VÝVOJ ANTROPOLOGIE

VÝVOJ ANTROPOLOGIE

V této kapitole se budeme zabývat vývojem antropologie od konce støedovìku do první poloviny dvacátého století. Úèelem výkladu není detailní seznámení s pøíslušnými školami nebo badateli, ale osvìtlení historického a kulturního kontextu, ve kterém se rodily jednotlivé antro­pologické smìry. Do našeho pøehledu jsou zahrnuti i myslitelé, které za antropology oznaèit nemùžeme, ale kteøí svým pùsobením v jiných obo­rech formování této disciplíny ovlivnili. Ústøedním tématem této kapito­ly je tvrzení, že vznik kulturní antropologie devatenáctého a dvacátého století nelze pochopit bez pøihlédnutí k pohybùm evropského myšlení v celém novovìku. Z tohoto dùvodu se seznámíme i s dílem napøíklad Niccolo Machiavelliho, Giambattisty Vica nebo Maxe Webera. Kapitola je zakonèena výkladem o kulturnì antropologických školách dvacátého století, funkcionalismu, konfiguracionismu, psychologické antropologii a sociobiologii.

Konec evropského izolacionismu

Zásadním civilizaèním podnìtem vzniku antropologie jako vìdecké­ho bádání o „tìch druhých', pøekraèujícího zábrany xenofobie a etno-centrismu, bylo prolomení izolacionismu Západu v posledním století støedovìku. To neznamená, že by euroasijské i nìkteré africké kultury nevstupovaly do vzájemných více èi ménì intenzivních stykù dávno pøed úsvitem novovìku. Nìkteøí badatelé, napøíklad A.G. Frank, soudí, že kontinentální „svìtový systém' propojující obchodnì pravìkou Evropu, Pøední Východ, støední Asii, Èínu a jihovýchodní Asii se ustavil již ve tøetím tisíciletí pøed Kristem. Barry Gills a Andre G. Frank se pokusili navíc prokázat existenci urèité synchronicity mezi rozvojem a úpadkem civilizaèních ohnisek a kulturních okruhù v tomto rozsáhlém eurasijském pásmu, projevující se již pìt tisíc let. Události konce støedovìku mùžeme tedy chápat jako pøesun velmocenské hegemonie do pùvodnì periferní oblasti tehdejšího svìta. Podívejme se blíže na historické poza­dí této pøevratné události dìjin. Po pádu Øíše západoøímské v roce 476 po Kristu je Evropa na èas vrácena civilizaènì témìø na prehistorickou úroveò a styky se støedisky asijských kultur jsou pøerušeny. Nová etnika usazená v Evropì po procesu „stìhování národù' pøijímají køesanství a budují svébytnou støedovìkou civilizaci, jejíž nejen vojenský, ale i inte­lektuální støet s vyspìlejším svìtem Arabù v dobì reconquisty a køí­žových výprav ukazuje, že mezi léty 1000 až 1200 našeho letopoètu je Západ opìt pøipraven být rovnoprávnìjším partnerem a konkurentem ostatních euroasijských civilizací. Pøesto je støedovìká Evropa považo­vána za uzavøený kulturní celek, jehož zemìpisné znalosti zdaleka nedosahovaly rozhledu antiky. Situace se mìní ve 13. století. Paradoxnì umožnili Evropanovi odkrytí vzdálených horizontù bojovní koèovníci z odlehlých støedoasijských stepí, Mongolové.

Po roce 1200 našeho letopoètu existovaly na euroasijském kontinentu ètyøi hlavní civilizace. Ve východní Asii se rozkládala mohutná Èína, „øíše støedu', která v jihový­chodní Asii sousedila s hinduistickou Khmerskou øíší. Hinduistická civilizace zabírala celý indický subkontinent a v povodí Gangy a Indu se stýkala s nejrozsáhlejším kultur­ním celkem té doby, civilizací islámu, která se rozprostírala na západ pøes Persii, Pøed­ní východ, Malou Asii, severní Afriku až po Atlantik a Pyrenejský poloostrov. Tradièní rival muslimù, køesanská civilizace, vedená Øímem a Byzancí, obsadila Evropu od Atlantiku po Kyjev a Novgorod.

Mongolské kmeny koèující ve støední Asii podél øeky Onon sjednotil pøed rokem 1206 Temudžin (Èingischán). Bìhem nìkolika let obsadil Temudžin severní Èínu, vèetnì Pekingu. Díky èínskému vlivu si Mongolové osvojili mnohé administrativní a obchodní dovednosti. Následovala expanze západním smìrem a mezi rokem 1219 až 1220 Mongolové zabírají dnešní Afganistán, støední Asii a èást Iránu, odkud proni­kají do jihoruských stepí. Roku 1227 Temudžin umírá a Temudžinùv nástupce, chán Ogedej, pokraèuje ve výbojích. V roce 1241 Mongolové dorazili až do støední Evropy. Koncem padesátých let tøináctého století byl poražen bagdádský kalifát a dobyt Bag­dád. Po podmanìní zbytku jižní Èíny chánem Kublajem v 70. letech 13. století byla mongolská øíše nejvìtší mocností tehdejšího svìta, rozkládající se od Èínského moøe po Èerné moøe a východní Støedomoøí.

Velká èást Asie byla sjednocena pod jednou správou a zákonem, který mùžeme nazvat pax mongolica. Mongolové byli animisté a mìli drsné mravy a zvyky, ale na rozdíl od Arabù nebo i støedovìkých køesanù se militantním zpùsobem neztotožnili s urèitým montoteistickým nábožen­stvím. Autorita chána zaruèovala relativnì bezpeèný pohyb po obrov­ském území øíše mezi Evropou a východní Asií pro všechny obchodníky a cestovatele bez ohledu na vyznání. Jak napsal støedoasijský kronikáø Abul-Ghází Bahadúr Chán: „Mladá panna nesoucí na hlavì zlatý podnos mohla projít pokojnì od východu na západ, od bøehù Tichého oceánu až k pobøeží omývanému Støedozemním moøem, aniž byla kýmkoliv sebe­ménì obtìžována.' Mongolská vláda umožnila Evropanùm navštívit Èínu a blíže se seznámit s její rafinovanou, tisíciletou kulturou.

Jako pøíklad otøesu Evropana a jeho fascinace Východem, pramenícících z pøímé­ho kontaktu s dosud nedostupnou èínskou kulturou, mùžeme uvést cestopis Milión benátského kupce Marca Pola (1254 - 1324), který pobýval v Èínì ve službách chána Kublaje v letech 1271 až 1295. Kniha, vyprávìjící o fantastickém a neznámém svìtì, zaznamenala v Evropì nesmírný ohlas.

Toto „nadzdvihnutí opony' trvalo krátce, ve 14. století se mongolská øíše rozpadá a anarchie a války znemožòují další intenzivnìjší styky mezi Západem a Východem. Evropa je navíc zachvácena morem, „èernou smr­tí', která byla asi na kontinent zavleèena v dùsledku zvýšení obchodních kontaktù s odlehlými oblastmi Asie. V polovinì 14. století umírá na mo­rovou epidemii tøetina Evropanù a spoleènost pozdního støedovìku je ponoøena do hluboké sociální i duchovní krize, ústící v nový izolacionismus. Sen o daleké civilizaci, jejíž bohatství a moc pøekraèují veškerá evropská mìøítka, pøetrval a byl hnacím motivem prvních španìlských a portugalských moøeplavcù.

Až do poèátku 15. století bylo klíèem k velmocenskému postavení a bohatství v Eurasii ovládání karavanních cest protínajích rozsáhlé pouš­tì a stepi centrální Asie. Kontrola nad tìmito vnitrozemskými „moøi', køižovanými „koráby pouštì', a zejména nad nezbytnými „pouštními ostrovy' - oázami zajišovala hegemonii postupnì Peršanùm, Parthùm, Arabùm i Mongolùm. Za tìchto podmínek pøedstavovalo ovládnutí moøí Evropany radikální inovaci, která zvrátila dosavadní pomìr sil. Novovì­kou pøevahu západní civilizace nad tradièními asijskými kulturami lze též pøisoudit tomuto strategickému vítìzství „moøských cest' nad kara-vanními stezkami.

Nìkolik desetiletí pøed Evropany zahájila významnou, ale krátkodo­bou zámoøskou expanzi i èínská dynastie Ming (1368-1644), vyznaèující se ve svém poèátku velkorysou velmocenskou politikou i sociálním inže­nýrstvím. Císaø Jung-le (1403-1424) inicioval nìkolik expedic, pøi kterých èínské námoønictvo, používající kompas a schopné pøepravit až tøicet tisíc mužù, vplulo do Perského zálivu a Rudého moøe a dosáhlo pobøeží východní Afriky. Po roce 1433 je však vydán dekret zakazující plavby do zahranièí, který obnovil izolacionistickou politiku. Navíc je Èína znovu vystavena nebezpeèným útokùm mongolských Ojratù. V roce 1453 turecké vojsko dobylo Caøihrad, nejvýznamnìjší køesanské obchodní støedisko východního Støedomoøí s klíèovým významem pro kontakt s Východem. Tím byla znaènì omezena obchodní výmìna napøíklad s Indií. V dùsledku mocenského vzmachu Osmanské øíše zaèíná koloniální expanze Západu, jejímž pùvodním zámì­rem bylo nalézt nové, bezpeènìjší spojení s Indií, pøípadnì i s Èínou. V roce 1492 ob­jevil Kryštof Kolumbus ve službách španìlského krále nový kontinent západní polo­koule - Ameriku. O šest let pozdìji obeplul Portugalec Vasco da Gama jižním smìrem Afriku a pøistál u pobøeží Indie. Roku 1513 Vasco de Balboa pøekroèil Panamskou šíji a jako první Evropan spatøil Tichý oceán. Ve Støední a Jižní Americe se Španìlé setkali s posledními archaickými civilizacemi, øíšemi Aztékù a Inkù, a relativnì snadno je vyvrátili. V letech 1519 až 1522 obeplula španìlská výprava vedená Portugalcem Fer-nandem Magalhaesem Zemi a prokázala její kulatý tvar.

Zámoøské výpravy Španìlù a Portugalcù, ke kterým se pøipojily i jiné národy, zpùsobily významný intelektuální posun v evropských dìjinách. Rozsáhlé racionalistické teologicko - filosofické systémy tomismu, scottis-mu i neoaugustinismu a zejména tradièní aristotelská fyzika a pøírodovìda byly konfrontovány s nesmírným množstvím nových empirických dat a poznatkù, vyžadujících ustanovení nových vìdních oborù.

Antropologické pøedstavy pozdního støedovìku

Pierre ïAilly, významný teolog první poloviny 15. století, vypráví ve své knize Imago mundi, díle inspirujícím evropskou koloniální expanzi, o lidstvu „nedávno objeveném a svrchovanì šastném, gens beatissima, které se skládá z trpaslíkù, dlouhožijících tvorù a dokonce i z tvorù bez­hlavých'. Ukázalo se, že Evropané nebyli pøipraveni intelektuálnì zvlád­nout nesmírnou rozmanitost kultur, ras a náboženství, se kterou se se­tkávali na svých výpravách. Vìtšinou si pomáhali kategoriemi a formami støedovìké kultury, do kterých vtìsnávali své neobvyklé zážitky. Evrop­ský izolacionismus v 15. a 16. století definitivnì konèí, ale vìdecká antro­pologie, kritické zhodnocení kultur, které se ocitly v evropském zábìru, vzniká až bìhem následujících nìkolika století.

Mýtus zlatého vìku

Studujeme-li zápisy prvních evropských moøeplavcù a badatelù, kteøí se na pobøeží Ameriky, Afriky a Asie setkávali s domorodými kulturami, zaznamenáme zajímavý fenomén. Myšlení Evropanù je prostupováno nostalgií po ztraceném ráji, vycházející z mýtu o dávném, zmizelém zla­tém vìku.

Tento mýtus má prehistorický pùvod a setkáváme se s ním i u antic­kých autorù. Hésiodos, žijící v 7. století pøed naším letopoètem, popisuje ve své skladbì Práce a dni (Erga Kai Hémeraí) život „zlatého pokolení' následujícím zpùsobem: „Vládl jim Kronos a žili bez starosti a námahy, jedli jenom žaludy, divoké plody a med, který kapal ze stromù, pili ovèí a kozí mléko, nikdy nezestárli, hodnì tancovali a smáli se. Smrt pro nì nebyla horší než spánek. Všichni už odešli, ale jejich duchové žijí dál jako strážci krásných venkovských zákoutí, nosí lidem štìstí a chrání spra­vedlnost.' Biblická zpráva o vyhnání z Ráje, ovlivòující støedovìkou kul­turu, má pùvod v semitské mytologii starého Kanaánu, o které nás infor­mují dochované zápisy z Ugaritu (dnešní Ras Šamra).

Mnozí Evropané se domnívali, že objevení pøírodních národù lze zto­tožnit se znovunalezením pùvodního rajského stavu lidského bytí. Ráj, ztracený pro Západ v dávnovìku, se podle nich zachoval v prostøedí exo­tických tropických krajin. Etnografická data a zkušenosti byly deformo­vány mýtickou vizí reality, která se vynoøila z podvìdomí støedovìku. Vzniká koncepce „ušlechtilého divocha', o kterém italský spisovatel a folklorista Giuseppe Cocchiara právem øíká: „Pøedtím, než byl objeven, byl divoch vymyšlen.' Pietro Martire vydává brzo po objevení Ameriky, v roce 1511, spis Decades de Orbe Novo, ve kterém srovnává životní pod­mínky amerických Indiánù s vìènými saturnáliemi (saturnia regna), opì­vovanými Vergiliem. Garcilasso de la Vega vyzvedává na poèátku 17. století stát Inkù jako pøíklad ideálního státu a vzor pro Západ. Neza­pomínejme též na misijní èinnost jezuitského øádu, který se v 17. a 18. století pokusil v prostøedí indiánského kmene Guarani na území dnešní Paraguaye o vytvoøení dokonalého teokratického státu. Mýtický no­stalgický aspekt novovìkého evropského myšlení se odráží i v raných utopických pøedstavách Thomase Mora (1477 - 1535) nebo Tommase Campanelly (1568 - 1639).

Na pøíkladu pojmu „pøírodní národy' vidíme, jak idealizace mimoev­ropských kultur ovlivòovala etnografická bádání a jejich terminologii. Pøíroda, v jejímž lùnì domorodci údajnì žijí, byla považována za živel pøirozené nevinnosti a rajské harmonie. Civilizace se od tohoto života­dárného zdroje oddìlila. Paradox spoèívá ve skuteènosti, že vìtšina indiánských kmenù, se kterými se moøeplavci setkali napøíklad na ostrovech v Karibském moøi nebo na pobøeží Venezuely, byli kanibalové a mnozí Evropané si to uvìdomovali. Hans Stades byl pøi své výpravì do Nového svìta, uskuteènìné v letech 1549 až 1555, zajat pøíslušníky kmene Tupi-naba a pozdìji napsal detailní zprávu o jejich kanibalských obøadech. Jiné svìdectví pøináší Francouz Jean de Léry, jehož kniha LHistoire dun voyage fait en la terce de Brézil, autrement dite Amérique vyšla roku 1568 a byla komentována Montaignem. Jak dokládá pøíklad Pietra Martira, jehož pøímé zkušenosti s kanibaly jej neodvrátily od koncepce zlatého vìku, v nìmž žijí pøírodní národy, mýtus byl silnìjší než realita.

Mýtus zlatého vìku se projevil zejména v poèátcích etnografie a má silný etnocentristický náboj. Evropan se snažil vidìt „toho druhého' ve svìtle vlastních tradièních pøedstav. V dalším výkladu se seznámíme s pozùstatky mýtu ušlechtilého divocha a zlatého vìku v díle osvícence Jean Jacques Rousseaua. Protipólem tohoto „nadhodnocení' domoro­dých kultur bylo jejich snižování na úroveò zvíøat argumentací, že „divo­ši' nemají duši. Duše byla totiž považována za základní atribut urèující lidství. Na stranì obhájcù lidských práv amerických Indiánù v prvních letech kolonizace vystoupil zejména dominikán Bartolomeo Las Casas.

Mýtus ztracené moudrosti

Zatímco mýtus zlatého vìku mìl rozmìr synchronní a pøenášel mýtus z hlubin vìkù na souèasné kultury, mýtus ztracené moudrosti se vztaho­val k minulosti. Evropská kultura v 16. až 17. století postrádala kritický pøístup k historii. Øada správných postøehù se mísila se zcela fantastic­kými pøedstavami. Obecnì byly pøijímány názory, že dávný svìt na po­èátku lidské rasy vynikal vyšším vìdìním a moudrostí, než kterými dis­ponuje novovìká spoleènost. Tato pùvodní civilizace byla znièena velkou katastrofou, ale zbytky její tradice byly zachránìny a pøechovávány hrst­kou „zasvìcených'. Ztracený svìt byl èasto identifikován s Atlantidou, pøípadnì se hledal ve støední Asii. Nicolas Antoine Boulanger pøedpokládal, že lidská civilizace byla znièena nìkolikrát za sebou a znovuobnovena tìmi, kteøí pøežili. Poslední pohromou byla biblická potopa, o které se zachovaly zmínky v mytologiích celého svìta. Boulanger dává do souvis­losti rituální køest vodou s ohlasem této mýtické události. Jiní badatelé z doby osvícenství se domnívali, že moudrost starého svìta je ukryta v nerozluštìných egyptských hieroglyfech. Úspìšný ro­mán abbé Terrasona, Séthos (Histoire ou vie des monumentes: anecdo-tes de 1'ancienne Egypte, traduite d' 'un manuscript grec) z roku 1731, odkrývá údajná tajemství a mystéria starých Egypanù. Také zednáøské rituály byly ztotožòovány s šiframi vedoucími ke znalostem vymøelé civilizace.

Na pøelomu devatenáctého a dvacátého století dochází v rùzných esotericky a hermeticky orientovaných kruzích evropské inteligence k výrazné renesanci mýtu ztracené moudrosti. Mùžeme v této souvislosti zmínit zejména dílo Arthura Machena (1863-1947), Dmitrije Sergejevièe Merežkovského (1866-1941) nebo tajemného Fulcanelliho. Francouzský filosof René Guénon pozoroval ve dvacátých letech, jak se rozlièné novo-pohanské teosofické a hermetické sekty postupnì sbližovaly s nacistic­kou a fašistickou ideologií. Fyzik Hans Horbiger, jehož vize inspirovaly Adolfa Hitlera, vypracoval fantastickou kosmogonii spoèívající ve vesmír­ném souboji ohnì a ledu. Periodické dopady ledové obìžnice Zemì na povrch naší planety znièily dávnou, nadøazenou civilizaci obrù a zpùso­bují postupnou, cyklicky se opakující degeneraci lidstva. Po druhé svì­tové válce poskytly laické veøejnosti mohutný impuls k úvahám v duchu mýtu ztracené moudrosti populární knihy typu Le Matin des Magiciens (Jitro kouzelníkù, 1960) J. Bergiera a L. Pauwelse.

Poèátky sekularizace v renesanci

V dobì prolomení evropského izolacionismu zaèíná proces eman­cipace èlovìka, jenž je považován za hlavní motiv modernismu. Jedná se o sekularizaci, kterou je mínìno odnáboženštìní, odluka církve od vzdì­lání, øízení a správy svìta a umístìní náboženského vyznání na rovinu osobního pøesvìdèení. Nìmecký historik a sociolog Max Weber hovoøí o „odèarování svìta' (Entzauberung der Welt), spoèívajícím v dominan­ci racionálního, úèelového zpùsobu života. Sekularizace státu se prosa­zuje již v 16. století a vrcholí v dobì osvícenství (Les Lumieres, die Aufklarung), které nìmecký historik Ernst Troeltsch definoval jako duchovní hnutí, dovršující sekularizaci myšlení a státu.

Støedovìký model civilizace byl založen na vzájemné mocenské souhøe øímského papeže a køesanského císaøe, obránce a meè církve. Veš­kerá ideologie, symbolika, literatura, teologie, filosofie se opíraly o auto­ritu køesanského Zjevení. Zákon, spravující Zemi, pocházel od Ježíše Krista a stát mìl zcela náboženský charakter.

Podívejme se na nìkteré intelektuální i sociální koøeny sekularizace v renesanèní dobì. Prvním myslitelem v evropských dìjinách, který ote­vøenì zpochybnil køesanské zázemí politické aktivity a odpovìdnost panovníka vùèi Bohu byl Florenan Niccolo Machiavelli (1469 - 1527), autor povìstného spisu Vladaø (Il Principe). Machiavelli byl teoretik stá­tu a práva. Jeho koncepce spoèívá v radikálním, „renesanèním' odmít­nutí køesanské civilizace. Podle Machiavelliho technologie moci a snaha po dosažení její nejvyšší efektivnosti jsou nadøazeny veškerým mravním normám a imperativùm. Stát není garantem morálky a na ní založeného práva, ale je pouze technikou moci a nièím víc.

Nìmecký filosof Ernst Cassirer k Machiavelliho koncepci odtržení státu od svìdo­mí uvádí:

„Machiavellim vstupujeme do moderní doby. Úkol, který si uložil, je splnìn: stát získal svou plnou autonomii. Nicménì tento výsledek si vynutil vysokou cenu. Stát je nyní nejen zcela nezávislý, ale také zcela izolovaný. Ostøím své analýzy Machiavelli pøeal všechny svazky, které v pøedcházejících epochách pøipoutávaly stát úzce k or­ganickému celku lidské existence. Svìt politiky se tak odtrhl nejen od náboženství nebo metafysiky, ale také od všech ostatních forem lidského kulturního a etického života. Stát leží osamìlý v prázdném prostoru.'(Václav Bìlohradský, 1982).

Evropské státy se v údobí od 16. do 17. století musely vyrovnat s intenzivními nábo­ženskými konflikty a válkami, které rozvrátily kontinent a které byly vyvolány refor­mací a rozdìlením køesanstva. Zvláštì nièivé jsou obèanská válka v Nìmecku ve dva­cátých letech 16. století a konflikt katolíkù s hugenoty ve Francii, vrcholící tzv. bartolomìjskou nocí z 23. na 24. srpna 1572, kdy byly v Paøíži povraždìny tøi tisíce protestantù. Je proto pochopitelné, že francouzský státník a myslitel Jean Bodin (1530 - 1596) pøichází s pojetím státu, jehož správa, zákony a byrokracie jsou nezávislé na náboženském pøesvìdèení obèanù. Právì v závislosti státu a panovníka na urèité konkrétní formì køesanské konfese vidìl Bodin zdroj krize. Nová forma správy nabí­zela zastøešení poddaných rùzné víry, kterým by rozdíly v osobním vyznání nebránily v oddanosti a loayalitì vùèi státu. Byl to souèasnì krok k náboženské toleranci uvnitø státu.

Holandský právník a teolog Hugo Grotius (1588 -1679) vystoupil s kon­cepcí pøirozeného práva, pramenícího z pøirozenosti èlovìka jako bytost­nì rozumného a sociálního tvora. Anglický myslitel Thomas Hobbes (1588 -1679), teoretik novovìkého absolutismu, nepovažuje již pøírodní stav lidství za rajský vìk harmonie, ale naopak za krutou „válku všech proti všem'. Tato pravìká anarchie byla odstranìna vznikem státu, který Hobbes nazývá podle biblického monstra, Leviathan. Autorita státu stojí nad veškerými aspekty lidské existence, vèetnì práva, morálky a náboženství. Z hlediska dnešní antropologie mùžeme Thomase Hob­bese oznaèit za prvního sociálního deterministu.

Giambattista Vico

Zásadní význam pro ustavení spoleèenských vìd novovìku má italský historik a právník Giambattista Vico. Vico se narodil v roce 1668 a po stu­diu práv pùsobil jako profesor rétoriky na univerzitì v Neapoli. V roce 1725 vydává své hlavní dílo Základy nové vìdy o obecném charakteru národù (Principi di scienza nuova ï 'ntorno alla comune natura delle nazioni). Umírá v roce 1744. Giambattista Vico v mnoha smìrech pøesáhl myšlení svých souèasníkù a nebyl jimi plnì docenìn. Teprve nìkteøí autoøi poèátku dvacátého století, napøíklad Benedetto Croce, jej zcela rehabilitovali.

Vico kritizoval pøedstavitele francouzského racionalismu a kartezianis­mu, napøíklad René Descarta a školu Port-Royal. Giambattista Vico si uvìdomoval, že karteziánská metodologie je pøísnì synchronní a ahisto­rická a není proto vhodná pro historické bádání, založeném na diachron­ním a historickém pøístupu. Vico kategoricky odmítá mýtus ztracené moudrosti. Na mnoha pøíkladech dokazuje, že staré civilizace, napøíklad Egypt, nevynikaly vyšším vìdìním. Stejnì tak hieroglyfy neskrývají eso­terické nebo magické tajemství. Giambattista Vico srovnává etnografické poznatky misionáøù o mimoevropských národech s Tacitovými údaji o starých Germánech a konstatuje èetné shody. Tímto zpùsobem zpo­chybòuje mýtus zlatého vìku.

V jednom ohledu zùstal Vico pod nadvládou starovìké mytologie. Jed­ná se o Vicovo uèení o dìjinném kolobìhu (corso a ricorso), které pøe­vzal z antických pramenù, ale jež zásadním zpùsobem obohatil. Podle Vica lidská spoleènost prochází tøemi základními vìky, které odpovídají dìtství, mládí a zralosti v individuálním životì èlovìka. Každé z tìchto údobí je charakteristické vlastními zvyky, právem, formou vlády, poje­tím autority a soudù, ale i specifickým jazykem a písmem.

První vìk se nazývá božský. Lidé v tomto temném vìku byli hrubí, barbarští a nevìdomí. Mìli velkou postavu a Vico je srovnává s Polyfé­mem z Odyssey. Zpoèátku se vyjadøovali pomocí posunkù, které mìly pøirozený vztah k idejím. Lidé božského vìku nevynikali rozumem, ale silnou obrazotvorností. Jejich myšlení bylo poetické. Neuvažovali v po­jmech, ale v poetických znacích fantastické povahy. Giambattista Vico konstatuje, že na poèátku historie barbarù je mýtus, vyrùstající z poe­tického myšlení božského vìku. Používané písmo bylo hieroglyfické, vytvoøené nezávisle v rùzných oblastech svìta - Egyptì, Etiopii, Èínì, Mexiku i severní Evropì. Základní formou vlády byla v božském vìku teokracie. Druhým údobím byl herojský vìk. Lidé tohoto stádia byli pøís­ní, velkodušní a hrdí. Vládla aristokracie. Používaný jazyk byl symbolic­ký a písmo odpovídalo herojským znakùm, analogickým napøíklad støe­dovìkým erbùm. Poslední, tøetí vìk oznaèuje Giambattista Vico za lidský. Lidé jsou v tomto historickém údobí umìøení a inteligentní, prosazuje se svìdomí, rozum a pocit povinnosti. V politické oblasti pøevládají repub­liky a monarchie a platí rovnost všech obèanù pøed zákonem. Jazyk a pís­mo jsou tvoøeny smluvenými, arbitrárními znaky. Tøetí vìk je zakonèen úpadkem a návratem poèáteèního stavu (ricorso). Giambattista Vico ten­to kruhový pohyb dìjin zdùvodòuje následujícími slovy: „taková je povaha základù èi principù, že vìci se jimi jako prvními zaèínají a jimi jako posledními konèí.'

Vico pøedpokládá existenci „pøirozených' základù každé kultury, spo­leèných pro veškeré lidstvo. Geografické a klimatické podmínky zpù­sobily, že národy jsou na nestejném stupni vývoje. Hlavním nástrojem Vicovy historické metody je etymologie. Pro pochopení skuteènosti archaických a pøírodních národù je podle Giambattista Vica nejvhodnìj­ším prostøedkem sociálnì-historická a komparativní analýza mytologie.

Poèátky novovìké somatologie

Západní civilizace se vrací ke studiu somatologie, zahrnující anatomii a fyziologii, až zaèátkem 14. století. V roce 1315 provádí Luigi Mondino de Luzzi v Bologni první pitvu na evropském kontinentì po zhroucení antické kultury. Studium složení a funkcí lidského tìla v renesanci, repre­zentované napøíklad Paracelsem (1498 -1541) nebo slavným anatomem, profesorem na univerzitách v Padovì a Basileji, Andreasem Vesaliem (1514 -1564), autorem práce De corporis humani fabrico (1543), má úzké vztahy k hermetickým, esoterickým naukám, astrologii a alchymii a je ve znamení preformismu. Podle tohoto uèení je celý organismus (ho­munkulus) obsažen již v pohlavních buòkách rodièù. Proti preformismu vystoupil napøíklad William Harvey (1578 -1657), objevitel krevního obì­hu. Svou parafrází „omne vivum ex ovo' (vše živé pochází z vejce) na Horatiùv výrok Harvey anticipoval vznik embryologie. V roce 1759 vydá­vá nìmecký pøírodovìdec a filosof Kaspar Friedrich Wolff (1735 -1794) knihu Theoria generationis, ve které proti preformismu staví teorii epige­nese, popisující vývoj organismu jako posloupnost transformací z chaosu neorganizované živé hmoty. Tato pøedstava ustoupila až v 70. a 80. le­tech 19. století novým poznatkùm cytologie a embryologie.

Nizozemský anatom Nicolas Tulp (1593 - 1674) a anglický badatel Edward Tyson (1649 - 1708) položili základy srovnávací anatomie pri­mátù. Anglièan John Ray (1628 - 1705), pøedchùdce Linného, upravuje tradièní Aristotelovu klasifikaci organismù a novì vymezuje kategorii druhu (species). Proslulý švédský pøírodovìdec Carl Linné (1707 -1778) vypracoval ve svém díle Systema naturae systém živoèichù a pod názvem Homo sapiens do nìj zaøadil i èlovìka. Francouzský polyhistor Georges Louis Leclerc Buffon (1707 - 1788) se ve spise Histoire naturelle zabývá úvahami o vývoji ve svìtì organismù. Na konci 18. a zaèátkem 19. století pùsobí Georges Cuvier (1769 - 1832), jehož anatomická bádání pøedsta­vují dosavadní vrchol v rozvoji somatologie od renesance. Jako nový, samostatný obor se postupnì konstituuje fyzická antropologie a pøichází doba znovuvzkøíšení evoluèní teorie.

Osvícenství

Charakteristickým a nejhlubším rysem osvícenství je kult rozumu. Rozum považovali osvícenci za univerzální vlastnost èlovìka, která je identická pro všechny národy a doby. Nejvìtším poètem individualit se vyznaèuje francouzské osvícenství. Byli to lidé, kteøí v 18. století ovliv­òovali celý kontinent, ale pouze menší èást z nich dokázala dosáhnout opravdové nadèasovosti. Nelze pominout postavu Francois Marie Aroue­ta (1694 - 1778), který je znám pod pseudonymem Voltaire a jenž byl pokládán za ztìlesnìní hodnot osvícenství. Mezi léty 1751 až 1780 vycházelo ve Francii 28 svazkù Encyklopedie vìd, umìní a øemesel, která mìla shrnout a uspoøádat veškeré znalosti doby. Program dvou osví­cencù, Denise Diderota (1713 -1784) a Jeana ïAlemberta (1717 -1783), kteøí se na jejím vydávání nejvíce podíleli, je vyjádøen již v úvodu k Encyklopedii: „Vìk náboženství a filosofie ustoupil století vìdy.'

Spisy, které se zabývaly problematikou kultury neevropských národù, publikovali napøíklad A.R.J. Turgot (1727 -1781) {Plan de deux discours sur l'histoire universelle) a J.A. Condorcet (1743 -1794) (Esquissé d 'un tableau historique des progres de 1 'esprit Numavo). Na pùdì francouz­ského osvícenství vznikl i svérázný a znaènì bojovný materialismus, reprezentovaný napøíklad lékaøem Julienem Offroy de La Mettrie (1709 -1751). La Mettrie, který byl pro své radikální názory vypovìzen z Francie i z Holandska, se uchýlil k pruskému králi Friedrichu II. La Mettrie uva­žuje ve svém spise Èlovìk stroj (L 'homme machine) o lidském tìle a je­ho funkcích jako o mechanickém stroji.

Montesquieu

Na poèátku zájmu francouzských vzdìlancù o výzkum lidské spoleè­nosti stojí osvícenec známý jako Montesquieu, celým jménem Charles de Sécondat, baron de la Bréde et de Montesquieu, který žil v letech 1689 až 1755. Montesquieu se proslavil satirickými Perskými listy, ve kterých se za lehkým tonem skrýval ostrý útok na tehdejší francouzské pomìry. Intelektuálnì a umìlecky dozrál díky svému pobytu v Anglii. Pro rozvoj antropologie jsou dùležitá dvì hlavní Montesquieuova díla,  Úvahy o pøíèinách velikosti a pádu Øímanù (Considérations sur les causes de la grandeur des Romains et leur décadence) z roku 1734 a Duch zákonù {De 1'esprit des lois), vydaný v roce 1748. Podle amerického antropologa 20. století A.R. Radcliffe-Browna je v tìchto svazcích obsažen základní prin­cip moderní antropologie.

Montesquieu tvrdí, že historické pøíèiny rozvoje a úpadku národù a je­jich blahobytu netkví v osobních postojích a vùli vládcù, ale jsou dány souhrnem rùzných objektivních sociálních podmínek a dalších faktorù. Kdyby tomu tak nebylo a stav spoleènosti by pouze odrážel povahové vlastnosti panovníka, pak bychom se obešli bez sociálních vìd a mohli se zamìøit pouze na studium psychologie vùdèích osobností. Stát a zákony nejsou vytvoøeny libovolnì, voluntaristicky, ale jsou podmínì­ny podnebím, náboženstvím, morálkou, pojetím vlády, zvyky a hos­podáøskými pomìry. To vše v souhrnu vytváøí obecného ducha národù, jenž by mìl být pøedmìtem výzkumu. Z Montesquieuových úvah vy­plývá, že správný zákon je pouze ten, který nejlépe odpovídá charakteru a stupni historického vývoje daného národa. Neexistuje žádný abstrakt­ní a univerzální ideál nebo systém nejlepšího státu. V tomto poznatku se kombinuje Montesquieuovo tušení sociálního evolucionismu s moder­ním pojetím kulturního relativismu. Montesquieu dospìl k poznání jed­noho ze základních metodologických pøedpokladù moderní antropolo­gie, že lidská spoleènost je uceleným systémem, jehož jednotlivé složky jsou ve vzájemném vztahu.

