabì, vyrobený Toskánskem pomocí komturství svatého Štepána, jenž byl bych se býval obešel bez toho panského titulu, kdyby mi nebylo bývalo mnohokrát øeèeno, že je to vìc naprosto nutná pro èlovìka, který mnoho cestuje. Nebo konec koncù je dobøe mít nìco na dvíøkách koèáru, ne-li pro nic, aspoò pro to, aby nás celníci ušetøili. Omluvte mne tedy, kladu-li vám takovou otázku.“

„Není nikterak indiskretní, pane,“ pravil Morcerf s prostotou pøesvìdèení; „hádal jste správnì: je to náš odznak, totiž s otcovy strany; vedle nìho je, jak vidíte, druhý erb, støíbrná vìž v èerveném poli, náležející matèinu rodu. Jsem po pøeslici Španìl, ale rod Morcerfù je francouzský a jak jsem slyšel, jeden z nejstarších na francouzském jihu.“

„Ano,“ pøisvìdèil Monte Cristo, „to naznaèují kosice. Témìø všichni ozbrojení poutníci, kteøí se pokusili, nebo zpùsobili dobytí Svaté Zemì, pøijali za odznak buï køíž, znamení úkolu, jemuž se zasvìtili, nebo tažné ptáky, symbol dlouhé cesty, kterou hodlali podniknouti a kterou doufali splniti na køídlech víry. Jeden z vašich pøedkù s otcovy strany zúèastnil se asi nìjakého køižáckého tažení a kdyby to bylo i jen tažení svatého Ludvíka, vede nás to až do XIII. století, což je již velmi pìkné.“

„Je to možné,“ odtušil Morcerf; „nìkde v otcovì pracovnì je genealogický strom, který nám to poví a na nìjž èinil jsem druhdy poznámky, s nimiž byl by ïHozier a Jaucourt velmi spokojen. Teï již na to nemyslím; pøece však vám øeknu, pane hrabì, — jsem k tomu jako cicerone oprávnìn — že za naší lidové vlády zaèíná se každý velmi zabývat tìmi vìcmi.“

„Nu, pak mohla vaše vláda vybrat ze své minulosti nìco lepšího než ty dvì tabule, kterých jsem si všiml na vašich veøejných budovách a které nemají žádného heraldického smyslu. Pokud vás se týká, vicomte,“ pokraèoval Monte Cristo, vraceje se k Morcerfovi, „jste šastnìjší než vaše vláda, nebo váš znak je skuteènì krásný a mluví k obraznosti. Ano, je to tak, pocházíte z Provence a zároveò ze Španìlska. To vysvìtluje — podobá-li se portrét, jejž jste mi ukázal, originálu — tu krásnou snìdou barvu, kterou jsem tak obdivoval na tváøi vznešené Katalánky.“

Bylo by bývalo nutno býti Oidipem nebo samotnou sfingou, aby èlovìk postøehl ironii, již hrabì vložil do svých slov, pronesených zdánlivì se svrchovanou zdvoøilostí; Morcerf mu také úsmìvem podìkoval a jda první, aby mu ukázal cestu, otevøel dveøe pod erbem, vedoucí, jak jsme pravili, do salonu.

Na nejnápadnìjším místì salonu rovnìž visel portrét; byl to obraz tøicetipìti až tøicetiosmiletého muže v generálské uniformì s dvojími épaulettami štábních dùstojníkù, odznakem vyšší hodnosti, se stužkou èestné legie na krku, hlásající dùstojnost komthura, na prsou pak s dùstojnickou hvìzdou øádu Spasitelova vpravo a s velkokøížem Karla III. vlevo, což znamenalo, že osoba, zobrazená portrétem, prodìlala asi války v Øecku a ve Španìlsku, nebo — což v záležitosti øádù je jedno a totéž — vykonala v obou tìch zemích nìjaké diplomatické poslání.

Monte Cristo prohlížel si tento portrét s nemenší péèí než onen první, když tu otevøely se postranní dveøe a hrabì stanul tváøí v tváø samému hrabìti de Morcerf.

Byl to muž asi ètyøiceti až ètyøiceti pìti let, jenž však vypadal nejménì na padesát a jehož knír a èerné oboèí divnì kontrastovaly s témìø bílými vlasy, sestøiženými po vojensku do kartáèe; byl odìn obèanským oblekem a mìl v knoflíkové dírce stužku, jejíž rùzné proužky pøipomínaly øády, jimiž byl vyznamenán.

Muž ten vešel dosti vznešeným krokem a s jakousi dychtivostí. Monte Cristo nechal jej pøijíti k sobì, aniž postoupil o jediný krok; zdálo se, že jeho nohy nemohou se odtrhnout od zemì, právì jako jeho oèi od tváøe hrabìte de Morcerf.

„Otèe,“ pravil mladý muž, „mám èest pøedstaviti vám hrabìte de Monte Cristo, velkodušného pøítele, s nímž mìl jsem štìstí se seznámit za trudných okolností, které znáte.“

„Pán je mezi námi vítán,“ pravil hrabì de Morcerf, pozdravuje hrabìte s úsmìvem; „prokázal našemu rodu, zachovav mu jediného dìdice, službu, která bude si vìènì vyžadovati naší vdìènosti.“

Pøi tìchto slovech hrabì de Morcerf pokynul Monte Cristovi na køeslo, sám pak usedl proti oknu.

Monte Cristo, pøijav køeslo, oznaèené hrabìtem de Morcerf, usedl tak, aby zùstal ve stínu velikých sametových záclon a aby mohl odtud èísti v rysech hrabìte, na nìž únava a starosti vtiskly svou peèe, celou historii tajných bolù, vepsaných do každé vrásky, vyhloubené èasem.

„Paní hrabìnka,“ pravil Morcerf, „zabývala se právì úpravou své toiletty, když vicomte dal ji zpravit o návštìvì, již bude mít potìšení pøijmout; pøijde hned dolù, za deset minut bude v salonì.“

„Je to pøíliš mnoho cti pro mne,“ pravil Monte Cristo, „býti v den svého pøíjezdu do Paøíže uveden ve styk s mužem, jehož zásluha vyrovná se jeho povìsti a v nìmž štìstìna, výjimeènì spravedlivá, se nezmýlila. Nemá však na pláních Mitidže nebo na horách Atlasu ještì nìjakou, maršálskou hùl pro vás?“

„Oh,“ bránil se Morcerf s lehkým rumìncem, „vzdal jsem se služby, pane. Byv jmenován pairem za Restaurace, zúèastnil jsem se prvního tažení a sloužil jsem pod maršálem de Bourmont; mohl jsem se tedy ucházeti o vyšší velitelství a kdo ví, co by se bylo stalo, kdyby se byla udržela starší vìtev na trùnì! Ale èervencová revoluce byla, jak se zdá, dosti slavná, aby si mohla dovolit být nevdìènou; byla takovou ke všem službám, které nepocházely z doby císaøské; podal jsem tedy demissi, nebo získal-li èlovìk epauletty na bitevním poli, nedovede pøíliš manévrovati na hladké pùdì salonù. Opustil jsem meè, vrhl jsem se do politiky, zabývám se prùmyslem, studuji užiteèná umìní. Toužil jsem po tom velice po tìch dvacet let co jsem sloužil ve vojsku, ale nemìl jsem na to kdy.“

„Takovéto idee udržují váš národ v povýšenosti nad ostatními národy, pane,“ odvìtil Monte Cristo; „vy šlechtic pocházející ze starého rodu, honosící se krásným jmìním, odhodlal jste se dosíci prvních stupòù hodnosti jako neznámý prostý voják: to je velmi vzácné; pak, stav se generálem, francouzským pairem, komturem øádu èestné legie, chcete znovu zaèíti druhé uèednictví bez jakékoli jiné nadìje, bez jakékoli jiné odmìny, kromì té, že budete jednoho dne užiteèný svým bližním… Ach, pane, to je skuteènì krásné, ba více, to je vznešené.“

Albert s údivem naslouchal a pohlížel na Monte Crista; nebyl zvyklý vidìt ho unesena tak nadšenými pøedstavami.

„Bohužel,“ pokraèoval cizinec, nepochybnì proto, aby zaplašil nepostøehnutelný stín, jejž jeho slova vyvolala na èele Morcerfovì, „my v Itálii si tak nepoèínáme; rosteme podle svého druhu a rodu a podržujeme totéž listí, týž vzrùst a èasto i tutéž neužiteènost po celý svùj život.“

„Ale pane,“ odpovìdìl hrabì de Morcerf, „pro muže vašich zásluh není Itálie vlastí a Francie podává vám ruce; odpovìzte na její volání, Francie snad nebude nevdìèná ke každému; se svými dìtmi jedná špatnì, ale cizince pøijímá obyèejnì velkolepì.“

„Je vidìt, otèe,“ pravil Albert s úsmìvem, „že neznáte pana hrabìte de Monte Cristo. Jeho radosti nejsou z tohoto svìta; nebaží po poctách a pøijímá jich jen tolik, kolik se jich vejde na cestovní pas.“

„To je nejsprávnìjší definice, kterou jsem kdy o sobì slyšel,“ prohodil cizinec.

„Pan hrabì byl pánem své budoucnosti,“ pravil hrabì de Morcerf s povzdechem, ,,a zvolil si kvìtnatou dráhu.“

„Tak jest, pane,“ pøisvìdèil Monte Cristo s úsmìvem, jejž malíø nikdy nevyjádøí a nad nímž fysiolog vždycky zoufá, má-li jej analysovati.

„Kdybych se nebyl obával, že pana hrabìte, unavím,“ pravil generál, zøejmì okouzlen Monte Cristovými zpùsoby, ,,byl bych ho odvedl do snìmovny; dnes je zajímavé sezení pro toho, kdo nezná našich moderních senátorù.“

„Budu vám velmi povdìèen, pane, uèiníte-li mi tu nabídku po druhé; dnes však dostalo se mi lichotivé nadìje být pøedstaven paní hrabìnce, poèkám tedy.“

„Ach, zde je moje matka!“ zvolal vicomte.

Monte Cristo, obrátiv se rychle, spatøil skuteènì paní de Morcerf na prahu dveøí, vedoucích v opaènou stranu než ty, jimiž vešel její muž: nehnuta, bledá, spustila, když Monte Cristo obrátil se k ní, bezvládnì ruku, kterou opírala se z neznámé pøíèiny o pozlacené veøeje. Stála tam již nìkolik vteøin a zaslechla poslední slova, pronesená zaalpským hostem.

Ten vstal a hluboce se uklonil hrabìnce, která rovnìž pozdravila nìmì a obøadnì.

„Mùj Bože, madame,“ zvolal hrabì de Morcerf, „co je vám? Je vám snad teplo v salonì nesnesitelné?“

„Jste churava, matko?“ tázal se vicomte, pøichvátav k Mercedes.

Podìkovala obìma úsmìvem.

„Ne,“ pravila, „byla jsem jen jaksi pohnuta, uzøevši po prvé toho, bez jehož pøispìní byli bychom nyní v slzách a smutku. Pane,“ pokraèovala hrabìnka, pokroèivši se vznešeností královny, „zachránil jste život mému synu a za to dobrodiní vám žehnám. A nyní vzdávám vám díky za potìšení, které jste mi zpùsobil, dav mi pøíležitost podìkovati vám jako jsem vám žehnala, totiž z hloubi srdce.“

Hrabì uklonil se znovu, ještì hloubìji, než po prvé. Byl ještì bledší než Mercedes.

„Madame,“ pravil, „vy a pan hrabì odmìòujete mne pøíliš velkodušnì za tak prostý skutek. Zachrániti èlovìka, uspoøiti trápení otci, ušetøiti city ženy — to není nijaké dobrodiní, to je èin pouhé lidskosti.“

Na tato slova, pronesená se svrchovanou mírností a zdvoøilostí, odpovìdìla paní de Morcerf hlubokým tónem:

„Je velikým štìstím pro mého syna, pane, že má ve vás pøítele, a dìkuji Bohu, že to tak zaøídil.“

A Mercedes obrátila své krásné oèi k nebi s tak nekoneènou vdìèností, že hrabìti se zdálo, jako by v nich vidìl chvìti se dvì slzy. Pan de Morcerf k ní pøistoupil.

„Madame,“ pravil, „omluvil jsem se již panu hrabìti, že jsem nucen jej opustiti, a vy, prosím, uèiòte tak za mne ještì jednou. Sezení zaèíná ve dvì hodiny, jsou tøi a já mám mluviti.“

„Jdìte, pane, vynasnažím se, aby náš host zapomnìl na vaši nepøítomnost,“ pravila hrabìnka právì tak laskavým tónem. „Prokáže nám pan hrabì èest,“ pokraèovala, obracejíc se k Monte Cristovi, „že ztráví s námi zbytek dne?“

„Díky, madame. Jsem vám, vìøte prosím, svrchovanì vdìèen za vaše pozvání, ale vystoupil jsem dnes dopoledne u vašich dveøí ze svého cestovního koèáru. Nevím, jak jsem v Paøíži ubytován; vím sotva, kde bydlím. Je to ovšem nepatrná starost, ale pøece jen pochopitelná.“

„Ale dostane se nám toho potìšení aspoò po druhé, slibujete mi to, není-li pravda?“ tázala se hrabìnka.

Monte Cristo uklonil se bez odpovìdi, ale jeho gesto mohlo platit za souhlas.

„Nezdržuji vás tedy, pane,“ zahovoøila opìt hrabìnka, „nebo nechci, aby se moje vdìènost stala buï nediskretní; nebo obtížnou.“

„Drahý hrabì,“ pravil Albert, ,,dovolíte-li, pokusím se oplatit vám v Paøíži vaši milou pozornost, již prokázal jste mi v Øímì, a dáti vám k disposici svùj vùz, pokud nebudete mít kdy opatøit si ekypáže a konì.“

„Tisíceré díky za vaši laskavost, vicomte,“ odvìtil Monte Cristo; „pøedpokládám však, že pan Bertuccio øádnì využitkoval té pùlpáté hodiny, již jsem mu ponechal, a že najdu u dveøí nìjaké spøežení.“

Albert již zvykal tìmto zpùsobùm; vìdìl, že hrabì usiluje jako Nero o nemožné, a nedivil se již nièemu. Chtìl se jen sám pøesvìdèiti, jakým zpùsobem byly jeho rozkazy vykonány; doprovodil tedy hrabìte až k domovním dveøím.

Monte Cristo se nemýlil; jakmile objevil se v pøedpokoji hrabìte de Morcerf, vybìhl z peristylu osobní sluha, týž, který pøinesl v Øímì obìma mladým mužùm navštívenku hrabìte a ohlásil jim jeho návštìvu, takže když vznešený cestovatel vyšel na vnìjší schody, našel skuteènì venku èekající koèár.

Bylo to coupé z dílny Kellerovy a spøežení, které Drake ještì minulého dne — jak všichni paøížští lvové vìdìli — nechtìl dáti za osmnáct tisíc frankù.

„Pane,“ pravil hrabì Albertovi, „nenabízím vám, abyste mne doprovodil až ke mnì; mohl bych vám ukázati jen improvisovaný dùm a co se týká improvisací, musím, jak víte, dbáti povìsti. Popøejte mi den a pak dovolte, abych vás smìl pozvati. Pak budu jistìjší, že neprohøeším se proti zákonùm pohostinství.“

,,Žádáte-li o den, pane hrabì, jsem jist, že neukážete mi dùm, nýbrž palác. Máte rozhodnì ve svých službách nìjakého ducha.“

„Nu, nevyvracejte tu domnìnku,“ pravil hrabì, klada nohu na sametem potažené stupátko své nádherné ekypáže; „prospìje mi to trochu u dam.“

Usedl do koèáru, jenž zavøel se za ním a vzdálil se klusem, ne však tak rychle, aby hrabì nemohl postøehnouti nepatrného hnutí záclon v salonì, kde zùstala paní de Morcerf.

Když vrátil se Albert k matce, našel hrabìnku v boudoiru, zaboøenu do hlubokého sametového køesla. V celém pokoji, ponoøeném v stín, probleskovaly jen tu a tam zlaté zákmity na ozdobách nábytku nebo na zlatých rámcích.

Albert nemohl vidìt hrabìnèinu tváø, ztracenou v mlze gázu, jejž hrabìnka ovinula si kolem vlasù jako dechovou aureolu; zdálo se mu však, že její hlas je zmìnìn: rozeznal také ve vùni rùží a heliotropù, stojících na kvìtinovém stolku, ostrou, štiplavou stopu tìkavé soli. A skuteènì, na jedné z ciselovaných misek krbu upoutal mladíkovu znepokojenou pozornost hrabìnèin flakon, zbavený šagrenového pouzdra.

„Churavíte, matko?“ zvolal Albert, vstupuje. „Pøišlo vám nevolno za mé nepøítomnosti?“

,,Já? Ne, Alberte. Ale chápete, ty rùže, tuberosy a oranžové kvìty vydávají za tìch prvních veder, kterým nejsme ještì zvyklí, tak prudkou vùni.“

„Pak je musíme dát vynést do vašeho pøedpokoje, matko,“ pravil Morcerf, vztahuje ruku ke zvonku. „Jste skuteènì churava; již hned jak jste vstoupila, byla jste všecka bledá.“

„Pravíte, že jsem byla bledá, Alberte?“

„Bledostí, která vám výbornì sluší, matko, ale která nás, otce a mne, nepodìsila proto ménì.“

„Váš otec se vám o tom zmínil?“ tázala, se Mercedes rychle.

„Ne, madame, ale pamatujete se, že vám samotné uèinil o tom poznámku.“

„Nepamatuji se,“ pravila hrabìnka.

Vstoupil sluha; pøišel, pøivolán Albertovým zvonìním.

„Odneste ty kvìtiny do pøedpokoje nebo do toiletního pokoje,“ pravil vicomte; „obtìžují paní hrabìnku.“

Sluha uposlechl.

Zavládlo dosti dlouhé ticho, trvající po celou dobu, pokud nebyly kvìtiny vyneseny.

„Co je to za jméno to Monte Cristo?“ tázala se hrabìnka, když vyšel sluha, odnášející poslední vázu. „Je to jméno rodu, jméno zemì, èi pouhý titul?“

„Je to tuším titul, matko, nic víc. Hrabì koupil nìjaký ostrov z toskánského souostroví a dle toho, co dnes ráno sám pravil, založil komturství. Víte, že se to tak dìlá pøi øádu svatého Štìpána ve Florencii, svatého Jiøí Konstantinského v Parmì, ba i pøi øádu Maltánském. Ostatnì po šlechtictví nikterak nebaží a nazývá se náhodným hrabìtem, aèkoli v Øímì panuje všeobecné mínìní, že hrabì je vysoce urozeným pánem.“

„Jeho zpùsoby jsou vybrané,“ pravila hrabìnka, „jak jsem aspoò mohla posoudit za té krátké chvíle, co zùstal zde.“

„Oh, dokonalé, matko, tak dokonalé, že o mnoho pøevyšují vše, co jsem poznal nejaristokratiètìjšího ve tøech nejhrdìjších šlechtách Evropy, totiž ve šlechtì anglické, ve šlechtì španìlské a ve šlechtì nìmecké.“

Hrabìnka okamžik uvažovala, pak po tom krátkém váhání promluvila:

„Vidìl jste, drahý Alberte, pana de Monte Cristo v jeho pøíbytku; jste bystrozraký, taktní a vyznáte se v lidech více, než je obyèejem ve vašem vìku; myslíte — chápete, táži se vás jako matka — že hrabì je skuteènì tím, èím se zdá být?“

„A èím se zdá být?“

„Sám jste to právì øekl, vysoce urozeným pánem.“

„Øekl jsem vám, matko, že je za takového považován.“

„Ale co vy o nìm soudíte, Alberte?“

„Pøiznám se vám, že mùj úsudek o nìm není pøíliš ustálen; myslím, že je to Maltán.“

„Neptám se vás na jeho pùvod, ptám se vás na jeho osobu.“

„Oh, co se jeho osoby týká, je to nìco jiného. Pozoroval jsem u nìho tolik neobyèejných vìcí, že chcete-li, abych vám øekl, co si o nìm myslím, odpovím vám, že bych ho rád považoval za nìkterého z Byronových hrdinù, jež neštìstí poznamenalo osudnou peèetí, za nìjakého Manfreda, nìjakého Laru, nìjakého Wernera. Slovem za trosku nìjakého starého rodu, jež zbavena otcovského jmìní, vynašla si jiné silou svého dobrodružného genia, který pozvedl ji nad zákony spoleènosti.“

„Pravíte…?“

„Pravím, že Monte Cristo je ostrov v Støedozemním moøi, bez obyvatel, bez posádky, útulek podloudníkù všech národù, pirátù všech zemí. Kdo ví, zda tito bodøí prùmyslníci neplatí svému pánu poplatek za pøístøeší.“

„Možná,“ pronesla hrabìnka v zamyšlení.

„Ale na tom nezáleží,“ prohodil mladý muž; „a je podloudníkem nebo ne, uznáte, matko, ježto jste ho vidìla, že pan hrabì de Monte Cristo je pozoruhodný muž, který bude mít v paøížských salonech nejvìtší úspìch. Hleïte, ještì dnes ráno, u mne, zahájil svùj vstup do spoleènosti a naplnil úžasem i samého Chateau Renauda.“

„A kolik asi let mùže býti hrabìti?“ tázala se Mercedes, pøikládajíc této otázce zøejmì velikou dùležitost.

„Asi tøicet pìt nebo tøicet šest, matko.“

„Tak mlád! To je nemožné!“ pravila Mercedes, odpovídajíc na to, co jí pravil Albert a zároveò i na to, co jí pravily její vlastní myšlenky.

„A pøece je to pravda. Øekl mi asi tøikráte nebo ètyøikrát, a jistì bez pøedchozího uvažování, v té dobì bylo mi pìt let, v té deset let, v té dvanáct let. Zvìdavost uèinila mne bdìlým, všiml jsem si tìch drobností, porovnával data a nikdy jsem ho nepøistihl pøi chybì. Vìk toho podivného muže, který nemá vìku, je tedy, jsem si tím jist, asi tøicet pìt let. A nadto si jen vzpomeòte, matko, jak je jeho oko živé, jak jsou jeho vlasy èerné a jeho èelo, tøebaže bledé, úplnì bez vrásek; je to povaha nejen silná, ale i ještì mladá.“

Hrabìnka sklopila hlavu jako pod pøíliš tìžkým pøívalem trpkých myšlenek.

„A muž ten pojal k vám pøátelství, Alberte?“ tázala se s nervosním chvìním.

„Domnívám se, madame.“

„A vy… máte ho také rád?“

„Líbí se mi, madame, pøes to, že Franz ïÉpinay chtìl mi ho vydávat za muže, pøicházejícího z onoho svìta.“

Hrabìnce unikl pohyb hrùzy.

„Alberte,“ pravila zmìnìným hlasem, „vždycky jsem vás varovala pøed novými známostmi. Teï jste mužem a vy sám mohl byste mi dávati rady; pøes to však vám opakuji: Buïte opatrný, Alberte.“

„Aby mi ta rada byla prospìšná, drahá matko, musil bych ještì napøed vìdìt, pøed èím se mám mít na pozoru. Hrabì nikdy nehraje, hrabì pije jen vodu, smíšenou s kapkou španìlského vína; hrabì má povìst takového boháèe, že nemohl by si ode mne vypùjèiti peníze, aby nevzbudil smích; èeho se mi tedy jest obávat se strany hrabìte?“

„Máte pravdu,“ pøisvìdèila hrabìnka; „mé obavy jsou bláhové, zvláštì mají-li svùj pùvod v muži, jenž zachránil vám život. Ale když již o tom mluvíme, pøijal ho váš otec dobøe, Alberte? Velice na tom záleží, abychom se k hrabìti chovali více než spoleèensky slušnì. Pan de Morcerf je èasto zamìstnán, jeho záležitosti pùsobí mu starosti, mohlo by se státi, že i mimodìk…“

„Otec byl bezvadný, madame,“ pøerušil ji Albert; ,,ba více: zdálo se, že bylo mu velice zalichoceno dvìma nebo tøemi nadmíru obratnými poklonami, které hrabì mu uèinil tak šastnì a vhodnì, jako by ho znal již tøicet let. Každý z tìch malých pochvalných šípù jistì mého otce zalechtal,“ dodal Albert se smíchem, „takže se rozešli jako nejlepší pøátelé na svìtì a že ho pan de Morcerf chtìl dokonce s sebou vzíti do snìmovny, aby vyslechl jeho øeè.“

Hrabìnka neodpovìdìla; upadla v tak hluboké snìní, že její oèi se pozvolna zavøely. Mladý muž, stoje pøed ní, pohlížel na ni s onou synovskou láskou, ještì nìžnìjší a vroucnìjší u dìtí, jejichž matky jsou dosud mladý a krásny. Když pak vidìl, že oèi její se zavøely, poslouchal chvíli, jak v sladké nehybnosti dýše, a domnívaje se, že usnula, vzdálil se po špièkách a opatrnì zavøel dveøe pokoje, kde matku zanechal.

„Pøedpovídal jsem tomu zpropadenému èlovìku,“ šeptal si, potøásaje hlavou, „že zpùsobí ve spoleènosti sensaci. Mìøím dojem, jejž vyvolal, neomylným thermometrem: moje matka si ho povšimla, je tedy zajisté velmi pozoruhodný.“

A sestoupil do svých stájí ne bez tajného zármutku, že hrabì de Monte Cristo pøipadl docela bezdìky na spøežení, které stavìlo jeho hnìdky do druhé øady v oèích všech znalcù.

„Lidé rozhodnì nejsou všichni stejní; musím poprosit otce aby uvedl tu otázku v panské snìmovnì na pøetøes.“

IV.

PAN BERTUCCIO.

Zatím pøijel hrabì domù; potøeboval šest minut k vykonání té cesty. Tìchto šest minut postaèilo, aby byl vidìn asi od dvacíti mladých mužù, kteøí, znajíce cenu spøežení, jehož nemohli si sami koupit, pobídli své tahouny do klusu, aby spatøili skvìlého velmože, jenž mohl si dopøát konì po desíti tisících frankù za kus.

Dùm vybraný Alim, jenž mìl sloužit Monte Cristovi za mìstské sídlo, stál po pravé ruce, jde-li se Elysejskými Poli vzhùru, a mìl s jedné strany dvùr, s druhé zahradu; velmi hustý keø, rostoucí uprostøed dvora, zakrýval èást prùèelí; kolem tohoto keøe táhly se, podobny dvìma pažím, dvì stezky, které, rozbíhajíce se vpravo i vlevo, zjednávaly koèárùm pøístup od vrat k dvojitému schodišti, na jehož každém stupni stála porculánová váza, plná kvìtin. Tento dùm, osamìlý v široké prostoøe, mìl kromì hlavního vchodu ještì jiný vchod, vedoucí do ulice de Ponthieu.

Døíve ještì než koèí zahoukal na vrátného, otoèila se tìžká vrata na svých stìžejích; vidìli hrabìte pøijíždìt a hrabì byl v Paøíži, jako v Øímì, jako všude obsluhován s rychlostí blesku. Koèí tedy vjel, opsal polokruh, aniž zmírnil chod, a vrata byla již zavøena, když ještì kola skøípìla po písku stezek.

Po levé stranì schodù se koèár zastavil; dva mužové stanuli u dvíøek: jedním z nich byl Ali, který usmíval se na svého pána s neuvìøitelnì upøímnou radostí a jenž odmìnìn byl pouhým pohledem Monte Cristovým.

Druhý pokornì pozdravil a nastavil hrabìti ruku, aby mu pomohl sestoupit s koèáru.

„Díky, pane Bertuccio,“ pravil hrabì, seskoèiv lehce se tøí stupátek. „A notáø?“

„Je v malém salonì, Excellenci,“ odvìtil Bertuccio.

„A navštívenky, které jste mìl dát zhotovit, jakmile zvíte èíslo domu?“

„Je to již vyøízeno, pane hrabì; byl jsem u nejlepšího rytce v Palais Royal, jenž vyhotovil desku v mé pøítomnosti: První navštívenka byla podle vašeho rozkazu okamžitì donesena panu baronu Danglarsovi, poslanci v ulici de la Chaussée ïAntin, èís. 7; ostatní jsou v ložnici Vaší Excellence na krbu.“

„Dobøe. Kolik je hodin?“

„Ètyøi.“

Monte Cristo podal rukavice, klobouk a hùl témuž francouzskému lokajovi, který vybìhl z pøedpokoje hrabìte de Morcerf, aby zavolal vùz, pak bral se do malého salonu, provázen Bertucciem, jenž ukazoval mu cestu.

„Mramory v tomto pøedpokoji jsou tuze ubohé,“ pravil Monte Cristo; „doufám, že mi to vše odstraníte.“

Bertuccio se uklonil.

Notáø èekal, jak pravil intendant, v malém salonì.

Byla to poctivá tváø druhého paøížského klerka, vyšinuvšího se ke koneèné hodnosti obvodního notáøe.

„Pán je notáø, povìøený prodejem letohrádku, jejž chci koupiti?“ tázal se Monte Cristo.

„Ano, pane hrabì,“ odtušil notáø.

„Kupní smlouva je vyhotovena?“

„Ano, pane hrabì.“

„Pøinesl jste ji?“

„Zde jest.“

„Výbornì. Kde je ten dùm, který kupuji?“ tázal se nedbale Monte Cristo, obraceje se èásteènì k Bertucciovi, èásteènì k notáøi.

Intendant uèinil posuòek, znamenající: Nevím.

Notáø pohlédl na Monte Crista s údivem.

„Jakže?“ divil se. „Pan hrabì neví, kde je dùm, jejž kupuje?“

,,Ne, skuteènì ne,“ odtušil hrabì.

„Pan hrabì ho nezná?“

„A jak bych jej, u èerta, mohl znát? Pøijel jsem dnes ráno z Kadixu, nikdy jsem v Paøíži nebyl, ba je to po prvé, kdy jsem pøijel do Francie.“

„To je ovšem nìco jiného,“ odvìtil notáø. „Dùm, jejž pan hrabì kupuje, leží v Auteuili.“

Pøi tìch slovech Bertuccio viditelnì zbledl.

,,A kde je Auteuil?“ tázal se Monte Cristo.

„Dva kroky odtud, pane hrabì,“ vykládal notáø, „kousek za Passy, v rozkošné poloze, uprostøed Boulogneského Lesa.“

„Tak blízko!“ divil se Monte Cristo. „Ale to není žádný venkov! Jak jste mi mohl vybrat dùm u paøížské brány, pane Bertuccio?“

„Já?“ zvolal intendant se zvláštní horlivostí. „Ne, jistì to nejsem já, kterému pan hrabì uložil vybrat ten dùm; raèiž se pan hrabì upamatovat, rozpomenout, pátrat v pamìti.“

„Ach, pravda,“ pøisvìdèil Monte Cristo; „pamatuji se již: èetl jsem tu annonci v novinách a dal jsem se svésti lživým názvem: Letohrádek.“

„Ještì je kdy,“ pravil živì Bertuccio, „a chce-li mi Vaše Excellence uložit, abych hledal všude jinde, vyhledám, co bude nejlepšího, buï v Enghienu, nebo ve Fontenay aux Roses, nebo v Bellevue.“

„Nu, není tøeba,“ odtušil nedbale Monte Cristo; „když již mám tento, nechám si jej.“

„A pan hrabì má pravdu,“ pravil živì notáø, boje se, aby nepøišel o honoráø; „je to rozkošný majetek: tekoucí voda, hustý les, sídlo pohodlné, aèkoli již dlouho neobývané; nepoèítaje v to ani nábytek, který pøes to, že je starý, má velikou cenu, zvláštì dnes, kdy je staré haraburdí hledáno. Pardon, ale domnívám se, že pan hrabì má vkus své doby.“

„Jen mluvte,“ prohodil Monte Cristo; „je to tedy slušné.“

„Oh, pane hrabì, více než to, je to velkolepé.“

„Nuže, nenechme si tedy ujít takovou pøíležitost,“ pravil Monte Cristo; „prosím smlouvu, pane notáøi.“

A rychle podepsal, když byl vrhl rychlý pohled na místo smlouvy, kde oznaèena byla poloha domu a jména majetníkù.

„Bertuccio,“ pravil, ,,dejte padesát pìt tisíc frankù pánovi.“

Intendant vyšel nejistým krokem a vrátil se s balíkem bankovek, které notáø pøepoèítal jako muž, zvyklý pøijímat peníze až po zákonném výmazu.

„A nyní,“ tázal se hrabì, „jsou tedy všecky formality vyplnìny?“

„Všecky, pane hrabì.“

„Máte klíèe?“

„Jsou v rukou vrátného, støežícího dùm, ale rozkázal jsem mu, aby uvedl pána v jeho majetek.“

„Výbornì.“

A Monte Cristo pokynul notáøi hlavou, jako by chtìl øíci:

Nepotøebuji vás již, jdìte.

„Zdá se mi však,“ odvážil se namítnouti poctivý notáø, „že se pan hrabì zmýlil. Kupní cena je všeho všudy padesát tisíc frankù.“

„A váš honoráø?“

„Je v tom penízi již zapoèítán, pane hrabì.“

„Což nepøijel jste z Auteuile sem?“

„Ovšem.“

„Nuže, vaše námaha musí tedy být zaplacena,“ odtušil hrabì.

A pokynem jej propustil.

Notáø vyšel pozpátku, klanì se až k zemi; ode dne, kdy dal se zapsati na práva, bylo to po prvé, co se setkal s takovým klientem.

„Doprovoïte pána,“ pravil hrabì Bertucciovi.

Intendant vyšel za notáøem.

Sotva ocitl se hrabì o samotì, vyòal z kapsy tobolku na listiny, zavírající se na zámek, a otevøel ji malým klíèkem, který mìl zavìšený na krku a kterého nikdy neodkládal.

Okamžik hledal, pak zastavil se u lístku s nìkolika poznámkami, porovnal poznámky s kupní smlouvou, ležící na stole, a, zapátrav v pamìti, pravil sám k sobì:

„Je to tak: Auteuil, ulice de la Fontaine, èís. 28. A nyní mám se spolehnout na pøiznání, vyrvané hrùzou náboženskou, nebo hrùzou fysickou? Ostatnì, za hodinu zvím vše. Bertuccio!“ zvolal, klepaje jakýmsi malým kladívkem se skládací rukojetí na kovovou báò, vydávající táhlý, ostrý zvuk, podobný zvuku tam-tamu. „Bertuccio!“

Intendant zjevil se na prahu.

„Pane Bertuccio,“ pravil hrabì, „neøekl jste mi kdysi, že jste cestoval po Francii?“

„Po jistých èástech Francie, ano, Excellenci.“

„Znáte nepochybnì paøížské okolí.“

„Ne, Excellenci, ne,“ odvìtil intendant s jistým nervosním chvìním, které Monte Cristo, vyznající se v lidských hnutích, správnì pøièetl živému neklidu.

„To je mrzuté,“ pravil, „že jste nikdy nenavštívil paøížského okolí, nebo chci se podívat ještì dnes veèer na svùj nový majetek a ježto pùjdete se mnou, mohl byste mi dát užiteèné informace.“

„Do Auteuile?“ zvolal Bertuccio, jehož brunátná tváø témìø zesinavìla. „Já jít do Auteuile!“

„Nu, co je na tom divného, že máte jít do Auteuile, ptám se vás. Až budu bydlit v Auteuili, musíte se tam pøec odebrat, když náležíte k domu.“

Bertuccio sklopil hlavu pøed pánovým velitelským pohledem a zùstal stát bez hnutí a bez odpovìdi.

„Co se to s vámi ale dìje? Necháte mne snad po druhé zvonit o koèár?“ pravil Monte Cristo tónem Ludvíka XIV., pronášejícího povìstné: „Málem bych byl býval èekal!“

Bertuccio ocitl se skokem z malého salonu v pøedpokoji a vzkøikl chraptivým hlasem:

„Konì Jeho Excellence!“

Monte Cristo napsal asi dva nebo tøi listy; když peèetil poslední, intendant zjevil se opìt.

„Koèár Vaší Excellence je u dveøí,“ hlásil.

„Nuže, vezmìte tedy rukavice a klobouk,“ pravil Monte Cristo.

„Což mám jít s panem hrabìtem?“ zvolal Bertuccio.

„Ovšem, vždy musíte udìlit rozkazy, když chci v tom domì bydlet.“

Nebylo pøíkladu, aby si byl nìkdo dovolil námitku proti rozkazu hrabìte; intendant tedy následoval beze slova svého pána, jenž, vstoupiv do vozu, pokynul mu, aby vystoupil tam za ním. Intendant usedl uctivì na protìjší sedadlo.

V.

DÙM V AUTEUIU.

Monte Cristo, sestupuje s vnìjších domovních schodù, všiml si, že Bertuccio poznamenal se po zpùsobu Korsièanù, to jest, uèiniv palcem køíž do vzduchu, a že když zaujal místo v koèáøe, mumlal tiše krátkou modlitbu. Každý jiný než zvìdavý èlovìk byl by býval mìl soucit s podivným odporem, jejž poctivý intendant jevil k zamýšlené vyjížïce hrabìte extra muros. Hrabì však byl, jak se zdálo, pøíliš zvìdav, aby Bertucciovi prominul tu malou cestu.

Za dvacet minut byli v Auteuili. Intendantovo rozèilení stále vzrùstalo. Když vjeli do mìsteèka, Bertuccio, pøitisknut do rohu koèáru, zaèal si s horeèným neklidem prohlížet všecky domy, mimo které jeli.

„Dejte zastavit v ulici de la Fontaine pøed èíslem 28.,“ pravil hrabì, upíraje nemilosrdnì pohled na intendanta, jemuž udìloval ten rozkaz.

Pot vyvstal Bertucciovi na tváøi; uposlechl však a vychýliv se z vozu, køikl na koèího:

„Ulice de la Fontaine, èíslo 28.“

Èíslo 28. stálo na konci mìsteèka. Bìhem cesty nastala noc, èi spíše èerný mrak, nabitý elektøinou, do dával té pøedèasné tmì vzhledu a slavnostnosti dramatické scény.

Koèár stanul, lokaj skoèil ke dvíøkùm a otevøel je.

„Nu,“ pravil hrabì, „vy tedy nevystoupíte, pane Bertuccio? Vy tedy zùstanete ve voze? Ale naè, u èerta, dnes veèer myslíte?“

Bertuccio seskoèil kvapnì s koèáru a nabídl rameno hrabìti, jenž opøel se o nì tentokrát a sestoupil zvolna se tøí schùdkù stupátka.

„Zaklepejte,“ pravil hrabì, „a ohlaste mne.“

Bertuccio zaklepal, dveøe se otevøely a objevil se vrátný.

„Co je?“ tázal se.

„Váš nový pán, dobrý muži,“ pravil lokaj.

A podal vrátnému lístek, jejž dal hrabìti notáø.

„Dùm je tedy prodán?“ tázal se vrátný. „A pán bude v nìm bydliti?“

„Ano, pøíteli,“ odvìtil hrabì, „a vynasnažím se, abyste svého bývalého pána nemusil litovati.“

„Oh, pane,“ pravil vrátný, „nemám tuze èeho litovati, protože jsme ho vídali velmi zøídka. Je tomu již pøes pìt let, co zde nebyl, a mìl vìru pravdu, že prodal dùm, z kterého nemìl vùbec nic.“

„Jak se jmenoval váš bývalý pán?“ tázal se Monte Cristo.

„Pan markýz de Saint Méran; ach, jsem si jist, že neprodal dùm za tolik, kolik ho stál!“

„Markýz de Saint Méran!“ opakoval Monte Cristo. „Zdá se mi, že to jméno není mi cizí,“ pravil; „markýz de Saint Méran…“

Jako by pátral v pamìti.

„Starý šlechtic,“ pokraèoval vrátný, „vìrný služebník Bourbonù; mìl jedinou dceru, která provdala se za pana de Villefort, jenž býval státním návladním v Nimes a pak ve Versaillesu.“

Monte Cristo vrhl pohled na Bertuccia, bledšího než zeï, o níž se opíral, aby nepadl.

„Nezemøela ta dcera?“ tázal se Monte Cristo. „Zdá se mi, jako bych byl nìco takového slyšel.“

„Ano, pane, pøed jedenadvaceti lety a od tìch dob nevidìli jsme ubohého drahého markýze ani tøikrát.“

„Díky, díky,“ pravil Monte Cristo, soudì podle intendantovy naprosté vysílenosti, že nesmí již té struny více napínat, nebo že by mohla prasknouti. „Díky! Dejte mi svìtlo, dobrý muži.“

„Mám pána doprovázet?“

„Ne, není tøeba, Bertuccio mi posvítí.“

A Monte Cristo doprovodil ta slova darováním dvou zlatých penízù, jež vyvolaly výbuch žehnání a vzdechù.

„Ach, pane,“ pravil vrátný, když byl marnì hledal na krbu a na polièkách, „nemám tu ale svíèek.“

„Vezmìte jednu z koèárových lamp, Bertuccio,“ pravil hrabì, „a ukažte mi komnaty.“

Intendant uposlechl bez poznámky, ale podle chvìní ruky, držící svítilnu, nebylo tìžko uhodnout co ho ta poslušnost stojí.

Prošli dosti rozsáhlým pøízemím a prvním poschodím, sestávajícím ze salonu, z koupelny a dvou ložnic. Z jedné z tìchto ložnic pøišli na toèité schody, konèící v zahradì.

,,Aj, zadní schody,“ poznamenal hrabì; „to je dosti pohodlné. Posvite mi, pane Bertuccio; jdìte napøed, kam nás ty schody dovedou.“

„Pane,“ pravil Bertuccio, „vedou do zahrady.“

„Prosím vás, jak to víte?“

„Chtìl jsem øíci, že tam jistì vedou.“

„Nuže, pøesvìdèíme se o tom.“

Bertuccio zhluboka povzdechl a kráèel napøed. Schody skuteènì konèily v zahradì.

U vnìjších dveøí se intendant zastavil.

„Nuže, pane Bertuccio!“ zvolal hrabì.

Ale ten, jemuž ta slova platila, byl omámen, ztrnulý, znièen. Jeho vytøeštìné oèi jako by hledaly kolkolem stopy nìjaké strašlivé minulosti a jeho køeèovitì zaaté ruce jako by se snažily zapuditi hrozné vzpomínky.

„Nuže?“ naléhal hrabì.

„Ne, ne!“ volal Bertuccio, položiv ruku na roh vnitøní stìny. „Ne, pane, není možná, nepùjdu dále!“

„Co to znamená?“ pronesl urèitý, odmluvy netrpící Monte Cristùv hlas.

„Ale vždy sám vidíte, pane,“ zvolal intendant, „že to naprosto není pøirozeno, že, chtìje si koupit dùm u Paøíže, koupíte jej právì v Auteuili, a že tím domem, koupeným v Auteuili, je právì èíslo 28. v ulici de la Fontaine! Ach, proè jsem vám tam všecko neøekl, urozený pane! Nebyl byste jistì na mnì žádal, abych pøišel. Doufal jsem, že domem pana hrabìte bude nìjaký jiný dùm než tento. Jako by nebylo v Auteuili jiných domù, kromì domu vraždy!“

„Oh, oh,“ prohodil Monte Cristo, zastaviv se náhle, „jaké šeredné slovo jste to pronesl! Prožluklý èlovìèe! Zakoøenìný Korsikáne! Poøád nìjaká tajemství nebo povìry! Nu tak, vezmìte svítilnu a pojïme do zahrady. Se mnou nebudete se, doufám, bát!“

Bertuccio zvedl svítilnu a uposlechl.

Za otevøenými dveømi objevilo se zsinalé nebe, na nìmž mìsíc marnì se snažil zápasit s moøem mrakù, které zakrývaly jej svými temnými vlnami, jež na okamžik ozaøoval a jež ztrácely se pak, ještì temnìjší, v hlubinách nekoneèna.

Intendant chtìl zahnout vlevo.

„Nikoli, pane,“ pravil Monte Cristo; „proè bychom chodili stezkami? Zde je krásný trávník, pojïme rovnì.“

Bertuccio setøel pot, perlící se mu s èela, ale uposlechl. Pøes to však držel se stále vlevo.

Monte Cristo naopak zamíøil vpravo. Pøišed ke skupinì stromù, stanul.

Intendant nebyl s to se ovládnouti.

„Vzdalte se, pane,“ zvolal, „vzdalte se! Prosím vás pro Boha, jste právì na tom místì!“

„Na jakém místì?“

„Na místì, kde padl.“

„Drahý pane Bertuccio,“ odvìtil Monte Cristo se smíchem, „vzpamatujte se, prosím vás; nejsme tu v Sarténì ani v Cortì. Tady není žádná houština, nýbrž anglický park, špatnì udržovaný, to pøipouštím, ale proto pøece nemusí být tak pomlouván!“

„Pane, nezùstávejte tam, nezùstávejte tam, pro Boha vás prosím!“

„Zdá se mi, že blázníte, pøíteli Bertuccio,“ odvìtil chladnì hrabì; „je-li tomu tak, upozornìte mne pøedem, protože bych vás dal zavøít do nìjakého sanatoria døíve, než se stane neštìstí.“

„Ach, Excellenci,“ pravil Bertuccio, potøásaje hlavou a spínaje ruce v postoji, který byl by býval jistì vzbudil smích hrabìte, kdyby nebyla ho v té chvíli zaujala myšlenka na vyšší zájem a nebyla ho uèinila pozorným na každé nejmenší sdìlení tohoto úzkostiplného svìdomí; „ach, Excellenci, neštìstí se již stalo.“

„Pane Bertuccio,“ pravil hrabì, „jsem velmi rád, že vám mohu øíci, že svým gestikulováním vymknete si ruce a že vyvalujete oèi jako posedlý, z jehož tìla nechce ïábel vyjít; já jsem však vždycky pozoroval, že nejzarytìjším ïáblem, který nechce se hnout z místa, je tajemství. Vìdìl jsem, že jste Korsièan, vìdìl jsem, že jste zasmušilý a že stále huhláte nìjakou starou historii o vendetì, a prominul jsem vám to v Itálii, ponìvadž takové vìci jsou v Itálii pøípustny, ale ve Francii je vražda všeobecnì pokládána za velmi nevkusnou: starají se o ni èetníci, soudcové ji odsuzují a popravištì ji mstí.“

Bertuccio sepjal ruce a ponìvadž za rùzných svých pohybù nepustil lampy z rukou, ozaøovalo svìtlo jeho ztrhanou tváø.

Monte Cristo pohlížel na nìho týmž zrakem, jakým v Øímì pohlížel na Andréovu popravu. Pak pravil tónem, pøi nìmž probìhlo tìlem ubohého intendanta nové zachvìní:

„Abbé Busoni mi tedy lhal, když po své cestì po Francii r. 1829 poslal mi vás, opatøeného doporuèujícím listem, v nìmž chválil mi vaše cenné vlastnosti. Nuže, budu abbému psát; uèiním ho zodpovìdným za jeho chránìnce a dovím se jistì, co je na celé té vražedné historii. Upozoròuji vás však, pane Bertuccio, že žiji-li v nìjaké zemi mám ve zvyku øídit se jejími zákony a že nemám chuti rozkmotøit se k vùli vám s francouzskou spravedlností.“

„Oh, neèiòte tak, Excellenci; sloužil jsem vám pøece vìrnì není-li pravda?“ zvolal Bertuccio zoufale.

„Byl jsem vždycky poctivým èlovìkem, ba konal jsem i, pokud jsem mohl, co nejvíce dobrých skutkù.“

„Nepopírám,“ odtušil hrabì; „ale proè, u èerta, jste tak rozrušen? To je špatné znamení: èisté svìdomí nesesílá èlovìku tolik bledosti na líce a tolik horeènatosti do rukou…“

„Ale, pane hrabì,“ namítl Bertuccio váhavì, „což neøekl jste mi sám, že pan abbé Busoni, který vyslechl mou zpovìï ve vìzení nimeském, vás upozornil, když mne k vám poslal, že mám na svìdomí tìžkou vinu?“

„Ano, ale ježto mi vás poslal s doporuèením že byste se mi výbornì hodil za intendanta myslil jsem, že jste kradl, nic více!“

„Oh, pane hrabì!“ zvolal Bertuccio s opovržením.

„Nebo, jsa Korsièanem, že jste nemohl odolati pokušení udìlat kùži jak u vás øíkáte když naopak chcete nìkoho kùže zbavit.“

„Nuže ano, urozený pane, ano mùj dobrý pane, je tomu tak!“ zvolal Bertuccio, vrhnuv se pøed hrabìtem na kolena. „Ano, byla to pomsta, pøisahám vám nic než pomsta.“

„Chápu, ale èeho nechápu je že právì tento dùm vás do té míry rozrušuje.“

„Což není to pøirozené, urozený pane,“ namítl Bertuccio, „když právì v tomto domì byla pomsta vykonána?“

„Jakže! V mém domì?“

„Oh, urozený pane, tehdy nebyl ještì vaším,“ naivnì odpovìdìl Bertuccio.

,,Èí tedy byl? Pana markýze de Saint Méran, jak nám, tuším, øekl vrátný. Zaè jste se, u èerta, chtìl mstít markýzi de Saint Méran?“

„Oh, jemu ne, urozený pane, jinému.“

„To je podivná shoda,“ pravil Monte Cristo, jako by povoloval svým úvahám, „že jste se tak náhodou, beze vší pøípravy, ocitl v domì, kde udála se scéna, jež budí ve vás tak hrozné výèitky.“

„Milosti,“ odvìtil intendant, „osud to vše tak pøivodil, tím jsem si jist: koupíte dùm právì v Auteuili, a to dùm, kde spáchal jsem vraždu; sestoupíte do zahrady právì týmiž schody, kterými on sestoupil; zastavíte se právì na místì, kde obdržel ránu; dva kroky odtud, pod tímto platanem, byla jáma, kam chtìl pochovat dítì: to vše není náhoda, ne, nebo pak podobala by se náhoda pøíliš Prozøetelnosti.“

„Nuže, pøipustíme tedy, pane Korsikáne, že je to Prozøetelnost; já pøipouštím vždycky všecko, co kdo chce; ostatnì je nutno èinit ústupky chorobným duším. Nuže, seberte ducha a vyprávìjte mi to.“

„Vyprávìl jsem to jen jednou a to abbému Busonimu. Takové vìci,“ dodal Bertuccio, pokyvuje hlavou, „sdìlují se jen pod peèetí zpovìdi.“

„Uznáváte tedy za vhodné, drahý Bertuccio,“ pravil hrabì, „abych vás poslal zpìt k vašemu zpovìdníkovi; stanete se spolu kartuziány nebo bernardiny a budete hovoøit o svých tajemstvích. Ale já se bojím mít v domì èlovìka, lekajícího se takových pøízrakù; nemám rád, když moji lidé neodvažují se procházet se veèer po zahradì. A pak, pøiznávám se, byl bych málo potìšen návštìvou policejního komisaøe, nebo pamatujte si toto, mistøe Bertuccio: v Itálii platí se spravedlnosti jen když mlèí, ale ve Francii platí se jí naopak jen když mluví. Hrome, pokládal jsem vás ovšem za Korsikána, za velikého podloudníka, za velmi obratného intendanta, ale teï vidím, že máte ještì jiné struny na svých houslích. Nenáležíte mi již, pane Bertuccio!“

„Oh, milosti, milosti!“ zvolal intendant, lekaje se této hrozby. „Oh, záleží-li to jen na tom, abych zùstal ve vašich službách, pak budu mluvit, øeknu všechno! A opustím-li vás, nuže, pak to bude jen proto, abych se odebral na popravištì!“

„To je nìco jiného,“ pravil Monte Cristo; „ale chcete-li lhát, rozmyslete si to: v tom pøípadì bylo by líp, abyste nemluvil vùbec.“

„Ne, pane, pøisahám vám na spásu své duše, že vám øeknu vše! Nebo sám abbé Busoni zvìdìl jen èást mého tajemství. Pøedevším však, snažnì vás prosím, odstupte od toho platanu; hleïte, mìsíc ozáøí ten mrak a tam, jak stojíte, zahalen v pl᚝, jenž skrývá mi vaši postavu a jenž je podoben plášti pana de Villefort…!“

„Jakže!“ zvolal hrabì de Monte Cristo. „Je to pan de Villefort…?“

„Vaše Excellence ho zná?“

„Bývalý státní návladní v Nimes?“

„Ano.“

„Jenž oženil se s dcerou markýze de Saint Méran?“

„Ano.“

„A který mìl mezi advokáty povìst nejèestnìjšího, nejvážnìjšího, nejpøísnìjšího soudního úøedníka?“

„Nuže, pane,“ zvolal Bertuccio, „ten muž bezvadné povìsti…“

„Ano.“

„Byl ohavník.“

„Eh,“ odtušil Monte Cristo, „nemožné.“

„A je tomu pøece tak, jak øíkám.“

„Ach, skuteènì?“ prohodil Monte Cristo. „A máte toho dùkaz?“

„Aspoò jsem jej mìl.“

„A ztratil jste jej, nešiko?“

„Ano, ale kdyby se dobøe hledalo, bylo by lze jej najít.“

„Opravdu!“ zvolal hrabì. „Vyprávìjte mi to, pane Bertuccio! Zaèíná mne to skuteènì zajímat.“

A hrabì pozvukuje si árii z „Lucie“ šel usednout na lavièku, Bertuccio pak bral se za ním, sbíraje své vzpomínky.

Bertuccio zùstal pøed hrabìtem stát.

VI.

VENDETTA.

„Odkud si pan hrabì pøeje, abych zaèal?“ tázal se Bertuccio.

„Nu, odkud chcete,“ odvìtil Monte Cristo; „ježto já nevím z toho naprosto nièeho.“

„Myslil jsem však, že pan abbé Busoni øekl Vaší Excellenci…“

„Ovšem, nìkteré podrobnosti, ale od té doby uplynulo asi sedm nebo osm let a já zapomnìl všecko.“

„Mohu tedy bez obavy, že bych Vaši Excellenci nudil…“

„Mluvte, pane Bertuccio, mluvte, nahradíte mi dnes veèer noviny.“

„Sahá to až k r. 1815.“

„Ach, 1815,“ prohodil Monte Cristo, „to není vèera!“

„Ne, pane, a pøece jsou nejmenší podrobnosti vryty v mé pamìti tak, jako by byl od té doby uplynul jen den. Mìl jsem bratra, staršího bratra, jenž byl ve službách císaøových. Stal se poruèíkem v pluku, sestaveném výhradnì z Korsièanù. Ten bratr byl mým jediným pøítelem; osiøeli jsme, když mnì bylo pìt let a jemu osmnáct; vychoval mne, jako bych byl jeho synem. R. 1814., za Bourbonù, se oženil; císaø se vrátil z Elby, mùj bratr vstoupil ihned zpìt do vojska a, lehce ranìn u Waterloo, ustoupil s armádou za Loiru.“

„Ale líèíte mi zde historii Sta Dní, pane Bertuccio,“ pravil hrabì, „a ta je již u konce, nemýlím-li se.“

„Promiòte, Excellenci, ale tyto první podrobnosti jsou nutny, a slíbil jste mi, že budete trpìliv.“

„Pokraèujte, pokraèujte, mám jen jedno slovo.“

„Jednoho dne obdrželi jsme list; musím pøipomenout, že jsme bydlili v malé vísce Rogliano na konci Korsického mysu; list ten byl od mého bratra. Oznamoval nám, že armáda je rozpuštìna a že se vrací pøes Chateauroux, Clermont-Ferrand, Puy a Nimes; žádal mne, mám-li nìjaké peníze, abych mu je poslal do Nimes k jistému hospodskému, našemu známému, s kterým byl jsem v jistých stycích.“

„Podloudnických,“ poznamenal Monte Cristo.

„Eh, mùj Bože, pane hrabì, èlovìk chce být živ.“

„Zajisté. Pokraèujte.“

„Øekl jsem vám již, Excellenci, že miloval jsem svého bratra nìžnì. Rozhodl jsem se, že mu nepošlu tìch penìz, ale že mu je donesu sám. Mìl jsem tisíc frankù, pìt set jsem nechal Assuntì, své švakrové, druhých pìt set jsem vzal a vydal jsem se na cestu do Nimes. Bylo to snadné, mìl jsem loïku a na moøi èekal mne jistý náklad; všecko podporovalo mùj plán. Ale když byl náklad na loïce, vítr se obrátil, takže jsme ètyøi nebo pìt dní nebyli s to, dostat se na Rhónu. Koneènì se nám to podaøilo; pluli jsme proti proudu až k Arelatu; nechal jsem bárku mezi Bellegardou a Beaucairem a zamíøil jsem k Nimes.“

„Pøicházíme k hlavní vìci, není-li pravda?“

„Ano, pane; promiòte, ale Vaše Excellence uvidí, že povídám jí jen naprosto nutné vìci. Bylo to právì v dobì, kdy dala se povìstná jižní krveprolití. Byli tam dva nebo tøi lupièi, kteøí se jmenovali Trestaillon, Truphemy a Graffan, kteøí vraždili po ulicích všecko, co bylo v podezøení z bonapartismu. Pan hrabì slyšel nepochybnì o tìch vraždách.“

„Jen neurèitì, byl jsem v té dobì velmi daleko do Francie. Pokraèujte.“

„Když jsem pøišel do Nimes, chodilo se tam doslova v krvi; na každém kroku nalézal jsem mrtvoly: vrahové, spojení v tlupy, zabíjeli, drancovali, pálili.

