AGATHA CHRISTIE

Po pohøbu

Jamesovi

se vzpomínkou na šastné dny v Abney

První kapitola

I.

Starý Lanscombe se ztìžka vlekl z místnosti do místnosti a vytahoval rolety. Obèas vykoukl pøimhouøenýma, zaslzenýma oèima z okna.

Za chvíli se všichni vrátí z pohøbu. Zaèal se šourat o nìco rychleji; oken tu bylo hodnì.

Enderby Hall byl veliký viktoriánský dùm postavený v gotickém stylu. V každém pokoji visely závìsy z tìžkého vybledlého brokátu nebo sametu. V zeleném salonu pohlédl starý komorník na portrét zavìšený nad krbem: starý Cornelius Abernethie, který nechal Enderby Hall postavit. Hnìdá bradka Cornelia Abernethieho trèela bojovnì dopøedu, jeho ruka spoèívala na globusu — tìžko øíct, zda na pøání portrétovaného, nebo jako souèást symbolického zámìru malíøe.

Starý Lanscombe si vždycky myslel, že tenhle pán vypadá náramnì rozkazovaènì, a byl rád, že ho osobnì nikdy nepoznal. Jeho pán byl pan Richard. Dobrý pán to byl, pan Richard. A umøel tak najednou, z nièeho nic, i když doktor k nìmu samozøejmì už nìjakou dobu chodil. Ne, pán se nikdy nevzpamatoval z té rány, ze smrti mladého pana Mortimera. Staøec potøásl hlavou a spìchal spojovacími dveømi do bílého budoáru. Strašné to bylo, strašné, skuteèná katastrofa. Takový skvìlý a èestný mladý pán, takový silný a zdravý. Koho by napadlo, že by se mu mohlo nìco takového stát? Tohle se nemìlo pøihodit, ne, nemìlo. A pana Gordona zabili ve válce. Jedno za druhým. Tak to dnes chodí. Na pána to všechno bylo moc. Ale ještì pøed týdnem se zdál docela ve své kùži.

Tøetí roleta v bílém budoáru se ne a ne zvednout tak, jak by mìla. Povyjela kousek a zasekla se. Pružiny byly slabé — v tom to bylo — rolety byly už hroznì staré, jako všechno v tomhle domì. A dnes už tyhle staré vìci nikdo neopraví. Je to moc staromódní, øeknou vám, a budou vrtìt hlavou tím svým hloupì povýšeným zpùsobem —jako by takové staré vìci nebyly mnohem lepší než nové! On by jim o tom mohl povídat! Polovina z tìch nových vìcí není než bezcenná tretka — rozpadne se èlovìku v rukou. Materiály nestojí za mnoho a zpracování jakbysmet. Ano, on by jim o tom mohl nìco povídat.

S tou roletou nic nenadìlá, dokud si nedojde pro schùdky. V poslední dobì na nì nelezl rád, toèila se mu z toho hlava. Ne, tu roletu bude teï muset nechat. Nezáleží na tom, bílý budoár není obrácený do prùèelí domu, takže až se budou auta vracet z pohøbu, nebude vidìt — a stejnì se teï už moc nepoužívá. Tohle býval pokoj paní, a paní už Enderby dlouho nemìlo. Vìèná škoda, že se mladý pan Mortimer neoženil. Poøád jezdil do Norska rybaøit a do Skotska støílet a do Švýcarska na ty zimní sporty, místo aby si vzal nìjakou milou mladou dámu a usadil se doma a aby po domì zase bìhaly dìti. Už je to dávno, co byly v domì nìjaké dìti.

A Lanscombeova mysl se zatoulala do tìch dávných èasù, které mìl tak jasnì a zøetelnì pøed oèima — mnohem jasnìji než posledních øeknìme dvacet rokù; ty byly zmatené a nezøetelné a on by býval pøi nejlepší vùli nedokázal øíct, kdo pøišel a kdo odešel a jak kdo z nich vlastnì vypadal. Ale staré èasy si pamatoval víc než dobøe.

Pan Richard býval pro své mladší bratry a sestry spíš jako otec. Ètyøiadvacet mu bylo, když jeho otec zemøel, a on po nìm hned pøevzal všechny obchody, chodil do práce každý den pøesnì jako hodinky a v domácnosti všechno klapalo a na nièem se nešetøilo. Býval to šastný dùm, když v nìm vyrùstali všichni ti mladí pánové a mladé dámy. Obèas se samozøejmì pohádali a poprali a guvernantky to nemìly lehké! Ušlápnuté chudinky, takové guvernantky, Lanscombe jimi vždycky pohrdal. A mladé dámy byly hodnì kurážné. Zvl᚝ sleèna Geraldine. A taky sleèna Cora, i když ta byla mnohem mladší. A teï je pan Leo mrtvý a sleèna Laura už taky není. A pan Timothy je chudák takový invalida. A sleèna Geraldine umøela nìkde v cizinì. A pana Gordona zabili ve válce. I když byl pan Richard nejstarší, nakonec mìl z nich ze všech nejtužší koøínek. Pøežil je všechny — vlastnì ne tak docela, protože pan Timothy ještì žije a taky malá sleèna Cora, co si vzala toho divného umìlce. Pìtadvacet let to je, co ji vidìl naposledy, a tenkrát to byla docela mladá dívka, když utekla s tím chlapíkem, a teï by ji byl málem nepoznal, jak zesílila — a tak rozevlátì se oblékala! Francouz byl ten její manžel, nebo skoro Francouz — a vzít si nìkoho z nich, to nikdy nedìlá dobrotu. Ale sleèna Cora byla vždycky trochu — prosáèek by tomu asi øekli ve vesnici. V každé rodinì je nìkdo takový.

Ona si na nìj vzpomnìla dobøe. „Tohle je pøece Lanscombe!“ prohlásila a vypadalo to, že ho ráda vidí. Ano, tenkrát za starých èasù ho všichni mívali rádi, a když tu byli hosté na veèeøi, vždycky se pøiplížili do špižírny a on jim dával želé a dortíky, když je donesli zpátky z jídelny. Všichni znali starého Lanscombea, ale dnes už si na nìj skoro nikdo nevzpomene. Jenom ti mladší, jejichž jména poøád nemùže udržet v pamìti a kteøí o nìm vìdí jen to, že je tu komorníkem už velice dlouho. Spousta cizích lidí, pomyslel si, když pøijeli na pohøeb — a podivných cizích lidí!

Manželka pana Lea ne — ta je jiná. Ona a pan Leo sem tu a tam jezdili od té doby, co se pan Leo oženil. Byla to milá dáma, jeho paní — opravdová dáma. Nosila slušné šaty a hezky se èesala a vypadala na to, co byla. A pán ji mìl vždycky rád. Škoda že s panem Leem nikdy nemìli dìti…

Lanscombe se probral; jak si to pøedstavuje, stát tady a snít o starých èasech, když má ještì tolik práce? V pøízemí byly už všechny rolety vytažené a nahoru do ložnic poslal Janet. On a Janet a kuchaøka navštívili bohoslužbu v kostele, ale místo aby jeli do krematoria, vrátili se do domu, aby vytáhli rolety a pøipravili obìd. Samozøejmì to musel být studený obìd. Šunka a kuøe a uzený jazyk a salát. A pak studený citrónový nákyp a jablkový koláè. Nejdøív horká polévka — což mu pøipomnìlo, že by mìl jít a pøesvìdèit se, že ji Marjorie má popravenou k podávání, protože se teï už musí každou chvilku z pohøbu vrátit.

Lanscombe se dal šouravým klusem pøes místnost. Nepøítomným a nezúèastnìným pohledem pøelétl portrét nad zdejším krbem — protìjšek portrétu ze zeleného salonu. Byl to hezký obraz bílého saténu a perel. Lidská bytost, kolem níž bylo toto všechno navìšeno a pøipnuto, nebyla zdaleka tak impozantní. Pokorné rysy, našpulená pusa, pìšinka uprostøed hlavy. Žena skromná a nenároèná. Jediná vìc, která na paní Abernethieové nejstarší stála za pozornost, bylo její jméno — Coralie.

Víc než šedesát let od svého vzniku si náplasti na kuøí oka Coral a ostatní pøípravky na nohy používající tutéž znaèku stále držely svou pozici. Jestli na náplastech Coral bylo kdy nìco výjimeèného, nikdo netušil — ale veøejnosti se zalíbily. Právì náplasti Coral byly základem, na nichž stál tento novogotický palác, obrovská zahrada i peníze, z nichž se vyplácel slušný pøíjem sedmi synùm a dcerám a které umožnily Richardu Abernethiemu zemøít pøed tøemi dny jako velmi bohatý èlovìk.

II.

Lanscombe nahlédl do kuchynì s varovnou poznámkou, ale Marjorie, kuchaøka, se na nìj utrhla. Marjorie byla mladá, teprve sedmadvacet, a Lanscombea neustále dráždila, protože byla na hony vzdálená jeho pøedstavì o tom, jak má správná kuchaøka vypadat. Žádná dùstojnost, žádný respekt k jeho, Lanscombeovì postavení. Èasto mluvila o domì jako o „tomhle starém mauzoleu“ a stìžovala si, jak je kuchynì, umývárna a špižírna obrovská a že „všechno to obejít je výlet na celý den“. Byla na Enderby dva roky a zùstávala tu pøedevším proto, že dostávala dobrý plat, a pak také proto, že pan Abernethie umìl doopravdy ocenit její kuchaøské umìní. Vaøila velmi dobøe. Janet, jež stála u kuchyòského stolu a osvìžovala se šálkem kávy, byla postarší pokojská, která i pøes to, že se s Lanscombem èasto s potìšením jedovatì pohádala, byla obvykle jeho spojenkyní proti mladší generaci reprezentované Marjorií. Ètvrtou osobou v kuchyni byla paní Jacksová, která chodila „zvenèí“ pomáhat, když to bylo potøeba, a která si velice užívala pohøeb.

„Krásné to mìl,“ øekla, decentnì popotáhla a dolila svùj šálek. „Devatenáct aut a kostel plný, a kanovník podle mì sloužil mši moc hezky. A poèasí se také vydaøilo. Chudák pan Abernethie, takových jako on už na svìtì moc není. Každý si ho vážil.“

Na pøíjezdové cestì se ozval klakson a bylo slyšet pøijíždìjící auto. Paní Jacksová odložila šálek a zvolala: „Už jsou tady.“

Marjorie zapálila plyn pod velkým hrncem krémové kuøecí polévky. Velký kuchyòský sporák z viktoriánských dob stál chladný a nepoužívaný, jako oltáø starých èasù.

Auta pojíždìla jedno po druhém a lidé v èerných šatech, kteøí z nich vystupovali, pøecházeli ponìkud nejistì pøes halu do velkého zeleného salonu. V mohutném ocelovém krbu hoøel oheò jako ústupek prvním chladným podzimním dnùm. Mìl ovšem i jiný úèel — zahnat další chlad pocházející z pohøbu samého.

Do místnosti vešel Lanscombe se støíbrným tácem a zaèal nabízet sklenièky sherry.

Pan Entwhistle, jeden z hlavních partnerù staré a vážené firmy Bollard, Entwhistle, Entwhistle a Bollard, stál zády ke krbu a ohøíval se. Pøijal sklenièku sherry a rozhlížel se po spoleènosti bystrým zrakem právníka. Ne všechny osobnì znal a byl tedy nucen si je takøíkajíc zaøadit. Pøedstavování pøed odjezdem na pohøeb se odbývalo zbìžnì a tlumenými hlasy.

Pan Entwhistle si nejdøív prohlédl starého Lanscombea a pomyslel si: Už se celý tøese, ten staøeèek — nedivil bych se, kdyby mu táhlo na devadesátku. No, dostane hezkou roèní rentu. On se nemá èeho bát. Vìrná duše. Takovéhle starosvìtské služebnictvo už se dnes nevidí. Jen pomocnice v domácnosti a paní k dìtem. Bùh nám všem pomáhej! Smutný svìt. Možná je jen dobøe, že chudák Richard odešel pøedèasnì. Nemìl už moc pro co žít.

Pro pana Entwhistlea, kterému bylo sedmdesát dva, byla smrt Richarda Abernethieho v osmašedesáti letech rozhodnì pøedèasná. Pan Entwhistle se vzdal aktivní èinnosti pøed dvìma lety, ale jako vykonavatel poslední vùle Richarda Abernethieho a také z úcty ke svému nejstaršímu klientovi, který byl také jeho osobním pøítelem, cestu na sever podnikl.

V duchu si probíral jednotlivé odkazy v závìti a pøitom hodnotil rodinu.

Leovu manželku Helen znal samozøejmì dobøe. Okouzlující žena, kterou mìl rád a které si vážil. Stála teï u jednoho okna a on na ní spoèinul oceòujícím pohledem. Èerná jí slušela. Udržela si pìknou postavu. Mìl rád její jasné rysy, linii hustých šedých vlasù sèesaných dozadu ze spánkù i oèi, které kdysi pøirovnávali k chrpám a které byly dosud živì modré.

Kolik teï vlastnì Helen bylo? Tak jednapadesát, dvaapadesát. Zvláštní, že se po Leovì smrti nevdala znovu. Atraktivní žena. Ale oni si bývali navzájem velice oddaní, tihle dva.

Pøejel pohledem k Timothyho manželce. Tu nikdy pøíliš dobøe neznal. Èerná jí neslušela — lépe vypadala v zemitém tvídu. Mohutná, rozumná a schopnì vyhlížející žena. Vždycky byla Timothymu dobrou oddanou manželkou. Peèovala o jeho zdraví, skákala kolem nìj — možná až trochu moc. Co vlastnì Timothymu doopravdy je? Hypochondr je to, nic víc, tušil pan Entwhistle. Richard Abernethie to tušil také. „Samozøejmì, jako chlapec býval slabý na prsa,“ øekl Richard jednou. „Ale a se propadnu, jestli mu dnes skuteènì je nìco vážného.“ No co, každý potøebuje nìjakého koníèka. Timothyho koníèkem byla všezahrnující otázka vlastního zdraví. Skoèila mu na to jeho žena? Pravdìpodobnì ne — jenže nìco takového ženy nikdy nepøipustí. Timothy na tom musí být finanènì docela dobøe. Nikdy moc nerozhazoval. Ovšem to, co dostane navíc, se bude jistì hodit — zvl᚝ pøi dnešních daních. Od války nejspíš musel zaèít žít mnohem skromnìji.

Pan Entwhistle pøenesl svou pozornost na George Crossfielda, Lauøina syna. Laura si vzala takového pochybného chlapíka. Nikdo o nìm mnoho nevìdìl. Øíkal si makléø. Mladý George pracoval v notáøské kanceláøi — v nijak vážené firmì. Hezký mladík — ale bylo na nìm nìco uhýbavého. Prostøedkù nejspíš mnoho nemìl. Laura naprosto neumìla investovat. Když pøed pìti lety zemøela, nezanechala po sobì skoro nic. Bývala to hezká romantická dívka, ale finanèní smysl nemìla žádný.

Pan Entwhistle opustil pohledem George Crossfielda. Která z tìch dvou dívek je která? Aha, tohle je Rosamund, Geraldinina dcera, ta, co si prohlíží voskové kvìtiny na malachitovém stolku. Hezká dívka, vlastnì skoro krásná — taková hloupá tváøièka. Hereèka. Repertoárové divadlo nebo nìjaký takový nesmysl. Vzala si také herce. Pohledný muž. A ví to o sobì, pomyslel si pan Entwhistle, který byl vùèi hercùm obecnì zaujatý. To by mì zajímalo, co on je zaè a odkud pochází.

Støelil nesouhlasným pohledem po Michaelu Shaneovi i s jeho plavým kouzlem a nezkrotnými rysy.

To Susan, Gordonova dcera, ta by se na jevištì hodila mnohem víc než Rosamund. Vìtší osobnost. Možná až trochu moc velká na každodenní život. Stála pomìrnì blízko a pan Entwhistle si ji potajmu prohlížel. Tmavé vlasy, oøíškové — skoro zlaté — oèi, mrzutì našpulená pohledná ústa. Vedle ní stál manžel, kterého si nedávno vzala — pøíruèí v lékárnì. Opravdu, pøíruèí v lékárnì! Jedním z èlánkù víry pana Entwhistlea bylo, že dívky si prostì neberou muže, kteøí stojí za pultem. Jenže teï si samozøejmì vezmou kohokoli! Mladík mìl bledý nevýrazný oblièej a pískovì svìtlé vlasy a vypadal celý nesvùj. Pan Entwhistle uvažoval, proè asi, ale usoudil blahosklonnì, že je to nejspíš jen stresem ze setkání s tolika pøíbuznými jeho manželky.

Nakonec se pan Entwhistle pøi své obhlídce soustøedil na Coru Lansquenetovou. Bylo to do jisté míry správné, protože Cora byla rozhodnì neplánované dítì. Richardova nejmladší sestra se narodila, když matce bylo už skoro padesát, a ta poddajná žena své desáté tìhotenství nepøežila (tøi dìti zemøely v raném vìku). Chudák malá Cora! Celý život pùsobila trapné situace; vyrostla z ní vysoká vyhublá dívka, která vždycky proøekla nìco, o èem se nemìlo mluvit. Všichni starší bratøi a sestry byli na Coru hodní, napravovali její nedostatky a maskovali její spoleèenské prohøešky. Nikdy nikoho nenapadlo, že by se Cora mohla vdát. Nebyla nijak pøitažlivá a její dost neobratné pokusy o svádìní mladíkù, kteøí pøijeli na návštìvu, obvykle vyústily v jejich ponìkud poplašený ústup. A pak, uvažoval pan Entwhistle, pak pøišla ta vìc s Lansquenetem — Pierre Lansquenet, napùl Francouz, se kterým se setkala v umìlecké škole, kam chodila na zcela korektní hodiny malování kvìtin akvarelem. Ale nìjak omylem zabloudila do kurzu portrétù a setkala se s Pierrem Lansquenetem a jednou pøišla domù a oznámila svùj úmysl provdat se za nìho. Richard Abernethie si tenkrát dupl — když vidìl Pierra Lansqueneta, vùbec se mu ten èlovìk nelíbil a podezíral ho, že mladík prostì hledá bohatou manželku. Ale zatímco on si provìøoval Lansquenetovy pøedky, Cora s tím èlovìkem prostì utekla a vzala si ho tak jako tak. Vìtšinu manželství prožili v Bretani a Cornwallu a v jiných obvyklých útoèištích umìlcù. Lansquenet byl mizerný malíø a podle všeho nebyl ani nijak hodný èlovìk, ale Cora mu zùstala oddaná a své rodinì nikdy neodpustila, jak se k nìmu chovali. Richard své nejmladší sestøe velkoryse vymìøil rentu a pan Entwhistle byl pøesvìdèen, že z ní také Cora i její manžel žili. Pochyboval o tom, že by Lansquenet vùbec kdy nìco vydìlal. Musel být mrtvý už dobrých dvanáct let, poèítal pan Entwhistle. A jeho manželka teï vypadala takhle — naducaná postava, obleèená do umìlecky rozevlátých smuteèních šatù, se záplavou èerných gagátových korálù na krku. Vrátila se do domu svého dìtství, pøecházela kolem, dotýkala se vìcí a vykøikovala radostí, když si vybavila nìjakou dìtinskou vzpomínku. Nijak se nesnažila pøedstírat smutek nad bratrovou smrtí. Jenže, jak si pan Entwhistle vzpomínal, Cora nepøedstírala nikdy nic.

Do místnosti znovu vstoupil Lanscombe a zamumlal tlumeným hlasem, vhodným k této pøíležitosti:

„Podává se obìd.“

Druhá kapitola

Po chutné kuøecí polévce a velkém množství studených chodù, doprovázených vynikajícím Chablis, se pohøební atmosféra rozjasnila. Ve skuteènosti nikdo pro Richarda Abemethieho pøíliš netruchlil, protože s ním žádný z nich nemìl blízké vztahy. Jejich chování bylo doposud náležitì dùstojné a vážné (s výjimkou Cory, která nemìla žádné zábrany a zjevnì se bavila), ale teï všichni cítili, že slušnosti bylo uèinìno zadost a že je zase pøípustná normální konverzace. Pan Entwhistle je v tom jen podporoval. S pohøby mìl velké zkušenosti a dokonale se vyznal v jejich pøesném naèasování.

Když skonèil obìd, Lanscombe je nasmìroval do knihovny na kávu. Znovu se projevil jeho smysl pro jemné nuance. Pøišel èas, kdy se budou probírat finanèní otázky, jinými slovy — závì. A v knihovnì pro to byla vhodná atmosféra: police s knihami a závìsy z tìžkého rudého sametu. Naservíroval jim tam kávu a pak odešel a zavøel za sebou dveøe.

Po nìkolika nesouvislých poznámkách se zaèali všichni s oèekáváním ohlížet po panu Entwhistleovi. Zareagoval na to rychle: pohlédl na hodinky.

„Musím chytit vlak v 15.30,“ zaèal.

Jak se ukázalo, i ostatní potøebovali tento vlak stihnout.

„Jak víte,“ pokraèoval pan Entwhistle, „jsem vykonavatelem závìti Richarda Abemethieho —“

V té chvíli byl pøerušen.

„Já jsem to nevìdìla,“ prohlásila radostnì Cora Lansquenetová. „Tak vy jste vykonavatel? A odkázal mi nìco?“

Nikoli poprvé mìl pan Entwhistle silný dojem, že Cora má vzácný dar mluvit, kdy nemá.

Zpražil ji pohledem a pokraèoval.

„Ještì pøed rokem byla poslední vùle Richarda Abernethieho velmi jednoduchá. Až na nìkolik urèených odkazù mìlo všechno ostatní pøipadnout jeho synu Mortimerovi.“

„Chudák Mortimer,“ podotkla Cora. „Já si myslím, že ta dìtská obrna je strašná vìc.“

„Mortimerova smrt, která pøišla tak náhle a tragicky, byla pro Richarda velkou ranou. Trvalo mu nìkolik mìsícù, než se z toho vzpamatoval. Upozornil jsem ho, že by bylo patrnì radno zmìnit ustanovení poslední vùle.“

Maude Abernethieová se zeptala svým hlubokým hlasem:

„Co by se stalo, kdyby nebyl sepsal novou závì? Bylo by — bylo by všechno pøipadlo Timothymu — myslím jako nejbližšímu pøíbuznému?“

Pan Entwhistle otevøel ústa, aby náležitì vysvìtlil pojem „nejbližší pøíbuzný“, pak si to rozmyslel a jen úseènì pokraèoval.

„Na mou radu se Richard rozhodl sepsat novou závì. Rozhodl se, že se pøedevším lépe seznámí s mladou generací.“

„Pozval si nás na kobereèek,“ rozesmála se náhle zvuènì Susan. „Nejdøív George, pak Grega a mì a pak Rosamund a Michaela.“

Gregory Banks prudce zvedl hlavu a hubená tváø se mu zardìla.

„Myslím, že bys to nemìla takhle formulovat, Susan. Na kobereèek!“

„Ale vždy to tak pøece bylo, ne, pane Entwhistle?“

„Odkázal nìco mnì?“ opakovala Cora.

Pan Entwhistle si odkašlal a promluvil dost chladným tónem:

„Navrhuji, že kopie závìti vám všem rozešlu. Mohl bych vám ji nyní pøeèíst v plném znìní, ale právní formulace v ní by vám patrnì pøipadaly nejasné. Struènì øeèeno, dùsledky jsou tyto: Po vyplacení jistých drobnìjších odkazù a slušné sumy urèené na roèní rentu Lanscombeovi, zbytek majetku — a jedná se o znaènou èástku — bude rozdìlen na šest stejných èástí. Ètyøi z nich, po zaplacení všech poplatkù, pøipadnou Richardovu bratru Timothymu, jeho synovci Georgi Crossfieldovi, jeho neteøi Susan Banksové a jeho neteøi Rosamund Shaneové. Zbylé dvì èásti budou uloženy do svìøeneckého fondu a pøíjem z nich bude vyplácen paní Helen Abernethieové, vdovì po jeho bratru Leovi, a jeho sestøe Coøe Lansquenetové po dobu jejich života. Po jejich smrti bude kapitál rozdìlen mezi zbývající ètyøi beneficienty nebo jejich potomky.“

„Ale to je moc hezké,“ prohlásila Cora Lansquenetová procítìnì. „Pøíjem! Kolik?“

„Já — ehm — to vám v této chvíli nemùžu pøesnì sdìlit. Dìdické danì budou samozøejmì velké a —“

„Nemùžete mi to øíct aspoò pøibližnì?“

Pan Entwhistle si uvìdomil, že Coru nìjak uspokojit musí.

„Pravdìpodobnì tak kolem tøí nebo ètyø tisíc roènì.“

„Páni!“ vykøikla Cora. „Odjedu na Capri.“

Helen Abernethieová tiše podotkla:

„To je od Richarda skuteènì laskavé a velkorysé. Vážím si jeho náklonnosti ke mnì.“

„Mìl vás velice rád,“ kývl pan Entwhistle. „Leo byl jeho nejmilejší bratr a na vaše zdejší návštìvy se i po Leovì smrti velmi tìšil.“

Helen lítostivì øekla:

„Mrzí mì jen, že jsem si neuvìdomila, jak hodnì je nemocný — pøijela jsem ho navštívit pomìrnì krátce pøed tím, než zemøel, ale i když jsem vìdìla, že je nemocný, nepovažovala jsem to za vážné.“

„Už dlouho to bylo vážné,“ vysvìtloval pan Entwhistle. „Ale on nechtìl, aby se o tom mluvilo, a myslím, že nikdo neoèekával konec tak rychle. Pokud vím, i lékaø byl velmi pøekvapen.“

„Náhle na svém sídle, tak to psali v novinách,“ pokyvovala Cora hlavou. „Hned mì to napadlo.“

„Byl to pro nás pro všechny šok,“ pøidala se Maude Abernethieová. „Chudáka Timothyho to strašnì rozrušilo. Tak najednou, øíkal poøád. Tak najednou.“

„Ale ututlalo se to moc pìknì, ne?“ øekla Cora.

Všichni se po ní podívali a ona se trochu zardìla.

„Ne, podle mì máte všichni naprostou pravdu,“ dodávala spìšnì. „Naprostou pravdu. Chci øíct — k nièemu dobrému by to nebylo — aby se to veøejnì vìdìlo. Pro všechny by to bylo nepøíjemné. Je jen dobøe, když to zùstane èistì v rodinì.“

Tváøe, obrácené k ní, se dívaly ještì nechápavìji.

Pan Entwhistle se naklonil vpøed.

„Nezlobte se, Coro, ale já skuteènì nevím, co tím chcete øíct.“

Cora Lansquenetová se rozhlédla po rodinì s oèima doširoka otevøenýma úžasem. Naklonila hlavu k jedné stranì jako ptáèek.

„Ale zavraždili ho pøece, ne?“ øekla.

Tøetí kapitola

I.

Když se pan Entwhistle vracel zpátky do Londýna v rohu kupé první tøídy, pøemýšlel ponìkud zneklidnìn o té podivné poznámce, kterou vyøkla Cora Lansquenetová. Jistì, Cora byla dost nevyrovnaná a velice hloupá žena a už jako dítì projevovala pozoruhodný talent vyvolávat trapné situace vyslovováním nevítaných pravd. Ne, vlastnì nechtìl øíct pravd — to je naprosto nevhodné slovo. Nepøíjemných tvrzení — to byl mnohem lepší výraz.

V duchu se vrátil k tomu, co bezprostøednì následovalo po její nešastné poznámce. Všechny ty polekané a nesouhlasné pohledy, které se na ni soustøedily, upozornily Coru, že øekla nìco velmi nevhodného.

Maude vykøikla: „Ale Coro!“ George jen podotkl: „Prosím tì, teto Coro.“ A nìkdo další se zeptal: „Co tím chceš øíct?“

A Cora Lansquenetová, zahanbená vìdomím, že zøejmì pronesla nìco strašného, ze sebe zaèala štìbetavì sypat vìty:

„Ne, promiòte — mrzí mì to — ne, to bylo ode mì hroznì hloupé, ale podle toho, co øíkal, jsem myslela — Ne, já samozøejmì vím, že je všechno úplnì v poøádku, ale umøel tak najednou — zapomeòte, prosím vás, že jsem vùbec nìco øekla — nechtìla jsem být tak hloupá — já vím, že vždycky øeknu, co nemám.“

A pak chvilkové rozèilení pominulo a rozbìhla se praktická diskuse o tom, jak naložit s osobním majetkem zesnulého Richarda Abernethieho. Dùm a vìci v nìm, dovysvìtlil pan Entwhistle, bude prodán.

Coøina nešastná poznámka byla zapomenuta. Koneckoncù, Cora vždycky byla, když už nechceme použít výraz „snížené“ inteligence, tak alespoò trapnì naivní. Nikdy nemìla nejmenší pøedstavu, co se øíkat má a co ne. V devatenácti letech to tak moc nevadilo. V té dobì se ještì dá všechno omluvit jako projev enfant terrible; jenže enfant terrible, kterému je skoro padesát, je dost znepokojivé. Øíkat nahlas nevítané pravdy —

Pan Entwhistle ráznì okøikl své myšlenky. Bylo to už podruhé, co ho napadlo tohle nepøíjemné slovo. Pravdy. A proè to bylo tak nepøíjemné? Protože si dobøe vzpomínal, èím byly tak trapné všechny ty pøedešlé scény, které Cora svými neomalenými výroky zpùsobila. Ona ta její naivní prohlášení byla buï skuteènì pravdivá, nebo v nich bylo aspoò zrnko pravdy. To právì na nich bylo nejtrapnìjší!

Pan Entwhistle sice v té podsadité devìtaètyøicetileté ženì sotva poznával vyhublou dívku z dávných dob, ale nìkteré její drobné zvyky jí zùstaly — tøeba to lehké ptaèí naklonìní hlavy pøi obzvl᚝ neomalené poznámce — jako by s potìšením oèekávala, jakou bouøi rozpoutá. Právì takovým zpùsobem upozornila jednou Cora na postavu kuchtièky. „Mollie se už skoro nevejde za kuchyòský stùl, hroznì jí trèí bøicho. A je taková teprve poslední mìsíc nebo dva. To by mì zajímalo, proè najednou tak tloustne.“

Coru rychle umlèeli. Tón abernethieovské domácnosti byl viktoriánský. Kuchtièka pøíští den z domu zmizela a po náležitém prošetøení bylo druhému zahradníkovi naøízeno, aby z ní uèinil poèestnou ženu, a dostal darem chalupu, aby to mìl kde uskuteènit.

Vzdálené vzpomínky — ale nìco na nich bylo…

Pan Entwhistle se nad svým znepokojením blíže zamyslel. Co v tìch Coøiných smìšných tvrzeních poøád nedalo spát jeho podvìdomí? Nakonec rozpoznal dvì vìty: „Podle toho, co øíkal, jsem myslela…“ a „umøel tak najednou…“

Pan Entwhistle za zaèal nejprve zaobírat druhou poznámkou. Ano, Richardova smrt se dala svým zpùsobem považovat za náhlou. Pan Entwhistle hovoøil o Richardovì zdraví jak s Richardem samotným, tak s jeho lékaøem. Doktor jasnì naznaèil, že dlouhý život se oèekávat nedá. Pokud se o sebe pan Abernethie bude rozumnì starat, mùže žít ještì dva, možná tøi roky. Snad i déle — ale to bylo nepravdìpodobné. V žádném pøípadì ale doktor neoèekával zhroucení v nejbližší dobì.

Lékaø se ovšem mýlil — ale lékaøi, jak sami první pøipouštìjí, si nikdy nemohou být jisti, jak konkrétní pacient zareaguje na jakou nemoc. Pøípady, nad nimiž všichni lámali hùl, se uzdravovaly. Témìø uzdraveným pacientùm se nemoc náhle zhoršila a oni zemøeli. Hodnì závisí na vitalitì pacienta. Na jeho vnitøní vùli žít.

A Richard Abernethie, i když to byl silný a odolný muž, nemìl žádnou pohnutku k životu.

Pøed šesti mìsíci se jeho jediný zbylý syn Mortimer nakazil dìtskou obrnou a do týdne zemøel. Jeho smrt byla šokující o to víc, že to byl výjimeènì silný a vitální mladík. Nadšený sportovec, fyzicky zdatný, patøil k lidem, o nichž se øíká, že nebyli nikdy v životì ani den nemocní. Právì se chystal k zásnubám s okouzlující dívkou a všechny otcovy nadìje do budoucna se soustøeïovaly kolem tohoto milovaného a velice uspokojivého syna.

Namísto toho pøišla tragédie. A kromì pocitu osobní ztráty tu byl i fakt, že budoucnost už pro Richarda Abernethieho skrývala pramálo zajímavého. Jeden jeho syn zemøel jako dítì, druhý bez potomkù. Vnouèata nemìl. Nebyl tu žádný Abernethie, který by mohl nastoupit na jeho místo, a pøitom byl Richard vlastníkem velkého majetku a rozsáhlých obchodních zájmù, které dosud do jisté míry osobnì øídil. Komu mìl pøedat tento majetek a tyto zájmy?

Entwhistle vìdìl, že tohle Richarda hluboce znepokojovalo. Jeho jediný žijící bratr byl víceménì invalida. Zbývala tedy mladší generace. Právník se domníval, aèkoli to jeho pøítel nikdy nevyslovil otevøenì, že Richard mìl v úmyslu zvolit jednoho pøímého následníka, aèkoli by zøejmì byly urèeny další menší odkazy. Ale jak Entwhistle vìdìl, bìhem posledních šesti mìsícù si Richard Abernethie pozval na delší návštìvu postupnì svého synovce George, svou neteø Susan a jejího manžela, svou neteø Rosamund a jejího manžela a svou švagrovou Helen Abernethieovou. Právník se domníval, že mezi prvními tøemi hledal Richard svého nástupce. Helen Abernethieovou si patrnì pozval z osobních sympatií a možná také, aby se mìl s kým poradit; vždycky choval vysoké mínìní o jejím zdravém rozumu a praktickém úsudku. Pan Entwhistle si rovnìž vzpomínal, že nìkdy bìhem tìch šesti mìsícù Richard také krátce navštívil svého bratra Timothyho.

Výsledkem toho všeho byla závì, kterou teï právník vezl v aktovce. Rovnomìrné rozdìlení majetku. Z toho se dalo odvodit jediné — že ho zklamal jak jeho synovec, tak obì neteøe — nebo možná jejich manželé.

Pokud pan Entwhistle vìdìl, svou sestru Coru Richard na návštìvu nepozval — a to právníka pøivedlo zpátky k té první znepokojivé vìtì, která Coøe tak nesouvisle vyklouzla — „Podle toho, co øíkal, jsem myslela…“

Co Richard Abernethie øíkal? A kdy to øíkal? Pokud Cora nebyla na Enderby, pak ji Richard Abernethie musel navštívit v té umìlecké vesnièce v Berkshire, kde mìla malý dùm. Nebo se to snad vztahovalo k nìjakému sdìlení z dopisu?

Pan Entwhistle se zamraèil. Cora byla samozøejmì velice hloupá. Mohla si snadno špatnì vyložit nìjakou vìtu a pokroutit její význam. Ale pøesto by byl rád vìdìl, jaká vìta to byla…

Leželo mu to v hlavì tak, až zaèal uvažovat o tom, že se na to paní Lansquenetové vyptá blíž. Ne pøíliš brzo. Lepší bude, když to nebude vypadat pøíliš dùležité. Ale pøece jen by rád vìdìl, co pøesnì jí Richard Abernethie øekl, že ji to pøimìlo s takovou jistotou vyslovit onu šokující vìtu: „Ale zavraždili ho pøece, ne?“

II.

O nìco dále v témže vlaku, ve vagónu tøetí tøídy, øekl Gregory Banks svojí manželce:

„Ta tvoje teta musí být úplný cvok!“

„Teta Cora?“ odpovìdìla Susan neurèitì. „Ano, myslím, že byla vždycky trochu jednoduchá nebo nìco takového.“

George Crossfield, který sedìl proti ní, rozhodnì prohlásil:

„Vážnì by se jí mìlo nìjak zarazit, vykládat takovéhle vìci na potkání. Ještì by nìkoho mohlo nìco napadnout.“

Rosamund Shaneová, která si peèlivì líèila rtìnkou ústa, lhostejnì broukla:

„Øeèi takové staré vrány pøece nebude nikdo brát vážnì. Ty bláznivé šaty a ta strašná spousta èerného —“

„Podle mì by se jí to prostì mìlo zarazit,“ trval na svém George.

„No tak dobøe, milánku,“ zasmála se Rosamund, uložila rtìnku a s uspokojením se zadívala na svùj obraz v zrcátku. „Tak jí to zaraz.“

„Podle mì má George pravdu,“ prohlásil neèekanì její manžel. „Lidem staèí málo a hned zaènou øeèi.“

„No a vadilo by to?“ Rosamund o otázce uvažovala.

Koutky vykrojených úst se nadzvedly v úsmìvu. „Mohla by to být naopak docela zábava.“

„Zábava?“ opakovaly ètyøi hlasy.

„No mít v rodinì vraždu. To je vzrušující, ne?“

Nervóznímu a nespokojenému mladíkovi Gregorymu Banksovi se zazdálo, že manželèina sestøenice, když si odmyslíme její atraktivní zevnìjšek, se v urèitém smyslu podobá své tetì Coøe. A její pøíští slova mu tento dojem jen potvrdila.

„A jestli ho vážnì zavraždili,“ pokraèovala Rosamund, „kdo myslíte, že to udìlal?“

Zamyšlenì se rozhlédla po kupé.

„Nám všem se jeho smrt ohromnì hodila,“ øekla. „Michael a já jsme úplnì švorc. Mickovi nabídli dobrou roli v Sandbourne, pokud si bude moci dovolit si na ni poèkat. Teï budeme za vodou. Budeme moci financovat svoje vlastní pøedstavení, když budeme chtít. Vím o jedné høe, kde je prostì úžasná role —!“

Rosamundiny nadšené výklady nikdo neposlouchal. Všichni se soustøedili na svou vlastní bezprostøední budoucnost.

Bylo to o chlup, myslel si George. Teï mùžu ty peníze vrátit a nikdo se nic nedozví… Ale bylo to taktak.

George zavøel oèi a pohodlnìji se opøel. Únik z otroctví.

Susan prohlásila zvuènì a snad až trochu bezcitnì: „Samozøejmì mi je chudáka strýèka Richarda hroznì líto. Ale byl už hodnì starý a Mortimer umøel, takže už nemìl pro co žít, a stejnì by to bylo pro nìj hrozné, pøeèkávat jenom tak pro nic rok za rokem. Je pro nìj mnohem lepší, že se prostì takhle najednou složil a žádný cirkus okolo.“

Tvrdý sebejistý mladý pohled znìžnìl, když se stoèil k zamyšlené tváøi manžela. Zbožòovala Grega. Cítila nejasnì, že Greg o ni stojí ménì než ona o nìj — ale to jen posilovalo její vášeò. Greg byl její, udìlala by pro nìj cokoli. Absolutnì cokoli…

III.

Maude Abernethieová se pøevlékala k veèeøi na Enderby (zùstávala pøes noc) a uvažovala pøitom, jestli nemìla nabídnout Helen, že zùstane déle a pomùže jí s vyklízením domu a tøídìním. Budou tu všechny Richardovy osobní vìci… Možná dopisy… Pøedpokládala, že všechny dùležité listiny už vzal k sobì pan Entwhistle. A ona se skuteènì musí vrátit k Timothymu co nejdøív. Byl tak strašnì nervózní, když tam nebyla a nepeèovala o nìj. Doufala, že závì ho potìší a nerozèílí. Vìdìla, že èekal, že vìtšina Richardova majetku pøipadne jemu. Koneckoncù, on byl jediný zbylý Abernethie. Jemu pøece Richard mohl vìøit, že se postará o mladší generaci. Ano, obávala se, že Timothy se bude zlobit… A to mu hroznì škodí na trávení. A kromì toho, když byl Timothy podráždìný, choval se hroznì nerozumnì. Byly èasy, kdy jako by zapomínal na smysl pro míru… Napadlo ji, jestli by o tom nemìla promluvit s doktorem Bartonem… Ty prášky na spaní… Timothy jich v poslední dobì bere pøíliš — tak strašnì se rozèílil, když chtìla vzít lahvièku k sobì. Ale mohou být nebezpeèné — doktor Barton to øíkal — èlovìk mohl být ospalý a zapomenout, že už si je bral — a vzít si další. A kdo ví, co by se pak mohlo stát! Rozhodnì jich v lahvièce nezbylo tolik, kolik by zbývat mìlo… Timothy byl hrozný, pokud šlo o léky… Obèas to s ním bylo skuteènì tìžké.

Povzdechla si — a pak se její pohled rozjasnil. Teï to bude všechno mnohem jednodušší. Napøíklad zahrada…

IV.

Helen Abernethieová sedìla u krbu v zeleném salonu a èekala, až Maude pøijde dolù na veèeøi.

Rozhlédla se kolem a vzpomnìla si na staré èasy, kdy tu bývala s Leem a s ostatními. Býval to šastný dùm. Jenže dùm jako tenhle potøebuje lidi. Potøebuje dìti a služebnictvo a velké veèeøe a v zimì spoustu huèících ohòù v krbu. Byl to smutný dùm, když v nìm bydlel jen jeden starý muž, který ztratil syna.

Kdo ho koupí? napadlo ji. Zmìní ho v hotel nebo v nìjakou instituci, možná v takový ten hostel pro mladé? Tak dnes veliké domy obvykle dopadaly. Nikdo je nekoupil proto, aby v nich žil. Možná ho strhnou a postaví tu nìco jiného. Bylo jí z té myšlenky smutno, ale ráznì smutek zahnala. Lpìt na minulosti nièemu neprospívá. Tento dùm a šastné dny v nìm a Richard a Leo, to všechno bylo krásné, ale je to pryè. Ona má své vlastní zájmy… as tím pøíjmem, který jí Richard zanechal, si bude moci ponechat vilu na Kypru a podniknout všechno to, co mìla v plánu.

Jaké mìla v poslední dobì finanèní starosti — danì —nepovedené investice… Teï, díky Richardovým penìzùm, byl tomu všemu konec…

Chudák Richard. Zemøít takhle ve spánku bylo vlastnì veliké milosrdenství… Náhle dvacátého druhého — tohle nejspíš nasadilo Coøe do hlavy tu myšlenku. Cora byla skuteènì hrozná. Odjakživa byla taková. Helen si vzpomnìla, jak se s ní jednou potkala v cizinì, krátce poté, co se provdala za Pierra Lansqueneta. Toho dne se chovala obzvl᚝ hloupì a pošetile; naklánìla hlavu na stranu a pronášela rùzná dogmatická tvrzení o malíøském umìní, pøedevším o malíøském umìní svého manžela, což pro nìj muselo být hroznì nepøíjemné. Žádnému muži se nemùže líbit, když ze sebe jeho manželka dìlá takového hlupáka. A Cora hloupá byla! Jenže ona za to chudinka nemohla a její manžel s ní moc hezky nezacházel.

Helen spoèinula nepøítomným pohledem na kytici voskových kvìtù, stojící na kulatém malachitovém stolku. Když se tu všichni sešli a èekali na odjezd do kostela, sedìla Cora vedle ní. Poøád se na nìco rozpomínala, s radostí poznávala rùzné vìci a byla tak zjevnì potìšena tím, že je zpátky ve svém starém domovì, jako by úplnì zapomnìla, proè se tu všichni sešli.

Ale možná, napadlo Helen, byla jen ménì pokrytecká než my ostatní…

Cora nikdy nedbala na konvence. Dobrým pøíkladem bylo, jak vypálila svou otázku: „Ale zavraždili ho pøece, ne?“

Všechny ty oblièeje — polekané, šokované, jak na ni zíraly! Jaké množství rùzných výrazù muselo na tìch tváøích být…

A najednou, když si Helen onen obraz jasnì vybavila v mysli, zamraèila se. V tom obrázku bylo nìco… nìco špatnì.

Nìco…?

Nìkdo…?

Byl to výraz na nìèí tváøi? Bylo to ono? Nìco, co — jak to øíct? — tam nemìlo být…?

Nevìdìla… nedokázala na to ukázat prstem… ale bylo tam nìco — nìkde — špatnì.

V.

Tou dobou sedìla ve swindonském nádražním bufetu dáma v rozevlátých smuteèních šatech a se spoustou èerného gagátu na krku, jedla loupáky, pila èaj a tìšila se na budoucnost. Nepociovala žádnou pøedtuchu katastrofy. Byla šastná.

Tyhle cesty mimo hlavní trati byly rozhodnì únavné. Bývalo by snazší vrátit se do Lytchett St. Mary pøes Londýn — a nebylo by to ani o mnoho dražší. Ostatnì na výdajích teï už nezáleží. Ale musela by cestovat s rodinou — a možná celou cestu mluvit. Zbyteèná námaha.

Ne, je lepší vrátit se domù takhle. Ty loupáky jsou skuteènì vynikající. Je to zvláštní, jak po pohøbu èlovìku vyhládne. Polévka na Enderby byla výborná — a studené suflé také.

Jak jsou lidé samolibí — a jak pokryteètí! Všechny ty oblièeje — když øekla to o vraždì! Jak se na ni všichni dívali!

Ale bylo správné, že to øekla. Spokojenì pokývala hlavou. Ano, bylo to tak správné.

Pohlédla na hodiny. Její vlak odjíždí za pìt minut. Dopila èaj; za mnoho nestál. Ušklíbla se.

Na pár okamžikù se zasnila. Snila o budoucnosti, která se pøed ní otevírá… usmála se jako šastné dítì.

Koneènì se bude bavit… Když nastupovala do malého venkovského vláèku, pilnì spøádala plány…

Ètvrtá kapitola

I.

Pan Entwhistle spal velice neklidnì. Ráno byl tak unavený a cítil se tak špatnì, že nevstal.

Jeho sestra, která mu vedla dùm, mu pøinesla snídani do postele a udìlala mu pøísné kázání, že byla velká chyba trmácet se nìkam na sever Anglie v jeho vìku a pøi jeho køehkém zdraví.

Pan Entwhistle se spokojil s odpovìdí, že Richard Abernethie byl velmi dávný pøítel.

„Pohøby!“ ušklíbla se velmi nesouhlasnì jeho sestra. „Pohøby jsou pro èlovìka ve tvém vìku úplná zkáza! Tebe to potká také tak náhle jako toho tvého milovaného Richarda Abernethieho, jestli si na sebe nebudeš dávat vìtší pozor.“

Pøi slovì „náhle“ sebou pan Entwhistle škubl. A také ho umlèelo. Nehádal se.

Velmi dobøe si uvìdomoval, proè s ním slovo „náhle“ tak trhlo.

Cora Lansquenetová! To, co naznaèovala, bylo samozøejmì úplnì nemožné, ale stejnì by rád vìdìl, co pøesnì ji vedlo k té domnìnce. Ano, pojede do Lytchett St. Mary a navštíví ji. Mùže pøedstírat, že jde o otázky spojené s odkazem a že potøebuje její podpis. Cora vùbec nemusí vìdìt, že vìnuje jakoukoli pozornost její hloupé poznámce. Ale pojede za ní — a pojede tam brzo.

Dojedl snídani, opøel se o polštáø a zaèetl se do The Times. The Times mu vždycky pøipadaly velmi uklidòující.

Bylo asi ètvrt na šest veèer toho dne, když zazvonil telefon. Hlas na druhém konci drátu patøil panu Jamesi Parrottovi, souèasnému hlavnímu partnerovi firmy Bollard, Entwhistle, Entwhistle a Bollard.

„Poslyšte, Entwhistle,“ øekl pan Parrott, „zrovna mì volala policie z nìjakého Lytchett St. Mary.“

„Lytchett St. Mary?“

„Ano. Vypadá to —“ Pan Parrott se na okamžik odmlèel a zdál se být v rozpacích. „Jde o jistou paní Coru Lansquenetovou. Nepatøila k dìdicùm Abernethieho majetku?“

„No jistì. Vèera jsem ji vidìl na pohøbu.“

„Opravdu? Ona byla na pohøbu?“

„Ano. Co je s ní?“

„No,“ odpovìdìl pan Parrott omluvnì, „ona — je to skuteènì velice podivné — ona byla, tedy — zavraždìna.“

To poslední slovo vyslovil pan Parrott s nejhlubším pohrdáním. Naznaèoval tak, že podobné slovo by ve firmì Bollard, Entwhistle, Entwhistle a Bollard snad ani nemìli znát.

„Zavraždìna?“

„Ano — ano — bohužel asi ano. Tedy vlastnì, chci øíct, není o tom pochyb.“

„Jak se policie dostala k nám?“

„Její spoleènice, hospodynì nebo co to je — nìjaká sleèna Gilchristová. Policie chtìla vìdìt, kdo je její nejbližší pøíbuzný nebo její notáø. A ta sleèna Gilchristová nemìla moc jasno v otázce pøíbuzných a jejich adres, ale o nás vìdìla. A oni se s námi hned spojili.“

„A proè si policie myslí, že byla zavraždìna?“ chtìl vìdìt pan Entwhistle.

Pan Parrott už zase jako by se omlouval.

„Tedy, o tom myslím nemùže být vùbec pochyb — totiž ono to bylo sekerou nebo nìèím takovým — velice brutální zloèin.“

„Loupež?“

„To si policie myslí. Je tam rozbité okno a nìjaké drobnosti chybìjí a tak podobnì, ale policie se zøejmì domnívá, že to všechno je nìjak — ehm — falešné.“

„Kdy se to stalo?

„Dnes odpoledne, nìkdy mezi druhou a pùl pátou.“

„Kde byla ta hospodynì?“

„V Readingu, v knihovnì. Vracela knížky a pùjèovala si nové. Vrátila se kolem páté a našla paní Lansquenetovou mrtvou. Policie chtìla vìdìt, jestli nemáme ponìtí, kdo ji mohl napadnout. Øekl jsem,“ hlas pana Parrotta znìl pohoršené, „že to je podle mì vysoce nepravdìpodobné.“

„Samozøejmì.“

„Musel to udìlat nìjaký tupý místní násilník — asi si myslel, že je tam co ukrást, a pak ztratil hlavu a zaútoèil na ni. Tak se to muselo stát — ehm, nemyslíte, Entwhistle?“

„Ano, ano,“ odpovìdìl pan Entwhistle, ale duchem byl jinde.

Parrott má pravdu, øíkal si. Takhle se to muselo stát…

Ale v hlavì slyšel nepøíjemnì jasnì Coøin hlas: „Ale zavraždili ho pøece, ne?“

Chudák pošetilá Cora. Vždycky byla taková. Chovala se jako slon v porcelánu… Øíkala nahlas nevítané pravdy…

Pravdy!

Zase to zatrápené slovo…

II.

Pan Entwhistle a inspektor Morton se navzájem odhadovali pohledem.

Pan Entwhistle svým uspoøádaným a pøesným zpùsobem pøedložil inspektorovi všechna podstatná fakta o Coøe Lansquenetové. Vylíèil její výchovu, manželství, ovdovìní, finanèní situaci, pøíbuzné.

„Její jediný dosud žijící bratr a nejbližší pøíbuzný je pan Timothy Abernethie, ale to je invalida a žije v ústraní a naprosto není schopen odjet z domova. Zmocnil mì, abych vystupoval jeho jménem a zaøídil všechno, co bude nezbytné.“

Inspektor kývl. Byla to úleva, jednat s tímto inteligentním právníkem. Kromì toho doufal, že mu notáø pomùže rozøešit problém, který se zdál èím dál víc matoucí.

Poznamenal:

„Sleèna Gilchristová mi øíkala, že paní Lansquenetová byla den pøed svou smrtí na severu, na pohøbu svého staršího bratra?“

„Ano, inspektore. Byl jsem tam také.“

„Nechovala se nijak neobvykle — divnì — s obavami?“

Pan Entwhistle pozvedl oboèí v dobøe napodobeném údivu.

„Je snad obvyklé, že èlovìk, který má být brzo zavraždìn, se chová divnì?“ zeptal se.

Inspektor se posmutnìle usmál.

„Ne, nemyslím, že by byla vìštkynì nebo mìla nìjakou pøedtuchu. Hledám jen nìco — prostì nìco nezvyklého.“

„Myslím, že vám docela nerozumím, inspektore,“ øekl pan Entwhistle.

„Není jednoduché tomu rozumìt, pane Entwhistle. Øeknìme, že nìkdo èekal, až ta Gilchristová kolem druhé hodiny vyjde z domu a vydá se do vesnice na autobus. Ten nìkdo pak úmyslnì vezme sekeru, která ležela u kùlny, rozbije s ní kuchyòské okno, vleze dovnitø, jde nahoru, zaútoèí sekyrkou na paní Lansquenetovou — a zaútoèí brutálnì. Dopadlo šest až osm ran.“ Pan Entwhistle se až pøikrèil — „Ano, opravdu ošklivý, násilný zloèin. Pak ten nìkdo vytáhne nìkolik zásuvek, shrábne pár tretek — dohromady v cenì tak deset liber — a zmizí.“

„Ona byla v posteli?“

„Ano. Pøedchozí noci se ze severu vrátila pozdì, vyèerpaná a celá rozèilená. Pokud tomu dobøe rozumím, pøišla k nìjakému dìdictví?“

„Ano.“

„Spala velmi špatnì a vzbudila se se strašným bolením hlavy. Vypila nìkolik šálkù èaje, vzala si nìjaké prášky proti bolesti a øekla sleènì Gilchristové, a ji do obìda neruší. Ani pak jí ale nebylo lépe, a tak si vzala dva prášky pro spaní. Poslala sleènu Gilchristovou do Readingu, aby v knihovnì vymìnila knihy. Když se ten èlovìk vloupal dovnitø, byla ospalá, pokud už nespala docela. Mohl si klidnì vzít, co chtìl, staèily by mu výhružky, nebo by jí byl mohl dát roubík. Sekerka, kterou si dovnitø úmyslnì pøinesl, mi pøipadá pøíliš.“

„Možná s ní chtìl jen hrozit,“ navrhl pan Entwhistle. „Ale jestli se bránila —“

„Lékaøské dobrozdání neukazuje, že by nìco takového udìlala. Jak to vypadá, ležela na boku a klidnì spala, když ji ten nìkdo napadl.“

Pan Entwhistle nervóznì poposedl. „Èlovìk obèas slyší o takových brutálních a naprosto nesmyslných zloèinech,“ pøipomnìl.

„Ano, jistì, jistì, ono to tak nejspíš také bylo. Samozøejmì jsme vyhlásili pohotovost a pátráme po jakémkoli podezøelém individuu. Jsme si dost jistí, že nikdo z místních s tím nemá nic spoleèného. U všech jsme uspokojivì prokázali, co v tu dobu dìlali. V tuhle denní dobu je vìtšina lidí v práci. Samozøejmì, její domek je kousek cesty za samotnou vesnicí. Mohl se tam snadno dostat kdokoli a nikdo by ho nevidìl. Všude kolem vesnice je úplné bludištì cest. Byl hezký den a nìjakou dobu už nepršelo, takže ani žádné zøetelné stopy auta nemáme — kdyby nìkdo pøijel autem.“

„A vy myslíte, že nìkdo pøijel autem?“ zeptal se bystøe pan Entwhistle.

Inspektor pokrèil rameny. „Já nevím. Øíkám jen, že ten pøípad má urèité zvláštní rysy. Tøeba tohle —“ Postrèil po desce stolu hrst vìcí — brož ve tvaru jetelového lístku s malými perlièkami, brož s ametystem, malou šòùru perel a granátový náramek.

„Tyhle vìci se ztratily z její šperkovnice. Našli jsme je hned za domem, zastrèené do køoví.“

„Ano — ano, to je dost divné. Možná, jestli byl útoèník vydìšený z toho, co provedl —“

„Možná. Jenže to by je nejspíš byl nechal nahoøe v jejím pokoji… Samozøejmì že se ho mohla zmocnit panika na cestì z ložnice k brance.“

Pan Entwhistle tiše øekl:

„Nebo, jak naznaèujete, je mohl vzít, jen aby zmátl stopy.“

„Ano, je nìkolik možností… Mohla to samozøejmì udìlat ta Gilchristová. Dvì ženy, které spolu žijí samy — èlovìk nikdy neví, jaké hádky nebo nepøátelství nebo vášnì mohou vzniknout. Ano, tuhle možnost bereme v úvahu také. Ale pravdìpodobné to není. Podle všech svìdectví spolu vycházely velmi pøátelsky.“ Na chvilku se odmlèel, pak pokraèoval: „Podle vás nikdo smrtí paní Lansquenetové nic nezíská?“

Právník nervóznì poposedl.

„To jsem pøesnì neøekl.“

Inspektor Morton prudce vzhlédl.

„Myslel jsem, že jste øíkal, že paní Lansquenetová mìla rentu od bratra a že pokud víte, vlastní majetek ani prostøedky nemá.“

„To je pravda. Její manžel zemøel jako bankrotáø a podle toho, jak jsem ji znal jako dívku i pozdìji, by mì dost pøekvapilo, kdyby si byla našetøila nebo nashromáždila nìjaké peníze.“

„Domek sám je pronajatý, nepatøí jí, a tìch pár kusù nábytku nestojí za mnoho, dokonce ani dnes ne. Rustikální dub nevalné kvality a nìjaké umìlecké malùvky.

A to odkázala komukoli, mnoho tím nezíská — tedy pokud sepsala závì.“

Pan Entwhistle zavrtìl hlavou.

„O její závìti nevím nic. Chápejte, nevidìl jsem ji mnoho let.“

„Tak jak mám rozumìt vaší poznámce? Mùže nìkdo její smrtí získat? Pøedpokládám, že máte na mysli nìco konkrétního?“

„Ano. Ano, to jsem mìl. Chtìl jsem být zcela pøesný.“

„Má to souvislost s tím dìdictvím, o kterém jste se zmiòoval? Tím, co jí odkázal její bratr? Mohla s ním naložit podle vlastní vùle?“

„Ne, ne tak, jak si myslíte. S kapitálem disponovat nemohla. Když je teï mrtvá, bude rozdìlen mezi pìt ostatních beneficientù závìti Richarda Abemethieho. Tak jsem to myslel. Všech pìt jich bude mít z její smrti automaticky prospìch.“

Inspektor vypadal zklamanì.

„Aha, já jsem myslel, že se tøeba nìèemu blížíme. Tohle se mi ale rozhodnì nezdá jako dostateèný motiv k tomu, aby ji nìkdo umlátil sekerkou. Vypadá to, že to udìlal nìkdo, kdo mìl o koleèko víc — možná nìjaký ten mladistvý zloèinec — dnes je jich spousta. Potom ztratil nervy, hodil ty tretky do køoví a utekl… Ano, tak to muselo být. Leda by to udìlala úctyhodná sleèna Gilchristová, a popravdì øeèeno, to mi pøipadá velmi nepravdìpodobné.“

„Kdy našla mrtvou?“

„Až kolem páté odpoledne. Vrátila se z Readingu autobusem v 16.50. Došla zpátky do domku, vešla pøedními dveømi, šla do kuchynì a postavila vodu na èaj. Z pokoje paní Lansquenetové se nic neozývalo, ale sleèna Gilchristová pøedpokládala, že její spoleènice ještì spí. Pak si všimla okna v kuchyni; støepy ležely po celé podlaze. Ale i tak si nejdøív pomyslela, že to nejspíš provedl nìjaký kluk s prakem nebo s míèem. Šla nahoru a nakoukla potichu do pokoje paní Lansquenetové, aby zjistila, jestli spí nebo jestli by si dala svaèinu. Pak se samozøejmì vydìsila, zajeèela a utíkala z domu k nejbližšímu sousedovi. Její vyprávìní nemá žádné mezery, a na jejích šatech, v jejím pokoji ani v její koupelnì nejsou stopy od krve. Ne, nemyslím, že by s tím mìla sleèna Gilchristová nìco spoleèného. Doktor tam pøišel v pùl šesté. Èas smrti urèil nejpozdìji na pùl pátou — a pravdìpodobnì mnohem døív, spíš ke druhé, takže se zdá, že a to byl kdo chtìl, schovával se nìkde kolem domku a èekal, až sleèna Gilchristová odejde.“

Právníkovi zlehka škublo v oblièeji. Inspektor Morton pokraèoval: „Pøedpokládám, že si se sleènou Gilchristovou budete chtít promluvit?“

„Uvažoval jsem o tom.“

„Byl bych rád, kdybyste to udìlal. Myslím, že nám øekla všechno, co mohla, ale èlovìk nikdy neví. Obèas se v bìžném rozhovoru objeví ještì nìco dalšího. Ona je trošku staropanenská — ale jinak celkem rozumná a praktická žena — a chovala se velmi výkonnì a hodnì nám pomohla.“

Odmlèel se a pak dodal:

„Tìlo je v márnici. Kdybyste ho chtìl vidìt —“

Pan Entwhistle souhlasil, i když bez nadšení.

O pár minut pozdìji už stál a hledìl na pozùstatky Cory Lansquenetové. Útok byl skuteènì brutální a ofina obarvená hennou byla slepená ztuhlou krví. Pan Entwhistle stiskl rty a s nepøíjemným pocitem kolem žaludku se odvrátil.

Chudák malá Cora. Jak dychtivì chtìla pøedevèírem vìdìt, jestli jí bratr nìco odkázal. Jaké nadìje si musela dìlat do budoucnosti. Kolik hloupostí by byla mohla provádìt — a s potìšením provádìt — s tìmi penìzi.

