Charity - Temna je budoucnost - Wolfgang hohlbein

KNÍŽKY POD POLŠTÁØ

a MOBA1995

a 1990 by Bastei – Verlag

Gustav H. Lübbe GmbH & Co.

Bergisch Gladbach

ISBN 80–7173–782–8

Probudila se bolestí. Nepodaøilo se jí však tu bolest pøesnì lokalizovat. Tìlem jako by jí probíhaly miliony drobných zvíøátek, která se jí pokusovala do masa, do žil, do nervù. A pak jí hlavou projela izolovaná myšlenka, zdánlivé nesmyslná: Bude to bolet. Hroznì bolet. Jednou jí to kdosi kdysi øekl – kdysi a kdesi, milion svìtelných let v minulosti. Kdy, kde a kdo to byl, už zapomnìla. Možná to ani nikdy nevìdìla.

A pak nová vzpomínka: úzký oblièej s oèima plnýma strachu a šílenství puška, která míøila na ni a – která pak i vystøelila.

Dobrá, pomyslela si. Zaèaly se jí vracet vzpomínky. Ještì nedávaly smysl a ještì nedokázala rozlišovat mezi skuteènými vzpomínkami a tím, co ji pronásledovalo – pøíšerného snu, který mìla za sebou. Ale už jen to, že pøišla na tuto myšlenku, dokazovalo, že se šedé pavuèiny v její hlavì zaèaly rozpouštìt.

Potrvá to dlouho. Možná celé dny.

Pokusila se pohnout. Nešlo to. Inu, mela èas. A stejnì bylo asi rozumnìjší udìlat si nejprve poøádek ve vlastní hlavì. A zaèít od toho nejjednoduššího. Byla byla

Opìt si nemohla vzpomenout na jméno a byla to tato myšlenka, která ji poprvé pøivedla na pokraj paniky od chvíle, co ze sebe setøásla pouta spánku podobného smrti, do nìhož upadla pøed nekoneènì dlouhou dobou. Pøipadalo jí, že ví, že se do tohoto stavu nedostala dobrovolnì a že

Stalo se to tak náhle, že kdyby toho byla schopna, vykøikla by: mohutný desetidrápý hmyzí paøát se najednou odkudsi vynoøil a rozhrnul závoj ze šedivých pavuèin, který se rozprostíral nad ní. Charity se probudila.

Byla na útìku. K životu ztroskotance nutnì patøilo, že se velice rychle nauèil protloukat se svìtem a vypoøádávat se s nebezpeèími. Znala všemožné triky, jimiž dokázala svést jezdce ze stopy a dost malých uskokù na to, aby pøelstila kohokoliv.

Dnes jich mìla v patách na tucet. Spatøila stopy už pøinejmenším tøi jezdcù. Její šance nevypadaly – opatrnì vyjádøeno – zvl᚝ dobøe. Momentálnì byla sice v bezpeèí, ale skalní jeskynì, do níž se stáhla, jí skýtala ochranu jen nakrátko. Její pronásledovatelé nebyli hloupí – a k dovršení vší smùly obýval jeskyni pavouk. Dokazovaly to hromádky kostí, které jí køupaly pod nohama. Zvíøe se jistì nevrátí pøed soumrakem, a bylo sporné, zda by vùbec zaútoèilo na protivníka velikosti èlovìka. Ale nemìla ani chu pøesvìdèit se o tom, a ani se jí nechtìlo sdílet tento útulek s odporným desetinohým tvorem velikosti míèe. Do chvíle, kdy bude muset opustit tento úkryt, jí zbývala ještì dobrá hodinka. A pak

Opatrnì se posunula smìrem k východu z jeskynì a podívala se na hory. Mìla témìø pocit, že jí staèí natáhnout ruku a bude se moci dotknout jejich vrcholkù. Prùzraèný vzduch zde ve výšce zkresloval vzdálenosti. K nejbližším vrcholkùm to muselo být nìkolik mil. A bylo otázkou, zda by Net byla v bezpeèí i tam – jezdci nikdy nepronikali do hor, jenže tihle zatraceni žraloci v poslední dobì postupovali stále více k jihu.

Zatracenì, co jenom udìlala špatnì? Nebylo to pøece poprvé, co se pøiblížila ke karavanì jezdcù, aby jim ukradla nìjaké potraviny! Jak to, že se najednou pustili do tak zuøivého pronásledováni. Vždy pøece neukradla místodržitelovy zlaté brýle!

Zavøela oèi a chvíli napjatì naslouchala. Na chvíli se jí zdálo, že z velké dálky slyší vysoký bzukot žraloka, pak si ale uvìdomila, že si ten zvuk jen namlouvá. Ne – zdálo se, že alespoò na chvíli ztratili její stopu.

Zašmátrala rukou po zbrani, kterou mìla ukrytou pod šaty. Bolestnì si uvìdomila, že zásoba èervù se smrskla na dva a že zvíøata navíc už tøi dny nekrmila. Možná to už vùbec nezabere. Však se uvidí, pomyslela si Net rezignovanì. Nemohla si dovolit vyplýtvat poslední dvì rány jen proto, aby si byla jistá.

Net se opatrnì vysoukala z jeskynì, narovnala se a jednou se otoèila kolem dokola. Svìtlo tady neúprosnì žhnulo a témìø bílý písek pouštì odrážel i poslední paprsek slunce jako obøí zrcadlo. Nikdy se nemìla pouštìt tak daleko na sever. Jenže už se v téhle situaci ocitla a nebylo absolutnì nikoho, komu by mohla vinu za ni pøipsat. Tohle všechno si nadrobila sama.

Net se rozhodla nechat všechny tyto nesmyslné výèitky na pozdìji, ještì jednou se pátravì rozhlédla po okolí a vykroèila. Mìla žízeò – a v horách najde dostatek vody. Pokud se jí tam podaøí dorazit. Mnoho okolnosti hovoøilo spíše proti tomu.

Charity se koneènì probudila. S námahou otevøela oèi, zadívala se na holý betonový strop pìt metrù nad svou hlavou a pochopila, že se nádrž otevøela. Zaèala si zase vzpomínat. Vzpomínky se vrátily náhle a bez jakéhokoliv varováni. Charity si s nevolí uvìdomila, že možná právì ony byly dùvodem jejího bezvìdomí. Bylo to smìšné, ale když pochopila, kde je, omdlela jako hysterická stará panna.

Pokusila se pohnout. Každý pohyb ji pùsobil nepøedstavitelnou bolest. Bože mùj, já už se nikdy nepostavím na nohy, pomyslela si. Dokonce i dýchání jí pùsobilo námahu. S vynaložením všech sil se trochu vzepøela na rukou, pøitáhla si kolena k tìlu a pokoušela se dostat do polohy, v níž by si mohla alespoò prohlédnout své vlastní tìlo.

Zdálo se, že ten hluboký spánek pøeèkala alespoò jakž takž v poøádku, i když jí to tak zpoèátku nepøipadalo: v zápìstí cítila bodání tisíce drobných jehel, rána na pravém stehnì pulsovala v taktu stahù srdce, a levá paže se ji neustále snažila pøesvìdèit, že spoèívá v ohni. Nádrž fungovala skuteènì výbornì, pomyslela si Charity vztekle. Nejen že uchránila její tìlo pøed stárnutím, ale nedovolila ani, aby se jí zahojila obì poranìní.

Charity poèkala témìø pìt minut. Zaala zuby. Natáhla ruku po kovovém páse, který mìla kolem zápìstí a odepjala ho. Strašnì to bolelo a tam, kde byly jehly, se jí teï z pokožky vyøinulo nìkolik malých jasnì èervených kapièek krve. Vyrazím Stoneovi zuby, pomyslela si vztekle. Za každou kapku krve, která mi teï stéká po ruce, jeden.

Vztek znovu zaktivizoval její síly. Se sténáním se posadila, nejprve se podívala doprava, pak doleva a zkoumavì se zadívala na sousední box. Byla to šest metrù dlouhá lesklá rakev z pochromované oceli a v ní ležel Stone. Box byl ještì uzavøen.

Charity se zmocnila hrùza. Co když je mrtev? Vzpomnìla si, že šance na pøežití v hibernaèní kóji jsou padesát ku padesáti. Ona sama se sice probrala, ale možná to potrefilo Stonea a on už sto let odpoèívá v rakvi za dvacet milionù dolarù.

Když ovšem bude sedìt dál a jen zírat na kóji, nedozví se to. Charity ještì chvíli èekala, dokud nebude plnì pøi síle. Pak se zvedla z boxu a opatrnì nohou našmátrala první stupínek malých schùdkù a rozechvìle sestoupila. Posléze zùstala sedìt nìkolik minut celá roztøesená a bez dechu. Støídavì bojovala s nevolností a novými mdlobami, které se jí zmocòovaly.

Ale síly se jí postupnì rychle vracely. Pøed pùl hodinou nemìla dost energie ani k tomu, aby pohnula rukou, neøku–li aby sestoupila z pùldruhametrového žebøíku. Postavila se, vykroèila k boxu, v nìmž ležel Stone a zase se otoèila. Než budou pokraèovat v boji, který pøerušili pøed deseti nebo možná pøed deseti tisíci lety, bude možná lepší zjistit urèité okolnosti – napøíklad se dozvìdìt odpovìï na otázku, jak dlouho tenhle jejich nedobrovolný spánek trval.

Musela se podívat na druhou stranu, na palubní poèítaè. Až doposud ji nepøipadalo, že by box mìøil dobré dvì míle, jenže tak dlouhá jí teï pøipadala vzdálenost, kterou musela pøekonat podél lesklého kovu. Pohybovala se drobnými krùèky, byla pøedklonìna jako dvousetletá staøena a sípala námahou.

Výsledek ovšem za takové úsilí vùbec nestál. Poèítaè neprojevoval sebemenší známku aktivity. Desítka malých kontrolek na jeho povrchu nesvítila, obrazovka byla matná a zaprášená. Z mechanického digitálního ukazatele vedle pøístroje se na ni šklebilo èíslo 888.

Osm set osmdesát osm let? Zmatená a víc než vydìšená se Charity shýbla a zaklepala prstem na zaprášené sklo. Nìco cvaklo. Prostøedni osmièka se zmìnila v nulu. Charity pochopila, co se muselo stát: poèitadlo stejnì jako computer prostì pøestalo fungovat. Proces probuzení ze spánku muselo vyvolat nìco jako nouzová automatika. Charity v duchu dìkovala neznámým technikùm, kteøí zkonstruovali tento pøístroj. Jejich opatrnost jí zachránila život.

To ovšem ještì zdaleka nevìdìla, jak dlouho vlastnì spala. Jenže v této chvíli to ani nebylo tak dùležité. Žila. A o to pøece šlo.

Náhle ji v mysli vytanula jiná, mnohem nepøíjemnìjší myšlenka. Celý tento okruh hlubokého spánku mìl vlastní zásobování energií a bylo tedy jen logické, že nejvyšší prioritu v nìm mìly boxy. Matné blikání døíve ostøe jasných záøivek u stropu jí prozrazovalo stav reaktorové nálože. Jak se odtud dostat? Mìla ještì v živé pamìti nìkolikatunové pancéøované dveøe, které za sebou zavíral Stone.

Zase sedìla nìkolik minut, než se odhodlala vydat se nazpìt. Box jí tentokrát pøipadal dlouhý pouhou jednu míli a výprava ke kukani, v níž ležel Stone, jí tentokrát trvala pouhou ètvrthodinku. Za pár dní se jí podaøí projít naskrz celou místností, aniž by upadla do bezvìdomí.

Øídící pult Stoneova boxu byl také naprosto bez života – na jeho digitálním ukazateli byly samé nuly. Charity natáhla ruku po velkém èerveném tlaèítku, jímž se spouštìl mechanismus otvírání, ale rychle pak zase prsty stáhla. I kdyby se stal zázrak a kóje by se otevøela – Charity dostala najednou strach z toho, co by tam možná našla.

Zaplašila to pomyšleni, ještì jednou natáhla ruku, a tentokrát se tlaèítka dotkla. V první hrozné vteøinì se nestalo vùbec nic, pak se ale odkudsi z hloubi kóje ozvalo tiché kovové cvaknutí a zázrak se skuteènì stal: obrovitá kovová rakev se rozevøela jako pár krovek ohromného brouka.

Box byl prázdný.

Charity hledìla zmatenì nìkolik vteøin na pìnovou podložku, na níž se ještì docela zøetelnì rýsovaly obrysy lidského tìla. Pocítila úlevu i vztek; úlevu nad tím, že nenašla ani mumifikovanou mrtvolu, ani hromádku prachu a vybledlých kostí, a vztek proto, že prázdná kóje mohla znamenat jediné: Stone se probudil døív než ona a ani se nenamáhal probudit ji. Místo toho

Charity se zmatenì rozhlédla kolem sebe. Místnost byla obrovská a plná pøístrojù a aparatur. Mimo jiné tu bylo pùl tuctu ohromných boxù. Pøesto tady nikde nebyla skrýš, v níž by se mohl ukrýt dospìlý èlovìk.

A to tedy zase znamenalo, že našel východ Charity na chvíli zapomnìla na vyèerpání. Ustoupila od Stoneovy kóje a vzrušenì se rozhlížela – témìø upadla, když jí nohy vypovìdìly poslušnost.

Teï jenom žádnou paniku! pomyslela si. Nìjaké øešení se musí najít. Konstruktéøi takových zaøízení museli pøece podobnou situaci pøedvídat. Jestli neztratí nervy a bude postupovat logicky, podaøí se jí

Pohled jí utkvìl na èerveném pøedmìtu, který ležel ve Stoneovì prázdné kóji. A témìø v téže chvíli se jí zmocnila touha dát si poøádný políèek. Docela zapomnìla na složku s instrukcemi pro mimoøádné pøípady. Ta ležela v každém boxu, nejen ve Stoneovì. Se sténáním se sehnula pøes okraj ocelové rakve, vytáhla èervený poøadaè a pustila se do ètení. Na dvou hustì potištìných stránkách bylo všechno, co se potøebovala dozvìdìt.

Pøesto ji to trvalo pøes dvì hodiny, než se koneènì dostala z bunkru. Charity se pomalu vzpamatovávala, v neposlední øadì i díky pilulkám, které našla v jedné ze skøínìk a jichž najednou spolkla celou hrst. Nemìla tušeni, co ji èeká venku, ale bude jistì potøebovat hodnì síly.

Instrukcemi se øídil zøejmì i Stone; chybìla jedna ze šesti sbalených toren, kromì toho dvì laserové pistole a samopal. Když k tomu pøipoèetla Stoneovy vlastní zbranì, dalo se pøedpokládat, že ten šílenec s sebou vleèe celkem ètyøi pušky. Charity si povzdychla a zavrtìla hlavou, sama si povìsila laser pøes rameno a po krátkém zaváhání si ze skøínì se zbranìmi vzala ještì nùž a malý skládací samopal.

Ukázalo se, že vyjít z bunkru je docela snadné – ale také velmi nebezpeèné. I úniková cesta byla zablokovaná tøicet centimetrù silnou deskou z pancéøové ocele, ale na rozdíl od hlavního vchodu zde konstruktéøi umístili zaøízení, které udržovalo dveøe uzamèené elektricky. Když nastal výpadek proudu, obì pancéøová køídla se automaticky rozevøela. Ne, dveøe nebyly problémem. To, co Charity vehnalo pot do tváøe, leželo až za nimi.

Bylo to kulaté, mìlo to prùmìr pùldruhého metru a bylo to dokonale èerné. Úniková skluzavka, která vedla ve stále se zvìtšujících spirálách kamsi do hlubiny. Charity mìla panický strach použít ji. Už nìkolikrát se spustila podobnými a menšími skluzavkami – døíve, ve svìtì, kde existovala koupalištì a dìtská høištì. Jenže tohle tady bylo nìco docela jiného. Nemìla tušení, co ji oèekává na konci – a jestli je ta zatracená vìc vùbec v poøádku. Výbuchy pøece otøásly celou horou. Pøedstava, že by se rychlostí osmdesáti èi sta mil zøítila do sutin, se jí pøíliš nezamlouvala. A kromì toho mìla strach z toho, co najde – i kdyby se jí podaøilo dostat se z té díry. Ale mìla snad na vybranou?

Rozhodnì zvedla batoh, pøehodila ho pøes okraj šachty a pustila. Chvíli stála bez hnutí a se zatajeným dechem naslouchala. Z hlubiny sem však nepronikl žádný zvuk. Bude muset sama zjistit, co na ni na konci té skluzavky èeká.

Charity rozsvítila baterku a zasunula si ji za opasek tak, že svìtlo smìøovalo dolù. Opatrnì se pak pøetáhla pøes okraj kruhového ústí skluzavky. Cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Opatrnì se ještì posunula o kousek dopøedu. Podívala se tam, kam smìøoval paprsek svìtla ztrácející se po pìti šesti metrech kdesi v èernoèerné hlubinì. Charity vyrazil na èele studený pot.

Spouštìla se dolù. V první chvíli byla ta jízda do nejistoty témìø pomalá, ale skuteènì pouze v první chvíli – pak už se dostala za první záhyb štoly a tunel se najednou prudce zlomil.

Trvalo to možná minutu a byl to jeden z nejotøesnìjších zážitkù, který dosud v životì mìla. Plastická hmota, kterou byla šachta vystlána, byla desetinásobnì hladší než led. Charity køièela a marnì se pokoušela nìèeho zachytit. Nabírala na rychlosti a øítila se kamsi dolù jako živá nábojnice dìla rychlostí snad sedmdesáti, osmdesáti, ba možná i sta mil za hodinu.

A pak byla koneènì její pekelná jízda u konce. Poskakující paprsek baterky už se pøestal odrážet od jasnì bílého plastu, ale ztrácel se ve tmì. Nekoneènou, otøesnou chvíli se Charity zøejmì vznášela vzduchem, køièela a souèasnì užasle sledovala let malé baterky, která se jí vysmekla zpoza opasku a jako malá blikající svìtluška letìla kamsi pryè. Pak Charity dopadla.

Náraz byl tak tvrdý, že témìø ztratila vìdomí, ale pøesto ne tak silný, jak oèekávala.

Nìkolik vteøin zùstala nehybnì ležet a naslouchala vlastnímu nitru, než se vùbec odvážila otevøít oèi. Nìco kolem sebe pøece jen vidìla. Nebylo tu totiž tak tma, jak pùvodnì pøedpokládala. Ležela na dnì obrovité jeskynì, jejíž strop se klenul stovku nebo více metrù nad ní. Odkudsi sem pronikalo svìtlo, jasný svit sluneèních paprskù.

Sice ještì poøád dost zbìdovaná, ale bez zranìni, se Charity posadila a ještì jednou se kolem sebe pozornì rozhlédla.

Hangár. Únikový tunel ústil rovnou do hangáru pro kosmické lodì. Byla to obrovitá jeskynì, která ležela dvì míle vedle a jednu míli pod vlastním komplexem krytù, na dnì kaòonu. Charity spatøila obrovské rozmazané obrysy kosmických lodi, které stály pøipraveny ke startu na rampách v zadní tøetinì jeskynì. Nebylo slyšet sebemenší šelest.

S námahou se postavila, opìt pøitom témìø ztratila rovnováhu a teï si zase vzpomnìla, že nìco zabrzdilo její pád. Zmatenì si uvìdomila, kam to vlastnì dopadla. Nebylo to nic jiného než stoh matrací a pøikrývek, který nìkdo – snad Stone? – umístil k ústi tunelu. Na stropì si všimla zlatého „C“. Když se shýbla a prohlédla si zem v nejbližším okolí, objevila zaschlou krvavou skvrnu. Vypadalo to, že je dost stará, rozhodnì starší než tìch pár hodin, na které instinktivnì odhadovala Stoneùv náskok. Byla to docela jistì krev. Ano, musel to být Stone. Ty vìci pocházely z CONQUERERU. Zøejmì se pøi dopadu zranil, a chtìl jí tedy pomoci.

Na chvíli dostala strach, že nìkde poblíž objeví Stoneovu mrtvolu. Ale byl to samozøejmì nesmysl – nemohl být ranìn pøíliš tìžce, jak dokazovala improvizovaná trampolína, kterou pro ni pøipravil. Byla to urèitì poøádná døina, vynosit všechny ty vìci z kosmické lodi.

Její vztek na Stonea znaènì polevil, když si uvìdomila, že jí možná zachránil život. Jenže nechápala jeho pohnutky – tak proè ji zatracenì nevzbudil, když mu teï tolik šlo o to, aby si neublížila?

S námahou posbírala své vìci – ruksak ležel nìkolik krokù opodál, kapesní svítilna se pøi dopadu rozbila – ještì jednou se podívala na dva obrovité raketoplány a uvažovala, že se k nim vydá a prohlédne si je zblízka.

Neudìlala to však. Proè taky? Stejnì nebude moci loï odstartovat. Ty raketoplány mìly už pravdìpodobnì jen hodnotu starého železa. Celé roky, po které tady stály bez užitku a jen èekaly na osádku, je zøejmì dokonale znièily.

Najednou si vzpomnìla na Beckerovo poslední hlášení vysílaèkou. Øíkal, že spolu s ostatními na ni bude èekat v raketoplánu. Charity nemìla pøíliš chuti narazit v CONQUERORU na mrtvoly. Všechno, co spatøila od chvíle, kdy se probudila, jí pøipadalo jako úžasná hra – vzrušující, pøíšerná, nebezpeèná, ale jaksi ne vážná. Najít mrtvolu – i kdyby to byla kostra stará pìt set nebo tisíc let, by dodalo celé téhle høe rázem vážnosti.

Otoèila se ke svìtlu a vykroèila tím smìrem.

Nepodaøí se jí to. Net to vìdìla už dobrou hodinu, i když tohle vìdomí bylo zpoèátku podobné dotírajícímu strachu, který ona sama považovala za èirou nervozitu. Byla se silami v koncích. Ke všemu ještì stoupla na ostrý kámen a zpùsobila si na pravém chodidle krvácející ránu. Nyní, krátce pøed soumrakem, se jí zmocnila jistota, že tentokrát se pustila do pøíliš riskantní hry.

Objevila stopy. Otisky velikých opancéøovaných hmyzích nohou a menší, užší, ale mnohem hloubìji vytlaèené stopy gumových pneumatik. Jezdci a žraloci, pomyslela si Net hoøce. Kromì toho spatøila v horách svìtla: mihotavou záø ohnì, který plápolal v polovièní výši prùsmyku a který vlastnì nebyl žádným velkým problémem – tomu by se ještì dokázala vyhnout. Jenže pak tady bylo ještì ono pøízraènì bílé zablýsknutí, které sjelo jako pronikavì jasný paprsek svìtla po skalách. Tam tedy uhánìli na svých strojích žraloci. Nebylo tøeba pøíliš mnoho dùvtipu èi fantazie, aby si domyslela, co hledají. Jdou po ní. Jenže Net stále ménì chápala, proè. Co jim jen udìlala?

Net pøipustila, že byla dost naivní, když se se vší vážností pokoušela sama sebe pøesvìdèit, že ji štìstí neopustí. Zøejmì už svou porci štìstí spotøebovala cestou sem. Když si uvìdomila, že teï ji pronásleduje malá armáda, bylo vlastnì dost nepravdìpodobné, že se dostala až tak daleko.

Navzdory všem tìmto chmurným úvahám kráèela dál, protože vìdìla, že teï už se vrátit nemùže. Tu jeskyni by už nikdy nenašla. A strávit noc bez sebemenší ochrany na planinì

Net radìji tu myšlenku nedovedla do konce. Místo toho si pospíšila, aby se co nejrychleji dostala dopøedu. Byla v koncích, ale neopouštìlo ji odhodlání bojovat.

Stíny zaèaly srùstat v èernou hradbu, když dorazila k prvním výbìžkùm hor. V nadcházející tmì se zdálo, jako by oheò plál ještì intenzivnìji a vítr ji donesl k uším tu a tam zavytí nìkterého ze žralokù, aniž by se ovšem Net by jednou zdálo, že je nebezpeènì blízko.

Ale to nebylo vùbec zapotøebí. Net byla zvyklá dìlat vìci, o nichž by jiní tvrdili, že jsou zcela nemožné. Jenže i èlovìk z pouštì je koneckoncù jen èlovìk a musí tu a tam pít. A jediný pramen v širokém okolí byl v polovinì hory, právì tam, kde plápolal oheò.

Žralokùm staèilo, aby si na Net prostì jen poèkali.

Net zašmátrala rozmrzele pod šaty, vytáhla zbraò a hned ji zase schovala. Nebylo tu toho moc, naè by mohla støílet a kdyby tu vìc držela v ruce, jen by žralokùm prozradila, že je ozbrojená. Ne že by to na celkovém stavu vìcí nìco zmìnilo. Net už byla stejnì témìø odsouzena k smrti, a vìdìla to. Jeden z èervù v hladké èerné hlavni zbranì byl urèen pro ni. Hrozná smrt, ale poøád ještì nic ve srovnáni s tím, co by s ní udìlali žraloci, kdyby ji chytili živou.

Opatrnì se plížila dál. Bledé svìtlo motocyklù žralokù se poøád ještì neklidnì míhalo ve skalách. Možná bude mít pøece jen jistou šanci, protože svah byl stále ménì schùdný. I když mají žraloci terénní motorky, pomyslela si vztekle, létat nedovedou.

Docela se již setmìlo, když se dostala k táboøišti. Byli to žraloci, jak se obávala, a táboøištì si rozdìlali rovnou vedle pramene. Net spatøila tøi z jejich strojù. Velké èerné lesklé nestvùry, jejichž vypnuté reflektory na ni hledìly jako obrovité, støíbøité, ale slepé oèi. Tøi nebo ètyøi další se projíždìli okolním terénem a hledali ji. Každou chvíli se mohly motocykly vrátit zpìt. Jestli chtìla Net nìco podniknout, muselo to být hned teï.

Tiše se plížila dal, vytáhla opìt zbraò zpod šatù a stísnìnì se rozhlédla. Tøi stroje, tøi postavy, ale to ještì ani zdaleka neznamenalo, že tady byli žraloci pouze tøi. Èasto jezdili na motorkách ve dvou a další stroje mohli odstavit nìkde opodál, mimo dosah svìtla plápolajícího ohnì. Net se stejnì zaèala divit bezstarostnosti, které žraloci zøejmì podlehli. Oheò bylo vidìt na míle daleko a tihle tøi se bavili dost hlasitì. Poprvé od chvíle, co se pustila do zoufalého útìku pøes pláò, se Net zmocnily pochyby, že to byla ona, po které žraloci s takovou energii pásli.

Zaplašila tu myšlenku a vzala si na mušku prvního žraloka. Sedìl necelých pìt metrù od ní. Jeho èerná lesklá zkøivená záda skýtala skvìlý cíl, který v podstatì nebylo možné minout.

Net ovšem váhala, zda stisknout spouš. Mìla pouze dvì rány a i kdyby se ji podaøilo zasáhnout i druhého žraloka – což nebylo zdaleka tak jisté, protože žraloci byli témìø stejnì mrštní jako krutí – pak by zbýval ještì jeden, který se buï mohl vrhnout na ni, nebo zavolat na pomoc kamarády. A vyhlídka, že by musela zaútoèit na žraloka holýma rukama, se Net pranic nelíbila.

Místo toho, aby tedy použila zbraò, vyšplhala na skálu, ještì jednou se pro jistotu rozhlédla kolem sebe – a pak pružnì seskoèila do malé laguny.

Když tøi žraloci zaslechli šplouchnutí vody, otoèili se tak rychle, jak se Net obávala. Jenže byla rychlejší než oni. Jediným skokem – voda v jezírku jí sahala sotva po kolena – se dostala na bøeh a zamíøila zbraní na prvního žraloka. „Ani hnout!“ øekla ostøe. „Jestli se pohneš, bude po tobì!“

Žralok se zarazil. I jeho kamarádi strnuli uprostøed pohybu. Net sice nemohla pod èernými maskami z kùže a kovu poznat jejich tváøe, ale nebylo pøíliš tìžké vytušit, co asi cítili pøi pohledu na zbraò. Bylo sice nìkolik druhù smrti, které byly nepøíjemnìjší než nechat se rozsápat touhle živou nábojnicí, ale nebylo jich mnoho.

„Nikdo ani hnout!“ øekla znovu. Opatrnì se postavila, poodstoupila o nìkolik krokù nalevo a volnou rukou ukázala na polní láhev, která visela na nádrži jedné z motorek. „Nic od vás nechci. Jen trochu vody. Hej, ty tam!“ Kývla hlavou na žraloka, na jehož záda míøila. „Rychle tu láhev naplò. Ale opatrnì.“

Žralok poslechl, zatímco ostatní na ni mlèky hledìli. „Kdo jsi?“ zeptal se jeden z nich koneènì. Jeho hlas znìl zpod tìžké kožené pøilby zkreslenì. A už vùbec ne, jako by mìl pøíliš velký strach. „Co znamená tohle divadlo? Jestli máš vážnì žízeò, tak si naber vodu. Je jí tady dost. Není dùvod, aby ses tady ohánìla tímhle.“

Net neodpovìdìla a žralok si její mlèení vysvìtlil naprosto špatnì. Najednou se napøímil, vyzývavì k ní vztáhl ruku a vykroèil k ni. „Dej to sem, malièká, dej to sem, než nìkomu ublížíš.“

Net se nezdržovala tím, že by ho varovala. Jen zbraò trochu natoèila a stiskla spouš. Kobylka s pronikavým zvukem vylétla z hlavnì a zpùsobila, že písek tìsnì pøed žralokovýma nohama vytryskl do výše jako fontána. Když pak klesl k zemi, zel pøed èernou postavou v zemi pùlmetrový kráter.

„Další rána zasáhne,“ øekla chladnì. „Jasné?“

Žralok pøikývl.

„Nechci se s vámi pouštìt do šarvátky,“ øekla Net ještì jednou. „Jen trochu vody. A slib, že mì nebudete pronásledovat.“ Zakývala témìø vystøílenou zbraní, aby zdùraznila svá slova. Pak ukázala na prùsmyk.

„Ty ty patøíš k tìm z pouštì, že?“ øekl najednou žralok, na kterého vystøelila. Docela tiše se zasmál.

„Jinak by nikdo nebyl schopen nìco takového udìlat. Mùžeš nám dùvìøovat.“

„Žralokovi?“ Net vložila do toho slova tolik opovržení, že se žralok ani nepokoušel ji pøesvìdèovat.

„No tak ne,“ øekl a pokrèil rameny. „Ale jestli chceš slyšet dobrou radu, malièká“

„Nechci,“ øekla Net, ale žralok pokraèoval dál.

„ já bych tam dnes v noci nechodil.“ Ukázal na svah. „Mohlo by to tam být nepøíjemné.“

Bylo to zvláštní – ale Net byla na okamžik témìø pøesvìdèena, že to myslí upøímnì. Pak pokrèila rameny. „Kdybych potøebovala pomoc, dám ti vìdìt,“ øekla. A s panovaèným pohybem se pak otoèila k ostatním.

„No tak, co je s tou vodou?“

Žralok pomalu vstal a zašrouboval uzávìr polní láhve. Pak zamíøil k Net. Když byl od ní necelé dva metry, Net ráznì pokynula zbrani. „To staèí. Odhoï ji!“ Žralok uposlechl.

Na zlomek vteøiny Net pohledem sledovala padající láhev – a tu využil žralok šance. Net zaregistrovala, jak se k ní prudce blíží stín, zaslechla výkøik, který vyrazil další z mužù, aby odvrátil její pozornost, a instinktivnì zmáèkla spouš.

Zasáhla.

Žralok vykøikl, pak se výkøik zmìnil v šílenì vysoký odporný skøek a v téže chvíli na ni narazil.

Net se ještì pokoušela uskoèit stranou, ale bylo pozdì. Žralok byl na místì mrtvý, ale povalil ji a ještì v pádu ji pøitiskl pod sebe. Net vykøikla, pøevalila se a pokoušela se vysoukat zpod tìžkého tìla. Najednou byla celá zalitá krví. Zmocnil se jí pocit nepøekonatelného hnusu.

A pak na ni skoèili ti dva další. Jeden od ní odtáhl tìlo mrtvého kamaráda, druhý ji chytil za ruku a vytáhl ji nahoru tak surovì, že Net opìt vykøikla bolestí. Ruka obleèená v èerné kùži ji udeøila do tváøe a bolest jí témìø zpùsobila mdloby.

Když se krvavý závoj pøed jejíma oèima zvedl, spatøila tìsnì pøed sebou koženou masku žraloka. Oèi mu planuly touhou zabíjet.

„Ty bestie!“ øekl a opìt ji uhodil. Net se tentokrát podaøilo hlavu pootoèit stranou, takže ponìkud zmírnila prudkost úderu. Pøesto ale znovu bolestí zasténala.

„Naè èekáš?“ zeptal se žralok, který ji držel. „Podøízni ji krk!“

Ruka druhého kumpána sjela k opasku, za kterým mìl nùž, pak se ale zarazila. „Mám lepší nápad,“ øekl a zavrtìl pøitom hlavou.

„Na to není èas,“ namítl druhý. „Zatracenì, mùžeme mít pøece ženských, kolik chceme. Ale jestli se Skudder dozví, co se tady stalo, tak“

„To pøece nemusí, nebo jo?“ pøerušil ho druhý. „A kromì toho jsem nemyslel to, co ty. Kdepak, ta malièká si to odskáèe. Ale nožem by to bylo pøíliš jednoduché.“ Zle se zasmál, otoèil se a sebral zbraò, která Net vyklouzla pøi pádu z ruky. „A chcípne stejným zpùsobem jako Den. Pus ji!“

Muž za ni uskoèil témìø ustrašenì stranou. Net se zapotácela. Klesla na kolena a zùstala na chvíli bez hnutí ležet. Pak opìt vstala. Ústí její vlastní zbranì jí teï míøilo do oblièeje.

„Ne,“ odpovìdìla Net a vrhla se na nìj. Spouš vystøílené zbranì cvakla dvakrát rychle za sebou naprázdno a oèi pod èernou koženou maskou se užasle vytøeštily, když žralok pochopil, že má v ruce jen bezcenný kus døeva. Net mu nedopøála èasu, aby sáhl po vlastní zbrani a vší silou do nìj kopla. Do místa, kde to bylo i pro žraloky mimoøádnì bolestivé.

Žralok zasípal, upustil zbraò a zkroutil se bolestí. Docela pomalu a bez jediného hlesnutí padl na kolena. O pùl vteøiny pozdìji se pøevalil dozadu, když mu Net vrazila pravé koleno do oblièeje.

Jenže tím bylo její štìstí u konce. Zaslechla za sebou jakýsi hluk, bleskurychle se otoèila a spatøila, jak jí do tváøe letí pìst tøetího žraloka.

Úder ji povalil. Zasténala a pokusila se zakrýt si rukama tváø.

Zkroutila se bolestí. A tu ji žralok kopl do boku. Vìdìla, že ji teï umlátí k smrti.

Najednou se ale ozvalo zøetelné kovové cvaknuti. „Nech toho!“ øekl ostrý hlas.

Žralok skuteènì na chvíli zaraženì pøestal. Zmatenì se napøímil, divoce se rozhlížel dokola – a rozmáchl se k dalšímu kopnutí.

Ozval se výstøel. – Net zahlédla oranžový, pùl metru dlouhý jazyk plamene, který vyrazil ze stínu opodál. A témìø ve stejném zlomku vteøiny vystøíkl pod nohama žraloka písek.

