Seminární práce Epizootologie

Veterinární a Farmaceutická Univerzita Brno

Seminární práce

Epizootologie

Obsah:

Charakteristika karlovarského kraje a okresu Karlovy Vary

Stavy vybraných hospodářských zvířat v Karlovarském kraji a okrese Karlovy Vary

Katarální horečka ovcí

Výskyt katarální horečky ovcí na farmě Úbočí u Dolního Žandova

Epizootologická situace v okrese Karlovy Vary za rok 2007

Obrazová příloha

Charakteristika karlovarského kraje a okresu Karlovy Vary

Karlovarský kraj je po Libereckém kraji druhý nejmenší kraj v České republice. Je vymezen okresy: Karlovy Vary, Cheb a Sokolov. Svou rozlohou zaujímá přibližně 3 314,4 km (tj. 4,2 % rozlohy ČR) a žijí v něm přibližně 3 % z celkového počtu obyvatel (k 1.3. 2001 je to 306 799 obyvatel, z toho na ženy připadá 50,9% , výraznější je zastoupení městského obyvatelstva (82,2 %), než je celostátní průměr, pro velkou část území je typický vyšší počet malých obcí.

V Karlovarském kraji je celkem 132 obcí ( z toho 28 měst). Sídlem kraje a zároveň největší obcí kraje jsou Karlovy Vary, ve kterých žije téměř 18% obyvatel.

Hustota obyvatel je 92 obyvatelé na km . Nejlidnatějším okresem Karlovarského kraje je okres Karlovy Vary, ve kterém žije 121 168 obyvatel. Naopak populačně nejmenším je okres Cheb s 90 060 obyvateli. Hustota zalidnění je nejvyšší v okrese Sokolov, kde dosáhla hodnota 124 obyvatel na km . Nejnižší hustota zalidnění je v okrese Karlovy Vary, kde hustota zalidnění dosahuje 75 obyvatel na km

Nejvyšším bodem kraje je Klínovec (1 244 m n.m.) v Krušných horách, nejnižší místo (320 m n.m.) leží na hranicích kraje v okrese Karlovy Vary. Ráz krajiny je převážně pahorkatinný. Charakter klimatu i půd zde nevytváří vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství. Z přírodních zdrojů je možné pokládat za nejdůležitější zásoby hnědého uhlí, keramických jílů, menší ložiska kovových rud a zbytků smolince, rozhodující jsou zejména zdroje minerálních a léčivých vod.

Z celkové plochy kraje ( 3314,2 km ) je téměř 43,1 % zalesněno, rozloha zemědělské půdy je 1255,4 km

Struktura hospodářství regionu je velmi pestrá. V okresech Karlovy Vary a Cheb je to hlavně lázeňství a cestovní ruch. Okres Sokolov se vyznačuje koncentrací těžby hnědého uhlí, energetickou, chemickou a strojírenskou výrobou. V kraji mají své nezanedbatelné postavení tradiční odvětví, jako je výroba skla, porcelánu, lihovin (Becherovky), minerálních vod, hudebních nástrojů a textilu. Poloha kraje ve středu Evropy, jeho vnitřní potenciál, přírodní a kulturní podmínky i historická tradice celé oblasti jsou předpokladem budoucího úspěšného rozvoje celého regionu.

Území je po stránce geologické, geomorfologické, hydrologické a biologické velmi pestré, přestože již mnoho lokalit významných z hlediska ochrany krajiny a přírody bylo zničeno. Největším zvláště chráněným územím je Chráněná krajinná oblast Slavkovský les. Oblast je unikátním krajinným celkem, velmi málo zalidněným, s množstvím přírodně hodnotných lokalit (lesy, louky, rašeliniště, skalní útvary, vývěry minerálních vod a plynů), zároveň je i starobylou kulturní krajinou. Nejcennějšími lokalitami jsou soubor rašelinišť u Kladské a hadcový hřbet u Pramenů. Vedle této oblasti je vyhlášeno dalších 80 chráněných lokalit všech kategorií. Nejcennějším územím i v mezinárodním měřítku je rašeliniště a slatiniště s vývěry minerálních vod a plynů SOOS na Chebsku, dalšími významnými územími jsou horská rašeliniště v Krušných horách, naleziště perlorodky říční na Ašsku a geologické lokality po obvodu Doupovských hor. Podnebí karlovarského kraje charakterizuje mírně teplá oblast a chladná oblast na hřebenech Krušných hor.