Chudák Cora… Dlouho jí ty nadìje nevydržely.

Z její smrti nikdo nic nezískal — dokonce ani brutální útoèník, který zahodil ony tretky a utekl. Pìt lidí mìlo o pár tisíc kapitálu víc — ale ten, který už získali pøedtím, jim všem patrnì bohatì staèil. Ne, to nemùže být motiv.

Zvláštní, že právì Cora mluvila o vraždì — den pøedtím, než byla sama zavraždìna.

„Zavraždili ho pøece, ne?“

Taková smìšná vìc. Smìšná! Naprosto smìšná! Tak smìšná, že se o tom inspektorovi Mortonovi ani nebude zmiòovat.

Samozøejmì až promluví se sleènou Gilchristovou…

Tedy pokud sleèna Gilchristová, jakkoli to bylo nepravdìpodobné, bude schopna vrhnout nìjaké svìtlo na to, co Richard øekl Coøe.

„Podle toho, co øíkal, jsem myslela…“ Co vlastnì Richard øíkal?

Musím se hned sejít se sleènou Gilchristovou, umínil si pan Entwhistle.

III.

Sleèna Gilchristová byla podsaditá, ošuntìle pùsobící žena s krátkými ocelovì šedými vlasy. Mìla onu nevýraznou tváø, jaké ženy kolem padesátky tak èasto nabývají.

Vøele pana Entwhistlea pøivítala.

„Jsem tak strašnì ráda, že jste pøijel, pane Entwhistle. Já vlastnì vím tak málo o rodinì paní Lansquenetové a samozøejmì jsem se nikdy v životì nesetkala s vraždou. Je to pøíšerné!“

Pan Entwhistle si byl jistý, že sleèna Gilchristová skuteènì ještì nikdy nemìla co do èinìní s vraždou. Vlastnì reagovala velmi podobnì jako jeho vlastní právnický partner.

„Èlovìk o nich samozøejmì ète,“ odkázala sleèna Gilchristová vraždy do patøièných mezí. „A ani to nedìlám moc ráda. Vìtšinou jsou tak špinavé.“

Pan Entwhistle šel za ní do obývacího pokoje a bystøe se rozhlížel kolem sebe. Byla tu silnì cítit olejová barva. Dùm byl pøeplnìný — ani ne tak nábytkem, který víceménì odpovídal popisu inspektora Mortona, jako obrazy. Stìny byly pokryté obrazy, vìtšinou velmi temnými a špinavými olejomalbami. Byly tu ale také akvarely a jedno dvì zátiší. Menší obrázky byly naskládané i na lavici pod oknem.

„Paní Lansquenetová je vìtšinou kupovala na dražbách,“ vysvìtlovala sleèna Gilchristová. „Moc ji to bavilo, chudinku malou. Jezdila na všechny burzy a výprodeje v širokém okolí. Obrázky jsou dnes hroznì levné, prakticky za hubièku. Za žádný z nich nikdy nezaplatila víc než libru, nìkdy jen pár šilinkù, a jak øíkala, byla tu vždycky ta úžasná možnost, že najde nìco cenného. Vždycky øíkala, že tohleto je italský primitivista, který má možná velkou cenu.“

Pan Entwhistle se na italského primitivistu, kterého mu ukazovala, podíval pochybovaènì. Vzpomnìl si, že Cora nikdy nevìdìla nic o obrazech. Byl ochoten sníst vlastní klobouk, jestli kterákoli z tìchhle mazanic má cenu aspoò pìtilibrovky!

„Samozøejmì,“ pokraèovala sleèna Gilchristová, která si všimla jeho výrazu a rychle vycítila jeho reakci, „já o tom mnoho nevím, aèkoli mùj otec byl malíø — bohužel ne pøíliš úspìšný. Ale sama jsem jako dívka malovala akvarely a slyšela jsem o umìní hodnì mluvit, a paní Lansquenetová byla ráda, že má nìkoho, s kým mùže o malování hovoøit a kdo ji pochopí. Chudinka malá, tak moc jí záleželo na všem, co se týkalo umìní.“

„Mìla jste ji ráda?“

Hloupá otázka, pokáral sám sebe. Mohla snad odpovìdìt nìco jiného než „ano“? Pomyslel si ale, že žít s Corou muselo být únavné.

„Ale jistì,“ kývla sleèna Gilchristová. „Velice dobøe jsme spolu vycházely. Víte, v nìkterých vìcech byla paní Lansquenetová úplnì jako dítì. Øekla cokoli, co ji zrovna napadlo. Nevím, jestli její úsudek byl vždycky tak docela správný —“

O mrtvých èlovìk neøekne — „byla to úplnì hloupá husa“. Pan Entwhistle proto podotkl: „Rozhodnì to nebyla intelektuálka.“

„Ne — ne — to asi nebyla. Ale byla velice bystrá, pane Entwhistle. Obèas mì to docela pøekvapilo — jak dokázala uhodit høebík na hlavièku.“

Pan Entwhistle se na sleènu Gilchristovou podíval s novým zájmem. Napadlo ho, že ona sama rozhodnì není žádný hlupák.

„Byla jste s paní Lansquenetovou už nìjakou dobu, že?“

„Tøi a pùl roku.“

„Vy — ehm — jste byla její spoleènicí a také jste — ehm — starala jste se o dùm?“

Bylo zjevné, že se dotkl citlivé otázky.

„Ano — ano, tak. Vaøila jsem vìtšinu jídel — opravdu mì baví vaøit — a také jsem trochu utírala prach a dìlala lehké domácí práce. Nic z tìch hrubých, samozøejmì.“ Sleèna Gilchristová to vyslovila jako pevnou zásadu. Pan Entwhistle, který nemìl nejmenší ponìtí, co spadá mezi „hrubé“ práce, nìco chlácholivì zabroukal.

„Na to sem chodila paní Panterova z vesnice. Pravidelnì dvakrát týdnì. Chápejte, pane Entwhistle, nikdy bych byla ani neuvažovala o jakémkoli služebníckém místì. Když zkrachovala moje malá èajovna — takové neštìstí — to ta válka, víte. Rozkošné místo. Nazvala jsem ji Pod vrbou a všechen porcelán mìl modrý vrbový vzor — opravdu slaïounký — a zákusky byly skuteènì dobré —zákusky a sladké peèivo já jsem vždycky umìla. Ano, všechno šlo velice dobøe, ale pak pøišla válka a nedostatek potravin a èajovna se zhroutila — padla ve válce, øíkám já, a snažím se to tak brát. Pøišla jsem o tu trochu penìz, co mi zanechal otec a kterou jsem do èajovny investovala, a samozøejmì jsem se musela rozhlížet po nìjaké práci. Nikdy jsem se na žádné povolání nepøipravovala. Nastoupila jsem k jedné dámì, ale to naprosto nešlo — byla velice hrubá a panovaèná — a pak jsem pracovala v kanceláøi — ale to se mi vùbec nelíbilo, a pak jsem pøišla k paní Lansquenetové a spolu jsme si od zaèátku padly do noty — protože její manžel byl malíø a tak vùbec.“ Sleèna Gilchristová se odmlèela, aby se nadechla, a pak smutnì dodala: „Ale tu svou èajovnu jsem mìla hroznì ráda. Chodili tam tak milí lidé!“

Pan Entwhistle se díval na sleènu Gilchristovou a náhle jím projel záblesk poznání — obrázek složený ze stovek takových starších dam, které k nìmu pøistupovaly v rùzných Vavøínech, Rezavých koèkách, Modrých papoušcích, Vrbách a Útulných koutcích, obleèené v cudných modrých nebo rùžových nebo oranžových zástìrách s volány, a pøijímaly objednávky konvic èínského èaje se zákusky. Pro sleènu Gilchristovou to byl duchovní domov — slušná staromódní èajovna s náležitì dùstojnou klientelou. Po celé zemi musí být stovky takových sleèen Gilchristových a všechny vypadají víceménì stejnì — mírné trpìlivé oblièeje, tvrdošíjné køivky horního rtu, pomalu øídnoucí šedé vlasy.

Sleèna Gilchristová pokraèovala:

„Ale nesmím mluvit o sobì. Policie se chovala velmi laskavì a ohleduplnì. Skuteènì velmi laskavì. Z ústøedí pøijel nìjaký inspektor Morton a ten byl velice chápavý. Dokonce mi zaøídil, abych mohla pøespat u paní Laneové tady kousek v sousedství, ale odmítla jsem. Považovala jsem za svou povinnost zùstat tady v domì, když tu byly všechny ty hezké vìci, co paní Lansquenetová mìla. Její —“ sleèna Gilchristová polkla — „její tìlo samozøejmì odnesli a pokoj zamkli, a inspektor mi øekl, že v kuchyni bude celou noc na hlídce uniformovaný strážník — kvùli rozbitému oknu — dnes ráno ho naštìstí už znovu zasklili — o èem jsem to mluvila? Aha, ano, øekla jsem, že budu ve svém pokoji a že se mi tam jistì nic nestane, i když se pøiznám, že jsem pøed dveøe pøitáhla komodu a na okno postavila velký džbán s vodou. Èlovìk neví — jestli to skuteènì byl maniak — èlovìk slyší o takových vìcech…“

Sleènì Gilchristové došla øeè. Pan Entwhistle rychle øekl:

„Všechna hlavní fakta znám. Inspektor Morton mi všechno øekl. Ale kdyby vás pøíliš neobtìžovalo vylíèit mi to tak, jak jste to vidìla vy —“

„Jistì, pane Entwhistle. Já vím pøesnì, jak to cítíte. Policie je hroznì neosobní, že. Jinak to samozøejmì nejde.“

„Paní Lansquenetová se pøedevèírem v noci vrátila z pohøbu,“ nadhodil zaèátek pan Entwhistle.

„Ano, pøijela vlakem až hodnì pozdì. Øekla mi, a jí objednám taxi, aby na ni èekalo u nádraží, a já jsem to také udìlala. Byla hodnì unavená, chudinka — nebylo divu — ale celkem vzato byla v dobré náladì.

„Ano, ano. Øíkala nìco o pohøbu — cokoli?“

„Jen málo. Dala jsem jí šálek horkého mléka — nic jiného nechtìla — a ona mi vyprávìla, že kostel byl hodnì plný a že tam byla velká spousta kvìtin — a také øíkala, že ji mrzelo, že nevidìla druhého svého bratra — Timothy se myslím jmenuje?“

„Ano, Timothy.“

„Øíkala, že ho nevidìla víc než dvacet let a že doufala, že tam bude, ale že docela chápe, že za daných okolností považoval za vhodnìjší nejezdit, ale že tam byla jeho žena a ona že Maude nikdy nemohla vystát — propána, strašnì se omlouvám, pane Entwhistle — tak mi to uklouzlo — nechtìla jsem —“

„To nic, to nic,“ uklidòoval ji pan Entwhistle. „Já nejsem pøíbuzný, chápejte. A pokud vím, Cora se svou švagrovou nikdy pøíliš nevycházela.“

„No, ona to víceménì øekla. , Já jsem vìdìla, že z Maude se stane generál v sukních, co všechny komanduje a do všeho strká nos,' tak to øekla. A pak byla hroznì unavená a øekla, že si pùjde hned lehnout — mìla jsem pro ni pøipravenou ohøívací láhev — a ona šla nahoru.“

„Neøekla nic dalšího, co byste si zvl᚝ zapamatovala?“

„Nemìla žádnou pøedtuchu, pane Entwhistle, jestli to myslíte takhle. Tím jsem si jistá. Víte, ona byla naopak ve výjimeènì dobré náladì — když si odmyslíme únavu a tu — tu smutnou událost. Zeptala se mì, jak by se mi líbilo jet na Capri. Na Capri! Samozøejmì jsem øekla, že by to byla nádhera — o nìèem takovém se mi nikdy ani nezdálo — a ona øekla: ,Pojedeme tam!‘ Jakoby nic. Usoudila jsem — i když se o tom samozøejmì výslovnì nezmínila — že jí bratr odkázal roèní rentu nebo nìco takového.“

Pan Entwhistle kývl.

„Chudinka malá. No, jsem ráda, že pøinejmenším mohla s radostí plánovat.“ Sleèna Gilchristová si lítostivì povzdechla. „Teï už asi Capri nikdy neuvidím…“

„A druhý den ráno?“ pobídl ji pan Entwhistle, který si zøejmì neuvìdomoval zklamání sleèny Gilchristové.

„Druhý den ráno nebylo paní Lansquenetové vùbec dobøe. Vypadala vlastnì pøíšernì. Øekla mi, že skoro nespala. Zlé sny. ,To je tím, že jste se vèera tak hroznì unavila,‘ øekla jsem jí, a ona uznala, že je to možná pravda. Posnídala v posteli a celé dopoledne nevstala, ale kolem obìda mi øekla, že ještì poøád nedokázala usnout. ‚Jsem strašnì neklidná,‘ øekla. ,Poøád se mi nìco honí hlavou a musím o tom pøemýšlet.‘ Pak prohlásila, že si vezme prášky pro spaní a pokusí se usnout odpoledne. Mnì øekla, a jedu autobusem do Readingu, vrátím v knihovnì dvì knížky a vezmu jí nové, protože je obì doèetla cestou ve vlaku a nemá už vùbec co èíst. Dvì knihy jí obvykle vydržely skoro týden. Odjela jsem tedy tìsnì po druhé hodinì — a to bylo — naposledy —“ Sleèna Gilchristová zaèala popotahovat. „Musela spát, víte. Nemohla nic slyšet a inspektor mì ujistil, že netrpìla… Myslí si, že ji zabila hned první rána. Propána, je mi na omdlení, jen na to myslím!“

„Prosím, prosím. Nechci vás už trápit tím, co se stalo.

Jen jsem chtìl slyšet, jestli mi mùžete øíct, jak se chovala paní Lansquenetová pøed tou tragédií.“

„Ano, to je jistì pøirozené. Øeknìte, prosím vás, jejím pøíbuzným, že až na to, že tak špatnì spala, byla skuteènì moc šastná a tìšila se na budoucnost.“

Pan Entwhistle chvilku váhal, než položil další otázku. Chtìl si dát pozor, aby svìdkyni nenapovìdìl.

„Nezmiòovala se konkrétnì o žádném ze svých pøíbuzných?“

„Ne, ne, myslím, že ne,“ uvažovala sleèna Gilchristová. „Øíkala jen, že ji mrzí, že nevidìla bratra Timothyho.“

„Nemluvila o smrti svého bratra? O její — ehm — pøíèinì? Nebo o nìèem takovém?“

„Ne.“

Ve tváøi sleèny Gilchristové se neobjevil žádný náznak ostražitosti. Pan Entwhistle si byl jistý, že by tomu tak nebylo, kdyby jí Cora byla tvrdila, že šlo o vraždu.

„Pokud vím, byl už nìjaký èas nemocný,“ øekla sleèna Gilchristová neurèitì, „i když musím pøiznat, že mì ta zpráva pøekvapila. Vypadal velice silný.“

Pan Entwhistle se rychle zeptal: „Vy jste ho vidìla? Kdy?“

„Když sem pøijel navštívit paní Lansquenetovou. Poèkejte — to bylo asi pøed tøemi týdny.“

„Bydlel tady?“

„Ne, ne — pøišel jen na obìd. Pøekvapivá návštìva. Paní Lansquenetová ho neèekala. Pokud jsem to dobøe pochopila, došlo k nìjakým rodinným neshodám. Øíkala, že ho roky nevidìla.“

„Ano, to je pravda.“

„Dost ji to vyvedlo z míry — že ho zase vidìla — asi si uvìdomila, jak je nemocný —“

„Ona vìdìla, že je nemocný?“

„Ale jistì, dobøe si na to vzpomínám. Víte, øíkala jsem si — chápejte, jen v duchu — jestli snad pan Abernethie netrpí mìknutím mozku. Jedna moje teta —“

Pan Entwhistle se tetì obratnì vyhnul.

„Paní Lansquenetová snad øíkala nìco, co vás pøivedlo na myšlenku mìknutí mozku?“

„Ano. Paní Lansquenetová øíkala nìco jako ,Chudák Richard. Mortimerova smrt z nìj udìlala starce. Mluví úplnì senilnì. Ty výmysly o pronásledování a jak ho nìkdo tráví. Staøí lidé jsou prostì nìkdy takoví.‘ A já jsem samozøejmì vìdìla, že to je svatá pravda. Ta teta, co jsem vám o ní øíkala — ta byla pøesvìdèená, že se ji služebnictvo snaží otrávit jídlem, a nakonec už jedla jen vajíèka natvrdo, protože, jak øíkala, do vajíèka natvrdo nikdo nemùže nic dát. Vyhovìli jsme jí, když si to pøála, ale kdyby to bylo dnes, já skuteènì nevím, co bychom dìlali. Vajec je tak málo a ještì jsou vìtšinou dovážená, takže je vždycky riziko je vaøit.“

Pan Entwhistle vyslechl ságu o tetì sleèny Gilchristové, ale neslyšel z ní ani slovo. Byl silnì znepokojen.

Když sleèna Gilchristová koneènì pøestala štìbetat, øekl:

„Pøedpokládám, že to paní Lansquenetová moc vážnì nebrala?“

„Ale ne, pane Entwhistle, ona to naprosto chápala.“

I tato poznámka pana Entwhistlea znepokojila, i když ne pøesnì v tom smyslu, v jakém ji sleèna Gilchristová použila.

Skuteènì to Cora Lansquenetová chápala? V té chvíli možná ne, ale tøeba pozdìji. Skuteènì to chápala až pøíliš dobøe?

Pan Entwhistle vìdìl, že Richard Abernethie nebyl senilní ani v nejmenším. Richard byl plnì pøi zdravém rozumu. Rozhodnì netrpìl žádnou formou perzekuèní mánie. Byl to, jako ostatnì celý život, tvrdošíjný obchodník — a jeho nemoc na tom nic nezmìnila.

Pøipadalo mu velice zvláštní, že mluvil se svou sestrou tímto zpùsobem. Ale možná že Cora, s tou svou podivnou dìtinskou bystrostí, dokázala èíst mezi øádky a domyslela si pravý smysl toho, co Richard skuteènì øíkal.

Pana Entwhistlea napadlo, že v mnoha ohledech byla Cora naprosto hloupá. Nemìla žádný úsudek, smysl pro rovnováhu a její pohled na svìt byl primitivnì dìtinský, ale právì tak jako dítì mìla i onu pøízraènou schopnost uhodit šokujícím zpùsobem høebíèek na hlavièku.

Pan Entwhistle už to dál nerozebíral. Sleèna Gilchristová patrnì neví víc, než mu øekla. Zeptal se ještì, zda neví, jestli Cora Lansquenetová zanechala závì. Sleèna Gilchristová okamžitì odpovìdìla, že závì paní Lansquenetové je uložena v bance.

Pan Entwhistle se zvedl k odchodu. Trval na tom, že sleèna Gilchristová musí pøijmout malou èástku penìz na nutné výdaje, a øekl jí, že se jí znovu ozve, a do té doby že by jí byl zavázán, kdyby mohla zùstat v domku, zatímco si bude hledat nové místo. Sleèna Gilchristová øekla, že jí to bude velice vyhovovat a že vùbec není nervózní.

Nedokázal ovšem uniknout prohlídce domu, pøi níž mu sleèna Gilchristová ukazovala rùzné obrázky od nebožtíka Pierra Lansqueneta, které byly ve velkém množství shromáždìny v malé jídelnièce a pøi jejichž spatøení se právník otøásl — vìtšinou to byly akty provedené s pozoruhodným nedostatkem malíøské zruènosti, zato s peèlivou pozorností k detailùm. Musel také obdivovat rùzné drobné olejomalby pitoreskních rybáøských pøístavù, které malovala Cora sama.

„Polperro,“ ukazovala hrdì sleèna Gilchristová. „Byly jsme tam loni a paní Lansquenetová byla nadšená jeho malebností.“

Když si pan Entwhistle prohlédl Polperro od jihozápadu, od severozápadu a nejspíš i z nìkolika dalších smìrù, souhlasil s názorem, že paní Lansquenetová byla mìsteèkem skuteènì nadšena.

„Paní Lansquenetová mi slíbila, že mi ty obrázky odkáže,“ øekla sleèna Gilchristová toužebnì. „Hroznì jsem je obdivovala. Na tomhle úplnì vidíte, jak se ty vlny tøíští, viïte? A i jestli na to zapomnìla, možná bych si mohla aspoò jeden vzít na památku, co myslíte?“

„To by se jistì dalo zaøídit,“ ujistil ji pan Entwhistle velkoryse.

Domluvil ještì pár dalších vìcí a pak odešel — nejprve za øeditelem banky a pak na další konzultaci s inspektorem Mortonem.

Pátá kapitola

I.

„Vyèerpaný! Já ti øíkám, že jsi vyèerpaný,“ prohlásila paní Entwhistleová oním dotèeným a panovaèným tónem, jaký používají oddané sestry vùèi bratrùm, jimž vedou dùm. „Ve svém vìku bys to nemìl dìlat. Já se ptám, co to všechno má s tebou spoleèného? Jsi na odpoèinku, ne?“

Pan Entwhistle mírnì odpovìdìl, že Richard Abernethie patøil k jeho nejstarším pøátelùm.

„Snad. Ale Richard Abernethie je mrtvý, ne? Takže nevidím žádný dùvod, proè by ses mìl míchat do vìcí, které nejsou tvoje starost, a smrtelnì se pøitom nachladit nìkde ve vlaku. Strašnì tam táhne. A ještì vražda! Vùbec nechápu, proè pro tebe posílali.“

„Spojili se se mnou, protože v domku se našel dopis s mým podpisem, ve kterém jsem Coøe sdìloval podrobnosti kolem pohøbu.“

„Pohøby! Jeden pohøeb za druhým. Což mi pøipomíná: další z tìch tvých milovaných Abernethieù tì volal — myslím, že øíkal Timothy. Odnìkud z Yorkshire — a taky s tebou chtìl mluvit o pohøbu. Øíkal, že zavolá pozdìji.“

Osobní hovor pro pana Entwhistlea pøišel ten den veèer. Pan Entwhistle si vzal telefon a na druhém konci uslyšel hlas Maude Abernethieové.

„Díky Bohu, že jsem vás koneènì sehnala! Timothy je skuteènì v hrozném stavu. Ty poslední zprávy o Coøe ho strašlivì rozèílily.“

„To je celkem pochopitelné,“ souhlasil pan Entwhistle.

„Co jste øíkal?“

„Že je to pochopitelné.“

„Asi ano.“ Maude to ale øíkala silnì pochybovaènì. „Chcete øíct, že to byla skuteènì vražda?“

„Zavraždili ho pøece, ne?“ øekla tehdy Cora. Jenže tentokrát nebylo o odpovìdi pochyb.

„Ano, byla to vražda,“ potvrdil pan Entwhistle.

„A sekerou, jak psali v novinách?“

„Ano.“

„Mnì pøipadá naprosto neuvìøitelné,“ prohlásila Maude, „že Timothyho sestru — jeho vlastní sestru — mohl nìkdo zavraždit sekerou!“

Panu Entwhistleovi to také pøipadalo neuvìøitelné. Timothyho život byl tak izolovaný od veškerého násilí, až mìl èlovìk pocit, že i jeho pøíbuzní by mìli být násilí ušetøeni.

„Obávám se, že nezbude než se smíøit s fakty,“ øekl pan Entwhistle umírnìnì.

„Dìlám si o Timothyho skuteènì velké starosti. Tohle všechno mu strašnì škodí. Podaøilo se mi ho teï dostat do postele, ale trvá na tom, že vás musím pøesvìdèit, abyste za ním pøijel. Chce vìdìt spoustu vìcí — jestli bude soudní vyšetøování a kdo by se ho mìl zúèastnit, jak brzo po nìm mùže být pohøeb a kde, jaké jsou k dispozici prostøedky, jestli Cora vyslovila pøání být zpopelnìna nebo nìco jiného, a jestli zanechala závì —“

Pan Entwhistle ji pøerušil, než seznam otázek pøesáhl únosnou mez.

„Ano, závì existuje. Timothyho ustanovila vykonavatelem.“

„Ach bože, já se obávám, že Timothy nemùže —“

„Naše firma se postará o všechny nezbytné náležitosti. Závì je velmi prostá. Své vlastní obrazy a ametystovou brož odkázala své spoleènici sleènì Gilchristové a všechno ostatní Susan.“

„Susan? Proè prosím vás Susan? Jsem pøesvìdèená, že Susan nikdy ani nevidìla — pøinejmenším ne jinak než jako malé dítì.“

„Odhadl bych, že je to proto, že Susan se zøejmì provdala za muže, který není její rodinì tak docela po chuti.“

Maude pohrdlivì odfrkla.

„Dokonce i Gregory je mnohem lepší, než kdy byl Pierre Lansquenet! Samozøejmì, za mých èasù bylo neslýchané provdat se za muže, který obsluhuje v obchodì — ovšem lékárna je mnohem lepší než tøeba galanterie — a pøinejmenším se Gregory zdá celkem seriózní.“ Odmlèela se a dodala: „Znamená to, že Susan dostane ten pøíjem, který Coøe odkázal Richard?“

„Ne, to ne. Kapitál bude rozdìlen podle instrukcí Richardovy závìti. Ne, chudák Cora nemohla odkázat víc než nábytek ze svého domku, a ten má cenu pár set liber. Až se zaplatí pohledávky a nábytek se prodá, pochybuji, že to všechno vynese víc než pìt set liber.“ Pak pokraèoval: „Soudní vyšetøování se samozøejmì konat bude. Stanovili ho na pøíští ètvrtek. Pokud bude Timothy souhlasit, pošlu tam mladého Lloyda, aby ho sledoval v zastoupení rodiny.“ Dodal omluvnì. „Obávám se, že mùže vyvolat urèitou nevítanou pozornost vzhledem k — ehm — okolnostem.“

„To je skuteènì nepøíjemné! Chytili toho mizeru, co to provedl?“

„Ještì ne.“

„Urèitì nìkterý z tìch strašných nedorostlých mladíkù, co se toulají po venkovì a vraždí. Policie je naprosto neschopná.“

„Ne, ne,“ odporoval pan Entwhistle. „Policie vùbec není neschopná. To si ani na chvíli nemyslete.“

„No, mnì to rozhodnì pøipadá velice zvláštní. A Timothymu to tak škodí. Vy byste asi nemohl pøijet sem k nám, že, pane Entwhistle? Byla bych vám velice vdìèná, kdybyste mohl. Myslím, že by se Timothy uklidnil, kdybyste ho upokojil osobnì.“

Pan Entwhistle chvíli mlèel. Takové pozvání mu nebylo nevhod.

„Na tom, co øíkáte, nìco je,“ pøipustil. „A také budu potøebovat Timothyho podpis jako vykonavatele na urèité dokumenty. Ano, myslím, že by to bylo docela dobré.“

„To je úžasné. Strašnì se mi ulevilo. Zítra? A zùstanete pøes noc? Nejlepší spojení je vlakem v 11.20 ze St. Pancras.“

„Budu bohužel muset jet až odpoledne,“ odpovìdìl pan Entwhistle. „Mám ráno jinou práci…“

II.

George Crossfield pøivítal pana Entwhistlea srdeènì, ale možná i s jistým náznakem pøekvapení.

Pan Entwhistle øekl jakoby na vysvìtlenou, aèkoli ve skuteènosti to vlastnì nevysvìtlovalo nic:

„Pøijel jsem právì z Lytchett St. Mary.“

„Takže to vážnì byla teta Cora? Èetl jsem o tom v novinách a vùbec se mi tomu nechtìlo vìøit. Myslel jsem si, zeje to možná jen shoda jmen.“

„Lansquenetová není tak bìžné jméno.“

„Ne, to jistì není. Ale èlovìk má zøejmì pøirozený odpor vìøit, že nìkterý èlen jeho vlastní rodiny mohl být zavraždìn. Mnì to pøipadá skoro jako ten pøípad minulý mìsíc v Dartmooru.“

„Myslíte?“

„Ano. Stejné okolnosti. Osamìlý domek. Dvì staré ženy, které bydlí spolu. Ukradená èástka až neuvìøitelnì ubohá.“

„Hodnota penìz je vždycky relativní,“ podotkl pan Entwhistle. „Záleží na potøebì.“

„Ano — ano, asi máte pravdu.“

„Když zoufale potøebujete deset liber — pak patnáct je víc než dost. A naopak. Když potøebujete sto liber, bude vám pìtaètyøicet úplnì k nièemu. A když potøebujete tisíce, nestaèí ani stovky.“

Georgeovi náhle blýsklo v oèích, když prohlásil: „Já bych øekl, že dnes se hodí jakákoli èástka penìz. Kdekdo je na tom zle.“

„Ale ne zoufale,“ pøipomnìl pan Entwhistle. „A právì na zoufalství záleží.“

„Máte na mysli nìco konkrétního?“

„Ne ne, vùbec ne.“ Odmlèel se a pokraèoval: „Vypoøádání dìdictví bude chvilku trvat; hodila by se vám záloha?“

„Abych byl upøímný, chtìl jsem o tom zaèít mluvit sám. Ovšem dnes ráno jsem byl v bance a odkázal jsem je na vás a oni mi velice ochotnì vyšli vstøíc, pokud jde o pøeèerpání úètu.“

Georgeovi se znovu zablýsklo v oèích a pan Entwhistle vzhledem ke svým letitým zkušenostem mìl jasno v situaci. George sice možná ještì nepotøeboval peníze zoufale, ale urèitì velmi naléhavì. V té chvíli vìdìl to, co podvìdomì tušil celou dobu — že v otázkách penìz by Georgeovi nedùvìøoval. Napadlo ho, jestli starý Richard Abernethie, který rovnìž umìl velmi dobøe odhadnout lidi, mìl stejný pocit. Pan Entwhistle si byl také jistý, že po Mortimerovì smrti mìl Richard v úmyslu uèinit svým dìdicem George. George sice nebyl Abernethie, ale byl to jediný muž v mladší generaci. Byl Mortimerovým pøirozeným nástupcem. Richard Abernethie pro George poslal, mìl ho u sebe nìkolik dní na návštìvì. Bylo pravdìpodobné, že na konci té návštìvy nebyl Richard s Georgem spokojen. Cítil instinktivnì, stejnì jako pan Entwhistle, že George není poctivý? Celá rodina byla pøesvìdèena, že vzít si Georgeova otce nebyla od Laury šastná volba. Burzovní makléø, který mìl i jiné, dost záhadné aktivity. A George se podobal spíš svému otci než Abernethieùm.

George si patrnì právníkovo mlèení špatnì vyložil, a tak s nervózním smíchem vysvìtloval:

„Pravda je ta, že jsem v poslední dobì nemìl zrovna šastnou ruku s investicemi. Trochu jsem riskoval a nevyšlo to. Víceménì mì to položilo. Teï se budu moci zase vzpamatovat. Èlovìk potøebuje jen trochu kapitálu. Arden Consolidates vypadají dobøe, co myslíte?“

Pan Entwhistle ani nesouhlasil, ani neodporoval. Uvažoval, jestli náhodou George nespekuloval i s penìzi klientù, nejen se svými vlastními. Jestli George byl v nebezpeèí trestního stíhání —

Pan Entwhistle øekl upjatì:

„Den po pohøbu jsem se s vámi pokoušel spojit, ale nebyl jste v kanceláøi, že?“

„Vy jste volal? Nic mi neøekli. Upøímnì øeèeno, mìl jsem pocit, že po tak dobré zprávì si zasloužím den volna!“

„Po dobré zprávì?“

George zrudl.

„Ne, pochopte, nemyslel jsem smrt strýèka Richarda. Ale když se èlovìk dozví, že pøišel k penìzùm, tak ho to potìší, ne? Máte pocit, že to musíte oslavit. Konkrétnì jsem jel do Hurst Parku. Vsadil jsem na dva vítìze. Když zaène jednou pršet, tak rovnou leje. Když se vás jednou chytí štìstí, tak se vás drží! Vyhrál jsem jen padesát babek, ale i to se hodí.“

„Ano, jistì,“ kývl pan Entwhistle. „I to se hodí. A navíc ještì dostanete další èástku v dùsledku smrti vaší tety Cory.“

George vypadal znepokojenì.

„Chudák stará,“ øekl. „To je vážnì smùla, co? Nejspíš zrovna když se tìšila, jak si bude užívat.“

„Doufejme, že policisté najdou èlovìka, který má její smrt na svìdomí,“ podotkl pan Entwhistle.

„Ale podle mì ho dostanou. Naše policie je skuteènì dobrá. Seberou všechny nežádoucí existence v celém okolí a poøádnì je properou — a pìknì vysvìtlí, co dìlali v dobì, kdy se to stalo.“

„Jestli mezitím uplyne nìjaká doba, tak to nebude tak jednoduché,“ namítl pan Entwhistle. Mrazivì se pousmál, èímž naznaèil, že hodlá udìlat vtip. „Já sám jsem toho dne v pùl ètvrté odpoledne byl v Hatchardovì knihkupectví. Myslíte, že bych si na to vzpomnìl, kdyby se mì na to policie zeptala za deset dní? Silnì o tom pochybuji. A vy, Georgi, vy jste byl v Hurst Parku. Vzpomnìl byste si, který den jste šel na dostihy — øeknìme — za mìsíc?“

„Ale to by se dalo urèit podle pohøbu — bylo to o den pozdìji.“

„Pravda — pravda. A také jste vsadil na dva vítìze. To také napomùže pamìti. Èlovìk málokdy zapomene jméno konì, který mu vyhrál peníze. Mimochodem, kteøí to byli?“

„Poèkejte, Gaymarck a Frogg II. Ano, na ty tak hned nezapomenu.“

Pan Entwhistle se zasmál svým suchým, krákoravým zpùsobem a rozlouèil se.

III.

„Samozøejmì vás hroznì rádi vidíme,“ øekla Rosamund bez valného nadšení. „Ale je strašnì brzo ráno.“

Zeširoka zívla.

„Je jedenáct,“ pøipomnìl pan Entwhistle.

Rosamund znova zívla. Pak omluvnì vysvìtlila:

„Mìli jsme tady vèera poøádný mejdan. Moc se pilo. Michael má ještì poøád strašnou kocovinu.“

Právì v té chvíli se Michael objevil; také zíval. V ruce mìl šálek èerné kávy a na sobì velmi elegantní župan. Vypadal divoce a pøitažlivì — a jeho úsmìv byl jako obvykle okouzlující. Rosamund mìla na sobì èernou sukni, dost špinavý žlutý svetøík a nic jiného, pokud to mohl pan Entwhistle posoudit..

Puntièkáøský a peèlivý právník naprosto neschvaloval zpùsob života mladých Shaneových. Dost zchátralý byt v prvním patøe domu v Chelsea — lahve a sklenice a nedopalky cigaret, které se válely všude kolem — ztuchlý vzduch a vùbec celková zaprášená a neúpravná atmosféra.

Uprostøed tohoto dost nevlídného prostøedí pøesto Michael i Rosamund jen kvetli. Rozhodnì tvoøili krásný pár a pan Entwhistle si pomyslel, že se zøejmì mají velmi rádi. Pøinejmenším Rosamund Michaela zbožòovala.

„Miláèku,“ øekla, „co takhle malièko šampaòského? Jen abychom se dali dohromady a pøipili si na budoucnost. Pane Entwhistle, to je skuteènì úžasné štìstí, že nám strýèek Richard odkázal ty bájeèné penízky zrovna teï —“

Pan Entwhistle si povšiml rychlého, skoro nepøátelského zamraèení, které k ní vyslal Michael, ale Rosamund nevzrušenì pokraèovala:

„Protože máme zrovna šanci na bájeènou hru. Michael má na ni opci. Je tam pro nìj úplnì úžasná role a dokonce i jedna menší pro mì. Je to o takových tìch mladých zloèincích, co jsou ve skuteènosti svatí — je úplnì plná tìch nejmodernìjších myšlenek.“

„Zdá se,“ podotkl pan Entwhistle upjatì.

„Víte, on loupí a vraždí a pronásleduje ho policie i spoleènost — a nakonec udìlá zázrak.“

Pan Entwhistle pohoršené mlèel. Takové škodlivé nesmysly tihle mladí vykládají! A píšou.

Michael Shane ovšem mnoho nevykládal. Poøád ještì se mírnì mraèil.

„Pan Entwhistle nechce slyšet naše tirády, Rosamund,“ pokáral ji. „Mlè chvilku a pus ho ke slovu, a nám mùže øíct, proè pøišel.“

„Potøebuji vyøídit jen pár malièkostí,“ vysvìtloval pan Entwhistle. „Zrovna jsem se vrátil z Lytchett St. Mary.“

„Takže to byla teta Cora, koho zavraždili? Vidìli jsme to v novinách. A já jsem øíkala, že to urèitì musí být ona, protože to je takové neobvyklé jméno. Chudák stará teta Cora. Tuhle jsem se na ni na tom pohøbu dívala a myslela jsem si, jaký je z ní hastroš a že by snad bylo lepší být mrtvá než vypadat takhle — a teï je mrtvá. Vùbec mi to vèera veèer nechtìli vìøit, když jsem jim øíkala, že ta vražda sekerou, co byla v novinách, je moje teta! Jen se smáli, viï, Michaeli?“

Michael Shane neodpovìdìl a Rosamund pokraèovala se zjevným potìšením:

„Dvì vraždy za sebou. To už je skoro moc, není?“

„Nebuï hloupá, Rosamund, tvého strýèka Richarda nikdo nezavraždil.“

„Ale Cora si myslela, že ano.“

Pan Entwhistle se do toho vložil a zeptal se:

„Vy jste se po pohøbu vrátili do Londýna, viïte?“

„Ano, stejným vlakem jako vy.“

„Jistì… jistì. Ptám se proto, že jsem se vás pokoušel sehnat,“ vrhl rychlý pohled na telefon — „den na to — dokonce nìkolikrát, ale nepovedlo se mi to.“

„Propána — to mì mrzí. Co jsme ten den dìlali? Pøedevèírem. Byli jsme tady asi do dvanácti, viï? A ty ses pak šel pokusit sehnat Rosenheima a obìdval jsi s Oscarem a já jsem se šla podívat po nìjakých nylonkách a vùbec do obchodù. Mìla jsem se sejít s Jane, ale minuly jsme se. Ano, krásnì jsem si zanakupovala — a pak jsme veèeøeli v Castile. Sem jsme se vrátili tak kolem desáté, viï?“

„Tak nìjak,“ souhlasil Michael. Zamyšlenì hledìl na pana Entwhistlea. „Co jste od nás potøeboval, pane Entwhistle?“

„Jen nìco kolem závìti Richarda Abernethieho — nìjaké podpisy a tak podobnì.“

Rosamund se zeptala: „Dostaneme ty peníze hned, nebo to bude trvat celé vìky?“

„Bohužel,“ øekl pan Entwhistle, „zákon bývá pomalý.“

„Ale mùžeme dostat nìjakou zálohu, ne?“ Rosamund vypadala polekanì. „Michael øíkal, že ano. Je to strašnì dùležité. Kvùli té høe.“

Michael se do toho pøátelským tónem vložil:

„Ale ne, nijak moc to nespìchá. Jen jde o to se rozhodnout, jestli tu opci využít nebo ne.“

„Nebude nic tìžkého pøevést vám nìjaké peníze pøedem,“ kývl pan Entwhistle. „Kolik budete chtít.“

„Tak to je v poøádku.“ Rosamund si s úlevou oddechla. Pak dodala, jako by ji to právì napadlo: „Zbyly po tetì Coøe nìjaké peníze?“

„Málo. Odkázala je vaší sestøenici Susan.“

„Proè zrovna Susan, to bych ráda vìdìla! Je to hodnì?“

„Pár set liber a nìjaký nábytek.“

„Hezký nábytek?“

„Ne,“ zavrtìl hlavou pan Entwhistle.

Rosamund ztratila zájem. „Stejnì je to všechno divné, viïte?“ øekla. „Jak Cora po tom pohøbu najednou ze sebe vysypala: „Zavraždili ho!“ A pak hned další den zavraždí nìkdo ji. No není to divné, co myslíte?“

Chvilku bylo dost nepøíjemné ticho a pak pan Entwhistle tiše odpovìdìl:

„Ano, to je skuteènì velice divné…“

IV.

Pan Entwhistle si prohlížel Susan Banksovou, která se k nìmu naklánìla pøes stùl a mluvila svým obvyklým živým zpùsobem.

Po Rosamundinì kráse tu nebylo ani stopy. Ale byla to pøitažlivá tváø a podle názoru pana Entwhistlea tato pøitažlivost spoèívala pøedevším v její vitalitì. Køivka úst byla štìdrá a plná. Byla to ústa ženy a její tìlo bylo rovnìž výraznì ženské. Ale pøitom mu Susan v mnoha ohledech velmi pøipomínala svého strýce Richarda Abernethieho. Tvar hlavy, linie brady, hluboko posazené pøemýšlivé oèi. Její osobnost byla stejnì dominantní jako osobnost nebožtíka Richarda, mìla stejnou energii, která ji hnala vpøed, stejnou prozíravost a pøímý úsudek. Ze tøí pøíslušníkù mladší generace se jedinì ona zdála ze stejného materiálu, jaký se zasloužil o rozsáhlé abernethieovské jmìní. Poznal Richard v téhle neteøi ducha pøíbuzného svému? Podle názoru pana Entwhistlea nemohl nepoznat. Richard byl vždycky výborným soudcem charakterù. A tady rozhodnì byly právì ty vlastnosti, které hledal. A pøesto ve své závìti Richard Abernethie nerozhodl v její prospìch. Podle názoru pana Entwhistlea Georgeovi nedùvìøoval a pùvabná husièka Rosamund nepøicházela v úvahu — ale v Susan pøece mohl najít to, co hledal, dìdièku svého vlastního ražení?

A pokud ne, musel být pøíèinou — ano, to je jediné logické vysvìtlení — její manžel…

Pan Entwhistle sjel pohledem za Susanino rameno, do míst, kde nepøítomnì stál Gregory Banks a hrál si s tužkou.

Hubený, bledý, nevýrazný mladík s narezle pískovými vlasy. Susanina barvitá osobnost ho natolik zastiòovala, že bylo obtížné všimnout si, jaký je vlastnì on sám. Nebylo na nìm èeho se chytit — celkem pøíjemný, ochotný chovat se mile — kýválek, jak se teï modernì øíkalo. Ale pøitom takový popis nebyl tak docela pøesný. V té nenápadnosti Gregoryho Bankse bylo cosi podivnì zneklidòujícího. Nebyl „vhodná partie“ — ale Susan pøesto trvala na tom, že si ho vezme — pøekonala všechen odpor okolí — proè? Co na nìm vidìla?

A teï, šest mìsícù po sòatku — „Je do nìj blázen,“ pomyslel si pan Entwhistle. Ty pøíznaky dobøe znal. Kanceláøemi firmy Bollard, Entwhistle, Entwhistle a Bollard prošlo mnoho žen s manželskými potížemi. Žen bláznivì oddaných neuspokojivým a èasto zdánlivì naprosto nièím nevynikajícím manželùm, manželek pohrdajících a znudìných pøitažlivými manžely, jimž se navenek nedalo nic vytknout. Co mùže kterákoli žena vidìt na konkrétním muži, to prostì je mimo chápání prùmìrnì inteligentního muže. Prostì to tak je. Žena, která se ve všech ostatních vìcech na svìtì chová velmi inteligentnì, se mùže projevit jako absolutní hlupaèka, pokud jde o jednoho konkrétního muže. A Susan, myslel si pan Entwhistle, je jedna z takových žen. Její svìt se toèí kolem Grega. A to je nebezpeèné mnoha zpùsoby.

Susan mluvila dùraznì a pohoršené.

„— protože to je ostuda. Vzpomínáte si na tu ženu, kterou loni zavraždili v Yorkshire? Nikoho tenkrát nechytili. Nebo ta stará paní v cukrárnì, kterou umlátili sochorem. Nìkoho zatkli a pak ho zase pustili!“

„Musí mít dùkazy, moje milá,“ pøipomnìl pan Entwhistle.

Susan si ho nevšímala.

„A další takový pøípad — zdravotní sestra v dùchodu — to byla sekerka nebo sekera — pøesnì jako teta Cora.“

„No no, to skoro vypadá, jako byste podobné zloèiny studovala, Susan,“ podivil se mírnì pan Entwhistle.

„Èlovìk si takové vìci pøirozenì pamatuje — a když zavraždí èlena vaší vlastní rodiny — a skoro stejným zpùsobem — prostì je vidìt, že se po venkovì toulá spousta takových individuí, co se vloupávají do domù a pøepadávají osamìlé ženy — a policii to nezajímá!“

Pan Entwhistle zavrtìl hlavou.

„Nekøivdìte policii, Susan. Jsou to velice bystøí a trpìliví lidé — a vytrvalí. To, že se o nìèem nepíše v novinách, ještì neznamená, že je pøípad uzavøený. Zdaleka ne.“

„A pøitom každý rok se stanou stovky nevyøešených zloèinù.“

„Stovky?“ Pan Entwhistle vypadal pochybovaènì. „Urèitý poèet ano. Ale je mnoho pøípadù, kdy policie ví, kdo zloèin spáchal, ale dùkazy nedostaèují k soudnímu stíhání.“

„Tomu nevìøím,“ zavrtìla hlavou Susan. „Jsem pøesvìdèená, že když èlovìk ví jistì, kdo zloèin spáchal, dùkazy si opatøí vždycky.“

„Tím si nejsem jist,“ øekl pan Entwhistle zamyšlenì. „Tím si skuteènì nejsem jist…“

„Mají vùbec nìjakou pøedstavu — v pøípadì tety Cory — kdo to mohl udìlat?“

„To nemùžu øíct. Pokud já vím, ne. Ale oni by se mi asi tìžko svìøovali — a také je ještì brzo — nezapomínejte, že k vraždì došlo teprve pøedevèírem.“

„Rozhodnì to musel být urèitý typ èlovìka,“ uvažovala Susan nahlas. „Brutální, možná trochu slaboduchý typ — propuštìný voják nebo trestanec. Myslím když použil sekerku.“

Pan Entwhistle s mírnì tázavým výrazem pozvedl oboèí a zabroukal:

Lizzie Bordenová sekeru si vzala

svému tatíèkovi padesát ran dala.

Aby mohla v noci zase klidnì spát

dala svojí matce jednapadesát.

„Jenomže,“ Susan zrudla hnìvem, „s tetou Corou nikdo z pøíbuzných nežil — pokud nemyslíte tu spoleènici. A kromì toho Lizzii Bordenovou osvobodili. Nikdo neví jistì, jestli skuteènì zabila svého otce a macechu.“

„Je pravda, že ta veršovánka je zjevnì podjatá,“ souhlasil pan Entwhistle.

„Chcete øíct, že to vážnì udìlala ta spoleènice? Odkázala jí Cora nìco?“

„Ametystovou brož nevalné ceny a pár skic rybáøských vesnièek, které mají výhradnì citovou hodnotu.“

„Pro vraždu pøece èlovìk musí mít motiv — leda je slabomyslný.“

Pan Entwhistle se zasmál.

„Zatím se zdá, že jediný, kdo mìl motiv, jste vy, moje milá Susan.“

„Co to má znamenat?“ Greg náhle vykroèil vpøed. Pùsobilo to, jako by spal a teï se probudil. V oèích mu ošklivì blýsklo. Najednou to už nebyla pøehlédnutelná postava v pozadí. „Co s tím má Sue co spoleèného? Jak si to pøedstavujete, øíkat takové vìci?“

Susan ho pøíkøe napomenula:

„Mlè, Gregu. Pan Entwhistle tím urèitì nic nemyslel —“

„To byl jen takový vtip,“ omlouval se pan Entwhistle. „Asi trochu nevkusný. Cora odkázala všechen svùj majetek vám, Susan. Ale pro mladou dámu, která právì zdìdila nìkolik set tisíc liber, nemùže odkaz ve výši nìkolika stovek být jistì motivem k vraždì.“

„Ona odkázala svoje peníze mnì?“ Susan byla zøejmì pøekvapená. „To je zvláštní. Vždy mì ani neznala! Proè to udìlala, co myslíte?“

„Myslím, že se doslechla, že jste mìla — ehm — trochu potíže se svým sòatkem.“ Greg, který zase už oøezával tužku, se zamraèil. „Ona sama to mìla rovnìž s manželstvím ponìkud obtížné — a asi k vám pociovala solidaritu.“

Susan se s urèitým zájmem zeptala:

„Ona si vzala malíøe, viïte, a ten se nikomu z rodiny nelíbil. Byl to aspoò dobrý malíø?“

Pan Entwhistle velmi rozhodnì zavrtìl hlavou.

„Jsou v tom domku nìjaké jeho obrazy?“

„Ano.“

„Tak to posoudím sama,“ øekla Susan.

Pan Entwhistle se usmál nad její bojovnì vztyèenou hlavou.

„Budiž. Nepochybnì jsem už starý jezevec ave vìcech umìní beznadìjnì staromódní, ale skuteènì si nemyslím, že byste s mým soudem nesouhlasila.“

„Stejnì bych tam asi mìla jet, co? Podívat se, co tam vùbec je. Bydlí tam teï nìkdo?“

„Domluvil jsem se sleènou Gilchristovou, že tam až na další zùstane.“

Greg podotkl: „Musí mít dost dobré nervy, bydlet v domì, kde došlo k vraždì.“

„Sleèna Gilchristová je celkem rozumná žena, øekl bych. Kromì toho,“ dodal právník suše, „myslím, že stejnì nemá kam jít, dokud si nenajde jiné místo.“

„Takže ji smrt tety Cory pìknì vypekla? Byla — byly s tetou Corou — v dùvìrných vztazích?“

Pan Entwhistle se na ni zvìdavì podíval a uvažoval, jak pøesnì to myslela.

„Do jisté míry ano, øekl bych,“ odpovìdìl. „Nikdy se sleènou Gilchristovou nejednala jako se služkou.“

„Nejspíš s ní jednala mnohem hùø,“ podotkla Susan. „Tyhle chudinky takzvané ,dámy‘ to dnes odnášejí nejvíc. Pokusím se jí nìkde najít slušné místo. Nemìlo by to být tìžké. Každého, kdo je ochoten dìlat trochu tìch domácích prací a vaøit, aby dnes zlatem vyvážil — vaøí pøece, ne?“

„Ano, ano. Pokud vím, má námitky jen proti ,hrubé práci‘, i když nemám ponìtí, co tím myslí.“

Zdálo se, že tím Susan velmi pobavil.

Pan Entwhistle pohlédl na hodinky a øekl: „Vaše teta ustanovila vykonavatelem závìti Timothyho.“

„Timothy,“ ušklíbla se Susan. „Strýèek Timothy je v podstatì mýtus. Nikdo ho nikdy nevidìl.“

„To je pravda.“ Pan Entwhistle se znovu podíval na hodinky. „Dnes odpoledne za ním jedu. Seznámím ho s vaším rozhodnutím odjet se podívat na ten domek.“

„Zabere mi to nejspíš jen den dva. Nechci být dlouho pryè z Londýna. Mám ledacos rozbìhnutého. Zaèínám podnikat.“

Pan Entwhistle se porozhlédl po stísnìném obýváèku malého bytu. Greg a Susan na tom zjevnì moc dobøe nebyli. Vìdìl, že Susanin otec promrhal vìtšinu svých penìz. Svou dceru nijak slavnì nezabezpeèil.

„Jaké máte plány do budoucna, jestli se mùžu zeptat?“

„Mám vyhlédnutou jednu budovu na Cardigan Street. Pøedpokládám, že když to bude nutné, budete mi moci vyplatit nìjaké peníze pøedem? Možná budu muset složit zálohu.“

„To jistì pùjde zaøídit,“ kývl pan Entwhistle. „Den po pohøbu jsem vám nìkolikrát volal — ale nikdo to nebral. Chtìl jsem se právì zeptat, jestli nebudete chtít zálohu. Napadlo mì, jestli jste tøeba neodjeli z mìsta.“

„Ne, ne,“ ujistila ho rychle Susan. „Byli jsme celý den tady. Oba. Vùbec jsme nešli ven.“

Greg tiše pøipomnìl: „Víš, Susan, já myslím, že jsme ten den museli mít na telefonu poruchu. Vzpomínáš, jak jsem se odpoledne nemohl dovolat do Hard a Co.? Chtìl jsem to nahlásit, ale druhý den ráno bylo všechno v poøádku.“

„Telefony,“ souhlasil pan Entwhistle, „umìjí být obèas velice nespolehlivé.“

Susan se náhle zeptala:

„Jak se teta Cora dozvìdìla o našem manželství? Brali jsme se na matrice a všem jsme to oznámili až pak!“

„Pøedpokládám, že jí o tom øekl Richard. Zmìnila závì asi pøed tøemi týdny (pøedtím znìla ve prospìch Theosofické spoleènosti) — pøibližnì v té dobì, kdy ji byl navštívit.“

Susan vypadala pøekvapenì.

„Strýc Richard ji byl navštívit? To jsem netušila.“

„Ani já ne,“ potvrdil pan Entwhistle.

„Tak tenkrát tedy —“

„Co tenkrát?“

„Nic,“ zavrtìla Susan hlavou.

Šestá kapitola

I.

„Je od vás moc hezké, že jste pøijel,“ prohlásila Maude nabruèenì, když uvítala pana Entwhistlea na nástupišti nádraží Bayham Compton. „Ujišuji vás, že Timothy i já to vysoce oceòujeme. Samozøejmì, jistì chápete, že Richardova smrt je to nejhorší, co se Timothymu mohlo stát.“

Pana Entwhistlea zatím nenapadlo uvažovat o smrti svého pøítele z tohoto úhlu. Ale jak vidìl, byl to jediný úhel, z nìhož to byla ochotna vnímat manželka Timothyho Abernethieho.

Když zamíøili k východu, Maude rozvíjela téma dál.

„Pøedevším to byl šok — Timothy mìl Richarda velice rád. A kromì toho to bohužel nasadilo Timothymu do hlavy myšlenku na smrt. Protože je invalida, je dost nervózní, pokud jde o vlastní život. Uvìdomil si, že už je jediný, kdo je z bratrù ještì naživu — a zaèal tvrdit, že teï je na øadì on — že to už nebude dlouho trvat — samé morbidnosti, jak jsem mu už také øekla.“

Vyšli z nádraží a Maude ho vedla k rozpadajícímu se autu skuteènì úctyhodného stáøí.

„Omlouvám se za tu rachotinu,“ øekla. „Už léta si chceme poøídit nové auto, ale nemohli jsme si to dovolit. Tohle už mìlo dvakrát nový motor — a s tìmihle starými auty je skuteènì døina.

Doufám, že nastartuje,“ dodala. „Nìkdy ho èlovìk musí natoèit.“

Nìkolikrát stiskla startér, ale výsledkem bylo jen neúèinné zavrèení. Pan Entwhistle, který nikdy v životì auto nenatáèel, to sledoval ponìkud s obavami. Maude ale vystoupila sama, nasadila kliku a nìkolikerým rázným otoèením probudila motor k životu. Pana Entwhistlea napadlo, jaké je štìstí, že Maude je tak dùkladnì stavìná žena.

„A je to,“ podotkla. „Tahle stará potvora mi v poslední dobì dává zabrat. Tøeba když jsem se vracela domù den po pohøbu. Musela jsem dojít pìšky nìkolik mil do nejbližší opravny a ta stejnì za moc nestála — taková vesnická dílnièka. Musela jsem se ubytovat v místním hostinci, než to sdrátovali. To samozøejmì Timothyho hroznì rozèílilo. Musela jsem mu zatelefonovat a øíct mu, že se dostanu domù až další den. Strašnì ho to vyvedlo z míry. Èlovìk se snaží co nejvíc ho chránit — ale s nìkterými vìcmi prostì nic nenadìláte — tøeba s Coøinou vraždou. Musela jsem poslat pro doktora Bartona, aby mu dal sedativum. Takové vìci jako vražda jsou pro èlovìka v Timothyho zdravotním stavu pøíliš. Podle mì byla Cora vždycky blázen.“

Pan Entwhistle tu poznámku spolkl mlèky. Nebylo mu pøíliš jasné, jak to spolu souvisí.

„Myslím, že jsem Cora nevidìla od naší svatby,“ pokraèovala Maude. „Nechtìlo se mi tenkrát jen tak jakoby nic øíct Timothymu: ,Tvoje nejmladší sestra je blázen.‘ Ale myslela jsem si to. Øíkala úplnì neuvìøitelné vìci! Èlovìk nevìdìl, jestli se má zlobit, nebo se smát. Myslím, že pravda byla asi taková, že žila ve svém vlastním neskuteèném svìtì — plném dramat a fantastických pøedstav o jiných lidech. No, chudák malá, teï za to zaplatila. Nemìla náhodou nìjaké chránìnce?“

„Chránìnce? Jak to myslíte?“

„Jen mì to tak napadlo. Nìjakého mladého chudého malíøe nebo hudebníka — nìkoho takového. Nìkoho, koho mohla pustit dovnitø a kdo by ji zabil kvùli penìzùm, co mìla u sebe. Tøeba nìjakého adolescenta — v tom vìku jsou nìkdy divní — zvl᚝ takové ty neurotické umìlecké typy. Totiž pøipadá mi zvláštní vloupat se do domu uprostøed odpoledne. Když se chcete k nìkomu vloupat, tak to pøece udìláte v noci, ne?“

„Ale to by byly v domì dvì ženy.“

„Aha, ano, ta spoleènice. Ale skuteènì se mi nechce vìøit, že by nìkdo zámìrnì poèkal, až bude jedna z nich z cesty, a pak se vloupal dovnitø a napadl Coru. Proè? Nemohl pøece èekat, že by mìla u sebe nìjaké peníze nebo vìci, které by stály za øeè, a musely pøece být chvíle, kdy byly pryè obì a dùm byl prázdný. Bylo by to mnohem bezpeènìjší. Pøipadá mi to strašnì hloupé, jít a spáchat vraždu, když to není úplnì nezbytné.“

„A Coøina vražda podle vás nebyla nezbytná?“

„Všechno mi to pøipadá strašnì hloupé.“ Mìla by vražda dávat smysl? pøemýšlel pan Entwhistle. Akademicky vzato znìla odpovìï ano. Ale bylo zaznamenáno mnoho nesmyslných zloèinù. Podle názoru pana Entwhistlea všechno záviselo na mentalitì vraha.

Co on vlastnì ví o vrazích a jejich duševních procesech? Velmi málo. Jeho firma se nikdy nevìnovala kriminální praxi. A on sám také kriminologii nestudoval. Pokud on mohl posoudit, jsou vrahové všelijací. Nìkteøí byli nesmírnì ješitní, nìkteøí toužili po moci, nìkteøí, tøeba Seddon, byli zlí a mstiví, jiní, jako Smith a Rowse, byli neuvìøitelnì fascinující pro ženy, další, tøeba Armstrong, byli pøíjemní spoleèníci. Edith Thompsonová žila v neskuteèném svìtì násilí, sestra Waddingtonová odstraòovala své postarší pacienty s radostnou vìcností. Maudin hlas pøerušil jeho meditace. „Kdybych jen dokázala pøed Timothym schovat noviny! Jenže on trvá na tom, že je bude èíst — a pak se samozøejmì rozèílí. Chápete jistì, pane Entwhistle, že nepøichází v úvahu, aby se Timothy úèastnil soudního vyšetøování? Pokud to bude nezbytné, doktor Barton mùže vystavit potvrzení nebo co je potøeba.“

„V tomhle smìru mùžete být klidná.“

„Díky Bohu!“

Zahnuli do brány Stansfield Grange a jeli po zanedbané cestì k domu. Døív to bývalo pùvabné malé sídlo — ale teï vypadalo žalostnì zanedbanì. Maude povzdechla a øekla:

„Bìhem války jsme to museli nechat zpustnout. Oba zahradníci narukovali. A teï máme jen jednoho staøíka a ten moc k nièemu není. Platy strašnì stouply. Musím øíct, že je to požehnání, když si pøedstavím, že teï budeme moci do domu trochu investovat. Oba ho máme moc rádi. Už jsem se skuteènì bála, že ho budeme muset prodat… Ne že bych kdy byla nìco podobného naznaèila Timothymu. Strašnì by ho to rozèílilo — strašnì.“

Zastavili pøed vchodem do velmi starého georgiánského domu, který zoufale potøeboval natøít.

„Žádné služebnictvo,“ vysvìtlovala Maude trpce, když vedla pana Entwhistlea dovnitø. „Jenom dvì ženy, které sem docházejí. Až do minulého mìsíce jsme mìli služku, která tady bydlela — trochu hrbatou, hroznì huhòavou a v mnoha ohledech ne moc chytrou, ale byla tady, což byla veliká úleva — a docela dobøe se vyznala v jednoduchém vaøení. A vìøil byste tomu — dala nám výpovìï a šla sloužit k takové bláznivé ženské, co chová šest pekinézù (je to vìtší dùm než tenhle a víc práce), protože prý ,miluje ty pejsánky‘. Pejsánky! Urèitì se jim každou chvilku udìlá zle a všechno zaneøádí. Skuteènì, ty holky nejsou pøi zdravém rozumu. Takhle to teï vypadá, a když musím kdykoli odpoledne odejít, Timothy zùstane v domì docela sám, a kdyby se nìco stalo, jak by se dovolal pomoci? Nechávám samozøejmì telefon hned u jeho køesla; kdyby mu bylo slabo, mohl by hned zavolat doktora Bartona.“

Maude ho vedla do salonu, kde bylo u krbu prostøeno k èaji. Usadila tam pana Entwhistlea a pak zmizela, pravdìpodobnì do zadní èásti domu. Vrátila se za pár minut s èajovou konvicí a zaèala právníka obsluhovat. Byl to dobrý èaj s domácím koláèem a èerstvými žemlemi. Pan Entwhistle se zeptal: „A co Timothy?“

Maude mu struènì vysvìtlila, že Timothymu donesla tác se svaèinou ještì pøedtím, než odjela na nádraží.