Jean Jacques Rousseau

Hodnoty osvícenství, zdùrazòující racionalismus, napadá švýcarský myslitel Jean Jacques Rousseau (1712 -1778). V roce 1749 vypsala Aka­demie v Dijonu soutìž o nejkvalitnìjší práci, která by odpovìdìla na otáz­ku, zda pokrok vìd a umìní od renesance pøispìl ke zlepšení lidských mravù. Rousseau odevzdal na toto téma Rozpravu o vìdách a umìní(Discours sur les sciences et les arts), která jej proslavila. Jean Jacques Rous­seau ve svém spise tvrdí, že rozvoj civilizace neznamenal pro èlovìka žádný pøínos, protože ho neuèinil šastným. Umìní a vìdy nepøedstavují symbol pokroku, ale úpadku. Vìda neodstranila bídu a právo nezabráni­lo nespravedlnostem a zloèinùm. Naopak, èím více se zvyšuje vzdìla­nost, tím více upadá morálka. Pouze nevzdìlané národy, které zùstaly v pøirozeném necivilizovaném stavu, zachovaly své ctnosti a hodnoty nedotèené.

Jako odpovìï na další soutìžní otázku Akademie napsal v roce 1753 Jean Jacques Rousseau Rozpravu o pùvodu a základech nerovnosti mezi lidmi (Discours sur l 'origine de 1'inegalité parmi les hommes). Rousseau se vrací k archaickému mýtu zlatého vìku. V pùvodním, pøírodním sta­vu jsou podle Rousseaua všichni lidé zdrávi a øídí se pøirozenými ctnost­mi. Vztahy mezi lidmi, vèetnì sexuálních, jsou èistì animální a proto nekomplikované a nevinné. Vládnou individualismus, nezávislost jedin­ce a všeobecná rovnost, neexistuje práce, øeè ani myšlení. Jean Jacques Rousseau vystupuje proti rozumu. Své tvrzení, že myšlení je proti pøíro­dì, podpírá konstatováním, že èlovìk, který uvažuje, je „zvrhlé zvíøe'. Pádem, zásadním neštìstím, které donutilo lidstvo opustit mýtický svìt dokonalé harmonie, byl vznik soukromého vlastnictví. Èlovìk vytvoøil civilizaci a kulturu, nepøátelské autentické lidské pøirozenosti. Roussea­ovým ideálem je „ušlechtilý divoch' (le bon sauvage), jehož pøednosti jsou podmínìny necivilizovaností a nevzdìlaností. Zcivilizovat jej by znamenalo ho zkazit.

Rousseauùv „ušlechtilý divoch' je antropologickou fikcí, intelektuální projekcí pøání a obav úzkostného myslitele 18. století, stejnì jako je na druhé stranì fikcí vize „krvelaèného necivilizovaného barbara'. Skuteè­nost, že se Jean Jacques Rousseau domníval, že jeho téze mají reálný podklad v životì afrických nebo asijských domorodých kmenù, odráží nedostateèný rozvoj národopisných vìd v Rousseauovì dobì. Podobnì i Rousseauovy úvahy o minulosti lidstva se nemohou opøít o konkrétní fakta a halí se do závoje mýtu o ztraceném zlatém vìku.

Vznik archeologie a vìdecké prehistorie

Prvni studie o nejstarších lidských dìjinách, které mají vìdecký cha­rakter, pocházejí z osvícenství. Základy novovìké klasické archeologie položil nìmecký badatel Johann Joachim Winckelmann (1717 - 1787). který pùsobil jako bibliotekáø a kustod sbírek kardinála Albaniho v Itálii. Jeho osudy jsou spjaty s výzkumy v Pompejích a Herculaneu, øímských mìstech v Kampánii, znièených roku 79 n.l. výbuchem Vesuvu. Popel a láva tato mìsta „zakonzervovaly' a zachovaly je jako nesmírnì cenný doklad antické civilizace. Vykopávky se zaèaly provádìt od roku 1718. Tyto „výzkumy' byly ovšem považovány za romantickou kuriozitu a nalezené sochy a artefakty zdobily zahrady neapolských šlechticù. Exaktní pøístup k unikátním nálezùm prosadil až J.J. Winckelmann, kte­rý v roce 1762 vydal první Dopis o herkulánských objevech a o dva roky pozdìji druhý Dopis. V té dobì vychází i Winckelmannovo hlavní dílo, Dìjiny umìní starovìku, které pøedstavuje nejvýznamnìjší syntézu a pojednání o vývoji antické kultury. Základy nové vìdy - archeologie, položil Winckelmann v práci Monumenti antichi inediti z roku 1767.

Jak víme, renesance se odlišila od tzv. støedovìku „návratem' k dìdictví antiky. Ve skuteènosti se jednalo o svébytnou renesanèní ideologii, vyjadøující postoje pøíslušníkù bohatých obchodních italských mìst, kte­øí si vytváøeli vlastní vizi antiky. Civilizace Øecka a Øíma byly idealizová­ny a chápány jako spoleènosti „lidí rovných bohù'. To bránilo kritické­mu zhodnocení antiky. Teprve Johann Joachim Winckelmann vytlaèoval z obecného povìdomí o antice mýty a báje. Souèasnì pøipravil pùdu pro oživení hlubšího zájmu o antiku v nìmeckém klasicismu, napøíklad u Johanna Wolfganga Goetha a Friedricha Schillera.

Detailní rekonstrukci primitivní spoleènosti na základì studia øecké i jiné mytologie pøedložil v 9 svazcích knihy Primitivní svìt, jeho výzkum a srovnání se svìtem moderním (Le monde primitif, analyse et comparé avec le monde modem), vydaných v letech 1773 až 1782, francouzský myslitel Antoine Court de Gébelin. Toto dílo, ve kterém se autor snaží analýzou souèasných jazykù dospìt k prajazyku, je poplatné horizontu vìdomostí osmnáctého století.

Prvním badatelem, který vypracoval dodnes používanou klasifikaci evropského pravìku, byl dánský archeolog C.J. Thomsen (1788 -1865), od roku 1849 øeditel muzea v Kodani. V roce 1819 Thomsen roztøídil sbír­ky kodaòského muzea podle materiálu používaného pøi výrobì nástrojù na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Thomsenùv nástupce J.J.A. Worsaae tento tzv. severský tøídobý systém nadále rozpracoval a zdoko­nalil. Anglièan John Lubbock (1834 - 1913) rozdìlil roku 1865 dobu ka­mennou na starší paleolit a mladší neolit. V 70. letech 19. století se v ovzduší positivismu a empirismu rychle zdokonalují archeologické pracovní, vedoucí ke vzniku typologické metody, která umožnila detail­ní rozèlenìní prehistorie. Klasikem tohoto nového smìru v archeologii byl švédský badatel Oscar Montelius (1843 - 1921). Výzkumy rakouské­ho pohøebištì v Hallstattu a švýcarské lokality La Téne umožnily švéd­skému vìdci H. Hildebrandovi rozdìlit v roce 1874 dobu železnou na období halštatské a laténské.

Vznik synchronních a diachronních vìd

Ukázali jsme již, že v 15. a 16. století, kdy byl Evropan konfrontován s kulturní rùznorodostí zámoøského svìta, vynoøuje se znovu jakoby z podvìdomí západní civilizace archaický mýtus zlatého vìku. Jeho oèima je pohlíženo na domorodé kultury, které splývají s archetypálním obrazem „ušlechtilého divocha'. Kritická novovìká vìda, rodící se z fran­couzského kartezianismu a anglického empirismu, musela postupovat pøi odmytologizování obrazu neevropských spoleèností na dvou úrov­ních: diachronní a synchronní.

Diachronní, historická metoda spoèívala v „objevení' prehistorie, až do novovìku ukryté v mlze mýtu. Vidìli jsme, jak díky prùkopnickému dílu J.J. Winckelmanna vzniká zaèátkem 18. století archeologie a jak esoterické spekulace Nicolase Boulangera a abbé Terrasona uvolòují pro­stor první typologii pravìku, vypracované severskými badateli C.J. Thomsenem a J.J.A. Worsaaem.

Synchronní rovina odmytologizování pøedpokládala konfrontaci s re­alitou souèasných mimoevropských kultur a civilizací. Giambattista Vico, Montesquieu a další osvícenci se kriticky vyrovnávají s „etno­grafickými' údaji misionáøù a cestovatelù a razí cestu národopisným vìdám a sociologii. Domorodé spoleènosti Asie, Afriky, Ameriky a Oceá­nie byly nekøesanské a výzkum jejich náboženství umožnil vznik srov­návací religionistiky.

Již Giambattista Vico upozornil na pøežívající zbytky pohanství v kul­tuøe evropských národù. Byli to pøedstavitelé romantismu, kteøí tento postøeh vzali zcela vážnì a zaèali na jeho základì budovat novou orien­taci západní vìdy.

Antropologie v údobí romantismu a novoromantismu

Romantismus, který lze vymezit léty 1800 až 1830, se jako nové intelek­tuální hnutí zrodil v Nìmecku, odkud se rozšíøil do Francie, Anglie, Itálie a dalších zemí. Nositeli myšlenek romantismu byly pøedevším poèetné skupiny básníkù, umìlcù a filosofù. Romantismus pøedstavoval odmíta­vou reakci vùèi hodnotám osvícenství. Proti osvícenskému dùrazu na ro­zum a spoleènost byl vytvoøen kult iracionálna a svobodného jedince. Mystika, zatlaèená racionalismem osvícencù, se opìt dostává do popøedí. Shodnì se snahami J.J. Rousseaua se romantismus obrací k pøírodì. Hle­dání hlubších vztahù mezi èlovìkem a pøírodou nachází výraz v lyrické poezii, romantické pøírodní filosofii a mystickém zájmu o souvislosti mezi kosmickými událostmi a fyziologickými procesy v lidském tìle.

Romantismus formuloval tézi, ze které vychází pozdìji psychologie nevìdomí, že pro pochopení lidské osobnosti a kultury je nezbytné zkou­mat iracionální, skrytou souèást lidské psychiky, kterou si jedinec pøímo neuvìdomuje, ale jež podstatnì ovlivòuje jeho jednání. Ze zámìru ro­mantikù nalézt za vnìjšími, viditelnými projevy lidského rozumu hlubší rovinu (Gemut), tvoøící základ emocionálního života, pramení zájem pøedstavitelù romantismu o všechny projevy tohoto nevìdomí, jako jsou sny, genialita, šílenství nebo parapsychologické úkazy. Stejným zpùso­bem se filosofové Johann Gottfried von Herder (1744 - 1803), Friedrich Schlegel (1772 - 1823) a Friedrich Wilhelm von Schelling (1775 - 1854) pokusili analyzovat i podvìdomí národù a kultur a zamìøili se na odrazy nevìdomé složky národní povahy, za které pokládali mýty, eposy, báje, pohádky a další kulturní symbolické projevy. Poèátky národopisu, etno­grafie a vìdeckého popisu folkloru jsou proto spojeny s romantismem. Mýtus byl pokládán za klíè k autentiètìjšímu bytí národa i celé lidské existence.

Podle nìmeckého filosofa a protestantského kazatele Johanna Gott­frieda von Herdera jsou základními atributy èlovìka jazyk, myšlení a tra­dice. Ve spise Ideje filosofie lidských dìjin [Ideen zur Philosophie der Geschichte der Menschheit) (1784 - 1791) líèí Herder obraz obecného, zákonitého a rozumem uchopitelného vývoje svìta. Neživá i živá pøíro­da, rostliny, zvíøata a lidé pøedstavují rùzné, hiearchicky uspoøádané stupnì evoluce pøírody. Souèástí a prodloužením evoluce jsou i dìjiny lidstva.

Charakteristický pro nìkteré nìmecké romantické filosofy, kritiky Immanuela Kanta (1724 -1804), je obrat k problematice jazyka. Johann Georg Hamann (1730 - 1788) tvrdil, že „jazyk je klíèem ke všemu' a že „veškerá naše filosofie je spíše plodem jazyka než rozumu'. Friedrich Heinrich Jacobi (1743 - 1819) se domníval, že by „staèilo jen podat kri­tiku jazyka, která by byla metakritikou rozumu, a rázem by v otázce metafyziky panovala jednomyslnost'. Nìmecký badatel Wilhelm von Humboldt (1767 - 1835) nechápal jazyk jako statický, nemìnný systém [ergon), ale jako proces neustálého tvoøení [energeia). Jazyk je podle Humboldta odrazem lidského ducha a výrazem, jakým èlovìk vidí svìt. Nositelkou charakteru národa, národního ducha (Volksgeist), je „vnitøní forma' jazyka (innere Sprachform), zatímco vnìjší forma jazyka (äusse-re Sprachform) pøedstavuje fonologickou a morfologickou složku øeèi.

Jazyk je podle Humboldta neoddìlitelný od národa, protože „duchovní originalita a ustrojení jazyka nìjakého národa spolu tak úzce souvisí, že by mìlo být možné odvodit jedno z druhého'. Wilhelm von Humboldt si uvìdomil, podobnì jako Montesquieu, že žádná epocha si nemùže dìlat nárok na univerzálnost a koneènost svého poznání a že vìda je vždy ovlivnìna „svìtovým názorem' (Weltanschauung) dané éry.

Z hlediska vývoje politických idejí je romantismus charakteristický vznikem nacionalismu a snahou o vytvoøení státù na národním principu. Tato tendence se projevila hlavnì v Nìmecku, které se teprve zaèátkem devatenáctého století populaènì zotavilo z katastrofy tøicetileté války, po jejímž skonèení bylo rozdrobeno do malých, bezvýznamných státeèkù. Proces sjednocení Nìmecka pod pruským vedením byl dokonèen v roce 1871. Souèasnì se integrovaly státy Apenninského poloostrova, které vytvoøily v roce 1861 Italské království, v roce 1870 znièily papežský stát a pøipojily Øím. Pod vlivem nìmeckého vzoru vznikají nacionalistická a národnì osvobozenecká hnutí mezi populacemi støední Evropy. Národ se pod vlivem J.G. Herdera vymezuje na základì spoleèného jazyka. Historická legitimita národa je potvrzována starými eposy a bájemi, kte­ré mají, èasto i za cenu falsifikace, odrážet jeho autentickou povahu.

Teorie matriarchátu

V Basileji, slavném švýcarském universitním mìstì, žil v druhé polo­vinì devatenáctého století Johann Jakob Bachofen. Narodil se v roce 1815 ve staré patricijské rodinì a studoval práva na pøedních evropských uni­verzitách v Berlínì, Paøíži a Cambridgi. Po návratu do Basileje Johann Jakob Bachofen pùsobí nìkolik let jako soudce a pøednáší na místní uni­verzitì øímské právo. Brzy se stále silnìji zaèíná projevovat jeho zájem o archeologii a dìjiny antické civilizace. V roce 1844 opouští vìtšinu závazkù a jako soukromý uèenec, bez oficiální univerzitní funkce, se vìnuje pouze svým vìdeckým zálibám. Když Bachofen v roce 1887 umí­rá, nikdo by nedokázal odhadnout, zda jeho dílo pøesáhne horizont pozdního romantismu devatenáctého století.

Pøesto dnes mùžeme tvrdit, že pøímý i zprostøedkovaný vliv Bachofe­nova díla daleko pøesahuje jeho citovanost a obecnou známost. Mezi rozmanitými osobnostmi, na které Bachofen zapùsobil, nalezneme znaènì nesourodou spoleènost vèetnì S. Freuda, A. Adlera, CG. Junga, F. Nietzscheho, L. Morgana, F. Engelse, A. Bebela, Bakunina, R. Gravese a T. Wildera.

V roce 1861 Johann Jakob Bachofen publikoval svùj zásadní spis Das Mutterrecht (Mateøské právo). Ústøední Bachofenovou myšlenkou je ná­zor, že v minulosti lidstva existovalo údobí „vlády žen', matriarchát. Vzpo­mínky na tuto epochu již zmizely z pamìti lidstva, ale mùže být rekon­struována na základì studia starovìké mytologie a symboliky umìní.

Pøedstava matriarchátu se poprvé v novovìku objevila u uèeného je­zuity Josepha Francoise Lafitaua (1681 -1746), který strávil pìt let u Iro­kézù v Severní Americe a své poznatky vylíèil ve spise Moeurs des souva­ges amériquains, comparées aux moeurs des premiers temps, vydaném v Paøíži roku 1724. Otec Julien Garnier, který pobýval jako misionáø mezi algonkinskými, huronskými a irokézskými indiánskými kmeny, vyprá­vìl Lafitauovi o jejich sociální struktuøe. Majetek a moc patøily ženám, které propùjèí její èást kmenovým náèelníkùm. Lafitau srovnával tento systém se spoleèenskou organizací Lýkù, Skytù a ostatních starovìkých národù a dospìl k názoru, že matriarchát (gynekokracie, gynécocratie) byl znaènì rozšíøený mezi støedomoøskými a pøedovýchodními popula­cemi. Jiný francouzský vìdec, abbé Desfointaines vylíèil ve své knize Le nouveau Gulliver, on voyages de Jean Gulliver, fils du capitaine Lemmuel Gulliver, z roku 1730, popisující pøíbìhy Gulliverova syna, imaginární ostrov Babilary, na kterém vládnou ženy.

V Bachofenovì pojetí pøedstavoval matriarchát nìco mnohem širšího než pouhý sociální a politický systém. Byla to vize svìta, která se proje­vovala ve všech aspektech kultury a života. Lidstvo prošlo podle Bacho­fena tøemi historickými, vývojovými stádii: heterismem, matriarchátem a patriarchátem.

První etapa, heterismus, bylo údobím sexuální nevázanosti, promis­kuity, bez pevných partnerských vztahù. Bachofen oznaèuje tento vìk jako „telurismus', jehož symboly tvoøily „bažina' a bohynì Afrodita, øím­ská Venuše. Afrodita byla bohyní smyslné lásky a krásy a její kult mìl orgiastický ráz. Toto Bachofenovo vymezení je blízké napøíklad pojetí ob­dobí „promiskuity', které se objevuje ve vývojovém schématu rodiny, vy­pracovaném dalším stoupencem teorie matriarchátu, americkým antro­pologem H.L. Morganem.

Øád, který charakterizuje druhé údobí, matriarchát, se prosadil až po tisíciletích bojù a anarchie. Vzniká rodina jako sociální zabezpeèení a ochrana žen, které byly bezbranné za vlády heterismu. Ženy hrají klí­èovou úlohu pøi zavádìní zemìdìlství a získávají dominantní postavení ve spoleènosti. Matky, tvoøící vedoucí politickou vrstvu, konstituují soci­ální systém vyznaèující se svobodou a všeobecnou rovností. Spoleènost byla pacifistická a mateøská láska byla považována za základní ctnost. Na matkovraždu (matricidu) se tehdejší lidé dívali jako na nejhorší zlo­èin, jak si mùžeme ukázat napøíklad na mýtu o Orestovi. Matriarchát byl materialistickou civilizací, která dávala pøednost zdokonalování tìla pøed rozvíjením inteligence a racionalismu.

Hlavní bohyní symbolizující matriarchát byla podle Johanna Jakoba Bachofena øecká Déméter, odpovídající øímské Ceres. Déméter, oznaèo­vaná též jako Matka-Zemì, byla v øecké mytologii dárkynì obilí a ochrán­kynì zemìdìlství. Tuto bohyni mùžeme pravdìpodobnì odvodit od ne­olitických ženských božstev Velké Matky a bohyní plodnosti. O její starobylosti svìdèí i skuteènost, že v nejzaostalejších oblastech Øecka byla bohynì Déméter vyznávána ve zvíøecí, thériomorfní podobì, která je charakteristická pro velmi ranou fázi náboženského symbolismu. V Arkádu, centrální èásti Peloponésu, byla tzv. Èerná Déméter zobrazo­vána s koòskou hlavou. Historie kultu bohynì Déméter v øecké spoleè­nosti je složitá. U Homéra nehraje bohynì Déméter prakticky žádnou úlohu, její jméno je používáno v zaklínacích formulích jako vzývání pøírodní síly. Znamená to, že z vìdomí vzdìlaných vrstev byla již v homérské dobì vytlaèena a její kult se udržel pouze u konzerva­tivnìjšího venkovského obyvatelstva. Hésiodos ji opìt pøedstavuje jako personifikovanou bohyni a aténský tyran Peisistratos koncem 6. století pøed naším letopoètem v ní našel ideologickou oporu proti aristokracii. Déméter byla tehdy vyznávána jako ruèitelka dobrého stavu obce (Thes­moforá). V této funkci byl v Attice kult bohynì Déméter oslavován tøí­denními slavnostmi plodnosti zvanými Thesmoforia. Bìhem nich se vda­né ženy zdržovaly tøi dny mimo domov u chrámu, který se nazýval Thesmoforion, kde žily v chýších z ratolestí. Druhého dne se postily a pøi­pravovaly se na tøetí den, kdy mìly díky tomuto rituálu získat plodivou sílu. Hlavním obøadem kultu bohynì Déméter byla mystéria v Eleusínì.

Johann Jakob Bachofen se domnívá, že mezi symbolikou matriarchá­tu byla v popøedí Noc. Èas se poèítal podle poètu nocí, nejdùležitìjší události jako boj, porady, soudy a rituály probíhaly pouze v noci. Další význaèné symboly pøedstavovaly dále Mìsíc, Zemì a Smrt. Levice byla privilegována pøed pravicí. V sociálních vztazích mìly sestry pøednost pøed bratry a poslední narození pøed staršími sourozenci.

Pøechod od matriarchátu k patriarchátu považoval Johann Jakob Bachofen za pokrok, nástup vyšší civilizace. O této transformaci, která se neobešla bez konfliktù, nalezl Johann Jakob Bachofen bezpoèet svìdec­tví v øecké mytologii. Odehrály se též obèasné zvraty od patriarchátu k matriarchátu, nebo od matriarchátu k heterismu. Historie Amazonek, mýtického kmene bojových žen, odráží podle Bachofena epochu boje mezi heterismem a matriarchátem, pøípadnì pozdìji odpor žen proti vznikajícímu patriarchátu. Jiným pøíkladem spoleèenství na pøechodu mezi heterismem a matriarchátem nebo matriarchátem a patriarchátem, které pøedstavovalo konzervativní revoltu proti novému øádu, byly bak­chantky nebo mainady, provádìjící orgie v rámci kultu Dionýsa, boha plodnosti a vína. Bakchantky, jejichž druhý název mainady je odvozen od øeckého slova mainomai (šílet), se sdružovaly do náboženských sku­pin a odívaly se do kolouší kùže, aby se podobaly bohu Dionýsovi. Pod vlivem omamných prostøedkù se dostávaly do extáze, která je mìla pøi­vést do kontaktu s bohem. Za tohoto stavu pobíhaly po krajinì starého Øecka a v záchvatech zuøivosti trhaly na kusy zvíøata, dìti nebo náhodné pocestné. Podle mýtu tímto zpùsobem zahynul napøíklad nejstarší øecký pìvec a „vynálezce' hudby Orfeus.

Patriarchát se liší od matriarchátu dùrazem na hodnoty individualismu a orientací na takové duševní aktivity, které umožòují plnou realizaci mužského intelektu. Jako pøíklad uvádí Johann Jakob Bachofen filosofii, v jejíž tradici se od dob prvních pøírodních filosofù, pøes školy Sokrata, Platóna a Aristotela, støedovìké univerzity až do 20. století projevovali pøedevším muži. Náboženství a kult se ocitají v rukách „silnìjšího pohla­ví'. Pozdìjší úplné vylouèení žen z církevní hiearchie køesanství má však semitský pùvod, protože patriarchální polyteistický Øím takto dùsledný nebyl.

Mateøská láska je doplnìna a èásteènì nahrazena abstraktnìjší a pøi výchovì pozdìjší láskou otcovskou. Od symbolismu Noci se pøechází k symbolùm Dne, od Zemì k Nebi, od Mìsíce ke Slunci, lunární božstva jsou nahrazena božstvy solárními. Dùraz není již kladen na levici, ale na pravici. Hlavním bohem patriarchátu v Øecku byl Apollón, bùh sluneèní­ho kotouèe, svìtla a krásného umìní, ochránce hudebníkù, básníkù, rapsodù nebo vìštcù. Ve starém Øecku mìly velký spoleèenský význam Apollónovy vìštírny. Vítìzství patriarchálních vyznavaèù Apollóna nad matriarchálním thériomorfním božstvem, kterému byla pùvodnì zasvì­cena vìštírna v Delfách, odrážely tzv. pýthijské hry. Tento rituál znázor­òoval porážku draka Pýthona, reprezentanta chtonického „chaosu' za­niklé kultury, kterou utrpìl od herojského „stvoøitele' nové kultury -Apollóna.

Vìtšina stoupencù teorie matriarchátu umisuje historicky støet mezi matriarchátem a patriarchátem do druhého tisíciletí pøed naším letopoè­tem, kdy achájské a pozdìji dórské patriarchální pastevecké kmeny roz­vrátily v egejské oblasti matriarchální zemìdìlskou civilizaci. Vetøelci obsazovali svatynì a asimilovali matriarchální božstva. Názorným pøí­kladem je bohynì Athéna, odpovídající starým matriarchálním bohyním Neith z Libye nebo Anathy známé z ugaritského panteonu, která se ze svrchované vládkynì matriarchální spoleènosti mìní v horlivou zastán­kyni patriarchátu. Rovnìž bùh Dionýsos prodìlal transformaci z obìti orgiastického kultu matriarchální mìsíèní bohynì Semelé v patriarchál­ní postavu pozdìjšího øeckého panteonu. Johann Jakob Bachofen a shod­nì s ním i Robert Graves vykládají mýtus o Orestovi, zpracovaný v Aischylovì trilogii Oresteia jako symbolické vítìzství matriarchátu a následující odvetu a koneèné prosazení patriarchátu. Je to mýtické vyprávìní o zrození patriarchální civilizace.

Orestes byl královským synem mykénského krále Agamemnóna a krá­lovny Klytaimnéstry. Když Paris, syn trojského krále Priama, unesl Hele­nu, ženu spartského krále Menelaa, a vyvolal tak trojskou válku, stal se Agamemnón velitelem øecké trestné výpravy a strávil deset let mimo domov pøi obléhání Troje. Mezitím se za jeho nepøítomnosti sblížila Kly­taimnestra s Agamemnonovým pøíbuzným Aigisthem a Agamemnóna po jeho návratu spoleènì zavraždili. Tento èin, po kterém spiklenci obìto­vali nejvyšší bohyni, chápali vykladaèi jako vzpomínku na údobí matri­archátu, kdy byl posvátný král vždy o letním slunovratu zabit jako obì trojjediné bohyni. Orestes, kterému bylo tehdy deset let, se zachránil, byl propašován z Mykén a vychováván na královském dvoøe ve mìstì Krise. Elektra, Orestova sestra, zùstala v Mykénách, a aèkoliv byla vystavena rùzným pøíkoøím, Aigisthos se ji neodvážil odstranit. Aigisthos vládl v Mykénách sedm let, ale skuteèná moc patøila Klytaimnestøe. Orestes, který mezitím dospìl, navštívil delfskou vìštírnu, aby se boha Apollóna zeptal, zda má zabít otcovy vrahy. Apollónovu odpovìï potvrdil sám nejvyšší bùh, Zeus: pokud by Agamemnóna nepomstil, stane se psan­cem, bude mít zakázán vstup do svatyní a chrámù, lepra se mu zažere do masa a objeví se mu na kùži jako bílá plíseò. Znamenalo to, že Orestes mìl usmrtit i Klytaimnestru. Tím by se ale dostal do støetu s nejposvát­nìjším zákonem matriarchátu, který považoval matkovraždu za nejhorší zloèin. Apollón, protektor nastupujícího patriarchátu, mìl zájem na roz­rušení sociálních vazeb matriarchátu, ale byl si vìdom rizika a odporu, který takový krok vyvolá. Proto slíbil Orestovi ochranu a vìnoval mu luk, kterým mìl Orestes odrážet útoky zosobnìných výèitek svìdomí, Erinyí. Orestes se spoleènì s pøítelem Pyladem vypravil v pøestrojení do svého rodného mìsta. V Mykénách se setkal tajnì s Elektrou, která vyhlídku na pomstu pøivítala. Orestes nepoznán vešel do královského paláce a oznámil Klytaimnestøe a Aigisthovi, že Orestes je mrtev. Poté se dostavil Pylades, nesoucí urnu s údajným Orestovým popelem. Aigisthos ztratil ostražitost a Orestes jej na místì zabil a meèem usmrtil i Klytaimnestru. Tento èin rozdìlil øeckou spoleènost a vedl k dalekosáhlému konfliktu. Na Oresta zaútoèily Erinye s hady místo vlasù, psími hlavami a netopýøími køídly, strážkynì matriarchátu. Apollónùv luk byl málo úèinný, Orestes propadl pøechodnému šílenství, upadl na lùžko a ležel tam šest dní s hlavou zakrytou pláštìm. Ze Sparty pøijel král Tyndareos a obvinil Oresta z matkovraždy. Souèasnì svolal snìm mykénských náèelníkù, aby pøípad rozsoudili. Než bude vynesen rozsudek, nikdo nesmìl s Orestem a Elektrou promluvit, byly jim odepøeny pøístøeší, oheò a voda, aby se Orestes nemohl ze svého zloèinu oèistit. V ulicích Mykén hlídali ozbrojení obyvatelé mìsta, kteøí zajišovali dodržování zákazu. Tyndareos požadoval jako trest ukamenování a ozbrojenci zaútoèili na Oresta a Pylada. Nyní se však zjevil sám Apollón, zahnal váleèníky a vyzval Oresta, aby odešel na èas do vyhnanství a po návratu pøišel na koneèný soud do Athén. Po celou dobu byl Orestes pronásledován Erinyemi a lidé se mu vyhýbali. Soud byl svolán bohyní Pallas Athénou na pahorek Areopagos. Soudci byli nejurozenìjší obèané Athén, hlavním obhájcem Apollón a nejstarší z Erinyí vystoupil jako prokurátor. Ve své øeèi Apollón popøel význam mateøství a prohlásil, že otec je dùležitìjší než matka. Pøi hlasování se ukázala rovnost hlasù. Bohynì Athéna se však postavila na stranu otce a patriarchátu a vhodila svùj hlas pro Ores­ta, který tím byl zproštìn viny. Matriarchát byl poražen a Erinye hlasitì naøíkaly nad skuteèností, že mladí bohové, kteøí se vyšvihli nahoru, obra­cejí starý zákon vzhùru nohama.

Tato mýtická událost, která, øeèeno dnešní politickou terminologií, nápadnì pøipomíná „ústavní puè', obraznì líèí pád matriarchální spoleè­nosti na øecké pùdì, která pravdìpodobnì neobstála pøed útoky patriar­chálních kmenù, zøejmì achájského pùvodu, pøicházejícími v první polovinì druhého tisíciletí ze severovýchodu. Jejich vojenskou moc symbolizují zásahy Apollóna. Matriarchát ale ani v tomto mýtu nebyl zcela odstranìn, protože pokoøené Erinye získaly na usmíøenou statut podsvìtních bohù, kterým museli Athéòané pøinášet pravidelné obìti.

Johann Jakob Bachofen zdùrazòuje, že matriarchát jako svébytné historické údobí byl zapomenut. Toto „zapomenutí' matriarchátu zna­mená však v Bachofenovì teorii spíše „zatlaèení' a má represivní pova­hu. Jakmile se patriarchát pevnì etabloval, vzpomínky na matriarchát jsou zatlaèeny a veškerá jeho symbolika, mýty, rituály jsou „cenzu­rovány' ideologií patriarchátu. Nìkteré z nich se pak ztotožòují se sym­boly zla a nebezpeèí. Noc, kdy se v matriarchátu odehrávaly nejdùležitìj­ší spoleèenské akty a rituály, je v patriarchální civilizaci pøedstavována jako doba plná temných sil, vyvolávajících úzkost. Pravotoèivá svastika, symbol slunce, je ztožnìna s dobrem, zatímco levotoèivá svastika, sym­bol mìsíce, splývá pod diktátem patriarchátu se zlem.

Kultura matriarchátu však pøežívá pod povrchem, v podvìdomí øecké patriarchální kultury. Potlaèení vzpomínek na matriarchát v rámci patriar­chální kultury srovnává Adrien Turel s obdobným procesem v lidské psy­chice, jak jej tématizoval Sigmund Freud. Urèité individuální vzpomínky jsou zatlaèeny do lidského podvìdomí a mají-li nepøíjemnou povahu, mohou zpùsobovat neurotické poruchy. Pacient se pøi neuróze èasto snaží podvìdomì skrýt pøíèinu svých potíží a je proto úkolem psychoanalytika na základì interpretace symptomù tyto zdroje neurózy odhalit. Podobnì podle Bachofena usiluje i lidská kultura o vymazání ze své kolektivní pamìti vzpomínek na tradice, které by mohly podkopat souèasné spole­èenské autority. Takovou nepøíjemnou vzpomínkou byl pro patriarchální Øeky matriarchát. Vidíme, že obdobnì jako Johann Jakob Bachofen rekon­struoval historii lidstva a analyzoval mýty pomocí interpretace symbolù odkazujících na matriarchát, zkoumal vídeòský zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud individuální historii jedince a interpretoval symptomy choroby. Shoda spoèívá i v tom, že oba hledali za vyprávìním mýtu nebo výpovìdí pacienta oblast sexuálního života, která byla nejsignifikantnìjší, nejvýznamuplnìjší pro jejich interpretaci kulturní symboliky na stranì jedné nebo stanovení diagnózy nemoci na stranì druhé. Adrien Turel obrá­til roku 1939 pozornost k zajímavým analogiím mezi bachofenovským pojetím dìjinných etap a freudistickou koncepcí ontogeneze lidské psy­chiky, které zachycuje následující pøehled:

Mezi Freudovou psychoanalýzou a Bachofenovým evolucionismem existuje podle Adriena Turela více podobností, než kolik by se dalo vysvìtlit pouze konvergentním zpùsobem uvažování.