Více než polovinu celkové délky hranic tvoří hranice se Spolkovou republikou Německo, a to na západě s Bavorskem a na severu se Saskem. Jižním sousedem je Plzeňský kraj a na východě se rozkládá kraj Ústecký. Téměř celé území kraje spadá do povodí Ohře, do jihovýchodní oblasti zasahuje povodí Berounky a ze severních svahů Krušnohoří jsou vody odváděny do saských přítoků Labe. Na sever od Ohře se táhnou Smrčiny a Krušné hory, které tvoří přírodní hranici s Německem. Jižně od Ohře, na bavorské hranici, leží Český les a směrem do vnitrozemí Slavkovský les a Doupovské hory. Jih území zaujímá Tepelská vrchovina.

Stavy vybraných hospodářských zvířat v Karlovarském kraji a okrese Karlovy Vary

Počty hospodářských zvířat k 7.4.2008

Počet prasat v období prosinec 2007 – březen 2008

Katarální horečka ovcí

Katarální horečka ovcí je nekontagiózní virové onemocnění postihující především ovce, kozy, skot a volně žijící přežvýkavce. Původcem je virus z rodu Orbivirus z čeledi Reoviridae. Přenáší se krev sajícím hmyzem - specifickým přenašečem jsou tiplíci rodu Culicoides (pakomárci). Typickým klinickým příznakem, podle kterého získalo onemocnění svůj další název, je oteklý jazyk, modrofialově zbarvený, volně visící z dutiny ústní = bluetongue.

V současné době je známo 24 zřetelně rozpoznatelných  sérotypů  BTV1 až BTV24. V jižních částech  Evropy byl zjištěn výskyt sérotypů  BTV 1, 2, 4, 9 a 16.  V současné době  se šíří v Evropě sérotyp 8 (BTV-8), který nebyl nikdy předtím v Evropě zjištěn. Sérotyp BTV-8 bývá obvykle diagnostikován v Keni, v Nigerii, v Jižní Africe, v jižní a v centrální části Ameriky. Tento sérotyp vyvolává klinické projevy onemocnění u ovcí a i u skotu. Infekční perioda (viremie) u infikovaných zvířat je až 60 dnů. Protilátky je možné detekovat za 7 až 14 dní po nakažení  a jsou většinou přítomné do konce života zvířete.

Etiologie:

Původcem je virus z rodu Orbivirus z čeledi Reoviridae. Genetická informace je uložena v dvouvláknité RNA, která je rozdělena do 10 segmentů. V rámci viru se rozlišuje 24 sérotypů.

Antigenní struktura: skupinový antigen společný pro všechny sérotypy, typově specifické

antigeny,které odlišují sérotypy. Virus je mírně rezistentní vůči teplu – zejména v přítomnosti proteinu (tkáně). Spolehlivě ho ničí pH < 6, poměrně rezistentní je k rozpouštědlům tuků. K laboratorní izolaci se používají buněčné kultury, myši a slepičí vejce. K diagnostice se používá metoda SOP 317 (vyšetření séra).

Patogeneze:

Virus se přenáší krev sajícím hmyzem. Po infekci napadá červené krvinky, ve kterých může perzistovat i po vytvoření protilátek. Pomnožuje se v mízních uzlinách, kostní dřeni a endotelu kapilár. Nejvyšší hladiny viru v krvi se zjišťují 14 dní po infekci.

Přenos:

Nejvýznamnější cestou přenosu je horizontální přenos krev sajícím hmyzem. Specifickým přenašečem jsou tiplíci rodu Culicoides (pakomárci). Nejvýznamnějšími druhy jsou Culicoides imicola/Culicoides variipennis. Ze 40 druhů tiplíků žijících u nás můžou virus přenášet hojně rozšířené druhy Culicoides obsoletus, Culicoides pulicaris nebo Culicoides impuctatus, u kterých byla schopnost přenosu viru již prokázána. V sousedních státech byl jako možný přenašeč identifikován i druh Culicoides de Wulfi, který se na rozdíl od předchozích nevyhýbá ani stájovým objektům, kde vyhledává vnímavého hostitele. Tiplíci se infikují při sání krve nemocných zvířat a po inkubační době 7 dní mohou virus přenášet na další zvířata. Infikovaný tiplík zůstává infekční po celý život. Rozmnožují se ve vlhkých podmínkách. Samičky sají krev před kladením vajec, živí se přibližně ve čtyřdenních intervalech a žijí 2–3 týdny. Komáři sají za klidných, teplých nocí. Samičky létají do vzdálenosti přibližně 2 km, ale k mnohem širšímu rozptýlení infikovaných komárů může dojít i větrem. Další známou cestou přenosu je vertikální přenos z matky na plod.

Onemocnění postihuje především ovce, kozy, skot a volně žijící přežvýkavce, ale tiplíci mohou sát i na koních, mulách a oslech. Nejvnímavější jsou ovce.