„A teï,“ pokraèovala Maude, „už se urèitì prospal a bude ta nejvhodnìjší chvíle, aby se s vámi setkal. Pokuste se prosím pøíliš ho nerozèílit.“

Pan Entwhistle ji ubezpeèil, že bude postupovat s nejvìtší opatrností.

Když si ji tak prohlížel v blikotavém svìtle ohnì, zmocnil se ho náhle soucit. Tato mohutná, silná, vìcná žena, tak zdravá, tak životná, s tak zdravým rozumem, mìla tak zvláštnì, skoro dojemnì zranitelné místo. Pan Entwhistle usoudil, že její láska k manželovi je láskou mateøskou. Maude Abernethieová nemìla dìti a pøitom to byla žena stvoøená pro mateøství. Její invalidní manžel se stal jejím dítìtem, které bylo tøeba chránit, støežit a dohlížet na nì. A možná, jako charakterovì silnìjší z tìch dvou, mu podvìdomì vnutila vìtší míru bezmoci, než by tomu bylo za jiných okolností.

Chudák Maude, pomyslel si pan Entwhistle.

II.

„Jste hodný, že jste pøijel, Entwhistle.“

Timothy se pozvedl v køesle a podal mu ruku. Byl to mohutný muž, nápadnì podobný svému bratru Richardovi. Ale co bylo v Richardovi silou, to v Timothym bylo slabostí. Ústa byla nerozhodná, brada malièko ustupující, oèi posazené ménì hluboko. Na èele mìl vrásky malicherné podráždìnosti.

To, že je invalida, zdùrazòovala pøikrývka pøehozená pøes kolena a doslova lékárna malých lahvièek a krabièek na stolku u jeho pravé ruky.

„Nesmím se pøepínat,“ varoval hned. „Doktor mi to zakázal. Poøád mi øíká, a si nedìlám starosti! Starosti! Kdyby on mìl v rodinì vraždu, taky by si dìlal starosti, to se vsadím! Je to na èlovìka moc — nejdøív Richardova smrt — pak když jsem slyšel o pohøbu a o jeho závìti — tomu tedy øíkám závì! A navrch ještì chudáka malou Coru zabili sekerkou. Sekerkou! Br! Tahle zemì je dneska plná gangsterù — násilníkù — to je dùsledek války! Chodí a zabíjejí bezbranné ženy. Nikdo nemá dost odvahy, aby tomu udìlal rázný konec — aby to vzal pevnì do ruky. Kam tahle zemì spìje, to mi øeknìte? Kam ta zatracená zemì spìje?“

Tuhle litanii pan Entwhistle dobøe znal. Byla to otázka, kterou døíve èi pozdìji položila vìtšina jeho klientù za posledních dvacet let, a on mìl už na ni pøipravenou odpovìï. Nezávazná slova, která použil, by se dala charakterizovat nejspíš jako chlácholivé zvuky.

„Všechno to zaèalo s tou zatracenou labouristickou vládou,“ stìžoval si Timothy. „Celou zemi poslala do pekel. A ta vláda, co máme teï, není o nic lepší. Samý pokrytecký, slabošský socialista! Jen se podívejte, v jakém stavu jsme my! Nemùžeme sehnat slušného zahradníka, nemùžeme sehnat služebnictvo — chudák Maude se musí v kuchyni døít do úpadu. (Mimochodem, myslím, že k tomu platýzovi by se výbornì hodil vajeèný svítek, miláèku — a možná napøed trochu èistého vývaru?) Musím si uchovat sílu — doktor Barton to øíkal — poèkejte, kde jsem to skonèil? Aha, ano, Cora. Je to šok, to vám øeknu, když se èlovìk dozví, že jeho sestra — jeho vlastní sestra — byla zavraždìna! Dvacet minut jsem mìl bušení srdce! Budete muset zaøídit všechno za mì, Entwhistle. Já rozhodnì nemùžu jet na soudní vyšetøování ani se namáhat s vyøizováním èehokoli kolem Coøiny pozùstalosti. Co se mimochodem stane s tím Coøiným podílem na Richardových penìzích? Zdìdím je já, pøedpokládám?“

Maude zamumlala nìco o tom, že musí sklidit po svaèinì, a odešla z místnosti.

Timothy se opøel v køesle a øekl: „Výbornì, ženské jsou pryè. Teï mùžeme mluvit k vìci bez hloupého pøerušování.“

„Èástka, která byla urèena pro Coøin svìøenecký fond,“ vysvìtloval pan Entwhistle, „se rozdìlí rovným dílem mezi vás, neteøe a synovce.“

„Ale poslyšte,“ Timothymu pohoršením zrudly tváøe, „já jsem pøece její nejbližší pøíbuzný. Jediný žijící bratr.“ Pan Entwhistle opatrnì vysvìtlil pøesná ustanovení závìti Richarda Abernethieho a ohleduplnì Timothymu pøipomnìl, že mu poslal kopii závìti.

„Neèekáte pøece, že budu chápat všechnu tu právnickou hantýrku,“ prohlásil nevdìènì Timothy. „Vy právníci! Abych byl upøímný, nevìøil jsem vlastním uším, když se Maude vrátila a vysvìtlila mi, co v závìti bylo. Myslel jsem, že se spletla. Ženy neumìjí jasnì uvažovat. Maude je nejlepší žena na svìtì — ale ženy prostì financím nerozumìjí. Nejsem si jistý, jestli si Maude vùbec uvìdomuje, že kdyby byl Richard neumøel právì teï, možná bychom se odtud byli museli vypoklonkovat. Ale je to tak!“

„Kdybyste se byl obrátil na Richarda, jistì by —“

Timothy se hrubì, štìkavì zasmál.

„To není mùj styl. Otec nám všem nechal slušný podíl ze svého majetku — tedy pokud jsme se nechtìli vrhnout do rodinného koncernu. Já jsem nechtìl. Já jsem se narodil pro vyšší vìci než pro náplasti na kuøí oka, Entwhistle! Richard si mùj pøístup bral trochu moc k srdci. No ale danì, snížení pøíjmu a jedno s druhým — nebylo to tak jednoduché. Musel jsem použít velkou èást kapitálu. Dneska je to to nejlepší, co se dá udìlat. Jednou jsem Richardovi naznaèil, že tenhle dùm je èím dál obtížnìjší udržovat. On se k tomu postavil tak, že bychom na tom stejnì byli mnohem lépe v menším domì. Øíkal, že by to pro Maude bylo snazší, že by to ušetøilo práci — ušetøilo práci, takový výraz! Ne ne, Richarda bych o pomoc nepožádal. Ale øeknu vám, Entwhistle, ty starosti se velice nepøíznivì podepsaly na mém zdraví. Muž v mém zdravotním stavu by nemìl být nucen zatìžovat se starostmi. Pak Richard umøel a mì to samozøejmì velice vzalo — byl to mùj bratr a vùbec — ale pøesto jsem si nemohl pomoci, aby se mi neulevilo, pokud jde o vyhlídky do budoucna. Ano, teï bude po problémech — a to je velká úleva. Necháme opravit omítku — najmeme nìjaké dobré zahradníky — když slušnì zaplatíte, tak je seženete. Rùžovou zahradu úplnì obnovíme. A — o èem jsem to mluvil —“

„O svých plánech do budoucna.“

„Ano, ale — nesmím vás tím vším obtìžovat. Co se mì ale dotklo — a krutì dotklo — byla ustanovení Richardovy závìti.“

„Ano?“ pan Entwhistle se na nìj tázavì podíval. „Nebyla taková, jak jste èekal?“

„No to bych øekl, že nebyla! Po Mortimerovì smrti jsem pøirozenì pøedpokládal, že Richard odkáže všechno mnì.“

„Aha — a on vám — nìkdy — nìco takového naznaèil?“

„Nikdy to neøekl — aspoò ne výslovnì. Richard byl vždycky uzavøený èlovìk. Ale pozval se sem — krátce po Mortimerovì smrti. Chtìl probrat rodinné záležitosti obecnì. Mluvili jsme o mladém Georgeovi — a o dìvèatech a jejich manželech. Chtìl znát moje názory — ne že bych mu toho mohl mnoho øíci. Jsem invalida a nikam nechodím, žijeme s Maude stranou od svìta. Podle mého názoru se obì ty dívky vdaly naprosto hloupì. Podívejte, Entwhistle, já jsem samozøejmì pøedpokládal, že se mnou konzultuje jako s nìkým, kdo po jeho smrti bude hlavou rodiny, a pøirozenì jsem tedy èekal, že penìzi budu disponovat já. Richard mi pøece mohl vìøit, že se o mladší generaci postarám správnì. A taky o chudáka Coru. Zatracenì, Entwhistle, já jsem pøece Abernethie — poslední Abernethie. Mìl jsem dostat majetek do plné správy.“

Timothy ve svém rozèilení odkopl pøikrývku a narovnal se v køesle. Ani trochu teï nevypadal slabì nebo køehce. Pan Entwhistle si pomyslel, že vypadá jako naprosto zdravý èlovìk, leda snad trochu popudlivý. A co víc, starý právník si velmi jasnì uvìdomoval, že Timothy Abernethie pravdìpodobnì celý život skrytì žárlil na svého bratra Richarda. Byli si dostateènì podobní, aby Timothymu vadil bratrùv silný charakter a to, jak pevnì drží v rukou všechny své záležitosti. Když Richard zemøel, radoval se Timothy z vyhlídky, že aspoò takhle pozdì se bude moci chopit moci nad osudy jiných.

Richard Abernethie mu ale tuto moc nedal. Myslel na to snad a pak se rozhodl jinak?

V zahradì se ozvalo vzteklé koèièí mòoukání a zvedlo Timothyho z køesla. Skoèil k oknu, prudce odhrnul závìs, zaøval: „Nechte toho, potvory!“, popadl velkou knihu a mrštil jí po vetøelcích.

„Strašné koèky,“ postìžoval si, když se vrátil ke svému hostu. „Nièí kvìtinové záhony a to jejich jeèeni prostì nesnáším.“

Znova se posadil a zeptal se:

„Dáte si nìco k pití, Entwhistle?“

„Ne teï hned. Maude mi právì dala vynikající svaèinu.“

Timothy souhlasnì zabruèel.

„Maude je schopná ženská. Ale dìlá toho pøíliš. Dokonce se musí hrabat i ve støevech té naší staré káry — víte, že je docela schopný mechanik?“

„Slyšel jsem, že když se vracela z pohøbu, mìla poruchu?“

„Ano. Auto se porouèelo. Mìla tolik rozumu, že sem telefonovala, abych nemìl strach, jenže ta husa, naše pomocnice v domácnosti, mi její vzkaz zapsala tak, že nedával smysl. Byl jsem venku na èerstvém vzduchu — doktor mi radí, abych se snažil co nejvíc pohybovat, pokud se na to cítím — a když jsem se vrátil z procházky, našel jsem na kousku papíru naèmárané: ,Madame se omlouvá, auto má poruchu, musí zùstat pøes noc‘ Pøirozenì jsem myslel, že je ještì na Enderby. Zavolal jsem tam a zjistil jsem, že Maude ráno odjela. Tu poruchu mohla mít kdekoli! Taková situace! Ta husa pomocnice mi tu nechala k veèeøi mísu žmolkovatých makarónù se sýrem. Musel jsem jít dolù do kuchynì a ohøát si ji sám — a navíc si sám uvaøit èaj — nemluvì už o pøikládání do kotle. Mohl jsem dostat infarkt — ale tomuhle druhu ženských je to jedno. Kdyby mìla trochu slušnosti, byla by se sem veèer vrátila a postarala se o mì. Nižší tøídy už dnes nevìdí, co je to loajalita —“

Smutnì se nad tím zamyslel.

„Nevím, kolik vám toho Maude øekla o pohøbu a o pøíbuzných,“ øekl pan Entwhistle. „Coøe se povedlo vyvolat ponìkud nepøíjemnou situaci. Øekla vesele, že Richarda pøece zavraždili, ne? Možná vám to Maude vyprávìla.“

Timothy se lehce zahihòal.

„Ano, o tom jsem slyšel. Všichni se koukali svrchu a pøedstírali, že jsou pohoršení. To je pro Coru typické, øíct nìco takového! Vzpomínáte, Entwhistle, jak vždycky dokázala dupnout do porcelánu, když byla malá? Na naší svatbì øekla nìco, co rozèílilo Maude, pokud si vzpomínám. Maude ji nikdy nemìla moc ráda. Ano, Maude mi volala veèer po pohøbu, aby zjistila, jestli jsem v poøádku a jestli mi paní Jonesová pøišla dát veèeøi, a pak mi øekla, že všechno probìhlo velmi dobøe, a já jsem se zeptal, co závì, a ona se to snažila trochu zamluvit, ale nakonec jsem z ní samozøejmì pravdu dostal. Nemohl jsem tomu uvìøit a øekl jsem jí, že se urèitì musela splést, ale ona stála na svém. To se mì dotklo, Entwhistle — to mì doopravdy ranilo, jestli chápete. Podle mého názoru to Richard udìlal èistì ze zlomyslnosti. Já vím, že o mrtvých jen dobøe, ale øeknu vám —“

Timothy na toto téma ještì chvíli pokraèoval.

Pak se do pokoje vrátila Maude a nekompromisnì prohlásila:

„Myslím, miláèku, že pan Entwhistle už byl u tebe dost dlouho. Skuteènì si musíš odpoèinout. Jestli už jste všechno vyøídili —“

„Ale ano, vyøídili. Nechám to všechno na vás, Entwhistle. Dejte mi vìdìt, až zatknou toho èlovìka — jestli ho vùbec zatknou. Dnešní policii já nevìøím — velitelé už nejsou ty správné typy. Postaráte se o — ehm — obøad, že ano. My asi bohužel nebudeme moci pøijet. Ale objednejte drahý vìnec — a pozdìji se musí zasadit odpovídající náhrobek — pøedpokládám, že ji pohøbí tam na místì, ne? Nemá cenu vozit ji na sever, a kde je pohøbený Lansquenet, to nemám ponìtí, nejspíš nìkde ve Francii. Já nevím, co se píše na náhrobek, když nìkoho zavraždí… Dost dobøe se nedá øíct ‚vešla v pokoj vìèný‘ nebo takového nìco. Bude se muset vybrat nìjaký text — nìco vhodného. Odpoèívej v pokoji? Ne, to je jen pro katolíky.“

„Vidíš, Hospodine, pøevrácenost, kteráž se mnì dìje, dopomoziž mi ke spravedlnosti,“ zamumlal pan Entwhistle.

Timothy se po nìm podíval tak vydìšenì, že se pan Entwhistle slabì usmál.

„To je z Pláèe Jeremiášova,“ vysvìtlil. „Je to sice trochu melodramatické, ale hodí se to. Ovšem stejnì bude ještì chvíli trvat, než dojde na náhrobek. Musí se — ehm — slehnout pùda. Teï si s nièím nedìlejte starosti. My všechno zaøídíme a budeme vás v celém rozsahu informovat.“

Pan Entwhistle se vrátil vlakem do Londýna pøíští den po snídani.

Když se dostal domù, zavolal po jistém váhání jednoho svého pøítele.

Sedmá kapitola

„Nemohu dostateènì vyjádøit, jak si vážím vašeho pozvání.“

Pan Entwhistle vøele stiskl svému hostiteli ruku.

Hercule Poirot pohostinnì pokynul ke køeslu u krbu.

Pan Entwhistle se s povzdechem posadil.

U boèní stìny místnosti bylo na stole prostøeno pro dva.

„Vrátil jsem se dnes ráno z venkova,“ zaèal.

„A chcete se mnou konzultovat nìjakou záležitost?

„Ano. Je to dost dlouhá historka, bohužel.“

„V tom pøípadì ji odložíme až po veèeøi. Georgesi?“

Zjevil se výkonný Georges s paté de foie gras a horkým toastem v ubrousku.

„Paté si sníme u krbu,“ øekl Poirot. „Pak si pøesedneme ke stolu.“

O hodinu a pùl pozdìji se pan Entwhistle pohodlnì protáhl na židli a spokojenì povzdechl.

„Vy si rozhodnì umíte užívat, Poirote. Pravý Francouz.“

„Jsem Belgièan. Ale zbytek vaší poznámky je pravdivý. V mém vìku hlavním potìšením, vlastnì témìø jediným potìšením, které mi dosud zbývá, jsou radosti tabule. Naštìstí mám vynikající žaludek.“

„Aha,“ broukl pan Entwhistle.

Poveèeøeli platýze veronique, následoval jehnìèí øízek milanaise a nakonec poire flambée se zmrzlinou.

Pili k tomu Pouilly Fuissé, potom Corton a nyní panu Entwhistleovi u lokte stálo velmi dobré portské. Poirot, který o portské nestál, upíjel Creme de Cacao.

„Já nechápu,“ zamruèel s pøíjemnou vzpomínkou pan Entwhistle, „jak si dokážete opatøit takovéhle jehnìèí! Úplnì se rozplývalo v ústech!“

„Mám pøítele øezníka. Vyøešil jsem pro nìj malý domácí problém. Je vdìèný — a od té doby má pro mì veliké pochopení v otázkách žaludku.“

„Domácí problém.“ Pan Entwhistle povzdechl. „Kéž byste mi to nebyl pøipomnìl… Tohle je tak dokonalý okamžik…“

„Prodlužte ho ještì, pøíteli. Dáme si teï moka a dobrou brandy, a potom, až bude zažívání poklidnì pracovat, potom mi povíte, proè potøebujete mou radu.“

Hodiny odbily pùl desáté, když pan Entwhistle koneènì poposedl v køesle. Pøišel vhodný psychologický okamžik. Neváhal už, zda své pochybnosti pøíteli pøedestøít; nemohl se doèkat, až to udìlá.

„Nevím,“ zaèal, „jestli ze sebe nedìlám kolosálního hlupáka. V každém pøípadì stejnì nevidím zpùsob, jak by se v té vìci dalo nìco udìlat. Ale rád bych vám pøedložil fakta a chtìl bych vìdìt, co si o nich myslíte.“

Na pár okamžikù se odmlèel a pak svým suchým, peèlivým zpùsobem pøevyprávìl celou historii. Vycvièená právnická mysl mu umožnila pøedložit všechna fakta jasnì, nic nevynechat a nepøidat nic zbyteèného. Bylo to jasné a výstižné líèení a jako takové ho malý postarší muž s vejèitou hlavou, který mu naslouchal, také oceòoval.

Když právník skonèil, bylo chvíli ticho. Pan Entwhistle byl pøipraven odpovídat na otázky, ale po nìkolik okamžikù žádná nepøišla. Hercule Poirot si v hlavì rovnal dùkazy.

Koneènì øekl:

„Zdá se mi to velice jasné. V mysli chováte podezøení, že váš pøítel Richard Abernethie byl možná zavraždìn. To podezøení, èi snad pøedpoklad, se opírá jen o jedinou vìc — o slova vyøèená Corou Lansquenetovou na pohøbu Richarda Abernethieho. Když ta si odmyslíte — nezbude nic. Fakt, že ona sama byla následujícího dne zavraždìna, mùže být jen pouhá shoda okolností. Je pravda, že Richard Abernethie zemøel náhle, ale peèoval o nìj úctyhodný lékaø, který ho dobøe znal, a tento lékaø nepojal žádné podezøení a podepsal úmrtní list. Byl Richard pohøben, nebo zpopelnìn?“

„Zpopelnìn — na vlastní pøání.“

„Ano, tak zní zákon. A znamená to, že úmrtní list podepsal ještì další lékaø — ale pøi tom také nenastaly žádné obtíže. Vracíme se tedy znovu k základnímu bodu, k tomu, co øekla Cora Lansquenetová. Byl jste tam a slyšel jste ji. Øekla: ,Ale zavraždili ho pøece, ne?‘ “

„Ano.“

„A hlavní vìc — vy vìøíte, že øíkala pravdu.“ .

Právník na okamžik zaváhal a pak kývl.

„Ano, vìøím.“

„Proè?“

„Proè?“ opakoval Entwhistle ponìkud zmatenì.

„No ano, proè? Je to proto, že v hloubi duše vám už pøedtím na zpùsobu, jakým Richard zemøel, pøipadalo nìco divného?“

Právník zavrtìl hlavou. „Ne, ne, to ani v nejmenším.“

„Tak tedy kvùli ní — kvùli Coøe samotné. Znal jste ji dobøe?“

„Nevidìl jsem ji dobrých — no — dvacet let.“

„Byl byste ji poznal, kdybyste ji potkal na ulici?“

Pan Entwhistle o tom uvažoval.

„Na ulici bych ji možná minul a nepoznal ji. Když jsem ji vidìl naposledy, byla to taková hubená holèièka, a stala se z ní podsaditá, povadlá žena støedního vìku. Ale myslím, že ve chvíli, kdy bych s ní mluvil tváøí v tváø, byl bych ji poznal. Nosila poøád stejný úèes, ofinu rovnì sestøiženou pøes celé èelo, mìla takový zvyk pokukovat po vás zpod té ofiny, trochu jako plaché zvíøátko. Mìla rovnìž velice charakteristický, pøekotný zpùsob øeèi, a také takový zvyk naklonit hlavu ke stranì a pak ze sebe vysypat nìco nehorázného. Mìla svùj charakter, chápejte, a charakter je vždycky velice individuální.“

„Takže to vlastnì byla stále táž Cora, jakou jste znal pøed lety. A poøád øíkala nehorázné vìci. A ty vìci, ty nehorázné vìci, které øíkávala v minulosti — ukázaly se obvykle — pravdivé?“

„Právì proto dokázala vyvolat tolik trapných situací. Vždycky, když bylo lepší nìjakou pravdu nevyslovit, ona ji øekla nahlas.“

„A tato charakteristika se také nezmìnila. Richard Abernethie byl zavraždìn — a tak se o tom Cora okamžitì zmínila.“

Pan Entwhistle poposedl.

„Vy myslíte, že byl zavraždìn?“

„Ale ne, ne, pøíteli, ne tak rychle. Shodneme se na jednom — Cora si myslela, že byl zavraždìn. Pro ni to byla spíš jistota než domnìnka. A tak dospíváme k jednomu: musela pro to pøesvìdèení mít nìjaký dùvod. Podle toho, jak jste ji znal, se mùžeme domnívat, že to nemìla být jen zlomyslnost. A teï mi povìzte — když øekla to, co øekla, okamžitì zaèali všichni protestovat — je to tak?“

„Pøesnì tak.“

„A ona pak zaèala, být zmatená, v rozpacích a ze svého tvrzení ustoupila — prohlásila, pokud si pamatujete, nìco jako ,podle toho, co øekl, jsem myslela…‘ “

Právník kývl.

„Škoda že si to nepamatuji jasnìji. Ale jsem si tím dost jistý. Použila slova ,øekl mi‘ nebo ,øíkal‘ —“

„A pak se ta záležitost zamluvila a všichni hovoøili o nìèem jiném. Když se na to dnes rozpomenete, nevybavíte si žádný zvláštní výraz na nìèím oblièeji? Cokoli, co by vám utkvìlo v pamìti jako — øeknìme — neobvyklé?“

„Ne.“

„A hned pøíštího dne je Cora zabita — a vy se ptáte sám sebe: ,Mùže to snad být pøíèina a následek?‘ “

Právník poposedl.

„Asi vám to všechno pøipadá hodnì fantastické, že?“

„Vùbec ne,“ øekl Poirot. „Pokud je pùvodní pøedpoklad správný, je to logické. Byla spáchána dokonalá vražda, vražda Richarda Abernethieho, všechno probìhlo hladce — a najednou se zdá, že jeden èlovìk zná pravdu! Je jasné, že ten èlovìk musí být umlèen co nejrychleji.“

„Vy si tedy myslíte — že to byla vražda?“

Poirot øekl vážnì:

„Myslím si, mon cher, pøesnì to, co jste si myslel vy — že je tu dùvod k vyšetøování. Uèinil jste nìjaké kroky? Mluvil jste o tìchto vìcech s policií?“

„Ne.“ Pan Entwhistle zavrtìl hlavou. „Pøipadalo mi, že by se tím nièeho nedosáhlo. Já zastupuji rodinu. Pokud Richard Abernethie byl zavraždìn, existuje patrnì jediný zpùsob, jak k tomu mohlo dojít.“

„Jedem?“

„Pøesnì tak. A tìlo bylo zpopelnìno. Neexistuje nyní žádný dùkaz. Ale rozhodl jsem se, že já osobnì musím být v tomto ohledu uspokojen. Proto jsem, Poirote, pøišel za vámi.“

„Kdo byl v domì v dobì jeho smrti?“

„Starý komorník, který u nìj sloužil léta, kuchaøka a pokojská. Zdálo by se, že to musel být nìkdo z nich —“

„Ale! Nesnažte se mi nic namlouvat. Tahle Cora ví, že Richard Abernethie byl zabit, ale pøesto souhlasí s tím, aby se to ututlalo. Øekne: ,Podle mì máte všichni naprostou pravdu.‘ To znamená, že ten, o koho jde, musel být nìkdo z rodiny, nìkdo, jehož veøejné obvinìní by si byla možná ani obì sama nepøála. Jinak by totiž Cora, která mìla svého bratra ráda, nesouhlasila s tím, aby se do vraždy dál nerýpalo. Souhlasíte s tím, ano?“

„Ano, uvažoval jsem tak,“ pøipustil pan Entwhistle. „I když, jak mohl kdokoli z rodiny —“

Poirot ho nenechal domluvit.

„Když jde o jed, je nepøeberné množství možností. Muselo to patrnì být nìjaké narkotikum, jestli zemøel ve spánku a nevyskytly se žádné podezøelé okolnosti. Možná už pøedtím nìjaká narkotika dostával.“

„V každém pøípadì,“ dodal pan Entwhistle, „na otázce jak pøíliš nezáleží. Stejnì nebudeme moci nic dokázat.“

„V pøípadì Richarda Abernethieho ne. Ale vražda Cory Lansquenetové je jiná vìc. Jakmile budeme vìdìt ,kdo‘, mìlo by být možné získat dùkazy.“ Poirot dodal s významným pohledem: „Možná jste už nìco podnikl.“

„Velmi málo. Mým cílem, øekl bych, byla pøedevším eliminace. Je to nechutné pomyšlení, že nìkdo z èlenù rodiny Abernethieových je vrah. Ještì poøád tomu nedokážu tak docela uvìøit. Doufal jsem, že nìkolika zdánlivì lhostejnými otázkami dokážu nìkteré èleny rodiny nad veškerou pochybnost zbavit viny. A možná, kdo ví, i všechny? To by znamenalo, že Coøin pøedpoklad nebyl správný a že její vlastní smrt je možno pøipsat nìjakému cizímu tulákovi, který se vloupal dovnitø. Koneckoncù, otázka je velmi jednoduchá. Co dìlali èlenové rodiny Abernethieových to odpoledne, kdy byla Cora Lansquenetová zabita?“

„Eh bien,“ kývl Poirot, „co tedy dìlali?“

„George Crossfield byl na dostizích v Hurst Parku. Rosamund Shaneová nakupovala v Londýnì. Její manžel — protože manžele musíme poèítat také —“

„To jistì.“

„Její manžel dojednával opci na nìjakou hru, Susan a Gregory Banksovi byli celý den doma, Timothy Abernethie, který je invalida, byl ve svém domì v Yorkshire a jeho manželka se vlastním autem vracela domù z Enderby.“

Odmlèel se.

Hercule Poirot se na nìj podíval a chápavì kývl.

„Ano, to øíkají. Ale je to všechno pravda?“

„To prostì nevím, Poirote. Nìkterá ta tvrzení je možné potvrdit nebo vyvrátit — ale bylo by dost tìžké to udìlat a nevyložit pøitom karty na stùl. Vlastnì by se to pøímo rovnalo obvinìní. Øeknu vám prostì jen nìkteré své vlastní závìry. George mohl být na dostizích v Hurst Parku, ale já myslím, že nebyl. Byl natolik zbrklý, že se chlubil, že vsadil na dva vítìze. Mám zkušenost, že mnoho pachatelù se samo prozradí tím, že øekne pøíliš mnoho. Zeptal jsem se ho na jména tìch vítìzù a on mi bez váhání jmenoval dva konì. Zjistil jsem, že oba byli v ten den vysokými favority a jeden z nich také vyhrál. Druhý ovšem, aèkoli byl favoritem, se z nevysvìtlitelných dùvodù ani neumístil.“

„Zajímavé. Potøeboval tento George v dobì strýcovy smrti naléhavì peníze?“

„Mám dojem, že velmi naléhavì. Nemám pro své tvrzení žádný dùkaz, ale mám silné podezøení, že spekuloval s penìzi svých klientù a že mu hrozilo trestní stíhání. Je to jen mùj dojem, ale mám v tìchto vìcech urèité zkušenosti. Zpronevìra mezi právními zástupci není bohužel tak vylouèený jev. Mohu vám øíci jen jedno — já bych svùj vlastní majetek Georgeovi nesvìøil, a tuším, že Richard Abernethie, který byl velmi bystrým znalcem lidí, byl se svým synovcem nespokojen a nemìl k nìmu dùvìru.

Jeho matka,“ dodal právník, „byla hezká a ponìkud pošetilá dívka; vzala si muže, jehož charakter byl øeknìme pochybný.“ Povzdechl si. „Abernethieovské dívky si moc dobøe vybrat neumìly.“

Odmlèel se a pokraèoval:

„Pokud jde o Rosamund, to je pùvabná husièka. Skuteènì si ji neumím pøedstavit, jak mlátí Coru do hlavy sekerkou! Její manžel Michael Shane je takový èerný kùò — je to èlovìk ctižádostivý a také samolibì ješitný. Ale vím o nìm jen velice málo. Nemám dùvod ho podezírat z brutálního zloèinu ani z peèlivì naplánovaného travièství, ale dokud nebudu vìdìt, že skuteènì dìlal to, co dìlal, nemùžu ho vylouèit.“

„Ale že by viníkem byla manželka, o tom pochybujete?“

„Ne — ne — má v sobì urèitou dost šokující otrlost… ale ne, skuteènì si ji nedokážu pøedstavit se sekerkou. Je to takové køehké stvoøení.“

„A krásné!“ dodal Poirot s cynickým úsmìvem. „A ta druhá neteø?“

„Susan? To je úplnì jiný typ než Rosamund — pozoruhodnì schopná dívka. Ona a její manžel byli ten den spolu doma. Øekl jsem (nepravdivì), že jsem se jim v dotyèný den odpoledne pokoušel dovolat. Greg mi rychle vysvìtlil, že mìli celý den poruchu. Sám se pokoušel nìkoho volat a nepovedlo se mu to.“

„Takže zase nic pøesvìdèivého… Nemùžete je vylouèit, jak jste doufal… Jaký je ten manžel?“

„Nedokážu ho pøíliš zaøadit. Pùsobí ponìkud nepøíjemnì, i když nedokážu pøesnì øíct, proè ve mnì ten dojem vyvolává. Pokud jde o Susan —“

„Ano?“

„Susan mi pøipomíná svého strýce. Má energii, elán a mentální schopnosti Richarda Abernethieho. Mám dojem — ale to mùže být jen moje fantazie — že ponìkud postrádá vøelost a laskavost mého starého pøítele.“

„Ženy nikdy nejsou laskavé,“ podotkl Poirot. „I když nìkdy mohou být nìžné. Miluje svého manžela?“

„Oddanì, øekl bych. Ale, Poirote, já nemùžu vìøit — já odmítám by jen na chvilku vìøit, že by Susan —“

„George je vám milejší?“ zeptal se Poirot. „To je pøirozené! Pokud jde o mì, já nejsem tak sentimentální vùèi krásným mladým dámám. Teï mi povìzte o své návštìvì u starší generace.“

Pan Entwhistle dost podrobnì vylíèil návštìvu u Timothyho a Maude. Poirot to pak shrnul.

„Paní Abernethieová je tedy dobrý automechanik. V útrobách auta se vyzná. A pan Abernethie není takový invalida, jak si o sobì rád myslí. Chodí na procházky a podle vás je schopen i energické akce. Je to také trochu egomaniak a vadil mu bratrùv úspìch a lepší charakter.“

„O Coøe mluvil velmi vøele.“

„A vysmíval se její hloupé poznámce po pohøbu. Co šestý beneficient?“

„Helen? Vdova po Leovi? Ne, tu ani na okamžik nepodezírám. V každém pøípadì její nevinu nebude tìžké prokázat. Byla v Enderby. A kromì ní byli v domì ještì tøi sluhové.“

„Eh bien, pøíteli,“ øekl Poirot. „Mluvme prakticky. Co chcete, abych udìlal?“

„Chci znát pravdu, Poirote.“

„Ano. Ano. Na vašem místì bych mìl stejné pocity.“

„A vy jste èlovìk, který mi ji dokáže zjistit. Já vím, že už pøípady neberete, ale prosím vás, abyste tenhle pøevzal. Je to obchodní návrh. Zaplatím váš honoráø. A neøíkejte nic, peníze se vždycky hodí.“

Poirot se zasmál.

„Ani ne, když všechny padnou na danì! Ale pøipouštím, že mì váš problém zajímá! Protože není snadný… Všechno je to tak mlhavé… V jedné vìci, pøíteli, bude ale lepší, když budete jednat vy. Pak už všechno pøevezmu sám. Ale myslím, že bude lepší, když vy sám vyhledáte toho lékaøe, který ošetøoval pana Richarda Abernethieho. Znáte ho?“

„Trochu.“

„Jaký je?“

„Praktický lékaø støedního vìku. Docela schopný. S Richardem vycházeli velmi pøátelsky. Z gruntu poctivý èlovìk.“

„Tak ho vyhledejte. Bude s vámi mluvit otevøenìji než se mnou. Zeptejte se ho na nemoc pana Abernethieho. Zjistìte, jaké léky pan Abernethie bral v dobì své smrti i pøedtím. Zjistìte, jestli se Richard Abernethie kdy svému lékaøi zmínil, že si myslí, že se ho nìkdo pokouší otrávit. Mimochodem, ta sleèna Gilchristová si je jistá, že použil termín otrávit, když mluvil se svou sestrou?“

Pan Entwhistle o tom uvažoval. „Ona to slovo použila — jenže ona je ten typ svìdka, jaký èasto zamìní skuteèný výraz za jiný, protože je pøesvìdèená, že smysl zachovává. Jestli Richard øekl, že se bojí, že se ho nìkdo snaží zabít, mohla si sleèna Gilchristová domyslet jed, protože jeho obavy spojila se vzpomínkou na svou tetu, která si myslela, že jí nìkdo tráví jídlo. Mùžu se jí na to nìkdy znovu zeptat.“

„Ano. Nebo to udìlám já.“ Chvilku mlèel a pak odlišným tónem dodal: „Napadlo vás, pøíteli, že ta sleèna Gilchristová by mohla být sama v urèitém nebezpeèí?“

Pan Entwhistle se na nìj pøekvapenì podíval.

„Ne, to nemùžu øíct.“

„Ale je to tak. Cora v den pohøbu vyslovila své podezøení. Otázka ve vrahovì mysli bude znít, zda se o nìm zmínila ještì nìkomu, když se dozvìdìla o Richardovì smrti. A s kým by o tom asi byla nejspíše mluvila? Se sleènou Gilchristovou. Myslím, mon cher, že by bylo lepší, aby nezùstávala v domku sama.“

„Domnívám se, že tam jede Susan.“

„Aha, takže paní Banksová tam jede?“

„Chce projít Coøiny vìci.“

„Aha… aha… Nu, pøíteli, uèiòte, oè jsem vás žádal. Mùžete také pøipravit paní Abernethieovou — vdovu po Leovi — na možnost, že do domu pøijedu. Uvidíme. Od této chvíle se budu vším zabývat já.“

A Poirot si nesmírnì energicky nakroutil knír.

Osmá kapitola

I.

Pan Entwhistle se zamyšlenì díval na doktora Larrabyho.

V hodnocení lidí mìl celoživotní zkušenosti. Už mnohokrát se ocitl v situaci, kdy musel nakousnout obtížnou záležitost nebo citlivé téma. Pan Entwhistle byl už teï odborníkem na to, jak pøesnì k vìci pøistoupit. Jak nejlépe položit doktoru Larrabymu skuteènì velmi nepøíjemnou otázku, otázku, kterou by doktor mohl velmi snadno pobouøenì považovat za zpochybòování svých profesionálních schopností.

Upøímnì, pomyslel si pan Entwhistle — nebo aspoò èásteènì upøímnì. Øíct, že podezøení vzniklo v dùsledku náhodného tvrzení hloupé ženské, by asi nebylo dobøe. Doktor Larraby Coru neznal.

Pan Entwhistle si odkašlal a stateènì se vrhl do boje.

„Chci se s vámi poradit o velice choulostivé otázce,“ zaèal. „Možná vás to urazí, ale upøímnì doufám, že ne. Jste rozumný muž a jistì si uvìdomíte, že — ehm — nesmyslné tvrzení se nejlépe sprovodí ze svìta tím, že se nalezne rozumná odpovìï, a ne že se smete ze stolu. Týká se to mého klienta, nebožtíka pana Abernethieho. Položím vám svou otázku bez obalu. Jste si jistý, naprosto jistý, že jeho smrt byla smrtí pøirozenou?“

Dobromyslná brunátná tváø doktora Larrabyho se na tazatele zahledìla s úžasem.

„Co proboha — samozøejmì že ano. Podepsal jsem úmrtní list, ne? Kdybych nebyl naprosto pøesvìdèený —“

Pan Entwhistle ho spìšnì pøerušil:

„Pøirozenì, pøirozenì. Ujišuji vás, že nic jiného ani nepøedpokládám. Ale byl bych rád, kdybyste mì o tom mohl jednoznaènì ujistit vzhledem k tìm — ehm — povìstem, které se šíøí.“

„Povìstem? Jakým povìstem?“

„Èlovìk vlastnì neví, jak takové vìci vzniknou,“ lhal pan Entwhistle. „Ale podle mého názoru by se jim mìla uèinit pøítrž — pokud možno úøednì.“

„Abernethie byl nemocný èlovìk. Trpìl nemocí, která by skonèila smrtí bìhem, øeknìme, nejvýš dvou let. Mohlo to pøijít mnohem døív. Smrt jeho syna oslabila jeho vùli k životu a jeho schopnost nemoci vzdorovat. Pøipouštím, že jsem jeho smrt neoèekával tak brzo, nebo pøímo tak náhle, ale i pro to existují precedenty — mnoho precedentù. Lékaø, který pøedpovídá, kdy pøesnì jeho pacient zemøe nebo jak pøesnì dlouho bude žít, ze sebe prakticky dìlá blázna. Lidský faktor je vždycky nevypoèitatelný. Slabí jsou èasto neèekanì houževnatí a silní obèas podlehnou.“

„To všechno chápu. Nezpochybòuji vaši diagnózu. Pan Abernethie byl, øeknìme — zní to bohužel ponìkud melodramaticky, ale budiž —, pan Abernethie tedy byl odsouzen k smrti. Ptám se vás jen na jedno — je možné, že èlovìk, který ví nebo tuší, že mu není pomoci, mùže z vlastní vùle svùj život zkrátit? Nebo že by to mohl za nìj udìlat nìkdo jiný?“

Doktor Larraby se zamraèil.

„Myslíte sebevražda? Abernethie nebyl sebevražedný typ.“

„Aha. Takže mì tedy mùžete ujistit, z lékaøského hlediska vzato, že nìco podobného je nemožné.“

Doktor nervóznì poposedl.

„Nepoužil bych slovo nemožné. Po synovì smrti už pro Abernethieho nebyl svìt tak zajímavý jako døív. Rozhodnì nemám pocit, že by byla sebevražda pravdìpodobná, ale nemùžu tvrdit, že je vylouèená.“

„To mluvíte z hlediska psychologie. Ale když øíkám z lékaøského hlediska, myslím tím: Vyluèují okolnosti jeho smrti takovou možnost absolutnì?“

„Ne, ne, to ne. To nemùžu øíct. Zemøel ve spánku, jak se to èasto stává. Nebyl dùvod k podezøení na sebevraždu, stav jeho mysli tomu nenasvìdèoval. Kdybych si mìl vyžádat pitvu pokaždé, když vážnì nemocný pacient zemøe ve spánku —“

Doktorovi stále víc rudla tváø. Pan Entwhistle spìšnì zasáhl.

„Samozøejmì. Samozøejmì. Ale kdyby tu bylo nìjaké podezøení — podezøení, o kterém vy jste nevìdìl? Kdyby napøíklad byl nìkomu nìco øekl —“

„Myslíte — naznaèil, že uvažuje o sebevraždì? Skuteènì to udìlal? Musím pøiznat, že mì to pøekvapuje.“

„Ale kdyby to tak bylo — mluvím èistì hypoteticky — mohl byste tu možnost vylouèit?“

Doktor Larraby pomalu odpovìdìl:

„Ne — to ne — to bych nemohl. Ale øíkám znova — velice by mì to pøekvapilo.“

Pan Entwhistle rychle využil své výhody.

„Kdybychom tedy pøedpokládali, že to úmrtí nebylo pøirozené — mluvím poøád èistì hypoteticky — co ho mohlo zpùsobit? Myslím jaká látka?“

„Nìkolik. Patrnì nìjaký typ narkotika. Nebyly tu stopy cyanózy a vzhled tìla byl naprosto poklidný.“

„Mìl nìjaké kapky nebo tabletky na spaní? Nebo nìco podobného?“

„Ano. Pøedepsal jsem mu Slumberyl — to je velmi bezpeèné a spolehlivé hypnotikum. Nebral ho každou noc. A mìl u sebe vždycky jen malou lahvièku. Trojnásobek, ba ètyønásobek pøedepsané dávky by nezpùsobil smrt. Vlastnì si vzpomínám, že jsem po jeho smrti vidìl lahvièku stát na noèním stolku dosud skoro plnou.“

„Co ještì jste mu pøedepsal?“

„Rùzné vìci — lék obsahující malou dávku morfia, který si bral pøi záchvatech bolesti. Vitamínové kapsle. Roztok na podporu zažívání.“

Pan Entwhistle ho pøerušil.

„Vitamínové kapsle? Myslím, že mi je jednou také pøedepsali jako kúru. Malé kulaté želatinové kapsle.“

„Ano. S obsahem adexolinu.“

„Bylo by možné, aby — øeknìme do nìkteré té kapsle — nìkdo vpravil ještì nìco?“

„Myslíte nìco smrtícího?“ Lékaø vypadal stále pøekvapenìji. „Ale nikdo by pøece — poslechnìte, Entwhistle, kam vlastnì míøíte? Proboha, èlovìèe, chcete snad naznaèit, že to byla vražda?“

„Já sám vlastnì nevím, co to naznaèuji… jen chci vìdìt, co by bylo možné.“

„Ale jaké máte dùkazy k tomu, abyste tøeba jen naznaèoval nìco takového?“

„Žádné dùkazy nemám,“ pøiznal pan Entwhistle unavenì. „Pan Abernethie je mrtvý — a osoba, se kterou mluvil, je také mrtvá. Celá ta vìc jsou jen povìsti — neurèité, neuspokojivé povìsti, a já je chci umlèet, pokud to dokážu. Jestli mi potvrdíte, že Abernethieho nikdo žádným zpùsobem otrávit nemohl, budu nadšený! Ujišuji vás, že byste tím ze mì sòal veliké bøemeno.“

Doktor Larraby vstal a zaèal pøecházet tam a zpátky.

„Nemohu vám øíct, co byste ode mì chtìl slyšet,“ odpovìdìl nakonec. „Kéž bych mohl. Samozøejmì že by se to bylo dalo udìlat. Kdokoli mohl odstranit z kapsle olej a nahradit ho, øeknìme, èistým nikotinem nebo mnoha jinými vìcmi. Nebo mu nìkdo mohl nìco dát do jídla nebo pití. Není to pravdìpodobnìjší?“

„Asi ano. Ale v dobì jeho smrti bylo v domì jen služebnictvo, chápejte — a já si nemyslím, že to byl nìkdo z nich — vlastnì jsem si dost jistý tím, že nebyl. Hledám tedy nìjakou možnost s opoždìným úèinkem. Pøedpokládám, že neexistuje žádná látka, kterou byste mohl nìkomu podat a ten dotyèný by zemøel až za nìkolik týdnù?“

„Šikovná myšlenka — ale bohužel nereálná,“ odpovìdìl suše doktor. „Vím, že jste rozumný èlovìk, Entwhistle, ale — kdo to vlastnì tvrdí? Mnì to pøipadá za vlasy pøitažené.“

„Abernethie vám nikdy nic neøekl? Nikdy vám nenaznaèil, že ho nìkdo z jeho pøíbuzných chce odstranit z cesty?“

Doktor si ho zkoumavì prohlížel.

„Ne, nikdy mi nic neøekl. Jste si jistý, Entwhistle, že nìkdo — øeknìme — nedìlá jen senzace? Nìkteré hysterické osoby mohou navenek vypadat celkem rozumnì a normálnì, chápejte.“

„Doufám, že to tak je. Možné by to bylo.“

„Jestli to dobøe chápu, nìkdo tvrdí, že jí Abernethie øekl — pøedpokládám, že to byla žena?“

„Ano, byla to žena.“

„— tedy øekl jí, že se ho nìkdo pokouší zabít?“

Pan Entwhistle, zahnaný do rohu, neochotnì vyložil historku s Coøinou poznámkou po pohøbu. Tváø doktora Larrabyho se rozjasnila.

„Ale pøíteli, toho bych si vùbec nevšímal! Vysvìtlení je zcela prosté. Ta žena je v urèitém životním období — touží po senzacích, je nevyvážená, nespolehlivá — mùže øíct cokoli. To se stává, chápejte.“

Panu Entwhistleovi taková pøezíravá samozøejmost vadila. Jako by on sám nebyl mìl také co dìlat s øadou hysterických žen bažících po senzaci.

„Snad máte pravdu,“ øekl a vstal. „Bohužel se jí na to nemùžeme podrobnìji vyptat, protože byla sama také zavraždìna.“

„Cože — zavraždìna?“ Doktor Larraby se na Entwhistlea podíval tak, jako by mìl vážné pochybnosti o jeho vlastním duševním zdraví.

„Pravdìpodobnì jste o tom èetl v novinách. Paní Lansquenetová v Lytchett St. Mary v Berkshire.“

„Samozøejmì — netušil jsem, že byla pøíbuzná Richarda Abernethieho!“ Doktor Larraby teï vypadal dost otøesenì.

S pocitem, že se doktorovi pomstil za jeho profesionální povýšenost, a s nepøíjemným vìdomím, že jeho vlastní obavy nebyly návštìvou nijak rozptýleny, se pan Entwhistle rozlouèil.

II.

Když se pan Entwhistle vrátil na Enderby, rozhodl se promluvit s Lanscombem.

Zaèal tím, že se starého komorníka zeptal na jeho plány do budoucna.

„Paní Abernethieová mì požádala, abych tu zùstal, dokud se dùm neprodá, pane, a já jí velice rád vyhovím. Paní Helen máme všichni moc rádi.“ Povzdechl. „Odpuste, že to tak øíkám, pane, ale hodnì mì trápí, že se dùm musí prodat. Znám ho tolik let, vidìl jsem, jak v nìm vyrùstaly všechny ty mladé dámy a mladí pánové. Vždycky jsem myslel, že po svém otci sem pøijde pan Mortimer a tøeba tu také založí rodinu. Bylo domluveno, že až nebudu moci pracovat, dostanu North Lodge. Moc hezký domeèek, ta North Lodge — a tìšil jsem se, jak si ho budu udržovat. Ale to už teï asi nepøichází v úvahu.“

„Bohužel asi ne, Lanscombe. Sídlo se bude muset prodat vcelku. Ale s vaším dìdictvím —“

„Ne, já si nestìžuji, pane, a chápu, že se pan Abernethie ke mnì zachoval velkoryse. Jsem dobøe zaopatøený, ale dnes není tak snadné najít malý domek ke koupi. Moje vdaná neteø mì sice pozvala, abych se usadil u nich, ale stejnì to nebude totéž jako žít tady v sídle.“

„Já vím,“ pokýval pan Entwhistle. „Tenhle nový svìt není pro nás starce lehký. Škoda že jsem svého starého pøítele pøed jeho smrtí víc nevídal. Jaký byl v tìch posledních mìsících?“

„No, už to nebyl on, pane, od smrti pana Mortimera.“

„Ano, ta ho zlomila. A kromì toho, byl to nemocný èlovìk — a nemocní mívají obèas divné pøedstavy. Pan Abernethie v posledních dnech života nejspíš nìèím podobným trpìl také, ne? Mluvil tøeba o nepøátelích, nebo o tom, že mu nìkdo chce ublížit — nìco takového? Možná mìl dokonce dojem, že mu nìkdo nìco dává do jídla?“

Starý Lanscombe vypadal pøekvapenì — pøekvapenì a dotèenì.

„Na nic takového si nevzpomínám, pane.“

Entwhistle se na nìj zkoumavì podíval.

„Jste velmi loajální služebník, Lanscombe, to vím. Ale takové pøedstavy by u pana Abernethieho byly — ehm — bezvýznamné — pøirozený pøíznak pøi jistých — ehm —nemocech.“

„Skuteènì, pane? Já mohu øíci jen jedno, mnì pan Abernethie nikdy nic podobného neøíkal, ani jsem ho neslyšel øíkat to nikomu jinému.“

Pan Entwhistle nenápadnì pøešel k jinému tématu.

„Pozval si sem pøed svou smrtí na delší návštìvu nìkteré èleny rodiny, viïte. Svého synovce a své dvì neteøe s jejich manžely.“

„Ano, pane, to je pravda.“

„Byl s tìmi návštìvami spokojený? Nebo byl zklamaný?“

Lanscombe zaèal mít nepøítomný pohled a jeho stará záda ztuhla.

„To skuteènì nemùžu øíct, pane.“

„Víte, já myslím, že mùžete,“ odporoval vlídnì pan Entwhistle. „Nepøísluší vám nìco takového øíkat — to jste mìl doopravdy na mysli. Ale v dnešní dobì èlovìk musí potlaèit svùj smysl pro to, co je vhodné a co ne. Byl jsem jedním z nejstarších pøátel vašeho pána. Mìl jsem ho velice rád. Vy také. Proto se vás ptám na váš názor jako èlovìka, ne jako komorníka.“

Lanscombe chvíli mlèel a pak se bezbarvým hlasem zeptal:

„Je nìco — v nepoøádku, pane?“

Pan Entwhistle odpovìdìl popravdì.

„Nevím,“ øekl. „Doufám, že ne. Rád bych si tím byl jistý. Mìl jste vy sám pocit, že je nìco — v nepoøádku?“

„Jen od pohøbu, pane. A nemùžu øíct pøesnì co. Ale ani obì paní, vdova po panu Leovi a manželka pana Timothyho, nebyly tak docela ve své kùži ten veèer, co ostatní odjeli.“

„Znáte obsah závìti?“

„Ano, pane. Paní Helen se domnívala, že by mì to mohlo zajímat. Pokud to smím øíct, mnì to pøipadalo jako velice spravedlivá závì.“

„Ano, byla to spravedlivá závì. Stejné podíly. Ale podle mì to není taková závì, jako pan Abernethie pùvodnì zamýšlel po smrti svého syna. Odpovíte mi teï na otázku, kterou jsem vám pøedtím položil?“

„Je to èistì mùj osobní názor —“

„Ano, ano, rozumím.“

„Náš pán, pane, byl velice zklamaný, když odtud odjel pan George… Myslím, že doufal, že se pan George tøeba podobá panu Mortimerovi. Ale pan George, jestli to tak smím øíct, nesplnil oèekávání. Manžela sleèny Laury považovali vždycky za neuspokojivého, a obávám se, že pan George je po nìm.“ Lanscombe se odmlèel a pak pokraèoval. „Pak pøijely mladé dámy se svými manžely. Sleènu Susan si oblíbil hned — velice energická a pùvabná mladá dáma, ale podle mého názoru nemohl vystát jejího manžela. Mladé dámy si dnes vybírají skuteènì zvláštnì, pane.“

„A ta druhá dvojice?“

„O tìch moc øíci nemohu. Velice milý a hezký mladý pár. Myslím, že pána jejich pøítomnost tady tìšila — ale nemyslím —“ Staøec zaváhal. „Ano, Lanscombe?“

„Totiž, pán nikdy nemìl jevištì moc rád. Jednou mi øekl: ,Já nechápu, co kdo na tom divadle vidí. Je to pošetilý život. Pøipadá mi, že lidi pøipraví i o ten zbytek zdravého rozumu, který mají. Nevím, co to udìlá s jejich smyslem pro morálku. A rozhodnì èlovìk ztratí cit pro proporce.‘ Samozøejmì tím nemyslel pøímo —“

„Ne, ne, to chápu. A po tìch návštìvách odjel sám pan Abernethie, že? Nejdøív ke svému bratrovi a pak ke své sestøe paní Lansquenetové.“

„To jsem nevìdìl, pane. Myslím, že se zmiòoval, že pojede k panu Timothymu a potom do — nìco St. Mary.“

„Pøesnì tak. Nevzpomínáte si, jestli po návratu øíkal nìco o tìch návštìvách?“

Lanscombe o tom uvažoval.

„Skuteènì nevím — rozhodnì ne pøímo. Byl rád, že je zpátky. Cestování a pobyt v cizích domech ho hroznì unavily — to øíkal, to si vzpomínám.“

„Nic jiného? Ani o jedné z nich?“

Lanscombe se zamraèil.

„Pán míval ve zvyku — no, mruèet si, jestli chápete, jak to myslím — mluvil na mì, ale vlastnì spíš pro sebe — sotva si všiml, že tam jsem — protože mì tak dobøe znal.“

„Znal vás a vìøil vám, ano.“

„Ale na to, co øíkal, si vzpomínám jen nejasnì — nìco jako že nechápe, co mohl udìlat se svými penìzi — to myslel, pøedpokládám, pana Timothyho. A pak øíkal nìco jako: ,Ženské umìjí být hloupé devìtadevadesáti rùznými zpùsoby, ale v tom stém jsou zatracenì mazané.‘ Ano, a také øíkal: ,Co si èlovìk doopravdy myslí, to mùže øíct jen nìkomu z vlastní generace. Ti mladší si hned pøedstavují, že si vymýšlí.‘ A pozdìji øíkal — nevím už, v jaké souvislosti: ,Není to moc hezké, nastražit nìkomu past, ale nevím, co jiného bych mohl dìlat.‘ Ale je možné, pane, že tím myslel druhého zahradníka — ztratily se tu nìjaké broskve.“

Ale pan Entwhistle se nedomníval, že Richard Abernethie myslel druhého zahradníka. Po nìkolika dalších otázkách nechal Lanscombea odejít a pøemítal o tom, co se dozvìdìl. Vlastnì nic — tedy nic, co už by si pøedtím neodvodil sám. Byly tu ale nìkteré velmi výmluvné body: Nebyla to jeho švagrová Maude, ale jeho sestra Cora, koho myslel tou poznámkou o ženách, které jsou hloupé a pøitom mazané. A jí se také svìøil se svými „výmysly“. A mluvil o nastražení pasti. Ale na koho?

III.

Pan Entwhistle dlouho uvažoval nad tím, kolik toho øíct Helen. Nakonec se rozhodl, že se jí zcela svìøí.

Nejdøív jí podìkoval za to, že uspoøádává Richardovy vìci a organizuje záležitosti kolem domácnosti. Dùm byl už dán do prodeje a brzo by se na nìj mìli pøijet podívat jeden èi dva možní kupci.

„Soukromí kupci?“

„Bohužel ne. Uvažuje o tom YWCA a jeden klub pro mladé, a také správci Jeffersonovy nadace hledají vhodné místo pro svou sbírku.“

„Pøipadá mi smutné, že se v domì nebude dál bydlet, ale dnes si to samozøejmì nikdo nemùže dovolit.“

„Chci vás požádat, jestli byste tady mohla zùstat, dokud nebude dùm prodán. Nebo by vám to hodnì znepøíjemnilo život?“

„Ne — popravdì øeèeno mi to docela vyhovuje. Nechci odjet na Kypr døív než v kvìtnu a je mi mnohem milejší být tady než v Londýnì, jak jsem plánovala. Já mám tenhle dùm moc ráda, chápejte; Leo ho miloval a byli jsme tady vždycky šastní.“

„Je tu ještì jeden dùvod, proè bych vám byl vdìèný, kdybyste tu mohla zùstat. Jeden mùj pøítel, jmenuje se Hercule Poirot —“

Helen ho zprudka pøerušila: „Hercule Poirot? Vy si tedy myslíte —“

„Slyšela jste o nìm?“

„Ano. Jedni moji pøátelé — ale myslela jsem, že je dávno po smrti.“

„Naopak, je velice živý. Mladý samozøejmì už není.“

„Ne, mladý jistì být nemùže.“

Øíkala to mechanicky. Tváø mìla bledou a napjatou. S námahou pokraèovala:

„Vy myslíte — že Cora mìla pravdu? Že Richard byl —zavraždìn?“

Pan Entwhistle se jí svìøil se svým bøemenem. Bylo to pøíjemné, svìøit se se vším Helen — s její jasnou, klidnou myslí.

Když domluvil, øekla:

„Èlovìk by správnì mìl mít pocit, že je to všechno fantazie — ale nemá. Maude a já, ten veèer po pohøbu — obì jsme na to myslely, tím jsem si jistá. Poøád jsme se ujišovaly, že Cora je hloupá — a pøesto nám dobøe nebylo. A pak — Coru nìkdo zabil — a já jsem sama sebe pøesvìdèovala, že to byla jen shoda okolností — a samozøejmì je možné, že to tak bylo — ale kdyby to tak èlovìk vìdìl urèitì! Všechno je to strašnì tìžké.“

„Ano, je to tìžké. Ale Poirot je velice inteligentní èlovìk a má cosi, co se popravdì dost blíží genialitì. Dokonale chápe, co potøebujeme — ujištìní, že celá ta záležitost je humbuk.“

„A co když není?“

„Proè myslíte?“ zeptal se zostra pan Entwhistle.

„Já nevím. Celou dobu jsem nesvá… Nejen kvùli tomu, co tenkrát øekla Cora — ještì kvùli nìèemu jinému. V té chvíli jsem mìla pocit, že je nìco špatnì.“

„Špatnì? V jakém smyslu?“

„To je právì ono. Nevím.“

„Myslíte nìco s nìkterým z pøítomných?“

„Ano — ano — nìco takového. Ale nevím s kým ani co… Je to tak absurdní —“

„Vùbec ne. Je to zajímavé — velmi zajímavé. Vy nejste hloupá, Helen. Jestli jste si nìèeho všimla, je to významné.“

„Ano, ale já si nedokážu vzpomenout, co to bylo. Èím víc na to myslím —“

„Nemyslete. Tak se vám nic nevybaví. Nechtì to být. Døíve èi pozdìji vám to v mysli naskoèí samo. A až se to stane — dejte mi vìdìt — okamžitì.“

„To urèitì dám.“

Devátá kapitola

Sleèna Gilchristová si poøádnì narazila na hlavu èerný klobouk a zastrèila pod nìj pramínek šedých vlasù. Soudní vyšetøování bylo stanoveno na dvanáctou hodinu a teï nebylo ještì ani dvacet minut po jedenácté. Šedý kabát a suknì vypadají docela hezky, pomyslela si, a koupila si k nim èernou halenku. Byla by se radìji oblékla do èerného celá, ale nìco takového její finanèní prostøedky zdaleka nedovolovaly.

Rozhlédla se po malém úhledném pokoji a po stìnách ovìšených obrázky Brixhamu, Cockington Forge, Anstey‘s Cove, Kyance Cove, Polflexan Harbour, Babbacombe Bay a podobnì; všechny nesly rozmáchlý podpis Cory Lansquenetové. Oèi sleèny Gilchristové utkvìly s obzvláštním zalíbením na Polflexan Harbour. Na prádelníku stála vybledlá, peèlivì zarámovaná fotografie zachycující èajovnu Pod vrbou. Sleèna Gilchristová na ni s láskou pohlédla a povzdechla si.

Ze zasnìní ji vyrušil domovní zvonek.

„Propána,“ øekla si sleèna Gilchristová, „kdo to mùže —“

Vyšla ze svého pokoje a sestoupila po dost rozviklaných schodech. Zvonek se ozval znovu a vzápìtí i rázné zaklepání.

Sleèna Gilchristová byla náhle z nìjakého dùvodu nervózní. Na okamžik zpomalila krok a pak došla skoro neochotnì ke dveøím. Pøitom sama sebe kárala, aby nebyla hloupá.

