Secesní architektura

Secesní architektura

Antoni Gaudí je pro většinu lidí dobře známý španělský architekt. Vybrala jsem si ho protože se mi líbí jeho stavby, které mě zaujaly svou pohádkovostí, fantaskností, rozmanitostí a které zdobí každé místo jež jim bylo dáno. Když jsem poprvé viděla jeho stavbu katedrála Svaté rodiny, byla to pro mě vzpomínka na dětské představy z příběhů o dracích, rytířích a palácích jež se stavbě velice podobaly. Toto vrcholné dílo je symbolem Barcelony avšak Gaudí zemřel příliš brzy (zadumaného ho přejela tramvaj) a nestihl ho dostavět.Nyní se Katalánci pokoušejí katedrálu dokončit,bez podrobných plánů je to však nesnadné.To jsem se ale nějak rychle dostala k jeho smrti.Antoni se narodil v Reusu u Tarragony roku 1852, byl bystré dítě, studoval na gymnáziu a poté architektonickou školu v Barceloně. Zde ho nepovažovali za příliš dobrého studenta, zabýval se přehnaně detailem. Jeho výkres byl tak neotřelý, že ředitel údajně řekl: 'Vychovali jsme buď génia, nebo blázna' Gaudí ale nebyl revolucionář, jen se narodil do příznivé doby, kdy měli lidé plné zuby upjatého klasicismu a ve snaze nahradit starý styl se vrhali na všechno co bylo rozevláté a svobodné.To se mu dařilo. Díky tomu si velmi rychle získal dobré jméno a o jeho stavby byl zájem. V mládí byste ho jen těžko přehlédli v davu, měl husté tmavé vlasy, modré oči, nosil speciálně vyrobený, značkový klobouk a se skromností si asi příliš nezadal. Jeho oblíbeným místem byla kavárna kde se scházeli intelektuálové a vedli debaty. Měl obrovské sociální cítění a někdy až sklony k nacionalismu. Byl hrdý na svůj katalánský původ a dokonce života mluvil jen tímto jazykem. Lidé si na schůzky s ním museli brát překladatele. Před dokončením studií dostal Gaudí první zakázku, navrhnout lampy pro Barcelonu Antoni začal úzce spolupracovat s arch. Joanem Martorellem , díky němuž poznal negotický styl. Ovlivnilo ho také umění od Johna Rushina  V letech 1883-1888 pracoval na Casa Vincens..Největší a osudovou práci dostal Antoni ve svých jednatřiceti letech, když ještě nebyl známý.Již výše zmíněná stavba katedrála Svaté rodiny měla být protest církve proti zesvětšťování. Náhoda tomu chtěla, že se původně vybraný architekt nepohodl s církví a na řadu přišel on. Projevuje se v ní negotický styl, který rozehrává architektonickou symfonii na motivy rostlinné říše doplněné keramikou a bohatým reliéfem, jenž vypadá, jako by se roztékala dětská stavba z písku.

 

Ještě než stačil vystavit základy katedrály, hrnuli se na Gaudího ateliér další prestižní zakázky. Valnou většinu z budov dostavil, ale katedrálu Sagrada Familia nikdy nedokončil. Jen zlomek z naplánované katedrály dnes ční spolu se stavebními jeřáby k barcelonskému nebi, veliká škoda.

Poté Antoni dostal zakázku na svou první reprezentativní budovu Güellův palác (1889), který byl postaven v centru města. Díky této stavbě a jejímu vynalézavému a originálnímu slohu se stal slavným po celém světě. Palác byl postaven pro jeho celoživotního sponzora, hraběte Eusebí Güella. Stojí v úzké ulici, takže průčelí si prohnete jen těžko naráz. Drobné detaily na budově jsou pro Antonio typické.

Dům Casa Milá je obvykle nazýván obyvateli Barcelony La Pedrera (hromada kamení). Největší obytný dům, který Gaudí postavil, se podobá více skále s jeskyněmi než domu. Každé místnosti vtiskl neopakovatelný tvar. Nenajdete zde jedinou rovnou zeď. Byl natolik moderní, že měl dokonce první podzemní parkoviště v Barceloně Stropy se vlní a zdi kácejí, z balkonů trčí kovové, bohatě zdobené kované secesní zábradlí. Dvorky se zužují směrem dolů a světlo proniká i do podkrovních místností. Vše na tomto domě, ač se to nezdá, je funkční. Pouze komíny na střeše, vypadající jako marťanské sochy, mají více dekorativní charakter. Casa Milá byla dlouho terčem posměchu pro svou avantgardnost. Dokonce i stavební úřad obvinil Gaudího z porušení zákonů tím, že nechal trčet jeden sloup do chodníku. Chtěli ho nechat osekat. Gaudí souhlasil s tím, že na místo nohy dá ceduli s vysvětlením, kdo nechal stavbu zohavit. Úřad se zalekl, a sloup zůstal tam, kde je. Dnes je Casa Milá ceněna jako jedna z nejčistších secesních památek,je to má oblíbená stavba po katedrále svaté rodiny, zvláště kované zábradlí je nádherné.