Pøi pohledu na tu øež jsem se zachvìl, ale ne o sebe; já, prostý korsický rybáø nemìl jsem se tuze èeho bát: naopak, ty doby byly pro nás podloudníky pøíhodny; ale o svého bratra, císaøského vojáka, vracejícího se od loirské armády v uniformì, s epaulettami, a kterému následkem toho hrozilo všemožné nebezpeèí.

Bìžel jsem k našemu hospodskému. Moje pøedtucha mne nezklamala. Bratr pøibyl minulého dne do Nimes a u samých dveøí toho, jejž pøišel žádat o pohostinství, byl zavraždìn.

Èinil jsem všecko možné, abych poznal vražedníky, ale nikdo se neodvážil øíci mi jejich jména, tak byli obáváni. Tu vzpomnìl jsem si na onu francouzskou spravedlnost, o které jsem tolik slyšel, která neobává se prý nièeho, a odebral jsem se k státnímu návladnímu.“

„Ten státní návladní se jmenoval Villefort?“ tázal se nedbale Monte Cristo.

„Ano, Excellenci; pocházel z Marseille, kde byl námìstkem. Pro svou horlivost byl povýšen. Byl prý z prvních, kteøí oznámili vládì vyplutí z ostrova Elby.“

„Odebral jste se tedy k nìmu,“ pøipomenul Monte Cristo.

„Pane,“ pravil jsem mu, „mùj bratr byl vèera zavraždìn v ulicích nimeských, nevím sice kým, ale vaším úkolem je vyzvìdìt to. Jste zde hlavou spravedlnosti a spravedlnosti pøináleží pomstít ty, kterých nedovedla ochránit.“

„Kdo byl váš bratr?“ tázal se státní návladní.

„Poruèík korsického praporu.“

„Tedy vojín usurpátorùv?“

„Vojín francouzské armády.“

„Nuže,“ odvìtil on, „zacházel s meèem a meèem zahynul.“

„Mýlíte se, pane; zahynul dýkou.“

„Co mám v tom èinit?“ namítl úøedník.

„Nu, øekl jsem vám již: chci, abyste ho pomstil.“

„Na kom?“

„Na jeho vrazích.“

„Což je znám?“

„Dejte je vypátrat.“

„K èemu? Váš bratr dostal se asi do hádky a byl asi zabit v souboji. Všichni ti bývalí vojáci pùsobí výtržnosti, které se jim daøily za císaøství, ale které se jim nyní špatnì vyplácejí; a naši jihozemci nemilují ani vojákù, ani výtržností.“

„Pane,“ odtušil jsem, „neprosím vás za sebe. Já budu plakat nebo se pomstím — nic víc. Ale mùj ubohý bratr mìl ženu. Kdyby i mne potkalo neštìstí, zemøela by ta ubohá bytost hladem, nebo živila ji jedinì bratrova práce. Vymozte u vlády malou pensi pro ni.“

„Každá revoluce má své katastrofy,“ odpovìdìl pan de Villefort; „váš bratr stal se obìtí této, je to neštìstí a vláda není proto vaší rodinì nièím povinna. Kdybychom mìli trestat všechny pomsty, které pøívrženci usurpátorovi vykonávali na pøívržencích králových, když moc byla na jejich stranì, váš bratr byl by snad dnes odsouzen k smrti. Co se dìje, je pøirozené, nebo je to zákon odvety.“

„Cože, pane?“ zvolal jsem. „Je možné, že byste tak mluvil vy, soudní úøedník?“

„Všichni ti Korsikáni jsou blázni, na mou èest!“ odvìtil pan de Villefort. „Domnívají se ještì, že jejich krajan je císaøem. Mýlíte se v èase, mùj milý, mìl jste mi to pøijít øíci pøede dvìma mìsíci. Dnes je již pozdì. Jdìte tedy, nebo nepùjdete-li, dám vás vyvést.“

Pohlížel jsem na nìho chvíli, chtìje se pøesvìdèit, mohu-li nìco doufat od nové prosby. Muž ten byl z kamene. Pøistoupil jsem k nìmu a pravil jsem polohlasnì:

„Nuže, znáte-li Korsièany, víte zajisté, jak dovedou dostát slovu. Zdá se vám správným, že byl zabít mùj bratr, jenž byl bonapartistou, protože vy jste royalistou; nuže já, který jsem rovnìž bonapartistou, prohlašuji, že zabiji vás. Od této chvíle vypovídám vám vendettu. Dbejte toho a mìjte se co nejvíce na pozoru, nebo jakmile se po druhé ocitneme sobì tváøí v tváø, bude to vaše poslední hodina.“

Nato, døíve než se vzpamatoval ze svého pøekvapení, otevøel jsem dveøe a prchl jsem.“

„Ach,“ prohodil Monte Cristo, „takové vìci provádíte tedy vy, pane Bertuccio, se svou poctivou tváøí a k tomu ještì státnímu návladnímu? Fuj! Vìdìl-li pak aspoò, co znamená slovo vendetta?“

„Vìdìl to tak dobøe, že od té chvíle nevyšel sám ani na krok, zabednil se doma a dal mne všude hledat. Na štìstí byl jsem tak dobøe ukryt, že mne nemohl najít. Tu dostal strach; žádal o pøeložení a ježto to byl vlivný muž, byl jmenován ve Versaillesu. Ale, jak víte, pro Korsièana, který pøísahal svému nepøíteli pomstu, není vzdálenosti; jeho koèár mohl ujíždìti sebe rychleji, nebyl nikdy o více než o pùl dne pøede mnou, jenž šel jsem pìšky.

Nezáleželo na tom, zabíti ho — k tomu mìl jsem stokrát pøíležitost — ale šlo o to, zabíti ho a nebýt objevenu a hlavnì nebýt chycen. Mùj život nenáležel napøíštì již mnì: mìl jsem chránit a živit svou švakrovou. Tøi mìsíce èíhal jsem na pana de Villefort. Tøi mìsíce neuèinil ani kroku, ani pochùzky, ani procházky, aby ho mùj pohled nebyl sledoval. Koneènì jsem objevil, že pøichází tajnì do Auteuile: sledoval jsem ho zase a vidìl jsem, jak vstupuje do tohoto domu, kde jsme; leè místo aby vstupoval jako každý, jiný hlavním vchodem z ulice, pøijíždìl sem buï na koni nebo v koèáøe, nechal koèár nebo konì v hostinci a vcházel sem malými dvíøky, které tamto vidíte.“

Monte Cristo pokynul hlavou na znamení, že skuteènì rozeznává ve tmì vchod, oznaèený Bertucciem.

„Nebylo mne již tøeba ve Versaillesu, usadil jsem se v Auteuili a vyptával jsem se. Chtìl-li jsem ho lapiti, musil jsem rozhodnì tam rozestøíti leè.

Dùm náležel, jak vrátný Vaší Excellenci povìdìl, panu de Saint Méran, Villefortovu tchánovi. Pan de Saint Méran bydlil v Marseilli, nepotøeboval tedy tohoto venkovského sídla: øíkalo se také, že pronajal je právì jisté mladé vdovì, která byla známa jedinì pode jménem baronky.

Jednou veèer, dívaje se pøes zeï, vidìl jsem skuteènì mladou a krásnou ženu, jež sama procházela se v zahradì, do které žádné cizí okno nevedlo; èasto pohlížela smìrem k malým dvíøkùm, i pochopil jsem, že èeká toho veèera pana de Villefort. Když byla u mne tak blízko, že i v temnotì mohl jsem rozeznat její rysy, spatøil jsem krásnou mladou ženu asi osmnácti nebo devatenácti let, velikou, svìtlovlasou. Byla v pouhém županu a její postava nebyla nièím zahalena, nemohlo mi tedy ujíti, že je tìhotná, a její tìhotenství zdálo se mi v dosti pokroèilém stupni.

Nìkolik vteøin nato otevøela se dvíøka; vstoupil muž; mladá žena bìžela mu co nejrychleji vstøíc; vrhli se sobì do náruèí, políbili se nìžnì a odebrali se spolu do domu.

Tím mužem byl pan de Villefort. Usoudil jsem, že, až pùjde zpìt, zvláštì odejde-li v noci, musí sám projíti zahradou po celé délce.“

„A zvìdìl jste pozdìji jméno té ženy?“ tázal se hrabì.

„Ne, Excellence,“ odpovìdìl Bertuccio; „uvidíte, že nemìl jsem kdy vyzvìdìti je.“

„Pokraèujte.“

„Onoho veèera,“ vypravoval dále Bertuccio, „byl bych snad býval mohl zabít státního návladního, ale neznal jsem ještì zahrady dostateènì ve všech jejích podrobnostech. Bál jsem se, že neskolil bych ho na místì a že nemohl bych utéci, kdyby nìkdo pøichvátal na jeho køik. Odložil jsem to na pøíští dostaveníèko a, aby mi nic neušlo, najal jsem malý pokojík, obrácený do ulice, táhnoucí se podél zahradní zdi.

Tøetího dne nato asi v sedm hodin veèer jsem vidìl vyjet z domu sluhu na koni a pustit se cvalem cestou, vedoucí k sèvreské silnici; domýšlel jsem se, že jede do Versaillesu. Nemýlil jsem se. Za tøi hodiny se muž vrátil, všecek jsa pokryt prachem; jeho poselství bylo vykonáno.

Po desíti minutách jiný muž, pìší, zahalený v pl᚝, otevøel zahradní dvíøka, jež se za ním zavøela.

Rychle jsem sešel dolù. Aèkoli jsem nevidìl Villefortovy tváøe, poznal jsem ho podle tlukotu svého srdce: pøebìhl jsem ulici a vyskoèil na mezník, stojící na rohu zdi, s kterého díval jsem se po prvé do zahrady.

Tentokrát však nespokojil jsem se pouhým díváním; vytáhl jsem nùž z kapsy, pøesvìdèil se, je-li špièka dobøe nabroušena a skoèil jsem pøes zeï.

Mou první starostí bylo bìžet ke dveøím; zavøel je na dva západy, ale klíè nechal v zámku.

S té strany tedy nic nepøekáželo mému útoku. Jal jsem se prohlížeti okolí. Zahrada tvoøila obdélník, uprostøed prostíral se po anglickém zpùsobu jemný trávník, v jehož rozích stály skupiny stromù hustého listí, smíšené s podzimními kvìtinami.

Ubíraje se od domu k dvíøkùm nebo od dvíøek k domu, pøi pøíchodu i pøi odchodu, byl pan de Villefort nucen jíti mimo nìkterou z tìch skupin.

Bylo to koncem záøí; vítr silnì vál; trochu bledého mìsíèního svìtla, každou chvíli zatemòovaného mraky, honícími se po nebi, osvìtlovalo písek stezek, vedoucích k domu, ale nemohlo proniknouti tmou onìch hustých skupin, v nichž èlovìk mohl zùstat skryt, aniž se musil obávat prozrazeni.

Ukryl jsem se v houšti, mimo které musil Villefort jíti nejblíže; sotva jsem se tam ocitl, zdálo se mi, že v dutí vìtru, ohýbajícího mi stromy až k èelu, rozeznávám cosi jako sténání. Ale vy víte, èi vlastnì nevíte, pane hrabì, že ten, kdo oèekává okamžik, kdy spáse vraždu, vždycky slyší ve vzduchu tlumené výkøiky. Uplynuly dvì hodiny, bìhem kterých domníval jsem se slyšet v rùzných pøestávkách tytéž steny. Hodiny odbily pùlnoc.

Když poslední chmurný, zvuèný tón chvìl se ještì ve vzduchu, spatøil jsem svìtlo, ozaøující okna tajného schodištì, kterým jsme právì sešli.

Dveøe se otevøely a muž v plášti objevil se znovu. Byl to hrozný okamžik. Ale pøipravoval jsem se tak dlouho na tuto chvíli, že ve mnì nic nezesláblo: vytáhl jsem nùž, otevøel jej a stál jsem pøipraven.

Muž v plášti bral se pøímo ke mnì. Jak se mi blížil v odkrytém prostoru, zdálo se mi, že drží v pravé ruce zbraò: zalekl jsem se ne zápasu, ale neúspìchu. Když byl již jen nìkolik krokù ode mne, poznal jsem, že, co považoval jsem za zbraò, nebylo nic jiného než rýè.

Nemohl jsem ještì uhodnouti, za jakým úèelem má pan de Villefort rýè v ruce, když tu zastavil se na pokraji houští, rozhlédl se kol dokola a jal se kopati jámu do zemì. Tu teprve jsem zpozoroval, že mìl nìco v plášti, co položil na trávník, aby mìl volné ruce.

Tu, pøiznávám se, proniklo trochu zvìdavosti do mého záští: chtìl jsem vidìt, co bude Villefort dìlat. Zùstal jsem bez hnutí, bez dechu. Èekal jsem.

Pak napadla mi myšlenka, jež došla potvrzení, když státní návladní vyòal ze svého pláštì skøínku, asi dvì stopy dlouhou a šest až osm palcù širokou.

Nechal jsem ho položit skøínku do jámy, kterou zasypal opìt zemí; pak èerstvou hlínu udupal, aby zahladil stopy noèního díla. Tu vrhl jsem se na nìho a vrazil mu nùž do prsou, øka:

,,Jsem Giovanni Bertuccio! Tvou smrt za mého bratra, tvùj poklad jeho vdovì! Vidíš, že moje pomsta je úplnìjší, než jsem doufal.“

Nevím, slyšel-li má slova; nemyslím, nebo sklesl bez hlesu. Cítil jsem, jak vøelý proud jeho krve vytryskl mi na ruce a do tváøe, ale byl jsem jako opilý, byl jsem šílený; krev ta mne osvìžovala, místo aby mne pálila. Ve vteøinì vykopal jsem pomocí rýèe skøínku; pak, aby nebylo znát, že jsem ji vzal, zasypal jsem opìt jámu, hodil jsem rýè pøes zeï, vyrazil ze dveøí, které zavøel jsem zevnì na dva západy, a vzal jsem klíè k sobì.“

„Jak vidím,“ poznamenal. Monte Cristo, „byla to malá vražda, provázená loupeží.“

„Ne, Excellenci,“ odpovìdìl Bertuccio, „byla to vendetta, spojená s náhradou.“

„Nu, a byla to aspoò pìkná sumièka?“

„Nebyly to peníze.“

„Ach, ano, vzpomínám si,“ pravil Monte Cristo; „nemluvil jste o nìjakém dítìti?“

„Tak jest, Excellenci. Bìžel jsem až k øece, usedl jsem na bøeh a nemoha se doèkati, co skøínka obsahuje, vypáèil jsem zámek nožem.

V plénce z jemného batistu bylo zavinuto právì narozené dítì. Jeho zrudlá tváø a fialové ruce prozrazovaly, že podlehlo uškrcení, zpùsobenému šlachami, zauzlenými kolem krku; leè, ježto nebylo ještì studené, váhal jsem hodit je do vody, tekoucí mi u nohou. Za okamžik se mi skuteènì zdálo, že cítím lehké bušení v krajinì srdeèní; odvinul jsem mu s krku šòùru, jež jej ovíjela, a ponìvadž jsem byl v Bastii v nemocnici ošetøovatelem, uèinil jsem, co by za takových okolností byl mohl uèiniti lékaø; vdmychoval jsem mu totiž zmužile vzduch do plic, takže po ètvrthodinì neslýchané námahy vidìl jsem, že vydechlo, a zaslechl jsem výkøik, vydravši se mu z prsou.

Tu vykøikl jsem i já, ale radostí.

„Bùh mi tedy nezloøeèí,“ pravil jsem si, „dovoluje-li mi vrátit život lidské bytosti výmìnou za život, jejž odòal jsem jiné!“

„A co uèinil jste s tím dítìtem?!“ tázal se Monte Cristo. „Bylo to dosti obtížné zavazadlo pro èlovìka, který musí prchat.“

„Nemìl jsem také ani na okamžik v úmyslu podržet si je. Ale vìdìl jsem, že existuje v Paøíži nalezinec, kde pøijímají ta ubohá stvoøení. U mìstské brány jsem oznámil, že jsem našel dítì na cestì, a ptal jsem se na onen útulek. Skøínka, kterou jsem ukázal, získala mi dùvìru; batistové plénky prozrazovaly, že dítì náleží bohatým rodièùm; krev, kterou byl jsem pokryt, mohla náležet tak dítìti, jako komukoli jinému. Nikdo mi neèinil nijakých nesnází. Udali mi nalezinec, ležící zcela na konci ulice ïEnfer, a když jsem byl z opatrnosti roztrhl plenku ve dví tak, aby jedno z písmen oznaèujících ji, zùstalo na èásti, zahalující tìlo dítìte, kdežto já podržel jsem druhé, složil jsem své bøímì na práh, zazvonil jsem a utekl, co mi nohy staèily. Ètrnáct dní nato byl jsem již v Roglianu a pravil jsem Assuntì:

„Utìš se, sestro; Israel je mrtev, ale pomstil jsem ho.“

Tázala se mne, co znamenají ta slova, i vyprávìl jsem jí vše, co se událo.

„Giovanni,“ pravila mi Assunta, „mìl jsi pøinést to dítì, byli bychom mu nahradili rodièe, které ztratil, byli bychom ho nazvali Benedetto a v odmìnu za ten dobrý skutek byl by nám Bùh skuteènì požehnal.“

Místo odpovìdi dal jsem jí polovinu plenky, již jsem si nechal, abychom si mohli vyžádat dítì zpìt, kdyby se nám lépe vedlo.

„A jakými písmenami byla oznaèena ta plenka?“ tázal se Monte Cristo.

„Písmeny H a U s baronskou korunkou.“

„Zdá se mi — Bùh mi odpus! — že se vyznáte v heraldice, pane Bertuccio! Kde, u èerta, konal jste svá heraldická studia?“

„Ve vašich službách, pane hrabì, kde se èlovìk všemu nauèí,“

„Pokraèujte, jsem žádostiv zvìdìt dvì vìci.“

„Které, Milosti?“

„Co se stalo s tím chlapeèkem; neøekl jste, že to byl chlapeèek, pane Bertuccio?“

„Ne, Excellenci, nepamatuji, že bych byl o tom mluvil.“

„Ach, zdálo se mi, že jsem to slyšel; zmýlil jsem se asi.“

„Ne, nezmýlil jste se, nebo byl to skuteènì chlapeèek. Ale Vaše Excellence pravila, že pøála by si zvìdìt dvì vìci: která je ta druhá?“

„Druhá je, z jakého zloèinu byl jste to obvinìn, když žádal jste o zpovìdníka a když na tu žádost pøišel k vám abbé Busoni do vìzení v Nimes.“

,To vypravování bude možná dosti dlouhé, Excellenci.“

„Nevadí. Je sotva deset hodin, víte, že já nespím, a pøedpokládám, že vy se své strany nemáte tuze velkou chu ke spaní.“

Bertuccio se uklonil a pøejal opìt nit vypravování.

„Dílem proto, abych zahnal dotìrné vzpomínky, dílem abych postaral se o potøeby ubohé vdovy, pustil jsem se horlivì do podloudnického øemesla, jež stalo se snazším následkem ochablostí zákonù, jaká vždycky následuje po revolucích. Zvláštì jižní pobøeží bylo špatnì støeženo pro vìèné vzpoury, vypukající hned v Avignonu, hned v Nimes, hned v Uzèsu. Využitkovali jsme tohoto jakéhosi pøímìøí, poskytnutého nám vládou, a navázali jsme styky s celým pobøežím. Od bratrova zavraždìní v ulicích nimeských, nechtìl jsem již vkroèiti do toho mìsta. Následkem toho hospodský, s nímž uzavírali jsme obchody, vida, že nechceme již chodit k nìmu, pøišel k nám a zaøídil si vedlejší hospodu na silnici z Bellegardy do Beaucairu, s názvem „U Øímského Mostu“. Mìli jsme tak buï smìrem k Aigues-Mortes, nebo v Martiguesu, nebo v Boucu asi dvanáct skladiš, kde ukládali jsme své zboží a kde nacházeli jsme v pøípadì potøeby útulek pøed èetníky a celníky. Zamìstnání podloudníkù mnoho vynáší, vynaloží-li k tomu èlovìk jistou inteligenci, spojenou s trochou ráznosti; co mne se týká, žil jsem v horách, maje nyní dvojí pøíèinu obávat se celníkù a èetníkù, vzhledem k tomu, že jakékoli pøedvolání k soudu mohlo pøivodit vyšetøování, že toto vyšetøování je vždycky odboèením do minulosti a že v mé minulosti bylo nyní lze najít nìco vážnìjšího než doutníky, podloudnì dopravené, nebo soudky koøalky, projíždìjící bez lístku. Dávaje také tisíckrát pøednost smrti pøed zatèením, vykonával jsem vìci úžasné, které podaly mi nejednou dùkaz, že pøíliš veliká starost, již máme o své tìlo, je snad jedinou pøekážkou zdaru našich plánù, které potøebují rychlého rozhodnutí a rázného i smìlého provedení. Skuteènì, jakmile jsme jednou oželeli život, nejsme již ostatním lidem rovni, èi vlastnì ostatní lidé nejsou již rovni nám, a kdo pojal toto rozhodnutí, cítí okamžitì, jak jeho síly rostou a obzor se rozšiøuje.“

„Filosofie, pane Bertuccio?“ pøerušil jej hrabì. „Vy jste tedy v životì všecko provozoval?“

,,Oh, promiòte, Excellenci!“

„Ne, ne! Jenže na filosofii je v pùl jedenácté veèer trochu pozdì. Ale nic jiného nemohu namítat vzhledem k tomu, že shledávám ji exaktní, což nelze øíci o všech filosofiích.“

„Moje vyjížïky byly tedy stále výnosnìjší. Assunta byla dobrou hospodyní a naše jmìníèko rostlo. Jednoho dne, kdy odcházel jsem na cestu, pravila mi:

„Jdi, a k návratu uchystám ti pøekvapení.“

Marnì jsem se jí vyptával; nechtìla mi nièeho øíci, i odešel jsem.

Vyjížïka trvala asi šest nedìl. Nakládali jsme v Lucce olej a Livornu anglickou bavlnu; vylodìní stalo se bez jakékoli nepøíznivé události, rozdìlili jsme si díly a vrátili jsme se plni radosti.

Když jsem se vrátil domù, první, co spatøil jsem na pøedním místì Assuntina pokoje, byla kolébka, u porovnání s ostatním zaøízením bytu nádherná, a v ní sedmi až osmimìsíèní dítì. Vykøikl jsem radostí. Jediné chvíle smutku, které mìl jsem od zavraždìní státního návladního, byly mi zpùsobeny opuštìním tohoto dítìte. Rozumí se samo sebou, že výèitek pro vraždu samu jsem nemìl naprosto.

Ubohá Assunta všecko uhodla: použila mé nepøítomnosti a opatøena polovinou plenky, zapsala si, aby to nezapomnìla, pøesný den a hodinu, kdy dítì bylo položeno k nalezinci, odjela do Paøíže a šla si je sama vyžádat nazpìt. Nikdo nièeho nenamítal a dítì bylo jí vydáno.

Ach, pøiznávám se pane hrabì, že pøi pohledu na to ubohé stvoøení, spící v kolébce, dmula se mi prsa a slzy mi vstoupily do oèí.“

„Jsi opravdu dobrá žena, Assunto,“ zvolal jsem, „a Prozøetelnost ti požehná.“

„Toto,“ pravil Monte Cristo, „je již ménì pøesné než vaše filosofie; ovšem, je to jen víra.“

„Ach, Excellenci,“ ujal se opìt Bertuccio slova, „máte bohužel pravdu a bylo to samo to dítì, jímž mne Bùh trestal. Nikdy neprojevila se zrùdnìjší povaha pøedèasnìji a pøece nebylo lze øíci, že by byl špatnì vychován, nebo má sestra jednala s ním jako s knížecím princem; byl to chlapec rozkošné tváøe se svìtle modrýma oèima, jako ony tóny èínského porculánu, které tak dobøe harmonisují s mléènou bìlostí základního tónu; pouze jeho vlasy, pøíliš ohnivì rusé, dodávaly jeho tváøi podivného rázu, jenž zesiloval živost jeho pohledu a zlomyslnost jeho úsmìvu. Na neštìstí praví jisté pøísloví, že ryšavec je buï velmi dobrý, nebo skrz naskrz zlý; o Benedettovi pøísloví nelhalo; od své mladosti ukázal se skrz naskrz zlým. Matèina mírnost dodala ovšem prvním jeho sklonùm odvahy; dítì, k vùli nìmuž má ubohá sestra šla na trh do mìsta, vzdáleného ètyøi nebo pìt mil, aby mu nakoupila prvního ovoce a nejjemnìjších cukrovinek, dávalo pøed palmskými pomeranèi a janovskými zavaøeninami pøednost kaštanùm, ukradeným v sousedovì zahradì, kam lezlo pøes plot, nebo jablkùm, usušeným v jeho sušírnì, aèkoli mìlo k disposici kaštany i jablonì našeho sadu.

Jednoho dne — Benedettovi mohlo tehdy být asi pìt nebo šest let — stìžoval si nám soused Wasilio, jenž podle zvyku v naší zemi nezavíral penìz ani skvostù, nebo — pan hrabì ví to líp než kdo jiný — na Korsice není zlodìjù, stìžoval si nám, že z jeho váèku zmizel louisdor. Domnívali jsme se, že špatnì poèítal, on však tvrdil, že to ví urèitì. Toho dne odešel Benedetto hned ráno z domu a my byli jsme plni starosti, když tu veèer se vrátil, vleka za sebou opici, kterou, jak pravil, našel uvázanou u stromu.

Již mìsíc bylo vášnivou touhou zlého dítìte, jež nevìdìlo, co by si vymyslilo, mít opici. Kejklíø beroucí se Roglianem a mající nìkolik tìch zvíøat, jejichž kousky chlapce velice bavily, vnukl mu asi ten nešastný vrtoch.

„V našich lesích není opic,“ pravil jsem mu, ,,a pøivázaných opic již dokonce ne; pøiznej se mi tedy, jak jsi si ji opatøil.“

Benedetto trval na své lži a provázel ji podrobnostmi, které dìlaly vìtší èest jeho fantasii než jeho pravdomluvnosti. Rozhnìval jsem se, on dal se do smíchu; hrozil jsem mu, uskoèil o dva kroky.

„Nesmíš mne bít,“ pravil, „nemáš k tomu práva, nejsi mým otcem.“

Nevìdìli jsme, že by byl odkryl to osudné tajemství, které jsme pøece tak peèlivì pøed ním skrývali. A tomu bylo jakkoli, tato odpovìï, v níž objevila se celá chlapcova povaha, mne témìø podìsila, mé zvednuté rámì skuteènì skleslo, aniž se dotklo vinníka. Dítì zvítìzilo a toto vítìzství dodalo mu takové smìlosti, že od té chvíle všecky peníze Assuntiny, jejíž láska k chlapci jako by tím více vzrùstala, èím ménì si jí zasloužil, padly na vrtochy, proti nimž nièeho nezmohla, na pošetilosti, kterým nemìla odvahu zabránit. Pokud jsem byl v Roglianu, šlo to ještì aspoò jakž takž, ale jakmile jsem odjel, stal se Benedetto pánem domu a všecko dopadalo špatnì. Když mu bylo sotva jedenáct let, jeho kamarády byli samí osmnácti až dvacítiletí mladíci, nejhorší darebáci z Bastie a Corty, a již i od policie dostalo se nám výstrahy pro nìkterá jeho šibalství, která zasluhovala si vážnìjšího jména.

Lekl jsem se; každé pátrání mohlo by mít neblahé následky. Právì v té dobì byl jsem nucen vzdáliti se z Korsiky za dùležitou výpravou. Dlouho jsem uvažoval a v úmyslu zabrániti jakémukoli neštìstí, rozhodl jsem se odvézti Benedetta s sebou. Doufal jsem, že èinný, drsný život podloudnický, pøísná disciplina na lodi zmìní tu povahu, blízkou zkáze, aè-li nebyla již hroznì zkažena.

Vzal jsem tedy Benedetta stranou a navrhl jsem mu, aby šel se mnou, vykrášliv ten návrh všemi sliby, které jsou s to, svésti dvanáctiletého chlapce.

Nechal mne domluviti až do konce a když jsem skonèil, vypukl v smích a pravil:

„Blázníte, strýèku?“ (nazýval mne strýèkem, když byl v dobrém rozmaru). „Já, zmìnit svùj život za váš, svou krásnou lenost za hroznou práci, kterou jste si vy uložil? Trávit noc v zimì, den ve vedru, skrývat se bez ustání, dostat kulku do tìla, jakmile se ukáži a to všechno pro trochu penìz? Dostanu jich, co budu chtít! Matka Assunta mi je dá, kdykoli jí o nì øeknu. Vidíte tedy sám, že bych byl hlupákem, kdybych pøijal, co mi nabízíte.“

Ta øeè a smìlost mì omráèila. Benedetto šel si opìt hrát se svými kamarády a já vidìl ho z dálky, jak mne jim ukazuje jako idiota.“

„Roztomilé dítì!“ zamumlal Monte Cristo.

„Oh, kdyby byl býval mùj,“ odvìtil Bertuccio, „kdyby byl býval mým synem nebo aspoò mým synovcem, byl bych ho pøivedl na pravou cestu, nebo svìdomí dodává síly. Ale myšlenka, že mám bít dítì, jemuž zavraždil jsem otce, èinila mi každé bití nemožným. Dával jsem dobré rady své sestøe, jež v našich rozepøích malého nešastníka stále hájila, a ježto se mi pøiznala, že jí nìkolikráte zmizely dosti znaèné sumy, našel jsem jí místo, kde by mohla náš malý poklad ukrýt. Pokud mne se týkalo, byl jsem rozhodnut. Benedetto umìl výbornì èíst, psát i poèítat, nebo zlíbilo-li se mu náhodou dát se do práce, nauèil se za den, èemu ostatní uèili se týden. Byl jsem tedy rozhodnut. Chtìl jsem mu opatøiti místo zapisovatele na nìkteré zaoceánské lodi, neøíci mu o nièem, vzít ho jednoho krásného rána a dát ho dopravit na palubu. Doporuèil bych jej kapitánovi a tím zpùsobem závisela by celá jeho budoucnost od nìho. Ustanoviv se na tom plánu, odjel jsem do Francie.

Všechny naše výkony mìli být tentokráte provedeny v zálivu Lvím a operace ty stávaly se stále obtížnìjšími, nebo bylo to r. 1829. Nastal dokonalý mír a následkem toho pobøežní služba stala se pravidelnìjší a pøísnìjší než kdy jindy. Bdìlost ta pro tu chvíli ještì vzrostla vzhledem k trhu v Beaucairu, jenž byl právì zahájen.

Poèátek naší výpravy uplynul bez nehody. Zakotvili jsme se svou bárkou o dvojitém dnì, do kterého ukrývali jsme pašované zboží, mezi množstvím lodí, plujících po Rhónì z Beaucairu až do Arelat. Když jsme tam dorazili, zaèali jsme v noci vyloïovat zakázané zboží a dopravovat je do mìsta prostøednictvím lidí, kteøí byli s námi ve spojení, nebo hospodských, u nichž jsme mìli sklady. Buïže úspìch uèinil nás neopatrnými, nebo jsme byli zrazeni, jednou asi v pìt hodin odpoledne, právì když chystali jsme se k svaèinì, pøibìhl náš plavèík všecek vyjeven, øka, že vidìl oddíl celníkù míøit v naši stranu. Nebyl to právì oddíl, kterého jsme se lekli: v té dobì pøecházely po bøezích Rhóny každou chvíli celé èety, ale byla to opatrnost, s jakou, jak chlapec pravil, ten oddíl se bral, aby nebyl vidìn. V okamžiku byli jsme na nohou, ale již bylo pozdì; naše bárka, zøejmì pøedmìt pátrání, již byla obklíèena. Mezi celníky spatøil jsem nìkolik èetníkù a jsa právì tak bojácný pøi pohledu na nì, jako jsem byl obyèejnì stateèný vùèi každému jinému vojsku, sestoupil jsem do spodku lodi, protáhl jsem se otvorem do øeky, pak ploval jsem pod vodou, vydechuje jen v dlouhých pøestávkách, takže nevidìn dostihl jsem prùkopu, jenž byl právì zøízen a jenž spojoval Rhónu s prùplavem, sahajícím od Beaucairu do Aigues-Mortes. Jakmile dostal jsem se tam, byl jsem zachránìn, nebo tím prùkopem mohl jsem plouti, aniž bych byl vidìn. Do prùplavu dostal jsem se bez jakékoli nehody. Nepustil jsem se tím smìrem náhodou a bez uvážení; zmínil jsem se již Vaší Excellenci o jistém hostinském z Nimes, který zaøídil si na silnici z Bellegardy do Beaucairu malou hospùdku.“

„Ano,“ pravil Monte Cristo, „pamatuji se velmi dobøe. Tento dobrý muž byl, nemýlím-li se, vaším spojencem.“

„Tak jest,“ pøisvìdèil Bertuceio, „ale asi pøed sedmi nebo osmi lety pøedal svùj závod jistému bývalému krejèímu z Marseille, který, pøišed na mizinu ve svém povolání, chtìl zkusit štìstí v jiném. Rozumí se samo sebou, že malé dohody, které uèinili jsme s bývalým majitelem, byly udržovány i novým; tohoto èlovìka chtìl jsem tedy požádati o útulek.“

„Jak se jmenoval ten èlovìk?“ tázal se hrabì, jenž, jak se zdálo, zaèínal naslouchat Bertucciovu vypravování s novým zájmem.

„Jmenoval se Kaspar Caderousse a mìl za ženu rodaèku ze vsi Carconty; neznali jsme ji pod jiným jménem, než pod jménem její vesnice. Byla to ubohá žena, stižená bahenní zimnicí a zvolna umírající vysílením, Co se týká muže, byl to silný chlapík asi ètyøiceti nebo ètyøiceti pìti let, který podal nám nejednou za obtížných okolností dùkaz odvahy a duchapøítomnosti.“

„A vy pravíte,“ øekl Monte Cristo, „že to všecko se dálo roku…“

„1829, pane hrabì.“

„Kterého mìsíce?“

„V èervnu.“

„Na zaèátku nebo na konci?“

„Bylo to 3. veèer.“

„Ach,“ prohodil Monte Cristo, „3. èervna 1829… Dobøe, pokraèujte.“

„Hodlal jsem tedy požádat Caderousse o pøístøeší. Ježto však mìli jsme ve zvyku nevcházet k nìmu ani za obyèejných okolností dveømi, vedoucími na silnici, rozhodl jsem se neuchýlit se od toho zvyku, pøeskoèil jsem plot zahrady, podlezl zakrslými olivami a divokými fíky a dostal jsem se, obávaje se, aby Caderousse nemìl nìjakého pocestného v hospodì, na jakousi palandu, na které ztrávil jsem nejednu noc jako na nejlepším loži. Tato palanda byla oddìlena od pøízemí hostinské spoleèné místnosti pouhou prkennou pøepážkou, v níž zøízeny byly k vùli nám otvory, abychom mohli jimi v pøíhodném okamžiku naznaèit, že jsme v sousedství. Hodlal jsem, najdu-li Caderousse samotna, zpraviti ho o svém pøíchodu, dokonèiti u nìho jídlo, pøerušené pøíchodem celníkù, a využitkovati pøipravující se bouøe k návratu na bøeh Rhóny, kde chtìl jsem se pøesvìdèiti, co se stalo s bárkou a s tìmi, kteøí byli na ní. Vklouzl jsem tedy na palandu a dobøe jsem uèinil, nebo v tom okamžiku vešel Caderousse s jakýmsi neznámým.

Tiše jsem tam ležel a èekal jsem, ne že bych chtìl vyzvìdìt nìjaké tajemství svého hostitele, ale že nemohl jsem èinit jinak. Ostatnì se nìco podobného stalo již desetkrát.

Muž, provázející Caderousse, byl zøejmì cizincem na francouzském jihu. Byl to jeden z obchodníkù, kteøí pøijíždìjí prodávat klenoty do Beaucairu na trh a kteøí bìhem mìsíce, co trvá tento trh, na nìjž sjíždìjí se kupci i obchodníci se všech koutù Evropy, uzavírají èasto obchody za sto až stopadesát tisíc frankù.

Caderousse vkroèil první rychlým krokem. Vida hostinskou místnost jako obyèejnì prázdnou a hlídanou pouze psem, zavolal ženu.

„Hej, Karkonto,“ pravil, „ten dobrý knìz nás neoklamal; diamant je pravý.“

Ozval se radostný výkøik a hned nato zapraskaly schody pod krokem, stíženým slabostí a nemocí.

„Co øíkáš?“ tázala, se žena, bledší než mrtvola.

„Øíkám, že diamant je pravý a že tady pán, jeden z prvních paøížských klenotníkù, je ochoten dát nám zaò padesát tisíc frankù. Ale aby byl jist, že diamant je skuteènì náš, chce, abys mu vyprávìla, jak jsem již i já uèinil, jakým zázraèným zpùsobem dostal se nám diamant do rukou. Zatím si, pane, sednìte a ježto je tak dusno, jdu pro nìjaké obèerstvení.“

Klenotník prohlédl si pozornì vnitøek hospody a velice viditelnou chudobu tìch, kteøí prodávali mu diamant, jenž zdál se pocházet z královské klenotnice.

„Vyprávìjte, paní,“ pravil, chtìje nepochybnì využitkovat mužovy nepøítomnosti, aby žádné jeho znamení nemìlo vlivu na ženu a aby se pøesvìdèil, shodují-li se obì výpovìdi.

„Ach, mùj Bože,“ pravila žena bez rozpakù, „je to požehnání s nebe, kterého jsme se ani zdaleka nenadáli. Pøedstavte si, pane, že mùj muž stýkal se r. 1814 nebo 1815 s jistým námoøníkem, jménem Edmond Dantès: ten ubohý hoch, na nìjž Caderousse nadobro zapomnìl, nezapomnìl na Caderousse a umíraje odkázal mu diamant, který jste právì vidìl.“

„Ale jakým zpùsobem stal se on majitelem takového diamantu?“ tázal se klenotník. „Což mìl jej již døíve než se dostal do vìzení?“

„Ne, pane,“ odvìtila žena, „ale ve vìzení seznámil se s velmi bohatým Anglièanem. Jeho spoluvìzeò onemocnìl a protože Dantès ošetøoval ho tak peèlivì jako svého bratra, zanechal Anglièan, vycházeje z vìzení, ubohému Dantèsovi, který, jsa ménì šasten než on, v žaláøi zemøel, tento diamant. On zase umíraje, odkázal jej nám a svìøil jej dùstojnému abbému, který tu dnes ráno byl, aby nám jej odevzdal.“

„Je to skuteènì totéž,“ zamumlal klenotník; „a konec koncù ta historie mùže být pravdivá, pøes to, že s poèátku zdá se nepravdìpodobnou. Zbývá tedy jen cena, o niž se nemùžeme shodnout.“

„Jakže, nemùžeme shodnout?“ zvolal Caderousse. „Myslil jsem, že jste souhlasil s cenou, kterou jsem žádal.“

„Nabídl jsem zaò,“ namítl klenotník, „ètyøicet tisíc frankù.“

„Ètyøicet tisíc!“ zvolala Karkonta. „Za tu cenu ho rozhodnì nedáme. Abbé nám øekl, že má cenu padesáti tisíc a to ještì bez zlata.“

„A jak se jmenoval ten abbé?“ tázal se neúnavný vyptavaè.

„Abbé Busoni,“ odvìtila žena.

„Byl to tedy cizinec?“

„Byl to Ital, myslím, že z okolí Mantovy.“

„Ukažte mi ten diamant,“ zaèal opìt klenotník, „a se naò ještì podívám. Na první pohled èasto špatnì odhadneme kameny.“

Caderousse vyòal z kapsy malé èerné šagrenové pouzdro, otevøel je a podal je klenotníkovi. Pøi pohledu na diamant, jenž byl veliký jako lískový oøíšek, pamatuji se naò, jako bych jej teï vidìl, Karkontiny oèi zasvítily žádostivostí.

„A co jste soudil o tom všem, pane posluchaèi za dveømi?“ tázal se Monte Cristo. „Pøikládal jste víry té krásné bajce?“

„Ano, Excellenci; nepovažoval jsem Caderousse za zlého èlovìka a domníval jsem se, že by nebyl schopen spáchati zloèin, ba ani krádež.“

„To slouží ku cti spíše vašemu srdci než vaší zkušenosti, pane Bertuccio. Znal jste Edmonda Dantèse, o nìjž šlo?“

„Ne, Excellenci, nikdy jsem až do té doby o nìm neslyšel a od té doby zase ne, až od samotného abbého Busoniho, když vidìl jsem jej v Nimes v žaláøi.“

„Dobøe, pokraèujte.“

„Klenotník vzal prsten Caderoussovi z ruky a vytáhl z kapsy ocelové kleštièky a mosazné vážky. Uvolniv pak zlaté zoubky, zadržující kámen v prstenu, vyòal diamant z lùžka a pøesnì jej zvážil.

„Pustím se až na ètyøicet pìt tisíc frankù,“ pravil, „ale nedám již ani o sous víc. Ostatnì jsem vìdìl, že diamant za více nestojí, a proto jsem vzal s sebou pøesnì ten obnos.“

„Oh, na tom nesejde,“ øekl Caderousse; „vrátím se s vámi do Beaucairu pro zbývajících pìt tisíc frankù.“

„Ne,“ stál na svém klenotník, vraceje kroužek i diamant Caderoussovi; „ne, za více to nestojí a docela mne mrzí, že jsem ten obnos nabídl, nebo kámen má vadu, které jsem si døíve nevšiml. Ale nevadí, mám jen jedno slovo, øekl jsem ètyøicet pìt tisíc frankù a nebudu to odvolávat.“

„Zasaïte aspoò diamant opìt do prstenu,“ pravila Karkonta zostra.

„Pravda,“ odvìtil klenotník.

A upevnil opìt diamant do lùžka.

„Dobrá, dobrá, dobrá,“ pravil Caderousse, zastrkuje pouzdro do kapsy. „Prodá se nìkomu jinému.“

„Ano,“ pøisvìdèil klenotník, „ale jiný nebude tak dùvìøivý jako já; jiný nespokojí se vysvìtlením, jež jste mi dali. Není pøirozeno, aby muž jako vy mìl diamant v cenì padesáti tisíc frankù. Pùjde zpravit úøady, ty zaènou hledat abbého Busoniho a abbéové rozdávající diamanty po dvou tisících louisdorù, jsou vzácni. Pak se toho chopí spravedlnost, pošlou vás do vìzení a i když budete uznán nevinným, když propustí vás po tøech nebo ètyøech mìsících z vazby, prsten se nìkde v kanceláøi ztratí, nebo vám dají falešný kámen v cenì tøí frankù místo diamantu, který stojí padesát, snad padesát pìt tisíc, ale kterého, to uznáte, dobrý muži, nelze získat bez jistého nebezpeèí.“

Caderousse a jeho žena dorozumìli se pohledem.

„Ne,“ pravil Caderousse, „nejsme tak bohatí, abychom mohli ztratit pìt tisíc frankù.“

„Jak chcete, milý pøíteli,“ odpovìdìl klenotník; „ale pøinesl jsem, jak vidíte, krásnou sumièku.“

A vyòal z jedné kapsy hrst zlata, kterým potøásal pøed oslnìnýma oèima hospodského, a z druhé balík bankovek.

V Caderoussovì duši odehrával se zøejmì krutý boj. Bylo jasno, že malé šagrenové pouzdro, jímž otáèel v rukou, nevyrovná se v jeho oèích co do ceny ohromné sumì, jež oslòovala jeho oèi. Obrátil se k ženì.

„Co tomu øíkáš?“ tázal se jí tiše.

„Dej, dej,“ pravila; „vrátí-li se do Beaucairu bez diamantu, udá nás. A jak øíká, kdo ví, stihli-li bychom kdy abbého Busoniho.“

,,Nuže, budiž,“ souhlasil Caderousse; „vezmìte si tedy diamant za ètyøicet pìt tisíc frankù, ale moje žena chce zlatý øetìz a já chci støíbrné náušnice.“

Klenotník vytáhl z kapsy dlouhou plochou krabici, obsahující nìkolik vzorkù žádaných pøedmìtù.

„Vidíte,“ pravil, „že se se mnou dá jednat; vyberte si.“

Žena vybrala si zlatý øetìz asi v cenì pìti louisdorù a muž náušnice, které mohly stát patnáct frankù.

„Doufám, že si nemùžete naøíkat,“ pravil klenotník.

„Abbé øekl, že stojí padesát tisíc frankù,“ mumlal Caderousse.

„Nu tak, nu tak, dejte to sem!“ ujal se opìt slova klenotník, bera mu diamant z rukou. „To je hrozný èlovìk! Vypoèítám mu ètyøicet pìt tisíc frankù, dva tisíce pìt set liber dùchodu, jmìní jaké bych si já sám pøál mít, a on ještì není spokojen!“

„A kde je tìch ètyøicet pìt tisíc frankù?“ tázal se Caderousse chraptivým hlasem.

„Zde jsou,“ odvìtil klenotník.

A vypoèítal na stùl patnáct tisíc frankù ve zlatì a tøicet tisíc frankù v bankovkách.

„Poèkejte, rozsvítím lampu,“ pravila Karkonta; „není již svìtlo, mohl byste se zmýlit.“

Skuteènì, bìhem té rozmluvy nadešla noc a s nocí bouøe, která již pùl hodiny hrozila. Zdáli bylo slyšeti tlumené huèení hromu, ale ani klenotník, ani Caderousse, ani Karkonta nezdáli se o to starati, jak všichni byli ovládnuti démonem zisku. Já sám cítil jsem podivné omámení pøi pohledu na všecko to zlato a všecky ty bankovky. Zdálo se mi, že sním, a jak se ve snu stává, cítil jsem se pøipoután k svému místu.

Caderouse poèítal a znovu pøepoèítával zlato i papíry, pak podal je ženì a opìt pøepoèítávala je ona.

Zatím klenotník otáèel diamantem v paprscích lampy a diamant vrhal blesky, pøi nichž klenotník zapomínal na ony, které jako pøedzvìstitelé bouøe poèínaly zažehovati okna.

„Nuže, je poèet správný?“ tázal se potom.

„Ano,“ odpovìdìl Caderousse; „podej tobolku a vyhledej pytlík, Karkonto.“

Karkonta šla ke skøíni a vrátila se, nesouc starou koženou tobolku, z níž vytáhli nìkolik zamaštìných dopisù, a vložili na jejich místo bankovky; pak pøinesla pytlík, v nìmž byly dva èi tøi šestiliberní tolary, tvoøící nepochybnì celé jmìní ubohých manželù.

„Tak,“ pravil Caderousse; „aèkoli pøipravil jste nás snad o deset tisíc frankù, chcete poveèeøet s námi? Je to od srdce.“

„Díky,“ odpovìdìl klenotník; „je již asi pozdì a já se musím vrátit do Beaucairu; moje žena by mìla starost.“ Vytáhl hodinky. „Hrome!“ zvolal. „Bude brzy devìt hodin, pøed pùlnocí se do Beaucairu nedostanu! S Bohem dìti, a pøijde-li k vám náhodou opìt nìjaký abbé Busoni, pamatujte na mne.“

„Za týden již nebudete v Beaucairu,“ namítl Caderousse; „vždy trh pøíští týden konèí.“

„Ne, ale to nic nedìlá. Pište mi do Paøíže, pan Joannès, Palais-Royal, Kamenná galerie, èís. 47; pøijedu schválnì, bude-li to stát za to.“

Rozlehla se hromová rána, provázená tak prudkým bleskem, že svìtlo lampy v nìm témìø zmizelo.

„Oh oh!“ zvolal Caderousse. „Vy chcete odejít v takovém poèasí?“

„Oh nebojím se bouøky,“ odtušil klenotník.

„A což zlodìjù?“ tázala se Karkonta. „V dobì trhu není cesta nikdy jista.“

„Ó, co se týká zlodìjù,“ prohodil Joannès, „mám pro nì pøichystáno toto.“

A vytáhl z kapsy pár malých pistolí, nabitých až po jícen.

„To jsou psi, kteøí štìkají a koušou zároveò,“ dodal; „je to pro dva první, již by dostali zálusk na váš diamant, otèe Caderousse.“

Caderousse a jeho žena vymìnili mezi sebou temný pohled. Zdálo se, že obìma souèasnì napadla nìjaká hrozná myšlenka.

„Tak tedy šastnou cestu!“ pøál Caderousse.

„Dìkuji!“ odtušil klenotník.

Vzal hùl, již byl opøel o starou skøíò a vyšel. V okamžiku, kdy otevøel dveøe, zadul dovnitø takový závan vìtru, že by byl málem zhasil lampu.

„Oh,“ øekl, „to bude pìkné poèasí a mít dvì míle cesty pøed sebou v takovém neèase!“

„Zùstaòte,“ zval ho Caderousse, „pøespíte zde.“

„Ano, zùstaòte,“ opakovala Karkonta chvìjícím se hlasem; „dobøe vás tu opatøíme.“

„Nikoli, musím být na noc v Beaucairu. S Bohem.“

Caderousse šel zvolna až na práh.

„Není vidìt ani na krok,“ pravil klenotník již venku. „Mám se dát vpravo nebo vlevo?“

„Vpravo,“ odvìtil Caderousse; „nemùžete se zmýlit, cesta je s obou stran lemována stromy.“

„Dobøe, již trefím,“ ozval se hlas, témìø ztracený v dálce.

„Zavøi pøec dveøe,“ pravila Karkonta; „nemám ráda otevøené dveøe, když hømí.“

„A když jsou peníze v domì, viï?“ odpovìdìl Caderousse, zavíraje dveøe na dva západy.

Vrátil se, pøistoupil ke skøíni, vytáhl odtamtud váèek a tobolku a oba jali se po tøetí pøepoèítávat zlato a bankovky. Nikdy jsem nevidìl takového výrazu, jaký mìly tyto dvì tváøe, jejichž žádostivost byla osvìtlena chudou lampou. Zvláštì žena byla ohyzdná; zimnièné chvìní, jež jí vždycky otøásalo, se zesílilo. Bledá tváø zesinala; vpadlé oèi svítily.

„Proè jsi mu nabízel,“ tázala se pøidušeným hlasem, „aby zde pøespal?“

„Nu,“ odvìtil Caderousse, chvìje se, „aby… aby se nemusil vracet do Beaucairu.“

„Ach,“ prohodila žena s nepopsatelným výrazem, „myslila jsem, že pro nìco jiného.“

„Ženo, ženo!“ zvolal Caderousse. „Proè máš takové myšlenky a proè, máš-li je, nenecháš si je pro sebe?“

„A je to, jak chce,“ prohodila Karkonta po chvíli mlèení, „ty nejsi mužem.“

„Jak to?“ tázal se Caderousse.

„Kdybys byl mužem, on by odtud nebyl odešel.“

„Ženo!“

„Nebo by nepøišel do Beaucairu.“

„Ženo!“

„Silnice se zahýbá, on musí jít silnicí, kdežto podél prùplavu je nadcházka.“

„Ženo, pokoušíš Pána Boha. Slyš…“

Skuteènì, strašlivý úder hromu rozlehl se v stejnou chvíli, kdy modravý blesk zalil celou místnost, a hrom, zvolna doznívaje, jako by nerad vzdaloval se od zloøeèeného domu.

„Ježíši,“ zvolala Karkonta a pokøižovala se.

V tomtéž okamžiku ozvalo se v zdìšeném tichu, jaké obyèejnì následuje po hromovém úderu, zaklepání na dveøe.

Caderousse a jeho žena se zachvìli a pohlédli na sebe v hrùze.

„Kdo je to?“ zvolal Caderousse, vstav a shrábnuv zlato i bankovky, rozložené po stole, na jednu hromadu, kterou pøikryl obìma rukama.

„Já!“ ozval se hlas.

„Kdo vy?“

,,Nu, hrome, Joannès, klenotník.“

„Nu, cos to tedy øíkal,“ šeptala Karkonta se strašným úsmìvem, ,,že pokouším Pána Boha!… Vidíš, Pán Bùh nám ho sám posílá.“

Caderousse sklesl bled a bez dechu na židli. Karkonta naproti tomu vstala, šla pevným krokem ke dveøím a otevøela je.

„Jen vstupte, drahý pane Joannèsi,“ pravila.

„Na mou èest,“ pravil klenotník, promáèený dešovou vodou, „zdá se, že èert nechce, abych se dnes veèer vrátil do Beaucairu. Èím kratší hloupost, tím lepší; nabídl jste mi pohostinství, drahý pane Caderousse, pøijímám je a jdu k vám pøespat.“

Caderouse zablábolil nìkolik slov, stíraje si pot, jenž øinul se mu s èela.

Karkonta zavøela za klenotníkem dveøe na dva západy.

VII.

KRVAVÝ DÉŠ.

Klenotník vstoupiv, vrhl kolem sebe zpytavý pohled. Ale nic nezdálo se budit v nìm podezøení, nemìl-li ho již, nic nezdálo se ho potvrzovat, mìl-li je.

Caderousse stále držel bankovky i zlato obìma rukama. Karkonta usmívala se na hosta, co nejpøíjemnìji mohla.

„Ach,“ poznamenal klenotník, „zdá se, že jste se báli, že poèet není správný, nebo pøepoèítávali jste svùj poklad po mém odchodu.“

„Oh ne,“ odtušil Caderousse, „ale stali jsme se jeho majiteli tak neoèekávaným zpùsobem, že tomu nemùžeme vìøit, a nemáme-li hmotný dùkaz pøed oèima, zdá se nám, že to je sen.“

Klenotník se usmál.

„Máte tu nìjaké cestující?“ tázal se.

„Ne,“ odvìtil Caderousse, „my nedáváme noclehu; jsme pøíliš blízko mìsta, nikdo se tu nezastaví.“

„Budu vás tedy strašnì obtìžovat.“

„Nás obtìžovat, vy, drahý pane?“ pravila Karkonta laskavì. „Ani v nejmenším, pøisahám vám.“

„Nu, kam mne tedy uložíte?“

„Do hoøejšího pokoje.“

„Ale není to váš vlastní pokoj?“

„Oh, nevadí, máme druhou postel tu ve vedlejší místnosti.“

Caderousse s údivem pohlédl na ženu. Klenotník popìvoval si písnièku, zahøívaje si záda o otep, kterou Karkonta v krbu zažehla, aby se host pøi ní osušil.

Bìhem té doby pøinesla na roh stolu, kam prostøela ubrousek, chudé zbytky obìda, k nimž pøidala dvì nebo tøi èerstvá vajíèka.

Caderousse pak znovu zavøel bankovky do tobolky, zlato do váèku a všecko do skøínì. Procházel se po délce i šíøce chmurnì zamyšlen a obèas zvedl hlavu, aby pohlédl na klenotníka, z nìhož, jak stál pøed ohništìm, se kouøilo, a jenž, osušiv se na jedné stranì, obrátil se na druhou.

„Tak,“ pravila Karkonta, stavíc láhev vína na stùl, ,,chcete-li veèeøet, vše je pøipraveno.“

„A vy?“ tázal se Joannès.

,,Já nebudu veèeøet,“ odvìtil Caderousse.

„My jsme pozdì obìdvali,“ spìchala poznamenat Karkonta.

„Budu tedy veèeøet sám?“ tázal se klenotník.

„Posloužíme vám,“ odpovìdìla Karkonta s horlivostí, která nebyla jí vlastní ani vùèi platícím hostùm.

Caderousse vrhl k ní obèas pohled, rychlý jako blesk.

Bouøe pokraèovala.

„Slyšíte, slyšíte?“ upozoròovala Karkonta. ,,Uèinil jste vìru dobøe, že jste se vrátil.“

„To však nepøekáží, abych nevydal se znovu na cestu, utiší-li se vichr bìhem veèeøe,“ pravil klenotník.

„Je to mistral,“ øekl Caderousse, potøásaje hlavou; „ten vydrží až do zítøka.“

A povzdechl.

„Nu,“ prohodil klenotník, usedaje ke stolu, „tím hùøe pro ty, kteøí jsou na cestì.“

„Ano,“ pøisvìdèila Karkonta, „budou mít zlou noc.“

Klenotník jal se veèeøet a Karkonta prokazovala mu stále drobné úsluhy pozorné hostitelky. Ona, obyèejnì tak nepøívìtivá a vrtošivá, stala se vzorem úslužnosti a zdvoøilosti. Kdyby ji byl klenotník znal døíve, byla by ho tak veliká zmìna jistì pøekvapila a vzbudila v nìm nìjaké podezøení. Caderousse pak nepøenesl ani slova, chodil stále po svìtnici a jak se zdálo, váhal i jen pohlédnout na svého hosta.

Když klenotník poveèeøel, Caderousse sám šel otevøít dveøe.

„Myslím, že se bouøe utišuje,“ pravil.

V té chvíli však, jako by ho chtìl usvìdèiti ze lži, otøásl hrozný úder hromu domem, do svìtnice zavál vítr, smíšený s deštìm, a zhasil lampu.

Caderousse zavøel dveøe; žena rozsvítila svíèku o oharky v krbu.

„Hleïte,“ pravila, „jste jistì unaven; dala jsem bílá prostìradla na lože, jdìte si lehnout a spìte dobøe.“

Joannès zùstal ještì okamžik, aby se pøesvìdèil, netiší-li se uragan, a když nabyl jistoty, že bouøe i d隝 se zesilují, pøál hostitelem dobrou noc a odebral se po schodech nahoru.