Klinické příznaky:

U skotu mohou být klinické příznaky nevýrazné a  proto se stává významným zdrojem viru  a hraje významnou roli v jeho přenášení. Sérotyp BTV-8 se vyznačuje schopností způsobit u skotu  projevy  klinických příznaků.  Onemocnění se projevuje vesikulárními (puchýřky) a ulcerózními (vředy) změnami v dutině ústní a jako vesikulární  a ulcerativní  dermatitida (zánět kůže), dále koronitida (otok a zčervenání kůže v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže), lakrimace (slzení), salivace (slinění). Příznaky mohou být podobné jako u ovcí. Nápadný je pokles produkce mléka. Morbidita (nemocnost) a mortalita (úmrtnost) je nízká. Morbidita u skotu se pohybuje kolem 2,0 %, u ovcí 3,5 % a mortalitu u skotu 0,3 % a u ovcí 1,5 %.Virus může být šířen semenem býků, které obsahuje infikované erytrocyty nebo leukocyty.

U ovcí  jsou příznaky výraznější (zvláště u jehňat). Průběh může být perakutní až chronický. V případě perakutního průběhu ovce uhyne za 7 - 9 dní od nakažení, a to důsledkem prudkého plicního edému, kdy z nozder vytéká pěnovitý sekret a dochází k udušení. U chronického průběhu může ovce také uhynout během 3 až 5 týdnů od nakažení, a to vlivem následných bakteriálních komplikací, které způsobují hlavně zástupci rodu Pasteurella a následkem  celkového vyčerpání organizmu. Mírný průběh se obvykle v poslední fázi chronického stádia onemocnění zvýrazňuje a urychluje. Virus poškozuje cévní endotel a tím se vytvářejí v krevním řečišti sraženiny, důsledkem toho vzniká kongesce (městnání krve), edém (otok), hemoragie (krvácení), zánět a nekróza (odumření tkáně). Inkubační doba je u ovcí 4 – 6 dní. Prvním příznakem po uplynutí inkubační doby je stoupající tělesná teplota,  40,5 až 42°C. Za dva dny od počátku zvýšené teploty dochází k otokům pysků, nozder, líce, víček a mezisaničí, někdy také uší. Dále ke kongesci sliznice dutiny ústní, nosní, spojivky a kůže v oblasti paznehtů. Z nozder vytéká zvýšené množství sekretu, který se později stává mukopurulentní (sore muzzle – hnisavá tlama). Zvířata jsou apatická. Protože je dutina ústní značně bolestivá, ovce při přijímání potravy drží krmení chvíli v tlamě bez žvýkání a to proto, aby došlo k provlhčení a tím k změkčení krmiva. Při žvýkání může docházet k výtoku pěny z koutků pysků. Na sliznici dutiny ústní a nozder jsou vidět drobné krváceniny. Tam, kde dochází ke tření zubů o jazyk  a sliznice pysků je možné zjistit ulcerace. Může dojít k otoku jazyka, který se stane cyanotickým (blue tongue) a k jeho vyčnívání z dutiny ústní. Zvířata se pohybují obtížně důsledkem zánětlivých změn v oblasti paznehtů, kde můžeme pozorovat červeno-fialový oteklý pás na rozhraní rohoviny a kůže. Tento stav je doprovázen výrazným poklesem produkce mléka. I když úmrtnost u tohoto onemocnění není vysoká, zvířata se uzdravují velmi pomalu a jsou ve zvýšené míře vnímavá na jiná infekční a parazitární onemocnění. Narušena je reprodukce a návrat k původní úrovni užitkovosti je problematický.

V mnoha částech světa virus způsobuje subklinické onemocnění u místních zvířat a jeho přítomnost nemusí být zjištěna do doby, než jsou dovezeny vnímavé ovce.

U vnímavých ovcí je možný vertikální přenos a mohou být zaznamenány resorpce plodu, zmetání, porody slabého nebo deformovaného potomstva s přítomností viru v krvi.

Diagnostika:

Podezření na onemocnění katarální horečkou ovcí lze vyslovit už na základě klinických příznaků.

Potvrzení zahrnuje průkaz jednoho nebo všech následujících:

i) Přenos na vnímavou ovci a potvrzení sérologickým vyšetřením – je zapotřebí ovce.

ii) Průkaz skupinově specifické sérologické odpovědi u infikovaných zvířat – test v agarovém gelu a ELISA při použití párových sér.

iii)         Izolace viru v laboratoři a identifikace imunofluorescencí a neutralizací – vyžaduje vybavení tkáňovou kulturou a dodání oplozených slepičích vajec, nebo identifikace skupinově specifickou ELISA.