Vnější zdi jako z kůže šedomodrého hada, sloupy jako sloní nohy a střecha jako ocas opancéřovaného ještěra. Nějak tak vypadá obytný dům Casa Batló. Gaudí původní návrhy se zakrátko stali jen nezávazným plánem. Změnil své představy v průběhu stavby a musel být v neustálém kontaktu s dělníky a řemeslníky. Casa Batló vyrostla jako dynamická improvizace na téma bydlení a krásy. Nejmenší radost z Gaudího bujaré invence měl samozřejmě stavební úřad, který objevuje místa neexistující v plánech. Velkou radost naopak projevili nekonvenční obyvatelé domu a davy obdivovatelů. Zahradním městem pro honoraci měl být původně Güellův park. Ke stavbě obytných domů ale nikdy nedošlo. Gaudí se prostoru zmocnil, jako by vytvořil jednu ohromnou plastiku obepínající celý kopec. Choval se při stavbě parku z dnešního pohledu vysoce ekologicky a předešel filozoficky i takové velikány, jako byl Picasso a Miró. Nejenže maximálně vycházel z možností terénu, ale také plně využíval materiálů vytěžených na místě. Odvážné viadukty, tunely, schodiště, obvodové zdi, bazénky i plastiky hadů a ještěrů rozvrstvil v terénu tak, že park připomíná pohádkově barevné bludiště. Sloupy protéká voda jako okapy, vsakuje se do porézního podloží a profiltrovaná ústí do bazénků. Předlohou pro dokonale pohodlný profil laviček byl nahý muž odlitý vsedě do sádry. Mozaikou zdobená architektura přitahující všechny kolemjdoucí, je slepená z tun nepovedených a rozbitých vyřazených keramických kachlíků, sestavených do zcela nových ornamentů a souvislostí. Obdivuhodný plášť betonových konstrukcí realizoval Gaudího spolupracovník Jujola. 'Práce je možná jen na principech spolupráce a ta je možná jen na základě lásky,' řekl Gaudí o stylu, kterým vytvořil všechna geniální díla. Jedinými obyvateli parku byli paradoxně nakonec jen Antoni a jeho zakladatel Guel. Obytná část parku nemohla být realizována a říká se, že on, starý mládenec, roztrpčený nedokončeným dílem, vyháněl milenecké dvojice ze své fantastické rajské zahrady.

 

Gaudí vytvořil v Barceloně několik staveb najednou. Žil a dýchal architekturou a ve městě dokončil nezvykle čistou secesní sérii staveb, kterou nemá žádná jiná metropole. Jedna jediná stavba jej vtahovala jako vír a pohlcovala veškerý jeho čas. Z mladého Gaudího, který si potrpěl na prvotřídní oblečení i společnost se stal asketický muž zralého věku.Začal  milovat obyčejné lidi a hlavně svou pompézně rozestavěnou katedrálu - Sagrada Familia. Bydlel v dílně u katedrály, střídmě jedl a prostě se oblékal. Všechen svůj čas věnoval architektonické milence, korigoval dělníky při práci a vymýšlel nevídané metody práce. 'Oznámil jsem, že hledám předlohu osla pro reliéf na fasádu. Žádný, kterého mi přivedli, nebyl dobrý. Nakonec jsem ho uviděl u obchodnice s pískem. Těžkou hlavu měl sklopenou až k zemi - to je osel z Útěku do Egypta - opravdový,' pronesl Gaudí. Přemluvil majitelku, aby mu zvíře půjčila.

Asi desetina chrámu je hotová a většinu plánů měl Gaudí jen ve své hlavě. Sedmého června 1926 se architekt vydal jako každý den na procházku do kostela sv. Filipa. Vycházel prostě oblečen ze své dílny a ve městě ho porazila tramvaj. Sagrada Familia - největší chrám secese - byl kompletně dostavěn jen v hlavě geniálního tvůrce Antonia Gaudího y Corneta. Smuteční průvod jej provázel k torzu chrámu, kde je pohřben.Gaudího vizi dokončují pomalu dnešní stavitelé, ale práce bez mozku 'krále secese' pokračují jen velmi pomalu. Jestli Barcelona uvidí chrám dokončený, a jestli ho vůbec dokáží postavit podle sporých plánů, nikdo z dnešních stavitelů neví. Jen vizionář Gaudí asi tušil, za jak dlouho lze pohádkovou katedrálu postavit.Dočetla jsem se, že byl Gaudí údajně barvoslepý a že mu většinu práce dělal mladý architekt Josep Maria Jujol. Nevím nakolik je to pravda, vlastně nemůžeme v této době úplně věřit příběhům o jeho životě, protože lidé si spoustu věcí časem přimyslí, aby jeho biografie měla pohádkovější a zajímavější charakter. Což bych řekla, že u tohoto umělce rozhodně není třeba. Myslím, že Gaudí musel být v duši pořád dítě a že si stavěl své sny, přesně tak jak to dělají chlapci s plastelínou. Jsem ráda, že  se narodil do ,,správné doby“ a díky oblíbenosti svých děl, měl dostatek financí a mohl postavit spoustu nádherných staveb.

Našla jsem si článek o přednášce architekta Stefana Krakhofera, který se zabývá programem, který má určit ideální tvar tak aby odpovídal výtvarnému záměru a byl zároveň reálně proveditelný. Gaudí vlastně dělal totéž při hledání staticky dokonalého tvaru svého mistrovského díla, kostela Sagrada Familia. Neměl však k dispozici sofistikovaný software, takže jeho model byl fyzický, nicméně vycházel z totožného principu zpětné vazby. Co Gaudí udělal? Vytvořil několikametrovou drátěnou maketu kostela, tu uchytil ke stropu vzhůru nohama a na dráty, odpovídající samotné konstrukci, zavěšoval pytlíky se zátěží odpovídající hmotnosti konstrukce. Konstrukce se vlivem zátěže a gravitace zdeformovala do staticky dokonalého tvaru. Skriptování a parametrický design umožňují totéž, ovšem bez nákladného fyzického modelu a bez zdlouhavých odměřování tvaru a jeho překreslování. Důkaz o tom jak byl ve své době Gaudí geniální.