Chodil mi nad hlavou a já slyšel, jak pod každým jeho krokem podlaha zapraskala.

Karkonta sledovala ho chtivým pohledem, kdežto Caderousse obrátil se k nìmu zády a ani nepohlédl v jeho stranu.

Všecky tyto podrobnosti, na nìž jsem se pozdìji upamatoval, nepøekvapily mne ve chvíli, kdy se dály pøed mýma oèima; vše, co se dalo, bylo kolkolem vzato pøirozené, a až na historii s diamantem, která zdála se mi ponìkud nepravdìpodobnou, vše vypadalo nenucené. Ježto pak jsem byl zemdlen únavou a sám jsem hodlal použíti prvního utišení rozkacených živlù, rozhodl jsem se spáti nìkolik hodin a vzdáliti se za noci.

Slyšel jsem nad sebou klenotníka, jak èiní opatøení, aby ztrávil co nejlepší noc. Brzy pod ním postel zapraskala; ulehl.

Cítil jsem, že se mi oèi samy zavírají, a ježto nepojal jsem nižádného podezøení, nesnažil jsem se pøemáhat spánek; vrhl jsem poslední pohled do svìtnice.

Caderousse sedìl u dlouhého stolu na døevìné lavici, jaké ve venkovských hospodách nahrazují židle; sedìl zády ke mnì, takže jsem mu nemohl vidìt do tváøe. Ale i kdyby byl býval ke mnì obrácen, bylo by mi to bývalo nemožno vzhledem k tomu, že mìl hlavu vnoøenu do dlaní.

Karkonta chvíli na nìho hledìla, pokrèila rameny a usedla proti nìmu.

V tom okamžiku zachvátil zmírající oheò zbytek suchého døeva; živìjší svìtlo ozáøilo temnou místnost. Karkonta pevnì upírala oèi na svého muže a ježto Caderousse setrvával stále v téže posici, vidìl jsem, že vztáhla svou køivou ruku a dotkla se jeho èela.

Caderousse se zachvìl. Zdálo se mi, že žena pohybovala rty, ale buï že šeptala pøíliš tiše, nebo že mé smysly byly již spánkem otupeny, zvuk jejích slov nepronikl až ke mnì. Vidìl jsem již jen skrze mlhu a s onou nejistotou, jež pøedchází spánku, kdy se èlovìk domnívá, že již sní. Koneènì se mi oèi zavøely a já ztratil jsem vìdomí.

Spal jsem hluboce, když byl jsem probuzen výstøelem z pistole, po nìmž následoval hrozný výkøik. Nìkolik vrávoravých krokù ozvalo se na podlaze pokoje a bezvládná hmota padla na schody, právì nad mou hlavu.

Nebyl jsem ještì úplnì vzpamatován. Slyšel jsem steny, pak tlumené výkøiky, které jako by provázely zápas.

Poslední výkøik delší než ostatní a zmìnivší se v sténání, vytrhl mne nadobro z malátnosti.

Opøel jsem se o loket, otevøel oèi, jež ve tmì nièeho nerozeznávaly, a sáhl jsem si k èelu, na nìž, jak se mi zdálo, stékal prkny schodištì vlahý, hojný d隝.

Nejhlubší ticho následovalo po hrozném tom hluku. Pak ozval se mi nad hlavou mužský krok, pod nímž zapraskaly schody. Muž sestoupil do pøízemí svìtnice, pøiblížil se ke krbu a rozsvítil svíèku.

Byl to Caderousse; mìl tváø bledou a jeho košile byla všecka zkrvavena.

Zapáliv svíèku, vystoupil rychle po schodech vzhùru a znovu jsem uslyšel jeho rychlé, neklidné kroky.

Za okamžik sešel dolù. V ruce držel pouzdro; pøesvìdèil se, že diamant je skuteènì v nìm a chvíli hledal, do které z kapes by je ukryl. Pak, nepovažuje kapsu nepochybnì za dosti bezpeèný úkryt, zavinul je do èerveného šátku, jejž uvázal si na krk.

Pak pøiskoèil ke skøíni, vyòal odtamtud bankovky a zlato, vsunul zlato do kapsy kalhot, bankovky do kapsy kabátu, vzal dvì nebo tøi košile a vyraziv ze dveøí, zmizel ve tmì. Tu vše stalo se mi svìtlým a jasným; vyèítal jsem si, co se událo, jako bych já byl pravým vinníkem. Zdálo se mi, že slyším sténání; nešastný klenotník mohl být ještì na živu. Snad bylo v mé moci, kdybych mu pøispìl, napravit èást zla, kterého jsem sice nezpùsobil, ale které jsem dal zpùsobit. Opøel jsem se ramenem o jedno ze špatnì pøipevnìných prken dìlících onu kolnu, kde jsem ležel, od pøízemni svìtnice. Prkna povolila, ocitl jsem se v domì.

Pøiskoèil jsem ke svíèce a bìžel jsem do schodù. Jakési tìlo je zatarasovalo napøíè, byla to mrtvola Karkontina.

Rána z pistole, kterou jsem slyšel, vystøelena byla po ní. Hrdlo její bylo skrz naskrz prostøeleno a kromì té rány, z níž krev øinula se proudem, chrlila krev i ústy. Byla mrtva. Pøekroèil jsem její tìlo a šel jsem dále.

Pokoj skýtal vzhled nejhroznìjšího nepoøádku. Dva èi tøi kusy nábytku byly skáceny, prostìradla, kterých se nešastný klenotník zachytil, byla roztrhána po celém pokoji; on sám ležel na zemi s hlavou opøenou o zem, tona v tratolišti krve, jež unikala z prsou tøemi širokými ranami.

Ve ètvrté zùstal vìzet dlouhý kuchyòský nùž, z nìhož vyènívala jen støenka.

Stoupl jsem na druhou pistoli, která nevyšla, nebo prach byl nepochybnì promáèen.

Pøistoupil jsem ke klenotníkovi; nebyl skuteènì mrtev. Hlukem, jejž jsem pùsobil, a hlavnì následkem otøásání podlahy, otevøel vytøeštìnì oèi, upøel je na okamžik na mne, pohnul rty, jako by chtìl promluvit, a vydechl duši.

Strašný ten pohled pøipravil mne takøka o rozum; jakmile nemohl jsem již nikomu pøispìti ku pomoci, cítil jsem jen jedinou potøebu: utéci. Vrhl jsem se se schodù, zaryv ruce do vlasù a vyraziv øev hrùzy.

V pøízemní svìtnici bylo pìt nebo šest celníkù a dva nebo tøi èetníci, celá ozbrojená tlupa.

Zmocnili se mne; nepokusil jsem se ani o odpor, nebyl jsem pánem svých smyslù. Chtìl jsem promluvit, vyrazil jsem nìkolik neartikulovaných zvukù, nic víc.

Vidìl jsem, že celníci i èetníci ukazují si na mne prstem; pohlédl jsem na sebe, byl jsem všecek pokryt krví. Vlahý d隝, jenž padal na mne prkny schodù, byla Karkontina krev.

Ukázal jsem na místo, kde jsem byl ukryt.

„Co chce øíci?“ tázal se jeden èetník.

Jeden z celníkù šel se podívat.

„Chce øíci, že se sem dostal tamtudy,“ odvìtil.

A ukázal na díru, kterou jsem skuteènì prolezl.

Tu jsem pochopil, že mne mají za vraha. Vrátil se mi hlas, vrátila se mi síla; vytrhl jsem se z rukou dvìma mužùm, kteøí mne drželi, volaje:

„Nebyl jsem to já! Nebyl jsem to já!“

Oba èetníci namíøili na mne karabinami.

„Hneš-li se,“ pravili, „jsi synem smrti.“

„Ale vždy vám øíkám,“ vykøikl jsem, „že jsem to nebyl já!“

„Povíš svou povídaèku soudcùm v Nimes,“ odvìtili. „Teï pojï s námi a mùžeme-li ti radit, nestav se na odpor.“

To nemìl jsem v úmyslu, byl jsem znièen údivem a hrùzou. Dali mi želízka, pøivázali mne koni k ocasu a vedli mne do Nimes.

Byl jsem z veèera stopován jedním z celníkù. Ztratil mne s oèí v okolí domu i napadlo mu, že ztrávím tam noc; šel to oznámit svým druhùm, kteøí pøišli právì vèas, aby zaslechli výstøel z pistole a aby mne pøistihli pøi takových dùkazech viny, že jsem hned pochopil, jak mi bude obtížno dokázat svou nevinu.

Také jsem choval jen jedinou nadìji: první, oè jsem vyšetøujícího soudce prosil, bylo, aby dal všude pátrati po jistém abbém Busonim, který zastavil se toho dne v hospodì u Øímského Mostu. Vymyslil-li si Caderousse ten pøíbìh, neexistoval-li ten abbé, bylo zøejmo, že jsem ztracen, aè-li nebyl i Caderousse chycen a nepøiznal-li se ke všemu.

Uplynuly dva mìsíce, bìhem kterých — to musím øíci k chvále svého soudce — dálo se všecko možné pátrání po tom, o nìhož jsem žádal. Ztratil jsem již všecku nadìji. Caderousse nebyl chycen. Mìl jsem být souzen v prvním sezení, když tu 8. záøí, to jest, tøi mìsíce a pìt dní po události, dostavil se do žaláøe abbé Busoni, v nìhož jsem již nedoufal, øka, že slyšel, že jistý vìzeò pøeje si s ním mluvit. Dovìdìl se to, jak pravil, v Marseilli a chvátal splnit mé pøání.

Pochopíte, s jakou vøelostí jsem ho pøijal; vyprávìl jsem mu vše, èeho jsem byl svìdkem, a s obavou pøistoupil jsem k záležitosti diamantu; proti mému oèekávání byla doslova pravdivá a abbé rovnìž proti mému oèekávání pøidal víry všemu, co jsem mu øekl.

Tu tedy unesen jeho sladkým milosrdenstvím a poznav v nìm hlubokou znalost mravù své zemì, myslil jsem si, že s tak laskavých rtù mohlo by snad skanouti odpuštìní jediného zloèinu, kterého jsem se dopustil, i vyprávìl jsem mu pod peèetí zpovìdního tajemství událost v Auteuili se všemi jejími podrobnostmi. Co uèinil jsem ze zanícení, mìlo týž výsledek, jako bych to byl uèinil z vypoèítavosti; pøiznání první vraždy, k nìmuž mne nikdo nenutil, dokázalo mu, že nedopustil jsem se druhé, a abbé mne opustil, uloživ mi, abych doufal, a slíbiv mi, že uèiní vše, co je v jeho moci, aby pøesvìdèil soudce o mé nevinì.

Dostalo se mi dùkazu, že staral se o mne skuteènì, nebo mé vìzení se postupnì mírnilo a dovìdìl jsem se, že mám být souzen v sezení, následujícím po tomto, k nìmuž se soudcové sešli.

Bìhem té doby Prozøetelnost dovolila, aby Caderousse byl v cizinì chycen a dopraven zpìt do Francie. Pøiznal se ke všemu a svalil pøedchozí uvážení a zvláštì popud na svou ženu. Byl odsouzen k doživotním nuceným pracem a já byl propuštìn na svobodu.“

„To bylo tehdy,“ pravil Monte Cristo, „kdy dostavil jste se ke mnì s listem abbého Busoniho.“

„Ano, Excellenci, jevil o mne skuteènou úèast.“

„Vaše podloudnické øemeslo vás zahubí,“ øekl mi; „dostanete-li se odtud, zanechte toho.“

„Ale z èeho mám být živ, otèe,“ tázal jsem se ho, „a jak mám uživit svou ubohou švakrovou?“

„Jistý muž,“ odpovìdìl mi, „jehož jsem zpovìdníkem a jenž má ke mnì velikou úctu, uložil mi, abych mu vyhledal dùvìryhodného èlovìka. Chcete býti tím èlovìkem? Pošlu vás k nìmu.“

„Oh, otèe!“ zvolal jsem. „Jak jste dobrotiv

„Ale pøisaháte mi, že toho nikdy nemusím litovat?“

Vztáhl jsem ruku k pøísaze.

„Není tøeba,“ pravil; „znám a miluji Korsièany, zde je mé doporuèení.“

A napsal mi nìkolik øádkù, které jsem vám odevzdal a které zpùsobily, že Vaše Excellence pøijala mne dobrotivì do svých služeb. A nyní táži se Vaší Excellence s hrdostí, mìla-li kdy pøíèiny stìžovat si na mne.“

„Nì,“ odvìtil hrabì; „s radostí uznávám, že jste dobrým služebníkem, Bertuccio, aèkoli jste nemìl dosti dùvìry.“

„Já, pane hrabì?“

„Ano, vy. Jak je to možno, že máte švakrovou a adoptovaného syna a že jste se mi nikdy nezmínil ani o tom, ani o oné?“

„Ach, Excellenci, zbývá mi právì sdìliti vám ještì nejsmutnìjší èást svého života. Odjel jsem na Korsiku. Spìchal jsem, pochopíte zajisté, spatøit a utìšit svou ubohou sestru. Když však jsem pøibyl do Rogliana, našel jsem dùm ve smutku; udála se tam strašlivá scéna, na kterou sousedé dodnes vzpomínají! Má ubohá sestra, øídíc se mou radou, odolávala naléhání Benedettovu, jenž každou chvíli chtìl, aby mu dala všecky peníze, které má doma. Jednoho rána jí pohrozil a zmizel na celý den. Plakala, nebo ta dobrá Assunta mìla pro toho bídníka srdce mateøské. Nadešel veèer, Assunta neulehnuvši èekala na Benedetta. Když vrátil se v jedenáct hodin se dvìma svými pøáteli, obvyklými úèastníky všech svých kouskù, vztáhla po nìm ruce; oni však se jí zmocnili a jeden z tìch tøí — chvìji se ještì, nebylo-li to to pekelné dítì — jeden z tìch tøí zvolal:

„Hrajme si na muèení; musí vyznat, kde jsou její peníze!“

Soused Wasilio byl právì v Bastii; jeho žena byla sama doma. Nikdo, kromì jí, nemohl vidìt ani slyšet, co se dálo u mé sestry. Dva drželi ubohou Assuntu, která nemohouc uvìøit v možnost takového zloèinu, usmívala se na ty, již mìli se státi jejími katy; tøetí šel zatarasit dveøe i okna, pak se vrátil a všichni tøi, dusíce výkøiky, které jí hrùza pøed tìmi vážnìjšími pøípravami vynucovala, pøiblížili Assuntiny nohy k rezavému uhlí, èímž hodlali pøimìti ji k vyznání, kde je skryt náš malý poklad. V zápase však vzòaly se její šaty: tu bídníci pustili svou obì, aby sami neshoøeli. Všecka v plameni bìžela ke dveøím, ty však byly zavøeny.

Vrhla se k oknu, ale okno bylo zataraseno. Tu sousedka zaslechla hrozný køik; byla to Assunta, volající o pomoc. Její hlas se brzy ztlumil; køik zmìnil se v sténání a když druhého dne po hrùzy a úzkosti plné noci Wasiliova žena odvážila se vyjít z domu a dala soudcem otevøít dveøe našeho domu, našli Assuntu napolo shoøelou, ale ještì dýchající, skøínì vypáèeny, peníze uloupeny. Co se týká Benedetta, opustil Rogliano, aby se tam již nikdy nevrátil. Od toho dne jsem, ho již nespatøil a ani jsem o nìm neslyšel.

Zvìdìv tyto smutné zprávy,“ konèil Bertuccio, odebral jsem se k Vaší Excellenci. Nemìl jsem vám již co øíci o Benedettovi, nebo zmizel, ani o sestøe, nebo byla mrtva.“

„A co jste soudil o té události?“ tázal se Monte Cristo.

„Že to je trest za zloèin, jejž jsem spáchal,“ odpovìdìl Bertuccio. „Ach, ti Villefortové, to byl zloøeèený rod!“

„Také si to myslím,“ zamumlal temnì hrabì.

„A nyní,“ pravil opìt Bertuccio, „Vaše Excellence chápe — není-li pravda? — že tento dùm, kterého jsem od té doby nevidìl, ta zahrada, kde ocitl jsem se tak náhle, toto místo, kde zavraždil jsem èlovìka, mohlo zpùsobiti temné rozechvìní, jehož pùvod jste chtìl znát. Nebo konec koncù nejsem si dosti jist, že zde, u mých nohou, neleží pan de Villefort v jámì, kterou vykopal pro své dítì.“

„Skuteènì, všecko je možno,“ pøisvìdèil Monte Cristo, vstávaje s lavièky, na které sedìl; „i to“, dodal zcela tiše, „že státní návladní není mrtev. Abbé Busoni dobøe uèinil, že mi vás poslal. I vy jste dobøe uèinil, že jste mi vyprávìl svùj pøíbìh, nebo nebudu mít o vás aspoò špatných domnìnek. Pokud se týká toho Benedetta, tak špatnì nazvaného, nesnažil jste se nikdy vypátrat jeho stopu? Nepokusil jste se zvìdìt, co se s ním stalo?“

„Nikdy. A kdybych byl vìdìl, kde je, místo abych šel k nìmu, byl bych prchl jako pøed netvorem. Ne, na štìstí jsem nikdy o nìm neslyšel od nikoho na svìtì; doufám, že je mrtev.“

„Nedoufejte, Bertuccio,“ pravil hrabì. „Zlí tak neumírají, nebo zdá se, že Bùh béøe je pod svou ochranu, aby uèinil z nich nástroj své pomsty.“

„Budiž,“ dìl Bertuccio. „Vše, oè nebesa prosím, je, abych ho již nikdy nespatøil. Nyní,“ pokraèoval intendant, sklopiv hlavu, „víte vše, pane hrabì; jste mým soudcem zde na svìtì jako jím bude Bùh tam nahoøe. Neøeknete mi nìkolik slov útìchy?“

„Máte skuteènì pravdu a mohu vám øíci, co by vám øekl abbé Bussoni: ten, kterému jste zasadil ránu, ten Villefort, zasloužil si trestu za to, co uèinil vám, a snad i za nìco jiného. Benedetto, žije-li, poslouží, jak jsem vám již øekl, nìjaké božské pomstì a pak rovnìž bude sám potrestán. Pokud vás se týká, mùžete si ve skuteènosti èinit jen jednu výèitku: že totiž, zachrániv dítì pøed smrtí, nevrátil jste ho matce: v tom je zloèin, Bertuccio.“

„Ano, pane, v tom je zloèin a opravdový zloèin, nebo v tom jsem byl zbabìlcem. Když jsem již vzkøísil dítì k životu, mìl jsem uèinit jen jediné, totiž poslat je, jak jste pravil, jeho matce zpìt. Ale kdybych to byl mìl vykonat, byl bych se musil pustit v pátrání, obrátit k sobì pozornost, vydat se snad v nebezpeèí; já nechtìl jsem zemøít, lpìl jsem na životì k vùli své sestøe, ze samolásky, jež je nám vrozena a jež pùsobí, že chceme zùstat celí a vítìzní ve své pomstì. Nebo koneènì snad lpìl jsem na životì prostì z lásky k životu. Oh, já nejsem rek, jako mùj ubohý bratr!“

Bertuccio skryl tváø do rukou a Monte Cristo upøel naò dlouhý, nevýslovný pohled.

Pak, po chvíli ticha, které hodina a místo èinily tím slavnostnìjším, hrabì pravil melancholickým tónem, jaký nebyl u nìho obvyklý:

„Abychom dùstojnì ukonèili tuto rozmluvu, jež bude poslední o tìchto událostech, pane Bertuccio, pamatujte si dobøe má slova, slyšel jsem je èasto od samého abbého Busoniho: Každý bol má dva léky, èas a mlèení. Nyní nechte mne, pane Bertuccio, procházet se chvilku po zahradì. Co ve vás, herci oné scény, budí palèivé rozechvìní, bude pro mne témìø pøíjemným pocitem, který dodá tomuto majetku dvojnásobné ceny. Hleïte, pane Bertuccio, stromy líbí se jen proto, že tvoøí stín, a stín sám líbí se jen proto, že je pln snìní a vidin. Koupil jsem zahradu, domnívaje se, že kupuji pouhé místo, ohrazené zdí. a náhle se ukáže, že ohrada ta je parkem, plným fantomù, které nebyly uvedeny ve smlouvì. Nuže, miluji fantomy; nikdy jsem neslyšel, že by byli mrtví zpùsobili za šest tisíc let tolik zla, co ho živí zpùsobí za jediný den. Vrate se tedy, pane Bertuccio, a spìte v míru. Bude-li váš zpovìdník v poslední vaší hodince ménì shovívavý než abbé Busoni, pošlete pro mne, budu-li ještì živ, a já najdu slova, která sladce zkolébají vaši duši ve chvíli, kdy bude hotova odebrati se na onu drsnou pou, již nazýváme vìèností.“

Bertuccio uklonil se hrabìti uctivì a vzdálil se, zhluboka povzdechnuv.

Monte Cristo osamìl; uèiniv ètyøi kroky kupøedu, mumlal sám k sobì:

„Zde, u tohoto platanu jáma, kam bylo dítì pochováno; tam malá dvíøka, kterými se vcházelo do zahrady; v tomto rohu skryté schody, vedoucí do ložnice. Myslím, že nemusím to vše poznamenávat do zápisníku, nebo zde pøed mýma oèima, kolem mne, u mých nohou je skuteèný živoucí plán.“

A hrabì, obešed zahradu naposled, vrátil se k vozu. Bertuccio, vida ho zamyšleného, vystoupil beze slova na kozlík ke koèímu.

Vùz dal se zpìt na cestu do Paøíže.

Ještì téhož veèera po návratu do domu na Elysejských Polích prohlédl hrabì Monte Cristo celé obydlí jako èlovìk, seznámený s ním od dlouhých let. Ani jednou, aèkoli kráèel první, nezmýlil se ve dveøích a nedal se jiným schodištìm nebo jinou chodbou než tou, která dovedla ho pøímo, kam chtìl. Ali provázel ho na té noèní prohlídce. Hrabì dal Bertucciovi nìkolik rozkazù, týkajících se okrášlení nebo nového rozdìlení bytu a vytáhnuv hodinky, pravil pozornému Nubièanovi:

,,Je pùl dvanácté, Haydée musí pøijet každým okamžikem. Jsou francouzské ženy zpraveny?“

Ali vztáhl ruku ke komnatám, urèeným krásné Øekyni, které byly tak isolovány, že když se dveøe ukryly gobelínem, bylo lze projít celým domem bez potuchy, že jsou tam ještì dva obývané pokoje a salon. Ali tedy vztáhl ruku ke komnatám, ukázal èíslo tøi na prstech levé ruky a položiv na dlaò téže ruky hlavu, zavøel oèi, napodobuje spánek.

„Ach,“ pravil Monte Cristo, zvyklý té øeèi, „jsou tøi a èekají v ložnici, není-li pravda?“

„Ano,“ naznaèil Ali kývnutím hlavy.

„Madame bude dnes veèer unavena,“ pokraèoval Monte Cristo, „a bude nepochybnì chtít jít spát; a není obtìžována hovorem; francouzské komorné a svou novou paní jen pozdraví a pak se vzdálí; budete dohlížet, aby øecká komorná nestýkala se s francouzskými.“

Ali se uklonil.

Brzy nato ozvalo se køiknutí na vrátného; vrata se otevøela, koèár vjel na stezku a zastavil se pøed schodištìm. Když hrabì sestoupil, otevøela se dvíøka; podal ruku mladé ženì, zahalené v zelený hedvábný pl᚝, pokrytý zlatým vyšíváním a chránící ji i hlavu.

Mladá žena uchopila podávanou jí ruku, políbila ji s láskou, k níž pojila se úcta, a nìkolik slov bylo mezi nimi vymìnìno — se strany mladé ženy s nìhou, se strany hrabìte pak s laskavou vážností — v onom zvuèném jazyku, jejž starý Homér vložil do úst svým bohùm.

Následujíc pak Aliho, nesoucího pochodeò z rùžového vosku, mladá žena, která nebyla nikdo jiný, než krásná Øekynì, stálá družka Monte Cristova v Itálii, byla uvedena do svých komnat. Nato odebral se hrabì do èásti domu, již vyhradil si pro sebe.

V pùl jedné s pùlnoci byla všecka svìtla v domì zhasnuta a bylo lze se domnívat, že celý dùm spí.

VIII.

NEOBMEZENÝ ÚVÌR.

Druhého dne asi ve dvì hodiny odpoledne zastavila se pøed Monte Cristovými dveømi ekypáž, v níž zapøaženy byly dva nádherné anglické konì. Muž, odìný v modrý kabát s hedvábnými knoflíky téže barvy, v bílou vestu, po níž táhl se ohromný zlatý øetìz, a v svìtlohnìdé spodky, s tak èernými a tak nízko nad oboèí spadajícími vlasy, že každý by se rozpakoval považovat je za pravé, jak málo shodovaly se s nižšími vráskami, jichž nepodaøilo se jim ukrýti — slovem tedy muž padesáti až pìtapadesátiletý, který chtìl vypadat na ètyøicet, vysunul hlavu z okénka coupé, na jehož dvíøkách namalována byla baronská korunka, a poslal svého grooma k vrátnému otázat se, je-li hrabì de Monte Cristo doma.

Zatím prohlížel si muž s pozorností tak bedlivou, že stávala se témìø impertinentní, zevnìjšek domu, vše, co mohl spatøit ze zahrady, i livrej nìkolika pøišedších sluhù. Oko toho muže bylo živé, ale spíše vychytralé než duchaplné. Jeho rty byly tak úzké, že místo aby vystupovaly ven, zapadaly do úst; koneènì i šíøe a vyènìlost lícních kostí, neklamná známka lstivosti, stlaèené èelo, vyboulené záhlaví, daleko pøesahující široké, naprosto nearistokratické uši, to vše dodávalo témìø odpuzujícího rázu celé tváønosti osoby, velmi se doporuèující v oèích prostých lidí nádhernými koòmi, ohromným briliantem v náprsence a èervenou stužkou, táhnoucí se od jedné knoflíkové dírky kabátu ke druhé.

Groom zaklepal na sklenìné dveøe vrátného a tázal se:

„Nebydlí tu pan hrabì de Monte Cristo?“

„Bydlí tu Jeho Excellence,“ odvìtil vrátný, „ale…“

Pohlédl tázavì na Aliho.

Ali uèinil záporné znamení.

„Ale…?“ tázal se groom.

„Ale Jeho Excellence nepøijímá,“ odtušil vrátný.

„Je-li tomu tak, zde je navštívenka mého pána, pana barona Danglarse. Odevzdejte ji hrabìti de Monte Cristo a øeknìte mu, že mùj pán, jeda do snìmovny, zastavil se tu, doufaje, že bude moci ho navštívit.“

„Nehovoøím s Jeho Excellenci,“ odpovìdìl vrátný; „obstará to jeho komorník.“

Groom vrátil se k vozu.

„Nuže?“ tázal se Danglars.

Hoch, dosti zahanben lekcí, jíž se mu dostalo, tlumoèil svému pánu odpovìï vrátného.

„Oh,“ prohodil pán, „je to tedy nìjaký kníže, ten pán, kterého titulují Excellenci a s kterým jen jeho komorník má právo mluvit. Nu, nevadí, má u mne otevøený úvìr, musím se tedy s ním setkat, až bude chtít peníze.“

A Danglars zaboøil se do koèáru, volaje na koèího tak, že ho mohlo být slyšet i na druhé stranì ulice:

„Do poslanecké snìmovny!“

Štìrbinou v žaluzii vidìl Monte Cristo, vèas zpravený, barona a prohlížel si ho výteèným dalekohledem s nemenší pozorností, než jakou vynaložil sám Danglars na prozkoumání domu, zahrady a livrejí.

„Rozhodnì,“ øekl si s pohybem odporu, zasunuje roury dalekohledu do jejich pouzdra ze sloní kosti, „rozhodnì je to ohyzdný tvor, ten èlovìk. Jak je možno nepoznat v nìm na první pohled hada s plochým èelem, supa s vyboulenou lebkou a kánì s ostrým zobákem!“

„Ali!“ zavolal a udeøil na kovovou báò.

Ali se objevil.

„Zavolejte Bertuccia!“ pravil hrabì.

V témže okamžiku Bertuccio vešel.

„Vaše Excellence mne dala zavolat?“ tázal se.

„Ano, pane,“ odvìtil hrabì. „Vidìl jste konì, které se právì zastavily u mých dveøí?“

„Zajisté, Excellenci, jsou velmi krásné.“

„Jak to,“ pravil Monte Cristo, chmuøe oboèí, „že, když jsem na vás žádal dva nejkrásnìjší konì z Paøíže, jsou v Paøíži jiné konì, právì tak krásné jako moje, a že ty konì nejsou v mé konírnì?“

Ali, vida stažené brvy a slyše pøísný tón hlasu, sklopil hlavu.

„Ty za to nemùžeš, dobrý Ali,“ pravil hrabì arabsky s takovou mírností, jaké by se nikdo v jeho hlase ani tváøi nenadal. „Ty se v anglických koních nevyznáš.“

Rysy Aliho se opìt rozjasnily.

„Pane hrabì,“ pravil Bertuccio, „konì, o nichž mluvíte, nebyly na prodej.“

Monte Cristo pokrèil rameny.

„Vìzte, pane intendante,“ promluvil, „že vše je vždycky na prodej, dovede-li to èlovìk zaplatit.“

„Pan Danglars dal za nì šestnáct tisíc frankù, pane hrabì.“

„Nuže, mìl jste mu za nì nabídnouti tøicet dva tisíce; je bankéøem a bankéø nedá si nikdy ujít pøíležitosti zdvojnásobit svùj kapitál.“

„Mluví pan hrabì vážnì?“ tázal se Bertuccio.

Monte Cristo pohlédl na intendanta jako ten, kdo se diví, že se nìkdo odvažuje tak se tázat.

„Dnes veèer,“ pravil, „mám vykonat návštìvu; chci, aby ty konì byly zapøaženy v mém voze a v nových postrojích.“

Bertuccio pozdraviv, odcházel; u dveøí se zastavil.

„V kolik hodin pøeje si Vaše Excellence vykonat tu návštìvu?“ tázal se.

„V pìt,“ odtušil Monte Cristo.

„Dovoluji si upozorniti Vaši Excellenci, že jsou dvì hodiny,“ odvážil se poznamenat intendant.

„Vím,“ prohodil Monte Cristo a to byla celá jeho odpovìï.

Pak se obrátil k Alimu a pravil:

„Dejte pøedvést všecky konì pøed madame, a si vybere spøežení, které se jí bude nejlíp líbit, a a mi vzkáže, poobìdvá-li se mnou; v tom pøípadì se prostøe u ní. Jdìte. Až pøijdete dolù, pošlete mi komorníka.“

Sotva Ali zmizel, objevil se komorník.

„Pane Baptistine,“ pravil hrabì, „jste již rok v mé službì; je to zkušební lhùta, již obyèejnì svým lidem ukládám. Hodíte se mi.“

Baptistin se uklonil.

„Zbývá ještì vìdìt, hodím-li se já vám.“

„Oh, pane hrabì!“ zvolal živì Baptistin.

„Vyslechnìte až do konce,“ ujal se hrabì slova. „Vydìláváte patnáct set frankù roènì, to jest služné stateèného dùstojníka, jenž každý den vystavuje svùj život v nebezpeèí; máte takovou stravu, jakou pøál by si mnohý chef úøadu, ubohý služebník, nekoneènì zamìstnanìjší než vy. Vy, sloužící, máte sám své vlastní sloužící, starající se o vaše prádlo a potøeby. Kromì onìch patnácti set frankù služného okradete mne pøi nákupu mých toiletních potøeb o nových asi patnáct set frankù roènì.“

„Oh, Excellenci!“

„Nenaøíkám si, pane Baptistine, je to rozumné; pøes to však si pøeji, aby na tom bylo dost. Nenašel byste tedy nikde místa podobného tomu, které vám šastná náhoda poskytla. Nikdy svých lidi nebiji, nekleji, nikdy se nedám unést hnìvem, omyl prominu vždy, nedbalost nebo zapomenutí nikdy. Mé rozkazy jsou obyèejnì krátké, ale jasné a pøesné; opakuji je radìji dvakrát i tøikrát, než aby byly špatnì provedeny. Jsem dosti bohat, abych mohl zvìdìt vše, co si pøeji vìdìt, a upozoròuji vás, že jsem velmi zvìdav. Kdybych se tedy dovìdìl, že jste o mnì mluvil buï v dobrém smyslu nebo ve špatném, kritisoval mé èiny, støežil mé chování, odešel byste ode mne okamžitì. Varuji své sluhy jen jednou; jste varován, jdìte!“

Baptistin se uklonil a uèinil tøi nebo ètyøi kroky ke dveøím.

„Ještì nìco,“ vzpomnìl si hrabì. „Zapomnìl jsem vám øíci, že každoroènì ukládám na jméno svých lidí jistý obnos. Ti, jimž dám výpovìï, pøijdou ovšem o ty peníze, které pøipadnou tìm, již zùstanou a již budou mít na nì právo po mé smrti. Jste tedy u mne rok, vaše štìstí je založeno, pokraèujte v nìm.“

Tato øeè, pronesená pøed Alim, jenž zùstal úplnì lhostejným, nebo nerozumìl francouzsky ani slova, uèinila na pana Baptistina dojem, jaký pochopí všichni, kdo studovali fysiologii francouzského sluhy.

„Vynasnažím se vyhovìti Vaší Excellenci v každém smìru,“ pravil; „vezmu si ostatnì za vzor pana Aliho.“

„Oh, nikterak;“ øekl Monte Cristo s ledovým chladem. „Ali má mnoho nedostatkù pøi svých pøednostech; neberte si tedy z nìho pøíklad, nebo Ali je výjimkou; nedostává platu, není to sluha, je to mùj otrok, mùj pes. Kdyby se prohøešil proti své povinnosti, nevyhnal bych ho, ale zabil bych ho.“

Baptistin vytøeštil oèi.

„Pochybujete?“ pravil Monte Cristo.

A opakoval Alimu táž slova, která právì øekl po francouzská Baptistinovi.

Ali poslouchal, usmál se, pøistoupil k svému pánu, poklekl na jedno koleno a políbil mu ruku.

Tento výsledek Monte Cristovy øeèi dovršil Baptistinùv údiv.

Hrabì pokynul Baptistinovi, že mùže jít, Alimu pak, aby ho následoval. Odebrali se spolu do Monte Cristovy pracovny, kde dlouho spolu jednali.

V pìt hodin hrabì tøikrát udeøí na kovovou báò. Jeden úder volal Aliho, dva údery Baptistina, tøi údery Bertuccia.

Intendant vstoupil.

,,Mé konì!“ pravil Monte Cristo.

„Jsou zapraženy, Excellenci,“ odpovìdìl Bertuccio. „Doprovodím pana hrabìte?“

„Ne, pojedou koèí, Baptistin a Ali, nikdo jiný.“

Hrabì sešel dolù a spatøil u svého vozu konì, které obdivoval ráno u koèáru Danglarsova.

Jda mimo nì, pohlédl na nì.

„Jsou opravdu krásny,“ pravil, „a dobøe jste uèinil, že jste je koupil; stalo se to však již trochu pozdì.“

„Excellenci,“ odvìtil Bertuccio, „dalo mi mnoho práce, než jsem je získal, a stály velmi mnoho.“

„Jsou proto ménì krásny?“ prohodil hrabì, krèe rameny.

„Je-li Vaše Excellence spokojena, je všecko v poøádku,“ pravil Bertuccio. „Kam jede Vaše Excellence?“

„Do ulice de la Chaussée ïAntin k panu baronu Danglarsovi.“

Rozmluva ta dála se nahoøe nad domovními schody. Bertuccio vykroèil, chtìje sestoupiti s prvního stupnì.

„Poèkejte, pane,“ pravil Monte Cristo, zastaviv ho. „Potøebuji pozemek pøi moøi, tøeba v Normandii, mezi Havrem a Boulogní. Ponechávám vám dost místa, jak vidíte. Je jen tøeba, aby tou koupí získán byl malý pøístav, malá zátoka, kam mohla by vplout a zakotvit moje korveta; noøí se jen na patnáct stop do vody. Loï bude stále hotova k vyplutí, nech zlíbí se mi v kteroukoli dobu denní nebo noèní dáti jí znamení. Vyptáte se u všech notáøù po majetku, jenž by vyhovoval dotyèným podmínkám. Až se o nìjakém dovíte, pùjdete si jej prohlédnout, a budete-li spokojen, koupíte jej na své jméno. Korveta je na cestì k Fécampu, není-li pravda?“

„Vidìl jsem ji vyplout do moøe v týž veèer, kdy opustili jsme Marseilli.“

,,A yachta?“

„Yachta má rozkaz zùstat v Martigues.“

„Dobrá! Vymìníte obèas dopisy s obìma jejich veliteli, aby neusnuli.“

„A pokud se týká parníku?“

„Jenž je v Chálonsu?“

„Ano.“

„Totéž co platí pro obì plachetnice.“

„Dobøe!“

„Jakmile ten pozemek zakoupíte, pøipravíte mi na silnici k severu i na silnici k jihu každých deset mil èerstvé pøípøeže.“

„Vaše Excellence mùže se na mne spolehnout.“

Hrabì pokynul hlavou na znamení spokojenosti, sestoupil se schodù a usedl do koèáru, jenž tažen nádherným spøežením, vyjel cvalem a nezastavil se, až pøed soukromým domem bankéøovým.

Danglars pøedsedal výboru, ustanovenému ke zøízení jakési dráhy, když byla mu oznámena návštìva hrabìte de Monte Cristo. Schùze byla ostatnì témìø skonèena.

Uslyšev jméno hrabìte, vstal.

„Pánové,“ pravil, obraceje se k svým kolegùm, z nichž mnozí byli dùstojnými èleny té nebo oné snìmovny, „odpuste mi, opouštím-li vás tak. Ale pøedstavte si, že firma Thomson a French v Øímì ohlašuje mi jistého hrabìte de Monte Cristo a otvírá mu u mne neobmezený úvìr. Je to nejpovedenìjší žert, jaký si ke mnì moji cizozemští obchodní spojenci kdy dovolili. Pochopíte jistì, na mou èest, že zvìdavost se mne zmocnila a ještì se mne nepustila; zajel jsem dnes ráno k domnìlému hrabìti. Kdyby to byl skuteèný hrabì, chápete, že by nebyl tak bohat. Pán nepøijímal. Co tomu øíkáte? Není to chování, jež pøisvojil si pan Monte Cristo, chováním výsosti nebo hezké ženy? Ostatnì dùm na Elysejských Polích, který, jak jsem se informoval, mu náleží, zdál se mi èistý. Ale neobmezený úvìr,“ opakoval Danglars se svým ohyzdným úsmìvem, ,,vzbuzuje pøíliš veliké požadavky bankéøe, u nìhož je ten úvìr otevøen. Spìchám tedy podívat s na našeho muže. Myslím, že jsem mystifikován. Ale ti tam nevìdí, s kým mají co èinit: kdo se bude smát naposled, bude se smát nejlépe.“

A dokonèiv ta slova s takovou emfasí, že se mu až chøípì rozšíøila, pan baron opustil své hosty a odebral se do bílého a zlatého salonu, který pùsobil v Chaussée ïAntin mnoho hluku.

Pøikázal uvésti tam hosta, aby ho hned naráz oslnil.

Hrabì stál, prohlížeje si nìkolik Albanových a Fattorových kopií, které byly bankéøi prodány za originály a které pøes to, že to byly kopie, odrážely se velmi køiklavì od všech zlatých a barevných nevkusù, jichž byl strop pln.

Pøi zvuku krokù vstupujícího Danglarse hrabì se obrátil.

Danglars pozdravil ho lehkým kývnutím hlavy a pokynul mu, aby usedl do køesla z pozlaceného døeva, potaženého bílým, zlatem protkaným hedvábím.

Hrabì usedl.

„Mám èest mluvit s panem de Monte Cristo, není-li pravda?“ zaèal Danglars.

„A já s panem baronem Danglarsem, rytíøem Èestné Legie, èlenem poslanecké snìmovny, není-li pravda?“

Monte Cristo uvedl všecky tituly, jež vidìl na baronovì navštívence.

Danglars ucítil hrot a zaal zuby do rtu.

„Promiòte, pane,“ pravil, „že neoslovil jsem vás hned napoprvé titulem, jímž jste mi byl ohlášen. Ale jak víte, žijeme pod lidovou vládou a já jsem representantem zájmù lidu.“

„Takže,“ doplnil Monte Cristo, „aèkoli zachoval jste zvyk dát se nazývat baronem, odvykl jste si nazývat jiného hrabìtem.“

„Ach, nezakládám si ani na svém titulu, pane,“ odvìtil nedbale Danglars; „byl jsem jmenován baronem a rytíøem Èestné legie za jisté služby, ale…“

„Ale zøekl jste se svých titulù, jako uèinili kdysi pan de Montmorency a pan de Lafayette? Dal jste tím následováníhodný pøíklad, pane.“

„To právì ne,“ odpovídal Danglars v rozpacích; „chápete, pro sluhy…“

„Ano, pro své lidi jste milostí, pro žurnalisty pánem, pro své volièe obèanem. Jsou to pro konstituèní vládu velmi vhodné odstíny. Chápu výbornì.“

Danglars sevøel rty. Vidìl, že na tomto poli se Monte Cristovi nevyrovná; pokusil se tedy pøejíti na pùdu, jež byla mu bližší.

„Pane hrabì,“ pravil, uklánìje se, „obdržel jsem pøedbìžnou zprávu od firmy Thomson a French.“

„Jsem tomu velmi povdìèen, pane barone. Dovolte mi oslovovati vás, jak vás oslovují vaši lidé; je to špatný zvyk, kterého jsem nabyl v zemi, kde jsou ještì baroni, a to právì proto, že se již nikdo baronem nestává. Jsem tomu tedy velmi povdìèen; nemusím se aspoò pøedstavovati sám, což je vždycky ponìkud nepohodlné. Pravíte tedy, že jste dostal pøedbìžnou zprávu?“

„Ano,“ pøisvìdèil Danglars, „ale pøiznávám se vám, že jsem dobøe nerozumìl smyslu.“

„Ach!“

,,A mìl jsem i èest zajeti k vám, abych požádal vás o jisté vysvìtlení.“

„Prosím, jsem zde, poslouchám, pane, a jsem hotov vás vyslechnouti.“

„Ten dopis,“ zaèal Danglars; „mám jej tuším u sebe,“ (hledal v kapse). „Ano, zde je. Ten dopis otvírá u mé firmy panu hrabìti de Monte Cristo neobmezený úvìr.“

„Nuže, pane barone, co se vám v tom zdá nejasným?“

„Nic, pane; pouze to slovo neobmezený…“

„Nuže, není to slovo francouzské?… Chápete, je to anglicko-nìmecká firma, jež vám píše.“

„Oh, se stránky gramatické, pane, nelze nièeho namítat, ale není tomu tak se stránky úèetnické.“

„Což podle vašeho názoru, pane barone,“ tázal se Monte Cristo s nejnaivnìjším výrazem, jakého byl schopen, „není firma Thomson a French zcela jista? Hrome, to by mne mrzelo! Mám u ní nìjaké peníze uloženy.“

„Oh, zcela bezpeèna!“ odvìtil Danglars s témìø posmìšným úsmìvem. „Ale smysl slova neobmezený je v oboru penìžním tak neurèitý…“

„Že je neobmezený, není-li pravda?“ doøekl Monte Cristo.

„Právì totéž jsem chtìl øíci, pane. Než, neurèitost, to pochyba, a jak praví mudrc, zdržuj se pochyby.“

„Což znamená,“ odvìtil Monte Cristo, „že, je-li firma Thomson a French hotova dopustiti se hloupostí, firma Danglars nemíní následovati jejího pøíkladu.“

„Jak to, pane hrabì?“

„Ano, zajisté. Pánové Thomson a French uzavírají obchody bez urèitých cifer, ale pan Danglars má ve svých jistou hranici; je to moudrý muž, jak právì øekl.“

„Pane,“ odvìtil hrdì bankéø, „ještì nikdo nepoèítal s mou pokladnou.“

„Zdá se tedy,“ chladnì odtušil Monte Cristo, „že já uèiním zaèátek.“

„Kdo vám to øekl?“

„Vysvìtlení, o které mne žádáte, pane, a které se velice podobá váhání…“

Danglars hryzl se do rtu; po druhé byl tím mužem poražen a tentokrát na své vlastní pùdì. Jeho posmìšná zdvoøilost byla jen pøedstírána a dotýkala se již nejkrajnìjších mezí, tak blízkých impertinenci.

Monte Cristo naopak usmíval se co nejpøíjemnìji a bral na sebe, kdykoli se mu to hodilo, jistý prostoduchý výraz, jenž dodával mu znaèné pøevahy.

„Pokusím se tedy,“ zaèal opìt Danglars po chvíli mlèení, „domluviti se s vámi, pane, tím zpùsobem, že vás poprosím, abyste laskavì sám urèil obnos, jaký si asi hodláte u mne vyzvednouti.“

„Ale, pane,“ namítl Monte Cristo, rozhodnut neustoupit v rozepøi ani o palec, „právì proto jsem žádal o neobmezený úvìr u vás, že jsem nevìdìl, jakého obnosu bude mi tøeba.“

Bankéøi se zdálo, že nyní nadešla chvíle nabýt vrchu. Zaboøil se hluboko do køesla a pravil s hrubým, pyšným úsmìvem:

„Ó pane, nebojte se žádat; mùžete se pøesvìdèit, že cifry firmy Danglarsovy pøes to, že jsou obmezeny, mohou vyhovìt nejvìtším požadavkùm, a i kdybyste žádal milion…“

„Prosím?“ tázal se Monte Cristo.

„Pravím milion,“ opakoval Danglars se sebevìdomím hlouposti.

„A co bych dìlal s milionem?“ pravil hrabì. „Mùj Bože, pane, kdybych byl potøeboval jen milion, nebyl bych si dal otevøít úvìr pro takovou malièkost. Milion! Ten mám vždycky buï v tobolce nebo v cestovním necessairu.“

A Monte Cristo vyòal z pouzdra, kde mìl navštívenky, dva šeky na státní pokladnu, každý na pìt set tisíc frankù, splatných doruèiteli.

Muže, jako byl Danglars, bylo tøeba udeøit a ne bodnout. Rána palicí mìla úèinek: bankéø se zapotácel a hlava se mu zatoèila; vytøeštil na Monte Crista vyjevené oèi, jejichž zornice se hroznì rozšíøila.

„Nu, pøiznejte se mi,“ zaèal opìt Monte Cristo, „že jste nemìl veliké dùvìry k firmì Thomson a French. Mùj Bože, vždy je to tak prosté; pøedvídal jsem to a aèkoli se v obchodních záležitostech tuze nevyznám, uèinil jsem své opatøení. Zde jsou dva listy, podobné tomu, jejž dostal jste vy; jeden je od firmy Arstein a Eskeles ve Vídni a platí baronu Rothschildovi, druhý od firmy Baring v Londýnì panu Laffittovi. Øeknìte jen slovo, pane, a zbavím vás všech starostí tím, že obrátím se na jeden z tìch dvou domù.“

Bylo to hotovo, Danglars byl pøemožen; se zøejmým chvìním otevøel list z Nìmecka i list z Anglie, jejž dvìma prsty podával mu hrabì, prozkoumal pravost podpisù s bedlivostí, která byla by bývala pro Monte Crista urážlivou, kdyby jí nebyl pøièetl na vrub bankéøovy zmatenosti.

„Ach, pane, tyto tøi podpisy stojí za hodnì milionù,“ pravil Danglars, vstav, jako by chtìl vzdáti èest moci zlata, zosobnìné v tomto muži, sedícím pøed ním. „Tøi neobmezené úvìry na naše firmy! Odpuste, pane hrabì, není to nedùvìra, jež se mne zmocnila, nýbrž údiv.“

„Oh, firma, jako je vaše, nebude se pøece nìèemu takovému divit,“ namítl Monte Cristo s vybranou zdvoøilostí. „Budete mi tedy moci poslati nìjaké peníze, není-li pravda?“

„Mluvte, pane hrabì, jsem vám k službám.“

„Nuže, teï, když si rozumíme,“ ujal se opìt slova Monte Cristo, „nebo si rozumíme, že ano?…“

Danglars se uklonil na znamení souhlasu.

„A nechováte již žádné nedùvìry?“ pokraèoval Monte Cristo.

„Ó, pane hrabì!“ zvolal bankéø. „Nikdy jsem jí nechoval.“

„Ne; vy jste si jen pøál dùkazy, to je vše. Nuže,“ opakoval hrabì, „teï, když si rozumíme, kdy nemáte již žádné nedùvìry, ustanovme si, je-li vám libo, všeobecný obnos pro první rok: na pøíklad šest milionù.“

„Šest milionù, budiž,“ promluvil Danglars, stìží popadaje dechu.

„Budu-li potøebovat více,“ hovoøil Monte Cristo lhostejnì, „vezmeme více. Hodlám však zùstati v Paøíži jen rok a myslím, že bìhem té doby toho obnosu nepøekroèím. Koneènì — uvidíme. Pro zaèátek mi raète zítra poslat pìt set tisíc frankù, budu až do poledne doma. Ostatnì, kdybych nebyl pøítomen, nechám stvrzenku u svého intendanta.“

„Peníze budou u vás zítra v deset hodin ráno, pane hrabì,“ odvìtil Danglars. „Pøejete si zlato, bankovky, èi støíbro?“

„Zlato a bankovky, je-li vám libo.“

A hrabì vstal.

„Musím se vám pøiznati k jedné vìci,“ pravil Danglars, vstana také. „Myslil jsem, že mám podrobnou znalost všech velkých evropských majetkù, avšak o vašem jmìní, které se mi pøece zdá tak znaèné, jsem, pøiznávám se, nièeho nevìdìl. Je snad nedávné?“

„Ne, pane,“ odvìtil Monte Cristo, „je naopak velmi starého data. Je to jakýsi rodinný poklad, jehož nebylo dovoleno se dotknouti a jehož kapitál se ztrojnásobil nahromadìnými úroky. Doba zùstavitelem ustanovená uplynula teprve pøed nìkolika roky, užívám ho tedy teprve od tìch dob a vaše neznalost v tom ohledu je velmi pochopitelná. Ostatnì se bìhem doby o nìm více dovíte.“

Pøi tìchto slovech objevil se hrabìti na rtech onen bledý úsmìv, který vzbuzoval takový strach ve Franzovi ïÉpinay.

„Se svým vkusem a zámìry, pane,“ pokraèoval Danglars, „rozvinete v našem mìstì luxus, který nás, ubohé milionáøíèky, všechny zdrtí. Zdá se však, že jste milovníkem obrazù, nebo když jsem vstoupil, prohlížel jste si je; dovolte tedy, abych vám ukázal svou galerii, samé staré obrazy, samá zaruèená mistrovská díla. Nemám rád moderních.“

„Máte pravdu, pane; oni všichni mají jednu spojenou velkou vadu, že totiž ještì nemìli kdy státi se starými.“

„Dovolíte, abych vám ukázal nìkteré sochy Thorwaldsenovy, Bartoloniho, Canovovy, — samých cizích umìlcù. Jak vidíte, nevážím si pøíliš umìlcù francouzských.“

„Máte právo býti k nim nespravedlivým: jsou to vaši krajané.“

„Ale k tomu všemu dojde až pozdìji, až se více seznámíme. Pro dnešek spokojím se tím — ovšem, bude-li vám libo — že vás pøedstavím paní baronce Danglarsové; omluvte mou naléhavost, pane hrabì, ale klient jako vy, je takøka èlenem rodiny.“

Hrabì Monte Cristo uklonil se na znamení, že pøijímá èest, kterou chce mu finanèník prokázati.

Danglars zazvonil; objevil se lokaj odìný nápadnou livrejí.

„Je paní baronka doma?“ tázal se Danglars.

„Ano, pane barone,“ odpovìdìl lokaj.

„Sama?“

„Ne. Madame má návštìvu.“

„Snad vám nebude nepøíjemno, pøedstavím-li vás pøed nìkým, pane hrabì. Èi chcete snad zachovati inkognito?“

„Ne, pane barone,“ odvìtil s úsmìvem Monte Cristo; „myslím, že nemám k tomu práva.“

„A kdo je u Madame? Pan Debray?“ tázal se Danglars s bodrostí, která vyvolala skrytý úsmìv na rty Monte Cristovy. Byl hrabì již pouèen o prùhledných tajnostech finanèníkovy domácnosti.

„Pan Debray, ano, pane barone,“ pøisvìdèil lokaj.

Danglars pokynul mu hlavou. Obrátiv se pak k Monte Cristovi, pravil:

„Pan Lucien Debray je náš starý pøítel; je to osobní sekretáø ministra vnitra. Pokud se týká mé ženy: sòatkem se mnou se snížila, nebo náleží staré šlechtické rodinì. Je rozená sleèna de Servières a po prvé byla provdána za plukovníka markýze de Nargonne.“

„Nemám èest znáti paní Danglarsové, ale s panem Lucienem Debrayem jsem se již setkal.“

„Ale jdìte?“ podivil se Danglars. „Kde to?“

„U pana de Morcerf.“

„Ach, vy tedy znáte malého vicomta?“ tázal se Danglars.

„Seznámili jsme se v Øímì v dobì karnevalu.“

„Ach, ano,“ pøisvìdèil Danglars, „vždy jsem nìco slyšel o jakémsi podivném dobrodružství s bandity, s lupièi ve zøíceninách! Dostal prý se z toho takøka zázrakem. Zdá se mi, že o tom všem nìco vypravoval mé ženì a dceøi po návratu z Itálie.“

„Paní baronka pány oèekává,“ hlásil vrátivší se lokaj.

„Jdu napøed, abych vám ukázal cestu,“ pravil Danglars, ukloniv se.

„Jdu za vámi, pane,“ odvìtil Monte Cristo.

IX.

GROŠOVATÉ SPØEŽENÍ.

Baron, následován hrabìtem, prošel dlouhou øadou komnat, pozoruhodných tìžkopádnou nádherou a okázalým nevkusem, a došel až do boudoiru paní Danglarsové, malého osmihranného salonku s rùžovými hedvábnými èalouny, potaženými indickým muselínem. Køesla ze starého zlaceného døeva povleèena byla starožitnými látkami. Nade dveømi zobrazeny byly pastýøské výjevy ve slohu Boucherovì. Koneènì dva hezké oválné pastely, harmonisující s ostatním zaøízením, tvoøily z tohoto salonku jedinou místnost v paláci, jež mìla nìjaký styl. Paní Danglarsová byla žena asi v šestatøiceti letech, jež mohla býti dosud za velmi hezkou považována. Sedìla u piana, Lucien Debray sedìl u stolku, probíraje se v památníku. Debray byl jí mnoho již povìdìl o hrabìti a ponìvadž jí i Morcerf o nìm vyprávìl, byla velmi zvìdavou.

Pøivítala ho poklonou velmi zdvoøilou. Lucien pozdravil jej dvornì a Danglarsa kamarádsky.

„Madame,“ pravil Danglars, „dovolte, bych vám pøedstavil pana hrabìte de Monte Cristo, jenž mnì je vøele doporuèen mým spojencem v Øímì. Stane se jistì rázem miláèkem našich dam, nebo pøichází do Paøíže, aby zde rok pobyl a utratil šest milionù, což slibuje mnoho skvìlých hostin, plesù a zábav, pøi nichž jistì nezapomene na nás, jakož i my nezapomeneme naò o slavnostech domácích.“

Aèkoliv pøedstavení bylo dosti hrubì vychvalovaèné, je pøece jen muž, pøicházející do Paøíže utratit bìhem roku knížecí jmìní, zjevem tak vzácným, že paní Danglarsová vrhla na hrabìte pohled, nepostrádající jistého zájmu.

,,A pøijel jste, pane…?“ tázala se baronka.

„Vèera ráno, madame.“

,,A pøicházíte, jak mi bylo øeèeno, podle svého zvyku s konce svìta?“

„Tentokrát pouze a prostì z Cadizu, madame.“

„Oh, pøijíždíte v hroznou dobu. Paøíž je v létì nesnesitelná; není ani plesù, ani spoleèností, ani zábav. Italská opera je v Londýnì, francouzská opera je všude, jen ne v Paøíži, a co se týká Théatre Francais, víte, že již není nikde. Zbývá nám tedy místo vší zábavy nìkolik ubohých dostihù na Martovì poli a v Satory. Budete závodit, pane hrabì?“

,,Já, madame,“ odvìtil Monte Cristo, „budu dìlat vše, co se dìlá v Paøíži, dostane-li se mi štìstí najít nìkoho, kdo mne øádnì pouèí o francouzských zvycích.“

„Jste milovníkem koní, pane hrabì?“

„Ztrávil jsem èást svého života v Orientì, madame, a orientálci váží si, jak víte, jen dvou vìcí na svìtì: ušlechtilých koní a krásných žen.“

„Ach, pane hrabì,“ zvolala baronka, „mohl byste být tak dvorný a jmenovat ženy na prvním místì!“

„Vidíte, madame, že jsem mìl pravdu, když jsem si právì pøál domácího uèitele, který by mne zasvìtil do francouzských zvykù.“

V té chvíli vešla oblíbená komorná paní Danglarsové a pøistoupivši k své velitelce, pošeptala jí nìkolik slov. Paní Danglarsová zbledla. „Není možná!“ zvolala.

„A pøece je tomu tak, madame,“ odvìtila komorná.