Vzorky:

Pro inokulaci zvířete a izolaci viru ve vejcích a buněčných kulturách je požadována nesražená krev. Odebere se krev od několika zvířat majících horečku do zkumavek, které při naplnění budou obsahovat 20 mj/ml heparinu. Odebrané vzorky je nutné uchovávat při teplotě 4 °C a dodat do laboratoře co nejrychleji je možné. Důležité je nenechat vzorky zmrznout, poněvadž může dojít k lýze červených krvinek a uvolněný virus může být neutralizován časnou protilátkou.

Jestliže není možné rychlé doručení, může se odebrat krev do oxalát/fenolglycerinu. Dojde k lýze a metoda spočívá na přítomnosti dostatečného množství viru a nevzniknutí neutralizace. Touto metodou zůstane virus po dlouhou dobu životaschopný.

Slezina a mízní uzliny uchovávané při 4 °C mohou být použity pro izolační pokusy z mrtvých zvířat. Pro průkaz probíhající infekce se odeberou párové vzorky séra. Odebere se krev pro získání séra od 10–20 akutně nemocných zvířat, označí se a znovu se odebere krev od přežívajících zvířat za 2 týdny. Séra se uchovávají při –20 °C a zašlou se k sérologickému vyšetření.

Další testy

Provádí se terénní sérologická šetření pro zjištění postižených druhů a geografického rozšíření, přičemž je třeba vzít v úvahu, že se mohou vyskytovat subklinické infekce; provádí se pokusy o zachycení a průkaz vektora (entomologické pasti); jestliže se blíží zima, provede se sérologické šetření v dalším roce, aby se zjistilo, zda došlo k přezimování vektora.

Diferenciální diagnostika:

Slintavka a kulhavka – SLAK (Food and mouth disease) – virus – picornaviridae – skot, ovce, kozy, volně žijící sudokopytníci, prasata – puchýřky v dutině ústní, na mulci, vemeni, končetinách – přenos infekce kontaktem

Příměť pysková  (Contagious ecthyma) zoonóza (onemocnění přenosné na člověka) - parapoxvirus - ovce, kozy  - rozšíření celosvětové – infekce se přenáší kontaktem – léze kolem pysků a v dutině ústní.

Mor malých přežvýkavců ( Peste des petis ruminants) – virus (paramyxoviridae) – ovce a kozy – západní a střední Afrika, Střední východ.

Zhoubná katarální horečka – Hlavnička - (Malignant head catarrh) – herpes virus – skot, ovce – Afrika – akutní – nízká morbidita (nemocnost) a extrémně vysoká mortalita (úmrtnost).

Pneumonie - zánět plic způsobený bakteriemi

Pododermatitidy u skotu , ovcí a koz – původce bakterie (Fusobacterium necrophorum, Actinomyces pyogenes, Dichelobacter nodosus) – záněty v oblasti paznehtů

Fotosensibilizace – nejčastější je u skotu a ovcí  - třezalka, pohanka střelovitá, routovité, okoličnaté, mrkvovité, jetel, brukev, řepka, sulfonamidy, tetracykliny, jaterní dysfunkce nebo poškození žlučovodů

Otravy rostlinami

Terapie, prevence a eradikace:

Terapie nebezpečné nákazy katarální horečky ovcí neexistuje.

Preventivní a eradikační opatření spočívají v klinickém vyšetření, odebírají se vzorky pro laboratorní vyšetření a v závažnějších případech se zvířata okamžitě utrácejí a kadávery se umisťují do asanačních podniků.

Významným opatřením je dezinsekce schválenými repelentními přípravky, například na bázi deltametrinu, cyflutrinu a cypermetrinu, které je možné použít přímo na zvířata i volně do stájí.
Nesmí se zapomenout ještě na dezinsekci dopravních prostředků, ať již v rámci vytýčených pásem, tak přepravy do jiných členských států.

Monitoring vnímavých druhů zvířat:

Klinický monitoring – zajišťují vyškolení a schválení soukromí veterinární lékaři

Sérologický monitoring – probíhá ve čtvercích o rozloze 45 x 45 km,

v uzavřeném pásmu vyšetřit 150 ks skotu měsíčně

mimo uzavřené pásmo vyšetřit ročně 600 ks zvířat

Entomologický monitoring – zahájen od 18.1.2008, v ČR bude postupně rozmístěna v každém čtverci jedna lapací past pro průkaz vektora „tiplíků“ rodu Culicoides s proškolením majitelů hospodářství o instalaci a provozu pastí na jejichž pozemku budou pasti instalovány a proškolením inspektorů KVS a soukromých MVDr. o zasílání vzorků do NRL.