„Øekla jsem, abys toho nechal,“ pokraèoval hlas. „Nebo jsi snad nahluchlý, kamaráde?“ Kroky.

Net se pomalu vzepøela na loktech a se sténáním otoèila hlavu. V poslední chvíli potlaèila zoufalý výkøik.

Ze tmy vystoupila vysoká, ale velmi štíhlá postava. V ruce držela pušku s podivnì krátkou hlavní, jejíž ústí míøilo na žraloka.

Jenže tohle nebylo dùvodem Nelina zoufalství. To, co ji vydìsilo až do morku kosti, byl podivný odìv toho cizince a jeho podivná bledost, témìø bledá pokožka, která byla jasnì patrná i v záøi ohnì.

Bohové si s ní skuteènì krutì pohrávají, pomyslela si trpce. Žralok by jí možná pøece jen nic neudìlal, a když, pak vyhnala èerta ïáblem.

Ocitla se na pokraji propasti!

Byl to elektrický šok napìtí 10 000 voltù, který ji zasáhl duši a který z ní cosi vymazal. Myslela si, že je na všechno pøipravena a skuteènì se snažila projít v duchu všechny možné situace, když se šplhala po svahu nahoru.

Cesta byla tìžká, nicménì jediná, která se jí zdála rozumná. Kaòon, na jehož konci ležela ohromná vrata hangáru, byl dlouhý nìkolik mil, a nevedl prakticky nikam než na malou, holou planinu. Jenže ona se musí vydat opaèným smìrem, na jih, pøes høeben hory, pod kterou byl komplex krytù.

A teï si už témìø pøála, aby to neudìlala. Charity zírala u vytržení na krajinu, která se pøed ní rozprostírala v posledních záblescích denního svìtla. Kdysi, pøed mnoha a mnoha lety, byla tato krajina jednou z nejúrodnìjších oblasti Spojených státù, ale teï

Probírala v duchu všechny možnosti, napadlo ji také, že by mohla najít radioaktivnì zamoøenou krajinu plnou kráterù. Jenže tahle neutìšená, hnìdá pláò, která se rozprostírala až k dalekému obzoru, by ji nikdy nenapadla. Na takto sežehnuté zemi už nerostlo vùbec nic. Jen tu a tam spatøila ošklivé èerné skvrny, kde se zemina pøetavila ve sklo, a to pak popraskalo. Aèkoliv se už stmívalo a teplota rychle klesla – musel být podzim, pomyslela si automaticky, možná i zima – cítila ještì žár, který pøes den promìòoval zdejší kraj v pekelnou výheò. Bože mùj, co se to tady stalo?!

A najednou si vzpomnìla. Na bílomodrý sluneèní žár, který se neustále blýskal na severu, na dunìní a chvìní zemì, na pach požáru, který visel ve vzduchu a na valící se høiby z plamenù a prachu, které pohlcovaly noc. S jistým zpoždìním a s náležitým zdìšením pøišla na nápad podívat se na svùj mìøiè radioaktivity. Ruèièka se vychylovala jen mírnì. Radioaktivita byla sice zvýšená, ale nedosahovala nebezpeèných hodnot. Buï padly bomby mnohem dál na severu, než pøedpokládala – nebo už to bylo velmi dávno.

Opìt mìøiè radioaktivity schovala, otoèila se kolem dokola a rozhodla se, že bude pokraèovat cestou, kterou se vydala. Hory vypadaly stejnì jako pøed dvìma nebo tøemi stovkami milionù let, ale vydat se do nich jen tak nazdaøbùh, jí pøipadalo nerozumné.

Charity udìlala ještì dva kroky, když tu spatøila oheò. Plápolal asi v polovinì hory, nedaleko od bývalého vchodu do komplexu krytù. Najednou poznala pronikavé svìtlo reflektorù. Tøi, ètyøi, pak pìt, které tancovaly jako pilné svìtlušky kolem ohnì a pak se zaèaly spouštìt z hory dolù. Takže tady ještì existuje život.

Nìkdo, nebo nìco, co nìkoho, nebo nìco hledá, pomyslela si jízlivì. Skuteènì vyèerpávající popis životni formy, ale zatím jediný, který bylo možno dát. Povzdychla si a vykroèila.

Cesta nahoru do kopce byla obtížná. Charity cítila váhu výstroje a brzy se zadýchala. Ještì zdaleka nebyla ve formì. Setmìlo se dlouho pøed tím, než dorazila k ohni. Byla to však dost podivná noc: jiná než všechny, které Charity zažila pøedtím. Obloha byla neskuteènì jasná a hvìzdy zaplavovaly zem mdlým svitem. Bylo tu naprosté ticho – jako by z této èásti hor veškerý život uprchl.

Když se k ohni pøibližovala, zaèala kráèet opatrnìji. Vítr k ní donesl útržky slov. Takže i v tomhle nehostinném svìtì musí žit lidé. Pøesto se nakonec zastavila, chvíli se pátravé rozhlížela, pak sešla z cesty, aby se k táboøišti pøiblížila ze strany. Opatrnì se plížila k ohništi.

Pøed ní se odehrávala divoká rvaèka. Charity sice v plápolajícím svìtle ohnì mnoho nevidìla, ale zdálo se, že jsou tøi – dvì postavy v tìsných èerných kožených kombinézách, které svíraly mladou ženu a vztekle ji cosi povídaly, tøetí postava odìná v kùži ležela nehybnì pár metrù opodál.

Charity odjistila zbraò a ještì jednou se rozhlédla. To, co spatøila, bylo natolik bizarní, že se v první chvíli v duchu vážnì ptala, jestli se jí to všechno nezdá. Ty dvì postavy v kùži vypadaly jako pravnuci Bláznivého Maxe. Mìly roztrhané šaty vyspravené kousky kùže a kovu, tváøe mìly ukryté pod koženými pøilbami, pod nimiž mìly ještì navíc èerné kukly. A k dokreslení celého obrazu stály na druhé stranì za ohnìm tøi mohutné motocykly.

Na chvíli s úlevou vydechla. Když ještì existovaly motocykly, nemohla být v tak daleké budoucnosti – alespoò ne osm set osmdesát osm let, jak se ji pokoušelo namluvit poèítadlo v jejím hibernaènim boxu. Ty dvì postavy ovšem nevypadaly zrovna dùvìryhodnì. Jeden z tìch dvou držel dívku, zatímco druhý jí dal surovou facku.

Charity ponìkud zvedla zbraò, ale zatím váhala. Dívka byla velmi mladá, mohlo jí být nanejvýš dvacet. Mìla krátce støižené tmavé vlasy, úzký, ale energický oblièej a Charity se zcela instinktivnì postavila na její stranu. Jenže na zemi ležel nehybný – a pravdìpodobnì mrtvý! – motocyklista. Bylo tedy lepší, když se do celé vìci zatím nebude míchat. Jeden z mužù zvedl zbraò a zamíøil na dívku, zatímco druhý chvatnì uskoèil stranou.

Charity zamíøila noèním zamìøovaèem svého samopalu na nohu chlapa v kombinéze a stiskla ukazovákem spouš.

Nemusela ovšem vystøelit. Dívka totiž nebyla ani zdaleka tak bezradná, jak to doposud vypadalo. Místo aby utekla, pøistoupila témìø klidnì k jednomu z chlapù a kopla ho mezi stehna.

Motocyklista se zhroutil na zem, jenže to už pøiskoèil druhý, praštil dívku do krku a kopl ji do boku tak, že spadla.

Charity energicky vystoupila ze svého úkrytu a schválnì dost hluènì odjistila pojistku samopalu. „Nech toho!“ øekla hlasitì.

Chlap se skuteènì uprostøed pohybu zarazil, ale jen na chvíli – pak se rozpøáhl k novému, ještì vzteklejšímu kopnutí do dívky ležící na zemi. Charity si povzdechla, krátce zamíøila a vystøelila jedinou ránu rovnou mezi jeho nohy.

„Øekla jsem, abys toho nechal,“ øekla ještì jednou a podstatnì ostøeji než poprvé. „Nebo jsi snad nahluchlý, kamaráde?“

Pomalu, se zdviženou zbraní pøistoupila k ohni, uèinila výhružné gesto, které zpùsobilo, že chlap ucouvl. Charity se pak sehnula k dívce, aniž by ovšem jen na zlomek vteøiny spouštìla oèi z muže v kombinéze.

Dívka se mezitím vzepøela o lokty a hledìla na ni. Z poranìných rtù jí stékala po bradì krev. Chvìla se po celém tìle.

„Nemìj strach, malièká,“ øekla Charity. „Ten už ti nic neudìlá. Všechno v poøádku?“ Nemìla tušení, jestli dívka vùbec jejím slovùm rozumí, ale doufala alespoò, že rozumìla chlácholivému tónu a úsmìvu, kterým doprovodila svá slova.

Jenže to tak nebylo.

Bylo to poøádné nedorozumìní, jenže to pochopila Charity o zlomek vteøiny pozdìji. Dívka najednou vyskoèila, vyrazila krátký vydìšený výkøik a zaatými pìstmi praštila Charity ze stran do krku.

Charity upadla. Na dvì tøi vteøiny se nemohla dodechnout. Svalila se na zem, instinktivnì se schoulila, pøevalila se podruhé dozadu, když tu ji dívka surovì kopla holou nohou do tváøe.

A pak, zatímco se dívka otoèila a utíkala pryè, zaútoèil motocyklista. Charity vidìla, jak se k ní blíži obrovitá holínka pobitá železnými høeby, instinktivnì zvedla ruce a alespoò tak zmírnila prudkost kopnuti. Muž s koženou maskou ale zaútoèil znovu. Chlap se na ni vrhl. Zablýskl se nùž.

Charity zoufale zašmátrala po útoèníkovì paži, chytila ji a zastavila špièku nože centimetr od svého oblièeje. Okamžitì však také pocítila, že nemá takovou sílu jako ten chlap. Nùž se sice pohnul kousek dozadu, ale pak se zase prudce pøiblížil a øízl ji do tváøe.

Charity vsadila všechno na jednu kartu. Namísto toho, aby se dále bránila proti noži, prudce mužovu ruku pustila, souèasnì otoèila hlavu stranou a vší silou pøitáhla kolena k tìlu. Èepel nože ji prolétla tìsnì kolem tváøe a se skøípìním se zaboøila do zemì, necelý centimetr od jejího krku. Útoèník však tím prudkým škubnutím ztratil rovnováhu. Pøekvapenì vyjekl a svezl se zpola pøes Charity, pokusil se obìma rukama vytáhnout nùž ze zemì a když se mu Charity koneènì vysmekla a tímtéž pohybem mu vrazila loket ze strany do krku, chlap zachroptìl.

Byla volná. Rána sice toho chlapa nevyøadila z boje, ale chvíli mu pøece jen potrvá, než se vzpamatuje. V každém pøípadì ovšem bude trvat dost dlouho, než se Charity postaví a ustoupí o nìkolik krokù dozadu. Dívka už dávno zmizela ve tmì. Charity koutkem oka zahlédla, jak se druhý motocyklista mátožnì zvedá. Souboj proti dvìma mužùm najednou by rozhodnì pro Charity nedopadl dobøe. Alespoò ne v takovém stavu, v jakém byla teï.

Prudce se otoèila, odrazila se a vyskoèila. Muž v kožené kombinéze instinktivnì zvedl ruce takovým zpùsobem, ze kterého Charity dost jasnì pochopila, že tento zpùsob souboje mu rozhodnì není cizí. Jenže byl ještì pøíliš znavený, takže jeho obrana pøišla o zlomek vteøiny pozdì.

Charity dopadla nohama na jeho hruï a muž se zapotácel. S divokým rozmáchnutím paži narazil na jednu z motorek, pøevrhl ji a svalil se pøes stroj. Zpod kožené pøilby se ozval sípavý bolestivý výkøik.

Charity byla bleskurychle na nohou a pøiskoèila k nìmu. Hranou dlanì ho vší silou praštila do krku. Muž zasténal, obrátil oèi v sloup a definitivnì ztratil vìdomí. Charity se zase napøímila, otoèila se – a strnula.

Druhý motocyklista zvedl její vlastní zbraò a míøil na ni. Ústí miniaturního samopalu míøilo pøímo na její hruï. Charity vidìla, jak se prst mírnì skrèil.

Ale rána, na kterou èekala, nevyšla. Namísto toho se nad hlavní malého samopalu rozsvítilo malé rubínovì èervené oèko a na Charitinì hrudi se objevila èervená svìtelná skvrna velikosti mince. Muž užasle a nechápavì pohlédl na zbraò a ještì jednou stiskl spouš laseru místo spouš samopalu.

Charity neèekala, až si chlap poradí s mechanikou neznámé zbranì. Jedním skokem se ocitla u nìj, vyrazila mu samopal z ruky a prudkým kopnutím do kolen ho povalila na zem. Když chlap upadl, sehnula se pro samopal, poèkala klidnì, až se chlap zaèal zvedat – a pak ho pažbou praštila do týla. Ne tak prudce, aby ho zabila, ale dost silnì, aby to chlapíka na nìkolik hodin uspalo a zpùsobilo nepøíjemné bolesti v hlavì. Charity se pak bleskurychle napøímila, otoèila se kolem své osy a pohybovala zbraní sem a tam.

Nebyl tady však nikdo, na koho by mohla vystøelit. Chvíli trvalo, než Charity pochopila, že je po všem. A to, že mohlo být skoro definitivnì i po ní. Tentokrát mìla štìstí. Kdyby náhodou ten chlap v kožené kombinéze nezmáèkl nesprávnou spouš

Unavenì se svalila na sedadlo jednoho z harleyù. Všechno se kolem ní toèilo. Srdce ji divoce bušilo a v ústech mìla najednou pocit, jako by musela každou chvíli zaèít zvracet. Ten krátký souboj ji docela vyèerpal.

„Bože mùj,“ zašeptala unavenì. „Království za kouzelný meè a létajícího konì.“

„No,“ øekl hlas za jejími zády, „o kouzelném meèi by se dalo uvažovat, ale kde bych mìl vzít létajícího konì, to nevím ani já.“

Kdesi ve tmì za ní to zaharašilo. Charity se prudce zvedla, uchopila zbraò a zapnula laserový reflektor. Nepatrný èervený bod poskakoval po kamenech a vyschlém køoví, až se nakonec zastavil na vrásèitém oblièeji, který pøipomínal starý hadr.

„Nestøílet!“ zakvákal tenounký, velice vystrašený hlásek. „Já nepatøím ke žralokùm!“

Charity si levaèkou odepnula od opasku kapesní lampièku a namíøila paprsek na postavu, která za ní vykroèila z køoví. Její strach se rázem zmìnil v úžas a zmatek. Ten muž byl prostì komická figurka, kterou nìkdo probudil k životu. Mìl vrásèitou tváø a nepøirozenou, sinalou ple. Pod mohutným, široce klenutým èelem, které pøecházelo v dokonale lesklou pleš, se blyštila dvì malá oèka, v nichž nebylo sebemenšího náznaku po bìlmu. Nos vypadal, jako by mu na nìj nìkdo skoèil. Ústa mìl ten muž tenká a úzká, a rty tak svìtlé, že vypadaly témìø prùsvitné. Za nimi se šklebily na Charity ty nejodpornìjší zuby, které kdy vidìla. Lebka byla ve srovnání s tìlem cizince, které bylo malé a vychrtlé, prostì obrovitá. Muž mìl na sobì pl᚝ sahající až na zem, slátaný z hnìdých a šedivých cárù. Z nìj trèely holé ruce – vyzáblé a témìø šedivé. Jeho hadrovitý oblièej se stáhl do úšklebku. „Zatracenì, dej pryè to svìtlo,“ zakvákal neznámý a ukázal na motocyklistu, ležícího v bezvìdomí. „Chceš, aby tì vidìli jeho kumpáni a pøišli sem?“

Charity chvatnì vypnula kapesní svítilnu a koneènì se ji podaøilo pøekonat úlek. „Kdo jste?“ zeptala se.

Skøet neodpovìdìl. Místo toho se drobnými trhavými krùèky pøiblížil, takže se dostal do místa, která ozaøoval svit ohnì a Charity si ho mohla prohlédnout dùkladnìji. Zvìdavì se sehnul nad omdlelým mužem v kožené kombinéze, nešetrnì do nìho kopl nohou a pøikývl, když nenásledovala žádná reakce.

„Èistá práce,“ øekl uznale. „Ale dokud mùžeš, mìla bys je zabíjet. Nebudou mít radost, až se proberou.“

Charity ignorovala jeho slova. „Kdo jste?“ zeptala se ještì jednou.

„Kdo jsem?“ Šedivá tváø se stáhla do èehosi, co její nositel patrné považoval za úsmìv. „Odkudpak jsi, malièká, že jsi o mnì ještì nikdy neslyšela? Ale, vždy je to jedno – každopádnì jsem ještì nikdy nepotkal nikoho, kdo by se žraloky zatoèil tak dùkladnì jako ty.“

„To není odpovìï,“ øekla Charity podráždìnì. Zvedla výhružnì zbraò, ale skøet zøejmì velice dobøe vìdìl, že jí nehodlá použít. Usmál se ještì víc zeširoka, hopsavì se k ní pøiblížil a pøehnanì uctivé se uklonil.

„Dovolíte, abych se pøedstavil, krásná neznámá?“ zahlaholil. „Jmenuji se Abn El Gurk Ben Amar Ibn Lot Fuddel ètvrtý, služby všeho druhu, informace, nedostatkové zboží a zbranì, drogy a nájemní zabijáci za menší pøirážky. Stále k službám.“

Charity se zmatené dívala na Abn El Atak dále a v duchu uvažovala, jestli se ji to všechno jen nezdá.

„Mí pøátelé mi øíkají jednoduše Gurk,“ pokraèoval mužik. „A ty jsi samozøejmì jednou z nich. Kdo to dokáže žralokùm nandat jako ty, toho mám radìji za pøítele než za nepøítele.“

„Aha,“ øekla Charity.

Abn El Gurk Ben Amar Ibn Lot Puddel Ètvrtý, služby všeho druhu, informace, nedostatkové zboží a zbranì, drogy a nájemní zabijáci za mírné pøirážky se vìdoucnì usmál, ale pak zase velice rychle zvážnìl.

„Mìla bys odtud radìji zmizet, má milá,“ øekl. „Ty výstøely byly urèitì slyšet na míle daleko. Za pár minut by se to tady mohlo hemžit žraloky.“

Charity pohlédla vydìšenì na tøi nehybné postavy. „To je jich tu víc?“ Ještì než Gurk odpovìdìl, vzpomnìla si na svìtla, která pøedtím zahlédla.

„No jasnì,“ øekl trpaslík. „Být tebou, ztratil bych se døív, než budou tady. Jedinì, že bys ovšem mìla dost pøesvìdèivé vysvìtlení pro to, co se tady semlelo.“ Povzdychl si. „Ovšem tìm hnusným žralokùm je tìžké vùbec nìco vysvìtlit.“

Charity potlaèila nutkání ušklíbnout se. Gurkovy výrazy ji nepøipadaly zrovna vybrané, ale byly patrnì dosti trefné. A zøejmì mìl pravdu. Bude asi dost obtížné poradit si s tìmihle napodobeninami Bláznivého Maxe.

„Zmiz,“ øekl Gurk ještì jednou. „Velice rád bych si s tebou ještì chvilku popovídal, ale nechce se mi moc potkat se tady se žraloky. Jestli nìco budeš potøebovat, obra se na mì.“

„A jak?“ zeptala se Charity pobavenì. „Nepøedpokládám, že bych tvoje jméno našla v telefonním seznamu.“

„Prostì se na mì zeptej,“ zvolal Gurk. „Tady mì zná každý.“ Otoèil se k odchodu, pak ovšem ještì jednou zaváhal. „A ještì jednu radu,“ øekl. „Tentokrát výjimeènì zdarma: vyhýbej se severu. Tam se to žraloky jen hemži.“

Charity se za ním dívala, dokud nezmizel ve tmì. Byla dost zmatená, ale i zaujatá tím, co právì prožila. Pøitom ani na okamžik nevìøila, že by Gurk byl tøeba jen z poloviny tak neškodný, jak vypadal. Ale zdálo se ji také, že to s ní myslel dobøe.

A jen tak mimochodem, pomyslela si, mìl s tím svým varováním zatracenou pravdu. Sama pøece vidìla reflektory motocyklù, takže tìchhle lumpù je patrnì víc (Jakže jim to Gurk øíkal? – Žraloci?). Mìla prý hledìt odtud zmizet.

Otoèila se, poodešla o nìkolik krokù od ohnì a pak se znovu zastavila. Zamyšlenì si prohlížela tøi prorezivìlé harleye, pak se vrátila zpìt a z kol dvou z nich odšroubovala ventilky. Kromì toho nasypala do nádrží po hrsti písku. Tøetí motocykl nechala nepoškozený.

Necítila se pøíliš jistá, když nasedala na sedadlo ohromného motocyklu. Klíè byl zastrèený v zapalování. Stroj okamžitì naskoèil, když spustila startér. Temné dunìní muselo být slyšet na míle daleko. A Charity si ani nebyla jistá, že si s tou, obludou poradí. Mìla však nedobrý pocit, že pìšky se nedostane daleko.

Energicky tedy zaøadila rychlost a pøidala plyn.

Když se jí koneènì podaøilo tìžký motocykl opìt postavit a podruhé se vyšplhat do sedla, rozjíždìla se mnohem opatrnìji.

Skudder se bleskurychle rozmáchl. Úder byl tak prudký, že se Reg zapotácel a ztratil rovnováhu. Kdyby ho nezachytili dva ostatní, byl by upadl.

„Idiote,“ øekl Skudder chladnì. Jeho tváø pøitom zùstala naprosto nehybná a ani hlas neznìl nijak výhružnì – ba ani zvl᚝ vzrušenì. Ale zdání klamalo. Všechny, kteøí ho znali, tenhle domnìlý klid spíš varoval.

Reg se s námahou postavil. Setøásl ze sebe pùl tuctu paží, které ho podpíraly a høbetem dlanì si otøel z brady krev. Skudderova rána mu rozbila dolní ret. Ale když se podíval na Skuddera, byl v jeho oèích pouze strach. „Nebyla to naše vina, Skuddere,“ øekl.

„Nebyla to vaše vina, tak?“ zopakoval Skudder chladnì. Vrhl na Rega a na Gartha, který stál vedle nìj, pohled, pøi kterém sebou oba trhli. Pak Skudder zavrtìl hlavou. „Samozøejmì, že to nebyla vaše vina,“ pokraèoval dál, teï už ovšem zcela jednoznaènì v sarkastickém tónu. „Mìl jsem pøece vìdìt, že je toho na vás moc, co?“ Vztekle zaal pìst. V oèích se. mu zablýsklo. „Ksakru, pošlu osm svých nejlepších chlapù, aby chytili jednu ženskou, a co se stane? Jeden z nich se nechá zabít a jako by už tohle samotné nestaèilo, ztratíte ještì tøi motorky? Copak jsem obklopen samými idioty, nebo jste si jenom zapomnìli vzít s sebou mozky?“

Garth uražené sklopil zrak, ale v Regových oèích se objevilo cosi jako náznak vzdoru. „Øekl jsi, že máme zajmout ženskou,“ odpovìdìl. „Jenže tohle nebyla žena, to to byla divoká koèka!“ vyrazil ze sebe. „Ta malá byla po zuby ozbrojená a bila se jako chlap!“

Skudder se na Rega dlouze a opovržlivì podíval. „To je vidìt,“ øekl ironicky. „Pøedpokládám, že proti všem tøem.“

„Ano,“ øekl Reg, nejistì se usmál a hned se opravil. „Teda, vlastnì ne. Nejprve vyøídila Gartha a pak mì. Nemìl jsem šanci.“

„A pak tam byli ještì ti z pouštì,“ dodal Garth. Skudderovi neunikl rychlý, témìø spiklenecký pohled, který si vymìnil s Regem. „O tìch jsme taky nevìdìli.“

„Nemùžeš nám vyèítat zákeønost, o které jsme vùbec nemìli tušení,“ pokraèoval Reg.

„Z pouštì?“ Skudder docela ignoroval Regovu poslední vìtu. „Kolik jich bylo?“

Reg najednou velmi znejistìl, a Skudder dobøe vìdìl, že lže, když odpovìdìl: „Já.. no nevím pøesnì. Pìt nebo možná šest. Možná i o nìco víc nebo míò.“

„A tøeba taky jen jeden?“ øekl Skudder mazlivì. Reg mlèel.

„Jak vypadal?“ pokraèoval Skudder. „Odkud pøišel?“

„Byla to holka,“ odpovìdìl Garth, aniž na nìj pohlédl. „Skoro ještì dìcko. Vynoøila se najednou kdoví odkud a zastøelila Dena.“

Alespoò tohle, pomyslel si Skudder rozmrzele, je zøejmì pravda. Muži s sebou pøinesli tìlo a on si je velmi dùkladnì prohlédl. Den byl zcela evidentnì zastøelen zbraní, jakou používali ti z pouštì. Odporná smrt.

„A pak?“ pokraèoval.

Garth pohlédl stranou a zaèal nervóznì hrabat špièkou boty do zemì, zatímco Regùv pohled neklidnì bloudil kolem, jako by zoufale hledal únik. „Tu malou jsme samosebou chytili,“ odpovìdìl váhavì. „Jenže sotva ji Garth držel, objevila se ta druhá a praštila ho zezadu.“

„A ty ses na to klidnì koukal,“ poznamenal Skudder.

Regova tváø zbrunátnìla hnìvem. „Ne,“ sykl. „Skoèil jsem po ní, jenže“

„Nemìl šanci, Skuddere,“ øekl Garth, když Reg nedokonèil vìtu. „Tahle nebyla taková naivka jako ta, co jsme ji mìli chytit. Ta holka byla trénovaná v boji zblízka.“

Skudder se na chvíli na Gartha podíval, ale pak polkl vzteklou odpovìï, kterou mìl na jazyku. Cítil, že na povídání tìch dvou nebylo nìco v poøádku. Zøejmì udìlali víc, než že by jen chytili tu holku z pouštì, jak to popsal Reg. A Charity Lairdová je patrnì nepøemohla jen tak náhodou. Ale a už tomu bylo jakkoliv, Den byl mrtev, Reg mìl zlomené pravé rameno a Garthova tváø vypadala, jako by na ni nìkdo nacvièoval stepování. A už dávali pozor nebo ne, tohle nebylo dílo bláznivé bezmocné mladé ženy, kterou mìli chytit. Vztekle zaal pìst.

„Fajn,“ øekl. „Teï zmizte, vy bøídilové. Nechte se ošetøit a pak si hleïte nìkde obstarat nové motorky. Než si nìjaké seženete a opravíte, mùžete pomáhat v kuchyni. Ale nejprve pohøbìte Dena,“ dodal. Neøekli už ani slovo, chvatnì se otoèili a odešli. Skudder dal ostatním mužùm znamení, aby ho nechali o samotì. Peèlivì za nimi zasunul závoru a odešel z místnosti jinými dveømi.

Po malých betonových schùdcích, jejichž tøi poslední stupínky byly popraskané, se dostal do sklípku. Místnost byla napìchovaná harampádím, bednami a truhlami. Po stìnách visely zbranì – poèínaje moderním samopalem, jehož poslední munici vystøíleli pøed rokem, až po luk a šíp a bohatì zdobený, ruènì zhotovený tomahavk, který byl mnohem úèinnìjší než vystøílený samopal. Alespoò v ruce muže, který s ním umìl zacházet. A to Skudder dovedl.

Jako vždy, když sem sešel, padl jeho pohled témìø automaticky na starodávné zbranì na stìnì, chvíli spoèinul na mohutné barevné èelence s péry, která korunovala celou sbírku, pak sklouzl k malému stoleèku u protìjší stìny. Stolek byl z pochromovaného kovu. Nebylo mnoho lidi, kteøí by vìdìli o jeho existenci a o televizním pøijímaèi, který na nìm stál. Skudder natáhl ruku, dotkl se jediného èerveného tlaèítka, které bylo umístìno na boèní stìnì monitoru a trpìlivì vyèkal, až se obrazovka rozzáøila. Z pøístroje se linulo tiché šumìní, pak pískání, které støídavì zesilovalo a sláblo a které tolik vydìsilo Skuddera, když ho zaslechl poprvé.

Na rozdíl od døívìjška musel teï nìkolik okamžikù poèkat, než bílé zmìní na obrazovce vystøídal obraz. Souèasnì se naøídil hledáèek kamery spojené s monitorem na jeho tváø. Skudder vìdìl, že ho teï – a už kdekoliv – vidí na jiné obrazovce, zatímco na jeho monitoru naskoèilo jako obvykle jen pokroucené plamennì rudé M Moronù.

„Skuddere?“

I pøes špatnou kvalitu pøíjmu poznal zøetelnì Danielùv hlas. Na rozdíl od døívìjška ho nemusel volat. Skudder tušil, že už dlouho netrpìlivì sedìl vedle pøijímaèe a èekal na jeho zavolání. Jasnì rozpoznal vzrušení v Danielovì hlase.

„Matìji?“

Skudder chvíli mlèel a pak zavrtìl hlavou. „Ne,“ øekl.

„Co to znamená – ne?“

„Prostì mým lidem utekla,“ odpovìdìl Skudder váhavì.

„Utekla?“ Daniel témìø vykøikl. „Tys“

„Vyslal jsem,“ pøerušil ho Skudder nakvašenì a s mírnì zvýšeným hlasem, „osm svých nejlepších mužù. Jednoho zabila a dva další zmlátila. Jsem rád, že ti ostatní jsou naživu.“ Na malou chvíli se odmlèel. „Mìl jste mi øíct, jak je ta žena nebezpeèná.“

Daniel dlouho mlèel a když pak koneènì promluvil, nehovoøil ke Skudderovì pøekvapení vùbec vztekle, spíš pobavenì. „To je celá kapitán Lairdová,“ zamumlal. „Mìlo mì to napadnout. Pøesto“ Tón hlasu se opìt zmìnil a znìl teï rozkazovaènì a chladnì jako obvykle, „musíte ji zajmout. A to pokud možno živou.“

„Zajmout?“ Skudder se tiše uchechtl. „Jak si to pøedstavujete? Ukradla jeden z našich motocyklù. Mùže být kdekoliv.“

„Tak ji hledejte!“ pøikázal Daniel stroze. „Máš dost lidi.“

Skudder si odfrkl.

„Poslyšte!“ øekl rozèilenì. „Potøebuji celou armádu, jestli mám celou planinu proèesat, abych našel jediného èlovìka. A i kdybychom ji“

„To s tou armádou je dobrý nápad,“ pøerušil ho Daniel chladnì. „Mùžu ti ji poslat, Skuddere. Chceš?“

Nepokraèoval dál, ale Skudder nepøeslechl témìø nepokrytou výhrùžku, která z jeho slov zaznìla. Zmocnil se ho pocit bezmocného vzteku. Ale neodporoval už a jen mlèky zavrtìl hlavou.

„Dobrá,“ pokraèoval Daniel. „Takže jsme si rozumìli. Máš dvaasedmdesát hodin na to, abys našel kapitána Lairdovou. Ach – a ještì nìco,“ dodal témìø uštìpaènì. „Až ji najdeš, dávej si bacha, ano? Je nebezpeèná.“

Èervené M zmizelo, ale Skudder ještì dlouho hledìl na rozsvícenou obrazovku. Pak se vztekle sehnul a pøístroj vypnul. Jednou, pomyslel si, to Danielovi všechno vrátím. A si je, èím chce.

Charity nechala hory za sebou a zázrak, v nìjž doufala, se skuteènì stal: aèkoliv zahlédla nìkolikrát prudké svìtlo reflektorù a jednou se k ní jeden motocykl pøiblížil témìø na dohled, nespatøili ji. – Bylo to ovšem zøejmì tím, že ji žraloci považovali za jednoho ze svých øad. Kromì toho si Charity vzala k srdci Gurkovu radu; místo k severu zamíøila na harleyi na jih, na mohutnou pláò, kterou spatøila z výšky prùsmyku. Jela už víc než hodinu – posledních ètyøicet minut se zhasnutými svìtly. A teprve teï se odvážila na motorce zastavit a vyhledat si místo, na nìmž by mohla pøenocovat.

Peèlivì motocykl ukryla, našla si skalní pøevis a schoulila se pod ním ke spánku. Nezapomnìla si však pøipravit k ruce zbraò a zapnout ochranný štít kombinézy. Alespoò toto druhé opatøení se ukázalo jako oprávnìné. V noci se sice neprobudila, ale ráno nalezla v písku spoustu otiskù malých drápù. Nìco k ní v noci pøilezlo, dostalo poøádný elektrický šok a zase se tedy odvalilo nìkam pryè.

Pøi prvních paprscích nového dne Charity nasedla a pokraèovala v jízdì. Pøedtím se ale vyšplhala na malou skálu a chvíli marnì pátrala po svých pronásledovatelích. Mìla žízeò a pøesto se neodvažovala pustit do skrovné zásoby vody, kterou mìla v polní láhvi. Odhadovala, že ještì není po šesté. Slunce už ovšem nemilosrdnì žhnulo. Bude velice horký den.

Naštìstí mìla alespoò dostatek paliva. Harley mìl dvì obrovité nádrže, každou po tøiceti litrech, které byly umístìny na nosièi zavazadel. S touhle zásobou ujede pøes šest set mil. Teoreticky. Prakticky ovšem ujela sotva dvacet, když musela zase jízdu pøerušit.

Zpoèátku to byl pouze malý drobný bod, který se objevil na obzoru. Cosi èerného, co se podivnì strnulými pohyby škrábalo kupøedu. Jenže z jednoho bodu se staly dva, pak jich bylo pìt a nakonec jich bylo tolik, že je Charity pøestala poèítat. Ubrala ponìkud plyn a nechala harley vyjet setrvaèností na mírný pahorek. Èerné body na obzoru se postupnì zvìtšovaly. A aèkoliv je Charity poøád ještì nedokázala pøesnì identifikovat, zmocnil se jí najednou nepøíjemný pocit. Hlavou ji projela zvláštní vzpomínka, ale hned zase zanikla.

Rozhodla se, že zastaví. S odfukováním vytáhla motocykl na stojan, pak se opìt vyškrábala na sedaèku a sáhla k opasku po dalekohledu. Ze tøí nebo ètyø tuctù bodù velikostí mravencù se rázem stala armáda hnìdoèerných obrù velikých jako sloni, kteøí táhli napøíè plání. Když Charity pochopila, oè jde, pevnì stiskla dalekohled v rukou: nebyli to mravenci, ale ten pøímìr nebyl ani zdaleka tak nepatøièný. Ta zvíøata se podobala gigantickým šestinohým broukùm, jejichž høbetní pancíøe se leskly ve svìtle ranního slunce jako naleštìná ocel. Z obrovitých lebek trèela mohutná kusadla a i na tu velkou vzdálenost se Charity zdálo, že vidí zlé blýskání v barevnì se lesknoucích hmyzích oèích tìch tvorù. Navzdory témìø absurdní velikosti se zvíøata pohybovala neuvìøitelnì rychle a s témìø vojenskou precizností. Ale nebyla to náhoda. Každému z onìch gigantických broukù sedìla v týle postava pøipomínající støedovìkého rytíøe v èerném brnìní. Jenže tito rytíøi mìli místo dvou rukou ètyøi.