Princip zatlaèení se nemusí týkat pouze antagonismu matriarchátu a patriarchátu. Tak jako skryté pøíèiny neurotických onemocnìní nega­tivnì pùsobí na chování pacienta, mohou se na úrovni civilizace v pøí­padech spoleèenské krize objevovat náhle kulturní vzory z minulosti a nabízet se jako alternativní politické a sociální programy. Podle tohoto výkladu pøedstavuje fenomén nacismu v Nìmecku pøíklad historického jevu, kdy se v okamžiku hluboké spoleèenské krize vytváøí hnutí, revol­tující proti celé køesanské západní civilizaci a jejím hodnotám. Etos na­cismu se pøitom opíral o do té doby pøekryté, „zatlaèené' vrstvy archaic­ké germánské mytologie. Pøipomeòme si obdiv nacistických vùdcù ke starým germánským hrdinùm a bohùm, jejich ideologii založenou na kmenových hodnotách pùdy a krve a vzývání prehistorické symboliky, napøíklad svastiky. Každý projev extrémního kolektivismu ve dvacátém století v Evropì, vèetnì marxismu, je výrazem odmítnutí individualismu, budovaného západní kulturou, a pokusem o jakýsi návrat k pøedkøesan­ským archaickým kmenovým hodnotám, ukrytým dosud v podvìdomí naší civilizace.

Již jsme uvedli, že Johann Jakob Bachofen inspiroval øadu zcela navzá­jem odlišných vzdìlancù rùzné orientace. V šedesátých letech devatenác­tého století vzbudila Bachofenova kniha Mateøské právo jen malý ohlas. Teprve v osmdesátých letech minulého století dochází k obratu. Jeho dílem byli ovlivnìni nìmeètí etnologové, hlásící se k difuzionismu, napøí­klad Wilhelm Schmidt a Fritz Graebner. K podobným závìrùm jako teoretik Johann Jakob Bachofen dospìl i americký etnolog Lewis H. Mor­gan, který pøi svých terénních výzkumech popsal matriarchální systém u nìkterých indiánských kmenù. Lewis Henry Morgan se o Bachofenovì díle dozvìdìl až po publikování svých prací. Johann Jakob Bachofen zapùsobil i na nìkteré levicové myslitele. Socialistickou interpretaci Bachofenových myšlenek pøináší ve spise Pùvod rodiny, soukromého vlastnictví a státu Friedrich Engels. August Bebel tvrdí, že ženy byly prv­ními lidskými bytostmi, jež byly vykoøisovány. Elisa Reclusová a Baku­nin vykládají teorii matriarchátu z pozice anarchismu. Zájem o Bachofe­novo dílo projevují pochopitelnì i sufražetky. Nejvìtšího ohlasu se Bachofenovy téze doèkaly na zaèátku dvacátého století ve skupinì mnichovských intelektuálù novoromantického zamìøení, kteøí se nazývali „Kosmiker' a Johanna Jakoba Bachofena považovali za proroka romantismu.

Johann Jakob Bachofen a jeho pokraèovatelé, mezi kterými jmenujme alespoò anglického básníka a romanopisce Roberta Gravese, se dívali na øeckou kulturu jako na výraz støetu dvou protikladných živlù - spontán­ního, živelného a iracionálního matriarchátu a disciplinovaného, agresiv­ního a racionálního patriarchátu. Zájem o Johanna Jakoba Bachofena projevil v mládí i nìmecký filosof Friedrich Nietzsche (1844 -1900), který pùsobil zaèátkem sedmdesátých let minulého století na univerzitì v Basileji a který pøevzal myšlenku o rozporném vztahu sil patriarchátu a matriarchátu. Nietzsche na rozdíl od Bachofena nevztahuje tuto kon­tradikci na konkrétní historická stádia ve vývoji lidské spoleènosti, ale chápe je jako dva protikladné principy - apollónský a dionýský. Ve svém prvním filosofickém spise, Zrození tragédie, Friedrich Nietzsche vysvìt­luje vznik øecké tragédie v díle Aischyla, Eurípida a Sofokla vzájemnou konfrontací obou tìchto principù. Dionýský princip, který pøevzal z Bachofenovy charakteristiky matriarchátu, ve kterém pùsobí pøevaha ženského živlu, pøedstavuje vitální, nevyzpytatelný prvek. Apollónský princip, odpovídající patriarchátu a dominantnímu mužskému živlu, je prvkem usmìròujícím, který dává pøedcházejícímu dionýskénu principu výsledný tvar.

Výše uvedenou koncepci známe i ze staré mytologické a náboženské tradice, napøíklad z Egypta, ale zejména z uèení taoismu. Èínští myslite­lé hovoøí o vzájemné polaritì archetypù jin a jang. Jang má atributy apollónského principu, zatímco jin lze popsat charakteristikami náleží­cími principu dionýskému. V tomto kontextu mùžeme Johanna Jakoba Bachofena považovat za obnovitele paradigmatu jin a jang v evropské tradici, který na pøíkladu antické civilizace pøedvádí v jeho dìjinném uskuteèòování.

O vzniku umìní jako souladu principu slasti, zastupující dionýský princip, a principu reality, jako obdoby apollónského principu, hovoøil i již zmiòovaný Sigmund Freud. Mnozí kulturní antropologové chápou a analyzují kulturu jako souhru a snahu o nalezení rovnováhy mezi obì­ma prvky - spontánním a regulujícím, pøípadnì jako permanetní spor mezi energií a strukturou. Americká antropoložka Ruth Benedictová pøi svých výzkumech Indiánù používala Nietzschovy pojmy jako „apollón­ský' a „dionýský' a kmeny obývající puebla charakterizovala jako „Apol­lóòany'. Antropolog Morris E. Opler zase hovoøí o tématech a protikladných kontratématech, jejichž vyváženost zajišuje stabilitu každé lidské kultury.

Studujeme-li øeckou civilizaci, zjistíme, že Øekové respektovali dominantní roli oficiálního olympského Panteonu, ve kterém pøevažova­li bohové jako Zeus, Apollón nebo Hermes, pøedstavující apollónský princip. S touto vnìjší, jevovou stránkou øeckou kulturu podvìdomì spojujeme. Vyvolává v nás pocit svìtla, jasu, rozumu a harmonie. Je to jednostranný pohled. V øecké spoleènosti hrály velkou úlohu i esoterické kulty a orgiastická mystéria, napøíklad eleusínské obøady zasvìcené bo­hyni Déméter, orfismus a dionýský kult. Tyto náboženské praktiky jsou zahaleny tajemstvím a je obtížné je pøesnì rekonstruovat. Øekové se mohli tìchto obøadù úèastnit až po dlouhém procesu zasvìcování, jehož pravidla byla utajena a vyzrazení se trestalo smrtí. Znamenalo to, že zve­øejnìní obsahu mystérií, rozšíøených po celém øeckém svìtì, a jejich ote­vøené, neskrývané sdílení byla považována za nebezpeèí pro stabilitu spoleènosti. Na toto napìtí mezi exoterickou, denní a esoterickou, noèní složkou náboženského života starých Øekù se mùžeme dívat jako na sna­hu vytvoøit systém souhry mezí vládnoucím patriarchálním øádem, pro­jevujícím se vnìjším, oficiálním, apollonským náboženstvím, a potlaèe­ným matriarchátem, zastoupeným mystérii. Matriarchát se nesmìl veøejnì projevit, ale jeho hodnoty byly shledány natolik nezbytnými pro zdravou rovnováhu v øecké spoleènosti, že rituály zasvìcené archaickým ženským božstvùm byly zachovány v tìchto neveøejných, orgiastických kultech a mystériích.

Bachofenova teorie matriarchátu je produktem romantismu a evoluci­onismu první poloviny 19. století a musíme ji kriticky posuzovat v tomto kontextu. Prehistorická archeologie dosud nenalezla jasnou odpovìï na Bachofenovu výzvu, i když se oprávnìnì staví k jeho teoriím znaènì skepticky. Slavné prehistorické gravettienské stylizované sošky žen - ve­nuší, které jsou nalézané v pásmu od sibiøské Ma ty, pøes východoevrop­ské Kostìnky, Gagarinovo a Avdìjevo, støedoevropské Dolní Vìstonice a Willendorf až po západoevropské Grimaldi, Lespugue nebo Tursak, pravdìpodobnì neodrážejí výsadní postavení žen u tìchto pravìkých lovcù mamutù, žijících v chladných eurasijských stepích pøed více než dvaceti tisíci lety. V nìkterých zemìdìlských neolitických osadách Pøed­ního východu pocházejících z 8. tisíciletí pøed naším letopoètem archeo­logové nalezli plastiky a sošky ženských postav, které mùžeme vztáhnout ke kultu Velké Matky, a pozoruhodnì málo mužských sošek.

Souèasná etnologická bádání tak vyhranìnou formu matriarchátu, ja­kou popisuje Johann Jakob Bachofen, nenalezla. Existují kultury oznaèo­vané jako matrilineární, se základním genealogickým vztahem po ma­teøské linii, a matrilokální spoleènosti, kde se muži stìhují k rodinì své manželky. Vyskytují se též tzv. polyandrie, mnohomužství, rodinné soužití ženy s nìkolika muži, se kterým se mùžeme setkat napøíklad u Eskymákù a Tibeanù. Tyto sociální struktury ale nesmíme zamìòovat s mocenskou dominancí žen, kterou pøedpokládá Bachofenovo vymezení matriarchátu.

Slavná americká archeoložka Marija Gimbutasová rekonstruovala na základì rozsáhlých vykopávek na Balkánì a ve východní Evropì expanzi pasteveckých patrilineárních indoevropských kmenù ze stepí severnì od Èerného a Kaspického moøe do egejské oblasti, obývané zemìdìlskými, usedlými a pravdìpodobnì matrilineárními kulturami koncem tøetího tisíciletí pøed Kristem. Jedná se o obdobnou modelovou situaci, kterou nastínil již Johann Jakob Bachofen.

Pøi výkladu Bachofenovy teorie matriarchátu nebylo naším úkolem demonstrovat konkrétní historii lidstva, ale ukázat zpùsob myšlení, kte­rý pøímo i nepøímo inspiroval a ovlivnil moderní filosofii, antropologii, sociologii, psychologii a psychoanalýzu na poèátku jejich vývoje.

Fenomén novovìkého rasismu

S údobím romantismu, ale též s poèátky evolucionismu v antropologii úzce souvisí spoleèenský jev, který v negativním smyslu ovlivòuje lid­stvo dodnes a jenž nemùže být ignorován ani kulturní antropologií. Jed­ná se o rasismus. Již jsme hovoøili o tom, že støedovìk považoval za hlav­ní atribut, urèující lidství, duši. Otázka, zda Indiáni osidlující Nový svìt mají duši, byla proto tázáním po jejich lidství. Myslitelé novovìku dua­lismus duše a tìla postupnì opuštìjí. Pozornost se pøesouvá k biologic­kým a intelektuálním kvalitám domorodcù.

Jak se dívala antropologie 18. století na lidstvo z hlediska klasifikace? Francouz F. Bernier rozdìlil v roce 1684 podle somatických hledisek lid­stvo do ètyø skupin: 1. Evropané a západní Asiaté, 2. Èernoši, 3. východ­ní Asiaté, 4. Laponci. Carl Linné zaøadil ve své klasifikaci lidského rodu do skupiny Homo Monstrosus (èlovìk zrùdný) Patagonce, Hotentoty, Èíòany, kanadské Indiány i Alpince. Pojem rasy zavedl nìmecký anatom Johann Friedrich Blumenbach, který rozdìlil lidstvo do pìti hlavních ras: kavkazské, mongolské, etiopské, americké a malajské.

Intelektuální základy novodobého rasismu se pokládají v dobì, kdy myšlenka jednoty lidstva je již západními elitami vìtšinou otevøenì èi podvìdomì akceptována. Pøedešlá nedùvìra Evropanù k cizím populacím a pochybnosti, zda se jedná o lidské tvory, souvisí s pozùstatky archaického kmenového myšlení a pøežívá spíše u èásti konzervativního zemìdìlského obyvatelstva. O rasismu mùžeme proto hovoøit až v dìjin­né situaci, kdy lidství „tìch druhých' je již uznáno, ale zaèíná být zpo­chybòována jejich rovnocennost. Moderní rasismus je spjat svým pùvodem s vìdeckým rozvojem devatenáctého století. Rasisté shromaž­ïovali dùkazy, že rozdílnosti v jednotlivých svìtových kulturách jsou dány biologickými vlastnostmi jejich nositelù. Pokud se Evropanùm urèi­tá domorodá kultura zdála „primitivní' a „barbarská', pak to teoretici rasismu interpretovali jako projev nižších intelektuálních, biologicky podmínìných schopností. Nelze proto øíci, že by rasismus vìdu igno­roval, naopak byl znaènì inspirován pøírodními vìdami, zejména evo­luèním uèením darwinismu. Zatímco tradièní evolucionismus v antropo­logii vidìl v pøírodních, „necivilizovaných' národech nižší vývojový stupeò v linii vedoucí k naší civilizaci, rasismus tyto rozdíly mezi jednot­livými kulturami absolutizoval a považoval je pro dané populace z dùvo­du jejich „ménìcennosti' za nepøekonatelné.

Podívejme se na osobu a dílo tvùrce novovìké teorie rasismu, jímž je dnes polozapomenutý Francouz, hrabì Artur de Gobineau. Artur de Go­bineau se narodil roku 1816 v rodinì zchudlého gaskoòského šlechtice. V mládí odchází do Paøíže, kde se živí jako novináø a romanopisec. Od roku 1849 pùsobí jako francouzský diplomat v Persii, Athénách, Brazílii a v Bernu, z hlediska ministerstva zahranièí na nepøíliš významných postech. V roce 1853 vydává de Gobineau knihu Esej o nerovnosti lid­ských ras, (Essai sur 1'inegalité des races humaines). Ve Francii nevzbu­dilo toto dílo bezprostøednì žádnou vìtší pozornost a když hrabì Artur de Gobineau roku 1882 umírá, je prakticky zapomenut.

Esej o nerovnosti lidských ras spatøil svìtlo svìta ve spoleènosti, která na nìj nebyla ještì pøipravena. Byla to doba Comtova a francouzská vìda objevovala positivismus. Intelektuální extrémisté se vzhlíželi spíše v socialisticky revoluèních a anarchistických naukách, ve kterých vidìli dìdice hodnot osvícenství a Velké revoluce. Hlavní Darwinova a Nietz­schova díla ještì nevyšla a politické myšlení nehledalo ideologickou opo­ru ve svébytné interpretaci pøírodních vìd.

Kolem roku 1885 dochází v Evropì ke zmìnì v intelektuální orientaci èásti vzdìlancù. Jako reakce proti positivismu a naturalismu se myšlení obrací zvláštì v Nìmecku zpátky k romantismu a vzniká tzv. novoromantismus. Jedním z jeho aspektù byla pøedstava o degeneraci západní civi­lizace, jejímž výrazem je rostoucí dekadence. Velký úspìch má napøíklad dílo Degenerace (Dégenérescence) Maxe Nordaua. Pocit rozkladu tradiè­ních evropských hodnot se odrazil v øadì románù, poezii, filosofii, archi­tektuøe a v životním stylu Fin du Siécle. Teorie degenerace pronikla i do sociálních a historických vìd a èasto mìla oporu i v konkrétní situaci mezinárodní politiky. Ve Francii, Itálii v dùsledku svìtovlády britského impéria a ve Španìlsku po porážce ve válce s USA roku 1898 se šíøí frustrace ze zdánlivé ménìcennosti románských národù a nadøazenosti Anglosasù. „Z èeho vyplývá superiorita Anglosasù?' („A quoi tient la supériorité des Anglo-Saxons?') táže se roku 1897 ve stejnojmenné knize francouzský spisovatel Edmond Demolins. V letech 1918 až 1922 vydává nìmecký historik Osvald Spengler své hlavní dílo Pád Západu (Der Untergang des Abendlandes). V atmosféøe neoromantismu byli znovu­objeveni Artur de Gobineau a další francouzský teoretik rasismu, Vacher de Lapouge. Hrabì Artur de Gobineau se stal patronem stoupencù teorie degenerace, kteøí pøedznamenávali zrod fašismu. U pøíležitosti padesá­tého výroèí Gobineauova úmrtí nechal Benito Mussolini vtesat do jeho náhrobku nápis, oznaèující hrabìte za „postavu vìšteckého myslitele'.

Základní Gobineauova téze je, že národ a èistota jeho krve jsou nejdù­ležitìjším faktorem historie, která je dána støetáváním konstruktivního a civilizaèního úsilí árijské rasy s nièitelskou úlohou nižších ras.

De Gobineau byl zaujat problematikou zániku velkých øíší, tématem, které v 18. století oživil ve své analýze Zánik a pád øímské øíše [The Decline and Fall of Roman Empire) Edward Gibbon. První vìta Eseje o nerovnosti lidských ras zní: „Pád civilizací je nejnápadnìjší a zároveò nejtemnìjší ze všech jevù dìjin'. Artur de Gobineau hledá faktory, kte­ré v minulosti zpùsobily zánik velkých civilizací, a píše: „Myslím tedy, že slovo „ degenerovaný', užito o národu, musí znamenat a znamená, že tento národ nemá již vnitøní hodnotu, kterou choval kdysi, ponìvadž již nemá ve svých žilách tutéž krev, jejíž hodnotu postupnì promìnily sukcesivní pøímìsky, jinými slovy, že pøi témže jménu nezachoval nic­ménì tutéž rasu jako jeho zakladatelé, koneènì, že èlovìk úpadkový, ten, jenž je oznaèován slovem èlovìk degenerovaný, je z etického sta­noviska produktem jiným než hrdina dob velikých' Národ „zajde definitivnì, a jeho vzdìlanost s ním, toho dne, kdy prvotní etnický pr­vek se natolik rozštìpí a utone v pøínosech ras cizích, že jeho schopnost pùsobit nebude už nadále moci dostateènì dìjstvovat.' (pøeložil Václav Èerný, 1939).

Artur de Gobineau neuznává rovnocennost lidských ras a domnívá se, že nerovnost mezi lidmi je vrozená. Vedle rasy je podle de Gobineaua základem civilizace národ, jehož autorita stojí i nad zákonem. Národ tvoøí organický celek a potøebuje silného muže, jenž by ztìlesòoval jeho kolektivní vùli. Z toho vyplývá, že monarchie je jedinou racionální formo­u vlády. Význam historických osobností však hodnotí Artur de Gobineau podobnì jako Lev Nikolajeviè Tolstoj v románu Vojna a mír. pøedstavují pouze domnìlé vùdce a ve skuteènosti jsou sami ovládáni mohutnými rasovými silami, hýbajícími národy. Rozdíl mezi kvalitami jednotlivých ras nevyplývá z vlivu pøírodního prostøedí a geografických faktorù, ale je to národ nebo rasa, která utváøí pøírodu podle svého obrazu a úrovnì. De Gobineau vystupuje i proti køesanství, které podle jeho názoru nepøi­spívá k rozvoji jedineèných vloh konkrétního národa, ale naopak národy nivelizuje.

Lidstvo se skládá na základì de Gobineauova uèení z jednotlivých ras, které vznikly navzájem nezávisle, polyfyleticky. Pøed Arturem de Gobi­neau zastávali tento názor na pùvod lidstva Paracelsus, renesanèní pan­teisté Giulio Cesare Vanini a Giordano Bruno a francouzští encyklo­pedisté. Naproti tomu monofyletický, jednotný vznik lidského druhu hájili Georges Louis Leclerc Buffon a James Cowles Prichard, autor knihy Výzkumy fyzické historie lidstva {Researches into the Physical History of Mankind) z roku 1836. Artur de Gobineau není v této otázce dùsledný, protože ustupuje autoritì Bible a ve snaze vyhnout se roztržce s doslov­ným znìním Starého Zákona hovoøí neurèitì o vzdáleném, jednotném a pùvodním adamitském pokolení.

Souèasné základní rasy rozeznával de Gobineau tøi: bílou, èernou a žlutou. Hnìdá rasa, reprezentovaná Polynésany, vznikla teprve smíše­ním èerné a žluté. Tyto rasy mají velmi rozdílné rozumové schopnosti a dispozice. Nejníže stojí èerná rasa: intelekt má omezený, naopak smys­ly jsou silnì vyvinuté, pøedevším chu a èich. Emocionálnì je èerná rasa nestabilní, excitovaná a není proto schopna dosáhnout mravní dokona­losti. Vyniká pouze fyzickou silou. Žlutá rasa snadno podléhá apatii, je málo fyzicky zdatná, má vyvinutý silný vztah k materiálnímu pohodlí a rozkoši a má v úctì øád. Trpí nedostatkem fantazie a schopnosti teore­tického uvažování. De Gobineau ji obraznì oznaèuje za „rasu malom욝ákù', která snadno vytváøí solidní, pevnou sociální strukturu, bez výji­meèných civilizaèních vzepìtí. Nejvyšší je samozøejmé podle bìlocha de Gobineaua bílá rasa. Vyniká energièností a inteligencí, je praktická a vytrvalá, fyzicky zdatná, má vztah k øádu, který ale nevede jako u žluté rasy ke statickým státním útvarùm, ale láska ke svobodì ústí ve vytváøe­ní daleko dynamiètìjší spoleèenské organizace. V jediné vlastnosti je bílá rasa ménì vyvinutá než rasy pøedchozí, a to ve smyslovostí. Ten rys pova­žuje de Gobineau za klad, protože umožòuje soustøedìní na velká civili­zaèní díla.

Každá civilizace byla vytvoøena pouze bílou rasou a znièena v dùsled­ku jejího smíšení s rasami nižšími. V dìjinách existovalo deset civilizací a žádná další se již nevytvoøí. Všechny civilizace byly dílem Árijcù, v dnešní terminologii Indoevropanù, za pøispìní Semitù, napøíklad Židù a Arabù. De Gobineau tedy není na rozdíl od øady pozdìjších rasistù vyhranìným antisemitou. Ani èínská civilizace není vlastním výtvorem žluté rasy, ale, podle de Gobineauovy fantastické pøedstavy, byla založe­na indoevropskými kmeny, které v téže dobì civilizují i indický polo­ostrov. Artur de Gobineau si ví rady i s problémem, jak ve svìtle svých teorií vysvìtlit pùvod pøedkolumbovských civilizací Aztékù, Mayù a In­kù. Tyto spoleènosti by nevznikly bez vlivu bílých vikingských moøeplav­cù z Islandu a Skandinávie.

Úlohu posledních strážcù tradice západní civilizace pøidìlil hrabì Artur de Gobineau Germánùm. Po pádu Øímské øíše z ní podrželi to nejlepší a vytvoøili støedovìkou civilizaci, jejíž vrcholným symbolem je feudální rytíø, úèastník køížových výprav. V jeho osobì a v hodnotách, které bojov­níci z doby reconqvisty a od Jeruzaléma vyznávali, dosáhla západní civi­lizace vrcholu. Následující renesance znamená podle de Gobineauova „Eseje' úpadek, který souvisí s asimilací germánského živlu. Pùvodní ger­mánské kmeny Gotù, Langobardù a Burgundù jsou vytlaèovány z jižní Evropy smíšenými románskými národy, Francouzi, Italy a Španìly. Zrod renesanèní kultury a rozmach umìní jsou výrazem degenerace, která se až do 19. století, vìku, kdy žil Artur de Gobineau, nezastavila. Umìní, kte­ré Artur de Gobineau pokládá za dekadentní a každou civilizaci rozkláda­jící prvek, vzniklo neblahým smíšením rasy èerné a bílé.

Artur de Gobineau se liší od svých následovníkù, angažovaných vìtši­nou ve fašistických a nacionalistických hnutích, dìjinným fatalismem, kte­rý chápe rozvrat zpùsobený míšením a degenerací jako neodvratitelný proces. Takový postoj se samozøejmì nemohl stát politickým programem. Proto etos pozdìjších rasistù v Itálii nebo v Nìmecku vyzývá k dùrazné mocenské akci, která by zastavila tento negativní trend, pøípadnì by i umožnila návrat spoleènosti do pùvodního, rasovì èistého stavu.

Rasistické myšlení se nevyhnulo ani Anglii. Již roku 1850 vydal Robert Knox (1798 - 1862) knihu Lidské rasy (Races of men), ve které proklamuje nadøazenost árijské rasy, zahrnující Sasy a Slovany, a pod­øadné postavení Židù. Mezi Knoxovy obdivovatele patøil napøíklad James Hunt (1833 - 1869), zakladatel a prezident Antropologické spoleènosti v Londýnì. Anglièan Houston Stewart Chamberlain hlásá ve svém díle Základy devatenáctého století (Grundlagen des XIX Jahrhunderts) z ro­ku 1899 superioritu Germánù. Podle Chamberlaina se osud západní civi­lizace naplní v koneèném boji mezi Semity a Árijci.

De Gobineauovo dílo nalezlo úrodnou pùdu v Nìmecku mezi novoro­mantiky. Hlavním teoretiky nìmeckého rasismu byli H.F.K. Gunther, W. Darré a Rakušan O. Weininger. Gunther rozeznával celkem šest ras, z nichž nejvyšší a vùdèí je rasa nordická. Mezi nordiky patøili podle Gun­thera i Hellenové a Kalikové, zakladatelé antické civilizace. Nordického pùvodu jsou ovšem i civilizace chaldejská, egyptská, perská, indická a èínská. Nordická rasa stojí též u zrodu moderní západní civilizace a údajnou krizi Evropy pøièítá H.F.K. Gunther jejímu „odnordizování'. Za negativní faktor Gunther považuje i industrializaci. Druhou nejvý­znamnìjší rasou je dinárská rasa, která žije na jihu Nìmecka. Walter Darré tvrdil, že pùvodní nordická rasa byla zemìdìlskou kulturou a že bez zachování tohoto charakteru jí hrozí úpadek:

„Z germánského selství, korporativního a socialistického, spoèívající­ho na trojici krbu rodinného, rodné støechy a rodového vlastnictví a je­muž je zcela cizí myšlenka latinského individualismu, vzešel Pruský stát, výraz autentického nordismu.' (pøeložil Václav Èerný, 1939).

Inspirace myšlenkami hrabìte Artura de Gobineaua v Hitlerovì knize Mein Kampf a Rosenbergovì knize Mýtus 20. století je nepopiratelná. Významnou úlohu pøi rasistické inspiraci nacismu sehrál Adolf Lanz, obskurní vídeòský spisovatel a vydavatel extrémnì rasistického periodi­ka Ostara, dìlící lidstvo na plavé, árijské Asingy (podle germánských bohù Asù) a na podøadné Èandaly (oznaèení pro smíšené rasy v Indii), mezi nimiž probíhá v dìjinách neustálý boj.

V rámci politiky NSDAP se vytvoøila aliance mezi nacistickou, pùvodnì deklasovanou a frustrovanou inteligencí, hlásající rasismus vypìsto­vaný na pùdì roztøíštìné a zmatené interpretace sociálního darwinismu a novoromantismu, a konzervativními vrstvami obyvatelstva pøevážnì zemìdìlského pùvodu, otøesenými industrializací, u nichž xenofobie odráží pozùstatky archaického zpùsobu myšlení. Ideologickým výrazem tohoto spojenectví bylo hnutí Blut und Boden, idealizující venkov jako oporu národa proti „zkažené' mìstské spoleèností, jejíž literární výtvory byly pejorativnì oznaèovány „asfaltová literatura'.

Rasismus po 2. svìtové válce hledá jiné ideologické krytí a jeho poli­tiètí protagonisté nebo intelektuální souputníci se orientují na sociální skupiny, znejistìlé z dramatického setkávání kultur v Evropì a Americe a cítící se ekonomicky ohrožené.

Americký psycholog Arthur Jensen, odvolávaje se na výsledky testù inteligence (IQ), tvrdil, že ameriètí èernoši mají vrozenou nižší schop­nost abstraktního myšlení než bílá populace. Jensonovy vysoce kon­troverzní závìry podpoøil napøíklad britský psycholog Cyril Burt. Jiní badatelé ale poukazují na sociální podmínìnost tìchto výsledkù a argu­mentují, že èernoši pocházející ze severních urbanizovaných oblastí Spo­jených státù vykazují vyšší prùmìrné hodnoty IQ než bílí zemìdìlci z již­ních státù. Obdobnì èerní pøistìhovalci z Karibských ostrovù do USA se vyznaèují lepšími výsledky v testech inteligence než pøíslušníci místní èerné komunity. Antropolog Roy D 'Andrade zdùrazòuje relativnost zá­vìrù plynoucích z testù inteligence, které jsou zamìøené na mentální ope­race upøednostòované naším typem civilizace.

Zvláštní vydání „èernošského Artura de Gobineaua' pøedstavuje profe­sor na City College v New Yorku, Leonard Jeffries. Jeho uèení kombinuje antisemitismu, zdùvodòovaný tvrzením, že „bohatí Židé financovali v minulosti obchod s africkými otroky', s výpady proti bìlochùm, které oznaèuje za „ ïábelskou rasu'. Lidstvo se dìlí na dvì základní skupiny: „lidi ledu', násilnické a materialistické, kteøí jsou zastoupeni bílou rasou, a „lidi slunce', reprezentované èernou rasou, kteøí se vyznaèují vzájem­nou spoluprací, jsou duchovnì zamìøení a pocházejí z harmonických afrických obèin. Nadøazenost èernochù nad bìlochy je ovšem dána i geneticky, protože vìtší množství melaninu, tmavého pigmentu kùže, zpùsobuje jejich intelektuální i fyzickou pøevahu.

Nástup nových paradigmat: Comte, Darwin, Weber

V polovinì devatenáctého století se v atmosféøe rozvoje prùmyslu a pøírodních vìd, politických zmìn a koloniální expanze evropských velmocí vytváøí nové paradigma vìdeckého obrazu svìta. Hodnoty romantismu jsou na ústupu a musejí èekat na svou novou pøíležitost, kte­rá se naskytne až koncem století. Na jedné stranì dochází k návratu k racionalismu osvícenství a na stranì druhé k navázání na anglický empirismus. Souèasnì se prostøednictvím pøírodovìdcù, zejména Char­lese Darwina, plnì prosazuje myšlenka evoluce. Pro rozvoj sociálních vìd má znaèný význam nejen positivismus Augusta Comta, ale též obnovení Kantovy filosofie v rámci nìmeckého novokantovství. Konsti­tuování kulturní antropologie jako samostatné vìdy pøedstavuje složitý proces. Stejnì tak intelektuální obraz druhé poloviny devatenáctého sto­letí je mnohem barvitìjší a rùznorodìjší, než aby bylo možno jej omezit na pøehled dvou nebo tøí nejdùležitìjších smìrù. Pøesto, i když se vysta­vujeme riziku zjednodušení, se pokusíme metodologické koøeny kultur­ní antropologie ukázat na díle tøí osobností: Augusta Comta, zakladatele positivismu a francouzské sociologie, Charlese Darwina, pøedstavitele evolucionismu, a Maxe Webera, vùdèí postavy nìmecké sociologie in­spirované novokantovstvím.

August Comte a positivismus

Francouzský filosof Auguste Comte se narodil roku 1798 v Montpellier a vyrùstal v katolickém a royalistickém prostøedí. Bìhem studia na paøíž­ské École Polytechnique byl ovlivnìn exaktními metodami pøírodních vìd a pøetrvávajícím racionalismem osvícenství a stal se žákem utopic­kého socialisty Claude Henri de Saint-Simona. Pozdìji se ale Auguste Comte s tímto pøedstavitelem „levého' spektra francouzského myšlení rozešel. Již ve dvaceti ètyøech letech vydal své programové dílo: Plán naléhavých vìdeckých prací nutných k reorganizaci spoleènosti [Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société], ve kterém tvrdí, že je nutno provést dùslednou sociální a politickou reformu, která by obnovila stabilitu západní civilizace, otøesené francouzskou revolucí. Vzor vidí Comte ve støedovìkém univerzalismu. Na rozdíl od kontrarevoluèního myslitele Josepha de Maistre, hlásajícího návrat k tradièním hodnotám feudalismu, podle Augusta Comta integrující roli katolické církve a køesanství pøevezme vìda a vìdec musí hrát ve spoleènosti obdobnou úlohu jako ve ètrnáctém století knìz. August Comte vidí své poslání ve vypracování exaktní vìdy o spoleènosti, která by dostála tìch­to nových civilizaèních nárokù. Comte pùvodnì hovoøí o „politické vìdì', pozdìji o „sociální fyzice' a v roce 1838 zavádí nový termín, po­užívaný dodnes - sociologie. Své myšlenky August Comte dále rozvíjí ve spise Systém positivní filosofie (Systeme de Philosophie positive), vy­daném v roce 1824. V letech 1830 až 1842 napsal své základní dílo, šesti­svazkový Kurs pozitivní filosofie (Cours de Philosophie positive). Krátce pøed svou smrtí v roce 1857 uveøejnil Comte Pozitivní katechismus (Ca­techisme positive), orientovaný na duchovní hodnoty a hlásající nové náboženství humanity.

Auguste Comte se staví odmítavì ke spekulativnímu myšlení filosofie i vìdy 18. století, protože podle jeho názoru musí každé vìdecké poznání vycházet z faktù, které lze verifikovat. Kritériem pravdivosti je shoda poznání s fakty. Comte má blíže k tradicím karteziánského a osvícen­ského racionalismu než ke klasickému britskému empirismu 17. a 18. sto­letí, podle kterého je psychologický popis lidského vìdomí nejvhodnìjší metodou poznání. Podle Comta totiž nejsou pøi popisu reality nejdùleži­tìjší pouhé soubory smyslových dat, spojené asociaèními pravidly, jak hlásali empiristé, ale v duchu racionalismu zdùrazòuje exaktnì odvodi­telné zákony. Empirické pozorování má vìdeckou hodnotu pouze tehdy, je-li prostøednictvím zákonù zasazeno do souvislostí vìdeckého obrazu svìta. Moderní vìdec musí podle Comta odmítnout všechny snahy pát­rat po podstatì vìcí, skryté za jevy. Vìda, jako nejvyšší forma poznání, je silná právì proto, že se vzdala teologických a metafyzických otázek a zamìøila se na hledání souvislostí mezi fakty.