Proti katarální horečce ovcí existuje vakcína, na rok 2008 je plánovaná plošná vakcinace

přežvýkavců. Vakcinace skotu, ovcí, koz a farmově chovaných zvířat (jeleni, daňci) bude pravděpodobně provedena ve druhém pololetí roku 2008 na celém území ČR. V případě nepříznivého vývoje bude tato vakcinace rozšířena i na ostatní přežvýkavce (ZOO zahrad a cirkusů).

Nouzové očkování bude provedeno u všech přežvýkavců starších 3 měsíců (s případnou úpravou věkové hranice) s doočkováním zvířat ve 3 měsíčních intervalech v průběhu následujících 3 let až do roku 2011. Cílem vakcinace i revakcinace je provakcinovat alespoň 80% populace zvířat starších 3 měsíců. Ve stanovených čtvercích budou vyšetřována sentinelová (indikátorová) zvířata bez vakcinace v počtu 600ks/rok. Vakcinace bude prováděna inaktivovanou vakcínou a hrazena ze státního rozpočtu.

Opatření při zjištění katarální horečky ovcí

Evropská komise přijala přísná opatření, z nichž v postižených oblastech vyplývá pro

příslušnou veterinární správu povinnost vymezit uzavřená pásma. Počínaje ohniskem o poloměru 20 km, dále stokilometrové ochranné pásmo a pásmo dozoru, které zvětší v přísném režimu sledovanou oblast o dalších 50 kilometrů. Pásma se od sebe liší opatřeními vymezujícími obchodování a přemísťování zvířat. Je zakázáno přepravovat zvířata mimo uzavřené pásmo.
Ve vytýčených oblastech úřední veterinární lékaři ve spolupráci se soukromými veterináři provádějí klinické vyšetřování zvířat, posuzují jejich zdravotní stav a zjišťují se příznaky katarální horečky ovcí. Součástí šetření je také důsledná evidence, kterou se sledují přesuny zvířat v jednotlivých postižených hospodářstvích v období před zjištěním nákazy.

Podmínky pro udělení výjimky pro přesuny z uzavřeného pásma:

• postup dle článku 8 odst. 1 NK 2007/1266/ES

- výjimka vydávána formou rozhodnutí ve správním řízení na základě písemné žádosti chovatele o udělení výjimky

- před odesláním chráněnost před napadením pakomárky alespoň 28 dní, potom podrobení sérologickému testu na protilátky proti skupině viru katarální horečky ovcí s negativním výsledkem

- před odesláním chráněnost před napadením pakomárky alespoň 14 dní, potom podrobení virologickému testu na přítomnost původce katarální horečky ovcí s negativním výsledkem

- chráněnost zvířat během přepravy před napadením tiplíky + desinsekce ložné plochy

Podmínky pro udělení výjimky na jatka mimo uzavřené pásmo:

• postup dle čl. 8 odst. 4 NK 2007/1266/ES:

- inspektorát KVS musí 48 hodin předem informovat VHS jatek

- vydání rozhodnutí o udělení výjimky z Nařízení KVS

- v den přepravy žádné klinické příznaky katarální horečky ovcí

- zdravotní potvrzení vystavené soukromým veterinárním lékařem

- zvířata pod úředním veterinárním dozorem - plomba

- povinné použití insekticidů k ošetření ložné plochy přepravního prostředku

Státní veterinární správa může vyhlásit období a pásmo sezónně prostého vektorů ve vztahu k BT.

SVS ČR vyhlásila toto období a pásmo od 8.12.2007 až do odvolání – dosud trvá.

V tomto období odpadá povinnost chráněnosti přežvýkavců před napadením vektora dezinsekčními

prostředky před přesunem mimo pásmo a v průběhu přepravy.

Výskyt katarální horečky ovcí na farmě Úbočí u Dolního Žandova

Dne 17.3.2008 bylo KVS pro Karlovarský kraj oznámeno podezření na výskyt nebezpečné nákazy katarální horečky ovcí na farmě Úbočí u Dolního Žandova a to na základě pozitivního výsledku sérologického vyšetření, provedeného v rámci monitoringu této nákazy v SVÚ Praha. Následně (25.3.2008) KVS pro Karlovarský kraj obdržela pozitivní výsledek virologického vyšetření z SVÚ Jihlava (Národní referenční laboratoř pro diagnostiku katarální horečky ovcí).

V rámci sérologického monitoringu bylo na farmě odebráno 30 vzorků séra. Sérum bylo vyšetřeno ELISA testem. Potvrzení virologické vyšetřením na SVÚ Jihlava bylo provedeno metodou RT-PCR.

Dne 20.3.2008 bylo zahájeno správní řízení s chovatelem obchodní firmou AGRO-IGM s.r.o., se sídlem Dolní Žandov 218, okres Cheb, která je majitelem farmy Úbočí u Dolního Žandova.