měl až do osudné příhody s tramvají v životě štěstí. Velmi brzy si vydobyl věhlasné postavení v celém Španělsku, dostával luxusní zakázky a neměl příliš problémů s financemi, jako mnoho jeho souputníků. Mohl si vymýšlet a popouštět uzdu své neobyčejné fantazii, která mu mimo jiné komplikovala život při studiu architektury. Brzy po škole už mohl realizovat to, za co byl při studiích hodnocen jako podprůměrný! Školu sice zakončil známkou výborný, ale výkres byl tak neotřelý, že ředitel údajně pronesl: 'Vychovali jsme buď génia, nebo blázna' Gaudí ale nebyl revolucionář, jen se narodil do příznivé doby, kdy měli lidé plné zuby upjatého klasicismu a ve snaze negovat starý styl se vrhali na vše rozevláté a svobodné. A to byla Gaudího parketa. Mladý architekt byl protipólem vlastní skromnosti ve stáří. Gaudí s hustými blonďatými vlasy, modrýma očima, obarveným vousem a kloboukem prvotřídní značky nemohl v Barceloně konce devatenáctého století zapadnout v davu. Byl ozdobou intelektuálních debat v kruzích barcelonských radikálů. Silně cítil katalánský původ a během celého života používal jen tento jazyk. Komplikoval tím situaci spolupracovníkům, kteří si na schůzky s architektem museli brát překladatele, ale zůstal zatvrzelým Kataláncem do konce života. V té době zraje Gaudí s obrovským sociálním cítěním i sklonem k nacionalismu. Díky vyhraněným vlastnostem získává přízeň mnoha vlivných lidí v Barceloně a s tím i velmi zajímavé zakázky od mecenášů.

Osudovou a zároveň nejpompéznější barcelonskou zakázku dostal mladý architekt ještě předtím, než vešel ve známost. Sagrada Familia - kostel Svaté rodiny, měl být protestem katolické církve proti zesvětšťování. Ve svých jedenatřiceti letech získává Gaudí nejprestižnější zakázku, dílem šťastné náhody. Původně vybraný architekt se nepohodl s církví a odmítl stavět. Prostor se otevírá Gaudímu, který rozehrává architektonickou symfonii na motivy novogotiky doplněné keramikou a bohatým reliéfem, jenž vypadá, jako by se roztékala dětská stavba z písku. Zatím jen na prknech v ateliéru. Ještě než vystaví základy katedrály, hrnou se na Gaudího ateliér další prestižní zakázky. Valnou většinu z budov dostaví, ale katedrálu Sagrada Familia nikdy nedokončí. Jen zlomek z plánované katedrály trčí dnes spolu se stavebními jeřáby k barcelonskému nebi.

Na kamenolom překřtili obyvatelé Barcelony dům Casa Milá. Největší obytný dům, který Gaudí postavil, se podobá více skále s jeskyněmi než domu. Každé místnosti vtiskl neopakovatelný tvar. Stropy se vlní a zdi kácejí, z balkonů trčí kovové, bohatě zdobené kované secesní zábradlí. Dvorky se kónicky zužují směrem dolů a světlo proniká i do podkrovních místností. Vše na tomto domě, ač se to nezdá, je podřízeno funkčnosti. Pouze komíny na střeše, vypadající jako marťanské skulptury, mají více dekorativní charakter. Casa Milá byla dlouho terčem posměchu pro svou avantgardnost. Dokonce i stavební úřad obvinil Gaudího z porušení zákonů tím, že nechal trčet jeden sloup do chodníku. Chtěli ho nechat osekat. Gaudí souhlasil s tím, že na místo nohy dá ceduli s vysvětlením, kdo nechal stavbu zohavit. Úřad se zalekl, a sloup zůstal tam, kde je. Dnes je Casa Milá ceněna jako jedna z nejčistších secesních památek.

Vnější zdi jako z kůže šedomodrého hada, sloupy jako sloní nohy a střecha jako ocas opancéřovaného ještěra. Přibližně tak vypadá obytný dům Casa Batló. Gaudí tvoří živelně a původní návrhy se zakrátko stávají jen nezávazným plánem. Mění své představy v průběhu stavby a musí být v neustálém kontaktu s dělníky a řemeslníky. Casa Batló roste jako dynamická improvizace na téma bydlení a krásy. Nejmenší radost z Gaudího bujaré invence má samozřejmě stavební úřad, který objevuje místa neexistující v plánech. Velkou radost naopak projevují nekonvenční obyvatelé domu a davy obdivovatelů.

Zahradním městem pro honoraci měl být původně Güellův park. Ke stavbě obytných domů ale nikdy nedošlo. Gaudí se prostoru zmocnil, jako by vytvořil jednu ohromnou plastiku obepínající celý kopec. Gaudí se choval při stavbě parku z dnešního pohledu vysoce ekologicky a předešel filozoficky i takové velikány, jako byl Picasso a Miró. Nejenže maximálně vycházel z možností terénu, ale také plně využíval materiálů vytěžených na místě. Odvážné viadukty, tunely, schodiště, obvodové zdi, bazénky i plastiky hadů a ještěrů rozvrstvil v terénu tak, že park připomíná pohádkově barevné bludiště. Sloupy protéká voda jako okapy, vsakuje se do porézního podloží a profiltrovaná ústí do bazénků. Předlohou pro dokonale pohodlný profil laviček byl nahý muž odlitý vsedě do sádry. Mozaikou zdobená architektura přitahující všechny kolemjdoucí, je slepená z tun nepovedených a rozbitých vyřazených keramických kachlíků, sestavených do zcela nových ornamentů a souvislostí. Obdivuhodný plášť betonových konstrukcí realizoval Gaudího spolupracovník Jujola. 'Práce je možná jen na principech spolupráce a ta je možná jen na základě lásky,' řekl Gaudí o stylu, kterým vytvořil všechna geniální díla. Jedinými obyvateli parku byli paradoxně nakonec jen Gaudí a jeho zakladatel Guel. Obytná část parku nemohla být realizována a říká se, že Gaudí, starý mládenec, roztrpčený nedokončeným dílem, vyháněl milenecké dvojice ze své fantastické rajské zahrady.