Auguste Comte pøebírá pøedstavu vývoje lidstva jako posloupnosti tøí základních stádií. Tuto pùvodnì antickou vizi historie nalézáme v køes­anském podání u støedovìkého myslitele Joachima z Fiory, Giambattis­ty Vica i osvícencù Anne-Roberta Jacquese Turgota a Marie-Jeana de Condorceta. Jednotlivým etapám, kterými prochází v dìjinách lidská civilizace a myšlení, Auguste Comte dává nový obsah i smysl.

První stádium je teologické neboli fiktivní, ve kterém èlovìk vìøí v možnost absolutního poznání. Toto absolutno je ztotožnìno s Bohem, jedná se o údobí vlády náboženství. Pojem Boha podléhá vývoji. Na nej­primitivnìjší úrovni pokládá èlovìk všechny pøedmìty za oživené nebo oduševnìlé (animismus). Pozdìji vzniká polyteismus, mnohobožství, kdy rùzné oblasti jevù nebo živlù mají vyhrazeného svého boha, napøí­klad božstva vody, zemì, ohnì, vìtru, nebo i lidských èinností, jako skliz­nì, války atd. Vrcholem teologického stádia je monoteismus, pøedstava božské bytosti, øídící svìt jednotným zákonem. Spoleèenskými formami odpovídajícími teologickému stádiu jsou otrokáøský øád a feudalismus, v evropských dìjinách zastoupené antikou a støedovìkem.

Metafyzické neboli abstraktní stadium nahrazuje božstva abstraktními silami a filosofickými pojmy, z nichž se vytváøí filosofický nebo meta­fyzický systém. Je to údobí rozkvìtu spekulativních filosofických kon­cepcí. V evropských dìjinách se èlení na údobí protestantské a deistické a projevuje sociálními otøesy a vzpourami, napøíklad francouzskou revolucí z roku 1789, kdy byl poražen teologický systém a nahražen sys­témem metafyzickým.

Ve tøetím, nejvyšším stádiu, které se nazývá positivní, èlovìk poznává, že nelze dospìt k absolutnímu, a už náboženskému nebo filosofickému poznání. Dojde k velkorysé reorganizaci spoleènosti, založené na vìdì, a zrodí se humanistická, harmonická a industriální spoleènost, zbavená válek, vykoøisování, nenávisti a krizí. Vidíme zde vliv jakéhosi zduchov­nìlého saint-simonismu.

Auguste Comte pøedpokládá, že zákon tøí stádií neplatí pouze pro his­torii civilizace, ale též pro individuální vývoj èlovìka jako jedince. Vy­jadøuje svùj názor slovy:

„Kdo by si nevzpomínal na to, že v dìtství byl teologem, v mládí meta­fyzikem a v dospìlém vìku fyzikem?'

Setkáváme se zde s koncepcí analogie mezi evolucí spoleènosti v jejím historickém èase a individuálním psychickým vývojem jedince v jeho ontogenezi, kterou hlásal již Giambattista Vico. Tato téze se v modifiko­vané podobì objevila v druhé polovinì 19. století i v darwinisticky orien­tovaných pøírodních vìdách. Ernst Haeckel v roce 1866 formuloval tzv. biogenetický zákon, podle kterého ontogenetický vývoj organismu je zkráceným opakováním fylogenetického vývoje pøíslušného druhu v geo­logické minulosti.

Myšlenka, že ontogeneze je urychleným pøedvedením fylogeneze, je svou povahou hermetická a vzdálenì koresponduje se støedovìkými pøedstavami o makrokosmu a mikrokosmu. Vztah „mikrokosmu' ontogeneze a „makrokosmu' fylogeneze není posuzován v prostoru, ale v èase.

Na základì stadiální teorie buduje Auguste Comte klasifikaci vìd. Na­uka, která vykládá urèitý aspekt reality, se stává vìdou tehdy, když dosáh­ne svého positivního stádia. Historické údobí, ve kterém k tomu u jed­notlivých vìd v evropských dìjinách docházelo, je urèeno mírou obecnosti dané vìdy. Jako první se ve starém Øecku vytvoøila matema­tika, protože je ze všech vìd nejobecnìjší. Každá následující vìda, vyno­øující se v hiearchické posloupnosti, používá metodologii vìd, které se ustanovily již pøed ní, a doplòuje ji o svou vlastní, specifickou metodiku. Sociologie vzniká jako samostatná vìda poslední, protože je ze všech oborù nejvíce specializovaná a užívá nejsložitìjší metodologii.

Auguste Comte èlení sociologii na dva podobory - sociální statiku a sociální dynamiku. Sociální statika studuje spoleèenský „poøádek' (ordre), zahrnující „podmínky, které urèují charakter sociální existence'. Sociální dynamika se zamìøuje na obecné zákony spoleèenského vývoje - „pokroku' (progres). Comte takto metodologicky spojuje synchronní øád a diachronní vývoj.

Pokud se podíváme na Comtùv „pokrok' jako na spontánní, vitální ži­vel a na „poøádek' jako na usmìròující, poøádající princip, nejsme dale­ko od Nietzschova dualismu apollónského a dionýského principu, jejichž stálou interakcí vzniká výsledný tvar kultury.

Vznik spoleèenské organizace je podle Augusta Comta podmínìn sociál­ním pudem (affection sociale), který souvisí s biologickou povahou èlovì­ka a pøedstavuje proto antropologickou konstantu, vlastní celému lidstvu. Lidská spoleènost tvoøí organický celek, jehož èásti jsou natolik vzájemnì propojeny, že zmìna jedné z nich ovlivní výstavbu celku. Tuto zásadní myšlenku, se kterou se v polovinì minulého století setkáváme i u Herberta Spencera, mùžeme sledovat pøes Émila Durkheima k britským funkciona­listùm, americkým konfiguracionistùm i strukturalistùm.

Vznik darwinismu

Charles Darwin (1809 -1882) se proslavil už v mládí, kdy v letech 1831 až 1836 provádìl pøi plavbì na lodi Beagle po moøích jižní polokoule pøírodovìdecká pozorování, která jej zaøadila mezi nejvýznamnìjší vìdce své doby. Pozdìji v Anglii jej zdravotní problémy pøinutily uchýlit se na rodinné sídlo u Londýna, kde se zabýval vìdeckou prací. V øíjnu 1838 se mu náhodou dostala do rukou kniha Thomase Roberta Malthuse Esej o principu populace.

Thomas Robert Malthus (1766 -1834) byl britský ekonom a duchovní, pøedpokládající, že poèet lidstva na Zemi roste geometrickou øadou a tedy rychleji než množství potravin a zdrojù, jejichž výroba se zvyšuje pouze øadou aritmetickou. Disproporcí mezi obìma velièinami vznikají hladomory. Na základì této teorie Malthus vysvìtloval války jako nut­nou regulaci lidstva a za hlavní zákon rozvoje populací považoval „boj o život'.

Charlese Darwina napadlo využít tento Malthusùv princip jako základ­ní mechanismus k vysvìtlení vzniku a transformace biologických druhù. Bìhem následujících dvaceti let Darwin studoval rùzné aspekty zoologie a geologie a pøipravoval své hlavní dílo pojednávající o nové teorii evolu­ce, založené na pøírodním výbìru a „boji o život'.

V èervenci 1858 obdržel Darwin rukopis mladšího anglického pøíro­dovìdce Alfreda Russela Wallace (1823 -1913), který dospìl k podobným závìrùm jako Charles Darwin. První syntetickou práci pøednesli spoleè­nì v témže roce na pùdì Linnéovské spoleènosti v Londýnì a v následu­jícím roce vychází vlastní Darwinova kniha O pùvodu druhù {The Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life, London: John Murray, 1859), která ihned získala svìtovou proslulost. Charles Darwin se ocitl v centru rozsáhlých debat a sporù, které se vystupòovaly po vydání druhé Darwinovy vý­znamné knihy, O pùvodu èlovìka {The Descent of Man, and Selection in Regard to Sex, London: John Murray, 1871). Tyto kontroverze, kterým se samotný Darwin vyhýbal a byl zastupován radikály typu Thomase Hux­leye, trochu vysunuly do popøedí postavu Darwina a zastínily skuteènost, že to, èemu øíkáme darwinismus, je spíše kolektivním dílem. Charles Darwin umírá v roce 1882 a byl pochován ve Westminsterském opatství, nedaleko od hrobu Newtona.

Darwin se snažil vysvìtlit rozmanitost organického svìta, která na nìj tak zapùsobila pøi jeho cestách Tichomoøím, transformismem druhù, kte­rý je øízen zákonem pøírodního výbìru a z nìho vyplývajícího boje o ži­vot. Mezi širší veøejností je jeho jméno spojeno s myšlenkou evoluce, názorem, že živoèišné a rostlinné druhy nebyly dány ve své souèasné podobì na poèátku vìkù aktem Stvoøení, ale procházejí nekoneènými promìnami, transformují se z druhù ménì pøizpùsobených pøírodnímu prostøedí v druhy odolnìjší a adaptabilnìjší. Na konci tohoto dlouhého øetìzce naplnìného bojem a pøežívání nejsilnìjších, nejobratnìjších a nejpøizpùsobivìjších stojí èlovìk.

Myšlenka vývoje, všeobecné evoluce svìta se vyskytuje již ve starém Øecku u filosofù Anaximandra a Empedokla v 6. století pøed naším leto­poètem a její tristadiální verze, kterou podává Hésiodos, má zøejmì star­ší, archaický pùvod. Indický politik Džaváharlál Néhrú (1889 - 1964) se zmiòuje ve své knize z roku 1942 o èínském filosofovi Tson-Tseovi, též z 6. století pøed naším letopoètem, hovoøícím o neustálých zmìnách, kterým podléhají všechni živí tvorové. Koncepce evoluce kosmu je blíz­ká i spekulacím køesanských filosofù a teologù raného støedovìku. Patøí k nim napøíklad Jan Scotus Eriugena, pùsobící v 9. století našeho leto­poètu, jehož ohlas nalezneme ve dvacátém století napøíklad u teologa a evolucionisty Pierre Teilharda de Chardina (1881 -1955). Vývoj, chápa­ný v rozmìrech celého vesmíru, nachází své místo mimo jiné v dílech Joachima z Fiory (1132 -1202), který nahlížel na dìjiny jako na posloup­nost tøí epoch podle osob Svaté trojice - údobí Otce, Syna a Ducha svaté­ho, a Mikuláše Kusánského (1401 - 1464). Velké karteziánské a leibnizovské metafyzické systémy vznikající v novovìku evolucionis­mus na èas zatlaèují do pozadí. Koncem 17. století si klade znaèná èást francouzské inteligence otázku, zda po formální stránce dosáhla tehdej­ší klasická literatura úrovnì antických dìl. Jedná se o jeden z prvních pøíkladù, kdy sekularizací lineárního èasu køesanské eschatologie vzni­ká moderní koncepce pokroku. Tristadiální charakter vývoje lidstva zná­me opìt z díla Giabattisty Vica, a setkáváme se s ním u nìkterých osví­cencù, napøíklad J.A. Condorceta, A. Fergusona (1724 - 1816) a A.R.J. Turgota a zejména v díle Augusta Comta. Koncem 18. století zaèínají myslitelé uvažovat o aplikaci vývoje na organický život. Vìdci se snaží vysvìtlit, proè fosílie nalézané ve starých geologických vrstvách neodpo­vídají recentním organismùm. S nejznámìjší teorií z této doby pøišel slav­ný anatom Georges Cuvier (1769 - 1823), který hlásal, že v minulosti došlo k øadì katastrof, kataklyzmat, které zahubily veškerý život a byly následovány novým stvoøením. Alcide d 'Orbigny (1802 - 1857) urèil je­jich poèet na 27. Pøipomeòme si starší tezi Nicolase Antoine Boulangera, který pøedpokládal, že lidská civilizace byla nìkolikrát za sebou znièena a obnovena tìmi, kteøí pøežili. Cuvierova pøedstava je v modifikované podobì aktualizována souèasnou paleontologií. Uvažuje se o globálních zmìnách, eventech, které mìly podstatný ekologický vliv na prùbìh evoluce.

V roce 1809 publikoval francouzský vìdec Jean-Baptiste Antoine Pier­re Monet de Lamarck (1744 - 1829) Zoologickou filosofii [Philosophie zoologique), teorii historického vývoje organismù, která položila základy lamarckismu, koncepce evoluce, dodnes pøedstavující vùèi darwinismu nejvýznamnìjší alternativní evolucionistický model. Dùraz se v lamarck­ismu na rozdíl od darwinismu klade na teleologický, úèelový aspekt evoluce a na dìdiènost vlastností získaných bìhem individuálního ži­vota. Lamarckovu tézi propracoval a prohloubil jeho mladší souèasník, Etienne Geoffroy de Saint-Hillaire (1772 - 1844).

Význam Charlese Darwina a jeho pøíznivcù nespoèívá ani tak v ožive­ní evolucionismu, jako spíše v mechanismu, kterým evoluci vysvìtlovali. Jejich model se z mnoha dùvodù zdál vìdecké i intelektuální veøejnosti nejpøijatelnìjší, zejména proto, že v urèitém smyslu dovršoval proces sekularizace novovìkého myšlení. V tomto ohledu darwinismus pøekro­èil hranice pøírodních vìd. Souèasnì se ale objevily snahy ukázat, že hlavní náplò darwinismu, evoluce, koresponduje s køesanským pojetím èasu, a zaøadit jej do „teistické perspektivy'. Prùkopníkem této nábožen­ské interpretace darwinismu byl americký botanik Asa Gray (1810 -1888). V ucelené podobì vypracoval køesanskou vizi evoluce již zmi­òovaný katolický knìz a paleontolog, èlen øádu Tovaryšstva Ježíšova, Pierre Teilhard de Chardin, líèící evoluci jako spirituální cestu do mys­tického stavu „omega'. V Nìmecku našel darwinismus nejvìtšího pøíz­nivce v osobì biologa Ernsta Heinricha Haeckela (1834 -1919), profesora jenské univerzity, kterého jsme poznali v souvislosti s biogenetickým zákonem rekapitulace.

Mezi nìmeckými badateli darwinismus èasto splýval s romantickými snahami o vytvoøení nové „pøírodní filosofie'. Darwinismus v této dobì jako by byl posilován etosem pozdního romantismu, který nahrazoval i vìcnou argumentaci vùèi kriticky uvažujícím odpùrcùm. V Mnichovì roku 1877 se napøíklad odehrál bouølivý, až hysterický støet mezi Ernstem Haeckelem a positivisticky orientovaným lékaøem Rudolfem Virchowem, kterého rozhodnì nemùžeme oznaèit za dogmatického ducha.

V  sociálních vìdách bylo nìkdy na darwinismus pohlíženo jako na pokus vìdecky ospravedlnit machiavellismus, ukázat, že Hobbesova „válka všech proti všem' a „hoj o život' jsou pøirozeným, univerzálním zákonem pøírody i lidstva. Sociální darwinismus, pøenášející princip „boje o život' do vývoje lidské spoleènosti, inspiroval jak levicový extre­mismus, napøíklad marxismus a anarchismus s jejích pojetím „tøídního boje', tak extremismus fašistický a nacistický, který vidìl v darwinismu vítané vìdecké zdùvodnìní programu „eliminování slabých'.

Darwinismus a evoluèní teorie se prosadily v kulturní a sociální antro­pologii již na poèátku jejího vývoje. První velké osobnosti tohoto oboru, napøíklad Edward B. Tylor, John Lubbock, Lewis H. Morgan, James G. Frazer, byly evolucionisty. Pozdìji však vlivem uplatnìní synchronních metod inspirovaných jazykovìdou se antropologie od evolucionismu a jeho diachronní metodologie odvrací odklání a navíc je evolucionistické hledisko v sociální oblasti posuzováno jako projev západního etno­centrismu. Po druhé svìtové válce dochází v americké a britské kulturní antropologii a archeologii k doèasnému oživení evolucionistického para­digmatu.

Zajímavý je osud evoluèní teorie v jazykovìdì. Srovnávací lingvistika zaèala využívat nìkteré prvky vývojového paradigmatu již koncem 18. století, tedy dávno pøed Darwinem i Lamarckem. V roce 1786 William Jones (1746 -1794) publikoval práci o spoleèném základu sanskrtu, øeèti­ny a latiny, které prohlásil za homologické, geneticky pøíbuzné jazyky, vzniklé ze spoleèného základu (by common descent). Dánský jazykovì­dec Rasmus Christian Rask (1787 -1832) uveøejnil v roce 1818 práci o pù­vodu islandštiny, ve které formuloval „zákon o posouvání hlásek', pova­žovaný za hlavní mechanismus vývoje jazykù. Nìmecký lingvista August Schleicher (1821 - 1868), pùvodnì botanik a biolog, se na jazyky díval jako na živé organismy, které se rodí, rostou, rozmnožují a umírají. Lin­gvistiku pokládal za pøírodní vìdu. Diferenciaci indoevropských jazykù Schleicher studoval jako genealogické vìtvení (Stammbaumtheorie), které pøipomínalo mezi evolucionisticky orientovanými pøírodovìdci oblíbené „stromy života' organismù. Historický, diachronní pøístup ke studiu jazykù se udržel i u pøedstavitelù mladogramatické školy, nejvliv­nìjšího smìru komparativní lingvistiky indoevropských jazykù mezi lety 1876 až 1890. Teprve pøíchod strukturalistické školy, spjaté s dílem Fer­dinanda de Saussura (1857 - 1913), znamenal posun k synchronnímu, systémovému studiu jazyka a odklon od vývojového, diachronního aspektu. V dùsledku expanze strukturalistické metodologie do jiných spoleèenských vìd, kulturní a sociální antropologie, sociologie, literární kritiky i filosofie, ztrácí evoluèní teorie mimo pøírodní vìdy široké záze­mí a spoleèenskou prestiž, kterým se pøes všechny spory v druhé polovi­nì 19. století tìšila.

Novokantovství a Max Weber

Pro pochopení ideových východisek zejména americké antropologické školy, která byla založena Franzem Boasem a svého vrcholu dosáhla v pùsobení konfiguracionistù, je nutné se aspoò struènì seznámit s nì­meckou novokantovskou filosofií druhé poloviny devatenáctého století a poèátku dvacátého století. V dobì, kdy se v západním vìdeckém myš­lení plnì prosazuje positivismus a evolucionismus, formuje se od šede­sátých let devatenáctého století vedle positivismu jako druhý hlavní proud scientismu novokantovská filosofie, hlásající programový návrat k uèení nìmeckého filosofa Immanuela Kanta (1724 -1804). Pøedstavite­lé tohoto staronového smìru vystupují sebevìdomì a prohlašují, že vše, co se odehrálo ve filosofickém myšlení od Kantovy smrti, vèetnì nìmec­ké klasické filosofie, Hegela, Schellinga a Schopenhauera, bylo pouze hnutím na povrchu, zatímco v hloubce se šíøilo kantovství. První kroky ke znovuoživení a plné rehabilitaci filosofie Immanuela Kanta uskuteè­nili pøedstavitelé pøírodních vìd v Nìmecku. V roce 1855 vystoupil bio­log Hermann von Helmholz (1821 -1894) s tvrzením, že moderní fyziolo­gie prokázala, že naše pøedstavy vnìjšího svìta jsou organizovány vrozenými zákony lidského rozumu a že apriorní formy poznání, které Kant zkoumal v Kritice èistého rozumu, jsou dány psychofyzickými dis­pozicemi lidského druhu.

Vytváøí se nìkolik novokantovských škol, spjatých s významnými nì­meckými univerzitami. Nejvìtšího vìhlasu dosáhly škola marburská, kterou reprezentovali napøíklad Herman Cohen (1842 - 1918), Paul Na­torp (1854 - 1924) a Ernst Cassirer (1874 - 1945), a škola bádenská. Ve 3. kapitole se krátce vrátíme k uèení Ernsta Cassirera. Pro náš výklad for­mování a vývoje kulturní antropologie je dùležitìjší škola bádenská.

Bádenská škola

Vùdèími postavami bádenské novokantovské školy, sídlící v Heidelber­gu, byli historik filosofie Wilhelm Windelband (1848 - 1915) a systema­tický filosof Heinrich Rickert (1863 -1936).

Wilhelm Windelband studoval v Jenì, Berlínì a Gôttingenu a od roku 1903 pùsobil v Heidelbergu. K jeho nejvýznamnìjším pracem patøí Uèeb­nice dìjin filosofie (Lehrbuch der Geschichte der Philosophie) z roku 1892 a Preludia (Präludien), vydaná v roce 1884.

Heinrich Rickert se habilitoval ve Freiburgu jako mimoøádný a pozdìji øádný profesor filosofie. Roku 1915 se stal nástupcem Wilhelma Windel­banda na univerzitì v Heidelbergu. Rickertovy filosofické úvahy jsou podány zejména ve spisech Pøedmìt poznání (Der Gegenstand der Erkenntnis) (1892), Vìda o kultuøe a pøírodní vìda (Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft) (1899) a Systém filosofie (System der Philoso­phie) (1921).

Pøedstavitelé bádenské školy klasifikují vìdy podle dvojí metody po­znávání skuteènosti - nomotetické (nomos - zákon, thetos - ustanovený) a idiografické (idios - vlastni, grafé - zaznamenávám). Vìdy o zákonech (Gesetzwissenschaften), založené na nomotické metodì, zahrnují pøírodní vìdy, matematiku, logiku, fyziku a jazykovìdu a vyznaèují se hledáním obecných zákonitostí a vztahù. Vìdy o událostech (Ereig­niswissenschaften), užívající idiografické metody, jsou spoleèenské vìdy, napøíklad historie, studující zvláštní, jedineèné události dìjin, které se uskuteènily a již se neopakují.

Podle zástupcù bádenské školy jsou dìjiny dány jedineènými událost­mi, které smìøují od toho co „jest' k tomu, co „má být'. Tato úèelová orientace poskytuje kultuøe a její historii jednotící princip, odlišující kulturu od neúèelné pøírody. To co „má být' je dáno transcendentními, nadèasovými hodnotami (Wert), které se ve svìtì projevují zprostøedko­vanì jako normy. Wilhelm Windelband rozlišuje mezi empirickým vìdo­mím, spojeným s tìlem, a normativním vìdomím, pøedstavujícím „hlub­ší základ lidství'. Normy a hodnoty nejsou poslední instancí, ale mají pùvod a základ v sakrálním, posvátném {das Heilige). Dùraz na èistì transcendentální povahu hodnot je výrazem vlivu platonismu Windel­bandova uèitele Rudolfa Hermanna Lotze (1817 - 1881).

Kultura je podle bádenské školy místem styku pomíjivé, neustále plynoucí reality a transcendentních, nemìnných hodnot. Kultura v dìjinách pøedstavuje „uskuteèòování' transcendentních hodnot prostøednictvím norem, na kterých jsou založeny instituce, zahrnující všechny formy spoleèenského života, umìní, vìdu, náboženství, pøíbuzenský systém, ekonomiku atd. Filosofie musí zkoumat lidskou spoleènost zamìøením na ty prvky sociálního života a institucí, které jsou v souladu s normami a pøedstavují kulturní realizaci transcendentálních hodnot.

Z myšlenek bádenské školy vychází analytická škola v americké socio­logii, kterou reprezentují napøíklad Pitirim A. Sorokin (1889 - 1968} a Robert Redfield (1897 - 1958). Inspirace novokantovstvím se projevila napøíklad v uèení o paradigmatech sociologa vìdy Thomase Kulma.

Max Weber

Max Weber (1864 -1920) byl významným nìmeckým historikem, so­ciologem a ekonomem, ovlivnìným novokantovstvím a positivismem.

Max Weber se narodil v Erfurtu v rodinì liberálnì orientovaného práv­níka. Studoval na univerzitách v Heidelbergu, Berlínì a Gôttingenu a zamìøil se na støedovìké obchodní právo a øímskou agrární ekonomi­ku. V letech 1894 až 1897 pùsobil jako profesor hospodáøských dìjin v Heidelbergu. Zdravotní dùvody ho pøimìly v roce 1903 odejít do ústra­ní, ale jeho vìdecká práce se nezastavila. Koncem první svìtové války se aktivnì zapojuje do veøejného života. Úèastní se jako poradce mírových jednání ve Versailles a pod jeho vedením je sestavena ústava výmarské republiky. Krátce pøed svou smrtí pøednášel na univerzitách ve Vídni a Mnichovì. Weberova nejznámìjší díla jsou Wirtschaft und Gesellschaft (1922), Gesammelte politische Schriften (1921) a Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie (1920 - 1921).

Max Weber je v povìdomí širší veøejnosti zapsán zejména jako autor teorie pùvodu kapitalismu na poèátku novovìku, vyložené ve spise Pro­testantská etika a duch kapitalismu (Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus] v letech 1904 až 1905. Weber nalézá souvislost mezi hodnotovým systémem kapitalismu a protestantskou etikou. Kalvi­nistická nauka o predestinaci (pøedurèení) a puritanismus podle Maxe Webera motivovaly k orientaci na pracovní výkonnost a podmínily aske­tický zpùsob života a investice do budoucnosti. Max Weber se zamìøil mimo jiné na klasifikaci historie. Zastával anti­evolucionistické a antiteleologické stanovisko. Dìjiny neposuzuje jako vývoj smìøující k urèitému „naplnìní', jak tomu bylo v køesanské escha­tologii, v Hegelovì filosofii dìjin nebo v materialistickém Marxovì poje­tí, ani nesdílí Comtovu stadiální koncepci. V rámci své srovnávací histo­rické metody Max Weber, ovlivnìn novokantovstvím, zavedl tzv. ideální typy. Ideální typ nemá objektivní obsah, ale slouží jako logický nástroj systematizace a chápání jednotlivých faktù historických kultur. Jedná se o konstrukci, pomocí které historik hodnotí dìjinnou skuteènost. Kate­gorie a zákony spoleèenských vìd jsou podle Webera èistì myšlenkové pøedstavy, které v reálném svìtì a dìjinách nelze empiricky prokázat. Souvislosti, které sociální vìdy odkrývají ve spoleèenském životì, pøed­stavují omezený výbìr urèitých vztahù a prvkù, provádìný v rámci poznávacího a historického zájmu subjektu. Spoleèenský život je sledem jedineèných a neopakovatelných událostí, který nelze racionálnì postih­nout a v nìmž není možné vysledovat „objektivní' zákonitosti. Iraciona­lita reality se dá systematizovat pouze pomocí racionální konstrukce ideálního typu, která je produktem intelektu, bez Intencionální nebo referenèní vazby.

Vznik fyzické antropologie

Antropologická studia v 19. století byla èasto spjata s badateli, kteøí mìli lékaøské vzdìlání. To byl jeden z hlavních dùvodù, proè antropo­logie byla øazena mezi pøírodní vìdy a proè jako první samostatný antro­pologický obor vzniká fyzická antropologie. Casmannùv renesanèní ter­mín „antropologie' znovuobnovil v roce 1775 ve své práci De generi humani variatate nativa nìmecký lékaø Johann Friedrich Blumenbach (1752 -1840), univerzitní profesor v Gôttingen, kterého mùžeme oznaèit za vlastního zakladatele fyzické antropologie.

Náplò fyzické antropologie pøedstavovalo zkoumání fyzických a bio­logických parametrù a vlastností èlovìka, jeho ontogenetického a fyloge­netického vývoje, vyèlenìní a zhodnocení lidských ras a typù na základì tìlesných rozmìrù. Nìkteøí pøedstavitelé fyzické antropologie však pod­lehli pøehnaným pøedstavám o dùsledcích svých zjištìní, jak se to odra­zilo napøíklad ve frenologii. Tento obor, založený F.J. Galiem (1758 - 1828), se snažil vyvozovat duševní vlastnosti èlovìka z tvaru a rozmìrù jeho lebky.

Francouzský anatom Paul Broca (1824 -1880), který se proslavil studie­mi o mozku, vypracoval øadu antropometrických metod a je považován spoleènì s nìmeckým antropologem Rudolfem Martinem (1864 - 1925) za zakladatele užité [aplikované] antropologie. Paul Broca stál v roce 1859 u zrodu první antropologické spoleènosti, paøížské Societé d 'An­thropologie. Teprve v letech 1869 až 1870 vznikají v Londýnì Anthro­pological Institute of Great Britain and Ireland a ve Vídni Anthropolo­gische Gesellschaft. V roce 1876 Broca zakládá francouzskou antropologickou školu, která mìla z dnešního hlediska interdisciplinární charakter, protože soustøedila odborníky na anatomii, fyziologii, eugeni­ku, kriminologii, zoologii, sociologii, prehistorii, etnologii a etnografii.

Vznik kulturní antropologie

Koncem 18. století a v první polovinì 19. století vznikají antropologic­ké obory zamìøené na kulturní aspekty lidského života. Etnografie (ná­rodopis) se vyèlenila jako vìda o pùvodu a vývoji kultury, jazyka, písem­ností a náboženství daného etnika. Tento souhrn dat srovnává komparativní metodou s podobnými soubory jiných národù. V roce 1839 byla založena Paøížská etnologické spoleènost (Societé d 'Ethnologie de Paris). Etnologie byla vymezena jako národopisná vìda, zobecòující poznatky popisné etnografie. Ve Spojených státech amerických se termín etnologie užívá jako synonymum pro kulturní antropologii.

Již víme, že v dobì romantismu etnografie èasto plnila spoleèenskou a politickou objednávku - shromáždit dùkazy o národní svébytnosti a specifiènosti urèitých etnik a tím i ospravedlnit jejich politické nároky na národní stát. V lidových zvycích agrárních vrstvech, ve kterých se udržovaly poslední zbytky pøedkøesanské tradice, byly hledány auten­tické koøeny a základna národního života.

Zásadním zlomem ve vývoji moderní antropologie byla reflexe spoleè­ných základù a pravidel života všech lidských kultur, evropských i mimo­evropských. Tento vývoj byl podmínìn pøekonáním etnocentrismu, vyplývajícího z pocitu výluènosti evropské civilizace. Vìdci 19. století uznali rovnocennost nejprve tzv. lidových tradicí a folklórních zvykù Západu a „barbarských' kultur. V duchu evolucionismu byla „primitiv­ní' kulturní úroveò, v Evropì zatlaèená do zapadlých konèin a mezi nej­ménì vzdìlané vrstvy obyvatelstva, chápána jako výchozí etapa civili­zaèního procesu vrcholícího západní euro-americkou spoleèností. Sociální evolucionismus, jehož pøedstavitel Edward Tylor je považován za vlastního zakladatele kulturní antropologie, byl zaèátkem 20. století vytlaèován difuzionismem, rozšíøeným zejména v nìmecké jazykové oblasti. Difuzionisté pøedpokládali migraci kulturních podnìtù z jedno­ho centra a vypracovali rozsáhlý systém potvrzující tyto téze. Hlavní proud kulturní antropologie smìøoval odlišným smìrem. Vzrostl vliv francouzského sociologismu, založeného Augustem Comtem a Émilem Durkheimem, který podnítil zrod britské funkcionalistické školy, razící systémový pøístup ke studované sociální realitì. Ve Spojených státech založil Franz Boas pojetí antropologie, které zdùrazòovalo synchronní, systémovou analýzu kultury, ale neopomíjelo ani historický, diachronní kontext. Žáci Franze Boase, pøedstavitelé konfiguracionismu, byli ovliv­nìni nìmeckým novokantovstvím a v jeho duchu se zamìøili na studium hodnot a norem spoleèenského života. Margaret Meadová, jedna z nej­významnìjších studentek Franze Boase, provedla prùkopnickou práci pøi formování psychologické antropologie.

Evolucionismus v antropologii

Edward B. Tylor, John Lubbock, John F. McLennan, Lewis H. Morgan, Henry Maine, James G. Frazer, Robert R. Marett a W. Pitt-Rivers se poku­sili aplikovat biologický evolucionismus na sociální vìdy. Inspirováni jednotou ve vývoji organismù, podøízenou zákonu pøírodního výbìru, kterou odhalil Charles Darwin v pøírodì, se evolucionistiètí antropologo­vé snažili urèit univerzální pravidla historického vývoje lidstva. Kultura se podle evolucionistù vyvíjí na základì postupných kvalitativních evo­luèních zmìn od jednoduchých celkù ke složitým a vývojovì vyšším. Vrcholem antropologického bádání mìlo být stanovení stádií spole­èenského vývoje. Evolucionisté pøedpokládali psychickou a biologickou jednotu lidstva. V metodologii zavedli dùslednou srovnávací (kompara­tivní) metodu. Kulturní znaky, které ve zkoumaných kulturách odkazují na pøedcházející vývojové stadium a umožòují jeho rekonstrukci, evolucionisté nazývali pøežitky (survival). Hájili teorii nezávislého vzniku rùz­ných institucí nebo kulturních prvkù u geograficky izolovaných národù a paralelní nebo konvergentní kulturní vývoj zdùvodòovali tzv. zákonem omezených pøíležitostí (law of limited possibilities), spoèívajícím v ana­logickém vlivu pøírodního prostøedí. Nìmecký antropolog Adolf Bastian se odvolával na stejné psychické založení lidstva, které podmiòuje uni­verzálnost jeho sociální evoluce. Evolucionisticky orientovaný etnograf John Fergusson McLennan (1827 -1881), jehož teorii vývoje rodiny jsme zmínili ve výkladu o uèení J.J. Bachofena, zavedl pojmy exogamie a en­dogamie. V rámci systému exogamie má pøíslušník spoleèenské skupiny (rodu, kmene, frátrie) povinnost uzavírat sòatek pouze se èlenem jiné skupiny, zatímco pravidlo endogamie naøizuje uzavírání sòatkù pouze v rámci jedné skupiny (rodu, kmene, frátrie). V archeologii užíváme Thomsenovo èlenìní pravìku na dobu kamennou, bronzovou a želez­nou, které je pozùstatkem klasického evolucionismu 19. století. Marxis­mus použil ideologicky motivovanou ekonomickou analýzu domnìlých pøedcházejících stádií lidstva pro prognózu budoucího vývoje. I v této snaze o „sekulární eschatologii', vyplývající z logiky a zákonitostí sociál­ní evoluce, lze vidìt skrytý vliv køesanského myšlení.