Pøede dveømi stála mladá žena, elegantnì obleèená v èerném a s malým zavazadlem v ruce. Všimla si polekaného výrazu ve tváøi sleèny Gilchristové a rychle øekla:

„Sleèna Gilchristová? Já jsem neteø paní Lansquenetové — Susan Banksová.“

„Ale ano, ovšem, no jistì. Netušila jsem… Pojïte dál, paní Banksová. Pozor na ten vìšák — trochu trèí. Ano, sem. Nevìdìla jsem, že pøijedete na vyšetøování. Byla bych nìco pøipravila — kávu nebo nìco.“

Susan Banksová ráznì prohlásila:

„Nic nechci. Moc se omlouvám, jestli jsem vás polekala.“

„No, víte, vlastnì ano. Je to ode mì hloupé. Já obvykle nejsem nervózní. Vlastnì jsem tomu právníkovi øekla, že nejsem nervózní a že mi nebude vadit bydlet tady sama, a také nervózní nejsem. Jenom — snad kvùli tomu vyšetøování a — a tak mì ledacos napadá, ale nejsem takhle vydìšená celý den, to jen asi pøed pùl hodinou nìkdo zazvonil a já jsem se skoro nedokázala pøimìt otevøít — bylo to ode mì hroznì hloupé, vždy je to tak nepravdìpodobné, že by se ten vrah vrátil — proè by to dìlal? — a také že to byla jen jeptiška, vybírala na sirotèinec — a mnì se tak ulevilo, že jsem jí dala dva šilinky, i když nejsem katolièka a nijak zvl᚝ nemám ráda øímskokatolickou církev a všechny ty mnichy a jeptišky, i když Milosrdné sestry podle mì odvádìjí dobrou práci. Ale posaïte se, prosím, paní — paní —“

„Banksová.“

„Ano, jistì, Banksová. Pøijela jste vlakem?“

„Ne, autem. Cesta sem mi pøipadala tak úzká, že jsem po ní kousek popojela a pak jsem našla nìjaký starý lom èi co a zacouvala jsem tam.“

„Ano, tahle cesta je skuteènì hodnì úzká, ale skoro nic po ní nejezdí. Dost osamìlá silnice.“

Pøi tìch posledních slovech se sleèna Gilchristová zachvìla.

Susan Banksová se rozhlížela po místnosti.

„Chudák stará teta Cora,“ podotkla. „Co mìla, odkázala mnì, víte?“

„Ano, vím. Pan Entwhistle mi to øíkal. Nábytek se vám bude urèitì líbit. Jestli jsem to dobøe pochopila, jste èerstvì vdaná, a vybavit byt je dneska hroznì drahé. Paní Lansquenetová mìla nìkteré moc hezké vìci.“

Susan s tímto názorem nesouhlasila. Cora nemìla cit pro starožitnosti. Vìtšinou ty vìci byly buï „modernistické“, nebo „umìlecké“.

„Já nic z nábytku nebudu chtít,“ øekla. „Mám svùj vlastní. Asi ho dám do dražby. Leda — chtìla byste nìco z toho? Moc ráda bych…“

Trochu v rozpacích se zarazila. Ale sleèna Gilchristová v rozpacích nebyla. Rozzáøila se.

„Ale to je od vás hroznì laskavé, paní Banksová — skuteènì velice laskavé. Moc si toho vážím, opravdu. Ale, víte, já mám svoje vlastní vìci. Nechala jsem je uložit pro pøípad, že bych je — jednou — potøebovala. Také mi zùstaly nìjaké obrazy po otci. Mìla jsem svého èasu malou èajovnu, víte — ale pak pøišla válka — byla to všechno taková nešastná záležitost. Ale neprodala jsem všechno, protože jsem pøece jen doufala, že jednou budu zase mít svùj vlastní malý domov, tak jsem nejlepší vìci nechala uložit spoleènì s otcovými obrazy a nìkolika památkami z našeho starého domova. Ale pøece jen bych ráda, kdyby vám to opravdu nevadilo, mìla ten malý malovaný èajový stolek drahé paní Lansquenetové. Je to taková hezká vìc, a vždycky jsme na nìm pily èaj.“

Susan se trochu otøásla pøi pohledu na malý zelený stolek, na nìmž byl namalovaný velký fialový plamének, a rychle øekla, že bude moc ráda, když si ho sleèna Gilchristová vezme.

„Moc vám dìkuji, paní Banksová. Pøipadám si trochu chamtivì. Dostala jsem všechny ty její krásné obrázky a moc hezkou ametystovou brož, ale mám pocit, že tu bych vám možná mìla vrátit.“

„Ne, ne, rozhodnì ne.“

„Chcete probrat její vìci? Tøeba po tom soudním vyšetøování?“

„Myslela jsem, že tu pár dní zùstanu, projdu její vìci a všechno vyøídím.“

„Myslíte — že byste tady spala?“

„Ano. Je to problém?“

„Ne, ne, paní Banksová, samozøejmì že ne. Pøevléknu svou postel a já se docela dobøe vyspím tady dole na pohovce.“

„Ale je tady pøece pokoj tety Cory, ne? Mùžu spát tam.“

„Vám — vám by to nevadilo?“

„Myslíte proto, že ji tam zavraždili? Ne, to by mi nevadilo. Já nìco vydržím, sleèno Gilchristová. Není tam — chci øíct — je už zase v poøádku?“

Sleèna Gilchristová otázku pochopila.

„Ale jistì, paní Banksová. Všechny pøikrývky jsou v èistírnì a paní Panterova a já jsme celý pokoj dùkladnì vydrhly. A je tu spousta záložních lùžkovin. Ale pojïte nahoru a podívejte se sama.“

Vykroèila nahoru první a Susan ji následovala.

Pokoj, kde zemøela Cora Lansquenetová, byl èistý a svìží a až podivnì postrádal jakýkoli náznak zlovìstnosti. Stejnì jako v obývacím pokoji i tady se modernì užitkový nábytek mísil s bohatì malovanými kusy. Dobøe vystihoval Coøinu osobnost — veselou a bez vkusu. Nad krbem visela olejomalba znázoròující kyprou mladou ženu, chystající se vstoupit do vany.

Když se na ni Susan podívala, zlehka se otøásla, a sleèna Gilchristová podotkla:

„To maloval manžel paní Lansquenetové. Hodnì jeho dalších obrázkù je dole v jídelnì.“

„Hrùza.“

„No, já sama také tenhle malíøský styl moc v lásce nemám — ale paní Lansquenetová byla na umìní svého manžela velice pyšná a domnívala se, že je nespravedlivì nedoceòován.“

„Kde jsou vlastní obrázky tety Cory?“

„V mém pokoji. Chtìla byste je vidìt?“

Sleèna Gilchristová hrdì pøedvádìla své poklady.

Susan podotkla, že teta Cora mìla zøejmì v oblibì pøímoøská mìsteèka.

„No jistì. Chápejte, mnoho let žila s panem Lansquenetem v malé rybáøské vesnièce v Bretani. Rybáøské èluny jsou vždycky ohromnì malebné, nemyslíte?“

„To je vidìt,“ broukla Susan. Pomyslela si, že z obrázkù tety Cory by se dala vytvoøit celá série pohlednic; tak byly detailní a jasnì barevné. To v ní vzbudilo podezøení, že možná opravdu vznikly podle pohlednic.

Ale když se odvážila tento názor vyslovit nahlas, sleèna Gilchristová byla pohoršena. Paní Lansquenetová vždycky malovala podle pøírody! Jednou dokonce dostala úžeh, protože odmítla odejít od svého námìtu, když bylo právì to správné svìtlo.

„Paní Lansquenetová byla skuteèná umìlkynì,“ uzavøela sleèna Gilchristová káravì.

Pohlédla na hodinky a Susan rychle øekla:

„Ano, mìly bychom už jít na to vyšetøování. Je to daleko? Mám dojít pro auto?“

Sleèna Gilchristová ji ujistila, že je to jen pìtiminutová procházka. Vyrazily tedy spolu pìšky. Pan Entwhistle, který pøijel vlakem, jim vyšel naproti a odvedl je na radnici.

Bylo pøítomno velké množství cizích lidí, ale bìhem projednávání nedošlo k žádné senzaci. Byly pøedloženy dùkazy k identifikaci zemøelé. Lékaøské dùkazy o povaze zranìní, která ji zabila. Na místì nebyly shledány žádné známky zápasu. Zemøelá byla patrnì v dobì napadení pod vlivem narkotik a o útoku zøejmì vùbec nevìdìla. Bylo nepravdìpodobné, že by smrt nastala pozdìji než v pùl páté. Mezi druhou a pùl pátou, tak znìl pøibližný odhad. Sleèna Gilchristová vypovídala o nálezu tìla. Pak svìdèili policejní strážník a inspektor Morton. Koroner krátce shrnul pøípad. Porota nijak neváhala s výrokem: „Zavraždìna neznámou osobou nebo osobami.“

Byl konec. Vyšli znova ven na denní svìtlo. Zacvakalo nìkolik fotoaparátù. Pan Entwhistle vedl Susan a sleènu Gilchristovou ke Královskému erbu, kde pro jistotu pøedem zaøídil obìd v soukromém salonku za barem.

„Moc dobrý obìd to nebude,“ omlouval se.

Ale obìd nebyl vùbec tak špatný. Sleèna Gilchristová trochu pofòukávala a mumlala si „bylo to všechno tak strašné“, ale vzpamatovala se a s vervou se pustila do dušeného masa se zeleninou poté, co pan Entwhistle trval na tom, aby vypila sklenici sherry. Právník se obrátil k Susan:

„Nemìl jsem tušení, že sem dnes pojedete, Susan. Mohli jsme jet spolu.“

„Já vím, øíkala jsem, že nepojedu. Ale pøišlo mi to takové bezohledné, aby tu nikdo z rodiny nebyl. Volala jsem Georgeovi, ale ten øíkal, že má moc práce a rozhodnì se sem nedostane, a Rosamund mìla zkoušku a strýèek Timothy je samozøejmì mrzák. Takže to zbylo na mì.“

„Váš manžel s vámi nepøijel?“

„George potøeboval ještì nìco vyøídit s tím svým otravným krámem.“

Když Susan vidìla pøekvapený výraz na tváøi sleèny Gilchristové, vysvìtlila: „Mùj manžel prodává v lékárnì.“

Sleèna Gilchristová si udìlala o Susan obrázek jako o „lepší“ mladé dámì a manžel pracující v obchodì jí do této pøedstavy nezapadal. Øekla ale stateènì: „No jistì, stejnì jako Keats.“

„Greg není básník,“ zavrtìla hlavou Susan.

Pak dodala:

„Máme velké plány do budoucna — dvì firmy v jedné — kosmetický salon a laboratoø pro speciální pøípravky.“

„To bude mnohem lepší,“ schválila jí to sleèna Gilchristová. „Nìco jako Elizabeth Arden, která je ve skuteènosti hrabìnka, jak jsem slyšela — nebo to byla ta Helena Rubinsteinová? V každém pøípadì,“ dodala laskavì, „lékárna není ani v nejmenším obyèejný obchod — tøeba s látkami nebo s potravinami.“

„Vy jste myslím øíkala, že jste mìla èajovnu, viïte?“

„No jistì,“ rozzáøila se sleèna Gilchristová. Že by èajovna Pod vrbou byla „obchod“ stejnì jako kterýkoli jiný, to by jí nikdy ani na mysl nepøišlo. Vést èajovnu bylo pro ni esencí ušlechtilosti. Zaèala Susan o Vrbì vykládat.

Pan Entwhistle, který to už slyšel, zabloudil v mysli k jiným vìcem. Když na nìj Susan dvakrát promluvila a nedoèkala se odpovìdi, spìšnì se omlouval.

„Promiòte mi, moje milá, popravdì øeèeno jsem pøemýšlel o vašem strýci Timothym. Mám trochu starost.“

„O strýèka Timothyho? To není tøeba. Já nevìøím, že by mu doopravdy nìco bylo. Je to jen hypochondr.“

„Ano — ano, možná máte pravdu. Pøiznám se, že ty starosti mi nedìlá jeho zdraví. Spíš jeho manželka. Slyšel jsem, že spadla ze schodù a vyvrtla si kotník. Nemùže chodit a váš strýc strašnì vyvádí.“

„Protože se musí starat o ni, místo aby to bylo naopak? Ono mu to jen prospìje,“ odpovìdìla Susan.

„Ano — ano, to je asi pravda. Ale bude se o chudáka vaši tetu vùbec nìkdo starat? Tak zní skuteèná otázka. V domì není žádné služebnictvo.“

„Pro starší lidi je život peklo,“ prohlásila Susan. „Oni žijí v nìjakém georgiánském sídle, co?“

Pan Entwhistle kývl.

Dost opatrnì vyšli z Královského erbu, ale lidé od tisku se mezitím rozešli.

Nìkolik reportérù èekalo na Susan v záloze u dveøí domku. Vedena panem Entwhistlem jim øekla nìkolik nezbytných a nic neøíkajících slov. Pak i se sleènou Gilchristovou vešla do domku a pan Entwhistle se vrátil ke Královskému erbu, kde mìl zamluvený pokoj. Pohøeb se mìl konat následující den.

„Auto mám poøád ještì v tom lomu,“ øekla Susan. „Zapomnìla jsem na nìj. Zavezu ho pozdìji do vesnice.“

Sleèna Gilchristová ji úzkostlivì napomínala: „Ne moc pozdì. Nebudete chodit venku po setmìní, viïte?“

Susan se na ni podívala a zasmála se:

„Nemyslíte si snad, že tady poøád ještì obchází vrah, že ne?“

„Ne — ne, asi ne.“ Sleèna Gilchristová se zøejmì stydìla.

Jenže pøesnì tohle si myslí, øekla si v duchu Susan. Neuvìøitelné!

Sleèna Gilchristová se ztratila v kuchyni. „Urèitì si ráda dáte svaèinu døív. Tak øeknìme za pùl hodiny, co myslíte, paní Banksová?“

Susan si pomyslela, že svaèit v pùl ètvrté je trochu pøehnané, ale byla natolik shovívavá, aby chápala, že „šálek dobrého èaje“ je pro sleènu Gilchristovou zpùsob, jak si uklidnit nervy. Protože mìla vlastní dùvody k tomu, aby jí záleželo na spokojenosti sleèny Gilchristové, øekla:

„Kdy budete chtít, sleèno Gilchristová.“

Ozvalo se spokojené cinkání kuchyòského náèiní a Susan šla do obývacího pokoje. Byla tam teprve pár minut, když se ozval zvonek a po nìm lehké rytmické zaklepání.

Susan vyšla do haly a zároveò se v kuchyòských dveøích objevila sleèna Gilchristová v zástìøe, do níž si utírala zamouèené ruce.

„Propána, kdo myslíte, že to mùže být?“

„Nejspíš další reportéøi,“ odpovìdìla Susan.

„Propána, to je pro vás tak nepøíjemné, paní Banksová.“

„Ale to nic, já to vyøídím.“

„Zrovna jsem chtìla udìlat pár bochánkù k èaji.“

Susan šla ke dveøím a sleèna Gilchristová zùstala nejistì stát, kde byla. Susan napadlo, jestli si snad myslí, že za dveømi stojí muž se sekerkou.

Ukázalo se však, že návštìvníkem je postarší pán, který smekl, když Susan otevøela, blahosklonnì se na ni usmál a øekl:

„Paní Banksová, pøedpokládám?“

„Ano.“

„Já se jmenuji Guthrie —Alexander Guthrie. Byl jsem pøítel — velmi dávný pøítel paní Lansquenetové. Vy jste myslím její neteø Susan, døíve Abernethieová?“

„Pøesnì tak.“

„Když tedy teï víme, kdo jsme, mùžu dál?“

„Samozøejmì.“

Pan Guthrie si peèlivì otøel nohy o rohožku, vstoupil dovnitø, zbavil se kabátu, spolu s kloboukem ho odložil na malou oøechovou komodu a následoval Susan do obývacího pokoje.

„Setkáváme se pøi smutné pøíležitosti,“ zaèal pan Guthrie. Zdálo se, že smutek není jeho pøirozený stav; spíš mìl zøejmì sklon záøivì se usmívat. „Pøi skuteènì smutné pøíležitosti. Byl jsem tady poblíž a øekl jsem si, že to nejmenší, co mùžu udìlat, je zúèastnit se vyšetøování — a samozøejmì pohøbu. Chudák Cora — chudák bláhová Cora. Moje milá paní Banksová, já jsem ji znal od èasných dnù jejího manželství. Optimistická dívka — a umìní brala velice vážnì — a také Pierra Lansqueneta brala velice vážnì — myslím jako umìlce. Když se to vezme kolem a kolem, nebyl to tak špatný manžel. Obèas se zatoulal, jestli chápete, jak to myslím — ale Cora to naštìstí brala jako souèást umìlecké povahy. Ba nejsem si jistý, jestli nešla ještì dál: byl nemorální a tudíž byl urèitì umìlec! Pro umìní nemìla chudák Cora ani špetku smyslu — aèkoli v jiných ohledech, to vám øíkám, mìla Cora rozumu dost — ano, pøekvapivì dost.“

„To øíká každý,“ potvrdila Susan. „Já jsem ji vlastnì neznala.“

„Ne, ne, pøerušila styky s rodinou, která neuznávala jejího milovaného Pierra. Nikdy to nebyla hezká dívka — ale nìco v sobì mìla. Byla výborná spoleènice! Èlovìk nikdy nevìdìl, co øekne pøíštì a jestli ta její naivita je skuteèná, nebo jestli to dìlá schválnì. Èasto nás všechny rozesmála. Vìèné dítì — tak jsme ji vždycky brali. A když jsem ji vidìl naposledy (od Pierrovy smrti jsem ji obèas vídal), zdálo se mi, že se chová skuteènì hodnì jako dítì.“

Susan nabídla panu Guthriemu cigaretu, ale starý pán zavrtìl hlavou.

„Ne, dìkuji, moje milá. Nekouøím. Asi si øíkáte, proè jsem pøišel. Abych byl upøímný, pronásledovaly mì výèitky svìdomí. Slíbil jsem Coøe už pøed nìkolika týdny, že ji pøijdu navštívit. Obvykle jsem za ní jezdil tak jednou do roka, a v poslední dobì si našla nového koníèka — nakupovala na místních dražbách obrazy a chtìla, abych se na nìkteré z nich podíval. Já jsem profesí umìlecký kritik, víte? Samozøejmì že vìtšina tìch Coøiných nákupù byly strašné mazanice, ale když se to vezme kolem a kolem, tak špatná spekulace to zase nebyla. Na tìchhle venkovských výprodejích jsou obrázky skoro zadarmo a jen samotné rámy mají vìtší cenu, než kolik zaplatíte za obrázek. Každou dùležitìjší aukci samozøejmì navštìvují obchodníci a mistrovská díla èlovìk koupí tìžko. Ale zrovna nedávno na jedné dražbì venkovské usedlosti pøiklepli malého Cuypa za pár liber. Mìl docela zajímavou historii. Dostala ho stará chùva od rodiny, ve které léta vìrnì sloužila — nemìli ponìtí, jak je cenný. A ta chùva ho darovala farmáøovu synovci, kterému se líbil ten kùò na nìm, ale jinak ho považoval za starý a špinavý krám! Ano, ano, takové vìci se nìkdy stanou, a Cora byla pøesvìdèená, že má na obrazy oko. Samozøejmì že nemìla. Loni chtìla, abych se pøijel podívat na Rembrandta, kterého takhle koupila. Rembrandta! Dokonce ani ne slušnou kopii! Ale podaøilo se jí získat docela hezkou Bartolozziho rytinu — bohužel se skvrnami od vlhkosti. Prodal jsem ji za tøicet liber a to ji samozøejmì jen pobídlo. Psala mi s velkým nadšením o nìjakém italském primitivistovi, kterého koupila kdesi na výprodeji, a já jsem slíbil, že pøijedu a podívám se na nìj.“

„To bude asi támhleto,“ ukázala Susan na zeï za ním.

Pan Guthrie vstal, nasadil si brýle a šel si obrázek prohlédnout.

„Chudák Cora,“ øekl nakonec.

„Je jich tu ještì mnohem víc,“ upozornila ho Susan.

Pan Guthrie si pozvolna prohlížel všechny ty poklady, které s nadìjí nashromáždila paní Lansquenetová. Obèas nevìøícnì zamlaskal, obèas povzdechl.

Koneènì si sundal brýle.

„Špína,“ podotkl, „je úžasná vìc, paní Banksová! Dodává romantickou patinu i tìm nejstrašlivìjším ukázkám malíøského umìní. Obávám se, že ten Bartolozzi bylo jen zaèáteènické štìstí. Chudák Cora. Ale aspoò mìla v životì nìjaký zájem. Jsem rád, že jsem ji nemusel zbavit iluzí.“

„Také v jídelnì jsou nìjaké obrazy,“ øekla Susan, „ale to je myslím práce jejího manžela.“

Pan Guthrie se zlehka otøásl a na protest zvedl ruku.

„Nenute mì znova se na nì dívat. Kurzy malby podle živých modelù toho mají spoustu na svìdomí! Vždycky jsem se snažil ušetøit Coøiny city. Oddaná manželka — velmi oddaná manželka. No, paní Banksová, už vás nesmím dál zdržovat.“

„Ale ne, zùstaòte a dejte si trochu èaje. Myslím, že už je skoro hotový.“

„To je od vás velice laskavé.“ Pan Guthrie se okamžitì znova posadil.

„Pùjdu se tam podívat.“

Sleèna Gilchristová právì v kuchyni vytahovala z trouby poslední várku bochánkù. Tác se svaèinou byl pøipravený a konvice zlehka nadzvedávala víèko.

„Je tady nìjaký pan Guthrie a já jsem ho pozvala, aby zùstal na svaèinu.“

„Pan Guthrie? No jistì, to byl velký pøítel paní Lansquenetové. Je to slavný kritik umìní. To je štìstí; bochánky se moc pìknì povedly a mám tady domácí jahodovou marmeládu, a také jsem udìlala pár tøených buchtièek. Jen zaliji èaj — už jsem zahøála konvici. Ne, prosím, paní Banksová, nenoste ten tìžký tác. Já to všechno zvládnu sama.“

Susan ale pøesto tác vzala a sleèna Gilchristová ji následovala s obìma konvicemi. Pozdravila pana Guthrieho a všichni zasedli ke svaèinì.

„Horké bochánky, to je lahùdka,“ pochvaloval si pan Guthrie, „a taková skvìlá marmeláda! To je hrùza, co dnes èlovìk koupí.“

Sleèna Gilchristová se trochu zardìla zjevným potìšením. Buchtièky byly výborné a bochánky také a všichni si na nich náležitì pochutnali. Nad spoleèností se vznášel duch èajovny Pod vrbou. Bylo jasné, že tady je sleèna Gilchristová ve svém živlu.

„Dìkuji vám, asi si vezmu,“ øekl pan Guthrie, když mu sleèna Gilchristová vnutila poslední bochánek. „Ale pøipadám si dost provinile — já si tady tak pochutnávám a chudáka Coru brutálnì zavraždili.“

Sleèna Gilchristová na to mìla neèekanì viktoriánskou odpovìï.

„Ale paní Lansquenetová by si jistì byla pøála, abyste se dobøe nasvaèil. Musíte si udržet sílu.“

„Ano, ano, snad máte pravdu. Jen, chápejte, èlovìk se nìjak nemùže pøimìt uvìøit, že nìkdo, koho znal — skuteènì znal — by vùbec mohl být zavraždìn!“

„Souhlasím,“ kývla Susan. „Pøipadá mi to prostì — fantastické.“

„A rozhodnì to neudìlal žádný náhodný tulák, který se sem vloupal a napadl ji. Chápejte, já si umím pøedstavit dùvody, proè by Coru mohl nìkdo chtít zavraždit —“

Susan se rychle zeptala: „Vážnì? A jaké dùvody?“

„Víte, ona nebyla diskrétní,“ vysvìtloval pan Guthrie. „Cora nikdy nebyla diskrétní. A tìšilo ji — jak to øíct — pøedvádìt, jak umí být chytrá. Jako dítì, které pøijde k nìjakému tajemství. Kdyby se Cora dozvìdìla nìjaké tajemství, byla by o tom chtìla mluvit. I kdyby slíbila, že to neudìlá, udìlala by to stejnì. Nemohla by si prostì pomoci.“

Susan neøekla nic. Sleèna Gilchristová také ne. Vypadala znepokojenì. Pan Guthrie pokraèoval:

„Ano, trochu arzeniku v šálku èaje — to by mì nepøekvapilo, nebo krabice bonbonù poslaná poštou. Ale takováhle brutální loupež a útok — to mi pøipadá naprosto nepøípadné. Možná se pletu, ale øekl bych, že mìla jen velmi málo vìcí, které by lupièi mohly stát za to. V domì nemívala mnoho penìz, že ne?“

„Velmi málo,“ potvrdila sleèna Gilchristová.

Pan Guthrie povzdechl a vstal.

„Ano ano, teï po válce je všude tolik nezákonnosti. Èasy se zmìnily.“

Podìkoval za èaj a zdvoøile se s obìma ženami rozlouèil. Sleèna Gilchristová ho vyprovodila a pomohla mu do kabátu. Susan se z okna obýváku dívala, jak kritik rázuje po cestì k vratùm.

Sleèna Gilchristová se vrátila s malým balíèkem v ruce.

„Co jsme byly na vyšetøování, musel tady být listonoš. Tohle prostrèil schránkou dovnitø a zapadlo to do rohu za dveøe. To bych ráda — ale no jistì, to je urèitì svatební dort.“

Sleèna Gilchristová nadšenì strhla papír. Uvnitø byla malá bílá krabièka pøevázaná støíbrnou stuhou.

„Opravdu, je!“ Rozvázala stuhu; uvnitø byl nevelký øez tìžkého dortu s mandlovým krémem a bílou polevou. „To je milé! Teï kdo —“

Prohlédla si pøipojenou kartièku. John a Mary. No kdo tohle mùže být? To je pøece hloupé, nenapsat pøíjmení.“

Susan se probrala z úvah a øekla neurèitì:

„Ono je to nìkdy opravdu tìžké, když lidé používají jen køestní jména. Dostala jsem tøeba nedávno pohlednici podepsanou Joan. Když jsem to poèítala, zjistila jsem, že znám osm žen jménem Joan — a protože se vìtšinou telefonuje, nezná èlovìk jejich rukopis.“

Sleèna Gilchristová potìšené probírala všechny známé Johny a Mary.

„Mohla by to být Dorothyina dcera — ta se jmenovala Mary, ale neslyšela jsem nic o zasnoubení, tím ménì o svatbì; pak ten malý John Banfield — ten už nejspíš vyrostl a je dost starý na to, aby se mohl ženit — nebo ta malá Enfieldová — ne, ta se jmenovala Margaret. Žádná adresa a nic. Ale co, øekla bych, že se mi to vybaví…“

Sebrala tác a odešla do kuchynì.

Susan se zvedla a øekla:

,.No — a já radši pùjdu a nìkam odvezu to auto.“

Desátá kapitola

Susan vyzvedla auto v lomu, kde ho nechala, a dojela s ním do vesnice. Byla tu sice èerpací stanice, ale žádný servis, a dostalo se jí rady, aby odvezla auto ke Královskému erbu. Tam pro nìj mìli místo a ona ho zaparkovala vedle mohutného daimlera, který se právì chystal odjet. Øídil ho šofér a uvnitø sedìl zachumlaný starší pán s velkým knírem, zøejmì cizinec.

Chlapec, s kterým Susan mluvila o autì, na ni zíral jako u vytržení a zdálo se, že nevnímá ani polovinu toho, co mu øíkala.

Koneènì se zeptal jakoby s posvátnou úctou:

„Vy jste její neteø, viïte?“

„Cože?“

„No že jste neteø obìti,“ opakoval chlapec s gustem.

„Aha — ano — ano, jsem.“

„Jo! Já jsem si øíkal, že jsem vás už vidìl.“

Upír jeden! myslela si Susan, když se vracela k domku.

Sleèna Gilchristová ji pøivítala:

„Tak jste bezpeènì zpátky!“ s takovou úlevou, že to Susan ještì víc rozèílilo. Sleèna Gilchristová pak úzkostlivì dodala:

„Jíte doufám špagety, že ano? Øíkala jsem si, že dnes —“

„Ale jistì, jak chcete vy. Já toho moc jíst nebudu.“

„Lichotím si, že umím velice chutné zapékané špagety.“

Nebylo to plané vychloubání. Susan si pomyslela, že sleèna Gilchristová je skuteènì výborná kuchaøka. Nabídla se, že pomùže s umýváním nádobí, ale aèkoli sleèna Gilchristová byla zjevnì za tu nabídku vdìèná, ujistila Susan, že témìø není co dìlat.

Za chvíli se pak vrátila s kávou. Káva už nebyla tak dobrá — byla dokonce vyslovenì slabá. Sleèna Gilchristová nabídla Susan kus onoho svatebního dortu, ale Susan odmítla.

„Je to moc dobrý dort,“ ujišovala ji sleèna Gilchristová, když ho ochutnala. Došla mezitím k názoru, že jí ho musela poslat „dcera mojí milé Ellen; vìdìla jsem, že je zasnoubená a bude se vdávat, ale zapomnìla jsem, jak se jmenuje“.

Susan poèkala, až sleènì Gilchristové dojde øeè, a pak naèala vlastní téma. Teï, po veèeøi u krbu, vládla pøíhodná, pøátelská atmosféra.

Koneènì se do toho pustila:

„Mùj strýc Richard tady pøed svou smrtí byl, viïte?“

„Ano, to byl.“

„Kdy pøesnì, vzpomenete si?“

„Poèkejte — to muselo být jeden, dva — skoro tøi týdny pøedtím, než pøišlo oznámení o jeho smrti.“

„Vypadal — nemocný?“

„Ne, nemocný ne, to bych ani neøekla. Choval se velice zdravì a energicky. Paní Lansquenetová byla hroznì pøekvapená, že ho vidí. Øekla: ,No ne, Richarde, po tolika letech!' a on na to: ,Pøijel jsem se sám pøesvìdèit, jak jsi na tom.' A paní Lansquenetová øekla: ,Já jsem na tom výbornì.‘ Chápejte, myslím, že ji malièko urazilo, že se objevil tak jakoby nic — po tak dlouhé pauze. No a pan Abernethie øekl: ,Co bylo, bylo, nemá cenu si to vyèítat. Zbyli jsme už jen ty a já a Timothy, a s Timothym se nedá mluvit o nièem než o jeho vlastním zdraví.‘ A pak ještì øekl: ,Zdá se mi, že jsi byla s Pierrem šastná, takže jsem mu asi køivdil. Staèí ti to?' Øekl to velice mile. Moc hezký èlovìk to byl, i když samozøejmì starý.“

„Jak dlouho tady byl?“

„Zùstal tu na obìd. Udìlala jsem hovìzí na olivách. Naštìstí to bylo zrovna ten den, co pøijel øezník.“

Zdálo se, že pamì sleèny Gilchristové se toèí skoro výhradnì kolem kulinárních zážitkù.

„A vypadalo to, že spolu dobøe vycházejí?“

„Ano, to ano.“

Susan se odmlèela a pak pokraèovala:

„Byla teta Cora pøekvapená, když — umøel?“

„No jistì, pøišlo to hroznì náhle, že?“

„Ano, bylo to náhlé… Chci øíct — musela být pøekvapená. Nijak jí nenaznaèil, jak vážnì je nemocný?“

„Aha — chápu, jak to myslíte.“ Sleèna Gilchristová se na chvilku odmlèela: „Ne, ne, asi máte pravdu. Øíkala sice, že hodnì zestárl — myslím, že øíkala, že je senilní.

„Ale vám se nezdál senilní?“

„Ne, na pohled ne. Ale já jsem s ním moc nemluvila, nechala jsem je samozøejmì spolu samotné.“

Susan se na sleènu Gilchristovou zamyšlenì podívala. Je sleèna Gilchristová ten typ ženy, který poslouchá za dveømi? Susan si byla jistá, že je èestná, že by nevzala ani drobnost, nepodvádìla by s výdaji na domácnost, neotevírala dopisy. Ale zvìdavost se umí zahalit do pláštì spravedlnosti. Sleèna Gilchristová mohla možná zjistit, že má nutnou práci v zahradì poblíž otevøeného okna, nebo utírat prach v hale… To by bylo pøípustné. A pak by si samozøejmì nemohla pomoci, aby nìco nezaslechla. ..

„Neslyšela jste nic z jejich rozhovoru?“ zeptala se Susan.

Pøíliš okatì. Sleèna Gilchristová se rozèilenì zardìla.

„To skuteènì ne, paní Banksová. Nikdy jsem nemìla ve zvyku poslouchat za dveømi!“

Což znamená, že to dìlá, pomyslela si Susan, jinak by prostì øekla ne.

Nahlas se omlouvala: „Odpuste, sleèno Gilchristová, moc mì to mrzí, tak jsem to nemyslela. Ale takovéhle domky jsou jako z papíru a nìkdy si èlovìk prostì nemùže pomoci, aby neslyšel skoro všechno, co se dìje, a když jsou teï oba mrtví, je pro rodinu dost dùležité vìdìt, co se bìhem té schùzky mezi nimi odehrálo.“

Domek byl všechno jiné, jen ne „jako z papíru“ — v dobì, kdy vznikal, se stavìlo poctivì — ale sleèna Gilchristová na návnadu skoèila a Susaninu tvrzení pøisvìdèila.

„Samozøejmì, co øíkáte, je èistá pravda, paní Banksová — tenhle domek skuteènì je malièký a já chápu, že byste chtìla vìdìt, co se mezi nimi stalo, ale já vám skuteènì mnoho nepomohu. Myslím, že mluvili o zdraví pana Abernethieho — a o jistých — ehm, pøedstavách, které mìl. Sice na to nevypadal, ale musel to skuteènì být nemocný èlovìk, a jak už to tak èasto bývá, pøièítal myslím svoje špatné zdraví vnìjším vlivùm. Moje teta —“

Sleèna Gilchristová vypodobnila svou tetu.

Susan, stejnì jako pan Entwhistle, se dalšímu hovoru o tetì vyhnula.

„Ano,“ kývla. „Pøesnì to jsme si mysleli. Strýc mìl velice oddané služebnictvo a ti lidé jsou pøirozenì hroznì rozèilení pøedstavou, že si myslel —“ Nedoøekla.

„Ale jistì! Služebnictvo je na podobné vìci velice citlivé. Vzpomínám si, že moje teta —“

Susan ji znovu pøerušila.

„Pøedpokládám, že podezíral služebnictvo, ne? Myslím z toho, že mu podávají jed?“

„Já nevím… opravdu —“

Susan si všimla jejího zmatku.

„Nebylo to služebnictvo. Byla to nìjaká konkrétní osoba?“

„Já nevím, paní Banksová. Já skuteènì nevím —“

Ale do oèí se Susan nepodívala. Susan si pomyslela, že sleèna Gilchristová ví víc, než je ochotna pøiznat.

Dokonce bylo možné, že toho sleèna Gilchristová ví hodnì…

Susan se rozhodla zatím na ni nenaléhat a zeptala se:

„A jaké vy máte plány do budoucna, sleèno Gilchristová?“

„Tedy, abych øekla pravdu, chtìla jsem o tom s vámi mluvit, paní Banksová. Øekla jsem panu Entwhistleovi, že jsem ochotná zùstat, dokud se tady všechno nevyøeší a neuzavøe.“

„Já vím. Jsem vám za to moc vdìèná.“

„A chtìla jsem se vás zeptat, jak dlouho to podle vás asi bude trvat, protože se samozøejmì musím zaèít poohlížet po jiném místì.“

Susan o tom uvažovala.

„Tady vlastnì není moc co dìlat. Za pár dní to tady všechno proberu a vyrozumím dražební síò.“

„Rozhodla jste se všechno prodat?“

„Ano. Myslím, že s pronajmutím domku problém nebude, že?“

„Kdepak — na ten budou jistì lidé stát ve frontì. Dnes se dá tak málokdy pronajmout domek. Èlovìk si ho skoro vždycky musí koupit.“

„Takže vidíte, že je to všechno hroznì jednoduché.“ Susan chvilku zaváhala a pak dodala: „Chtìla jsem vám øíct — že doufám, že pøijmete tøímìsíèní plat.“

„To je od vás velkorysé, paní Banksová. Vážím si toho. A byla byste ochotna — tedy — mohu vás požádat — když bude potøeba — abyste mì — doporuèila? Že jsem byla u vaší pøíbuzné a že jsem — že to bylo — k vaší spokojenosti?“

„Ale samozøejmì.“

„Nevím, jestli to mohu po vás chtít.“ Sleèna Gilchristová se zaèala chvìt a pokoušela se uklidnit hlas. „Ale bylo by možné, abyste — abyste se nezmiòovala o okolnostech — a ani o jménì?“

Susan na ni zùstala zírat.

„Já vám nerozumím.“

„Protože jste o tom nepøemýšlela, paní Banksová. Jde o vraždu. O vraždu, o které se psalo v novinách a všichni o ní èetli. Chápete? Lidé si mùžou myslet: ,Dvì ženy bydlely spolu a jedna z nich je zavraždìná — co když to udìlala ta spoleènice?‘ Už to chápete, paní Banksová? Jsem si jistá, že kdybych já nìkoho hledala, tak bych si to urèitì dobøe rozmyslela, než bych se rozhodla — jestli chápete, jak to myslím. Protože èlovìk nikdy neví! Dìlá mi to strašné starosti, paní Banksová; v noci nespím a myslím na to, že možná už nikdy nedostanu jinou práci — aspoò ne takovou. A co jiného bych mohla dìlat?“ Ta otázka vyznìla nechtìnì pateticky. Susan se náhle sevøelo srdce. Uvìdomila si, jak zoufalá musí být tato pøíjemná, obyèejná žena, jejíž živobytí závisí na obavách a rozmarech zamìstnavatelù. A na tom, co sleèna Gilchristová øíkala, bylo mnoho pravdy. Kdyby mìl èlovìk na výbìr, asi by si hodnì rozmýšlel, než by si pøímo domù pustil ženu, která by nevinnì figurovala v pøípadu vraždy.

Susan namítla: „Ale jestli najdou toho èlovìka, co to udìlal —“

„No v tom pøípadì by samozøejmì bylo všechno v poøádku. Ale najdou ho? Já sama si nemyslím, že by policie mìla sebemenší stopu. A když ho nechytí — tak jsem já ta — ne tøeba nejpravdìpodobnìjší osoba, ale poøád osoba, která to mohla udìlat.“

Susan zamyšlenì pokyvovala. Byla pravda, že sleèna Gilchristová Coøinou smrtí nic nezískala — ale kdo to mohl vìdìt? A kromì toho se toho tolik povídalo — tolik ošklivého povídalo — o nepøátelství mezi ženami, které spolu žijí — podivné patologické motivy pro náhlé výbuchy násilí. Nìkdo, kdo je neznal, si mohl myslet, že mezi Corou Lansquenetovou a sleènou Gilchristovou panovaly právì takové vztahy…

Susan se svou obvyklou rozhodností prohlásila ráznì a vesele:

„Nebojte se, sleèno Gilchristová. Urèitì vám dokážu najít nìjaké dobré místo mezi svými pøáteli. S tím by nemìla být nejmenší potíž.“

„Ale bohužel,“ prohlásila sleèna Gilchristová, která se trochu vzpamatovala a mluvila zase klidnìji, „nemùžu dìlat žádné hrubé práce. Jen obyèejné vaøení a lehký úklid —“

Zazvonil telefon a sleèna Gilchristová sebou trhla. „Propána, kdo tohle mùže být.“

„To je asi manžel,“ vyskoèila Susan. „Øíkal, že mi veèer zavolá.“ Šla k telefonu.

„Ano? — ano, u telefonu Banksová osobnì…“ Chvilku bylo ticho a pak se její tón zmìnil. Byl teï vøelý a nìžný. „Ahoj, miláèku — ano, to jsem já… Ale docela dobøe… Vražda neznámou osobou… jako obvykle… Jenom pan Entwhistle… Co? … tìžko øíct, ale myslím, že ano… Ano, pøesnì jak jsme mysleli… Všechno pøesnì podle plánu… Všechno to prodám. Není tu nic, co bychom my mohli potøebovat… ještì den nebo dva… Naprostá hrùza… Nedìlej si starosti. Vím, co dìlám… Gregu, nebyl jsi… Dal sis pozor, abys… Ne, to nic. Vùbec nic. Dobrou noc, miláèku.“

Položila telefon. Trochu ji brzdila blízkost sleèny Gilchristové. Sleèna Gilchristová sice taktnì odešla do kuchynì, ale odtamtud patrnì slyšela každé slovo. Chtìla se Grega na nìkteré vìci zeptat, ale ne takhle.

Stála u telefonu a nepøítomnì se mraèila. Pak ji najednou nìco napadlo.

„No jistì,“ øekla si pro sebe. „To je ono!“ Zvedla znovu sluchátko a požádala o mezimìstský hovor.

Pøibližnì o ètvrt hodiny pozdìji se ozval unavený hlas z centrály:

„Bohužel, nikdo to nebere.“

„Volejte tam dál, prosím.“

Susan to øekla nesmlouvavým tónem. Naslouchala vzdálenému bzuèení telefonu. To pak náhle skonèilo a podráždìný mužský hlas øekl pohoršené:

„Ano, ano, co je?“

„Strýèku Timothy?“

„Kdo je to? Neslyším vás.“

„Strýèku Timothy? Tady Susan Banksová.“

„Susan která?“

„Banksová. Døív Abernethieová. Tvoje neteø Susan.“

„Aha, tak Susan? Co se dìje? Proè mì voláš takhle v noci?“

„Je ještì celkem brzo.“

„To není. Byl jsem v posteli.“

„No to musíš chodit do postele hodnì brzo. Jak je tetì Maude?“

„A kvùli tomu voláš? Tvoje teta má velké bolesti a nemùže vùbec nic dìlat. Vùbec nic. Je bezmocná. Jsme v pìkné kaši, to ti øeknu. Ten hlupák doktor tvrdí, že nám nemùže ani opatøit ošetøovatelku. Chtìl odvézt Maude do nemocnice. Proti tomu jsem se ale rozhodnì postavil. Snaží se nám nìkoho sehnat. Já nemùžu dìlat nic — neodvážím se to ani zkoušet. Dnes v domì zùstane jedna taková vesnická husa — ale ta poøád bruèí, že musí zpátky k manželovi. Vážnì nevím, co budeme dìlat.“

„Kvùli tomu právì volám. Nechtìli byste sleènu Gilchristovou?“

„Kdo je to? Nikdy jsem o ní neslyšel.“

„Spoleènice tety Cory. Je moc milá a schopná.“

„Umí vaøit?“

„Ano, vaøí velmi dobøe, a mohla by se starat o tetu Maude.“

„To je všechno moc pìkné, ale kdy mùže pøijet? Já jsem tady úplnì sám, jen se tady obèas objeví nìjaká ta vesnická husa a já nikdy nevím kdy, a to mi rozhodnì nedìlá dobøe. Už mi zase blázní srdce.“

„Zaøídím, aby k vám pøijela co nejdøív. Øeknìme pozítøí?“

„No, dìkuji ti, Susan,“ øekl hlas ponìkud zdráhavì. „Jsi hodné dìvèe, Susan — ehm — dìkuji.“

Susan zavìsila a šla do kuchynì.

„Byla byste ochotná jet do Yorkshire a starat se o mou tetu? Upadla a zlomila si kotník a mùj strýc není vùbec k nièemu. Je sice trochu otravný, ale teta Maude je moc hodná. Chodí jim tam výpomoc z vesnice, ale vy byste mohla vaøit a starat se o tetu Maude.“

Sleèna Gilchristová rozèilením upustila konvici od kávy.

„Dìkuji vám, dìkuji vám — to je od vás skuteènì strašnì laskavé. Myslím, že mùžu øíct, že to s nemocnými moc dobøe umím, a myslím, že i vašeho strýèka zvládnu a budu mu vaøit dobroty. Je to od vás opravdu velice laskavé, paní Banksová, a já si toho skuteènì velice vážím.“

Jedenáctá kapitola

I.

Susan ležela v posteli a èekala, až pøijde spánek. Byl to dlouhý den a ona byla unavená. Nenapadlo ji, že by nemohla usnout, nikdy nemìla se spaním potíže. A pøitom tady teï ležela úplnì bdìlá a hodiny ubíhaly…

Øekla pøedtím, že jí nebude vadit spát v tomhle pokoji, v téhle posteli. V posteli, kde Cora Abernethieová —

Ne, musí tohle všechno pustit z hlavy. Vždycky se pyšnila tím, že má dobré nervy. Proè myslet na ono odpoledne pøed necelým týdnem? Lepší uvažovat dopøedu — o budoucnosti. O její a Gregovì budoucnosti. Ten dùm na Cardigan Street — pøesnì to, co chtìli. Podnik v pøízemí a kouzelný byt v patøe. Ze zadní místnosti bude laboratoø pro Grega. Pro úèely danì z pøíjmu to bude vynikající uspoøádání. Greg se uklidní a bude mu zase dobøe. Nepøijde už žádný dìsivý záchvat rozbouøeného mozku. Ta chvíle, kdy na ni hledìl a zdálo se, že vùbec neví, kdo Susan je. Jednou nebo dvakrát ji to hodnì vydìsilo… a starý pan Cole — jak naznaèoval — vyhrožoval: „Jestli se to stane ještì jednou…“ A možná by se to skuteènì stalo… urèitì by se to stalo. Kdyby byl strýèek Richard nezemøel právì teï…

Strýèek Richard — ale vlastnì proè se na to dívat takhle? Nemìl pro co žít. Byl starý, unavený, nemocný. Jeho syn byl mrtvý. Vlastnì to bylo milosrdné. Zemøít takhle tiše, ve spánku. Tiše… ve spánku… Kdyby tak jen ona mohla spát. To je pøece tak hloupé, hodinu za hodinou ležet s otevøenýma oèima… slyšet skøípot nábytku, šustìní stromù a keøù za oknem a obèasné podivné melancholické zahoukání — nejspíš sova. Venkov je kupodivu svým zpùsobem zlovìstný. Je tak jiný než velké lhostejné hluèné mìsto. Tam si èlovìk pøipadá tak bezpeèný — obklopený lidmi — nikdy sám. Kdežto tady…

Domy, kde došlo k vraždì, bývají nìkdy strašidelné. Možná se o tomhle domì zaène øíkat, že tu straší. Že tu straší duch Cory Lansquenetové… Tety Cory. Je to skuteènì zvláštní, že od chvíle, kdy sem pøijela, mìla poøád pocit, že je teta Cora docela blízko… na dosah. To všechno nervy a divné pøedstavy. Cora Lansquenetová byla mrtvá, zítra bude mít pohøeb. V domku nebyl nikdo jiný než Susan a sleèna Gilchristová. Proè má tedy pocit, že je nìkdo v místnosti, nìkdo tìsnì vedle ní…

Ležela tady na posteli, když dopadla sekera… Dùvìøivì tu ležela a spala… Nevìdìla nic, dokud sekerka nedopadla. .. A teï Susan nenechá spát…

Nábytek znovu zaskøípal — nebo to byl kradmý krok? Susan rozsvítila. Nic. Nervy, jenom nervy. Uklidni se… zavøi oèi…

Ale tohle bylo urèitì zasténání — zasténání nebo tlumené kvílení… Nìkdo v bolestech… nìkdo, kdo umírá…

„Nesmím si pøedstavovat, co není, nesmím, nesmím,“ šeptala si Susan.

Smrt je konec — po smrti není už nic. Za žádných okolností se nikdo nemùže vrátit. Nebo snad znovu prožívá scénu z minulosti — sténání umírající ženy…

Teï se to ozvalo znova… silnìji… nìkdo sténá v prudkých bolestech…

Ale — tohle byla skuteènost! Susan znovu rozsvítila, posadila se na posteli a poslouchala. Steny byly opravdové a slyšela je skrz zeï. Pøicházely z vedlejšího pokoje.

Susan vyskoèila z postele, pøehodila pøes sebe župan a vykroèila ke dveøím. Vyšla ven na chodbu, zaklepala na dveøe sleèny Gilchristové a pak vešla. Sleèna Gilchristová svítila. Sedìla v posteli a vypadala pøíšernì. Tváø mìla zkøivenou bolestí.

„Sleèno Gilchristová, co se dìje? Je vám špatnì?“

„Ano. Nevím, co —já —“ snažila se vstát z postele, dostala záchvat zvracení a pak se zhroutila zpátky na polštáø.

Zamumlala: „Prosím vás — zavolejte doktora. Musela jsem… nìco sníst…“

„Donesu vám zažívací sodu. Doktora mùžeme zavolat ráno, když vám nebude lip.“

Sleèna Gilchristová zavrtìla hlavou.

„Ne, zavolejte ho hned. Já — je mi strašnì.“

„Znáte jeho èíslo? Nebo ho mám najít v seznamu?“

Sleèna Gilchristová jí dala èíslo. Vzápìtí dostala další záchvat zvracení.

Susan zavolala a ozval se ospalý mužský hlas.

„Kdo? Gilchristová? Na Mea‘s Lane. Ano, já vím. Jsem tam hned.“

Slovo splnil. Za deset minut Susan slyšela venku zastavit jeho auto a šla mu otevøít.

Vysvìtlila mu, oè jde, a vedla ho nahoru. „Myslím,“ øekla, „že musela sníst nìco, co jí neudìlalo dobøe. Ale vypadá opravdu hodnì zle.“

Doktor pùsobil jako èlovìk, který má své bohaté zkušenosti se zbyteèným voláním a který drží svou podráždìnost na uzdì. Ale jakmile sténající ženu prohlédl, jeho chování se zmìnilo. Vydal Susan nìkolik struèných pøíkazù a nakonec sešel dolù a telefonoval. Pak vyhledal Susan v obývacím pokoji.

„Zavolal jsem sanitku. Musí do nemocnice.“

„Takže je jí opravdu zle?“

„Ano. Dal jsem jí morfiovou injekci, abych jí ulevil od bolesti. Ale vypadá to —,“ nedoøekl. „Co jedla?“

„Mìly jsme k veèeøi zapékané makaróny a vajeèný pudink. Potom kávu.“

„Vy jste jedla totéž?“

„Ano.“

„A nic vám není? Žádné bolesti ani nepøíjemné pocity?“

„Ne.“

„Nemìla nic jiného? Žádnou rybí konzervu? Nebo párky?“

„Ne. Po vyšetøování jsme obìdvaly u Královského erbu.“

„Ano, rozumím. Vy jste neteø paní Lansquenetové?“

„Ano.“

„To byla strašná záležitost. Doufám, že chytnou toho èlovìka, co to provedl.“

„Taky doufám.“

Pøijela sanitka. Sleènu Gilchristovou odvezli a doktor jel s ní. Øekl Susan, že jí ráno zavolá. Když odjeli, vrátila se Susan nahoru do postele.

Tentokrát usnula, jen se hlavou dotkla polštáøe.

II.

Na pohøeb pøišlo hodnì lidí. Objevila se tu vìtšina vesnice. Susan a pan Entwhistle byli jediní zástupci pozùstalých, ale ostatní èlenové rodiny poslali vìnce. Pan Entwhistle se ptal, kde je sleèna Gilchristová, a Susan mu spìšnì šeptem vysvìtlila okolnosti. Pan Entwhistle pozvedl oboèí.

„Trochu zvláštní, ne?“

„Ráno už jí bylo lip. Volali mi z nemocnice. Lidé obèas mívají žluèníkové záchvaty. A nìkteøí s tím nadìlají víc než jiní.“

Pan Entwhistle už neøekl nic. Hned po pohøbu odjíždìl zpátky do Londýna.

Susan se vrátila do domku. Našla vejce a udìlala si omeletu. Pak vyšla nahoru do Coøina pokoje a zaèala probírat vìci mrtvé ženy.

Pøerušil ji pøíjezd lékaøe.

Doktor vypadal znepokojenì. Na Susanin dotaz odpovìdìl, že sleènì Gilchristové je mnohem lépe.

„Za pár dní bude v poøádku,“ øekl. „Ale je štìstí, že jste mì pøivolala tak brzo. Jinak — mohlo to viset na vlásku.“

Susan na nìj vytøeštila oèi. „To to bylo tak zlé?“

„Paní Banksová, øekla byste mi znovu a pøesnì, co sleèna Gilchristová vèera jedla a pila? Všechno.“

Susan o tom pouvažovala a pak mu to peèlivì vypoèetla. Doktor nespokojenì vrtìl hlavou.

„Musela pøece sníst nìco, co vy jste nemìla.“

„Ne, nemyslím… buchtièky, bochánky, marmeláda, èaj — a pak veèeøe. Ne, na nic si nevzpomínám.“

Doktor si mnul nos. Zaèal pøecházet po pokoji.

„Bylo to urèitì z nìèeho, co snìdla? Urèitì to byla otrava jídlem?“

Doktor po ní vrhl pronikavý pohled. Pak jako by se rozhodl.

„Byl to arzenik,“ øekl.

„Arzenik?“ trhla sebou Susan. „Chcete øíct, že jí nìkdo dal arzenik?“

„Vypadá to tak.“

„Nemohla si ho vzít sama? Myslím zámìrnì?“

„Sebevražda? Ona øíká, že ne, a ona by to mìla vìdìt. Kromì toho, kdyby chtìla spáchat sebevraždu, asi by si nevybrala právì arzenik. Jsou tady prášky pro spaní. Staèilo se jimi pøedávkovat.“

„Mohl se ten arzenik do nìèeho dostat náhodou?“

„O tom právì pøemýšlím. Vypadá to velice nepravdìpodobnì, ale jsou známé i takové pøípady. Ale jestli jste obì jedly totéž —“

Susan kývla. Øekla: „Pøipadá mi nemožné —“ pak se náhle zajíkla: „Ale no jistì, ten svatební dort!“

„Cože? Svatební dort?“

Susan mu to vysvìtlila. Doktor ji pozornì poslouchal.

„Zvláštní. A øíkáte, že si nebyla jistá, kdo ho poslal? Zbylo z nìj nìco? Nebo není tu nìkde ještì ta krabice, ve které pøišel?“

„Nevím. Podívám se.“

Hledali spoleènì a nakonec našli bílou lepenkovou krabici, ve které ještì zbylo pár drobtù dortu, ležet v kuchyni na kredenci. Doktor ji dost peèlivì sbalil.

„Vezmu to k sobì. Nemáte ponìtí, kde mùže být papír, ve kterém pøišla?

V tomto ohledu úspìšní nebyli a Susan usoudila, že nejspíš skonèil pod kotlem.

„Nechystáte se ještì k odjezdu, že, paní Banksová?“

Øekl to zlehka, ale Susan z toho mìla trochu nepøíjemný pocit.

„Ne, musím probrat tetiny vìci. Pár dní tu zùstanu.“

„Dobøe. Chápete jistì, že policie vám nejspíš bude chtít položit nìkolik otázek. Nevíte náhodou o nikom, kdo — no, kdo by si to mohl chtít se sleènou Gilchristovou vyøídit?“

Susan zavrtìla hlavou.

„Já ji moc neznám. Byla nìkolik let u mé tety — to je všechno, co vím.“

„Jistì, jistì. Vždycky mi pøipadala jako pøíjemná, nenápadná žena — celkem obyèejná. Èlovìk by øekl, že není z tìch, kdo by mìli nepøátele nebo vùbec nìco tak dramatického. Svatební dort poštou. To vypadá na nìjakou žárlivou ženu — ale kdo by žárlil na sleènu Gilchristovou? To mi prostì nesedí.“

„Ne.“

„No, musím bìžet. Já nevím, co se to v našem malém klidném Lytchett St. Mary dìje. Nejdøív brutální vražda a teï pokus o otrávení dortem. Zvláštní, takhle jedno po druhém.“

Vyšel k autu. Susan pøipadalo v domku dusno, a tak nechala pøední dveøe otevøené. Pak se pomalu vrátila nahoru, aby pokraèovala ve svém úkolu.

Cora Lansquenetová nebyla ani poøádná, ani metodická. V zásuvkách mìla pestrou smìs vìcí. V jedné zásuvce byly zpøeházené toaletní potøeby a dopisy a staré kapesníky a štìtce. Pár starých dopisù a úètù bylo zastrèeno v zásuvce pøetékající spodním prádlem. Jinde ležela pod nìkolika vlnìnými svetry lepenková krabice s dvìma falešnými ofinami. Další byla plná starých fotografií a skicákù. Susan se pozdržela u skupinky, která byla zjevnì fotografována pøed lety nìkde ve Francii a na níž se mladší, hubenìjší Cora držela v podpaží vysokého vyhublého muže s rozježenou bradkou, obleèeného patrnì v sametovém kabátci. Susan usoudila, že je to nebožtík Pierre Lansquenet.

Fotografie Susan zajímaly, ale odložila je stranou, všechny papíry, které našla, nahrnula na hromadu a zaèala je metodicky procházet. Když byla asi ve ètvrtinì, narazila na dopis. Pøeèetla ho dvakrát a poøád ještì na nìj zírala, když se za ní ozval nìjaký hlas a vylekal ji tak, že vykøikla.

„Tak co jsi tady našla, Susan? Neblázni, co se dìje?“

Susan zrudla hnìvem. Polekaný výkøik jí unikl naprosto bezdìènì a ona se cítila trapnì a chtìla všechno rychle vysvìtlit.

„Georgi? Ty jsi mì vydìsil!“

Její bratranec se lenivì usmál.

„Vypadá to tak.“

„Jak ses sem dostal?“

„No, dveøe dole byly otevøené, tak jsem šel dovnitø. Tam nikdo nebyl, tak jsem pøišel sem. A jestli myslíš, jak jsem se dostal do tìchhle konèin, tak jsem ráno vyrazil na pohøeb.“

„Nevidìla jsem tì tam.“

„Ta moje stará rachotina mì pìknì vypekla. Zøejmì se zacpal pøívod benzínu. Chvíli jsem si s tím hrál a nakonec se to uvolnilo. Na pohøeb už bylo pozdì, ale øíkal jsem si, že když už jsem tady, mùžu jet až sem. Vìdìl jsem, že jsi tu.“

Po chvilce pokraèoval:

„Vlastnì jsem ti volal a Greg mi øekl, že jsi to sem pøijela pøevzít. Tak mì napadlo, že ti tøeba pomùžu.“

Susan se zeptala: „A v kanceláøi tì nepotøebují? Nebo si mùžeš brát volno, kdy tì napadne?“

„Pohøeb byl vždycky dobrá výmluva pro absentéry. A tenhle pohøeb je dokonce pravý. Kromì toho vražda lidi vždycky fascinuje. A navíc už stejnì nebudu moc do kanceláøe chodit — jsem teï zámožný èlovìk. Budu mít lepší vìci na práci.“

Zase chvilku mlèel a pak se usmál. „Jako Greg,“ øekl.

Susan si George zamyšlenì prohlížela. S tímhle bratrancem se nikdy moc nevídala, a když už, nìjak si ho nedokázala zaøadit.

Zeptala se: „Proè jsi sem doopravdy pøijel, Georgi?“

„No, nejsem si jistý, jestli jsem si nechtìl trochu zahrát na detektiva. Myslel jsem hodnì na ten poslední pohøeb, na kterém jsme byli. Teta Cora to tenkrát rozhodnì dobøe rozsvítila. Pøemýšlel jsem o tom, jestli ji k tomu vedla èirá nezodpovìdnost a tetièkovská joie de vivre, nebo jestli opravdu mìla z èeho vycházet. Co vlastnì je v tom dopise, který jsi tak pozornì èetla, když jsem pøišel?“

Susan zvolna odpovìdìla: „Je to dopis, který strýèek Richard napsal Coøe po svojí návštìvì tady u ní.“

George má tak èerné oèi. Vždycky myslela, že jsou hnìdé, ale doopravdy byly èerné, a v èerných oèích je cosi zvláštnì neproniknutelného. Schovají se za nimi všechny myšlenky.

George pomalu protáhl: „Je v nìm nìco zajímavého?“

„No, ani ne…“

„Mùžu se podívat?“

Na okamžik zaváhala a pak vložila dopis do jeho napøažené dlanì.

Pøelétl ho a tichým monotónním hlasem z nìj èetl úryvky:

„Rád, že jsem tì po tìch letech vidìl… vypadáš moc dobøe… zpáteèní cesta byla klidná a ani jsem nebyl moc unavený…“

Jeho hlas se náhle zmìnil.

„Prosím, neøíkej nikomu nic o tom, co jsem ti vyprávìl. Mùžu se plést. Tvùj milující bratr Richard.“

Zvedl oèi a pohlédl na Susan: „Co to znamená?“

„To mùže znamenat cokoli — mohlo jít jen o jeho zdraví. Nebo tøeba nìjaký klep o spoleèném známém.“

„No jistì, mùže to být spousta vìcí. Není to dùkaz — ale je to sugestivní… Co Coøe øekl? Ví nìkdo, co jí øekl?“

„Možná sleèna Gilchristová,“ odpovìdìla zamyšlenì Susan. „Myslím, že poslouchala.“

„Aha, ano, ta pomocnice a spoleènice. Mimochodem, kde je?“

„V nemocnici po otravì arzenikem.“

George na ni vytøeštil oèi.

„To nemyslíš vážnì!“

„Myslím. Nìkdo jí poslal otrávený svatební dort.“

George si sedl na jednu z židlí a hvízdl.

„Tak to vypadá,“ podotkl, „že se strýèek Richard nepletl.“

III.

Další den ráno se v domku zastavil inspektor Morton.

Byl to málomluvný muž støedního vìku, který nevýraznì, po venkovsku ráèkoval. Jednal klidnì a nespìchal, ale oèi mìl bystré.