c

By the time he was seventeen, he attended the College of Sciences of Barcelona, at the Regional School of Architecture. Together with his best friend Eduard, they sketched a project for the restoration and usage of the ruins of the monastery of Poblet. During early university years, he lived in the Casa Lonja de Mar at the old convent of the Carmen Between 1873 through 1877, Gaudí continued with his studies at the same time he did his military service in the infantry (July 1874 through January 1879). By 1874, Gaudí moved to the 2nd floor of the new building of the University in the Gran Vía--which became the School of the Masters’ Pieces and was the M.A. Studies School of Architecture until 1962. He was deployed several times--this was the time of the Third Carlist Wars--but he never was engaged in combat. At the university, he was a very unusual student mostly due to his independent character, and his particular situations; he preferred spending time alone in the library than attending classes, where he found an interest in the philosophical writings of Llorens, Barba, Milá, and Fontanals.

By 1878, Gaudí graduated as a master architect, and he participated in several excursions which emphasized the resurgence of Catalonia, visiting places such as Granollers, Olesa de Bonesvall, Sant Feliú de Guixols, Elna Carcasona amongst others. This places awoke in him an interest for medieval architecture. At the same time, Gaudí demonstrated an affinity for the political struggle of the workers. It should be noted that the only overt sentimental point of Gaudí’s life is the love he felt for Miss Pepita Moreu; yet due to his timidity, by the time he proposed to her, she was already engaged with some one else. From this point on, Gaudí seems to have dedicated solely to the study and furtherance of architecture.

In the span of one year, Gaudí’s brother, mother and sister passed away, greatly influencing him, and he moved in with his father and niece into an apartment in Barcelona. By this time, he was also working with Güell in two projects: Martorell’s house in La Rambla and the chapel of San Feliú de les Corts de Sarriá. Later on, he would work in the Palace Güell in the street Nou de la Rambla.

It is at this time that Gaudí is recommended for the direction of the new Cathedral of Barcelona, La Sagrada Família. He took on the project from his exmentor and master Villar, who had voluntarily abandoned it in 1883 because of several disagreements with the construction company. Yet at the same time, Gaudí works on projects with Martorell such as the Convent of Villaricos, the convent de las Selesas and the Jesuit Church of the Caspe Street.

In the Expo of 1888, Gaudí was charged by the Marquis of Comillas the design of the Pavilion of the Transatlantic Company in the Maritime section. That same year (and subsequent others), Gaudí was flooded with a wide variety of projects Of these the Episcopal Palace of Astorga was the only one censored by the Royal Academy of the Bellas Artes of San Fernando. Because it was a public work charged by the then Ministry of Justice and Grace, that his plans were so minutely refined that the project began in 1893, two years after it had been proposed. By this time, the Bishop had passed away and Gaudí had antagonized the clergy, leaving the project.

By 1908, Gaudí was famed in masterpieces such as the Sagrada Família, La Pedrera, the Cathedral of Mallorca. At this time, one of the mysteries of Gaudí’s life takes place. According to Juan Matamala--the only person to record this incident--, Gaudí was approached by American gentlemen for the creation of a Hotel in New York. Nothing more is known of this event--in either side of the ocean--, and there are no blueprints of this proposed hotel; yet it is strange that such event would have been feigned by Matamala. The following year, Gaudí builds the school of the Sagrada Família with a conical roof, something which had not been seen before, mixing originality with simplicity.

The mid 1910s opened one of the darkest and most depressive time periods of the artist, who had from time to time suffered. Several of his best friends, both colleagues and contacts, passed away, making the artist to close in, and beginning to separate himself from the world. This however did not diminish his famed, yet quite the opposite bolstered it to new heights.

By 1922, the architect Teodoro de Anasagasti Asensio proposed that Gaudí’s Sagrada Família become a public work, thus be financed by the state. The motion was approved by majority, and Gaudí was asked to sign in the book of Illustrious Persons at the Orfeó Catala, at the Music palace of Barcelona. Four years later, Gaudí’s niece passed away and received constant visits at his home in Park Güell by Lorenzo Matamala. His last eight months, he spent solely working on the Sagrada Família, and would not accept any new projects. He had set up a cot in his study and would not move from there. On the afternoon of the 7th of June of 1926, when Gaudí was crossing the Gran Vía at the Gerona crossing, where tow trolleys line # 30 crossed each other in opposite directions, and Gaudí was hit. Three cab drivers negated taking him to the clinic until the Guardia Civil Ramón Perez Sanchez took him to the hospital. Three days later, not having regained consciousness, Gaudí passed away at the age of 74. On the 12th, a massive funeral was held for the great architect who defied conventional forms and even laws of nature in his works.

Antoni Gaudí (on je někdy odkazoval se na španělským překladem jeho jména, tj. Antonio Gaudí), (25 června 1852 - 10 června 1926) byl Katalánský architekt kdo je slavný jeho průkopnickými, modernistickýma designy.

On byl narozen u Reus a vzdělaný, a zpracoval všechny jeho život v Barcelona, Katalánsko, Španělsko.

Jeho prvotiny byly ovlivňovány gothic a Katalánský architektonické režimy ale on vyvinul jeho vlastní zřetelný sochařský styl.
V prvních rokách jeho kariéry, Gaudí byl silně ovlivňován francouzským architektem Eugene Viollet-le-Duc kdo podporoval návrat k vypracované formě architektury gothic.