Paní Danglarsová obrátila se k svému muži.

„Je to pravda, pane?“

„Co, madame?“ tázal se Danglars, zøejmì zneklidnìn.

„Co mi praví toto dìvèe.“

„A co vám praví?“

„Praví mi, že ve chvíli, kdy mùj koèí chtìl zapøáhnout mé konì, nenašel jich ve stáji. Ptám se vás, co to znamená.“

„Madame,“ pravil Danglars, „poslyšte mne.“

,,Oh, poslouchám vás, pane, nebo jsem zvìdava, co mi øeknete. A jsou tito pánové soudci nad námi; povím jim nejprve, oè jde. Pánové,“ pokraèovala baronka, „pan baron Danglars má deset koní ve stáji, z tìch desíti koní dva patøí mnì, krásné konì, nejkrásnìjší konì z Paøíže; vy je znáte, pane Debrayi, mé grošováky! Nuže, ve chvíli, kdy paní de Villefort vypùjèí si mùj vùz, kdy jí jej slíbím na zítøek do Lesa, moji dva konì nejsou k nalezení. Pan Danglars mohl asi na nich vydìlat nìkolik tisíc frankù a jistì je prodal. Ach, mùj Bože, jak ohavný pronárod jsou ti spekulanti!“

„Madame,“ odpovìdìl Danglars, „ti konì byli pøíliš bujní, byla jim sotva ètyøi léta a pùsobili mi hrozný strach o vás.“

„Eh, pane,“ odbyla jej baronka, „víte dobøe, že od mìsíce mám nejlepšího koèího z Paøíže ve svých službách, aèli jste ho ovšem neprodal i s koòmi.“

„Drahá pøítelkynì, najdu vám právì takové, ještì krásnìjší, možno-li, ale mírné, klidné konì, kteøí nepùsobili by mi takové hrùzy.“

Baronka pokrèila rameny s výrazem hlubokého pohrdání.

Danglars, jak se zdálo, nepozoroval toho více než manželského gesta a obrátiv se k Monte Cristovi, pravil:

„Lituji opravdu, že jsem vás neznal døíve, pane hrabì; zaøizujete si dùm?“

„Ovšem,“ pøisvìdèil hrabì.

„Byl bych vám je nabídl. Pomyslete si, dal jsem je takøka zadarmo, ale jak pravím, chtìl jsem se jich zbýt: jsou to konì pro mladého muže.“

„Dìkuji vám, pane,“ odvìtil hrabì; „koupil jsem jedny dnes ráno, dosti dobré a ne pøíliš drahé. Pohleïte, pane Debrayi, jste tuším znalec.“

Zatím co Debray kráèel k oknu, Danglars pøistoupil k své ženì.

„Pomyslete si, madame,“ pravil jí zcela tiše, „za ty konì byla mi nabídnuta nesmírná cena. Nevím, co je to za blázna, který je na nejlepší cestì pøivést se na mizinu a který poslal mi dnes ráno svého intendanta, ale faktum je, že jsem na nich vydìlal šestnáct tisíc frankù. Nemraète se na mne, dám vám z nich ètyøi tisíce a dva tisíce Eugenii.“

Paní Danglarsová vyslala na svého muže zdrcující pohled.

„Oh, mùj Bože!“ zvolal Debray.

„Co se stalo?“ tázala, se baronka.

„Nemýlím se pøec, jsou to vaše konì, vaše vlastní konì, zapražené v koèáøe hrabìte.“

„Moji grošováci?“ zvolala paní Danglarsová.

A pøiskoèila k oknu.

„Opravdu, jsou to oni,“ pravila.

Danglars ztrnul úžasem.

„Je to možné?“ tázal se Monte Cristo, tváøe se udiveným.

„Neuvìøitelno!“ mumlal bankéø.

Baronka pošeptala nìkolik slov Debrayovi, jenž pøistoupil na to k hrabìti.

„Baronka dává se ptát, zaè prodal vám její muž její spøežení.“

„Nevím to pøesnì,“ odvìtil hrabì; „mùj intendant pøipravil mi to pøekvapení, které stálo mne… tøicet tisíc frankù tuším.“

Debray donesl baronce odpovìï.

Danglars byl tak bled a tak zmaten, že hrabì vypadal, jako by ho litoval.

„Vidíte,“ pravil mu, „jak jsou ženy nevdìèny: vaše úslužnost nedojala baronku ani na okamžik; nevdìk není správný výraz, mìl jsem øíci pošetilost. Ale co chcete? Každý má rád to, co mu škodí. Vìøte mi taky, drahý barone, že nejkratší je, nechati je jednat dle jejich hlavy. Srazí-li si ji, pak mohou se aspoò podìkovat jen samy sobì!“

Danglars neodpovìdìl; pøedvídal v blízké budoucnosti neblahou scénu. Oboèí paní baronky se již chmuøilo a jako oboèí Jupitera olympského vìstilo bouøi. Debray, jenž ji vytušil, vzal si za záminku jistou záležitost a odešel. Monte Cristo, který nechtìl delším pobytem zkazit posici, již hodlal získat, pozdravil paní Danglarsovou a vzdálil se, vydávaje barona hnìvu jeho choti.

„Dobrá,“ myslil si Monte Cristo, odcházeje, „dostal jsem se, kam jsem se chtìl dostat. Držím nyní v rukou domácí mír a jedním rázem získám srdce pánovo i srdce panino; jaké štìstí! Ale pøi tom všem,“ dodal, „nebyl jsem pøedstaven sleènì Eugenii Danglarsové, kterou bych byl pøece jen velmi rád poznal. Ale,“ pokraèoval se svým obvyklým úsmìvem, „jsme teï v Paøíži a máme dosti volného èasu… Stane se to pozdìji!“

Po té úvaze vstoupil hrabì do vozu a vrátil se domù.

Dvì hodiny nato obdržela paní Danglarsová od hrabìte de Monte Cristo roztomilý list, v nìmž jí psal, že, nechtìje zahájiti svùj vstup do paøížské spoleènosti tím, že pøivedl by v zoufalství krásnou ženu, prosí ji snažnì, aby pøijala své konì zpìt.

Mìli na sobì tytéž postroje, které na nich vidìla ráno; pouze do støedu každé rùžice, již mìli na uchu, dal hrabì vsadit diamant.

I Danglars obdržel od nìho list.

Hrabì ho žádal za dovolení, aby smìl vyhovìti baronèinì milionáøské choutce, a prosil, aby omluvil jeho orientálský zpùsob, jímž vrácení koní je provázeno.

Veèer odjel Monte Cristo, provázený Alim, do Auteuile.

Druhého dne Ali, zavolán úderem kovové desky, vešel do pracovny hrabìte.

„Ali,“ pravil mu hrabì, „èasto jsi mi vyprávìl o své zruènosti pøi vrhání lassa.“

Ali pøikývl na souhlas a hrdì se vztyèil.

„Dobrá!… Zadržel bys tedy lassem vola?“

Ali kývl hlavou, že ano.

„Tygra?“

Ali odpovìdìl stejným znamením.

„Lva?“

Ali uèinil gesto èlovìka, vrhajícího lasso a napodobil øev skrèeného zvíøete.

„Dobøe, rozumím,“ pravil Monte Cristo. „Tys honil lvy.“

Ali pyšnì pøikývl.

„Ale zastavil bys v bìhu dva splašené konì?“

Ali se usmál.

„Nuže poslyš!“ pravil Monte Cristo. „Co nevidìt pojede mimo koèár, tažený dvìma splašenými grošovatými koòmi, týmiž, které jsem mìl vèera. I kdybys se mìl dát pøejet, musíš ten koèár zastavit pøed mými dveømi.“

Ali vyšel na ulici a naèrtl pøede dveømi èáru na dláždìní; pak se vrátil a ukázal èáru hrabìti, jenž sledoval ho oèima.

Hrabì poklepal mu mírnì na rameno. Byl to jeho zpùsob díkù Alimu. Pak šel Nubièan kouøit svùj èibuk na patník, tvoøící roh domu a ulice, kdežto Monte Cristo se vrátil, nestaraje se již o nic.

Nicménì v pìt hodin, to jest ve chvíli, kdy hrabì oèekával vùz, bylo lze pozorovati na nìm témìø nepostøehnutelné známky rodicí se lehké netrpìlivosti: pøecházel po komnatì, vedoucí do ulice, nastavuje chvílemi ucho a pøistupuje obèas k oknu, kterým pozoroval Aliho, vypouštìjícího kotouèe dýmu s pravidelností, prozrazující, že Nubièan vìnuje se zcela tomu dùležitému zamìstnání.

Náhle ozval se vzdálený rachot, blížící se však rychlostí blesku. Pak objevil se lehký koèár, jehož koèí marnì snažil se udržet konì, kteøí zuøiví, s vlající høívou, pádili vpøed šílenými skoky.

V koèáøe mladá žena a sedmi až osmileté dítì držely se v obìtí a hrùzou ztratily i sílu vyrazit výkøik. Kámen pod kolem, nebo zachycená vìtev byly by staèily, aby praskající vùz rozbil se nadobro. Vùz jel støedem ulice a bylo slyšet výkøiky hrùzy tìch, kteøí vidìli jej projíždìt.

Tu Ali odložil èibuk, vyòal z kapsy lasso, mrštil jím, ovinul trojnásobnì pøední nohy podsedního konì a dal se vléci tøi až ètyøi kroky prudkostí nárazu. Avšak po tìch tøech èi ètyøech krocích spoutaný kùò se svalil, padl na oj, kterou zlomil, a oslabil úsilí druhého konì, jenž chtìl pokraèovat v bìhu. Koèí použil té okamžité lhùty a seskoèil s kozlíku. Ali však již uchopil svými železnými prsty druhého konì za chøípì a zvíøe, øièíc bolestí, natáhlo se køeèovitì vedle svého druha.

K tomu všemu bylo tøeba èasu, co kule dostihne svého cíle.

To však postaèilo, aby z domu, pøed nímž se to stalo, vybìhl muž, následovaný nìkolika sluhy. V okamžiku, kdy koèí otevøel dvíøka, muž vynesl z koèáru dámu, která jednou rukou køeèovitì držela se polštáøe, druhou pak tiskla k sobì omdlelého syna. Monte Cristo odnesl je oba do salonu a složiv je na pohovku, pravil:

„Nebojte se již nièeho, madame, jste zachránìna.“

Žena se vzpamatovala a místo odpovìdi podala mu svého syna s pohledem výmluvnìjším, než všechny prosby.

Skuteènì, dítì bylo stále ve mdlobách.

„Ano, madame, rozumím,“ pravil hrabì, prohlížeje chlapce. „Ale buïte klidná, nestalo se mu nic zlého a jen strach uvedl jej do tohoto stavu.“

,,Oh, pane!“ zvolala matka. „Neøíkáte mi to, abyste mne uklidnil? Hleïte, jak je bledý! Mùj synu! Mé dítì! Mùj Eduarde! Odpovìz pøec své matce! Ach, pane, pošlete pro doktora! Celé mé jmìní náleží tomu, kdo mi vrátí mého syna!“

Monte Cristo pokynul rukou na uklidnìní v slzách tonoucí matky. Otevøev pak skøínku, vyòal z ní lahvièku z èeského skla, okrášlenou zlatem a obsahující jako krev èervenou tekutinu, z níž vypustil jedinou kapku na rty dítìte.

Dítì, aè stále ještì bledo, otevøelo rázem oèi.

Pøi tom pohledu matèina radost hranièila témìø na blouznìní.

„Kde jsem?“ zvolala „A komu jsem zavázána za tolik štìstí po tak kruté zkoušce?“

„Jste, madame, u muže,“ odpovìdìl Monte Cristo, „který je pøešasten, že mohl vám uspoøit zármutek.“

,,Oh, zloøeèená zvìdavost!“ pravila dáma. „Celá Paøíž mluvila o tìch nádherných koních paní Danglarsové a já byla tak pošetilá, že jsem je chtìla zkusit.“

„Jakže!“ zvolal hrabì s výbornì sehraným pøekvapením. ,,Ty konì náleží baronce?“

„Ano, pane; znáte ji?“

„Paní Danglarsovou?… Mám tu èest, a má radost, že jsem vás zachránil z nebezpeèí, do nìhož vás ty konì uvedly, je dvojnásobná, nebo mohla byste to nebezpeèí pøièísti mnì: koupil jsem vèera ty konì od barona, ale baronka zdála se jich tak litovati, že jsem jí je vèera poslal zpìt s prosbou, aby je pøijala z mé ruky.“

„Vy jste tedy hrabì de Monte Cristo, o nìmž mi Hermína vèera tolik vyprávìla!?“

„Ano, madame,“ pøisvìdèil hrabì.

„Já, pane, jsem paní Heloisa de Villefort.“

Hrabì pozdravil jako muž, pøed nímž proneseno je jméno úplnì neznámé.

„Oh, jak bude pan de Villefort vdìèen!“ pokraèovala Heloisa. „Nebo bude vám zavázán za život nás obou: vrátil jste mu ženu i syna. Rozhodnì, bez vašeho velikomyslného služebníka byly bychom, to drahé dítì i já, zabity.“

„Ach, madame, chvìji se ještì pøi myšlence na nebezpeèí, jež vám hrozilo!“

„Oh, doufám, že mi dovolíte odmìnit dùstojnì obìtavost toho muže.“

„Madame,“ odvìtil Monte Cristo, „nekazte mi Aliho, prosím vás, ani chválou, ani odmìnou: nechci, aby tomu pøivykl. Ali je mùj otrok; tím, že vám zachránil život, mi slouží, a sloužit mi je jeho povinností.“

„Ale nasadil svùj život,“ pravila paní de Villefort, kterou tento pánovitý tón podivnì zarazil.

„Zachránil jsem ten život, madame,“ odvìtil Monte Cristo; „následkem toho mi náleží.“

Paní de Villefort umlkla. Snad uvažovala o tom muži, jenž na první ráz tak hluboce dojímal mysli všech.

Bìhem té chvíle ticha mohl hrabì nerušenì pozorovati hocha, kterého matka pokrývala polibky. Byl malý, køehký, bílé pleti jako ryšavé dìti, pøes to však houš èerných vlasù, vzpírajících se jakékoli úpravì, pokrývala jeho klenuté èelo, padala mu na ramena a, vroubíc jeho tváø, zdvojnásobovala živost jeho oèí, plných potmìšilé zlomyslnosti a mladistvé špatnosti. Jeho ústa, jež znovu se zrumìnila, byla široká a jemných rtù; rysy tohoto osmiletého dítìte hlásaly již nejménì dvanáct let. Jeho prvním hnutím bylo zbavit se prudkým pohybem matèina náruèí a jít otevøít skøínku, z níž hrabì vyòal lahvièku s elixírem. Nežádaje nikoho o dovolení, jako dítì, zvyklé øíditi se všemi svými choutkami, jal se ihned otvírati fioly.

„Nedotýkejte se toho, pøíteli!“ pravil rychle hrabì. „Nìkteré z tìch tekutin jsou nebezpeèny nejen pøi požití, ale i pøi vdechování.“

Paní de Villefort zbledla a zadržela ruku svého syna, kterého pøivedla k sobì nazpìt. Když však její bázeò pominula, vrhla ihned na skøínku krátký, ale výrazný pohled, jejž hrabì letmo zachytil.

V tu chvíli vešel Ali.

Paní de Villefort trhla sebou radostnì a pøitáhnuvši dítì ještì blíže k sobì, pravila:

„Eduarde, vidíš toho dobrého služebníka: byl velmi odvážný, nebo nasadil svùj život, aby zadržel unášející nás konì a vùz, který byl blízek rozbití. Podìkuj mu pøec, nebo bez nìho byli bychom teï nepochybnì oba mrtvi.“

Dítì sešpulilo rty a odvrátilo pohrdavì hlavu.

,,Je pøíliš ošklivý,“ pravilo.

Hrabì se usmál, jako by dítì bylo vyplnilo jeho oèekávání. Paní de Villefort pak plísnila svého syna s mírností, která by jistì nebyla bývala po chuti Jeanu Jacquesu Rousseauovi, kdyby se byl malý Eduard jmenoval Emil.

„Vidíš,“ pravil hrabì Alimu po arabsku, „ta paní prosí svého syna, aby ti podìkoval za život, jejž jsi jim obìma zachránil, a dítì odpovídá, že jsi pøíliš ošklivý.“

Ali obrátil na okamžik svou inteligentní hlavu a pohlédl na dítì bez zjevného výrazu. Ale zachvìní jeho chøípí pouèilo Monte Crista, že Arab byl zasažen do srdce.

„Pane,“ pravila paní de Villefort, zvedajíc se k odchodu, „je tento dùm vaším obvyklým bydlištìm?“

„Nikoli, madame,“ odvìtil, hrabì; „je to jakýsi letohrádek, jejž jsem si koupil. Bydlím na avenue de Champs-Élysées, èíslo 30. Ale vidím, že jste úplnì zotavena a že si pøejete vrátit se domù. Právì jsem rozkázal, aby byli tytéž konì zapraženy do mého vozu, a Ali, ten tak ošklivý hoch,“ dodal, usmívaje se na dítì, „bude mít èest dovézt vás domù, kdežto váš koèí zùstane zde a dá spravit koèár. Jakmile ta nevyhnutelná práce bude skonèena, jedno z mých spøežení zaveze jej pøímo k paní Danglarsové.“

„Ale neodvážím se již nikdy jet s tìmi koòmi,“ namítla paní de Villefort.

„Oh, uvidíte, madame,“ pravil Monte Cristo; „v rukou Aliho stanou se z nich mírné oveèky.“

Skuteènì, Ali pøiblížil se ke koním, kteøí postaveni byli s velikou námahou na nohy. Držel v ruce malou houbu, namoèenou v aromatickém octì. Pøetøel jí koním nozdry a spánky, pokryté potem a pìnou, a témìø hned nato jali se konì hlasitì oddychovat a tøásti se nìkolik vteøin po celém tìle.

Pak uprostøed èetného zástupu, jejž trosky koèáru a zvìst o události pøivábily k domu, Ali zapøáhl konì do coupé hrabìte, sebral opratì, vystoupil na kozlík a k velikému údivu pøítomných, kteøí vidìli konì, unášené jako vírem, byl nucen užíti mocnì bièe, aby je pøimìl k odjezdu, a pøes to dosáhl od povìstných grošovákù, nyní zpitomìlých, ochablých, bezvládných, jen tak nejistého a tak malátného klusu, že paní de Villefort potøebovala témìø dvì hodiny, aby dostala se na Laubourg Saint-Honoré, kde bydlila.

Sotva se vrátila domù a sotva se první rodinné pohnutí uklidnilo, napsala následující lístek paní Danglarsové:

„Drahá Hermíno,

právì byli jsme, mùj syn a já, zázraènì zachránìni týmž hrabìtem de Monte Cristo, o nìmž jste mi vèera tolik vyprávìla a o nìmž jsem ani zdaleka netušila, že jej dnes uvidím. Vèera mluvila jste mi o nìm s takovým nadšením, že nemohla jsem si odepøíti vtipkovat o nìm celou silou svého ubohého ducha, ale dnes shledávám to nadšení pøíliš malým pro muže, jenž je vyvolal. Vaše konì se splašily u Ranelaghu, jako by byly zachváceny zbìsilostí, a my byli bychom asi rozbiti na kousky, mùj ubohý Eduard a já, o první strom nebo první patník, jenž by se nám byl namanul do cesty, když tu jakýsi Arab, negr, Nubièan, slovem nìjaký èerný èlovìk ze služebnictva hrabìte, zastavil na jeho znamení, tuším, trysk koní, vystaviv se v nebezpeèí vlastního roztøíštìní, a je skuteènì zázrak, že se tak nestalo. Tu hrabì pøibìhl a odnesl nás k sobì, Eduarda a mne, a vzkøísil mého syna k životu. V jeho vlastním koèáøe byla jsem dovezena domù; váš bude vám poslán zítra. Najdete své konì velmi oslabeny tou událostí; jsou jako omráèeny; zdá se, jako by samy sobì nemohly odpustit, že se daly zkrotit èlovìkem. Hrabì mi uložil, abych vám øekla, že po dvoudenním odpoèinku v leže a pøi výhradném krmení jeèmenem bude jejich stav právì tak kvetoucí, to jest, právì tak hrozný jako vèera.

Sbohem! Nedìkuji vám za procházku, ale když o tom uvažuji, vidím, že bylo by nevdìkem hnìvat se na vás pro vrtochy vašeho spøežení. Nebo tìm vrtochùm jsem zavázána, že poznala jsem hrabìte de Monte Cristo, a slavný cizinec zdá se mi — nehledì ani k milionùm, kterými disponuje — tak zvláštním a tak zajímavým problémem, že hodlám studovat jej za každou cenu, i kdybych mìla podstoupit novou procházku po Lese s vašimi vlastními koòmi.

Eduard snesl tu pøíhodu se zázraènou stateèností. Omdlel, ale pøed tím ani nevykøikl a potom ani slzy neprolil. Øeknete mi zase, že moje mateøská láska mne zaslepuje, ale v tom ubohém tak køehkém a tak delikátním tìlíèku je duše železná.

Naše drahá Valentina vzkazuje mnoho pozdravù vaší drahé Eugenii; já objímám vás z celého srdce.

Heloisa de Villefort

P. S. Zaøiïte to nìjak, abych se u vás setkala s tím hrabìtem de Monte Cristo; chci ho za každou cenu opìt vidìt. Ostatnì vymohla jsem u pana de Villefort, že mu uèiní návštìvu; doufám pevnì, že hrabì mu ji oplatí.“

Událost v Auteuili byla veèer pøedmìtem všech hovorù: Albert vyprávìl ji své matce, Chateau Renaud v Jockey Clubu, Debray v ministrovì salonì; Beauchamp sám napsal ve svém listì o hrabìti dvornou dvacetiøádkovou noticku do „Rùzných zpráv“, jež uèinila vznešeného cizince hrdinou v oèích všech dam z aristokratických kruhù.

Mnoho lidí šlo se dát zapsat u paní Villefortové, aby mìli právo obnoviti ve vhodnou chvíli svou návštìvu a vyslechnout z jejich úst podrobnosti té zajímavé pøíhody.

Pokud pak se týká pana de Villefort, oblékl, jak to Heloisa pravila, èerné šaty, vzal bílé rukavice, dal se doprovázet sluhy v parádní livreji a vstoupil do své karrossy, jež ještì téhož veèera stanula u dveøí èíslo 30. na Elysejských Polích.

X.

IDEOLOGIE.

Kdyby hrabì de Monte Cristo byl býval žil dlouho v paøížské spoleènosti, byl by býval plnì ocenil krok, jejž k vùli nìmu uèinil pan de Villefort.

Jsa u dvoru dobøe zapsán, a panující král pocházel z vìtve starší nebo mladší, a vládnoucí ministr byl doktrináøem, liberálem nebo konservativcem, tìše se povìsti obratného muže, — jako vùbec lidé, kteøí nikdy nedoznali politické pohromy, bývají pokládáni za obratné, — nenávidìn mnohými, ale vøele protìžován nìkterými, nemilován pak nikým, zaujímal pan de Villefort jednu z vysokých soudcovských hodností a držel se na té výši jako nìjaký Harlay nebo Molé. Jeho salon, oživený mladou ženou a sotva osmnáctiletou dcerou z prvního manželství, náležel nicménì k onìm pøísným paøížským salonùm, kde zachovává se kult tradice a náboženství etikety. Chladná zdvoøilost, absolutní zachovávati vládních zásad, hluboké pohrdání theoriemi a theoretiky, žhavá nenávist k ideologùm, taková byla podstata vnitøního i vnìjšího života, hlásaná panem de Villefort.

Pan de Villefort nebyl pouze soudcem, byl témìø diplomatem. Jeho styky se starým dvorem, o nìmž mluvil vždycky s dùstojností a úctou, zjednaly mu vážnost dvora nového a on vìdìl tolik vìcí, že byl nejen vždycky šetøen, ale nìkdy i dotazován o radu. Snad by tomu tak nebylo, kdyby bylo bývalo lze pana de Villefort odstranit; on však obýval, jako oni odbojní lenní páni nedobytnou tvrz. Tvrzí tou byl jeho úøad státního návladního, jehož výhody obdivuhodnì vyèerpával a který byl by opustil jen proto, aby se dal zvolit poslancem a nahradil tak neutralitu oposicí.

Pan de Villefort vìtšinou èinil a splácel málo návštìv. Jeho žena konala návštìvy místo nìho: okolnost ta byla pøijata ve spoleènosti, kde brán byl ohled na vážné a èetné soudcovy úøady; ve skuteènosti byla to však pouhá vypoèítavost pýchy, aristokratická kvintessence, slovem použití zásady: Èiò, jako by ses ctil, a budeš ctìn, zásady v naší spoleènosti stokrát užiteènìjší, než øecké: Poznej sebe sama, jež nahrazeno je za našich dnù ménì obtížným a mnohem výhodnìjším umìním poznat jiné.

Pro své pøátele byl pan de Villefort mocným ochráncem; pro nepøátele necitelným a zuøivým odpùrcem; ke lhostejným byla to živá socha zákona; hrdé vystoupení, tváø nehnuta, pohled matný a bez lesku, nebo smìle pronikavý a pátravý, takový byl muž, jemuž ètyøi revoluce, obratnì na sebe nakupené, nejprve sestrojily a pak ztmelily piedestal.

Pan de Villefort mìl povìst nejménì zvìdavého a nejménì pøístupného muže z Francie; poøádal každoroènì ples, kde objevil se na ètvrt hodiny, totiž o ètyøicet pìt minut ménì než èiní král na svém plese; nikdy nebylo ho vidìt ani v divadle, ani v koncertì, ani na žádném veøejném místì; nìkdy, ale zøídka, sehrál partii whistu a tu byli mu peèlivì vybráni spoluhráèi, kteøí byli ho dùstojni: býval to nìjaký vyslanec, nìjaký arcibiskup, nìjaký kníže, nìjaký president, nebo koneènì nìjaká stará vévodkynì.

Takový byl muž, jehož koèár stanul pøede dveømi Monte Cristovými.

Sluha ohlásil pana de Villefort ve chvíli, kdy hrabì, sklonìn nad velikým stolem, sledoval na mapì cestu z Petrohradu do Èíny.

Státní návladní vstoupil týmž vážným a odmìøeným krokem, kterým vcházel do soudní sínì; byl to skuteènì týž muž, èi spíše pokraèování téhož muže, jejž vidìli jsme kdysi námìstkem v Marseilli. Pøíroda, dùsledna ve svých zásadách, nezmìnila k vùli nìmu své vyznaèené dráhy. Ze štíhlého stal se hubeným, z bledého žlutým; jeho hluboké oèi zapadly a jeho zlatem vroubené brejle zdály se tvoøiti èást oblièeje; kromì bílé kravaty byl celý jeho úbor úplnì èerný a smutná ta barva byla pøerušena jen tenkou èervenou stužkou, jež nepozorovatelnì táhla se knoflíkovou dírkou, podobajíc se krvavé lince, naèrtnuté štìtcem.

Jakkoli dovedl se Monte Cristo ovládat, pohlédl pøece, opìtuje Villefortùv pozdrav, se zøejmou zvìdavostí na soudce, jenž, ze zvyku nedùvìøivý a zvláštì málo lehkovìrný pokud se týká spoleèenských zázrakù, byl spíš naklonìn vidìt ve vznešeném cizinci — tak byl již Monte Cristo nazýván — nìjakého dobrodruha, pøicházejícího tìžit z nového pùsobištì, nebo nìjakého zloèince, vrátivšího se z vyhnanství, než prince ze Svaté Stolice nebo sultána z Tisíce a jedné noci.

„Pane,“ pravil Villefort oním zpìvavým tónem, jakým soudní úøedníci rádi koketují ve svých øeènických výkonech a kterého nemohou nebo nechtìjí se zbavit ani v hovoru, „pane, nesmírná služba, kterou prokázal jste vèera mé ženì a mému synu, ukládá mi povinnost podìkovati vám. Pøicházím tedy uèiniti té povinnosti zadost a vyjádøiti vám všecku svou vdìènost.“

Pøi tìchto slovech pøísné oko soudcovo neztratilo nièeho ze své obvyklé vypínavosti. Slova, jež právì pronesl, vyslovil hlasem státního návladního, s onou neohebností krku i ramen, pro kterou nazývali ho jeho lichotníci živou sochou zákona.

„Pane,“ odvìtil hrabì s ledovým chladem, „jsem velmi šasten, že mohl jsem zachovat syna matce, nebo mateøský cit je prý nìjsvìtìjší ze všech, a to štìstí, jež mne potkalo, zbavilo vás, pane, povinnosti, jejíž vykonání je mi ovšem ctí, nebo vím, že pan de Villefort neplýtvá laskavostí, již prokázal mnì, která však, nech jakkoli je vzácna, nevyváží mi mého vnitøního uspokojení.“

Villefort, udiven touto odpovìdí, které neoèekával, zachvìl se jako voják, ucítivší ránu pod zbrojí, jíž je pokryt, a rys kolem jeho pohrdavých rtù prozradil, že hned od zaèátku nepokládal hrabìte de Monte Cristo za velmi zdvoøilého šlechtice.

Rozhlédl se kolem sebe, na co by navázal pøetrhnuvší se nit hovoru.

Spatøil mapu, nad níž Monte Cristo sedìl pøi jeho pøíchodu, a ujal se znovu slova:

„Zabýváte se zemìpisem, pane? Je to bohaté studium zvláštì pro vás, jenž, jak se praví, vidìl jste tolik zemí, co jich je naznaèeno v tomto atlasu.“

„Ano, pane,“ odvìtil hrabì, „chtìl jsem uèinit na lidském pokolení houfnì to, co vy provozujete dennì na výjimkách, to jest, psychologické studium. Myslil jsem, že bylo by mi pak snadnìji sestoupit s celku k èástem, než od èásti k celku. Je to algebraická zásada, která žádá, abychom postupovali od známého k neznámému a ne od neznámého k známému… Ale posaïte se pøec, prosím pane.“

A Monte Cristo pokynul státnímu návladnímu rukou na køeslo; host pak sám musil se namáhati posunout je kupøedu, kdežto hrabì potøeboval jen usednouti do toho, na nìmž kleèel, když státní návladní vstoupil; tím zpùsobem byl hrabì napolo obrácen k svému hosti, sedì zády k oknu opíraje se loktem o mapu, jež byla pro okamžik pøedmìtem hovoru; hovor ten nabýval právì jako u Morcerfa a u Danglarse tváønosti velmi podobné, ne-li se situací, aspoò s osobami.

„Ach, vy filosofujete,“ odtušil Villefort po chvilce mlèení, bìhem které jako atlet, setkavší se s mocným protivníkem, sebral všecku sílu. „Nuže, pane, na mou èest, kdybych jako vy nemìl nic na práci, našel bych si ménì smutné zamìstnání.“

„Máte pravdu, pane,“ pravil Monte Cristo. „èlovìk je ohavnou housenkou pro toho, kdo studuje jej drobnohledem. Ale právì jste tuším øekl, že nemám nièeho na práci. Nuže, hleïme, myslíte snad náhodou, pane, že vy máte nìco na práci? Nebo, abych mluvil jasnìji, myslíte, že to, co dìláte, stojí za tolik, aby se mohlo zvát nìèím?“

Údiv Villefortùv zdvojnásobil se pøi této druhé ránì, tak prudce zasazené tím podivným protivníkem. Již dávno neslyšel soudce pronést k sobì tak silného paradoxu, vlastnì, abychom mluvili pøesnìji, bylo to po prvé.

Státní návladní dal si práci s odpovìdí.

„Pane,“ pravil, „jste cizinec a sám tuším øíkáte, že èást vašeho života uplynula ve východních zemích; nevíte tedy, jak lidská spravedlnost, v barbarských zemích spìšnì odbývaná, postupuje u nás opatrným a odmìøeným krokem.“

„Vím, pane, vím; je to antické pede claudo. Vím to vše, nebo zabýval jsem se pøedevším spravedlností ve všech zemích, srovnával jsem trestní øízení všech národù s pøirozeným právem. A musím øíci, pane, je to pøece jen zákon primitivních národù, totiž zákon odvety, jenž zdál se mi nejvíce podle božího srdce.“

„Kdyby ten zákon byl pøijat, pane,“ pravil státní návladní, „zjednodušil by velice naše zákonníky a je jisto, že naši soudní úøedníci nemìli by pak, jak jste právì øekl, pøíliš mnoho práce.“

„Pøijde to možná,“ pravil Monte Cristo; „víte, že lidské vynálezy kráèejí od složitého k prostému a že prosté je vždy dokonalostí.“

„Prozatím, pane,“ odvìtil soudce, „existují naše zákonníky se svými protikladnými èlánky, èerpanými ze zvykù galských, ze zákonù øímských, z obyèejù franckých; než, znalost všech tìch zákonù nezíská se, to sám uznáte, bez veliké práce a je tøeba dlouhého studia k získání tìch znalostí a velmi dobré hlavy, aby se ty znalosti, jednou nabyté, nezapomnìly.“

„Jsem téhož názoru, pane. Ale to, co vy víte o zákonníku francouzském, vím já nejen o témže zákonníku, ale i o zákonnících všech národù: zákony anglické, turecké, japonské, indské jsou mi právì tak podrobnì známy jako zákony francouzské. Nechybuji tedy, pravím-li, že pomìrnì (víte, pane, že vše je pomìrné) k tomu, co já jsem vykonal, máte vy velmi málo na práci a pomìrnì k tomu, co já jsem se nauèil, máte se vy ještì mnoho co uèit.“

„Ale za jakým úèelem jste se to vše uèil?“ tázal se Villefort udivenì.

Monte Cristo se usmál.

„Vidím, pane,“ pravil, ,,že pøes svou povìst vynikajícího muže, které se tìšíte, pohlížíte na vše s materielního a obyèejného spoleèenského hlediska, zaèínaje èlovìkem a konèe èlovìkem, to jest s nejobmezenìjšího a nejužšího stanoviska, jaké mùže lidská inteligence obejmout.“

„Vyjádøete se, pane,“ pravil Villefort, jehož údiv vzrùstal; „nerozumím vám… dobøe.“

„Pravím, pane, že maje oèi upøeny na sociální zaøízení národù vidíte jen koleèka stroje a ne vznešeného dìlníka, který pøivádí je do pohybu; pravím, že rozeznáváte kolem sebe a pøed sebou jen držitele míst, jejichž ustanovovací listina podepsána byla ministry nebo králem, a že lidé, které Bùh postavil nad držitele míst, nad ministry a krále, dav jim úkol k vykonání a ne úøad k vyplnìní, ti lidé unikají vašemu krátkému zraku. Je to vlastnost lidské slabosti tupých, nedokonalých orgánù. Tobiáš mìl andìla, jenž pøišel mu vrátit zrak, za obyèejného mladého muže. Národové mìli Attilu, který pøišel je znièit, za dobyvatele jako každého jiného dobyvatele — a oba musili zjevit své nebeské poslání, aby je lid poznal. Jeden musil øíci: „Jsem andìl Pánì,“ a druhý: „Jsem kladivo Boží,“ aby božská podstata obou byla zjevena.“

„Vy tedy,“ pravil Villefort, stále udivenìjší a domnívaje se, že mluví buï s illuminátem nebo s bláznem, ,,se pokládáte za jednu z tìch zvláštních bytostí, které jste právì uvedl?“

„Proè ne?“ odvìtil chladnì Monte Gristo.

„Odpuste, pane,“ odtušil Villefort omámen, „ale prominete mi, že, ubíraje se k vám, nevìdìl jsem, že jdu k muži, jehož znalosti a jehož duch tak vysoko pøesahují obvyklé lidské znalosti a ducha, Není naprosto zvykem u nás, ubohých bytostí, zkažených kulturou, aby šlechtici, držitelé obrovského jmìní, jako vy, jak se aspoò za to má — všimnìte si, že se netáži, nýbrž že jen opakuji — není tedy, jak jsem pravil, zvykem, aby tito vyvolenci bohatství vynakládali svùj èas na sociální úvahy, na filosofické sny, zpùsobilé nanejvýš utìšit ty, které osud vydìdil z pozemského blaha.“

„Eh, pane,“ namítl hrabì, „což dospìl jste k vynikajícímu postavení, které zaujímáte, aniž byste pøipustil, ba, aniž byste se setkal s výjimkou, a necvièíte svùj pohled, jenž potøeboval by pøece ostrosti a jistoty, aby rázem uhodl, na jakého èlovìka váš zrak padl? Což nemìl by soudce být ne nejlepším uživatelem zákona, ne nejlstivìjším tlumoèníkem spletitosti rozepøí, ale ocelovou sondou k prozkoumání srdcí, zkušebním kamenem k vyzkoušení zlata, z nìhož každá duše je vždy vytvoøena s vìtším nebo menším pøimíšením?“

„Pane,“ pravil Villefort, „matete mne, na mou èest, a neslyšel jsem nikdy nikoho mluvit tím zpùsobem.“

„To proto, že zùstal jste stále uzavøen v kruhu všeobecných podmínek a že jste se nikdy neodvážil povznést se mávnutím køídel do vyšších sfér, které Bùh oživil bytostmi neviditelnými nebo výjimeènými.“

„A vy pøipouštíte, pane, že ty sféry existují a že ty výjimeèné a neviditelné bytosti mísí se s námi?“

„Proè ne? Což vidíte vzduch, jejž vdechujete a bez nìhož nemohl byste žíti?“

„Nevidíme tedy tìch bytostí, o nichž mluvíte?“

„Ó nikoli, vidíte je, když Bùh dovolí, aby se vtìlily; dotýkáte se jich, setkáváte se s nimi, mluvíte s nimi a ony vám odpovídají.“

„Ach,“ prohodil Villefort s úsmìvem, „pøiznávám se, že bych byl rád upozornìn, až ocitnu se ve styku s jednou z tìch bytostí.“

„Stalo se vám po pøání, pane, nebo byl jste pøed okamžikem upozornìn a ještì nyní vás upozoròuji.“

„Tedy vy sám?“

„Jsem jednou z tìch výjimeèných bytostí, ano, pane, a myslím, že až do tohoto dne žádný èlovìk neoctl se v postavení, podobném mému. Øíše králù jsou ohranièeny buï horami, nebo øekami, zmìnou mravù, nebo zmìnou jazykù. Moje øíše je veliká jako svìt, nebo nejsem ani Ital, ani Francouz, ani Ind, ani Amerièan, ani Španìl: jsem svìtoobèan. Žádná zemì nemùže øíci, že vidìla mne se zrodit. Jedinì Bùh ví, který kraj uvidí mne zemøít. Všecky zvyky jsou mi vlastní, mluvím všemi jazyky. Vy považujete mne za Francouze, není-li pravda, nebo mluvím francouzsky s touže snadností a správností jako vy? Nuže, Ali, mùj Nubièan, považuje mne za Araba, Bertuccio, mùj intendant, má mne za Øímana, Haydée, moje otrokynì za Øeka. Chápete tedy, že nejsa ze žádné zemì, nežádaje ochrany od žádné vlády, neuznávaje žádného èlovìka za svého bratra, nemohu být zadržen neb ochromen ani jediným z ohledù, jež zadržují mocné, ani jedinou pøekážkou, jež ochromuje slabé. Mám jen dva soupeøe; nepravím vítìze, nebo vytrvalostí si je podrobím: totiž vzdálenost a èas. Tøetí je nejhroznìjší a to jest moje podmíneènost smrtelného èlovìka. Jedinì ta mùže mne zastavit na dráze, jíž se beru, døíve než dosáhl jsem cíle, k nìmuž míøím: vše ostatní jsem promyslil. Co lidé nazývají nestálostí osudu, to jest, ztráta, jmìní, zmìna, možné pøíhody — to vše jsem pøedvídal a mùže-li mne nìjaká stihnout, žádná nemùže mne znièit. Nezemøu-li, budu vždycky tím, èím jsem. A proto pravím vám vìci, kterých jste ještì nikdy neslyšel, ani ne z úst králù, nebo králové vás potøebují a jiní lidé se vás bojí. Kdo ze spoleènosti, tak smìšnì uspoøádané, jako je naše, si neøekne: „Snad budu mít jednou co dìlat se státním návladním?!“

„Ale i vy sám, pane, mùžete to øíci, nebo jakmile obýváte Francii, podléháte samozøejmì francouzským zákonùm.“

„Vím to, pane,“ odvìtil Monte Cristo, „ale mám-li pøijít do nìjaké zemì, zaènu pomocí prostøedkù, jež jsou mi vlastní, studovat všecky lidi, od nichž mohu se nìèeho nadíti nebo obávati, takže poznám je tak dobøe, ba snad i lépe, než se znají sami. Tím dosahuji výsledku, že státní návladní, s nímž mìl bych co dìlat, a je to ten, èi onen, byl by jistì ve vìtších rozpacích, než já sám.“

„Což znamená, pane,“ váhavì pronesl Villefort, „že pøi slabosti lidské povahy každý èlovìk podle vás dopustil se… chyb.“

„Chyb… nebo zloèinù,“ odvìtil nedbale Monte Cristo.

„A že jedinì vy mezi lidmi, které neuznáváte za své bratry, jak jste sám pravil,“ pokraèoval Villefort hlasem lehce rozechvìným, „že jedinì vy jste dokonalý.“

„Nikoli, ne dokonalý,“ odtušil hrabì; „neproniknutelný, nic víc. Ale nechme toho, pane, nezamlouvá-li se vám ten hovor. Já nejsem ohrožen vaší spravedlností právì tak, jako vy mým bystrozrakem.“

„Ne, ne, pane!“ živì zvolal Villefort, boje se nepochybnì, aby se nezdálo, že opouští pùdu. „Ne! Svým skvìlým, ba témìø vznešeným hovorem pozvedl jste mne nad obvyklou úroveò; nerozmlouváme již, dissertujeme. Než, víte, jak theologové za kathedrou v Sorbonnì, nebo filosofové ve svých disputacích øeknou si mnohdy krutou pravdu: dejme tomu, že projednáváme sociální theologii, nebo theologickou filosofii, a já povím vám tuto, pøes to, že je trpká: Bratøe, hovíte pýše; jste nad ostatními, ale nad vámi je Bùh!“

„Nade všemi, pane!“ odpovìdìl Monte Cristo tak hlubokým tónem, že se Villefort bezdìky zachvìl. „Mám svou pýchu vùèi lidem, hadùm, hotovým vztyèiti se vždycky proti tomu, kdo pøeènívá je o hlavu, aniž by je nohou zdrtil. Ale skládám tu pýchu pøed Bohem, jenž vymanil mne z nicoty, aby mne uèinil, èím jsem.“

„Pak vás, pane hrabì, obdivuji,“ pravil Villefort, jenž po prvé ve zvláštním tom rozhovoru užil oné aristokratické formule k cizinci, kterého až do té doby nazýval jen pánem. „Ano, pravím vám, jste-li skuteènì silný, skuteènì nevšední, skuteènì svatý èi neproniknutelný, což, jak jste správnì øekl, zùstane si témìø stejným, pak buïte hrd, pane, je to zákon nadvlády. Ale máte pøec jistì nìjakou ctižádost.“

„Mám jednu, pane.“

„Jakou?“

„I já, jako se to stalo každému jednou v životì, byl jsem odnesen Satanem na nejvyšší horu svìta; tam ukázal mi celý svìt a jako kdysi pravil Kristu, pravil i mnì: „Co ti mám dáti, synu èlovìka, abys padna, klanìl se mi?“ Tu pøemýšlel jsem dlouho, nebo skuteènì strašná ctižádost sžírala odedávna mé srdce. Pak jsem odpovìdìl: „Poslyš, vždycky jsem slyšel o Prozøetelnosti, ale pøes to jsem jí nikdy nevidìl, ani nièeho, co by se jí podobalo, a proto se mi zdá, že neexistuje; chci býti prozøetelností, nebo nejkrásnìjší, nejvìtší a nejvznešenìjší, co na svìtì znám, je odmìòovati a trestati.“ Ale Satan sklopil hlavu a vzdychl: „Mýlíš se,“ pravil, „Prozøetelnost existuje, ale ty jí nevidíš, nebo ona, dcera Boží, je neviditelna jako její otec. Nevidìl jsi nièeho, co by se jí podobalo, nebo užívá skrytých prostøedkù a kráèí po temných cestách; vše, co pro tebe mohu udìlat je, že uèiním tì jedním z nástrojù Prozøetelnosti.“ Smlouva byla uzavøena; snad jsem pøi ní pøišel o duši, ale nevadí,“ konèil Monte Cristo, „a kdyby k tomu došlo, uzavøel bych ji znovu.“

Villefort pohlížel na Monte Crista se svrchovaným údivem.

,,Pane hrabì,“ pravil, „máte pøíbuzné?“

,,Ne, pane, jsem sám na svìtì.“

„Tím hùø!“

„Proè?“ tázal se Monte Cristo.

„Protože byste byl mohl vidìt divadlo, jež bylo by sto, zlomit vaši pýchu. Pravíte, že bojíte se jen smrti?“

„Neøíkám, že se jí bojím, øíkám, že jedinì ona mùže mne zastaviti.“

„A stáøí?“

„Mùj úkol bude vyplnìn døíve než zestárnu.“

„A šílenství?“

„Byl jsem šílenství blízek a vy znáte zásadu: Nonbis in idem; je to trestní zásada a spadá následkem toho do vašeho oboru.“

„Pane,“ ujal se opìt Villefort slova, „je se ještì èeho obávat kromì smrti, stáøí, nebo šílenství: je na pøíklad mrtvice, onen úder blesku, jenž vás zasáhne, aniž by vás znièil, a po kterém pøes to je všemu konec. Jste to stále vy a pøece to již nejste vy; vy, jenž jako Ariel podobal jste se andìli, jste již jen bezvládnou hmotou, podobající se, jako Caliban, zvíøeti; v lidském jazyce nazývá se to prostì, jak jsem právì øekl, mrtvicí. Pøijïte, prosím, ke mnì, pane hrabì, pokraèovat v naší rozmluvì, až budete mít chu setkat se s odpùrcem, schopným vám porozumìt a žádostivým vás vyvrátit, a já ukáži vám svého otce, pana Noirtiera de Villefort, jednoho z nejprudších jakobínù francouzské revoluce, to jest, nejskvìlejší odvahu ve službách nejsilnìjšího zøízení; muže, jenž nevidìl snad jako vy všecka království svìta, ale jenž pomáhal zvrátit jedno z nejmocnìjších; muže, jenž jako vy pokládal se za vyslaného ne Bohem, ale Nejvyšší Bytostí, ne Prozøetelností, ale Osudem; nuže, pane, pøetržení krevní cévy v mozku znièilo to vše ne za den, ne za hodinu, ale ve vteøinì. Pan Noirtier, bývalý jakobín, bývalý senátor, bývalý karbonár, smìjící se guillotinì, smìjící se dìlùm, smìjící se dýkám, pan Noirtier, hrající si s revolucemi, pan Noirtier, pro nìhož Francie byla jen ohromnou šachovnicí, jejíž sedláci, vìže, jezdci, královna mìli zmizet, aby král dostal mat, pan Noirtier, vèera tak obávaný, stal se pøes noc tím ubohým panem Noirtierem, nehybným starcem, odkázaným na vùli nejslabší bytosti z celého domu, totiž své vnuèky Valentiny; slovem nìmou a chladnou mrtvolou, žijící bez utrpení jen proto, aby hmota mìla kdy dokonati bez otøesu úplný rozklad.“

„Bohužel, pane,“ pravil Monte Cristo, „ten pohled není cizím ani mému zraku, ani mým myšlenkám; jsem trochu lékaøem a hledal jsem nejednou jako moji kolegové duši v živé hmotì i v mrtvé hmotì. Zùstala jako Prozøetelnost neviditelna mým oèím, aèkoli pøítomna v mém srdci. Sto autorù, od Sokrata, od Seneky, od svatého Augustina, uèinilo v prose i ve verších to pøirovnání, jež vy jste právì uèinil. Pøes to však chápu, že utrpení otcovo mohlo zpùsobit velikou zmìnu s duchem synovým. Pøijdu, pane, ježto mne k tomu laskavì vybízíte, pozorovat k užitku své pokory to divadlo, které zajisté váš dùm velmi zesmutòuje.“

„Bylo by tomu tak jistì, kdyby mi Bùh nebyl dopøál štìdré náhrady. Vedle starce, jenž vleèe se k hrobu, jsou dvì dìti vstupující do života: Valentina, dcera z mého prvního manželství se sleènou Renatou de Saint Méran, a Eduard, syn, jemuž jste zachránil život.“

„A co vyvozujete z té náhrady, pane?“ tázal se Monte Cristo.

„Vyvozuji z toho, pane,“ odpovìdìl Villefort, „že mùj otec, zaslepený vášnìmi, dopustil se nìjaké viny, jež uniká spravedlnosti lidské, jež však podléhá spravedlnosti Boží, a že Bùh, chtìje potrestati jen jedinou osobu, zasáhl jej samotna.“

Monte Cristo se usmíval, zatím co jeho duše vyrazila øev, který byl by zahnal Villeforta na útìk, kdyby jej Villefort byl mohl slyšeti.

„S Bohem, pane,“ promluvil opìt soudce, jenž již chvíli stál a mluvil stoje; „opouštím vás, odnášeje si vzpomínku úcty, která bude vám, doufám, moci být pøíjemná, až mne líp poznáte, nebo nejsem èlovìk pøístupný, k tomu chybí mnoho. Ostatnì získal jste v paní de Villefort vìènou pøítelkyni.“

Hrabì pozdravil a doprovodil hosta pouze ke dveøím své pracovny. Villefort ubíral se k svému koèáru, kráèeje za dvìma lokaji, kteøí spìchali na pánovo znamení rychle otevøít dvíøka.

Když pak státní návladní zmizel, pravil si Monte Cristo, dobývaje násilím úsmìv ze sevøených prsou:

„Nuže, dosti takových jedù; teï, když je ho mé srdce plno, pojïme si pro protijed.“

A když byl udeøil na kovovou desku, pravil Alimu:

„Jdu teï k paní, Ali; a je za pùl hodiny koèár pøipraven!“

XI.

HAYDÉE.

Pamatujeme se, jaké byly nové èi vlastnì staré známosti hrabìte de Monte Cristo, bydlící v ulici Meslay: byli to Maximilien, Julie a Emmanuel.

Nadìje na pøíjemnou návštìvu, již hodlal uèinit, na nìkolik tìch šastných chvil, jež mu kynulo, na ono rajské svìtlo, linoucí se do pekla, do nìhož se dobrovolnì spustil, rozlila od okamžiku, kdy Villefort zmizel, nejkrásnìjší, nejjasnìjší klid po tváøi hrabìte, a Ali, jenž pøichvátal na zvuk kovové desky, vida tváø jeho záøit tak vzácnou radostí, vzdálil se po špièkách se zatajeným dechem, jako by se bál splašit dobré myšlenky, jež, jak se mu zdálo, poletovaly kolem jeho pána.

Bylo poledne; hrabì ustanovil si hodinu k návštìvì u Haydée. Zdálo se, že radost nemùže vstoupit náhle do té duše tak dlouho zkrušené, a že musí se pøipravit na sladké pohnutí, jako jiné duše musí se pøipravovat na pohnutí prudká.

Mladá Øekynì byla, jak jsme již pravili, v komnatách úplnì oddìlených od komnat hrabìte. Celý její byt byl zaøízen po zpùsobu orientálském; podlahy byly totiž pokryty mìkkými tureckými koberci, brokátové látky splývaly po stìnách, a v každé místností táhl se kol dokola široký divan s kupami podušek, jež mohly se pøekládat s místa na místo podle libosti toho, kdo jich užíval.

Haydée mìla tøi ženy francouzské a jednu ženu øeckou. Tøi ženy francouzské zdržovaly se v první místnosti, hotovy pøibìhnout na zvuk malého zlatého zvonku a uposlechnout rozkazù øecké otrokynì, jež umìla dostateènì francouzsky, aby mohla tlumoèit pøání své velitelky tøem komorným, kterým Monte Cristo naøídil, aby chovaly se k Haydée s úctou, vzdávanou královnì.

Dívka byla v nejzazší komnatì svého bytu, totiž v jakémsi okrouhlém boudoiru, osvìtleném pouze shora a do nìhož svìtlo vnikalo rùžovými tabulkami. Ležela na zemi na modrých hedvábných, støíbrem vyšívaných poduškách, ponìkud zvrácena dozadu na divan; pravá paže, mìkce zaokrouhlena, vroubila jí hlavu, zatím co levou tiskla ke rtùm korálovou rourku, jíž zakonèena byla ohebná troubel narghilé, kterou pøicházel jí do úst kouø, navonìný benzoovou vodou, z níž ssál jej její sladký dech.

Její posice, Orientálce zcela pøirozená, byla by snad pro Francouzku ponìkud afektovanì koketní.

Jejím úborem byl kroj Epiøanek, to jest bílé hedvábné spodky s vyšívanými rùžovými kvìty, jež nezahalovaly dvou dìtských nožek, které byly by mohly být považovány za perský mramor, kdyby si nebyly hrály s dvìma malými sandály zahnutých špièek, vyšívanými zlatem a perlemi; kamizola s dlouhými modrými a bílými pruhy, širokými, otevøenými rukávci, støíbrnými dírkami a perlovými knoflíky; koneènì jakási šnìrovaèka, nechávající svým srdcovitým výstøihem krk i hoøení èást hrudi nezahaleny a zapínající se pod òadry tøemi diamantovými knoflíky. Spodní èást šnìrovaèky a hoøejší èást spodkù ztrácely se v páse živých barev a dlouhých hedvábných tøásní, jaké jsou touhou našich elegantních Paøížanek.

Na hlavì posazena byla malá zlatá èapka, pošitá perlemi a sesunutá ke stranì, a pod èapkou, na stranì, k níž se chýlila, zatknuta byla krásná èerstvá purpurová rùže a mísila se s vlasy tak èernými, že pøecházely do modra.

Pokud se týká krásy tváøe, byla to krása øecká v celé dokonalosti svého typu, s velikýma èernýma sametovýma oèima, rovným nosem, korálovými rty a perlovými zuby.

Z rozkošného toho celku vyzaøoval kvìt mládí s celou svou skvìlostí a se vší svou vùní; Haydée bylo asi devatenáct nebo dvacet let.

Monte Cristo zavolal øeckou spoleènici a dal požádat Haydée o dovolení, aby smìl k ní pøijít.

Místo odpovìdi Haydée pokynula spoleènici, aby pozvedla portièru, splývající pøede dveømi, v jejichž rámci objevila se ležící dívka jako rozkošný obraz. Monte Cristo pokroèil.

Haydée pozvedla se na lokti levice, v níž držela narghilé, podávajíc pak hrabìti ruku a vítajíc jej úsmìvem, pravila zvuènou mluvou dcer Sparty a Athén:

„Proè žádáš mne o dovolení pøijít ke mnì? Což nejsi již mým pánem, nejsem již tvou otrokyní?“

Tu usmál se opìt Monte Cristo.

„Haydée,“ pravil, „víte…“

„Proè neøíkáš mi ty, jako obyèejnì?“ pøerušila jej mladá Øekynì. „Dopustila jsem se snad nìèeho? Pak máš mne potrestat ale ne mi øíkat vy.“

„Haydée,“ zaèal znovu hrabì, „víš, že jsme ve Francii a že následkem toho jsi volná.“

„Volná k èemu?“ tázala, se dívka.

„Volná mne opustit.“

„Opustit tì…! A proè bych tì opouštìla?“

„Což já vím? Navštívíme spoleènost.“

„Nechci vidìt nikoho.“

„A najdeš-li mezi tìmi krásnými mladými muži nìkoho, kdo by se ti líbil, nebyl bych tak nespravedliv…“

„Nevidìla jsem nikdy muže krásnìjšího než jsi ty a milovala jsem jen svého otce a tebe.“

„Ubohé dítì,“ pravil Monte Cristo, „vždy jsi takøka s jiným nemluvila, než se svým otcem a se mnou.“

„Nu, a co bych mluvila s jiným? Mùj otec nazýval mne svou radostí, ty nazýváš mne svou láskou a oba nazýváte mne svým dítìtem.“

„Pamatuješ se na svého otce, Haydée?“

Dívka se usmála.

„Je zde a zde,“ odvìtila, kladouc si ruku na oèi a na srdce.

„A kde jsem já?“ tázal se s úsmìvem Monte Cristo.

„Ty?“ odvìtila. „Ty jsi všude.“

Monte Cristo uchopil ruku Haydée, aby ji políbil, ale prostodušné dítì ruku odtáhlo a nastavilo èelo.