„Uvìdomujete si, oè jde, sleèno Banksová?“ zeptal se. „Doktor Proctor vám už o sleènì Gilchristové øekl. Tìch pár drobtù dortu, které odsud odnesl, byly analyzovány a našly se v nich stopy arzeniku.“

„Takže ji nìkdo chtìl zámìrnì otrávit.“

„Vypadá to tak. Sleèna Gilchristová sama nám zøejmì není schopná pomoci. Poøád opakuje, že je to nemožné — že by takovou vìc nikdo neudìlal. Jenže on ji nìkdo už udìlal. Vy sama nám to asi nemùžete nijak osvìtlit?“

Susan zavrtìla hlavou.

„Jsem z toho prostì vedle,“ øekla. „Nemùžete zjistit nìco z razítka? Nebo z rukopisu?“

„Zapomnìla jste, že obal asi shoøel. A kromì toho je tu i jistá pochybnost, že vùbec pøišel poštou. Mladý Andrews, øidiè poštovního auta, si vùbec nevzpomíná, že by nìco takového doruèoval. Má velký okrsek a jistý si být nemùže — ale je to tak — je tu urèitá pochybnost.“

„Ale — jak jinak to mohlo být?“

„Jinak? Paní Banksová, je možné, že nìkdo použil kus hnìdého papíru, na kterém byla adresa sleèny Gilchristové a orazítkovaná známka, a že ten balíèek nìkdo prostrèil dveømi nebo osobnì uložil na místo tak, aby se zdálo, že pøišel poštou.“

Pak nevzrušenì dodal:

„Je to docela chytrá myšlenka, použít svatební dort. Osamìlé ženy støedních let jsou sentimentální, pokud jde o svatební dorty, a tìší je, že si na nì nìkdo vzpomnìl. Bonboniéra nebo nìco podobného by bylo mohlo vyvolat podezøení.“

Susan øekla zvolna:

„Sleèna Gilchristová hodnì pøemýšlela o tom, kdo ho mohl poslat, ale podezøení nemìla vùbec — pøesnì jak øíkáte, potìšilo ji to a — ano, také jí to polichotilo.“

Pak dodala: „Bylo v tom dost jedu na to, aby ji — zabil?“

„Tìžko øíct, dokud nebudeme mít kvantitativní analýzu. Do znaèné míry to závisí na tom, jestli sleèna Gilchristová snìdla ten kousek celý nebo ne. Ona si zøejmì myslí, že ne. Nevzpomínáte si vy?“

„Ne — ne, nejsem si jistá. Nabídla mi kousek a já jsem odmítla, ona pak nìco snìdla a øíkala, že je moc dobrý, ale nevzpomínám si, jestli ho dojedla nebo ne.“

„Rád bych se podíval nahoru, jestli vám to nevadí, paní Banksová.“

„Jistì.“

Následovala ho do pokoje sleèny Gilchristové. Omluvnì øekla:

„Bohužel je v dost nechutném stavu. Ale nemìla jsem èas s tím nìco udìlat, byl ten tetin pohøeb a všechno ostatní, a když pak pøijel doktor Proctor, øíkala jsem si, že bych to asi mìla nechat, jak to je.“

„Zachovala jste se velice inteligentnì, paní Banksová. Ne každý by byl tak rozumný.“

Došel k posteli, zasunul ruku pod polštáø a opatrnì ho nadzvedl. „Je tady,“ øekl se spokojeným úsmìvem.

Na prostìradle ležel kus dortu, ponìkud zdeformovaný.

„To je zvláštní,“ divila se Susan.

„Ale vùbec ne. Vaše generace to možná už nedìlá. Mladé dámy se dnes už nijak nehrnou do vdávání. Ale je to starý zvyk. Když si dáte pod polštáø kus svatebního dortu, bude se vám zdát o budoucím manželovi.“

„Ale sleèna Gilchristová —“

„Nechtìla nám o tom øíct, protože si pøipadala pošetile, že ve svém vìku dìlá nìco takového. Ale já jsem tušil, že to tak bude.“ Tváø mu zvážnìla. „A nebýt téhle staropanenské pošetilosti, možná by sleèna Gilchristová už nebyla naživu.“

„Ale kdo by ji mohl chtít zabít?“

Zadíval se jí do oèí s tak podivným výrazem, že Susan znervóznìla.

„Vy to nevíte?“ zeptal se.

„Ne — samozøejmì že to nevím.“

„V tom pøípadì to budeme muset zjistit,“ prohlásil inspektor Morton.

Dvanáctá kapitola

Dva starší muži sedìli spoleènì v pokoji, jehož vybavení bylo velmi moderního druhu. Nebyla tu jediná oblina, všechno bylo hranaté. Témìø jedinou výjimkou byl Hercule Poirot sám, který byl naopak oblý až dost. Bøíško mìl pøíjemnì zakulacené, jeho hlava pøipomínala tvarem vajíèko a knír se mu s pyšnou okázalostí vytáèel vzhùru.

Upíjel ze sklenice sirop a zamyšlenì hledìl na pana Gobyho.

Pan Goby byl malý, hubený a jakoby scvrklý. Vždycky byl pozoruhodnì nenápadný, ale teï jeho nenápadnost dospìla do stádia, kdy se zdálo, jako by zde vùbec nebyl. Nedíval se na Poirota, protože pan Goby se nikdy na nikoho nedíval.

Poznámky, které èinil, zøejmì adresoval levému rohu chromované krbové møížky.

Pan Goby proslul svou schopností získávat informace. Jen velmi málo lidí o nìm nìco vìdìlo a jen velmi málo jich využívalo jeho služeb — ale do té malé skupiny patøili obvykle velmi bohatí lidé. Museli být bohatí, protože pan Goby byl velice drahý. Jeho specialitou bylo získávat informace rychle. Panu Gobymu staèilo lusknout nápadnì ohebnými prsty a stovky trpìlivých, zvídavých mužù a žen, starých i mladých, ze všech vrstev a stavù spoleènosti, se pustily do úmorné práce — dotazovali se, prokazovali a dosahovali výsledkù.

Pan Goby už prakticky odešel na odpoèinek. Ale tu a tam „vyhovìl“ nìkterým starým zákazníkùm a Hercule Poirot k nim patøil.

„Opatøil jsem vám, co se dalo,“ oznámil pan Goby dùvìrným šeptem krbové møížce. „Vyslal jsem chlapce do práce. Dìlají, co mohou — dobøí mládenci — dobøí mládenci, jeden jako druhý, ale už to není to, co to bývalo. Takoví se už dnes nerodí. Nejsou ochotní se uèit, v tom to je. Dìlají tu práci jen pár let a už si myslí, že vìdí všechno. A trvají na pracovní dobì. Je to skuteènì šokující, jak trvají na pracovní dobì.“

Smutnì zavrtìl hlavou a pøenesl svou pozornost k elektrické zásuvce.

„To ta vláda,“ sdìlil jí. „A všechno to bláznìní se vzdìláním. Nasazuje jim to do hlavy zbyteèné myšlenky. Vrátí se a zaènou nám vykládat, co si myslí. Jenže oni nedokážou myslet, aspoò vìtšina. Všechno, co vìdí, vyèetli z knížek. To v našem oboru není k nièemu. Pøines odpovìdi — nic jiného není tøeba — žádné pøemýšlení.“

Pan Goby se zprudka opøel a mrknul na stínítko lampy.

„Ale nesmím si stìžovat na vládu! Skuteènì nevím, co bychom si bez ní poèali. Povím vám, že dnes mùžete pøijít skoro kamkoli, staèí, když jste pøíslušnì obleèený, mluvíte jako z BBC a v ruce máte blok a tužku; a hned se mùžete vyptávat lidí na ty nejintimnìjší podrobnosti z jejich života a z jejich minulosti, tøeba co mìli k veèeøi 23. listopadu, protože to je testovací den pro prùzkum pøíjmù støední tøídy — nebo která to zrovna je (samozøejmì øeknete o stupínek vyšší, aby jim to zalichotilo) — mùžete se jich ptát úplnì, na co si vzpomenete; a v devíti pøípadech z deseti vám to docela klidnì øeknou, a i v tom desátém vás sice tøeba utnou, ale ani na chvilku nebudou pochybovat o tom, že jste skuteènì to, co o sobì tvrdíte — a že to skuteènì chce vìdìt vláda — z nìjakého úplnì nepochopitelného dùvodu! Povím vám, pane Poirote,“ dodal pan Goby stále ještì ke stínidlu, „že to je ta nejlepší výmluva, jakou jsme kdy mìli; je to mnohem lepší než odeèítání elektromìru nebo hledání telefonní poruchy — ano, nebo jeptišky a skautíci, co vybírají na charitu — i když to všechno pøirozenì používáme také. Ano, vládní èenichání je pro vyšetøovatele dar z nebes a kéž je nám dlouho zachováno!“

Poirot neøekl nic. Pan Goby zaèal být k stáru trochu upovídaný, ale on se èasem dostane i k tomu podstatnému.

„Tak tedy,“ prohlásil pan Goby a vytáhl hodnì ohmataný zápisníèek. Olízl si prsty a zalistoval stránkami. „Tady to máme. Pan George Crossfield. Toho vezmeme prvního. Èistì jen fakta. Nechtìjte vìdìt, jak jsem je získal. Už nìjakou dobu chodí podivnými cestièkami. Vìtšinou konì a také hazardní hry — na ženy on moc není. Obèas jezdí do Francie a také do Monte Carla. Tráví hodnì èasu v kasinu. Šeky tam nevybírá, na to je moc chytrý, ale má mnohem víc penìz, než kolik by odpovídalo jeho cestovnému. Nezabýval jsem se tím podrobnìji, protože tohle jste vìdìt nechtìl. Ale s obcházením zákona si hlavu nedìlá — a protože je právník, ví, jak na to. Mám urèité dùvody vìøit, že používá k investicím svìøenecké fondy, které spravuje. V poslední dobì dopadl dost špatnì — na burze i na koníèkách. Špatný úsudek a smùla. Už tøi mìsíce je na tom hodnì zle. V kanceláøi je znepokojený, podráždìný a vzteklý. Ale od strýcovy smrti se tohle všechno zmìnilo. Je jako vajíèka k snídani (kdyby byla k sehnání). Záøí jako sluníèko!

Teï k té konkrétní informaci, o kterou jste žádal. Tvrzení, že byl v pøíslušný den na dostizích v Hurst Parku, je témìø jistì nepravdivé. Prakticky vždycky sází na tomto závodišti u jednoho èi dvou konkrétních bookmakerù. Toho dne ho nevidìli. Je možné, že odjel vlakem z Paddingtonu, cíl neznámý. Taxikáø, který vezl zákazníka na Paddington, ho identifikoval podle fotografie, ale nepøíliš urèitì. Já osobnì bych na to nespoléhal. Je to velice všední typ — není na nìm nic výrazného. S nosièi a podobnì na Paddingtonu jsme neuspìli. Na Cholsey Station, která je nejblíž Lytchett St. Mary, urèitì nevystupoval. Je to malé nádraží a kohokoli cizího by si všimli. Mohl vystoupit v Readingu a jet autobusem. Ty jsou tam hodnì plné, jezdí èasto a nìkolik tras vede jen asi kilometr nebo dva kolem Lytchett St. Mary. Jedna linka také jezdí pøímo do vesnice, ale tu by jistì nepoužil — pokud mìl vážné úmysly. V každém pøípadì je on náš horký tip. V Lytchett St. Mary ho nikdo nevidìl, ale to ani nemusel. Dá se tam dostat i jinak než pøes vesnici. Mimochodem, když byl v Oxfordu, hrál divadlo. Kdyby byl ten den do domku šel, vùbec nemusel vypadat jako obyèejný každodenní George Crossfield. Povedu ho v patrnosti, ano? Je tu urèité spojení s èerným trhem, na které bych se rád podíval.“

„Ano, nechtì ho v seznamu,“ souhlasil Hercule Poirot.

Pan Goby si olízl prst a obrátil další stránku v zápisníku.

„Pan Michael Shane. Má ve své profesi velmi dobré renomé. A sám o sobì má dokonce ještì lepší mínìní. Chce být hvìzdou a chce jí být rychle. Má rád peníze a pohodlný život. Velmi atraktivní pro ženy. Všechny se mu vrhají k nohám. On sám je má také rád — ale práce má vždycky pøednost, jestli rozumíte. Nìjakou dobu to táhne se Sorrel Daintonovou, která hrála hlavní roli v posledním pøedstavení, kde vystupoval. Mìl tam jen malou roli, ale udìlal z ní hit, a manžel paní Daintonové ho nemá rád. Jeho žena o nìm a o paní Daintonové neví. Jak to vypadá, ona toho mnoho neví o nièem. Sama nijak zvláštní hereèka není, ale neuráží oko. Do manžela je zbláznìná. Nedávno se povídalo, že jim to nìjak neklape, ale zdá se, že to je teï už pryè. Tedy od smrti pana Richarda Abernethieho.“

Pan Goby svou poslední vìtu zdùraznil kývnutím k polštáøi na pohovce.

„Pan Shane tvrdí, že v pøíslušný den mìl schùzku s jistým panem Rosenheimem a jistým panem Oscarem Lewisem kvùli nìjakým divadelním otázkám. Ale nesešel se s nimi. Poslal jim telegram, že se strašnì omlouvá, ale že to nestihne. Doopravdy šel do Emeraldo Car, což je pùjèovna automobilù. Kolem poledne si pùjèil automobil a odjel v nìm. Vrátil ho asi kolem šesté veèer. Podle tachometru s ním najel právì pøibližnì odpovídající poèet kilometrù pro úèel, o který nám jde. Z Lytchett St. Mary žádné potvrzení nemáme. Nikdo tam zøejmì žádné cizí auto nevidìl. Ale v okruhu jednoho dvou kilometrù je mnoho míst, kde mohlo zùstat nepovšimnuto. A dokonce je tam i nepoužívaný lom jen pár set metrù od domku. V okolí jsou tøi tržní mìsteèka, kde se dá zaparkovat v postranních ulièkách, aniž byste vyvolali pozornost policie, a odkud se dá do Lytchett St. Mary pohodlnì dojít pìšky. Tak co, zùstává pan Shane ve høe?“

„Rozhodnì ano.“

„Teï paní Shaneová.“ Pan Goby si zamnul nos a zaèal své levé manžetì sdìlovat informace o paní Shaneové. „Øíká, že nakupovala. Jenom nakupovala…“ pan Goby pozvedl oèi ke stropu. „Když ženy nakupují — chovají se jako blázni, to se jinak nedá øíct. A ona se den pøedtím dozvìdìla, že pøišla k penìzùm. Samozøejmì že nebyla k udržení. Má jeden nebo dva úèty, ale ty jsou pøeèerpané a už ji dost tlaèili ke splácení; na nì žádné další výdaje nepøidala. Možná že jen tak chodila tam a onam, zkoušela si šaty, prohlížela šperky, uvažovala o tomhle a o tamtom — je docela dobøe možné, že ani nic nekoupila! Pøiblížit se k ní není nijak obtížné, to vám mohu øíct. Mám jednu mladou dámu, která se vyzná v divadle, a ta jí nahodila udièku. Zastavila se u jejího stolu v restauraci a vykøikla, jak to tak lidé od divadla dìlají: ,Miláèku, tebe jsem nevidìla od Protinožcù! V tom jsi byla bájeèná! Vidìla jsi nìkdy v poslední dobì Huberta?‘ To byl producent a paní Shaneová v té høe moc velký úspìch nemìla — ale tím lépe to spolkla. Okamžitì si zaèaly spolu povídat o divadle a ta moje dívka se ohánìla správnými jmény, a potom øekla: ,Myslím, že jsem tì zahlédla s tím a s tím, tehdy a tehdy,‘ jmenovala pøíslušný den — a vìtšina dam na to skoèí a øekne: ,Ale ne, to jsem —‘ a už to bylo cokoli. Ale paní Shaneová ne. Jen se tupì podívala a øekla: ,Ano, to je možné.‘ Co se dá s takovouhle dámou dìlat?“ Pan Goby zprudka zavrtìl hlavou na radiátor.

„Nic,“ souhlasil procítìnì Hercule Poirot. „Jako bych to nevìdìl. Nikdy nezapomenu na zabití lorda Edgwarea. Byl jsem témìø poražen — ano, já, Hercule Poirot — neuvìøitelnì prostoduchou vychytralostí prázdného mozku. Ti nejprostší duchem èasto mají dostatek geniality na to, aby spáchali nekomplikovaný zloèin a pak ho nechali být. Doufejme, že náš vrah — jestli tu nìjaký vrah je —je inteligentní a povýšený a sám se sebou spokojený a nedokáže odolat, aby nám nevìšel na nos další a další bulíky. Enfin — ale pokraèujte.“

Pan Goby se znovu obrátil ke svému zápisníèku. „Manželé Banksovi — øíkají, že byli celý den doma. Ona ovšem urèitì nebyla! Šla do garáže, vyzvedla si auto a odjela v nìm kolem jedné hodiny. Cíl neznámý. Vrátila se kolem páté. Pokud jde o ujetou vzdálenost, nemohu vám nic øíct, protože od té doby s ním jezdila každý den a nikdo nemìl dùvod kontrolovat tachometr.

Pokud jde o pana Bankse, zjistili jsme nìco podivného. Pøedevším se zmíním o tom, že nevíme, co v dotyèný den dìlal. Do práce nešel. Už pøedtím si vyžádal pár dní volna kvùli pohøbu. A potom svou prací praštil úplnì, bez nejmenších ohledù k firmì… je to pìkná, solidní lékárna. Z pana Bankse tam moc nadšení nebyli. Zøejmì se obèas dostával do podivných stavù rozèilení.

Jak jsem tedy øekl, nevíme, co dìlal v den smrti paní L. Se svou ženou nejel. Je možné, že byl celý den v tom jejich byteèku. Není tam žádný vrátný ani nikdo, kdo by vìdìl, kdy nájemníci pøicházejí a odcházejí. Ale jeho minulost je zajímavá. Ještì asi pøed ètyømi mìsíci — tìsnì pøedtím, než poznal svou manželku — byl v ústavu pro choromyslné. Nebyl zbaven svéprávnosti, jen — øíkají tomu nervové zhroucení. Zøejmì se nìjak spletl pøi pøípravì léku. (Pracoval tehdy u jedné firmy v Mayfairu.) Ta žena se uzdravila a firma se mohla pøetrhnout, jak se omlouvala, takže nedošlo k žádnému stíhání. Koneckoncù, takové náhodné omyly se mohou stát, a slušným lidem je vìtšinou líto toho chudáka mladíka, který to udìlal — pokud nedojde k žádným nenapravitelným škodám. Firma ho nevyhodila, ale on odešel sám — øíkal, že mu to pocuchalo nervy. Ale potom zøejmì dostal tìžkou depresi, øekl lékaøi, že ho pronásledují pocity viny — že to bylo všechno schválnì — že ta žena byla nesnesitelná a chovala se k nìmu hrubì, když do obchodu pøišla, stìžovala si, že poslední recept byl špatnì pøipravený — a že jeho to tak strašnì rozèílilo, že jí zámìrnì pøidal do léku smrtelnou dávku nìjaké látky. Tvrdil: ,Musel jsem ji potrestat za to, že se mnou mluvila takovým zpùsobem!‘ A pak plakal a vykøikoval, že je zlý a nemá právo žít a jiné podobné vìci. Lékaøi mají pro tyhle záležitosti nìjaké dlouhé slovo — komplex viny nebo tak nìjak — a jsou pøesvìdèení, že to vùbec zámìrné nebylo, že to byla jen neopatrnost, ale že on chtìl, aby to vypadalo dùležitì a závažnì.“

a se peut,“ podotkl Hercule Poirot.

„Prosím? No v každém pøípadì ho poslali do toho sanatoria, tam ho léèili a propustili ho jako uzdraveného, a on se pak seznámil se sleènou Abernethieovou. A opatøil si místo v celkem úctyhodné, ale zastrèené malé lékárnì. Øekl jim, že byl rok a pùl mimo Anglii, a dal jim døívìjší doporuèení z nìjakého obchodu v Eastbourne. V tom obchodì proti nìmu nic nemìli, ale jeho kolega tvrdí, že snadno vybuchl a nìkdy se choval divnì. Povídá se, že tam jednou nìjaký zákazník v žertu øekl: ,Kdybyste mi tak prodali nìco, èím bych mohl otrávit manželku, ha ha!‘ a Banks mu tiše a nenápadnì øekl: ,Šlo by to… stálo by vás to dvì stì liber.‘ Ten èlovìk byl z toho nesvùj a odbyl to smíchem. Možná to všechno byl skuteènì jen vtip, ale Banks mi nepøipadá jako moc velký vtipálek.“

„Mon ami,“ prohlásil Hercule Poirot, „skuteènì žasnu, jak získáváte svoje informace! Vìtšinou lékaøské a vysoce dùvìrné!“

Pan Goby pøejel pohledem po místnosti, nakonec se s oèekáváním zahledìl na dveøe a zamumlal nìco o tom, že existují zpùsoby…

„Teï se dostáváme na venkov. Manželé Maude a Timothy Abernethieovi. Mají moc hezký dùm, ale zoufale potøebuje, aby se na nìj vynaložil vìtší obnos penìz. Jsou hodnì v úzkých, skuteènì, hodnì v úzkých. Danì a nešastné investice. Pan Abernethie se tìší nevalnému zdraví, zdùrazòuji slovo tìší. Hodnì si stìžuje a všichni kolem nìj musí skákat, pobíhat a nosit mu vìci. Jí vydatná jídla a zdá se být fyzicky docela silný, pokud se mu chce vynaložit pøíslušné úsilí. Když odejde posluhovaèka, v domì nikdo není, a k panu Abernethiemu do pokoje nikdo nesmí, dokud pán nezazvoní. Ten den po pohøbu byl ráno ve velice mizerné náladì. Vynadal paní Jonesové. Ze snídanì snìdl jen trochu a øekl, že nebude obìdvat — že má za sebou zlou noc. Øekl jí, že ta veèeøe, kterou mu nechala, nebyla k jídlu, a ještì mnoho dalších vìcí. Byl v domì sám a nikdo ho nevidìl od 9.30 dopoledne až do rána následujícího dne.“

„A paní Abernethieová?“

„Odjela z Enderby autem v tu dobu, kterou jste uvedl. Pøišla pìšky do malé místní opravny ve vesnièce jménem Cathstone a vysvìtlila jim, že se jí nìkolik mil odtamtud rozbilo auto.

Mechanik ji k autu dovezl, prohlédl poruchu a prohlásil, že auto se musí odtáhnout a že to bude dlouho trvat — nemùže prý slíbit, že to bude hotovo téhož dne. Dáma byla velice rozèilená, ale šla do malého hostince, zaøídila si tam nocleh a požádala o nìkolik sendvièù — prý si pùjde prohlédnout okolí — je to na okraji vøesoviš. Do hostince se vrátila až pozdì veèer. Mùj informátor øíkal, že se nediví; je to prý dost nechutné místo!“

„A èasy?“

„Sendvièe si vzala v jedenáct. Kdyby došla k hlavní silnici, což je míli daleko, mohla si stopnout auto do Wallcasteru a chytit speciální Jižní rychlík, který staví na Západním nádraží v Readingu. Detaily ohlednì autobusù a tak dále rozebírat nebudu. Dalo se to právì tak stihnout, kdyby byl — ehm — útok proveden pomìrnì pozdì odpoledne.“

„Pokud já vím, lékaø stanovil nejpozdìjší hranici na pùl páté.“

„Podle mì,“ prohlásil pan Goby, „to nijak pravdìpodobné není. Zøejmì je to docela pøíjemná dáma a všichni ji mají rádi. Je svému manželovi velice oddaná, zachází s ním jako s dítìtem.“

„Ano, ano, mateøský komplex.“

„Je silná a rázná, seká døevo a èasto tahá do domu velké koše s polínky. Také se dobøe vyzná v motorech.“

„K tomu jsem se právì chtìl dostat. Co pøesnì s tím autem bylo?“

„Chcete slyšet pøesné detaily, pane Poirote?“

„Bùh uchovej. Mechanice vùbec nerozumím.“

„Byla to vìc, která se tìžko hledá. A také tìžko opravuje. A mohl to nìkdo provést schválnì, nedìlalo by mu to žádné velké potíže. Tedy nìkdo, kdo se vyzná v motorech.“

„C‘est magnifique!“ øekl Poirot s trpkým nadšením. „Všechno se to tak hodí, všechno je možné. Bon dieu, to skuteènì nemùžeme vylouèit nikoho? A co vdova po panu Leovi Abernethiem?“

„To je také velmi pøíjemná dáma. Nebožtík pan Abernethie ji mìl velmi rád. Pøijela k nìmu na návštìvu asi ètrnáct dní pøedtím, než zemøel.“

„Poté, co byl v Lytchett St. Mary za svou sestrou?“

„Ne, tìsnì pøedtím. Její pøíjem je teï po válce znaènì snížený. Vzdala se domu v Anglii a opatøila si malý byt v Londýnì. Má vílu na Kypru a èást roku tráví tam. Má mladého synovce, jehož vzdìlání platí, a také jednomu èi dvìma mladým umìlcùm èas od èasu finanènì pøispívá.“

„Svatá Helena èistého života,“ øekl Poirot a zavøel oèi. „A bylo úplnì nemožné, aby z Enderby odjela, aniž to sluhové vìdìli? Øeknìte, že ano, zapøísahám vás!“

Pan Goby spoèinul omluvným pohledem na špièce Poirotovy naleštìné lakýrky, což bylo jeho nejkrajnìjší pøiblížení k pøímému kontaktu, a zamumlal:

„To bohužel øíci nemohu, pane Poirote. Paní Abernethieová si jela do Londýna pro šaty a jiné osobní vìci, protože se dohodla s panem Entwhistlem, že v domì zùstane a na všechno dohlédne.

„Il ne manquait a!“ prohlásil Poirot procítìnì.

Tøináctá kapitola

Když pan Hercule Poirot dostal vizitku inspektora Mortona z Berkshireské policie, pozvedl oboèí.

„Pøiveïte ho, Georgesi, pøiveïte ho. A pøineste — co tak mívají policisté rádi?“

„Doporuèil bych pivo, pane.“

„Strašné! Ale velmi britské. Pøineste tedy pivo.“

Inspektor Morton šel pøímo k vìci.

„Mìl jsem cestu do Londýna,“ øekl, „a získal jsem vaši adresu, pane Poirote. Zaujalo mì, že jsem vás ve ètvrtek vidìl na vyšetøování.“

„Vy jste mì tam vidìl?“

„Ano. Pøekvapilo mì to — a jak už jsem øíkal, také zaujalo. Vy si na mì pamatovat nebudete, ale já si na vás pamatuji výbornì. Z Pangbourneova pøípadu.“

„Vy jste s ním mìl nìco spoleèného?“

„Jen jako bezvýznamný øadový policista. Je to dávno, ale nikdy jsem na vás nezapomnìl.“

„A onehdy jste mì hned poznal?“

„To nebylo tìžké, pane.“ Inspektor Morton potlaèil úsmìv. „Váš vzhled je — dost neobvyklý.“

Zhodnotil pohledem dokonalost Poirotova obleku a nakonec se zastavil na nakroucených knírech.

„Na venkovì jste dost nápadný,“ dodal nakonec.

„Je to možné, je to možné,“ souhlasil spokojenì Poirot.

„Zajímalo mì, proè tam jste. Tento brutální typ zloèinu — loupež — napadení — vás obvykle nezajímá.“

„A byl to obvyklý brutální typ zloèinu?“

„Tím si právì nejsem jistý.“

„Od samého zaèátku, viïte?“

„Ano, pane Poirote. Byly tu urèité neobvyklé rysy. Pracovali jsme víceménì podle zabìhaných postupù. Jednoho dva lidi jsme pøedvedli k výslechu, ale všichni dokázali dost uspokojivì vysvìtlit, kde to odpoledne byli. To nebyl žádný ,obyèejný‘ zloèin, pane Poirote — tím jsme si dost jistí. I policejní velitel se mnou v tom souhlasí. Nìkdo jen chtìl, aby to tak vypadalo. Mohla to být ta Gilchristová, ale nevypadá to, že by mìla nìjaký motiv — a také žádné citové pozadí to nemìlo. Paní Lansquenetová byla možná trochu vyšinutá — nebo ,prostá‘, jestli je vám to tak milejší, ale byla to domácnost, kde jedna byla paní a druhá poskok, žádné takové to horeènaté ženské pøátelství v tom nebylo. Takových sleèen Gilchristových je na tucty a obvykle to nebývají vražedné typy.“

Odmlèel se.

„Vypadá to tedy, že se musíme porozhlédnout nìkde dál. Pøišel jsem se zeptat, jestli nám mùžete nìjak pomoci. Nìco vás tam pøivést muselo, pane Poirote.“

„Ano, ano. Pøivezl mì tam vynikající daimler,“ zavtipkoval Poirot. „Ale nejen ten.“

„Mìl jste nìjakou — informaci?“

„Ne v tom smyslu, jak to slovo užíváte vy. Nic, co by se dalo použít jako dùkaz.“

„Ale nìjaký — náznak?“

„Ano.“

„Víte, pane Poirote, mezitím se staly ještì další vìci.“

Peèlivì a podrobnì mu vyprávìl o otrávené porci svatebního dortu.

Poirot se zhluboka, sykavì nadechl.

„Chytré — ano, velice chytré… varoval jsem pana Entwhistlea, aby dával na sleènu Gilchristovou pozor. Bylo dost dobøe možné, že na ni nìkdo zaútoèí. Musím se ale pøiznat, že jed jsem neèekal. Èekal jsem spíš, že se bude opakovat motif sekerky. Myslel jsem si jen, že by asi nebylo moudré, aby se po setmìní sama procházela po opuštìných cestièkách.“

„Ale proè jste èekal, že ji nìkdo napadne? Myslím, pane Poirote, že byste mi to mìl øíci.“

Poirot pomalu zakýval hlavou.

„Ano, øeknu vám to. Pan Entwhistle vám to nepoví, protože je to právník a právníci neradi mluví o domnìnkách nebo o závìrech odvozených z charakteru té mrtvé ženy nebo z nìkolika nezodpovìdných slov. Ale nebude mu vadit, když vám to øeknu já — naopak, uleví se mu. Nechce být podezøíván z pošetilosti nebo z pøebujelé fantazie, ale chce, abyste vìdìl, jaká mohou — podotýkám mohou — být fakta.“

Poirot se odmlèel, protože vešel Georges s vysokou sklenicí piva.

„Obèerstvení, inspektore. Ne, ne, trvám na tom.“

„Vy si se mnou nedáte?“

„Já pivo nepiji. Ale dám si sklenici sirop de cassis —všiml jsem si, že Anglièané ho pøíliš v oblibì nemají.“

Inspektor Morton vrhl vdìèný pohled na své pivo.

Poirot decentnì upil ze sklenice tmavofialové tekutiny a pustil se do vyprávìní:

„Všechno to zaèíná, na pohøbu. Nebo, abych se vyjádøil pøesnì, po pohøbu.“

Výmluvnì a s mnoha gesty vyložil pøíbìh tak, jak mu ho vyprávìl pan Entwhistle, ale pøizdobil ho, jak si to žádala jeho vlastní živelná povaha. Èlovìk mìl skoro pocit, že pan Hercule Poirot byl oèitým svìdkem celé scény.

Inspektor Morton mìl vynikající, jasný mozek. Okamžitì vyhmátl, co bylo z jeho hlediska dùležité.

„Takže ten pan Abernethie mohl být otráven?“

„Je to možné.“

„A tìlo bylo zpopelnìno, neexistuje žádný dùkaz?“

„Pøesnì tak.“

Inspektor Morton se zamyslel.

„Zajímavé. Ale nic pro nás. Tedy není žádný dùvod, proè bychom mìli smrt Richarda Abernethieho vyšetøovat. Byla by to ztráta èasu.“

„Ano.“

„Ale jsou tu ti lidé — lidé, kteøí tam byli — lidé, kteøí slyšeli Coru Lansquenetovou øíkat to, co øekla, a z nichž si nìkterý mohl myslet, že to tøeba øekne znovu a podrobnìji.“

„Což by nepochybnì byla udìlala. Jak øíkáte, inspektore, jsou tady ti lidé. A teï už jistì chápete, proè jsem byl na vyšetøování, proè mì ten pøípad zajímá — protože mì vždycky zajímali lidé.“

„Pak tedy ten útok na sleènu Gilchristovou —“

„Ten byl od zaèátku možný. Richard Abernethie byl u nich v domku. Mluvil s Corou. Možná dokonce padlo nìjaké jméno. Jediný èlovìk, který mohl nìco vìdìt nebo zaslechnout, byla sleèna Gilchristová. Cora byla umlèena, ale vrah má možná poøád ještì obavy. Ví ta druhá žena nìco — cokoli? Samozøejmì, jestli má vrah dost rozumu, nechá ji na pokoji. Jenže vrahové, inspektore, mívají rozum málokdy. Naštìstí pro nás. Uvažují, jsou nejistí, chtìjí se ubezpeèit — dokonale ubezpeèit. Mají radost, jak jsou chytøí. A nakonec se tím položí na špalek, jak u vás øíkáte.“

Inspektor Morton se pousmál.

Poirot pokraèoval:

„Tento pokus umlèet sleènu Gilchristovou, to už je chyba. Protože teï už jsou to dvì události, které mùžeme vyšetøovat. Je tu také písmo na svatební vizitce. Škoda že ten balicí papír shoøel.“

„Ano. Byl bych si mohl být jistý, jestli balíèek pøišel poštou nebo ne.“

„Øíkáte, že máte dùvod se domnívat, že šlo o druhý pøípad?“

„Listonoš si to myslí — ale jistý si tím není. Kdyby byl balíèek prošel vesnickou poštou, vsadím deset ku jedné, že poštmistrová by si ho všimla, ale dnes poštu vozí auto z Market Keynes a ten mladík toho má samozøejmì hodnì a doruèuje spoustu vìcí. Myslí si, že do domku pøivezl jen dopisy, balíèek žádný — ale jistý si není. Øeèeno popravdì, má právì nìjaké potíže s dívkou a nedokáže myslet skoro na nic jiného. Provìøoval jsem jeho pamì a není v žádném smìru spolehlivý. Jestli ho tam opravdu doruèil, pøijde mi divné, že si ho nikdo nevšiml až do chvíle, kdy ten pan — jak se jmenuje — Guthrie —“

„Aha, pan Guthrie.“

Inspektor Morton se usmál.

„Ano, pane Poirote. Provìøujeme ho. Koneckoncù, nebylo by to nic tìžkého pøijít tam s vìrohodnou výmluvou, že je starý pøítel paní Lansquenetové. Paní Banksová nemohla vìdìt, jestli je to pravda nebo ne. Mohl tam ten balíèek položit. Ono není tak tìžké zabalit nìco tak, aby to vypadalo, že to pøišlo poštou. Trošku rozmáznutá lampová èerò vytvoøí docela vìrohodné razítko na známce.“

Odmlèel se a pak dodal:

„A jsou tu i jiné možnosti.“

Poirot kývl.

„Myslíte —?“

„Pan George Crossfield byl také v okolí — ale teprve druhý den. Chtìl jet na pohøeb, ale mìl cestou poruchu na autì. Víte o nìm nìco, pane Poirote?“

„Málo. Ne tolik, kolik bych rád vìdìl.“

„Tak? Z poslední vùle pana Abernethieho bude mít prospìch pomìrnì dost lidí, že? Doufám, že to neznamená, že budeme muset jít po všech.“

„Nashromáždil jsem nìjaké informace. Jsou vám k dispozici. Já samozøejmì nemám právo se tìch lidí na nìco ptát. Vlastnì by ani nebylo moudré, abych to dìlal.“

„I já na to pùjdu pomalu. Nebylo by dobøe vyplašit ptáèka pøíliš brzo. Ale až ho vyplaším, chci ho vyplašit poøádnì.“

„To je velmi rozumná technika. Vám tedy, pøíteli, zbude rutina — s veškerou mašinérií, která je vám k dispozici. Je pomalá — ale jistá. Pokud jde o mì —“

„Ano, pane Poirote?“

„Já sám pojedu na sever. Jak jsem vám již øekl, zajímám se o lidi. Ano — trochu pøedbìžné kamufláže — a pojedu na sever.

Hodlám,“ dodal Hercule Poirot, „zakoupit venkovské sídlo pro cizí uprchlíky. Zastupuji UNARCO.“

„A co je UNARCO?“

„United Nations Aid for Refugee Centre Organization. Organizace pomoci Spojených národù centrùm pro uprchlíky. Zní to dobøe, nemyslíte?“

Inspektor Morton se zeširoka usmál.

Ètrnáctá kapitola

Hercule Poirot øekl mraèící se Janet:

„Mnohokrát vám dìkuji. Byla jste velice laskavá.“

Janet, rty dosud stisknuté v kyselou èárku, odešla z místnosti. Tihle cizinci! Jaké otázky kladou. Taková drzost! To je sice hezké, že øíká, že je specialista, který se zajímá o neobvyklé srdeèní pøíhody, jakou patrnì mìl i pan Abernethie. To byla nejspíš pravda — pán odešel velice rychle a doktora to pøekvapilo. Ale co má nìjaký cizí doktor co sem pøijít a do všeho strkat nos?

A paní Abernethieová si øekne: „Odpovìzte prosím panu Pontarlierovi na otázky. Má pro nì dobrý dùvod.“

Otázky. Poøád otázky. Obèas celé listy otázek, které èlovìk musí vyplnit, jak nejlíp umí — a k èemu chce vláda nebo kdokoli jiný vìdìt všechny ty vìci o vašich soukromých záležitostech? Tenkrát pøi tom sèítání se ptali na vìk — taková drzost, a taky že jim to øekla do oèí! Ubrala si pìt let. Proè ne? Jestli se cítí teprve na ètyøiapadesát, proè by nemohla øíct, že je jí ètyøiapadesát!

No, tenhle pan Pontarlier se aspoò neptal na její vìk. Aspoò trochu slušnosti má. Jen na léky, které pán užíval, a kde se ukládaly, a jestli si jich tøeba nemohl vzít pøíliš najednou, když mu nebylo akorát — nebo jestli nebyl zapomnìtlivý. Jako kdyby ona si takovéhle hlouposti pamatovala — pán vìdìl, co dìlá! A taky se ptal, jestli nìkteré ty léky jsou ještì v domì. Pøirozenì už byly dávno vyhozené. Nemocné srdce — a pak použil ještì nìjaké dlouhé slovo. Tihle doktoøi si poøád vymýšlejí nìco nového. Tøeba jak tvrdili starému Rogersovi, že má nìjakou plotýnku v páteøi. Obyèejného housera mìl a nic jiného. Její otec byl zahradník a taky mìl housera. Doktoøi!

Samozvaný lékaø si povzdechl a šel dolù hledat Lanscombea. Z Janet toho mnoho nedostal, ale ani to neoèekával. Chtìl jen porovnat informace, které mu neochotnì poskytla, s tím, co mu øekla Helen Abernethieová — sice získala údaje ze stejného zdroje, ale s mnohem menšími obtížemi, protože Janet byla ochotna pøipustit, že vdova po panu Leovi má naprosté právo se ptát na takové vìci, a Janet sama docela s potìšením dlouze rozebírala tìch posledních pár týdnù pánova života. Nemoc a smrt byla její oblíbená témata.

Ano, myslel si Poirot, na informace, které pro nìj Helen získala, se dá spoléhat. V podstatì na nì spoléhal už pøedtím, jenže jeho povaha a letité zvyky mu nedovolily vìøit komukoli døív, než si ho sám provìøil.

V každém pøípadì, jakékoli náznaky dùkazù byly slabé a neuspokojivé. Jediné, co z nich zbylo, byl fakt, že lékaø pøedepsal Richardu Abernethiemu olejové vitamínové kapsle. Že byly ve velké láhvi, která v dobì jeho smrti byla už skoro prázdná. Každý, kdo chtìl, mohl jednu èi víc tìch kapslí upravit pomocí injekèní støíkaèky a pøerovnat obsah láhve tak, aby pan Abernethie fatální dávku polkl až za nìkolik týdnù poté, co ten nìkdo opustil dùm. Nebo nìkdo mohl vklouznout do domu a upravit kapsle den pøed Richardovou smrtí, nebo, což bylo pravdìpodobnìjší, nahradit prášek pro spaní v malé lahvièce u postele nìèím jiným.

Nebo mohl prostì nìco nasypat do jídla nebo pití. Hercule Poirot provedl nìkolik vlastních experimentù. Pøední dveøe se zamykaly, ale byly tu ještì boèní dveøe do zahrady, a ty se nezamykaly døív než veèer. Ve ètvrt na dvì odešel zahradník na obìd a celá domácnost sedìla v jídelnì; Hercule Poirot vešel na pozemek, vstoupil postranními dveømi a vyšel po schodech do ložnice Richarda Abernethieho, aniž kohokoli potkal. Jako alternativu vyzkoušel projít do zadní èásti domu a vklouznout do špižírny. Slyšel hlasy z kuchynì na konci chodby, ale nikdo ho nevidìl.

Ano, dalo se to provést. Ale stalo se to opravdu? Nic nenaznaèovalo, že tomu tak bylo. Ne že by Poirot doopravdy hledal nìjaké dùkazy — chtìl se jen pøesvìdèit o možnostech. Vražda Richarda Abernethieho mohla být jen hypotéza. To pro vraždu Cory Abernethieové byly potøeba dùkazy. On chtìl pøedevším studovat lidi, kteøí se tenkrát sjeli na pohøeb, a uèinit si o nich vlastní závìry. Mìl už svùj plán, ale nejdøív chtìl ještì promluvit pár slov se starým Lanscombem.

Lanscombe byl zdvoøilý, ale zdrženlivý. Otázky mu nevadily tak okázale jako Janet, ale stejnì považoval tohoto povýšeneckého cizince za zhmotnìní „slov na zdi“. K tomuhle ten svìt spìje!

Odložil jelenici, kterou s láskou leštil gregoriánskou èajovou konvici, a narovnal se.

„Ano, pane?“ øekl zdvoøile.

Poirot se opatrnì posadil v pøípravnì na stolièku.

„Paní Abernethieová mi øíkala, že jste doufal, že budete bydlet v domku u severní brány, až odejdete ze zdejší služby na odpoèinek?“

„Je to tak, pane. To se teï pøirozenì zmìnilo. Až se sídlo prodá —“

Poirot ho spìšnì pøerušil.

„Tøeba by to pøece jen bylo možné. Pro zahradníky jsou tu chalupy. Domek nebudeme potøebovat ani pro naše hosty, ani pro personál. Možná bychom mohli dospìt k nìjaké dohodì.“

„Dìkuji vám, pane, za ten návrh. Ale nemyslím — vìtšina tìch — hostù budou cizinci, pøedpokládám?“

„Ano, budou to cizinci. Mezi tìmi, kdo uprchlí z Evropy do této zemì, jsou i takoví, kteøí jsou staøí a nemocní. Pokud se vrátí do vlastních zemí, neèeká je tam žádná budoucnost, protože, chápejte, jsou to lidé, jejichž pøíbuzní v tìchto zemích zahynuli. Nemohou si tady vydìlávat na živobytí jako zdraví muži a ženy. Byly získány finanèní prostøedky a svìøeny do správy organizaci, kterou zastupuji, aby pro nì získala a vybavila domy na venkovì. Toto místo je podle mého názoru velice vhodné. Záležitost je prakticky už dojednaná.“ Lanscombe povzdechl.

„Chápete jistì, pane, jak smutná pøedstava pro mì je, že tohle už nebude soukromé sídlo. Ale vím, jak to dnes chodí. Nikdo z rodiny si nemùže dovolit tady žít — a myslím, že mladé dámy a pánové by ani nechtìli. Služebnictvo je dnes pøíliš obtížné sehnat, a i když ho získáte, je drahé a neuspokojivé. Naprosto si uvìdomuji, že tato velká sídla dosloužila.“ Lanscombe povzdechl. „Pokud to musí být nìjaká — nìjaký druh instituce, jsem rád, že to bude právì zaøízení toho druhu, o jakém mluvíte. My jsme v této zemi byli ušetøeni, pane, díky našemu námoønictvu a letectvu a našim stateèným mladým mužùm a také proto, že máme to štìstí a jsme ostrov. Kdyby se tady byl Hitler vylodil, tak bychom se na nìj všichni vrhli a udìlali s ním krátký proces. Nevidím sice tak dobøe, abych mohl støílet, ale byl bych mohl použít vidle, pane, a hodlal jsem to udìlat, kdyby bylo potøeba. Ménì šastné jsme v této zemi vždycky vítali, pane, a byli jsme na to pyšní. A budeme to dìlat i nadále.“

„Dìkuji vám, Lanscombe,“ øekl Poirot vlídnì. „Smrt vašeho pána pro vás musela být velká rána.“

„To ano, pane. Sloužil jsem pánovi od doby, kdy byl hodnì mladý. Mìl jsem v životì velké štìstí, pane. Nikdo by nemohl mít lepšího pána než já.“

„Hovoøil jsem se svým pøítelem a — ehm — kolegou doktorem Larrabym. Napadlo nás, jestli váš pán den pøed svou smrtí nemìl nìjakou náhlou starost navíc — tøeba nepøíjemný rozhovor? Nevzpomínáte si, že by ten den pøišla nìjaká návštìva?“

„Myslím, že ne, pane. Na nikoho si nevzpomínám.“

„Vùbec nikdo se tady tou dobou nezastavil?“

„Vikáø tu byl den pøedtím na èaj. Jinak pøišly jeptišky vybírat na charitu — a nìjaký mladík pøišel k zadnímu vchodu a zkoušel prodat Marjorie nìjaké kartáèe a èistidla na hrnce. Byl velice neodbytný. Nikdo jiný.“

Na Lanscombeovì tváøi se objevil znepokojený výraz. Poirot na nìj dál nenaléhal. Lanscombe si už vylil srdce panu Entwhistleovi. K Herculu Poirotovi rozhodnì tak vstøícný nebyl.

Naopak s Marjorie mìl Poirot úspìch okamžitì. Marjorie neuznávala žádné konvence „dobrého služebnictva“. Marjorie byla prvotøídní kuchaøka a cesta k jejímu srdci vedla pøes jídlo. Poirot ji navštívil v kuchyni, pochválil znalecky urèitá jídla, a Marjorie, jež poznala, že má pøed sebou èlovìka, který ví, o èem mluví, ho okamžitì pøivítala jako spøíznìnou duši. Nemìl vùbec žádnou potíž zjistit, co pøesnì se podávalo veèer pøed tím, než Richard Abernethie zemøel. Marjorie mìla sklon brát celou vìc z hlediska: „To byla ta noc, jak jsem udìlala èokoládové suflé, co pan Abernethie umøel. Šest vajec jsem si na nì našetøila. Mlékaø je mùj pøítel. Sehnala jsem taky trochu smetany. Radši se neptejte jak. Moc panu Abernethiemu chutnalo.“ Zbytek jídla byl popsán stejnì podrobnì. To, co se vrátilo z jídelny, dojedlo se v kuchyni. Ale aèkoli byla Marjorie víc než ochotná mluvit, Poirot se od ní nic cenného nedozvìdìl.

Došel si pak pro kabát a pro svých nìkolik šál, a takto chránìn proti severnímu vzduchu vyšel na terasu za paní Helen Abernethieovou, která støíhala rùže.

„Zjistil jste nìco nového?“ zeptala se.

„Nic. Ale ani jsem to neèekal.“

„Já vím. Od té doby, co mi pan Entwhistle øekl, že pøijedete, èenichala jsem, jak se dalo, ale skuteènì, nikde nic.“

Odmlèela se a pak s nadìjí dodala:

„Možná je to všechno opravdu jen kachna?“

„Útok sekerkou?“

„Nemyslela jsem Coru.“

„Ale já na Coru myslím. Proè ji nìkdo musel zabít? Pan Entwhistle mi øekl, že toho dne, ve chvíli, kdy z nièeho nic vyrukovala s tou svou poznámkou, vy sama jste cítila, že je nìco špatnì. Je to tak?“

„Ano — ano, ale nevím —“ Poirot ji nenechal domluvit.

„Jak ,špatnì'? Jaký to byl pocit? Neèekaný? Pøekvapující? Nebo — jak to øíct — nervózní? Zlovìstný?“

„Ne, ne, zlovìstný ne. Jen nìco nebylo — ale já nevím. Nevzpomínám si na to a nebylo to dùležité.“

„Ale proè si na to nevzpomínáte — protože nìco jiného vám to vypudilo z hlavy — nìco dùležitìjšího?“

„Ano — ano — to máte asi pravdu. To nejspíš ta zmínka o vraždì. To smetlo všechno ostatní.“

„Nebyla to tøeba reakce nìjaké konkrétní osoby na slovo ,vražda‘?“

„Možná… ale nevzpomínám si, že bych se na nìkoho nìjak pozornì dívala. Všichni jsme zírali na Coru.“

„Možná jste nìco slyšela — nìco tøeba upadlo… nebo se rozbilo…“

Helen se zamraèila, jak se pokoušela vzpomenout.

„Ne… nemyslím…“

„To nic, jednou se vám to vybaví. A možná to opravdu není dùležité. Teï mi povìzte, madame, kdo z pøítomných znal Coru nejlépe?“

Helen o tom uvažovala.

„Asi Lanscombe. Pamatoval ji už jako dítì. Pokojská Janet pøišla teprve potom, co se Cora vdala a odešla.“

„A po Lanscombeovi?“

Helen zamyšlenì odpovìdìla: „Nejspíš — já. Maude ji neznala skoro vùbec.“

„Pak tedy, když vás budu brát jako osobu, která ji znala nejlépe — proè myslíte, že tu otázku položila takovým zpùsobem?“

Helen se usmála.

„To byla celá Cora!“

„Chci vìdìt toto: Byla to prostì a jednoduše b tise? Vyhrkla prostì bez pøemýšlení to, co ji právì napadlo? Nebo to mìla být zlomyslnost — bavila se tím, že všechny vyvedla z míry?“

Helen o tom uvažovala.

„Èlovìk si nikdy nikým nemùže být úplnì jistý, že? Nikdy jsem nevìdìla, jestli je Cora prostì upøímná, nebo jestli dìtinsky provokuje. Tak to myslíte, že?“

„Ano. Øíkal jsem si: Co když si tahle paní Cora prostì øekla: ,To by byla legrace, zeptat se, jestli byl Richard zavraždìný, a koukat se, jak se všichni tváøí!‘ Bylo by jí to podobné, ano?“

Helen se tváøila pochybovaènì.

„Možná ano. Jako dítì rozhodnì mìla poouchlý smysl pro humor. Ale jaký je v tom rozdíl?“

„Zdùraznilo by to pouèení, že není moudré žertovat o vraždì,“ odpovìdìl suše Poirot.

Helen se zachvìla.

„Chudák Cora.“ Poirot zmìnil téma.

„Paní Maude Abernethieová tady po pohøbu zùstala pøes noc?“

„Ano.“

„Mluvily jste spolu o tom, co øekla Cora?“

„Ano, øíkala, že je to do nebe volající a pro Coru typické.“

„Nebrala to vážnì?“

„Ne. Ne, jsem si jistá, že ne.“

To druhé ne, pomyslel si Poirot, znìlo najednou pochybovaènì. Ale není to tak skoro vždycky, když se èlovìk snaží nìco si vybavit?

„A vy, madame, vy jste to vážnì brala?“

Helen Abernethieová, jejíž oèi vypadaly pod stroze sèesanými šedými vlasy velice modré a pøekvapivì mladé, øekla zamyšlenì:

„Ano, pane Poirote, myslím, že já ano.“

„Protože jste mìla ten pocit, že je nìco špatnì?“

„Možná.“

Vyèkával — ale protože už nic víc neøekla, pokraèoval.

„Mezi paní Lansquenetovou a její rodinou došlo k dlouhodobému odcizení?“

„Ano. Její manžel se nikomu z nás nelíbil a ona se kvùli tomu urazila, takže odcizení se prohlubovalo.“

„A pak ji najednou váš švagr jel navštívit. Proè?“

„To nevím — pøedpokládám, že vìdìl nebo uhodl, že už nebude pøíliš dlouho žít, a chtìl se usmíøit — ale to opravdu nevím.“

„Neøekl vám to?“

„Mnì?“

„Ano. Byla jste tady na návštìvì tìsnì pøedtím, než tam jel. Nezmínil se vám o svém úmyslu?“

Mìl pocit, že se náhle zaèala chovat s lehkým odstupem. „Øekl mi, že pojede navštívit svého bratra Timothyho, což také udìlal. O Coøe se nezmínil vùbec. Nepùjdeme dovnitø? Už musí být skoro èas na obìd.“

Šla vedle nìj a nesla v náruèí kvìtiny, které naøezala. Když vcházeli postranním vchodem dovnitø, Poirot øekl:

„Jste si jistá, naprosto jistá, že bìhem vašeho pobytu tady pan Abernethie neøekl nic o kterémkoli èlenu rodiny, co by mohlo mít vztah k celé vìci?“

Helen s mírným podráždìním odpovìdìla:

„Teï mluvíte jako policista.“

„Já jsem byl policista — kdysi. Nejsem v úøedním postavení — nemám právo vás vyslýchat. Ale pøejete si znát pravdu — nebo tak jsem to aspoò pochopil?“

Vešli do zeleného salonu. Helen s povzdechem podotkla:

„Richard byl zklamaný mladší generací. To staøí lidé obvykle bývají. Nejrùznìjšími zpùsoby je zlehèoval — ale nebylo v tom nic — nic, chápete? — co by mohlo naznaèovat motiv pro vraždu.“

„Aha,“ øekl Poirot. Helen sáhla po èínské váze a zaèala do ní aranžovat rùže. Když byla s jejich rozmístìním spokojená, rozhlédla se, kam by je postavila.

„Obdivuhodnì aranžujete kvìtiny, madame,“ øekl Hercule. „Myslím, že všechno, do èeho se pustíte, byste dokázala dìlat dokonale.“

„Dìkuji. Kvìtiny mám ráda. Myslím, že tyhle by vypadaly hezky na tom zeleném malachitovém stolku.“

Na malachitovém stolku ležela kytice voskových kvìtù chránìná sklenìným krytem. Když ji odnášela, Poirot øekl jakoby nic:

„Øekl nìkdo panu Abernethiemu, že manžel jeho neteøe Susan jednou málem otrávil zákaznici, když špatnì pøipravil recept? Á, pardon!“

Vrhl se vpøed.

Viktoriánská ozdoba vyklouzla Helen z prstù. Poirotùv skok nebyl dostateènì rychlý. Poklop dopadl na zem a sklo se rozbilo. Helen se zatváøila podráždìnì.

„To jsem nešika. Ale kvìtinám se nic nestalo. Mùžu na nì nechat udìlat nový kryt. Zatím je uložím do té velké komory pod schody.“

Teprve když jí Poirot pomohl vyzvednout kytici na polièku v tmavé komoøe a vrátil se za ní zpátky do salonu, øekl:

„Byla to moje chyba. Nemìl jsem vás tak polekat.“

„Na co jste se mì to ptal? Zapomnìla jsem to.“

„Ne, není tøeba otázku opakovat. Já sám jsem už také zapomnìl, oè šlo.“

Helen k nìmu pøistoupila. Položila mu ruku na paži. „Pane Poirote, je vùbec nìkdo, jehož život by snesl podrobné zkoumání? Skuteènì se do toho musí zatahovat soukromé životy lidí, když nemají nic spoleèného s — se —“

„Se smrtí Cory Lansquenetové? Ano. Protože èlovìk musí prozkoumat všechno. Jistì, je to pravda — ostatnì je to staré rèení — že každý má co skrývat. Platí to pro nás pro všechny — možná to platí i pro vás, madame. Ale øíkám vám — nic nesmíme ignorovat. Proto váš pøítel pan Entwhistle pøišel ke mnì. Protože já nepatøím k policii. Jsem diskrétní a to, co se dozvím, se mne netýká. Ale musím to vìdìt. A protože v tomto pøípadì nemáme ani tak dùkazy, jako lidi — musím se zabývat lidmi. Musím se, madame, setkat s každým, kdo tu byl v den pohøbu. A bylo by velice vhodné — ano, a také strategicky uspokojivé — kdybych se s nimi mohl setkat tady.“

„Obávám se,“ odpovìdìla Helen zvolna, „že by bylo pøíliš obtížné —“

„Ne tak obtížné, jak si myslíte. Já už jsem na vhodný zpùsob pøišel. Dùm je prodán. To oznámí pan Entwhistle. (Entendu, nìkdy se tyto vìci na poslední chvíli zhatí!) Pozve všechny èleny rodiny, aby se tu shromáždili a aby si vybrali z vybavení, co budou chtít, než se všechno dá do aukce. Pro ten úèel je možné zvolit vhodný víkend.“

Odmlèel se a pak dodal:

„Vidíte, je to snadné, že?“

Helen na nìj hledìla. Její modré oèi byly chladné — skoro mrazivé.

„Chcete nìkomu nastražit past, pane Poirote?“

„Bìda! Kéž bych už byl tak daleko. Ne, dosud mám mysl otevøenou.

Je ovšem možné,“ dodal Hercule Poirot zamyšlenì, „že urèité zkoušky…“

„Zkoušky? Jaké zkoušky?“

„Sám jsem je ještì neupøesnil. A v každém pøípadì, madame, bude lepší, když je nebudete znát.“

„Abych je mohla podstoupit také?“

„Vy, madame, jste již v zákulisí. Pochybuji jen o jedné vìci. Mladí lidé myslím pøijedou ochotnì. Ale možná bude obtížné zajistit, aby tu byl pøítomen i pan Timothy Abernethie. Slyšel jsem, že nikdy neopouští domov.“

Helen se náhle usmála.

„V tom máte možná štìstí, pane Poirote. Vèera se ozvala Maude. Pøišli malíøi vymalovat dùm a Timothy strašnì trpí pachem barvy. Tvrdí, že vážnì ohrožuje jeho zdraví. Myslím, že on i Maude by sem s potìšením pøijeli — øeknìme na týden nebo na dva. Maude ještì poøád nemùže moc chodit — víte, že si zlomila kotník?“

„To jsem neslyšel. Politováníhodná událost.“

„Naštìstí tam mají tu Coøinu spoleènici sleènu Gilchristovou. Jak to vypadá, vyklubal se z ní skuteèný poklad.“

„Jak to?“ Poirot se zprudka obrátil k Helen. „Požádali sleènu Gilchristovou, aby k nim pøijela? Kdo to navrhl?“

„Myslím, že to zaøídila Susan. Susan Banksová.“

„Vida,“ øekl Poirot zaujatì. „Tak malá Susan to navrhla. Ona ráda zaøizuje.“

„Susan mi pøipadá jako velmi schopná dívka.“

„Ano. Je schopná. Slyšela jste, že sleèna Gilchristová jen taktak unikla smrti, protože dostala otrávený kus svatebního dortu?“

„Ne!“ Helen vypadala vydìšenì. „Vzpomínám si teï, že Maude øíkala do telefonu, že sleènu Gilchristovou zrovna propustili z nemocnice, ale nemìla jsem tušení, proè v té nemocnici byla. Otrávená? Ale, pane Poirote — proè —“

„Skuteènì se na to ptáte?“

Helen s náhlou vášnivostí prohlásila:

„Ano! Zavolejte je sem všechny! Zjistìte pravdu! Nesmí už dojít k žádným dalším vraždám.“

„Budete tedy spolupracovat?“

„Ano — budu spolupracovat.“

Patnáctá kapitola

I.

„To linoleum vypadá moc hezky, paní Jonesová. Vy to s linem úžasnì umíte. Konvice s èajem je v kuchyni na stole, bìžte a poslužte si. Budu tady hned, jen co donesu panu Abernethiemu pøesnídávku.“

Sleèna Gilchristová vyklusala po schodech s umnì prostøeným tácem. Zaklepala na Timothyho dveøe, zavrèení, které se zevnitø ozvalo, si vyložila jako „Dále“, a ráznì vešla.

„Ranní káva a sušenky, pane Abernethie. Doufám, že je vám dnes lépe. Je takový krásný den.“

Timothy znovu zavrèel a podezíravì se zeptal:

„Je na tom mléku škraloup?

„Kdepak, pane Abernethie. Velice peèlivì jsem ho stáhla, a kromì toho jsem stejnì pøinesla tohle malé sítko, kdyby se náhodou znova udìlal. Ale víte, nìkteøí lidé ho mají rádi, øíkají, že je to smetana — a ona vlastnì je.“

„Idioti!“ ušklíbl se Timothy. „Co je to za sušenky?“

„To jsou ty dobré zažívací.“

„Zažívací hnus. Zázvorové s oøechy, to je jediný druh, který se dá jíst.“

„Bohužel, tento týden je v obchodì nemají. Ale tyhle jsou skuteènì velice dobré. Ochutnejte je a uvidíte.“

„Já je znám, dìkuji pìknì. Nechtì ty závìsy být, ano?“

„Napadlo mì, že by se vám možná líbilo trochu sluníèka. Je takový krásný sluneèný den.“

„Chci, aby tady byla tma. Tøeští mi hlava. To ta barva. Vždycky jsem byl na barvu citlivý. Je to jed, zabíjí mì to.“

Sleèna Gilchristová zaèichala a øekla radostnì:

„Tady ale moc cítit není. Malíøi pracují na druhém konci domu.“

„Vy nejste tak citlivá jako já. Opravdu mi musíte všechny knížky, které ètu, odstranit z dosahu?“

„Strašnì se omlouvám, pane Abernethie, nevìdìla jsem, že je ètete všechny.“

„Kde je moje žena? Nevidìl jsem ji už víc než hodinu.“

„Paní Abernethieová odpoèívá na pohovce.“

„Øeknìte jí, a pøijde a odpoèívá tady.“

„Povím jí to, pane Abernethie. Ale možná usnula. Tak øeknìme za ètvrt hodinky?“

„Ne, øeknìte jí, že ji tady chci hned. A nesahejte na tu deku. Je položená tak, jak se mi to líbí.“

„Moc se omlouvám. Mìla jsem pocit, že na druhé stranì klouže moc dolù.“

„Mnì vyhovuje, když klouže. Jdìte a sežeòte Maude. Chci ji tady.“

Sleèna Gilchristová odešla dolù a po špièkách vstoupila do salonu, kde sedìla Maude Abernethieová s podloženou nohou a èetla román.