Pøedstavitelé evolucionismu v antropologii

Prvním badatelem, který se pokusil vytvoøit z pøírodovìdeckých a spo­leèenskovìdních poznatkù jednotnou antropologickou vìdu, byl Angli­èan Edward Barnett Tylor (1832 -1917).

Tylor nebyl pro svùj pùvod z kvakerské rodiny pøijat na univerzitu a musel pracovat v rodinném podniku. O otázky kulturní antropologie se zaèal zajímat ve 24 letech v Mexiku, kam byl poslán na léèení tuberkuló­zy. Zde se seznámil se støedoamerickými indiánskými civilizacemi a intenzívnì je studoval. V roce 1884 se stal kustodem etnologických sbírek a univerzitním asistentem antropologie v Oxfordu. E.B. Tylor se zabýval zejména otázkami komparativní religionistiky. V roce 1896 byl jmenován øádným profesorem antropologie v Oxfordu.

Edward Barnett Tylor shromáždil množství informací a materiálu o støedoamerických indiánských civilizacích, na kterých názornì demon­stroval evoluèní paralelismus, teorii, podle níž rozvíjením obecných lidských vloh a na základì obdobných vývojových zákonitostí se vytváøejí v rùzných, vzájemnì izolovaných oblastech svìta analogické instituce a kulturní vzory. Evoluèní paralelismus podle Tylora mùže vyústit do konvergence, sbíhání kulturních znakù. E.B. Tylor vymezil lidskou kul­turu jako komplexní celek, zahrnující náboženské a etické hodnoty a sys­témy, právní pøedpisy, poznání, umìní a všechny zvyky a schopnosti, kterými jedinec disponuje jako pøíslušník spoleènosti a které si osvojil uèením. Tento široký výklad kultury nebyl v Evropì pøijat pøíznivì. V Severní Americe byl akceptován a jako antropologická koncepce kultu­ry posloužil k ustavení americké kulturní antropologie. Zásadní význam mìla Tylorova kniha Primitivní kultura (Primitive Culture) z roku 1871, ve které podává teorii vývoje náboženství a zavádí pojem animismus. K Tylorovým názorùm se vrátíme ve 4. kapitole, vìnované problematice religionistiky.

John Lubbock (1834 - 1913), lord Avebury, byl velkým pøíznivcem Charlese Darwina a do dìjin vìdy se zapsal zejména rozšíøením Thom­senova tøídobého klasifikaèního systému pravìku o paleolit a neolit, star­ší a mladší dobu kamennou. Lubbockovy všestranné zájmy zahrnovaly kromì etnografie zoologii a historii. Nejvýznamnìjší Lubbockova díla jsou Prehistorická doba, jak ji zobrazují prehistorické pozùstatky a zvyky a obyèeje souèasných divochù (Prehistoric Times, as Illustrated by Anci­ent Remains and the Manners and Customs of Modern Savages) a Pùvod civilizace a primitivní podmínky èlovìka (The Origin of Civilization and the Primitive Conditions of Maò) z roku 1870.

Zakladatelem evolucionistické školy v americké kulturní antropologii byl Lewis Henry Morgan (1818 -1881).

L.H. Morgan pocházel z rodiny farmáøe, žijícího ve státì New York. Vystudoval práva a pracoval u železnièní spoleènosti, podílející se na kolonizaci amerického Západu. Seznámil se s pøíslušníky indiánských kmenù a zaèal se zabývat jejich kulturou a sociálním systémem, které v roce 1851 zpracoval v monografii League of the Ho-De-No-Sau,-Nee or Iroquois. Velký význam mìla Morganova studie Systém pokrevenství a pøíbuzenství lidské rodiny (Systems of Consanquinity and Affinity of Human Family) z roku 1870, ve které se vìnuje terminologii pøíbuzen­ských termínù a nastínil hypotetický vývoj rodiny. Forma rodiny podle Morgana pøedstavuje index stavu celého systému kultury.

Lewis Henry Morgan pøedpokládal nìkolik stádií v evoluci rodiny, oznaèované speciálními termíny. Po poèáteèním údobí promiskuity následovala rodina pokrevních pøíbuzných, skupinové manželství brat­rù a sester, které vymizelo a jehož jediná zachovaná podoba se udržela v Polynésii jako tzv. havajský systém pokrevního pøíbuzenství. Násle­doval punaluanský typ rodiny, skupinové manželství sester a jejich man­želù nebo bratrù a jejich manželek. Z punaluanské rodiny vznikla syn­dyasmická rodina, soužití nìkolika párù. Vyšší formu rodinného života pøedstavoval patriarchální typ rodiny, polygamní soužití muže s nìkoli­ka ženami. Koneèné stádium vývoje pøedstavuje podle Morgana mono­gamní rodina s árijským systémem pokrevního pøíbuzenství.

Nejvìtší ohlas mezi materialisticky orientovanými badateli mìlo Mor­ganovo zpracování periodicity historického vývoje. Lewis H. Morgan se ve svém díle Stará spoleènost (Ancient Society) (1877) snažil vytvoøit kate­gorie konkrétních dìjinných etap lidstva. Historii Morgan chápal jako posloupnost tøí evoluèních etap: divošství (savagery), barbarství (barba­rism) a civilizace (civilization). Rùznorodost kultur na zemi vysvìtluje odlišnou rychlostí vývoje národù. Nìkteré zùstaly na úrovni divošství, jiné nepøekroèily stupeò barbarství a ostatní, napøíklad evropské národy, dospìly k civilizaci. Toto hledisko bylo vøele pøijato Friedrichem Engelsem a ostatními marxisty, protože korespondovalo s jejich pøesvìdèením, že nejdùležitìjším faktorem ve vývoji lidstva a jeho hlavní seberealizací je materiální sféra života. Sociální vztahy, umìní a náboženství odvozovali od ekonomického a technologického základu. Lewis H. Morgan rozdìloval všechny formy správních soustav na dva základní druhy: societas a civitas (rodová spoleènost a stát), odpovídající v nìmecké terminologii dichoto­mii mezi Gesellschaft a Gemeinschaft, kterou zavedl F. Tônnies. Nejnižší jednotkou spoleèenské organizace je rod, ze kterého se podle Morgana vyvíjejí frátrie, kmen a kmenová organizace.

Morgan rozeznává tøi stupnì divošství:

I.  Nejnižší stupeò divošství, „dìtství lidstva', kdy hlavní obživou lidstva byly plody a oøechy a vzniká artikulovaná øeè. Toto údobí skonèilo osvojením ohnì a poèátky rybaøení. Do historické doby se nezachoval žádný kmen na tomto vývojovém stupni.

II. Støední stupeò divošství je charakteristický nejrozsáhlejší migrací po zemském povrchu. Skonèil vynálezem luku. Na støedním stupni divošství žijí australští domo­rodci a Polynésané.

III. Nejvyšší stupeò divošství byl ukonèen vynálezem hrnèíøství. Zahrnuje dnešní indiánské kmeny Jižní Ameriky.

Následují tøi stupnì barbarství:

IV.  Nejnižší stupeò barbarství, z nìhož se dochovaly indiánské kmeny na východ od Missourri, pøechází vynálezem zemìdìlství, domestikací a zavodòováním na vyšší úroveò.

V. Støední stupeò barbarství je ohranièen nástupem doby železné. Tento horizont dodnes nepøekroèily nìkteré indiánské kmeny Støední Ameriky.

VI.Nejvyšší stupeò barbarství dokumentuje stav øeckých kmenù za Homéra, ital­ské kmeny pøed založením Øíma a germánské kmeny øímské doby.

VII.Stupeò civilizace je podle Morgana dosažen díky rozšíøení užívání písma.

Již jsme se zmínili o vlivu Morganových teorií na marxismus a s ohledem na Mor­ganovy poznatky o matriarchátu jsme poukázali na jeho vztah k J.J. Bachofenovi. Tato nepøíliš èasto pøipomínaná souvislost, která je zatemòována rozdílnou orientací a objektem výzkumu obou autorù, je podpoøena srovnáním Morganovy koncepce stá­dia promiskuity a Bachofenovy pøedstavy údobí heterismu. Je možné, že zde nachá­zíme vzdálený odraz archaické tradice o „chaosu', vládnoucím pøed ustavením „kul­tury'. Britský antropolog R.A. Radcliffe-Brown se zmiòuje o „romantickém pùvabu' Morganových koncepcí, který jako by rezonoval s vizemi „basilejského proroka novo­romantismu'. Dílo Lewis Henry Morgana znaènì ovlivnilo vývoj britské sociální antro­pologie.

Snad nejproslulejším žákem a v jistém smyslu dovršitelem Tylorovy evolucionistické školy byl Sir James George Frazer (1854 -1941), pùvod­ním vzdìláním klasický filolog.

James G. Frazer pocházel z presbyteriánské skotské rodiny v Glas­gowì. Studoval v Oxfordu a Cambridgi, kde pozdìji pùsobil. Frazer se zabýval problematikou nejstarších náboženství a ve svém klasickém díle Zlatá ratolest [Golden Bough) (1911 -1915) shromáždil ohromné množ­ství dat o rituálech, mýtech a magických úkonech svìtových kultur. Jeho další významné práce jsou Totemismus a exogamie (Totemism and Exo­gamy) (1910) nebo Folklór ve Starém Zákonì (Folklor in Old Testament) (1919).

Jméno Jamese George Frazera se stalo v klasické antropologii a etno­grafii témìø legendou. Ovlivnil zakladatele britské funkcionalistické ško­ly Bronislawa Malinowského, pøedstavitele nìmecké etnopsychologie Wilhelma Wundta a Richarda Thurnwalda a zástupce francouzské sociál­ní antropologie Émila Durkheima, Marcela Mausse a Luciena Lévy-Bruh­la. James George Frazer byl positivitisticky a scientisticky orientovaný kabinetní vìdec, který se neúèastnil terénních výzkumù. Na náboženské a mytologické pøedstavy pøírodních národù pohlížel jako na pøedsudky a povìry pøedvìdeckého myšlení. Frazerovým výkladem principu magie se budeme zabývat ve 4. kapitole.

Neoevolucionismus a kulturní ekologie

Po druhé svìtové válce dochází ve Spojených státech a Anglii k rene­sanci evolucionismu. Již v dobì nadvlády synchronnì orientovaných spoleèenských vìd se problematikou kulturní evoluce zabýval anglický biolog, žák Herberta Spencera, Julien Sorell Huxley (1887 - 1975). Vý­znamným pøedstavitelem neoevolucionistických postupù v archeologii byl anglický historik Vere Gordon Childe (1892 -1957), spoluautor kon­cepce migrace zemìdìlských kultur z ohniska tzv. neolitické revoluce na Pøedním východì na evropský kontinent. Americký antropolog Leslie A. White (1900 -1975) se inspiroval pracemi klasického amerického evolu­cionisty L. H. Morgana. Podle L.A. Whita je kultura exosomatický sys­tém adaptace lidského druhu na pøírodní prostøedí. Hybnou sílu kultur­ního vývoje pøedstavuje zdokonalování technologie, jehož projevem je rùst koncentrace a využití energie bìhem evoluce civilizace.

Za zakladatele kulturní ekologie je považován americký antropolog Julian H. Steward (1902 -1973). Julian Steward provádìl terénní výzku­my indiánského kmene Šošonù, žijícího v aridní oblasti hor a polopouští Nevady. Snažil se prokázat, že šošonský hospodáøský a sociální systém pøedstavuje adaptaci na místní geografické a klimatické podmínky. Ste­ward byl ovlivnìn pracemi nìmeckého historika Karla Wittfogela a jeho teoriemi o geografické podmínìnosti vzniku èínské civilizace a „orientál­ního despotismu'. Zabýval se problematikou pùvodu státu v povodí Nilu, Mesopotámii, Peru, Mexiku, Indii a Èínì a dával jej do pøímé souvislosti s ekonomickou potøebou zavodòování a budování kanálù. Julian Steward vypracoval i teorii multilineární evoluce, podle které existuje paralelní vývoj kulturních systémù s vlastními, specifickými zákonitostmi. Ste­ward se touto teorií snažil mimo jiné odvrátit tradièní obviòování sociál­ního evolucionismu z etnocentrismu.

V šedesátých letech se øada antropologù pøiklání k adaptacionistické­mu modelu kultury a lidské spoleènosti. Jakákoliv kulturní zmìna byla interpretována jako adaptaèní proces v rámci ekosystému. Konvergence kulturních fenoménù, kterou klasiètí evolucionisté vysvìtlovali rozvíje­ním „pøirozených vloh' a difuzionisté migrací kulturních podnìtù z jed­noho centra, kulturní ekologové objasòovali pùsobením obdobných kon­striktù geografických a klimatických podmínek. Michael Harner dával lidské obìti a kanibalismus Aztékù a jiných kultur do souvislosti s nedostatkem proteinu. Známý je adaptacionistický výklad funkce posvátné­ho dobytka v Indii, jehož autorem je americký antropolog Marvin Harris (1927).

Vìtšina autorù se na tento fenomén dívala jako na typický pøíklad pøí­krého rozporu mezi pravidlem náboženského života a hospodáøskými požadavky a rozhoøèenì poukazovala na absurditu soužití tisíce kusù „nedotknutelných' krav a hladovìjících Indù. Marvin Harris empiricky zdùvodnil, že vzhledem k ekonomickým, sociálním, klimatickým i geo­grafickým podmínkám indického poloostrova je pro tuto kulturu mno­hem výhodnìjší využívat dobytek jako tažnou sílu, zdroj mléka a jeho trusu jako hnojivo a topivo, než jej konzumovat. Sakrální statut indic­kých krav je podle Harrise optimální formou adaptace indické civilizace na pøírodní prostøedí.

Marvin Harris se proslavil knihou Kulturní materialismus {Cultural Materialism: The Struggle for a Science of Culture) z roku 1979, ve které spojuje kulturní ekologii s darwinismem a neomarxismem.

Adaptacionistické tendence se projevily v americké tzv. nové archeo­logii, reprezentované napøíklad Lewisem R. Binfordem (1929), a v brit­ské analytické archeologii, ve které výsadní postavení zaujímal David Leonard Clarke (1937 -1976).

Do lingvistické antropologie uvedl evolucionistickou problematiku Max Muller (1823 - 1900). Tento v Oxfordu pùsobící nìmecký filolog a historik, který byl znám svým rezervovavým postojem k darwinismu, nastínil v knize Lectures on the Science of Language (1861) tøi stádia koevoluce jazyka a kultury. Izolaèní morfologický typ jazyka (napøíklad èínština) podle Mullera odpovídá rodové, rovnostáøské spoleènosti, zabý­vající se zemìdìlstvím. Aglutinatívní jazyky (napøíklad semitské jazyky) jsou údajnì charakteristické pro pastevecké kmeny. Flexívní typ jazyka (napøíklad indoevropské jazyky) doprovází v dìjinách vznik státního zøízení.

Již ve dvacátých letech ukázal Edward Sapir, že výše zmínìné morfo­logické typy jazykù se vyskytují v rùzných kulturách a spoleèenstvích bez ohledu na postavení v hypotetické sociální evoluci. K myšlence evoluèní souvislosti mezi strukturou jazyka a stupnìm rozvoje lidskou spoleèností se vrátil v sedmdesátých letech D. Hymes, který zdùraznil adaptivní funkci jazyka. M. Swadesh identifikoval tøi stádia ve vývoji jazyka: lokální, klasické a svìtové. Americký antropolog a lingvista Joseph Greenberg, inspirován staršími pracemi Edwarda Sapira, navrhl rozdìlení jazykù podél tzv. analyticko-syntetické øady. Analytický (izolaèní) jazyk vyjadøuje mluvnické vztahy pomocnými slovy, zatímco syntetický jazyk koncovkami. Sapirem sesta­vený index analyticko-syntetické øady se stanovuje vydìlením poètu mor­fémù poètem slov ve vzorku textu urèitého jazyka. Vyšší hodnoty indexu odpovídají výraznìjšímu „syntetickému' charakteru daného jazyka. Nìkteøí autoøi se domnívají, že syntetické jazyky jsou charakteristické pro ménì rozvinuté, archaické spoleènosti. V prùbìhu sociální evoluce se prosazují analytické jazyky s nižšími hodnotami indexu analyticko-syntetické øady, odpovídající komplikovanìjším a stratifikovanìjším kul­turám.

A.L. Kroeber uvádí následující hodnoty indexu: eskymácké jazyky -11.33, sanskrt - 7.51, swahilština 7.06, jakutština - 7.02, angliètina - 5.34, perština - 4.88, vietnamština - 3.13.

David Armstrong a Solomon H. Katz zveøejnili ponìkud kontroverzní hypotézu, podle níž vzrùst analytiènosti jazykù souvisí nejen s vìtší spo­leèenskou a technologickou komplexností, ale též se zvyšující se úlohou levé hemisféry mozku v prùbìhu evoluce èlovìka. Ten Houton prokázal experimentálnì, že u dvojjazyèných Indiánù kmene Hopi je produkce domorodého jazyka, který má výraznì syntetický charakter, spjata více s pravou hemisférou mozku, než je tomu v pøípadì jejich druhého jazy­ka - angliètiny.

B. Berlin a P. Kay uskuteènili dnes již klasický výzkum základní termi­nologie barev mezi rùznými svìtovými kulturami. Autoøi dospìli k závì­ru, že existuje univerzální posloupnost ve vytváøení klasifikace barev, kterou sdílejí všechna lidská spoleèenství:

Veškeré zkoumané jazyky obsahují termíny pro „bílou' a „èernou' barvu. Pokud daný jazyk má pouze tøi pojmy pro barvy, je oním tøetím termínem „èervená'. V pøípadì, že jazyk zahrnuje ètyøi barevné termíny, pøistupuje ke zmínìným tøem barvám buï výraz pro „zelenou', nebo pro „žlutou'. Jedna z tìchto dvou barev rozšiøuje barevné spektrum, jestliže jazyk obsahuje pìt termínù. Dalšími barvami, které postupnì rozšiøují barevné spektrum, jsou modrá, hnìdá, purpurová, rùžová, oranžová a šedá.

Brown a Witkowski doplnili univerzální posloupnost pojmosloví ba­rev pøíklady z bionomenklatury, zahrnující zoologické a botanické termíny, pøípadnì názvy èástí tìla. Také v tìchto pøíkladech badatelé konsta­tovali urèité zákonitosti pøi vytváøení pøíslušné terminologie, které sou­visejí s rùstem spoleèenské komplexnosti v prùbìhu sociální evoluce. Gerrit J. Dimmendaal podrobil nedávno neoevolucionistické hypotézy, pøedpokládající tìsný vztah mezi rozvojem spoleènosti a urèité jazykové terminologie, a evolucionistický výklad vzniku analytických jazykù ost­ré kritice, pøi které zejména zpochybnil schopnost souèasné vìdy objek­tivnì zhodnotit míru spoleèenské komplexnosti. V osmdesátých letech jsou neoevolucionistická, ekologická a neomarxistická paradigmata z americké kulturní antropologie vytlaèována pøístupy kognitivní a sym­bolické antropologie, i když jejich vliv je stále znaèný.

Difuzionismus

Na zaèátku 20. století vyrùstá nová generace antropologù, revoltující proti klasikùm, spjatým s evolucionismem. Jedná se o difuzionistickou školu, pùsobící hlavnì v Nìmecku, Rakousku, Velké Británii a ve Spoje­ných státech amerických. Jejími pøíslušníky byli napøíklad Friedrich Ratzel, Wilhelm Schmidt, Leo Frobenius, Fritz Graebner, Wilhelm Kop­pers, William Halsey R. Rivers, Andrew Lang, Grafton Elliot Smith, Wil­liam James Perry a Robert Heinrich Lowie. Difuzionisté vysvìtlují vý­voj kultur migrací podnìtù z kulturního centra invence. Pøedávání kulturních znakù mezi jednotlivými spoleènostmi se nazývalo odbor­nì difúze.

Nìkteøí difuzionisté hledali pùvodní støediska civilizace v odlehlých èástech Asie, jiní badatelé upøednostòovali vliv Egypta a existovala i ško­la panbabylónismu, podle které jsou svìtové mytologie odvozeny z astronomických pozorování Babylóòanù.

Difuzionismus v Nìmecku a v Anglii

Zakladatelem tzv. migraèní antropologické školy v Nìmecku, vystu­pující proti evolucionismu, byl Friedrich Ratzel (1844-1904), který pùso­bil jako universitní profesor v Lipsku. Ratzelovým žákem byl proslulý Leo Frobenius (1873 - 1938), jehož Kulturní dìjiny Afriky (Kulturgeschichte Afrikas) pøedstavují jeden z pilíøù afrikanistiky. Podle Frobenia prošlo lidstvo tøemi nábožensko-kulturními „vizemi svìta':

Animalismus, nejstarší historická etapa, spoèívá ve zbožštìní zvíøat. Jejím nápadným projevem je thériomorfní náboženství.

Neolitická zemìdìlská kultura, zdùrazòující symboliku smrti a kult mrtvých a pøedkù.

Epocha Boha-Slunce, heliolitismus, šíøící se z Egypta až do Malajsie.

Leo Frobenius vyzvedává úlohu Egypta jako ohniska šíøení kultu Slun­ce po Eurasii. Frobenius jako první formuloval hypotézu kulturních cyk­lù (Kulturkreise), kterou propracovali Fritz Graebner (1877 -1934), spo­lupracovník Wilhelma Schmidta (1868 - 1954), a Graebnerùv asistent Bernard Ankermann (1895 - 1943). Dvì nejvýznamnìjší Graebnerovy práce jsou Metoda etnologie (Methode der Ethnologie) z roku 1911 a Ob­raz svìta u primitivních národù [Das Weltbild der Primitiven). Kulturní cykly pøedstavují geograficko-kulturní okruhy, zahrnující oblasti s obdobným typem kultur, které je obsadily migrací z pùvodního centra. Fritz Graebner považoval za hlavní úkol etnologie rekonstrukci historie kultur na základì kritéria formy a kritéria množství. Kritérium formy se týká analogií mezi kulturními znaky rùzných kultur a kritérium množ­ství poètu tìchto podobností. Na výzkumy kulturních cyklù Leo Frobe­nia a Fritze Graebnera navázali Wilhelm Schmidt a Wilhelm Koppers (1886 -1961), zástupci vídeòské etnologické školy Societas Verbi Divini.

Wilhelm Schmidt se narodil v Hôrdô u Dortmundu v Porýní, vystudo­val teologii a stal se øímskokatolickým knìzem. Od roku 1921 pøednášel na vídeòské univerzitì a v roce 1927 pøesídlil do Øíma, kde pùsobil jako øeditel misijnì etnologického oddìlení Lateránského muzea. V roce 1931 založil Institut Anthropos, který v roce 1938 pøenesl do švýcarského mìsta Frodeville. Pozdìji pøednášel na univerzitì ve Freiburku. Sídlo ústavu Anthropos bylo po Schmidtové smrti pøevedeno v roce 1962 do semináøe svatého Augustina u Bonnu. O Wilhelmu Schmidtovi budeme opìt hovoøit ve 4. kapitole v souvislosti s religionistickým uèením o „pramonoteismu'.

Nìmecká difuzionistická škola, zejména Friedrich Ratzel, mìla vliv na formování teorie geopolitiky, spojené se jmény Karla Haushofera (1869 -1946) a Johana Rudolfa Kjelléna (1864 -1922).

Mezi stoupence migraèní teorie patøili v Anglii William James Perry, William Halsey R. Rivers a Grafton Elliot Smith.

William James Perry (1879 - 1953) pùsobil jako univerzitní profesor na King' s College a v Oxfordu. Ve své práci Megalitická kultura (The Me­galithic Culture] z roku 1920 objasòuje shodnì s Leo Frobeniem šíøení megalitù jako výraz expanze heliolitismu - kultu boha Slunce z Egypta do jihovýchodní Asie. William Halsey R. Rivers (1864 - 1922) je znám mimo jiné jako autor díla Historie melanézské spoleènosti {The History of Melanesian Society) (1914). Grafton Elliot Smith (1871 -1937) pocházel z Austrálie, pùvodním zamìøením byl anatom, pozdìji se ale specializo­val na egyptologii. Pøednášel na univerzitì v Manchesteru. Své difuzio­nistická názory podává v knize Migrace raných kultur (The Migrations of Early Cultures), vydané v roce 1912.

Difuzionistická koncepce ustoupila v polovinì dvacátého století do pozadí a byla využívána jako dílèí metoda pøi objasòování nìkterých his­toricko-kulturních fenoménù. Po druhé svìtové válce zpøístupnil široké veøejnosti teorie difuzionismu norský archeolog Thor Heyerdahl (1914), jehož výzkumné cesty a vìdecko-populární knihy mìly velký ohlas u široké veøejnosti. Prostøednictvím plavby na voru Kon Tiki z Peru do Polynésie v roce 1947 a na lodi Ra ze Safí na Barbados v letech 1969 a 1970 se Thor Heyerdahl pokusil experimentálnì prokázat kontakty mezi kul­turami Jižní Ameriky a Polynésie a vliv starého Egypta na indiánské civi­lizace Støední Ameriky. Své názory Thor Heyerdahl publikoval v knihách Ameriètí Indiáni v Tichomoøí {American Indians in the Pacific), Fatu Hiva, Moøské cesty do Polynésie (Sea Routes to Polynesia) a Staré civilizace a oceán (Early Man and the Ocean).

Renesanci difuzionistických pøístupù v posledních dvaceti letech umožnila aplikace nových metod molekulární antropologie. Vìdci pro­støednictvím biochemické analýzy rùzných polymorfních genetických znakù, zahrnujících napøíklad krevní skupiny, imunoglobuliny nebo proteiny plazmy souèasných lidí mohou rekonstruovat migrace lidských etnik v dávné minulostí.

Výzkumy variant hemoglobinu u ètvrt miliónu Èíòanù umožòují ještì dnes identifikovat „hedvábnou cestu', spojující v minulosti Èínu se støe­domoøskými obchodními centry. V druhé polovinì osmdesátých let provedl biochemický tým vedený Alainem Wilsonem detailní výzkum mitochondriové DNA populací z rùz­ných èástí svìta. V èlánku zveøejnìném v roce 1987 v èasopise Nature R.L. Cann, M. Stoneking a A.C. Wilson nastínili velkorysý model prehis­torické migrace Homo sapiens, zalidòujícího svìt. Podle autorù teorie, která se èasto oznaèuje jako „Out-of-Africa' Theory, se anatomicky mo­derní èlovìk zrodil v Africe pøed pøibližnì 140 až 200 000 lety a všichni dnešní lidé pocházejí z této archaické populace. Afriku opustili naši pøed­kové asi pøed 100 000 lety, jak dosvìdèují též fosilní nálezy z Blízkého východu (Skhul a Qafzeh). Do støední Evropy se anatomicky moderní lidé rozšíøili pøibližnì pøed 35 000 lety. Nová Guinea a Austrálie byly kolonizovány pøed 30 až 40 000 let. Nový svìt byl podle vìtšiny odborní­kù dosažen pøed 12 000 lety.

Již švédský archeolog Oscar Montelius studoval migrace neolitických kmenù z Anatolie do egejské oblasti a evropského vnitrozemí, kde zavádì­ly zemìdìlství a asimilovaly místní mesolitické kultury. Na tento výzkum navázal pøedevším L.L. Cavalli-Sforza, který prokázal, že prùbìh šíøení neolitikù z Pøedního východu na evropský kontinent lze vyèíst z genofon­du dnešních Evropanù. Badatelé též konstatovali tìsnou souvislost mezi specifickou genetickou a jazykovou skupinou. Anglický archeolog Collin Renfrew dává do souvislosti neolitickou kolonizaci Evropy s migrací indo­evropských kmenù a zpochybòuje tak pøedstavu M. Gimbutasové, která považovala archaické Indoevropany za pastevecké, koèovné kmeny, šíøící se do Evropy a na Pøední východ v dobì bronzové.

Tìsná interdisciplinární spolupráce archeologie, genetiky a jazykovìdy sice na jedné stranì umožnila významné zpøesnìní našeho obrazu minu­losti lidstva, ale na stranì druhé se nevyhnula též øadì vysoce hypotetic­kých a sporných spekulací, které podává tzv. nostratická teorie, zamìøená na rekonstrukci spoleèného prajazyka Indoevropanù a Semitù.

Francouzská sociální antropologie

Francouzská antropologie byla ve druhé polovinì 19. století a zaèát­kem 20. století ovlivnìna Comtovým positivismem. Evolucionismus nebo difuzionismus antropologických škol v anglosaském svìtì a Nìmecku nezaznamenaly ve Francii odpovídající ohlas, i když v mnohých pøípadech mùžeme hovoøit o konvergentním zpùsobu myšlení, pracujícím s odlišnou terminologií. Pro porozumìní specifické orientaci francouz­ské antropologie nesmíme zapomínat na tradici osvícenského racio­nalismu, zejména Montesquieua, ale i Rousseaua. Duch romantismu, kte­rý ovlivnil nìmecké badatele, nezanechal ve francouzské sociální antropologii, pokud pomineme napøíklad dílo Artura de Gobineaua, vìt­ších stop. Evolucionismus a difuzionismus anglosaských a nìmeckých škol studovaly spoleèenský život z hlediska diachronního a vìdecká ana­lýza urèitého kulturního artefaktu spoèívala v pochopení jeho vývoje. Au­gust Comte vedle diachronního aspektu uvažuje i o aspektu synchron­ním a hovoøí o „spoleèenském poøádku', který urèuje „charakter sociální existence'. Comtùv ideový následník Émile Durkheim již pøi studiu lid­ské kultury klade rozhodující dùraz na synchronní hledisko. Tento trend, spoèívající v posunu od diachronních vìd devatenáctého století k syn­chronní metodologii sociálních vìd dvacátého století, je završen vznikem strukturalismu. Francouzská odborná terminologie se vyhnula termínu „kultura', rozšíøenému v Nìmecku, kde byl používán i v širším politic­kém a ideologickém smyslu (die Kultur), a dává pøednost pojmu „sociál­ní', „spoleèenský' (social). Díky intelektuálnímu vlivu nìmeckých pøi­stìhovalcù se v USA zaèalo termínu „kultura' (culture) užívat v názvu „kulturní antropologie', zatímco v britské antropologii, která byla více inspirována francouzskou sociologickou školou, se uplatnil pojem „soci­ální antropologie'.

Émile Durkheim

Émile Durkheim navázal na Comtovu positivistickou sociologii, která se jeho zásluhou stala ve Francii øádným univerzitním oborem. Durk­heim se narodil v roce 1858 v Épinal, po studiích v Paøíži pøednášel filoso­fii na univerzitách v Bordeaux a na Sorbonnì. V roce 1896 založil v Paøíži èasopis L 'Anneé sociologique, kolem kterého se vytvoøila tzv. sociolo­gická škola. Do roku 1912 vyšlo dvanáct svazkù tohoto periodika. Durkhe­im umírá roku 1917. Jeho žáky byli napøíklad Robert Hertz (1882 -1915), Henri Hubert (1872 -1927) a Marcel Mauss (1873 -1950). Ovlivnil zakla­datele funkcionalismu Bronislawa Malinowského a britského antropolo­ga Alfreda Reginalda Radcliffe-Browna. Dílo Émila Durkheima mìlo velký význam pro strukturalismus, zastoupený Claudem Lévi-Straussem, a k jeho odkazu se hlásí pøedstavitelé souèasné americké symbolické antropologie. Émila Durkheima pokládají za svého pøedchùdce i strukturalisticky orientovaní historici, sdružení ve francouzské škole Annales.

Sociologie v pojetí Émila Durkheima by mìla být exaktní vìdeckou disciplínou, zaujímající ústøední místo mezi spoleèenskými obory. Ve studiích O spoleèenské dìlbì práce [De la division du travail social) z ro­ku 1893 a Pravidla sociologické metody (Les régles de la méthode socio­logique) (1895) Durkheim ukazuje, že objektem výzkumu sociologie je sociální realita, vytváøená kolektivními spoleèenskými vztahy. Sociální realita pøedstavuje primární skuteènost a všechny psychologické, ideo­logické, náboženské i hospodáøské fenomény jsou od ní druhotnì odvo­zené. Spoleèenské vìdomí, vytváøející ideologii, filosofii a náboženství, struktura mytologie i rituálù, ale i základní formy lidského myšlení jako jsou prostor, èas a kauzalita reprezentují odraz sociální reality. Sociální skuteènost se projevuje v lidském životì prostøednictvím sociálních fak­tù (le fait social), zahrnujících pravidla spoleèenského jednání, institu­ce, náboženství, rituály, jazyk, právo i módu. Sociální fakta se manifes­tují v systémech symbolù. Mají represivní povahu a jsou závaznými normami, kterým se lidé musí podøídit. Z metodologického hlediska je dùležitý Durkheimùv názor, že sociální fakta mohou být vìdecky objas­nìna pouze pomocí jiných sociálních faktù. Durkheimùv sociální reduk­cionismus a determinismus nelze ztotožòovat s uèením Karla Marxe, podle kterého formy spoleèenského života jsou urèovány dominantní ekonomickou základnou. Émile Durkheim naproti tomu tvrdí, že i hos­podáøský systém je sociálním faktem, odvozeným od sociální reality.