Na farmě Úbočí u Dolního Žandova je chován masný skot – převážně je zastoupeno plemeno Charolais. V době výskytu nákazy byl početní stav stáda 142 ks (krávy, býci, telata). Skot je chován volně, k dispozici má přístřešek proti nepřízni počasí (+ místo krmení). Dále je v objektu farmy umístěna stáj, kde probíhají porody. Krmení je kromě pastvy zajištěno rostlinnou stravou z vlastní produkce. Po potvrzení nákazy bylo sérologicky vyšetřeno celé stádo s negativním výsledkem. Pozitivním zvířetem byla kráva č. CZ 75145322. Jelikož je jedná o krávu březí (v době zjištění nákazy přibližně v 6. měsíci březosti), nebyla tato poražena, ale zůstane v chovu až do porodu. Po porodu bude poražena na jatkách a celé stádo bude opětovně sérologicky vyšetřeno. Kráva je ustájena odděleně od ostatního stáda.

Mimořádná veterinární opatření:

Ochranná a zdolávací opatření při výskytu a k zamezení šíření nebezpečné nákazy katarální horečky ovcí

1) Ohniskem nákazy se vymezuje hospodářství chovatele obchodní firmy AGRO-IGM s.r.o., farma Úbočí u Dolního Žandova

2) Kolem ohniska nákazy se vymezuje ochranné pásmo o poloměru 150 km od ohniska, zahrnující Karlovarský kraj – okresy: Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Plzeňský kraj – okresy: Tachov, Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany, Ústecký ktaj – okresy: Chomutov, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice, Liberecký kraj – okres: Česká Lípa, Středočeský kraj – okresy: Rakovník, Kladno, Beroun, Mělník, Příbram, Praha-západ, Praha-východ, Benešov, Kraj hlavní město Praha – okres: hlavní město Praha, Jihočeský kraj – okresy: Strakonice, Písek, Prachatice.

3) Chovateli se nařizuje:

a) uzávěra objektu a jeho označení výstražnou tabulkou: „Nebezpečná nákaza – vstup zakázán“,

b) provedení soupisu všech přežvýkavců, uvádějící pro každý druh počet zvířat již uhynulých, nakažených a podezřelých, údaje soupisu musí být aktualizovány a na požádání musí být předkládány orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor,

c) dodržování zákazu jakéhokoliv přemísťování přežvýkavců z hospodářství,

d) pravidelné ošetřování přežvýkavců schválenými insekticidními prostředky mimo období vyhlášeného jako sezónně prosté vektorů ( toto období vyhlašuje SVS ČR, chovateli oznámí KVS pro Karlovarský kraj

e) provedení sérologického vyšetření všech vnímavých zvířat v ohnisku

Epizootologická situace v Karlovarském kraji za rok 2007

Brucelóza zajíců je většinou chronicky probíhající nakažlivé onemocnění zajíců způsobené bakterií Brucella suis var. Leporis. Nákaza je přenosná i na jiná volně žijící i hospodářská zvířata (prasata), onemocnět může i člověk při neopatrné nebo nehygienické manipulaci s nemocnými ulovenými nebo uhynulými zajíci. U zajíců dochází k postižení pohlavních orgánů. U člověka může probíhat za příznaků angíny nebo může rovněž postihovat pohlavní orgány.

Ohnisko brucelózy se v karlovarském kraji vyskytuje (vyhlášeno) od 12.12. 2007 – nákaza se vyskytla u obce Víska u Novosedel na Žluticku a dosud trvá. Ochranné pásmo je 5 km od ohniska nákazy.

Ochranná a zdolávací opatření:

1. Uživatelům honiteb v ohnisku a v ochranném pásmu je doporučeno vyšetřování uhynulých zajíců (na vlastní náklady) rychlou sklíčkovou aglutinací (RA) prostřednictvím soukromého veterinárního lékaře nebo SVÚ.

2. Z ohniska je zákaz uvolňování zajíců do oběhu (včetně odchytu).

3. Z ohniska a ochranného pásma je možno povolit uvolnění zajíců ke spotřebě v domácnosti lovce i bez provedeného laboratorního vyšetření za podmínky, že je lovci předáno poučení o bezpečném zacházení při zpracování zvěřiny a důkladné tepelné úpravě (70 ºC po dobu 10 minut).

4. Z ochranného pásma lze sérologicky negativní zajíce (na náklady uživatele honitby nebo odběratele) zpracovávat do tepelně opracovaných výrobků v závodech k tomu určených. Tito zajíci musí být provázeni veterinárním osvědčením (zákon 166/1999Sb.).