„Moc se omlouvám, paní Abernethieová,“ øekla sleèna Gilchristová omluvnì, „ale pan Abernethie se po vás ptá.“ Maude s provinilým výrazem odložila knihu.

„Proboha,“ øekla. „Hned tam jdu.“

Sáhla po holi.

Timothy vybuchl, jen jeho manželka vstoupila do pokoje:

„No koneènì jsi tady!“

„Moc mì to mrzí, miláèku, nevìdìla jsem, že mì potøebuješ.“

„Ta ženská, co jsi pustila do domu, mì pøivede k šílenství. Pobíhá tady a kvoká jako dementní slepice. Typická stará panna, nic jiného není.“

„Mrzí mì, že tì rozèiluje. Snaží se jen být hodná, nic víc.“

„Nechci, aby na mì byl nìkdo hodný. Nechci, aby tu kolem mì poøád cvrlikala nìjaká zatracená stará panna. A taky je poøád tak zatracenì poouchlá —“

„Jenom trošièku.“

„Chová se ke mnì, jako bych byl pitomý kluk! Pøivádí mì k šílenství.“

„To chápu. Ale prosím, prosím, Timothy, snaž se nebýt na ni hrubý. Já jsem ještì poøád skoro bezmocná — a sám jsi øíkal, že vaøit umí dobøe.“

„Nemám nic proti tomu, jak vaøí,“ pøipustil neochotnì pan Abernethie. „Ano, kuchaøka je to slušná. Ale a zùstane v kuchyni, nic jiného nechci. A se tu nemotá kolem mì.“

„Ne, miláèku, samozøejmì. Jak se cítíš?“

„Nestojí to za nic. Radši pošli pro Bartona, a se na mì pøijde podívat. Ta barva mi nièí srdce. Sáhni si mnì na tep — úplnì nepravidelný.“

Maude si sáhla, ale neøekla nic.

„Timothy, nemìli bychom jít do hotelu, než bude dùm hotový?“

„To by stálo strašných penìz.“

„A záleží na tom tak moc — teï?“

„Ty jsi jako všechny ženské — samá výstøednost! Jen proto, že jsme získali smìšnì malou èást bratrových penìz, ty by ses hned na neurèito pøestìhovala do Ritzu.“

„To jsem pøece neøekla, miláèku.“

„Já ti povím jedno — že ty Richardovy peníze ani nepocítíme. O to se ta zatracená upírská vláda postará. Pamatuj na moje slova, všechno to spolknou danì.“

Paní Abernethieová smutnì potøásla hlavou.

„A káva je studená,“ prohlásil invalida a znechucenì se podíval na šálek, z nìhož ještì ani neupil. „Proè nikdy nemùžu dostat skuteènì horkou kávu?“

„Odnesu ji dolù pøihøát.“

V kuchyni sleèna Gilchristová pila èaj a pøátelsky, i když s mírným odstupem, klábosila s paní Jonesovou.

„Moc se snažím paní Abernethieové ušetøit co nejvíc práce,“ øekla. „To pobíhání nahoru a dolù po schodech ji strašnì namáhá.“

„Ta o nìj peèuje jako o dítì, to jo,“ souhlasila paní Jonesová a míchala si v šálku cukr.

„Je to smutné, že je takový invalida.“

„Kdepak ten a invalida,“ odporovala zamraèenì paní Jonesová. „Ono se mu to hodí, ležet si tam a zvonit na zvoneèek a nechat si všechno pøinést pod nos. Ale docela dobøe dokáže vstát a postarat se o sebe. Vidìla jsem ho dokonce ve vesnici, to vám povím, když ona byla pryè. A šel, jako by mu vùbec nic nebylo. Všechno, co opravdu potøebuje — tøeba tabák nebo známku — to si dokáže opatøit sám. A proto taky, když ona byla na pohøbu a na zpáteèní cestì se zdržela, a on mi øekl, že sem musím pøijít a zùstat zase pøes noc, tak jsem odmítla. ,Je mi líto, pane,‘ povídám, ,ale musím taky myslet na svého manžela. Ráno pro vás udìlám, co budete chtít, ale když se vrací z práce, musím být doma.‘ A neustoupila jsem a neustoupila. Ono mu jen prospìje, myslela jsem si, aby se pro jednou zvednul a postaral se sám o sebe. Jen a vidí, kolik toho pro nìj všichni ostatní dìlají. Tak jsem si stála na svém a nedonutil mì k nièemu.“

Paní Jonesová se zhluboka nadechla a dlouze, spokojenì se napila sladkého tmavého èaje. „Áááá,“ øekla.

I když vùèi sleènì Gilchristové byla z hloubi duše podezíravá a považovala ji za „cimprlínu“ a „kdákavou starou pannu“, oceòovala, jak velkoryse sleèna Gilchristová zachází s pøídìly èaje a cukru svých zamìstnavatelù.

Postavila šálek a pøátelsky øekla:

„Ještì pìknì vydrhnu podlahu v kuchyni a pak pùjdu. Brambory jsou už oloupané, miláèku, najdete je u výlevky.“

Sleènu Gilchristovou oslovení „miláèku“ sice trochu urazilo, nicménì ocenila dobrou vùli, která zbavila znaèné množství brambor jejich slupek.

Než staèila nìco øíct, zazvonil telefon a ona odbìhla do haly, aby ho zvedla. Telefonní pøístroj, který byl módní záležitostí pøibližnì pøed padesáti lety, byl nepohodlnì umístìn pod schody, v chodbì, kde neustále táhlo.

Zatímco sleèna Gilchrístová mluvila, nahoøe na schodech se objevila Maude Abernethieová. Sleèna Gilchristová zvedla hlavu a øekla:

„Volá paní — Helen, myslím? — Abernethieová.“

„Øeknìte jí, že už jdu.“ Maude pomalu a bolestivì scházela ze schodù. Sleèna Gilchristová zamumlala: „To mì tak strašnì mrzí, že musíte zase dolù, paní Abernethieová. Už pan Abernethie dojedl pøesnídávku? Skoèím tam pro tác.“

Vybìhla po schodech právì ve chvíli, kdy paní Abernethieová øíkala do sluchátka: „Helen? Tady Maude.“

Timothy pøivítal sleènu Gilchristovou výhružným zamraèením. Když si brala tác, zeptal se podráždìnì: „Kdo to volá?“

„Paní Helen Abernethieová.“

„Ano? To zase budou hodinu drbat. Ženské vùbec nemají pojem o èase, jak dostanou do ruky telefon. A vùbec je nenapadne, kolik penìz tím vyhazují.“

Sleèna Gilchristová podotkla vesele, že platit bude paní Helen, a Timothy zavrèel:

„Roztáhnìte ten závìs, ano? Ne, tenhle ne, ten druhý. Nechci, aby mi to svítilo rovnou do oèí. To je lepší. Že jsem invalida, to ještì neznamená, že tady musím celý den sedìt potmì.“ Pak pokraèoval:

„A podívejte se támhle v té knihovnì po takové zelené — co se zase dìje? Kam se ženete?“

„Nìkdo dole zvonil, pane Abernethie.“

„Já jsem nic neslyšel. Dole máte tu ženskou, ne? Tak a jde otevøít ona.“

„Ano, pane Abernethie. Jakou knížku jste to chtìl najít?“

Invalida zavøel oèi.

„Už si nevzpomínám. Úplnì jste mi to vyhnala z hlavy. Radši jdìte.“

Sleèna Gilchristová popadla tác a spìšnì vyšla. Odložila podnos na stùl v pøípravnì a spìchala do pøední haly. Paní Abernethieová stále ještì telefonovala.

Sleèna Gilchristová se za okamžik vrátila a tlumeným hlasem øekla:

„Moc se omlouvám, že ruším. Je to jeptiška. Vybírá peníze. Øíkala myslím Svaté srdce Mariino, tak nìjak se ten fond jmenuje. Má zápisník. Vìtšinou lidé zøejmì dávali pùlkorunu nebo pìt šilinkù.“

Maude Abernethieová øekla do telefonu: „Okamžik, Helen,“ a sleènì Gilchristové pak odpovìdìla: „Nepøispívám katolíkùm. Máme svoje vlastní církevní charity.“

Sleèna Gilchristová znovu odspìchala.

Maude po dalších nìkolika minutách ukonèila rozhovor vìtou: „Já o tom promluvím s Timothym.“

Položila sluchátko a vyšla do pøední haly. Sleèna Gilchristová stála naprosto bez hnutí u dveøí do salonu. Zamyšlenì krabatila èelo a trhla sebou, když na ni Maude promluvila.

„Dìje se nìco, sleèno Gilchristová?“

„Ne ne, paní Abernethieová. Je mi líto, jen jsem se zamyslela. Je to ode mì hloupé, když je tu tolik práce.“

Sleèna Gilchristová znovu zaèala pøedvádìt, jak má napilno, a Maude Abernethieová zvolna a bolestnì vystoupila po schodech zpátky do manželova pokoje.

„To volala Helen. Vypadá to, že dùm je prodaný — nìjaká instituce pro cizí uprchlíky —“

Odmlèela se, zatímco Timothy barvitì vyjadøoval své názory na cizí uprchlíky se zvláštním pøihlédnutím k domu, kde se narodil a vyrùstal. „Tahle zemì už nemá žádnou úroveò. Mùj starý domov! Ani myslet na to nemùžu.“

Maude pokraèovala:

„Helen docela chápe tvoje — naše — pocity v tom ohledu. Navrhuje, jestli bychom tam nechtìli pøijet na návštìvu, než se dùm prodá. Má velké starosti o tvoje zdraví a jak na nìj špatnì pùsobí ty malíøské práce. Myslela si, že by ti tøeba bylo milejší pøijet na Enderby než jít do hotelu. Služebnictvo tam ještì je, takže by o tebe bylo dobøe postaráno.“

Timothy, který asi v polovinì té øeèi otevøel ústa, aby pohoršené protestoval, je zase zavøel. V oèích se mu náhle objevil vychytralý výraz. Pokýval teï souhlasnì hlavou.

„To je od Helen ohleduplné,“ øekl. „Velice ohleduplné. Já nevím, pochop, musím si to promyslet… Není pochyb o tom, že mì ta barva už brzo otráví docela — v té barvì je urèitì arzenik. Myslím, že jsem nìco takového slyšel. Na druhou stranu, pøestìhovat se by byla taková námaha, že by to na mì mohlo být pøíliš. Je tìžké se rozhodnout, co by bylo nejlepší.“

„Možná by ti byl milejší hotel?“ navrhla Maude. „Dobrý hotel je velmi drahý, ale když jde o tvoje zdraví —“ Timothy ji pøerušil.

„Snaž se už koneènì pochopit, Maude, že nejsme milionáøi. Proè bychom chodili do hotelu, když nás Helen tak laskavì zve do Enderby? Ne že by ona zrovna mìla nìkoho co zvát! Dùm není její. Já sice právnickým detailùm nerozumím, ale pøedpokládám, že nám patøí rovným dílem, dokud se neprodá a výtìžek se nerozdìlí. Cizí uprchlíci! Starý Cornelius by se v hrobì obrátil. Ano,“ povzdechl si, „rád bych ten starý dùm pøed smrtí ještì vidìl.“

Maude obratnì vynesla poslední kartu.

„Pokud tomu dobøe rozumím, pan Entwhistle navrhl, že by si èlenové rodiny možná chtìli vybrat nìkteré kusy nábytku nebo porcelánu nebo nìèeho podobného — než pùjde vybavení do dražby.“

Timothy se ráznì narovnal.

„Rozhodnì tam musíme jet. Musí se velmi pøesnì ocenit, co si kdo vezme. Ti chlapíci, které si dívky vzaly — z toho, co jsem o nich slyšel, bych nevìøil ani jednomu. Nemuselo by všechno probìhnout docela èistì. Helen je pøíliš pøátelská. Jsem hlava rodiny a jako takový mám povinnost být u toho!“

Vstal a zaèal ráznì a energicky pochodovat po pokoji.

„Ano, je to vynikající plán. Napiš Helen a pøijmi pozvání. Myslím hlavnì na tebe, miláèku. Bude to pro tebe pøíjemná zmìna a odpoèinek. V poslední dobì jsi toho dìlala skuteènì pøíliš. Malíøi mohou pokraèovat v práci a ta Gilespieová tu mùže zùstat a postarat se o dùm.“

„Gilchristová,“ opravila ho Maude.

Timothy mávl rukou a prohlásil, že je to pøece jedno.

II.

„Já nemùžu,“ øekla sleèna Gilchristová.

Maude se na ni pøekvapenì podívala.

Sleèna Gilchristová se chvìla. Prosebnì hledìla Maude do oèí.

„Je to ode mì hloupé, já vím… Ale já prostì nemùžu. Nemùžu tady zùstat v domì úplnì sama. Kdyby tu byl nìkdo, kdo by mohl pøijít a… také tady spát?“

S nadìjí se podívala na Maude, ale ta zavrtìla hlavou. Maude Abernethieová vìdìla až pøíliš dobøe, jak tìžké je sehnat kohokoli ze sousedství, aby zùstal pøes noc.

Sleèna Gilchristová pokraèovala témìø zoufalým hlasem. „Já vím, že si budete myslet, že jsem hloupá a hysterická — a mì by taky nikdy nenapadlo, že se jednou budu takhle chovat. Nikdy jsem nebyla nervózní — ani jsem si nic nevymýšlela. Ale teï je to všechno jiné. Strašnì bych se bála — ano, strašnì — být tady úplnì sama.“

„Samozøejmì,“ kývla Maude. „To bylo ode mì hloupé. Po tom, co se stalo v Lytchett St. Mary.“

„Asi to je… není to logické, já vím. A zpoèátku jsem to taky necítila. Nevadilo mi být v domku sama po tom, co… se to stalo. Ten pocit narùstal postupnì. Vy si o mnì budete myslet jen to nejhorší, paní Abernethieová, ale od té doby, co jsem tady, to cítím — jsem vydìšená, víte. Nebojím se nièeho konkrétního — jsem jenom vydìšená… Je to hloupé, hroznì se za to stydím. Je to, jako bych poøád èekala, že se stane nìco strašného… vydìsila mì dokonce i ta jeptiška, co sem pøišla. Proboha, já se opravdu chovám hroznì…“

„Asi to bude nìco, èemu se øíká odložený šok,“ odpovìdìla neurèitì Maude.

„Ano? Já nevím. Proboha, mì strašnì mrzí, že jsem tak — tak nevdìèná, když jste ke mnì byli tak laskaví. Co si pomyslíte —“

Maude ji uklidnila.

„Musíme to vymyslet nìjak jinak.“ øekla.

Šestnáctá kapitola

George Crossfield se na okamžik nerozhodnì zastavil a sledoval jistá ženská záda, jak mizí ve dveøích. Pak sám pro sebe kývl a vydal se za nimi.

Dveøe, o které šlo, vedly do obchodu se dvìma výlohami. Obchod byl zavøený a výlohou bylo vidìt neèekanou prázdnotu uvnitø. George zaklepal na zamèené dveøe. Otevøel obrýlený mladík pøihlouplého vzhledu a tázavì na George zíral.

„Promiòte,“ øekl George. „Ale myslím, že sem právì vešla moje sestøenice.“

Mladík ustoupil a George vešel dovnitø.

„Ahoj, Susan,“ øekl.

Susan, která stála na bednì se skládacím metrem v ruce, se pøekvapenì obrátila.

„Ahoj, Georgi, kde ty ses tady vzal?“

„Vidìl jsem tì zezadu. Byl jsem si jistý, že jsi to ty.“

„Ty jsi tak chytrý. Záda se nejspíš nedají splést, co?“

„Míò než oblièeje. Když si èlovìk nalepí vousy a vycpe tváøe a trochu si zmìní vlasy, tak ho nepoznáš, ani když stojíš tìsnì u nìj — ale jen poèkej, když se otoèí a jde pryè.“

„Budu si to pamatovat. A mùžeš ty si pamatovat sedm stop pìt palcù, než si to budu moci zapsat?“

„Jasnì. Co to bude, police na knihy?“

„Ne, prostor pro kabinky. Osm stop devìt — a tøi sedm…“

Mladík s brýlemi, který pøešlapoval z nohy na nohu, omluvnì zakašlal.

„Promiòte, paní Banksová, ale jestli tu chcete nìjakou dobu zùstat —“

„To chci,“ kývla Susan. „Když mi tu necháte klíèe, zamknu a vrátím je do kanceláøe, až pùjdu kolem. Vyhovuje vám to tak?“

„Ano, dìkuji. Kdyby nás tam zrovna dnes nebylo tak málo —“

Susan uznala tu nedokonèenou vìtu jako omluvu a mladík se vytratil do vnìjšího svìta ulice.

„Jsem ráda, že jsem se ho zbavila,“ podotkla Susan. „Realitní agenti jsou otravní. Poøád mluví, zrovna když èlovìk potøebuje sèítat.“

„Páni,“ podotkl George. „Vražda v opuštìném obchodì. To by bylo vzrùšo, kdyby kolemjdoucí uvidìli mrtvé tìlo krásné mladé ženy vystavené za výlohou. Ti by valili oèi. Jako zlaté rybièky.“

„Ty bys nemìl dùvod mì vraždit, Georgi.“

„No, dostal bych ètvrtinu tvého podílu na dìdictví našeho váženého strýèka. Pro èlovìka, který dostateènì miluje peníze, by to dùvod byl.“

Susan pøestala mìøit a obrátila se k nìmu. Trochu víc otevøela oèi.

„Vypadáš jako jiný èlovìk, Georgi. Je to skuteènì — zvláštní.“

„Jiný? Jak jiný?“

„Jako v inzerátu. Toto je stejný muž jako na pøedchozí stranì — poté, co užil Uppingtonovu zdravotní sùl.“

Sedla si na jinou bednu a zapálila si cigaretu.

„Tys musel ten svùj podíl na penìzích starého Richarda hodnì potøebovat, co, Georgi?“

„Nikdo dneska nemùže øíct, že mu trocha penìz nepøijde vhod,“ odpovìdìl zlehka George.

Susan se nedala. „Byl jsi v pìkném prùšvihu, co?“

„Do toho ti nic není, nemyslíš, Susan?“

„Jen mì to zajímalo.“

„Najímáš si to tady obchodnì?“

„Kupuji celý dùm.“

„Celý?“

„Ano. V horních dvou patrech byly byty. Jeden je prázdný a patøil k obchodu. Lidi, co bydlí v tom druhém, vyplatím.“

„Je to pøíjemné mít peníze, co, Susan?“

V Georgeovì hlase byla cítit zlomyslnost. Ale Susan se jen zhluboka nadechla a øekla:

„Pokud mì se týèe, je to úžasné. Vyslyšené modlitby.“

„Dá se modlitbou zabít starší pøíbuzný?“

Susan si ho nevšímala.

„Je to pøesnì to, co potøebuju. Pøedevším moc pìkná stylová architektura. Z té obytné èásti nahoøe udìlám nìco skuteènì unikátního. Jsou tam dva nádherné štukované stropy a pokoje jsou ve skvìlém stavu. Tady tu dolní èást, kterou už stejnì otloukli, zaøídím úplnì modernì.“

„Co to bude? Módní salon?“

„Ne. Salon krásy. Bylinné výtažky. Pleové krémy!“

„Prostì celá paráda?“

„Paráda jako jinde. Vyplácí se to. Tohle se vždycky vyplácí. Ale musíš tomu vtisknout osobnost. A to já dokážu.“

George si svou sestøenici uznale prohlédl. Obdivoval vystouplé lícní kosti, štìdrá ústa, jasné barevné tóny. Dohromady tvoøily nezvyklý a velmi životný oblièej. A rozeznal také, že Susan má v sobì onu zvláštní, nedefinovatelnou kvalitu — kvalitu úspìchu.

„Ano,“ øekl, „myslím, že ty na to opravdu máš, Susan. Nejenom že se ti vrátí, co na ten plán vynaložíš, ale dostaneš se s ním hodnì daleko.“

„Je to tady ve správné ètvrti, tìsnì vedle hlavní nákupní ulice, a pøitom se tu dá zaparkovat hned pøede dveømi.“

George znova pokýval.

„Ano, Susan, ty budeš úspìšná. Už jsi to plánovala dlouho?“

„Víc než rok.“

„Proè jsi s tím nešla za starým Richardem? Byl by tì asi založil.“

„Já jsem s tím za ním šla.“

„A jemu se to nelíbilo? To bych rád vìdìl proè. Já bych myslel, že v tobì poznal stejný materiál, z jakého byl sám.“

Susan neodpovìdìla, a Georgeovi v mysli naskoèil jiný obrázek. Jakoby shùry shlížel na hubeného, nervózního muže s podezíravýma oèima.

„A jak do toho všeho zapadá — jak se jmenuje — Greg?“ zeptal se. „Pøedpokládám, že už dál nebude vydávat prášky a pilulky, co?“

„Samozøejmì. Vzadu bude laboratoø. Budeme mít svoje vlastní pleové krémy a krášlicí pøípravky.“

George potlaèil úsmìv. Mìl chu øíct: „Takže dìátko dostane ohrádku na hraní,“ ale neøekl to. Jako bratranci mu trocha jedovatosti prošla, ale mìl neurèitý pocit, že Susaniny city k manželovi jsou oblast, kde je lépe postupovat opatrnì. Podobala se minovému poli. V duchu se podivil, stejnì jako se divil už v den pohøbu, co je to za divného ptáèka, ten Gregory. Bylo na nìm nìco podezøelého. Vzhledem je docela obyèejný — a pøitom v urèitém smyslu velmi výrazný…

Znovu se podíval na Susan, klidnou a záøivì triumfující.

„Ty jsi pravá Abernethieová,“ øekl. „Jediná z rodiny. Starý Richard asi musel hodnì litovat, že jsi žena. Kdybys byla kluk, byl by ti ten cirkus pøenechal celý.“

Susan zvolna kývla. „Ano, myslím, že ano.“

Odmlèela se a pak pokraèovala:

„Greg se mu nelíbil, víš…“

„Aha.“ George pozvedl oboèí. „Jeho chyba.“

„Ano.“

„No nic. Teï už stejnì všechno bìží hladce — všechno podle plánu.“

Když to vyslovoval, napadlo ho, jak dokonale se právì tato slova k Susan hodí.

A na okamžik mu z toho bylo malièko nepøíjemnì.

Vlastnì se mu moc nelíbila žena, která byla tak chladnokrevnì výkonná.

Zmìnil téma a øekl:

„Mimochodem, dostala jsi dopis od Helen? Kvùli Enderby?“

„Ano, dostala. Dneska ráno. Ty taky?“

„Ano. Co s tím budeš dìlat?“

„Greg a já jsme si mysleli, že bychom tam jeli pøespøíští víkend — když to bude vyhovovat ostatním. Helen nás tam zøejmì chce všechny najednou.“

George se zasmál.

„Aby si nìkdo nevybral cennìjší kus nábytku než ostatní?“

Susan se zasmála.

„No, nejspíš se to všechno dá náležitì ocenit. Jenže ocenìní pro úèely zkoumání závìti bude urèitì o hodnì nižší, než kolik je skuteèná tržní hodnota. Ostatnì docela ráda bych mìla pár upomínek na zakladatele rodinného jmìní. A kromì toho si myslím, že by bylo docela pøíjemné mít tady jednu dvì dokonale absurdní a okouzlující ukázky viktoriánské doby. Dokázala bych s nimi velké vìci! To období teï pøichází do módy. V salonu byl zelený malachitový stolek. S ním by se daly sladit všechny ostatní barvy v místnosti. A možná krabici s vycpanými kolibøíky — nebo nìjaký ten vìnec z voskových kvìtin. Nìco takového — jenom jako akcent — umí být velice pùsobivé.“

„Dùvìøuji tvému úsudku.“

„Pøedpokládám, že tam budeš?“

„To víš, že budu — když nic jiného, tak abych dohlédl na fair play.“

Susan se zasmála.

„O co se vsadíš, že se rodina strašnì pohádá?“ zeptala se potom.

„Rosamund ten tvùj zelený malachitový stolek nejspíš bude chtít do nìjaké hry!“

Susan se nezasmála. Naopak se zamraèila.

„Vidìl jsi v poslední dobì Rosamund?“

„Naši krásnou sestøenici Rosamund jsem naposledy vidìl, když jsme se všichni spoleènì vraceli tøetí tøídou z pohøbu.“

„Já ji jednou dvakrát potkala… Pøipadala mi — nìjak divná —“

„Co s ní je? Snad se nepokouší myslet?“

„Ne. Pøipadala mi — no — rozèilená.“

„Rozèilená proto, že pøišla ke spoustì penìz a bude moci uvést nìjakou naprosto pøíšernou hru, ve které by ze sebe Michael mohl udìlat osla?“

„No, to už se rozbìhlo, a doopravdy to zní strašlivì — ale i tak to mùže být úspìch. Víš, Michael je dobrý. Umí si podmanit scénu — tak nìjak se to øíká, ne? On není jako Rosamund, která je prostì krásná a hloupá.“

„No, Rosamund není zase až tak tupá, jak by si èlovìk mohl myslet. Nìkdy se trefí do podstaty vìcí, o kterých bys ani neøekla, že si jich vùbec všimla. Je to — èlovìka to trochu znepokojí.“

„Docela jako teta Cora —“

„Ano…“

Oba byli chvilku trochu nesví — zøejmì ze zmínky o Coøe Lansquenetové.

Pak George øekl s trochu nucenou lhostejností:

„Když mluvíme o Coøe — co ta její spoleènice? Asi by se s ní mìlo nìco udìlat.“

„Nìco udìlat? Jak to myslíš?“

„No, je to takøíkajíc na rodinì. Totiž, øíkal jsem si, Cora byla naše teta — a napadlo mì, že ta ženská tak snadno jiné místo nesežene.“

„Tebe to napadlo?“

„Ano. Lidi si dávají hodnì pozor. Neøíkám, že by si pøímo mysleli, že by ta Gilchristová na nì vzala sekerku — ale v hloubi duše by jim tøeba pøipadalo, že by to mohlo pøinést smùlu. Lidi jsou hroznì povìrèiví.“

„Je to zvláštní, že jsi na nìco takového pøišel, Georgi. Jak to, že o takových vìcech pøemýšlíš?“ George suše podotkl:

„Zapomínáš, že jsem právník. Èasto se setkávám s touhle divnou a nelogickou stránku lidské povahy. Chci tím øíct, že bychom pro tu ženskou mìli nìco udìlat, tøeba jí dát malou rentu nebo tak, abychom se o ni postarali, nebo jí najít nìjaké místo v kanceláøi, jestli je schopná nìco takového dìlat. Prostì mám pocit, že bychom ji nemìli jenom tak škrtnout.“

„Nemusíš si dìlat starosti,“ ujistila ho Susan. Øíkala to suše a ironicky. „Už jsem se o to postarala. Odjela k Timothymu a Maude.“

George vytøeštil oèi.

„Poslyš, Susan — je to moudré?“

„Nic lepšího mì nenapadlo — v té chvíli.“

George se na ni zvìdavì podíval.

„Ty jsi sama sebou hodnì jistá, viï, Susan? Víš co dìláš, a — nièeho nelituješ.“

Susan zlehka odpovìdìla:

„To je ztráta èasu — nìèeho litovat.“

Sedmnáctá kapitola

Michael hodil dopis pøes stùl Rosamund.

„Co s tím?“

„Pojedeme tam. Nemyslíš?“

Michael zvolna øekl:

„Asi by to bylo dobøe.“

„Tøeba jsou tam nìjaké šperky… Všechny vìci v tom domì jsou samozøejmì pøíšerné — vycpaní ptáci a voskové kytky — br!“

„Ano. Je to trochu mauzoleum. Ale øeèeno upøímnì, rád bych si udìlal jeden dva náèrtky — hlavnì v tom salonu. Tøeba tu komodu, a taky ten divný tvar pohovky. Mohly by se dobøe hodit do Baronetova vzestupu — jestli ho oživíme.“

Vstal a podíval se na hodinky.

„To mi pøipomíná — musím bìžet za Rosenheimem. Dnes pøijdu asi pozdì veèer. Veèeøím s Oscarem a budeme spolu probírat pøijetí té opce a jak to skloubit s tou americkou nabídkou.“

„Oscar je miláèek. Urèitì tì po takové dobì zase rád uvidí. Pozdravuj ho ode mì.“

Michael se na ni ostøe podíval. Už se neusmíval, ve tváøi mìl zbystøený výraz šelmy.

„Co tím chceš øíct — po takové dobì? Jako bych ho nevidìl celé mìsíce.“

„No vždy jsi taky nevidìl, ne?“ odpovìdìla tiše Rosamund.

„Ale vidìl. Teprve pøed týdnem jsme spolu obìdvali.“

„No to je zvláštní. Tak to na to musel zapomenout. Vèera volal a øíkal, že tì nevidìl od premiéry Tilly hledí k západu.“

Michael se zasmál. „Ten blázen je už nejspíš sklerotický.“

Rosamund na nìj bez emocí hledìla rozšíøenýma modrýma oèima.

„Ty si myslíš, že jsem hloupá, co, Micku?“

„Miláèku, to rozhodnì ne,“ protestoval Michael.

„Ale myslíš. Jenže já nejsem tak úplný pitomeèek. Ten den ses k Oscarovi ani nepøiblížil. Já vím, kde jsi byl.“

„Rosamund, miláèku — jak to myslíš?“

„Chci øíct, že vím, kde jsi doopravdy byl…“

Michaelova pøitažlivá tváø znejistìla; beze slova zíral na svou ženu. Oplácela mu pohled klidnì a nevzrušenì.

Najednou ho napadlo, jak velice znepokojivý umí být úplnì prázdný pohled.

Neúspìšnì se bránil:

„Já nevím, na co tím narážíš…“

„Chci jenom øíct, že vykládat mi hromady lží je hloupé.“

„Podívej, Rosamund —“

Zaèal se rozèilovat — ale zarazil se, protože jeho žena ho ohromila tichou vìtou:

„Chceme pøece uplatnit opci a uvést tu hru, ne?“

„Jestli chceme? To je role, o které jsem vždycky snil!“

„Ano — tak to myslím.“

„Cože myslíš?“

„No — že má velkou cenu, ne? Ale èlovìk nesmí riskovat pøíliš.“

S pohledem upøeným na ni pomalu øekl:

„Jsou to tvoje peníze — to chápu. Jestli je nechceš riskovat —“

„Jsou to naše peníze, miláèku,“ zdùraznila Rosamund. „Myslím, že to je dost dùležité.“

„Poslyš, miláèku. Ta role Eileen — klidnì by se dala trochu víc rozepsat.“

Rosamund se usmála.

„Ne, to ne — skuteènì — já ji chci hrát.“

„Holèièko moje.“ Michael byl šokovaný. „Co tì to popadlo?“

„Nic.“

„Ale ano, v poslední dobì jsi jiná — náladová — nervózní, co se dìje?“

„Nic. Jen chci, abys byl — opatrný, Micku.“

„Na co opatrný? Já jsem vždycky opatrný.“

„Ne, podle mì nejsi. Vždycky si myslíš, že ti všechno projde a že ti všichni budou vìøit, a jim namluvíš cokoli. To s tím Oscarem, to bylo hloupé.“

Michael se zardìl zlostí.

„A co ty? Øíkala jsi, žes šla nakupovat s Jane. Ale nešla. Jane je už nìkolik týdnù v Americe.“

„Ano,“ kývla Rosamund. „To bylo taky hloupé. Ve skuteènosti jsem se šla jen projít — do Regens Parku.“

Michael se na ni tázavì podíval.

„Regens Park? Nikdy v životì ses neprocházela v Regens Parku. Co se dìje? Máš milence? Mùžeš øíkat, co chceš, Rosamund, ale opravdu ses v poslední dobì zmìnila. Proè?“

„Pøemýšlela jsem — o ledaèem. O tom, co dìlat…“

Michael obìhl stùl a objal ji tak, že to pùsobilo dostateènì spontánnì. Vášnivì vykøikl:

„Miláèku — víš, že tì šílenì miluji!“

Na objetí reagovala vstøícnì, ale když se od sebe odtrhli, znovu ho nepøíjemnì pøekvapil zvláštnì vypoèítavý pohled jejích krásných oèí.

„A jsem udìlal cokoli, ty mi vždycky odpustíš, viï?“ naléhal.

„Asi ano,“ odpovìdìla Rosamund neurèitì. „O to nejde. Chápej, teï je všechno jinak. Musíme myslet a plánovat.“

„Myslet a plánovat — co?“

Rosamund se zamraèila a øekla:

„Vìci nekonèí tím, že je udìláš. To je vlastnì jen zaèátek a èlovìk pak musí rozhodnout, co má dìlat dál, co je dùležité a co ne.“

„Rosamund…“

Sedìla s šokovaným výrazem a vytøeštìnì zírala nìkam do prostoru, v nìmž Michael zjevnì nefiguroval.

Pøi tøetím opakování svého jména sebou trochu trhla a probrala se ze zasnìní.

„Co jsi øíkal?“

„Ptal jsem se tì, na co myslíš…“

„Na co? No ano, pøemýšlela jsem, jestli mám jet do —jak se to tam jmenuje — Lytchett St. Mary a navštívit tu paní Nìjak — no tu, co byla u tety Cory.“

„Ale proè?“

„No, nejspíš už brzo odejde, ne? K nìjakým pøíbuzným nebo tak. Myslím, že bychom ji nemìli nechat odjet, než se jí zeptáme.“

„Na co?“

„Na to, kdo zabil tetu Coru.“

Michael vytøeštil oèi.

„Ty myslíš, že to ví?“

Rosamund øekla ponìkud nepøítomnì:

„Jistì, poèítám, že ano… Žila tam, pochop.“

„Ale to by pøece øekla policii.“

„Ne, nemyslím, že to ví tímhle zpùsobem — ale podle mì si je dost jistá. Kvùli tomu, co øíkal strýc Richard, když tam byl. A on tam byl, víš? Øekla mi to Susan.“

„Pøece nemohla slyšet, co øíkal.“

„Ale jistìže slyšela, miláèku.“ Rosamund to prohlásila jako èlovìk, který se pøe s nerozumným dítìtem.

„Nesmysl, neumím si pøedstavit, že by starý Richard Abernethie rozebíral svoje podezøení ohlednì rodiny pøed cizím èlovìkem.“

„To jistì ne. Urèitì to slyšela pøes dveøe.“

„Myslíš, že za nimi poslouchala?“

„Nejspíš — vlastnì jsem si tím jistá. Musela tam být strašná nuda, když tam dvì ženské žily spolu v domku a nic se nikdy nedìlo, leda mytí nádobí a uklízení a pouštìní koèky ze dveøí a tak. Samozøejmì že poslouchala a èetla dopisy — to by udìlal každý.“

Michael na ni hledìl s výrazem, který se nejasnì blížil obavám.

„Ty taky?“ ptal se bez obalu.

„Já bych nikdy nebyla spoleènicí na venkovì,“ otøásla se Rosamund. „To bych radši umøela.“

„Myslím — èetla bys dopisy a — a to všechno?“

Rosamund klidnì øekla:

„Kdybych chtìla nìco vìdìt, tak ano. To dìlá každý, nemyslíš?“

Jejich pohledy se setkaly.

„Èlovìk prostì chce vìdìt,“ øekla Rosamund. „Ne že by s tím chtìl nìco dìlat. Ona má nejspíš taky tyhle pocity — myslím sleènu Gilchristovou. Ale jsem si jistá, že ví.“

Michael se zdušeným hlasem zeptal:

„Rosamund, kdo podle tebe Coru zabil? A starého Richarda?“

Jasné oèi ho znovu vyhledaly. „Miláèku — nebuï smìšný… Víš to stejnì dobøe jako já. Ale je mnohem, mnohem lepší nikdy o tom nemluvit. Takže o tom mluvit nebudeme.“

Osmnáctá kapitola

Hercule Poirot sedìl v knihovnì u krbu a prohlížel si shromáždìnou spoleènost.

Zamyšlenì pøejel oèima po Susan, která sedìla vzpøímenì a vypadala živì a energicky; po jejím manželovi, který sedìl poblíž ní s prázdným výrazem a v prstech kroutil kusem provázku. George Crossfield, žoviální a zjevnì sám se sebou spokojený, vykládal Rosamund o falešných hráèích na transatlantických plavbách a Rosamund mechanicky odpovídala: „To je vážnì zajímavé, miláèku. Ale proè?“ a z tónu jejího hlasu bylo jasné, že ji to vùbec nezajímá. Byl tu i Michael se svým velice zvláštním typem divoké krásy a výrazným osobním kouzlem; i Helen, vyrovnaná a trochu odtažitá. Timothy se pohodlnì usadil v nejlepším køesle a s polštáøem navíc pod zády, a vedle nìj zaujala místo Maude, mohutná a statná, neustále oddanì pøipravená mu posloužit. Jaksi omluvnì, tìsnì za hranicí rodinného kruhu, sedìla sleèna Gilchristová, obleèená v dost podivné „slavnostní“ halence. Usoudil, že za chvilku se sleèna Gilchristová zvedne, zamumlá nìjakou omluvu, opustí rodinné shromáždìní a odejde do svého pokoje. Sleèna Gilchristová, pomyslel si Poirot, zná svoje místo. Tvrdé zkušenosti ji to nauèily.

Hercule Poirot upíjel veèerní kávu a zpod pøivøených víèek hodnotil pøítomné.

Chtìl je tu mít — všechny pohromadì, a tady je tedy má. Jenže, pomyslel si, co nimi teï dìlat? Náhle pocítil unavenou nechu k tomu všemu. Proè asi? uvažoval. Je to snad vlivem Helen Abernethieové? Mìla v sobì jakýsi pasivní odpor, který byl pøekvapivì silný. Podaøilo se snad jí, navenek elegantní a lhostejné, pøenést svou neochotu i na Poirota? Nelíbilo se jí, že vyhrabává detaily o smrti starého Richarda, to vìdìl. Chtìla, aby to všichni nechali na pokoji, aby to zvolna upadlo v zapomnìní. Poirota to nepøekvapovalo. Pøekvapilo ho ale, jak silnou chu souhlasit s ní má on sám.

Uvìdomil si, jak obdivuhodnì pøesný byl popis rodiny, který mu poskytl pan Entwhistle. Všechny ty lidi vylíèil dobøe a trefnì. Poirot se mohl nechat vést znalostmi a hodnocením starého právníka a na jejich základì chtìl získat i vlastní názor. Pøedstavoval si, že když tyto lidi zblízka pozná, dostane nìjaký velice chytrý nápad — ne v otázkách jak a kdy — (tìmi se rozhodl nezabývat. K vraždì dojít mohlo — a to bylo všechno, co potøeboval vìdìt!) — ale kdo. Hercule Poirot mìl celoživotní zkušenosti, a jako èlovìk, který se zabývá obrazy, dokáže poznat malíøe, Poirot byl pøesvìdèen, že dokáže rozpoznat pravdìpodobný typ amatérského zloèince, který by — v pøípadì, že vznikne nìjaká jeho konkrétní potøeba — byl pøipraven zabíjet. Ale nemìlo to být tak jednoduché. Protože skoro všechny tyhle lidi si dokázal pøedstavit jako možné — tøebaže ne pravdìpodobné — vrahy. George mohl zabíjet — jako zabíjí krysa zahnaná do kouta. Susan klidnì — výkonnì — kdyby to bylo nezbytné k uskuteènìní plánu. Gregory proto, že má ten podivný, morbidní povahový rys, který se trestu nejen nebojí, ale dokonce ho pøivolává a snad i vítá. Michael je ctižádostivý a má v sobì onu sebejistou samolibost, jakou vrahové mívají. Rosamund, protože její pohled na svìt je až dìsivì jednoduchý. Timothy svého staršího bratra nesnášel, nenávidìl a toužil po moci, kterou by mu poskytly bratrovy peníze. Maude proto, že Timothy byl její dítì a kvùli dítìti by dokázala být bezohledná. Dokonce i sleèna Gilchristová, pomyslel si, by byla schopná uvažovat o vraždì, kdyby tak mohla vzkøísit èajovnu Pod vrbou ve vší její elegantní slávì! A Helen? Ne, Helen si jako vražedkyni pøedstavit nedokázal. Byla pøíliš kultivovaná — pøíliš vzdálená jakémukoli násilí. Kromì toho ona a její manžel rozhodnì mìli Richarda Abernethieho velmi rádi.

Poirot povzdechl. K pravdì tentokrát nepovede žádná zkratka. Místo toho bude muset použít delší, ale pomìrnì jistou metodu. Bude se muset hovoøit. Hodnì hovoøit. Protože èasem se lidé prostì musí prozradit, a už lží, nebo pravdou…

Helen jej pøedstavila shromáždìným a on hned zaèal se snahou pøekonat témìø všeobecné podráždìní nad jeho pøítomností — pøítomností neznámého cizince! — na tomto rodinném shromáždìní. Používal uši a oèi. Díval se a poslouchal — otevøenì i za dveømi! Všiml si spojenectví, nechutí, nehlídaných slov, na která dojde vždycky, když se jedná o dìlení majetku. Obratnì nastrojil nejrùznìjší soukromá setkání, procházky po terase, dedukoval, pozoroval. Mluvil se sleènou Gilchristovou o zašlé slávì její èajovny a o správném složení briošek a èokoládových rohlíèkù a navštívil s ní zeleninovou zahradu, aby probrali vhodné užití bylin pøi vaøení. Strávil nìkolik dlouhých pùlhodin tím, že poslouchal, jak Timothy hovoøí o svém zdraví a o tom, jaké úèinky na nìj má barva.

Barva? Poirot se zamraèil. I nìkdo jiný øíkal nìco o barvì — pan Entwhistle?

Mluvilo se také o jiném malování. Pierre Lansquenet jako malíø. Malby Cory Lansquenetové, nad nimiž se rozplývala sleèna Gilchristová a pohrdavì ušklíbala Susan. „Jako pohlednice,“ øekla. „Beztak je podle pohlednic malovala.“

Sleènu Gilchristovou to velice rozèílilo a ostøe odsekla, že drahá paní Lansquenetová vždycky malovala podle pøírody.

„Ale vsadím se, že podvádìla,“ øekla Susan Poirotovi, když sleèna Gilchristová odešla z pokoje. „Vlastnì vím urèitì, že podvádìla, i když tím tu babku nebudu rozèilovat.“

„A jak to víte?“

Poirot sledoval pevnou, sebejistou linii Susaniny brady.

Ta si bude vždycky jistá, pomyslel si. A jednou si možná bude pøíliš jistá…

Susan pokraèovala.

„Já vám to øeknu, ale pøed Gilchristovou to neopakujte. Jeden obrázek je z Polflexan Harbour, je na nìm jeskynì, maják a molo — prostì takové ty vìci, které si amatérští malíøi obvykle naskicují první. Jenže molo ve válce vyhodili do povìtøí, a protože ten obrázek tety Cory vznikl nedávno, tak to asi sotva mùže být podle pøírody, že? Ale na pohlednicích, které tam prodávají, molo ještì poøád je. V zásuvce v ložnici jedna taková byla. Takže bych øekla, že teta Cora zaèala tam dole ,hrubou skicu' a pak tajnì doma obrázek dodìlala podle pohlednice! Je to zvláštní, na jakých hloupostech lidi pøistihnete, ne?“

„Ano, je to zvláštní, jak øíkáte.“ Odmlèel se a pak se rozhodl, že to byla docela dobrá nahrávka.

„Vy si mì nepamatujete, madame,“ øekl, „ale já vás ano. Tohle není poprvé, co vás vidím.“

Nechápavì se na nìj dívala. Poirot s potìšením pokýval.

„Ano, ano, je to tak. Sedìl jsem v automobilu, hodnì zabalený, a pøes okénko jsem vás vidìl. Mluvila jste s jedním mechanikem v garáži. Nevšimla jste si mì — to je pøirozené — sedím v autì — postarší zachumlaný cizinec. Ale já jsem si všiml vás, protože jste mladá a hezká a stojíte na slunci. Když tedy pøijedu sem, øeknu si: ,Tiens! To je náhoda!‘ “

„V garáži? Kde? Kdy to bylo?“

„Ale celkem nedávno — týden — ne, víc. Teï právì,“ prohlásil Poirot neupøímnì, protože si velmi pøesnì vybavoval garáž u Královského erbu, „si nevzpomínám kde. Hodnì cestuji po celé zemi.“

„A hledáte vhodný dùm, který byste mohl koupit pro své uprchlíky.“

„Ano. Je toho tolik, co je tøeba brát v úvahu, pochopte. Cena — okolí — vhodnost k pøestavbì.“

„Asi budete muset dùm hodnì pøedìlat, viïte. Spoustu pøíšerných pøepážek.“

„V ložnicích ano, to jistì. Ale vìtšiny pokojù tady v pøízemí se nedotkneme.“ Odmlèel se, než pokraèoval. „Jste z toho smutná, madame, že vaše staré rodinné sídlo dostanou takto do rukou cizinci?“

„Jistìže ne.“ Susan se zatváøila pobavenì. „Já myslím, že je to naopak výborný nápad. Tak, jak je, už v nìm dnes nikdo žít nemùže. A já nemám proè být sentimentální. Mùj starý domov to není. Moje matka a otec žili v Londýnì. Jen jsme sem obèas jezdili na Vánoce. Když mám být upøímná, pøipadal mi vždycky dost pøíšerný — skoro neslušný chrám bohatství.“

„Dnes jsou oltáøe jiné. Všechno je vestavìné, svìtla jsou skrytá, všechno je nákladnì jednoduché. Ale bohatství dosud má svoje chrámy, madame. Vyrozumìl jsem — nejsem doufám indiskrétní — že i vy sama plánujete takovou stavbu? Všechno de luxe — a na náklady se nehledí.“

Susan se zasmála.

„To není chrám — to jsou prostory k podnikání.“

„Na jménì patrnì nezáleží… Ale bude to stát hodnì penìz — je to pravda, že?“

„Všechno je dnes pøíšernì drahé. Ale poèáteèní náklady se myslím vyplatí.“

„Povìzte mi nìco víc o tìch svých plánech. Žasnu, když vidím krásnou mladou ženu, která je tak praktická, tak schopná. Za mého mládí — je to dávno, pøipouštím — krásné ženy myslely jen na své radosti, na kosmetiku — na la toilette.“

„Na svoje oblièeje myslí ženy hodnì dodneška. A to je pøíležitost pro mì.“

„Povìzte mi o tom nìco.“

A ona mu to skuteènì povìdìla. Povìdìla mu to s bohatými detaily a podvìdomì prozradila i mnoho na sebe. Ocenil její obchodnickou prozíravost, smìlost plánù i pozornost vìnovanou detailùm. Umí odvážnì, zeširoka plánovat a nepodstatnosti odsunovat stranou. Možná je trochu bezohledná, ale to ti, kdo plánují ve velkém, být musí.

Díval se na ni a øekl:

„Ano, budete mít úspìch. Pùjdete vpøed. Je štìstí, že vás neomezuje chudoba jako tolik jiných. Bez poèáteèní investice se èlovìk daleko nedostane. Mít takové tvùrèí myšlenky a nemoci je uskuteènit pro nedostatek penìz — to by bylo nesnesitelné!“

„Ano, to bych skuteènì nesnesla! Ale byla bych peníze tak èi onak získala — sehnala bych nìkoho, aby mì podpoøil.“

„Aha! No jistì, váš strýc, jemuž patøil tento dùm, byl bohatý. I kdyby byl nezemøel, byl by vás, jak vy øíkáte, ,založil‘.“

„Ale kdepak. Strýèek Richard byl trochu staromódní, pokud šlo o ženy. Kdybych byla muž —“ Po tváøi jí pøelétl výraz hnìvu. „Strašnì mì rozèílil.“

„Chápu — ano, chápu…“

„Staøí by nemìli stát mladým v cestì. Já — páni, omlouvám se.“

Hercule Poirot se zlehka zasmál a nakroutil si knír.

„Jsem starý, to ano. Ale mladé neomezuji. Není nikdo, kdo by èekal na mou smrt.“

„Strašná myšlenka.“

„Ale vy jste realistka, madame. Pøipusme bez muèení, že svìt je plný mladých lidí — ba dokonce i lidí ve støedním vìku — kteøí trpìlivì èi netrpìlivì èekají na smrt nìkoho, jehož odchod jim dá když ne bohatství, tak aspoò pøíležitost.“

„Pøíležitost!“ Susan se zhluboka nadechla. „Nic víc èlovìk nepotøebuje.“

Poirot, který se jí díval za záda, vesele prohlásil:

„A vida, váš manžel se pøichází zapojit do naší malé debaty… Mluvíme, pane Banksi, o pøíležitosti. O zlaté pøíležitosti — pøíležitosti, kterou je tøeba uchopit obìma rukama. Jak daleko èlovìka pustí svìdomí? Povìzte nám k tomu také nìco!“

Ale nebylo mu souzeno vyslechnout si názor Gregoryho Bankse na pøíležitost nebo na cokoli jiného. Vlastnì zjistil, že s Gregorym Banksem se prakticky nedá mluvit vùbec. Banks mìl v sobì cosi podivnì tìkavého. A už z vlastní vùle nebo na pøání své manželky se vyhýbal soukromým setkáním a tichým rozhovorùm. Ne, „konverzace“ s Gregorym rozhodnì úspìšná nebyla.

Poirot mluvil s Maude Abernethieovou — také o barvì (o jejím pachu) a jaké to bylo štìstí, že Timothy mohl pøijet do Enderby, a jak to bylo od Helen laskavé, že své pozvání rozšíøila i na sleènu Gilchristovou.

„Protože ona je skuteènì velice užiteèná. Timothy má tak èasto chu na nìco malého — a na cizím služebnictvu èlovìk nemùže chtít pøíliš mnoho, ale v té malé místnùstce vedle pøípravny je plynový vaøiè, takže sleèna Gilchristová tam mùže nìco ohøát nebo pøipravit kakao a nikoho pøitom neruší. A je velice ochotná pøinášet a odnášet vìci, je skuteènì ochotná vybìhnout po schodech nahoru a dolù tøeba tucetkrát za den. Ano, skuteènì si myslím, že to byl zásah Prozøetelnosti, že ztratila nervy a nechtìla zùstat v domì sama, i když pøipouštím, že v té chvíli mì to dost rozzlobilo.“

„Ztratila nervy?“ To Poirota zajímalo.

Poslechl si od Maude vylíèení náhlého zhroucení sleèny Gilchristové.

„Øíkáte, že byla vydìšená? Ale nedokázala pøesnì øíct proè? To je zajímavé. Velice zajímavé.“

„Já sama to pøièítám opoždìnému šoku.“

„Možná.“

„Jednou, bìhem války, když dopadla bomba asi míli od nás, vzpomínám si, že Timothy —“

Poirot pøi zmínce o Timothym vypnul.

„Stalo se ten den nìco zvláštního?“ zeptal se.

„Který den?“ Maude se tváøila nechápavì.

„Jak se sleèna Gilchristová tak vydìsila.“

„Aha, tohle — ne, myslím, že ne. Zøejmì to v ní narùstalo už od chvíle, co odjela z Lytchett St. Mary, nebo to aspoò øíkala. Když byla tam, zøejmì jí to nevadilo.“

A výsledkem, pomyslel si Poirot, byl otrávený øez svatebního dortu. Není divu, že po nìèem takovém byla sleèna Gilchristová vydìšená… A i když se odstìhovala do poklidné krajiny kolem Stansfield Grange, strach zùstal. Víc než zùstal. Rostl. Proè rostl? Peèovat o tak nároèného hypochondra, jako je Timothy, musí být pøece tak vyèerpávající, že nìjaké obavy zpùsobené nervovým napìtím by se v tom mìly utopit.

Ale v domì bylo nìco, co ve sleènì Gilchristové vyvolávalo strach. Co? Ví to ona sama?

Když se po veèeøi ocitl na chvilku se sleènou Gilchristovou sám, vrhl se Poirot na toto téma s pøehnanou zvìdavostí cizince.

„Chápete jistì, že je pro mne nemožné zmínit se o té záležitosti pøed èleny rodiny. Ale zajímá mì to. Koho by také nezajímalo. Brutální zloèin — citlivá umìlkynì napadena v osamìlém domku. Strašné pro její rodinu. Ale patrnì také strašné pro vás. Paní Maude Abernethieová mi sdìlila, že vy jste tam v té dobì byla?“

„Ano, byla. A omluvte mì, pane Pontarliere, ale já o tom nechci mluvit.“

„Chápu — ano, jistì, naprosto chápu.“ Po tomto výroku Poirot èekal. A pøesnì jak si myslel, sleèna Gilchristová o tom okamžitì mluvit zaèala.

Neslyšel od ní nic, co by už nevìdìl pøedtím, ale sehrál svou roli s dokonalým soucitem, prokládal její øeè chápavými zvoláními a naslouchal s tak soustøedìným zájmem, že sleèna Gilchristová byla proti své vùli hluboce potìšena.

Teprve když dokonale vyèerpala všechna pøíslušná témata — co cítila ona sama, co øekl doktor a jak byl laskavý pan Entwhistle — postoupil Poirot opatrnì k dalšímu tématu.

„Podle mì bylo od vás moudré, že jste nezùstala v tom domku sama.“

„To bych byla nemohla, pane Pontarliere. Skuteènì bych nemohla.“

„Ne. Slyšel jsem, že jste se dokonce bála zùstat sama i v domì pana Timothyho Abernethieho bìhem jejich návštìvy tady?“

Sleèna Gilchristová se zatváøila provinile.

„Za to se strašnì stydím. Bylo to hroznì hloupé. Zmocnila se mì taková panika — opravdu nevím proè.“

„Ale samozøejmì že je jasné proè. Právì jste se zotavila ze zákeøného pokusu otrávit vás —“

Na to sleèna Gilchristová povzdechla a prohlásila, že ona to prostì nechápe. Proè by se ji nìkdo snažil otrávit?

„Ale to je jasné, moje milá madame — protože ten zloèinec, ten vrah, si myslel, že víte nìco, co by mohlo policii pøivést na jeho stopu.“

„Ale co bych já mohla vìdìt? Nìjaký pøíšerný tulák, polovièní šílenec.“

„Jestli to byl tulák. Pøipadá mi málo pravdìpodobné —“

„Ale prosím vás, pane Pontarliere —“ sleèna Gilchristová byla náhle velice rozèilená. „Takové vìci ani nenaznaèujte. Nechci tomu vìøit.“

„Èemu nechcete vìøit?“

„Nechci vìøit tomu, že to nebyl — tedy — že to byl —“ Zmatenì se odmlèela.

„A pøesto,“ poznamenal bystøe Poirot, „tomu vìøíte.“

„Ne, nevìøím. Nevìøím!“

„Ale já myslím, že ano. Proto jste vydìšená. Jste ještì vydìšená, viïte?“

„Ne, co jsem pøijela sem, tak ne. Je tu tolik lidí. A taková pøíjemná rodinná atmosféra. Ne ne, tady mi všechno pøipadá v naprostém poøádku.“

„Zdá se mi — musíte omluvit mùj zájem — jsem starý èlovìk, a do jisté míry nemocný, a vìtšinu èasu trávím neplodným uvažováním o vìcech, které mì zajímají — zdá se mi, že ve Stansfield Grange se muselo stát nìco urèitého, èím vaše obavy takøíkajíc vyvrcholily. Lékaøi dnes vìdí, kolik se toho dìje v našem podvìdomí.“

„Ano, ano — já vím, že to tak øíkají.“

„A já myslím, že vaše podvìdomé obavy mohla vynést na povrch nìjaká malá konkrétní událost, možná nìco zcela nesouvisejícího, která sloužila, øeknìme, jako ohnisko.“

Sleèna Gilchristová to zøejmì nadšenì uznala.

„Máte urèitì pravdu,“ pokývala.

„A co tedy myslíte, že bylo tou — ehm — nesouvisející událostí?“

Sleèna Gilchristová okamžik pøemýšlela a pak neèekanì øekla:

„Víte, pane Pontarliere, já myslím, že to byla ta jeptiška.“

Než Poirot mohl téma rozvinout, vešla Susan se svým manželem a vzápìtí za nimi Helen.

Jeptiška… uvažoval Poirot… Kde já jsem v téhle záležitosti už slyšel nìco o jeptišce?

Rozhodl se, že bìhem veèera nìjak zavede hovor na jeptišky.

Devatenáctá kapitola

Celá rodina byla zdvoøilá vùèi panu Pontarlierovi, zástupci UNARCO. Jak dobøe udìlal, že se rozhodl pøedstavit iniciálami! Všichni pøijali UNARCO jako samozøejmost — dokonce pøedstírali, že o nìm všechno vìdí! Jak lidé neradi pøipouštìjí nevìdomost! Jedinou výjimkou byla Rosamund, která se Poirota zeptala: „Ale co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela.“ Naštìstí u toho právì nikdo jiný nebyl. Poirot jí organizaci pøedstavil takovým zpùsobem, že kdokoli jiný než Rosamund by se propadal studem, že nezná takovou proslulou svìtovou instituci. Rosamund ovšem jen neurèitì podotkla: „Zase už nìjací uprchlíci. Mì už uprchlíci unavují.“ Vyslovila tak nahlas reakci mnohých, kteøí ovšem byli obvykle pøíliš konvenèní, než aby se vyjádøili takhle upøímnì.

Pan Pontarlier byl tedy nyní pøijat — jako nìkdo, kdo sice pøedstavuje urèitou nepøíjemnost, ale kdo tu zároveò vlastnì ani není. Stal se jakousi cizokrajnou dekorací. Obecný názor byl, že ho sem Helen zrovna na tenhle víkend pouštìt nemusela, ale když už je tady, je tøeba si s tím poradit. Naštìstí ten podivný malý cizinec zøejmì mnoho anglicky neumìl. Pomìrnì èasto nerozumìl tomu, co jste mu øekli, a když všichni mluvili víceménì najednou, zdálo se, že je docela ztracený. Zøejmì ho zajímali jen uprchlíci a pováleèné podmínky a jeho slovník se týkal pouze tìchto témat. Obyèejné klábosení ho patrnì mátlo. Hercule Poirot, všemi víceménì zapomenut, se opøel v židli, upíjel kávu a pozoroval je, jako koèka pozoruje štìbetání, pøílety a odlety hejna ptákù. Koèka ještì není pøipravena ke skoku.

Po ètyøiadvaceti hodinách slídìní po domì a zkoumání jeho vybavení byli teï dìdici Richarda Abemethieho pøipraveni ohlásit svùj výbìr, a když to bude nezbytné, bojovat o nìj.

Prvním námìtem konverzace byl nejprve spodeovský dezertní servis, z nìjž právì jedli mouèník.

„Já už dlouho žít nebudu,“ oznámil Timothy slabým melancholickým hlasem. „A nemáme s Maude dìti. Takže nám nestojí za to zatìžovat se zbyteènými vìcmi. Ale ze sentimentálních dùvodù bych pøece jen rád mìl tenhle dezertní servis. Pøipomíná mí staré dobré èasy. Je už samozøejmì nemoderní, a pokud vím, dezertní servisy dnes mají velmi malou cenu — ale pøesto. S tím se úplnì spokojím — leda možná ještì tu vykládanou komodu z bílého budoáru —“

„Pozdì, strýèku,“ prohlásil bezstarostnì George. „Požádal jsem dneska ráno Helen, aby ten spodeovský servis dala stranou mnì.“ Timothy ve tváøi zfialovìl.

„Dala stranou — dala stranou? Jak to myslíš? Na nièem jsme se ještì nedohodli. A k èemu ty potøebuješ dezertní servis? Nejsi ženatý.“

„No, víš, já spodeovský porcelán sbírám. A tohle je skuteènì nádherný exempláø. Ale tu vykládanou komodu si klidnì vezmi, strýèku. Tu bych nechtìl ani náhodou.“ Timothy odbyl vykládanou komodu mávnutím ruky. „Tak poèkej, chlapeèku. Takhle se chovat nemùžeš. Já jsem starší než ty — a jsem Richardùv jediný žijící bratr. Ten dezertní servis je mùj.“

„A proè si nevezmeš drážïanský servis, strýèku? Je to taky moc pìkná práce a urèitì na nìj máš taky spoustu sentimentálních vzpomínek. Zkrátka ten Spode je mùj. Kdo døív pøijde, ten døív mele.“

„Nesmysl — nic takového!“ zuøil Timothy.

Maude se do toho ostøe vložila:

„Prosím nerozèiluj svého strýce, Georgi. Velice mu to škodí. Samozøejmì že si ten servis vezme, když chce! Právo prvního výbìru má on a vy mladí musíte poèkat až potom. Jak správnì øíká, byl Richardùv bratr, a ty jsi jen synovec.“

„A øeknu ti jedno, mladíku!“ Timothy byl zlostí rozpálený dobìla. „Kdyby byl Richard sepsal poøádnou poslední vùli, tak by rozdìlení veškerého zdejšího vybavení bylo výhradnì v mých rukou. Tak mìl být majetek odkázán, a pokud nebyl, nemùžu než pøedpokládat neèistý nátlak. Ano — a opakuji to — neèistý nátlak.“

Timothy se na svého synovce zle zamraèil.