Spíš otøesená než vydìšená odtáhla Charity dalekohled od oèí a rukou si nervóznì pøejela po tváøi. Pak se zase podívala na tu podivuhodnou karavanu, která se sice ponìkud pøiblížila, ale jestliže náhle nezmìní smìr, neznamenala pro Charity nebezpeèí. Projede nìkolik mil kolem ní.

Tyto hrùzostrašné tvory nevidìla poprvé; ani ty gigantické brouky, ani jezdce. Bojovala proti nim, utíkala pøed nimi, nìkolik z nich zastøelila a musela se dívat, jak tyto zrùdy roztrhaly na kusy nìkolik jejích kamarádù. Vzpomínka na dìsivé scény ji rozrušila. Pocítila zdìšení.

Charity se zapotácela, jako by dostala prudkou ránu. Z posledních sil se jí podaøilo seskoèit ze sedadla harleye a vrávoravì klesnout vedle motocyklu do písku. Nemìla najednou v prstech sílu, aby udržela dalekohled. A teï, témìø ètyøiadvacet hodin po probuzení, na ni vzpomínky dolehly se vší silou. Byli tady! Támhle vpøedu, jen pár mil od ní, a pøíliš skuteèní, než aby je bylo možno jen tak vypudit z mysli. Charity najednou pochopila, proè je ve skuteènosti zde. Že tady neskonèila jako Robinson Crusoe v ženském vydání, že nebyla vyvržena na bøeh neznámého ostrova, ale že je na útìku. Že prchla ze svìta, který se zhroutil pod náporem lidožroutských hmyzích stvùr z vesmíru, že utekla pøed náporem cizí nepochopitelné moci, která nepochopitelnými prostøedky a z nevysvìtlitelných dùvodù zcela zlikvidovala civilizaci planety Zemì. Byli zde! Zde! A nezáleželo na tom, jak daleko do budoucnosti unikla. Charity najednou pochopila, že už to není její svìt, v nìmž se ocitla, ale že je to svìt patøící mimozemšanùm, planeta pøíšer, na niž jsou lidé nanejvýš trpìni.

Karavana netvorù se pomalu šinula od západu na východ až k obzoru a nakonec za ním zmizela. Trvalo ovšem ještì dobrou hodinu, než Charity sebrala dostatek sil, aby se vyhoupla do sedla harleye a mohla pokraèovat v jízdì.

Kolem poledne našla farmu. Byla to jen ohoøelá zøícenina a Charity by ji patrnì pøehlédla, kdyby každých dvacet nebo tøicet minut nedìlala pøestávku a nerozhlížela se dalekohledem po okolí. V budovách se nic nehýbalo, ale Charity mìla pøesto nejasný pocit, že tam narazí na lidi.

Opìt nastartovala, objela farmu v bezpeèné vzdálenosti a pak zamíøila motorkou k bývalému obytnému domku. I na této budovì se vyøádil oheò, ale pøinejmenším støecha byla ještì v poøádku. Stáje a kùlny usedlosti už se ani nevyplatilo opravovat, byly to spíše jen rozvaliny, které pøipomínaly kostru ohoøelého obrovitého zvíøete. Tam, kde kdysi muselo stát silo na obilí, zel široký kráter, na jehož dnì se zaèala shromažïovat špinavá voda.

Charity pøelétla pohledem tu pochmurnou scenérii, aniž by na chvíli spustila z oèí obytný domek. Pomalu se k domku pøiblížila, zastavila se pìt metrù pøed schodištìm a než sesedla, pøidala ještì dvakrát tøikrát plyn, takže motor harleye hlasitì zavyl. Kdyby se uvnitø ukrývali lidé, a nemají dojem, že je chce pøekvapit.

Pøichází v dobrém.

Charity sesedla, poodešla o nìkolik krokù od motocyklu a dívala se pozornì na dùm. Za zèernalými dveømi se nic nehýbalo, ale Charity pøipadalo, že cítí pohledy, které se na ni upíraly.

A tento pocit ji neoklamal. V domì bylo i nadále ticho, ale za sebou najednou zaslechla bouchnutí, a když se otoèila, stál opodál malý šedovlasý muž, který kráèel z rozvalin shoøelé kùlny. V ruce svíral malou zbraò, kterou výhružnì míøil Charity do tváøe.

Charity pomalu zvedla ruce a pokusila se pøinutit k úsmìvu.

Pak vykroèila smìrem k šedovlasému muži. Muž ihned zbraò nebezpeènì napøímil.

„Nemusíte se mì bát,“ øekla velmi pomalu a pøehnanì dùraznì, aby jejím slovùm rozumìl, ale on neodpovìdìl, nýbrž na ni stále zíral tmavýma, hluboko položenýma oèima. Byl o malièko menší než ona, ale mìl podsaditou postavu a pokožku mìl tak opálenou, že si Charity v první chvíli nebyla jista, jestli je to bìloch. Vlasy mìl ušmudlané a slepené a zaèínaly mu už vypadávat. Na skráních mu rašilo strništì vousù. Ruce mìl pokryté drobnými bílými jizvami a jeho šaty byly vlastnì pouhé cáry látky.

„Rozumíte mi?“ zeptala se, když šedovlasý muž mlèel.

Pøikývl, ale ani teï neøekl ani slovo, a jen k ni pøistoupil, pøièemž jí dával gesty na srozumìnou, aby trochu poodstoupila od motorky. Charity uposlechla.

Za ní to opìt bouchlo, a když opatrnì otoèila hlavu, všimla si, že se dveøe domu otevøely. Vyšly z nich dvì postavy – tmavovlasý muž, který, byl dost mladý na to, aby mohl být synem toho prvního šedovlasého. A pak se objevila ženská postava. Byla to dívka, kterou pøedešlého veèera zachránila pøed žraloky.

„To je ona!“ øekla dívka prudce. „Jsem si úplnì jistá. Zastøel ji, táto!“

Charity sebou trhla a chvatnì se zase otoèila. Otec zøejmì naštìstí nebyl tak krvelaèný jako jeho nevdìèná dcera. Nevystøelil totiž, ale ani nespustil zbraò, nýbrž postoupil bliž a uèinil rozkazovaèný posunek. Charity pochopila, co chce. Opatrnì odložila obì zbranì pøed sebe do písku, pak si ještì bez vyzvání odepnula od opasku nùž, položila ho na zem a zvedla ruce.

„Nejsem nepøítel,“ øekla stísnìnì. „Nevím, co vám vyprávìla vaše dcera, ale já“

„Drž hubu,“ pøerušil ji šedovlasý muž. Rozmrzelým gestem ji odstrèil stranou. S rozkroèenýma nohama se postavil k obìma zbraním a støídavì si prohlížel je i motocykl. Charity mìla najednou pocit, že zøejmì byla chyba, že motorku ukradla. Po tom všem, co zažila vèera, se zdálo, že žraloci nepatøí právì k nejoblíbenìjším souèasníkùm.

„Dovolte mi, abych to vysvìtlila,“ øekla. „Já“

„Co je tu k vysvìtlování?“ skoèila ji do øeèi vzrušenì dívka. „Jen se na ni koukni! Víš pøece, kdo to je. A pøijela na motorce žralokù!“

„A ty bys teï byla mrtvá, kdyby ti nepomohla, ty hloupá huso,“ vložil se do øeèi tøetí kvákavý hlas, který pøipadal Charity jaksi povìdomý. Zmatenì se otoèila – a pøekvapenì usykla, když spatøila skøeta s obrovitou hlavou, jenž vyšel za dívkou z domu.

„Gurku!“

„Vy se znáte?“ V otcových oèích to nedùvìøivì zablýsklo, a Charity se zdálo, že už se dopustila další chyby.

„Ano,“ øekl Gurk. „Vidìli jsme se vèera veèer, pár minut poté, co tahle žena zachránila tvé dceøi život. A teï by jí ta bláznivá holka tak ráda chtìla podøíznout krk.“

„Je to ženská tam zdola!“ vykøikla dívka vzrušenì.

„No a?“ opáèil Gurk. „Odkudpak to víš? Už jsi nìkdy nìkoho z nich vidìla?“

„Jáne,“ špitla dívka, ale vzápìtí vztekle dodala: „Ale vím taky, jak“

„Nevíš vùbec nic, Net,“ vpadl jí do øeèi Gurk. „Nebýt jí, byla bys už mrtvá. Staèilo málo a zabili by ji, protože jsi projevila skuteènì náramný vdìk. A tu motorku,“ kývl hlavou smìrem k harleyi, „tu ukradla žralokùm poté, co se vypoøádala s tìmi dvìma chlapy, kteøí si tì vzali do parády.“ Vztekle se obrátil k Dadovi. „Tak už koneènì oddìlej tu bouchaèku. Vždy je na naší stranì.“

Dad tentokrát skuteènì uposlechl, i když až po opìtovném a velmi dlouhém váhání. Zdálo se ovšem, že nemá pøíliš velkou dùvìru, protože se bleskurychle shýbl po Charitiných zbraních a povìsil si je pøes rameno. Charity pak pokynul, aby vešla do domu.

„Bobe,“ zavolal na mladíka, „odvez tu motorku do kùlny. A ty, Net,“ dodal zvýšeným hlasem, když dívka opìt chtìla nìco pronést, „buï zticha. Promluvíme si uvnitø.“

Net skuteènì zmlkla. Ale pohled, který vrhla na Charity, doslova sršel vztekem. Charity jí ho oplatila tím nejpøíjemnìjším úsmìvem, na který se dokázala v té chvíli zmoci. Pak kolem ni prošla do domu.

Uvnitø bylo pøítmí a chladno a pøekvapivì èisto. Tak, jak dùm vypadal zvenèí omšele a zpustle, tak útulná byla jediná velká místnost uvnitø. Dad a jeho rodina zøejmì odevšad snesli alespoò trochu použitelný nábytek, ale všechno vypadalo pøece jen dost vkusnì. Pod zatluèenými okny na protìjší stìnì stály ètyøi nízké postele a nad ohništìm v krbu, který byl ovšem nyní vyhaslý, byl umístìn rošt, který prozrazoval, že slouží k vaøení.

Dad ukázal rozhodným pohybem na mohutný stùl uprostøed místnosti. „Posaï se“ øekl. „Máš hlad?“

Charity pøikývla, pak zavrtìla hlavou a sedla si. „Jenom žízeò,“ pøiznala.

„Není divu,“ zamumlal Dad. „Je to poøádné šílenství vydat se na motorce za jasného dne pøes planinu. Copak jsi nemìla strach, že potkáš kobylky?“

Ne, ten Charity nemìla – pøedevším proto ne, že nemìla tušení, co by to mohlo být za druh kobylek, který mìl Dad na mysli. Neodpovìdìla.

Venku pøed domem zavyl motor harleye. Vzápìtí se pak ozval temný úder, za kterým následoval pøíval nadávek. Charity se tiše uchechtla. Bob se zøejmì pokoušel motorku nastartovat.

Dad se otoèil k dívce. „Bìž a øekni mámì, že máme návštìvu. A udìlá nìco k jídlu.“

„Mìl bys ji zabít,“ øekla Net nenávistnì.

„Pùvabná,“ øekla Charity s úsmìvem. „Máte skuteènì rozkošnou dceru.“

Net na ni ještì jednou zablýskla oèima a bez jediného slùvka zmizela. Dad se pak posadil ke druhé stranì stolu. Charitinu laserovou pušku a samopal si opøel vedle sebe o židli, zatímco podivná zbraò, kterou na ni míøil, zùstala ležet pøed ním na stole.

Charity èekala, že nìco øekne, že ji bude klást otázky, nebo že zaène vyprávìt o sobì, ale Dad mlèel. Gurk, který vešel do domu za nimi, si pøitáhl židli a s obtížemi se na ni vyšplhal. I on se jen díval upøenì na Charity a mlèel. Pomalu se zaèala cítit nesvá.

Koneèné se vrátila Net, ale nebyla sama. V závìsu za ní šel Bob a asi padesátiletá žena s èernými vlasy sèesanými peèlivì dozadu a s ostøe øezaným oblièejem. Musela to být jejich matka. Zatímco žena zamíøila ke krbu a mlèky položila na popel nìkolik polen, Net a její bratr se posadili po stranách vedle otce.

Nakonec už Charity došla trpìlivost. „Až se na mì dosyta vynadíváte, Dade, mohli bychom si možná promluvit,“ øekla. „Chtìla bych se vás totiž na leccos zeptat.“

„A my tebe,“ odpovìdìl Bob, ne Dad.

„Fajn,“ øekla Charity, „tak spus.“

„Kdo jsi, když nepatøíš ke žralokùm?“ zeptal se Bob. „A odkud jsi pøišla?“

Charity si povzdechla. „Skuteènì inteligentní otázka, ale pøece jen zaèátek. „Jsem kapitán Charity Lairdová,“ odpovìdìla. „Dùstojník U.S. Space Force.“

Bobùv pohled prozrazoval, že mu tahle slova neøíkají vùbec nic. A Dad její tušení potvrdil, když se zeptal: „Co to má být, U.S. Space Force? A jak to, že máš tøi jména?“

„Mám“ zaèala Charity, pak ale zavrtìla hlavou a zaèala znovu, mírnìjším tónem. „Mùžete mi øíkat prostì Charity, Dade. A Space Force je“ Chvíli hledala slova. „Nìco jako armáda, ve které sloužím.“

„Armáda?“ v Dadových oèích se nedùvìøivì zablýsklo a i Net a její bratr se na ni rozzlobenì zadívali. „Ty jsi váleènice?“

„Dalo by se to tak øíci,“ øekla Charity. „Ale není to docela správné. Pøišla jsem z velké dálky.“

„A co chceš tady?“ Ta otázka pøišla bleskovì. Charity vìdìla, že teï nesmí odpovìdìt unáhlenì, nechce–li se dostat do tìžkostí.

„Nejprve jen tak pro vaši informaci,“ øekla opatrnì. „Jsem tady docela cizí. Nevím, kde jsem, ani kdo jste vy, ani kdo byli ti žraloci“ Podívala se na Net, která sebou nepøíjemnì dotèena škubla, „které jsem potkala vèera veèer.“

„Tak tos musela pøijít skuteènì z náramné dálky,“ øekl Dad. „Kladeš otázky, jako bys spadla z nebe.“

To nejsi daleko od pravdy, pomyslela si chmurnì Charity, ale støehla se vyslovit tuto myšlenku nahlas.

Dad ukázal na skøeta, který pozornì sledoval krátkou rozmluvu. „El Gurk tvrdí, že je ti možné vìøit,“ øekl. „Jenže já nevím, jestli mùžu vìøit Gurkovi.“

„Dokud mì platíš, mùžeš,“ øekl Gurk suše. „Jedinì, že by pøišel nìkdo, kdo zaplatí víc.“ Pøi pohledu na jeho temnì èerné oèi se Charity otøásla. Teï, když ho vidìla poprvé za denního svìtla, vypadal ještì pøíšernìji než minulou noc. Mìl temné oèi, na nichž nebylo témìø nic lidského.

Jakýsi šramot za zády pøinutil Charity, aby se ohlédla. Matka pøed krbem poklekla na zem a pokoušela se tøecím døívkem zapálit nìkolik hoblin. Charity zavrtìla hlavou, beze slova vstala, pøistoupila k ženì a cvakla zapalovaèem. Malý plamínek dychtivì olizoval suché listy, které žena nacpala pod døiví, a ty okamžitì vzplály.

Když se vrátila ke stolu, zíral na ni Dad vytøeštìnýma oèima. I na Bobovì tváøi se rozhostil výraz nevìøícného úžasu, ba témìø zdìšení.

„Už mi vìøíte?“ zeptala se Net tiše. „Øíkala jsem vám, že je to zatracená hlubiòaèka“

„Drž už koneènì zobák,“ pøerušil ji Dad, ani ne pøíliš hlasitì, ale Net okamžitì zmlkla. Dad se i nadále na Charity pronikavì díval a ona témìø fyzicky cítila, jak mu pracuje mozek. Pak se jeho tváø uvolnila.

„Je úplnì jedno, kdo jsi,“ øekl. „Zachránila jsi Net život. Musíme ti být vdìèní. Mùžeš u nás zùstat. A na tvoje otázky ti odpovím.“

Mluvili dlouho. Jídlo, které navaøila matka, bylo vynikající a Charity zase naèerpala nové sily. Opatrnì se o sobì rozpovídala o sobì, pøièemž ovšem zcela zámìrnì nezabíhala do podrobností, aby na sebe neprozradila pøíliš. Sama se dozvìdìla spoustu vìcí o Dadovì rodinì a o svìtì, ve kterém žiji. Ti ètyøi patøili ke skupinì lidi, kteøí si sami øíkali poušaøi a koèovali jako nomádi. Èasto se vraceli na tuto farmu, kterou si v prùbìhu let vybudovali, ale vìtšinou se zdržovali na velké pláni. Žili z toho, co jim osud nadìlil – trochu z lovu, trochu ze sbìru plodù, trochu z krádeží, pøièemž ovšem existoval velice pøísný mravní zákon, podle nìhož nikdy neokradl jeden poušaø druhého. Èasto ovšem táhly pøes planinu karavany a nebylo zøejmì tìžké se k nim pøiplížit a ukrást jim vodu nebo jídlo. Zdálo se, že cizinci jsou všude a Dadova slova nepøipouštìla pochyby, že byli také pány této planety. Jak to vypadá za plání, to nevìdìl nikdo z tìch ètyø. Poušaøi se pokud možno mimozemšanùm vyhýbali a ti zase nechávali poušaøe na pokoji – pokud je nepøistihli pøi nìjaké krádeži. Net utekla minulý veèer do hor, protože ji pronásledovala skupina jezdcù – jak øíkal Dad onìm gigantickým broukùm. Charity se otøásla pøi vzpomínce na armádu, kterou ráno zahlédla v dalekohledu. Témìø proti své vùli pocítila vùèi Net cosi jako úctu, když si uvìdomila, že dívka vypráví o svém útìku jen jakoby mimochodem.

Velice málo se bohužel dozvìdìla o tom, jak to vypadá na zbytku planety. Dad a jeho žena se v téhle oblasti narodili, jejich rodièe byli poušaøi stejnì jako oni a budou jimi i jejich dìti. Tahle bezútìšná jednotvárnost zøejmì nikdy neskonèi – což ovšem Charity naprosto nechápala.

„Ale copak jste se nikdy nepokusili odtud odejít?“ zeptala se nevìøícnì.

„Odejít odtud?“ Dad usrkl hoøkého èaje, který jim Mom pøipravila po jídle. Pak zavrtìl hlavou a udivenì se zeptal: „Ale proè?“

„Abysteabyste“ Charity bezradnì rozpøáhla ruce, sklidila Gurkùv škodolibý pohled a øekla: „Napøíklad, abyste si polepšili. Vždy život tady musí být strašnì tvrdý.“

„To je,“ potvrdil Dad chladnì: „Ale žijeme, a víme, že budeme žit možná i zítra, jestli si dáme alespoò trochu pozor.“

„A copak jinde to tak není?“

„Odkud to máme vìdìt?“ zeptala se Net ostøe. „Nikdy jsme jinde nebyli. Proè ne? Máme co jíst a jezdci nás nechávají na pokoji. Obèas jsou problémy se žraloky, ale vìtšinou si s nimi poradíme.“

„Vèera veèer to vypadalo trochu jinak,“ øekla Charity. Net sebou trhla a na chvíli sklopila zrak. „No jo,“ øekla. „Byla jsem v horách a hory jsou jejich oblast. Tady na rovinì by mì nikdy nedostali.“

Neznìlo to tak docela pøesvìdèivì, ale Charity považovala za rozumnìjší nechat toho. Nic ji nepomohlo, když uvádìla Net do rozpakù.

„A kromì toho jsi pøece pøišla z venku ty,“ pokraèovala dívka agresivnì. „Takže to ty bys mohla øíct, jak to tam vypadá.“

Charity si povzdychla. „Jinak,“ øekla vyhýbavì. „Ale mám–li být upøímná, ne líp.“ Znovu povzdychla, podívala se na Net, jejího otce a postupnì na ostatní a dodala: „Upøímnì øeèeno – utekla jsem pøed nimi. Pøepadli i mou mou zemi.“

„A zvítìzili,“ šeptl Dad. „Tvoje armáda“

„Byla poražena, ano,“ øekla Charity. „Bránili jsme se, ale“

„Moronova vojska jsou neporazitelná,“ øekl Dad klidnì. „To ví každý. Jsou ještì nìjací jiní bojovníci?“

„Myslím, že ne,“ odpovìdìla Charity. „Ne, docela jistì ne. Myslím, že jsem jediná, která to dokázala.“ Vzpomnìla si na Stonea a chvíli uvažovala, jestli jim má o nìm øíci, ale hned ten nápad zase zavrhla. Stone byl už dávno pryè a zøejmì byl i dávno mrtev. Kdyby tady byl pøed ní, Dad by o tom vìdìl. Charity pøipadala ta situace stále grotesknìjší. Sedí si tady, popíjejí èaj, povídá si s ním, jako by byla cizinkou, která právì spadla z mìsíce. Pøitom vìdìla mnohem lépe než on, co se doopravdy stalo.

Ale ani se mu nepokoušela nìco vysvìtlovat. Jeho svìt byl bizarní a zøejmì velmi nebezpeèný, ale malý a pøehledný. Pomyšlení na spánek, který trval roky, nebo možná i staletí, se dokonale vymykalo jeho chápání svìta.

„Jak už je to dlouho?“ zeptala se opatrnì.

„Dlouho?“ Dad se na ni udivenì podíval. „Co?“

„Ten útok,“ vysvìtlila Charity. „Myslím tím, kdy kdy pøišli.“

„Pøišli?“ Dad se usmál.

„Moroni,“ øekla Charity. „Jezdci.“

„Nechápu. Ty“ najednou se mu rozjasnila tváø. „Aha, ty si myslíš, že nás také napadli?“ Zavrtìl hlavou. „Ne, to je omyl. Byli tady vždycky. Pøinejmenším tak dlouho, jak si vzpomínám.“

Charity se unavenì usmála. „Jaký rok se píše?“

Dad pokrèil lhostejnì rameny. „Nezapisujeme si, kolik rokù ubìhlo,“ odpovìdìl. „Proè taky? Jeden je jako druhý. Už mùj otec i dìda byli poušaøi. K èemu si pamatovat, kolik rokù ubìhlo?“

Charity zvedla šálek a napila se, aby si Dad nevšiml, jak ji jeho odpovìï vydìsila.

„U vás to snad bylo jinak?“ zeptal se Bob.

Charity pøikývla. „Ano. My jsme poèítali roky.“

„Ale vždy je to naprostý nesmysl,“ øekla Net.

Charity jí vlastnì nechtìla odpovídat, ale cosi ji pøinutilo, aby odložila hrníèek a pohlédla na dívku. „Nepoèítáme jen roky, ale i dny a hodiny,“ odpovìdìla.

„A k èemu?“

Charity si povzdychla. „Nìkdy je to praktické, víš? Když øeknu, že odejdu a za dvì hodiny se zase vrátím, nemusíš napøíklad celou dobu stát a èekat na mne, ale mùžeš se pøesnì v dohodnutou dobu dostavit na místo schùzky.“

„A odkud se dozvím, že ubìhly pøesnì dvì hodiny?“ zeptala se Net. „Nikdo to pøece nedokáže tak pøesnì odhadnout.“

„Já ano,“ namítla Charity rychle. Netiny otázky ji pomalu zaèaly jít na nervy. Ale zavinila si to vlastnì sama. „Mùžu ti dokonce øíct, kdy uplyne minuta. Dá se to mìøit. Hodinkami.“ Natáhla ruku a odhrnula si okraj bundy, aby dívce ukázala náramkové hodinky. „Vidíš? Na okamžik pøesnì. Už jsem u vás pøesnì ètyøi hodiny a tøicet dvì minuty.“

Net se zvìdavì pøedklonila, se zájmem si prohlédla ciferník hodinek a pak si zase sedla. „Pøesto je to k nièemu,“ øekla umínìnì. „A je to nebezpeèné.“

Nebezpeèné? Charity na ni zmatenì pohlédla, ale rozhodla se, že se nezeptá. Bylo nìco dùležitìjšího, co bylo tøeba vysvìtlit.

„Teï mì napadlo, že už u vás nemohu zùstat dlouho,“ pokraèovala v zámìrnì lhostejném tónu. „Kterým smìrem musím jet, abych narazila na lidi?“

„Jen pár mil na sever,“ øekl Gurk s úsmìvem, „a jsi u žralokù.“

Charity ho probodla pohledem a otoèila se k Dadovi. „Kromì žralokù tady jistì jsou i jiní, ne?“

„Dnes už nikam nepojedeš,“ rozhodl Dad, místo aby odpovìdìl na její otázku. „Brzy bude noc. Planina je pro tebe pøíliš nebezpeèná. I když máš zbranì.“

„A zítra ráno?“ øekla Charity, èímž mlèky pøijala jeho nabídku, aby u nich pøenocovala.

Dad chvíli pøemýšlel, pak pokrèil rameny. „Jiní lidé? Samosebou, ti existují, ale na severu jsou žraloci, na východì hory a na jihu a na západì velká rovina. Nikdo neví, co leží za ní.“

Charity zasténala. Z tìchhle lidí asi nic nevytáhne. Najednou si však vzpomnìla na nìco, naè se chtìla zeptat celou dobu a naè z ji nepochopitelného dùvodu prostì zapomnìla.

Tázavým pohledem se obrátila na Net. „Vèera v noci,“ øekla, „jak jsi mì to pojmenovala? Hlubiòaèka? Co to má být?“

„Je taková legenda,“ øekl chvatnì Gurk.

„To není legenda!“ vyjela Net na skøeta. „Oni existuji! Každý to ví!“

Gurk se ušklíbl a chtìl nìco odpovìdìt, jenže Charity mu rozzlobeným gestem pøikázala, aby mlèel.

„Jiný národ než náš?“ zeptala se.

„Nejsou jako my!“ namítla Net prudce. „Jsou“ hledala vhodná slova. „Zabíjejí,“ øekla nakonec. „Jsou jako ty. Chodí divnì obleèení a povídají vìci, kterým nikdo nerozumí a mají i zbranì jako ty. A zabijí každého, kdo se dostane do jejich oblasti.“

„A kde leží ta oblast?“ zeptala se Charity vzrušenì.

„Žijí pod zemi. Kdesi v horách,“ odpovìdìla Net. „Tam, kde jsem tì potkala. Proto jsem si myslela, že jsi jedna z nich. Možná taky jsi.“

„Nesmysl!“ pøerušil ji rozèilenì Gurk. „Ty a ti tvoji hlubiòáci! To jsou všechno výmysly. Nikdo je pøece nevidìl, nebo ano?“

„To tedy vidìl!“ zvolala Net rozrušenì. „Jinak by pøece nikdo nevìdìl, kde jsou, nebo ne?“

Charity vypadala najednou velmi zamyšlenì.

Charity byla dodateènì Dadovi a jeho rodinì velmi vdìèná za to, že u nich mohla strávit noc. Odmítla ovšem Netinu nabídku, aby si s ní lehla do postele, a dala pøednost noclehu v kùlnì, kam Bob odvezl její motocykl. Zvenku vypadala kùlna jako zøícenina, ale za vraty zèernalými kouøem se skrýval velký, dobøe zásobený sklad, v nìmž poušaøi pøechovávali všemožné pøedmìty, které nashromáždili na svých výpravách. U spousty vìci si Charity ani pøi nejlepší vùli nedokázala pøedstavit, k èemu jim mohou být – jako napøíklad pùl tuctu poškozených televizorù nebo celá bedna støíbrných kompaktních diskù – ale v tomhle svìtì se zøejmì dalo použít témìø všechno.

Charity byla velmi unavená, aèkoliv bylo ještì dost brzy, ale i poušaøi se odebrali k odpoèinku. Bob ji pøipravil z pøikrývek a kusù šatstva lùžko, na které se hned natáhla. Pøesto nemohla usnout. Hlavou ji táhlo pøíliš mnoho myšlenek, pøíliš mnoho otázek zùstalo nezodpovìzených. Všechno bylo tak jiné, než si pøedstavovala. Nejen že nemìla ani zpola jasnou pøedstavu o tom, co ji asi èeká, ale vìdìla pøinejmenším, co neoèekávala: totiž postatomovou pouštní krajinu, v níž tìch nìkolik lidi, kteøí pøežili, terorizovali imitátoøi Šíleného Maxe na motocyklech.

Dlouho ležela a bdìla, uvažovala a dívala se na zakouøený strop nad sebou a ne a ne uspoøádat onen zmatek v hlavì. Venku se setmìlo a s noci zaèaly k jejímu sluchu doléhat podivné zvuky.

Nakonec zjistila – podívala se totiž na zbyteèné hodinky – že ubìhly více než dvì hodiny od chvíle, co si šla lehnout. Vstala opìt, povìsila si pøes rameno samopal a vyšla z kùlny.

Ochladilo se. Mìsíc stál na obloze jako obrovitý kotouè a zaléval pláò støíbøitým svitem, v nìmž se tyèily do výše stíny jako temné rokliny. Vítr sem pøinášel podivnì znepokojivé zvuky.

Charity se nervóznì otoèila jednou kolem své osy, s úlevou konstatovala, že je sama a opøela se o vrata kùlny. Pøed ni se rozprostírala pláò a na druhé stranì se zvedaly hory, z nichž teprve vèera veèer pøijela.

A kam se zase vrátím, pomyslela si. Zítra ráno, jakmile vyjde slunce. Mìla z toho strach, ale souèasnì vìdìla, že nemá jinou možnost.

Její pohled padl na malý matnì lesklý pøedmìt, který se povaloval v prachu vedle dveøí. Zvedla ho a ve slabém svitu mìsíce zjistila, že je to zbraò, jakou už jednou zahlédla u Net – asi dvacet centimetrù dlouhá masivní døevìná tyè, která byla velmi tìžká a nemìla viditelný otvor. Když ji v ruce otoèila, ucítila mírné zachvìní, jako by se uvnitø nìco pohnulo.

„Být tebou, odložil bych to,“ ozval se za ní jemný hlásek.

Charity se lekla, otoèila se a pøekvapenì zírala na Gurka, který se za ni objevil jakoby z nièeho nic. Nezeptala se ho však, jak to dokázal.

„A zacházel bych s tím velice opatrnì,“ dodal Gurk.

„Ano?“ øekla jenom.

Gurk natáhl ruku, vzal jí tyè z dlanì a zasunul si ji docela neopatrným pohybem za opasek. „Primitivní zbraò, ale pøesto dost úèinná,“ øekl. „Ta tyè je dutá, víš? A uvnitø je pár skákajících èervù.“

„Co to je?“

Gurk se usmál. „Taková milá zvíøátka. Pocházejí z planety, jejíž jméno se radìji nebudu pokoušet vyslovit. Nemám chu zlomit si na nìm jazyk. Mají poøád hlad, víš? Když zmáèkneš spouš, jedno z nich je vypuštìno ven a vrhne se na první horkokrevnou bytost, kterou zavìtøí. Jsou dìsnì rychlí a jejich jed úèinkuje okamžitì.“

Ušklíbl se. „Musím si promluvit s Dadem. Jestli Net bude nechávat tyhle zbranì jen tak pohozené, stane se jednou neštìstí.“

Nachýlil hlavu a zamyšlenì pohlédl na Charity. „Vím, co si myslíš.“

„Ano?“

Gurk pøikývl. Jeho vychrtlá staøecká ruka ukázala na hory na východì. „To dìvèe povídá nesmysly,“ øekl vážným a velmi ustaraným tónem, který u nìj Charity doposud nikdy nezaregistrovala. „Je to legenda.“

„Jak to víš?“ zeptala se Charity. Nemìla vlastnì sebemenší chu si s tím skøetem povídat, ale nechtìla ho ani pøíliš pøíkøe odbýt.

„Mùžeš mi vìøit,“ øekl Gurk, aniž na její otázku odpovìdìl pøímo. „Hlubináøi jsou jenom legenda.“

„A legenda je asi i to, že kdysi patøil svìt lidem, co?“ øekla Charity sarkasticky, ale Gurk k jejímu pøekvapení pouze zavrtìl hlavou. Pøi její ohromné velikosti pùsobil ten pohyb dost absurdnì: jako by hlava chtìla každou chvíli z toho hubeného drobného tìlíèka upadnout.

„Ne,“ øekl. „To je pravda.“

„Víš“

„Nejsem jako ti ušlápnuti poušaøi,“ øekl Gurk dotèenì. „Vím toho spoustu. Vím taky napøíklad, že jsi sem nepøišla ze zemì, kterou pøepadli.“ Tiše se usmál a ukázal rukou na oblohu. „Odkud jsi doopravdy? Odtamtud? Nebo z minulosti?“

Charity to tentokrát upøímnì pøekvapilo. Hodnou chvíli mlèela a zdálo se, že Gurk jasnì cítí, jakou nedùvìru v ní ta otázka vyvolala, protože dodal: „Nemìj obavy. Charity. Abn Gurk Ben Amar Ibn Lot Fuddel ètvrtý není špionem Moronù. Narozdíl od Dada a ostatních si umím dát dvì a dvì dohromady. Jsou pøece jen tyhle dvì možnosti.“

„Ano?“ zeptala se Charity zvídavì.

Gurk prudce pøikývl. „Hodnì se potloukám po okolí,“ øekl. „Uniformu, jakou máš ty, jsem už vidìl. I takové zbranì, jako máš u sebe. Jenže ty byly zatracenì staré. Tvoje vypadají, jako by byly zbrusu nové.“

„Možná také jsou,“ øekla Charity.

„Odkud jsi?“ zeptal se Gurk ještì jednou. Charity neodpovìdìla. Po chvíli to tedy Gurk vzdal a jen pokrèil rameny. „No jo, vždy mi do toho nic není. Myslel jsem si jen, že budeš trochu vdìènìjší po tom všem, co jsem pro tebe udìlal. Ale vdìènost zøejmì vyšla z módy.“ Povzdychl si. „Ale to je jedno. Každopádnì bys mìla zapomenout na to, že by ses vrátila zpátky do hor. Žraloci by tì dostali. A když ne oni, pak jezdci. Myslím, že jdou po tobì.“

„O dùvod víc, abych našla hlubiòáky,“ odpovìdìla Charity.

Gurk si pøehnanì povzdychl. „Vždy, ksakru. neexistují,“ øekl prudce. „Je to jenom legenda, nic víc.“

„To, co øíkala Net, mi nepøipadá jako legenda,“ odpovìdìla Charity klidnì. „Spíš to pøipomíná lidi, kteøí pøežili a nìjak se jim podaøilo dostat se do bezpeèí.“

Gurk na ni upøenì hledìl a pak zavrtìl hlavou. „Tomu vìøíš jen proto, že tomu chceš vìøit,“ namítl. „Vydáš se vstøíc záhubì, jestli se vrátíš do hor. Mìla bys jít na jih. Rovina je veliká, ale na motorce bys to mohla pøi troše štìstí zvládnout.“

„A pak? Co potom na jihu?“

„Pøežít,“ øekl Gurk. „Proto jsi pøece tady, ne?“

„A co tam najdu?“ namítla Charity. „Dad øíkal, že“

„Dad neví všechno,“ pøerušil ji Gurk netrpìlivì. „Planina je veliká, ale nesahá až na konec svìta. Jsou to na motorce dva dny, nanejvýš dva a pùl.“

„Kam až?“ zeptala se Charity, ale Gurk mlèel. „Když víš všechno tak pøesnì, proè jsi mi o tom pøedtím nic neøekl?“

Gurk se drsnì usmál. „A proè bych to dìlal? Myslíš, že bych jim tím prospìl, kdybych jim vykládal, že za touhle planinou je zem, kde by se jim žilo líp?“ Prudce zavrtìl hlavou. „Vždy bych je tou pravdou zabil. Vytáhli by odtud a cestou by nìkde zahynuli. Ta cesta je nebezpeèná, a to, co leží za pláni, je ještì nebezpeènìjší. Pro poušaøe je to dokonce smrtelné. Ty to ale zvládneš. Možná.“

„Co dokážu?“ zeptala se Charity netrpìlivì. „Co je za tou plání, Gurku?“

„Kolik zaplatíš?“ øekl Gurk místo odpovìdi.