„Nyní, Haydée,“ pravil jí, „víš, že jsi volná, že jsi paní, že jsi královnou; mùžeš podržet svùj úbor nebo jej odložit, jak ti libo; zùstaneš zde, budeš-li chtít zùstat, vyjdeš ven, budeš-li chtít vyjít; vždycky bude koèár pro tebe zapøažen; Ali a Myrto budou tì všude doprovázet a budou poslušní tvých rozkazù; prosím tì jen o jedinou vìc.“

„Mluv.“

„Zachovej tajemství svého narození, nemluv ani slova o své minulosti; nepøenes za nižádné pøíležitosti jména svého vznešeného otce, ani své ubohé matky.“

„Vždy jsem ti již øekla, pane, že se s nikým nesejdu.“

„Poslyš, Haydée, snad tato naprosto orientálská uzavøenost bude v Paøíži nemožná: uè se dále životu našich severních zemí, jako jsi to èinila v Øímì, ve Florencii, v Milánì a v Madridì; prospìje ti to vždycky, a již zùstaneš zde, nebo a se vrátíš do Orientu.“

Dívka zvedla k hrabìti své velké vlhké oèi a pravila:

„A se vrátíme do Orientu, chceš øíci, viï, pane?“

„Ano, dcero,“ pøisvìdèil Monte Cristo; „víš dobøe, že nebudu to nikdy já, jenž tì opustím. Strom neopouští kvìtinu, kvìtina opouští strom.“

„Neopustím tì nikdy, pane,“ pravila Haydée, „nebo jsem jista, že bych nemohla bez tebe žít.“

„Ubohé dítì! Za deset let budu stár a za deset let budeš ty ještì mladá.“

„Mùj otec mìl dlouhý bílý vous a to mi nevadilo ho milovat: mému otci bylo šedesát let a mnì zdál se krásnìjší než všichni mladí muži, které jsem vidìla.“

„Ale hleï, øekni mi, myslíš, že si zde zvykneš?“

„Uvidím tì?“

„Každý den.“

„Nuže, co ještì chceš, pane?“

„Bojím se, aby ses nenudila.“

„Ne, pane, protože ráno budu myslit na to, že pøijdeš, a veèer budu si vzpomínat, žes pøišel; ostatnì, když jsem sama, mám veliké vzpomínky, vidím ohromné obrazy, veliké obzory s Pindem a Olympem v dáli. Pak mám v srdci tøi city, s nimiž té èlovìk nenudí nikdy: smutek, lásku a vdìènost.“

„Jsi dùstojná dcera Epiru, Haydée, pùvabná a poetická, a je vidìt, že pocházíš z rodu bohyò, jenž zrodil se v tvé vlasti. Buï klidná, má dcero, zaøídím to, aby tvoje mládí nebylo ztraceno, nebo, miluješ-li mne jako svého otce, miluji tì já jako své dítì.“

„Mýlíš se, pane; nemilovala jsem svého otce jako miluji tebe; má láska k tobì je jinou láskou: mùj otec zemøel a já nejsem mrtva, kdežto, kdybys ty zemøel, zemøela bych.“

Hrabì podal dívce ruku s úsmìvem hluboké nìhy; pøitiskla na ni rty jako obyèejnì.

A hrabì, pøipraven takto na shledání s Morrelem a jeho rodinou, odešel, šeptaje si tyto verše Pindarovy:

„Mládí je kvìtem, jehož ovocem je láska… šasten ten, kdo utrhne je, když je byl vidìl zvolna uzrát.“

Podle jeho rozkazu byl vùz pøipraven. Usedl do nìho, a koèár jako obyèejnì vzdálil se cvalem.

XII.

RODINA MORRELOVA.

Hrabì dojel v nìkolika minutách do ulice Meslay èíslo 7.

Dùm byl bílý a smavý s dvorem v popøedí, v nìmž dva malé záhony obsahovaly dosti krásné kvìtiny.

Ve vrátném, jenž otevøel mu møížová vrata, hrabì poznal starého Koklese. Ježto však ten mìl, jak se pamatujeme, jen jedno oko, a ježto to oko od devíti let ještì znaènì zesláblo, Kokles hrabìte nepoznal.

Aby koèáry mohly zastavit pøed vchodem, musily objet a vyhnout se malému vodotrysku, tryskajícímu z kamenné, lasturami vykládané nádržky, kterážto nádhera vzbudila mnoho závisti v celé ètvrti a zpùsobila, že dùm byl nazýván Malým Versaillesem.

Nemusíme ani podotýkati, že v nádržce prohánìla se spousta èervených a žlutých rybek.

Dùm mìl nad pøízemím, kde byly kuchynì a sklepy, ještì dvì plná poschodí a podstøeší. Mladí lidé koupili jej i s vedlejšími budovami, jež sestávaly z ohromného atelieru, dvou pavilonù v pozadí zahrady a ze zahrady samotné. Emmanuelovu pohledu neušla malá spekulace, kynoucí z tohoto rozdìlení; ponechal si dùm, polovinu zahrady a natáhl èáru, to jest dal vystavìt zeï mezi svým domem a pavilony, které pronajal i s atelierem a s pøíslušnou èástí zahrady; takže byl ubytován za dosti skrovný peníz a pøi tom byl tak oddìlen, jako nejnepøístupnìjší majitel soukromého domu na faubsurgu Saint-Germain.

Jídelna byla dubová, salon z mahagonu a modrého sametu, ložnice z citrónového døeva a zeleného damašku; kromì toho byla ještì pracovna Emmanuelova, jenž nepracoval, a hudební salon Juliin, která nebyla hudebnicí.

Celé druhé poschodí bylo urèeno pro Maximiliena; bylo to pøesné opakování sestøina bytu, jen jídelna byla zmìnìna v kuleèníkový sál, kam vodil své pøátele.

Dohlížel sám na krmení svého konì a kouøil doutník u vchodu zahrady, když koèár hrabìte stanul u vrat.

Kokles, jak jsme pravili otevøel dveøe, a Baptistin, seskoèiv s kozlíku, se tázal, jsou-li pán a paní Herbaultovi a pan Maximilien Morrel doma pro hrabìte de Monte Cristo.

„Pro hrabìte de Monte Cristo!“ zvolal Morrel, odhodiv doutník a vybìhnuv hosti vstøíc. „To si myslím, že jsme pro nìho doma! Ach, díky, tisíceré díky, pane hrabì, že jste nezapomnìl na svùj slib!“

A mladý dùstojník tak srdeènì stiskl hrabìti ruku, že ten nemohl se mýlit v upøímnosti toho projevu a vidìl, že byl oèekáván s netrpìlivostí a uvítán s nadšením.

„Pojïte, pojïte, uvedu vás,“ pravil Maximilien; „muž jako vy nesmí být ohlášen sluhou; moje sestra je v zahradì, ulamuje zvadlé rùže; švakr ète svoje dvoje noviny, La Presse a Les Débats, šest krokù od ní, nebo všude, kde je paní Herbaultová, mùžete se jen rozhlédnout na ètyøi metry, a najdete Emmanuela a naopak, jak se øíká na Polytechnice.“

Pøi zvuku krokù zvedla hlavu mladá žena asi dvaceti až dvacetipìti let, odìná hedvábným županem a otrhávající s neobyèejnou péèí hnìdý rùžový keø.

Tou ženou byla naše malá Julie, stavší se — podle proroctví zástupce domu Thomson a French — paní Herbaultovou.

Vykøikla, spatøivši cizince. Maximilien dal se do smíchu.

„Nevyrušuj se, sestro,“ pravil, „pan hrabì je v Paøíži teprve dva nebo tøi dny, ale ví již, co je to soukromnice z Marais, a neví-li to, pouèíš ho o tom.“

„Ach, pane,“ pravila Julie, „mùj bratr dopustil se zrady, když vás sem tak pøivedl. Není k své ubohé sestøe ani trochu roztomilým!… Penelone…! Penelone…!“

Staøec, kypøící záhon bengálských rùží, zarazil rýè do zemì a pøiblížil se s èepicí v ruce, utajuje jak možno nejlépe sousto tabáku, vecpané na okamžik v hlubinì tváøe. Nìkolik bílých pramenù støíbøilo jeho ještì hustou kštici a jeho smìlé, živé oko prozrazovalo starého námoøníka, osmahlého rovníkovým sluncem a ošlehaného bouølivým vìtrem.

„Myslím, že jste mne volala, sleèno Julie,“ pravil; ,,tu jsem.“

Penelon zachoval si zvyk nazývat dceru svého pána sleènou Julií a nikdy nemohl se nauèit zvát ji paní Herbaultovou.

„Penelone,“ pravila Julie, „jdìte oznámit panu Emmanuelovi, jakou milou návštìv i jsme dostali; Maximilien pak uvede pána do salonu.“

Obrátivši se pak k Monte Cristovi, dodala:

„Pán mi zajisté dovolí na minutu utéci, není-li pravda?“

A nevyèkavši souhlasu hrabìte, zmizela za hustým køovím a vbìhla postranní stezkou do domu.

„Ach, drahý pane Morreli,“ pravil Monte Cristo, „pozoruji s bolestí, že jsem zpùsobil revoluci ve vaší rodinì.“

„Hleïte, hleïte,“ pravil Morrel se smíchem, „vidíte tamhle manžela, jenž zase jde honem vymìnit kamizolu za kabát? Oh, jste znám, pane hrabì, v ulici de Meslay, byl jste pøedem ohlášen, o tom raète být ujištìn!“

„Zdá se mi, pane, že máte šastnou rodinu,“ pravil hrabì, odpovídaje na svou vlastní myšlenku.

„Ach, za to ruèím, pane hrabì; prosím vás, nechybí jim nièeho ku štìstí: jsou mladí, jsou veselí, milují se a se svými pìtadvaceti tisíci frankù dùchodu si pøedstavují — oni, kteøí se pøece stýkají s tak ohromným bohatstvím — že jsou bohatí jako Rothschildové.“

„Je to pøece jen málo, dvacet pìt tisíc frankù dùchodu,“ pravil Monte Cristo s tak mírnou laskavostí, že pronikla Maximilienovým srdcem jako hlas nìžného otce. „Ale naši mladí lidé na tom nesetrvají, i oni stanou se milionáøi. Váš pan švakr je advokátem… lékaøem…?“

„Je obchodníkem, pane hrabì, a pøevzal závod mého otce. Pan Morrel zemøel, zanechav po sobì pìt set tisíc frankù jmìní; polovinu obdržel jsem já, druhou polovinu moje sestra, nebo byly jsme jen dvì dìti. Její muž, jenž oženil se s ní, nemaje jiného jmìní kromì své ušlechtilé poctivosti, inteligence prvního øádu a neposkvrnìné povìsti, chtìl míti právì tolik, co jeho žena. Pracoval tak dlouho, až nashromáždil dvì stì padesát tisíc frankù; šest let k tomu staèilo. Pøisahám vám, pane hrabì, byl to dojemný pohled na ty dvì tak pracovité, tak lnoucí k sobì dìti, urèené svými schopnostmi k nejvìtšímu bohatství, a které, nechtíce nièeho mìnit na zvycích otcovského domu, potøebovaly šest let k tomu, èeho by byli novotáøi dosáhli za dvì, tøi léta. Marseille také ještì teï hlásá chválu, kterou nemohla odepøíti tak stateènému odøíkání. Koneènì jednoho dne vyhledal Emmanuel svou ženu, která doplácela smìnky.

,,Julie,“ pravil jí, „zde je poslední svitek jednoho sta frankù, jejž právì mi odevzdal Kokles a jenž doplòuje dvì stì padesát tisíc frankù, které jsme si ustanovili za hranici svého zisku. Budeš spokojena tím málem, jímž budeme se musit napøíštì spokojit? Poslyš, firma uzavírá roènì za milion obchodù a mùže vynášet ètyøicet tisíc frankù. Chceme-li, mùžeme v hodinì prodat zakázky za tøi sta tisíc frankù, nebo zde je dopis od pana Delaunaye, který nabízí nám je za náš závod, jejž chce pøipojit ke svému. Co myslíš že máme dìlat?“

,, Pøíteli,“ odvìtila má sestra, ,,firma Morrel mùže být držena jen Morrelem. Zachránit na vždycky pøed rozmary osudu jméno svého otce, což nestojí to za tøi sta tisíc frankù?“

,,Myslil jsem si to,“ odtušil Emmanuel; ,,chtìl jsem jen znát tvé mínìní.“

„Nuže, zde je tedy máš, pøíteli. Všechny naše pohledávky jsou sehnány, všechny smìnky jsou zaplaceny. Mùžeme v hlavní knize uèinit èáru pod tìmito ètrnácti dny a uzavøít ji; uèiòme èáru a uzavøeme úèty.“

„Což se stalo v okamžiku. Byly tøi hodiny; ve ètvrt na ètyøi dostavil se zákazník, chtìje dát pojistit dvì lodi. Byl by to býval èistý zisk hotových patnácti tisíc frankù.“

,,Pane,“ pravil Emmanuel, „raète se obrátit s tím pojištìním na našeho kolegu pana Delaunaye. Pokud nás se týká, zøekli jsme se obchodu.“

„Od kdy?“ tázal se zákazník s údivem.

„Od ètvrt hodiny.“

„A tak se stalo, pane,“ pokraèoval Maximilien s úsmìvem, „že má sestra a mùj švakr mají jen dvacet pìt tisíc frankù dùchodu.“

Sotva Maximilien dokonèil svùj pøíbìh, bìhem kterého srdce hrabìte šíøilo se víc a více, objevil se znovu Emmanuel, doplnivší svùj zevnìjšek kloboukem a kabátem. Pozdravil jako ten, kdo zná hodnotu svého hosta. Když pak byl provedl hrabìte po malé kvìtnaté zahradì, uvedl jej do domu.

Salon byl již naplnìn vùní kvìtù, jež ohromná japonská váza s uchy stìží mohla pojmout. Julie, vhodnì obleèena a koketnì uèesána (provedla ten umìlecký kousek v desíti minutách), pokroèila, aby hrabìte pøi vstupu uvítala.

Ze sousedního dvora bylo slyšet štìbetání drùbeže; vìtve èilimníku a rùžových akácií lemovaly svými hrozny modré sametové záclony: vše v tom malém zátiší dýchalo klidem, od zpìvu ptákù až k úsmìvu pánù.

Od svého vstupu do domu byl již hrabì opojen tím štìstím; zùstal také nìm, v zamyšlení, zapomínaje, že se oèekává, že se ujme hovoru, pøerušeného po prvních poklonách.

Všiml si koneènì ticha, jež se stalo témìø obtížným, a násilím se vytrhnuv ze snìní, pravil:

„Madame, promiòte mému pohnutí, které jistì pøekvapuje vás, zvyklé tomu klidu a štìstí, s nímž se tu setkávám. Pro mne však spokojenost na lidské tváøi je vìcí tak novou, že nemohu se na vás a vašeho chotì dost nadívat.“

„Jsme skuteènì velmi šastni, pane,“ odvìtila Julie, „ale døíve jsme mnoho vytrpìli a málo lidí vykoupilo své štìstí tak draho jako my.“

V rysech hrabìte zraèila se zvìdavost.

„Oh, to je celá rodinná historie, jak vám onehdy již øekl Chateau Renaud,“ ujal se slova Maximilien; „pro vás, pane hrabì, zvyklého vídat vznešená neštìstí a skvìlé radosti, mìl by ten rodinný obraz malou zajímavost. Pøes to však prožili jsme, jak vám právì øekla Julie, velmi prudké boly, pøes to, že byly uzavøeny v tomto malém rámci…“

„A Bùh vlil vám, jak èiní všem, útìchu po utrpení?“ tázal se Monte Cristo.

„Ano, pane hrabì,“ pøisvìdèila Julie; „mùžeme to øíci, nebo uèinil pro nás, co èiní jen svým vyvoleným: poslal nám jednoho ze svých andìlù.“

Rumìnec vstoupil hrabìti do tváøí, i zakašlal, aby mìl možnost zakrýt své pohnutí tím, že pøitiskl šátek ke rtùm.

„Ti, kdo narodili se v purpurové kolébce a nikdy po nièem netoužili,“ pravil Emmanuel, „nevìdí, co je to štìstí života, právì tak jako neznají cenu jasné oblohy ti, kdož nikdy nesvìøili svého života ètyøem prknùm, vrženým na rozkacené moøe.“

Monte Cristo vstal a bez odpovìdi, nebo chvìní jeho hlasu bylo by prozradilo, jakým pohnutím je ovládnut, jal se procházet salonem.

„Naše nádhera vzbuzuje váš úsmìv, pane hrabì,“ pravil Maximilien, jenž sledoval Monte Crista oèima.

„Ne, ne,“ odpovìdìl Monte Cristo, velmi bled a potlaèuje jednou rukou tlukot srdce, druhou pak ukazuje mladému muži na køišálovou báò, pod níž spoèíval hedvábný sáèek, peèlivì uložený na podušce z èerného sametu. „Chtìl jsem jen vìdìt, k èemu slouží ten sáèek, v nìmž uložen je na jedné stranì papír, jak se mi zdá, na druhé pak dosti krásný diamant.“

Maximilien zvážnìl a pravil:

„To pane hrabì, je nejdrahocennìjší z našich rodinných klenotù.“

„Je to vskutku dosti krásný diamant,“ pøisvìdèil Monte Cristo.

„Oh, mùj bratr nemluví o cenì kamene, aèkoli je odhadnut na sto tisíc frankù, pane hrabì; chce vám jen øíci, že pøedmìty, jež obsahuje tento sáèek, jsou památkami po andìli, o nìmž jsme se vám právì zmínili.“

„To je právì, èeho nemohu pochopit a naè pøes to nemám práva se ptát, madame,“ odvìtil Monte Cristo, ukloniv se; „promiòte mi, nechtìl jsem býti nediskretním.“

„Nediskretním, pravíte? Oh, jak nás naopak èiníte šastnými, pane hrabì, že nám poskytujete pøíležitost rozhovoøit se o tom pøedmìtu! Kdybychom skrývali jako tajemství krásný èin, jejž pøipomíná tento sáèek, nevystavovali bychom jej tak na pohled. Oh, chtìli bychom to rozhlásit do celého svìta, aby nám zachvìní našeho neznámého dobrodince zjevilo jeho pøítomnost.“

„Ach, vskutku?“ prohodil Monte Cristo tlumeným hlasem.

„Pane,“ pravil Maximilien, pozvednuv sklenìnou báò a políbiv nábožnì hedvábný sáèek, „tohoto dotýkala se ruka muže, kterým byl mùj otec zachránìn od smrti, my od bídy a naše jméno od hanby; muže, díky kterému my, ubohé dìti vydané nouzi a slzám, mùžeme dnes slyšet, jak lidé diví se našemu štìstí. Tento list,“ — a Maximilien, vytáhnuv dopis, podal jej hrabìti — „tento dopis byl jím psán v den, kdy mùj otec pojal nejzoufalejší úmysl, a tento diamant byl dán od onoho štìdrého cizince mé sestøe vìnem.“

Monte Cristo otevøel list a èetl jej s nevýslovným výrazem štìstí; byl to dopis, jejž naši ètenáøi znají, adresovaný Julii a podepsaný Simbadem námoøníkem.

„Cizince, pravíte? Tedy muž, jenž prokázal vám tu službu, zùstal vám cizincem?“

„Ano, pane, nikdy nemìli jsme štìstí stisknout mu ruku a to ne snad proto, že bychom nebyli prosili Boha o tu milost,“ odpovìdìl Maximilien. „Ale v celé té pøíhodì byla tajemná spojitost, které ještì teï nejsme s to pochopit; vše bylo øízeno rukou neviditelnou a mocnou, jakoby kouzelníkovou.“

„Oh,“ pravila Julie, „neztratila jsem ještì všecku nadìji, že políbím jednoho dne tu ruku, jako líbám sáèek, kterého se dotkla. Pøed ètyømi roky byl Penelon v Terstu; Penelon, pane hrabì, je ten stateèný námoøník, jejž vidìl jste s rýèem v ruce a jenž z lodního mistra stal se zahradníkem. Když tedy byl Penelon v Terstu, vidìl na nábøeží Anglièana, který chystal se vystoupit na yachtu, a poznal v nìm muže, jenž pøišel k mému otci 5. èervna 1829 a jenž psal mi tento lístek 5. záøí. Penelon tvrdí, že to byl skuteènì on, ale neodvážil se ho oslovit.“

„Anglièana?“ poznamenal Monte Cristo v zamyšlení, znepokojuje se každým Juliiným pohledem. „Anglièana, pravíte?“

„Ano,“ odpovìdìl Maximilien, „Anglièana, jenž dostavil se k nám jako zástupce firmy Thomson a French v Øímì. Proto vidìl jste mne se zachvìt, když pravil jste onehdy u pana de Morcerf, že pánové Thomson a French jsou vašimi bankéøi. Pro Bùh, pane, pøihodilo se to, jak jsme pravili, roku 1829, znal jste toho Anglièana?“

„Což jste mi také neøekl, že firma Thomson a French neustále popírala, že by vám kdy byla prokázala tu službu?“

„Ano.“

„Nuže, pak snad byl ten Anglièan muž, kterému váš otec prokázal kdysi nìjaké dobrodiní a který vyhledal si záminku, jak by mu tu službu oplatil.“

„Za takových okolností je všecko možno, pane, i zázrak.“

„Jak se jmenoval?“ tázal se Monte Cristo.

„Nezanechal jiného jména,“ odvìtila Julie, pohlížejíc na hrabìte s vìtší pozorností, „než to, kterým podepsal se v dopise: Simbad námoøník.“

„Což zøejmì není jménem, nýbrž pseudonymem.“

Ježto pak Julie pohlížela naò stále pozornìji a snažila se v letu zachytit a porovnat zvuk jeho hlasu, hrabì pokraèoval:

„Nebyl to snad náhodou muž asi mé postavy, snad trochu vìtší, trochu slabší, s vysokou tìsnou vázankou, upjatý, sešnìrovaný a vždycky s tužkou v ruce?“

„Oh, vy ho tedy znáte?“ zvolala Julie s oèima záøícíma radostí.

„Ne,“ odvìtil Monte Cristo, „jen pøedpokládám. Znal jsem jistého lorda Wilmora, jenž zanechával po sobì takové stopy velkodušnosti.“

„Aniž se dal poznat!“

„Byl to zvláštní èlovìk, který nevìøil ve vdìènost.“

„Oh,“ zvolala Julie vroucím hlasem, spínajíc ruce, ,,veè tedy vìøil ten nešastný?“

„Aspoò v ní nevìøil v dobì, kdy jsem ho poznal,“ pravil Monte Cristo, jejž tento hlas, vyšedší z hloubi duše, rozechvìl do nejmenší cévy. „Od té doby dostalo se mu možná nìjakého dùkazu, že vdìènost existuje.“

„A vy znáte toho muže, pane?“ tázal se Emmanuel.

„Oh, znáte-li ho, pane,“ zvolala Julie, „mluvte, mluvte, mùžete nás dovést k nìmu, ukázat nám jej, øíci nám, kde je? Viï, Maximiliene, viï Emmanueli, najdeme-li ho kdy, bude musit uvìøit v pamì našeho srdce!“

Monte Cristo cítil, že mu slzy vstupují do oèí; prošel se opìt po salonì.

„Pro Bùh, pane,“ pravil Maximilien, „víte-li nìco o tom muži, povìzte nám to!“

„Bohužel,“ pravil Monte Cristo, pøemáhaje chvìní svého hlasu, „je-li lord Wilmore vaším dobrodincem, bojím se velice, že ho nenajdete. Opustil jsem ho asi pøede dvìma nebo tøemi roky v Palermu, kdy odjíždìl do velmi exotických zemí a velice pochybuji, že by se odtamtud kdy vrátil.“

„Ach, pane, jste ukrutný!“ zvolala Julie s hrùzou.

A z oèí mladé ženy vytryskly slzy.

„Madame,“ pravil Monte Cristo, pohlížeje u vytržení na dvì tekuté perly, øinoucí se Julii po tváøi, „kdyby byl lord Wilmore vidìl, co já právì vidìl zde, miloval by ještì život, nebo slzy, které pøeléváte, smíøily by ho s lidstvem.“

A podal ruku Julii, jež dala mu svou, stržena jsouc pohledem i hlasem hrabìte.

„Ale ten lord Wilmore,“ pravila, upínajíc se k poslední nadìji, „mìl pøece vlast, rodinu, pøíbuzné, nìkdo ho zkrátka znal. Což bychom nemohli…?“

„Oh, nepátrejte, madame,“ odvìtil hrabì. „Nebudujte sladké chiméry na slovì, jež mi uniklo. Ne, lord Wilmore není asi èlovìkem, kterého hledáte: byl mým pøítelem, znal jsem všecka jeho tajemství, byl by mi i toto svìøil.“

„A nièeho vám o tom neøekl?“ zvolala Julie.

„Nièeho.“

„Nikdy ani slova, jež mohlo by vás uvést na tu domnìnku…?“

„Nikdy.“

„A pøece jste ho hned jmenoval.“

„Ach, to víte… v takovém pøípadì èlovìk pøipouští.“

„Sestro, sestro,“ pravil Maximilien, pøicházeje Monte Cristovi ku pomoci, „pan hrabì má pravdu. Vzpomeò si, co nám náš dobrý otec tak èasto øíkal: není to Anglièan, jenž zpùsobil nám to štìstí.“

Monte Cristo se zachvìl.

„Váš otec vám øíkal… pane Morreli…?“ tázal se živì.

„Mùj otec, pane, vidìl v tom èinu zázrak. Mùj otec vìøil v dobrodince, vyšedšího k vùli nám z hrobu. Oh, jaká to byla dojemná povìra, pane, a já, sám tomu nevìøe, byl jsem dalek toho, chtít znièit tu víru v šlechetném tom srdci! Jak èasto také na to myslil, pronášeje tiše jméno pøedrahého pøítele, jméno pøítele ztraceného. A když byl blízek smrti, když blízkost vìènosti dodala jako duchu jakéhosi záhrobního svìtla, tu myšlenka, jež byla až do té doby domnìnkou, stala se pøesvìdèením, a poslední slova, která umíraje pronesl, byla: „Maximiliene, byl to Edmond Dantès!“

Bledost hrabìte, jež od nìkolika vteøin vzrùstala, stala se pøi tìchto slovech hroznou. Všecka jeho krev nahrnula se mu k srdci, nebyl s to promluvit; vytáhl hodinky, jako by byl zapomnìl na èas, vzal klobouk, uèinil paní Herbaultové náhlou, zmatenou poklonu a stisknuv ruku Emmanuelovi a Maximilienovi, pravil:

„Madame, dovolte mi pøijít obèas složit vám poklonu. Mám rád váš dùm a jsem vám vdìèen za vaše pøijetí, nebo je to po prvé od mnoha let, co jsem zapomnìl na èas.“

A rychle vyšel.

„Je to zvláštní èlovìk, ten hrabì de Monte Cristo,“ pravil Emmanuel.

„Ano,“ pøisvìdèil Maximilien, „ale myslím, že má výteèné srdce, a jsem si jist, že nás má rád.“

„I já!“ souhlasila Julie. „Jeho hlas šel mi k srdci a dvakráte èi tøikrát se mi zdálo, že neslyším ho po prvé.“

XIII.

PYRAMOS A THISBÉ.

Ve dvou tøetinách faubourgu Saint Honoré, za krásným soukromým domem, pozoruhodným mezi pozoruhodnými pøíbytky té bohaté ètvrti, táhne se rozsáhlá zahrada, jejíž košaté kaštany pøevyšují ohromné zdi, vysoké jako hradby, a nechávají padat své rùžové a bílé kvìty do dvou kamenných váz skoøicové barvy, umístìných soubìžnì na dvou ètyøhranných sloupech, do nichž zapuštìna je železná møíž z dob Ludvíka XIII.

Velkolepý ten vchod je uzavøen pøes nádherné kakosty, jež rostou ve dvou vázách a jež ve vìtru houpají své žíhané listy a purpurové kvìty, od té doby, co majitelé domu — a tomu je už dávno — obmezili se na dùm, na dvùr, vedoucí do ulice a vysázený stromy, a na zahradu, již uzavírají tato vrata, která kdysi vedla do nádherné zelináøské zahrady, mìøící asi jitro a pøipojené k majetku. Když však démon spekulace natáhl èáru, to jest, ulici na druhém konci této zelináøské zahrady, a když ta ulice, døíve ještì než existovala, obdržela, díky hladké železné desce, jméno, pøišlo se na to, že by bylo možno tu zelináøskou zahradu prodat, aby se mohlo stavìt do ulice a dìlat konkurenci oné veliké tepnì Paøíže, která nazývá se faubourg Saint Honoré.

Ale v záležitostech spekulací èlovìk míní a peníze mìní; pokøtìná ulice zemøela v kolébce. Nový majitel zelináøské zahrady, když ji byl dobøe zaplatil, nemohl najíti kupce, který byl by mu za ni dal žádaný obnos, i oèekávaje zvýšení cen, které døíve èi pozdìji musilo ho rozhodnì bohatì odškodnit za utrpìné ztráty a za mrtvý kapitál, pronajímal zatím tu ohradu zelináøùm za obnos pìti set frankù roènì.

Byly to peníze uložené na pùl procenta, což není mnoho za dnešních dob, kdy tolik lidí ukládá je na padesát a ještì se jim zdá, že peníze velmi málo vynášejí.

Nicménì vrata zahrady, vedoucí druhdy do zelnice, jsou, jak jsme již pravili, uzavøena a rez hlodá na jejich stìžejích; ba více: aby sprostí zelináøi neposkvrnili svými hrubými pohledy vnitøek aristokratického parku, je k møížím pøipevnìna prkenná pøehrada, sahající do výše šesti stop. Je ovšem pravda, že prkna nejsou tak dobøe spojena, aby kradmý pohled nemohl proniknout mezerami, ale dùm ten je domem pøísným a nebojí se nediskretnosti.

V zelináøské zahradì roste místo kapusty, mrkve, øedkve, hrachu a melounù vysoká vojtìška, jediné osení, prozrazující, že se ještì nìkdo stará o to opuštìné místo. Nízká dvíøka vedou z projektované ulice na onen zdmi obehnaný pozemek, který jeho nájemci opustili pro jeho neplodnost a který místo pùl procenta jako v minulosti, nenese od jednoho týdne již vùbec nic.

Smìrem od soukromého domu korunují zeï kaštany, o nichž jsme mluvili, což nepøekáží jiným bujným, kvetoucím stromùm, aby do mezer mezi nì nevpravily své vìtve, žádostivé vzduchu. V jednom koutì, kde loubí listí je tak husté, že svìtlo jím sotva proniká, oznaèuje široká kamenná lavièka a zahradní sedadla místo schùzky nebo oblíbený útulek nìkoho z obyvatelù domu, ležícího sto krokù odtud a takøka zakrytého hradbou zelenì, jež jej obklopuje. Volba tohoto tajemného útulku je vysvìtlitelná nepøítomností slunce, vìèným chladem i za nejparnìjších letních dní, švitoøením ptactva a vzdáleností od domu i ulice, totiž od hluku a shonu.

K veèeru jednoho z nejteplejších dní, jejž jaro Paøížanùm až do té doby dopøálo, ležela na kamenné lavièce kniha, sluneèník, košíèek na ruèní práce a batistový kapesník se zaèatým vyšíváním. A nedaleko lavièky, blízko vrat, stála u prkenné pøehrady mladá žena, s okem pøitisknutým ke skulinì a noøíc svùj pohled do známé nám pusté zahrady.

Skoro souèasnì zavøela se bez hluku dvíøka toho pozemku a mladý, veliký, statný muž, v hrubé plátìné halenì a sametové èapce, jehož však kníry, vous a èerné, peèlivì upravené vlasy neshodovaly se jaksi s oním prostým úborem, prošed, dvíøky, jež za sebou zavøel, a vrhnuv kolem sebe rychlý pohled, nestopuje-li ho nìkdo, zamíøil kvapným krokem k vratùm.

Pøi pohledu na toho, kterého èekala, ne však jak se zdálo v tomto úboru, dívka se polekala a uskoèila.

Mladý muž však již otvorem ve dveøích zachytil oním pohledem, jenž náleží jen milujícímu, vlající bílý šat a dlouhý modrý pás. Vrhl se k pøehradì a pøitisknuv ústa k otvoru, pravil:

„Nebojte se, Valentino, jsem to já.“

Dívka se pøiblížila.

,,Oh, pane,“ pravila, „proè jste pøišel dnes tak pozdì? Víte, že budeme brzy obìdvat a že jsem musila vynaložit mnoho diplomacie a mnoho bystrosti, abych se zbavila své macechy, která mne stopuje, své komorné, která mne špehuje, a svého bratra, který mne týrá, abych mohla sem pøijít pracovat na tomto vyšívání, které, jak se obávám, ještì dlouho nebude dokonèeno? A pak, až omluvíte svoje opoždìní, povíte mi, proè líbilo se vám pøijmouti tento nový úbor, v nìmž bych vás málem nebyla poznala.“

„Drahá Valentino,“ pravil mladý muž, „jste pøíliš povýšena nad mou lásku, abych se odvážil vám o ní mluvit, a pøece po každé, když vás vidím, mám potøebu vám øíci, že vás zbožòuji, aby se ozvìna mých vlastních slov sladce dotýkala mého srdce, když vás již nevidím. A nyní, dìkuji vám za vaše vyplísnìní: je rozkošné, nebo mi dokazuje, neodvážím se øíci, že jste mne èekala, ale že jste na mne myslila. Chtìla jste znát pøíèinu mého opoždìní a dùvod mého pøestrojení; doufám, že je omluvíte: zvolil jsem si nový stav.“

„Stav…! Co tím chcete øíci, Maximiliene? Což jsme tak šastni, že mùžete žertem mluvit o tom, co se nás týèe?“

„Oh, Bùh uchovej,“ zvolal mladý muž, „abych žertoval o tom, co je mým životem. Ale unaven stálým touláním po poli a pøelézáním pøes zeï, vážnì zastrašen myšlenkou, kterou jste mi onehdy veèer vnukla, že váš otec mohl by mne pohnat jednoho dne pøed soud jako zlodìje, což kompromitovalo by èest celé francouzské armády, a neménì postrašen možností, že vìèné potloukání setníka spahiù kolem tohoto pozemku, kde nelze ani nejmenší citadelly obléhat, ani nejmenšího srubu hájit, vzbudilo by údiv, uèinil jsem se zelináøem a pøijal jsem kroj svého povolání.“

„Je to pošetilost!“

„Naopak, je to tuším nejmoudøejší vìc, kterou jsem za svého života uèinil, nebo nám dává všecku jistotu.“

„Jak to? Vysvìtlete to.“

„Nuže, vyhledal jsem majitele této ohrady; smlouva s bývalými nájemci vypršela, i najal jsem ji od nìho. Všecka tato vojtìška mi náleží, Valentino; nic mi nepøekáží dát si vystavìt boudu v té trávì a žít napøíštì dvacet krokù od vás. Oh, nejsem s to, ovládnout svou radost a své štìstí! Chápete, Valentino, že lze ty vìci zaplatit? Nelze, viïte? Nuže všecka ta blaženost, všecko to štìstí, všecka ta radost, za nìž bych byl dal deset let svého života, stojí mne, hádejte kolik…? Pìt set frankù roènì, splatných v tøímìsíèních lhùtách. A tak, jak vidíte, není se napøíštì èeho báti. Jsem zde ve svém, mohu si ku své zdi postavit žebøíky a dívat se pøes ni a mám právo, bez obavy, že mne hlídka pøijde vyrušit, øíkat vám, že vás miluji, pokud se vaše hrdost neurazí tím slovem z úst chudého dìlníka v halenì a èapce.“

Valentina slabì vykøikla radostným pøekvapením; pak pojednou pravila smutnì, jakoby žárlivý mrak byl náhle zahalil sluneèný paprsek, jenž ozáøil jí srdce:

„Ach, Maximiliene, nyní budeme pøíliš volni, naše štìstí nás svede, že budeme pokoušeti Boha; budeme zneužívat své jistoty a naše jistota bude naší zkázou.“

„To mùžete øíci mnì, má pøítelkynì, jenž od té doby, co vás znám, dokazuji vám dennì, že podøídil jsem své myšlenky a svùj život vašemu životu a vašim myšlenkám? Kdo vám vnukl dùvìru ke mnì? Moje štìstí, není-li pravda? Když jste mi øekla,že neurèitý instinkt vám praví, že hrozí vám nìjaké veliké neštìstí; dal jsem svou oddanost vám k službám, aniž jsem žádal o jinou odmìnu, než o štìstí, smìti vám sloužit. Dal jsem vám od té doby jediným slovem, jediným znamením dùvod k lítosti, že vyznamenala jste mne mezi tìmi, kteøí byli by šastni, kdyby smìli pro vás zemøít? Øekla jste mi, ubohé dítì, že jste zaslíbena panu ïEpinay, že váš otec urèil to spojení, a že tedy je jisté, nebo vše, co chce pan de Villefort stane se neodvratnì. Nuže, zùstal jsem ve stínu, oèekávaje vše, ne od své vùle, ne od vaší, ale od øízení Prozøetelnosti, od øízení Božího, a pøece mne milujete, smilovala jste se nade mnou, Valentino, a øekla jste mi to; díky za to sladké slovo a prosím vás jen, abyste mi je obèas opakovala, zapomenu pro nì na vše.“

„A to vám právì dodalo smìlosti, Maximiliene, to právì mi èiní život velmi sladkým a velmi nešastným, takže se èasto sama sebe ptám, co je pro mne lepším, zda zármutek, jejž mi kdysi pùsobila macešina pøísnost a slepá pøednost, již dává pøede mnou vlastnímu dítìti, nebo štìstí, plné nebezpeèí, jež prožívám pøi pohledu na vás.“

„Nebezpeèí!“ zvolal Maximilien. „Jak mùžete øíci tak tvrdé a tak nespravedlivé slovo! Vidìla jste kdy oddanìjšího otroka, než jsem já? Dovolila jste mi osloviti vás nìkdy, ale zapovìdìla jste mi následovat vás: uposlechl jsem. Od té doby, co našel jsem možnost, dostati se do této ohrady, promluviti s vámi tìmito vraty, být koneènì tak blízko vás, aniž bych vás vidìl, žádal jsem vás nìkdy, øeknìte, abych se smìl dotknout lemu vašich šatù skrze tyto møíže? Uèinil jsem kdy krok, abych pøekroèil tuto zeï, smìšnou pøekážku mému mládí a mé síle? Nikdy ani výèitky vaší pøísnosti, nikdy ani jediného hlasitì vysloveného pøání. Byl jsem otrokem svého daného slova, jako rytíø zašlých dob. Aspoò to uznejte, abych vás nepovažoval za nespravedlivou.“

„Je to pravda,“ odpovìdìla Valentina, vsunuvši mezi dvì prkna svùj štíhlý prst, na nìjž Maximilien pøitiskl rty; „je to pravda, jste èestný pøítel. Ale koneènì jste jednal s pocitem svého vlastního zájmu, mùj drahý Maximiliene; vìdìl jste dobøe, že v den, kdy otrok stal by se neskrovným, ztratil by vše. Slíbil jste mi bratrské pøátelství, mnì, která nemám pøátel, mnì, na kterou otec zapomíná, kterou macecha pronásleduje a která má pro útìchu jen nehybného, nìmého, ztuhlého starce, jehož ruka nemùže stisknout mé ruky, jehož oko jedinì mùže se mnou mluvit a jehož srdce nepochybnì bije pro mne zbytkem vøelosti. Trpký to výsmìch osudu, jenž èiní mne nepøítelkyní a obìtí tìch, kdož jsou silnìjší než já, a jenž dává mi za oporu a pøítele mrtvolu! Oh, vskutku, Maximiliene, opakuji vám, jsem velmi nešastna a máte pravdu, že mne milujete pro mne a ne pro sebe.“

„Valentino,“ pravil mladý muž s hlubokým pohnutím, „neøeknu, že miluji jedinì vás na celém svìtì, nebo miluji i svou sestru a svého švakra, ale ty miluji láskou mírnou a klidnou, jež v nièem nepodobá se citu, jejž chovám k vám; když myslím na vás, má krev vøe, prsa se mi šíøí, srdce mi pøekypuje; tu sílu, tu nadlidskou mocnost, ten žár budu však vkládat do lásky k vám jen do dne, kdy mi øeknete, abych jich použil k vašim službám. Pan Franz ïÉpinay bude prý ještì rok vzdálen; co pøíznivých náhod mùže nám bìhem roku posloužit, co událostí mùže nám pøispìt! Doufejme tedy stále, nadìje je tak krásná a tak sladká! Ale èím jste pro mne byla až doposud, Valentino, vy, jež mi vytýkáte sobectví? Krásnou, chladnou sochou cudné Venuše. Za mou oddanost, poslušnost, zdrženlivost, co jste mi vy slíbila? Co jste mi popøála? Velmi málo. Mluvíte mi o panu ïÉpinay, svém ženichovi, a usmíváte se pøi myšlence, že máte mu jednoho dne náležet. Hleïte, Valentino, je to vše, co máte v duši? Hleïte, já dávám vám svùj život v zástavu, dávám vám svou duši, zasvìcuji vám i nejbezvýznamnìjší tepot svého srdce a když jsem všecek váš, když pravím si tiše, že bych zemøel kdybych vás ztratil, vy se ani nedìsíte pøi myšlence, že máte náležet jinému! Oh, Valentino, Valentino, kdybych byl vámi, kdybych cítil, že jsem tak milován, jak vy jste jista, že vás miluji, byl bych již stokrát prostrèil ruku pruty této møíže a byl bych stiskl ruku ubohého Maximiliena se slovy: Vaší, jedinì vaší, Maximiliene, na tomto svìtì i na onom.“

Valentina neodpovìdìla nièeho, ale mladý muž slyšel ji vzdychat a plakat.

S Maximilienern udal se rychlý pøevrat.

,,Oh,“ zvolal, „Valentino, Valentino, zapomeòte na má slova, je-li v nich nìco, co mohlo vás raniti!“

„Ne,“ odpovìdìla dívka, „máte pravdu. Ale což nevidíte, že jsem ubohé stvoøení, opuštìné v domì témìø cizím, nebo mùj otec je mi takøka cizincem, a moje vùle byla od desíti let zlomena, den ode dne, hodinu od hodiny, minutu od minuty, železnou vùlí pánù, kteøí mne utlaèují? Nikdo nevidí, co trpím, a nikomu jsem to neøekla, než vám. Zdánlivì, pøed oèima svìta, vše je ke mnì dobrým, láskyplným; ve skuteènosti vše je mi nepøátelským. Lidé øíkají: Pan de Villefort je pøíliš vážný a pøíliš pøísný, aby mohl být nìžným k své dceøi; ale jeho dcera mìla aspoò štìstí, že našla v paní de Villefort druhou matku. Nuže, lidé se mýlí; mùj otec opouští mne lhostejnì a macecha mne nenávidí se zavilostí tím hroznìjší, že je zastøena vìèným úsmìvem.“

„Nenávidìt vás? Vás, Valentino? Jak mùže vás nìkdo nenávidìt?“

„Bohužel, milý pøíteli,“ pravila Valentina, „jsem nucena doznat, že ta nenávist ke mnì pochází z citu témìø pøirozeného. Ona zbožòuje svého syna, mého bratra Eduarda.“

„Nuže?“

„Nuže, zdá se mi divným, míchat do toho, o èem jsme mluvili, otázku penìžní, ale myslím, pøíteli, že její nenávist má v tom svùj pùvod. Ježto ona se své strany nemá žádného jmìní, já pak jsem již bohatá údìlem po matce a moje jmìní bude kromì toho více než zdvojnásobeno ještì jmìním pána a paní de Saint-Méran, které má mi jednoho dne pøipadnout, nuže, myslím, že mi závidí. Oh, mùj Bože, kdybych jí mohla dát polovinu toho jmìní a cítit se u pana de Villefort jako dcera v domì otcovì, jistì bych to udìlala okamžitì!“

„Ubohá Valentino!“

„Ano, cítím se spoutána a souèasnì se cítím tak slabou, že se mi zdá, jako by mne ta pouta podporovala, takže se bojím je pøetrhnout. Ostatnì, mùj otec není mužem, jehož rozkazy mohly by být beztrestnì pøestoupeny; je mocný vùèi mnì, byl by mocným i vùèi vám, byl by mocným i vùèi samému králi, nebo je chránìn bezúhonnou minulostí a témìø nedotknutelným postavením. Oh, Maximiliene, pøisahám vám, nezápasím, protože se bojím, že znièila bych vás v tom zápase právì jako sebe!“

„Proè však tak zoufat Valentino,“ namítl Maximilien, ,,a vidìt budoucnost stále èernì?“

„Ach, milý pøíteli, protože ji posuzuji podle minulosti.“

„Ale, hleïte, vždy nejsem-li skvìlou partií se stanoviska aristokratického, zaujímám pøes to v mnohém vzhledu dùstojné místo ve vašem svìtì; doba, kdy byly ve Francii dvì Francie již minula; nejvyšší rodiny monarchie splynuly s rodinami císaøství: aristokracie kopí spojila se s aristokracií dìla. Nuže, já náležím k této poslední: v armádì kyne mi krásná budoucnost, vládnu jmìním malým, ale úplnì nezávislým. A koneènì památka mého otce je v našem kraji ctìna jako památka jednoho z nejpoctivìjších obchodníkù, kteøí kdy žili. Pravím v našem kraji, Valentino, nebo mùže se øíci, že i vy pocházíte z Marseille.“

„Nemluvte o Marseilli, Maximiliene, jediné to slovo pøipomíná mi mou dobrou matku, toho andìla, kterého každý litoval a který, když byl bdìl nad svou dcerou za svého krátkého pobytu na zemi, bdí nad ní stále, tak aspoò doufám, za svého vìèného pobytu v nebi. Oh, kdyby má ubohá matka žila, Maximiliene, nemìla bych se èeho bát; øekla bych jí, že vás miluji, a ona by nás chránila.“

„Bohužel, Valentino,“ namítl Maximilien, „kdyby žila, neznal bych vás asi, nebo, jak jste pravila, byla byste šastna, kdyby žila, a šastná Valentina byla by na mne pohlížela pøíliš pohrdavì s výše své velikosti.“

,,Ach, pøíteli,“ zvolala Valentina, „teï zase vy jste nespravedliv… Ale povìzte mi…“

„Co vám mám povìdít?“ tázal se Maximilien, vida, že dívka váhá.

„Povìjte mi,“ pokraèovala Valentina, „nebylo kdysi v Marseilli nìjaké nedorozumìní mezi vaším otcem a mým?“

„Ne, pokud vím,“ odpovìdìl Maximilien, „leè snad to, že váš otec byl více než horlivým pøívržencem Bourbonù, mùj pak byl oddán císaøi. To, jak se domýšlím, bylo jediným dùvodem neshody mezi nimi. Ale k èemu ta otázka, Valentino?“

„Povím vám to,“ odtušila dívka, „nebo máte všecko vìdìt. Nuže, bylo to v den, kdy bylo v novinách oznámeno vaše jmenování dùstojníkem Èestné legie. Byli jsme všichni u dìdeèka, pana Noirtiera, a kromì nás byl tam i pan Danglars, víte, ten bankéø, jehož konì byli by pøedevèírem málem zabili mou matku a bratra. Pøedèítala jsem dìdeèkovi noviny, zatím co pánové hovoøili o svatbì sleèny Danglarsovy. Když došla jsem ku zprávì, která týkala se vás a kterou jsem již èetla, nebo oznámil jste mi tu pøíjemnou zprávu již den pøedtím — když jsem tedy došla k té zprávì, byla jsem velmi šastna… ale také velmi rozechvìna, že mám vaše jméno pronést nahlas. Byla bych je jistì vynechala, kdybych se nebyla bála, že moje mlèení bude špatnì vykládáno; sebrala jsem tedy všecku svou odvahu a èetla jsem.“

„Drahá Valentino!“

„Nuže, jakmile vaše jméno zaznìlo, mùj otec se obrátil. Byla jsem tak pøesvìdèena (hleïte, jak jsem bláhová), že každý bude tím jménem omráèen jako úderem hromu, že se mi zdálo, jako by se byl mùj otec zachvìl, ba i (což ovšem bylo illusí, tím jsem si jista) pan Danglars.

„Morrel!“ opakoval mùj otec. „Poèkejte!“ (A stáhl oboèí) „Nebyl by to snad jeden z tìch marseillských Morrelù, z tìch zuøivých bonapartistù, kteøí nám dali roku 1815 tolik práce?“

„Ano,“ odvìtil pan Danglars, ,,myslím dokonce, že je to syn bývalého výpravce lodí.“

„Vskutku?“ divil se Maxiniilien. „A co odpovìdìl váš otec, Valentino?“

„Oh, hroznou vìc, kterou se neodvážím opakovati.“

„Jen to øeknìte,“ naléhal Maximilien s úsmìvem.

„Jejich císaø,“ pokraèoval, chmuøe oboèí, „dovedl všecky ty fanatiky postavit na patøièné místo; nazýval je stravou dìl a to bylo jediné jméno, jakého si zasloužili. Vidím s potìšením, že se nová vláda pøesnì drží té spasitelné zásady. A kdyby jen za tím úèelem støežila Alžír, blahopøál bych jí k tomu, pøesto, že nám to pøijde trochu draho.“

„Je to skuteènì trochu brutální politika,“ pravil Maximilien. ,,Ale nezardívejte se, drahá pøítelkynì, proto, co øekl pan de Villefort; mùj dobrý otec nezùstával v tomto ohledu nikterak za vaším a opakoval bez ustání: „Proè jen císaø, který vykonal tolik krásných vìcí, nesestaví pluk z advokátù a soudcù a nepošle je vždycky do prvního ohnì?“ Jak vidíte, drahá pøítelkynì, obì strany se sobì vyrovnají, pokud se týká pestrosti výrazu a nìžného smýšlení. Ale co øíkal pan Danglars tomu výroku státního návladního?“

,,Oh, zasmál se oním potmìšilým smíchem, jenž je mu vlastní a jejž shledávám dravým. Za okamžik nato se zvedli a odešli. Teprve pak jsem si všimla, že mùj dìdeèek je všecek zneklidnìn. Musím vám øíci, Maximiliene, že jedinì já uhodnu rozèilení ubohého paralytika; ostatnì jsem skoro tušila, že hovor, vedený pøed ním (nebo nebere se ohledu na ubohého dìdeèka!), uèinil na nìho hluboký dojem vzhledem k tomu, že mluvilo se špatnì o jeho císaøi a že on, jak se zdá, byl císaøovým fanatickým nadšencem.“

„Je to skuteènì známé jméno z doby císaøství,“ pøisvìdèil Maximilien; „býval senátorem a, jak víte èi snad nevíte, Valentino, zúèastnil se všech bonapartistických spiknutí, jež byla za restaurace osnována!“

„Ano, slýchám nìkdy tiše mluvit o tìch vìcech, které zdají se mi podivnými: dìdeèek bonapartistou, otec royalistou; nu, co dìlat…? Vrátila jsem se tedy k nìmu. Ukázal mi oèima na noviny.“

„Co si pøejete, dìdoušku?“ pravila jsem mu. ,, Jste spokojen?“

Pokynul mi hlavou, že ano.

„Tím, co øekl otec?“ tázala jsem se.

Naznaèil, že ne.

„Tím, co øekl pan Danglars?“

Opìt naznaèil že ne.

„Tedy proto, že pan Morrel“ —neodvážila jsem se øíci Maximilien — „byl jmenován dùstojníkem Èestné Legie?“

Pøisvìdèil.

Vìøil byste tomu, Maximiliene? Byl rád, že jste byl jmenován dùstojníkem Èestné Legie, on, jenž vás nezná. Snad je to od nìho nerozum, nebo prý upadá v dìtinství, ale miluji ho velice za to, ano.“

„To je zvláštní,“ uvažoval Maximilien. „Váš otec by mne tedy nenávidìl, kdežto naopak váš dìdeèek… Je to divná vìc, ty stranické lásky a nenávisti!“

„Pst!“ zvolala náhle Valentina. „Skryjte se, prchnìte; nìkdo jde!“

Maximilien pøiskoèil k rýèi a jal se nemilosrdnì rozrývati vojtìšku.

„Sleèno! Sleèno!“ volal hlas za stromy. „Paní de Villefort vás všude hledá a volá; v salonì je návštìva.“

„Návštìva?“ opakovala Valentina neklidnì. „Kdo nám èiní návštìvu?“

„Nìjaký velký pán, prý nìjaký princ! Pan hrabì de Monte Cristo.“

„Již jdu!“ odvìtila hlasitì Valentina.

Pøi tom slovì zachvìl se za vraty ten, jemuž ono Valentinino již jdu znamenalo tolik jako slohem na konci každé schùzky.

„Hleïme,“ pravil si Maximilien, opøev se v zamyšlení o rýè; „jak zná hrabì Monte Cristo pana de Villefort?“

XIV.

NAUKA O JEDECH.

Byl to skuteènì pan hrabì de Monte Cristo, jenž pøišel k paní de Villefort, maje v úmyslu oplatit panu státnímu návladnímu návštìvu. Rozumí se, že jeho jméno uvedlo celý dùm v rozèilení.

Paní de Villefort, jež byla právì v salonì, když byl hrabì ohlášen, dala ihned zavolat svého syna, aby hoch znovu vyslovil hrabìti své díky. Eduard, který po celé dva dny neustále slyšel o veliké té osobnosti, rychle pøibìhl, ne z poslušnosti, ne proto, aby hrabìti podìkoval, ale ze zvìdavosti, aby mohl uèiniti nìjakou poznámku a pronésti nìjakou prostoøekost, pøi níž jeho matka obyèejnì zvolala: ,,Oh, to ošklivé dítì! Ale musíme mu to odpustit, je tak vtipný!“

Po prvních obvyklých zdvoøilostech otázal se hrabì na pana de Villefort.

„Mùj muž obìdvá u pana kancléøe,“ odvìtila mladá žena; „právì teï odejel a jsem si jista, že bude velmi litovat, že nedostalo se mu štìstí setkat se s vámi.“

Dvì návštìvy, které byly v salonì pøed pøíchodem hrabìte, vzdálily se po chvíli, jakmile jim to zdvoøilost a zvìdavost dovolily.

„Abych nezapomnìla, co dìlá tvá sestra Valentina?“ tázala se paní de Villefort Eduarda. „A ji zavolají, abych mìla èest ji pøedstavit panu hrabìti.“

„Vy máte dceru, madame?“ tázal se hrabì. „Je to zajisté ještì holèièka.“

„Je to dcera pana de Villefort,“ odtušila mladá žena; „dcera z prvního manželství, velké, hezké dìvèe.“

„Ale melancholické,“ pøerušil ji malý Eduard, vytrhávaje nádhernému ara, køièícímu bolestí na pozlaceném bidélku, z ocasu péra, aby si z nich udìlal chochol na klobouk.

Paní de Villefort øekla pouze:

„Ticho, Eduarde!“

„Ten malý vìtroplach má skoro pravdu,“ mluvila dále, „a opakuje, co jsem pøed ním mnohokrát s bolestí øíkala, nebo sleèna de Villefort je pøese všecko, co mùžeme uèinit pro její zábavu, smutné a mlèenlivé povahy, která èasto škodí její kráse. Ale nejde, Eduarde; podívejte se, proè to.“

„Protože ji hledají, kde není.“

„A kde ji hledají?“

„U dìdeèka Noirtiera.“

,,A vy myslíte, že tam není?“

„Ne, ne, ne, ne, ne, není tam,“ zpívaje odpovìdìl Eduard.

„A kde je? Víte-li to, øeknìte.“

„Je pod velikým kaštanem,“ pokraèoval zlý hoch, podávaje pøes matèiny výkøiky živé mouchy papouškovi, jemuž, jak se zdálo, tento druh zvìøiny velmi chutnal.

Paní de Villefort vztáhla ruku po zvonku, aby oznaèila komorné místo, kde najde Valentinu, když vtom dívka vstoupila. Zdála se vskutku smutnou, a pozornìjšímu pohledu bylo by se podaøilo spatøit stopy slz v jejích oèích.

Valentina, kterou, strženi rychlostí líèení, pøedstavili jsme svým ètenáøùm, aniž bychom ji byli dali poznat, byla veliká, štíhlá devatenáctiletá dívka svìtle kaštanových vlasù, tmavomodrých oèí a oné volné chùze, nesoucí na sobì peèe vybrané ušlechtilosti, která charakterisovala její matku; její bílé útlé ruce, šíje mdlého, perleového lesku, líce s prchavým nádechem barvy pøipomínaly na první pohled nìkterou z krásných Anglièanek, jež bývají dosti poeticky pøirovnávány ke zhlížejícím se labutím.

Vstoupila tedy a vidouc vedle matky cizince, o nìmž již tolik slyšela, pozdravila beze vší dívèí upejpavosti, nesklopivši oèí a s pùvabem, jenž zvýšil pozornost hrabìte.

Host vstal.

„Sleèna de Villefort, má nevlastní dcera,“ pravila paní de Villefort Monte Cristovi, nachýlivši se k jeho pohovce a rukou ukazujíc na Valentinu.

„A pan hrabì de Monte Cristo, král Èíny, císaø Koèinèíny,“ pravil malý dareba, mrkaje potmìšile na svou sestru.

Tentokráte paní de Villefort zbledla a málem by se byla rozhnìvala na domácí tu metlu, slyšící na jméno Eduard. Hrabì však se naopak usmál a pohlédl na dítì laskavì, což pøivedlo matku na vrchol radosti a nadšení.

„Madame,“ ujal se opìt slova hrabì, navazuje hovor a pohlížeje støídavì na paní de Villefort a na Valentinu, „nemìl jsem snad èest vidìt vás již nìkde, vás a sleènu? Právì jsem na to myslil a když vstoupila sleèna, její zjev byl mi novým paprskem, padlým do mých zmatených vzpomínek, promiòte, prosím, tomu výrazu.“

„To je stìží možné, pane; sleèna de Villefort málo miluje spoleènost, vycházíme jen zøídka kdy,“ odtušila mladá žena.