„Smìšná závì,“ dodal ještì. „Absurdní!“

Opøel se, položil si ruku na srdce a zasténal:

„Tohle mi strašnì škodí. Mohl bych dostat — trochu brandy?“

Sleèna Gilchristová pro ni spìchala a vrátila se s malou sklenkou tohoto povzbuzujícího prostøedku.

„Tady ji máte, pane Abernethie. Prosím — prosím, nerozèilujte se. Nemìl byste si jít radìji lehnout?“

„Nebláznìte.“ Timothy polkl brandy. „Do postele? Mám v úmyslu hájit své zájmy.“

„Skuteènì, Georgi, pøekvapuješ mì,“ øekla Maude. „To, co tvùj strýc øíká, je naprostá pravda. Jeho pøání mají pøednost. Jestli chce ten spodeovský dezertní servis, tak ho bude mít!“

„Stejnì je pøíšerný,“ podotkla Susan.

„Ty sklapni, Susan,“ okøikl ji Timothy.

Hubený mladík, který sedìl vedle Susan, zvedl hlavu. Hlasem ponìkud jeèivìjším než obvykle vyštìkl:

„Nemluvte takhle s mojí manželkou!“ a zaèal se zvedat ze židle.

Susan ho rychle mírnila: „To je v poøádku, Gregu. Mnì to nevadí.“

„Ale mnì ano.“

Do vìci se vložila Helen:

„Myslím, že by od tebe bylo šlechetné, Georgi, kdybys ten servis pøenechal svému strýèkovi.“

Timothy pohoršené vybuchl: „On mi nemá co ,pøenechávat‘!“

Ale George se lehce uklonil Helen a øekl: „Tvoje pøání je mi rozkazem, teto Helen. Vzdávám se svého nároku.“

„Ty jsi ho stejnì doopravdy nechtìl, viï?“ dodala Helen. Vrhl na ni pronikavý pohled a pak se zasmál: „S tebou je ta potíž, teto Helen, že jsi moc chytrá! Vidíš víc, než vidìt máš. Neboj, strýèku Timothy, ten Spode je tvùj. To byl ode mì jen takový vtip.“

„Vtip!“ Maude Abernethieová plála rozhoøèením. „Tvùj strýc mohl dostat infarkt!“

„Tomu nevìø,“ smál se George. „Strýèek Timothy nás nejspíš pøežije všechny. Znáte to, vrzavá brána nejdéle stojí.“

Timothy se výhružnì naklonil dopøedu. „Nedivím se,“ øekl, „že byl Richard tebou zklamaný.“

„Jak to myslíš?“ Georgeovi vyprchalo z tváøe veselí. „Pøijel jsi sem po Mortimerovì smrti a èekal jsi, že pøevezmeš jeho místo — èekal jsi, že tì Richard udìlá svým dìdicem, co? Jenže chudák mùj bratr tì brzo prokoukl. Dobøe vìdìl, kam by se ty peníze podìly, kdybys je dostal do ruky ty. Pøekvapuje mì, že ti vùbec nechal aspoò èást svého majetku. Vìdìl, kam pøijde. Konì, hazard, Monte Carlo, cizí kasina. A možná ještì nìco horšího. Podezøíval tì z toho, že nehraješ rovnì, viï?“

Georgeovi se po obou stranách nosu objevila bílá èára a on tiše odpovìdìl:

„Nemìl by sis dávat lepší pozor na to, co øíkáš?“

„Nebylo mi tak dobøe, abych sem mohl pøijet na pohøeb,“ pokraèoval Timothy pomalu, „ale Maude mi vyprávìla, co øekla Cora. Cora byla vždycky hloupá — ale nìco na tom být mohlo! A jestli ano, tak vím, koho já bych podezíral —“

„Timothy!“ Maude vstala — klidná, pevná, pravá vìž síly. „Máš za sebou velice únavný veèer. Musíš myslet na svoje zdraví. Nemùžu pøipustit, abys zase onemocnìl, pojï se mnou nahoru. Musíš si vzít sedativum a jít si rovnou lehnout. Timothy a já, Helen, si vezmeme ten spodeovský servis a vykládanou komodu jako vzpomínku na Richarda. Doufám, že proti tomu nikdo nic nemá?“

Pøejela pohledem po shromáždìných. Nikdo nepromluvil a ona vyšla ven spolu s Timothym, kterého vedla za loket, a mávnutím ruky odmítla sleènu Gilchristovou, která nerozhodnì postávala u dveøí.

Když odešli, byl George první, kdo promluvil.

„Femme formidable!“ øekl. „To tetu Maude pøesnì vystihuje. Strašnì nerad bych jí nìkdy kladl pøekážky pøi jejím triumfálním tažení.“

Sleèna Gilchristová se rozpaèitì zase posadila a zamumlala:

„Paní Abernethieová je velice laskavá.“

Nikdo ale její poznámku neocenil.

Michael Shane se náhle zasmál a øekl: „Víte, že já si to všechno docela užívám? ,Dìdictví Voyseyových‘ ve skuteèném životì. Mimochodem, Rosamund a já chceme ten malachitový stolek ze salonu.“

„To ne!“ vykøikla Susan. „Ten chci já.“

„A je to tady zase,“ obrátil George oèi v sloup.

„No, ale nemusíme se kvùli tomu rozèilovat,“ prohlásila Susan. „Já ho chci pro svùj nový salon krásy. Jenom jako barevný tón — a položím na nìj krásnou kytici voskových kvìtin. Bude to vypadat úžasnì. Voskové kvìtiny seženu snadno, ale zelený malachitový stolek tak obvyklý není.“

„Ale, miláèku,“ namítla Rosamund, „právì proto ho chceme. Pro nové pøedstavení. Jak øíkáš — barevný tón —a navíc dobový. A buï voskové kvìtiny nebo vycpaní kolibøíci. Bude to pøesnì ono.“

„Chápu, jak to myslíš, Rosamund,“ kývla Susan. „Ale nemyslím si, že bys mìla tak silný argument jako já. Na jevišti mùžeš mít malachitový stolek klidnì malovaný — bude to vypadat stejnì. Ale pro svùj salon potøebuji originál.“

„Poslyšte, dámy,“ navrhl George, „co nìjaké sportovní øešení? Tøeba si o nìj hodit mincí? Nebo sejmout karty? Oboje by bylo stejnì dobové jako ten stolek.“ Susan se mile usmála.

„Zítra si o tom s Rosamund promluvíme,“ øekla. Jako obvykle se zdálo, že si je naprosto jistá sama sebou. George se se zájmem díval z její tváøe na Rosamundinu a zpìt. Rosamund se tváøila neurèitì, jakoby nepøítomnì. „Na kterou si vsadíš, teto Helen?“ zeptal se. „Já bych øekl, že šance jsou vyrovnané. Susan má odhodlání, ale Rosamund je tak úžasnì pøímoèará.“

„Nebo možná ne kolibøíky,“ øekla Rosamund. „Z nìkteré z tìch velkých èínských váz by byla krásná lampa, se zlatým stínidlem.“

Sleèna Gilchristová se rychle snažila uklidnit situaci. „Tenhle dùm je plný krásných vìcí,“ øekla. „Ten zelený stolek by se urèitì ve vašem novém podniku bájeènì vyjímal, paní Banksová. Nikdy jsem takový nevidìla. Musí mít velikou cenu.“

„Samozøejmì se odeète z mého podílu na dìdictví,“ øekla Susan.

„Moc se omlouvám — tak jsem to nemyslela —“ Sleèna Gilchristová byla ztìlesnìním zmatku.

„Mùže se odeèíst z našeho podílu na dìdictví,“ pøipomnìl Michael. „I s tìmi voskovými kvìtinami.“

„Vypadají na tom stolku tak vhodnì,“ mumlala sleèna Gilchristová. „Skuteènì umìlecké. Moc krásné. Sladké.“

Ale dobøe mínìným poznámkám sleèny Gilchristové nikdo nevìnoval pozornost.

„Susan ten stolek chce,“ øekl Greg znovu svým vysokým nervózním hlasem.

Na chvilièku to všechny zneklidnilo, jako by zaslechli falešný tón.

Helen se rychle zeptala:

„A co ty doopravdy chceš, Georgi? Když vynecháme ten spodeovský servis?“

George se zasmál a napìtí povolilo.

„Já vím, bylo to trochu sprosté, takhle provokovat starého Timothyho,“ øekl. „Ale on je opravdu neuvìøitelný. Tak dlouho bylo ve všem po jeho, že už je z toho patologický stav.“

„Invalidovi musíte vyhovìt, pane Crossfielde,“ namítla sleèna Gilchristová.

„Naprosto zdravý starý hypochondr, nic jiného není,“ odsekl George.

„Samozøejmì že není,“ souhlasila Susan. „Nevìøím, že by mu bylo tøeba to nejmenší; co ty myslíš, Rosamund?“

„Cože?“

„Jestli je nìco se strýèkem Timothym.“

„Ne — ne, myslím, že ne,“ odpovìdìla Rosamund neurèitì. Pak se omluvila: „Promiòte. Pøemýšlela jsem o tom, jak by se ten stolek dal nejlépe nasvítit.“

„Vidíte,“ triumfoval George. „Žena jedné myšlenky. Tvoje manželka je nebezpeèná osoba, Michaeli. Doufám, že si to uvìdomuješ.“

„Uvìdomuji,“ odpovìdìl Michael dost ponuøe.

George pokraèoval a zdálo se, že se skvìle baví.

„Bitva o stolek! Bude vybojována zítra — zdvoøile — ale s chmurnou neústupností. Mìli bychom se postavit na nìèí stranu. Já sázím na Rosamund, která vypadá tak sladká a poddajná, ale není. Manželé budou pøedpokládám podporovat vlastní manželky. Sleèno Gilchristová? Vy jste zøejmì na Susaninì stranì.“

„Ale pane Crossfielde, neodvážila bych se —“

„Teto Helen?“ George nervóznímu štìbetání sleèny Gilchristové nevìnoval pozornost. „Ty máš rozhodující hlas. Aha, vlastnì — zapomnìl jsem. Pane Pontarliere?“

„Pardon?“ Hercule Poirot vypadal, že netuší, o èem je øeè.

George uvažoval o tom, že mu vysvìtlí situaci, ale rozhodl se, že bude lepší to nedìlat. Ten chudák stará nepochopil ani slovo z toho, co se tu dìlo. Øekl: „Jen takový rodinný vtip.“

„Ano, ano, rozumím.“ Poirot se pøátelsky usmál.

„Takže ty máš rozhodující hlas, teto Helen. Na èí stranì jsi ty?“

Helen se usmála.

„Tøeba ho chci sama, Georgi.“

Pak zámìrnì zmìnila téma a obrátila se ke svému cizímu hostu.

„Tohle všechno pro vás asi musí být velice nudné, viïte, pane Pontarliere?“

„Vùbec ne, madame. Považuji si za èest, že se smím úèastnit vašeho rodinného sezení —“ uklonil se. „Rád bych øekl — nedovedu tak pøesnì vyjádøit se — moji lítost, že dùm musí pøejít z vašich rukou do rukou cizích. Je to jistì — velký smutek.“

„Ale ne, my toho vùbec nelitujeme,“ ujistila ho Susan.

„Jste velmi laskavá, madame. Bude to, dovolte mi øíci vám, dokonalost pro mé staré obìti pronásledování. Takový pøístav! Takový klid! Prosím, abyste na to vzpomnìli, až pøijdou zlé pocity, jak pøijít musí. Slyšel jsem, že se také jednalo, aby tu byla škola — ne obyèejná škola, klášterní — vedená religieuses — myslím øíkáte ‚jeptišky‘? Možná by vám bylo tak milejší?“

„Vùbec ne,“ odpovìdìl George.

„Svaté srdce Mariino,“ pokraèoval Poirot. „Naštìstí, díky laskavosti neznámého dobrodince, jsme mohli uèinit o nìco vìtší nabídku.“ Obrátil se pøímo ke sleènì Gilchristové. „Vy nemáte jeptišky ráda, myslím?“

Sleèna Gilchristová se zardìla a vypadala v rozpacích. „Ale pane Pontarliere, nesmíte — totiž, není v tom nic osobního. Ale prostì si nemyslím, že je správné uzavøít se takhle pøed svìtem — totiž není to nutné a vlastnì je to skoro sobecké, i když samozøejmì ne ty uèitelky, a také ty, které pracují pro chudé — protože to jsou urèitì naprosto nesobecké ženy a èiní mnoho dobrého.“

„Já si prostì neumím pøedstavit, jak nìkdo mùže chtít být jeptiškou,“ podotkla Susan.

„Je to moc slušivé,“ podotkla Rosamund. „Vzpomínáš — když loni znovu uvedli Zázrak. Sonia Wellsová vypadala tak úžasnì, že se to ani vypovìdìt nedá.“

„Já jen nechápu,“ pøidal se George, „proè by mìlo Všemohoucího tìšit, že se nìkdo obléká do støedovìkých šatù? Protože nic jiného ty jejich hábity nejsou. Strašnì nešikovné, nehygienické a nepraktické.“

„A všechny v nich vypadají stejnì, že?“ øekla sleèna Gilchristová. „Je to hloupé, já vím, ale docela jsem se lekla, když jsem byla u paní Abernethieové a ke dveøím pøišla jeptiška vybírat na charitu. Najednou jsem si myslela, že je to stejná jeptiška, která pøišla ke dveøím ten den, co bylo soudní vyšetøování chudinky paní Lansquenetové v Lytchett St. Mary. Chápejte, mìla jsem dokonce pocit, jako by mì sledovala!“

„Já jsem myslel, že jeptišky chodí vybírat vždycky ve dvou,“ podotkl George. „Jednou na tom byla založená nìjaká detektivka.“

„Tentokrát byla jen jedna,“ øekla sleèna Gilchristová. „Tøeba musí šetøit,“ dodala neurèitì. „A stejnì to nemohla být stejná jeptiška, protože tamta vybírala na varhany do kostela u svatého — myslím Barnabáše — a tahle na nìco docela jiného — mìlo to nìco spoleèného s dìtmi.“

„Ale obì mìly stejný typ oblièeje?“ ptal se Hercule Poirot. Vypadalo to, že ho to zajímá. Sleèna Gilchristová se k nìmu obrátila.

„Ano, to musí být ono. Horní ret — skoro jako by mìla knírek. Víte, myslím, že tohle mì doopravdy polekalo — byla jsem zrovna hodnì nervózní a vzpomnìla jsem si na ty historky, co se ve válce vyprávìly o jeptiškách, které byly vlastnì muži a patøily k Páté kolonì a pøistály padákem. Samozøejmì že to byla ode mì hloupost. Potom jsem to už vìdìla.“

„Jeptiška, to by bylo dobré pøestrojení,“ podotkla Susan zamyšlenì. „Schová to nohy.“

„Pravda je ta,“ pøidal se George, „že èlovìk se jen moc málokdy na nìkoho podívá opravdu poøádnì. Proto tøeba svìdkové u soudu øíkají každý úplnì nìco jiného. To byste se divili. Stejného èlovìka obèas popíšou jako velkého — malého; hubeného — podsaditého; svìtlého — tmavého; obleèeného v tmavém — svìtlém — obleku, a tak dál. Jeden svìdek bývá obvykle spolehlivý, jenže musíte pøijít na to, kdo to je.“

„Další divná vìc je,“ pokraèovala Susan, „že obèas èlovìk zahlédne sám sebe neèekanì v zrcadle a neví, kdo to je. Pøipadá mu jenom nìjak povìdomý. A èlovìk si øekne — tohohle bych pøece mìl docela dobøe znát… a pak si najednou uvìdomí, že je to on sám!“

George dodal: „A ještì tìžší by to bylo, kdyby ses mohla opravdu vidìt — ne jako obraz v zrcadle.“

„Proè?“ zeptala se Rosamund s nechápavým výrazem.

„Protože, pochop, nikdo nikdy sám sebe nevidí — tak, jak ho vidí ostatní. Vždycky se vidí v zrcadle — takže jako pøevrácený obraz.“

„Ale proè je to jiné?“

„No jistì,“ vyhrkla Susan. „Musí být. Protože lidi nikdy nemají obì strany oblièeje stejné. Oboèí se liší, ústa jsou tøeba na jedné stranì víc zvednutá, a nosy nejsou docela rovné. Mùžeš to vidìt s tužkou — má nìkdo tužku?“

Nìkdo vytáhl tužku a zaèali experimentovat; pøikládali tužku k jedné a druhé stranì nosu a smáli se tìm nápadným rozdílùm v úhlech.

Atmosféra byla teï mnohem lehèí. Všichni byli v dobré náladì. Už to nebyli dìdicové Richarda Abernethieho, kteøí se shromáždili kvùli dìlení majetku. Byli normální veselá skupina lidí, kteøí pøijeli na víkend na venkov.

Jen Helen Abernethieová mlèela a zjevnì myslela na nìco jiného.

Hercule Poirot se s povzdechem zvedl a popøál své hostitelce zdvoøile dobrou noc.

„A možná, madame, bych mìl také øíci sbohem. Mùj vlak odjíždí zítra ráno v devìt hodin. To je velmi brzo. podìkuji vám tedy hned za vaši laskavost a pohostinnost. Datum pøevzetí — to domluvím s panem Entwhistlem. Samozøejmì podle toho, jak se to bude hodit vám.“

„Mùže to být kdykoli, pane Pontarliere. Já — já jsem už dokonèila všechno, co jsem sem pøijela udìlat.“

„Vrátíte se teï do své vily na Kypru?“

„Ano.“ Rty Helen Abernethieové se prohnuly v mírném úsmìvu.

Poirot podotkl: „Jste ráda, ano. Nelitujete?“

„Že odjíždím z Anglie? Nebo že odjíždím odtud?“

„Myslel jsem — že odjíždíte odtud?“

„Ne, ne. Není to k nièemu dobré, lpìt na minulosti. Èlovìk ji musí nechat za sebou.“

„Když mùže.“ Poirot nevinnì zamrkal a omluvnì se rozhlédl po skupinì nevinných tváøí, která ho obklopovala.

„Obèas se stává, že minulost se nedá opustit, nedovolí odložit v zapomnìní? Stojí èlovìku za ramenem — øíká: ,Já jsem ještì neskonèila.‘ “

Susan se pochybovaènì zasmála. Poirot pokraèoval:

„Já mluvím vážnì — ano.“

„Chcete øíct,“ ujasòoval si Michael, „že vaši uprchlíci, až sem pøijdou, nebudou schopni nechat svoje utrpení úplnì za sebou?“

„Nemyslel jsem svoje uprchlíky.“

„Myslel nás, miláèku,“ øekla Rosamund. „Myslí strýèka Richarda a tetu Coru a tu sekerku a to všechno.“

Obrátila se k Poirotovi.

„Je to tak, ne?“

Poirot na ni hledìl bez výrazu. Pak se zeptal:

„Proè si to myslíte, madame?“

„Protože jste detektiv, ne? Proto jste tady. To NARCO, nebo jak tomu øíkáte, je pøece nesmysl, není?“

Dvacátá kapitola

I.

Na chvilku zavládlo témìø nesnesitelné napìtí. Poirot ho cítil, aèkoli sám nespustil oèi z klidné, krásné Rosamundiny tváøe.

Trochu se uklonil a øekl: „Váš bystrozrak je obdivuhodný, madame.“

„Ani ne,“ odpovìdìla Rosamund. „Jednou mi vás nìkdo ukázal v restauraci. Vzpomnìla jsem si.“

„Ale nezmínila jste se o tom — až doteï?“

„Pøipadalo mi, že bude vìtší zábava, když to neudìlám,“ øekla Rosamund.

Michael øekl nedokonale ovládaným hlasem:

„Moje — milá.“

Poirot v té chvíli sjel pohledem k nìmu.

Michael mìl vztek. A ještì nìco — strach?

Poirot pomalu pøejel oèima po všech tváøích. Susan se zdála rozhnìvaná a ostražitá, Gregoryho tváø byla mrtvá a uzavøená, sleèna Gilchristové vypadala hloupì s ústy doširoka otevøenými. George hledìl ostražitì, Helen nervóznì a s obavami…

To všechno bylo za tìchto okolností normální. Pøál si, aby byl mohl vidìt jejich oblièeje o zlomek vteøiny døív, když z úst Rosamund zaznìlo slovo „detektiv“. Protože teï už samozøejmì nebudou úplnì stejné…

Narovnal se a uklonil se jim. Jeho mluva i jeho pøízvuk byly teï o nìco ménì cizí.

„Ano,“ øekl, „jsem detektiv.“

Georgi Crossfieldovi se kolem nosu znovu objevily ony bílé rýhy, když se ptal: „Kdo vás sem poslal?“

„Byl jsem povìøen, abych prošetøil okolnosti smrti Richarda Abernethieho.“

„Kým?“

„To se vás v této chvíli netýká. Ale bylo by jistì výhodné, viïte, kdybyste si mohli být nad veškerou možnou pochybnost jisti, že Richard Abernethie zemøel pøirozenou smrtí?“

„Samozøejmì že zemøel pøirozenou smrtí. Kdo øíká nìco jiného?“

„Cora Lansquenetová to øekla. A Cora Lansquenetová je sama mrtvá.“

Místností jako kdyby prolétl zlý závan nervozity.

„Øekla to tady — v tomhle pokoji,“ vzpomínala Susan. „Ale nemyslela jsem si —“

„Vážnì ne, Susan?“ George Crossfield ji pøejel ironickým pohledem. „Snad už nemá cenu pøedstírat, ne? Nebudeš k panu Pontarlierovi upøímná?“

„Pøece jsme si to mysleli všichni,“ øekla Rosamund. „A nejmenuje se Pontarlier — je to Hercules Nìjaký.“

„Hercule Poirot — k vašim službám.“

Poirot se uklonil.

Nepøišly žádné výkøiky ohromení ani obav. Zdálo se, že jeho jméno jim neøíká vùbec nic.

Polekalo je to ménì než pøedtím slovo „detektiv“.

„Mùžu se zeptat, k jakým závìrùm jste došel?“ zeptal se George.

„On ti to neøekne, miláèku,“ øekla Rosamund. „Nebo jestli ti to øekne, tak to docela jistì nebude pravda.“

Byla jediná z celé spoleènosti, kdo se zøejmì bavil.

Hercule Poirot se na ni zamyšlenì zadíval.

II.

Hercule Poirot tu noc nespal dobøe. Byl znepokojený, ale nebyl si tak docela jistý, proè je znepokojený. Nejasné útržky hovoru, rùzné pohledy, zvláštní pohyby — všechno to v noèní samotì muèivì získávalo na významu. Už dlouho byl na prahu spánku, a pøitom spánek nepøicházel. Vždycky, když už skoro usínal, nìco mu blesklo hlavou a zase ho probudilo. Barva — Timothy a barva. Olejová barva — pach olejové barvy — nìjak spojený s panem Entwhistlem. Barva a Cora. Coøiny malby — pohlednice… Cora, která podvádìla se svými obrazy… Ne, zpátky k panu Entwhistleovi — nìco, co øíkal pan Entwhistle — nebo to byl Lanscombe? Jeptiška, která pøišla do domu v den, kdy zemøel Richard Abernethie. Jeptiška s knírkem. Jeptiška v Stansfield Grange — a v Lytchett St. Mary. Pøíliš mnoho jeptišek najednou! Rosamund, které to jako jeptišce na jevišti moc slušelo. Rosamund — jak øekla, že on je detektiv — a všichni na ni zírali, když to øekla. Tak museli tenkrát zírat na Coru, když øekla: „Ale zavraždili ho pøece, ne?“ Co to bylo, co tenkrát Helen Abernethieové pøipadalo „špatnì“? Helen Abernethieová — zanechává minulost za sebou — odjíždí na Kypr… Helen, která upustila a rozbila poklop s voskovými kvìtinami, když øekl — co to vlastnì øekl? Nedokázal si vzpomenout pøesnì…

Pak usnul a ve spánku snil…

Snil o zeleném malachitovém stolku. Na nìm stál sklenìný poklop s voskovými kvìtinami — jenže to celé bylo pomalováno hustou rudou olejovou barvou. Barvou krve. Cítil tu barvu a Timothy sténal a øíkal: „Já umírám — umírám.“ A Maude stála vedle nìj, vysoká a pøísná, s velkým nožem v ruce, a pøizvukovala mu: „Ano, to je konec…“ Konec — smrtelná postel, se svíèkami a modlící se jeptiškou. Kdyby jen vidìl tváø té jeptišky, vìdìl by…

Hercule Poirot se vzbudil — a vìdìl!

Ano, tohle byl konec…

Ale ještì mìl pøed sebou dlouhou cestu.

Pøebíral nejrùznìjší støípky mozaiky.

Pan Entwhistle, pach barvy, Timothyho dùm a nìco, co v nìm musí být — nebo mùže být… voskové kvìtiny… Helen… rozbité sklo…

III.

Helen Abernethieová si ve svém pokoji dávala naèas s odchodem na lùžko. Pøemýšlela.

Sedìla pøed toaletním stolkem, hledìla nevidoucíma oèima na vlastní odraz v zrcadle.

Byla donucena pøijmout do domu Hercule Poirota. Nechtìla to. Ale pan Entwhistle to postavil tak, že by se jí to bylo tìžko odmítalo. A teï se to všechno prozradilo. Už nepøicházelo v úvahu nechat Richarda Abernethieho v klidu odpoèívat v hrobì. A všechno to zaèalo tìmi nìkolika Coøinými slovy…

Ten den po pohøbu… Jak asi všichni vypadali, napadlo ji? Jak je vidìla Cora? Jak vypadala ona sama?

Jak to øíkal George? O tom, kdyby èlovìk mohl vidìt sám sebe?

Taky nìjaký citát použil. Vidìt se tak, jak nás vidí jiní… Jak nás vidí jiní.

Oèi, které nepøítomnì hledìly do zrcadla, náhle zaostøily. Vidìla sebe — ale vlastnì ne sebe — ne sebe tak, jak ji vidí ostatní — ne tak, jak ji ten den vidìla Cora.

Její pravé — ne, její levé oboèí se klenulo trochu výš než pravé. Ústa? Ne, køivka úst byla symetrická. Kdyby potkala samu sebe, nevidìla by asi pøíliš velké rozdíly oproti tomuto obrazu v zrcadle. Ne jako Cora.

Cora — ten obrázek se jí docela jasnì vybavil… Cora v den pohøbu, hlavu naklonìnou ke stranì — klade svou otázku — dívá se na Helen…

Náhle Helen pozvedla ruce k tváøi. Øekla si: „To nedává smysl… To nemùže dávat smysl…“

IV.

Sleèna Entwhistleová byla zvonìním telefonu vyrušena z pøíjemného snu o tom, jak hraje piket s královnou Mary.

Snažila se ho ignorovat — ale bylo vytrvalé. Ospale zvedla hlavu z polštáøe a podívala se na hodinky vedle postele. Za pìt minut sedm — kdo proboha mùže volat v tuhle hodinu? To musí být omyl.

Rozèilující zvonìní pokraèovalo. Sleèna Entwhistleová povzdechla, popadla župan a došla do obývacího pokoje.

„Tady Kensington 675498,“ øekla pøísnì, když zvedla sluchátko.

„Tady Abernethieová. Helen Abernethieová. Mùžu mluvit s panem Entwhistlem?“

„Dobré ráno, paní Abernethieová.“ To „dobré ráno“ moc srdeènì neznìlo. „Tady Entwhistleová. Je mi líto, ale bratr ještì spí. Já jsem také spala.“

„Moc se omlouvám,“ odøíkávala, „ale je velice dùležité, abych s vaším bratrem mluvila hned.“

„Nepoèkalo by to na pozdìji?“

„Bohužel ne.“

„No tak tedy dobøe.“

Sleèna Entwhistleová byla nabroušená.

Zaklepala na bratrovy dveøe a vešla.

„Zase ti Abernethieové,“ øekla trpce.

„Co? Abernethieové?“

„Paní Helen Abernethieová. Volá pøed sedmou ráno! To snad není pravda!“

„Paní Helen? Propána, skuteènì zvláštní. Kde mám župan? Aha, dìkuji.“

Za chvilku už øíkal:

„Tady Entwhistle. To jste vy, Helen?“

„Ano. Strašnì mì mrzí, že vás takhle tahám z postele. Ale jednou jste øíkal, abych vám okamžitì zavolala, kdybych si vzpomnìla, co mi pøipadalo špatnì ten den po pohøbu, když nás Cora všechny šokovala tím prohlášením o Richardovì zavraždìní.“

„Á! Tak vy jste si vzpomnìla!“

Helen zmatenì pokraèovala:

„Ano, ale nedává to smysl.“

„Když dovolíte, to posoudím já. Bylo to nìco, èeho jste si všimla na nìkterém èlovìku?“

„Ano.“

„Øeknìte mi to.

„Zdá se to absurdní,“ øekla Helen omluvnì, „ale jsem si tím dost jistá. Napadlo mì to, když jsem se vèera veèer dívala do zrcadla. Á…“

Pøekvapený výkøik vystøídal zvuk, který znìl v telefonu obzvl᚝ divnì — tupá tìžká rána, kterou pan Entwhistle vùbec nedokázal zaøadit.

„Haló — haló — jste tam?“ volal naléhavì. „Helen, jste tam?… Helen…“

Dvacátá první kapitola

I.

Teprve po hodinì složitého vyjednávání s operátory, nadøízenými operátorù a jinými, mohl pan Entwhistle koneènì hovoøit s Hercule Poirotem.

„Díky Bohu!“ prohlásil pan Entwhistle s omluvitelným podráždìním. „Centrála naprosto nebyla schopná se dovolat.“

„Není divu. Sluchátko bylo vyvìšené.“

Poirot to øíkal tak pochmurným tónem, že jeho posluchaè okamžitì zbystøil pozornost.

„Stalo se nìco?“

„Ano. Pokojská našla pøed dvaceti minutami paní Helen Abernethieovou ležet u telefonu v pracovnì. Byla v bezvìdomí. Tìžký otøes mozku.“

„Chcete øíct, že ji nìkdo udeøil do hlavy?“

„Myslím, že ano. Je tu samozøejmì urèitá možnost, že upadla a uhodila se hlavou o mramorovou zarážku dveøí, ale já osobnì si to nemyslím, a pokud jde o doktora, ten si to nemyslí také.“

„Zrovna mi telefonovala. Divil jsem se, proè jsme byli tak náhle pøerušeni.“

„Tak to vám tedy telefonovala? A co øíkala?“

„Pøed nìjakou dobou se mi zmínila, že tehdy, když Cora Lansquenetová tvrdila, že její bratr byl zavraždìn, mìla ona sama pocit, že je nìco špatnì — divnì — nevìdìla pøesnì, jak to øíct — bohužel si nedokázala vzpomenout, proè ten pocit mìla.“

„A najednou si vzpomnìla?“

„Ano.“

„A volala vám, aby vám to øekla?“

„Ano.“

„Eh bien.“

„Žádné eh bien,“ odsekl podráždìnì pan Entwhistle. „Zaèala mi to øíkat, ale byla pøerušena.“

„Kolik toho øekla?“

„Nic podstatného.“

„Odpuste, mon ami, ale to posoudím já, ne vy. Co pøesnì øíkala?“

„Pøipomnìla mi, že jsem ji žádal, aby mi dala hned vìdìt, kdyby si vzpomnìla, co jí to tehdy pøišlo divné. Øekla, že si vzpomnìla, ale že to ,nedává smysl‘.

Ptal jsem se, jestli se to týká nìkoho z lidí, kteøí tam ten den byli, a ona odpovìdìla, že ano. Øíkala, že na to pøišla, když se dívala do zrcadla —“

„Ano?“

„To bylo všechno.“

„Nenaznaèila nijak, koho z tìch lidí se to týkalo?“

„Kdyby mi øekla tohle, tak bych vám to pravdìpodobnì sdìlil, co myslíte?“ kysele odpovìdìl pan Entwhistle.

„Omlouvám se, mon ami. Samozøejmì že byste mi to sdìlil.“

Pan Entwhistle podotkl:

„Budeme muset poèkat, až zase nabude vìdomí, teprve pak se to dozvíme.“

„To bude možná trvat dost dlouho,“ odpovìdìl vážnì Poirot. „A možná se to nestane nikdy.“

„To je to tak zlé?“ Panu Entwhistleovi se trochu tøásl hlas.

„Ano — je to tak zlé.“

„Ale — to je pøíšerné, Poirote!“

„Ano, je to pøíšerné. A proto si nemùžeme dovolit èekat. Ukazuje to, že máme co do èinìní s nìkým, kdo je buï naprosto bezohledný, nebo tak vydìšený, že výsledek je stejný.“

„Ale poèkejte, Poirote. Co Helen? Mám o ni strach. Jste si jistý, že bude na Enderby v bezpeèí?“

„Ne, nebyla by v bezpeèí. Proto také není na Enderby. Už pøijela sanitka a veze ji do sanatoria, kde bude mít speciální ošetøovatelky a nikdo, a z rodiny nebo ne, k ní nebude smìt.“

„To se mi ulevilo! Byla by mohla být v nebezpeèí,“ povzdechl pan Entwhistle.

„Docela urèitì by byla v nebezpeèí!“

Pan Entwhistle hovoøil s velkým pohnutím.

„Helen Abernethieové si hluboce vážím. Odjakživa. Je to žena velice výjimeèného charakteru. Je možné, že v jejím životì jsou vìci — jak bych to øekl — o kterých mlèí.“

„O nìkterých vìcech mlèí?“

„Vždycky jsem mìl dojem, že je to tak.“

„Proto ta vila na Kypru. Ano, to mnohé vysvìtluje…“

„Nechci, abyste si zaèal myslet —“

„Nemùžete mi zabránit myslet. Ale teï mám pro vás takový malý úkol. Okamžik.“

Chvilku bylo ticho a pak se zase ozval Poirotùv hlas:

„Musel jsem se pøesvìdèit, že nikdo neposlouchá. Všechno je v poøádku. Tak tedy, chci, abyste pro mì nìco udìlal. Musíte se pøipravit na cestu.“

„Na cestu?“ Pan Entwhistle to opakoval trochu s obavami. „Aha, chápu — chcete, abych pøijel na Enderby?“

„Vùbec ne. Tady to mám v rukou já. Ne, nebudete muset cestovat tak daleko. Vaše cesta vás nezavede pøíliš daleko od Londýna. Pocestujete do Bury St. Edmunds — (Ma foi! Ta vaše anglická mìsteèka mají ale jména!) a tam si najmete auto a pojedete do Forsdyke House. Je to nervové sanatorium. Ptejte se po doktoru Penrithovi a vyžádejte si od nìj detaily o jednom nedávno propuštìném pacientovi.“

„O jakém pacientovi? A stejnì —“ Poirot ho nenechal domluvit.

„Jméno toho pacienta je Gregory Banks. Zjistìte, na jakou formu duševní nemoci byl léèen.“

„Chcete øíct, že Gregory Banks je šílenec?“

„Pšt! Dávejte si pozor na to, co øíkáte. A teï — ještì jsem nesnídal a vy, jak tuším, jste také nesnídal?“

„Ještì ne. Mìl jsem obavy —“

„To chápu. Pak tedy, prosím vás, snìzte snídani, odpoèiòte si. Do Bury St. Edmunds jede vhodný vlak ve dvanáct hodin. Pokud budu mít nìjaké další zprávy, zatelefonuji vám, ještì než vyjedete.“

„Dávejte si pozor na sebe, Poirote,“ kázal pan Entwhistle starostlivì.

„No to jistì. Já nechci dostat ránu do hlavy mramorovou zarážkou. Mùžete si být jist, že nezanedbám žádné bezpeènostní opatøení. A teï — aspoò zatím — na shledanou.“

Poirot uslyšel zvuk pokládaného sluchátka na druhém konci a pak slaboulinké druhé cvaknutí — a sám pro sebe se usmál. Nìkdo položil sluchátko telefonu v hale.

Vyrazil tam. Nikdo tam nebyl. Po špièkách došel ke komoøe pod schody a nahlédl dovnitø. V té chvíli vstoupil dveømi pro služebnictvo Lanscombe, nesl tác s toastem a støíbrnou kávovou konvicí. Když vidìl Poirota vycházet z komory, zatváøil se ponìkud pøekvapenì. „Snídanì je pøipravena v jídelnì, pane,“ øekl. Poirot si ho zamyšlenì prohlížel. Starý komorník vypadal bledý a otøesený. „Odvahu,“ øekl Poirot a poplácal ho po rameni. „Všechno dobøe dopadne. Nebylo by moc složité donést mi šálek kávy do mého pokoje?“

„Samozøejmì že ne, pane. Pošlu tam Janet, pane.“ Lanscombe nesouhlasnì hledìl za Poirotem, stoupajícím do schodù. Poirot byl obleèen v exotickém hedvábném županu se vzorem trojúhelníkù a ètvercù.

Cizinci! pomyslel si trpce Lanscombe. Cizinci v domì! A paní Helen má otøes mozku! Já nevím, kam to všechno spìje. Nic už není jako døív, co pan Richard zemøel. Když Hercule Poirot dostal od Janet svou kávu, byl už obleèen. Pokojská s povdìkem pøijala jeho soucitné mumlání, zvl᚝ když náležitì zdùraznil, jaký šok to pro ni musel být, když paní Abernethieovou našla.

„To máte pravdu, pane, jak jsem se lekla, když jsem otevøela dveøe do pracovny a vešla s vysavaèem a tam jsem vidìla paní ležet, na to do smrti nezapomenu. Ležela tam — a já jsem myslela, že je urèitì mrtvá. Musela omdlít, když stála u telefonu — a jak brzo musela vstávat! Ještì nikdy nic takového neudìlala.“

„Zvláštní, opravdu!“ souhlasil Poirot a jako mimochodem dodal: „Nikdo jiný asi ještì vzhùru nebyl, že ne?“

„Náhodou, pane, druhá paní Abernethieová byla taky vzhùru. Ona je vždycky ranní ptáèe — èasto chodí pøed snídaní na procházku.“

„Patøí ke generaci, která vstává brzo,“ pokýval Poirot hlavou. „Ti mladší dneska — ti tak brzo nevstávají, že?“

„Kdepak, pane, všichni tvrdì spali, když jsem jim nesla èaj — a že jsem se dneska dost zdržela — ten šok a pak jsme volali doktora a taky jsem si musela dát sama èaj, abych se vùbec uklidnila.“

Odešla a Poirot uvažoval o tom, co mu øekla. Maude Abernethieová byla vzhùru a mladší generace byla v posteli — ale to, uvažoval Poirot, vùbec nic neznamená. Kdokoli mohl slyšet, jak se u Helen otevírají a zavírají dveøe, jít za ní dolù a poslouchat — a potom by se samozøejmì tváøil, že leží v posteli a spí.

Ale jestli mám pravdu, myslel si Poirot, a koneckoncù, pro mì je pøirozené ji mít — mám takový zvyk! — tak se nemusím zabývat tím, kdo byl tady a kdo tam. Nejdøív musím hledat dùkaz tam, kde podle mých dedukcí být mùže. A pak — pak pronesu svùj malý projev. A poèkám si, co se stane…

Jen Janet vyšla z pokoje, Poirot vyprázdnil šálek kávy, oblékl si kabát a klobouk, vyšel z pokoje, obratnì sebìhl zadním schodištìm a postranním vchodem opustil dùm. Rázným krokem ušel ètvrt míle k poštovnímu úøadu, kde si vyžádal mezimìstský hovor. Za chvíli znova hovoøil s panem Entwhistlem.

„Ano, to jsem zase já! Zapomeòte na ten úkol, který jsem vám dal. C‘était une blague! Nìkdo poslouchal. A teï, mon vieux, ke skuteènému úkolu. Musíte, jak jsem øekl, jet vlakem. Ale ne do Bury St. Edmunds. Chci, abyste jel do sídla Timothyho Abernethieho.“

„Ale Timothy a Maude jsou na Enderby.“

„Pøesnì tak. V domì není nikdo jiný než nìjaká žena jménem Jonesová, která byla pøesvìdèena nabídkou znaèné largesse, aby støežila dùm bìhem jejich nepøítomnosti. Chci, abyste z toho domu nìco odnesl!“

„Ale Poirote! K loupeži se skuteènì snižovat nemohu!“

„Nebude to vypadat jako loupež. Øeknete té skvìlé paní Jonesové, která vás zná, že manželé Abernethieovi vás požádali, abyste tento konkrétní objekt vyzvedl a odvezl do Londýna. Nebude mít žádné podezøení.“

„Ne, ne, to asi ne. Ale mnì se to nelíbí.“ Panu Entwhistleovi se do toho zjevnì hodnì nechtìlo. „Proè tam nemùžete jet vy a to nìco si vyzvednout sám?“

„Protože, pøíteli, já jsem cizí èlovìk a navíc cizinec a jako takový jsem podezøelá osoba, a paní Jonesová by mi okamžitì zaèala dìlat potíže! Vám ale ne.“

„Ne, ne — chápu. Ale co si proboha Timothy a Maude pomyslí, až se o tom dozvìdí? Znám se s nimi ètyøicet let.“

„A Richarda Abernethieho jste znal také tak dlouho! A Coru Lansquenetovou jste znal ještì jako malou holèièku!“

Pan Entwhistle se muèednickým tónem zeptal:

„Víte jistì, že je to nezbytné, Poirote?“

„Stará otázka, kterou nám bìhem války kladli na plakátech. Je vaše cesta skuteènì nezbytná? Já vám øíkám, je nezbytná. Je životnì dùležitá!“

„A co je to za vìc, kterou mám pøivézt?“

Poirot mu to øekl.

„Ale Poirote, já skuteènì nechápu —“

„Není nutné, abyste to chápal vy. Chápat tady musím já“

„A co mám s tou zatracenou vìcí pak udìlat?“

„Odvezete ji do Londýna, na adresu v Elm Park Gardens. Jestli máte tužku, poznamenejte si ji.“

Pan Entwhistle to udìlal a pak stále stejnì ztrápenì poznamenal:

„Doufám, že víte, co dìláte, Poirote.“

Znìlo to velmi pochybovaènì — ale Poirotova odpovìï byla naprosto jistá.

„Samozøejmì že vím, co dìlám. Blížíme se ke konci.“

Pan Entwhistle povzdechl:

„Kdybychom tak mohli uhodnout, co mi to Helen chtìla øíct.“

„Nemusíme hádat, já to vím.“

„Vy to víte? Ale Poirote —“

„Vysvìtlování musí poèkat. Ale ujišuji vás o jednom. Já vím, co Helen Abernethieová vidìla, když se podívala do zrcadla.“

II.

Atmosféra u snídanì byla plná nervozity. Ani Rosamund, ani Timothy se neobjevili, ale ostatní tam byli, mluvili tlumenými hlasy a snìdli o nìco ménì, než bylo obvyklé.

George byl první, kdo zase získal dobrou náladu. Pùsobil živì a optimisticky.

„Teta Helen bude urèitì v poøádku,“ øekl. „Doktoøi vždycky pøehánìjí. Koneckoncù, co to je otøes mozku? Obvykle se èlovìk za pár dní úplnì vzpamatuje.“

„Znala jsem jednu ženu, která bìhem války utrpìla otøes mozku,“ prohlásila sleèna Gilchristová konverzaèním tónem. „Cihla nebo nìco ji uhodilo do hlavy — bylo i v dobì bombardování — a ona vùbec nic necítila. Prostì dìlala dál to, co mìla v plánu — a o dvanáct hodin pozdìji se zhroutila ve vlaku do Liverpoolu. A vìøili byste tomu — vùbec si nepamatovala, že došla na nádraží a nastoupila do vlaku a nic. Vzbudila se v nemocnici naprosto nechápala, kde se tam vzala. Byla tam skoro tøi týdny.“

„Co nechápu,“ podotkla Susan, „proè Helen telefonovala v tak nekøesanskou hodinu a komu.“

„Bylo jí špatnì,“ prohlásila rozhodnì Maude. „Nejspíš se vzbudila a nebylo jí dobøe, tak šla dolù volat doktora. Zamotala se jí hlava a upadla. To je jediné vysvìtlení, které dává smysl.“

„Smùla, že zrovna padla hlavou na tu zarážku,“ øekl Michael. „Kdyby se byla jen svalila na ten tlustý koberec, nestalo se jí vùbec nic.“

Otevøely se dveøe a dovnitø vešla zamraèená Rosamund.

„Nemùžu najít ty voskové kvìty,“ øekla. „Myslím ty, co stály na malachitovém stolku tenkrát o pohøbu strýèka Richarda.“ Vrhla obviòující pohled na Susan. „Tys je vzala?“

„Samozøejmì že ne! Prosím tì, Rosamund, snad poøád ještì nepøemýšlíš o malachitových stolcích, když chudáka Helen odvezli do nemocnice s otøesem mozku?“

„Nechápu, proè bych o nich nemìla pøemýšlet. Když máš otøes mozku, tak nevíš, co se dìje, a je ti to jedno. Pro tetu Helen nemùžeme udìlat nic a Michael a já musíme být nejpozdìji zítra kolem obìda zpátky v Londýnì, protože máme schùzku s Jackie Lygovou kvùli datu premiéry Baronetova vzestupu. Takže bych to ráda s tím stolkem definitivnì vyøídila. Ale chtìla bych se znova podívat na ty voskové kvìty. Na tom stolku je teï nìjaká èínská váza — hezká — ale zdaleka ne tak dobová. Opravdu by mì zajímalo, kde jsou — možná to ví Lanscombe.“

Lanscombe právì nahlédl dovnitø, aby se podíval, jestli už dojedli.

„Všichni jsme skonèili,“ øekl George a vstal. „Co se stalo s naším pøítelem cizincem?“

„Servírovali jsme mu kávu a toast nahoøe, pane.“

„Petit déjeuner pro UNARCO.“

„Lanscombe, víte, kde jsou ty voskové kvìty, co stály na tom zeleném stolku v salonu?“ zeptala se Rosamund.

„Pokud vím, paní Abernethieové se s nimi stala nehoda, madam. Chtìla nechat udìlat nový sklenìný kryt, ale myslím, že se k tomu ještì nedostala.“

„Tak kde tedy jsou?“

„Nejspíš budou v komoøe pod schody, madam. Tam se obvykle dávají vìci, které èekají na opravu. Mám se podívat?“

„Pùjdu tam sama. Michaeli, miláèku, pojï se mnou. Je tam tma, a já rozhodnì nepolezu sama do žádných tmavých koutù po tom, co se stalo tetì Helen.“

Všichni se k ní otoèili. Maude se svým hlubokým hlasem dožadovala vysvìtlení:

„Jak to myslíš, Rosamund?“

„No, nìkdo ji praštil, ne?“

Gregory Banks ostøe odsekl:

„Udìlalo se jí najednou špatnì a omdlela.“

Rosamund se zasmála.

„To ti øekla ona? Neblázni, Gregu, samozøejmì že ji nìkdo praštil.“

„Takovéhle vìci bys nemìla øíkat, Rosamund,“ okøikl ji zprudka George.

„Nesmysl,“ nedala se Rosamund. „Musel ji nìkdo praštit. Všechno to pøece sedí, ne? V domì je detektiv a hledá stopy, strýèka Richarda nìkdo otrávil, tetu Coru zabili sekerkou, sleèna Gilchristová dostala otrávený svatební dort, a teï tetu Helen nìkdo srazil tupým pøedmìtem — Vidíte, a takhle to bude pokraèovat dál. Jednoho po druhém nás zabijí a ten, kdo zùstane, to bude ON — myslím vrah. Ale já to nebudu — myslím, kdo se dá zabít.“

„A proè by tì nìkdo mìl chtít zabít, krásná Rosamund?“ zeptal se George zlehka.

Rosamund otevøela hodnì doširoka oèi.

„To je jasné,“ øekla. „Protože toho pøíliš mnoho vím.“

„A co víš?“ Maude Abernethieová a Gregory Banks to øekli skoro jednohlasnì.

Rosamund se usmála svým prázdným, andìlským úsmìvem.

„To byste rádi vìdìli, co?“ øekla mile. „Pojï, Michaeli.“

Dvacátá druhá kapitola

I.

V jedenáct hodin svolal Hercule Poirot neformální schùzku do knihovny. Byli tam všichni a Poirot se zamyšlenì rozhlédl po polokruhu tváøí.

„Vèera veèer,“ zaèal, „vám paní Shaneová oznámila, že jsem soukromý detektiv. Já sám jsem doufal, že si svou — kamufláž, øeknìme? — ještì chvíli zachovám. Ale na tom nezáleží. Dnes, nebo nejpozdìji zítra, bych vám stejnì musel øíct pravdu. Poslouchejte teï prosím pozornì, co vám chci povìdìt.

Ve svém oboru jsem slavný èlovìk — dokonce bych øekl velice slavný èlovìk. Mùj talent nemá sobì rovna!“

George Crossfield se zasmál a øekl:

„To je skvìlé, pane Pont — ne, pane Poirote, že? Jen je zvláštní, že jsem o vás nikdy neslyšel!“

„To není zvláštní,“ pokáral ho pøísnì Poirot, „to je politováníhodné! Dnes bohužel už vzdìlání za mnoho nestojí. Èlovìk se nenauèí nic než ekonomiku — a jak co nejlépe udìlat inteligenèní testy! Ale abych pokraèoval. Po mnoho let jsem pøítelem pana Entwhistlea —“

„Tak odtud vítr vane!“

„Jestli to chcete takto vyjádøit, pane Crossfielde! Pana Entwhistlea velice znepokojila smrt jeho starého pøítele, pana Richarda Abernethieho. Obzvláštì ho zneklidnila jistá slova, která v den pohøbu pronesla sestra pana Abernethieho, paní Lansquenetová. Slova, která padla právì v této místnosti.“

„Naprostá hloupost — celá Cora,“ prohlásila Maude. „Pan Entwhistle mìl mít víc rozumu a nevìnovat jim pozornost.“

Poirot pokraèoval:

„Pan Entwhistle byl ještì více znepokojený po té — té shodì okolností, øeknìme? — smrti paní Lansquenetové. Chtìl jedinou vìc — ujistit se, že ta smrt skuteènì byla shoda okolností. Jinými slovy, chtìl si být jistý, že Richard Abernethie zemøel pøirozenou smrtí. K tomu úèelu mne povìøil, abych provedl nezbytné vyšetøování.“ Chvilku bylo ticho. „Provedl jsem je…“

Znovu bylo chvíli ticho. Nikdo nepromluvil. Poirot pozvedl hlavu.

„Eh bien, všechny vás jistì potìší, že výsledkem mého vyšetøování je toto konstatování — není absolutnì žádný dùvod vìøit, že pan Abernethie zemøel jinak než pøirozenou smrtí. Není naprosto žádný dùvod vìøit, že byl zavraždìn!“ Usmál se. Triumfálnì rozhodil rukama. „To je dobrá zpráva, ne?“

Podle toho, jak to vzali, se ani nezdálo. Dívali se na nìj a v oèích všech, kromì jediného, se zraèila pochyba a podezøení.

Tou výjimkou byl Timothy Abernethie, který horlivì kýval hlavou na souhlas.

„Samozøejmì že Richarda nikdo nezavraždil,“ prohlásil rozhnìvanì. „Nikdy jsem nechápal, jak si nìkdo tøeba na chvíli mùže nìco takového myslet! Byl to jenom Coøin obvyklý trik, nic víc. Chtìla vás všechny vydìsit. Tohle ona považovala za legraci. Pravda je ta, že i když to byla moje vlastní sestra, byla vždycky trochu na hlavu, chudák. No, pane Jaksejmenujete, jsem rád, že jste mìl aspoò tolik rozumu, abyste došel ke správnému závìru, i když podle mého názoru to byla od Entwhistlea neuvìøitelná drzost, najmout vás, abyste tu do všeho šoural a èmuchal. A jestli si myslí, že váš honoráø odeète z dìdictví, tak to mu tedy neprojde! Zatracená drzost, a úplnì zbyteèná! Kdo je Entwhistle, aby se do toho takhle míchal? Když byla rodina spokojená —“

„Jenže rodina nebyla, strýèku Timothy,“ øekla Rosamund.

„Co? Jak to myslíš?“

Timothy ji probodl nesouhlasným pohledem zpod zamraèeného oboèí.

„Nebyli jsme spokojení. A co teta Helen dneska ráno?“

Maude se do toho ostøe vložila:

„Helen je právì ve vìku, kdy èlovìk snadno dostane mrtvièku. Nic jiného na tom není.“

„Aha,“ protáhla Rosamund. „Takže další náhoda, co?“

Podívala se na Poirota:

„Není tìch náhod trochu moc?“

„Náhody,“ pokýval Poirot, „se stávají.“

„Nesmysl,“ ozvala se zase Maude. „Helen se udìlalo zle, šla dolù zavolat doktora, a pak —“

„Jenže ona doktora nevolala,“ namítla Rosamund. „Ptala jsem se ho.“

Susan se zprudka zeptala:

„Tak koho tedy volala?“

„To nevím,“ øekla Rosamund a pøes tváø jí pøelétl zmatený stín. „Ale øekla bych, že to dokážu zjistit,“ dodala optimisticky.

II.

Hercule Poirot sedìl ve viktoriánském altánu. Vytáhl z kapsy velké hodinky a položil je na stùl pøed sebou. Oznámil, že odjíždí poledním vlakem. Ještì mìl pùl hodiny èasu. Pùl hodiny na to, aby se nìkdo rozhodl a pøišel za ním. Možná víc než jeden èlovìk…

Altán byl jasnì vidìt z vìtšiny oken v domì. Už brzo urèitì nìkdo pøijde.

Jestli ne, pak jsou Poirotovy znalosti lidské povahy nedostateèné a jeho hlavní pøedpoklady nesprávné.

Èekal — a nad jeho hlavou pavouk v pavuèinì èekal na mouchu.

První pøišla sleèna Gilchristová. Byla celá rozèilená a zardìlá a mluvila dost nesouvisle.

„Pane Pontarliere — nepamatuji si to vaše druhé jméno,“ øekla, „musela jsem pøijít a promluvit s vámi, i když to dìlám nerada — ale skuteènì cítím, že bych mìla. Myslím po tom, co se dnes ráno stalo chudince paní Helen — a já sama si myslím, že má paní Shaneová pravdu — a že to není náhoda, a rozhodnì ne mrtvice, jak øíkala paní Maude, protože mùj otec mìl také mrtvici a to vypadalo docela jinak, a kromì toho doktor úplnì jasnì øíkal, že je to otøes mozku!“

Odmlèela se, nadechla a prosebnì pohlédla na Poirota.

„Ano,“ souhlasil Poirot tiše a povzbudivì. „Chcete mi nìco øíct?“

„Jak øíkám, dìlám to nerada — protože byla hroznì hodná. Našla mi místo u paní Abernethieové a to všechno. Byla opravdu velice laskavá. Proto si pøipadám tak nevdìèná. A dokonce mi dala ondatøí kabátek paní Lansquenetové, který je opravdu moc krásný a hezky mi sedí, protože u kožešin nikdy nevadí, když jsou trochu vìtší. A když jsem chtìla vrátit tu ametystovou brož, tak o tom nechtìla ani slyšet —“

„To mluvíte o paní Banksové?“ upøesòoval si Poirot taktnì.

„Ano, víte —,“ sleèna Gilchristová sklopila oèi a nešastnì si zaèala proplétat prsty. Pak vzhlédla, prudce polkla a øekla:

„Víte, já jsem poslouchala!“

„Chcete øíct, že jste náhodou zaslechla rozhovor —“

„Ne.“ Sleèna Gilchristová zavrtìla hlavou, a to gesto mìlo všechny známky hrdinského odhodlání. „Radši váni øeknu pravdu. A kromì toho to není tak zlé, øíct to vám, když nejste Anglièan.“

Poirot ji chápal a neurazil se.

„Myslíte, že pro cizince je pøirozené, že lidé poslouchají za dveømi nebo otevírají dopisy, nebo že ètou dopisy, které zùstanou nìkde ležet?“

„To ne, já bych nikdy neotevøela cizí dopis,“ prohlásila sleèna Gilchristová šokované. „To ne. Ale ten den jsem poslouchala — tenkrát, jak pan Abernethie pøijel navštívit svou sestru. Byla jsem zvìdavá, chápejte, proè se objevil po tolika letech. A bylo mi divné proè — a — a — chápejte, když èlovìk nemá vlastnì žádný svùj život ani moc pøátel, tak ho zajímá — myslím, když s nìkým bydlí.“

„To je pøirozené,“ kývl Poirot.

„Ano, myslím, že je to opravdu pøirozené… i když samozøejmì ne správné. Ale udìlala jsem to! A slyšela jsem, co øíkal!“

„Vy jste slyšela, co pan Abernethie øíkal paní Lansquenetové?“

„Ano. Øíkal nìco jako — ,Nemá cenu o tom mluvit s Timothym. Ten nad vším mávne rukou. Vùbec by neposlouchal. Ale øíkal jsem si, že bych si mohl ulevit tobì, Coro. My tøi jsme už zbyli jediní. A i když ty sis vždycky ráda hrála na prosáèka, zdravého rozumu máš dost. Tak co ty bys s tím udìlala, být mnou?'

Neslyšela jsem úplnì pøesnì, co øíkala paní Lansquenetová, ale zaslechla jsem slovo policie — a pak pan Abernethie zaèal skoro køièet: ,To pøece nemùžu. Vždy jde o mou vlastní neteø.‘ Ale pak jsem musela bìžet do kuchynì, protože mi tam nìco utíkalo, a když jsem se vrátila, pan Abernethie øíkal: ,1 když neumøu pøirozenou smrtí, nechci, aby se volala policie, pokud bude jen trochu možné se tomu vyhnout. Chápeš to, viï, holèièko?

Ale neboj se. Když to teï vím, udìlám všechna bezpeènostní opatøení.‘ A pak øíkal, že sepsal novou závì a že ona, Cora, na tom bude dobøe. A pak øíkal to o tom, že byla s manželem šastná a že on tedy tenkrát asi nemìl pravdu.“

Sleèna Gilchristová se odmlèela.

Poirot øekl: „Chápu — chápu…“

„Ale nechtìla jsem nic øíct — nic prozradit. Myslím, že ani paní Lansquenetová by nechtìla, abych to udìlala… Ale teï — když na paní Helen ráno nìkdo zaútoèil — a vy pak tak klidnì mluvíte o tom, že to byla náhoda. Ale pane Pontarliere, ona to nebyla náhoda!“

Poirot se usmál. Øekl:

„Ne, nebyla to náhoda… Dìkuji vám, sleèno Gilchristová, že jste za mnou pøišla. Bylo velice dùležité, abyste to udìlala.“

III.

Dìlalo mu trochu potíže zbavit se sleèny Gilchristové, a pøitom to bylo nezbytnì nutné, protože doufal ještì v další svìøování.

Jeho instinkt ho neklamal. Sleèna Gilchristová sotva odešla, a už se pøes trávník dlouhými kroky pøihnal Gregory Banks. Prudce vrazil do altánu. Tváø mìl bledou a na èele mu vyvstávaly kapièky potu. Oèi mìl podivnì vzrušené.

„Koneènì!“ øekl. „Už jsem myslel, že ta pitomá ženská nikdy neodejde. V tom, co jste dnes øíkal, jste úplnì vedle. Ve všem jste vedle. Richard Abernethie byl zavraždìn. Zabil jsem ho já.“

Hercule Poirot pøejel po rozèileném mladíkovi pohledem nahoru a dolù. Nevypadal pøekvapenì.

„Tak vy jste ho zabil? A jak?“

Gregory Banks se usmál.

„Pro mì to nebylo nic tìžkého. To si jistì uvìdomujete. Existuje patnáct nebo dvacet rùzných látek, které jsem mohl snadno získat a které by to dokázaly. Metoda podání vyžadovala trochu víc pøemýšlení, ale nakonec mì napadl opravdu dobrý zpùsob. Jeho krása byla v tom, že já jsem nemusel v té dobì být nikde poblíž.“

„Chytré,“ kývl Poirot.

„Ano.“ Gregory Banks skromnì sklopil oèi. Vypadal potìšené. „Ano — opravdu myslím, že to bylo chytré.“

Poirot se se zájmem zeptal:

„Proè jste ho zabil? Kvùli tìm penìzùm, které mìla zdìdit vaše žena?“

„Ne. Ne, samozøejmì že ne.“ Greg byl najednou velice pohoršený a rozèilený. „Já nejsem chamtivec. Nevzal jsem si Susan kvùli jejím penìzùm!“

„Skuteènì, pane Banksi?“

„On si to myslel,“ prohlásil Greg s náhlou nenávistí. „Richard Abernethie! Susan se mu líbila, obdivoval ji, byl na ni pyšný jako na ukázku abernethieovské krve! Ale myslel si, že se vdala pod svou úroveò — myslel si, že já nestojím za nic — opovrhoval mnou! Nejspíš jsem nemìl správný pøí zvuk — neoblékal jsem se správným zpùsobem. Byl to snob — hnusný snob!“

„Nemyslím,“ odporoval mírnì Poirot. „Podle toho, co jsem slyšel, Richard Abernethie žádný snob nebyl.“

„Byl. Byl.“ Mladík odpovídal tak, že to hranièilo s hysterií. „Myslel si o mnì jen to nejhorší. Vysmíval se mi — vždycky byl hroznì zdvoøilý, ale bylo jasné, že pod tím vším mì nemá rád!“

„Možná.“

„Lidé se mnou nemùžou takhle zacházet beztrestnì! Už to zkoušeli! Jedna ženská, která si u nás nechávala dìlat léky. Byla na mì hrubá. Víte, co jsem udìlal?“

„Ano,“ kývl Poirot.