Ale Gaudí předčil Viollet-le-Duc, a vytvořil stavby a designy, které byly velmi originální - nepravidelný, fantasticky tvarovaný s složitý nouveau umění- jako vzory. Někteří jeho mistrovských děl, nejvíce pozoruhodně, La Sagrada Família mít téměř halucinatorní moc.

On přinese parabolický oblouk, organické tvary přírody a pod vodou do architektury. On také používá Catalonian trencadís technika zlomených dlaždic dekorovat povrchy.

On byl zesměšňován jeho současníky, na jeho začátku bytí podpíralo jen bohatými průmyslník Eusebi Güell. Jeho spoluobčané odkazovali Casa Milá jak La Pedrera (“kamenolom”). George Orwell, kdo zůstával u Barcelona během Španělské občanské války, velmi hodně disliked jeho práce.

Jak čas ubíhal, ačkoli, jeho práce stala se uznaná a on je zvažován jeden z Katalánska je nejlepší a nejjasnější. Japonští turisté jsou obzvláště zamilovaní do jeho práce.

Politicky, on byl ohnivý katalánský nacionalista. (on byl jednou zatčený za mluvení v Catalanovi v situaci zvážil to nezákonný autoritami.) po jeho pozdnější celá léta, on odešel ze světské práce a věnoval všechny jeho čas ke katolickému náboženství a jeho Sagrada Familia.

On byl kritizován tramway a jeho mrtvola byla myšlenka tramp je protože jeho neopatrný oděv a jeho neznámo trvají roky.

Ačkoli potvrzený jako genius, tam je teorie to Gaudí byl slepý barvy a že to bylo jen v spolupráci s Josep Maria Jujol, architekt 27 roků jeho juniorský koho on uznal jako genius v jeho vlastní pravý, že on produkoval jeho největší práce.

Gaudi hlavní díla v chronologickém pořádku:

• Casa Vicens
• Palau Güell
• Colegio de Santa Maria de Jesús
• Santa Coloma de Cervelló
• Casa Calvet
• Casa Batlló
• Casa Milŕ (La Pedrera) (1905-1907)
• Parc Güell
• Sagrada Família

On opustil návrh předčasně narozeného projektu pro obloha-škrabka přitažlivost hotelu v New Yorku. To byla inspirace pro projekt rekonstrukce pro Světové obchodní centrum po 11. září 2001.

Mnoho z těchto práce jsou nalezené v Eixample okrese Barcelona, a tři je, Parc Güell, Palau Güell, a Casa Milŕ, je UNESCO Světová dědická místa.

Proces dostat Gaudí oznámil požehnal Katolickou církví je podporován protože 1992 světskou asociací.

Viz též: architektura

Externí odkazy

Antoni Gaudí (on je někdy odkazoval se na španělským překladem jeho jména, tj. Antonio Gaudí), (25 června 1852 - 10 června 1926) byl Katalánský architekt kdo je slavný jeho průkopnickými, modernistickýma designy.

On byl narozen u Reus a vzdělaný, a zpracoval všechny jeho život v Barcelona, Katalánsko, Španělsko.

Jeho prvotiny byly ovlivňovány gothic a Katalánský architektonické režimy ale on vyvinul jeho vlastní zřetelný sochařský styl.
V prvních rokách jeho kariéry, Gaudí byl silně ovlivňován francouzským architektem Eugene Viollet-le-Duc kdo podporoval návrat k vypracované formě architektury gothic.

Ale Gaudí předčil Viollet-le-Duc, a vytvořil stavby a designy, které byly velmi originální - nepravidelný, fantasticky tvarovaný s složitý nouveau umění- jako vzory. Někteří jeho mistrovských děl, nejvíce pozoruhodně, La Sagrada Família mít téměř halucinatorní moc.

On přinese parabolický oblouk, organické tvary přírody a pod vodou do architektury. On také používá Catalonian trencadís technika zlomených dlaždic dekorovat povrchy.

On byl zesměšňován jeho současníky, na jeho začátku bytí podpíralo jen bohatými průmyslník Eusebi Güell. Jeho spoluobčané odkazovali Casa Milá jak La Pedrera (“kamenolom”). George Orwell, kdo zůstával u Barcelona během Španělské občanské války, velmi hodně disliked jeho práce.

Jak čas ubíhal, ačkoli, jeho práce stala se uznaná a on je zvažován jeden z Katalánska je nejlepší a nejjasnější. Japonští turisté jsou obzvláště zamilovaní do jeho práce.

Politicky, on byl ohnivý katalánský nacionalista. (on byl jednou zatčený za mluvení v Catalanovi v situaci zvážil to nezákonný autoritami.) po jeho pozdnější celá léta, on odešel ze světské práce a věnoval všechny jeho čas ke katolickému náboženství a jeho Sagrada Familia.

On byl kritizován tramway a jeho mrtvola byla myšlenka tramp je protože jeho neopatrný oděv a jeho neznámo trvají roky.

Ačkoli potvrzený jako genius, tam je teorie to Gaudí byl slepý barvy a že to bylo jen v spolupráci s Josep Maria Jujol, architekt 27 roků jeho juniorský koho on uznal jako genius v jeho vlastní pravý, že on produkoval jeho největší práce.

Gaudi hlavní díla v chronologickém pořádku:

• Casa Vicens
• Palau Güell
• Colegio de Santa Maria de Jesús
• Santa Coloma de Cervelló
• Casa Calvet
• Casa Batlló
• Casa Milŕ (La Pedrera) (1905-1907)
• Parc Güell
• Sagrada Família

On opustil návrh předčasně narozeného projektu pro obloha-škrabka přitažlivost hotelu v New Yorku. To byla inspirace pro projekt rekonstrukce pro Světové obchodní centrum po 11. září 2001.