„Nevidìl jsem také sleènu a vás, madame, jakož i tohoto roztomilého šibala ve spoleèností. Paøížská spoleènost je mi ostatnì naprosto neznáma, nebo mìl jsem tuším již èest vám øíci, že jsem pouze nìkolik dní v Paøíží. Ale dovolíte-li abych si vzpomnìl… poèkejte…“

Hrabì vznesl ruku k èelu, jakoby chtìl soustøedit své myšlenky a pak pravil:

„Ne, bylo to venku… bylo to… nevím… ale zdá se mi, že ta vzpomínka je nerozluènì spojena s krásným sluncem a s jakýmsi církevním svátkem… sleèna mìla kvìtiny v rukou; dítì bìhalo po zahradì za krásným pávem a vy, madame, byla jste pod révovým loubím… Pomozte mi pøec, madame; což nepøipomíná vám to, co vám pravím, nièeho?“

„Ne, skuteènì,“ odvìtila paní de Villefort. „A myslím pøec, pane, že kdybych se s vámi byla nìkde setkala, vzpomínka na to setkání byla by mi utkvìla v pamìti.“

„Pan hrabì nás snad vidìl v Itálii,“ poznamenala nesmìle Valentina.

„Vskutku, v Itálii… to je možné,“ pravil Monte Cristo. „Cestovala jste po Itálii, sleèno?“

„Byli jsme tam pøede dvìma lety, madame a já. Lékaøi mìli jisté obavy o mé plíce a doporuèili mi neapolský vzduch. Jeli jsme pøes Bolognu, Perugii a Øím.“

„Ach, pravda, sleèno,“ zvolal Monte Cristo, jakoby tento prostý údaj staèil k utvrzení všech jeho vzpomínek. „Bylo to v Perugii v den Božího tìla v zahradì hotelu de la Poste, kam svedla nás všecky náhoda, vás, sleènu vašeho syna a mne, a pamatuji se, že mìl jsem èest vidìt vás tam.“

„Pamatuji se výbornì na Perugii, pane, i na hotel de la Poste, i na svátek, o nìmž mluvíte,“ pravila pani de Villefort, „ale a sebe víc pátrám ve svých vzpomínkách, nemohu se upamatovat, že bych byla mìla èest vás vidìt. Stydím se za nedostatek pamìti.“

„To je zvláštní, ani já se na to nepamatuji,“ promluvila Valentina, zvednuvši k Monte Cristovi své krásné oèi.

„Ach, já se pamatuji,“ zvolal Eduard.

Pomohu vám, madame,“ ujal se slova hrabì. ,,Byl žhavý den; èekala jste na konì, které dlouho nejely k vùli slavnosti. Sleèna se vzdálila do pozadí zahrady a váš syn zmizel, bìže za ptákem.“

„Chytl jsem ho, maminko,“ pravil Eduard; „víš, vytrhl jsem mu tøi péra z ocasu.“

„Vy, madame, zùstala jste pod révovým loubím. Nepamatujete se, jak sedíc na kamenné lavièce, zatím co sleèna de Villefort a váš pan syn, jak jsem již øekl, se vzdálili, hovoøila jste s kýmsi dlouho?“

„Ano, skuteènì, ano,“ pøisvìdèila mladá žena s uzardìním, pamatuji se, s mužem, zahaleným v dlouhý, vlnìný pl᚝… tuším s nìjakým lékaøem.“

„Tak jest, madame, tím mužem byl jsem já. Bydlil jsem tehdy již ètrnáct dní v tom hotelu a vyléèil jsem svého sluhu ze zimnice, hoteliéra pak ze žloutenky, takže jsem byl považován za velikého lékaøe. Hovoøili jsme dlouho, madame, o rùzných vìcech, o Peruginim, Rafaelovi, o mravech, zvycích, o oné povìstné aquatofanì, jejíž tajemství nìkteré osoby v Perugii, jak jste tuším pravila, ještì zachovaly.“

„Ach, pravda,“ živì a s jistým neklidem pøisvìdèila paní de Villefort, „pamatuji se.“

„Nevím již dopodrobna, co jste øíkala, madame,“ pokraèoval hrabì s dokonalým klidem, „ale pamatuji se velmi dobøe, že sdílíc všeobecný omyl, týkající se mé osoby, brala jste mne na potaz vzhledem ke zdraví sleèny de Villefort.“

„Ale byl jste pøec, pane, skuteèným lékaøem,“ namítla paní de Villefort, „když jste uzdravil nemocné.“

„Molière nebo Beaumarchais odpovìdìli by vám, madame, že právì protože nejsem lékaøem, byli moji nemocní uzdraveni ne mnou, ale sami sebou; já øeknu vám jen, že jsem dosti zevrubnì prostudoval chemii a pøírodní vìdy, ale jen jako amatér… chápete.“

V té chvíli hodiny odbily šestou.

„Je šest hodin,“ pravila paní de Villefort, zøejmì rozrušena. „Nepùjdete se podívat, Valentino, je-li váš dìdeèek pøipraven k obìdu?“

Valentina se zvedla a pozdravivši hrabìte vyšla beze slova z komnaty.

„Oh, mùj Bože, madame,“ pravil hrabì, když Valentina se vzdálila, „nepropouštíte snad sleènu de Villefort k vùli mnì?“

„Naprosto ne,“ živì odvìtila mladá žena, „ale je právì doba, kdy pan Noirtier zasedá k smutnému obìdu, kterým udržujeme jeho smutnou existenci. Víte asi, pane, v jak žalostném stavu je otec mého muže.“

„Ano, madame, pan de Villefort mi to sdìlil; paralysa, tuším.“

„Bohužel, ano; ubohému tomu starci je jakýkoli pohyb naprosto nemožným, jedinì duše bdí v tom lidském stroji a ještì bledá a chvìjící se, jako zhasínající lampa. Ale promiòte, pane, že vás zamìstnávám našimi rodinnými strastmi; pøerušila jsem vás ve chvíli, kdy jste mi pravil, že jste obratným chemikem.“

„Oh, to jsem neøekl, madame,“ odvìtil hrabì s úsmìvem; „právì naopak, studoval jsem chemii, protože, rozhodnuv se žíti výhradnì v Orientì, chtìl jsem následovati pøíkladu krále Mithridata.“

„Mithridates, rex Ponticus,“ pravil ulièník, vystøihuje siluety z nádherného alba; „ten, který pil dennì k snídani koflík jedu se smetanou.“

„Eduarde! Zlé dítì!“ zvolala paní de Villefort, vytrhnuvši zkaženou knihu ze synových rukou. „Jste nesnesitelný, obtìžujete nás! Nechte nás a jdìte za svou sestrou Valentinou k dìdouškovi Noirtierovi.“

„Album…“ pravil Eduard.

„Jak, album?“

„Ano, chci album…“

„Proè jste vystøíhal obrázky?“

„Protože mì to baví.“

„Jdìte! Jdìte!“

„Nepùjdu, dokud nedostanu album,“ odvìtil chlapec, usadiv se do velikého køesla, vìren svému zvyku, nikdy neustoupit.

„Tu máte a dejte nám pokoj,“ pravila paní de Villefort.

A dala album Eduardovi, jenž odešel, doprovázen matkou.

Hrabì sledoval pohledem paní de Villefort.

„Zavøe-li pak za ním dvéøe,“ šeptal si.

Paní de Villefort zavøela velmi peèlivì dveøe za dítìtem; hrabì nedal na sobì znát, že by to byl pozoroval.

Naposledy se pak rozhlédnuvši, usedla mladá žena opìt na svou pohovku.

„Dovolte mi poznamenat, madame,“ pravil hrabì s prostodušností, jež je nám u nìho známa, ,,že jste velmi pøísná k tomu roztomilému šibalovi.“

„Je to nutné, pane,“ odvìtila paní de Villefort s opravdovou mateøskou dùstojností.

„Pan Eduard, mluvì o králi Mithridatovi, citoval svého Cornelia Nepota,“ pravil hrabì, „a vy pøerušila jste jej ve výkladu, svìdèícím, že jeho vychovatel nemárnil s ním zbyteènì èasu a že váš syn je na svùj vìk velmi pokroèilý.“

„Je nesporno, pane hrabì,“ odvìtila matka, pøíjemnì dotèena, „že má veliké schopnosti a nauèí se všemu, èemu chce. Má jen jedinou chybu, je velmi svéhlavý. Ale když tak o tom mluvíme, vìøíte tomu, co øíkal, pane hrabì, že by Mithridates byl užíval toho opatøení a že by to opatøení mohlo býti úèinné?“

„Vìøím tomu tak pevnì, madame, že já, jenž s vámi mluvím, užil jsem ho, abych nebyl otráven v Neapoli, Palermu a Smyrnì, totiž za tøech pøíležitostí, kde, nebýt toho opatøení, byl bych mohl nechat život.“

„A prostøedek se osvìdèil?“

„Výbornì.“

„Ano, pravda, pamatuji se, že jste mi již vyprávìl nìco podobného v Perugii.“

„Vskutku?“ prohodil hrabì s výbornì sehraným pøekvapením. „Na to se již nepamatuji.“

„Tázala jsem se vás, pùsobí-li jedy stejnì a právì s tak velikou energií na lidi severu i na lidi jihu, a vy jste mi dokonce odpovìdìl, že chladná a bezkrevná povaha seveøanù nemá k tomu takové vlohy, jako bohatý a energický temperament jihozemcù.“

„To je pravda,“ pøisvìdèil hrabì; „vidìl jsem Rusy, pojídající beze všech obtíží rostlinné látky, které by byly nespornì zabily Neapolitána nebo Araba.“

„Myslíte tedy, že výsledek byl by u nás ještì jistìjší než v Orientu a že v našich mlhách a deštích zvykl by si èlovìk spíše na postupné požívání jedu než v teplém pásmu?“

„Zajisté; rozumí se ovšem, že bude chránìn jen pøed tím jedem, na který si zvykne.“

„Ano, rozumím. A jak vy na pøíklad byste si zvykl, èi spíše jak jste si zvykl?“

,,To je velmi snadné. Dejme tomu, že víte pøedem, jakého jedu má býti proti vám použito… dejme tomu, že tím jedem bude… brucín, napøíklad…“

„Brucín se vymìšuje z plané angustury tuším,“ poznamenala paní de Villefort.

„Správnì, madame,“ pøisvìdèil Monte Cristo, „ale vidím, že mi nezbývá mnoho, o èem bych vás pouèil; pøijmìte mou poklonu, takové znalosti jsou u žen vzácny.“

„Oh, pøiznávám se,“ odvìtila paní de Villefort, „že mám prudkou vášeò pro okultistické vìdy, které pùsobí na obraznost jako poesie a øeší se ciframi jako matematická rovnice. Ale pokraèujte, prosím; co mi pravíte, zajímá mne v nejvyšší míøe.“

„Nuže,“ ujal se opìt Monte Cristo slova, „dejme tomu, že by tím jedem byl brucín napøíklad a že byste ho požila prvního dne miligram, druhého dne dva miligramy, nuže, po desíti dnech vezmete centigram; po pøíštích dvaceti dnech, budete-li pøibírat dennì po miligramu, vezmete tøi centigramy, totiž dávku, kterou vy snesete bez obtíží, a která byla by již velmi nebezpeèna jiné osobì, jež neuèinila by takového opatøeni jako vy. Slovem tedy po mìsíci, napivši se vody z lahve, mohla byste zabít osobu, která napila by se zároveò s vámi, a až na pouhou nevolnost byste ani nepozorovala, že je v té vodì namíchána nìjaká jedovatá substance.“

„Jiného protijedu neznáte?“

„Jiného neznám.“

„Èetla jsem èasto znovu a znovu ten pøíbìh o Mithridatovi,“ pravila paní de Villefort v zamyšlení, „a považovala jsem jej za smyšlenku.“

„Ne, madame, proti zvyku historie je to pravda. Ale to, co mi pravíte, madame, naè se mne tážete, není výsledek chvilkové zvìdavosti, nebo již pøede dvìma roky kladla jste mi podobné otázky a nyní pravíte, že pøíbìh Mithridatùv vás již ode dávna zamìstnává.“

,,Je to pravda, pane, v mládí byla mi oblíbeným studiem botanika a nerostopis a pak, když zvìdìla jsem pozdìji, že užitím koøínkù lze èasto vysvìtliti celou historii východních národù a celý život jednotlivcù, jako kvìty vykládají všecky jejich milostné myšlenky, litovala jsem, že nejsem mužem, že nemohu se stát Flamelem, Fontanou nebo Cabanisem.“

,,Tím spíše, madame,“ odvìtil Monte Cristo, „že Orientálci neomezují se pouze, jako Mithridates, na to, utvoøit si z jedu pancíø, dìlají si z nìho i dýku; vìda stává se v jejich rukou nejen zbraní ochrannou, ale velmi zhusta i útoènou. Jedna slouží proti tìlesnému utrpení, druhá proti nepøíteli; opiem, rulíkem zlomocným, planou angusturou, krušinou, višní bobkovou uspí ty, kteøí chtìli by je probuditi. Není ani jedna z tìch egyptských, tureckých nebo øeckých žen, které zde nazýváte bábami, jež by svými znalostmi chemie neomráèila lékaøe a znalostmi psychologie neudìsila zpovìdníka.“

„Vskutku!“ divila se paní de Villefort, jejíž oèi záøily pøi té rozmluvì podivným ohnìm.

„Mùj Bože, ano, madame,“ pokraèoval Monte Cristo; „skrytá dramata Orientu se takto zavíjejí a rozvíjejí od rostliny, jež vlévá lásku, až k rostlinì, jež vlévá smrt; od nápoje, otvírajícího nebesa, až po nápoj, sesílající èlovìka do pekla. Je tolik všemožných odstínù, co je vrtochù a zvláštností v lidské pøirozenosti, tìlesné i duševní. A øeknu více, umìní tìchto chemikù dovede obdivuhodnì pøizpùsobit lék i jed svým potøebám lásky i své touze po pomstì.“

„Ale, pane,“ odtušila mladá žena, „tyto orientálské spoleènosti, uprostøed kterých ztrávil jste èást svého života, jsou tedy fantastické jako povídky, jež nám odtamtud pøicházejí? Èlovìk tam tedy mùže býti beztrestnì odstranìn? Je to tedy skuteènì Bagdad nebo Bassora pana Gallanda? Sultány a vezíry, kteøí øídí tyto spoleènosti, kteøí tvoøí, èemu se ve Francii øíká vláda, jsou tedy opravdu oni Harun-al-Rašidové a Giaffarové, již nejen odpouští travièùm, ale uèiní z nich i pøedsedy ministerstva, byl-li zloèin dobøe vymyšlen, a dají vyrýt jeho pøíbìh do zlata, aby se jím mohli bavit ve chvílích nudy?“

,,Ne, madame, fantastické neexistuje již ani v Orientì; i tam jsou pod jinými jmény a v jiných úborech policejní komisaøi, vyšetøující soudcové, státní návladní a znalci. Zloèinci jsou tam velmi pøíjemnì vìšeni, stínáni a nabodáváni na kùl, ale dovedou jako obratní podloudníci uvést lidskou spravedlnost na nepravou stopu a zajistiti zruènými kombinacemi úspìch svých podnikù. U nás hlupák, posedlý démonem záští nebo chtivosti, jenž chce znièit nepøítele nebo odstranit pøíbuzného, jde ke kupci, udá mu nepravé jméno, které prozradí ho snáze než jméno pravé, a koupí pod záminkou, že krysy ruší ho ve spaní, pìt až šest gramù arseniku; je-li velmi obratný, jde k pìti nebo šesti kupcùm a je proto jen pìtkrát èi šestkrát líp poznán. Když pak má, co chtìl, podá svému nepøíteli, svému pøíbuznému dávku arseniku, která porazila by mamuta nebo mastodona a který vynucuje pro nic za nic takový øev obìti, že se tím celá ètvrt pobouøí. Tu pøijde zástup policistù a strážníkù; pošle se pro lékaøe, jenž otevøe mrtvolu a najde v jejím žaludku a vnitønostech celé lžíce arseniku. Druhý den vypráví o události sto novin a uvádí jméno obìti i vraha. Ještì veèer pøijde kupec, nebo pøijdou kupci, a øekne, nebo øeknou: „Já prodal pánovi arsenik.“ A než by nepoznali kupujícího, radìji jich poznají dvacet. Tu pak hloupý zloèinec je chycen, uvìznìn, vyslýchán, konfrontován, zmaten, odsouzen a guillotinován, nebo je-li to žena jisté dùležitosti, je doživotnì uvìznìna. Tak vaši seveøané, madame, rozumìjí chemii. Pøes to však musím uznat, že Desrues byl schopnìjší.“

,,Co chcete, pane!“ odvìtila mladá žena se smíchem. „Každý dìlá, co mùže. Všichni neznají tajemství Mediciù nebo Borgiù.“

,,A nyní,“ pravil hrabì, pokrèiv rameny, „chcete, abych vám øekl pøíèinu všech tìch pošetilostí? Je to tím, že na vašich divadlech, jak jsem aspoò mohl posouditi pøeètením kusù, jež jsou tam hrány, osoby vždycky vypijí obsah fioly nebo spolknou obsah prstenu a padnou na místì mrtvi: pìt minut nato spadne opona a diváci se rozejdou. Následky vraždy zùstanou navždy neznámy; nikdy není vidìt policejního komisaøe se šerpou, ani závodèího se ètyømi muži, a to velmi opravòuje domnìnku ubohých mozkù, že se to tak má ve skuteènosti. Ale vyjdìte trochu z Francie, jdìte buï do Alepa nebo do Kahýry, nebo jen do Neapole a Øíma a uvidíte tam chodit po ulici lidi pøímé, svìží a èervené, o nichž mohl by vám øíci Kulhavý Ïábel, kdyby se vás dotkl svým pláštìm: „Tento pán je od tøí nedìl otráven a do mìsíce bude mrtev.“

„Pak tedy pøece opìt našli tajemství oné povìstné aquatofany, o nìmž mi v Perugii bylo øeèeno, že se ztratilo,“ namítla paní de Villefort.

„Ach, Bože, madame, což se nìco mezi lidmi ztratí? Umìní støídají místo a èiní cestu kolem svìta; vìci mìní jméno, nic víc, a lid se tím klame. Ale výsledek je stále týž; jed úèinkuje výhradnì na to neb ono ústrojí; ten na žaludek, onen na mozek, jiný na vnitønosti. Nuže, jed zpùsobí kašel, kašel zápal plic nebo nìjakou podobnou nemoc, zaøazenou v knihu vìdy, což jí nepøekáží být dokonale smrtelnou, a i kdyby takovou nebyla, stala by se jí díky lékùm, jež pøedepíší jí naivní lékaøi, vìtšinou velmi špatní chemikové, a jež obrátí se pro nebo proti nemoci, jak je komu libo. Tu tedy máte èlovìka, zabitého umìlecky a podle všech pravidel, z nìhož spravedlnost nezmoudøí, jak øíkal jeden mùj pøítel, hrozný chemik, výteèný abbé Adelmonte z Taorminy na Sicílii, který pilnì studoval tyto národní úkazy.“

,,Je to hrozné, ale obdivuhodné,“ pravila mladá žena, jež se ani nepohnula, jak pozornì naslouchala; „pøiznávám se, že považovala jsem všecky tyto historie za vynález støedovìku.“

„Ano, ovšem, které se však za našich dnù ještì zdokonalily. K èemu by mìl sloužit èas, povzbuzování, záslužné køíže, øády, Montyonovy ceny, ne-li k tomu, aby spoleènost byla stále vedena k svému zdokonalení? Než, èlovìk nebude dokonalým, dokud nedovede tvoøit a nièit jako Bùh; nièit již dovede — polovina cesty je vykonána.“

„Takže,“ ujala se opìt slova paní de Villefort, vracejíc se neodvratnì k svému cíli, ,,vášnì Borgiù, Mediciù, Renéù, Ruggieriù a pozdìji snad i barona Trenka, z nichž moderní dramata a romány naèerpaly tolik látek…“

„Byly umìleckými pøedmìty, madame, nic jiného,“ doplnil hrabì. „Myslíte, že skuteèný uèenec obrátí svou pozornost jako celý svìt pøímo na jednotlivce? Naprosto ne. Vìda miluje okliky, obtížné umìlecké kousky, fantasii, možno-li tak øíci. Tak napøíklad onen výteèný abbé Adelmonte, o nìmž jsem se vám právì zmínil, uèinil v tom smìru pøekvapující pokusy.“

„Opravdu?“

„Ano, uvedu vám jeden. Mìl velmi krásnou zahradu, plnou zeleniny, kvìtin a ovoce; z té zeleniny vybral si nejpoèestnìjší ze všech, kapustu napøíklad. Tu hlávku kapusty zaléval po tøi dny roztokem arsenu; tøetího dne se kapusta rozstonala a žloutla, byl èas ji uøíznout; všem zdála se zralou a pro všechny zachovala svùj poèestný vzhled: jedinì pro abbého Adelmonta byla otrávena. Tu pøinesl si kapustu domù, vzal králíka — abbé Adelmonte mìl sbírku králíkù, koèek a morèat, která v nièem nezadala jeho sbírce zelenin, kvìtin a ovoce; abbé Adelmonte vzal tedy králíka a dal mu sežrat list kapusty; králík pošel. Který vyšetøující soudce odvážil by se namítnouti nìco proti tomu a kterému státnímu návladnímu kdy napadlo, obžalovat pana Magendieho nebo pana Flourense k vùli králíkùm, morèatùm a koèkám, které zabili? Žádný. Králík tedy pošel, aniž se spravedlnost tím znepokojila. Abbé Adelmonte naøídil své kuchaøce, aby mrtvého králíka vykuchala a vyhodil jeho vnitønosti na smetištì. Slepice na smetišti sezobá ty vnitønosti, rovnìž onemocní a pøíští den zahyne. Ve chvíli, kdy zápasí ve smrtelné køeèi, letí nad ní sup (v kraji abbého Adelmona je mnoho supù), snese se nad zdechlinu, odnese si ji na skálu a pozøe ji. Tøi dny nato ubohý sup, jemuž od onìch hodil bylo neustále nevolno, je náhle jat závratí v nejvyšších výšinách oblakù; potácí se v prázdnu a padne tìžce do rybníka; štika, úhoø a muréna jedí hltavì, jak víte, i zakousnou se do supa. Nuže, dejme tomu, že druhého dne bude pøedložena na váš stùl ta štika, ten úhoø nebo ta muréna, otrávená ze ètvrté ruky; váš spolustolovník pak bude otráven z páté a zemøe po osmi nebo desíti dnech bolestmi vnitøností, žaludku, nebo žaludeèními vøedy. Dojde k pitvì a lékaøi øeknou:

„Smrt zpùsobena byla nádorem na játrech nebo hlavnièkou.“

„Avšak,“ namítla paní de Villefort, „všecky tyto okolnosti, které spojujete dohromady, mohou být nejmenší pøíhodou pøerušeny; sup nemusí letìt vèas, nebo mùže padnout sto krokù od rybníka.“

„Ach, v tom právì spoèívá umìní: má-li kdo být velkým chemikem v Orientì, musí øídit náhodu; i to lze dokázat.“

Paní de Villefort poslouchala v zamyšlení.

„Avšak,“ namítla znovu, „arsen je nerozkladný; nech je požit v jakémkoli zpùsobu, najde se vždycky v lidském tìle, jakmile se tam dostal v dostateèném množství, aby pøivodil smrt.“

„Nuže,“ zvolal Monte Cristo, „to jsem právì øekl tomu dobrému Adelmontemu.“

Zamyslil se, usmál se a odpovìdìl mi sicilskou prùpovìdí, jež je tuším i prùpovìdí francouzskou:

„Milé dítì, svìt nebyl stvoøen za den, nýbrž za sedm dní; pøijïte opìt v nedìli.“

Pøíští nedìle jsem pøišel opìt; místa aby zaléval kapustu arsenem, zaléval ji roztokem strychninu, strychnos colubrina, jak øíkají uèenci. Kapusta nemìla tentokrát ani trochu nemocného vzhledu, také k ní králík nechoval ani nejmenší nedùvìry a za pìt minut byl mrtev; slepice sežrala králíka a druhý den bylo po ní. Tu my stali jsme se supy, odnesli jsme slepici a otevøeli jsme ji. Tentokrát všecky zvláštní pøíznaky zmizely a zùstaly jen pøíznaky všeobecné. V žádném ústrojí žádná zvláštní známka; zjitøení nervového systému, to bylo vše, a nával krve k mozku, nic víc. Slepice nebyla otrávena, zemøela mrtvicí. U slepic je to ovšem vzácný pøípad, ale u lidí velmi obyèejný.“

Paní de Villefort byla stále zamyšlenìjší.

„Je to opravdu štìstí,“ pravila, „že podobné pøípravky mohou být upravovány jen luèebníky, nebo jinak polovina lidí otrávila by druhou polovinu.“

„Luèebníky, nebo osobami, které se luèbou zabývají,“ odvìtil nedbale Monte Cristo.

„A pak,“ pokraèovala paní de Villefort, vytrhujíc se sama s námahou ze svého zamyšlení, „a je zloèin sebe umìleji sestrojen, zùstane vždycky zloèinem a unikne-li lidskému pátrání, neunikne božímu pohledu. Orientálci jsou ve vìcech svìdomí chytøejší než my, i popøeli opatrnì peklo; to je vše.“

„Eh, madame, to je skrupule, která se ovšem musí zrodit v tak èestné duši, jako je vaše, která by však odtamtud byla brzy vykoøenìna rozumováním. Špatná stránka lidské myšlenky bude vždycky shrnuta v onen paradox Jean-Jacquesa Rousseaua, jejž znáte. „Mandarín, zabitý na vzdálenost pìti tisíc mil zvednutím prstu.“ Život èlovìka vyplnìn je tìmito vìcmi a jeho inteligence vyèerpává se jich vymýšlením. Najdete velmi málo lidí, kteøí by šli brutálnì zasadit nùž svému bližnímu na srdce, nebo kteøí by použili, aby odstranili ho s povrchu zemského, oné dávky arseniku, o níž jsme právì mluvili. To je skuteènì výstøednost, nebo hloupost. Aby se došlo tak daleko, musí se krev rozehøát na mnoho stupòù, tepna musí mít devadesát tepù a duše musí vyjít ze svých obvyklých hranic. Pøejdeme-li však — jak se to èiní ve filologii — od slova, k zmírnìnému synonymu, dopouští se èlovìk pouhého vylouèení, místo aby spáchal hnusnou vraždu; odstraní-li prostì z cesty toho, jenž mu pøekáží, a to bez nárazu, bez prudkosti, bez utrpení, které, jsouc trestem, èiní z obìti muèedníka a z toho, jenž jedná, kata, v celé síle toho slova — není-li ani krve, ani køiku, ani svíjení a zvláštì ani oné kompromitující okamžitosti konce, pak èlovìk unikne lidskému zákonu, který praví: „Neruš spoleènosti!“ A tak postupují a se zdarem se setkávají orientálci, lidé vážní a flegmatiètí, již málo starají se o otázku èasu v pøípadech, majících jistou dùležitost.“

„Zbývá svìdomí,“ pravila paní de Villefort pohnutým hlasem a s potlaèeným vzdechem.

„Ano,“ pøisvìdèil Monte Cristo, „na štìstí zbývá svìdomí, bez nìhož byli bychom velmi nešastni. Po trochu násilnìjším èinu svìdomí nás zachraòuje, nebo uvádí nám tisíc dobrých výmluv, které jedinì my mùžeme posouditi. A tyto dùvody, a sebe výteènìjší pro zachování spánku, byly by možná podprùmìrné pøed soudem, když by nám mìly zachránit život. Tak napøíklad Richard III. byl zajisté výbornì obsloužen svým svìdomím po odstranìní dvou dìtí Eduarda IV.; opravdu, mohl si øíci: „Tyto dvì dìti ukrutného a tyranského krále, jež zdìdily otcovy neøesti, které jsem jedinì já mohl rozpoznati v jejich mladických sklonech — tyto dvì dìti mi pøekážely v založení štìstí anglického národa, jehož neštìstí byly by neodvratnì pøivodily.“ Tak sloužilo svìdomí i lady Macbethové, která — a cokoli o tom øíká Shakespeare — chtìla zjednat trùn ne svému muži, nýbrž svému synovi. Ach, mateøská láska je tak veliká ctnost, tak mocný èinitel, že jí lze mnoho omluvit. Tak byla by po smrti Duncanovì lady Macbethová bez svého svìdomí velmi nešastna.“

Paní Villefortová laènì vnímala ty hrozné zásady a strašlivé paradoxy, jež hrabì vyslovoval s onou prostoduchou ironií, jež byla mu vlastní.

Po chvíli ticha pak pravila:

,,Víte, pane hrabì, že jste hrozný odpùrce a že vidíte svìt v trochu zsinalém svìtle? Což díval jste se na lidstvo skrze retorty a køivule, že je tak soudíte? Nebo jste mìl pravdu, jste velikým chemikem, ten elixír, jejž podal jste mému synovi a jenž vzkøísil ho tak rychle k životu…“

„Oh, nevìøte mu, madame,“ pravil Monte Cristo; „kapka toho elixíru staèila pøivolat k životu dítì, jež umíralo, ale tøi kapky byly by mu vehnaly krev do plic a zpùsobily mu tak bušení srdce; šest kapek pak by mu bylo odòalo dech a pøivodilo mnohem vážnìjší mdlobu, než v níž se nacházelo; deset bylo by ho rázem usmrtilo. Víte sama, madame, jak rychle vzdálil jsem ho od lahvièek, kterých se neopatrnì dotýkal.“

„Je to tedy strašlivý jed?“

„Oh, mùj Bože, ne. Pøedevším pøipusme, že slovo jed neexistuje, ježto v lékaøství používá se nejprudších jedù, které tím, jak jsou podávány, stávají se blahodárnými léky.“

„Co to tedy bylo?“

„Byl to dùmyslný pøípravek mého pøítele, onoho výteèného abbého Adelmonteho, který mne nauèil, jak ho užívat.“

„Oh,“ pravila paní deVillefort, ,,to je zajisté výteèný lék proti køeèím!“

„Nade všecky, madame, vidìla jste to,“ odvìtil hrabì. „A já èasto ho používám, ovšem se všemožnou opatrností,“ dodal se smíchem.

„To si myslím,“ pøisvìdèila paní de Villefort stejným tónem. „Já, tak nervosní a tak náchylná k mdlobì, potøebovala bych nìjakého doktora Adelmonteho, aby mi vynašel prostøedek k volnému dýchání a k zahnání strachu, že jednoho dne zemøu udušením. Ponìvadž se to však ve Francii tìžko dostane a ježto váš abbé by asi sotva mìl chu pøijet k vùli mnì do Paøíže, musím se prozatím pøidržovat lékù pánì Plancheových. Máta a Hoffmannovy kapky hrají proto u mne velikou úlohu. Hleïte, tyto pastilky dávám si schválnì dìlat; obsahují dvojnásobnou dávku.“

Hrabì otevøel želvové pouzdro, jež mu mladá žena podala, a vdechl vùni pastilek jako amatér, schopný pøípravek ocenit.

„Jsou výborné,“ pravil, „ale je nutno polknouti je, což u omdlelé osoby bývá èasto nemožným. Dal bych pøednost svému prostøedku.“

„Zajisté, i já bych mu rozhodnì dala pøednost, zvláštì když jsem vidìla, jak úèinkuje. Ale je nepochybnì tajemstvím a já nejsem tak nediskretní, abych vás on žádala.“

„Ale já, madame,“ odtušil Monte Cristo, zvedaje se, „jsem tak galantní, že vám jej nabídnu.“

„Oh, pane!“

„Pamatujte si pouze toto: pøi malé dávce je lékem, pøi silné jedem. Kapka vrací život, jak jste vidìla; pìt nebo šest kapek zabilo by neomylnì a to tím hroznìjším zpùsobem, že, rozpuštìny ve sklenici vína, nemìní nikterak jeho chuti. Ale dosti na tom, madame; vypadalo by to skoro, jako bych vám radil.“

Odbilo právì pùl sedmé a sluha ohlásil pøítelkyni paní de Villefort, která pøicházela s ní poobìdvat.

„Kdybych mìla èest vidìt vás po tøetí nebo po ètvrté, pane hrabì, místo po druhé,“ pravila paní de Villefort, „a kdybych mìla èest býti vaší pøítelkyní, místo štìstí být pouze vaší dlužnicí, naléhala bych tak dlouho, až bych vás zdržela k obìdu, a nedala bych se odbýt prvním odmítnutím.“

„Tisíceré díky, madame,“ odvìtil hrabì Monte Cristo, „ale já sám mám závazek, kterému nemohu nedostat. Slíbil jsem že doprovodím do divadla svou pøítelkyni, øeckou princeznu, jež nevidìla ještì Velké Opery a jež èeká, že ji tam uvedu.“

„Jdìte, pane, ale nezapomeòte na mùj recept.“

„Jakže, madame! Musil bych zapomenout na chvíli hovoru, kterou jsem u vás ztrávil, a to je naprosto nemožno.“

Monte Cristo pozdravil a vyšel.

Paní de Villefort zùstala zamyšlena.

„Podivný muž,“ pravila. „Zdá se mi velice, že se nazývá svým køestním jménem Adelmonte.“

Pokud pak se týká Monte Crista, výsledek pøedèil jeho oèekávání.

„Nuže,“ pravil si, odcházeje, „to je dobrá pùda; jsem pøesvìdèen, že zrno, do ní vpuštìné, nezajde.“

A vìren svému slibu, poslal druhého dne žádaný recept.

XV.

ROBERT ÏÁBEL.

Návštìva Opery poskytovala tím lepší dùvod k omluvì, že toho veèera byla v Královské hudební akademii slavnost. Levasseur vystoupil po prvé po dlouhé chorobì v úloze Bertrama a výkon módního maestra pøivábil jako vždy nejskvìlejší paøížskou spoleènost.

Morcerf, jako vìtšina bohatých mladých mužù, mìl své sedadlo v orchestru, pak deset lóží známých osob, které mohl požádat o místo, nepoèítaje ani to, na nìž mìl právo v lóži lvù.

Chateau Renaud mìl sedadlo sousední.

Beauchamp, jako žurnalista, byl králem hledištì a mìl místo všude.

Lucien Debray mìl toho veèera k disposici lóži ministrovu a nabídl ji hrabìti de Morcerf, jenž, když Mercedes odmítla, poslal ji Danglarsovi se vzkazem, že bìhem veèera uèiní nepochybnì baronce a její dceøi návštìvu, pøijmou-li laskavì dámy nabízenou lóži. Dámám ani nenapadlo odmítnout. Nikdo nemá takový zálusk na lóže, které nic nestojí, jako milionáø.

Danglars prohlásil, že jeho politické zásady a jeho postavení oposièního poslance nedovolují mu vstoupiti do lóže ministrovy. Baronka dopsala tedy Lucienovi, aby pro ni pøišel, nebo nemohla jíti do Opery sama s Eugenií.

Skuteènì, kdyby tam obì ženy byly samotny, byl by to zajisté každý shledal velmi nepìkným; kdežto nikdo nemohl nièeho namítat proti tomu, že sleèna Danglarsová navštívila Operu ve spoleènosti své matky a matèina milence; nutno pøijmout spoleèenské zákony tak, jak jsou.

Opona zvedla se jako obyèejnì pøed poloprázdným hledištìm. I to je naší paøížskou fashion, pøicházet do divadla, když již divadlo zaèalo: následkem toho první jednání uplyne, aniž pøišedší diváci pozorují hru: dívají se na návštìvníky pøicházející a slyší jen hluk dveøí a hovoru.

„Hle,“ pravil náhle Albert, vida otevøíti se lóži v prvním poøadí, „hle, hrabìnka G…!“

„Kdo je to hrabìnka G…?“ tázal se Chateau Renaud.

,,Nu, barone, to je otázka, kterou vám neodpustím; vy se ptáte, kdo je to hrabìnka G…?“

„Ach, pravda,“ prohodil Chateau Renaud; „není to rozkošná Benátèanka?“

„Ovšemže.“

V tom okamžiku spatøila hrabìnka G… Alberta a vymìnila s ním pozdrav, doprovázený úsmìvem.

„Vy ji znáte?“ tázal se Chateau Renaud.

„Ano,“ pøisvìdèil Albert; „byl jsem jí pøedstaven v Øímì Franzem.“

„Neprokázal byste mi v Paøíži službu, kterou vám Franz prokázal v Øímì?“

„S radostí.“

„Pst!“ volalo obecenstvo.

Oba mladí mužové pokraèovali v hovoru, jakoby se ani v nejmenším nestarali, že pøízemí zdá se projevovat pøání poslouchati hudbu.

„Byla na dostizích na Martovì Poli,“ pravil Chateau Renaud.

„Dnes?“

„Ano.“

„Ach, skuteènì, byly dostihy. Sázel jste?“

„Oh, malièkost, padesát louisdorù.“

„Kdo vyhrál?“

,,Nautilus; vsadil jsem naò.“

„Ale byly trojí závody.“

„Ano, o cenu Jockey Clubu, zlatý pohár. Pøihodilo se dokonce nìco dosti zvláštního.“

„Copak?“

„Ticho!“ volalo obecenstvo.

„Copak?“ opakoval Albert.

„Pøi tìch dostizích vyhrál úplnì neznámý kùò i jockey.“

„Jakže!“

„Ano; nikdo si nevšiml konì, zapsaného pode jménem „Vampa“, a jockeye, zapsaného pode jménem „Job“, když tu náhle pøedjel nádherný ryzák a jockey, velký jako pìst; musili mu dát dvacet liber olova do kapes, což mu nezabránilo pøedstihnout o tøi koòské délky „Ariela“ a „Barbara“, kteøí závodili zároveò s ním.“

„A nikdo nevìdìl, komu náleží kùò a jockey?“

„Ne.“

„Pravíte že kùò byl zapsán pode jménem…“

„Vampa.“

„Pak,“ pravil Albert, „jsem informovanìjší než vy; vím, komu náležel.“

„Ticho pøec!“ volalo pøízemí po tøetí.

Tentokrát bylo pozdvižení tak veliké, že mladí mužové koneènì zpozorovali, že napomínání platí jim. Obrátili se na chvíli, hledajíce v množství èlovìka, jenž vzal by na sebe zodpovìdnost za to, co považovali za impertinenci. Ježto však nikdo neopìtoval vyzvání, obrátili se zpìt k jevišti.

V tom okamžiku otevøela se lóže ministrova a paní Danglarsová, její dcera a Lucien Debray zaujali v ní místa.

„Ach, ach,“ prohodil Chateau Renaud, „zde jsou vaši známí, vicomte. Co, k èertu, se díváte vpravo? Hledají vás.“

Albert se ohlédl a jeho oèi setkaly se skuteènì s pohledem baronky Danglarsové, která pokynula mu vìjíøem: na pozdrav. Pokud se týèe sleèny Eugenie, její velké èerné oèi sotva se ráèily snížit až k orchestru.

„Skuteènì, mùj milý,“ pravil Chateau Renaud, „až na mesallianci nechápu — a ani nevìøím, že by vám na tom tolik záleželo — co mùžete mít proti sleènì Danglarsové. Je to opravdu velmi krásný zjev.“

„Zajisté, je velmi krásná,“ pøiznával Albert. „Ale pøiznávám se vám, že co do krásy dal bych pøednost nìèemu nìžnìjšímu, líbeznìjšímu, slovem ženštìjšímu.“

„Takoví jsou mladí lidé,“ pravil Chateau Renaud, jenž, jsa tøicetiletý, choval se k Morcerfovi otcovsky; „nejsou nikdy spokojeni! Jakže, mùj milý! Najdou vám nevìstu podle vzoru Diany lovkynì a vy nejste spokojen?“

„Nuže, to je právì to. Mìl bych radìji nìco po zpùsobu Venuše Milóské nebo Kapuánské. Tato Diana lovkynì, stále uprostøed svých nymf, mne trochu dìsí; bojím se, aby se mnou nenaložila jako s Akteonem.“

Skuteènì, pohled na dívku mohl skoro vysvìtlit cit, k nìmuž pøiznával se Morcerf. Sleèna Danglarsová byla krásná, ale jak pravil Albert, krásou ponìkud pøíliš energickou; její vlasy byly skvìle èerné, ale pøirozené jejich vlny prozrazovaly vzpouru proti ruce, jež chtìla jim vnutit svou vùli; oèi, èerné jako vlasy a pøeklenuté nádherným oboèím, které mìlo jen jedinou vadu, že se obèas chmuøilo, byly zvláštì pozoruhodný výrazem odhodlanosti, jenž pøekvapoval v pohledu ženy; nos mìl pøesnì tytéž rozmìry, jaké by sochaø dal Junonì; jedinì ústa byla veliká, ale opatøená krásnými zuby, které ještì více pøivádìly k platnosti rty, jejichž pøíliš živý karmín odrážel se od bledosti dívèiny pleti; èerné znaménko, umístìné v koutku úst a širší, než bývají obyèejnì tyto rozmary pøírody, dovršovalo onen energický ráz tváøe, jenž ponìkud odstrašoval Morcerfa.

Ostatnì celý Eugeniin zjev shodoval se s hlavou, kterou pokusili jsme se popsati. Byla to, jak pravil Chateau Renaud, Diana lovkynì, ale s nìèím ještì pevnìjším a ještì mužštìjším ve své kráse.

Možno-li nìco vytknouti jejímu vychování, je to, že právì tak, jako jisté rysy její tváøe, zdálo se ponìkud náležet druhému pohlaví. Ovládala dva èi tøi jazyky, kreslila bez obtíží, skládala verše i hudbu; zvláštì tomuto poslednímu umìní byla náruživì oddána a studovala je s jednou svou pøítelkyní z pensionátu, mladou dívkou beze jmìní, která však mìla všecky vlohy stát se výteènou pìvkyní. Slavný skladatel vìnoval prý této poslední zájem skoro otcovský a cvièil ji, doufaje, že najde jednou bohatství v jejím hlase.

Tato možnost, že sleèna Luisa ïArmilly — to bylo jméno mladé virtuosky — vystoupí jednoho dne na jevištì, byla pøíèinou, že sleèna Danglarsová, aèkoli pøijímala ji u sebe, neobjevovala se nikdy v její spoleènosti na veøejnosti. Ostatnì Luisa, aniž tìšila se v bankéøovì domì nezávislému postavení pøítelkynì, zaujímala tam vyšší hodnost než obyèejná uèitelka.

Nìkolik vteøin po vstupu paní Danglarsové do lóže spadla opona a ježto délka meziaktí dovolovala procházet se pùl hodiny ve foyeru nebo èinit návštìvy, orchestr se témìø vyprázdnil.

Morcerf a Chateau Renaud vyšli mezi prvními. Paní Danglarsová okamžik se domnívala, že Albert proto tak spìchá, aby jí složil poklonu, i naklonila se k dceøinì uchu, aby jí oznámila tu návštìvu. Ta však se jen usmála a potøásla hlavou. A jako by chtìl dokázat, jak je Eugeniin zápor zdùvodnìn, objevil se Morcerf v jisté loži prvního poøadí. Byla to lože hrabìnky G….

„Ach, zde jste, pane cestovateli,“ pravila hrabìnka, podávajíc vicomtovi ruku se vší srdeèností staré známé. „Je od vás velmi roztomilé, že jste mne poznal, a hlavnì že jste mi prokázal pozornost první návštìvy.“

„Buïte ujištìna, madame,“ odpovìdìl Albert, „že kdybych byl vìdìl o vašem pøíjezdu do Paøíže a znal vaši adresu, nebyl bych èekal tak dlouho. Ale dovolte mi pøedstavit vám svého pøítele pana barona de Chateau Renaud, jednoho ze vzácných šlechticù, kteøí ještì zbyli ve Francii, a od nìhož jsem se právì dovìdìl, že jste byla na dostizích na Martovì Poli.“

Chateau Renaud se uklonil.

„Ach, vy jste byl na dostizích, pane?“ pravila živì hrabìnka.

„Ano, madame.“

„Nuže,“ pokraèovala právì tak rychle paní G…, „mùžete mi øíci, komu patøí kùò, jenž získal cenu Jockey Clubu?“

„Ne, madame,“ odtušil Chateau Renaud. „Právì jsem položil tutéž otázku Albertovi.“

„Záleží vám na tom velice, paní hrabìnko?“ tázal se Albert.

„Na èem?“

„Znát majitele toho konì.“

„Nesmírnì! Pomyslete si… Ale vy byste ho snad náhodou znal, vicomte?“

„Madame, chtìla jste nìco vyprávìt; pravila jste: pomyslete si.“

„Nuže, pomyslete si, že ten rozkošný ryzák a ten malý hezký jockey v rùžové kazajce byli mi na první pohled tak sympatiètí, že jsem se za oba modlila, zrovna jako bych byla na nì vsadila pùl svého jmìní. A když jsem vidìla, že dorazili k cíli, pøedstihnuvše ostatní závodící o tøi koòské délky, mìla jsem takovou radost, že jsem tleskala rukama jako bez rozumu. Pøedstavte si mùj údiv, když jsem, vrátivši se domù, potkala na schodech malého, rùžového jockeye! Domnívala jsem se, že vítìz dostihù bydlí náhodou ve stejném domì se mnou, když tu, jakmile jsem otevøela dveøe salonu, padl mùj první pohled na zlatý pohár, jenž tvoøil cenu, vyhranou neznámým konìm a neznámým jockeyem. V poháru byl lístek, na nìmž stála tato slova: Hrabìnce G… lord Ruthwen.“

„Právì tak tomu je,“ pravil Morcerf.

„Jak, právì tak tomu je! Co tím chcete øíci?“

„Chci øíci, že je to lord Ruthwen ve své osobì.“

„Jaký lord Ruthwen?!“

„Náš upír z divadla Argentiny.“

„Vskutku?“ zvolala hrabìnka. „On je tedy zde?“

„Ovšemže.“

„A vy se s ním stýkáte? Vy ho pøijímáte? Vy ho navštìvujete?“

„Je mým intimním pøítelem a i pan de Chateau Renaud má èest ho znáti.“

„Co ve vás vzbudilo domnìnku, že je to on, jenž získal cenu?“

„Jeho kùò, zapsaný pode jménem Vampa.“

„Nu a dále?“

„Nu, nepamatujete se na jméno povìstného bandity, který mne zajal?“

„Ach, pravda!“

„A z jehož rukou mne hrabì zázraènì vyprostil?“

„Tak jest.“

„Jmenoval se Vampa. Vidíte tedy, že je to on.“

„Ale proè mi poslal ten pohár?“

„Pøedevším proto, paní hrabìnko, že jsem mu o vás velmi èasto mluvil, jak snadno uvìøíte; dále proto, že byl jistì blažen, že našel zde krajanku, a šasten zájmem, jaký tato krajanka o nìho jevila.“

„Doufám pevnì, že jste mu nikdy neøekl, jaké bláhovosti jsme o nìm mluvili!“

,,To bych vìru nemohl odpøisáhnout a zpùsob, jakým vám ten pohár nabídl pode jménem lorda Ruthwena…“

„Ale to je hrozné, vždy na mne smrtelnì zanevøe!“

.Jednal jako nepøítel?“

„Pøiznávám se, že ne.“

„Nu tak!“

„Je tedy v Paøíži?“

„Ano.“

„A jakou sensaci zpùsobil?“

„Nu,“ odvìtil Albert, „mluvilo se o nìm týden, pak pøišla korunovace anglické královny a krádež diamantù sleèny Marsovy, takže se nemluvilo o jiném.“

„Mùj milý,“ pravil Chateau Renaud, „je vidìt, že hrabì je vaším pøítelem, podle toho ho posuzujete. Nevìøte, co vám praví Albert, paní hrabìnko; v Paøíži nemluví se naopak o jiném než o hrabìti de Monte Cristo. Zaèal pøedevším tím, že poslal paní Danglarsové konì za tøicet tisíc frankù; pak zachránil život paní de Villefort; pak, jak se zdá, získal cenu Jockey Clubu. A øíká Morcerf, co chce, já naproti tomu tvrdím, že se Paøíž ještì teï zabývá hrabìtem a že i za mìsíc bude se pouze o nìm mluvit, bude-li pokraèovat ve výstøednostech, což se ostatnì zdá být jeho zpùsobem obyèejného života.“

„Možná,“ pøisvìdèil Morcerf. „A nyní, nemùžete mi øíci, kdo najal lóži ruského velvyslance?“

„Kterou to?“ tázala se hrabìnka.

„V prvním poøadí mezi sloupy. Zdá se mi úplnì novì zøízena.“

„Vskutku,“ poznamenal Chateau Renaud. „Byl nìkdo pøítomen prvnímu jednání?“

„Kde?“

„V té lóži.“

„Ne,“ pravila hrabìnka, „nevidìla jsem nikoho. Vy tedy myslíte,“ pokraèovala, vracejíc se k prvnímu pøedmìtu hovoru, „že tu cenu získal váš hrabì de Monte Cristo?“

„Jsem si tím jist.“

„A že on mi poslal ten pohár?“

„Beze vší pochyby.“

„Ale já ho pøece neznám,“ namítla hrabìnka, ,,a mám velikou chu, poslat mu jej nazpìt.“

„Oh, neèiòte toho! Poslal by vám jiný, vyhloubený v safíru nebo rubínu. Takové jsou jeho zpùsoby; musíte ho pøijmout tak, jak je.“

V tom okamžiku ozval se zvonek, zvìstující poèátek druhého jednání. Albert se zvedl, aby se odebral na své místo.

„Uvidím vás opìt?“ tázala se hrabìnka.

„Dovolíte-li, pøijdu se v pøestávkách zeptat, mohu-li vám být v Paøíži v nìèem prospìšným.“

„Pánové,“ pravila hrabìnka, „v ulici Rivoli 22 jsem každou sobotu veèer doma pro své pøátele. Tak, teï jste zpraveni.“

Mladí mužové se uklonili a vyšli.

Když vešli do hledištì, našli celé pøízemí vzhùru a všecky pohledy upøené na jediný bod hledištì; oèi jejich obrátily se tímtéž smìrem a stanuly na bývalé lóži ruského velvyslance. Èernì odìný, asi tøiceti pìti až ètyøicetiletý muž byl tam právì vstoupil se ženou v úboru orientálském. Žena záøila nesmírnou krásou a její úbor takovým bohatstvím, že, jak jsme již øekli, zraky všech obrátili se k ní na chvíli.

„Ach,“ prohodil Albert, „to je Monte Cristo a jeho Øekynì!“

Byl to vskutku hrabì a Haydée.

Za okamžik byla mladá žena pøedmìtem pozornosti nejen pøízemí, ale celého divadla. Ženy nachylovaly se z lóží, aby ve svìtle lustrù vidìly tryskat tu kaskádu briliantù.

Druhé jednání minulo za tlumeného šumu, jenž prozrazuje velikou událost ve shromáždìných masách. Nikomu ani nenapadlo vyžadovat ticho. Ona žena, tak mladá, tak krásná, tak oslòující, byla nejzajímavìjším divadlem, jaké bylo lze spatøit.

Pokyn paní Danglarsové naznaèil tentokráte Albertovi jasnì, že baronka pøeje si jeho návštìvu v pøíštím meziaktí.

Morcerf byl mužem pøíliš dobrého vkusu, aby dal na sebe èekat, bylo-li mu jasnì naznaèeno, že je oèekáván. Po skonèeném jednání spìchal tedy do proscenia.

Uklonil se obìma dámám a podal ruku Debrayovi.

Baronka uvítala ho roztomilým úsmìvem, Eugenie pak pøijala ho s obvyklou svou chladností.

„Mùj milý,“ pravil Debray, „máte pøed sebou muže, který vás volá na pomoc, nebo je u konce svých sil. Madame zahrnuje mne otázkami o hrabìti a chce, abych vìdìl, odkud je, odkud pøichází, kam jde. Nejsem vìru Cagliostrem a abych si nìjak pomohl, øekl jsem: „Zeptejte se na to vše Morcerfa, ten má svého Monte Crista v malíèku.“ Byl vám tedy dán pokyn.“

„Není to neuvìøitelno?“ pravila baronka. „Mít pùl milionu tajných fondù k disposici a nebýt lépe informován?“

„Madame,“ odvìtil Lucien, „prosím, abyste uvìøila, že, kdybych mìl pùl milionu k disposici, použil bych tìch penìz k nìèemu jinému než k informacím o panu hrabìti de Monte Cristo, který v mých oèích nemá jiné zásluhy, než že je dvakráte tak bohat jako nabob. Ale pøedal jsem slovo svému pøíteli Morcerfovi; dohovoøte se s ním, mne se to již netýká.“

„Nabob by mi jistì nebyl poslal pár koní za tøicet tisíc, se ètyømi diamanty na uších, každý po pìti tisících.“

„Oh, diamanty!“ zvolal se smíchem Morcerf. ,,Ty jsou jeho náruživostí. Myslím, že má vždycky nìjaké v kapsách jako Potìmkin a že je sije, kudy chodí, jako Paleèek oblázky.“

„Našel asi nìjaké doly,“ poznamenala paní Danglarsová. „Víte, že má u barona neobmezený úvìr?“

„Ne, to jsem nevìdìl,“ odvìtil Albert, „ale je mu to podobno.“

„A že oznámil panu Danglarsovi, že hodlá ztráviti v Paøíži rok a utratiti zde šest milionù?“

„Je to perský šach, cestující na zapøenou.“

„A ta žena, pane Luciene,“ pravila Eugenie, „pozoroval jste, jak je krásná?“

„Opravdu, sleèno, neznám kromì vás ženy, která by byla tak spravedlivá k osobám svého pohlaví.“

Lucien pøiložil kukátko k oèím.

„Rozkošná!“ pravil.

„Ví pan de Morcerf, kdo je ta žena?“

„Sleèno,“ pravil Albert, odpovídaje na toto takøka pøímé oslovení, „vím to pøibližnì jako vše, co týká se toho záhadného muže, o nìmž mluvíme. Ta žena je Øekynì.“

„To se snadno pozná z jejího úboru; sdìlujete mi jen, co již celé hledištì ví právì tak, jako my.“

„Mrzí mne,“ odtušil Morcerf, „že jsem tak nevìdomým ciceronem, ale musím se pøiznati, že na to omezují se mé znalosti; vím kromì toho, že je hudebnicí, nebo když jsem jednou snídal u hrabìte, zaslechl jsem zvuky gusly, které mohly pocházeti jen od ní.“

„Váš hrabì tedy pøijímá návštìvy?“ tázala se paní Danglarsová.

„A skvìlým zpùsobem k tomu, o tom vás ujišuji.“

„Musím pøimìt Danglarse, aby jej pozval na nìjaký obìd nebo ples, aby nám to oplatil.“

„Jakže, vy pùjdete k nìmu?“ tázal se Debray se smíchem.

„Proè ne? Se svým mužem!“

„Ale ten tajemný hrabì je svobodný.“

„Vidíte dobøe, že ne,“ odtušila rovnìž se smíchem baronka, ukazujíc na krásnou Øekyni.

„Ta žena je otrokyní, jak nám sám øekl — pamatujete se, Morcerfe? — pøi snídání u vás.“

„Uznejte, drahý Luciene,“ pravila baronka, „že vypadá mnohem spíše jako princezna.“

„Z Tisíce a jedné noci.“

„Neøíkám, že z Tisíce a jedné noci, ale co èiní princeznu, mùj drahý? Brilianty. A tato je jimi pokryta.“

„Má jich až pøíliš mnoho,“ poznamenala Eugenie. „Byla by krásnìjší bez nich, nebo bylo by vidìt její šíji a zápìstí, jež jsou pøekrásného tvaru.“

„Oh, umìlkynì!“ pravila paní Danglarsová. „Hleïte, vidíte ji, jak se rozohòuje?“

„Mám ráda vše, co je krásné,“ odvìtila Eugenie.

„Co potom soudíte o hrabìti?“ tázal se Debray. „Zdá s mi, že také není ošklivý.“

„Hrabì?“ opakovala Eugenie jako by ještì nebyla pomyslila pohlédnouti naò. „Hrabì je velmi bledý.“

„Právì v této bledosti spoèívá tajemství, které hledáme,“ pravil Morcerf. „Hrabìnka G…, jak víte, tvrdí, že je to upír.“

„Hrabìnka G… se tedy již vrátila?“ tázala se baronka.

„Sedí v oné postranní lóži, matko, témìø naproti nám,“ pravila Eugenie, „Ta žena s tìmi nádhernými plavými vlasy, to je ona.“

„Ach, ano,“ pøisvìdèila paní Danglarsová. „Víte, co byste mìl uèinit, Morcerfe?“

„Rozkazujte, madame.“

„Mìl byste jít navštívit svého hrabìte de Monte Cristo a pøivést nám ho.“

„Proè?“ ptala se Eugenie.

„Nu, abychom s ním promluvily; nejsi naò zvìdava?“

„Ani v nejmenším.“

„Zvláštní dítì!“ zašeptala baronka.

„Oh,“ pravil Morcerf, „pøijde nepochybnì sám od sebe. Hleïte, madame, spatøil vás a pozdravuje vás.“

Hrabìnka opìtovala pozdrav a pøipojila k nìmu rozkošný úsmìv.

„Nuže,“ pravil Morcerf, „obìtuji se. Opustím vás a pùjdu se podívat, je-li možno s ním promluvit.“

„Jdìte do jeho lóže, to je velmi jednoduché.“

„Ale nejsem pøedstaven.“

„Komu?“

„Krásné Øekyni.“

„Pravil jste, že je to otrokynì.“

„Ano, ale vy tvrdíte, že je to princezna… Ne. Doufám, že až mne uvidí vycházet, vyjde též.“

„To je možné. Jdìte.“

„Jdu!“

Morcerf se uklonil a vyšel. Když se bral mimo lóži hrabìte, dveøe se skuteènì otevøely; hrabì øekl po arabsku nìkolik slov Alimu, stojícímu v koridoru, a zavìsil se do Morcerfova ramene.