Gregory vypadal šokované.

„Tak vy to víte?“

„Ano.“

„Skoro umøela.“ Øíkal to spokojenì. „Aspoò vidíte, že nejsem èlovìk, s kterým by si nìkdo mohl zahrávat! Richard Abernethie mnou pohrdal — a co se mu stalo? Umøel.“

„Velmi úspìšná vražda,“ pogratuloval mu Poirot pochmurnì.

Pak dodal: „Ale proè se teï sám prozrazujete — mnì?“

„Protože jste øíkal, že konèíte! Øíkal jste, že nebyl zavraždìný. Musel jsem vám ukázat, že nejste tak chytrý, jak si myslíte, a kromì toho — kromì toho —“

„Ano,“ pobídl ho Poirot. „A kromì toho?“

Greg se náhle zhroutil na lavièku. Výraz jeho tváøe se zmìnil, najednou byl v jakési extázi.

„Bylo to nesprávné — zlé… Zasloužím trest… Musím se tam vrátit — na místo trestu… pykat… Ano, pykat! Pokání! Odplata!“

Jeho tváø teï žhnula rozèilením. Poirot si ho chvilku zvìdavì prohlížel a pak se zeptal:

„Jak moc se chcete dostat pryè od své manželky?“

Gregoryho tváø se zmìnila.

„Od Susan? Susan je úžasná — úžasná!“

„Ano. Susan je úžasná. To je tìžké bøemeno. Susan vás oddanì miluje. I to je bøemeno?“

Gregory sedìl a díval se pøed sebe. Pak øekl trochu jako trucovité dítì:

„Proè mì nemùže nechat být?“

Náhle vyskoèil.

„Jde sem — pøes trávník. Pùjdu. Ale øeknete jí, co jsem vám povìdìl? Øeknìte, že jsem šel na policii. Pøiznat se.“

IV.

Susan bez dechu vbìhla dovnitø.

„Kde je Greg? Byl tady! Vidìla jsem ho.“

„Ano.“ Poirot se na chvilku odmlèel a pak øekl: „Pøišel mi øíct, že Richarda Abernethieho otrávil on…“

„Ale to je naprostý nesmysl! Nevìøil jste mu, doufám?“

„Proè bych mu nemìl vìøit?“

„Vždy tady nikde ani nebyl, když strýèek Richard umøel!“

„Možná nebyl. Kde byl, když umøela Cora Lansquenetová?“

„V Londýnì. Oba jsme tam byli.“

Hercule Poirot zavrtìl hlavou.

„Ne, ne, to nepostaèí. Vy napøíklad jste ten den vzala svoje auto a byla jste celé odpoledne pryè. A já myslím, že vím, kam jste jela. Jela jste do Lytchett St. Mary.“

„Nic takového jsem neudìlala!“

Poirot se usmál.

„Když jsem se tu s vámi setkal, madame, nebylo to, jak jsem vám øekl, poprvé, co jsem vás vidìl. Po soudním vyšetøování smrti paní Lansquenetové jste byla v garáži u Královského erbu. Mluvíte tam s mechanikem a poblíž vás stojí auto a v nìm postarší pán, cizinec. Vy jste si ho nevšimla, ale on vás ano.“

„Nechápu, co tím myslíte. To bylo v den vyšetøování.“

„Ano, ale vzpomeòte si, co vám ten mechanik øekl! Zeptal se vás, jestli jste pøíbuzná obìti, a vy jste øekla, že jste její neteø.“

„To byl jenom takový upír. Všichni jsou takoví.“

„A jeho další slova znìla: , Aha, já jsem si øíkal, že jsem vás už nìkde vidìl.‘ Kde vás vidìl, madame? Muselo to být v Lytchett St. Mary, protože v jeho mysli se to, že vás už vidìl, vysvìtluje faktem, že jste neteø paní Lansquenetové. Vidìl vás poblíž jejího domku? A kdy? To je otázka, která si žádá prozkoumání, že ano? A výsledkem toho zkoumání je, že jste tam byla — v Lytchett St. Mary — to odpoledne, co zemøela Cora Lansquenetová. Zaparkovala jste auto ve stejném lomu, kde jste ho nechala to ráno pøed vyšetøováním. Auto bylo vidìno a èíslo zaznamenáno. Inspektor Morton by touhle dobou už mìl vìdìt, èí auto to bylo.“

Susan na nìj jen zírala. Dýchala dost rychle, ale nejevila žádné známky rozrušení.

„Øíkáte nesmysly, pane Poirote. A málem bych kvùli tomu zapomnìla, co jsem vám pøišla øíct — chtìla jsem zkusit zastihnout vás samotného —“

„Abyste se mi pøiznala, že jste to byla vy a ne váš manžel, kdo tu vraždu spáchal?“

„Ne, samozøejmì že ne. Myslíte si, že jsem úplnì hloupá? A už jsem vám øekla, že Gregory ten den vùbec neodjel z Londýna.“

„Což ovšem vy tìžko mùžete vìdìt, protože jste tam sama nebyla. Proè jste jela do Lytchett St. Mary, paní Banksová?“

Susan se zhluboka nadechla.

„No tak dobøe, když to musíte vìdìt! Dìlalo mi starosti to, co Cora øíkala na strýèkovì pohøbu. Poøád jsem na to myslela. Nakonec jsem se rozhodla sednout do auta a jet za ní, zeptat se, co jí tu myšlenku nasadilo do hlavy. Greg to považoval za hloupost, takže jsem mu ani neøekla, kam jedu. Dostala jsem se tam asi kolem tøetí, klepala jsem a zvonila, ale nikdo neotevøel, tak jsem si øíkala, že je asi nìkde venku nebo že odjela. Nic víc na tom není. Dozadu jsem domek neobešla. Kdybych to udìlala, možná bych vidìla to rozbité okno. Prostì jsem se vrátila do Londýna a nemìla jsem nejmenší ponìtí, že je nìco v nepoøádku.“

Poirot se tváøil neutrálnì. Øekl:

„Proè se váš manžel obviòuje z toho zloèinu?“

„Protože je —“ Susan mìla na jazyku slovo, které ale zavrhla. Poirot ho doøekl místo ní.

„Chtìla jste v žertu øíct ,protože je cvok‘ — ale ten vtip je až pøíliš blízko pravdì, že?“

„Greg je v poøádku. Je. Øíkám vám, je.“

„Vím nìco o jeho minulosti,“ øekl Poirot. „Nìkolik mìsícù byl v psychiatrické léèebnì Forsdyke House, než jste se s ním seznámila.“

„Nikdy ho nezbavili svéprávnosti. Byl dobrovolný pacient.“

„To je pravda. Souhlasím, že není dùvod ho klasifikovat jako blázna. Ale rozhodnì je nevyrovnaný. Má komplex viny — pøedpokládám, že ho mìl odmala.“

Susan rychle a horlivì vysvìtlovala:

„Vy to nechápete, pane Poirote. Greg nikdy nedostal šanci. Proto jsem tak moc stála o peníze strýèka Richarda. Strýèek Richard byl tak hroznì vìcný. Nechápal to. Vìdìla jsem, že Greg se musí udìlat pro sebe. Potøeboval mít pocit, že je nìkdo — ne jen asistent v lékárnì, s kterým všichni postrkují. Teï bude všechno jiné. Bude mít vlastní laboratoø. Bude moci pracovat na vlastních pøípravcích.“

„Ano, ano — snesete mu modré z nebe — protože ho milujete. Milujete ho pøíliš, než aby to bylo bezpeèné nebo abyste byla šastná. Jenže lidem nelze dát to, co nejsou schopni pøijmout. Nakonec bude poøád nìèím, èím být nechce…“

„A co je to?“

„Susaniným manželem.“

„Vy jste krutý! A vykládáte nesmysly!“

„Když jde o Gregoryho Bankse, jste bez skrupulí. Chtìla jste strýcovy peníze — ne pro sebe — ale pro manžela. Jak moc jste je chtìla?“

Susan se vztekle obrátila a odbìhla.

V.

„Øíkal jsem si,“ zaèal zlehka Michael Shane, „že se zastavím a rozlouèím se.“

Usmál se, a byl to výjimeènì nakažlivý úsmìv.

Poirot si byl vìdom toho, jak živoucí kouzlo tenhle èlovìk má.

Chvilku si Michaela Shanea mlèky prohlížel. Cítil, že o nìm ví ménì než o ostatních pøítomných, protože Michael Shane ukazoval jen tu svou tváø, kterou ukazovat chtìl.

„Vaše manželka,“ zaèal Poirot konverzaènì, „je velmi nevšední žena.“ Michael pozvedl oboèí.

„Myslíte? Hezká je, v tom s vámi souhlasím. Ale rozumem, aspoò jak mnì se to jeví, zase tak nevyniká.“

„Nikdy se nebude pokoušet být pøíliš chytrá,“ souhlasil Poirot. „Ale ví, co chce.“ Povzdechl si. „To dnes už ví málokdo.“

„Aha!“ Michael se znovu usmál. „Vy myslíte ten malachitový stolek?“

„Možná.“ Poirot se odmlèel a dodal: „A to, co bylo na nìm.“

„Myslíte ty voskové kvìtiny?“

„Voskové kvìtiny.“ Michael se zamraèil.

„Nìkdy vám úplnì nerozumím, pane Poirote. Ovšem,“ znovu nasadil úsmìv, „jsem vám víc vdìèný, než dokážu vyjádøit, za to, že jste nás všechny dostal z té kaše. Je to nepøíjemné, a to je ještì slabé slovo, žít s podezøením, že nìkdo z nás tak èi onak zavraždil chudáka starého strýce i Richarda.“

„Tak se vám jevil, když jste se s ním setkal?“ ptal se Poirot. „Chudák starý strýc Richard?“

„Samozøejmì, byl ještì velice zachovalý a tak —“

„A plnì pøi zdravém rozumu —“

„To ano.“

„A vlastnì pøi dost pronikavém rozumu?“

„Asi ano.“

„Umìl do hloubky odhadnout lidský charakter.“ Úsmìv se nezmìnil.

„Nemùžete ode mì èekat, pane Poirote, že s tímhle budu souhlasit. Já jsem se mu nelíbil.“

„Øeknìme, že vás považoval za záletníka?“ naznaèil Poirot.

Michael se zasmál.

„Taková staromódní myšlenka!“

„Ale pravdivá, ne?“

„Teï nevím, co tímhle chcete øíct.“

Poirot spojil špièky prstù.

„Bylo provedeno jisté vyšetøování, víte?“ øekl tiše.

„Vy?“

„Nejen já.“

Michael Shane ho pøejel rychlým pátravým pohledem. Poirot si povšiml, že velmi rychle reaguje. Michael Shane rozhodnì nebyl hlupák.

„Myslíte — že se zajímá i policie?“

„Víte, oni nikdy nebyli tak docela pøesvìdèení, že vražda Cory Lansquenetové byl náhodný zloèin.“

„A v té souvislosti se zajímají o mì?“

Poirot prohlásil upjatì:

„Zajímají se o pohyby pøíbuzných paní Lansquenetové v den, kdy byla zabita.“

„To je tedy dost nepøíjemné.“ Michael to øekl s okouzlující lítostivou dùvìrností.

„Skuteènì, pane Shane?“

„Víc, než si umíte pøedstavit! Chápejte, øekl jsem Rosamund, že ten den budu obìdvat s jistým Oscarem Lewisem.“

„Ale ve skuteènosti tomu tak nebylo?“

„Ne. Ve skuteènosti jsem jel za jistou ženou jménem Sorrel Daintonová — je to dost známá hereèka. Hráli jsme spolu v posledním pøedstavení. Takže chápete, že je to dost nepøíjemné — protože i když pro policii to bude docela staèit, Rosamund z toho nadšená nebude.“

„Aha!“ Poirot se tváøil diskrétnì. „Kolem tohoto vašeho pøátelství došlo k urèitým potížím?“

„Ano… Rosamund mì vlastnì donutila slíbit, že se s ní už neuvidím.“

„Ano, chápu, že to mùže být nepøíjemné… Entre nous, vy jste mìl s tou dámou pomìr?“

„Ale to nic nebylo! Ne že by mi na ní nìjak záleželo.“

„Ale jí záleží na vás?“

„Ano, je dost únavná… Ženské se na èlovìka hroznì vìší. No, ale jak øíkám, pøinejmenším policie bude spokojená.“

„Myslíte?“

„No jistì, sotva jsem mohl vzít sekerku na Coru, když jsem si užíval se Sorrel míle a míle daleko odtamtud. Má venkovský domek v Kentu.“

„Chápu — chápu — a ta sleèna Daintonová vám to dosvìdèí?“

„Nebude se jí to líbit — ale protože jde o vraždu, tak nejspíš bude muset.“

„A možná to udìlá, i jestli jste si s ní neužíval.“

„Jak to myslíte?“ Michaelova tváø byla náhle jako bouøkový mrak.

„Ta dáma vás má ráda. A když mají ženy nìkoho rády, odpøísáhnou pravdu — i nepravdu.“

„Chcete øíct, že mi nevìøíte?“

„Nezáleží na tom, jestli já vám vìøím nebo ne. Já nejsem ten, koho budete muset uspokojit.“

„A kdo tedy?“

Poirot se usmál.

„Inspektora Mortona — který právì vyšel postranními dveømi na terasu.“

Michael Shane se prudce obrátil.

Dvacátá tøetí kapitola

I.

„Slyšel jsem, že jste tady, pane Poirote,“ øekl inspektor Morton.

Oba muži se spolu procházeli po terase.

„Pøijel jsem se superintendantem Parwellem z Matchfieldu. Doktor Larraby mu volal kvùli paní Helen Abernethieové a on sem pøijel položit nìkolik dotazù. Doktorovi se ten pøípad nelíbil.“

„A vy, pøíteli,“ ptal se Poirot, „proè jste tady vy? Z vašeho rodného Berkshire je to sem dost daleko.“

„Chtìl jsem položit pár otázek — a lidé, kterým jsem je chtìl položit, jsou velmi pøíhodnì shromáždìni zde.“ Odmlèel se a dodal: „Vaše práce?“

„Ano, moje práce.“

„A výsledkem je, že paní Helen Abernethieová dostala ránu do hlavy.“

„To mi nesmíte klást za vinu. Kdyby byla pøišla za mnou… ale nepøišla. Místo toho volala do Londýna svému právníkovi.“

„A zrovna se chystala všechno mu vyklopit, když — prásk!“

„Když — jak øíkáte — prásk!“

„A co mu staèila øíct?“

„Velmi málo. Dostala se jen tak daleko, že mu øekla, že se na sebe dívala do zrcadla.“

„Hm,“ øekl inspektor Morton filozoficky. „Ženy už jsou takové.“ Sjel Poirota pohledem: „Vám to nìco øíká?“

„Ano, myslím, že vím, co mu to chtìla povìdìt.“

„Umíte úžasnì hádat, co? Vždycky jste umìl. Tak co to bylo?“

„Promiòte, vyšetøujete smrt Richarda Abernethieho?“

„Oficiálnì ne. Ve skuteènosti samozøejmì, pokud to má nìjaký vztah k vraždì Cory Lansquenetové —“

„Ano, má to vztah. Ale požádám vás, pøíteli, abyste mi poskytl ještì nìkolik hodin. Do té doby budu vìdìt, jestli to, co jsem si pøedstavoval — pouze pøedstavoval, chápejte — je správné. A pokud je —“

„Pokud je?“

„Pak možná budu schopen pøedat do vašich rukou konkrétní dùkaz.“

„Ten by se nám rozhodnì hodil,“ kývl inspektor Morton procítìnì. Úkosem se podíval na Poirota. „Co jste si nechal pro sebe?“

„Nic. Naprosto nic. Protože ten dùkaz, který jsem si vydedukoval, nemusí ve skuteènosti existovat. Možná se mýlím,“ øekl Poirot, ale neznìlo to pøíliš pøesvìdèivì.

Morton se usmál.

„Ale to se vám èasto nestává?“

„Ne. I když pøipouštím — ano, jsem nucen pøipustit — už se mi to stalo.“

„Musím øíct, že to rád slyším! Mít vždycky pravdu musí být obèas trochu monotónní.“

„Mnì to tak nepøipadá,“ ujistil ho Poirot.

Inspektor Morton se zasmál.

„A teï mì žádáte, abych se svými otázkami poèkal?“

„Ne, ne, vùbec ne. Postupujte pøesnì tak, jak jste mìl v úmyslu. Pøedpokládám, že nemáte zatím v plánu zatýkání?“

Morton zavrtìl hlavou.

„Na to vaøím až moc z vody. Nejdøív bychom museli dostat rozhodnutí z prokuratury — a tak daleko ještì nejsme. Ne, jen prohlášení urèitých lidí o jejich pohybech v kritický den — v jednom pøípadì øeknìme s výhradou.“

„Aha. Paní Banksová?“

„Jste chytrý. Ano. Ten den tam byla. Auto mìla zaparkované v lomu.“

„Nevidìl ji nikdo tím autem doopravdy jet?“

„Ne.“

Inspektor dodal: „Ale není pro ni dobré, že neøekla ani slovo o tom, že tam byla. To bude muset nìjak uspokojivì vysvìtlit.“

„Na vysvìtlování ona je dost šikovná,“ podotkl suše Poirot.

„Ano. Chytrá mladá dáma. Možná trochu moc chytrá.“

„Nikdy není moudré být moc chytrý. Na to obvykle doplácejí vrahové. Víte nìco dalšího o Georgi Crossfieldovi?“

„Nic urèitého. Je to hodnì obyèejný typ. Spousta jemu podobných mladých mužù jezdí po venkovì ve vlacích a v autobusech a na kolech. Když uplyne øeknìme týden, už si lidé tìžko vzpomínají, jestli to byla støeda nebo ètvrtek, kdy byli na urèitém místì nebo si všimli urèitého èlovìka.“

Udìlal pauzu a pak pokraèoval: „Dostali jsme jednu dost zvláštní informaci — od matky pøedstavené z jednoho kláštera. Dvì její jeptišky chodily po domech vybírat. Zøejmì pøišly i k paní Lansquenetové den pøedtím, než byla zavraždìna, ale nikoho se nedozvonily ani nedoklepaly. To je samozøejmé — ona byla tady na severu na Abernethieho pohøbu a Gilchristová dostala den volno a jela na výlet do Bournemouthu. Jenže jde o to, že ty jeptišky prohlašují, že v domku nìkdo byl. Øíkají, že slyšely vzdychání a sténání. Ptal jsem se, jestli to nemohlo být o den pozdìji, ale matka pøedstavená tvrdí naprosto urèitì, že nemohlo. Všechno to mají zapsané v nìjaké knize. Využil nìkdo té pøíležitosti, že byly obì ženy pryè, a nìco v tom domku hledal? A nenašel snad ten nìkdo to, pro co pøišel, a tak se vrátil druhý den? Nepøikládám velkou víru tomu vzdychání a ještì ménì sténání. Dokonce i jeptišky podléhají sugesci, a dùm, ve kterém došlo k vraždì, si rozhodnì øíká o sténání. Jde o to, jestli v domku byl nìkdo, kdo tam být nemìl? A jestli ano, tak kdo? Všichni z Abernethieovy rodiny byli na pohøbu.“

Poirot položil zdánlivì nesouvisející otázku:

„Ty jeptišky, které tam vybíraly, vrátily se nìkdy pozdìji, aby to zkusily znova?“

„Ano, opravdu to zkusily znova — asi o týden pozdìji. Myslím, že to bylo zrovna ten den, co se konalo soudní vyšetøování.“

„To odpovídá,“ pokývl Hercule Poirot. „To velmi dobøe odpovídá.“

Inspektor Morton se na nìj tázavì podíval.

„Proè ten zájem o jeptišky?“

„Jsem nucen jim vìnovat pozornost, a chci nebo ne. Patrnì vám neuniklo, inspektore, že návštìva jeptišek se odehrála téhož dne, kdy se do domku dostal onen otrávený svatební dort.“

„Nechcete pøece øíct — to je pøece smìšný nápad!“

„Moje nápady nikdy nejsou smìšné,“ prohlásil pøísnì Hercule Poirot. „A teï, mon cher, vás musím ponechat vašemu dotazování a vyšetøování útoku na paní Abernethieovou. Já sám musím vyhledat neteø pana Richarda Abernethieho.“

„Buïte opatrný na to, co paní Banksové øeknete.“

„Já nemám na mysli paní Banksovou. Mám na mysli druhou neteø Richarda Abernethieho.“

II.

Poirot našel Rosamund sedìt na lavièce, odkud byl výhled na potùèek spadající dolù malým vodopádem a odplývající mezi rododendrony. Hledìla do vody.

„Doufám, že nevyrušuji Ofélii,“ øekl Poirot, když si sedal vedle ní. „Studujete snad tu roli?“

„Nikdy jsem nehrála v Shakespearovi,“ odpovìdìla Rosamund, „jenom jednou v Repertoárovém. Byla jsem Jessika v Kupci. Hrozná role.“

„Ale nikoli bez patosu. ,Nikdy nejsem veselá, když slyším sladkou hudbu.‘ Jaké bøímì musela nést, ubohá Jessika, dcera nenávidìného a pohrdaného Žida. Jak o sobì musela pochybovat, jestliže vzala s sebou otcovy dukáty, když prchala s milencem. Jessika se zlatem byla jedna vìc — Jessika bez zlata by mohla být vìc docela jiná.“

Rosamund otoèila hlavu a pohlédla na nìj.

„Myslela jsem, že jste odjel,“ øekla ponìkud vyèítavì. Podívala se na svoje náramkové hodinky. „Už je po poledni.“

„Zmeškal jsem vlak,“ øekl Poirot.

„Proè?“

„Myslíte, že jsem ho zmeškal schválnì?“

„Asi ano. Vy jste dost pøesný, ne? Kdybyste chtìl chytit vlak, øekla bych, že byste ho chytil.“

„Váš úsudek je obdivuhodný. Víte, madame, že jsem sedìl v tom malém altánu a doufal jsem, že mì tam možná navštívíte?“

Rosamund na nìj nechápavì hledìla.

„Proè bych to dìlala? Víceménì jste se s námi rozlouèil už v knihovnì.“

„Pøesnì tak. A nebylo nic — co byste mi chtìla ještì øíct?“

„Ne.“ Rosamund zavrtìla hlavou. „Mìla jsem hodnì o èem pøemýšlet. O dùležitých vìcech.“

„Chápu.“

„Já moc èasto nepøemýšlím,“ øekla Rosamund. „Pøipadá mi to jako ztráta èasu. Ale tohle je dùležité. Myslím, že by si mìl èlovìk naplánovat život takový, jaký ho chce mít.“

„A to teï dìláte?“

„No ano… snažím se o nìèem rozhodnout.“

„O svém manželovi?“

„Svým zpùsobem.“

Poirot chvíli èekal a pak øekl: „Právì sem pøijel inspektor Morton.“ Neèekal, až se Rosamund zeptá, a sám pokraèoval: „To je policista, který vede vyšetøování smrti paní Lansquenetové. Pøijel si od vás všech vyžádat prohlášení o tom, co jste dìlali v den, kdy byla zavraždìna.“

„Aha. Alibi,“ øekla Rosamund vesele a její krásná tváø se potmìšile rozsvítila.

„To tedy bude mít Michael tìžké,“ prohlásila. „On si myslí, že já vùbec netuším, že tehdy jel za tou ženskou.“

„Jak to víte?“

„To bylo jasné podle toho, jakým zpùsobem øíkal, že bude obìdvat s Oscarem. Tak jako strašnì lhostejnì, a nos se mu pøitom malièko škubal, jako vždycky, když lže.“

„Jsem skuteènì hluboce vdìèný za to, že nejsem vaším manželem, madam!“

„A pak jsem se samozøejmì pøesvìdèila — zavolala jsem Oscarovi,“ pokraèovala Rosamund. „Muži vždycky tak hloupì lžou.“

„Obávám se, že on není právì vìrný manžel?“ zariskoval Poirot.

Rosamund ovšem jeho tvrzení nepopøela.

„Není.“

„Ale vám to nevadí?“

„No, ono je to svým zpùsobem zábavné,“ vysvìtlovala Rosamund. „Myslím mít manžela, kterého vám všechny ostatní ženské chtìjí sebrat. Nemohla bych být vdaná za muže, kterého nikdo nechce — jako chudák Susan. Ten Greg je opravdu úplnì nemožný!“ Poirot si ji prohlížel.

„A co kdyby se to nìkomu podaøilo — myslím, sebrat vám manžela?“

„Nepodaøí,“ øekla Rosamund. „Teï už ne,“ dodala.

„Myslíte —“

„Teï, když mám peníze strýèka Richarda. Michael svým zpùsobem na ty ženské letí — Sorrel Daintonová už ho málem dostala do spárù — dost o nìj stála — ale u Michaela je show vždycky na prvním místì. A teï to mùže rozjet ve velkém — dìlat show vlastní. Nejen hrát, ale taky produkovat. On je ctižádostivý, víte, a vážnì dobrý. Ne jako já. Já hraju šílenì ráda — ale jsem jenom šmírák, i když vypadám slušnì. Ne, o Michaela už si starosti nedìlám. Protože jsou to moje peníze, chápejte.“

Klidnì se zadívala Poirotovi do oèí. Napadlo ho, jak je zvláštní, že obì neteøe Richarda Abernethieho se hluboce zamilovaly do mužù, kteøí jim nejsou schopni jejich lásku oplatit. A pøitom Rosamund byla nezvykle krásná a Susan byla atraktivní a mìla veliký sex appeal. Susan potøebovala mít iluzi, že ji Gregory miluje, a držela se jí zuby nehty. Rosamund vidìla situaci jasnì a žádné iluze si nedìlala, ale vìdìla, co chce.

„Jde o to,“ pokraèovala Rosamund, „že musím udìlat velké rozhodnutí — o budoucnosti. Michael to ještì neví.“ Ústa se jí roztáhla k úsmìvu. „Zjistil, že jsem ten den nebyla nakupovat, a na Regens Park se dívá strašnì podezíravì.“

„Na jaký Regens Park?“ Poirot se tváøil nechápavì.

„Víte, šla jsem tam z Harley Street. Jen jsem se procházela a pøemýšlela. Michael si samozøejmì myslí, že jsem tam vùbec nebyla, že jsem mìla schùzku s nìjakým mužem!“

Rosamund se blaženì usmála a dodala:

„A to se mu vùbec nelíbilo!“

„Ale proè byste nemìla chodit do Regens Parku?“ zeptal se Poirot.

„Myslíte jenom na procházku?“

„Ano. Copak jste to ještì nikdy neudìlala?“

„Nikdy. Proè bych mìla? Co by èlovìk v Regens Parku dìlal?“

Poirot se na ni podíval a øekl:

„Vy — nic.“

Pak zmìnil téma.

„Myslím, madame, že budete ten zelený malachitový stolek muset pøenechat své sestøenici Susan.“

Rosamund otevøela oèi velmi doširoka.

„Proè bych mìla? Já ho chci.“

„Já vím. Já vím. Ale vy — vy si ponecháte svého manžela. A ubohá Susan o toho svého pøijde.“

„Pøijde o nìj? Chcete øíct, že Greg nìkoho má? No to bych do nìj opravdu neøekla. Vypadá nemožnì.“

„Nevìra není jediná možnost, jak pøijít o manžela, madame.“

„Chcete øíct —?“ Rosamund na nìj vytøeštila oèi. „Nemyslíte si pøece, že Greg otrávil strýèka Richarda a zabil tetu Coru a praštil tetu Helen po hlavì? To je smìšné. Dokonce i já mám víc rozumu.“

„Tak kdo tedy?“

„George samozøejmì. George je køivák, víte, zamotal se do nìjakých podvodù s penìzi — slyšela jsem o tom od jednìch svých pøátel, kteøí byli v Monte Carlu. Strýèek Richard se o tom nejspíš dozvìdìl a asi ho chtìl zrovna vyškrtnout ze závìti.“

Rosamund pak poklidnì dodala:

„Od zaèátku jsem vìdìla, že je to George.“

Dvacátá ètvrtá kapitola

I.

Telegram pøišel veèer kolem šesté.

Na zvláštní žádost byl doruèen osobnì, ne telefonicky, a Hercule Poirot, který už nìjakou dobu obcházel kolem hlavních dveøí, ho mohl pøevzít od Lanscombea, hned jak ho komorník dostal od poslíèka.

Roztrhl ho ponìkud ménì peèlivì, než bylo jeho zvykem. Sestával ze dvou slov a podpisu.

Poirot si zhluboka oddechl úlevou.

Pak vytáhl z kapsy librovou bankovku a podal ji ohromenému poslíèkovi.

„Jsou chvíle,“ vysvìtlil Lanscombeovi, „kdy je tøeba zapomenout na šetrnost.“

„To je jistì možné, pane,“ odpovìdìl komorník zdvoøile.

„Kde je inspektor Morton?“ zeptal se Poirot.

„Jeden z tìch pánù od policie,“ odpovìdìl Lanscombe s odporem a zároveò jemnì naznaèil, že nìco takového jako jména policistù si není možné zapamatovat, „už odešel. Ten druhý je myslím v pracovnì.“

„Výbornì,“ prohlásil Poirot. „Hned za ním jdu.“

Znovu poplácal Lanscombea po rameni a øekl:

„Odvahu, už jsme došli skoro k cíli!“

Lanscombe se na nìj podíval trochu nechápavì, protože myslel víc na odchody èi spíše odjezdy než na pøíchody, a k cíli nebo kamkoli jinam.

Zeptal se:

„Pøece jen tedy nehodláte odjet vlakem v devìt tøicet, pane?“

„Neztrácejte nadìji,“ odpovìdìl mu Poirot.

Poirot vykroèil ke dveøím, pak se zprudka obrátil a zeptal se:

„Napadlo mì, nevzpomnìl byste si, co byla první slova, která vám paní Lansquenetová øekla, když pøijela tehdy na pohøeb vašeho pána?“

„Vzpomínám si na to moc dobøe, pane,“ rozzáøil se Lanscombe. „Sleèna Cora — promiòte, paní Lansquenetová — vždycky na ni myslím jako na sleènu Coru —“

„To je pøirozené.“

„Øekla mi: ,Dobrý den, Lanscombe. To už je let, co jste nám nosil do domeèkù pusinky.‘ Všechny dìti mìly každé svùj domeèek — dole v parku u plotu. V létì, když se tu sešli hosté na veèeøi, nosíval jsem mladým pánùm a dámám — samozøejmì tìm mladším, pane, chápejte — pìnové pusinky. Sleèna Cora, pane, vždycky moc ráda jedla.“

Poirot kývl.

„Ano,“ øekl, „to jsem si myslel. Ano, to bylo velice typické.“

Pak šel do pracovny, kde našel inspektora Mortona. Beze slova mu podal telegram.

Morton ho nechápavì pøelétl oèima.

„Vùbec tomu nerozumím.“

„Pøišel èas øíct vám všechno.“

„Mluvíte jako mladá dáma z viktoriánského melodramatu,“ usmál se inspektor Morton. „Aleje skuteènì nejvyšší èas, abyste s nìèím pøišel. Takováhle situace už se nedá dlouho udržet. Ten Banks trvá na tom, že otrávil Richarda Abernethieho, a vychloubá se, že nedokážeme pøijít na to jak. Já nechápu, proè se u každé vraždy vždycky najde nìkdo, kdo se nám dere pøed oèi a vykøikuje, že to provedl on. Co z toho mají? To jsem nikdy nechápal.“

„V tomto pøípadì to pro nìj nejspíš znamená útoèištì pøed nepøíjemnou povinností být sám za sebe zodpovìdný — jinými slovy — sanatorium Forsdyke.“

„Mnohem spíš Broadmoor.“

„To by možná bylo stejnì uspokojivé.“

„Opravdu to udìlal, Poirote? Sleèna Gilchristová pøišla s historkou, kterou už vykládala vám, a tohle by se shodovalo se vším, co Richard Abernethie øíkal o své neteøi. Jestli to udìlal její manžel, týkalo by se to také jí. Víte, já si nìjak neumím to dìvèe pøedstavit, jak páchá jeden zloèin za druhým. Jenže by udìlala cokoli, aby kryla jeho“

„Øeknu vám všechno —“

„Ano, ano, øeknìte mi všechno. A proboha, pospìšte si s tím!“

II.

Tentokrát Poirot sezval své posluchaèstvo do velkého salonu.

Ve tváøích, které se k nìmu obracely, se nyní zraèilo spíše pobavení než strach. Hrozba se zhmotnila v osobì inspektora Mortona a superintendanta Parwella. Od chvíle, kdy situaci pøevzala policie a zaèala vyslýchat a žádat prohlášení, vybledl Hercule Poirot, soukromý detektiv, jen v jakýsi nepøíliš povedený vtip.

Tento obecný pocit víceménì vyjádøil Timothy, když slyšitelným sotto voce poznamenal ke své ženì:

„Zatracený šarlatán! Entwhistle se musel zbláznit! — nic víc k tomu øíct nemùžu.“

Zdálo se, že se Hercule Poirot bude muset dost snažit, aby dosáhl náležitého efektu.

Zaèal trochu pøíliš okázale.

„Již podruhé oznamuji svùj odjezd! Dnes ráno jsem ohlásil, že odjíždím poledním vlakem. Dnes veèer oznamuji odjezd na pùl desáté — tedy okamžitì po veèeøi. Odjíždím, protože tu už nemám co dìlat.“

„To jsem mu mohl øíct od samého zaèátku.“ Tuto poznámku pronesl opìt Timothy. „Ten tu nikdy nemìl co dìlat. Nìkteøí lidé mají neuvìøitelnì drzé èelo!“

„Pùvodnì jsem sem pøijel rozøešit hádanku. Tato hádanka je rozøešena. Nejdøív mi dovolte, abych probral jednotlivé body, na které mì upozornil neocenitelný pan Entwhistle.

Za prvé, Richard Abernethie náhle zemøe. Za druhé, po pohøbu jeho sestra Cora Lansquenetová øekne: ,Zavraždili ho pøece, ne?‘ Za tøetí, je zabita paní Lansquenetová. Otázka zní, jsou tyto tøi události souèástí øetìzce? Podívejme se, co se stane dál. Sleènì Gilchristové, spoleènici mrtvé, se udìlá špatnì poté, co sní kus svatebního dortu obsahujícího arzenik. To je tedy další bod.

Dále: Jak jsem vám už øíkal dnes ráno, bìhem svého i vyšetøování jsem nenarazil na nic — absolutnì na nic, co by opravòovalo k domnìnce, že byl pan Abernethie otráven. Stejnì tak ale, musím øíct, jsem nezjistil nic, co by jednoznaènì dokazovalo, že otráven nebyl. Ale jak postupujeme dál, stává se situace snadnìjší. Cora Lansquenetová svou skandální otázku na pohøbu nepochybnì položila. Na tom se shodují všichni. A rovnìž je nepochybné, že následujícího dne byla paní Lansquenetová zavraždìna — použitým nástrojem byla sekerka. Rozeberme nyní ètvrtou událost. Místní øidiè poštovního auta je pøesvìdèen — i když pøísahat by na to nemohl — že balíèek se svatebním dortem obvyklou cestou nedoruèoval. A pokud to tak je, donesl tam balíèek nìkdo osobnì, a aèkoli nemùžeme vylouèit ,neznámou osobu‘, musíme si obzvl᚝ dobøe povšimnout lidí, kteøí byli tou dobou skuteènì na místì a kteøí mìli možnost uložit balíèek tam, kde byl pozdìji nalezen. Byli to: samozøejmì sleèna Gilchristová sama; Susan Banksová, která tam ten den pøijela na soudní vyšetøování; pan Entwhistle (ale ano, musíme brát v úvahu i pana Entwhistlea; nezapomínejte, že byl pøítomen, když Cora pronesla svou zneklidòující poznámku!). A pak tu byli dva další lidé. Starší pán, který se pøedstavil jako pan Guthrie, kritik umìní, a jeptiška nebo jeptišky, které ten den ráno pøišly vybírat na charitu.

Rozhodl jsem se vycházet z pøedpokladu, že øidiè poštovního vozu si vzpomíná správnì. Bylo tedy potøeba velmi peèlivì prostudovat malou skupinku podezøelých lidí. Sleèna Gilchristová nemìla žádný prospìch ze smrti Richarda Abernethieho a jen velmi malý prospìch ze smrti Cory Lansquenetové — a co víc, její smrt ji pøipravila o zamìstnání a postavila ji do situace, kdy mohla mít potíže s hledáním nového místa. Sleènu Gilchristovou také odvezli do nemocnice s nepochybnou otravou arzenikem.

Susan Banksová mìla prospìch ze smrti Richarda Abernethieho a do jisté míry i ze smrti Cory Lansquenetové — aèkoli tady by motivem byla zcela jistì bezpeènost. Mohla také mít velmi dobrý dùvod vìøit, že sleèna Gilchristová zaslechla èást rozhovoru mezi Corou Lansquenetovou a jejím bratrem, který se týkal jí, a mohla se tedy rozhodnout, že je tøeba sleènu Gilchristovou odstranit. Vzpomeòte si, že ona sama si odmítla dort vzít a také navrhovala zavolat lékaøe až ráno, když se sleènì Gilchristové udìlalo v noci špatnì.

Pan Entwhistle nemìl prospìch ani z jednoho úmrtí — ale do znaèné míry kontroloval abernethieovské záležitosti i svìøenecké fondy a je dost dobøe možné, že mohl existovat nìjaký dùvod, proè by Richard Abernethie nemìl žít pøíliš dlouho. Ale — namítnete asi — pokud by šlo o pana Entwhistlea, proè by chodil za mnou?

Na to vám odpovím — nebylo by to poprvé, co si vrah byl sám sebou pøíliš jistý.

Teï pøicházíme k lidem, které mùžeme nazvat ‚pøíchozími‘. To je pan Guthrie a jeptiška. Pokud pan Guthrie je skuteènì pan Guthrie, kritik umìní, je z celé záležitosti venku. Totéž platí pro jeptišku, pokud je to opravdu jeptiška. Otázka zní — jsou tito lidé skuteènì praví, nebojsou nìkým jiným?

A mohu øíci, že celou touto záležitostí se táhne zvláštní — motif, dalo by se øíci — jeptišky. Jeptiška pøijde ke dveøím domu pana Timothyho Abernethieho a sleèna Gilchristová je pøesvìdèena, že je to stejná jeptiška, kterou vidìla v Lytchett St. Mary. A jeptiška nebo jeptišky pøišly také sem den pøedtím, než pan Abernethie zemøel.

George Crossfield tiše poznamenal: „Tøi ku jedné na jeptišku.“

Poirot pokraèoval:

„Máme tedy urèité èásti skládaèky — smrt pana Abernethieho, vražda Cory Lansquenetové, otrávený svatební dort, ,motif‘ té ‚jeptišky‘.

Pøipojím ještì nìkteré další rysy pøípadu, které mì zaujaly:

Návštìva kritika umìní, pach olejové barvy, pohlednice z Polflexan Harbour a koneènì kytice voskových kvìtù, která stála na malachitovém stolku, na nìmž nyní stojí èínská váza.

Právì úvahy o tìchto vìcech mì vedly k pravdì — a tu pravdu vám nyní sdìlím.

První èást jsem vám už øekl dnes ráno. Richard Abernethie zemøel náhle — ale nikdo by nemìl nejmenší podezøení, že je nìco v nepoøádku, nebýt slov, která na jeho pohøbu pronesla jeho sestra Cora. Celý pøípad údajné vraždy Richarda Abernethieho stojí výhradnì na tìchto slovech. V jejich dùsledku jste všichni vìøili, že k vraždì došlo, a vìøili jste tomu ani ne tak kvùli slovùm samotným, ale kvùli charakteru Cory Lansquenetové. Cora Lansquenetová byla totiž vždycky proslulá tím, že v nevhodném okamžiku vyslovila pravdu. Pøípad Richardovy vraždy stál tedy nejen na tom, co Cora øekla, ale na Coøe samotné.

A teï docházím k otázce, kterou jsem náhle sám sobì položil:

Jak dobøe jste vy všichni znali Coru Lansquenetovou?

Chvilku mlèel a Susan se zostra zeptala: „Jak to myslíte?“

Poirot pokraèoval:

„Velice málo — tak zní odpovìï! Mladší generace ji nikdy nevidìla, leda snad jako velmi malé dìti. Ten den zde byli pøítomni jen tøi lidé, kteøí Coru doopravdy znali. Lanscombe, komorník, je starý a špatnì vidí; paní Maude Abernethieová ji vidìla jen párkrát v dobì kolem své svatby; a paní Helen Abernethieová ji kdysi znávala dost dobøe, ale teï ji nevidìla dvacet let.

Øekl jsem si tedy: ,Co kdyby to nebyla Cora Lansquenetová, kdo tehdy pøijel na pohøeb?‘ “

„Chcete øíct, že teta Cora — nebyla teta Cora?“ ptala se nevìøícnì Susan. „Chcete øíct, že nezavraždili tetu Coru, ale nìkoho jiného?“

„Ne, ne, zavraždìná byla skuteènì Cora Lansquenetová. Ale nebyla to Cora Lansquenetová, kdo se tehdy úèastnil bratrova pohøbu. Ta žena, která se tu tenkrát objevila, pøijela za jediným úèelem — aby takøíkajíc využila faktu, že Richard zemøel náhle. A aby do mysli jeho pøíbuzných nasadila myšlenku, že byl zavraždìn. Což se jí velmi úspìšnì podaøilo!“

„Nesmysl! Proè? K èemu to bylo?“ oboøila se na nìj zprudka Maude.

„Proè? Aby odvedla pozornost od jiné vraždy — Od vraždy samotné Cory Lansquenetové. Protože když Cora øekne, že byl Richard zavraždìn, a druhý den je zabita ona sama, bude se nevyhnutelnì pøinejmenším uvažovat o tom, že šlo o pøíèinu a následek. Ale když je Cora zavraždìna, do jejího domku se nìkdo vloupá a údajná loupež policii nepøesvìdèí, pak se bude hledat — kde? Co nejblíž, že? Podezøení logicky padne na ženu, která s ní sdílí dùm.“

Sleèna Gilchristová protestovala témìø jásavì: „Ale prosím vás — opravdu — pane Pontarliere — nechcete snad øíct, že jsem spáchala vraždu pro ametystovou brož a nìkolik bezcenných obrázkù?“

„Ne,“ øekl Poirot. „Pro nìco víc. Na jednom z tìch obrázkù, sleèno Gilchristová, byl Polflexan Harbour, a jak si paní Banksová chytøe uvìdomila, ten obrázek byl malovaný podle pohlednice, na které bylo staré molo dosud na svém místì. Ale paní Lansquenetová vždycky malovala podle pøírody. Pak jsem si vzpomnìl, že pan Entwhistle se zmiòoval o tom, že když prvnì pøišel do domku, byla tam cítit olejová barva. Vy umíte malovat, viïte, sleèno Gilchristová? Váš otec byl malíø a vy toho o obrazech hodnì víte. Øeknìme, že jeden z tìch obrázkù, které Cora nakoupila za babku na dražbách, byl skuteènì cenný. Øeknìme, že ona sama nepoznala, co to je, ale vy ano. Vìdìla jste, že velmi brzo oèekává návštìvu svého starého pøítele, který je rovnìž kritikem umìní. Pak její bratr náhle zemøel — a vám se v hlavì vylíhl plán. Nebylo tak tìžké dát jí do ranního èaje sedativum, po kterém by byla v bezvìdomí po celý den pohøbu, zatímco vy sama jste hrála její roli v Enderby. Enderby dobøe znáte, jistì jste se o nìm dost naposlouchala. Cora, jak to tak lidé dìlávají, když pøicházejí do let, mluvila hodnì o svém dìtství. Nebylo pro vás tak tìžké zaèít poznámkou k starému Lanscombeovi o pusinkách a domeècích — pak už si byl úplnì jistý vaší identitou, i kdyby snad byl pochyboval. Ano, ten den jste dobøe využila svých znalostí Enderby, dìlala jste narážky na to a ono, vybavovala vzpomínky. Nikdo z nich nemìl tušení, že nejste Cora. Mìla jste na sobì její šaty, trochu vycpané, a protože nosila falešnou ofinu, nebylo pro vás tìžké ji použít také. Coru nikdo nevidìl dvacet let — a za dvacet let se lidé zmìní tolik, že èasto slyšíte øíkat: ,Tu bych byl tedy nepoznal!' Ale na manýry èlovìk nezapomíná, a Cora urèité velmi výrazné manýry mìla; vy jste si je peèlivì nacvièila pøed zrcadlem.

A právì tady jste kupodivu udìlala první chybu. Zapomnìla jste, že obraz v zrcadle je pøevrácený. V zrcadle jste vidìla dokonalé napodobení Coøina ptaèího naklonìní hlavy ke stranì, ale neuvìdomila jste si, že ve skuteènosti ji nakláníte naopak. Vidìla jste, øeknìme, jak Cora naklání hlavu doprava — ale zapomnìla jste, že pokud vaše hlava takto pùsobí v zrcadle, je ve skuteènosti naklonìná doleva.

To byla ta vìc, která znepokojila Helen Abernethieovou a pøipadala jí divná v té chvíli, kdy jste pronesla svou proslulou narážku. Nìco jí pøipadalo ,špatnì‘. Já sám jsem si to uvìdomil ten veèer, kdy Rosamund Shaneová pronesla neèekanou poznámku o tom, co se pøi takové pøíležitosti stane. Všichni se samozøejmì dívají na toho, kdo mluví. To znamená, že pokud paní Helen pøipadalo nìco ,špatnì‘, muselo být nìco špatnì s Corou Lansquenetovou. Tuhle veèer, když se mluvilo o zrcadlových obrazech a o tom, jak by èlovìk ,vidìl sám sebe‘, paní Helen zøejmì experimentovala pøed zrcadlem. Její tváø není nijak výraznì asymetrická. Patrnì myslela na Coru, vzpomnìla si, jak Cora kdysi naklánìla hlavu doprava, udìlala to a podívala se do zrcadla — ten obraz jí samozøejmì pøipadal ,špatný‘ a v té chvíli si náhle uvìdomila, co bylo špatnì tehdy o pohøbu. Pøišla na to — buï Cora zaèala naklánìt hlavu na druhou stranu — což bylo krajnì nepravdìpodobné — nebo Cora nebyla Cora. Ani tak, ani onak jí to nedávalo smysl. Ale byla rozhodnuta co nejdøív sdìlit svùj objev panu Entwhistleovi. Nìkdo, kdo je zvyklý vstávat brzo, byl už na nohou, sledoval ji dolù, a protože mìl strach z toho, jaká odhalení se chystá uèinit, uhodil ji do hlavy tìžkou dveøní zarážkou.“

Poirot se odmlèel a dodal:

„Teï už vám mùžu øíct, sleèno Gilchristová, že otøes mozku, který paní Helen utrpìla, není vážný. Brzo nám bude schopna vypovìdìt svùj pøíbìh sama.“

„Nic takového jsem neudìlala,“ bránila se sleèna Gilchristová. „Všechno to je hrozná lež.“

„Ale byla jste to tenkrát vy,“ øekl náhle Michael Shane. Už chvíli si prohlížel tváø sleèny Gilchristové. „Mìlo mì to napadnout døív — mìl jsem neurèitý dojem, že jsem vás už nìkde vidìl — ale samozøejmì, èlovìk se nikdy moc nedívá —“ Zarazil se.

„Ne, nikdo se neobtìžuje dívat se na obyèejnou spoleènici,“ doøekla sleèna Gilchristová. Hlas se jí trochu tøásl. „Na nádenici, obyèejnou domácí nádenici, skoro služku! Ale pokraèujte, pane Poirote. Pokraèujte s tìmi fantastickými nesmysly!''

„Narážka na vraždu, pronesená na pohøbu, byla samozøejmì jenom první krok,“ øekl Poirot. „Mìla jste v rukávu víc. Kdykoli jste byla pøipravena pøipustit, že jste poslouchala rozhovor mezi Richardem a jeho sestrou. Ve skuteènosti jí nepochybnì øekl jen tolik, že už nebude dlouho žít, a to také vysvìtluje záhadnou vìtu v dopise, který jí napsal po návratu domù. ‚Jeptiška‘ byl další váš výmysl. Jeptiška — nebo spíš jeptišky — které se v den vyšetøování zastavily v domku, vám vnukly zmínku o jeptišce, která vás ,sleduje‘, a vy jste tu záminku využila, když jste chtìla vìdìt, co paní Maude øíká své švagrové na Enderby. A také proto, že jste ji sem chtìla doprovázet a ovìøit si sama, kam se kloní podezøení. Ostatnì otrávit sama sebe arzenikem, ošklivì, ale ne smrtelnì, je hodnì starý trik — a já musím øíct, že právì to vzbudilo v inspektoru Mortonovi podezøení vùèi vám.“

„Ale ten obraz?“ ptala se Rosamund. „Co to bylo za obraz?“

Poirot pomalu rozložil telegram.

„Dnes ráno jsem telefonoval panu Entwhistleovi, což je zodpovìdný èlovìk, a požádal jsem ho, aby jel do Stansfield Grange a v zastoupení samotného pana Abernethieho“ — tady Poirot zpražil Timothyho pohledem — „vyhledal mezi obrázky v pokoji sleèny Gilchristové ten, který zobrazuje Polflexan Harbour, pod záminkou, že bude novì zarámován jako pøekvapení pro sleènu Gilchristovou. Mìl ho odvézt do Londýna a zastavit se u pana Guthrieho, kterého jsem varoval telegramem. Spìšnì provedená skica Polflexan Harbour byla odstranìna a odhalen originální obraz.“

Poirot pozvedl telegram a pøeèetl: '

„Urèitì Vermeer. Guthrie.“

Sleèna Gilchristová náhle strhla pozornost všech na sebe, když vybuchla:

„Já vìdìla, že je to Vermeer. Já to vìdìla! Ona nevìdìla nic! Poøád mluvila o Rembrandtech a italských primitivistech a pøitom nedokázala poznat Vermeera, i když ho mìla pøímo pøed nosem! Poøád vykládala o umìní — a ve skuteènosti o nìm nevìdìla vùbec nic! Byla to úplnì pitomá ženská. Poøád žvanila tady o tomhle místì — o Enderby a o tom, co tady dìlali jako dìti — a o Richardovi a Timothym a Lauøe a o všech ostatních. Vždycky se váleli v penìzích! Ty dìti vždycky mìly jenom to nejlepší. Neumíte si pøedstavit, jaká je to nuda poslouchat, jak nìkdo vykládá poøád o tom samém, hodinu za hodinou a den za dnem. A poøád øíkat: ,Ano, paní Lansquenetová‘ a ,Opravdu, paní Lansquenetová?‘ Pøedstírat, že vás to zajímá. A ve skuteènosti nuda — nuda — nuda… A nic, na co by se èlovìk tìšil… A pak — Vermeer! Vidìla jsem v novinách, že nedávno se jeden Vermeer prodal za víc než pìt tisíc liber!“

„Vy jste ji zabila — tímhle brutálním zpùsobem — pro pìt tisíc liber?“ ptala se Susan nevìøícnì.

„Pìt tisíc liber,“ podotkl Poirot, „by bylo dost na to, aby si èlovìk pronajal a zaøídil èajovnu…“

Sleèna Gilchristová se k nìmu obrátila.

„Koneènì,“ øekla. „Vy to chápete. Byla to jediná šance, kterou jsem kdy mohla dostat. Musela jsem mít ten kapitál.“ Hlas se jí tøásl silou jejího posedlého snu. „Chtìla jsem ji nazvat Pod palmou. A stojánky na jídelníèky by byli malí velbloudi. Èlovìk obèas sežene docela hezký porcelán — z vrácených vývozù — ne takové ty odporné bílé úèelové vìci. Chtìla jsem ji otevøít v nìjakém pìkném místì, kde by do ní chodili milí lidé. Napadlo mì Rye… Nebo možná Chichester… Urèitì bych byla úspìšná.“ Na chvilku se odmlèela, pak zamyšlenì dodala: „Dubové stolky — a malá proutìná køesílka s èervenobíle pruhovanými polštáøi…“

Na nìkolik okamžikù se èajovna, která nikdy nevznikne, zdála skuteènìjší než viktoriánská solidnost salonu na Enderby…

Kouzlo pøerušil inspektor Morton.

Sleèna Gilchristová se k nìmu zdvoøile obrátila.

„Ale jistì,“ øekla. „Hned. Nebudu vám dìlat potíže. Koneènì, když nemùžu mít Palmu, na nièem už tak moc nezáleží…“

Vyšla s ním z místnosti a Susan otøeseným hlasem øekla:

„Nikdy jsem si nepøedstavovala, že vražedkynì mùže být dáma. Je to pøíšerné.

Dvacátá pátá kapitola

„Ale nechápu to s tìmi voskovými kvìty,“ podotkla Rosamund.

Upøela na Poirota velké, vyèítavé modré oèi.

Byli v Heleninì bytì v Londýnì. Helen sama odpoèívala na pohovce a Rosamund a Poirot s ní svaèili.

„Nechápu, co s tím mìly spoleèného voskové kvìty,“ opakovala Rosamund. „Nebo malachitový stolek.“

„Malachitový stolek nic. Ale ty voskové kvìty, to byla druhá chyba sleèny Gilchristové. Øekla, jak na tom malachitovém stolku hezky vypadají. A pochopte, madame, ona je tam nemohla vidìt. Protože se rozbily a byly odstranìny døív, než pøijela s Timothym a Maude Abernethieovými. Mohla je tedy vidìt jedinì tehdy, když tam byla jako Cora Lansquenetová“

„To bylo od ní skuteènì hloupé, že?“ øekla Rosamund.

Poirot na ni zahrozil ukazovákem.

„Tady vidíte, madame, nebezpeèí konverzace. Jsem hluboce pøesvìdèen o tom, že když èlovìka pøimìjete, aby dost dlouho mluvil, a to o èemkoli, døíve èi pozdìji se prozradí. Sleènì Gilchristové se to stalo.“

„Budu si muset dávat pozor,“ prohlásila Rosamund zamyšlenì.

Pak se rozzáøila.

„A víte, co je nového? Budu mít miminko.“

„Aha! Tak to byla tedy ta Harley Street a Regens Park?“

„Ano. Byla jsem hroznì rozèilená, víte — a taky moc pøekvapená — prostì jsem musela jít nìkam pøemýšlet.“

„Øíkala jste, že to se nestává pøíliš èasto, vzpomínáte?“

„No, je mnohem snazší nepøemýšlet. Ale tentokrát jsem se musela rozhodnout ohlednì budoucnosti. A rozhodla jsem se, že opustím jevištì a budu prostì matka.“

„Tahle role vám bude obdivuhodnì slušet. Už vidím ty krásné obrázky v Sketchi a Tatleru.“

Rosamund se šastnì usmála.

„Ano, je to úžasné. A víte, že Michael je nadšený? Nemyslela jsem si to.“

Odmlèela se a dodala:

„Ten malachitový stolek dostala Susan. Øíkala jsem si, když budu mít dítì —“

Vìtu nedoøekla.

„Susanin kosmetický salon vypadá slibnì,“ øekla Helen. „Myslím, že bude mít velký úspìch.“

„Ano, ona se pro úspìch narodila,“ podotkl Poirot. „Je jako její strýc.“

„Myslíte Richarda, pøedpokládám,“ øekla Rosamund. „Ne Timothyho?“

„Timothyho rozhodnì ne,“ zavrtìl hlavou Poirot.

Zasmáli se.

„Greg je nìkde pryè,“ pokraèovala Rosamund. „Susan øíká, že je na klidové léèbì?“

Pohlédla tázavì na Poirota, ale ten neøekl nic.

„Vùbec nechápu, proè poøád tvrdil, že zabil strýèka Richarda,“ uvažovala Rosamund. „Myslíte, že to byl nìjaký druh exhibicionismu?“

Poirot se vrátil k pøedchozímu tématu.

„Dostal jsem velice pøátelský dopis od pana Timothyho Abernethieho,“ øekl. „Prohlašuje, že je velice spokojen se službami, které jsem rodinì poskytl.“

„Podle mì je strýèek Timothy úplnì pøíšerný,“ ušklíbla se Rosamund.

„Pøíští týden budu u nich,“ øekla Helen. „Zahrady zøejmì postupnì dávají do poøádku, ale s domácím personálem je to ještì obtížné.“

„Ta dìsná Gilchristová jim nejspíš chybí,“ øekla Rosamund. „Ale nejspíš by nakonec zabila i strýèka Timothyho. To by byla legrace!“

„Vražda vám vždycky pøipadala jako legrace, že, madame?“

„Ale ani ne,“ odpovìdìla Rosamund neurèitì. „Jenže jsem opravdu myslela, že to byl George.“ Rozzáøila se: „Tøeba to jednou ještì provede.“

„A to bude legrace,“ dodal Poirot sarkasticky.

„No a nebude?“ souhlasila Rosamund.

Strèila si do pusy další vìtrníèek z talíøe, který mìla pøed sebou.

Poirot se obrátil k Helen.

„A vy, madame, odjíždíte na Kypr?“

„Ano, za ètrnáct dní.“

„Dovolte mi tedy popøát vám šastnou cestu.“

Sklonil se nad její rukou. Vyprovodila ho ke dveøím, zatímco Rosamund se zasnìnì cpala krémovými koláèky.

Helen náhle øekla:

„Chci, abyste vìdìl, pane Poirote, že odkaz, který mi Richard zanechal, pro mì znamená víc, než ostatní odkazy znamenaly pro kohokoli jiného.“

„Tak mnoho, madame?“

„Ano. Víte — na Kypru žije dítì… Mùj manžel a já jsme se mìli velice rádi — velmi nás trápilo, že nemáme dìti. Když zemøel, byla jsem strašlivì sama. Ke konci války jsem pracovala v Londýnì jako ošetøovatelka a nìkoho jsem potkala… Byl mladší než já a ženatý, i když nepøíliš šastnì. Chvíli jsme byli spolu. To bylo všechno. Vrátil se zpátky do Kanady — ke své ženì a dìtem. Nikdy se nedozvìdìl o — našem dítìti. Nebyl by ho chtìl. Já ano. Pøipadalo mi to jako zázrak — byla jsem ve støedním vìku a všechno jsem mìla za sebou. S Richardovými penìzi mohu poskytnout svému takzvanému synovci vzdìlání a dát mu dobrý start do života.“ Chvilku mlèela a pak dodala: „Richardovi jsem to nikdy neøekla. Mìl mì rád a já mìla ráda jeho — ale nebyl by to pochopil. Vy o nás všech víte tolik, že jsem si myslela, že byste mìl vìdìt i tohle o mnì.“

Poirot se znovu sklonil nad její rukou.

Když pøišel domù, zjistil, že køeslo po levé stranì krbu je obsazeno.

„Dobrý den, Poirote,“ øekl pan Entwhistle. „Zrovna jsem se vrátil od soudu. Verdikt samozøejmì znìl vinna. Ale nepøekvapilo by mì, kdyby skonèila v Broadmooru. Od té doby, co je ve vìzení, jí pøeskoèilo docela jistì. Je docela šastná a chová se ohromnì vstøícnì. Vìtšinu èasu tráví složitými plány na celý øetìzec èajoven. Ta nejnovìjší se bude jmenovat Pod šeøíkem. Otevírá ji v Cromeru.“

„Èlovìk si øíká, jestli nebyla celou tu dobu trochu šílená. Ale podle mì nebyla.“

„Dobrý Bože, ne! Když tu vraždu plánovala, mìla tolik zdravého rozumu jako vy nebo já. Provedla to chladnokrevnì. Ono jí to dobøe myslí, víte, ten naèepýøený zevnìjšek klame.“

Poirot se trochu zachvìl.

„Myslím na slova, která pronesla Susan Banksová — jak si nikdy nemyslela, že vražedkynì mùže být dáma.“

„Proè ne?“ podivil se pan Entwhistle. „Vrazi jsou rùzní.“

Oba se odmlèeli — a Poirot myslel na vrahy, které poznal…

Smrt nejstaršího èlena rodiny Abernethieových nikoho nepøekvapila. Byl sám a nemocný, život ho pøestal zajímat poté, co ztratil svého jediného syna. Když se však jeho rodina sešla na pohøbu, zaskoèilo pozùstalé tvrzení, že zesnulý byl zavraždìn.

Mìl to být jen nejapný vtip, èi šlo o promyšlenou provokaci? Anebo bylo v tomto nevhodném „šprochu“ pøísloveènì vyjádøeno i cosi dìsivì pravdivého? Vylouèit se to rozhodnì nedá — vždy na každého dìdice èeká podíl na znaèném majetku. A aèkoliv se jejich osudy liší, vraždit mohl kdokoliv: nìkdo chce podnikat, jiný zahladit høíchy minulosti, další jen bezstarostnì žít. A nìkdo už tøeba nechce odkládat splnìní životního snu…

Jako blesk z èistého nebe pak atmosféru øeèí a dohadù rozèísne událost, která už nikoho na pochybách nenechá: tentokrát je jisté, že se tu dìje nìco nekalého a nebezpeèného. Ke slovu se proto dostává policie i rodinný právník a ten o pomoc poprosí svého dobrého pøítele — Hercula Poirota.