Charity na nìj chvíli pøekvapenì hledìla, a pak pochopila. Její zmatek se posléze zmìnil ve vztek. Zuøivì natáhla ruku a pokoušela se chytit Gurka, jenže ho minula. Neuvìøitelnì mrštným pohybem totiž uhnul stranou. „Ty kryso!“ øekla výhružnì, „ty“

„Co chceš?“ pøerušil ji Gurk. „Každý se nìjak živi, ne? Já žiju z informací – a tìch už jsi dostala hodnì, a nemusela jsi za nì platit. Chceš vìdìt, co leží za planinou? Já to vím. Takže zapla.“

Charity spolkla vzteklou odpovìï, kterou mìla na jazyku. Jistým zpùsobem Gurka chápala, což ovšem nijak nezmenšilo její vztek.

„Co chceš?“ zeptala se stísnìnì.

Gurk bez zaváhání ukázal na samopal, který mìla povìšený pøes rameno. „Tuhle zbraò.“

Charity se zle usmála. „Mùžeš ji dostat,“ øekla výhružnì, „mezi zuby. Zapomeò na to.“

Gurk nebyl nijak zklamán, ale znovu pokrèil rameny. „Za pokus to stálo,“ øekl. „Ale teï vážnì – dej mi ten zapalovaè a já ti prozradím, jak se dostaneš pøes pláò. A co leží za ní.“

Charity byla chvíli v pokušení jeho návrhu vyhovìt. Vždy to byl levný jednorázový zapalovaè z umìlé hmoty, který stál pár centù.

Vèas si uvìdomila, jaká by to byla chyba, a tak zase stáhla ruku, kterou už už zasouvala do kapsy. „Ne,“ øekla. Otoèila se, opìt se zadívala k horám a pokoušela se vybavit si Netina slova. „Jsou obleèeni jako já,“ zamumlala. „A mají stejné zbranì jako já. A žijí pod zemí“

Ta slova nebyla sice urèena pro Gurka, ale on na nì pøesto odpovìdìl. „Jsi blázen. Prostì tì zabiji. Copak si myslíš, že ti lidé tady z nich mají strach zbyteènì? Jsou tisíckrát horší než žraloci.“

„Ano?“ zeptala se Charity zvídavì. „Odkud to víš? Já myslela, že vùbec neexistuji.“

Gurk se ušklíbl, „A i kdyby,“ øekl umínìnì. „Nikdy je nenajdeš. Mají pøíliš dobrý úkryt. Ani žralokùm se ho nepodaøilo vyèmuchat.“

Charity se usmála. „A co když vím, kde pøesnì jsou?“

Gurk otevøel ústa a vytøeštil oèi. „Ty víš“

„Myslím, že ano,“ odpovìdìla Charity klidnì. „Každopádnì vím, kde je mám hledat.“

„Kde?“ zeptal se Gurk vzrušenì. „Kde jsou? Prozraï mi to.“

„Ráda,“ odpovìdìla Charity pøívìtivì, otoèila se a opìt zamíøila do kùlny. Ale pøedtím než Gurkovi zabouchla dveøe tìsnì pøed nosem, ještì jednou na nìj zavolala: „Jakmile se dohodneme na cenì, kterou ta informace pro tebe má.“

Tøi nebo ètyøi ubohé chatrèe ještì poøád hoøely, když Skudder a Raoul dorazili k osadì. Vítr z pouštì už rozfoukal oblaka kouøe, která jim v posledních hodinách ukazovala cestu. Skudder spatøil na pùl tuctu motocyklù odstavených na plácku bývalého sídlištì a nìkolik dalších, které blokovaly ústí rokle.

Jeho lidé osadu vyplenili. Spolu s Raoulem vidìli témìø tucet mrtvol, z nichž dvì byly obleèeny v èerných kožených bundách žralokù. Poušaøi se zoufale bránili, ale samozøejmì nemìli sebemenší šanci. Osada byla doslova srovnána se zemí. Skudder nepøedpokládal, že by pøežil tøeba jen jeden z jejich obyvatel. Ten pohled ho naplnil bezmocným vztekem. Od té doby, co se postavil do èela žralokù, zabil na tucet poušaøù a témìø stejný poèet vlastních lidí, ale pohled na vyplenìnou osadu jím pøece jen zacloumal. Celá ta akce byla nesmyslná a vlastnì docela zbyteèná.

Vzteklým dupnutím na brzdu zastavil motocykl uprostøed osady, vysunul ho na stojan a seskoèil ze sedla. Nìkolik mužù – ti, kteøí právì neprohledávali mrtvoly – se váhavì pøiblížilo a Skudder si teprve teï všiml, že to byla Kinkova skupina, která zpùsobila tahle jatka.

Beze slova odstrèil jednoho muže z cesty, mohutnými kroky zamíøil ke Kinkovi, drsnì ho chytil za rameno a otoèil ho k sobì. Kink vztekle zavrèel, zašklebil se a zaal pìsti. Pak poznal Skuddera a ruku zase spustil. Skudder témìø litoval, že Kink neudeøil. To by mu totiž mohl uštìdøit lekci, kterou si už dávno zasluhoval.

„Co se tady stalo?“ zeptal se panovaèným tónem. „To tys naøídil tohle šílenství?“

Kink na nìj zmatenì hledìl. Zøejmì vùbec nechápal, co má Skudder na mysli.

„Zatracenì, chci vìdìt, co se tady semlelo!“ øval na nìj Skudder. „Napadli vás, nebo co?“

„Napadli?“ Kink nervóznì polkl.

„Já nerozumím. Sám jsi pøece øekl“

„Øekl jsem, že máte najit tu holku,“ pøerušil ho Skudder, který se už zase pomalu zaèal ovládat. „Øekl jsem, že máte poušaøe trošku zmáèknout, to jo, ale neøekl jsem, že je máte všechny zabít!“

Raoul se dotkl jeho paže. „Nech ho,“ øekl chlácholivì. „Už se holt stalo.“ Usmál se, pokynul Kinkovi, aby zmizel a odvedl Skuddera ponìkud stranou. „Vždy já ti rozumím,“ øekl velmi tiše, aby to nikdo jiný neslyšel, „ale musíš chápat i je. Byla to poušaøka, která pomohla té holce k útìku. A zabila Dena. Ti hoši se chtìli pomstít.“

„Tohle není pomsta,“ øekl Skudder rozèilenì. „Zatracenì, nemám nic proti tomu, když poušaøe trochu popíchneme, jenže tohle je vyhlášení války.“

Raoul neodpovídal. Skudder najednou pochopil, že Raoul má v podstatì pravdu. Alespoò ze svého pohledu. Vztekle se mu vytrhl, otoèil se, poodešel o nìkolik krokù a opìt se zastavil.

Cítil se naprosto bezmocný. Bezmocný, rozèilený a velmi osamocený. Nitro mu vøelo vztekem, nejen na Kinka, který byl prostì hlupák a asi se nedokázal chovat jinak, ale vztekem na sebe, na tu Lairdovou a pøedevším na Daniela, který celý ten prùšvih tím svým telefonátem pøed ètyømi dny rozbìhl.

Trvalo dlouho, než se zase ovládl natolik, aby se mohl vrátit k Raoulovi. Jeho zástupce na nìj pozornì pohlédl a ve tváøi mìl nepøehlédnutelný výraz obav. „Je všechno v poøádku?“ zeptal se.

Skudder pøikývl, aèkoliv si myslel nìco jiného. Nic nebylo v poøádku, ale to nemusel Raoulovi nijak obšírnì vysvìtlovat.

Vyrazili spolu vèera veèer v èele ohromné kolony témìø stovky motocyklù. Vzal s sebou asi polovinu lidí – bylo to naprosto absurdní, když si uvìdomil, že hledali jedinou ženu. Ale velmi záleželo na tom, aby ji našli.

Dosud ovšem nemìli jedinou stopu. Sotva dorazili na planinu, rozdìlili se a Skudder sám s Raoulem vzburcovali ètyøi nebo pìt rodin poušaøù. Nikdo tu cizí ženu, kterou hledali, nevidìl, a Skudder si byl docela jist, že ti lidé øíkají pravdu. Nepoèínali si s Raoulem pøi pátrání zrovna útlocitnì.

„Zjistili vùbec nìco?“ zeptal se poøád ještì vztekle, ale navenek už se dost ovládal.

Raoul zavrtìl hlavou. „Ne. Nikdo tu ženskou nevidìl a ani o ní neslyšel. Musíme hledat dál.“

„Zatracenì, nemùžeme pøece zabít všechny poušaøe v okolí,“ øekl Skudder. „Musí tady pøece nìkde být.“

„Pokud ovšem neutekla zpátky do hor,“ øekl Raoul.

Skudder chvíli uvažoval. Pak zavrtìl hlavou. „Ne,“ øekl rozhodnì. „Není pøece tak hloupá. Ví, že by tam nemìla šanci. Má být nìkde tady.“ Chvíli se na Raoula zamyšlenì podíval a pak rezolutním gestem pokynul hlavou k horám na východì.

„Vyber si pár spolehlivých hochù,“ øekl. „Pojedeme zpátky. Možná najdeme nìjakou stopu.“

„Mùže být pøece už stovku mil odtud,“ namítl Raoul. „Denùv motocykl byl èerstvì natankovaný.“

„Já vím,“ øekl Skudder. „Ale já ji najdu. A je docela jedno, kde se ukrývá.“

Nemìl už mnoho èasu. Z tìch dvaasedmdesáti hodin, které mu Daniel dal, už ètyøiadvacet uplynulo. A Daniel nebyl z tìch, s nimiž by bylo možno smlouvat.

Poušaøi mìli ve zvyku vstávat za ranního rozbøesku. Charity mìla dojem, že právì usnula, když tu ji Net probudila a odvedla ji do domku, kde na ni èekala snídanì. Jídlo ji pøipadalo velmi skromné, ale pro ty lidi to byly zøejmì královské hody. U stolu postrádala Gurka. Na její otázku Dad odpovìdìl, že ten už odešel velmi záhy zrána. Po snídani se Charity rozlouèila. Byla si jistá, že Dad a ostatní jsou docela rádi, že už jde pryè. Pøesto mìla potøebu poušaøùm dát najevo uznání. A pøestože vìdìla, že toho bude brzy litovat, vytáhla na rozlouèenou z kapsy zapalovaè a podala ho Mom.

Poušaøka na ni nevìøícnì pohlédla a sevøela malou plastikovou vìcièku v dlani. „Šetøi s tím,“ øekla Charity. „Nevydrží vìènì.“ Pak se otoèila a vyšla z domku.

Bob už zatím vyvezl harleye z kùlny a naskládal jí zavazadla na zadní sedadlo. Vèetnì laserové zbranì, kterou provazem pøivázal k nosièi tak pevnì, že Charity bude urèitì potøebovat pøinejmenším hodinu, až ji bude chtít sundat. Vdìènì se na nìj usmála, pak se vyhoupla do sedla a rozjela se.

Odjíždìla na jih od farmy, ale jela jen tak daleko, dokud si nebyla jistá, že už ji neuvidí. Pak sjela z cesty a zamíøila opìt k horám.

Byla si naprosto jasnì vìdoma, jak je její zámìr bláznivý. Rozhodnì nebyla pøesvìdèená, že se jí skuteènì podaøí najít hlubiòáky. Možná byli opravdu pouhou legendou. Gurk mìl naprostou pravdu: lidé v nouzi, lidé utiskovaní, pronásledovaní, si vždycky najdou zachránce, který jim slibuje vysvobození a který jim ponìkud usnadní snášet útrapy. Ale pokud skuteènì existovali, pak Netin popis logicky vedl k závìru, že jde o ty, kteøí pøežili, o lidi, kterým se nìjak povedlo uchovat si èást staré civilizace. A do toho zapadalo i tušení, že jsou z nìjakých ságami opøedených hlubin. Vždy právì pod tímto pohoøím se kdysi nacházel nejrozsáhlejší a nejbezpeènìjší komplex krytù na svìtì, do nìhož pronikli vetøelci a ti ho systematicky promìnili v ruiny tìsnì pøedtím, než ses uložila do tanku, šeptal jí hlas v hlavì.

Zaplašila to pomyšlení. Zatracenì, vìdìla sama, jak malou mìla šanci, že nìkde narazí na pomoc. K tomu, aby si to pøipomnìla, nepotøebovala pøece tohle protivné podvìdomí.

Z plánì pøed ní se vynoøila skupina skal – ideální místo k výhledu do kraje. Charity nezapomnìla na ono setkání, k nìmuž témìø došlo minulého rána. Opatrnì jednou objela skálu a pak se zastavila ve stínu. Vyšplhat se na skálu bylo tìžší, než pøedpokládala, protože její povrch byl hladký jako sklo a i na dotek pøipomínal naleštìné zrcadlo. Když se nakonec vyšplhala nahoru, sotva popadala dech a trvaleji nìkolik minut, než zase naèerpala síly.

Aèkoliv nebyla na cestì ani pùl hodiny, v krku už mìla sucho. Vedro bylo už teï nesmírnì tíživé. Na nejparnìjší chvíle dne si bude muset najít nìjaký úkryt.

Podívala se dalekohledem. Monotónní hnìï spálené zemì jí teï klouzala pøed oèima v nìkolikanásobném zvìtšení a jen tu a tam byla pøerušena škvírou nebo skálou.

Zatajila dech. Stopu, kterou zanechala v písku její motorka, sledovala podivná odporná nestvùra. Z toho pohledu jí pøejel po zádech mráz. Takovou pøíšeru ještì nikdy na vlastní oèi nespatøila. Plazila se za ní a byla dost veliká. Takto z dálky pøipomínal Charity ten tvor obludu Gila. Jenže tohle nebyl ještìr. Byl to hmyz, jehož povrch tìla se leskl a byl tvrdý, rozdìlený do nìkolika nestejnì velkých segmentù. Jeho nohy – bylo jich celkem šest – kráèely velmi línì a trhavì. Hlava té obludy byla odporná – s vypoulenýma oèima, nad nimiž se neustále sem a tam pohybovala dvì tenká tykadla. Nebylo pochyb, že ten tvor jde po její stopì. Ale se svým rychlým harleyem se ho snad zbaví.

Pomalu zamíøila dalekohledem jinam a chvíli pozorovala protáhlý bizarní obrys – který se ovšem pøi detailnìjším pohledu ukázal jako kus skály. Pak opìt pøehlédla pohledem pláò. Spatøila kouø.

Na obzoru stoupal vzhùru tìžký èerný oblak dýmu. Bez dalekohledu by si ho zøejmì vùbec nevšimla. Pøipadalo jí, že kdesi v dálce vidí i plameny. Pøesnì tam, kde ležela Dadova farma.

Charity zaklela, vyskoèila, rychle sešplhala ze skály a opìt nasedla na motorku. Aniž by na vteøinu zaváhala, nastartovala harley, rozjela se a vzápìtí zase prudce zastavila. Témìø minutu ztratila tím, že se pokoušela rozplést uzly provazù, kterými Bob pøivázal její laserovou zbraò. Pak vytáhla nùž a provazy prostì pøeøízla. Chvatnì si pøehodila zbraò pøes rameno, nasedla zase na motorku a rozjela se. Cestu jí ukazoval èerný sloup dýmu, který vzápìtí vidìla i prostým okem. Skuteènost pøedèila její nejhorší obavy. Požár se zmocnil nejen hlavní budovy – celá farma hoøela jako hranice døíví.

Charitina úzkost se zmìnila ve zdìšení a vztek, když spatøila ètyøi tìžké motocykly odstavené pøed hoøícím domkem. Žraloci. Vrátili se. Nìjak se jim podaøilo v téhle pustinì vyèmuchat její stopu. Zøejmì tady všechny zabili. A byla to její vina!

Bezohlednì pøidala plyn a øítila se k farmì. Spatøila dvì tøi postavy obleèené v èerné kùži, které se na pozadí šlehajících plamenù rýsovaly jako démonické bytosti. A Charity také zahlédla, jak se dvì z nich pøekvapenì otoèily, když zaslechly rachocení jejího harleye. Jeden z mužù zvedl ruku na znamení, že má zpomalit. Považoval ji zøejmì za žraloka.

Jenže Charity nepøibrzdila. Pøidala naopak plyn, v poslední chvíli zaøadila nižší rychlost a spustila spojku. Harley Davidson udìlal obrovský skok, zadní kolo se protoèilo a pøední narazilo do naprosto vyjeveného žraloka.

Náraz vymrštil Charity ze sedla, ale s ním poèítala. A najednou se dostavily opìt obvyklé reakce – tak rychlé a pøesné, jak to u ní bylo døíve zvykem. Spadla na zem, pøekulila se a obìma nohama kopla druhého žraloka do tìla. Muž se zhroutil na zem a zùstal bez pohnutí ležet. Když se Charity s námahou postavila na nohy, zaútoèil na ni tøetí žralok.

Nedala mu šanci. Bleskurychle strhla z ramene laser, namíøila a stiskla spouš. Nohu žraloka provrtal velmi tenký rubínovì èervený paprsek ve svìtle plamenù témìø neviditelný. Žralok upadl na zem. Zbraò sice nebyla nastavena na smrtící úèinek, ale šok toho muže jistì ochromí na nìkolik hodin. Pøesto se ještì dvìma tøemi kroky k nìmu rozbìhla, praštila ho hlavní zbranì a pak se teprve odvážila otoèit a rozhlédnout se po posledním žralokovi.

„Bravo,“ ozval se za ní hlas. „Èistá práce.“

Charity se vydìšenì otoèila a zvedla zbraò. Nestiskla však spouš. Za ní, dobrých dvacet metrù dál, stál pøed hoøící kùlnou ètvrtý žralok a i když ho na pozadí šlehajících plamenù sotva rozeznávala, pohled na nìj jí nahnal hrùzu.

Byl urostlý a svalnatý. Tváø mìl zakrytou èernou pøilbou, ale Charity pøipadalo, že i v tmavém prùzoru cítí jeho pronikavý pohled. Nejednou pochopila, že má pøed sebou vùdce.

„Zastøelíš mì tou vìcièkou, když se pohnu?“ zeptal se. Jeho hlas znìl témìø ironicky. „Je tady vedro. Rád bych poodešel trochu dál.“

Charity neodpovìdìla, ale udìlala laserem pøíslušné gesto a žralok poodstoupil o ètyøi pìt krokù od ohnì. Teï si všimla, že má v pravé ruce sekeru s krátkou násadou. Byla to odporná zbraò, ale ne zase taková, aby si ji Charity musela lámat hlavu.

„Ty musíš být Lairdová,“ øekl, když se zase zastavil.

Charity byla zmatená. „Ty znáš moje jméno?“

„Jak vidíš.“ Z helmy se ozval tichý ironický smích. „Ušetøila bys mi spoustu nepøíjemností, kdybys ke mnì pøišla hned,“ pokraèoval.

„Co co ode mne chceš?“ zeptala se Charity podráždìnì. „Odkud víš moje jméno a kdo“ Zarazila se, nejistì se rozhlédla na obì strany a zbraní udìlala pøíkré gesto. „Sundej si pøilbu,“ øekla.

Znervózòovalo ji, že nevidí svému protìjšku do tváøe, když s ním mluví.

Žralok mlèky uposlechl, pøièemž však použil pouze jednu ruku. Pravá poøád ještì držela sekeru, zatímco pøilbu ledabyle odhodil pøed sebe do písku.

„Spokojená?“ zeptal se žralok ironicky.

Charity nevìdìla, zda je spokojená s tím, co spatøila – v každém pøípadì byla pøekvapená. Žralok byl dost mladý, možná jen nìco pøes tøicet, jeho tváø nevypadala nijak nesympaticky, i když velmi tvrdì. A zároveò ji pøipadala cizí i podivnì dùvìrnì známá. Vlasy se mu leskly tou nejtemnìjší èerní, jakou kdy Charity vidìla.

„Já jsem Skudder,“ øekl žralok najednou takovým zpùsobem, jako by oèekával, že toto jméno Charity nìco øekne. „A ty musíš být Lairdová. Proè jsi zabila moje lidi?“

Místo odpovìdi ukázala Charity na hoøící farmu. „Proè jste zabili ty lidi tady?“

„Zabili?“ Skudder se bezcitnì uchechtl. „Nikoho jsme nezabili,“ øekl. „Nebyli zvl᚝ ochotni spolupracovat, takže jsme jim museli trochu pøitopit. Ale jsou ještì naživu. A jestli budeš rozumná, zùstanou naživu i dál.“

Charity táhly hlavou najednou tisíce myšlenek. Nevìøila mu ani slovo, ale bylo pøece jen možné, že øíká pravdu – což ovšem neznamenalo nic jiného, než že odsoudí Dada a jeho rodinu na smrt, jestliže se dopustí sebemenší chyby. Ale i kdyby byla pravda jen polovina z toho, co ji Net a ostatní øekli o žralocích, pak by stejnì zemøeli.

„Co po mnì chceš?“ zeptala se.

„Já?“ Skudder se smíchem zavrtìl hlavou. „Nic. Nìkdo s tebou chce mluvit. A já mám za úkol, tì k nìmu dovést. Živou.“

„Nìkdo? Kdo?“

Skudder mlèel a nasadil úsmìv, který Charity dost vyvedl z míry. Tenhle Skudder se buï doèista zbláznil, nebo se cítil absolutnì jistý. Ovšem ani jedna z tìchto dvou možností se Charity nijak zvl᚝ nezamlouvala.

„A co když nemám chu jít s tebou?“ zeptala se. „Nemùžeš mì k tomu donutit.“

„Pøiveïte tu holku,“ øekl Skudder klidnì. Ta slova neplatila jí, ale nìkomu, kdo stál za Charity a ona v poslední chvíli odolala pokušení otoèit se. A to byl trik nebo ne, dokud míøila laserem na Skudderovu hruï, byla relativnì v bezpeèí.

Nebyl to trik. Za ní se ozvaly kroky, pak se pøed ní objevili dva žraloci, kteøí za sebou vlekli vzpouzející se dívku. Aèkoliv byla Net svázána na rukou i na nohou, mìli zøejmì oba co dìlat, aby ji udrželi.

„No?“ øekl Skudder klidnì. „Poøád ještì si myslíš, že tì nemùžu donutit? Staèí jediné slovo a ti hoši ji zabijí. Už se na to pøímo tøesou.“

„Pak zastøelím já tebe,“ øekla Charity odhodlanì.

„To by také pøíliš mnoho nevyøešilo,“ namítl žralok. „Ta dívka by byla mrtvá a hoši by tì vyøídili. Nech toho. Už bylo prolito dost krve.“

Nechtìla odsoudit Net a její rodinu na smrt, ale co mìla, proboha, dìlat?

Zdálo se, že Skudder uhodl její myšlenky a pøiblížil se k ni o krok, jenže když Charity výhružnì pohnula zbraní, okamžitì se zastavil. „Ty mi nevìøíš,“ øekl s povzdechem. „A já to docela chápu. Ale nemusíš mít strach. Máme té dovést k Danielovi živou.“

„Daniel? Kdo je to?“ Charity se zeptala vlastnì jen proto, aby získala èas.

Skudder pokrèil rameny. „To vím stejnì tak málo jako ty. – Tak co – jak dlouho chceš takhle stát a míøit na mne? Než ti ochabnou ruce?“

Charity se témìø zoufale rozhlédla kolem sebe. Kromì Skuddera a tìch dvou, kteøí drželi Net, se opodál objevili ještì další žraloci. Takže každá z motorek, které stály odstaveny nalevo od nich, musela být obsazena dvìma jezdci.

„Nepùjdu s vámi,“ øekla. „A vy to dìvèe pustíte, nebo“

„Nebo?“ zeptal se Skudder slídivì.

Namísto odpovìdi mávla Charity bleskurychle zbrani a jednomu ze žralokù, kteøí drželi Net, spustila paprsek do nohy a hned zase zamíøila zbraò na Skuddera. Poranìný muž vykøikl a s témìø komicky vypadajícím pohybem se svalil na bok, sténal a kroutil se na zemi.

„Nebo tì zastøelím,“ øekla vážnì. „Nehnu ani brvou, Skuddere. S tìmi tøemi panáky si poradím.“

Skudder neodpovìdìl, ale v jeho tmavých oèích se to zablýsklo vztekem. A pak udìlal to, co Charity oèekávala nejménì. Rychle zvedl ruku a zamával na muže, kteøí, když Charity vystøelila, chmátli po svých zbraních. „Ne,“ øekl. „Nechte ji. Má pravdu. Ta by vás, blázni, zabila.“

„Ty nás necháš jít?“ zeptala se Charity nevìøícnì.

Skudder pøikývl. „Ano, ale ještì se uvidíme. Pus tu holku.“

Ta slova patøila žralokovi, který držel Net. Zaváhal, pak ale poslušnì sáhl po noži a pøeøízl pouta. Net padla s vyèerpaným hekáním na kolena a nejistì se zase škrábala na nohy.

„Zkus, jestli dokážeš zvednout motorku,“ øekla jí Charity. „Rychle.“

Souèasnì ustoupila o nìkolik krokù dozadu, namíøila laser na motocykly, na nichž pøijeli žraloci, a poté, co nastavila zbraò na plný výkon, stiskla spouš. Rubínovì rudý paprsek tlustý jako prst zasáhl nádrž prvního harleye.

Motocykl explodoval. Síla výbuchu zpùsobila, že i ostatní stroje se postupnì svalily jako kostky domina. Oheò vzápìtí zachvátil i je.

„To je proto, abychom se tak brzy neshledali,“ øekla Charity pøívìtivì. Skudder na ni hledìl a mlèel. Jen vztek v oèích mu plál mnohem intenzivnìji.

„Sama to nezvládnu!“ zvolala Net. Její hlas znìl ponìkud zoufale. „Pomoz mi!“

Charity pøikývla, ještì jednou výhružnì pokynula zbraní a pozpátku se blížila k ní.

Ušla sotva pár krokù. Nohou narazila na tìlo omdlelého žraloka, kterého postøelila, udìlala chvatný krok – a vydìšenì vykøikla, když jí ruka sevøela kotník a stiskla ho úžasnou silou.

Pøesto zareagovala s takøka nadlidskou rychlosti. Nepokusila se vysmeknout, ale otoèila se a praštila žraloka hlavní do týla. Muž podruhé ztratil vìdomí a Charity se prudce otoèila a opìt namíøila zbraní na Skuddera a ostatní.

Ale tøebaže byla nesmíme rychlá, Skudder byl mrštnìjší. Nepokoušel se na ni vrhnout, jako tøi muži, ale svalil se prostì na stranu, a to o zlomek vteøiny døíve, než Charitina zbraò podruhé vychrlila smrtelný laserový blesk jeho smìrem. Skudder souèasnì vymrštil ruku. Sekyra mu vyklouzla a se smrtící pøesností míøila na Charity. Ta se ještì pokusila sekyøe vyhnout, ale už bìhem toho, co to udìlala, vìdìla, že se jí to nepodaøí.

Sekyra ji zasáhla do levého ramene a Charity cítila, jak jí tìlem projela šílená bolest. Pak ztratila vìdomí.

„To bylo jen tak tak,“ øekl Raoul tiše, zatímco se napøimoval. „Všechno v poøádku?“

V poøádku? Skudderùv pohled pøelétl po bitevním poli, ve které promìnila Lairdová dvùr farmy. Jeden mrtvý, tøi ranìní, ètyøi zcela znièené motocykly, dva mrtví poušaøi – ne, pomyslel si. Nic není v poøádku. Jediná žena proti Skudderovi a jeho sedmi lidem – a to mìli z pekla štìstí, že je všechny nezlikvidovala!

„Promluvím si vážnì s Danielem,“ zavrèel. „Mìl mì pøed tou ženskou varovat!“ Vztekle zavrtìl hlavou, zvedl tomahavk a nakvašenì si ho zastrèil za opasek. Teprve pak se sehnul k omdlelé Charity a zbìžnì ji prohlédl. Tep mìla pravidelný a rovnomìrný.

Levé rameno jí už zaèalo otékat, ale zdálo se, že nemá nic zlomeného. Skudder si oddychl. Velice nerad by Danielovi odevzdal polovièní mrtvolu. Vùdce Moronù obèas projevoval velice málo smyslu pro humor.

„Spoutejte ji,“ øekl. „A postarejte se o to, aby se pøíliš brzy neprobrala. Ale buïte opatrní. Nechci, aby se zranila.“ Narovnal se, díval se, jak pøispìchal Kink a další z mužù, aby splnili jeho pøíkaz. Pak se opìt obrátil na Raoula. Teprve teï ho napadlo, že i jeho zástupce nevyváži z celé vìci docela bez šrámù.

„Co je s tebou?“ zeptal se. „Všechno oukej?“

Raoul se ušklíbl a zmohl se na ztrápený úsmìv. „Ujde to,“ zalhal. „Dokud nebudu muset chodit, nebude ta rána zlobit.“

„Ukaž, podívám se ti na nohu,“ vyzval ho Skudder. Raoul chtìl mávnout rukou, ale Skudder ho prostì chytl za ruku, pøinutil ho, aby si sedl a roztrhl mu nohavici až nad koleno. Raoul tiše zasténal.

Rána nebyla o moc vìtší než bodnutí špendlíkem, ale maso kolem bylo nateklé a noha byla na dotek tvrdá jako železo. Skudder Raoulovi nohu opatrnì otoèil a všiml si, že tenounký laserový paprsek lýtkem pronikl naskrz. Odvrátil zrak, na chvíli se zadíval na hoøící motocykly a otøásl se. Najednou byl velice rád, že o vlásek unikl ránì Charity Lairdové.

„To je víc než jen pouhý škrábanec,“ øekl vážnì. „Nevypadá to dobøe.“

Raoul pokrèil rameny a opatrnì nohu stáhl. „Dost to bolí,“ pøiznal. „Strašnì by mì zajímalo, co to bylo za svinskou vìc.“

Skudder se musel proti své vùli zasmát. S vrtìním hlavy se sklonil na stranu, zašmátral po Charitinì laseru a s témìø uctivým pohybem ho zvedl. Opatrnì jím otáèel v ruce. Zbraò se na první pohled podobala malorážní pušce, ale byla pøekvapivì lehká. Nebyla z kovu a døeva, ale z plastu, jaký Skudder ještì nikdy nevidìl. Namísto ústí konèila hlaveò tenkou trubièkou ze skla, v níž doutnalo temnì rudé, mírnì pulzující svìtélko. A tam, kde mìla být spouš, se nacházelo èervené tlaèítko. Tìsnì vedle nìj jakési koleèko, které zøejmì sloužilo k nastavení stupnì úèinnosti zbranì. Skudder byl zmatený. Vidìl už zbranì na paprsky – jenže tahle se naprosto lišila od tìch, které používali Moroni.

Pak pochopil. Tato zbraò byla vyrobena na Zemi. Zmatenì ji odložil vedle sebe do písku a pomáhal Raoulovi znovu vstát. Volnou rukou ukázal na harley, kterým pøijela Charity. „Vezmeš si motorku a zajedeš do tábora,“ øekl, „Nech si tam ošetøit nohu. Bari tì tam mùže doprovodit.“

„Jenže to tady nebudete mít žádnou motorku,“ namítl Raoul.

„Nesmysl,“ odsekl Skudder. „Stejnì nás nemùže na jedné káøe jet pìt, ne?“ Zaklepal rukou na malou vysílaèku, kterou mìl zastrèenou za opaskem. „Poèkáme na ostatní. A ty, jakmile dorazíš do tábora, sem pošleš Mata s autem. A teï zmiz.“

Raoul chtìl opìt nìco namítnout, ale Skudder ho panovaèným gestem umlèel. „Udìláš, co ti øíkám!“

Raoul pøikývl. „Asi máš pravdu,“ zamumlal. Opatrnì udìlal krok, bylo slyšet, jak zasyèel a s pøedstíraným úsmìvem zavrtìl hlavou.

„Kdepak,“ opravil se. „Urèitì máš pravdu. Zatracenì, to bolí.“ Zasténal a opatrnì pohnul nohou. Skudder kráèel vedle nìj, aby ho v pøípadì potøeby zachytil. Když procházeli kolem bezvìdomé Charity, Raoul se opìt zastavil.

„Rad bych vìdìl, proè to udìlala,“ zamumlal najednou.

„Co?“

Raoul ukázal na hory na východì. „Nikdy bychom ji nedostali,“ øekl pøesvìdèenì. „Jenže ona se vrátila dobrovolnì. To je pøece šílenství.“

„Možná zahlédla oheò,“ odvìtil Skudder.

„A pøijela, aby poušaøùm pomohla?“ Raoul zavrtìl hlavou. „To pøece nedává smysl. Nemohla se pøece domnívat, že si s námi poradí sama.“

„Skoro si s námi poradila,“ odpovìdìl Skudder klidnì. „Kdybys ji neodlákal“

„Víš, co povídala ta holka?“ zeptal se Raoul a ukázal na Net. Skudder zavrtìl hlavou a Raoul hned pokraèoval: „Tvrdí, že Lairdová byla na cestì zpátky do hor. Aby hledala hlubiòáky.“

„Blbost,“ zavrèel Skudder. „Ale až se probere, zeptám se jí na to. A teï zmiz. Postarej se, aby sem pøijel náklaïák. Nemám chu tady nocovat.“ Bez hnutí se díval, jak se Raoul vyškrábal na motorku a s námahou se uvelebil v sedle. Bart se posadil pøed nìj a nastartoval motor. Teprve poté, co oba zmizeli z dohledu, otoèil se Skudder a kývnutím k sobì pøivolal Kinka. Raoul byl trochu pøekvapený, když Skudder trval na tom, že si s sebou vezmou právì tohohle psychopata – ale Skudder se prostì cítil líp, když ho mìl na oèích.

„Co udìláme s tou poušaøkou?“ zeptal se Kink. Skudder se na chvíli zamyšlenì podíval na Net, která – teï už opìt spoutaná na rukou a nohou – sedìla opodál a støídavì se na Kinka a na Skuddera dívala pohledem, v nìmž se zraèil strach i krvežíznivost.

„Vezmeme ji s sebou,“ rozhodl po krátké odmlce. „Možná nám ještì leccos poví.“

Zdálo se, že Kink chce zaprotestovat, ale nakonec z toho vzešlo jen sotva znatelné pøikývnutí a zarytý pohled do zemì.

„Chceš snad nìco øíct?“ zeptal se Skudder ostøe.

„Zabila Dena,“ odpovìdìl Kink váhavì.