Ali zavøel opìt dveøe a postavil se pøed nì. V koridoru utvoøila se skupina kolem Nubièana.

„Opravdu,“ pravil Monte Cristo, „vaše Paøíž je zvláštní mìsto a vaši Paøížané podivný národ. Èlovìk by øekl, že vidí Nubièana po prvé. Pohleïte jen, jak se tísní kolem toho ubohého Aliho, který neví, co to má znamenat. Za nìco mohu se vám zaruèit; že totiž Paøížan mùže pøijít do Tunisu, Caøihradu, Bagdadu nebo Kahýry a že se tam kolem nìho lidé neshluknou.“

„Protože vaši orientálci jsou lidé rozumní a dívají se jen na to, co stojí za to, být vidìno. Ale vìøte mi, Ali tìší se té popularitì jen protože náleží vám a protože jste vy nyní v módì.“

„Opravdu? A èemu mám za to dìkovat?“

,,Nu, sobì samému. Dáváte darem spøežení po tisíci louisdorech, zachraòujete život ženám státních návladních, posíláte na dostihy pode jménem majora Bracka èistokrevné konì a jockeye veliké jako opièky a koneènì, když vyhrajete zlaté poháry, posíláte je hezkým ženám.“

„A kdo u èerta vám povìdìl všecky ty hlouposti?“

„První sdìlila mi paní Danglarsová, která umírá žádostí spatøit vás ve své lóži, èi vlastnì abyste tam byl spatøen; druhou sdìlil mi list Beauchampùv a tøetí má vlastni vynalézavost. Proè nazýváte svého konì Vampou, chcete-li zachovat inkognito?“

„Ach, pravda!“ zvolal hrabì. „Je to neopatrnost. Ale poslyšte, což hrabì de Morcerf nenavštìvuje nikdy Opery? Hledal jsem ho oèima a nikde jsem ho nespatøil.“

„Pøijde dnes.“

„Kam to?“

„Do baronèiny lóže, tuším.“

„Ta rozkošná dívka, co je tam s ní, je její dcera?“

„Ano“

„Gratuluji vám.“

Morcerf se usmál.

„Pozdìji si o tom promluvíme podrobnì,“ pravil. „Co øíkáte hudbì?“

„Jaké hudbì?“

„Nu, té, kterou jste právì slyšel.“

„Øíkám, že je to velmi krásná hudba na hudbu, složenou lidským skladatelem a pøednesenou dvounohými ptáky bez peøí, jak øíkal nebožtík Diogenes.“

„Ale, drahý hrabì, zdálo by se, že záleží jen na vašem rozmaru, slyšet sedm rajských kùrù.“

„Je tomu tak trochu. Chci-li slyšet nádhernou hudbu, vicomte, hudbu, jaké ucho smrtelníkovo nikdy neslyšelo, spím.“

„Nuže, jste tu na tom výbornì! Spìte, drahý hrabì, spìte, Opera nebyla k nièemu jinému vynalezena!“

„Ne, skuteènì, váš orchestr dìlá pøíliš mnoho hluku. Abych mohl spát spánkem, o jakém mluvím, potøebuji klidu, ticha a pak jistého pøípravku…“

„Ach, onoho povìstného hašiše?“

„Tak jest, vicomte, až budete chtít slyšet hudbu, pøijïte ke mnì veèeøet.“

„Slyšel jsem však již hudbu, když jsem u vás snídal.“

„V Øímì?“

„Ano.“

„Ach, to byla Haydéina gusla. Ano, ubohá exulantka baví se nìkdy tím, že mi hraje melodie své rodné zemì.“

Morcerf více nenaléhal; hrabì pak umlkl.

V tom okamžiku ozval se zvonek.

„Prominete?“ pravil hrabì, míøe ke své lóži.

„Jak by ne!“

„Vyøiïte hrabìnce G… poklonu od jejího upíra.“

„A baronce?“

„Øeknìte jí, že dovolí-li, budu mít èest složit ji svou úctu bìhem veèera.“

Zaèalo tøetí jednání. Bìhem tøetího jednání pøišel hrabì de Morcerf, vìren svému slibu, k paní Danglarsové.

Hrabì nebyl z lidí, kteøí pùsobí povstání v hledišti; nikdo si také nevšimnul jeho pøíchodu kromì tìch, do jejichž lože vstoupil.

Monte Cristo ho však pøece zpozoroval a lehký úsmìv pohnul jeho rty.

Pokud se týèe Haydée, ta nevidìla nièeho, pokud byla opona vzhùru; jako všechny primitivní povahy zbožòovala vše, co mluví k uchu a oku.

Tøetí jednání uplynulo jako obyèejnì; sleèny Nobletova, Juliova a Lerouxova provedly své obvyklé pirouetty, Robert-Mario vyzval prince Granadského a koneènì onen majestátní král, kterého známe, prošel se dvoranou, aby ukázal svùj sametový pl᚝, drže svou dceru za ruku. Pak spadla opona a hledištì pøešlo ihned do foyeru a koridorù.

Hrabì vyšel ze své lóže a za okamžik objevil se v loži baronky Danglarsové.

Baronka nemohla potlaèit výkøik údivu, lehce smíšeného s radostí.

„Ach, pojïte pøec, pane hrabì!“ zvolala. „Nebo skuteènì spìchám pøipojit své ústní díky k tìm, které jsem vám již vzdala písemnì.“

„Oh, madame, vy se ještì pamatujete na tu malièkost? Já to již zapomnìl.“

„Ano. Ale nelze zapomenout, pane hrabì, že jste den nato zachránil mou dobrou pøítelkyni paní de Villefort z nebezpeèí, zpùsobeného tìmitéž koòmi.“

„Ani tentokráte, madame, nezasloužím si vašich díkù; byl to Ali, mùj Nubièan, kterému dostalo se štìstí prokázat paní de Villefort tu neobyèejnou službu.“

„A byl to také Ali,“ pravil hrabì de Morcerf, „jenž vyprostil mého syna z rukou øímských banditù?“

„Ne, pane hrabì,“ odvìtil Monte Cristo, stisknuv ruku, kterou mu generál podal, „ne; tentokrát beru díky na svùj úèet. Ale vyslovil jste mi je již, já je již pøijal a jsem ve skuteèných rozpacích, že vás opìt nalézám tak vdìèným. Prokažte mi, prosím, èest, paní baronko, pøedstavit mne své sleènì dceøi.“

„Oh, jste pøedstaven, aspoò jménem, nebo ode dvou èi tøí dnù nemluvíme než o vás. Eugenie,“ pokraèovala obracejíc se k dceøi, „pan hrabì de Monte Cristo!“

Hrabì se uklonil, sleèna Danglarsová lehce pokynula hlavou.

„Jste zde s pøekrásnou dámou, pane hrabì,“ pravila Eugenie; ,,je to vaše dcera?“

„Ne, sleèno,“ odvìtil Monte Cristo, pøekvapen tou krajní pøímostí èi nezvyklou smìlostí; „je to ubohá Øekynì, jejíž jsem poruèníkem.“

„A jež se jmenuje…?“

„Haydée,“ odvìtil Monte Cristo.

„Øekynì!“ zašeptal hrabì de Morcerf.

„Ano, hrabì,“ pøisvìdèila paní Danglarsová. „A povìzte mi, vidìl-li jste kdy na dvoøe Ali Tebelinovì, kterému jste tak slavnì sloužil, tak nádherný úbor, jaký máme zde pøed oèima?“

„Ach, vy jste sloužil v Janinì, pane hrabì?“ tázal se Monte Cristo.

„Byl jsem generálním pøehližitelem pašových sborù,“ odpovìdìl Morcerf. ,,A netajím se, že ta troška jmìní, kterou vládnu, pochází od štìdrosti slavného albánského náèelníka.“

„Pohleïte jen!“ zvolala paní Danglarsová.

„Kam?“ zašeptal Morcerf.

„Hleïme!“ pravil Monte Cristo.

A ovinuv rámì kolem hrabìte, vychýlil se s ním z lóže.

V tom okamžiku Haydée, jež pátrala oèima po hrabìti, spatøila jeho bledou hlavu vedle hlavy Morcerfovy, kterého Monte Cristo objímal.

Tento pohled pùsobil na dívku dojmem hlavy Medusiny; naklonila se kupøedu, jako by je chtìla oba pohltiti pohledem, pak takøka ihned uskoèila dozadu se slabým výkøikem, který však byl pøece zaslechnut nejbližším sousedstvem i Alim, jenž ihned otevøel dveøe.

„Ach,“ pravila Eugenie, „copak se stalo vaší chránìnce, pane hrabì? Jako by jí bylo pøišlo nevolno.“

„Vskutku,“ pøisvìdèil hrabì, „ale nelekejte se, sleèno; Haydée je velmi nervosní a následkem toho velmi pøístupná vùním: nepøíjemná voòavka pùsobí jí mdlobu. Ale,“ dodal hrabì, vytahuje flakon z kapsy, „mám zde lék.“

Pozdraviv pak baronku i její dceru jednou a toutéž poklonou a vymìniv poslední stisk ruky s hrabìtem a Debrayem, vyšel z lóže paní Danglarsové.

Když vstoupil do své, Haydée byla ještì velmi bledá. Sotva se hrabì objevil, uchopila ho za ruku.

Monte Cristo ucítil, že dívèiny ruce jsou vlhké a souèasnì ledové.

„S kým jsi to tam hovoøil, pane?“ tázala se dívka.

„Nu, s hrabìtem de Morcerf,“ odvìtil Monte Cristo, „který byl ve službách tvého vznešeného otce a který doznává, že jemu dìkuje za své bohatství.“

„Ach, ten bídník!“ zvolala Haydée. „Je to on, jenž prodal jej Turkùm a jeho bohatství je mzdou za jeho zradu. Což jsi to nevìdìl, mùj drahý pane?“

„Slyšel jsem o tom ovšem nìkolik slov v Epiru, ale podrobností neznám,“ odpovìdìl Monte Cristo. „Pojï, má dcero, sdìlíš mi je; je to zajisté zajímavé.“

„Oh, ano, pojï, pojï! Zdá se mi, že bych zemøela, kdybych zùstala déle v pøítomnosti toho muže.“

A Haydée, vstavši rychle, zahalila se v pl᚝ z bílého kašmíru, vyšívaný perlami a korály, a vyšla spìšnì ve chvíli, kdy opona se zvedala.

„Øeknìte, dìlá-li ten muž nìco jako jiný!“ pravila hrabìnka G… Albertovi, který znovu ji navštívil. „Vyslechne nábožnì tøetí jednání „Roberta“ a odejde v okamžiku, kdy zaèíná ètvrté!“

XVI.

HAUSSE A BAISSE.

Nìkolik dní po tomto setkání pøišel Albert de Morcerf uèinit hrabìti de Monte Cristo návštìvu do jeho domu na Elysejských Polích, který pøijal již vzhled paláce, jejž hrabì, díky svému bohatství, dodával i svým nejménì obývaným sídlùm.

Pøišel mu obnovit díky paní Danglarsové, které mu již vyslovil list, podepsaný plným jménem baronky Danglarsové, rozené Herminie de Servieux.

Albert byl doprovázen Lucienem Debrayem, jenž k slovùm pøítelovým pøipojil nìkolik poklon, které zøejmì nebyly oficielní, ale o jejichž prameni nemohla být bystrozrakost hrabìte v pochybnosti.

Ba, zdálo se Monte Cristovi, že Lucien pøichází ho navštívit, puzen dvojím citem zvìdavosti a že polovina toho citu má svùj pùvod v ulici de la Chausée ïAntin.

Mohl skuteènì bez obavy, že se zmýlí, pøedpokládat, že paní Danglarsová, nemohouc vlastníma oèima spatøit pøíbytek muže, jenž dává darem konì za tøicet tisíc frankù a navštìvuje Operu ve spoleènosti øecké otrokynì, mající na sobì milion diamantù, uložila oèím, kterými mìla ve zvyku se dívati, aby jí podaly zprávu o tom pøíbytku.

Zdálo se však, že hrabì ani v nejmenším netuší vztahu mezi Lucienovou návštìvou a baronèinou zvìdavostí.

„Jste témìø v neustálém styku s baronem Danglarsem?“ tázal se Alberta de Morcerf.

„Ovšemže, pane hrabì; víte pøec, co jsem vám øekl.“

„Trvá to tedy stále?“

„Více než kdy jindy,“ pravil Lucien; ,,je to hotová vìc.“

A Lucien, soudì nepochybnì, že toto zasažení v rozmluvu dává mu právo zdržeti se jí, vtiskl si želvový monokl do oka a zatínaje zuby do zlatého knoflíku své hole, jal se procházet po pokoji a zkoumat zbranì a obrazy.

„Ach,“ prohodil Monte Cristo, „podle vašich slov nebyl bych se nadál tak rychlého rozhodnutí.“

„Prosím vás! èlovìk ani netuší a vìci jdou samy sebou. Vy na nì nemyslíte, ale ony myslí na vás a když se ohlédnete, jste pøekvapen, jaký kus cesty urazily. Mùj otec a pan Danglars sloužili spolu ve Španìlsku; mùj otec v armádì, pan Danglars pøi zásobárnách. Tam založil mùj otec, ochuzený revolucí, své krásné jmìní i politicko-vojenskou kariéru a pan Danglars, jenž nikdy soukromého jmìní nemìl, své ohromné bohatství a kariéru politicko-finanèní.“

„Ano, zdá se mi skuteènì, že pan Danglars mi o tom vyprávìl za mé návštìvy u nìho,“ pøisvìdèil Monte Cristo a pokraèoval, vrhnuv pohled na Luciena, jenž prohlížel si nìjaké album; „A sleèna Eugenie je hezká? Nebo jmenuje se tuším Eugenie.“

„Velmi hezká, èi spíše velmi krásná,“ odvìtil Albert. „Ale krásou, které já nedovedu ocenit. Nezasloužím si jí!“

„Mluvíte o ní, jako byste byl již jejím mužem!“

,,Oh,“ prohodil Albert, rozhlédnuv se, aby nyní i on vidìl, co dìlá Lucien.

„Víte,“ pravil Monte Cristo, tlumì hlas, „že se mi nezdáte nadšen tím sòatkem?“

„Sleèna Danglarsová je pro mne pøíliš bohatá,“ dìl Morcerf, „to mne odstrašuje.“

„Eh,“ prohodil Monte Cristo, „divný dùvod! Což i vy nejste bohat?“

„Mùj otec má nìjakých padesát tisíc liber dùchodu a dá mi z nich snad deset nebo dvanáct, až se ožením.“

„To je nespornì skrovné,“ poznamenal hrabì, „zvláštì na Paøíž. Ale jmìní není na svìtì vším a krásné jméno a vysoké spoleèenské postavení také nìco znamenají. Vaše jméno je slavné, vaše postavení skvìlé a pak hrabì de Morcerf je vojákem a bezúhonnost Bayardova, spojena s chudobou Duguesclinovou, se dobøe vyjímají; nezištnost je nejkrásnìjším sluneèním paprskem, v nìmž mùže se zaskvíti vznešený meè. Já naopak shledávám to spojení co nejvhodnìjším: sleèna Danglarsová vás obohatí a vy ji povýšíte!“

Albert pohøížen v myšlenky potøásl hlavou.

„Je ještì nìco jiného,“ pravil.

„Pøiznávám se,“ odvìtil na to Monte Cristo, „že stìží chápu ten odpor k mladé, bohaté a krásné dívce.“

„Oh, mùj Bože,“ namítl Morcerf, „ten odpor — je-li tu nìjaký — nepochází všechen s mé strany!“

„S èí strany tedy? Nebo jste mi øekl, že váš otec pøeje si ten sòatek.“

,,Se strany matèiny — a má matka má zrak bystrý a jistý. Nuže, ona tomu spojení nepøeje; je, nevím proè, jaksi zaujata proti Danglarsovým.“

„Oh,“ prohodil hrabì trochu nuceným tónem, ,,to je pochopitelné; paní hrabìnka Morcerfová, která je zosobnìná ušlechtilost, jemnost a noblesa, váhá ponìkud dotknouti se drsné, tìžkopádné nešlechtické ruky; to je pøirozené.“

„Nevím opravdu, je-li tomu tak,“ odvìtil Albert, „ale vím, že jak se zdá, uèiní ji ten sòatek, dojde-li k nìmu, nešastnou. Již pøed šesti týdny mìli jsme se všichni shromáždit a pojednat o té záležitosti; já však byl stižen takovou migrénou…“

„Opravdovou?“ poznamenal hrabì s úsmìvem.

„Oh, velmi opravdovou! Snad to byl strach… Slovem schùzka byla odložena na dva mìsíce. Není spìch, chápete; není mi ještì zplna dvacet jeden rok a Eugenii je teprve sedmnáct. Ale dva mìsíce vyprší pøíštím týdnem. Bude nutno se podrobiti. Nedovedete si pøedstaviti, drahý hrabì, v jakých jsem rozpacích… Ach, jak jste šasten, že jste volný!“

„Nuže, buïte také volný! Povìzte mi, prosím vás, co vám v tom mùže pøekážet?“

„Oh, pro mého otce bylo by to pøíliš veliké zklamání, kdybych se neoženil se sleènou Danglarsovou!“

„Ožeòte se s ní tedy,“ pravil hrabì s podivným trhnutím ramenou.

„Ano,“ namítl Morcerf, „pro mou matku nebude to však zklamání, nýbrž bolest.“

„Neožeòte se tedy s ní,“ pravil opìt hrabì.

„Uvidím, pokusím se, poradíte mi, není-li pravda, a bude-li vám možno, pomùžete mi z tìchto nesnází? Oh, myslím, že bych se radìji rozhnìval s hrabìtem, než bych zpùsobil své pøedobré matce zármutek!“

Monte Cristo se odvrátil; zdálo se, že je pohnut.

„Nu,“ pravil Debrayovi, sedícímu na konci salonu v hlubokém køesle a držícímu v pravé ruce tužku a v levé zápisník, „copak to dìláte? Náèrtek Poussina?“

„Já?“ opáèil klidnì Lucien. „Náèrtek? To tak! K tomu mám malbu pøíliš rád! Zabývám se nìèím zcela opaèným: ciframi.“

„Ciframi?“

„Ano, poèítám; týká se vás to nepøímo, vicomte; poèítám, co firma Danglarsova vydìlala pøi poslední haitské hausse: se dvou set šesti stouply papíry ve tøech dnech na ètyøi sta devìt a prozøetelný bankéø koupil mnoho po dvou stech šesti. Vydìlal tøi sta tisíc liber.“

„To není jeho nejlepší kousek,“ pravil Morcerf; „což nezískal letos milion španìlskými úpisy?“

„Poslyšte, mùj drahý, zde pan hrabì Monte Cristo vám øekne jako Italové:

Danaro e santia Metá della Metá.

(Peníze a svatost, polovina poloviny)

A i to je mnoho. Pokrèím také jen rameny, slyším-li takové historie.“

„Ale mluvil jste o Haiti,“ pravil Monte Cristo.

„Oh, Haiti, to je nìco jiného; Haiti je écarté francouzské ažiotáže. Mùžeme rádi hrát bouillotte, bláznit po whistu, zbožòovat boston a pøece se toho všeho nabažit; kdežto k écarté se vždycky vracíme: to je zákusek. Tak pan Danglars prodal vèera po ètyøech stech šesti a strèil do kapsy tøi sta tisíc frankù; kdyby byl poèkal do dneška, papíry klesly na dvì stì pìt, a místo aby vydìlal tøi sta tisíc frankù, byl by jich dvacet nebo dvacet pìt prodìlal.“

„A proè klesly papíry ze ètyø set devíti na dvì stì pìt?“ tázal se Monte Cristo. „Promiòte, ale v tìchto bursovních zápletkách jsem velkým nevìdomcem.“

„Protože zprávy jdou za sebou a nepodobají se sobì,“ odvìtil se smíchem Albert.

„Ale u èerta!“ prohodil hrabì. „Pan Danglars hraje o tøi sta tisíc frankù! Podle toho je tedy ohromnì bohat?“

„To nehraje on!“ živì zvolal Lucien. „To hraje paní Danglarsová; je opravdu neohrožená!“

„Ale vy, Luciene, jenž jste rozumný a jenž znáte malou stálost zpráv, nebo jste u pramene, mìl byste tomu zabránit,“ pravil Morcerf s úsmìvem.

„Jak bych to mohl, když toho její muž nedokáže?“ tázal se Lucien. „Znáte baronèinu povahu: nikdo na ni nemá vlivu a dìlá naprosto, jen co sama chce.“

„Ó, kdybych byl na vašem místì!“ prohodil Albert.

„Nuže?“

„Vyléèil bych ji; byla by to služba, prokázaná jejímu pøíštímu zeti.“

„Jak to?“

„Ach, mùj Bože, to je velmi snadné. Dal bych jí lekci.“

„Lekci?“

„Ano. Váš úøad ministerského sekretáøe èiní z vás velikou autoritu, pokud se týká zpráv; nemùžete ani úst otevøít, aby bursovní agenti co nejrychleji nestenografovali vašich slov; nechte ji prohrát asi sto tisíc frankù ráz naráz; to ji uèiní opatrnou.“

„Nerozumím,“ zamumlal Lucien.

„Je to pøece jasné,“ odvìtil mladý muž s prostoduchostí, jež neprozrazovala žádné strojenosti; „oznamte ji jednoho krásného dne nìco neslýchaného, nìjakou telegrafickou zprávu, kterou byste mohl jen vy sám vìdìt; na pøíklad že Jindøich IV. byl vèera vidìn u Gabriella; to požene papíry nahoru, ona na to bude spekulovat a jistì prohraje, když Beauchamp oznámí den na to ve svých novinách:

„Dobøe informované osoby nesprávnì tvrdí, že král Jindøich IV. byl pøedevèírem vidìn u Gabrielle; tento fakt se naprosto nezakládá na pravdì; král Jindøich IV. neopustil Nového mostu.“

Lucien se nucenì zasmál. Monte Cristo, aèkoli zdánlivì lhostejný, neztratil ani slova z toho hovoru a jeho pronikavé oko uhádlo dokonce i jisté tajemství v rozpacích sekretáøových.

Následkem tìchto svých rozpakù, které Albertovi nadobro ušly, zkrátil Lucien svou návštìvu.

Cítil se ve zøejmých nesnázích. Doprovázeje ho ke dveøím, promluvil k nìmu hrabì nìkolik slov tichým hlasem, na nìž Debray odpovìdìl:

„S radostí, pane hrabì, pøijímám.“

Hrabì vrátil se k mladému Morcerfovi.

„Když to uvážíte,“ pravil mu, „nemyslíte, že jste chybil, mluviv tak pøed panem Debrayem o své tchyni?“

„Hleïte, hrabì,“ pravil Morcerf, „nevyslovujte, prosím vás, toho slova pøedem.“

„Opravdu a bez pøehánìní: je hrabìnka tedy do té míry proti tomu sòatku zaujata?“

„Do té míry, že baronka pøichází k nám zøídka a že má matka nebyla, tuším, dvakrát za svého života u paní Danglarsové.“

„Nuže,“ pravil hrabì, „to mi tedy dodává odvahy mluvit s vámi otevøenì: pan Danglars je mým bankéøem, pan de Villefort zahrnul mne zdvoøilostmi a díky za službu, kterou mi šastná náhoda umožnila mu prokázat. Soudím z toho všeho na spoustu obìdù a rautù. Než, aby se nezdálo, že chci všecko okázale pøedstihnout, a kromì toho, chcete-li, abych si získal i zásluhu prvního kroku, zamýšlím shromážditi ve své vile v Auteuili pána a paní Danglarsovy a pána a paní de Villefort. Kdybych vás k tomu obìdu pozval, právì jako pana hrabìte a paní hrabìnku de Morcerf, mohlo by to vypadat jako jakási manželská schùzka, nebo by aspoò paní hrabìnka Morcerfová mohla na to tak pohlížet, zvláštì kdyby mi pan baron Danglars prokázal èest a pøivedl i svou dceru. Pak by vaše matka pojala ke mnì odpor a toho naprosto nechci; naopak, záleží mi na tom — a opakujte jí to po každé, kdykoli se naskytne pøíležitost — abych zanechal v ní co nejlepší dojem.“

„Vìru, hrabì,“ odpovìdìl Morcerf, „dìkuji vám za vaši upøímnost ke mnì a pøijímám vylouèení, jež mi nabízíte. Pravíte, že záleží vám na tom, abyste zanechal v mé matce co nejlepší dojem: vyvolal jste v ní dojem úžasný.“

„Myslíte?“ tázal se Monte Cristo se zájmem.

,,Oh, vím to jistì. Když jste onehdy od nás odešel, mluvili jsme o vás hodinu. Ale vracím se k pøedešlému. Nuže, kdyby se má matka mohla dovìdìt o této vaší pozornosti — a já odvážím se jí ji sdìlit — byla by vám za to nanejvýš vdìèná. Mùj otec by ovšem naopak zuøil.“

Hrabì dal se do smíchu.

„Nuže,“ pravil Morcerfovi, „jste tedy zpraven. Ale teï mi napadá: nebude zuøit jen váš otec; pán a paní Danglarsovi budou mne považovati za èlovìka velmi ošklivých zpùsobù. Vìdí, že stýkáme se s jistou dùvìrností, že jste dokonce mojí nejstarší paøížskou známostí, a nenajdou vás u mne. Otáží se, proè jsem vás nepozval. Hleïte se tedy opatøit nìjakým starším závazkem, který mìl by jakýsi vzhled pravdìpodobnosti a který mi podle možnosti sdìlíte lístkem. To víte, u bankéøù mají cenu jen psané vìci.“

„Uèiníme ještì nìco lepšího, pane hrabì,“ pravil Albert. „Moje matka chce se trochu nadýchat moøského vzduchu. Na který den je urèen váš obìd?“

„Na sobotu.“

„Dobrá, dnes je úterý; zítra veèer odjíždíme, pozítøí ráno budeme v Tréportu. Víte, pane hrabì, že jste roztomilý èlovìk, že tak lidem ponecháváte volnost jednání?“

„Já? Ceníte mne skuteènì výše, než zasluhuji; chci vám prokázati pozornost, nic víc.“

„Kdy jste rozeslal pozvání?“

„Právì dnes.“

„Dobrá. Bìžím k panu Danglarsovi a oznámím mu, že zítra odjíždíme, moje matka a já. Nevidìl jsem vás — následkem toho nevím o vašem obìdì.“

„Bláhový! A co Debray, který vás u mne právì vidìl?“

„Ach, pravda.“

„Naopak, vidìl jsem vás a pozval vás zde bez ceremonií; vy pak jste mi prostì odpovìdìl, že nemùžete být mým hostem, protože jedete do Tréportu.“

„Nuže, to je tedy ujednáno. Ale pøijdete k mé matce pøed zítøkem, hrabì?“

„Pøed zítøkem je to tìžké a pak bych také vpadl do vašich pøíprav k odjezdu.“

„Nuže, uèiòte nìco lepšího. Byl jste pouze roztomilým èlovìkem, pak byste byl rozkošným.“

„Co mám uèinit, abych dosáhl té výše?“

„Co máte uèinit?“

„Na to se ptám.“

„Jste dnes volný jako vzduch; pojïte se mnou k obìdu: budeme v úzkém kroužku, vy, moje matka a já. Sotva jste mou matku shlédl, nyní ji uvidíte zblízka. Je to žena pozoruhodná a lituji jen jediné vìci: že neexistuje jí podobná o dvacet let mladší; pøisahám vám, že pak byla by brzy jedna hrabìnka a jedna vicomtessa deMorcerf. Pokud se týká mého otce, s tím se neshledáte; má dnes schùzi a obìdvá u kancléøe. Pøijïte, pohovoøíme si o cestování. Vy, jenž vidìl jste celý svìt, budete nám vyprávìt o svých dobrodružstvích; sdìlíte nám pøíbìh té krásné Øekynì, která byla s vámi onehdy v Opeøe, již nazýváte svou otrokyní a s níž jednáte jako s princeznou. Budeme mluvit italsky, španìlsky. Hleïte, pøijmìte mé pozvání; moje matka vám bude vdìèná.“

„Tisíceré díky,“ odvìtil hrabì; „vaše pozvání je svrchovanì laskavé a lituji, že nemohu ho pøijmouti. Nejsem tak volný, jak se domníváte; naopak, mám nesmírnì dùležitou schùzku.“

„Ach, dejte si pozor; právì pøed chvílí jste mne nauèil, jak lze se, jde-li o obìd, zbaviti nepøíjemné vìci. Chci dùkaz. Nejsem na štìstí bankéøem jako pan Danglars, ale upozoròuji vás, že jsem právì tak nedùvìøivý jako on!“

„Dám vám dùkaz,“ pravil hrabì.

A zazvonil.

„Je to již po druhé, hrabì,“ poznamenal Morcerf, „co odmítáte obìdvat s mou matkou. V tom je jistý úmysl!“

Monte Cristo se zachvìl.

„Oh, tomu sám nevìøíte,“ pravil; „ostatnì hle, mùj dùkaz pøichází.“

Baptistin vstoupil a stanul v oèekávání u dveøí.

„Nevìdìl jsem pøedem o vaší návštìvì, viïte?“

„Vìru, jste tak neobyèejný èlovìk, že bych ani za to neruèil.“

„Ale nemohl jsem aspoò tušiti, že mne pozvete k obìdu.“

„Ach, pokud se toho týká, to pøipouštím.“

„Nuže, poslyšte, Baptistine… co jsem vám dnes ráno øekl, když jsem vás zavolal do své pracovny?“

„Abych dal zavøít dveøe pana hrabìte, jakmile odbije pìt hodin.“

„A dále?“

„Oh, pane hrabì…“ zvolal Albert.

„Ne, ne, chci se stùj co stùj zbavit té tajemné povìsti, jíž jste mne opøedl, drahý vicomte. Je pøíliš obtížno hrát vìènì Manfreda. Chci žít ve sklenìném domì. A dále… pokraèujte, Baptistine.“

„Dále, abych uvedl pouze pana majora Bartolomea Cavalcantiho a jeho syna.“

„Slyšíte, pana majora Bartolomea Cavalcantiho, muže z nejstarší italské šlechty a jehož le ïHozierem ráèil býti Dante: pamatujete se, èi snad se nepamatujete — v X. zpìvu Pekla. Kromì toho i jeho syna, roztomilého mladíka asi vašeho vìku, vicomte, jenž honosí se tímtéž titulem jako vy a jenž vstupuje do paøížské spoleènosti s otcovými miliony. Major pøivede mi dnes svého syna Andreu, contina, jak my v Itálii øíkáme. Svìøuje mi ho. Uvedu jej, zaslouží-li si toho. Pomùžete mi, není-li pravda?“

„Ovšemže. Ten major Cavalcanti je tedy vaším starým pøítelem?“ tázal se Albert.

„Kdepak! Je to dùstojný šlechtic, velmi zdvoøilý, velmi skromný, velmi diskrétní, jakých je v Itálii spousta mezi potomky starých rodù. Setkal jsem se s ním nìkolikrát, buï v Bologni, nebo ve Florencii, nebo v Lucce a nyní mne zpravil o svém pøíjezdu. Známí z cest jsou plni nárokù: žádají na nás na každém místì pozornost, kterou jsme jim prokázali kdysi náhodou; jako by civilisovaný èlovìk, který dovede prožít hodinu s kýmkoli, nemìl vždycky svou tajnou myšlenku! Ten dobrý major Cavalcanti jde se opìt podívat na Paøíž, kterou vidìl jen mimochodem za císaøství, když šel mrznout do Moskvy. Dám mu dobrý obìd, on mi nechá syna; slíbím mu, že budu nad ním bdíti, nechám hocha provádìt všecky hlouposti, jež mu napadnou, a budeme vyrovnáni.“

„Výbornì!“ pravil Albert. „Vidím, že jste vzácným vychovatelem. Tedy s bohem, v nedìli se vrátíme. Abych nezapomnìl, obdržel jsem zprávy od Franze.“

„Ach, skuteènì!“ zvolal Monte Cristo. „Líbí se mu poøád v Itálii?“

„Myslím, že ano, lituje však, že vy tam nejste. Píše, že jste byl sluncem Øíma a že je tam bez vás pochmurno. Nejsem si zcela jist, netvrdí-li dokonce, že prší.“

„Zmìnilo se tedy jeho mínìní o mnì?“

„Naopak, považuje vás stále tvrdošíjnì za svrchovanì fantastického; proto vás také lituje.“

„Je to roztomilý mladík, váš pøítel Franz!“ pravil Monte Cristo. „Cítil jsem k nìmu živou sympatii hned první veèer, když jsem ho vidìl hledajícího nìjakou veèeøi a když pøijal laskavì mou. Je, tuším, synem generála ïÉpinay?“

„Tak jest.“

„Téhož, jenž byl tak bídnì zavraždìn r. 1815.“

„Od bonapartistù.“

„Právì. Mám ho opravdu rád! Nechystá se pro nìho také nìjaký sòatek?“

„Ano, má si vzít sleènu de Villefort.“

„Opravdu?“

„Jako já si mám vzít sleènu Danglarsovu,“ odvìtil Albert se smíchem.

„Smìjete se…“

„Ano.“

„Proè se smìjete?“

„Smìji se, protože se mi zdá, že s té strany je právì tolik chuti k tomu sòatku, jako s druhé strany mezi sleènou Danglarsovou a mnou. Ale skuteènì, hrabì, mluvíme o ženách, jako mluví ženy o mužích; to jest neodpustitelné!“

Albert vstal.

„Odcházíte?“

„To je otázka! Dvì hodiny vás nudím a vy jste tak zdvoøilý, že se ptáte, odcházím-li! Opravdu, hrabì, jste nejzdvoøilejším mužem na svìtì! A jak jsou vaši sluhové vycvièeni! Zvláštì Baptistin! Nikdy jsem nemohl ani jediného takového najít. Moji jako by si brali pøíklad ze sluhù z Théatre Francais, kteøí, právì protože mají øíci jen jedno slovo, pøijdou je øíci až k rampì. Zbavíte-li se tedy kdy Baptistina, zamlouvám si u vás právo pøednosti.“

„Ujednáno, vicomte.“

„Poèkejte, to ještì není všecko: vyøiïte mou poklonu svému diskrétnímu Luèanu, šlechtici Cavalcante dei Cavalcanti. A kdyby náhodou stál na tom, oženiti svého syna, najdìte mu ženu velmi bohatou, velmi urozenou — aspoò po matce — a skuteènou baronku po otci. Já budu vám v tom nápomocen.“

„Oh, oh,“ divil se Monte Cristo, „myslíte to opravdu?''

„Ano.“

„Na mou vìru — nemá se na nic pøíštího pøísahat!“

„Ach, hrabì,“ zvolal Morcerf, „jakou službu byste mi prokázal a jak bych vás ještì stokrát víc miloval, kdybych díky vám zùstal ještì aspoò deset let svoboden!“

„Všecko je možno,“ odvìtil vážnì Monte Cristo.

A rozlouèiv se s Albertem, vrátil se do svého pokoje a udeøil tøikrát na kovovou desku.

Objevil se Bertuccio.

„Pane Bertuccio,“ pravil mu hrabì, „vìzte, že jsem sezval na sobotu spoleènost do svého domu v Auteuili.“

Bertuccio se lehce zachvìl.

„Dobøe, pane,“ pravil.

„Potøebuji vás,“ pokraèoval hrabì, „aby vše bylo slušnì pøipraveno. Je to dùm velmi krásný, nebo aspoò mùže být velmi krásný.“

„K dosažení toho bylo by tøeba všecko zmìnit, nebo èalouny jsou staré.“

„Dejte tedy nové, kromì jediných, totiž v ložnici, potažené èerveným damaškem: tu vùbec ponecháte pøesnì tak, jak je.“

Bertuccio se uklonil.

„Také zahrady se nedotknete; zato ale napøíklad s dvorem mùžete dìlat všecko, co chcete; bude mi i milo, bude-li k nepoznání zmìnìn.“

„Uèiním vše možné, aby byl pan hrabì spokojen; byl bych však jistìjší, kdyby mi pan hrabì ráèil øíci, jak si ten obìd pøedstavuje.“

„Opravdu, drahý pane Bertuccio,“ pravil hrabì, „od té doby, co jste v Paøíži, zdáte se mi nejistým, zmateným; cožpak mne již neznáte?“

„Jeho Excellence mohla by mi aspoò øíci, koho pøijme.“

„To ještì nevím a vy to také nepotøebujete vìdìt. Lucullus obìdvá u Luculla, to staèí!“

Bertuccio se uklonil a vyšel.

XVII.

MAJOR CAVALCANTl.

Ani hrabì, ani Baptistin nelhali, oznamujíce Morcerfovi návštìvu lucského majora, jež sloužila Monte Cristovi za záminku k odmítnutí obìda, který byl mu nabídnut.

Právì odbilo sedm hodin a pan Bertuccio, øídì se rozkazem, jejž byl obdržel, odejel již pøede dvìma hodinami do Auteuil, když zastavil se pøed vraty domu fiakr, který, jako by se stydìl, ihned se opìt vzdálil, jakmile složil na zemi asi dvaapadesátiletého muže, odìného oním zeleným kabátem s èernými šòùrami, které, jak se zdá, nikdy v Evropì nevyhynou. Široké kalhoty z modrého sukna, boty ještì dosti èisté, aèkoli nejistého lesku a ponìkud pøíliš silných podrážek, jelení rukavice, klobouk, pøipomínající tvarem klobouk èetnický, èerný límec s bílým vyšívaným okrajem, jenž, kdyby ho jeho majitel nebyl nosil ze své plné a vlastní vùle, mohl být považován za obojek: takový byl malebný úbor, v nìmž dostavil se novì pøíchozí, který, zazvoniv u møíže, tázal se vrátného, bydlí-li v 30 èísle na Elysejských Polích pan hrabì de Monte Cristo. Na kladnou odpovìï vrátného vstoupil, zavøel za sebou dveøe a zamíøil k domovnímu schodišti. Malá hranatá hlava mužova, prokvetlé vlasy a husté šedivé kníry bylý znameními, podle nichž poznal jej Baptistin, jenž znal pøesný popis návštìvníkovy osoby a jenž oèekával ho dole ve vestibulu. Jakmile také pøíchozí pronesl své jméno pøed dùvtipným sluhou, hned byl Monte Cristo zpraven o jeho pøíchodu.

Cizinec byl uveden do nejjednoduššího salonu. Hrabì ho tam oèekával a šel mu vstøíc s úsmìvnou tváøí.

„Ach, buïte vítán, drahý pane,“ pravil mu. „Èekal jsem na vás.“

„Skuteènì?“ tázal se Luèan. „Vaše Excellence na mne èekala?“

„Ano, byl jsem zpraven, že pøijedete dnes v sedm hodin“

„Že pøijdu? Byl jste tedy zpraven?“

„Urèitì.“

„Ach, tím líp! Pøiznávám se, že jsem se obával, aby nebylo opomenuto tohoto malého opatøení.“

„Jakého?“

„Podat vám zprávu.“

„Oh, kdepak!“

„Ale jste si jist, že se nemýlíte?“

„Jsem si tím jist.“

„Oèekávala Vaše Excellence dnes v sedm hodin skuteènì mne?“

„Vás, skuteènì. Ostatnì, pøesvìdème se.“

„Oh, není tøeba, oèekával-li jste mne,“ pravil Luèan.

„Nikoli, nikoli,“ trval na svém Monte Cristo.

Luèan zdál se ponìkud znepokojen.

„Hleïme,“ pravil Monte Cristo, „což nejste pan markýz Bartolomeo Cavalcanti?“

„Bartolomeo Cavalcanti,“ opakoval Luèan radostnì, „je tomu tak.“

„Bývalý major ve službách Rakouska?“

„Byl jsem skuteènì majorem?“ tázal se bázlivì starý vojín.

„Ano,“ pøisvìdèil Monte Cristo, „majorem. Tak se øíká ve Francii hodnosti, kterou jste zaujímal v Itálii.“

„Dobrá,“ pravil Luèan, „já si nic lepšího nepøeji, víte, já…“

„Ostatnì sem nepøicházíte ze svého vlastního popudu,“ pokraèoval Monte Cristo.

„Oh, zajisté.“

„Jste mi nìkým poslán.“

„Ano.“

„Tím výborným abbém Busonim.“

„Tak jest!“ zvolal major radostnì.

„A máte dopis?“

„Zde jest.“

„Nu, tak vidíte. Dejte mi jej.“

A Monte Cristo vzal dopis, otevøel jej a pøeèetl.

Major pohlížel na hrabìte velkýma, udivenýma oèima, které obracely se zvìdavì na všecky strany komnaty, nezmìnitelnì však se vracejíce k jejímu majiteli.

„Je to tak… ten drahý abbé… major Cavalcanti, dùstojný šlechtic z Luccy, potomek florentských Cavalcantiù,“ pokraèoval Monte Cristo, èta, „vládnoucí jmìním pùl milionu dùchodù.“

Monte Cristo zvedl oèi od papíru a poklonil se.

„Hrome, pùl milionu,“ pravil, „mùj drahý pane Cavalcanti!“

„Stojí tam pùl milionu?“ tázal se Luèan.

„Èerné na bílém. A jistì je to pravda; abbé Busoni je muž, který zná nejlépe všecka veliká jmìní Evropy.“

„Nu, tak tedy pùl milionu,“ pravil Luèan. „Ale nevìdìl jsem na mou èest, že je to tak mnoho.“

„Protože máte intendanta, který vás okrádá; to víte, drahý pane Cavalcanti, s tím se musí poèítat.“

„Otevøel jste mi oèi,“ pravil vážnì Luèan; „vyhodím toho chlapa.“

Monte Cristo pokraèoval:

„A kterému chybí jen jediné, aby byl šasten.“

„Oh, ano, mùj Bože, jen jediné!“ pronesl Luèan s povzdechem.

,,Najít opìt zbožòovaného syna.“

„Zbožòovaného syna!“

„Jejž uloupili mu v mládí nìjací nepøátelé jeho vznešené rodiny, nebo cikáni.“

„U vìku pìti let, pane,“ pravil Luèan s hlubokým vzdechem a zvedaje oèi k nebi.

„Ubohý otèe!“ pravil Monte Cristo.

Hrabì pokraèoval:

„Vracím mu nadìji, vracím mu život, pane hrabì, oznamuje mu, že vy mùžete mu pomoci najít syna, kterého po patnáct let marnì hledá.“

Luèan pohlédl na Monte Crista s nepopsatelným výrazem neklidu.

„To mohu,“ pravil Monte Cristo.

Major se vztyèil.

„Ach, ach!“ zvolal, „List je tedy až do konce pravdivým?“

„Což jste o tom pochyboval, drahý pane Bartolomeo?“

„Nikoli, nikterak! Jak bych mohl pochybovat! Muž tak vážný, muž tak nábožné povahy jako abbé Busoni nikdy by si nedovolil podobného žertu. Ale neèetl jste všecko, Excellenci.“

„Ach, pravda,“ pøisvìdèil Monte Cristo, ,,je zde douška.“

„Ano,“ opakoval Luèan, „… je… tam… douška.“

„Abych neobtìžoval majora Cavalcantiho pøemisováním kapitálu u jeho bankéøe, posílám mu smìnku na dva tisíce frankù na výlohy cestovní a otvírám mu u vás úvìr na ètyøicet osm tisíc frankù, které mi ještì dluhujete.“

Major se zøejmou úzkostí sledoval oèima doušku.

„Dobrá!“

To bylo vše, co hrabì øekl.

„Øekl dobrá,“ šeptal si Luèan. „Tedy… pane…“ promluvil opìt.

„Tedy…?“ tázal se Monte Cristo.

„Tedy, ta douška…“

„Nuže, ta douška…?“

„Je vámi pøijata právì tak pøíznivì jako ostatní obsah dopisu?“

„Zajisté. Pojí nás èíslice, abbého Busoniho a mne; nevím, je-li to pøesnì ètyøicet osm tisíc frankù, jež mu dluhuji, ale nehledíme mezi sebou na nìjakou tu bankovku. Vy jste tedy pøikládal velikou dùležitost té doušce, drahý pane Cavalcanti?“

„Pøiznávám se vám,“ odpovìdìl Luèan, „že chovaje plnou dùvìru v podpis abbého Busoniho, neopatøil jsem se jinými prostøedky, takže kdyby mi tento pramen selhal, octl bych se v Paøíži ve velikých nesnázích.“

„Eh, jdìte! Cožpak se mùže muž jako vy octnouti nìkde v nesnázích?“ pravil Monte Cristo.

„Hrome, neznaje nikoho,“ prohodil Luèan.

„Ale vy pøece jste znám.“

„Ano, já jsem znám, takže…“

„Dokonèete, drahý pane Cavalcanti!“

„Takže mi vyplatíte tìch ètyøicet osm tisíc frankù?“

„Na vaše první požádání.“

Major vyjevenì vyvalil oèi.

„Ale sednìte pøec,“ pravil Monte Cristo; „nevím opravdu, co dìlám… nechávaje vás stát ètvrt hodiny!“

„Na tom nezáleží.“

Major pøitáhl si køeslo a usedl.

„A nyní,“ tázal se hrabì, „nechtìl byste si nìèím posloužit? Sklenku xeresu, porta, alicante?“

„Alicante, chcete-li být tak laskav, to je moje nejmilejší víno.“

„Mám výborné. Se sucharem, není-li pravda?“

,,Se sucharem, musí-li to být.“

Monte Cristo zazvonil.

Objevil se Baptistin.

Hrabì pøistoupil k nìmu.

„Nuže?“ tázal se potichu.

„Ten mladý muž je zde,“ odvìtil rovnìž tak komorník.

„Dobøe; kam jste ho uvedl?“

„Do modrého salonu, jak Jeho Excellence naøídila.“

„Výbornì. Pøineste alicantské a suchary.“

Baptistin se vzdálil.

„Opravdu,“ pravil Luèan, „jsem pln rozpakù, že vám pùsobím takové obtíže.“

„Eh, jdìtež!“ prohodil Monte Cristo.

Baptistin vrátil se se sklenkami, vínem a suchary.

Hrabì naplnil jednu èíši a do druhé nalil jen nìkolik kapek rubínové tekutiny, obsažené v láhvi, pokryté pavuèinami a všemi ostatními známkami, které prozrazují stáøí vína mnohem lip než vrásky stáøí èlovìka.

Major neváhal pøi výbìru, uchopil plnou sklenici a suchar.

Hrabì rozkázal Baptistinovi postavit podnos na dosah hostovy ruky a host zaèal ochutnávati alicante po malých douškách. Pak stáhl znalecky tváø s výrazem uspokojení a s chutí ponoøil suchar do sklenky.

„Vy jste tedy, pane, obýval Luccu,“ zaèal opìt Monte Cristo, „byl jste bohat, jste šlechtic, tìšil jste se všeobecné vážnosti, mìl jste vše, co mùže uèinit èlovìka šastným.“

„Vše, Excellenci,“ pravil major, polykaje suchar; „naprosto vše.“

„A jen jedna vìc chybìla k vašemu štìstí.“

„Jen jediná,“ pøisvìdèil Luèan.

„Abyste totiž opìt našel své dítì.“

„Ach,“ odvìtil major, bera si druhý suchar; „to mi však za to chybìlo tím více.“

Bodrý Luèan zvedl oèi k nebi a snažil se povzdechnout.

„A nyní, hleïte, drahý pane Cavalcanti,“ pravil Monte Cristo, „co to bylo zaè, ten tak oplakávaný syn? Nebo bylo mi øeèeno, že jste zùstal svobodným.“

,,Lidé se tak domnívali, pane,“ odvìtil major, „a i já sám…“

„Ano,“ pøerušil jej Monte Cristo, „vy sám podporoval jste tuto jejich domnìnku. Høích mládí, jejž chtìl jste zatajit všem oèím.“

Luèan se vztyèil, vzal na sebe co nejklidnìjší a nejdùstojnìjší výraz, sklopiv zároveò skromnì oèi, buï aby mohl lépe zachovat rozvahu, nebo aby napomohl své obraznost; pøi tom však stále pohlížel úkradkem na hrabìte, jehož stereotypní úsmìv prozrazoval stále tutéž laskavou zvìdavost.

„Ano, pane,“ pøisvìdèil, „chtìl jsem zatajit ten poklesek všem oèím.“

„Ne k vùli sobì,“ mluvil dále Monte Cristo, „nebo muž je nad takové vìci povznesen.“

„Oh, ne, naprosto ne kvùli sobì,“ odtušil major s úsmìvem, potøásaje hlavou.

„Ale k vùli jeho matce,“ pravil hrabì.

„K vùli jeho matce!“ zvolal Luèan, bera tøetí suchar. ,,K vùli jeho ubohé matce!“

„Pijte pøec drahý pane Cavalcanti,“ pobízel jej Monte Cristo, nalévaje mu druhou sklenici alicante; „pohnutí vás dusí.“

„K vùli jeho ubohé matce!“ šeptal Luèan, zkoušeje, nepodaøí-li se jeho úsilí vydobýti falešnou slzu z koutka oka.

„Která tuším patøila k jedné z prvních italských rodin.“

„Fiesolská patricijka, pane hrabì, fiesolská patricijka!“

„A jmenovala se?“

„Vy si pøejete znát její jméno?“

„Oh, mùj Bože,“ prohodil Monte Cristo, „nemusíte mi je ani øíkat, znám je.“

„Pan hrabì ví všecko,“ pravil Luèan, uklánìje se.

„Oliva Corsinari, není-li pravda?“

„Oliva Corsinari!“

„Markýza?“

„Markýza!“

„A dokonce jste se s ní pøece oženil, pøes odpor rodiny, není-li pravda?“

„Ano, mùj Bože, uèinil jsem to.“

„A pøinášíte svoje listiny v poøádku?“ tázal se Monte Cristo.

„Jaké listiny?“ tázal se Luèan.

„Nu, oddávací list s Olivou Corsinari a køestní list dítìte.“

„Køestní list dítìte?“

„Køestní list Andrey Cavalcantiho, vašeho syna; což se nejmenuje Andrea?“

„Myslím, že ano,“ pøisvìdèil Luèan.

„Jak, myslíte?“

„Vìru, neodvažuji se to tvrditi; je to tak dávno, kdy se ztratil.“

„To je pravda,“ souhlasil Monte Cristo. „Máte tedy všecky ty papíry?“

„Pane hrabì, s politováním musím vám oznámiti, že, nebyv upozornìn, že mám se tìmi listinami opatøiti, nevzal jsem jich s sebou.“

„Ach, hrome!“ prohodil Monte Cristo.

„Jsou tedy skuteènì nutny?“

„Nevyhnutelny!“

Luèan si mnul èelo.

„Ach, per Baccho!“ pravil. „Nevyhnutelny!“

„Ovšem, kdyby tu vznikla nìjaká pochyba o platnosti vašeho sòatku, o legitimitì dítìte!“

„To je pravda,“ pøisvìdèil Luèan, „mohly by vzniknout pochybnosti.“

„To by bylo mrzuté pro toho mladíka.“

„To by bylo fatální.“

„Mohlo by mu to zkazit nìjaký skvìlý sòatek.“

„O peccato!“

,,To víte, ve Francii jsou pøísni. Nestaèí, jít jen ke knìzi, jako v Itálii, a øíci mu: „Milujeme se, oddejte nás.“ Ve Francii je také obèanský sòatek a k obèanskému sòatku je tøeba listin, stvrzujících identitu.“

„To je neštìstí, že tìch listin nemám!“

„Na štìstí mám je já,“ pravil Monte Cristo.

„Vy?“

„Ano.“

„Vy je máte?“

„Mám je.“

„Ach, na mou vìru,“ pravil Luèan, který, vida, že úèel jeho cesty je zmaøen nedostatkem listin, bál se, aby to opomenutí nepøivodilo mu nìjakých nesnází vzhledem k ètyøiceti osmi tisícùm frankù; „ach, na mou vìru, to je štìstí! Ano,“ opakoval, „je to štìstí, nebo já bych na to nebyl pamatoval.“

„Nu, to si myslím, nemùže se pamatovat na všecko. Abbé Busoni na štìstí pamatoval na to za vás.“

„Podívejme se, ten drahý abbé!“

„Je to obezøetný èlovìk.“

„Je to obdivuhodný èlovìk!“ pravil Luèan. „A on vám je poslal?“

„Zde jsou.“

Luèan sepjal ruce na znamení obdivu.

„Byl jste oddán s Olivou Corsinari v chrámì svatého Pavla v Monte Cattini; zde je knìzovo stvrzení.“

„Ach, opravdu, zde je!“ zvolal major, pohlížeje na nì s údivem.

,,A zde je køestní list Andrey Cavalcantiho, vydaný faráøem ze Saravezzy.“

„Vše je v poøádku,“ pravil major.

„Vezmìte si tedy ty listiny, co bych já s nimi dìlal; dáte je svému synovi, který si je peèlivì uloží.“

„To si myslím…! Kdyby je ztratil…“

„Nuže, kdyby je ztratil?“ tázal se Monte Cristo.

„Nu,“ dokonèil Luèan, „bylo by nutno tam psát a opatøení nových trvalo by velmi dlouho.“

„Bylo by to skuteènì obtížné,“ pravil Monte Cristo.

„Takøka nemožné,“ odvìtil Luèan.

„Jsem velmi rád, že chápete cenu tìch listin.“

„To jest, považuji je za nezaplatitelné.“

„A nyní,“ zaèal opìt Monte Cristo, „pokud se týká mladíkovy matky …“

„Pokud se týká mladíkovy matky…“ opakoval major neklidnì.

„Pokud se týká markýzy Corsinari.“

„Mùj Bože,“ pravil Luèan, pod jehož kroky zdály se rùsti obtíže, „což jí bude tøeba?“

„Ne,“ odtušil Monte Cristo; „ostatnì, což nezaplatila…?“

„Tak jest, tak jest,“ pravil major, „zaplatila…“

,,… svou daò pøírodì?“

„Bohužel, ano,“ živì zvolal Luèan.

„Vìdìl jsem to,“ øekl opìt Monte Cristo. „Zemøela pøed desíti roky.“

„A já dosud oplakávám její smrt, pane,“ pravil major, vytahuje z kapsy kostkovaný kapesník a utíraje si støídavì nejprve levé a pak pravé oko.

„Co dìlat,“ prohodil Monte Cristo; „jsme všichni smrtelní. A nyní, drahý pane Cavalcanti… víte, bylo by zbyteèno, aby nìkdo ve Francii vìdìl, že jste byl odlouèen od svého syna po patnáct let. Ty historie s cikány, kradoucími dìti, netìší se u nás velké oblibì. Poslal jste ho na vychování do nìjakého venkovského ústavu a chcete, aby se jeho výchova dokonèila v paøížské spoleènosti. Proto opustil jste Via-Raveggio, které obýváte od smrti své ženy. To postaèí.“

„Myslíte?“

„Rozhodnì.“

„Velmi dobøe!“

„A kdyby se nìkdo nìco dovìdìl o tom odlouèení?“

„Ach, ano, co bych øekl?“

„Že nevìrný vychovatel, zaprodaný nepøátelùm vaší rodiny…“

„Corsinariùm ?“

„Zajisté… unesl dítì, aby vaše jméno vyhynulo.“

„Ovšem, vždy to je jediný syn.“

„Nuže, a nyní, když jsme se dohovoøili, když vaše osvìžená pamì vás již nezradí, uhodnete nepochybnì, že jsem vám pøipravil pøekvapení?“

„Pøíjemné?“ tázal se Luèan.

„Oh,“ pravil Monte Cristo, „vidím dobøe, že otcovo oko lze právì tak tìžko oklamat jako srdce!“

„Hm,“ odkašlal major.

„Nìkdo vám to prozradil, viïte, nebo spíše vy sám jste uhodl, že je zde?“

„Kdo, zde?“

„Vaše dítì, váš syn, váš Andrea.“

„Uhodl jsem to,“ odvìtil Luèan s nejvìtší lhostejností na svìtì. „On tedy je zde?“

„Právì zde,“ pravil Monte Cristo; „komorník, vstoupiv sem pøed chvílí, oznámil mi jeho pøíchod.“

„Ach, velmi dobøe! Ach, velmi dobøe!“ zvolal major, utahuje pøi každém výkøiku šòùry svého kabátce.

„Mùj drahý pane,“ pravil Monte Cristo, „chápu zcela vaše pohnutí, je vám tøeba èasu ke vzpamatování se. Chci také pøipravit mladého muže na to tak toužené shledání, nebo pøedpokládám, že je právì tak netrpìliv jako vy.“

„To si myslím,“ pravil Cavalcanti.

„Nuže, za malou ètvrthodinku jsme vám k službám.“

„Vy mi ho tedy pøivedete? Vy budete do té míry laskav, že mi ho pøedstavíte sám?“

„Ne, nechci se vtírat mezí otce a syna. Budete sami, pane majore. Ale buïte kliden; i v pøípadì, že by hlas krve zùstal nìm, nemùžete se zmýlit: vejde tìmito dveømi. Je to krásný rusý mladík, snad trochu až pøíliš rusý, velmi pøíjemných zpùsobù. Uvidíte.“

„Ale abych nezapomnìl…“ zaèal opìt major. „Víte, že jsem vzal s sebou pouze ty dva tisíce frankù, které mi poslal abbé Busoni. Vynaložil jsem je na cestu a…“

„A potøebujete penìz… to je zcela správné, drahý pane Cavalcanti. Hleïte, abychom to zaokrouhlili, zde je osm tisícovek.“

Majorovy oèi zasvítily jako karbunkuly.