Mnoho z těchto práce jsou nalezené v Eixample okrese Barcelona, a tři je, Parc Güell, Palau Güell, a Casa Milŕ, je UNESCO Světová dědická místa.

Proces dostat Gaudí oznámil požehnal Katolickou církví je podporován protože 1992 světskou asociací.

Viz též: architektura

Externí odkazy

Architekt a návrhář Antoni Gaudí i Cornet (1852 - 1926) stál v čele secese ve španělsku. Jeho dílo v Barceloně dalo vzniknout některým z nejznámějších pamětihodností města. Gaudí byl průkopníkem ve svém oboru, co se týká použití barev, struktur a pohybu způsobem do té doby nepředstavitelným. Jeho práce, hotové i ty nedokončené, svědčí o jeho géniu. Hovoříte-li o Barceloně, dříve či později skončíte u jeho jména.

Největším Gaudího dílem je katdrála Svaté rodiny, Sagrada Família, která se stala symbolem Barcelony. Byl k práci na ní povolán rok poté, co stavba započala. Přepracoval důkladně celý projekt a s posedlostí pracoval až do své smrti (hluboce zadumaného ho přejela tramvaj). Je pohřben v kryptě své milované stavby. Katalánci se nyní pokoušejí stavbu dostavět, což je dost nesnadný úkol vzhledem k tomu, že Gaudí nezanechal žádné přesné plány.

V malé části katedrály, která byla dostavěna za Gaudího života, stojí podivné sloupy a klenby inspirované rostlinami.

Güellův palác (1889) byla Gaudího první reprezentativní budova v centru města. Díky této stavbě a jejímu vynalézavému a originálnímu slohu se stal slavným po celém světě. Palác byl postaven pro jeho celoživotního sponzora, hraběte Eusebí Güella. Stojí v úzké ulici, takže průčelí lze jen obtížně přehlédnout naráz. Láska k drobným detailům je pro Gaudího styl typická.

Dům Casa Milá (1906 - 1910) je obvykle nazýván La Pedrera (hromada kamení). Byla to Gaudího poslední stavba předtím, než byl povolán vést práce na katedrále Sagrada Familia. Bytový dům byl velmi moderní, měl dokonce první podzemní parkoviště v Barceloně. Nenajdete na něm ovšem kus rovné zdi.

Fasáda je z přírodního bílého kamene, zdobená černými železnými plastikami od J. M. Jujola. V designu dveří se opakuje hlavní myšlenka: jen žádné přímé linky, prosím. Zlý sen každého sklenáře.

Casa Batló na třídě Passeig de Grácia ve čtvrti Eixample je typický dům z prvních let 20. století, navržený a postavený pro bohatou katalánskou rodinu.

Na konci 19. století pověřil E. Güell Gaudího, aby na jeho pozemcích vybudoval zahradní město. Za Gaudího života byly dokončeny pouze zlomky celého díla. Güell park byl pro veřejnost otevřen v r. 1922.

o teoretickém, nicméně velmi hravém úvodu do problematiky představil Stefan Krakhofer svůj oceněný projekt soutěže Copper in Architecture, který zároveň na UEL obhájil jako diplomovou práci. Porota, ve které zasedal také Paul Finch, šéfredaktor prestižního časopisu Architectural Review, projekt velmi vyzdvihovala a srovnávala jej s vysoce profesionálními návrhy praktikujících architektů. Krakhoferův Pavilon Cu29 byl navržen jako průchozí výstavní prostor. V přípravné fázi je výroba makety tohoto velmi amorfního domu pomocí technologie rapid prototyping. Jak může vypadat model vyrobený touto technologií (kterých je ve skutečnosti více různých typů zejména podle použitého materiálu), lze vidět na modelu Take Off House Michala Kutálka.

Už v první – teoretické – části své přednášky zabrousil Stefan Krakhofer k projektu Cu29, když demonstroval, jakým způsobem počítač určil na základě zadaných parametrů tvar konstrukce tak, aby průběh sil a momentů podtrhl reálnost projektu. Volně parafrázováno, zatímco dříve se navrhl nosník a poté se spočítal průběh sil, dnes je parametrický design přístupnou možností, jak nechat vzájemně působit tvar konstrukce a průběh sil a pomocí zpětné vazby získat staticky ideální tvar, odpovídající výtvarnému a architektonickému záměru.

Zde si dovolím odbočit k Antoniovi Gaudímu, který vlastně dělal totéž při hledání staticky dokonalého tvaru svého mistrovského díla, kostela Sagrada Familia. Neměl však k dispozici sofistikovaný software, takže jeho model byl fyzický, nicméně vycházel z totožného principu zpětné vazby. Co Gaudí udělal? Vytvořil několikametrovou drátěnou maketu kostela, tu uchytil ke stropu vzhůru nohama a na dráty, odpovídající samotné konstrukci, zavěšoval pytlíky se zátěží odpovídající hmotnosti konstrukce. Konstrukce se vlivem zátěže a gravitace zdeformovala do staticky dokonalého tvaru. Skriptování a parametrický design umožňují totéž, ovšem bez nákladného fyzického modelu a bez zdlouhavých odměřování tvaru a jeho překreslování.

Antoni Gaudí (on je někdy odkazoval se na španělským překladem jeho jména, tj. Antonio Gaudí), (25 června 1852 - 10 června 1926) byl Katalánský architekt kdo je slavný jeho průkopnickými, modernistickýma designy.