„Ale?“ pronesl Skudder slídivì. „To povídá ona?“

„Ne,“ pøipustil Kink. „Jenže já to vím. A ty taky. Byla to Garthova motorka, ne? A“

„Jestli je to tak,“ pøerušil ho Skudder ostøe, „tak se to dostateènì brzy dozvíme. Vezmeme ji s sebou. A ty se jí ani nedotkneš, jasné? A vùbec, co je s tím klukem?“ dodal døíve, než mohl Kink opìt cokoliv namítnout. „Dostal to?“

Kink ještì víc sklopil zrak a zavrtìl hlavou. „Byl moc rychlý,“ pøiznal. „Ale jestli chceš, dostanu ho. Pìšky nemá šanci.“

„Blbèe,“ øekl Skudder klidnì. Vytáhl z opasku vysílaèku a vtiskl ji Kinkovi do ruky. „Pokus se nìkoho dovolat. Necítím se tady venku moc dobøe, dokud nemám jistotu, že se co nevidìt neobjeví celá armáda pomstychtivých poušaøù.“

Kink si vzal vysílaèku a vykroèil. Skudderovy obavy nebyly v žádném pøípadì plané. Jeden z poušaøù uprchl a možná se mu skuteènì povede získat nìkde posilu.

S povzdechem se otoèil, sebral Charitinu zbraò, aby si ji povìsil pøes rameno a ještì jednou se vrátil k omdlelé zajatkyni. Navzdory krvavému šrámu na èele vypadala podivuhodnì klidnì – ležela, jako by spala. A její tváø vypadala

Skudder sám nedokázal definovat pocity, které v nìm skuteènì vyvolával pohled na ni. Byl zmaten. Charity byla pìkná žena – žádná superhvìzda, ale velmi pìkná, témìø ještì s dívèími rysy, i když musela být starší než on. A pøesto z jejího oblièeje vyzaøovala podivná pøísnost. Kdo byla? A proè byla tak dùležitá, že Daniel vynakládal veškerou svou moc na to, aby se jí zmocnil?

Skoro litoval, že dal Kinkovi pokyn, aby ji omráèil. Bylo toho spousta, naè by se jí rád zeptal.

Kink se vysílaèkou nikoho nedovolal, což Skuddera nijak zvl᚝ nepøekvapilo. Malé vysílaèky, které jim dal k dispozici Daniel, nemìly pøíliš velký dosah a nebyly ani pøíliš spolehlivé. Ale po pùlhodinì k nim dorazila sama od sebe jedna z ostatních skupin a Skudder se zaèal opìt cítit trochu bezpeènìji.

Vyrazili asi hodinu pøed polednem, aèkoliv by možná bylo mnohem rozumnìjší poèkat na Raoula a na nákladní auto. Motocykly byly zcela pøetíženy a tøi nehybné postavy, které museli pøivázat na sedadla, také celou vìc pøíliš neusnadòovaly. Jeli asi hodinu, než velitel skupiny náhle zpomalil a koneènì zastavil. Celá kolona tìžkopádnì zabrzdila a jen Skudder zajel se svou motorkou k prvnímu žralokovi. Tázavì na nìj pohlédl. „Co se dìje?“

Muž zvedl paži a ukázal na sever. Skudder se podíval tím smìrem a zdìšenì sebou trhl.

Ve znaèné vzdálenosti se k nim pohyboval bizarní stín, ale Skudder hned vìdìl, oè jde.

„Jezdec?“ zamumlal zmatenì a souèasnì jakoby varovnì. „Co to ksakru znamená?“

Mohutný brouk se k nim øítil obrovskou rychlostí a smìøoval rovnou na konvoj motocyklù. Skudder dal ostatním znamení, aby odstavili motocykly, sám sesedl ze svého stroje a vyšel jezdci kus vstøíc.

Neuplynulo ani pìt minut a èerný obrys se zmìnil v lesklého netvora velikého jako slon.

Skudder se musel ze všech sil ovládat, aby instinktivnì neucouvl, když jezdec dorazil až k nìmu. Aèkoliv byl na jejich blízkost zvyklý, pøece jen ho pohled na ty obøí hmyzí tvory vydìsil pokaždé stejnì jako první den.

S nevýslovnì nepøíjemným pocitem Skudder pohlédl na jezdce, který sedìl tomu obrovitému broukovi v týle. Teprve teï si všiml, že není sám.

Za hubenou postavou se ètyøma rukama se zvedala mnohem mohutnìjší, která mìla ovšem hodnì práce, aby se udržela na kluzkém chitinovém pancíøi.

Skudder sebou pøekvapenì trhl, když zjistil, kdo to je. „Raoule?!“

Jezdec pokroèil ještì o kus vpøed a prudkým pohybem se zastavil necelé dva metry pøed Skudderem. Chvíli si ho prohlížel obrovskýma, temnì rudýma hmyzíma oèima. Skudder se pøi tom pohledu vnitønì zachvìl. Dvì tøi nekoneènì dlouhé vteøiny se gigantická hlava se smrtícími kusadly vznášela pøímo pøed jeho tváøí a tvor souèasnì poklekl na pøední pár nohou, aby jezdci umožnil pohodlný sestup. Moron zùstal bez hnutí sedìt v týle, ale Raoul se úlevným povzdechem svezl ze zad toho obøího brouka a odbelhal se ke Skudderovi. A právì ono kulhání èímsi vyvolávalo Skudderovu nedùvìru. Nevypadalo opravdovì – jako by se Raoulovo zranìní už dávno zahojilo. Skudder tu myšlenku zapudil.

„Co co to znamená?“ zeptal se zmatenì.

„Potkali jsme ho v pùli cesty,“ pøerušil ho Raoul tónem, který Skuddera vyplašil témìø víc, než samotný pohled na jezdce. „Mám ti nìco vyøídit.“

„Vyøídit?“ Skudder se nejprve zmatenì podíval. Teï už nechápal vùbec nic. „Od koho?“

„Od Daniela.“

Když se probrala, levou polovinu tìla poøád ještì necítila. Byla noc a Charity ležela u plápolajícího ohnì, který ozaøoval vyprahlé skály a keøe v okolí. Vìdomí ztratila nejen v dùsledku té tvrdé rány, v ústech a v nose ucítila odpornou pachu, která jí prozradila, že Skudder u sebe kromì sekery musel mít i lahvièku s chloroformem.

Charity se pokoušela pohnout, ale nešlo to. Mìla spoutány ruce i nohy a i kdyby se jí podaøilo pouta uvolnit, urèitì by se nedostala daleko: kolem ní se to jen hemžilo žraloky. Spatøila minimálnì dvacet podivnì obleèených postav, které posedávaly kolem ohnì nebo se míhaly opodál v pøítmí.

Kde je? Z okolí toho nerozeznávala pøíliš mnoho. Zahlédla nìkolik motocyklù – lesklé èerné stíny ve tmì – pak obrysy mohutných skal a tu a tam køoví. Nebyla už na planinì, ale to bylo to jediné, co mohla s jistotou tvrdit.

A nebyla jedinou zajatkyní. Necelého pùl druhého metru opodál sedìla druhá postava pøivázaná ke stromu, štíhlejší než ona a s krátce støiženými tmavými vlasy: Net. Charity se marnì rozhlížela po ostatních poušaøích. V její bezprostøední blízkosti byl jediný žralok, který sedìl zády k ní se zkøíženýma nohama a vypadalo to, že mžourá pøed sebe.

Charity se pokusila otoèit. Bolela ji záda a aèkoliv byla bolest celkem snesitelná, musela vynaložit všechnu sílu k tomu, aby pootoèila hlavou a podívala se na sebe. Tím, co spatøila, se jí ulevilo. Zøejmì není ranìná.

„Nevyvázla jsi z toho nejhùø,“ øekl nad ní èísi hlas.

Skudder.

Charity se podívala nahoru, chvíli hledìla Skudderovi do tváøe a v duchu uvažovala, kde se tady ocitl. Neslyšela ho. Navzdory své výšce se zøejmì pohyboval docela neslyšnì jako koèka.

Nìkolik vteøin vzdoroval jejímu pohledu, pak se usmál, døepl si a natáhl po ní ruku. Pak ji ovšem stáhl, aniž se Charity dotkl.

„Bolí tì to moc?“

„Ne,“ odpovìdìla Charity. Byla ze Skuddera zmatená. A nejen z nìj, nýbrž ještì více ze své vlastní reakce na jeho pohled. Mìla by vùèi nìmu vlastnì cítit nenávist, jenže místo toho si prohlížela vùdce žralokù se zvìdavosti, která ji samotnou pøekvapila. Kývnutím hlavy ukázala na sekyru, kterou mìl opìt Skudder zastrèenou za opaskem. Poprvé si teï všimla, že je to indiánský tomahavk. Ve svìtì, kde se narodila a vyrostla, by taková vìc stála urèitì celé jmìní. „Umíš s tou vìcièkou docela dobøe zacházet,“ øekla. A témìø proti své vùli dodala: „Vypadá to, že jsem zase jednou mìla z pekla štìstí. Kdybys totiž míøil jen o trošku líp, byla bych teï asi mrtvá.“

„Jo.“ Její odpovìï zøejmì Skuddera pobavila. „Ale možná i kdybych míøil hùø.“

Kdyby to øekl kdokoliv jiný, považovala by ta slova za docela obyèejné vychloubání. Jenže Skudderovi vìøila. „Jak jsi vìdìl, kterým smìrem skoèím?“

Skudder neurèitì mávl rukou. „Zkušenost. Zpanikaøila jsi. Lidi, kteøí propadnou panice, utíkají skoro vždycky stejným smìrem: doprava, dopøedu a dolù.“

Charity uznale pøikývla. Postupnì chápala, proè se právì tento muž stal vùdcem žralokù. A rozhodla se, že už ho nikdy nepodcení.

„A co chceš?“ zeptala se.

Skudder neodpovìdìl hned, ale nejprve na ni pohlédl zvláštním zpùsobem. Usmál se tak, že to Charity zpùsobilo mrazení v zádech. „To nevím,“ øekl nakonec, „tøeba si s tebou chci jenom promluvit. Já prostì bych rád vìdìl, co je to za ženu, kvùli které vyslal Daniel do terénu celou armádu.“

„Vždy ani nevím, kdo je ten Daniel,“ zamumlala Charity. „Natož, abych vìdìla, co po mnì chce.“

„Máš hlad?“ zeptal se najednou Skudder.

Charity pøikývla, aèkoliv se vlastnì chtìla jen opøít. Nìkolik vteøin na ni pronikavì, ale nikoliv nepøívìtivì hledìl a pak zase ladným pohybem vstal. „Slíbíš mi, že neprovedeš žádnou hloupost, když tì rozvážu?“

Charity znovu pøikývla a Skudder bez dalších slov vytáhl nùž a rozøízl jí pouta. Charity se pokoušela vstát, ale vlastní silou to nezvládla. Pouta ztìžovala obìh krve a levou ruku a levou nohu mìla docela necitlivou.

„A co ona?“ Charity ukázala na Net, která velmi pozornì a s kamennou tváøi naslouchala jejich krátkému rozhovoru.

„Nic se jí nestane. Nemìj strach,“ øekl. „Jenže není rozumná natolik, abych jí mohl vìøit. Dám jí pøinést nìco k jídlu. Kinku!“

Poslední slovo patøilo hlídaèi, který po celou dobu sedìl beze slova zády k nim. Ale rozhodnì nespal, jak se Charity domnívala, protože prudce otoèil hlavou a tázavì se zadíval na Skuddera. Charity vrhla letmý pohled na široký zjizvený oblièej s drsnýma oèima a na krutá ústa.

„Postarej se o Net,“ pøikázal mu Skudder. „A zacházej s ní slušnì.“

Kink vyskoèil a pospíšil si splnit rozkaz, zatímco Skudder opatrnì uchopil Charity za paži a odvedl ji k ohni. Nebránila se. Do ztuhlých konèetin se jí pomalu vracel život. Bez Skudderovy pomoci by stìží ušla víc než deset krokù.

Nezamíøili k velkému táboráku, ale k menšímu, který ležel ponìkud stranou od táboøištì. Charity ucítila lákavou vùni peèeného masa. Když pøišli blíž, všimla si, že ani tady nejsou se Skudderem sami – zde na nì ovšem èekala jediná postava, a ne celá banda více než dvaceti žralokù. Ulevilo se jí, ale pøesto si umiòovala, že bude neustále na pozoru. Skudderova pøívìtivost a sympatie, které v ní vzbuzoval, ani na chvíli nemohly pøehlušit to, èím byl ve skuteènosti: vùdcem brutální hordy barbarù, pro nìž lidský život neznamenal absolutnì nic.

Skudder jí pomohl, aby se posadila na plochý kámen, sám si døepl k ohni naproti a povzbudivì ukázal na pár døevìných tyèí, na nichž se nad ohnìm opékaly kousky masa. Charity se nedala dvakrát prosit. Skromná snídanì u Dada a jeho rodiny byla to jediné, co dnes snìdla, a žaludek se už hlásil vehementnì o slovo.

Skudder ukázal na druhého žraloka, který sedìl u ohnì a pozorné sledoval Charity. „Tohle je Raoul,“ øekl. „Mùj zástupce. Tomu mùžeš vìøit.“

„Ostatním ne?“ zeptala se Charity suše.

„Ne,“ odpovìdìl Skudder týmž tónem. „Alespoò ne všem. Jenže s Raoulem jste už takøíkajíc staøí známi.“

Charity na nìj tázavì pohlédla a Skudder s náznakem úsmìvu dodal: „Dnes ráno. Støelila jsi ho do nohy. Ale on dokáže odpouštìt.“

Charity si žraloka dùkladnì zmìøila. Nepoznávala ho, ale to ještì nic neznamenalo – mìla skuteènì jiné starosti, než si vrývat do pamìti tváøe nìjakých chlapù. Všimla si však, že Raoul má nohavici roztrženou až ke kolenu. Pod ní se bìlal obvaz. „Bolí to ještì?“ zeptala se. Raoul zavrtìl hlavou. „Škoda,“ øekla Charity. „Mìla jsem míøit o metr výš.“

Raoulova tváø zùstala i nadále bez hnutí, ale Skudder se tiše zasmál. „Køivdíš mu, Lairdová,“ øekl. „Raoul ti zachránil život.“

„Vážnì?“ odpovìdìla Charity vztekle. „To mi muselo nìjak uniknout.“

„Kdyby ti nezabránil v útìku, hoši by tì zabili,“ øekl Skudder vážným tónem. „Nebo by tì zabila planina. Nikdo tam venku nepøežije, pokud není poušaø. A ty poušaø nejsi.“

„Ne,“ odpovìdìla Charity. „To nejsem.“

„A co jsi?“

Zámìrnì lhostejný tón té otázky ji na okamžik oklamal – Skudder jí rozvázal pouta ne proto, že by byl tak hodný èlovìk, ale protože po ní nìco urèitého chtìl.

„Každopádnì nejsem poušaø,“ odpovìdìla vyhýbavì. „Právì jsi to sám øekl.“ Nahnula se dopøedu, natáhla se po jednom prutu s opeèeným masem a ochutnala. Maso mìlo zvláštní, ale pøíjemnou chu a Charity po prvním opatrném soustu zaèala žvýkat rychleji a témìø dychtivì. Teprve teï si poøádnì uvìdomila, jaký má hlad. Skudder ji nechal chvíli na pokoji, ale neustále se na ni díval, i když také jedl. Také Raoul sledoval ostražitým pohledem každý její pohyb.

Charity se zaèala cítit nepøíjemnì. Nejradìji by maso odložila a poprosila, aby ji zase pøivázali ke stromu. Ale nehledì k tomu, že by to Skudder zøejmì odmítl, mìla pøíliš velký hlad, aby to skuteènì udìlala.

„Chápu, že nám nedùvìøuješ,“ øekl Skudder po chvíli. „Ale nejsme tví nepøátelé.“

„To jsem si všimla,“ odpovìdìla Charity sarkasticky. „A Net a její rodina taky. To vypalujete domy všem lidem, kteøí nejsou vašimi nepøáteli?

Skudder vztekle stiskl rty, spolkl však drsnou odpovìï, kterou mìl na jazyku. „To by se nestalo, kdybys neutekla,“ øekl s klidem, do nìhož se vší silou nutil. „Ale to už jsme si pøece øekli, ne? Kdo jsi?“

„Kdo je Daniel?“ odpovìdìla Charity.

Ve Skudderových oèích se opìt zablýskl hnìv a on se opìt jen stìží ovládl. „Ty to vážnì nevíš?“ zeptal se. „A odkud jsi spadla? Z mìsíce?“

„Možná.“ Charity pokrèila rameny a zkoumavì se na Skuddera zadívala. „Proè se nechováš tak, jako bych byla právì odtamtud a neodpovíš mi na pár otázek? Možná,“ dodala s opìtovným pokrèením ramen, „že pak odpovím na ty tvoje.“

Skudder si povzdychl. Ale k jejímu vlastnímu pøekvapení pøikývl. „Fajn – vlastnì proè ne? Nevím, kdo je Daniel.“ Když na nìj Charity nevìøícnì pohlédla, udìlal bezradné gesto. „Nikdy jsem se s nim nesetkal,“ pokraèoval. „Je to naše spojka, ale nikdy jsem ho nevidìl na vlastní oèi. Nevidìl ho nikdo.“

„Vaše spojka? A na koho?“

„Na pány Morony,“ odpovìdìl Skudder ochotnì. „Nevím, jestli je to èlovìk, nebo jeden z nich. Podléhají mu jezdci.“

„A vy.“

„Ne.“ Ta odpovìï pøišla tak ostøe, že Charity vycítila, že se dotkla citlivého bodu. Skudder si uvìdomil, že si toho všimla. Rozpaèitì se usmál. „Ne,“ øekl ještì jednou. „My nepodléháme nikomu. On totiž s námi obchoduje, jestli tomu tak chceš øíkat. Dbáme tak trochu na to, aby v jeho oblasti všechno bìželo v poøádku a on“ chvíli pøemýšlel, „obstarává nám, co potøebujeme,“ øekl nakonec. „Palivo, náhradní díly je nás mnoho.“

Nebyla to úplná pravda. Charity jasnì cítila, že Skudder jí nìco podstatného zamlèel. Ale nemìlo zøejmì smysl, aby se ho vyptávala dál. Skudder zøejmì i tak øekl víc, než vlastnì chtìl.

„Kdo jste?“ zeptala se pak. „Nìco jako Danielova soukromá ochranka?“

Skudder pøeslechl zámìrnì urážlivý tón, jímž byla ta otázka položena, témìø lhostejnì zavrtìl hlavou. „Jsme svobodní,“ øekl. „Nikdo nám neøíká, co máme dìlat a co ne. Odkud jsi, Lairdová? Z jihu?“

Samozøejmì neodpovìdìla, jenže Skudder si zøejmì tentokrát vysvìtlil její mlèení jako souhlas, protože hned nato pokraèoval:

„Vím, že ti blázni tam námi opovrhují. Ale víš, Lairdová, oni i ta jejich slavná mìsta a jejich takzvaná civilizace nám mùžou být ukradení. Cena, kterou za to platí, mi pøipadá pøíliš vysoká.“

Mìsta? Charity se zcela nepodaøilo zakrýt pøekvapení. A úlevu. Skudderova slova totiž dokazovala, že ne všude na Zemi to vypadá tak špatnì jako v téhle pustinì.

„O jaké cenì to mluvíš?“ zeptala se lhostejnì.

Skudder si odfrkl. „Otroctví,“ odpovìdìl prudce. „Vím, že to neradi slyšíte, ale není to nic jiného. My“ Zarazil se, chvilku se na ni díval témìø dotèenì a pak stáhl rty do tenkého nechtìnì uznalého úsmìvu. „Ty nejsi z jihu.“

„Ne,“ øekla Charity. „To jsem taky nikdy netvrdila.“

Skudder si povzdychl a zavrtìl hlavou. „Ty“

Za Skudderem se objevila postava v èerné kùži a sklonila se k nìmu. Charity neslyšela, co žralok øíká, ale nebylo to zøejmì nic, co by Skuddera potìšilo. Na tváøi se mu totiž rozhostil jednoznaènì ustaraný výraz. Nìkolik vteøin tomu druhému mlèky naslouchal a pak pøikývl. S prudkým švihem se pak zvedl ze zemì a s politováním pohlédl na Charity.

„V tomhle rozhovoru budeme muset pokraèovat pozdìji,“ øekl. „Raoul tì odvede zpìt.“

Charity také vstala a témìø s pøekvapením si uvìdomila, že je docela odpoèatá. „To už nemáš žádné další otázky?“

Skudder se usmál. „Stejnì bys mi na nì neodpovìdìla, že? A otázky, které jsi mi položila ty, byly velice zajímavé.“

Když si všiml, jak se zarazila, usmál se ještì víc, kývl na Raoula a díval se, jak se jeho zástupce zvedl a tìžkopádnì se belhal k nim. Bude na nás bájeèný pohled, pomyslela si Charity, až se budeme potácet táborem a vzájemnì se podpírat.

Když se Net probrala, mìla pravou ruku volnou a tìsnì vedle ní ležela malá, zprohýbaná kovová miska s vodou.

Na jejím okraji kus masa a na nìm zase kousek chleba. Net však ani nenapadlo, aby po nìm sáhla, aèkoliv mìla jistì stejný hlad jako Charity.

Raoul ji zase spoutal, ale zdaleka ne tak pevnì jako poprvé. Když vstal, dokonce se omluvnì usmál, pak se zase témìø chvatnì otoèil a odbelhal se pryè.

Charity za ním zmatenì hledìla.

Èím déle se na nìj dívala, tím jistìjší si byla, že je to opravdu ten muž, jehož postøelila do nohy – a tím nesmyslnìjší se jí zdálo to pomyšlení.

Povzdychla si a otoèila hlavu k Net. Poušaøka na ni nenávistnì pohlédla.

Charity si uvìdomila, že volná pouta jí dávají možnost osvobodit se. Pod upøeným Netiným pohledem se zaèala zbavovat provazù. Poèkala, až nikdo ze žralokù nebyl na blízku a opatrnì se odplížila do tmy. Z Netina nerozhodného pohledu zatím nebylo patrné, jak bude na Charitin útìk reagovat.

Raoul pohlédl na Skuddera a aèkoliv ten se nedíval jeho smìrem a pokoušel se teï proniknout pohledem tmu, v níž zmizela Lairdová, cítil nepøíjemný dotek Raoulova pohledu.

„Ten tvùj smysl pro spravedlnost ti jednoho dne zláme vaz,“ zaprorokoval ponuøe.

Vùbec neodpovìdìl. Jestliže na tom, co se stalo, vùbec nìèeho litoval, pak nanejvýš okolnost, že Kinkovi neproøízl krk sám. Kromì toho mìl teï na práci mnohem dùležitìjší vìci, než si lámat hlavu nad osudem psychopata, který za svého života zabil víc lidi, než mìl vší ve vlasech.

„Co je s tou holkou?“

„S tou poušaøkou?“ Raoul pokrèil rameny. „Vypadá to, že utíkala opaèným smìrem. Ty dvì asi nebyly moc velké kamarádky.“ Usmál se, sáhl si pod vestu a vytáhl z ni malou plochou krabièku. Když stiskl tlaèítko, zaèalo na její pøední stranì svítit matnì zelené oèko velikosti mince. Po miniaturní obrazovce se pohyboval drobný èervený puntík. Velmi pomalu, ale nepøíliš daleko od støedu.

Skudder se na bod chvíli zamyšlenì díval a pak, když mu Raoul pøístroj vyzývavì podal, zavrtìl hlavou. Techniku Moronù mìl rád stejnì málo jako je samotné. Kromì toho znal jiné cesty a prostøedky, jak najit nìèí stopu.

„Ještì ne,“ øekl. „Dejte jí hodinu náskok. Hoši a zatím ztropí trochu povyku, a si ta holka myslí, že jdeme po ní.“

Raoul beze slova pøikývl, krabièku zase schoval a chtìl se otoèit, jenže Skudder ho ještì jednou zadržel. „A Bart a jeho hoši tu holku pøivedou,“ pøikázal. „Ale opatrnì. Chci ji živou a nezranìnou. A pøiveïte taky toho zatraceného trpaslíka.“

„Taky živého a bez zranìní?“ zeptal se Raoul.

Skudder odpovìdìl až po chvíli.

„Živého,“ øekl.

Noc byla jako èerná stìna, do níž narazila. Prvních deset minut prostì utíkala naslepo a témìø bez cíle, øítila se porostem a suchým køovím. Charity si pøitom neuvìdomovala, že se takhle mùže døíve èi pozdìji zøítit do skuteèné rokliny. Na pìt minut se jí docela zmocnila panika. Bylo to obrovské štìstí, že se bìhem té doby sama nezabila, nebo nevbìhla opìt žralokùm pøímo do náruèe. Nakonec však zaèal její jednání opìt øídit rozum. Bìžela pomaleji, pokoušela se orientovat – to ale zase rychle vzdala – a nakonec se zastavila, aby naslouchala. V první chvíli slyšela pouze bušení vlastního srdce a vlastní tìžké oddychování, ale po chvíli zaèala identifikovat i jiné zvuky – vytí vìtru, tu a tam tlumené zapraskání, které jí prozrazovalo, že není v téhle pustinì jediným živým tvorem. Z velké dálky sem doléhaly hlasy žralokù.

Opatrnì se rozhlédla a zahlédla nedaleko skálu, která se z plánì tyèila jako strážní vìž. Pustila se do výstupu.

Sotva se ovšem dostala o metr dál, zmatenì se zarazila. To, co v bledém mìsíèním svìtle vypadalo jako skála, byla ve skuteènosti mechem pokrytá zvìtralá zøícenina.

Aniž si toho všimla, bìžela celou dobu krajinou plnou zøícenin: èerné hromady kamení se leskly v mìsíèním svìtle, staré ocelové nosníky trèely k obloze. Bylo to rozpadlé mìsto – mìsto, které možná i znala.

Tento poznatek ji doèista vydìsil. A najednou zcela urèitì vìdìla, kde je. Nebylo pochyb Ta rozpadlá vìž, pøed kterou stála, patøila kdysi k malému bílému kostelíku. Loï zmizela, ale nebylo pochyb: na pøedním prùèelí hromady sutin vedle ní byl kdysi nápis RADNICE.

Bylo to Brainsville.

Byla zde tøi mìsíce pøed útìkem do krytu a pak ještì jednou veèer pøed katastrofou, jenže to už mìsto hoøelo.

Ta myšlenka ji vydìsila. Poprvé skuteènì spatøila, co se stalo se svìtem. Všechno ostatní – hory, roviny, rozpadlá farma, dokonce i žraloci, to vše patøilo do jiného svìta, do nìhož byla pøenesena. Jenže Brainsville byl prvním skuteèným a nepopiratelným dùkazem toho, že se neocitla na jiné planetì nebo v jiném kosmu.

Charity se otøásla. Jen stìží ze sebe setøásala ochromení, jež jí tento poznatek zpùsobil. A jen stìží si vybavovala v pamìti, proè tady vlastnì je.

Kdesi v rozvalinách zaslechla šramot. Charity sebou trhla, instinktivnì si sáhla do prázdného pouzdra po boku a bolestnì si uvìdomila fakt, že je beze zbranì.

Alespoò koneènì ví, kde je. Je nìkolik mil od hlavního vchodu do krytu – pìt, šest mil vzhùru do hor.

Nebude to zrovna procházka, ale pøi troše štìstí by to mohla zvládnout ještì pøed rozednìním.

Opìt – a ne naposledy – se jí zmocnily pochyby. Možná mìl Gurk pravdu a nebylo to nic než legenda. Možná že místo ságami opøedených hlubiòákù najde jen zpustlé trosky – ale pokud je najde, pak bude vìdìt, kde má hledat lidi. V troskách SS nula jedna.

Skuteènì to nebyla procházka. Žraloci jí sebrali hodinky, takže nevìdìla, jak dlouho už bloudí nocí. Musely to však být hodiny. Charity se cítila záhy tak vyèerpaná, že by si nejradìji nìkde našla místo k pøespání – a bylo jí úplnì jedno, jestli ji žraloci pronásledují nebo ne. Prohledala trosky a nakonec našla rezivou ocelovou tyè, což sice nebyla dobrá zbraò, ale pøece jen lepší než nic.

Výstup byl provázen obrovskými mukami. Pøipadala si, jako by ani nestoupala do kopce, ale i kamsi do jiného èasu, a podruhé opìt hrozivì prožívala poslední míle, kterými se probojovávala v onom odumírajícím svìtì. Dokonce tady stál i vrak tanku, který jí pøed tolika lety ukazoval cestu; dnes už témìø zcela porostlý plevelem a køovím, ale po celou tu spoustu let, která uplynula, zøejmì beze zmìn. Charity udìlala veliký oblouk kolem ocelového kolosu. Nezapomnìla na planoucí hmyzí oèi, které na ni tehdy èíhaly ve stínu. Poslední míle byla nejtìžší. Cesta zmizela a tam, kde byl kdysi plácek obehnaný ostnatým drátem s ochrannými pozicemi a branami, se teï tyèila k obloze obrovská hromada sutin.

Charity ani nic jiného neoèekávala. Ti bájní hlubiòáci by zøejmì nezùstali takovou dobu v bezpeèí, kdyby brána do jejich øíše byla každému otevøena. Existovaly i jiné vchody – Charity je sice neznala – ale najde je. Teï, dodateènì, jí to pøipadalo témìø legraèní a jen tak mimochodem jako krutý žert osudu: když se probrala z dlouhého hibernaèního spánku, byla od obyvatel krytu vzdálena zøejmì jen nìkolik desítek metrù. Kdyby tehdy otevøela ty pancéøové dveøe, místo aby skoèila do skluzavky, mohla by si ušetøit celý tenhle útìk, který ji teï nahánìl hrùzu.

Zapudila tu myšlenku, vrhla poslední, témìø zbìdovaný pohled na obrovskou haldu pøed sebou a vykroèila dál.

Málem to byl poslední krok v jejím životì.

Ta vìc se náhle ocitla pøed ní – zcela neslyšnì a náhle, jak se dokáže pohybovat hmyz. A tak prudce, jako by doslova vyrostla ze zemì. Vypadalo to jako obrovská kobylka – a pùsobilo to skuteènì nebezpeènì.

Charity o pùl kroku ucouvla a opìt strnula, když se kobylka pohnula: její kulatá hlava sebou zaškubala a tlustá tykadla vzrušenì zašvihala smìrem k Charity. Jedno z ohromných kusadel vydalo nepøíjemný vrzavý zvuk. Charity vidìla, jak se nestvùøe velmi pomalu pohybují svalnaté zadní nohy a sbírají sílu ke skoku.

Charity uèinila další opatrný krok a kusadla kobylky se opìt zahýbala. Charity zase strnula. Hlavou se jí pøekotnì honily myšlenky. Neodvažovala se ani hnout, ba dokonce ani prudèeji dýchat. Zdálo se, že ten netvor reagoval pouze na pohyb. Charity alespoò doufala, že to tak je – ale i kdyby mìla pravdu, bylo ji to málo platné. Vìdìla, jak dovede být hmyz pøíšernì trpìlivý, a ona u sebe nemìla zbraò, takže nemohla riskovat útok na kobylku. Železnou tyèí by nedokázala absolutnì nic. Ale nemohla tady ani dlouho stát bez hnutí. Musela nìco dìlat

Kdesi za ni se ozval šramot a hlava kobylky se absurdním pohybem otoèila. Nervóznì pohybovala kusadly.

Ten hluk se zase odkudsi ozval a Charity tentokrát rozeznala dusot obrovitých mìkkých tlap, který se pøibližoval. Cosi se k ní zezadu blížilo a pak

Pak se najednou všechno semlelo strašnì rychle. Ozvalo se pronikavé zuøivé vytí a najednou Charity nad hlavou pøelétlo cosi šedého, masivního a jako chlupatá koule to narazilo do opancéøované hrudi obrovité kobylky. Ta se bleskurychle postavila na zadní. Charity zahlédla v mìsíèním svìtle záblesk dlouhých oslnivé bílých zubù a tu se už ten šedivý tvor zahryzl do chitinového krunýøe kobylky.

Vlci! pomyslela si Charity ohromenì. Vždy to jsou vlci! Snad desítka tvorù podobných psùm se zuøivì vrhla na kobylku. Jenže obrovitý netvor se bránil se vší smrtící silou svého titánského tìla. Charity vidìla, jak se vzduchem míhají klepeta jako rohovité kyje; jeden z vlkù bolestí zavyl a ze tmy se noøili další vzteklí šedí lovci. Zdálo se, že nemají ani nejmenší strach z pøevahy svého protivníka. Charity krok za krokem ustupovala, zatímco obrovitá kobylka se zoufale bránila proti šedé pøesile vlkù.

Opatrnì se otoèila —

— a v poslední chvíli potlaèila výkøik.

Byla už necelé dva tøi kroky od okraje lesa, ale stejnì dobøe to mohly být dvì tøi míle nebo svìtelné roky – protože mezi ní a stromy, skýtajícími záchranu, stál mohutný šedoèerný vlk, který ji sledoval planoucíma oèima. Ani se nehnul, ale uši mìl výhružnì staženy dozadu a cenil na ni strašlivé zuby. Z prsou mu vycházelo hluboké hrozivé chroptìní.

„Nehýbej se!“

Ten hlas vyšel odkudsi ze tmy. Charity z posledních sil potlaèila opìt vydìšené škubnutí – pohyb, který by možná vlka vyprovokoval k útoku.

„Ani hnout,“ øekl opìt hlas. „A se stane cokoliv.“

Vlk ostražitì zastøíhal ušima, aniž by z Charity by jen na vteøinu spustil oèi. Vypadalo to, že instinktivnì cítí nebezpeèí, které se k nìmu pøibližovalo zezadu. Ale vidìl také koøist, která stála pøed ním.

Porost se s praskáním rozestoupil a z nìj se vyhrnul dvoumetrový gigant. Vlk pronikavì zakòuèel a prudce se otoèil. Jenže zlomek vteøiny pøece jen chybìl.

Skudderùv tomahavk mu zasáhl lebku naprosto pøesnì a rozal ji vejpùl.

„A teï pryè!“ Žralok ji surovì chytil za ruku a vlekl ji s sebou. Právì vèas, jak Charity zjistila letmým pohledem pøes rameno.

Kobylka se pod náporem smeèky vlkù svalila na zem a šelmy ji právì trhaly na kusy. Nìkolik vlkù ovšem zpozorovalo i Skuddera a vyrazili za ním.

Dobìhli na okraj lesa a zachránili se pøed vlky tak, jak se pøed nimi zachraòovali lidé už pøed miliony let. Skudder se rozbìhl k nejbližšímu mohutnému stromu, zvedl Charity v bocích a vyhodil ji do výšky. Charity se instinktivnì zachytila vìtve a bleskurychle se pøitáhla, zatímco Skudder vyskoèil na jinou vìtev – a minul ji.

Vykøikl, spadl pùldruhého metru dolù a s láteøením se zase postavil. Øítili se na nìj vlci; dva, tøi, témìø polovina šedivých stínù. Charity vydìšenì vykøikla. Ale Skudder to dokázal. Nepokoušel se už vyskoèit na vìtev, ale s témìø neuvìøitelnou mrštností se vyšplhal po kmeni stromu, zatímco vlci na nìj s vycenìnými zuby štìkali dole.