Ve studii Sebevražda {Le Suicide) z roku 1897 se Émile Durkheim sna­žil dokázat, že fenomén sebevraždy nelze dostateènì objasnit na zákla­dì subjektivních motivù, ale prùkaznìjší je analýza sociálních okolností, které k rùstu sebevražd v západní civilizaci vedou. V roce 1912 Émile Durkheim uveøejnil práci Základní formy náboženského života (Les for­mes élémentaires de la vie religieuse), v níž se zabývá problematikou náboženství. Náboženství, stejnì jako všechny produkty „lidského du­cha', má podle Durkheima pùvod v sociální realitì, ve vztazích sku­pinového života. Émile Durkheim shromáždil velké množství etnogra­fických dat o totemismu australských domorodcù, který pokládá za nejstarší formu náboženství. Domnívá se, že na pøípadu totemismu lze pøesvìdèivì odkrýt a doložit sepìtí spoleèenské organizace s religiózní symbolikou. Totem je symbolem spoleèenského celku, který Durkheim v duchu holismu chápe jako kvalitativnì vyšší jednotku, než je kvantita­tivní souhrn èlenù. Vztah k jednotì kolektivu, klanu nebo kmene má podle Durkheima mystický charakter a je základem každého nábožen­ství. Podobný názor zastával i Durkheimùv souèasník, slavný francouz­ský psychiatr Pierre Janet (1859 -1947).

Émile Durkheim døíve než strukturalisté psal o binárních opozicích, vytváøejících základ mytologických soustav pøírodních národù. Durkhei­movu tézi o dualismu posvátného - sakrálního a svìtského - profánního v myšlení archaického èlovìka pøevzala øada religionistù, napøíklad Rudolf Otto nebo Mircea Eliade. Ve studii O spoleèenské dìlbì práce rozdìluje Émile Durkheim spoleènosti na archaické, kmenové, ve kterých panuje „mechanická' solidarita, a na moderní spoleènosti se solidaritou „organickou'. Je to pravdìpodobnì vzdálený ohlas L.H. Morganova a F. Tônniesova èlenìní, který pøedznamenává „termodynamickou' kla­sifikaci Claude Lévi-Strausse, hovoøícího o spoleènostech „chladných' a „horkých'.

Émile Durkheim spojuje synchronní sociologický popis sociálního života s dùsledným kulturním determinismem. V jeho díle nalezneme myšlenku, oblíbenou v souèasné americké symbolické antropologii, že realita je sociální konstrukcí. Émile Durkheim razí cestu kulturnímu relativismu, zpochybòujícímu etnocentrismus tvrzením, že kosmologie nebo ontologie, pøedstava o svìtì nebo spekulace o bytí, jsou poplatné sociální struktuøe spoleènosti. Z tohoto dùvodu nepøedstavují nic auto­nomního, ale spadají do oblasti výzkumu sociologie.

Pøedstavitelé francouzské sociální antropologie

Durkheimùv synovec a žák Marcel Mauss (1873 - 1950) se narodil v Épinal a studoval v Bordeaux. Na rozdíl od svého slavného strýce se specializoval na sanskrt a indologii. Marcel Mauss pøednášel v Paøíži a byl profesorem Bronislawa Malinowského.

Sociální i ekonomickou sféru spoleèenského života považoval Marcel Mauss stejnì jako Émile Durkheim za základní rovinu výkladu kulturnich jevù. Nìkteøí pøedstavitelé americké symbolické antropologie po­važují za historicky první studii, spadající do jejich oboru, pojednání Koncept primitivní klasifikace {Le concept de la Classification primitive), které v roce 1903 vydali Marcel Mauss a Émile Durkheim. V této práci oba francouzští sociologové formulují tézi, že lidská kultura pøedstavuje klasifikaèní systém reality, který je možno studovat obdobným zpùso­bem jako gramatiku jazyka. Marcel Mauss a další žák Émila Durkheima, Henri Hubert, publikovali v roce 1904 Esej o obecné teorii magie [Esquis­se d 'une théorie générale de la magie), v nìmž se pomocí Durkheimova sociologismu pokoušejí objasnit pùvod magie a náboženství. V roce 1925 uveøejnil Marcel Mauss slavnou studii nazvanou Dar (Le don), ve které tvrdí, že symbolická smìna je primárním aktem, ustavujícím lidskou spoleènost. Tuto myšlenku, anticipující tzv. teorii smìny, rozvedli zejmé­na Claude Lévi-Strauss a symboliètí antropologové.

Francouzský etnolog a filosof Lucien Lévy-Bruhl (1857 -1939) se zabý­val zejména prehistorií lidstva. Lévy-Bruhl studoval a pùsobil v Paøíži. Od roku 1904 pøednášel filosofii na Sorbonnì. Ve svých studiích Mentál­ní funkce v primitivních spoleènostech (Les fonctions mentales dans les sociétés inférieurs) (1910), Primitivní mentalita (La mentalitì primitive) (1922), Nadpøirozeno a pøíroda v primitivní mentalitì (Le surnaturel et la nature dans la mentalitì primitive) (1931) nebo Mystická zkušenost a symboly primitivù (L 'expérience mystique et les symboles chez les primitifs) (1938) se Lucien Lévy-Bruhl zamìøil na studium mentality pre­historického èlovìka a pøírodních národù a konstatoval, že zpùsob jejich myšlení se zásadnì liší od uvažování pøíslušníka naší civilizace. Lucien Lévy-Bruhl razí pojetí archaického prelogického myšlení, založeného na svébytném, ale vnitønì konzistentním pojímání skuteènosti a na pøehlí­žení logických zákonitostí, dùležitých pro pøístup k realitì v moderní spoleènosti. Archaický èlovìk žije ve svìtì mýtù a mysticky se prostøed­nictvím rituálù vztahuje k posvátným dìjùm, èasùm a osobám. Toto religiozní pouto k sakrálnu nazývá Lucien Lévy-Bruhl francouzským termínem participation mystique.

Prostøedníkem mezi sociologismem Émila Durkheima a Marcela Maus­se a strukturalismem Claude Lévi-Strausse byl francouzský badatel, významný indoevropeista, Georges Dumézil.

Franz Boas a americká kulturní antropologie

Americký antropolog nìmeckého pùvodu Franz Boas a jeho studenti vnesli do americké kulturní antropologie novou metodologii a perspek­tivu.

Franz Boas se narodil v roce 1856 v Mindenu ve Vestfálsku. Vystudoval fyziku. V letech 1883 až 1884 se úèastnil vìdecké expedice do Baffinovy zemì. Kontakt s eskymáckými kulturami jej natolik ovlivnil, že po návratu do Nìmecka zaèal pracovat v Královském etnografickém muzeu v Berlínì. Franz Boas byl hluboce ovlivnìn svým pùvodním školením v pøírodních vìdách. Na rozdíl od francouzských sociologù se nezabýval teoretickými úvahami, ale vìtší dùraz kladl na empirický výzkum v terénu. Byl ovliv­nìn pøedstaviteli difuzionismu, zejména Friedrichem Ratzelem, ale stýkal se i s evolucionisty Adolfem Bastianem a Edwardem Tylorem. V roce 1886 odešel do USA, kde pùsobil na nìkolika vysokých školách. Od roku 1895 pøednášel až do své smrti v roce 1942 na Kolumbijské universitì. Intenzív­nì se vìnoval výzkumu indiánského obyvatelstva. K nejvýznamnìjším Boasovým publikacím patøí Sociální organizace a tajná spoleèenství Indiá­nù Kwakiutl (The Social Organization and Secret Societies of the Kwakiutl Indians) (1897), Tsimšinská mytologie (Tsimshian Mythology) (1916), Primitivní umìní (Primitive Art) (1927), Vìdomí archaického èlovìka {The Mind of Primitive Man) (1911) a Antropologie a moderní život [Anthropo­logy and Modern Life) (1928).

Franz Boas zavedl v americké antropologii interdisciplinární pøístup, založený na datech z archeologie, etnografie, jazykovìdy a fyzické antro­pologie. Kulturu Boas pojímá jako komplex, složený z kulturních znakù, který se pøizpùsobuje zmìnám pøírodního prostøedí. Tento synchronní pøístup Franz Boas spojuje s dùrazem na historii jednotlivých kulturních fenoménù. Boas neusiloval o sestavení vývojové øady kultur od nejjed­nodušších ke složitìjším, jak se o to snažili evolucionisté; ale o analýzu spoleèného pùvodu spoleèenství, které se vyznaèovaly obdobnými kul­turními znaky. Franz Boas zdùrazòoval lingvistický aspekt antropologic­kého výzkumu. Jazyk pokládal za neodmyslitelnou souèást studované kultury a prvoøadé svìdectví o jejím charakteru. Tento pøístup názornì demonstroval pøi popisu gramatiky a sestavení slovníku jazyka indián­ského kmene Kwakiutl, žijícího na severozápadì USA. Spoleènì se svý­mi spolupracovníky se podílel na vydání Slovníku jazykù amerických Indiánù [The Handbook of American Indian Languages], který vyšel v roce 1911. Boas si uvìdomoval, že vhled do daného spoleèenství je nemožný bez znalosti místního jazyka a že specifické rysy jazyka se odrážejí ve „vizi svìta' a kulturním sebevyjádøení etnika. Tyto Boasovy myšlenky rozvinuli Benjamin Lee Whorf a Edward Sapir, tvùrci tzv. lingvistického relativismu. Franze Boase mùžeme považovat za zaklada­tele lingvistická antropologie. Boasùv interdisciplinární pøístup s dùra­zem na empirismus a terénní výzkum je dodnes charakteristický pro americkou kulturní antropologii. Jeho významnými žáky byli napøíklad Ruth Benedictová, Alexandr A. Goldenweiser, Roland B. Dixon, Melville J. Herskovitz, Alfred Louis Kroeber, Margaret Meadová, Edward Sapir a Clark Wissler.

Konfiguracionismus

Vìtšina žákù klasika americké antropologie Franze Boase se øadí mezi zástupce konfiguracionistické školy. Difuzionistický model je ve dvacá­tých a tøicátých letech v americké antropologií pøekonán. Nesmírnì se rozšiøují možnosti terénního výzkumu, který se stává hlavní formou antropologického bádání. Pøedstavitelé konfiguracionismu jsou pøímo èi nepøímo ovlivnìni nìkterými proudy nìmeckého myšlení konce 19. a po­èátku 20. století. Alfred Louis Kroeber byl spjat s novokantovskou báden­skou školou, zatímco vìtšina ostatních zástupcù konfiguracionistického smìru americké antropologie byla inspirována pracemi Maxe Webera, Sigmunda Freuda a zprostøedkovanì i Friedricha Nietzscheho. Americký konfiguracionismus se rozvíjí pøibližnì ve stejné dobì jako britský funk­cionalismus, vycházející z uèení Émila Durkheima a výzkumù Broni­slawa Malinowského. Konfiguracionisté s funkcionalisty sdíleli systémo­vý pøístup, ale oproti anglickým dìdicùm francouzského sociologismu kladli v duchu svých nìmeckých intelektuálních patronù dùraz na ana­lýzu hodnot a na etnopsychologii. Kulturu pojímali jako nauèitelnou konfiguraci hodnot a norem, urèujících sociální chování. Nejdùležitìjší pojmy konfiguracionistické školy podle Clyda Kluckholna (1905 - 1960) jsou vzor (pattern), konfigurace (configuration) a etos (ethos). Vzor odpovídá zavedenému zpùsobu chování jedince v kultuøe, „modalitì manifestujících se standartù a èinù'. Konfigurace je „širším komplexem vzorù'. Etos pøedstavuje podle Kluckholnovy definice „vše prostupující dominantní integrující princip - duch národa nebo kmene' a pøibližnì koresponduje s romantickým vymezením ducha národa (Volksgeist). Závislost pøedstavitelù amerického konfiguracionismu na nìmeckém myšlení se neprojevuje pouze v inspiraci bádenskou novokantovskou školou, ale sahá hloubìji až k filosofùm romantismu. Tato pøíbuznost je zøetelná v obdobném pojetí vztahu jazyka a lidského spoleèenství v uèení W. von Humboldta, J.G. Hamanna a F.H. Jakobiho na jedné stranì a v antropologických teoriích E. Sapira a B.L. Whorfa na stranì druhé.

Pøedstavitelé konfiguracionismu

Alfred Louis Kroeber (1876 -1960) byl jedním z nejznámìjších americ­kých antropologùm. Pocházel z rodiny nìmeckých pøistìhovalcù. Studo­val literární vìdu na Kolumbijské universitì a pracoval jako asistent katedry anglistiky. Pod vlivem Franze Boase se zamìøil na antropologii. Pùsobil na Kalifornské universitì a øídil antropologické muzeum v Berkeley. V roce 1915 zahájil A.L. Kroeber vydáním studie Osmnáct profesí (Eighteen Professions) kritiku metod sociálního evolucionismu. Jeho nejvýznamìjší práce jsou Povaha kultury {The Nature of Culture) (1952), Antropologie: kulturní vzory a procesy {Anthropology: Culture Patterns and Processes) (1963), Kulturní a pøírodní oblasti domorodé Severní Ameriky {Cultural and Natural Areas of Native North America) (1939), Antropologický pohled na historii {An Anthropologist Looks at History) (1963) a Styl a civilizace {Style and Civilizations) (1957). Jako editor se podílel na vydání obsáhlého sborníku Antropologie dnes {Anthropology Today) (1953), do kterého pøispìlo 51 badatelù. Alfred Louis Kroeber dosáhl øady významných vìdeckých poct a byl mnoho let prezidentem Americké antropologické spoleènosti {The American Anthropological Association).

Alfred Louis Kroeber pojímal lidskou kulturu jako autonomní nad­osobní celek, stojící nejvýše v hiearchie jsoucna, který má vlastní, speci­fické zákony. Vìdecký popis kultury musí podle Kroebera disponovat odlišnou terminologií, než která se používá pøi studiu organického a ne­organického svìta. Klíè k pochopení principu organizace kultury pøed­stavují kulturní hodnoty. A.L. Kroeber sestavil s C. Kluckholnem na základì shrnutí známých pojetí kultury vlastní definici: „Kultura je pro­dukt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se ji uèit, je založena na symbolech a je abstrahována z chování a produktù chování.' Alfred Louis Kroeber zavedl pojem kulturních vzorù [Cultural pattern), pøedstavujících uspoøádání vnitøních vztahù, díky kterým je kultura konsistentní. Kultura se podle Kroebera dìlí do dvou sfér - oblas­tí primárních a sekundárních prvkù kultury, kterým odpovídají pøíslušné kulturní vzory. Primární prvky kultury zahrnují praktické, ekonomické aktivity spoleènosti, zajišující její pøežití. Jejich ztìlesnìním je Homo faber, èlovìk dìlný, pracující. Primární prvky kultury vytváøejí oblast kul­tury reality [reality Culture), která pøedstavuje výraz spoleèenského úsilí o optimální adaptaci na pøírodní podmínky. Sekundární prvky kultury reprezentují souhrn neutilitární èinnosti lidí a jsou personifikovány v Ho­mo ludens, èlovìku hravém a experimentujícím. Sekundární prvky kul­tury vytváøejí oblast kultury hodnot (value culture), umìlecký, estetický výraz spoleèenství. Tato sféra sociálního života lidí není determinována ekonomickou kulturou reality, ale vyvíjí se podle autonomních zákoni­tostí. Alfred Louis Kroeber se pokusil o syntetický pohled na vývoj svìto­vých kultur od starovìkých civilizací Pøedního východu po euroameric­kou kulturu. Jeho rozsáhlá publikace Konfigurace kulturního rùstu (Configurations of Culture Growth) z roku 1944 pøipomíná starší úvahy Giambattisty Vica nebo známìjší práce historikù Osvalda Spenglera, Pitirima Sorokina nebo Arnolda Toynbeeho. Podle Kroebera je každá kultura nesena dominantním vzorem, podmiòujícím její instituce, nábo­ženství a umìní. Vzor se nejdøíve rozvíjí, dosahuje vrcholu, ale po urèité dobì se vyèerpává a je nahražen vzorem novým.

Americká antropoložka Ruth Benedictová (1887 -1948), autorka proslu­lé knihy Praformy kultury [Patterns of Culture) z roku 1934, byla nástup­kyní Franze Boase na Kolumbijské universitì. Ruth Benedictová zastávala dùsledný holistický pøístup. Kulturu považovala za integrovaný, svébytný celek, který nelze redukovat na souhrn èástí. Rùzné prvky a vzory kultury, soustøedìné kolem jedné dominantní konfigurace, dávají podle Benedic­tové smysl pouze ve vzájemných vztazích. O Ruth Benedictové jsme se zmínili v souvislosti s užíváním termínù „apollónský' a „dionýský' pøi popisu indiánských kultur jihozápadu USA. Tyto pojmy pøevzala od Fried­richa Nietzscheho a nepøímo od Johanna Jakoba Bachofena.

Americký antropolog Morris E. Opler (1907) vystoupil s tvrzením, že kultura není dána jednou dominantní konfigurací, jak pøedpokládala Ruth Benedictová, ale pluralitou vzájemnì provázaných sociálních pra­videl - kulturních témat. Stabilita a vyváženost spoleèenského života je zajištìna existencí protikladnì pùsobících kontratémat.

V náboženském systému starého Øecka mùžeme za pøíklad kulturního tématu oznaèit olympské náboženství, manifestující se formou ofi­ciálních kultù a obøadù (Apollón, Zeus, Hermes nebo Pallas Athéna), zatímco kontratéma je zastoupeno souborem esoterických, orgiastických kultù a obøadù vìtšinou spjatých s plodnosti (dionýský kult, eleusinské rituály bohynì Deméter, orfismus nebo kult bohynì Kybely).

Antropolog a sociolog analytické školy Robert Redfield (1898 - 1958) pùsobil na univerzitì v Chicagu. Podle Redfielda existují univerzální kulturní kategorie hodnot, v jejichž rámci se odehrává myšlení každého lidského spoleèenství. Jedná se napøíklad o protiklady já - my - oni, lidské - nelidské, èas - prostor nebo život - smrt. Mýty a rituály mùžeme chápat jako „dramatické formy' podávající hodnotovou konfiguraci kultury. Redfieldova koncepce je blízká uèení Carla Gustava Junga na stranì jedné a tézím strukturalistù na stranì druhé. Robert Redfield se zabýval proble­matikou akulturace, studovanou již difuzionistickou školou. Akulturací je mínìn proces konfrontace rozdílných kulturních vzorù a hodnotových konfigurací rùzných národù. Tato otázka byla aktuální v americké spoleè­nosti, utváøené pøistìhovalci z rozmanitých kulturních okruhù.

Melville Jean Herskovitz (1895 - 1963) hovoøí o kulturním ohnisku (cultural focus) jako o dominantním kulturním tématu, které charakteri­zuje danou spoleènost. Herskovitz zavedl pojem enkulturace {encultu­ration), oznaèující proces adaptace na hodnotovou konfiguraci kultury. Díky vìdomému i podvìdomému osvojení kulturních norem, pravidel chování a hodnot dospívající jedinec získává kulturní kompetenci.

Indiánskou mytologií a náboženskými rituály se v práci Vraní Indiáni (The Crow Indian) (1935) zabýval èelný pøedstavitel konfiguracionismu, Robert Heinrich Lowie (1883 -1957). Tento americký antropolog naroze­ný ve Vídni, pùsobící jako profesor na univerzitách v Kalifornii a Yalu, je nìkdy øazen i k difuzionistická škole.

K lingvisticky orientovaným antropologùm Edwardu Sapirovi (1884 -1939) a Benjaminu Lee Whorfovi (1897 -1941) se vrátíme ve 3. kapitole, pojednávající o vztahu jazyka a kultury.

Funkcionalismus

Funkcionalismus pøedstavuje antropologický smìr, inspirovaný socio-logismem Émila Durkheima a nìkterými postupy školy Franze Boase. Francouzská, nìmecká a anglosaská antropologie se v rámci funkcio­nalismu setkávají a podílejí se na formování nové metodologie, která se staví proti evolucionismu a difuzionismu a pøedznamenává struktu­ralismus. Funkcionalisté nestudují kulturu jako neuspoøádanou smìs rùzných institucí, znakù nebo symbolù, ale jako funkèní a dynamický celek, jehož jednotlivé èásti stojí ve vzájemných, vìdecky odvoditelných vztazích. Na místo diachronního pøístupu evolucionistických a difuzio­nistických škol nastupuje ve funkcionalismu synchronní metodologie, která neposuzuje kulturní fenomény v kontextu vývoje, ale funkce. Ten­to posun v metodologickém pøístupu odpovídá zmìnám, které probìhly o nìco døíve v jazykovìdì, kde mladogramatická škola ustupuje struktu­ralistické lingvistice. Pøedchùdcem funkcionalismu byl kromì Comtovy a Durkheimovy teorie spoleènosti též sociologický organicismus druhé poloviny 19. století, reprezentovaný anglickým filosofem Herbertem Spencerem (1820-1903). Spencer požadoval, aby lidská spoleènost byla zkoumána jako celek a jednotlivé èásti byly studovány z hlediska své úlohy v tomto celku.

Hlavním pøedstavitelem funkcionalistické školy byl Polák Bronislaw Kaspar Malinowski (1884 - 1942) narozený v Krakovì. V letech 1914 až 1915 se Malinowski úèastnil etnografické výpravy do Melanésie. Zku­šenost z expedice se odrazila v jeho díle Argonauti západního Pacifiku [The Argonauts of the Western Pacific) z roku 1922, ve kterém se zabýval kulturou domorodcù Trobriandských ostrovù. Tato publikace položila teoretické základy funkcionalismu. Malinowski pracoval u Wilhelma Wundta, Jamese G. Frazera a Williama Halseye R. Riverse a úèastnil se øady dalších výprav do Austrálie a Afriky. Studoval též severoamerická indiánská Puebla. Pùsobil na univerzitách v Anglii a Spojených státech. Nejvýznamnìjší Malinowského práce jsou Praktická antropologie {Prac­tical Anthropology) (1929), Vìdecká teorie kultury (Scientific Theory of Culture) (1944) a Dynamika kulturní zmìny {The Dynamics of Culture Change) (1945). Bronislaw Malinowski studoval prvky sociálního systé­mu, manifestující se jako kulturní znaky, podle jejich funkce v životì spoleènosti. Tyto funkce jsou založeny na uspokojování potøeb, které Malinowski rozdìluje na biologické, instrumentální a symbolické. Kul­turu chápal jako seberegulující systém a umìlý nástroj adaptace na pøí­rodní prostøedí. Bronislaw Malinowski byl stoupencem biologického determinismu a zastával názor, že kultura je sociální transformací fyzio­logie èlovìka, protože základní funkce kulturních a spoleèenských insti­tucí spoèívá v uspokojování biologických potøeb lidí.

Robert King Merton zavedl pojem eufunkce, sociální funkce, mate­rializované ve formì spoleèenských institucí, zvyklostí a norem, které pøispívají k zachování spoleènoského systému. V pøípadì, že sociální funkce naopak celistvost a udržení systému ohrožují, hovoøí Merton o disfunkcích. Funkcionalistická sociologie zná též neutrální afunkce.

Provázanost kulturních prvkù ve všech oblastech spoleèenského živo­ta si mùžeme ukázat na pøíkladu, který ve své práci Kovové nástroje pro Australany kamenného vìku (Steel axes for Stone Age Australians) (1952) uvádí americký antropolog Lauriston Sharp. U australského kmene Yir Yorontù došlo k nahrazení kamenných nástrojù kovovými. Tato modifi­kace technologie neovlivnila pouze ekonomiku spoleèenství, ale zpùso­bila dramatické zmìny v mytologickém obrazu svìta a sociální struktuøe kmene, napøíklad ve vztahu mezi pohlavími.

Kromì Bronislawa Malinowského je nejznámìjším pøedstavitelem funk­cionalismu Alfred Reginald Radcliffe-Brown (1881 - 1955), který studoval v Cambridge stejnì jako Bronislaw Malinowski pod vedením stoupence difuzinistické školy, Williama Halseye R. Riverse. V letech 1909 až 1909 se úèastnil expedice na Andamanské ostrovy. Pracoval na univerzitách v Kapském Mìstì a australském Sydney, kde podnikal øadu výzkumù domorodých kultur. Pozdìji Radcliffe-Brown pøednášel v Chicagu a pù­sobil jako profesor sociální antropologie v Oxfordu. Nejvýznamnìjší Radcliffe-Brownovy práce jsou Andamanští ostrované {The Andaman Islanders: A Study in Social Anthropology) (1914), Struktura a funkce v primitivní spoleènosti (Structure and Function in Primitive Society] (1952), Pøírodní vìda spoleènosti {Natural Science of Society) (1957) a Metoda v sociální antropologii {Method in Social Anthropology) (1957).

Alfred R. Radcliffe-Brown se stavìl kriticky k Malinowského biolo­gickému determinismu. Bronislaw Malinowski považoval fyziologii èlovìka za nejsignifikantnìjší rovinu pro objasnìní kulturních jevù. Rad­cliffe-Brown se naproti tomu pøiklonil ke kulturnímu determinismu a pøevzal od Émila Durkheima pojem sociální reality. Radcliffe-Brown zavádí tzv. funkèní strukturalismus, který do popøedí pozornosti antro­pologie staví strukturu. Struktura je v tomto Radcliffe-Brownovì pojetí chápána jako „definovatelný soubor sociálních fenoménù'. Úkolem antropologa je objasnit funkci a vzájemný vztah tìchto jednotlivých spoleèenských jevù. Nejedná se o strukturalismus ve smyslu Claude Lévi-Strausse, protože Alfred R. Radcliffe-Brown se neispiroval relacionismem Saussurovy jazykovìdy a fonologií Pražského lingvistického kroužku.

Dalšími pokraèovateli Bronislawa Malinowského byli britští antropo­logové Raymond William Firth (1901), který se zabýval problematikou ekonomických vztahù v polynéských kulturách, a afrikanista Meyer Fortes (1906), autor prací Africké politické systémy [African Political Systems) a Náboženství západní Afriky {West African Religion), který se též vìnoval teoretickým otázkám sociální antropologie. Významným funkcionalistou byl australský etnolog rakouského pùvodu Siegfried Fre­derick Nadel (1903 -1956), studující otázky etnomuzikologie, obecnou problematiku vztahu kultury a osobnosti a v širších souvislostech kul­tury Afriky, Austrálie a Pacifiku.

Bronislaw Malinowski zavedl funkcionalismus jako metodu výzkumu pøírodních národù. Postupnì se funkcionalistické metody prosadily pøi studiu industriálních spoleèností a funkcionalismus se stal významnou sociologickou školou. Funkcionalistický charakter mají sociologické práce manželù Lyndových a W.L. Warnera, zabývající se Amerikou dvacátého století. K pøedstavitelùm funkcionalistické školy v sociologu patøil Talcott Parsons (1902 -1979), autor knihy Struktura sociální akce (Structure of Social Action) (1937). Idea funkcionalismu ovlivnila i archi­tekturu první poloviny našeho století.

Psychologická antropologie

Bìhem 19. století se jako samostatné vìdy konstituují psychologie a psychiatrie. Základní mezníky vývoje tìchto oborù jsou spojeny s dí­lem francouzského neurologa Jean-Marie Charcota (1825 - 1893), francouzského psychiatra Pierra Janeta (1851 -1947), rakouského zakla­datele psychoanalýzy Sigmunda Freuda (1856 - 1939), švýcarského pøedstavitele analytické psychologie Carl Gustava von Junga (1875 -1961) a rakouského psychologa a psychiatra Alfreda Adlera (1870 -1937). V posledních desetiletích minulého století nìkteøí badatelé spojují etnografické výzkumy s psychologií a snaží se postihnout kolektivní psy­chologii rùzných národù. Prvními prùkopníky tzv. srovnávací psycholo­gie národù (Volkerpsychologie) byli Heymann Steinthal (1823 - 1899) a Moritz Lazarus (1824 - 1903), kteøí od roku 1859 vydávali v Berlínì Zeitschrift fur Volkerpsychologie und Sprachwissenschaft. Formuje se tzv. etnopsychologie, spjatá v poèáteèním údobí se jmény Adolfa Bastia­na, Wilhelma Wundta a Richarda Thurnwalda. Tito vìdci patøili k rùz­ným antropologickým smìrùm. Adolf Bastian a Wilhelm Wundt jsou považováni za evolucionisty, zatímco nejmladší Richard Thurnwald byl blízký difuzinismu.

Nìmecký antropolog a religionista Adolf Bastian (1826 - 1905), který s Rudolfem Virchowem založil v roce 1869 Nìmeckou antropologickou spoleènost {Anthropologische Gesellschaft), se snažil objasnit shodné kulturní znaky zejména náboženského a mytologického charakteru, kte­ré se vyskytují v geograficky izolovaných oblastech, jako výraz psychické jednoty lidstva. Adolf Bastian hovoøí o elementárních idejích (Elementar-gedanken), identických ve všech lidských kulturách, a o etnických kolek­tivních nebo národních idejích (Volkergedanken), které se liší a odrážejí specifické pøírodní podmínky, v nichž se daná kultura rozvíjí. Adolf Bas­tian považuje za hlavní smysl antropologie výzkum psychologie národù. Své názory Bastian shrnul v roce 1895 v práci Etnické elementární ideje ve vìdì o èlovìku (Ethnische Elementargedanken in der Lehre vom Menschen). Nejvýznamnìjší Bastianova studie jsou Všeobecné základy etnologie (Allgemeine Grundzuge der Ethnologie) (1886).

Velký pøínos pro rozvoj etnopsychologie mìlo nìkolikasvazkové dílo Základy psychologie národù {Elemente der Volkerpsychologie) (1912) nìmeckého zakladatele experimentální psychologie Wilhelma Wundta (1832 - 1920). Wundt jako evolucionista pøedpokládal, že v kulturních a náboženských dìjinách lidstva probìhly ètyøi historické etapy. První bylo stádium divošské, následované etapou charakterizovanou vznikem tote­mismu, kmenovou organizací a exogamií, tøetí vìk byl údobím „hrdinù a bohù' a poslední je moderní vìk. Wilhelm Wundt charakterizoval staré Øeky jako kulturu zamìøenou vizuálnì, protože ve svých textech používa­jí pøevážnì metafory svìtla (napøíklad øecký filosof „vidí, nazírá Pravdu'), zatímco semitské národy reprezentují kulturu, které jsou bližší metafory akustické povahy (prorok ve Starém Zákonì „slyší Hlas boží'). Richard Thurnwald (1869 -1954) byl ovlivnìn difuzionistickou školou a Wilhelmem Wundtem. Pøednášel etnologii v Berlínì a pozdìji spolu­pracoval s Franzem Boasem na Yalské univerzitì ve Spojených státech amerických. Jeho pøíspìvek k problematice etnopsychologie obsahují publikace Otázky etnopsychologického výzkumu [Probleme der ethno­psychologischen Forschung) a Etnologie a psychoanalýza [Ethnologie und Psychoanalyse).

Druhým smìrem sociální psychologie, který se vyvíjel paralelnì s etno­psychologií, byl výzkum tzv. psychologie davu v díle Francouze Gustava Le Bona (1841-1931).

Kulturní antropologie a psychologie nevìdomí

Pozornost badatelù se v druhé polovinì devatenáctého století obrací k problematice tzv. nevìdomí, které po staletí pøedstavovalo velké téma panteistù, mystikù a filosofù Indie, Øecka a Západu od antiky až do kon­ce støedovìku. V novovìku podává v jednom spise z roku 1704 první filo­sofickou teorii lidského nevìdomí nìmecký filosof Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 -1716). Úvahy o nevìdomí byly rozšíøené mezi pøedstavi­teli romantismu koncem 18. a zaèátkem 19. století. Filosoficky se nevì­domím zabývali Friedrich Wilhelm von Schelling, Arthur Schopenhauer (1788 - 1860), Carl Gustav Carus (1789 -1869) a Eduard von Hartmann. Již psychiatr Jean-Marie Charcot hledal v nevìdomí pøíèiny neuróz. Nevìdomí se ocitlo v ohnisku pozornosti Sigmunda Freuda a Carla Gus­tava Junga, kteøí ovlivnili etnologii, teorii kultury a religionistiku.

Sigmund Freud

Zakladatel psychoanalýzy, Sigmund Freud, se narodil v roce 1856 v Pøí­boøe na Moravì. Vystudoval lékaøskou fakultu ve Vídni a zaèátkem osmdesátých let pùsobil jako sekundáø ve Všeobecné vídeòské nemocni­ci u Theodora Meynerta, slavného specialisty na neurologii. V roce 1885 Sigmund Freud odjíždí na pùlroèní pobyt na paøížské klinice Jean-Mar­tina Charcota, považovaného koncem století za nejvìtšího neurologa Evropy. Zde se Freud zabýval problematikou hysterie a hypnózy. Po návratu do Rakouska Sigmund Freud spolupracoval s Josephem Breue­rem a pozdìji zejména s Wilhelmem Fliessem. Jeho proslulá èinnost je spjata se specifickým kosmopolitním vìdeckým a umìleckým prostøe­dím Vídnì. Po obsazení Rakouska nacisty Sigmund Freud emigroval do Anglie, kde v roce 1939 umírá.

V letech 1894 až 1899 Freud formuloval teoretické základy psycho­ analýzy, založené na pøedpokladu dominantního vlivu nevìdomí a se­ xuality na psychický vývoj jedince. Sigmund Freud zkoumal strukturu „psychického aparátu' èlovìka jako energetickou soustavu, jejíž dyna­mika vyplývá z konfliktu mezi vìdomím a nevìdomím. Své závìry shr­nul v roce 1900 ve Výkladu snù [Traumdeutung]. Další psychoanalytické téze Sigmund Freud rozpracoval v prvním desetiletí dvacátého století, napøíklad ve Tøech pojednáních k teorii sexuality {Drei Abhandlungen zurSexualtheorie) (1905). Po roce 1913 Freud píše Úvod do narcisismu {Die Einfuhrung des Narcissmus) a zabývá se instinkty a tzv. principem slasti [Lustprinzip).

Ve studii Já a ono [Das Ich und das Es) (1923) Sigmund Freud navrhu­je model lidské psychiky, založený na vrstvách nevìdomého „ono' {id), vìdomého „já' {ego) a „nadjá' {superego).

V práci Psychologie masy a analýza Já {Massenpsychologie und Ich-Analyse) (1921) se Sigmund Freud vyrovnává s módními „teoriemi davu' Gustava Le Bona a Wilfrida Trottera.