5. Zajíci sérologicky pozitivní nebo z nákazy podezřelí se konfiskují a zasílají k laboratornímu vyšetření. Ulovené sérologicky pozitivní zajíce a čerstvě uhynulé zajíce a hlodavce hlásit a doručit prostřednictvím mysliveckých hospodářů na KVSK – Inspektorát v Karlových Varech pro laboratorním vyšetření v SVÚ.

6. Rozstřílení zajíci a zajíci jinak nevhodní k dalšímu zpracování nebo konzumu se neprodleně neškodně odstraní, stejně jako shnilé kadávery zajíců, hlodavců nebo jejich zbytky nevhodné k laboratornímu vyšetření. I tyto případy předem hlásit a konzultovat s KVSK – Inspektorátem v Karlových Varech.

7. K uskladnění a vyšetření zajíců musí být určena vhodná místnost s nepropustnou podlahou, která se po skončení vyšetření řádně vyčistí a vydezinfikuje. Místnost musí být vybavena zařízením pro zavěšování zajíců, dostatečným osvětlením, elektrickým proudem se zásuvkou, dostatkem teplé vody, mýdlem a ručníkem. Pro manipulaci se zajíci je třeba zajistit nejméně 2 pracovníky.

8. Při práci se zvěří je nutné použít gumové rukavice. Po skončení práce provést dezinfekci rukou 2% roztokem chloraminu. Dezinfekci prostředí a pomůcek provést 3% roztokem chloraminu.

9. Myslivečtí hospodáři poučí osoby, které budou manipulovat se zajíci o možnosti infekce a nutnosti přísného zachování osobní hygieny a používání ochranných osobních pomůcek.

10. Za dodržení výše uvedených opatření zodpovídají myslivečtí hospodáři nebo jiné určené odpovědné osoby.

Nákaza bude prohlášena za zdolanou, pokud v ohnisku nebo v ochranném pásmu v pozorovací době minimálně dvou let bude provedeno vyšetření všech ulovených zajíců (uživatel honitby prokáže, že vyšetřil všechny ulovené zajíce) s negativním výsledkem.

Tularémie zajíců je zoonóza hlodavců a zajíců, s častým ohniskovým výskytem. Jedná se o většinou akutně probíhající nakažlivé septikemické onemocnění zajíců a jiných druhů savců i ptáků, jejímž původcem je bakterie Francisella tularensis. Probíhá za příznaků hemoragické septikémie. U člověka se nejčastěji projeví jako těžký zápal plic.

Jedno ohnisko se vyskytlo v dubnu 2007 v obci Horní Dvory na Chebsku a stále trvá. Ochranné pásmo je 5 km od ohniska nákazy.

Ochranná a zdolávací opatření: V současné době se postupuje podobně jako u brucelózy zajíců.

Mor včelího plodu je nebezpečná nákaza postihující převážně zavíčkovaný plod. Původcem je Paenibacillus larvae larvae která svými proteolytickými enzymy rozloží všechny tkáně larvy včetně pokožky – následkem je tvorba příškvaru na dně buňky. Terapie je zakázána.

Ohnisky nákazy moru včelího plodu byly vymezeny chovy v obci Horní Lažany, chovy v obci Horní Lipina, dále u obce Teplá a Brť. Ochranná pásma zahrnují plochu 5 km kolem ohnisek nákazy. V současné době byla již ohniska zlikvidována, ale ochranná pásma dosud trvají. MVO pro prevenci dalšího vzniku a šíření nákazy byla vydána 30.5.2007 a 5.11.2007.

Ochranná a zdolávací opatření:

1) Všem chovatelům včel se nařizují tato ochranná opatření:

a) zjišťovat příčiny zimních úhynů a slábnutí včel

b) nepoužívat med, pyl, plásty a vosk z oblastí s neznámou nákazovou situací pro krmení a chov včel

c) zamezit přístupu včel do neobsazených úlů a včelího díla

d) prázdné úly udržovat bez včelího díla

e) vyhledávat a utrácet divoce žijící včelstva a roje neznámého původu

f) provádět průběžné dezinfekce úlů, zásobních plástů, včelařských potřeb a pomůcek

g) nezařazovat včelí díla, nedezinfikované úly,potřeby a zařízení do chovů včel, zejména při neznalosti nákazové situace v místě a době jejich původu

h) provádět pravidelné plošné preventivní prohlídky

i) soustavně omezovat intenzitu varroázy

j) zakazuje se léčení moru včelího plodu

2) Všem chovatelům včel v ochranném pásmu se dále nařizují tato zdolávací opatření:

a) zakazuje se provádět přesuny včelstev, rojů, matek, včelařského zařízení, materiálu a pomůcek v tomto ochranném pásmu, z tohoto pásma a do tohoto pásma, zakazuje se kočování v ochranném pásmu, výjimkou je odběr zimní měli k vyšetření,