On byl narozen u Reus a vzdělaný, a zpracoval všechny jeho život v Barcelona, Katalánsko, Španělsko.

Jeho prvotiny byly ovlivňovány gothic a Katalánský architektonické režimy ale on vyvinul jeho vlastní zřetelný sochařský styl.
V prvních rokách jeho kariéry, Gaudí byl silně ovlivňován francouzským architektem Eugene Viollet-le-Duc kdo podporoval návrat k vypracované formě architektury gothic.

Ale Gaudí předčil Viollet-le-Duc, a vytvořil stavby a designy, které byly velmi originální - nepravidelný, fantasticky tvarovaný s složitý nouveau umění- jako vzory. Někteří jeho mistrovských děl, nejvíce pozoruhodně, La Sagrada Família mít téměř halucinatorní moc.

On přinese parabolický oblouk, organické tvary přírody a pod vodou do architektury. On také používá Catalonian trencadís technika zlomených dlaždic dekorovat povrchy.

On byl zesměšňován jeho současníky, na jeho začátku bytí podpíralo jen bohatými průmyslník Eusebi Güell. Jeho spoluobčané odkazovali Casa Milá jak La Pedrera (“kamenolom”). George Orwell, kdo zůstával u Barcelona během Španělské občanské války, velmi hodně disliked jeho práce.

Jak čas ubíhal, ačkoli, jeho práce stala se uznaná a on je zvažován jeden z Katalánska je nejlepší a nejjasnější. Japonští turisté jsou obzvláště zamilovaní do jeho práce.

Politicky, on byl ohnivý katalánský nacionalista. (on byl jednou zatčený za mluvení v Catalanovi v situaci zvážil to nezákonný autoritami.) po jeho pozdnější celá léta, on odešel ze světské práce a věnoval všechny jeho čas ke katolickému náboženství a jeho Sagrada Familia.

On byl kritizován tramway a jeho mrtvola byla myšlenka tramp je protože jeho neopatrný oděv a jeho neznámo trvají roky.

Ačkoli potvrzený jako genius, tam je teorie to Gaudí byl slepý barvy a že to bylo jen v spolupráci s Josep Maria Jujol, architekt 27 roků jeho juniorský koho on uznal jako genius v jeho vlastní pravý, že on produkoval jeho největší práce.

Gaudi hlavní díla v chronologickém pořádku:

• Casa Vicens
• Palau Güell
• Colegio de Santa Maria de Jesús
• Santa Coloma de Cervelló
• Casa Calvet
• Casa Batlló
• Casa Milŕ (La Pedrera) (1905-1907)
• Parc Güell
• Sagrada Família

On opustil návrh předčasně narozeného projektu pro obloha-škrabka přitažlivost hotelu v New Yorku. To byla inspirace pro projekt rekonstrukce pro Světové obchodní centrum po 11. září 2001.

Mnoho z těchto práce jsou nalezené v Eixample okrese Barcelona, a tři je, Parc Güell, Palau Güell, a Casa Milŕ, je UNESCO Světová dědická místa.

Proces dostat Gaudí oznámil požehnal Katolickou církví je podporován protože 1992 světskou asociací.

Viz též: architektura

Externí odkazy

Antoni Gaudí (on je někdy odkazoval se na španělským překladem jeho jména, tj. Antonio Gaudí), (25 června 1852 - 10 června 1926) byl Katalánský architekt kdo je slavný jeho průkopnickými, modernistickýma designy.

On byl narozen u Reus a vzdělaný, a zpracoval všechny jeho život v Barcelona, Katalánsko, Španělsko.

Jeho prvotiny byly ovlivňovány gothic a Katalánský architektonické režimy ale on vyvinul jeho vlastní zřetelný sochařský styl.
V prvních rokách jeho kariéry, Gaudí byl silně ovlivňován francouzským architektem Eugene Viollet-le-Duc kdo podporoval návrat k vypracované formě architektury gothic.

Ale Gaudí předčil Viollet-le-Duc, a vytvořil stavby a designy, které byly velmi originální - nepravidelný, fantasticky tvarovaný s složitý nouveau umění- jako vzory. Někteří jeho mistrovských děl, nejvíce pozoruhodně, La Sagrada Família mít téměř halucinatorní moc.

On přinese parabolický oblouk, organické tvary přírody a pod vodou do architektury. On také používá Catalonian trencadís technika zlomených dlaždic dekorovat povrchy.

On byl zesměšňován jeho současníky, na jeho začátku bytí podpíralo jen bohatými průmyslník Eusebi Güell. Jeho spoluobčané odkazovali Casa Milá jak La Pedrera (“kamenolom”). George Orwell, kdo zůstával u Barcelona během Španělské občanské války, velmi hodně disliked jeho práce.

Jak čas ubíhal, ačkoli, jeho práce stala se uznaná a on je zvažován jeden z Katalánska je nejlepší a nejjasnější. Japonští turisté jsou obzvláště zamilovaní do jeho práce.

Politicky, on byl ohnivý katalánský nacionalista. (on byl jednou zatčený za mluvení v Catalanovi v situaci zvážil to nezákonný autoritami.) po jeho pozdnější celá léta, on odešel ze světské práce a věnoval všechny jeho čas ke katolickému náboženství a jeho Sagrada Familia.

On byl kritizován tramway a jeho mrtvola byla myšlenka tramp je protože jeho neopatrný oděv a jeho neznámo trvají roky.

Ačkoli potvrzený jako genius, tam je teorie to Gaudí byl slepý barvy a že to bylo jen v spolupráci s Josep Maria Jujol, architekt 27 roků jeho juniorský koho on uznal jako genius v jeho vlastní pravý, že on produkoval jeho největší práce.