Sigmund Freud se domníval, že nejen naše sexualita, ale též sebeláska a obecnì vùle k životu je podmínìna principem, který nazýval libido. Libido ve Freudovì pojetí je sexuální energií, zahrnující nejen heterose­xualitu, ale též platónské podoby lásky, rodinné vztahy, altruismus a po­dílí se i na lidské umìlecké a intelektuální tvoøivosti. Významné postave­ní ve Freudovì výkladu formování lidské osobnosti zaujímá infantilní sexualita, jejímž poèáteèním stádiem je sebeláska nebolí narcisismus. Dítì je uzavøeno samo v sobì a prvním sociálním kontaktem, který roz­bíjí tuto infantilní sebezahledìnost, je vztah k matce, která je ohniskem dìtského vesmíru. Proces psychického zrání individua a jeho socializace spoèívá v postupném vyrovnávání se s rùznými aspekty rodiny, spoleè­nosti a kultury, pøekonávající prvotní narcisismus. Zde je nutno zdùraz­nit rozhodující úlohu, kterou mají podle freudismu na formování lidské osobnosti a nepøímo i na charakter lidské kultury první roky postna­tálního života jedince. Toto vyzdvižení raného dìtství, které psychoanalytici využívali pøi praktické léèbì, zaznamenalo znaèný ohlas i meto­dách výzkumu kulturní antropologie.

Sigmund Freud se problematikou kultury a náboženství zaèal zabývat v prvním desetiletí dvacátého století, v dobì, kdy základy psychoanalytic­ké teorie byly položeny. V roce 1907 v jednom èlánku Sigmund Freud srov­nává symptomy obsesivní neurózy pacientù s náboženskými rituály. Již sedmnáct let pøed Freudem se italský psychiatr Eugenio Tanzi zmiòuje o paralele mezi halucinacemi a deliriem paranoidních pacientù a rituály a náboženskými pøedstavami pøírodních národù. Myšlenku, že nábožen­ství je projevem kolektivní neurózy, Sigmund Freud podrobnìji rozvedl v publikaci Budoucnost jedné iluze {Die Zukunft einer Illusion) [1927).

Hlavní Freudova studie orientovaná na antropologickou problemati­kou je Totem a tabu {Totem und Tabu, Ueber einige Uebereinstimmun­gen im Seelenleben der Wilden und Neurotiker) z roku 1912. Tato Freu­dova práce má složitìjší genezi. V roce 1911 vydává CG. Jung studii Metamorfózy a symboly libida, která Freuda podnítila k úvahám o pre­historii lidské kultury. Seznamuje se s díly Zlatá ratolest a Totemismus a exogamie Jamese Frazera, studuje spisy Edwarda Tylora a Andrew Lan­ga. Sigmund Freud pøejal tézi Wilhelma Wundta, že nejstarším nepsa­ným kodexem zákonù lidstva, pøedcházejícím vlastní náboženství, je tabu. Tabu znamená v životì pøírodních národù posvátnost nebo naopak neèistotu, spjaté s urèitým zákazem nebo omezením. Sigmund Freud se domníval, že z hlediska psychoanalýzy odpovídá strach z tabu nutkavé neuróze neboli úzkosti z dotyku {délire de toucher), se kterou se setkával u pacientù. Historicky i psychologicky nejhlubším tabu je podle Sigmun­da Freuda zákaz incestu, který dává do souvislosti s oblíbeným religio­nistickým a antropologickým tématem doby - totemismem. Sigmund Freud znal darwinistu Jamese Atkinsona, líèícího spoleèenský život pra­vìkých lidí jako nadvládu tyranského samce nad tlupou složenou z podmanìných samic a potomkù. Na Freuda též silnì zapùsobila kniha Williama Robertsona Smitha Ètení o náboženství Semitù {Lectures on Religion of the Semites). W. Robertson Smith popisuje rituál totemismu jako obøad, pøi kterém bylo posvátné totemové zvíøe zabito, snìdeno a nakonec oplakáváno. Po této proceduøe následovala slavnost, vrcholící oèistnou katarzí. Na základì tìchto údajù, které spojil s vlastními zkuše­nostmi psychoanalytika, provedl Sigmund Freud rekonstrukci násle­dující prehistorické událostí. Synové despotického samce se spojili, zabili svého otce a snìdli jej. Nedohodli se ale pøi dìlení žen a jejich soudrž­nost byla ohrožena. Ztotožnìní otce s totemovým zvíøetem - pøedkem a jeho rituální pojídání mìlo navždy zabránit otcovraždì - patricidì. Zároveò byl zaveden zákaz incestu a prosadila se exogamie. Tímto zpùsobem se konstituoval univerzální náboženský rituál, od kterého se odvozují základní sociální organizace a mravní imperativy lidstva vèetnì koncepce dìdièného høíchu. Celé drama neurózy z pokušení incestu a patricidy, které výše uvedené dramatické události vyvolaly, je zachy­ceno v øeckém mýtu o Oidipovi. Sigmund Freud hovoøí o oidipovském komplexu, který se netýká pouze individuální psychiky, ale vystihuje spoleèný jmenovatel rituálního chování pøírodních národù.

Švýcarský psycholog Henri F. Ellenberger se domnívá, že Sigmund Freud byl pøi psaní své práce Totem a tabu inspirován politickými udá­lostmi v Osmanské øíši. V roce 1908 byl despotický „Rudý sultán' Abdul Hamid II. svržen svými „syny', zastoupenými v mladotureckém hnutí, kteøí požadovali poevropštìní Turecka. V Rakousku-Uhersku byla tato revoluce sledována zvl᚝ bedlivì.

Princetonský profesor Carl E. Schorske je autorem zajímavé studie, zkoumající Freudovy kulturologické téze z hlediska jeho osobního vyrov­návání a støetávání s hlavními kulturními proudy pøelomu století. V sedmdesátých letech devatenáctého století, podnikl mladý Sigmund Freud cestu do Londýna, která jej silnì ovlivnila. Již jeho uèitelé, zejmé­na Franz Brentano a Theodor Gomperz, v nìm vzbudili zájem o anglic­kou filosofii. Freud, rakouský liberál, hovoøil s obdivem o puritánské revoluci a Oliveru Cromwellovi a stal se vášnivým anglofilem. Vláda zákona spojená s úctou k øádu, mužná disciplína a sebekontrola, hodno­ty pøisuzované anglosaské tradici, ztotožnili Freud a jeho vrstevníci s dìdictvím øecké civilizace, symbolizované kultem Pallas Athény, jejíž socha byla též v šedesátých letech minulého století vztyèena pøed vídeò­ským parlamentem.

Bìhem svého paøížského pobytu u Charcota o desetiletí pozdìji chá­pal Sigmund Freud mìsto nad Seinou jako krajní protiklad vùèi mas­kulinnímu Londýnu. V oèích zakladatele psychoanalýzy pøedstavovala Paøíž zosobnìní ženských vlastností: tajemnost a temnou iracionální vitalitu. V tomto ohledu bere antiklerikální Freud na milost i katolickou církev, k níž se v Rakousku stavìl nepøátelsky, personifikovanou kated­rálou Notre Dame. Duše Západu je vystavìna na estetické sféøe id, která je zastoupena Paøíží, a na etické oblasti ego, jež je reprezentována Londýnem. Sigmund Freud hovoøí v této souvislosti o spirituální a intelektuální Geistigkeit (oduševnìlosti), jejíž smyslem je ovládat Sinnlichkeit (smyslovost). Mìs­tem, které pøedstavovalo syntézu obou prvkù, maskulinního i feminin­ního, byl podle Freuda koncem století Øím. Sigmund Freud se dlouho zdráhal Øím navštívit a atmosféra „vìèného mìsta' mu zpùsobila psy­chické potíže, nazývané v literatuøe „øímská neuróza'.

Freud se v devadesátých letech minulého století intenzívnì zabýval archeologií, protože si uvìdomoval urèitou analogii mezi touto historic­kou disciplínou a psychoanalýzou. Freudovy myšlenky se stále vracely k symbolismu bohynì Pallas Athény, jejíž sošku mìl na svém vídeòském psacím stole. Toto bisexuální božstvo lépe než Øím odpovídalo žádoucí syntéze mužských a ženských prvkù. Freud tak dospìl k názoru, že tradi­ce anglosaská a románská se protínají nikoliv ve Vatikánu, ale v antice. Návštìva athénské akropole, uskuteènìná v roce 1904, však Freudovi pøinesla zklamání a náhlou nevolnost, kterou o tøicet let pozdìji popsal v jednom eseji. Pøi návštìvì katedrály Svatého Petra ve Vincoli je Sig­mund Freud fascinován Michelangelovým vyobrazením starozákonního Mojžíše. Tuto legendární zakladatelskou postavu interpretoval jako ztì­lesnìní disciplinovaného ovládání instinktù, nejvyššího výkonu zralé osobnosti. Je to poprvé, kdy se Sigmund Freud obrací ke svému ži­dovství.

Zaèátkem století probìhla Evropou vlna zvýšeného zájmu o starovìký Egypt, která se nevyhnula ani Sigmundu Freudovi, jenž shromáždil vel­ké množství egyptologické literatury a studoval sbírky Britského muzea. Bohové starého Egypta, zejména bohynì-matka Mut, odrážejí podle Freuda díky svému androgynnímu charakteru infantilní fantazie „dìtství lidstva'. Též Pallas Athénì, vzniklé ze saiské bohynì Neith, pøisuzuje Sigmund Freud egyptský pùvod. Zaèátkem roku 1907 získal Freud pro egyptologii svého žáka Karla Abrahama, jenž mu po pìti letech pøedložil svou psychoanalytickou studii o egyptském faraónovi Amenhotepovi IV. [Achnatonovi].

Tento faraón vládnoucí v letech 1364 až 1347 pø. n. I. se spoleènì s krá­lovnou Nefertiti pokusil prosadit vyznávání univerzálního sluneèního boha Atona, otce všeho živého, boha lásky, dobra a pravdy. Je dochován Chvalozpìv na Atona, jehož autorem je zøejmì sám faraón. Achnaton, který se považoval za Atonova syna, nechal vystavìt i nové hlavní mìsto øíše, Achetaton, zasvìcené Atonovi. Achnatonovo náboženství narazilo na tvrdý odpor zastáncù tradièního polyteismu v èele s bohem Amonem. Achnaton byl zavraždìn, Achetaton zanikl a Egypt se vrátil k pùvodnímu náboženství.

Pravdìpodobnì pod vlivem politických událostí se ve tøicátých letech Sigmund Freud k problematice starovìkého Egypta vrací, tentokrát více než kdy jindy pøedtím motivován snahou vyrovnat se se svým židovským pùvodem a zázemím.

V roce 1937 vydává Freud studii Mojžíš a monoteismus {Moises und Monotheismus), v níž tvrdí, že Mojžíš byl egyptským vysoce postaveným dvoøanem a horlivým stoupencem Amenhotepa IV. [Achnatona). Po faraónovì smrti se Mojžíš, pravdìpodobnì knìz Atonova kultu, musel vystìhovat a ovlivnil formování monoteismu v prostøedí primitivních semitských kmenù na Sinaji a v Kanaánu. Mojžíš poskytl Semitùm mono teismus, etický kodex a obøízku. Mojžíšovu misi ukonèilo jeho usmrcení Židy, kteøí nedokázali snést tvrdost jeho vlády.

Freud by inspirován knihou The Dawn of Conscience [Úsvit vìdomí) zakladatele chicagského Orientálního ústavu, Jamese Henryho Breasteda, která vyšla v roce 1933. Breasted líèí Achnatonovu náboženskou reformu jako triumf osvícenství nad chtonickou „temnotou' tradièního polyteismu.

Oproti zaèátku století Sigmund Freud zdùrazòuje údajné „josefínské a osvícenské' aspekty Achnatonova reformaèního díla, zavádìjícího „ži­vot v pravdì', etiku a spravedlnost. Díky exulantovi Mojžíšovi získala židovská kultura Geistigkeit a dosáhla tak civilizovanosti. Spíše než od egyptského jha osvobodil tak Mojžíš Židy od nadvlády instinktivní Sinn­lichkeit. Freud opomenul zmínit dùležitý aspekt „atonovské revoluce', který neunikl J.H. Breastedovi: pøísnì akademické, geometrické, „apol­lónské' umìní starého Egypta ustupuje za vlády Achnatona sensuálnìj­ší, živelnìjší a realistiètìjší „dionýské' kreativitì. Tato skuteènost by však nezapadala do Freudových osobnì a ideologicky motivovaných vývodù o „ustavení super-ega' lidské civilizace za Amenhotepa IV. Sigmund Freud též pøekvapivì neuvádí výše zmínìnou egyptologickou studii své­ho oblíbeného žáka Karla Abrahama.

Americký antropolog maïarského pùvodu Géza Roheim (1891-1953) byl silnì ovlivnìn Freudovou psychoanalýzou a teorií osobnosti a od konce dvacátých let se snažil ovìøit Freudovy téze pøi terénních výzkumech mezi australskými domorodci. Mezi pøedstavitele tzv. neofreudis­mu náleží zejména Abram Kardiner (1881-1973), rozlišující tzv. primár­ní a sekundární instituce. Primární instituce, zahrnující rodinné vztahy, mají dominantní vliv pøi utváøení základní osobnostní struktury. Jejich projekcí se ustavují sekundární instituce, zastoupené rùznými nábožen­skými a ideologickými systémy. V americké kulturní antropologii, zejmé­na mezi liberálnì orientovanými badateli, mají rùzné revidované verze freudismu stále silnou pozici.

Analýzou základní primární instituce - rodiny - a jejího výsadního posta­vení pøi vytváøení sekundárních institucí v evropských dìjinách se zabý­val v knize L 'Invention de 1 'Europe (Vynález Evropy) z roku 1990 Emma­nuel Todd. Tento francouzský demograf a historik pokládá rodinu za stabilní strukturu, pøípadnì dlouhodobou historickou promìnnou, jejíž stabilizace probíhá v Evropì od šestého století pøed Kristem, kdy vrcholí etruská civilizace, až do roku 1492, kdy konèí španìlská reconqvista. Roz­dílné reakce a sensitivita rùzných typù rodinného uspoøádání na hlavní civilizaèní výzvy pøi utváøení západní spoleènosti podmiòují podle Todda kulturnì rùznorodou mapu Evropy a zpùsobují i její nerovnomìrný vývoj. Emmanuel Todd rozlišuje ètyøi základní typy evropské rodiny:

(1) Rodina rodová se vyznaèuje silnou autoritou rodièù spojenou s ne­rovností mezi syny (právo primogenitury). Nalezli bychom ji pøedevším v oblastech germánských (Nìmecko, Rakousko, Skandinávie), èásteènì slovanských (Èechy, Morava), keltských (Irsko, Wales, Bretaò) a v regionu okcitánsko-severoiberském. Jedná se o území, která se ve starovìku nalé­zala mimo hranice Øíše øímské, pøípadnì která odolávala romanizaci.

Reformace, jež mìla pùvodní ohnisko v Nìmecku, pùsobila v této èás­ti Evropy autoritativnì (luterství, kalvínství). Pevné rodinné svazky umožòovaly pøedávání tradice v rámci rodu a usnadnily tak výraznì, zejména v Nìmecku a ve Skandinávii, proces alfabetizace. Na druhé stra­nì nízká míra mobility obyvatelstva, vázaného k pùdì, zkomplikovala nástup industrializace. Oblasti rodiny rodové si proto dlouho udržely zemìdìlský ráz. Jakmile se však prùmysl prosadil, získal charakter sta­bility a solidnosti (Nìmecko, Rakousko, Švédsko, døíve i Èechy).

Bùh se ve støední Evropì jevil jako autoritativní a blízký. V Bavorsku, Rakousku, èeských zemích, Bretani, Irsku a Okcitánsku, kde zvítìzila v sedmnáctém století protireformace, vznikla relativnì autoritáøská, lido­vá a harmonická podoba katolicismu rurálního typu (baroko), která se v dalším vývoji ukázala jako nejodolnìjší forma evropského náboženství. Emmanuel Todd zde zaznamenal podstatnìjší dechristianizaci širších ven­kovských a malomìstských vrstev obyvatelstva až v letech 1965 až 1990. Ideologizace, kterou Todd chápe v duchu E. Voegelina jako kompen­zaci po ustoupivším náboženství (imanentizace eschatonu), je v oblas­tech rodiny rodové doprovázena metafyzickou úzkostí ze ztráty hodnot {Friedrich Nietzsche, Franz Kafka, Martin Heidegger, existencialismus), obèas až hysterického rázu (expresionismus). Nacionalistická a totalitní podoba ideologie má výraznì autoritativní, xenofobní a brutální podo­bu, bez vyhranìného úsilí o sociální nivelizaci (nacismus). Socialistická ideologie má též autoritativní a paternalistický charakter. Potøeba zastøe­šující autority v zemích s pøevažujícím podílem hodnot rodové rodiny vede v politickém životì k ustavení silné, dominantní politické strany, témìø splývající se státem (sociálnì demokratická strana ve Švédsku, CSU v Bavorsku, ODS v Èechách).

Rodina pospolitá je charakteristická silnou autoritou rodièù, která je doprovázena rovností mezi syny. Tomuto rovnostáøskému typu rodi­ny nevìnuje Emmanuel Todd, který se zamìøil pøedevším na státy Ev­ropské unie, vìtší pozornost. Setkáme se s ním ve východní Evropì a je èastý v Asii. V západní Evropì identifikoval Todd pospolitou rodinu ve støední Itálii, kde ji dává do souvislosti s dávnou civilizací Etruskù, a èás­teènì ve støední a v jižní Francii, kde údajnì souvisí s archaickým, pøed­øímským i pøedkeltským reziduem.

Aèkoliv v západní Evropì pøedstavuje pospolitá rodina pomìrnì mar­ginální fenomén, její hodnoty - kombinace autority s rovnostáøstvím -mìly na novodobou Evropu osudový dopad. Emmanuel Todd odvozuje od pospolité rodiny komunistickou ideologii, sluèující silnou autoritativ­nost se sociálnì nivelizujícím programem. Jediné dva západoevropské státy, kde po druhé svìtové válce zaujímala komunistická strana výsadní postavení, byly pøíznaènì Francie a Itálie. Nacionalistickou obdobu komunismu pøedstavoval podle Todda fašismus Benita Mussoliniho, bývalého marxisty, který byl mnohem rovnostáøštìjší než napøíklad nìmecký nacismus. Volební základny fašismu a komunismu ve støední Itálii prakticky splývaly.

Jádrová rodina absolutní je utváøena liberálním vztahem rodièù k dìtem v kombinaci s nerovností mezi syny. Setkáme se s ní v anglosas­ kém svìtì a na kontinentu v Holandsku. Na britské ostrovy a do Holandska se záhy rozšíøila z oblastí rodové rodiny reformace. Na rozdíl od autoritativní podoby reformace ve støed­ní Evropì mìly reformaèní proudy v Anglii mnohem tolerantnìjší a plu­ralistiètìjší ráz. Moderní demokratické instituce vznikly z velké èásti sekularizací anglosaských protestantských církví, zatímco problém hlub­šího vztahu mezi nìmeckou reformací šestnáctého století a nacismem je stále diskutován. Alfabetizace se zpoèátku v Anglii na rozdíl od Nìmec­ka a Skandinávie prosazovala v dùsledku liberálních rodinných vztahù jen obtížnì. Naproti tomu raná industrializace zaznamenala v Anglii a v Holandsku úspìch a zemì získaly podstatnì døíve než jiné evropské regiony prùmyslový ráz. Emmanuel Todd pøièítá tuto adaptabilitu vyšší mobilitì obyvatelstva vyplývající z rodinného liberalismu a nedostatku rovnostáøských hodnot. Anglosaská spoleènost je hierarchická, tøídní konflikty jsou však mírné, protože sociální vrstvy, nenavyklé rovnostáø­ství, koexistují nezávisle na sobì. S hodnotovou orientací jádrové rodiny absolutní souvisí koncepce minimálního státu a tržního liberalismu.

(4) Jádrová rodina rovnostáøská se vyznaèuje liberálnosti rodièù a rov­ností v dìlení dìdictví. Tento typ rodiny se prosadil v oblastech intenzív­ní romanizace a setkáme se s ním na území bývalé Øíše západoøímské (pøevážnì severní Francie, severní a jižní Itálie, vìtšina Španìlska).

Regiony jádrové rodiny rovnostáøské, které se v západní Evropì vyzna­èují historicky nejdelší kontinuitou civilizaèního vývoje, zaznamenaly v novovìku spíše relativní stagnaci. Tìmto pøevážnì katolickým zemím se alfabetizaèní kampaò, vyvolaná reformací, vyhnula a k šíøení gra­motnosti nepøispìly ani liberálnìjší vztahy mezi rodièi a dìtmi. Aèkoliv obyvatelstvo bylo na rozdíl od oblastí rodiny rodové mobilnìjší, etický dùraz na rovnostáøství zabránil rané industrializaci. Ideologizace je románských zemích ve srovnání s úzkostnou reakcí ve støední Evropì prožívána entuziasticky, nikoliv jako ztráta hodnot, ale naopak jako osvo­bození. Nacionalistická ideologie má liberálnìjší charakter než nìmecký nacismus nebo italský fašismus. Socialismus se projevuje pøevážnì v anarchistické podobì.

Vidíme, že s výjimkou rodiny pospolité, která pøedstavuje geograficky okrajový, pøípadnì archaický fenomén, a rodiny jádrové absolutní, ome­zené na britské ostrovy a Holandsko, lze západní Evropu dosud rozdìlit na dva specifické celky s odlišnými sekundárními institucemi a hodnoto­vou orientací, které vyplývají z rozdílných primárních institucí. Jedná se o oblast rodiny jádrové rovnostáøské, odpovídající území antické Øíše západoøímské, a oblast rodiny rodové, zahrnující území bývalých nero­manizovaných germánských a keltských „barbarù'.

Carl Gustav Jung

Jméno švýcarského psychologa Carla Gustava von Junga je spjato s tzv. analytickou psychologií, která znaènì ovlivnila øadu spoleèenských vìd.

Carl Gustav Jung se narodil roku 1875 v Kesswillu. Po studiu medicíny na univerzitì v Basileji se specializuje na psychiatrii a pracuje v psychiat­rickém sanatoriu profesora Eugena Bleulera v Burghôzli. Svoji pozornost obrací k psychoanalýze a v roce 1907 navštívil ve Vídni Sigmunda Freuda. O dva roky pozdìji byli Sigmund Freud i Carl Gustav Jung, považovaný za nejlepšího Freudova žáka, spoleènì pozváni do USA. Po návratu do vlasti se C.G. Jung stává prezidentem Mezinárodní psychoanalytické asociace (Association Psychoanalytique Internationale) a šéfredaktorem nejstarší­ho psychoanalytického periodika Jahrbuch. V roce 1913 se Jung s Freudem názorovì rozcházejí. CG. Jung prochází hlubokým obratem témìø nábo­ženského charakteru, který bìhem nìkolika let ústí ve vypracování tzv. analytické psychologie. Z tohoto údobí pocházejí práce Metamorfózy a symboly libida (Wandlungen und Symbole der Libido) (1911) a Septem Sermones ad Mortuos (1916). Analytická psychologie a studium tzv. arche­typù, které s ní souvisí, inspirovaly mnoho religionistù, historikù a teoretikù lidské kultury. V roce 1921 vychází obsáhlá Jungova kniha Psy­chologické typy {Psychologische Typen), jedno ze základních dìl analy­tické psychologie. Koncem dvacátých let vydává Jung studii Vztahy mezi Já a nevìdomím [Die Beziehungen zwischen dem Ich und dem Unbewuss­ten) (1928). Ve tøicátých letech C.G. Jung pùsobí na École Polytechnique Suisse v Curychu a vìnuje se studiu mytologie, religionistiky, alchymie a rùzných gnostických systémù. Uskuteènil cesty do Afriky, Indie a mezi severoamerické Indiány. Své rozsáhlé interdisciplinární znalosti CG. Jung využívá pøi psaní studií O archetypech kolektivního nevìdomí (Uber die Archetypen des Kollektiven Unbewussten) (1936), O symboliky mandaly {UberMandalasymbolik) (1938) a Mysterium Coniunctionis (1955). V roce 1948 založil Jung v Basileji Institut pro hlubinnou psychologii, který øídí až do své smrti v roce 1961.

C.G. Jung stejnì jako S. Freud zdìdil pøedstavu romantismu, že lid­skou osobnost, rozum a lidské chování lze vysvìtlit pouze analýzou hlub­ší vrstvy lidské mysli (psyché), kterou ztotožnili s nevìdomím. Støedem vìdomí je ego. To, co ego vnímá, je vìdomé, to, co nevnímá, je nevìdo­mé. Celistvá osobnost èlovìka [Selbst] vzniká integrací vìdomé i nevì­domé složky lidské psychiky. Jungovský koncept nevìdomí se liší od Freudovy pøedstavy, protože C.G. Jung se staví proti freudistické koncep­ci libida jako energie sexuálního pudu, jejíž „sublimací' vzniká kultura. Razí pojem psychické energie, která nemá pouze sexuální charakter. Zdroj psychické energie je v instinktech.

Jung rozlišuje osobní a kolektivní nevìdomí. Osobní nevìdomí zahr­nuje potlaèené, zapomenuté nebo podprahovì vnímané zkušenosti je­dince, odrážející jeho individuální vývoj a historii. Kolektivní nevìdomí pøedstavuje obecné dìdictví lidstva od prehistorických dob.

Nevìdomí však není pouze pasivním úložištìm minulých vzpomínek, informací a vjemù, ale i zdrojem zcela nových podnìtù, vèetnì umìlecké kreativity. Toto aktivní, produktivní pùsobení nevìdomí je podmínìno tím, že podle CG. Junga v nevìdomí sídlí univerzální, primordiální ob­razy - archetypy.

V dobì, kdy Carl Gustav Jung pracoval v sanatoriu v Burghôlzli, vy­právìl jeden schizofrenický pacient Jungovu kolegovi dr. Honeggerovi obsah svého snu. Vidìl v nìm nebe, ze kterého se vynoøil falus, jehož pohyb vyvolal vítr. Naprosto stejná pøedstava byla vylíèena v rámci li­turgie Mithrova kultu v knize Albrechta Dietericha o mithraismu. Tato zarážející analogie vedla CG. Junga k závìru, že existují univerzální symboly, které se mohou objevit jak v náboženských mýtech, tak v halu­cinacích duševnì nemocných.

Archetypy jsou apriorní, autonomní, dìdièné struktury lidského nevì­domí bez specifického obsahu. Obsah získávají až bìhem individuální­ho života, kdy se osobní zkušenost váže na archetypální formy. Jung roz­lišuje mezi vlastním formálním archetypem, ukrytým v nevìdomí, a konkrétním archetypálním obrazem, manifestujícím na úrovni vìdomí. Carl Gustav Jung byl ovlivnìn knihou Posvátno (Das Heilige) od Rudolfa Otta z roku 1917. Inspirován Ottovými úvahami CG. Jung pøedpokládá, že archetypy mají numinózní povahu. To znamená, že èlovìka fascinují, vzbuzují bázeò a posvátnou úctu. Archetypální obrazy se objevují ve snech, halucinacích psychotických pacientù, nebo i v náboženských a mytologických symbolech, postavách a dìjích. Archaické kultury pova­žovaly archetypy za vyšší síly spirituálního charakteru, bohy, démony nebo duchy. Archetypální obrazy jako mytologické symboly se jako ritu­ály a dogmata projevují ve všech náboženstvích i svìtských ideologiích . Vzhledem ke schopnosti archetypù podstatnì ovlivòovat nebo i ovládnout vìdomé ego, hovoøí C.G. Jung o archetypech jako o autonom­ních „psychických mocnostech'. V náboženských, etnických a ideologic­kých válkách nebo davových hnutích se uvolòuje destruktivní psychická energie, vázaná na archetypy. Asimilace archetypálních symbolù v náboženství nebo ideologii totiž umožòuje transformaci psychické energie a její uvolnìní na úrovni vìdomí. Náboženské a magické rituály, které pøírodní národy provádìjí pøed lovem nebo váleènou výpravou, umožòují mobilizovat jejich psychickou energii pro urèité cíle. Lidská kultura neutralizuje nièivý vliv psychické energie, vázané na archetypy, a mùže ji i využívat pro vlastní civilizaèní úsilí vytváøením harmonických a konzistentních „duchovních' systémù, ve kterých se archetypy objek­tivizují v podobì symbolù - archetypálních obrazù. V dìjinách jde podle CG. Junga o nalezení vhodné formy rituálu, který by pøedstavoval opti­mální formování vztahu lidské kultury k projektivní podobì kolektivních archetypù. Archetypy souvisejí fylogeneticky s instinkty. Instinkt urèuje Jung jako nevìdomý fyzický popud k akci, zatímco archetyp pokládá za psychický protìjšek instinktu. Archetyp a instinkt pobízejí èlovìka k akci a èlovìk si neuvìdomuje skuteèné motivy svého jednání.

Za pøedchùdce CG. Junga mùžeme považovat nìmeckého filosofa Gott­hilfa von Schuberta (1780 -1860), který psal o univerzálním jazyce symbo­lù, spoleènému veškerému lidstvu, projevujícím se ve snech a mýtech.

Nejznámìjší identifikované archetypy jsou persona, stín, anima, ani­mus. Velká Matka a moudrý staøec.

Persona (maska antického herce) je výrazem sociální adaptace na kul­turu, ve které je èlovìk integrován. Rozdílné spoleèenské prostøedí vyža­duje odlišnou Personu. Každý jedinec musí hledat rovnováhu mezi svou individualitou a Personou.

Stín je archetyp temnoty a potlaèení. Pøedstavuje animální složku osobnosti a zahrnuje sociálnì „ménìcennou' èást lidské osobnosti. Jed­ná se o souhrn osobních a kolektivních složek nevìdomí, které v dùsled­ku nesluèitelnosti s vládnoucím kulturním vzorem jsou skryty a potla­èeny. V dìjinách lidské kultury známe øadu náboženských rituálù smìøujících k projekci a integraci tohoto kolektivního archetypu „tem­na'. Øada archaických kultur i civilizací projektuje kolektivní archetyp Stínu na konkrétní osobu, zvíøe, mýtickou bytost nebo, jak ukazuje pøí­pad antisemitismu, i na sociální skupinu. Anglický etnolog James G. Fra­zer uvádí ve své knize Zlatá ratolest [The Golden Bough) mnoho pøíkla­dù rituálù „oèišování' spoleènosti od zla prostøednictvím lidských nebo zvíøecích obìtí. Erich Neumann nazýval tuto problematiku psychologií høíšného kozla (Sundenbockpsychologie). Destruktivní povaha archety­pu Stínu se projevuje v pogromech nebo v náboženských a etnických konfliktech.

Anima je archetyp ženy v nevìdomí muže. Je to zosobnìní ženské pøirozenosti, které muž bìhem života pøenáší na rùzné ženy. V mýtu se projekce animy objevuje jako Velká Matka, bohynì Ištar, Neith, Pallas Athéna, Anatha, Eva, postavy z demonologie jako jezinky, ježibaba, rusalky, nymfy, hetéry apod. Animus je mužským protìjškem animy. Jed­ná se o archetyp personifikující mužskou pøirozenost v nevìdomí ženy. Oproti pøedcházejícímu archetypu je animus více typologicky rozrùznìn.

Dalším ženským archetypem je Velká Matka [Magna Mater). V tomto archetypu se sluèují principy plodnosti a destruktivní síly. Kult plodnos­ti, nejvýraznìjší v neolitických kulturách, zosobòuje archetyp Velké Matky v nejrùznìjších bohyních plodnosti, které jsou spjaty s orgias­tickými obøady, uvolòujícími psychickou energii, vázanou na tento arche­typ. Pøipomeòme si, že právì do neolitu umisuje Johann Jakob Bacho­fen matriarchát. Sjednocením plodnosti a síly vznikají náboženské pøedstavy regenerace, znovuoživení a vzkøíšení pøírody a èasu, jak si ji ukážeme na rituálech archaických kultur.

Archetyp moudrého starce (Senex) je personifikací klidné životní moudrosti a duchaplnosti. Teistická náboženství jej znají jako Dia, Appo-lóna, Jupitera, Ela, Jahveho, Marduka, Aššura, Odina nebo jiné nejvyšší božstvo mužského rodu. Jeho symbolem je nebe, harmonický, racionální øád „vyšších' duchovních hodnot a intelektuálních výkonù. Johann Jakob Bachofen jej uèinil vládcem chalkolitického nebo pasteveckého patriarchátu a staví jej jako mužskou „apollónskou' složku proti spon­tánní, vitální, ženské složce „dionýské'. V rùzných kulturách vystupuje Senex jako Uèitel, Filosof, Král, Mudrc nebo Guru.

Ústøedním tématem Jungovy analytické psychologie je tzv. proces individuace, související s vývojem individuální osobnosti, ale i lidské kultury. Carl Gustav Jung zdùrazòuje úlohu archetypu animy, sloužící jako prostøedník mezi ego a Selbst. Archetypální obraz animy, projevující se ve všech formách psychických manifestací, se v rámci procesu indi­viduace promìòuje. Její jednotlivá stádia odrážejí míru individuální zra­losti jedince nebo kolektivní psychické vyspìlosti kultury èi civilizace. První stádium animy je pro pøíslušníka západní spoleènosti nejsrozumi­telnìjší v podobì biblické Evy, symbolizující èistì sexuálnì instinktivní a biologické potøeby. Druhé stádium je završeno napøíklad v postavì Heleny z Goethova Fausta, která ztìlesòuje romantickou a výraznì este­tickou stránku sexuálních vztahù. Tøetí stádium je podle Junga dosaže­no v postavì Panny Marie, osobnosti vzbuzující lásku duchovní povahy. Proces vývoje animy je završen ètvrtým stádiem, symbolizovaným èis­tou Moudrostí [Sapientia]. Záblesk výrazu této animy vidí Carl Gustav Jung v úsmìvu Mony Lisy. Lidský jedinec prochází nìkolika promìnami, bìhem kterých integruje do svého spoleèenského a osobního života jed­notlivé archetypy. Pokud je urèitý archetyp zanedbán, mùže to vést k vážným poruchám v duševním zdraví nebo v sociální integraci. V kul­tuøe pøírodních národù provázejí nejdùležitìjší údobí individuace tzv. rituály iniciace a pøechodu {rites du passage), studované zejména belgic­kým etnologem Arnoldem van Gennepem. Jejich pozùstatky se zachova­ly až do souèasné doby. Individuace je završena dosažením moudrosti, která odpovídá archetypu Selbst. Tento archetyp oznaèuje souhrn celé lidské osobnosti vèetnì vìdomého ega a nevìdomých archetypù. Harmo­nická osobnost, dosahující lidské dokonalosti, udržuje vìdomé i nevìdomé složky své psychiky v rovnováze. Archetypálním obrazem Selbst je ètveøice, božské dítì, mandala, náboženský kvadratický sym­bol známý z Indie a Tibetu. Na úrovni mýtického myšlení je celý proces individuace zachycen napøíklad v eposu o Gilgamešovi, Homérovì Odys­sey, Vergiliovì Aeneaidì nebo v Dantovì Božské komedii. Koncem tøicá­tých let se Carl Gustav Jung zabýval problematikou alchymie a dospìl k závìru, že jednotlivé alchymistické úkony pøedstavují symbolickou podobu individuace.