b) umožnit preventivní prohlídky včelstev s rozebráním díla na stanovištích zajistit účinnou pomoc při jejich provádění, odběru vzorků medu ze zimních zásob a v případě podezření umožnit odběr jednoho rámku s plodem k laboratornímu vyšetření v SVÚ. Prohlídky provede proškolený prohlížitel ve spolupráci s příslušnou základní organizací Českého svazu včelařů a KVS pro Karlovarský kraj. Při prohlídce včelstev je nutné používat jednorázové ochranné rukavice pro každé stanoviště a provádět dezinfekci rukou, oděvu a obuvi,

c) všem včelařům v ochranném pásnu s nařizuje odebrat směsné vzorky zimní měli z každého stanoviště k vyšetření na varroázu a mor včelího plodu. Po jejich vyschnutí je vložit do nerozbitné vzorkovnice, zabalit do 3 nepropustných obalů a odeslat prostřednictvím ZO ČSV k vyšetření do akreditované laboratoře (SVÚ Jihlava, SVÚ Praha, VÚVč Dol u Prahy),

d) všem včelařům v ochranném pásmu nařizuje provést do stanoveného data prohlídky včelstev zaměřené na mor včelího plodu a provést odběr medných zásob k vyšetření směsných vzorků medu (min 50 g) z okolí plodu (seškrab lžicí). Jednotlivé vzorky se vloží do sklenice se šroubovacím uzávěrem.Vzorek se označí identifikačním štítkem se jménem včelaře, jeho identifikačním číslem, adresou, telefonním spojením, označením stanoviště identifikačním číslem a místem a uvedením počtu včelstev. Směsné vzorky předá zástupce ZO ČSV na Krajskou veterinární správu pro Karlovarský kraj k odeslání do SVÚ k laboratornímu vyšetření,

e) základním organizacím Českého svazu včelařů se nařizuje provést soupis všech chovatelů včel včetně kočovníků v ohnisku a ochranném pásmu s uvedením jména a adresy včelaře, registračního čísla včelaře z centrální evidence, registračního čísla stanoviště včel každého včelaře, údaje o počtu a místě chovaných včelstev a telefonním spojení a předat jej KVS pro Karlovarský kraj,

f) klinické vyšetření včelstev provést jako v bodu c) odstavce 2) i mimo ochranné pásmo pokaždé, vyžádá-li si to upřesnění nákazové situace,

g) med získaný od klinicky zdravých včelstev z ochranného pásma v pozorovací době může být uváděn do oběhu jen po negativním bakteriologickém vyšetření směsného vzorku medu ze stanoviště včelstev na přítomnost původce nákazy. V případě pozitivního nálezu může být med zpracován pouze za podmínek stanovených KVS pro Karlovarský kraj. Ostatní včelí produkty mohou být použity bez omezení.

Nákaza se prohlásí za zdolanou po uplynutí pozorovací doby 1 roku od posledního zjištění moru včelího plodu, za předpokladu, že nebude v ohnisku a ochranném pásmu tato nebezpečná nákaza zjištěna.

Varroáza včel je nejrozšířenějším parazitárním onemocnění u včel. Roztoč napadá včelí plod, na kterém se rozmnožuje. Roztoč může být přenašečem virových, bakteriálních a plísňových onemocnění včel a včelího plodu. Nákaza se šíří ponejvíce nakaženými trubci,včelami a roji.

Varroáza včel je v Karlovarském kraji velmi rozšířenou nákazou s velkým počtem ohnisek.

Katarální horečka ovcí – první případ katarální horečky ovcí byl v Karlovarském kraji zjištěn 27.11.2007 na farmě Starý Rybník v obci Skalná u Chebu. Jednalo se o 7-měsíčního býka masného plemene. Diagnostikována byla na základě sérologického vyšetření prováděného z důvodu přesunu z uzavřeného pásma. Býk byl po zjištění pozitivní sérologické reakce a po virologickém potvrzení poražen na jatkách.

Obrazová příloha:

Výskyt nejvýznamnějšího přenašeče BT:  Cullicoides imicola

Aktuální nákazová situace v zemích EU ke dni 21.2.2008

Klinické projevy BT u ovcí

oteklý jazyk u ovcí

hnisavé krusty v oblasti nozder

červenofialový prstenec v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže u ovce

Zdroje informací:

https://www.kr-karlovarsky.cz/kraj_cz

https://www.osel.cz/index.php?clanek=3458

https://novarole.cz/obsah/mimoradna-veterinarni-opatreni-k-zamezeni-sireni-nebezpecne-nakazy-kataralni-horecky-ovci.html

https://www.svscr.cz

https://www.agroweb.cz

Materiály poskytnuté Krajskou veterinární správou pro Karlovarský kraj