Gaudi hlavní díla v chronologickém pořádku:

• Casa Vicens
• Palau Güell
• Colegio de Santa Maria de Jesús
• Santa Coloma de Cervelló
• Casa Calvet
• Casa Batlló
• Casa Milŕ (La Pedrera) (1905-1907)
• Parc Güell
• Sagrada Família

On opustil návrh předčasně narozeného projektu pro obloha-škrabka přitažlivost hotelu v New Yorku. To byla inspirace pro projekt rekonstrukce pro Světové obchodní centrum po 11. září 2001.

Mnoho z těchto práce jsou nalezené v Eixample okrese Barcelona, a tři je, Parc Güell, Palau Güell, a Casa Milŕ, je UNESCO Světová dědická místa.

Proces dostat Gaudí oznámil požehnal Katolickou církví je podporován protože 1992 světskou asociací.

Viz též: architektura

Externí odkazy

Architekt a návrhář Antoni Gaudí i Cornet (1852 - 1926) stál v čele secese ve španělsku. Jeho dílo v Barceloně dalo vzniknout některým z nejznámějších pamětihodností města. Gaudí byl průkopníkem ve svém oboru, co se týká použití barev, struktur a pohybu způsobem do té doby nepředstavitelným. Jeho práce, hotové i ty nedokončené, svědčí o jeho géniu. Hovoříte-li o Barceloně, dříve či později skončíte u jeho jména.

Největším Gaudího dílem je katdrála Svaté rodiny, Sagrada Família, která se stala symbolem Barcelony. Byl k práci na ní povolán rok poté, co stavba započala. Přepracoval důkladně celý projekt a s posedlostí pracoval až do své smrti (hluboce zadumaného ho přejela tramvaj). Je pohřben v kryptě své milované stavby. Katalánci se nyní pokoušejí stavbu dostavět, což je dost nesnadný úkol vzhledem k tomu, že Gaudí nezanechal žádné přesné plány.

V malé části katedrály, která byla dostavěna za Gaudího života, stojí podivné sloupy a klenby inspirované rostlinami.

Güellův palác (1889) byla Gaudího první reprezentativní budova v centru města. Díky této stavbě a jejímu vynalézavému a originálnímu slohu se stal slavným po celém světě. Palác byl postaven pro jeho celoživotního sponzora, hraběte Eusebí Güella. Stojí v úzké ulici, takže průčelí lze jen obtížně přehlédnout naráz. Láska k drobným detailům je pro Gaudího styl typická.

Dům Casa Milá (1906 - 1910) je obvykle nazýván La Pedrera (hromada kamení). Byla to Gaudího poslední stavba předtím, než byl povolán vést práce na katedrále Sagrada Familia. Bytový dům byl velmi moderní, měl dokonce první podzemní parkoviště v Barceloně. Nenajdete na něm ovšem kus rovné zdi.

Fasáda je z přírodního bílého kamene, zdobená černými železnými plastikami od J. M. Jujola. V designu dveří se opakuje hlavní myšlenka: jen žádné přímé linky, prosím. Zlý sen každého sklenáře.

Casa Batló na třídě Passeig de Grácia ve čtvrti Eixample je typický dům z prvních let 20. století, navržený a postavený pro bohatou katalánskou rodinu.

Na konci 19. století pověřil E. Güell Gaudího, aby na jeho pozemcích vybudoval zahradní město. Za Gaudího života byly dokončeny pouze zlomky celého díla. Güell park byl pro veřejnost otevřen v r. 1922.

o teoretickém, nicméně velmi hravém úvodu do problematiky představil Stefan Krakhofer svůj oceněný projekt soutěže Copper in Architecture, který zároveň na UEL obhájil jako diplomovou práci. Porota, ve které zasedal také Paul Finch, šéfredaktor prestižního časopisu Architectural Review, projekt velmi vyzdvihovala a srovnávala jej s vysoce profesionálními návrhy praktikujících architektů. Krakhoferův Pavilon Cu29 byl navržen jako průchozí výstavní prostor. V přípravné fázi je výroba makety tohoto velmi amorfního domu pomocí technologie rapid prototyping. Jak může vypadat model vyrobený touto technologií (kterých je ve skutečnosti více různých typů zejména podle použitého materiálu), lze vidět na modelu Take Off House Michala Kutálka.

Už v první – teoretické – části své přednášky zabrousil Stefan Krakhofer k projektu Cu29, když demonstroval, jakým způsobem počítač určil na základě zadaných parametrů tvar konstrukce tak, aby průběh sil a momentů podtrhl reálnost projektu. Volně parafrázováno, zatímco dříve se navrhl nosník a poté se spočítal průběh sil, dnes je parametrický design přístupnou možností, jak nechat vzájemně působit tvar konstrukce a průběh sil a pomocí zpětné vazby získat staticky ideální tvar, odpovídající výtvarnému a architektonickému záměru.

Zde si dovolím odbočit k Antoniovi Gaudímu, který vlastně dělal totéž při hledání staticky dokonalého tvaru svého mistrovského díla, kostela Sagrada Familia. Neměl však k dispozici sofistikovaný software, takže jeho model byl fyzický, nicméně vycházel z totožného principu zpětné vazby. Co Gaudí udělal? Vytvořil několikametrovou drátěnou maketu kostela, tu uchytil ke stropu vzhůru nohama a na dráty, odpovídající samotné konstrukci, zavěšoval pytlíky se zátěží odpovídající hmotnosti konstrukce. Konstrukce se vlivem zátěže a gravitace zdeformovala do staticky dokonalého tvaru. Skriptování a parametrický design umožňují totéž, ovšem bez nákladného fyzického modelu a bez zdlouhavých odměřování tvaru a jeho překreslování.

v