Carl Gustav Jung, konfrontovaný s nacismem, se domnívá, že pokud kultura nebo civilizace popøe existenci autonomních duchovních sil, repre­zentovaných archetypy, a rozhodne se tìmito silami buï disponovat, nebo je prohlásí za neexistující, hrozí fenomén tzv. psychické inflace. Èlovìk si pøisvojí psychickou energii, vázanou na archetypy, a pøisoudí je svému rozumu a vùli. Tento krizový spoleèenský jev mùže mít v dìjinách øadu podob. Carl Gustav Jung a jeho žáci považují psychickou inflaci za základ­ní atribut moderní doby. Pøedstava, že „èlovìk je mírou všech vìcí', že souèasná epocha pøedstavuje „vrchol' dosavadních lidských dìjin a „koneènou fázi osvobození èlovìka', je bezesporu podmínìna ztrátou schopnosti uznávat archetypy ze autonomní psychické síly, ke kterým musí být nalezen vhodný regulativní rituálnì - ideologický vztah.

Jungova analytická psychologie zaznamenala ohlas v religionistice, studiu náboženství. Carl Gustav Jung se na rozdíl od Sigmunda Freuda domníval, že „náboženský pud' èlovìka nelze pøevést na sexuální ener­gii libida. Symboly, vytváøené lidským nevìdomím, nejsou pouhými instrumenty sociální sféry, ale jsou zakotveny pøímo v biologické povaze Homo sapiens a v rámci procesu individuace procházejí obdobným onto­genetickým vývojem jako jiné orgány lidského tìla. Je to sama instink­tivní Pøíroda, která k nám promlouvá prostøednictvím zjevování archety­pálních obrazù, a pokud se nauèíme naslouchat jejímu symbolickému hlasu, získáme tím spolehlivého prùvodce (animu) životem.

Nìkteøí Jungovi stoupenci se snažili objasnit univerzalitu archetypù neurologickými argumenty. V tomto pojetí, které je pravdìpodobnì Carlu Gustavu Jungovi, který se sám prohlašoval za empirického vìdce, nejvìr­nìjší, pøedstavuje analytická psychologie zvláštní obdobu biologického determinismu. Jiní, mystiètìji orientovaní autoøi považují lidskou psyché a její archetypy za projev transcendentní duše neoplatonského typu. Freu­dova psychoanalýza a Jungova analytická psychologie se inspirují myšlen­kami romantismu, ale Sigmund Freud zároveò vychází z hodnot positivis­mu, scientismu a darwinismu. Carl Gustav Jung se od positivismu i scientismu spíše odvrací a navazuje na romantickou „filosofii pøírody'.

Mezi køesanskou veøejností vyvolal živou polemiku nìmecký teolog Eugen Drewermann, který se ve svých knihách (napøíklad Tiefenpsycho­logie und Exegese) snaží zakotvit katolickou dogmatiku v psychologic­kých úvahách inspirovaných silnì CG. Jungem. Problematiènost tohoto pokusu, v nìmž není Drewermann osamocen, „evangelizovat' Junga, pøípadnì z nìj uèinit „svatého Tomáše dvacátého století', spoèívá v Jun­govì neskrývané návaznosti na pozdnì antické a støedovìké heterodox­ní proudy køesanského myšlení a v jeho zamìøenosti na orientální a asij­ské mytologie a náboženství, relativizující vyžadovanou „univerzalitu køesanské zvìsti'. Gnostický aspekt Jungova díla je patrný i v jeho teologicky orientovaných spisech Aion z roku 1951 a Antwort auf Hiob (Odpovìï Jobovi) z roku 1952. Narození Ježíše Krista bylo podle Junga dùležitým mezníkem kolektivního procesu individuace civilizace východního Støedomoøí. Ve druhé studii podává Carl Gustav Jung osobi­tý výklad Starého a Nového Zákona. Ježíš Kristus, Syn Boží, pøišel na svìt a byl ukøižován jako urèitá „kompenzace' nebo vyrovnání „boží odpo­vìdnosti' za utrpení èlovìka, symbolizované pøíbìhem Joba. Lidské pojetí Boha dozrálo v rámci procesu individuace k jeho ztotožnìní s „bo­ží Moudrostí', Sofii, ženské obdobì Ducha Svatého, splývající s Marií. Z tohoto dùvodu oznaèil Jung pøijetí dogmatu o neposkvrnìném poèetí Panny Marie katolickou církví v roce 1950 za „nejdùležitìjší událost v dìjinách náboženství od reformace'.

Pøi studiu antické mytologie použil Jungovu teorii archetypù maïar­ský filolog a religionista Karel Kerényi (1897 -1973). Karel Kerényi pùso­bil na nìkolika maïarských univerzitách. Od roku 1943 žil ve Švýcarsku a pracoval v Jungovì Institutu pro hlubinnou psychologii. Jeho nejvý­znamnìjší práce, zabývající se archetypálním výzkumem mytologie, jsou Úvod do podstaty mytologie [Einfufrung in das Wesen der Mythologie) (1951) a Zacházení s božským [Umgang mit Gôttlichem) (1961).

Mezi prvoøadé žáky Carla Gustava Junga náleží dále napøíklad Erich Neumann, James Hillman, Joseph L. Henderson, Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé a Jolande Jacobi. Z èeských autorù, zabývajících se podnìtnì Jungovým dílem, je nutno zmínit zejména Hugo Širokého, Karla Plocka, Jungova pøekladatele a iniciátora Collegia Jungiana Brunense, a Rudolfa Starého, autora knih Potíže s hlubinnou psychologií (1990) a Medúsa v novìjší dobì kamenné (1994). Analytickou psychologií je inspirován i americký psycholog èeského pùvodu Stanislav Grof, který spoleènì s Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem založil tzv. transperso­nální psychologii.

Aèkoliv téze psychoanalytikù, že pod vrstvou vìdomého se nalézá konzistentní, inteligibilní struktura nevìdomého, byla vìtšinou pøijata v øadì sociálních oborù, vèetnì antropologie, zùstává vzájemný vztah mezi psychologií nevìdomí a souèasnou neurologií spíše konfrontaèní, jak o tom vypovídají napøíklad polemické výpady kritika koncepce nevì­domí, Jacquese Monoda.

Behaviorismus a neobehaviorismus

Zaèátkem 20. století vzniká ve Spojených státech amerických nový, positivisticky orientovaný psychologický smìr - behaviorismus, který se staví kriticky vùèi psychologii nevìdomí. Jeho zakladatelé, John Broa­dus Watson (1878 -1958) a Edward Lee Thorndike (1874 -1949), oznaèo­vali každý psychologický výrok, pøekraèující popis chování zkoumaného jedince, za nevìdecký. Koncepci nevìdomí považovali behavioristé za pozùstatek náboženského nebo metafyzického myšlení. Behavioristé odmítli pojem vìdomí a psychickou èinnost èlovìka ztotožnili s chová­ním, studovaným jako souhrn reakcí (R) na vnìjší stimuly (S).

Americký filosof a psycholog, pøedstavitel pragmatismu, George Her­bert Mead (1863 -1931), který mìl blízko k behaviorismu, chápal sociál­ní chování jako smìnu symbolických gest. Tento tzv. symbolický inter­akcionismus je pøedchùdcem koncepcí symbolické smìny Marcela Mausse a strukturalismu C. Lévi-Strausse.

Neobehaviorismus, reprezentovaný Clarkem Leonardem Hullem (1884 -1952), Edwardem Chace Tolmanem (1886 -1959) a Burrhusem Frederi­cem Skinnerem (1904), klade dùraz na mechanismus vlastního chování. Mezi dvojici stimul - reakce byl vložen tøetí èlen, organismus, zastupují­cí neurofyziologické procesy. V padesátých letech se ve Spojených stá­tech amerických vytvoøil projekt Fordovy nadace, nazvaný Individuální chování a lidské vztahy, který byl zamìøen na konstituci sjednocené vìdy o chování, integrující spoleèenské vìdy.

Kulturní a biologický determinismus

Od prvni poloviny dvacátého století probíhá zejména v rámci americké kulturní antropologie polemika mezi stoupenci biologického (genetic­kého) a kulturního determinismu. Obvykle se též hovoøí o kontroverzi nature vs. nurture. Jedná se o novodobou verzi tradièního sporu mezi racionalismem a empirismem o „vrozených idejích'.

Pøedstavitelé biologického determinismu [nativisté), dìdici raciona­lismu, vyzdvihují vliv dìdiènosti a vrozených vlastností na lidskou soci­ální a kulturní aktivitu. Zdùrazòují, že enkulturace, zahrnující socializa­ci a adaptaci jedince na urèitou kulturu, pøedstavuje pevnou souèást biologického procesu ontogeneze, který je podmínìn genetickým pro­gramem.

Téze biologického determinismu byly silnì kompromitovány pùso­bením nìkterých, zejména nìmeckých badatelù èinných pøed druhou svìtovou válkou, kteøí kladli pøíliš velký dùraz na vrozenost a nemìn­nost specifických vzorù chování a hodnotové orientace v rùzných kultu­rách. Tìžištì kvalitativních rozdílù mezi odlišnými kulturami bylo hle­dáno na pùdì biologie. Tento názor vyústil v eugeniku, pøedpokládající, že selekcí, sociální simulací pøírodního výbìru a pøizpùsobením prefe­rovanému kulturnímu vzoru lze „vyšlechtit' lidskou populaci.

Vìtšina zastáncù biologického determinismu má ale k podobné ideo­logické deformaci daleko. Za pøedstavitele biologického determinismu mùžeme považovat i Sigmunda Freuda a zejména Carla Gustava Junga. Francouzský strukturalistický etnolog Claude Lévi-Strauss nachází v bi­nárních opozicích základní princip, který lze identifikovat ve všech kul­turách a jenž pøedstavuje univerzální mentální výbavu èlovìka.

Øadu pøíznivcù má biologický determinismus v jazykovìdì. Náleží sem zejména Noam Chomsky a Derek Bickerton. Konvergence mezi antro­pologií a lingvistikou není náhodná. Ve 4. kapitole uvidíme, že proces post­natální adaptace na kulturu, ve které je jedinec vychováván, a vývoj pøi osvojování mateøského jazyka mají mnoho spoleèného. Americký jazyko­vìdec Joseph Greenbergse pokusil prokázat existenci vrozených lingvistic­kých „univerzálií', vyskytujících se ve všech jazycích svìta.

Významný americký neuropsycholog Jeny Fodor je autorem tzv. modulární teorie lidské mysli. Fodor pøedpokládá, že kognitivní aparát èlovìka se skládá ze série vysoce specializovaných, vzájemnì nezá­vislých a izolovaných vstupních modulù [input modules), které jsou integrovány hierarchicky nadøazeným centrálním procesorem [central processor). Existuje napøíklad zvláštní modul pro rozpoznávání tváøí, jiný pro analýzu hlasù nebo další pro vnímání hudby. Smyslové orgány transformují vjemy do neurálního kódu, který je podle druhu informace v nìm obsažené pøeveden do pøíslušného vstupního modulu, kde je ana­lyzován. Výsledky tohoto rozboru pøecházejí ke koneènému vyhodno­cení do centrálního procesoru, který je nemodulární povahy a má tedy pøístup k obsahu jakéhokoliv vstupního modulu a do pamìti. Pochodùm v centrálním procesoru øíkáme obvykle „myšlení'. Vstupní moduly, pøi­pomínající Kantovy apriorní kategorie, pøedstavují vrozené konstrikty lidského vnímání svìta. Vše, co víme o svìtì, získáváme jejich prostøed­nictvím.

Pøedstavitelé kulturního determinismu navazují na tradice empirismu, jehož angliètí pøedstavitelé, napøíklad John Locke a David Hume, pojí­mali lidské vìdomí jako èistý list papíru [tabula rasa), naplòovaný až bìhem života smyslovými daty. Dnešní kulturní deterministé zdùrazòu­jí, že kulturní vzory, hodnoty a spoleèenské normy si èlovìk osvojuje prostøednictvím výchovy a procesu uèení. Specifické lidské vlastnosti musíme chápat v kontextu urèité kultury a nikoliv jako pevnì geneticky zakotvené.

K zastáncùm kulturního determinismu patøili ve dvacátých letech zejména Franz Boas a jeho žáci, polemizující s rasisticky vyhroceným biologickým determinismem. Kulturní determinismus zaznamenal ohlas pøedevším mezi levicovì liberální americkou i evropskou veøejností, kte­rou pøitahovala relativizace každé „pøirozenosti'. Zdùrazòování urèující úlohy sociální a kulturní sféry pøi vytváøení lidské osobnosti není vždy imunní vùèi pokušení sociálního inženýrství a manipulace. Významný impuls na podporu kulturního determinismu pøišel ze strany neurologù, zabývajících se vytváøením tzv. neuronových sítí, simulujících funkce lidského mozku. Nìkteøí vìdci, studující rozsáhlá neuronová propojení lidského neocortexu, ustanovili svébytný myšlenkový smìr nazývaný konekcionismus (connectionism). Ústøední tezí badatelù, mezi nimiž vyniká napøíklad Jean-Pierre Changeaux, autor knihy s pøíznaèným ná­zvem L'homme neuronal {Neuronový èlovìk, 1983), nebo Patricia Churchland, je, že mentální operace zahrnující uèení a poznání nejsou podmínìny hypotetickými „vrozenými kvalitami' mozku, ale vzájem­ným spojováním a komunikací skupin neuronù, které odrážejí získanou smyslovou zkušenost. Univerzalita kognitivních a lingvistických katego­rií, tvarujících náš obraz svìta, nevyplývá podle této školy z geneticky daných dispozic, ale èistì ze statistického zpracování empirických dat lidským neocortexem.

Konekcionisté navazují na starší teorie kanadského neurologa Donal­da Hebba nebo Karla Lashleye. Konstrukce neuronových sítí, iniciovaná zejména Francisem Crickem, zaznamenala znaèný rozvoj. Dvousvazkový sborník nazvaný Parallel Distributed Processing (1986), shrnující dosa­vadní výsledky oboru, na jehož pøípravì se podíleli „klasikové' konekcio­nismu J.L. McClelland a D.E. Rumelhart, vzbudil velký zájem v øadì pøírovìdeckých i humanitních disciplín. Francis Crick nedávno zchladil optimismus stoupencù neuronových sítí poukazem na samoúèelnost nìkterých pøístupù této školy, èasto pøíliš abstrahující od èinnosti sku­teèného mozku.

Nositel Nobelovy ceny za objevy v imunologii z roku 1972, Gerald M. Edelman, se pokusil pøevést synchronní neuronové analýzy mozkových funkcí do diachronní darwinistické perspektivy. Gerald Edelman pøedlo­žil v nìkolika knihách - Neural Darwinism (1987), The Remembered Pre­sent: A Biological Theory of Consciousness (1989) a Bright Air, Brilliant Fire: On the Matter of the Mind (1993) -tzv. teorii pøírodního výbìru neu­ronových skupin (Theory of Neuronal Group Selection). Bìhem postna­tálního vývoje neocortexu dochází v rámci pøírodnímu výbìru k prosa­zení takových neuronových propojení a sítí, jejichž model vnìjší reality je výhodnìjší pro pøežití organismu než jiné. Pro adaptabilitu jedince je klíèová plasticita neuronových spojení, umožòující vytváøení širokého spektra vzájemnì konkurenèních obrazù pøírodního prostøedí. Podle Edelmana poskytují nervové buòky neocortexu ideální prostøedí „èisté­ho listu papíru' k zaznamenání rùzných vizí reality pocházejících ze smyslové zkušenosti. Z nich pak dominuje z hlediska adaptivní strategie nejvýhodnìjší verze. Gerald Edelman zmírnil svùj radikálnì empiristic­ký pøístup pøiznáním existence tzv. „hodnotám'. Tyto vrozené kvality mozku „váží' a upøednostòují urèité neuronové konstrukce svìta pøed jinými na základì pøedcházející evoluèní zkušenosti druhu. Jedná se o jistou obdobu tzv. epigenetických pravidel, postulovaných Edwardem Wilsonem.

S rozvojem teorie neuronových sítí nepøímo souvisí i renesance tzv. neoteniové {embryonální) teorie pùvodu èlovìka. Již nìmecký filosof Arthur Schopenhauer zdùraznil zásadní nepøizpùsobenost a bezbrannost èlovìka vùèi pøírodnímu prostøedí, kterými se liší od zvíøat. Tuto myš­lenku vyzvedli v meziváleèném údobí antropologiètí filosofové Max Scheller, autor spisu Die Stellung des Menschen im Kosmos {Místo èlovì­ka ve vesmíru, 1928), a Arnold Gehlen, který je znám svou knihou Der Mensch, seine Natur und seine Stellung in der Welt (Èlovìk, jeho povaha a místo ve svìtì, 1940).

Ve dvacátých letech napsal holandský antropolog J. Bolk, že specific­ké vlastnosti Homo sapiens, pøedevším znaèná kapacita mozku a rozvoj centrální nervové soustavy, lze objasnit prodloužením postnatálního vývoje a zachováním nìkterých juvenilních a ranì embryonálních rysù i v dospìlém vìku jedince. Srovnávací primatologie ukázala, že zatímco u šimpanze je postnatální rùst mozku ukonèen bìhem druhého roku života, u lidí se centrální nervová soustava vyvíjí až do pøibližnì dvacáté­ho roku života. Dospìlí lidé jsou z anatomického hlediska podobnìjší mladším než starším lidoopùm. Èlovìk se podle neoteniové teorie rodí jako „živé embryo' a tato skuteènost vedla k jeho „otevøenosti' vùèi svì­tu a ke vzniku lidské kultury. Bolkùv pohled na povahu Homo sapiens podpoøil i freudista Géza Roheim.

V sedmdesátých letech našeho století aktualizoval neoteniovou teorii známý americký biolog a paleontolog Stephen J. Gould. Podle nìkterých badatelù umožnil neoteniový mechanismus vysokou plasticitu neurono­vých sítí v lidském mozku a podmínil tak pozoruhodnou pøizpùsobivost (adaptabilitu) èlovìka k životu v nejrozmanitìjších ekosystémech. Velká variabilita kulturnì zakotvených návykù a dovedností, zahrnujících ritu­ály, jazyky, technologii, sociální a pøíbuzenské systémy, vdìèí za svùj vznik dynamické souhøe mezi pøírodním prostøedím a pružnými kogni­tivními schopnostmi èlovìka.

Margaret Meadová a kulturní determinismus

Za jednoho z pøedních amerických antropologù 20. století je považo­vána Margaret Meadová (1901 - 1978], která pøevzala Boasùv kulturní determinismus a snažila se terénními výzkumy tuto tezi jednoznaènì prokázat.

Margaret Meadová se narodila ve Filadelfii. Pod vlivem Franze Boase se Meadová po dokonèení studia psychologie v roce 1923 orientuje na antropologii. O dva roky pozdìji získává stipendium National Research Council, které ji umožnilo odcestovat na tichomoøské ostrovy, kde se Meadová zabývala studiem domorodých kultur Polynésie a Melanésie.

Hlavním tématem Margaret Meadové byla velká promìnlivost psycho­logických typù v rùzných kulturách, pøedmìtem výzkumu pak proble­matika dospívání jedince a role a postavení žen. Své poznatky z Ticho­moøí shrnula Margaret Meadová nejdøíve ve studiích Dospívaní na Samoy (Coming of Age in Samoa] z roku 1928 a Rùst na Nové Guineji [Growing Up in New Guinea), vydané v roce 1930. Zejména první ze zmínìných knih mìla díky vìdeckým kvalitám, literárnímu jazyku a až rousseauv­skému zaujetí pro pøírodní národy velký ohlas mezi americkými inte­lektuály. Margaret Meadová konstatovala, že závìreèné údobí dospívání - adolescence má u domorodcù na Samoy povahu relativnì klidného životního stádia, bez projevù sexuální frustrace a stresu, které s adoles­cencí spojuje západní kultura. Toto zjištìní poskytlo významný argu­ment ve prospìch kulturního determinismu.

Vroce 1935 uveøejnila Margaret Meadová v knize Sex a temperament ve tøech primitivních spoleènostech (Sex and Temperament in Three Primitive Societies] analýzu kulturní podmínìnosti mužské a ženské role ve spoleènosti, založenou na poznatcích z Nové Guineje. Meadová se zamìøila na kmen Arapešù, obývající horské oblasti. Pøíslušníci kmene jsou vychováváni podle kulturního vzoru, který nerozlišuje psychiku muže a ženy a preferuje vlastnosti v západní kultuøe považované za žen­ské, napøíklad poddajnost, mírnost a citovost. Pravým opakem Arapašù je kanibalský kmen lovcù lebek Mundrugumor, vychovávající muže i ženy k agresivitì, bojovnosti a soutìživosti, tedy hodnotám, které Evro­pan pokládá za mužské. Kmen Èampuli rozeznává ženskou i mužskou úlohu, ale z pohledu naší civilizace je pøevrací. Ženy se vìnují lovu, prá­ci na poli a vystupují energicky a dominantnì, zatímco muži, považo­vaní za slabší pohlaví, se zabývají ruèními pracemi, jsou mírní, nesa­mostatní a upovídaní. Uspoøádání tohoto spoleèenství pøipomíná klasické pojetí matriarchátu, které na základì øecké mytologie rekon­struoval J.J. Bachofen.

Vknize Mužství a ženství [Male and Female], publikované v roce 1949, Margaret Meadová vysvìtluje vztah sexuality a kultury.

Po druhé svìtové válce se Meadová vìnuje aplikované antropologii, spo­lupracuje s UNESCO a øídí antropologický výzkum Kolumbijské univer­zity. Širokou proslulost díla Margaret Meadová, která ponìkud pøesáhla i její skuteèný vìdecký význam, lze vysvìtlit nejen popularizaèním a organizaèním nadáním a jistou nonkonformností této badatelky, ale i spoleèenskými souvislostmi. Ve tøicátých letech, v dobì hospodáøské deprese, byla ve Spojených státech amerických poprvé veøejnì diskutová­na problematika rozpadu rodin, rozvodù, mezigeneraèních konfliktù, kri­ze vztahu mezi pohlavími, kontroly porodnosti a feminismu. Témata zpra­covávaná Margaret Meadovou vrhala na tyto otázky nové, exotické svìtlo. Bouølivá šedesátá léta celou diskusi ještì prohloubila a aktualizovala.

Ostré kritice podrobil výzkumy, které Meadová provádìla na Samoy, ve studii Margaret Meadová a Samoa: Zrození a zánik antropologického mýtu [Margaret Mead and Samoa: The Making and Unmaking of an Anthropological Myth) (1983) Derek Freeman. Freeman strávil na Samoy šest let a je považován za nejvìtšího znalce samojské kultury. Tento australský antropolog tvrdí, že nezkušenost a urèitá metodologická pøed­pojatost, zdìdìná od Franze Boase, zpùsobily, že Margaret Meadová podává o samojské spoleènosti deformovaný, idealizující obraz. Nìkteøí odborníci, napøíklad americký antropolog práva èeského pùvodu Leo­pold Pospíšil, skepsi vùèi vìdecké hodnotì díla M. Meadové sdílejí, jiní ji odmítají.

Sociobiologie a biologický determinismus

Zakladatelé americké kulturní antropologie odmítali vliv genù na behaviorální mechanismy èlovìka a drželi se kulturního determinismu. Tichomoøské studie Margaret Meadové mìly potvrdit stanovisko jejích amerických profesorù. Nìkolik desetiletí se zdálo, že spor kulturního a biologického determinismu je definitivnì uzavøen. Vìtšina antropolo­gù uznávala rozhodující podíl kultury na formování osobnosti èlovìka, i když mnozí z nich nevyluèovali ani omezený vliv biologických, gene­tických faktorù. Obrat pøinesl bouølivý rozvoj pøírodních vìd. V šedesá­tých letech aktualizovali evoluèní biologové tézi, se kterou vystoupili R.A. Fischer, S. Wrighta J.B.S. Haldaneve tøicátých letech, podle níž základní mechanismus darwinistického pøírodního výbìru se odehrává na úrovni genù. Souèasnì soudili, že vìtšina genotypových variací uvnitø populace, mezi kterými probíhá kompetice, nevzniká genovou mutací, ale rekom­binací genù. Biolog Richard Dawkins tvrdí, že každý gen se snaží maxi­málnì rozšíøit kopie své DNA. Živé organismy podle této hypotézy pøed­stavují pouhé mechanismy pøenosu DNA a jejich morfologie, fyziologie i chování jsou uzpùsobeny strategii genù. Každý jedinec, poslušný geno­vé strategie, usiluje pøedat následující generaci maximum svých genù. Tato pøedstava je v literatuøe známá jako Dawkinsova teorie sobeckého genu {Selfish Gene Theory). Dalším dùležitým termínem evoluèní biolo­gie je altruismus, oznaèující chování, pøí kterém jedinec omezí šíøení vlastních genù ve prospìch jiného jedince. Moderní biologie ukázala, že altruismus se projevuje tím výraznìji, èím jsou oba jedinci pøíbuzensky bližší a èím více mají spoleèných genù. Jedinec proto i prostøednictvím svého altruismu šíøí kopie vlastních genù [inclusive fitness). Altruismus se nevyluèuje s Dawkinsovým redukcionistickým pojetím „sobecké' genové strategie.

V roce 1975 vydal Edward O. Wilson, entomolog, pùsobící na Harvard­ské univerzitì, knihu Sociobiologie: nová syntéza [Sociobiology: The New Synthesis). Tato publikace je považována za základní dílo nového vìdním oboru - sociobiologie. O tøi roky pozdìji se objevuje další Wilso­nova kniha O lidské pøirozenosti [On Human Nature), ve které své téze obšírnìji rozvádí. Edward O. Wilson se snaží dokázat, že geny dominat­ním zpùsobem ovlivòují lidské sociální a kulturní chování. Sociobiolo­gie znamená radikální odklon od kulturního determinismu a oživení determinismu biologického.

Pro objasnìní problematiky vztahu mezi biologickým a kulturním determinismem se Edward O. Wilson vydává na pùdu science-fiction. Zavádí ètenáøe do daleké galaxie, obývané dvìma druhy inteligentních bytostí. První se nazývají Eidyloni a druzí Xenidrini. Eidyloni, jejichž oznaèení je odvozeno od øeckého výrazu pro „zruèné', jsou tvorové, je­jichž chování je úplnì ovládáno geny, zatímco u Xenidrinù (od øeckého slova pro „cizince') hraje dominantní úlohu kultura. Eidylonská spoleè­nost je monotónní, Eidyloni znají pouze jeden politický a hospodáøský systém a jejich umìní, rituály, náboženské pøedstavy a ostatní prvky kulturního života jsou odvoditelné od jediného systému pravidel, pevnì zakódovaného v genech. Eidyloni se mohou nauèit pouze jednu vìc z každé kulturní kategorie: jediný jazyk, jediný mýtus o stvoøení svìta nebo jediný typ hudby. Naproti tomu Xenidrini se rodí s myslí jako nepo­psaným listem papíru. Veškeré formy jejich spoleèenského a kulturního života jsou vytváøeny kulturou, v níž vyrùstají a jejíž pravidla si musí osvojit. Z toho vyplývá obrovská rozmanitost spoleèenských a ekonomic­kých systémù, jazykù, náboženství a rituálù v xenidrinské civilizaci. Žádná univerzální zákonitosti zde neexistují, v každé kultuøe mohou platit zcela odlišná pravidla. Vše se Xenidrini musí nauèit, nic pro nì není „pøirozené'.

Vidíme, že Edward O. Wilson není stoupencem striktního biologické­ho determinismu, protože si je vìdom skuteènosti, že lidské kultury jsou rozmanitìjší, než je tomu v pøípadì imaginárních Eidylonù. Pøesto se zakladatel sociobiologie domnívá, že èlovìk má blíže k Eidylonùm než ke Xenidrinùm. Toto tvrzení musí být podloženo dùkazy. Edward O. Wil­son a jeho stoupenci se proto pokusili nalézt kulturní fenomény, spoleè­né veškerému lidstvu, jakési „univerzálie' lidské kultury, podmínìné geneticky, které vytváøejí základní pravidla sociálního života svìtových kultur.

Genetické kontrole podle Wilsona podléhá lidská mimika. Když an­tropologové ukázali domorodcùm z Nové Guineje fotografie Amerièanù, jejichž tváøe odrážely hnìv, strach, radost nebo pøekvapení, domorodci byli schopni ve všech pøípadech zobrazené pocity identifikovat. Existuje vzácná choroba mozku zvaná prosognathia, pøi které pacient není scho­pen rozeznávat lidské bytosti podle oblièejù, aèkoliv jiné vizuální funkce centrální nervové soustavy nejsou porušeny. Jiný pøíklad je z oblasti vnímání barev. Viditelné svìtlo je tvoøeno kontinuálním spektrem. An­tropologický výzkum ale ukázal, že všechny lidské kultury znají soubor diskrétních barev a že ústøední místo v nìm zaujímají ètyøi základní bar­vy - èervená, žlutá, zelená a modrá. Stoupenci sociobiologie proto tvrdí, že lidská percepce barev je geneticky regulována.

Za jednu z nejdùležitìjších „univerzálií' lidské kultury pokládá Edward O. Wilson zákaz incestu. Nìkteøí vìdci, napøíklad Sigmund Freud nebo Bronislaw Malinowski, se domnívají, že prohibice incestu je kulturní vynález, Claude Lévi-Strauss a Leslie White považují toto restrik­tivní pravidlo za projev evoluèního pøechodu mezi zvíøetem a èlovìkem. Edward O. Wilson hájí názor, že pravidlo zabraòující incestu je podmí­nìno geneticky, a poukazuje na skuteènost, že obdobný zákaz existuje u øady živoèišných druhù. Protože køížení mezi pøíbuznými jedinci vede k nárùstu vrozených poruch, je v zájmu druhu možnosti incestu eli­minovat. Svá tvrzení Wilson opírá o rozsáhlé antropologické výzkumy v izraelských kibucích. Dìti židovských kolonistù byly vychovávány kolektivisticky a endogamní manželství uvnitø spoleèenství kibucu byla upøednostòována pøed exogamií. Pøesto mládež podvìdomì dávala pøed­nost manželství s partnerem, který nebyl èlenem komunity. Podle jedné studie z 2 769 manželství v izraelských osadách nebylo ani jedno uzavøe­no mezi mužem a ženou, kteøí vyrùstali spoleènì. Z této skuteènosti Edward Wilson vyvozuje, že existují hlubší pravidla, øídící sociální život, než jsou pravidla nauèitelná v kulturním prostøedí. Tato pravidla nazývá epigenetická a konstatuje, že jsou zakotvena v genotypu, vytvoøeném v prùbìhu evoluce. Lidské kulturní tradice a instituce upøednostòují takové formy spoleèenského života, které respektují epigenetická pravid­la. E. O. Wilson a C.J. Lumsden v knize Geny, Vìdomí a Kultura: Proces Koevoluce {Genes, Mind and Culture: The Coevolutionary Process) z ro­ku 1981 vypracovali matematický model evoluce, demonstrující, jak geny ovládají nervové struktury a odpovídající hormonální systémy, které dik­tují urèité zpùsoby myšlení a chování našeho druhu.

Sociobiologie, propagovaná v knihách E.O. Wilsona, vzbudila širokou pozornost v odborných i laických kruzích. Mnozí intelektuálové ji pova­žují za nauku, která pøeklene rozdíly mezi humanitními a pøírodními vìdami a ukonèí jejich vzájemnou izolaci. Nejvýznamnìjší sociobiolo­gické skupiny vìdcù se soustøedily na univerzitách v Harvardu, Michiga­nu a Washingtonu. V Evropì byla v osmdesátých letech založena Evrop­ská sociobiologická spoleènost, v jejímž èele stojí holandský antropolog Jan Wind. Sociobiologie se setkala i s kritikou. Americký antropolog Marshall Sahlins oznaèuje sociobiologii za kult a „žurnalistickou' vìdu. Marvin Harris nepopírá význam epigenetických pravidel pro evoluci fo­silních pøedkù èlovìka, ale zdùrazòuje, že pøinejmenším od neolitické revoluce pøed 10 000 lety probíhá vývoj lidské kultury a civilizace tak bouølivì, že se vymyká kontrole genù. Marvin Harris dále tvrdí, že lidská kultura je pøíliš složitá, než aby bylo možno ji vysvìtlit redukcí na nì­kolik epigenetických pravidel. Edward O. Wilson byl napadán i z mimovìdeckých pozic. Jeho veøejné pøednášky byly rušeny výkøiky „nacista!' nebo „rasista!' jako reminiscence na pøedváleèný biologický determinismus, který pøedznamenal rasistickou eugeniku. E.O. Wilson sám dodal odpùrcùm potøebný arzenál. V knize Prometheùv oheò [Pro­methean Fire) z roku 1983 se netají sympatiemi k sociálnímu inženýrství, které by vìdeckými metodami potlaèovalo agresivitu nebo xenofobii a ji­ná epigenetická pravidla údajnì pøežívající z doby kamenné.