„Skuddere – sem!“ Charity se pøedklonila, podržela se rukou vìtve a natáhla Skudderovi vstøíc volnou ruku. S vynaložením všech sil ho pøitáhla k sobì. A pak to byl on, kdo ji musel držet, protože Charity by jinak zøejmì vyèerpáním spadla dolù.

Nìkolik vteøin jen sedìla a sípavì lapala po dechu. Posléze si uvìdomila, že Skudder ji poøád ještì drží. Zuøivì se vymanila z jeho objetí a odstrèila ho. Skudder se usmál.

Vztekle hledìla dolù. Vlci obklíèili strom a se cvakáním èelistí a s vytím se po nìm snažili vyšplhat nahoru. A pøibíhali poøád další. Smeèce zøejmì netrvalo pøíliš dlouho, než rozsápala obøí kobylku.

„To bylo o vlásek,“ øekla Charity tiše.

Skudder se usmál. „Ta kobylka byla ostatnì docela neškodná. Jsou to býložravci. Nebezpeèní jsou, jen když se musí bránit.“

Charity na nìj vztekle pohlédla. Souèasnì pocítila najednou potøebu dát si pár políèkù. Pøedevším poté, co Skudder v témže skoro lhostejném tónu pokraèoval: „Bylo od tebe dost lehkomyslné vydat se sama beze zbranì tímhle krajem, nezdá se ti? Nebyla bys první, kterou by vlci sežrali. Byli ti na stopì už poøádnou chvíli.“

„Stejnì jako ty?“

Skudder zavrtìl hlavou. „Ne. Já jsem sledoval vlky. Ale už hodinu jsem vìdìl, kde jsi.“

„Proè jsi tedy nepoèkal, až mì vyøídí?“ zeptala se Charity. Zlobila se vlastnì víc na sebe než na nìho. Mìl však pravdu. Bylo od ní dost lehkovážné jen tak vybìhnout do svìta, o nìmž vìdìla jen o trochu víc, než že vìtšina jeho obyvatel jsou jejími nepøáteli.

„Mám tì odevzdat živou,“ pøipomnìl Skudder. Zavrtìl hlavou. „Kam máš vùbec namíøeno? V okruhu stovky mil tady není nic, kam by se vyplatilo utíkat.“

Charity se rozhodla, že na tu otázku neodpoví a zadívala se dolù na vlky. Zvíøata byla stále vzteklejší. Tázavým posunkem ukázala na samopal – na její samopal, jak si nakvašenì uvìdomila, který mìl Skudder zastrèený za opaskem.

„Proè jich nìkolik neodstøelíš?“ zeptala se. „Možná by ti ostatní potom zmizeli. Nemám chu tady na stromì nocovat.“

Skudder zavrtìl hlavou. „Proè bych je mìl støílet?“ zeptal se vážnì. „Nic nám neudìlají. A stejnì brzy odtáhnou.“

První vlci zøejmì opravdu zaèali ztrácet o Skuddera a Charity zájem. Tu a tam sice ještì jeden ze šedých lovcù vyskoèil do výšky a pokoušel se vyšplhat po kmeni stromu, ale vypadalo to, že zvíøata koneènì pochopila, že jim koøist unikla.

„Bylo od tebe dost hloupé, žes utekla,“ øekl Skudder ještì jednou. „Být na tvém místì, pokusil bych se o to taky, ale zamíøil bych jiným smìrem, víš? Do hor se neodváží ani jezdci.“

„Jen odvážní žraloci, co?“ zeptala se Charity ironicky.

Skudder zavrtìl hlavou. „Ani ti ne,“ øekl. „Jedinì když musí. Máš štìstí, že jsi ještì naživu.“

„Už jsem ti pøece podìkovala, ne?“ øekla Charity kousavì.

„Zkus to ještì jednou,“ pokraèoval nevzrušenì Skudder dál. „Nevím, jestli stihnu být všude vèas, abych tì zachránil. Jsou daleko horší vìci, než tyhle bestie.“

Charity už neodpovìdìla. Místo toho, aby s ním dál mluvila, podívala se opìt dolù.

Vlci se skuteènì pomalu stahovali. Nejprve jednotlivì a pak v menších èi vìtších skupinkách, které mizely na severu v porostu, až nakonec zùstalo sedìt pod stromem jediné zvíøe. To chvíli èíhalo s vyplazeným jazykem a nakonec se také sebralo a odkráèelo.

Pøesto ještì uplynulo nìkolik minut, než Skudder seskoèil. Mohutným švihem seskoèil stranou, chvíli zùstal viset jako gymnasta na hrazdì a nakonec seskoèil dolù. Charity témìø proti své vùli obdivovala ladnost jeho pohybù. Dopadl na zem, bleskurychle se stoèil do klubka a opìt se postavil na nohy. Souèasnì si vytáhl z opasku sekyru – ne støelnou zbraò, jak si Charity dobøe všimla.

Nikdo ho nenapadl. Z porostu se nevyøítili ani vlci, ani jiné pøíšery a Skudder se po chvíli zase narovnal a zvedl paže.

„Seskoè,“ øekl.

Charity skuteènì skoèila. Nenamíøila si to však do jeho náruèe, jak Skudder zøejmì pøedpokládal, ale otoèila se zpola kolem vlastní osy, dopadla notný kus vedle nìj, pøevalila se pøes rameno a bez varování na nìj zaútoèila. Její noha opsala dokonalý pùlkruh a zasáhla ho do brady trojnásobnì razantnìji než by to dokázala pìstí.

Vìtšinu lidi by tento zásah usmrtil nebo docela vyøadil z boje. Skudder byl totiž navíc tak pøekvapený, že se ani nepokusil se mu vyhnout.

Nesvalil se na zem, nýbrž s divoce rozmáchlými pažemi zavrávoral o dva tøi kroky dozadu a opìt se vzpamatoval. Sklesle potøásl hlavou.

Charity hned zase zaútoèila. Vši silou se odrazila, zpola se otoèila ve vzduchu a obìma nohama ho kopla do prsou. A tentokrát se Skudder odporouèel k zemi – tvrdì a bez jediného hlesnutí. Jenže vzápìtí byl zase na nohou stejnì jako ona. Charity ho obìma rukama praštila do krku a pokoušela se mu zároveò vrazit koleno mezi nohy, jenže on její nápøah zachytil témìø hravì, jak se jí zdálo, a zasadil jí obratem políèek, po kterém se Charity odpotácela dozadu.

Pøesto se ale Skudder opìt dopustil osudové chyby tím, že Charity podcenil. Nepokoušela se mu vyhnout nebo ho zadržet. Naopak – chytila jeho napøažené paže, vší silou je zkroutila a souèasnì se zaklonila. Skudder narazil s vydìšeným výkøikem na její nastavené koleno, a najednou jako by se ocitl ve stavu beztíže, odlétl tøi ètyøi metry vzduchem a divoce pøitom mával pažemi.

Charity se dvìma bleskurychlými kroky ocitla u nìj, vytáhla mu z opasku samopal a opìt ucouvla. Rychle zbraò odjistila a namíøila na nìj.

Skudder se, se sténáním postavil a sáhl si na hlavu. Když zase prsty sundal dolù, mìl je potøísnìné krví.

„Staèí pohyb a jsi mrtvý,“ øekla Charity výhružnì.

Skudder si nìkolik vteøin prohlížel zakrvavené prsty a pak na ni vzhlédl. Jeho pohled vypadal spíš vyèítavì než vztekle. „Už zase jsem tì podcenil,“ øekl. „Pomalu se to stává mým špatným zvykem. Kde ses nauèila tak prát?“

„Tam, kde jsem se uèila, jak zatoèit s podobnými lumpy, jako jsi ty,“ odpovìdìla Charity nasupenì. Když se chtìl pohnout, výhružnì dodala: „Zùstaò na zemi. Jsi na mì trošku moc mrštný.“

Skudder skuteènì ztuhl, ale nevypadal, že by mìl pøíliš veliký strach. Právì naopak – smál se, když se díval do hlavnì samopalu, kterým mu Charity míøila do oblièeje. „To pøece neudìláš,“ øekl.

„Jsi si tím tak jistý?“

Skudder pøikývl. „Naprosto. Nemáš stejnì jako já ve zvyku støílet na bezbranného èlovìka. A já se teï postavím.“

Charity se palcem dotkla malého tlaèítka na samopalu a na èerné kùži Skudderova pravého kolena se objevil krvavì èervený bod velikosti mince. Laserový hledáèek vydával sotva slyšitelný, ale ostrý bzukot.

„Mám ti tam vpálit kulku?“ zeptala se Charity. „Nebude to pro mì problém.“

Skudder zaváhal. Poprvé od chvíle, co ho poznala, vypadal nejistì.

„A nebude pro mì problémem ani to, abych tì potom vlastnoruènì vtáhla na strom, aby tì nesežrali vlci, Skuddere,“ dodala Charity vážnì. „Ale jestli tøeba jenom zakašleš, napálím to do tebe.“

Skudder si témìø minutu prohlížel tu èervenou skvrnu. Poté se podíval na Charity.

„Nemáš šanci,“ øekl tiše, „vìø mi. Tady venku nepøežiješ ani den.“

„Udìlám co bude v mých silách,“ odvìtila Charity klidnì. „A teï si lehni na bøicho a roztáhni ruce a nohy.“

Ještì jednou zaváhal, ale pak zaèal – velmi pomalu – provádìt, co mu pøikázala Charity. Pohyb však nedokonèil. Najednou ztuhl.

Vytøeštil oèi a jeho pohled utkvìl na èemsi, co bylo za Charity.

Ta si povzdychla.

„Jestli si myslíš, že ti na tenhle trik skoèím, Skuddere,“ øekla, „ten byl starý, už když jsem se narodila. A to už je poøádnì dlouho.“

„Není to trik.“ Skudder sevøel rty do tenké, témìø bezkrevné èárky. „Zatracenì, sám bych si pøál, aby to byl trik,“ zašeptal.

Charity zaváhala. Buï byl Skudder tím nejlepším komediantem, jakého kdy potkala, nebo byl ten výraz témìø panické hrùzy v jeho tváøi opravdový. V žádném pøípadì se ovšem Charity nechtìla otoèit.

Samozøejmì, že to však nakonec udìlala.

Ne – nebyl to trik. Nebyli už sami. Kolem ní a Skuddera vytvoøila asi desítka mužù a žen v pøiléhavých svìtle modrých uniformách široký pùlkruh. Uniformy byly k nerozeznání podobné té, kterou mìla na sobì Charity. A zbranì, které drželi v rukou, byly zcela nepochybnì lasery. Pokožka tìch lidi byla velmi bledá. Nebylo pochyb – pøed nimi stáli hlubiòáci. A byli nìèím víc, než pouhou legendou.

Charity s úlevným povzdechem spustila zbraò a vykroèila lidem v uniformách vstøíc.

Nemìla ani èas toho pohybu zalitovat. Jeden z laserù vypálil tenký, pronikavì rudý blesk, který ji omráèil.

Za poslední pùlhodinu se èervený bod v horní tøetinì obrazovky hledáèku nepohnul. Pak, pøed nìkolika minutami, se opìt s chvìním vydal na cestu, ale jen nepatrný kousek. Potom zase utkvìl na místì. Od té doby slábl. Jako by se pomalu vzdaloval z dosahu hledáèku, ubývalo postupnì jeho záøení, ale bod se ani milimetr nepohnul z místa.

Kohokoliv jiného na Raoulovì místì by ten fenomén zmátl, pokud by ho dokonce nevydìsil. Jenže Raoula ne. Ten jen klidnì sledoval podivné chováni svìtelného bodu, pokoušel se vyvodit z nìj nìjaké závìry a zvažoval rùzná vysvìtlení.

Zaslechl kroky, rychle hledáèek ukryl pod košili a podíval se vzhùru. Blížil se k nìmu Bart a vypadal dost nervóznì. Pušku držel v levé ruce a pravaèku mìl zavìšenou v šátku na prsou zavázanou do ušmudlaného obvazu. Byla to vzpomínka na smeèku vlkù, na niž narazili pøed hodinou. Ztratili tøi muže a témìø tucet jich bylo více èi ménì ranìno, než se jim podaøilo ty bestie definitivnì odrazit.

„Jedou,“ øekl Bart. Hlavní zbranì ukázal na skálu, na jejímž vrcholu držel stráž jeden z mužù. Raoul slyšel motocykly, které se s námahou šplhaly nahoru po polorozboøené cestì, už delší dobu.

„Mám øíct hochùm?“ zeptal se Baò. „Mùžeme jet hned dál.“ S rozpaèitým úsmìvem pak dodal: „Bude možná lepší nezdržovat se tady zbyteènì dlouho.“

Raoul na chvíli pøemýšlel. Pak zavrtìl hlavou.

„Ne,“ øekl. „Poèkáme ještì, než se rozední.“

„Skudder je pryè už dost dlouho,“ podotkl Bart. „Mìli bychom ho zaèít hledat. Už si o nìj dìlám starosti.“

„To nemusíš,“ øekl Raoul chladnì. „Ještì poèkáme.“

Bart vypadal dotèenì. Ale neodvažoval se samozøejmì cokoliv namítat.

Tentokrát se tak brzy neprobrala – kdosi ji prostì zbavil vìdomí – nedostala pøíliš prudkou ránu, ale staèila na dlouho. Charity zasténala. Proè nemùžou ti blbci postupovat starou osvìdèenou metodou? pomyslela si vztekle. Kbelík vody by pøece docela postaèil!

Vztek zase zmobilizoval její síly. Otevøela oèi, instinktivnì se pokoušela zvadnout ruku k oblièeji a zjistila, že je spoutaná.

Èísi jiná ruka ji pleskla do oblièeje a pak si koneènì onen nìkdo všiml, že se Charity zøejmì probrala a o krok ustoupil.

Nebyla si jistá – ale pøinejmenším se domnívala, že tu tváø poznává: byl to jeden z hlubiòákù, které se Skudderem tam venku potkali. Nebyli už na volném prostranství, ale v jakési malé bíle natøené místnosti, zalité chladným svìtlem nìkolika záøivek. Tváø nad ní byla sinalá a bílý jas kolem ji dìlal ještì sinalejší. Kdyby kolem oèi nìkdo udìlal èerné kruhy a navíc pøimaloval slzu, vypadala by ta tváø jako maska pierota.

„Pøestaòte už s tím bitím,“ øekla koneènì.

„Buï zticha,“ odpovìdìl muž. „Mluvit budeš, jen když se tì zeptáme.“

„Rozkaz,“ øekla Charity – což jí okamžitì vyneslo další polièek. Tváøe jí teï hoøely jako v ohni. Potlaèila však jakýkoliv projev bolesti a jen zírala na èlovìka s bílou tváøí.

Nebyl to jediný hlubiòák, který byl v místnosti. Charity ležela natažena na jakémsi polním lehátku, k nìmuž byla pøipoutána, hlavou ale pohybovat mohla. Na druhé stranì místnosti, jen necelé tøi metry od ní, stálo druhé, podobné lehátko, na nìmž byla pøipoutána postava odìná v èerné kùži. Vedle nìj se ledabyle opíraly o stìnu dvì postavy v uniformách NASA a dvì další stály vedle Charity. Takže vèetnì muže, který ji probíral, to bylo pìt lidí. Dost veliká pøesila, když si uvìdomila, že jsou spoutáni.

„Kdo jsi?“ zeptal se muž s bledým oblièejem. Jeho hlas znìl ostøe a tak, jako by nebyl zvyklý opakovat tutéž otázku dvakrát.

„Jmenuji se Lairdová,“ øekla. „Kapitán Charity Lairdová z U.S. Space Force.“ Pokývla hlavou na svou uniformu a s úsmìvem dodala: „Jsme ze stejné stáje, kamaráde.“

Muž se ušklíbl, což mìlo vyjadøovat údiv. Její odpovìï ho ale zøejmì uspokojila natolik, že ji pøestal dál políèkovat.

„Odkud jsi?“ pokraèoval. „A jak ses dostala k téhle uniformì?“

„Proè mì neodvážeš a proè si o všem nepromluvíme v klidu?“ zeptala se. „Jsem pøece na vaší stranì.“

„Nikdo není na naší stranì – kromì nás samotných,“ odpovìdìl hlubiòák.

Charity pøipadalo, že to pronesl se zvláštním dùrazem. Velice rychle a jakoby automaticky – jako vìc, kterou už opakoval tolikrát, že už se nad ní ani nezamýšlel. Hned také zmìnil téma a s posunkem ke Skudderovi øekl: „Co máš spoleèného s tímhle žralokem?“

„Nic,“ odpovìdìla Charity.

„Tak proè jste byli spolu?“

Výslech pøivádìl Charity skuteènì pomalu k zuøivosti. „Pokud to uniklo tvé ctìné pozornosti,“ øekla vztekle, „právì jsem se chystala s ním rozlouèit, když jste se objevili vy.“

„Pøišli jste sem spolu,“ trval na svém hlubiòák. „Proè?“

„Nepøišli,“ vložil se do vìci Skudder. „Mluví pravdu. Šel jsem po ní.“

„Je to dotìra,“ dodala Charity a pøekvapenì se podívala na Skuddera. Žralok vypadal velmi vážnì. Ne ustrašenì, ale ustaranì.

„Lžou, Marku,“ øekl jeden z hlubiòákù. „Je to podfuk. Mìli jsme je zastøelit a pøedhodit vlkùm.“

Mark pøikývl. „Možná to taky udìláme,“ øekl a pak se opìt otoèil k Charity. „Jedinì, že bys mìla pøipravené dobré odpovìdi, Lairdová. – Takže – odkud jsi a kde jsi vzala tu uniformu?“

Charity si potichu povzdychla. Ale možná bylo pøece jen nejlepším øešením odpovídat na Markovy dotazy prostì popravdì. „Jsem z New Yorku,“ odpovìdìla. „A tohle je moje uniforma. Je to služební odìv kosmonauta U.S. Space Force.“

Na Markovu ránu nebyla pøipravena. Pøed oèima se ji udìlaly barevné kruhy. Spodní ret ji zaèal trochu krvácet.

„Lžeš.“

„Ne,“ øekla Charity zdrcenì. „Ale mùžu si vymyslet pár lží, jestli se ti tahle pravda nelíbí.“

V Markových oèích se zajiskøilo, ale neudeøil už. Otoèil se ke Skudderovi.

„Dobrá, a teï k tobì, žraloku. Takže ty jsi Skudder.“ Tiše se uchechtl. „Tìší mì, že tì osobnì poznávám. Hodnì jsem toho o tobì slyšel.“

Skudder pøikývl. „Je to opravdu køiž, být takhle slavný,“ øekl v konverzaèním tónu. „Ale já to“

Mark ho praštil pìsti do tváøe a Skudder zmlkl. Na jeho rtech se objevil nepatrný zlostný úsmìv a najednou to byl hlubiòák, kdo od žraloka o pùl kroku ucouvl, a ne naopak.

„Však tì ty tvoje bláboly pøejdou,“ procedil Mark skrze zuby. „Odtud živý nevyjdeš. Dlouho jsme na tebe èekali.“

Skudder na nìj nenávistnì pohlédl, ale když odpovìdìl, mìl docela klidný hlas.

„To je mi jasné. Marku. Teï, když vím, kde vás mám hledat, mì nemùžete nechat naživu. Ale Charity nechte jít. Øíká pravdu. Patøí skuteènì víc k vám než k nám.“

„Jo, a proto se jí taky zastáváš, co?“ øekl Mark ironicky. „Nevìøím ti ani slovo. Možná jste tu uniformu nìkde našli a teï vám pøipadá náramnì zábavné hrát nám tady tohle divadlo. Je jedna z vás.“

Skudder chvíli mlèel. Charity vidìla, jak mu mozek pracuje na plné obrátky. „Pak by bylo tím hloupìjší nás zabít. Nebo si vážnì myslíš, že jsme pøišli sami?“

„Ne,“ odpovìdìl Mark chladnì. „Dokonce vím, že to tak není. Ale jestli si myslíš, že vám ti vaši supi pøispìchají na pomoc, pak se mýlíš. Víme o každém, kde je. A jestli sem pøijdou, zabijeme je.“

„Ale?“ øekl Skudder ironicky. „Jen abyste se nepøepoèítali.“

„Má pravdu, Skuddere,“ øekla Charity vážnì. „Tví lidé nemají šanci. Tenhle kryt je hotová pevnost.“

Skudder se na ni zmatené podíval a i Mark se opìt otoèil. „Odkud to víš?“

„SS nula jedna,“ odpovìdìla Charity zøetelnì. „Nejrozsáhlejší a nejbezpeènìjší komplex krytù na západì. Šestadvacet podlaží, z nichž ovšem nìkterá byla zøejmì znièena. Vybaven nejmodernìjšími systémy zbraní, sobìstaèné zásobování energiemi a startovací dráhy pro raketoplány, z nichž dva ještì stojí dole v hangáru. Ještì nìco?“

Mark se na dlouho odmlèel a zdálo se, že poprvé se ho zmocnily pochybnosti. Pak ale prudce odmítavì mávl rukou. „To ještì nic nedokazuje,“ øekl. „To ses mohla dozvìdìt kdekoliv.“

„Kdekoliv je patrnì pøehnané, ale samozøejmì máš pravdu,“ odpovìdìla Charity. „Ale ráda ti nakreslím pùdorys velitelského patra. Øeknu ti, kolik je tam dole místností a jak vypadají. A mám ještì nìco, co tì snad pøesvìdèí.“

„A co?“

Charity se dotkla bradou hrudi. „Podívej se mi pod blùzu.“

Mark zaváhal, pak se ale chvatnì shýbl, a rozepjal zip její uniformy. Charity trochu litovala, že nezapnula ochranný štít. Strašnì ráda by tomuhle nafoukanci dopøála elektrickou ránu.

Když pak Mark zahlédl malý støíbøitý identifikaèní štítek, který ji visel na øetízku kolem krku, vytøeštil oèi. „Prùkaz tøídy A?“ zeptal se nevìøícnì.

„Vypadá to tak,“ odpovìdìla Charity nevrle. „Teï už mì koneènì pustíš?“

Mark chtìl nìco øíci, když tu se místnosti ozval jasný pronikavý pískavý tón a na øídícím pultu vedle dveøí se rozblikala èervená kontrolka. Mark se témìø vydìšenì otoèil. „Ano?“ øekl.

„Pøiveïte je ke mnì,“ odpovìdìl hlas z neviditelnì umístìného reproduktoru. „Hned.“

„Oba?“ zeptal se Mark. „Jsou to“

„Oba,“ pøerušil ho hlas. „Žraloka i kapitána Lairdovou. A zacházejte s nimi slušnì.“ Ostré cvaknuti prozradilo, že reproduktor byl vypnut, aniž kdo vyèkal odpovìdi. Mark se ještì chvíli díval do prázdna, pak se vzpamatoval, a pokynul svým prùvodcùm, aby Charity a Skuddera odvázali.

Cesta vedla dolù a poprvé, co Charity vstoupila do SS nula jedna, si skuteènì uvìdomila, jak gigantické rozmìry mìl tento komplex krytù – vždy to také bylo poprvé, co musela tuto cestu – až do dvacátého podlaží – absolvovat pìšky. Schody, po nichž se Skudderem sestupovali, pøestala poèítat nìkde mezi tøemi a ètyømi stovkami. Hlavnì proto, že potøebovala všechnu koncentraci na to, aby udržela rovnováhu na polorozpadlém betonovém schodišti.

Schodištì bylo osvìtleno jen velmi spoøe a opraveno jen v nejnutnìjší míøe, takže nìkde se to rovnalo doslova horolezeckému výkonu, chtìla–li udržet tempo Marka a jeho prùvodcù. Mark jí ještì ke všemu nasadil na ruce pouta.

Ze samotného komplexu krytù vidìla Charity jen málo. Dveøe, kolem nichž procházeli, byly všechny bez výjimky zamèeny a i když pak dorazili k cíli – vybledlé èíslo na dveøích tvrdilo, že jde o dvaadvacáté patro – spatøili jen o nìco víc než chodbu osvìtlenou nìkolika záøivkami. Na rozdíl od schodištì nebyla však chodba zpustlá. Nebyly tady ani sutiny, ani jakákoliv poškození, ba ani prach. Aèkoliv i tady bylo liduprázdno, pùsobila tato èást krytu docela zabydleným dojmem. Bylo to skuteènì tak, jak se Charity domnívala. Probrala se skuteènì jen pár desítek krokù odtud. Kdyby ty zatracené dveøe otevøela, pak

„Stùjte!“

Markùv hlas ji zase strhl do skuteènosti. Poslechla. A když otevøel dveøe a zmizel v nich drobnými krùèky, pokusila se mu pohlédnout pøes rameno. Charity jen letmo zahlédla svìtlou, velmi èistou místnost. U zapnutých poèítaèù v ní sedìli muži a ženy v modrých a bílých uniformách.

„To je fantastické,“ zamumlal vedle ní Skudder. Pohlédla na nìj a všimla si, že se ušklíbl. „A tomuhle vy øíkáte život?“

Charity neodpovìdìla hned. Skudderova poznámka ji rozzlobila. Tenhle kryt, místnost s poèítaèi za dveømi, a dokonce i Mark v modré uniformì Space Force, to všechno jí na pár okamžikù dodalo pocit, že se vrátila domù. Skudderova slova tuto iluzi ovšem zapudila.

„Ne,“ odpovìdìla, „Ale nemyslím si, že by si to vybrali sami.“

Skudder nestihl odpovìdìt, protože v téže chvíli se vrátil Mark a udìlal rozkazovaèné gesto. „Pojïte se mnou.“

„Kam nás to vedete?“ zeptal se Skudder.

„K našemu vùdci,“ odvìtil Mark chladnì.

Skudder sebou témìø neznatelnì škubl, ale Charity to nijak zvl᚝ nepøekvapilo. Ten hlas v reproduktoru øekl: kapitán Lairdová a slovo kapitán mu vyšlo ze rtù ponìkud ledabyle. Mìla nejistý pocit, že ví, kdo na ni za tìmi dveømi èeká.

Prošli místností, do níž pøed chvíli Charity jen letmo nahlédla a která byla skuteènì nìèím jako výpoèetním støediskem. Muži i ženy u poèítaèù byli všichni bez výjimky stejnì bledí a štíhlí jako Mark. Cítila se jako v nìjakém ze starých vìdecko–fantastických filmù, v nichž lidé po atomové katastrofì pøežívali v podzemních krytech jako nìjací krtci, kteøí už zapomnìli, že kdysi existovala obloha, která nebyla ze železa a betonu.

Jenže tohle nebyl vymyšlený pøíbìh, nýbrž skuteènost. A ta byla stokrát horší než všechno, co si kdy lidská fantazie vysnila. Koneènì prošli místností a Mark otevøel další dveøe. Charity si všimla, že napravo a nalevo od prùchodu stály ozbrojené hlídky, které si ji a Skuddera prohlížely s neskrývanou nedùvìrou.

Když pak prošli dveømi, oslnily je prudké reflektory. Za docela normálním psacím stolem sedìla postava, kterou v tom prudkém svìtle témìø nebyli schopni rozeznat.

Charity zvedla zlostnì spoutané ruce k oblièeji a zamžourala. „Co je to za nesmysl. Stone?“ zeptala se. Vidìla, jak sebou Skudder zdìšenì škubl a jak na ni vytøeštil oèi. Také v Markovì tváøi se objevil tázavý výraz. „Nezdá se vám, že jsme už tohle divadlo hráli dost dlouho?“ pokraèovala. „Vypnìte to blbé svìtlo!“

V první chvíli se nestalo nic. Pak se stín za svìtelnou hradbou pohnul a ozval se tichý, velmi tenký smích. Nìco cvaklo a svìtlo zhaslo.

Charity trvalo nìkolik vteøin, než její oèi uvykly pøítmí a pak ještì chvíli, než pochopila, že se zmýlila.

Nebyl to Stone. Ale tu tváø za psacím stolem pøesto znala. Aèkoliv se neuvìøitelným zpùsobem zmìnila. „Nilesi!“ vydechla témìø nechápavì.

Raoul se centimetr po centimetru sunul ke svahu. Urazit tìch deset krokù od okraje lesa až k úpatí haldy sutiny mu trvalo témìø dvacet minut. Plazil se po bøiše a tak pomalu, že mìl nìkdy pocit, že se vùbec nehýbá z místa. Po celou dobu ani na chvíli nespustil zrak z malého blikajícího sklenìného oèka, které upøenì hledìlo z haldy sutì dolù k okraji lesa.

Nevšiml si ho nikdo jiný a i Raoul ho spatøil jen proto, že jednak dost pøesnì vìdìl, co má hledat a jednak, že se pohyboval – velmi pomalu, ale nezadržitelnì.

Pùlotáèka doprava, pauza.

Pùlotáèka doleva, pauza.

Obèas, když se mu do zorného pole dostal padající list, zvíøený prach nebo malé zvíøe, zastavil se, ale nikdy ne pøíliš dlouho.

Raoul znal tento druh kontrolních pøístrojù, a to byl také dùvod, proè se po ètyøech pohyboval tak hlemýždím tempem. Vždycky, když se to matné sklenìné oko zadívalo jeho smìrem, naprosto znehybnìl. To pak ani nedýchal.

Byla to videokamera, ale malé v nepravidelných intervalech blikající rudé oko pod ní mu také prozrazovalo, že není trvale zapnutá, ale že je propojena s primitivním èidlem, které reaguje na jakýkoliv pohyb. Tušil, že takových ok, která sledují terén kolem hory, je v okolí nìkolik desítek. Zøejmì byly propojeny s poèítaèem, který vyhodnocoval každý zaregistrovaný pohyb.

Raoul dorazil k haldì sutin a zarazil se na nízké trojhranné spáøe. Byl to vchod. Jen tady mohl být vchod dolù.

Pomalu, nekoneènì pomalu vstal a natáhl ruku ke kameøe. Mezi prsty se mu zalesklo kulaté sklíèko, vybroušené jako hranol, ale pøíliš tlusté a podivným zpùsobem souèasnì prùzraèné i mléèné zakalené.

Jeho ruka potøebovala víc jak ètvrt hodiny k tomu, aby pøekonala vzdálenost necelých dvaceti centimetrù. A už ho témìø opouštìly sily. Èekal. Kamera se otoèila, zastavila se, natoèila se dál, chvíli namíøila na jeho ruku. Raoulovy prsty sebou škubly v neuvìøitelnì rychlém pohybu.

Sklo hranolu s tøeskotem narazilo na snímací optiku a zakrylo ji. Na okamžik bylo sklo pøekryto šedivým stínem a Raoul vìdìl, že v téhle chvíli se kdesi uvnitø hory rozdrnèel poplašný signál a zøejmì se zapnul monitor. Pak se sklo vyjasnilo a dole na monitoru nebude v téže chvíli vidìt zase nic jiného než dùvìrnì známý obraz okraje lesa – barevný, trojrozmìrný a dokonce s iluzí pohybu – ale bez žralokù, kteøí na jeho pokyn vystoupili z úkrytù a zamíøili k hoøe. Hranol je prostì vyfiltroval, tak jako z obrazu vyfiltroval vše, co Raoul chtìl. Tohle obyèejné sklíèko byl hotový zázrak. Nebylo vyrobeno na Zemi.

Raoul se sténáním vstal a následující minuty strávil tím, že si masíroval zápìstí a kotníky, dokud se mu do ztuhlých konèetin nevrátil život. Pak se otoèil k Bartovi a asi ke stovce dalších žralokù, kteøí se za ním zastavili, vytáhl pušku a ukázal na trojúhelníkovitý otvor ve skále. „Jdeme!“ vyštìkl rozkaz.

To je nemožné, pomyslela si Charity, je to naprosto vylouèeno. Ale ten muž na druhé stranì psacího stolu byl skuteènì Niles. Niles, s nímž letìla na Mìsíc a na Mars a pak kosmickou lodi. Mìla ho ráda a dobøe se jí s ním spolupracovalo. Niles byl víc než o rok mladší než Charity a byl to prototyp inteligentního muže. Jen tu a tam upadl do nálady pøedstírat naprostého hlupáka.

Jenže teï byl

Charity zírala na tváø na druhé stranì psacího stolu, køeèovitì hledala slova a mamì se pokoušela potlaèit zdìšení, jímž ji naplòoval ten pohled.

Niles byl starý. Neuvìøitelnì starý. Jeho tváø jako by se skládala už jen z vrásek a záhybù. Nemìl už ani vlasy. Tváøe mìl vpadlé a oèi, které vždycky vypadaly tak energicky a bystøe, teï zakalilo stáøi.

„Bože mùj,“ zašeptala nakonec.

Víc ze sebe nedostala. Nedokázala slovy popsat, co cítila pøi pohledu na Nilese. A pak si uvìdomila, že se ho její reakce musela dotknout. Zahanbenì sklopila zrak.

„Nemusíte se omlouvat, Lairdová,“ øekl. Jeho hlas byl tenký, ale pøesto z nìj ještì bylo cítit plnou silu. „Pro mne je to stejný šok, takhle vás spatøit. Ale nebyl jsem tak docela nepøipraven.“

Ukázal na jednu z malých obrazovek, které byly seøazeny vedle sebe na pultì za psacím stolem. „Mìl jsem pùlhodinu na to, abych uvykl té myšlence.“ Zasmál se. „Pøipravoval jsem si spoustu chytrých slov, kterými vás uvítám – ale vlastnì je to všechno hloupost. Kdo je to Stone?“

Charity na nìj opìt pohlédla. Poøád ještì jí pøipadalo tìžké dívat se do tolik zestárlých oèi.

„Nikdo,“ odpovìdìla.

„Nikdo?“

„Muž, o nìmž jsem se domnívala, že ho zde potkám. Ale na tom nezáleží.“ Najednou si opìt vzpomnìla na první myšlenku, která jí projela hlavou, když ho poznala. „Jak to, že jste ještì naživu?“

Tìch slov zalitovala ve chvíli, kdy je vyslovila. Dokonce i jí samotné teï pøipadala jako výèitka. Ale zdálo se, že Niles tu poznámku nebere ve zlém.

„Mráz kopøivu nespálí, to pøece víte.“ Opìt se zasmál, ale tentokrát to neznìlo upøímnì. Charity mìla dojem, že mu mluvení pùsobí znaèné potíže. Odkašlal si.

„Pøežil jsem to tak jako vy – jen nejsem tak zachovalý.“

„Ale New“

„Dostal jsem se odtamtud,“ pøerušil ji Niles. „Neptejte se mne jak. To už nevím. Prostì jsem to nìjak dokázal. A ostatní také. Ta zkáza byla totální. Docela srovnali se zemí Manhattan a èást pobøeží, ale my jsme mìli štìstí.“

„A vaše žena?“

„Je mrtvá,“ odpovìdìl Niles. „Má dcera také. Ty nemìly takové štìstí jako já.“ Mírnì se pousmál. „Vùbec mi nevadí o tom mluvit,“ øekl a znìlo to upøímnì. „Je to už dlouho, víte?“

„Kdo je to?“ vložil se do hovoru Skudder. „Vy se znáte?“

„Drž hubu!“ okøikl ho Mark a zvedl výhružnì ruku, jako by chtìl Skuddera uhodit. Niles rychle zamával.

„Nìkdy jste skuteènì pøíliš horlivý. Marku,“ øekl s mírnou výèitkou. Povzdechl si, trochu unavenì se otoèil na židli a dlouze a zádumèivì pohlédl na Skuddera.