„Nyní vám ještì dluhuji ètyøicet tisíc frankù,“ pravil Monte Cristo.

„Pøeje si vaše Excellence kvitanci?“ tázal se major, zastrkuje bankovky do vnitøní kapsy kabátu.

„K èemu?“ odvìtil hrabì.

„Nu, abyste se jí mohl vykázat abbému Busonimu.“

„Nuže, dáte mi tedy kvitanci na celý obnos, až obdržíte posledních ètyøicet tisíc frankù. Mezi èestnými lidmi jsou taková opatøení zbyteèná.“

„Ach, ano, pravda,“ pravil major. „Mezi èestnými lidmi.“

„A nyní poslední slovo, markýzi.“

„Mluvte.“

„Dovolíte malou radu, není-li pravda?“'

„Jak by ne! Žádám o ni.“

„Nebylo by chybou, kdybyste odložil tento kabátec.“

„Opravdu?“ divil se major, pohlížeje na svùj oblek s jistou zálibou.

„Ano. Ve Via-Reggio se to sice ještì nosí, ale v Paøíži již dávno vyšel tento úbor z módy pøese všecku svou eleganci.“

„To je mrzuté,“ pravil Luèan.

„Oh, záleží-li vám na nìm, obleèete jej zas pøi odjezdu.“

„Ale co zde budu nosit?“

,,Co najdete ve svých zavazadlech.“

„Jak to, v mých zavazadlech? Mám jen vak.“

„S sebou, ovšem. Proè byste se obtìžoval. Ostatnì starý voják rád cestuje se skrovným zavazadlem.“

„Nu, právì proto jsem…“

„Ale jste obezøetný muž a poslal jste svá zavazadla pøedem. Došla vèera do hotelu des Princes v ulici Richelieu. Tam jste si totiž najal byt.“

„Tedy v tìch zavazadlech…?“

„Pøedpokládám, že jste byl tak opatrný a dal do nich svým komorníkem složit vše, co potøebujete: obèanské úbory i uniformy. Pøi velkých pøíležitostech obleèete uniformu, to se dobøe vyjímá. Nezapomeòte na køíž. Ve Francii se mu sice smìjí, ale nosí ho stále.“

„Výbornì, výbornì, výbornì!“ opakoval major, pøicházeje z vytržení do vytržení.

„A nyní,“ pravil Monte Cristo, „obròte své srdce proti pøíliš živému pohnutí a pøipravte se, drahý pane Cavalcanti, na shledání se svým synem Andreou.“

A pozdraviv pøívìtivì nadšeného Luèana, Monte Cristo zmizel za portièrou.

XVIII.

ANDREA CAVALCANTI.

Hrabì de Monte Cristo vstoupil do vedlejší komnaty, již Baptistin oznaèil jménem modrého salonu a kde oèekával ho mladý muž nenuceného chování a dosti elegantního zevnìjšku. Pøed pùl hodinou vysadil ho námezdný koèár pøed vrata hotelu a Baptistin poznal jej beze všech obtíží. Byl to bez odporu onen veliký, mladý muž s plavými vlasy, rusými vousy a èernýma oèima, jehož rùžovì nadechnutá ple a oslnivì bílá kùže mu byly hrabìtem oznaèeny.

Když hrabì vkroèil do salonu, byl mladík nedbale rozložen na pohovce a roztržitì si poklepával na nohu bambusovou hùlkou se zlatým knoflíkem.

Spatøiv Monte Crista, rychle vstal.

„Pan hrabì de Monte Cristo?“ pravil.

„Ano, pane,“ odtušil hrabì. „A já tuším mám èest mluvit s panem vicomtem Andreou Cavalcantim?“

„Vicomte Andrea Cavalcanti,“ opakoval mladý muž, doprovázeje svá slova nenucenou poklonou.

„Máte se, tuším, prokázat nìjakým listem,“ pravil Monte Cristo.

„Nezmínil jsem se o nìm jen pro podpis, který se mi zdál podivným.“

„Simbad námoøník, není-li pravda?“

„Tak jest. Ježto však jsem nikdy žádného Simbada námoøníka nikde nepoznal, kromì v Tisíci a jedné noci…“

„Nuže, je to jeden z jeho potomkù, mùj pøítel, velmi bohatý Anglièan, více než originelní, takøka abnormální, jehož pravé jméno je lord Wilmore.“

„Ach, tím se mi všecko vysvìtluje,“ pravil Andrea. „Pak je vše v poøádku. Je to týž Anglièan, kterého jsem poznal… v… ano, velmi dobøe…! Pane hrabì, jsem vám k službám.“

„Je-li to, co mám èest od vás slyšeti, pravdivé,“ odvìtil hrabì s úsmìvem, „doufám, že podáte mi laskavì nìjaké bližší zprávy o sobì a své rodinì.“

„S radostí, pane hrabì,“ odvìtil mladý muž s obratností, jež svìdèila o jeho dobré pamìti. „Jsem, jak jste sám øekl, vicomte Andrea Cavalcanti, syn majora Bartolomea Cavalcantiho, potomka Cavalcantiù, zapsaných ve florentské zlaté knize. Naše rodina, aèkoli stále ještì velmi bohatá, nebo mùj otec má pùl milionu dùchodu, byla stižená mnohými ranami a já sám, pane, byl jsem u vìku pìti èi šesti let unesen nevìrným vychovatelem, takže jsem po celých patnáct let nespatøil svého rodného otce. Od doby, kdy dospìl jsem k rozumu, kdy stal jsem se volným a vlastním svým pánem, stále ho hledám, ale marnì. Koneènì mi tento list vašeho pøítele Simbada oznamuje, že je v Paøíži, a dává mi právo obrátit se na vás se žádostí o zprávu o nìm.“

„Vše, co mi vyprávíte, pane, je velmi zajímavé,“ pravil hrabì, pohlížeje se zlovìstnou spokojeností na tu pùvabnou tváø, mající ráz krásy zlého andìla, ,,a uèinil jste velmi dobøe, že jste se ve všem øídil doporuèením mého pøítele Simbada, nebo váš otec je skuteènì zde a hledá vás.“

Od svého pøíchodu do salonu nespustil hrabì s jinocha oèí; obdivoval bezpeènost jeho pohledu a jistotu jeho hlasu. Avšak pøi tìch tak pøirozených slovech: ,,Váš otec je skuteènì zde a hledá vás,“ mladý Andrea vyskoèil a zvolal:

„Mùj otec! Mùj otec zde?“

„Ovšem,“ pøisvìdèil Monte Cristo, „váš otec, major Bartolomeo Cavalcanti.“

Výraz hrùzy, objevivší se v mladíkových rysech, zmizel témìø ihned.

„Ach, ano, pravda,“ promluvil, „major Bartolomeo Cavalcanti. Pravíte, pane hrabì, že je zde, ten drahý otec?“

„Ano, pane. A dodám dokonce, že jsem ho pøed okamžikem opustil a že pøíbìh, jejž vyprávìl mi o tom milovaném, kdysi ztraceném synu, mne velmi dojal. Opravdu, jeho bolest, jeho obavy, jeho nadìje, vztahující se k tomu pøedmìtu, byly by s to, vyplnit dojemnou báseò. Koneènì obdržel jednoho dne zprávy, oznamující mu, že únosci jeho syna byli by ochotni ho vydat, nebo urèit místo, kde ho lze najíti, za dosti znaènou sumu. Ale nic toho dobrého otce nezadrželo; obnos poslán byl na hranice Piemontu i s vidovaným pasem pro Itálii. Byl jste, tuším, na jihu Francie?“

„Ano, pane,“ pøisvìdèil Andrea s jistými rozpaky ve tváøi; „ano, byl jsem na jihu Francie.“

„V Nizze mìl na vás èekati koèár.“

„Je tomu tak, pane. Dovezl mne z Nizzy do Janova, z Janova do Turínu, z Turínu do Chambéry, z Chambéry do Pont-de-Beauvoisinu a z Pont-de-Beauvoisinu do Paøíže.“

„Výbornì! Doufal stále, že se s vámi setká na cestì, nebo i on sám jel tím smìrem, a proto byl vám ten pochod pøedem tak ustanoven.“

„Ale i kdyby se se mnou byl setkal,“ namítl Andrea, „pochybuji, že by mne byl ten drahý otec poznal; zmìnil jsem se ponìkud od té doby, co mne ztratil s oèí.“

„Oh, hlas krve!“ pravil Monte Cristo.

„Ach, ano, pravda,“ odtušil mladý muž; „na hlas krve jsem nemyslil.“

,,A nyní,“ ujal se opìt slova Monte Cristo, „jediná vìc znepokojuje markýze Cavalcantiho, co jste totiž dìlal po celou tu dobu, co jste byl od nìho odlouèen; jak s vámi jednali vaši pronásledovatelé, zachovávali-li k vám všechny ohledy, na nìž váš rod dává vám právo, a nezùstalo-li vám koneènì z toho duševního utrpení, jemuž byl jste vystaven — utrpení stokrát horšího než jsou muka tìlesná — nìjaké oslabení schopností, kterými vás pøíroda tak štìdøe obdaøila, a jste-li vy sám pøesvìdèen, že byste se mohl ujmouti a dùstojnì zachovávati spoleèenskou hodnost, jež vám náleží.“

„Pane,“ zakoktal mladý muž zmatenì, „doufám, že žádná nepravdivá zpráva…“

„Já? Já slyšel o vás po prvé od svého pøítele Wilmora, lidumila. Dovìdìl jsem se, že vás našel v nepøíjemném postavení, nevím jakém a netázal jsem se ho na to: nejsem zvìdav. Vaše neštìstí ho zajímalo, byl jste tedy zajímavý.

Øekl mi, že chtìl vám vrátit spoleèenské postavení, o které jste pøišel, že chtìl hledat a najít vašeho otce; hledal ho, našel ho, jak je vidìt, nebo otec je zde; koneènì mne vèera zpravil o vašem pøíjezdu a dal mi ještì nìjaké instrukce, týkající se vašeho jmìní; to je vše. Vím, že mùj pøítel Wilmore je originál, ale ponìvadž vím také, že je to muž jistý, bohatý jako zlatý dùl a který si proto mùže své výstøednosti dovolit, aniž by se jimi pøivedl na mizinu, slíbil jsem, že budu se jeho instrukcemi øíditi. A nyní, pane, neurazte se mou otázkou: ježto budu jaksi nucen vás trochu protìžovat, pøál bych si vìdìt, zdali neštìstí, které vás potkalo — neštìstí, nezávislé na vaší vùli a jež nikterak nezmenšuje mou vážnost k vám — neodcizilo vás ponìkud spoleènosti, v níž, díky svému jmìní a jménu mùžete hrát tak krásnou roli.“

„Pane,“ odvìtil mladý muž, pøicházeje tou mìrou, jak hrabì mluvil, opìt do své míry, „v tom ohledu se upokojte; lupièi, kteøí mne odlouèili od otce a kteøí mìli nepochybnì v úmyslu prodati mu mne pozdìji, jak to také uèinili, poèítali, že mají-li ze mne hodnì vytìžiti, musí mi ponechat všecku mou osobní hodnotu, ba, podle možnosti ještì ji zvìtšit; obdržel jsem tedy dosti dobré vychování a zlodìji dìtí zacházeli se mnou asi tak, jako se zacházelo v Malé Asii s otroky, jejichž pánové vzdìlávali je na gramatiky, lékaøe a filosofy, aby je potom mohli tím dráže prodat na trhu v Øímì.“

Monte Cristo usmál se spokojenì; jak se zdálo, neèekal tolik od Andrey Cavalcantiho.

„Ostatnì,“ pokraèoval mladý muž, ,,i kdybych mìl nìjaký nedostatek vychování, èi spíše spoleèenské sbìhlosti, nadìji se, že bude shovívavì omluven vzhledem k neštìstí, jež doprovázelo mùj pøíchod na svìt a pronásledovalo mé mládí.“

„Nu,“ prohodil nedbale Monte Cristo, „budete dìlat, co budete chtít, vicomte, nebo jste sám pánem a vás se to týèe. Ale na mou èest, já bych se naopak ani nezmínil o všech tìch dobrodružstvích. Vždy ten váš pøíbìh je hotový román a spoleènost, která zbožòuje romány, opatøené papírovou obálkou, ku podivu nedùvìøuje tìm, jež jsou vázány v živoucí kùži, i kdyby byly vyzlaceny, jako vy mùžete být. Na tuto obtíž dovolil bych si vás upozornit, pane vicomte; sotva byste nìkomu svou dojemnou historii sdìlil, již by kolovala po celém svìtì úplnì znetvoøena. Musil byste se stavìt do pózy Antonyho a doba Antonyù již ponìkud minula. Snad byste mìl úspìch jako zajímavost, ale každý nebývá rád støedem pozornosti a terèem vysvìtlivek. Možná, že by vás to unavilo.“

„Myslím, že máte pravdu, pane hrabì,“ pravil mladík bledna bezdìky pod neúprosným pohledem hrabìte Monte Crista; ,,je to velmi nepøíjemné.“

„Oh, není tøeba si to pøehánìt,“ odvìtil Monte Cristo, „nebo pak, chtìje se vyhnouti chybì, upadl byste v bláhovost. Je jen tøeba sestrojit si prostý plán, jak se chovat. A pro muže tak inteligentního, jako vy, je ten plán tím snadnìji pøijatelný, že vyhovuje vašim zájmùm. Bude nutno èestnými pøátelskými styky a svìdectvím potlaèit vše, co mùže být ve vaší minulosti temného.“

Andrea zøejmì ztratil sebevládu.

„Já bych se vám ovšem nabídl za obhájce a ruèitele,“ pokraèoval Monte Cristo, „ale u mne je to duševním zvykem pochybovat o svých nejlepších pøátelích, a potøebou, budit nedùvìru u jiných; hrál bych tedy úlohu, která mi nenáleží, jak øíkají herci, a vystavil bych se nebezpeèí, že budu vypískán, což je zbyteèno.“

„Pøes to však, pane hrabì,“ pravil Andrea odvážnì, „z ohledu na lorda Wilmora, který mne vám doporuèil…“

„Oh, zajisté,“ odtušil Monte Cristo; „ale lord Wilmore naznaèil mi, drahý pane Andreo, že jste mìl ponìkud bouølivé mládí. Oh,“ pokraèoval hrabì, spatøiv Andreovo hnutí, „nežádám na vás zpovìdi. Ostatnì, právì abyste nikoho nepotøeboval, povolali jsme z Luccy pana markýze Cavalcantiho, vašeho otce. Uvidíte ho, je ponìkud strojený, ponìkud prkenný, ale to je otázka uniformy. A až spoleènost zví, že byl osmnáct let ve službách Rakouska, omluví všecko; my neklademe celkem na Rakušany pøíliš velikých požadavkù. Slovem, je to velmi obstojný otec, ujišuji vás.“

„Ach, upokojujete mne, pane; opustil jsem ho již pøed tak dávnou dobou, že se na nìho naprosto nepamatuji.“

,,A pak víte, že pro velké jmìní mnoho se odpustí.“

„Mùj otec je tedy skuteènì bohat, pane?“

„Milionáø… pìt set tisíc liber renty.“

„Ocitnu se tedy,“ tázal se mladý muž úzkostlivì, „v postavení… pøíjemném?“

„Co nejpøíjemnìjším, mùj drahý pane; vymìøil vám padesát tisíc liber roèního dùchodu po dobu, co zùstanete v Paøíži.“

„V tom pøípadì tu zùstanu stále!“

„Eh, kdopak mùže ruèit za okolnosti, mùj drahý pane? Èlovìk míní a Pánbùh mìní…“

Andrea povzdechl.

„Ale peníze,“ pravil, „o nichž mluvíte, jsou mi aspoò zajištìny na celou tu dobu, co zùstanu v Paøíži… nepøinutí-li mne nìjaká okolnost, abych se vzdálil?“

„Oh, zcela bezpeènì!“

„Mým otcem?“ tázal se Andrea neklidnì.

„Ano, ale se zárukou lorda Wilmora, který na žádost vašeho otce otevøel vám úvìr pìti tisíc frankù mìsíènì u pana Danglarse, jednoho z nejjistìjších bankéøù v Paøíži.“

„A hodlá mùj otec zùstati dlouho v Paøíži?“ tázal se Andrea s neklidem.

„Pouze nìkolik dní,“ odpovìdìl Monte Cristo; „jeho služba nedovoluje mu vzdáliti se na déle než dva nebo tøi týdny.“

„Oh, ten drahý otec!“ zvolal Andrea zøejmì potìšen tím brzkým odjezdem.

„Proto také,“ pravil Monte Cristo, tváøe se, jako by se mýlil v pøízvuku tìch slov, „nechci ani o okamžik zpozdit chvíli vašeho shledání. Jste hotov obejmouti toho dùstojného pana Cavalcantiho?“

„Doufám, že o tom nepochybujete.“

„Nuže, vstupte tedy do salonu, mùj drahý pøíteli, najdete tam svého otce, který vás oèekává.“

Andrea se hrabìti hluboce uklonil a vešel do salonu.

Hrabì sledoval ho pohledem a jakmile ho ztratil s oèí, stiskl péro v jednom z obrazù, jenž, odlouèiv se od rámu, odkryl obratnì upravený otvor, jímž mohl pohled vniknouti do salonu.

Andrea zavøel za sebou dveøe a pokroèil k majorovi, jenž vstal, jakmile zaslechl zvuk blížících se krokù.

„Ach, mùj drahý pane otèe,“ pravil Andrea hlasitì, aby hrabì mohl to slyšet zavøenými dveømi, „jste to skuteènì vy?“

„Dobrý den, mùj drahý synu,“ odvìtil vážnì major.

„Po tolika letech odlouèení,“ promluvil opìt Andrea, pohlížeje stranou stále ke dveøím, „jaké štìstí, že se shledáváme!“

„Skuteènì, bylo to dlouhé rozlouèení!“

„Neobejmeme se, pane?“ pravil opìt Andrea.

„Jak chcete, synu,“ odtušil major.

A oba mužové se objali jako herci v Théatre Francais, totiž tak, že si vzájemnì pøesunuli hlavy pøes ramena.

„Tak jsme tedy opìt pohromadì!“ pravil Andrea.

„Jsme opìt pohromadì,“ opakoval major.

„A již nikdy se nerozlouèíme!“

„Tak jest; mám za to, mùj drahý synu, že považujete nyní Francii za svou druhou vlast?“

„Jisto jest,“ odvìtil mladý muž, „že bych byl zoufalý, kdybych byl nucen opustit Paøíž.“

„A já, chápete, nedovedl bych žít mimo Luccu. Vrátím se tedy do Itálie, jak jen budu moci.“

„Døíve však, než odjedete, pøedrahý otèe, odevzdáte mi zajisté papíry, jimiž budu moci snadno dokázati, z jaké krve pocházím.“

„Ovšemže, vždy schválnì proto pøicházím, a dalo mi pøíliš mnoho práce, než jsem vás našel, abych vám je odevzdal, než abychom se zaèali znovu hledat; to by zaujalo poslední zbytek mého života.“

„A ty listiny?“

„Zde jsou.“

Andrea žádostivì uchopil oddací list otcùv i svùj køestní list a když byl vše otevøel s dychtivostí u dobrého syna velmi pochopitelnou, prohlédl obì listiny se zbìhlostí a zkušeností, prozrazující velmi vycvièené oko a zároveò i nejživìjší zájem.

Když byl hotov, zazáøil mu na èele nevylíèitelný výraz radosti; pohlédnuv pak na majora s podivným úsmìvem, pravil výteènou toskánštinou:

„Ach, v Itálii tedy není žádných galejí…?“

Major se vztyèil.

„A proè to?“

„Že se tam beztrestnì vyrábìjí takovéto listiny. Za polovinu toho všeho, mùj pøedrahý otèe, poslali by nás ve Francii na pìt let na èerstvý vzduch do Toulonu.“

„Je libo?“ pravil Luèan, snaže se vzít na sebe majestátní výraz.

„Mùj drahý pane Cavalcanti,“ pravil Andrea, tiskna majorovu ruku, „kolik vám dali za to, abyste byl mým otcem?“

Major chtìl promluvit.

„Pst!“ pøerušil ho Andrea a ztlumiv hlas, pokraèoval:

„Dám vám pøíklad dùvìry: mnì platí padesát tisíc frankù roènì, abych byl vaším synem; proto chápete, že mi ani nenapadne popírat, že byste byl mým otcem.“

Major rozhlížel se neklidnì.

„Oh, nebojte se, jsme sami,“ pravil Andrea; „ostatnì mluvíme italsky.“

„Nuže,“ odvìtil Luèan, „já dostal padesát tisíc frankù jednou provždy.“

„Pane Cavalcanti,“ tázal se Andrea, „vìøíte v pohádky?“

„Jinak ne, ale nyní musím v nì vìøit.“

„Dostalo se vám tedy dùkazù?“

Major vytáhl ze svého sáèku hrst zlata.

„Hmatatelných, jak vidíte.“

„Myslíte tedy, že mohu vìøit slibùm, jež mi byly uèinìny?“

„Myslím.“

„A že ten dobrák hrabì je splní?“

„Na puntík. Ale víte, abychom dosáhli toho cíle, musíme hrát svou úlohu.“

„Jak jinak…“

„Já nìžného otce…“

„A já uctivého syna.“

„Když si oni tedy pøejí, abyste byl mým potomkem…“

„Kdo, oni?“

„To nevím, u èerta, ale ti, co vám psali. Což jste nedostal psaní?“

„Tak jest.“

„Od koho?“

„Od jistého Busoniho.“

„Kterého neznáte?“

„Kterého jsem jakživ nevidìl.“

„Co vám sdìloval ten dopis?“

„Neprozradíte mne?“

„To si dám pozor, máme spoleèné zájmy.“

„Ètìte tedy.“

A major podal mladíkovi dopis.

Andrea tiše èetl:

„Jste chud, oèekává vás bídné stáøí. Chcete se státi ne-li bohatým, aspoò neodvislým?

Odjeïte okamžitì do Paøíže a jdìte si vyžádat k panu hrabìti de Monte Cristo, Elysejské Pole, èíslo 30, svého syna, kterého jste mìl s markýzou de Corsinari a který vám byl uloupen ve vìku pìti let.

Syn ten se jmenuje Andrea Cavalcanti.

Abyste nepochyboval o úmyslu podepsaného, jenž pøeje si zavdìèiti se vám, najdete pøiložené:

1. Poukázku na dva tisíce ètyøi sta toskánských liber, splatných u pana Gozziho ve Florencii.

2. Doporuèující list k panu hrabìti de Monte Cristo, u nìhož poukazuji vám obnos ètyøiceti osmi tisíc frankù.

Dostavte se k hrabìti 26. kvìtna v sedm hodin veèer.

Podepsán: Abbé Busoni.“

„Je to to.“

„Jakže, je to to? Co tím chcete øíci?“ tázal se major.

„Chci øíci, že jsem obdržel podobný.“

„Vy?“

„Ano, já.“

„Od abbého Busoniho?“

„Ne.“

„Od koho tedy?“

„Od jednoho Anglièana, jistého lorda Wilmora, který dává si jméno Simbad námoøník.“

„A kterého neznáte o nic víc, než já abbého Busoniho?“

„Ó, ano, v tom jsem dále než vy.“

„Vy jste ho vidìl?“

„Ano, jednou.“

„Kde to?“

„Ach, to právì vám nemohu øíci; vìdìl byste toho tolik, co já, a to není tøeba.“

„A ten dopis vám sdìloval…?“

„Ètìte.“

„Jste chud a máte jen bídnou budoucnost: chcete míti jméno, být volný, být bohat?“

,,Hrome!“ prohodil mladý muž, kolébaje se na podpatcích. „Jako by bylo tøeba se na to ptát!“

„Vsednìte do poštovního vozu, který najdete pøipravený k odjezdu, vyjdete-li z Nizzy Janovskou branou. Jeïte pøes Turin, Chambéry a Pont-de-Beauvoisin. Dostavte se k panu hrabìti de Monte Cristo na Elysejských Polích, 26. kvìtna v sedm hodin veèer a otažte se ho na svého otce.

Jste synem markýze Bartolomea Cavalcantiho a markýzy Olivy Corsinari, jak potvrdí to listiny, jež budou vám markýzem odevzdány a jež vám dovolí vstoupiti pod tímto jménem do paøížské spoleènosti.

Roèní dùchod padesáti tisíc liber umožní vám plnit spoleèenské povinnosti.

Pøiložena poukázka na pìt tisíc liber splatných u pana Ferrey, bankéøe v Nizze, a doporuèující list na hrabìte de Monte Cristo, jenž obdržel ode mne plnou moc, peèovati o vaše potøeby.

Simbad námoøník

„Hm,“ prohodil major, „to je velmi krásné.“

„Viïte?“

„Byl jste u hrabìte?“

„Jdu právì od nìho.“

„A schválil to?“

„Všecko.“

„Rozumíte tady nìèemu?“

„Na mou vìru, ne.“

„Z toho všeho kouká, že nìkdo bude napálen.“

„V každém pøípadì nejste to vy, ani já.“

„To ne, rozhodnì.“

„Nu, a pak…?“

„Není nám nic po tom, není-li pravda?“

„Tak jest, to jsem právì chtìl øíci; vydržme až do konce a hrajme si do ruky.“

„Budiž; uvidíte, že jsem hoden vaší spoleènosti.“

„O tom jsem nepochyboval ani okamžik, mùj drahý otèe.“

„Prokazujete mi èest, mùj drahý synu.“

Monte Cristo zvolil si tento okamžik, aby se vrátil do salonu. Zaslechnuvše zvuk jeho krokù, vrhli se oba mužové sobì do náruèí; hrabì našel je v objetí.

„Nuže, pane markýzi,“ pravil Monte Cristo, „zdá se, že jste našel syna podle svého srdce!“

„Ach, pane hrabì, dusím se radostí.“

„A vy, mladý muži?“

„Ach, pane hrabì, zalykám se štìstím.“

„Šastný otèe! Šastné dítì!“ zvolal hrabì.

„Jediná vìc mne zarmucuje,“ pravil major, „že totiž musím tak brzy Paøíž opustit!“

„Oh, drahý pane Cavalcanti,“ pronesl hrabì, „doufám, že neodjedete døíve, dokud vás nepøedstavím nìkolika svým pøátelùm!“

„Jsem panu hrabìti k službám,“ pravil major.

„A nyní, mladý muži, zpovídejte se.“

„Komu?“

„Nu, svému panu otci; povìzte mu nìkolik slov o stavu svých financí.“

„U èerta!“ prohodil Andrea. „Dotýkáte se, pane hrabì, citlivé struny!“

„Slyšíte, majore?“ tázal se Monte Cristo.

„Ovšem, že slyším.“

„Ano, ale rozumíte?“

„Výbornì.“

„To drahé dítì praví, že potøebuje penìz.“

„A co myslíte, že mám dìlat?“

„Nu, dát mu je, hrome!“

„Já?“

„Ano, vy.“

Monte Cristo postavil se mezi oba muže.

„Tu máte!“ pravil Andreovi, vsunuje mu do ruky balíèek bankovek.

„Co je to?“

„Odpovìï vašeho otce.“

„Mého otce?“

„Ano, což jste mu nenaznaèil, že potøebujete penìz?“

„Ano. Nuže?“

„Nuže, uložil mi, abych vám toto odevzdal.“

„Na úèet mých dùchodù?“

„Ne, na výlohy se zaøízením.“

„Oh, drahý otèe!“

„Ticho!“ napomenul ho Monte Cristo. „Vidíte, že nechce, abych øekl, že je to od nìho.“

„Dovedu ocenit ten jemnocit,“ pravil Andrea, zastrkuje bankovky do malé kapsièky u kalhot.

„Dobøe,“ pravil Monte Cristo, „a nyní jdìte!“

„A kdy budeme mít èest uzøíti opìt pana hrabìte?“ tázal se Cavalcanti.

„Ach, ano,“ vzpomnìl si i Andrea; „kdy dostane se nám té cti?“

„V sobotu, chcete-li… ano… poèkejte… v sobotu. Pozval jsem nìkolik osob k obìdu do svého domu v Auteuili, la Fontainova ulice, èíslo 28, a mezi jinými i pana Danglarse, vašeho bankéøe; pøedstavím mu vás, musí vás oba poznat vzhledem k vyplácení penìz.“

„Slavnostní úbor?“ tázal se polohlasnì major.

„Slavnostní úbor: uniforma, køíž, krátké spodky.“

„A já?“ tázal se Andrea.

„Oh, vy velmi jednoduše: èerné spodky, lakýrky, bílou vestu, èerný nebo modrý frak, dlouhou vázanku; objednejte si šaty u Blina nebo Véroniqua. Neznáte-li jejich adresy, Baptistin vám ji dá. Èím menší nároky ve svém odìvu budete vystavovat na odiv, tím lepší dojem to pøi vašem bohatství vyvolá. Budete-li kupovat konì, jdìte k Devedeuxovi a faeton si vyberte u Baptista.“

„V kolik hodin se mùžeme dostavit?“ tázal se mladík.

„Asi k pùl sedmé.“

„Dobøe, budeme tam,“ pravil major, vztahuje ruku po klobouku.

Oba Cavalcantiové pozdravili hrabìte a vyšli.

Hrabì pøistoupil k oknu a vidìl je, jak kráèejí pøes dvùr, zavìšeni do sebe.

„Opravdu,“ pravil, „jsou to dva velicí bídáci! Škoda, že to není skuteènì otec a syn!“

Pak, po chvíli chmurného zamyšlení, dodal:

„Pùjdu k Morrelovùm; zdá se mi, že hnusem trpím ještì více než nenávistí.“

XIX.

VOJTÌŠKOVÉ POLE.

Nech dovolí nám naši ètenáøi, abychom je opìt uvedli k onomu ohrazenému poli, hranièícímu s domem pana de Villefort; za vraty, hustì zastínìnými kaštanovými stromy, najdeme opìt své známé osoby.

Tentokrát dostavil se Maximilien první. Pøitiskl oko k pøehradì a pátrá zrakem po stínu mezi stromy v hluboké zahradì, sluchem pak po zaskøípìní písku pod hedvábným støevíèkem.

Koneènì ozvalo se tak toužené zaskøípìní a místo jednoho stínu blížily se stíny dva. Opoždìní Valentinino bylo zpùsobeno návštìvou paní Danglarsové a Eugenie, návštìvou, která se protáhla až pøes hodinu, kdy byla Valentina oèekávána. Aby tedy nezmeškala svou schùzku, navrhla dívka sleènì Danglarsové procházku po zahradì, chtìjíc ukázati Maximilienovi, že zpoždìní, jímž on zajisté trpí, nestalo se její vinou.

Mladý muž vše pochopil s rychlostí intuice, jež je milujícím vlastní, a jeho srdci se ulehèilo. Ostatnì Valentina, aniž se pøiblížila na doslech, øídila procházku tak, aby ji Maximilien mohl vidìt pøecházet, a po každé, když šla mimo, zalétl smìrem ke vratùm její pohled, nepostøehnutý její spoleènicí, ale zachycený mladým mužem, kterému øíkal:

,,Buïte trpìliv, pøíteli; vidíte, že není to mou vinou.“

A Maximilien skuteènì èekal trpìlivì, podivuje se rozdílu mezi obìma dívkami: mezi tou rusovláskou nyvého pohledu a naklonìné postavy jako krásná smuteèní vrba, a onou brunetou hrdých oèí a vzrùstu pøímého jako topol. Rozumí se samo sebou, že ve srovnávání obou tìchto tak protilehlých povah všecka pøednost — aspoò v srdci mladého muže — pøipadala Valentinì.

Po pùlhodinové procházce se obì dívky vzdálily. Maximilien pochopil, že návštìva paní Danglarsové se skonèila.

Vskutku, okamžik nato, objevila se Valentina sama. Obávajíc se, aby nìjaký nediskretní pohled nesledoval jejího návratu, kráèela zvolna a místo aby zamíøila pøímo k vratùm, usedla na lavièku, pátrajíc nenápadnì po všech cestièkách a noøíc pohled do všech hustých køovin.

Uèinivši toto opatøení, pøibìhla ke vratùm.

„Dobrý den, Valentino,“ ozval se hlas.

„Dobrý den, Maximiliene; nechala jsem vás èekat, ale vidìl jste pøíèinu.“

„Ano, poznal jsem sleènu Danglarsovu; nevìdìl jsem, že jste s tou dívkou tak spøátelena.“

„Kdo vám øekl, že jsme spøáteleny, Maximiliene?“

„Nikdo, ale zdálo se mi, že je to vidìt na zpùsobu, jakým jste si podávaly rámì, jak jste hovoøily: jako by se sobì svìøovaly dvì pøítelkynì z pensionátu.“

„Svìøovaly jsme se sobì skuteènì,“ odvìtila Valentina; „pøiznala se mi k svému odporu ke sòatku s panem de Morcerf a já se své strany jsem se jí pøiznala, že považuji svùj sòatek s panem ïÉpinay za neštìstí.“

„Drahá Valentino!“

„A proto, drahý pøíteli,“ pokraèovala dívka, „vidìl jste tu zdánlivou dùvìrnost mezi Eugenií a mnou; protože hovoøíc o muži, kterého nemohu milovati, myslila jsem na muže, jejž miluji.“

„Jste ve všem tak dobrá, Valentino, a máte jistou vlastnost, které sleèna Danglarsová nebude mít nikdy: totiž onen nevýslovný pùvab, který je ženì tím, èím je vùnì kvìtinì a èím je lahodnost ovoci, nebo nestaèí, aby kvìtina byla krásná, nestaèí, aby ovoce bylo krásné!“

„Vaše láska vám to tak ukazuje, Maximiliene.“

„Ne, Valentino, pøisahám vám to. Hleïte, díval jsem se na vás obì pøed chvílí a pøes to, že jsem spravedlivì uznával krásu sleèny Danglarsovy, nemohl jsem na svou èest pochopit, jak mùže se do ní nìjaký muž zamilovat.“

„To proto, Maximiliene, že, jak jste právì øekl, já byla pøi tom a má pøítomnost èinila vás nespravedlivým.“

„Ne… ale øeknìte mi… je to otázka pouhé zvìdavosti a jež vyplývá z jisté pøedstavy, kterou jsem si o sleènì Danglarsové utvoøil.“

„Oh, jistì nespravedlivou, tøebaže nevím, jakou. Když vy nás ubohé ženy soudíte, nesmíme se nadíti shovívavosti.“

„Za to vy jste k sobì vzájemnì velmi spravedlivy!“

„Protože v našem úsudku skoro vždycky hraje úlohu vášeò. Ale vrame se k vaší otázce.“

„Obává se sleèna Danglarsová svého sòatku s panem de Morcerf snad, protože miluje nìkoho jiného?“

„Maximiliene, øekla jsem vám již, že nejsem Eugeniinou pøítelkyní.“

,,Eh, mùj Bože,“ pravil Morrel, „mladé dívky se sobì svìøí i když nejsou pøítelkynìmi; pøiznejte se, že jste o to otázkou zavadila. Ach, vidím, že se usmíváte!“

„Je-li tomu tak, Maximiliene, není nám naše prkenná pøehrada nic platná.“

„Nuže, co vám tedy øekla?“

„Øekla mi, že nemiluje nikoho,“ odvìtila Valentina, „že má hrùzu pøed sòatkem, že její nejvìtší radostí by bylo vésti život volný a nezávislý a že by si skoro pøála, aby její otec pøišel o jmìní a ona mohla se státi umìlkyní, jako její pøítelkynì, sleèna Luisa ïArmilly.“

„Ach, vidíte!“

„Nuže, co to dokazuje?“ tázala se Valentina.

„Nic,“ odvìtil s úsmìvem Maximilien.

„Proè tedy zas teï vy se usmíváte?“ pravila Valentina.

„Ach,“ zvolal Maximilien, „vidíte, že se také díváte, Valentino!“

„Mám se vzdálit?“

„Oh, ne, nikoli! Ale vrame se k vám.“

„Ach, ano, máte pravdu, nebo máme pro sebe sotva deset minut!“

„Mùj Bože!“ zvolal Maximilien zaraženì.

„Ano, Maximiliene, máte pravdu,“ pravila Valentina melancholicky. „Máte to ubohou pøítelkyni. Jaký život k vùli mnì vedete, ubohý Maximiliene, vy, takøka stvoøený pro štìstí! Vìøte mi, že si to trpce vyèítám.“

„Nuže, co na tom záleží, Valentino, vidím-li já v tom své štìstí? Zdá-li se mi to stálé èekání dostateènì zaplaceno pìti minutami vaší pøítomnosti, dvìma slovy z vašich úst a hlubokým vìèným pøesvìdèením, že Bùh nestvoøil dvì srdce, tak si rozumìjící jako naše, a nespojil je takøka zázrakem jen proto, aby je zase odlouèil?“

„Dobøe, dìkuji; doufejte za nás oba, Maximiliene, to mne èiní zpola šastnou.“

„Co se zase stalo, Valentino, že mne tak záhy opouštíte?“

„Nevím; paní de Villefort dala mne požádat, abych k ní zašla pro dùležité sdìlení, od kterého závisí, jak mi vzkázala, èást mého jmìní. Ach, mùj Bože, a si je vezmou, mé jmìní, jsem pøíliš bohatá, a a mne pak nechají volnou a na pokoji; mìl byste mne chudou právì tak rád, viïte, Morreli?“

„Oh, já bych vás miloval stále! Co by mi záleželo na bohatství nebo chudobì, kdyby má Valentina byla u mne a kdybych mìl jistotu, že mi ji nikdo nemùže odejmout! Ale nebojíte se, Valentino, že se to sdìlení zase nìjak vztahuje k vašemu sòatku?“

,,To nemyslím.“

„Pøes to však mne poslyšte, Valentino, a nelekejte se, nebo pokud budu živ, nebudu nikdy náležet jiné.“

,,Myslíte, že mne tím uklidníte, Maximiliene?“

„Odpuste! Máte pravdu, jsem surovec. Nuže, chtìl jsem vám øíci, že jsem onehdy potkal pana de Morcerf.“

„Nuže?“

„Pan Franz ïÉpinay je jeho pøítel, jak víte.“

„Ano; nu a dále?“

„Nuže, obdržel od Franze dopis, v nìmž mu oznamuje svùj brzký návrat.“

Valentina zbledla a opøela se rukou o møíž.

„Ach, mùj Bože,“ pravila, „kdyby to tak bylo to! Ale ne, toho sdìlení nedostane se mi od paní Villefortové.“

„Proè to?“

„Proè?… Nevím… ale zdá se mi, že paní Villefortová, pøes to, že se mu zjevnì nestaví na odpor, pøece jen tomu sòatku nepøeje.“

„Ale pak se mi zdá, že budu paní de Villefort zbožòovat, Valentino!“

„Oh, neukvapujte se, Maximiliene,“ pravila Valentina se smutným úsmìvem.

„Nu, ale nepøeje-li tomu sòatku — i kdyby to nebylo z jiného dùvodu, než aby jej pøekazila — snad dopøeje sluchu nìjaké jiné nabídce.“

„Nevìøte tomu, Maximiliene; paní Villefortové nevadí manželé, nýbrž manželství.“

„Jakže! Manželství? A když tak prudce nenávidí manželství, proè se sama vdávala?“

„Nerozumíte mi, Maximiliene. Když jsem pøed rokem projevila úmysl uchýliti se do kláštera, pøijala mùj návrh s radostí pøes námitky, jež pokládala za svou povinnost mi uèinit; rovnìž mùj otec s tím souhlasil, ovšem na její popud, tím jsem si jista; jedinì mùj ubohý dìdeèek mne zdržel. Nedovedete si pøedstavit, Maximiliene, jak výrazné jsou oèi ubohého starce, jenž miluje na svìtì pouze mne a který — Bùh mi odpus, je-li to rouhání — je na celém svìtì jen mnou milován. Kdybyste vìdìl, jak na mne pohlédl, když uslyšel mé rozhodnutí, jaká výèitka byla v tom pohledu a co zoufalství v slzách, jež øinuly se bez náøku, bez povzdechu po nehybných tváøích! Ach, Maximiliene! Ucítila jsem cosi jako výèitku. Vrhla jsem se mu k nohám a volala jsem: ,,Odpus! Odpus, dìdeèku. A se se mnou stane cokoliv, ale neopustím tì nikdy!“ Tu zvedl oèi k nebi… Maximiliene, mohu mnoho trpìt: ten pohled mého starého dìdeèka odplatil mi pøedem všecko mé utrpení.“

„Drahá Valentino, jste andìl a nevím vìru, jak jsem si zasloužil, stínaje Beduiny vpravo i vlevo — leè snad že Bùh vzal v úvahu, že jsou to nevìøící — nevím, jak jsem si zasloužil, abyste se mi zjevila. Ale hleïte, Valentino, jaký tedy zájem má paní de Villefort na tom, abyste se nevdala?“

„Neslyšel jste, Maximiliene, jak jsem vám pøed chvilkou øekla, že jsem bohatá, pøíliš bohatá? Mám po matce asi padesát tisíc liber dùchodu; mùj dìdeèek a babièka, markýz a markýza de Saint Méran, zanechají mi právì tolik; pan Noirtier má zøejmì v úmyslu uèiniti mne svou jedinou dìdièkou. Následkem toho mùj bratr Eduard, který nemùže se strany paní de Villefort žádného jmìní oèekávat, je u porovnání se mnou chud. Nuže, paní de Villefort miluje to dítì náruživì a kdybych byla vstoupila do øádu, bylo by celé mé jmìní, soustøedìné na mého otce, jenž dìdil by po markýzi, markýze i po mnì, pøipadlo jeho synovi.“

,,Oh, jak podivná je u mladé a krásné ženy ta žízeò po penìzích!“

„Nezapomeòte, Maximiliene, že netouží po nich pro sebe, nýbrž pro svého syna, a že co vytýkáte jí jako vadu, je se stanoviska mateøské lásky témìø ctností.“

„Hleïte, Valentino,“ pravil Morrel, „což kdybyste pøepustila èást svého jmìní tomu dítìti?“

„Jak možno uèiniti takový návrh?“ tázala se Valentina. „A zvláštì ženì, která má stále v ústech slovo nezištnost?“

„Valentino, má láska mi vždycky byla posvátnou a jako každou posvátnou vìc pokryl jsem ji závojem úcty a zavøel do svého srdce; nikdo na svìtì, ba ani moje sestra, nemá tušení o té lásce, s kterou nikomu na svìtì jsem se nesvìøil. Valentino, dovolíte mi, abych promluvil o ní s jistým pøítelem?“

Valentina se zachvìla.

„S pøítelem?“ pravila. „Oh, mùj Bože, Maximiliene, chvìji se již, když vás jen slyším takto mluvit! S pøítelem? A kdo je ten pøítel?“

„Poslyšte, Valentino. Pocítila jste kdy pro nìkoho onu neodolatelnou sympatii, která je pøíèinou, že pøes to, že vidíte tu osobu po prvé, domníváte se ji již odedávna znát, a tážete se, kdy a kde jste ji vidìla, a nemohouc se upamatovati ani na místo, ani na èas, uvìøíte na konec, že stalo se tak na nìjakém jiném svìtì a že tato sympatie je pouhou probouzející se vzpomínkou?“

„Ano.“

„Nuže, totéž pocítil jsem i já, když spatøil jsem po prvé toho neobyèejného muže.“

„Neobyèejného muže?“

„Ano.“

„Kterého tedy znáte již odedávna?“

„Sotva osm nebo deset dní.“

„A vy nazýváte svým pøítelem èlovìka, jejž znáte týden? Oh, Maximiliene, myslila jsem, že s tím krásným jménem pøítel dìláte vìtší drahoty!“

„Máte v zásadì pravdu, Valentino, ale øíkejte si, co chcete, nic není s to, zmìnit ve mnì ten instinktivní cit. Myslím, že ten muž bude úèasten všeho, co dobrého mne potká v budoucnosti, kterou jeho hluboký pohled zdá se èasto znáti a jeho mocná ruka øíditi.“

„Je to tedy božský tvor?“ tázala se s úsmìvem Valentina.

„Vìru,“ odvìtil Maximilien, „jsem èasto v pokušení vìøiti, že uhodne budoucí vìci… zvláštì dobro.“

„Oh,“ pravila Valentina smutnì, „seznamte mne s tím mužem, Maximiliene, a se od nìho dovím, budu-li dosti milována v náhradu za vše, co jsem vytrpìla.“

„Ubohá pøítelkynì! Ale vy ho znáte!“

„Já?“

„Ano. Je to týž muž, jenž zachránil život vaší nevlastní matce a jejímu synovi.“

„Hrabì de Monte Cristo?“

„Nikdo jiný.“

„Oh,“ zvolala Valentina, „ten nikdy nemùže být mým pøítelem, je pøíliš dobrým pøítelem mé macechy.“

„Hrabì pøítelem vaší macechy, Valentino? Tak velice by mne mùj instinkt neošálil; jsem pøesvìdèen, že se mýlíte!“

„Oh, kdybyste vìdìl, Maximiliene! Vždy již to není Eduard, jenž vládne domem, je to hrabì! Vyhledáván paní Villefortovou, která vidí v nìm souhrn všech lidských vìdomostí, obdivován — slyšíte, obdivován! — mým otcem, jenž øíká, že nikdy neslyšel hovoøit s vìtší výmluvností o vznešených pojmech, zbožòován Eduardem, který pøes to, že bojí se velikých èerných oèí hrabìte, bìží k nìmu, jakmile ho vidí pøicházet, a otvírá mu ruku, kde najde vždy nìjakou rozkošnou hraèku — pan hrabì de Monte Cristo není zde u mého otce, pan hrabì de Monte Cristo není zde u paní de Villefort, pan hrabì de Monte Cristo je tu doma.“

„Nuže, drahá Valentino, mají-li se vìci tak, jak pravíte, cítíte již zajisté, nebo pocítíte brzy úèinek jeho pøítomnosti. Setkal-li se s Albertem de Morcerf v Itálii, bylo to proto, aby ho vyprostil z rukou lupièù; spatøil paní Danglarsovou, aby jí dal královský dar; vaše nevlastní matka a bratr jeli mimo jeho dùm, aby jim jeho Nubièan zachránil život. Ten muž rozhodnì obdržel moc podøíditi události svému vlivu. Nikdy jsem nevidìl vìtší zálib v prostotì, spojenu s tak velikou nádherou. Jeho úsmìv, usmìje-li se na mne, je tak nìžný, že zapomenu, jak trpkým shledávají jej ostatní. Oh, øeknìte, Valentino, usmál se na vás tak? Uèinil-li tak, budete šastna.“

,,Já!“ pravila dívka. „Oh, mùj Bože, Maximiliene, na mne se ani nepodívá, èi spíše, jdu-li náhodou mimo nìho, odvrátí ode mne zrak. Oh, jdìte, není velkodušný, nebo nemá toho hlubokého pohledu, jenž ète na dnì srdcí a jejž mu nesprávnì pøipisujete, nebo kdyby byl velkodušný, chránil by mne svým vlivem, vida mne samotnou a smutnou v celém domì. A když tedy, jak tvrdíte, hraje úlohu slunce, byl by prohøál mé srdce jedním ze svých paprskù. Pravíte, že vás miluje, Maximiliene, a co, mùj Bože, o tom víte? Lidé usmívají se pøívìtivì na velikého dùstojníka, mìøícího pìt stop a šest palcù jako vy, s dlouhými kníry a velikou šavlí, ale vìdí, že mohou bez báznì zdrtit ubohou dívku, která pláèe.“

„Oh, Valentino, mýlíte se, pøisahám vám!“

„Hleïte, Maximiliene, kdyby tomu bylo jinak, kdyby se mnou jednal diplomaticky, totiž jako èlovìk, chtìjící se tím nebo oním zpùsobem usaditi v domì, byl by mne, by i jen jednou poctil oním úsmìvem, jejž mi tak vychvalujete. Ale ne; vidìl mne nešastnu, chápe, že mu nemohu jinak prospìt, a již si mne ani nevšimne. Kdož ví, zda dokonce, aby se zavdìèil mému otci, paní de Villefort, nebo mému bratru, nebude mne rovnìž pronásledovat, až bude to v jeho moci? Hleïte, øeknìte upøímnì, vždy já pøece nejsem žena, která zaslouží si být tak bezdùvodnì pøezírána, sám jste mi to øekl! Ach, odpuste mi,“ pokraèovala dívka, vidouc dojem, jaký tato slova v Maximilienovi vyvolala, „jsem zlá a øíkám vám o tom muži vìci, o nichž jsem sama nevìdìla, že je mám v srdci. Hleïte, nepopírám, že vliv, o nìmž mluvíte, existuje a že pùsobí i na mne: ale pùsobí-li, dìje se to zpùsobem škodlivým a jak vidíte zkázonosným pro dobré myšlenky.“

„Dobøe, Valentino,“ pravil Morrel s povzdechem, „nemluvme již o tom; neøeknu mu nièeho.“

„Ach, mùj pøíteli,“ zvolala Valentina, „zarmoutila jsem vás, vidím to. Ó, že vám nemohu stisknout ruku a požádat vás za odpuštìní! Ale vždy nechci nic jiného, než být pøesvìdèena; povìzte, co pro vás uèinil ten hrabì de Monte Cristo.“

„Pøiznávám se, Valentino, že mne pøivádíte do velkých rozpakù, tázajíc se, co hrabì pro mne uèinil; nic patrného, vím to dobøe. Jak jsem vám také již øekl, je moje náklonnost k nìmu zcela instinktivní a nemá žádného rozumového podkladu. Což slunce pro mne nìco vykonalo? Ne; zahøívá mne a v jeho svìtle vás vidím, to je vše. Což ta nebo ona vùnì pro mne nìco uèinila? Ne; její dech pøíjemnì dotýká se mého smyslu. Nemohu odpovìdít nic jiného na otázku, proè chválím tu vùni; moje pøátelství k nìmu je podivné, jako jeho ke mnì. Tajný hlas mi praví, že je v tom nepøedvídaném vzájemném pøátelství nìco více než náhoda. Nacházím spojitost i mezi jeho a svými nejprostšími èiny, mezi jeho a svými nejtajnìjšími myšlenkami. Opìt se mi vysmìjete, Valentino, ale od doby, co toho muže znám, napadá mi nesmyslná myšlenka, že všecko dobré, co mne potkává, má svùj pùvod v nìm. A pøes to žil jsem tøicet let, nemaje potøebí toho ochránce, viïte? Nevadí, hleïte, pøíklad: pozval mne na sobotu k obìdu; je to pøi našich stycích pøirozené, není-li pravda? Nuže, co jsem se pozdìji dovìdìl? Váš otec je pozván k tomu obìdu, vaše matka tam pøijde. Setkám se s nimi a kdo ví, co v budoucnosti vzejde z toho setkání? Jsou to okolnosti zdánlivì velmi prosté, já však vidím v nich cosi pøekvapujícího; èerpám z nich jakousi podivnou dùvìru. Øíkám si, že hrabì, ten neobyèejný muž, jenž všecko uhodne, chtìl mne svésti dohromady s panem a paní de Villefort, a pøisahám vám, že nìkdy se snažím èíst v jeho oèích, neuhodl-li i mou lásku.“

„Mùj dobrý pøíteli,“ pravila Valentina, „považovala bych vás za blouznivce a obávala bych se skuteènì o váš zdravý rozum, kdybych od vás slyšela jen takovéto úvahy. Jakže, vy v tom setkání vidíte nìco jiného než náhodu? Ale uvažujte pøec! Mùj otec, který nikdy nekoná návštìv, byl desetkrát již rozhodnut nepøijmouti toho pozvání a paní de Villefort, jež naopak hoøí touhou uvítati toho neobyèejného naboba ve svém domì, stálo mnoho námahy, než mého otce pohnula, aby ji doprovázel. Ne, ne, vìøte mi, Maximiliene, kromì vás nemohu jinde hledati pomoci na tomto svìtì, než u svého dìdeèka, mrtvoly, jiné opory, než ve své matce, stínu!“

„Cítím, že správnì uvažujete, Valentino, a že logika dává vám za pravdu,“ pravil Maximilien, „ale váš sladký hlas, vždy tak mocnì na mne pùsobící, mne dnes nepøesvìdèuje.“

„Ani váš mne,“ odvìtila Valentina, „a pøiznávám se, že, kdybyste mi nemohl uvést jiného pøíkladu…“

„Vím o jednom,“ pravil Maximilien váhavì, „ale jsem skuteènì sám nucen uznati, Valentino, že je ještì nesmyslnìjší než první.“

„Tím hùø,“ zasmála se Valentina.

„A proto pøece není ménì pøesvìdèujícím pro mne,“ pravil Morrel, „èlovìka vnuknutí a citu, jenž po tìch deset let, co sloužím ve vojsku, nìkolikráte dìkoval za svùj život jednomu z onìch, vnitøních zábleskù, které pøinutí vás uhnout se vpøed nebo vzad, aby smrtící kulka proletìla mimo vás.“

„Drahý Maximiliene, proè neponecháte tu zásluhu o zbloudìní kulek mým modlitbám? Když jste tam daleko, neprosím Boha a svou matku za sebe, nýbrž za vás.“

„Ano, od té doby, co se známe,“ s úsmìvem namítl Morrel. „Ale pøedtím, než jsem vás znal, Valentino?“

„Nu, když tedy mi nechcete být nièím zavázán, ošklivý, vrame se k onomu pøíkladu, jejž jste vy sám uznal za nesmyslný.“

„Nuže, podívejte se prkny a pohleïte tam k tomu stromu na nového konì, na kterém jsem dnes pøijel.“

,,Oh, nádherné zvíøe “zvolala Valentina. „Proè jste ho nepøivedl ke vratùm? Byla bych na nìho promluvila a byl by mne slyšel.“

„Je to skuteènì, jak vidíte, zvíøe dosti znaèné ceny,“ pravil Maximilien. „Nuže, víte, Valentino, že mé jmìní je omezeno a že jsem, èemu se øíká rozumný èlovìk. Nuže, vidìl jsem u jednoho obchodníka koòmi tohoto skvostného Medeaha — tak mu totiž øíkám. Tázal jsem se na jeho cenu; žádali zaò ètyøi tisíce pìt set frankù. Pochopíte snadno, že se mi již déle nesmìl líbit, i odešel jsem, pøiznávám se, s dosti tìžkým srdcem, nebo kùò díval se na mne pøítulnì, hladil mne hlavou a tanèil pode mnou nejkoketnìjším a nejrozkošnìjším zpùsobem. Téhož veèera mìl jsem sezváno nìkolik pøátel. Pana de Chateau Renaud, pana Debraye a pìt èi šest jiných darebù, kterých na štìstí neznáte ani podle jména. Byl pronesen návrh zahrát si bouillote; já nehraji nikdy, protože nejsem dosti bohat, abych mohl prohrát, ani dosti chud, abych si pøál vyhrát. Ale bylo to u mne a tu, chápete, nezbylo mi nic jiného než poslat pro karty, což jsem také uèinil.

Když jsme sedali ke stolu, pøišel pan de Monte Cristo. Usedl, hráli jsme, já vyhrál; sotva se vám odvažuji pøiznati, Valentino: vyhrál jsem pìt tisíc frankù. Rozešli jsme se o pùlnoci. Nemohl jsem se pøemoci, vzal jsem si vùz a dal jsem se dovézt k svému koòaøi. Zazvonil jsem, všecek se chvìje takøka v horeèce; vrátný, jenž mi otevøel, jistì mne mìl za blázna. Sotva se dveøe pootevøely, vrazil jsem do nich, vbìhl do konírny a pohlédl ke žlabu. Ó, štìstí! Medeah chroupal tam seno. Popadl jsem sedlo, sám mu je pøipjal na høbet, pøehodil uzdu a Medeah dal si to vše co nejochotnìji líbit! Vloživ pak ètyøi tisíce pìt set frankù udivenému obchodníku do ruky, vrátil jsem se, vlastnì jsem se celou noc projíždìl po Elysejských Polích. Nuže, vidìl jsem svìtlo v oknì hrabìte a zdálo se mi, že rozeznávám za záclonou jeho stín. Pøísahal bych, Valentíno, že hrabì vìdìl, že toužím po tom koni a že schválnì prohrával, abych já vyhrál.“

„Mùj drahý Maximiliene,“ pravila Valentina, „jste opravdu pøíliš velikým fantastou… nebudete mne dlouho milovat… Muž, který dovede takto básnit, nemùže zajíti v tak jednotvárné lásce jako je naše… Ale mùj Bože! Hleïte, volají mne… slyšíte?“

„Oh, Valentino,“ prosil Maximilien, „váš nejmenší prst… otvorem v pøehradì… a jej políbím!“

,,Maximiliene, øekli jsme si, že budeme pro sebe navzájem dvìma hlasy, dvìma stíny!“

„Jak si pøejete, Valentino.“

,,Byl byste šasten, kdybych uèinila, oè žádáte?“

„Oh, ano!“

Valentina vyskoèila na lavièku a podala Maximilienovi ne malíèek otvorem, ale celou ruku pøes ohradu.

Maximilien vykøikl a vyskoèiv rovnìž na kámen, uchopil tu zbožòovanou ruku a pøitiskl na ni své žhavé rty; hned na to však vyklouzla mu ruèka z rukou a mladý muž slyšel, jak Valentina prchá, snad podìšena záchvìvem, jenž probìhl jí tìlem!

KONEC TØETÍHO DÍLU.