„Takže to vy jste ten legendární Skudder,“ øekl nakonec. Opìt si povzdychl. „Dáte mi èestné slovo, že mne nenapadnete ani neuteèete, když dám Markovi pokyn, aby vám sejmul pouta?“

Mark hlasitì zasykl a i Skudder vypadal na chvíli velmi zmatenì. Niles si opìt povzdechl.

„Nerad mluvím s èlovìkem v poutech, pane Skuddere,“ øekl. „Dáte mi své slovo?“

Skudder pøikývl a Niles opìt pokynul Markovi. „Sundejte jim pouta. Marku. Obìma.“

„Ale“

„Prosím vás!“ øekl Niles opìt. Jeho hlas znìl spíš netrpìlivì než podráždìnì. „Vím, co chcete namítnout. Marku. Já jsem toho o panu Skudderovi také slyšel spoustu – ale nikdy jsem neslyšel, že by porušil dané slovo.“

„Jak myslíte,“ øekl nakvašenì Mark a dal se do práce. Otevøel želízka na zápìstí Charity i Skudderovi a zaujal opìt postoj u dveøí.

„V poøádku, Marku. Zavolám vás, až vás budu potøebovat. Nechte nás, prosím, o samotì.“

Mark oèividnì zbledl, ale neodporoval. S pøehnanì úseèným pozdravem se otoèil a vypochodoval z místnosti v doprovodu dalších tøí mužù. Niles se za ním díval a kroutil hlavou. Pak se témìø omluvným tónem obrátil ke Skudderovi.

„Je to dobrý èlovìk, i když nìkdy trochu zbrklý. Je vám snad jasné, že se nemohu zaruèit za váš život, že?“

Skudder pøikývl. „Naprosto jasné. Ale jak to, že vkládáte svùj život do mých rukou? Jste starý èlovìk a já bych vám mohl zlomit vaz, aniž byste staèil zavolat o pomoc.“

„To sotva,“ odvìtil Niles pøesvìdèenì. „A nejsem tak docela bezbranný, jak se možná domníváte, pane Skuddere.“

Usmál se, natoèil židli opìt k Charity a podíval se na ni. Najednou pochopila, že jeho krátký rozhovor se Skudderem nemìl jiný smysl, než jí dopøát trochu èasu, aby se vypoøádala s pøekvapením. „Jestli chcete, nechám pana Skuddera vyvést,“ øekl. „Ale bylo by mi milejší, kdyby“ vrhl na Skuddera letmý postranní pohled, který bylo obtížné jakkoliv si vysvìtlit, „kdyby byl u toho,“ dokonèil po kratièké odmlce. „Na rozdíl od Marka a vìtšiny ostatních zde se totiž nedomnívám, že je to krvežíznivý barbar. Právì naopak. Je to dobrý èlovìk. Jen stojí na nesprávné stranì.“

Skudder chtìl nìco øíci, ale Niles ho rychlým kývnutím umlèel.

„Jen mì poslouchejte, pane Skuddere. Jsem si jist, že se pak na leccos budete dívat jinýma oèima.“

Skudder se ušklíbl, ale neøekl nic.

„Co se stalo?“ pokraèoval Niles opìt otoèený k Charity. „Absolvovala jste hibernaèní spánek, pøedpokládám.“

„Vy to víte?“

Niles pøikývl. „Není toho v této stanici mnoho, o èem bychom nevìdìli,“ odpovìdìl s mírnou ironii. „Mìli jsme dostatek èasu stanici prohledat. Z velké èásti jsme ji obnovili, víte? Nepodaøilo se nám však bohužel proniknout do místnosti s hybernaèními kójemi. Byla zajištìna zevnitø. Bylo mi jasné, že ty kóje nìkdo použil. Jen jsem se neodvážil doufat, že jste to byla právì vy. A že se ještì nìkdy uvidíme.“

„To ovšem ne docela dobrovolnì,“ zamumlala Charity. „Co se stalo, Nilesi? Kolik èasu uplynulo a kdo“

Niles ji pøerušil chlácholivým pohybem ruky. „Mnoho,“ odpovìdìl. „Vždy to vidíte. Musí se“ Chvíli pøemýšlel a pak se opìt usmál. „Pøesnì padesát sedm let. Mnì je teï osmdesát šest.“ Otevøel šuplík psacího stolu a podíval se dovnitø. „Pokud vás to zajímá, kapitáne Lairdová, je dnes 16. èervna roku 2057.“

„A“

Niles ji opìt posunkem pøerušil. „Chápu, že máte na jazyku spoustu otázek,“ øekl, „ale bude lépe, když své pøíbìhy budeme vyprávìt postupnì. Mùj je delší – takže zaènete tøeba vy?“

Nebyla to otázka, ale spíš pøíkaz, jenže Charity cítila, že Niles tady rozhodnì nechce hrát velitele. Tak dlouho si prostì uvykl udílet pøíkazy, že už si ani neuvìdomoval, co dìlá.

„Je to šílené,“ øekla Charity. „Máte pravdu, Nilesi – byla jsem v jedné z tìch kójí. Já probrala jsem se možná necelou stovku metrù odtud.“

„Kdo byl ještì s vámi?“ zeptal se Niles. „Kromì toho Stonea?“

„Nikdo,“ odpovìdìla Charity. „A když jsem se probudila, nebyl tam ani on. Musel odejít z krytu pøede mnou. Když jsem vèera poprvé slyšela o vás o vašich lidech,“ opravila se rychle, „doufala jsem, že ho tady najdu. Ale na tom teï nezáleží. Probrala jsem se pøed tøemi dny a“

Vylíèila Nilesovi celý svùj pøíbìh od probuzení až do chvíle, kdy ji Skudder zachránil pøed vlky a kdy se jich zmocnili Nilesovi lidé. Nevynechala nic, aèkoliv byla netrpìlivostí a zvìdavostí celá bez sebe, až koneènì bude moci klást otázky ona jemu. Pøesto to trvalo celou hodinu, než byla s líèením hotová. Niles jí celou dobu naslouchal s nehybným oblièejem. Jen jednou, když vyprávìla o setkání s obøí kobylkou a o strachu, který jí ten netvor nahnal, se Nilesova vrásèitá tváø pousmála.

„Víte, Charity, že máte úžasné štìstí, že jste ještì naživu?“ zeptal se, když koneènì domluvila.

Pøikývla. „Doufala jsem, že tady najdu pár odpovìdí,“ øekla pak.

Niles se na ni vážnì zadíval. „To najdete. Ale obávám se, že se vám nebudou líbit.“

„Je to tak zlé?“

Niles zaváhal. Pøes tváø mu pøelétl stín a na okamžik jako by Charity probodl pohledem. „To nevím,“ øekl poté. „Svìt tam venku se promìnil v peklo, ale jak to tam venku skuteènì vypadá, to vím stejnì málo jako vy.“

„Ale vy“

„Já,“ pøerušil ji Niles mírnì zvýšeným hlasem, „už jsem tenhle kryt neopustil víc jak tøiapadesát let, kapitáne Lairdová. A ani mí lidé.“

„Se ženou jsme odjeli z New Yorku tøi dny po vás,“ zaèal Niles. Mluvil tichým, témìø nezvuèným hlasem, jako by vìdìl, že bude hovoøit dlouho a že ho ta øeè bude stát hodnì sil, takže s nimi musí šetøit.

„Vzpomínám si na ten den ještì docela dobøe. Zapomnìl jsem na mnohé z toho, co se stalo potom, ale pohled na váš stroj budu mít pøed oèima poøád.“ Tiše a hoøce se usmál.

„Kdybyste se ještì jednou obrátila, Lairdová, pak bychom se vydali s vámi. Byl jsem blázen, že jsem odmítl vaši nabídku. Myslel jsem si, že bude snazší zemøít. Jenže nebylo.“

„Nešlo by to,“ øekla Charity tiše. „Helikoptéra byla pøíliš malá.“

„Vím,“ øekl Niles. „Pøesto jsem vám velmi vdìèný, že jste se nevrátili. Já nevím, co bych dìlal. Možná bych se opravdu zachoval jako zbabìlec a nechal bych tam rodinu. Jenže takhle jsem nemohl. A za pùl hodiny už na tom stejnì nezáleželo.“

Aèkoliv Niles tvrdil opak, Charity pøece jen cítila, jak je mu zatìžko hovoøit o tom dni. Nepøerušovala ho však. Horší než bolest vzpomínek, kterou teï cítil, musela být uplynulá desetiletí, bìhem nichž o tom nemohl s nikým promluvit.

„Najednou bylo všechno mrtvé,“ pokraèoval s prázdným pohledem a tichým tøesoucím se hlasem. „Bylo to nìco jako záøení. Vzpomínáte si na ten dùm plný mrtvol, který jsme našli v Bronxu?“

Charity pøikývla.

„Bylo to totéž,“ pokraèoval Niles. „Jakési šedivé svìtélkování, jinak se to nedá popsat. Nejprve jsem to pokládal za plyn, jenže ten to nebyl. Bylo bylo to prostì všude a zabíjelo to lidi. Ne rostliny, ani zvíøata, pouze lidi. Prostì se skáceli k zemi a v tu ránu byli mrtví. Ne však všichni. Moje dcera zemøela a všichni naši sousedé rovnìž, ale my se ženou jsme necítili nic.“

„Pøežil nìkdo v New Yorku?“ zeptala se Charity nevìøícnì.

Niles pøikývl a souèasnì zavrtìl hlavou. „V centru mìsta nikdo. Manhattan byl zlikvidován, ale my jsme bydleli na okraji. Možná tam záøení nebylo tak silné.“ Pokrèil rameny. „Spousty lidí pøežily. Mnoho jich uteklo, ale nìkteøí také zùstali, alespoò v prvních dnech. Dokud“

„Dokud nepøijeli jezdci,“ øekl Skudder.

Niles pøikývl. „Vy to víte?“

Skudder se chladnì usmál. „Pokud mluvíte o tomtéž New Yorku jako já, pak ano. New York je na tomhle kontinentu nìco jako jejich hlavní stan. Pochází odtamtud i Daniel.“

Soudì podle Nilesova pohledu mu jméno Daniel øíkalo stejnì málo jako Charity. Ale pøikývl. „Ano. Dokud nepøišli oni,“ pøisvìdèil. „Zaèali nìco stavìt a jejich jednotky nás zaèaly chytat. Mnoho lidi zabili, ale spoustu také pustili. Zøejmì jim šlo jen o to vyhnat nás z mìsta. My se ženou jsme alespoò patøili k tìm, kterým se podaøilo utéci.“

Opìt se zarazil a Charity opìt vidìla, jak ho pøemáhají vzpomínky. Tentokrát trvalo velmi dlouho, než se zase vzpamatoval.

„Nechci vás nudit podrobnostmi. Charity,“ øekl pak docela zmìnìným hlasem. „Moje žena zemøela po nìkolika týdnech a já se témìø rok potuloval krajem, než se mi podaøilo probít se až sem. Když jste se vy a Mike se mnou v New Yorku rozlouèili, byl jsem pøipraven zemøít a pozdìji, když mi zabili dceru a pak i ženu, dokonce jsem si to nìjakou dobu pøál. Ale pak pak už jsem chtìl jen pøežit. Nìjak a nìkde pøežít, abych jim to pozdìji mohl oplatit.“

Podíval se na Skuddera. „Jenže na rozdíl od mnoha ostatních jsem mìl cíl,“ pokraèoval. „Vìdìl jsem o tomhle krytu a bylo mi jasné, že šanci mám jen zde. Bohužel jsem pøišel pøíliš pozdì.“

„Možná, že je dobøe, že jste pøišel pozdì, Nilesi,“ øekla Charity vážnì. „Když jsem vstupovala do kóje, právì zaèínal útok na kryt. Nevím, jestli ho nìkdo pøežil.“

„Ne,“ odpovìdìl Niles. „Nikdo. SS nula jedna byl v troskách, když jsme sem pøišli.“

„Pøišli?“

Niles pokývl hlavou ke dveøím. „Nebyl jsem sám. Nìkteøí z tìch, kteøí mì tenkrát doprovázeli, jsou tu ještì dnes, ale vìtšina z nich zemøela. Mark a ostatní jsou jejich potomci.“

Charity na nìj zírala. Zaèalo se jí zmocòovat neuvìøitelné podezøeni, ale zapudila tu myšlenku ještì døíve, než ji mohla dovést do konce.

„Co se stalo v tom roce?“ zeptala se.

Niles se drsnì zasmál. „Náš svìt zanikl, kapitáne Lairdová,“ øekl. „Zprvu jsem si myslel, že máme malou šanci. Myslím, že jsme se podcenili. Všude vypukl odpor a po pár týdnech se nám je dokonce podaøilo tu a tam zatlaèit. Padaly bomby. Èíòané mìli nìkolik prastarých krámù, kterým elektrický šok neuškodil a øekl bych, že i nìkteré z ponorek to pøeèkaly v poøádku. Všechno to trvalo pùl roku. Ale nakonec jsme byli poraženi. Nedalo se zvítìzit proti nepøíteli, který mìl neomezený pøísun nových zásob.“

„To oni mají?“ zeptala se Charity.

Niles pøikývl. „Zjistil jsem toho o nich spoustu,“ øekl. „Moroni zøejmì nemají vùbec žádná tajemství. Cítí se patrnì natolik v bezpeèí, že utajení vùbec nepovažuji za potøebné. A možná dokonce i právem. Neovládají jen pár planet. Charity. Patøí jim polovina mléèné dráhy a druhou polovinu zøejmì právì dobývají. Je naprostým nesmyslem proti nim bojovat. Pokoušeli jsme se o to, ale oni nás prostì pøeválcovali.“

„Ale to je absurdní!“ zaprotestovala Charity. „Jsou to nestvùry. Civilizace primitivních pøíšer, která“

„Moroni?“ Niles zavrtìl hlavou a usmíval se pøitom. „Och, ne. Charity. Netvoøi byli to, co jste vidìla vy, co jsem vidìl já a co znièilo tuto planetu. Jenže to nebyli Moroni. Pány z Moronù nikdo na vlastní oèi nevidìl. To, co jsme vidìli, to byli otroci. Cosi na zpùsob živých váleèných robotù, chcete–li. Nic víc.“

„To je pravda,“ øekl Skudder. „Jezdci a ti další jsou jen obyèejní pìšáci. Páni Moroni nikdy neopouštìjí svou pevnost.“

Charity na nìj nechápavì zírala. Všechno se v ní vzpíralo, aby uvìøila by jen jedlému slovu z toho, co zde slyšela, jenže souèasnì vìdìla, že to je pravda.

„Co se stalo pak?“ zeptala se hlasem, který jen stìží ovládala. „Po válce?“

„Všechno se zhroutilo,“ øekl Niles. „To, co neznièili ti hmyzí zabíjeèi nebo šedá smrt, to znièily naše vlastní bomby. Vìtšina mìst byla smetena ze zemského povrchu, tady, v Evropì, v Asii – všude. Armády Moronù se pomalu stahovaly – vìtšina po nìkolika týdnech zemøela. Øekl bych, že si nedokázali zvyknout na cizí prostøedí. Ale nìkteøí z nich zùstali. Nìkolik druhù pøežilo a pøizpùsobilo se. Objevily se mutace. Køíženci mezi pozemskými a cizími formami života.“ Zhluboka si povzdechl. „Nejste tady ještì dost dlouho, Charity, abyste to vìdìla, ale tahle planeta už není Zemì. Zaèali ji mìnit. Neuvìøitelným zpùsobem a neuvìøitelnì rychle.“

„Já vím,“ øekla Charity.

Z jakéhosi dùvodu Nilese její slova popudila. Ponìkud se nadzvedl a pak témìø týmž pohybem zase klesl na židli. „Ne, to nevíte,“ øekl prudce. „Nevíte, že vìtšina živoèišných druhù vymizela, stejnì jako vìtšina rostlin. Moroni svìt nejen obsazuji. Oni ho mìní. Pustili se do naprosté promìny naší planety.“

Skudder chtìl nìco øíci, ale Charity na nìj vrhla rychlý varovný pohled. Cítila, že teï bude lépe, když nechají Nilese vyprávìt.

„Mìl jsem spoustu èasu o tom uvažovat,“ pokraèoval docela tiše, jako by v samomluvì. „Víte, že jediným druhem, kterému pøišla ta invaze k duhu, je hmyz?“

Charity pøikývla. Mìla ještì v živé pamìti setkáni s kobylkou.

„Tuším, že Moroni jsou také nìjaký hmyz,“ pokraèoval Niles. „Nemám pro to sice žádný dùkaz, ale pøesto jsem si témìø jist.“

„Jak to?“ zeptal se Skudder.

Niles se na nìj podíval s takøka shovívavým úsmìvem. Když odpovìdìl, pronášel slova s mírným ironickým nádechem.

„Hmyz byl první vyšší formou života, která se na této planetì vyvinula. A øekl bych, že nejen zde. Je dokonalý, houževnatý, žije krátce, neobvykle rychle se rozmnožuje, má obrovskou fyzickou sílu a pøizpùsobivost, o jaké se vyšším formám života nemùže ani zdát. Za našich èasù existovaly propoèty, mladý muži, co by se stalo, kdyby nìjaký blázen stiskl tlaèítko a všechno to tady vyhodil do vzduchu. A víte, co z toho vzešlo? S nejvìtší jistotou by to byl hmyz, kdo by ten velký tøesk pøežil.“

„Vy se domníváte, že tyhle pøíšery jsou potomky nìjaké civilizace, v níž“

„Nedomnívám se vùbec nic,“ pøerušil ho Niles. „Byl to jen pøiklad. Je taky docela dobøe možné, že ten hmyz se docela normálnì prostì vyvíjí ve svém svìtì. Že rozvinul svou inteligenci. Kdyby se to stalo, neexistovala by vùbec nikdy lidská rasa. Možná ani vùbec žádní savci.“

„To je zajímavé,“ zavrèel Skudder. „A jak to všechno souvisí s Morony?“

„Nijak,“ odpovìdìl Niles. „Promiòte starému èlovìku, že se takhle zapovídal. Jen jsem se pokoušel pøedstavit si, jak tenhle svìt bude vypadat pro naše vnuky.“

„To ovšem pøeháníte,“ øekla Charity vydìšenì.

Namísto odpovìdi Niles s námahou vstal. Drobnými, znavenými kroky se odbelhal k jednomu z poèítaèù vedle dveøí, stiskl nìkolik kláves a pak opìt zamíøil ke své židli. Za jeho psacím stolem se rozzáøil monitor. Zabíral takøka celou stìnu. Charity poznala satelitní snímek Zemì poøízený zøejmì z extrémní výšky, a to kamerou, která mìla už své lepší èasy za sebou. Obraz vùbec nebyl ostrý, byl velice zrnitý a ani barvy neodpovídaly skuteènosti.

Skudder pøekvapené vyvalil oèi. „Co je to?“

„Zemì,“ odpovìdìl Niles. „Naše planeta, pøíteli. Vyfotografovaná z velké výšky.“

Nìkolik vteøin se pobavenì díval na Skuderovu vyjevenou tváø a pak se zase otoèil k Charity.

„Máme ještì spojení s nìkolika starými satelity,“ øekl. Charity zvìdavì pøistoupila blíž. Nìco na tom snímku nebylo v poøádku. Nevìdìla ale zatím, co.

„Já jsem si myslela, že je všechny znièily bomby.“

„Nìkolik ne,“ odpovìdìl Niles a zavrtìl hlavou. „Tenhle a tøi další byly dostateènì vysoko, aby explozi vydržely.“

„Alespoò zèásti,“ namítla Charity, ale Niles opìt zavrtìl hlavou. „Mýlíte se. Ten satelit je naprosto v poøádku.“

„Ale ty barvy“

„Jsou divné, já vím,“ vpadl jí do øeèi Niles. „Ale jsou takové.“ „To pøece není možné!“ zaprotestovala Charity. Obešla psací stùl a pøistoupila docela blízko k obrovské videostìnì.

Pak zjistila, že Niles má pravdu. Ty barvy byly opravdu divné, ale nebylo to zpùsobeno kamerou. To se zmìnila planeta. Charity objevila velké skvrny mìøící obèas i nìkolik tisíc mil, které mìly neskuteèný purpurový nádech.

„Co je to?“ zeptala se se zatajeným dechem.

„Nevím,“ odpovìdìl Niles. „Nikdo, kdo se pokoušel ty oblasti prozkoumat, se nevrátil. Tak tohle udìlali z našeho svìta.“ Hlas se mu chvìl. „Oni nekolonizují Zemi. Mìní ji. Chápete, co tím myslím? Je to docela jiná vegetace, jiná fauna, flóra možná dokonce i cizí atmosféra.“

„Prosím?“ zeptala se Charity zdìšenì.

Niles pøikývl. „Pokoušeli jsme se zjistit podrobnosti, ale nebylo to možné. Alespoò ne odtud. Také složení celkové atmosféry Zemì se za posledních padesát let zmìnilo. Ne tak, že to pocítíte hned, ale ten proces pokraèuje a urychluje se. Propoèítal jsem to. Možná to nepotrvá ani sto let, a celá Zemì bude docela jiná.“

Charity ohromenì mlèela.

„Tohle to je Zemì?“ zamumlal Skudder. Charity se k nìmu pomalu otoèila. V posledních chvílích docela zapomnìla na jeho pøítomnost. Skudder neustále zíral na monitor.

„Ne,“ øekl Niles drsnì. „Tohle ne. Tohle je ona.“ Stiskl tlaèítko na psacím stole a obraz se rozzáøil. I pásy a temné skvrny se opìt rozplynuly a na monitoru se objevil snímek Zemì, jak vypadal kdysi – modrozelená planeta se spoustou bílých mrakù a rozsáhlými plochami oceánù.

Nilesovy štíhlé prsty pøebìhly po klávesnici zabudované v psacím stole a obraz se opìt zmìnil: Kamera se pøiblížila k Zemi, jako by byla na palubì nesmírnì vysoko letícího letadla, které se chystalo k pøistání. Modrozelená koule se najednou prudce zvìtšovala a zabírala celou plochu obrazovky. Objevily se mraky, na nìkolik okamžikù zcela zastínily pohled a pak zase zmizely, když imaginární kamera klesla níž.

Charity vìdìla, že to je pouze poèítaèová simulace, ale na tom teï nezáleželo. Kamera teï ukazovala snímek Zemì, jak ji Skudder nikdy nepoznal. Zemì pøed padesáti lety a pøed jejím zánikem: zelená údolí a louky se støídaly s koryty øek a pohoøími, v zábìrech kamery se míhala mìsta a moøe, lidé a zvíøata

Trvalo to dlouho, jistì celou pùlhodinu, ale Skudder po celou tu dobu ani na okamžik neodtrhl zrak od obrazovky. Mìl zcela nehybnou tváø. Nakonec se kamera pøiblížila k mrakodrapu jakéhosi velkomìsta. Charity poznala Manhattan plný šastných lidí, hrajících si dìtí, barevných aut a letadel, kroužících na obloze. Ten obrázek byl fiktivní – mìsto nikdy nebylo takhle èisté a nikdy nepùsobilo tak šastným dojmem. A pøesto to vehnalo Charity slzy do oèi.

Obraz zmizel, film byl u konce a na monitoru se opìt objevil zábìr znièené Zemì. Purpurovì rudé skvrny vypadaly jako rakovina.

Nikdo se neodvažoval narušit mlèení. Koneènì si Skudder odkašlal. „Neutahujete si tady ze mì, že ne?“ zeptal se. „Tohle není trik, co?“

Niles smutnì zakroutil hlavou. „Nene, tohle byl náš domov, pane Skuddere. Èasto se na ten film dívám. Takhle kdysi vypadala tato planeta – než ji Moroni promìnili ve svìt pøíšer a mutantù.“

„Ale proè?“ zeptala se otøesená Charity. „To pøece nedává smysl.“

„Jde jim o podrobení civilizace,“ odpovìdìl Niles. „Jejich øíše je veliká. Potøebují suroviny, energii – a lidi.“

„Lidi?

„Odvlekli jich miliony,“ potvrdil Niles. „A poøád ještì to dìlají. Nikdo neví k èemu, protože nikdo z nich se doposud nevrátil. Možná potøebují otroky. Možná je taky požírají.“ Podíval se na Skuddera. „Vím, že to zní drsnì, ale nemusíte si dìlat výèitky, mladíku. To, co dìláte, není nesprávné. Pokoušíte se pøežít, stejnì jako my.“

Skudder mlèel, zcela zjevnì pøekvapen tím, co slyšel.

„Má to snad znamenat, Nilesi, že se tady padesát let ukrýváte, aniž jste cokoliv podnikli?“ zeptala se Charity nevìøícnì.

„Tøiapadesát,“ opravil ji Niles klidnì. „Plus doba, kterou jsme potøebovali k tomu, abychom se dostali sem. Samozøejmì jsme nìco udìlali – opravili jsme tuto stanici.“

Mime se pøedklonil a pronikavì a témìø uhranèivì se podíval na Charity. „Vím, co si teï myslíte, kapitáne,“ øekl. „Pøed padesáti lety jsem smýšlel naprosto stejnì. Ale nemá to smysl, vìøte mi. Je nás tady dole témìø pìt set, ale proti Moronùm a jejich moci nejsme nièím. A jsme možná poslední svobodní lidé na téhle planetì.“

„Svobodní?“ Skudder si odfrkl. „Víte, nevidím tady žádný rozdíl! Ty nahoøe zajali a vy se tady zavíráte dobrovolnì. Všichni jste se zbláznili.“

Niles se mírnì pousmál. „Možná. Ale nemùžeme nic dìlat. Copak mùžeme zvítìzit nad protivníkem, který si podmanil celou planetu?“

„Ale nemùžete pøece“

„Co?“ pøerušil ji Niles mírnì. „Prostì jen žít? Proè ne? Co máme dìlat? Jít ven a nechat se zabíjet, jen abychom udìlali nìjaké gesto?“ Zavrtìl hlavou. „Chápu vás moc dobøe, kapitáne Lairdová – ale vìøte mi: mìl jsem víc než padesát let èasu k tomu, abych o tom pøemýšlel a dospìl jsem k pøesvìdèení, že máme jen tuto možnost. Nad Morony nelze zvítìzit.“

„Znamená to, že tady chcete sedìt navìky a dìlat, jako by se nic nestalo?“ zeptala se pobouøená Charity.

„A kam máme jít?“ namítl Niles. „Moroni na nás zapomnìli. Dokonce ani pro lidi tady v okolí už nejsme nièím víc, než pouhou legendou. Máme tady klid, Lairdová. Zde dole už vyrùstá tøetí generace, která žije v míru, a to je patrnì ta nejvìtší hodnota na svìtì nejen od chvíle, co sem pøitáhli bojovníci Moronù. Mohli bychom vyjít ven. Máme výzbroj, zbranì, potraviny – ale co bychom našli? Kdybychom mìli obrovské štìstí, možná nové útoèištì.“

„Vy jim chcete Zemi prostì jen tak darovat?“

„Nemùžete darovat nìco, co už vám nepatøí,“ øekl Niles. „Tento svìt teï patøí jim, kapitáne. Vìtšina lidí už ani neví, že to kdysi bylo jinak.“

„Ale to pøece není možné,“ namítala Charity. „Jsou to pøece jenom“

„Vystøídaly se dvì generace,“ vpadl jí Niles do øeèi. „Nepodceòujte Morony, Charity. Maji zkušenosti se zotroèováním svìtù. Spousta lidí žije v relativní volnosti, ale velice pøísnì dbají na urèité vìci. Mluvila jste s poušaøi? Tak to potom víte, jak vypadá jejich svìt. Moroni vládnou a Moroni vìdí vše. Kontrolují školy, zakázali knihy i vyprávìní starých pøíbìhù. Není dovoleno vést si kalendáøe nebo mít hodinky.“

„Ale proè?“ divil se Skudder.

Niles se usmál. „Národ bez historie je ménì nebezpeèný,“ odpovìdìl. „Neexistuje nic, zaè by bojovali, když se domnívají, že to tak bylo odjakživa. A neexistuje nic, zaè by zemøeli, nemají–li historii.“

„Ale existují pøece rebelové.“

Niles si povzdychl. „Ti existovali vždycky. Nespokojenci a kverulanti. Jenže ti jsou neškodní. Moronové je nechávají žít, protože jim nejsou nijak nebezpeèní. Ba naopak – trochu se podobají vám a vašim žralokùm, pane Skuddere. Namlouvají si, že jsou svobodní a ani nevìdí, že ve skuteènosti slouží útoèníkùm.“

„To není pravda!“ namítl Skudder prudce.

„Já vím,“ povzdechl si Niles. „Žraloci jsou svobodní a nikoho neposlouchají, že? Proto jste také zde, Skuddere.“

„Mluvíte o Moronech, jako by to byli ztìlesnìní ïáblové,“ zamumlala Charity.

„Možná také jsou,“ odpovìdìl vážnì Niles. „Myslím, že je to sám princip zla.“

„Nesmysl.“

„Pak dovolte, abych to formuloval jinak,“ øekl Niles. „Budete se mnou souhlasit, že ve vesmíru existují dva druhy sil – konstruktivní a destruktivní, že? Pokud je to tak, potom symbolizují pánové z Moronù s jistotou negativní síly.“

„Temnou stránku moci, co?“ øekla Charity. Ta slova mìla znít ironicky, ale pùsobila spíš bezmocnì. Niles opìt pøikývl.

Charity už neodpovìdìla. Najednou mìla co dìlat, aby pøemohla slzy, jimiž se jí zalily oèi.

Raoul vytáhl muži dýku z hrdla a nechal opatrnì sklouznout bezvládné tìlo na zem. Pak si otøel èepel nože do mužovy uniformy. Hlídaè ani nestaèil zaregistrovat, jak zemøel. A stejnì ani další tøi, na které Raoul cestou narazil. Tenhle byl poslední.

Teï už se znaènì pøiblížili k cíli. Èervený bod se nacházel pøesnì uprostøed hledáèku a svítil tak intenzivnì, že už museli být vzdáleni jen pár set metrù od onoho místa.

Raoul se ovšem ani teï nedopustil osudové chyby z lehkomyslnosti. Strážci byli nepozorní, protože se pøíliš spoléhali na technické vymoženosti. Na pùl tuctu nejrùznìjších poplašných a bezpeènostních systémù, které Raoul postupnì nejrùznìjšími zpùsoby vyøadil z èinnosti, a tím otevíral volnou cestu Bartovi a ostatním. To ovšem neznamenalo, že to dál pùjde stejnì hladce, a Raoul to vìdìl. Tady dole na nì èekala malá armáda a oni nemìli co ztratit.

Raoul se tiše plížil dál, malinko pootevøel dveøe, pøed nimiž podøimoval hlídaè, a nakoukl dovnitø.

Na druhé stranì mohutných pancéøovaných dveøí se rozprostírala jistì na padesát metrù dlouhá hala zalitá chladným bílým svìtlem, z níž vedlo množství dveøí. Nìkteré z nich byly otevøené a skýtaly Raoulovi pohled do místnosti. Pohybovali se v nich lidé a právì v tom okamžiku projel halou s vrèením malý elektrovozík a zastavil se pøed jednìmi z dveøí. Z vozíku vystoupila mladá žena, zaklepala a po krátkém zaváhání vstoupila.

Raoulovi to staèilo. Tiše zase pancéøové dveøe zavøel, ustoupil o krok stranou a vytáhl zbraò. Druhou rukou si od opasku odepjal vysílaèku, pøiložil si ji ke rtùm a stiskl hovorové tlaèítko. Byl si vìdom možnosti, že vysílaèka mùže být zamìøena a že nejpozdìji za nìkolik vteøin se rozjeèí poplašné sirény. Ale na tom už teï nezáleželo.

„Jdeme na to,“ øekl. Nevyèkal ani odpovìdi, opìt si zastrèil za opasek samopal, kopnutím rozrazil dveøe a vtrhl dovnitø.

Raoul spustil støelbu ještì døív, než se ozvaly vydìšené výkøiky.

Niles ještì nìjakou dobu mluvil, ale Charity ho už témìø neposlouchala. Cítila se naprosto skleslá a jen velmi pomalu se jí daøilo vzbudit v sobì nìco jako vzdor.

Nakonec to byl Skudder, kdo pøerušil mlèení. „A cos vlastnì èekala?“ zeptal se. „Rytíøe na bílém koni, který tì vyzvedne do sedla a v hrdinné bitvì vyžene útoèníky?“

Ta ironie ji nebolela. Skudder mìl dokonce v jistém smyslu pravdu. Bylo to od ní dosti naivní, že sem pøišla a doufala, že tím bude všechno v poøádku. Kdyby jen chvíli v klidu zapøemýšlela o tom, co znamená, že se hlubiòáci celá desetiletí ukrývají zde, byla by na to možná pøišla sama.

„Jste teï zklamána, kapitáne,“ øekl Niles. Vrhl na Skuddera témìø vdìèný pohled. „Chápu to. I mnì trvalo celá léta, než jsem uvykl myšlence, že je po všem.“

„Vzdal jste se,“ namítla Charity. „To jste mohl stejnì dobøe vylézt ven a vzdát se Skudderovi a jeho lidem.“

„My žijeme,“ odvìtil Niles, jako by to byla dostateèná odpovìï. „I vy zde mùžete zùstat, chcete–li, kapitáne.“

„Tady?“ Charity smutnì zavrtìla hlavou.

„Rozmyslete si to,“ øekl Niles. „Není mnoho míst, kde byste byla ve vìtším bezpeèí než zde. A my potøebujeme nìkoho, jako jste vy.“ Najednou se usmál. „Jsem starý, kapitáne Lairdová. I kdyby se nám podaøilo žraloky a jejich pány vodit ještì nìjakou dobu za nos, nebudu tu už dlouho. Mohla byste se stát mou nástupkyní. A kdo ví, možná byste mohla pøesvìdèit i Marka a ostatní.“

Ta slova Charity v první chvíli pøekvapila. Ale záhy je prohlédla. Kdyby pøijala jeho nabídku, byla by brzy jako on. SS nula jedna byl sice bezpeèný úkryt, ale zde by døíve èi pozdìji podlehla jedu, který se jmenuje pohodlnost. Kdyby pøijala Nilesovu nabídku a skuteènì by po jeho boku vládla tomuto podzemnímu mìstu, zaèala by se urèitì po jisté dobì v duchu ptát, zda pøece jen nemìl pravdu. Zavrtìla hlavou.

„Nic jiného jsem ani neèekal,“ øekl Niles témìø smutnì. „Ale zùstaòte na pár dni naším hostem, než si odpoèinete a než si ujasníte, co vlastnì chcete dìlat.“

„To urèitì,“ øekla Charity. „Vždy si toho máme tolik co øíci.“ Usmála se, i když nucenì a hned zase zvážnìla a hlavou pokývla ke Skudderovi. „Co bude s ním?“

Niles se na žraloka zamyšlené podíval. „Nemohu vás propustit, pane Skuddere, to víte. Ale dávám vám své slovo, že se vám nic nestane do chvíle, než rozhodneme, jak s vámi naložíme.“

Skudder si opovržlivì odfrkl. „To už pøece víte teï, starý muži,“ øekl nasupenì. „Zabijete mì. Po tom všem, co jsem se dozvìdìl, mì pøece nemùžete nechat odejít.“

„Smrt není jediným prostøedkem, jak vymazat vzpomínky,“ namítl vztekle Niles. „Nejsme zvíøata, pane Skuddere.“

Chtìl øíci ještì nìco, ale v té chvíli se prudce otevøely dveøe a dovnitø vtrhl Mark. V ruce svíral laserovou zbraò.

„Žraloci!“ vykøikl. „Zaútoèili!“

Niles vydìšenì vyskoèil ze židle. „Cože?“

„Jdou sem!“ vykøikl zadýchaný Mark. „Nìjak se jim podaøilo obejít bezpeènostní systémy. Jsou v krytu!“ Najednou se prudce otoèil. Tváø mìl zkøivenou vztekem. „Tos byl ty!“ zaøval otoèen ke Skudderovi. „To tys je sem pøivedl!“

Udeøil ho tak prudce, že i Skudderùv instinktivní obranný pohyb pøišel pøíliš pozdì. Pažbou zbranì zasáhl žraloka do tváøe, vymrštil ho ze židle a ten se zpola v mdlobách svezl na zem.

„Pøestaò!“ pøikázal ostøe Niles.

V první chvíli to vypadalo, že Mark bude jeho pokyn ignorovat. Neochotnì spustil zbraò, ustoupil až ke zdi a díval se, jak se Skudder s námahou zvedal ze zemì.

„No tak, co se stalo?“ zeptal se Niles ostøe. „Kde jsou a kolik jich je?“

„Nevím,“ odpovìdìl Mark nervóznì. „Ale je jich moc. Støílí po všem, co se pohne. Mìli jsme tohohle lumpa odprásknout hned venku. Ale možná to ještì napravím.“

„Idiote,“ øekl sténající Skudder. „Jestli mì zastøelíte, nezùstane nikdo z vás tady naživu.“

„Tím bych si nebyl tak jist, pane Skuddere,“ øekl Niles ledovým hlasem. „Nejsme tak docela bezbranní, víte?“

„Nemáte žádné šance, a ty to víš taky, starouši,“ odpovìdìl Skudder opovržlivì. „Vyjdìte nahoru a já vás nechám naživu.“

Mark ho praštil hlavní zbranì do žeber tak prudce, že se Skudder opìt zkroutil bolestí. „Na èlovìka, který stojí na nesprávné stranì, riskuješ pøíliš mnoho, žraloku,“ øekl.

„Pøestaò už koneènì. Marku,“ øekl Niles. „Kolik èasu ještì máme?“

Mark nemusel pøemýšlet. „Už ne mnoho,“ pøipustil pak. „Možná se nám je podaøí zadržet. Byli ve stanici døív, než jsme je vùbec zaregistrovali.“

Niles se otoèil ke Skudderovi. „Jak jste to dokázali?“

Skudder se zasmál. Pomalu zvedl ruku a ukázal na Charity. Mark výhružnì zašermoval zbrani, ale Charity jen mávla rukou. „Nechte ho.“

Skudder ji ironickým pokývnutím hlavy podìkoval, otevøel zip kapsièky na rukávu a vytáhl z ní malou destièku z mìkké šedé plastické hmoty. Charity úžasem vytøeštila oèi.

„Štìnice!“ øekla. „Tys mi nasadil do uniformy štìnici? Ale pak to všechno bylo“

„Naplánováno, samozøejmì,“ øekl Skudder klidnì. „Copak si vážnì myslíš, že by se ti podaøilo utéct, kdybych to nechtìl?“ Zavrtìl hlavou. „Tvoje kamarádka Net byla tak hodná, že nám prozradila, co máš v plánu. A protože jsem už delší dobu hledal pøíležitost, jak se s panem Nilesem seznámit osobnì“

Charity na nìho upøenì hledìla. V ústech mìla najednou hoøko a musela se hodnì zapøít, aby se na nìj prostì nevrhla a nezaèala ho mlátit pìstmi do tváøe. Bože, jaký byla blázen!

„Neber to tragicky,“ øekl Skudder ironicky. „Døív nebo pozdìji bychom je našli stejnì sami.“

„Ty zatracený lumpe!“ zaøval Mark. „Za to tì zabiju!“

„Marku!“ vykøikl Niles.

Jenže tentokrát už na to Mark nereagoval. Vztekle vytáhl laser a namíøil jím na Skuddera.

Charity mu vyrazila zbraò z ruky a praštila ho do boku, takže se svalil na kolena. Pak laser zvedla ze zemì a výhružnì namíøila ústi hlavnì na Skuddera. Pøitom však sledovala i Marka.

„A co teï?“ zeptal se Skudder klidnì.

Charity víøila v hlavì zmì myšlenek. Jednala prostì, aniž by uvažovala a nebylo jí ani líto, že zachránila Skudderovi život – jenže mìl pravdu. Ona prostì neví, co má dìlat!

„Zastøelte ho!“ zasténal Mark. Niles mlèel.

„Mají ti lidé tady nìjakou šanci?“ zeptala se Charity nejistì.

„Proti mým lidem?“ Skudder sebejistì zavrtìl hlavou. „Ne.“

„Lže!“ sípal Mark. Vrávoravì se postavil, natáhl ruku a zapnul odposlech. V tu ránu se místností ozvaly výstøely a výkøiky. Byly to zvuky lítého boje.

„Chci tvoje slovo!“ øekla. „Zaruèíš mi, že Niles a jeho lidé tady zùstanou, jestli se vzdají.“

Skudder na chvíli uvažoval a pak pøikývl. „Oukej, slibuju.“

„Nevìøte mu!“ vykøikl Mark. „Všichni žraloci jsou lháøi.“

Charity si ho nevšímala. Podívala se na Nilese. A starý muž po chvíli pøikývl.

Pomalu se pøedklonil a stiskl tlaèítko na psacím stole. Z reproduktoru se ozvalo zapraskání, které bylo slyšet souèasnì po celé stanici.

A pak zaznìl hlas: „Hovoøí velitel Niles. Zastavte palbu. Vzdáváme se.“

Charity podala mlèky Skudderovi svou zbraò.

Když se opìt dostali na území žralokù, slunce už vyšlo. Skudder dodržel slovo. Poté, co obránci pøestali klást odpor, zastavili i žraloci palbu. Ale pøestože souboj netrval dohromady ani deset minut, bylo na obou stranách nìkolik desítek obìtí. Charity odhadovala, že bylo zabito nejménì dvacet, možná i tøicet žralokù, zatímco obyvatel krytu zemøela snad stovka. Dokonce i Mark ztichl, když se dozvìdìl o bilanci toho krátkého boje. Nikdy by samozøejmì nepøiznal, že se Charity zachovala správnì.

Však na tom ani nezáleží, pomyslela si chmurnì, zatímco se dívala, jak se malá kolona blíži k okraji pouštì a jak už její první vozy pomalu brzdí a zaèínají se šplhat do strmého svahu. Bylo to témìø na tøi stovky lidi, které Skudderovi žraloci namaèkali do nìkolika starých náklaïákù a které teï vezli kamsi pryè. Charity nepochybovala, že Skudderùv slib, že ušetøí jejich životy, byl mínìn vážnì. Nebyla si však jistá, zda ten slib bude moci splnit.

Zapudila tu myšlenku a pokoušela se pohledem pøes poškrábané èelní sklo auta alespoò trochu prozkoumat okolí. Slunce stálo jako ohnivý kotouè tìsnì nad obzorem a oslòovalo ji tak, že vidìla pouze ostré èerné stíny, ale všimla si, že spálená pouš pøechází v øídkou step. Pøed nimi ve vzdálenosti dvou tøí mil, se tyèilo nìco, co vypadalo jako silueta mìsta. Charity to ale pøipadalo velmi cizí. Mnoho z padesáti motocyklù, které doprovázely kolonu nákladních aut, vyrazilo dopøedu, zatímco zbytek Skudderových ozbrojencù zùstal v krytu, aby uspoøádal hon na ty, kteøí pøežili a chtìli se ukrýt v labyrintech chodeb SS nula jedna. Charity doufala, že se alespoò nìkterým z nich podaøí uniknout.

Slunce velmi rychle stoupalo vzhùru a když se pøiblížili, zjistila Charity, že to, co považovala za mìsto, byly ve skuteènosti zøíceniny mìsta. Ten pohled ji na okamžik zmátl, než pochopila, co to znamená. Vzpomnìla si na onen bìlomodrý oheò, který se snášel z oblohy krátce pøedtím, než dorazila do krytu. Staèilo šedesát let k tomu, aby se záøení zredukovalo na snesitelnou míru? Nevìdìla.

„Brzy tam budeme,“ øekl Raoul, jemuž neušel Charitin neklid. Pokusil se usmát, ale byl na to pøíliš unavený. „Jsou ta pouta pøíliš tìsná?“

Charity krátce pohlédla na spoutané zápìstí a kotníky, zavrtìla hlavou, ale neodpovìdìla. Nebylo to poprvé, co se Skudderùv zástupce pokoušel navázat s ni rozhovor, ale doposud nikdy nezareagovala. Raoul ji byl nesympatický a tato averze byla více než cosi instinktivního, co cítila vùèi všem žralokùm. Raoula prostì nesnášela. Pøitom se k ní choval dobøe a lítost, se kterou ji nasazoval pouta, byla zøejmì opravdová.

Žralok se opìt chystal nìco øíci, ale když Charity demonstrativnì odvrátila hlavu a podívala se z okna, odevzdanì jen pokrèil rameny. Nechtìla s Raoulem mluvit. Ani s ním, ani s nikým jiným.

Mìsto se teï rychle pøibližovalo. Kdysi ho zasáhla bomba. Všude rozvaliny a su. Byla to více než pøíšerná scéna. Tu a tam se jako pomník vypínal k noènímu nebi zrezivìlý ocelový nosník.

Kolona zpomalila a nakonec jela už jen krokem, až se dostala do té èásti zpustošeného mìsta, která budila alespoò náznak lidské aktivity – i zde však byly domy spíš vyhoøelými rozvalinami. Vraky aut byly odtud odstranìny a hory sutì rozebrány a tu a tam hoøely v temných otvorech oken ohnì. Pøed nìkolika domy byly zaparkovány motocykly.

Nakonec Raoul zastavil a otevøel dveøe. Motor ale nevypnul. Charity vidìla, že ostatní náklaïáky jedou dál.

Raoul vùz obešel nìkolika rychlými kroky, otevøel dveøe na její stranì a naznaèil jí, aby vystoupila. Souèasnì ustoupil o krok dozadu a položil si ruku na zbraò, kterou mìl zastrèenou za opaskem.

Kdyby Charity nebyla tolik unavená, zasmála by se tomu. Jenomže takhle mìla sotva sílu, aby vystoupila z auta, neøkuli, aby na nìj zaútoèila. Zdálo se však, že Raoul z ní má poøádnì nahnáno.

„Kam mì to vedeš?“ zeptala se. Vùbec nepoèítala, že by dostala odpovìï, ale ta pøece jen pøišla.

„Ke Skudderovi. Už tì èeká.“

Raoul kývnutím hlavy ukázal na dùm, pøed nímž zastavili. Byla to tøípatrová budova. Døíve zøejmì sloužila jako škola nebo úøad.

Dokonce i dveøe a okna byla ještì vìtšinou v poøádku. Skudderùv palác, pomyslela si Charity ironicky, ale i trochu se strachem. V duchu se ptala, co ji tam asi èeká.

Když vešli do domu, pøidali se k nim dva další žraloci. Tøetí se posadil místo Raoula za volant náklaïáku a odjel. Charity napadlo, jestli ty muže a ženy ještì nìkdy uvidí. Aèkoliv vìdìla, že to není pravda, poøád ještì si kladla za vinu to, co se stalo.

„Tudy.“ Raoul ukázal kývnutím hlavy na dveøe docela na konci chodby a vyzval ji dovnitø. Charity trochu pøidala do kroku, poèkala, až otevøel dveøe a mírnì shrbená prošla nízkým vchodem.

Nevìdìla, co ji èeká – barbarský trùnní sál nebo komora plná starého harampádí, barevné polštáøe a zbranì na stìnách, nebo snad nazí svalnatec s tetováním na hrudi nìco, co by se hodilo k zevnìjšku žralokù.

Jenže místnost, do níž ji Raoul uvedl, byla pøekvapivì støídmá a svìtlá – jediný naprosto prázdný stùl, nìkolik levných židli z umìlé hmoty v nejrùznìjších barvách, u zdi knihovna a úzká postel, témìø pryèna. Skudderùv trùnní sál se podobal trochu vìtší klášterní cele.

Skuddere oèekával, ale nebyl sám. Na tøech plastových židlích sedìli Niles, Abn El Gurk a Net. Niles a Gurk se dívali za Skuddera kamsi do prázdna, zatímco dívka na ni pohlédla pøímo nenávistnì. Charity spolkla poznámku, kterou mìla na jazyku. I kdyby øekla Net cokoliv, situaci by to jen a jen zhoršilo. Skudder beze slova ukázal na jednu židli, poèkal, až se Charity posadila a pak na ni tázavì pohlédl.

„Dáš si nìco k pití?“ Charity neodpovìdìla, aèkoliv témìø umírala žízni. Po chvíli Skudder pokrèil rameny a také se posadil. Pùsobil nerozhodným, témìø ušlápnutým dojmem. Jako by teï, když už je mìl koneènì všechny v moci, nevìdìl, co si s nimi vlastnì má pocit.

Otoèil se k Net.

„Máš nìkoho, ke komu bys mohla jít?“ zeptal se.

Net na nìj pohlédla. Vypadala ponìkud zmatenì, ale tváøila se zároveò nedùvìøivì. Po chvíli zavrtìla hlavou. „Ne,“ øekla drsnì, „zabili jste všechny.“

„Uvìøila bys mi, kdybych ti øekl, že je mi to líto?“ zeptal se Skudder.

Net mlèela, ale Skudder ani s odpovìdi nepoèítal. „Zùstaneš tady, dokud se nedozvíme, jak to všechno dopadne,“ øekl. „Pak mùžeš jít. Mùžeš ale zùstat i u nás.“

„To je náramnì velkorysé,“ odsekla Net. „To jsem si odjakživa pøála.“

Skudder svraštil èelo. Na chvíli to vypadalo, že vybuchne, ale pak zavrtìl hlavou a pokynul dvìma žralokùm, kteøí pøišli s Charity a s Raoulem. „Zmizte!“

Muži poslechli. Skudder poèkal, až za nimi zapadly dveøe, a pak se obrátil na Raoula. „Pokus se zastihnout nìkde Daniela,“ øekl. „Zavolej mi, až se ohlásí. Chtìl bych s ním mluvit osobnì.“

Raoul pøikývl, prošel kolem. Charity a vyšel z místnosti druhými dveømi, kterých si až do té chvíle ani nevšimla. Na chvíli se jí otevøel pohled na úzké schodištì s holými betonovými zdmi. Když Raoul odešel z místnosti, nepozorovanì si oddechla. Ten zvláštní pocit, který mìla v jeho blízkosti, ne a ne po celou dobu zmizet.

„Daniel?“ øekla. „Copak není tady?“

Zdálo se, že Skuddera to pøekvapilo. Pak se rozesmál, jako by Charity øekla nìco hloupého.

„Ne,“ odpovìdìl. „Ale poznáš ho. Už celý hoøí touhou vidìt tì. A i vás, veliteli,“ dodal, otoèen k Nilesovi.

Niles zvedl zrak a poprvé od chvíle, co vešla Charity, to vypadalo, jako by se mu do oèí vrátil život. „Nevíte vùbec, co dìláte, vy blázne!“ øekl. „Všechno jste znièili.“

Skudder zdánlivì lhostejnì pokrèil rameny. „Já dìlám alespoò nìco, starouši,“ øekl. „My se neschovali pod zem a nedìlali jsme, jako by se nic nestalo.“

Když chtìl Niles nìco namítnout, povýšeným gestem ho zarazil.

„Nedal jsem vás sem pøivést, abych se s vámi hádal, starouši,“ pokraèoval.

„Tak?“ øekl Niles. „A proè tedy“

„Abych“ Skudder zaal ruce v pìst, ale v poslední chvíli se ovládl a zase se posadil. Ovšem pouze na okamžik. Vzápìtí totiž vyskoèil tak prudce, že se židle s rámusem pøevrátila dozadu. Kývl na Charity, aby šla za ním. Vztekle otevøel dveøe, v nichž pøed chvílí zmizel Raoul. Netrpìlivì se jimi i s Charity protáhl a hned je za sebou zase zavøel.

„Ten starý trouba,“ øekl, když vedle sebe sestupovali po strmých betonových stupíncích. „Pokouším se mu pomoci, ale on to prostì nechce pochopit.“

Charity na nìj zmatenì pohlédla. Skudderova poznámka ji pøipadala tak nelogická, že v první chvíli nevìdìla, co si o ni má myslet. Žralok vypadal jako docela vymìnìný. Byl nejistý, nervózní. Zdálo se, že se v duchu nìèím velice intenzivnì zabývá.

Dostali se do malé sklepní místnosti osvìtlené holou žárovkou. Tohle už docela odpovídalo Charitiným pøedstavám o doupìti žralokù: vypadalo to, že Skudder sem nechal snést všechno, co se v rozvalinách mìsta našlo. Až po strop tady byly navršeny bedny a kartóny. Na protìjší zdi visela skuteènì impozantní sbírka zbraní. Raoul stál u malého stolku, na nìmž Charity bez vìtšího pøekvapení uvidìla moderní obrazovou vysílaèku. Monitor byl zapnut a bylo na nìm propletené ohnivì rudé M. Zdálo se, že pánové Moronu mají zálibu v dramatiènosti, ale neoplývají originalitou.

Skudder zlostnì pokynul Raoulovi. „Zmiz. A dej pozor, a tam nahoøe nevyvedou nìjakou hloupost.“

Zdálo se, že Raoul chtìl nìco namítnout, ale Skudder na nìj vrhl tak ledový pohled, že stáhl hlavu jako zpráskaný pes a pospíšil si splnit pøíkaz. Když procházel kolem Charity, zamrazilo ji v zádech.

„Nemáš ho ráda, co?“ zeptal seji najednou Skudder. Charity se k nìmu otoèila a najednou si uvìdomila, že se ji její vnitøní pocity musí docela zøetelnì odrážet ve tváøi.

„Ne,“ pøiznala se, „Je mi odporný.“

Skudder pøikývl. „Mnì taky,“ øekl. „Ale je to dobrý èlovìk. Jeden z mála tady, kterým dùvìøuju. Možná jediný.“

Pokrèil rameny, otoèil se k vysílaèce a témìø nepøátelsky se zadíval na mihotavé M na obrazovce.

Charity chtìla nìco øíci, ale mìla najednou pocit, že by ji stejnì neodpovìdìl. Zase a ještì intenzivnìji pocítila, že se v jeho nitru nìco dìje.

Jen aby vùbec nìco øekla, ukázala na indiánskou èelenku, která korunovala Skudderovu sbírku zbrani.

„Je pravá?“ zeptala se.

Skudder se na ni ani nepodíval. Ale pøikývl. „Patøila mému otci. A pøedtím jeho otci.“

Chvíli trvalo, než Charity pochopila. Pøekvapenì na Skuddera pohlédla. „Ty jsi indián?“

„Hopi,“ opravil ji Skudder. „Indiáni jste nám øíkali vy. Pro mnohé z nás to byla nadávka.“

Z vysílaèky se ozvalo jasné zapískání a Skudder se zcela zøetelnì napjal. I ve tváøi mìl najednou soustøedìný výraz.

Rudé M na obrazovce se na chvíli zachvìlo, pak zase utkvìlo na jednom místì a z pøístroje se ozval hlas: „Skuddere? Máte Ji?“

Charity se zdìsila. Pøenos byl sice špatný a hlas zkreslený, ale tenhle hlas už pøece kdysi slyšela!

Nevìøícnì zírala na vysílaèku pøes Skudderova ramena.

„Co se dìje?“ pokraèoval hlas netrpìlivì dál, když Skudder neodpovídal,

„Zajali jste je?“

Skudder ani teï neodpovìdìl. Místo toho chytil Charity prudce za paži a odvlekl ji ke stolu, kde ji postavil tak, aby mìla tváø v zábìru kamery.

Nìkolik vteøin se nedìlo vùbec nic. Èervené videooko pod obrazovkou na ni zíralo a Charity cítila v nitru stále vìtší úžas, když pomyslela na hlas, který zaslechla z pøijímaèe.

Èervené M na obrazovce se zachvìlo a zmizelo – a poprvé za dobu, po kterou Skudder slýchával pouze Danielùv hlas, spatøil teï i jeho tváø.

A Charity také.

„Stone? Vy? Vy jste Daniel?“ Charitin hlas vyjadøoval údiv spojený se zdìšením mnohem jasnìji, než by to dokázala slova.

Ten pohled ji ochromil.

Tváø na obrazovce pøikývla. „Tìší mì, že mì poznáváte, kapitáne Lairdová – po takové dobì,“ øekl Stone. „Opravdu – jsem ten, koho zná náš pøítel Skudder jako Daniela. Mé skuteèné jméno se mi nelíbilo.“

„Ale jak to?“ zakoktala Charity. „Proè vy? Jak to, že“

Stone ji pøerušil rychlým posunkem. „Docela si dovedu pøedstavit vaše pøekvapení, kapitáne Lairdová. „Ale vysvìtlení je docela prosté. Probudil jsem se pøed vámi. Doufám, že to malé bezpeènostní opatøení v hangáru vás ušetøilo tìžkých zranìní.“

„Pøede mnou?“ zamumlala, èistì mechanicky a aniž by vlastnì opravdu vìdìla, co øíká. „Ale“

„Dobré tøi roky,“ pøerušil ji Stone. „Zásobování energií vydrželo ve vaší kóji o nìco déle než mé.“ Usmál se. „Je to jednoduché. Pokoušel jsem se vás probudit, ale v poèítaèích se pøíliš nevyznám. A nechtìl jsem vás nedopatøením zabít – takže jsem dal pøednost tomu, že jsem vás nechal spát a vyrazil jsem na vlastní pìst. Zanechal jsem tam však malé zaøízení, které mi dalo okamžitì zprávu, jakmile jste vyšla z krytu.“

„Ale jak to“ Charity se zarazila a chvíli se na Stonea dívala nevìøícnì vypoulenýma oèima. Najednou cítila vlnu vzteku. „Vy pracujete pro“

„Pro Morony, ano,“ øekl Stone. „Stejnì jako pro nì záhy budete pracovat i vy, má milá.“

„Já? Vy jste se zbláznil.“

„Ani nápad,“ odvìtil Stone suše. „Když jsem se probudil, neuvažoval jsem jinak, než vy, to mi vìøte.“ Hoøce se usmál. „Stone proti zbytku svìta Sama pochopíte, že bojovat proti nim je nesmysl.“

„Vy podlý zrádèe,“ zamumlala Charity.

Stone se opìt zachechtal. Zdálo se, že mu ta urážka pøíliš nevadí. „Vzpomínáte si, co jsem vám øekl, když jsme se vidìli naposledy? Chci jen pøežít.“

„Tím, že zaprodáte svùj lid hordì mimozemských pøíšer?“

„Teï není èas na to, abychom se o to pøeli,“ øekl Stone mírnì. „Ale budeme mít ještì mnoho èasu popovídat si.“

Charity neodpovìdìla. V hlavì mìla totální zmatek. Pochopila, že Daniel je Stone. Stone, který ji pøinutil, aby vlezla do hibernaèní kóje, zatímco svìt kolem nich se hroutil. A teï tedy Stone zøejmì pracuje pro útoèníky.

„Ale proè?“ zašeptala. „Stone vy pøece nemùžete pracovat pro ty pøíšery! Na vlastní oèi jste pøece vidìl, co udìlaly!“

„O tom až pozdìji,“ øekl ještì jednou. Náhle se zatváøil znudìnì a Charity pøipadalo, že zahlédla kolem jeho úst cynické rysy.

„Prosím vás, Stone!“ zaèala ještì jednou, ale on ji znovu pøerušil.

„Pozdìji. Dám vás teï odvést co nejrychleji sem, nemìjte obavy. Do té doby vám nikdo nic neudìlá. Skuddere?“

Skudder se protlaèil kolem Charity a pøedstoupil pøed èoèku kamery. Vypadal zmatenì. „Ano?“

„Všechno pøiprav. Pošlu kluzák, který odveze kapitána Lairdovou. Do té doby se k ní budeš chovat jako k hostu. Je to jasné? Ruèíš mi osobnì za její bezpeènost.“ Mluvil velmi rychle, jako by ho tlaèil èas.

„Osobnì pøiletím kluzákem a odvezu ji. Takže zítra.“ Charity vidìla, jak natáhl ruku, jako by chtìl vypnout pøistroj.

„Poèkej ještì,“ øekl Skudder chvatnì.

Stone se zatváøil netrpìlivì. „Co ještì?“

Skudder zaváhal. „My jsme našli hlubiòáky.“

„To vím,“ odvìtil Stone rozmrzele. „No a?“

„Ti zajatci,“ øekl Skudder. „Co s nimi udìláme? Je jich pøíliš mnoho, než abychom si je mohli nechat tady.“

„Zajatci?“ Stone podráždìnì svraštil èelo. „Vy jste pøivedli zajatce? S tím se nepoèítalo.“

„Vzdali se,“ øekl Skudder. „Témìø se nebojovalo. Nemìli šanci a vìdìli to.“

Stone na chvíli pøemýšlel. Pak pokrèil rameny. „Zabijte je,“ øekl.

Charity v poslední chvíli potlaèila zdìšený výkøik a i Skudder sebou viditelnì škubl. „To snad nemyslíš vážnì, Danieli,“ vykoktal ze sebe. „Jsou jich pøes ètyøi“

„Rozumìl jsi mému rozkazu?“ pøerušil ho drsnì Stone.

Skudder ztuhl, ale cosi v jeho pohledu vyhaslo. Pak pøikývl. Ten pohyb vypadal jako trhavé cuknuti loutky vedené na provázcích.

„Ano,“ øekl. „Rozumìl jsem.“ Stone pøikývl. A pak obrazovka potemnìla.

Charity zùstala se Skudderem sama ve velké, témìø prázdné místnosti, která mu sloužila jako obývák i ložnice. Net, skøeta a Nilese odvedli kamsi pryè – Charity nevìdìla kam – a po chvíli odešel i Raoul, který se pøedtím tøikrát po sobì marnì na cosi ptal Skuddera a nedostal odpovìï. Nikdo kromì Charity doposud nevìdìl o Stoneovì rozkazu, ale Raoul by musel být poøádný hlupák, kdyby nevytušil, že se stalo nìco, co Skudderem otøáslo do hloubi duše.

Jedli, ale témìø spolu nemluvili a Skudder se poøád díval kamsi do prázdna. Charity vidìla, že se mu v oèích zraèí zdìšení, jako by nahlížel rovnou do pekel.

„Co udìláš?“ zeptala se tiše.

Skudder byl bledý, když na ni pohlédl. Charity vycítila, kolik úsilí ho stoji, aby vùbec zareagoval na její otázku.

„To pøece nemyslí vážnì,“ zamumlal. „Pøece pøece po mnì nemùže chtít, abych to udìlal.“

„Ale ano,“ zašeptala Charity. „Mùže. Stone je blázen.“

Skudder s námahou polkl. Ruce se mu tøásly. „Ty ho znáš?“

„Ano,“ odpovìdìla Charity a hned se opravila: „Tedy vlastnì – ne – znala jsem ho, jenže to už je dávno. Stone, kterého jsem znala, byl docela jiný.“

„Pochází z téhož svìta jako ty, že?“ zeptat se Skudder.

„Byli jsme spolu, když byl napaden kryt,“ odpovìdìla. „To byl jeho nápad, abychom si vlezli do hibernaèních kójí. Já jsem nechtìla. Pøinutil mì k tomu.“

„Potom je pravda všechno to, co vyprávìl ten starý?“

„Niles?“ Charity pøikývla. „Samozøejmì. Svìt nebyl odjakživa takový, jak ho znáš.“

Smutnì se usmála, opøela se a zamyšlenì na nìj pohlédla. Oknem dovnitø dopadalo nažloutlé sluneèní svìtlo. V tom jasu vystoupil zøetelnì jeho ostøe øezaný profil. Najednou ji napadlo, jak to, že hned nepoznala, kdo Skudder je.

„Nemìl bys pro nì pracovat, Skuddere,“ øekla. „Právì ty ne.“

Skudder se na ni podíval. „Ano?“

„Jsi indi Hopi,“ opravila se. „Tahle zemì pøece kdysi patøila vám. Je už to sice dávno, ale vládl zde tvùj lid.“

„Než pøišli bìloši a všechno nám vzali, ano,“ øekl Skudder prudce. „Znám ty pøíbìhy. Otec mi je dost èasto vyprávìl.“ Ušklíbl se. „A pak pøišli Moroni a všechno vzali vám. Jaký je v tom rozdíl?“

„Možná žádný,“ pøipustila Charity. „Ale my jsme byli alespoò lidé. A stali jsme se pøáteli. Trvalo to dlouho, ale z obou našich národù se nakonec stal jeden.“

„Ano?“ øekl Skudder trpce. „Vážnì? Mùj otec na to mìl jiný názor.“

„A možná mìl dokonce i pravdu,“ øekla Charity. Sama byla ponìkud pøekvapená, jak snadno jí ta slova vycházela s úst. Ale nevadilo ji pøiznat to. „Možná by to trvalo dalších dvì stì let, než bychom se vzájemnì akceptovali a vážili si jedni druhých, ale byli jsme na správné cestì.“

„A s Morony se nám to nikdy nepodaøí, co?“ Skudder vztekle pøikyvoval. „Tohle tím chceš øíct, co? Co mám udìlat? Mám si pomalovat oblièej a vykopat váleènou sekeru? Mám poštvat žraloky proti jezdcùm?“

Prudce zavrtìl hlavou. „Neudìlali by to, Charity. Ty je neznáš. Myslíš, že jsou to barbaøi, jenže to oni nejsou. Svým zpùsobem jsou hrdí a svobodní jako ty.“

„Jenže ty jsi jejich vùdcem.“

„Jen do té doby, dokud je povedu dobøe,“ odvìtil Skudder. „Poslouchají mì, protože mi dùvìøují, Charity. Ne proto, že by ze mì mìli strach.“

„A ty posloucháš Stonea,“ dodala Charity. „Protože mu dùvìøuješ?“

Skudder zaraženì mlèel. Cítil však, že se nevzdá – a jak by také mohl?

„A co udìláš ty?“ zeptala se nakonec. „Co udìláš, až pøijde Stone a uvidí, žes nesplnil jeho rozkaz?“

„Kdo øíká, že ho nesplním?“ zeptal se Skudder nejistì.

„Já,“ odvìtila Charity pøesvìdèenì. „Mnì nic nenamluvíš, Skuddere. Nevím, jak ses sem dostal a co hledáš u tìch tìch žralokù, ale vím, že nejsi vrah. Nedokážeš zabít ètyøi stovky lidí.“

Skudder mlèel. Nervóznì škrábal nehty do desky stolu. Zdálo se, že to ani nevnímá.

Mìla jsem pravdu, pomyslela si Charity – se Skudderem se nìco dìje. Daniel ho postavil pøed rozhodnutí, které není schopen uèinit.

„Proè jsi tady?“ zašeptal najednou.

Charity chtìla odpovìdìt, ale pak pochopila, že to vùbec není otázka.

„Proè jsi, ksakru, nezùstala tam, kde jsi byla? Všechno bylo v poøádku do chvíle, než ses objevila.“

„Nebylo,“ namítla Charity. „To jen ty sis to neuvìdomoval.“

Skudder na ni deset dvacet nekoneèných vteøin jen zíral a Charity cítila, že v nìm ta slova nìco zpùsobila. Jako poslední nepatrná snìhová vloèka, která uvede do pohybu laviny. Najednou vstal, otoèil se a hlasitì tleskl dlanìmi. Dveøe za Charitinými zády se otevøely a vešel Raoul.

„Pøiveï sem Nilese,“ øekl Skudder, „Marka. A pak i toho skøeta a tu poušaøku. Rychle!“

„Co chceš udìlat?“ zeptala se Charity poté, co Raul odešel.

Skudder se na ni podíval témìø nenávistnì.

„Nìco, co ti udìlá náramnou radost,“ øekl vztekle. „Spáchám sebevraždu.“

Trvalo pùl hodiny než pøivedli Nilese, Marka, Gurka a Net. Muže, kteøí je pøivedli, poslal Skudder zase ven, ale když se k nim chtìl pøidat Raoul, pokynul mu, aby se také posadil. Sedl si i sám Skudder a na chvíli se v místnosti rozhostilo tíživé ticho. Koneènì se obrátil na Gurka.

„Mìl bych tì vlastnì zabít, ty skrèku,“ øekl. „Odpravil jsi jednoho z mých lidí.“

Gurk se ušklíbl. „Abn El Gurka nikdo nezabije,“ øekl. „Potøebujete mì.“

„Svìt by bez tebe nepøestal existovat,“ odvìtil Skudder, a když chtìl trpaslík nìco øíci, zvedl podráždìnì ruku. „Ale máš pravdu – asi tì opravdu ještì potøebuji. Alespoò teï. Dokážeš pøevést pøes planinu ètyøi sta lidi“

„Bez problémù,“ øekl Gurk.“

Skudder pokraèoval:

„aniž by to zpozorovali jezdci?“

Gurk vytøeštil oèi a zíral na nìj. Také Mark s Nilesem si vymìnili pøekvapené pohledy. Jen v Netiných oèích se zablýsklo cosi jako opovržení.

„Proè?“ zeptal se nedùvìøivì Mark.

„Protože musí zmizet,“ odpovìdìl Skudder, aniž se na nìj podíval. „Jsou to vaši lidé.“

„Možná to myslí doslova,“ øekl Net. „Nevìøte mu. Je to trik. Možná vás odvedou do pouštì a tam vás všechny v klidu zabijí.“

„Co to má znamenat – zmizet?“ zeptal se Niles. „To nás necháte odejít?“

Skudder se opovržlivì usmál. „Co jste si myslel starouši?“ zeptal se. „Je vás víc než nás. Myslíte si, že máme èas a chu starat se o ètyøi stovky zajatcù? Musíte pryè, a to co nejrychleji. A co nejdál.“

„Nevìøím mu ani slovo,“ øekl Mark. „Je to k smíchu – nejprve nás ty jeho zrùdy pøepadnou, a pak nás nechají jít, jako by se nic nestalo. Jak to?“

Skudder mlèel, ale zato promluvila Charity.

„Protože mu Daniel dal rozkaz, aby vás zabil,“ øekla. „Všechny.“

Mark zbledl a i Niles a Net se na ni podívali nevìøícnì. Jen v Gurkovì oblièeji nebyl ani náznak pøekvapení. Také Raoul nejevil sebemenší známky údivu.

Charity se instinktivnì na židli od žraloka ponìkud odsunula. Nepøíjemný pocit, který mìla v jeho blízkosti, byl teï intenzivnìjší, než kdykoliv pøedtím.

„Je to pravda?“ zeptal se Niles váhavì.

Skudder pøikývl „Ano. Ale já to neudìlám.“

„To Daniela pøíliš nepotìší,“ ozval se Raoul.

Skudder na nìj vztekle blýskl pohledem.

„Daniel,“ odpovìdìl zuøivì, „se o tom nedozví. Vezmeš si dva nebo tøi náklaïáky a odjedeš ke krytu. Pøivezte odtamtud všechny mrtvé, které tam najdete. Obleèete je do uniforem. I naše vlastní hochy.“

Raoul se ušklíbl. „To je pøece šílenství! Daniel se“

„Hoši potom rozdìlají oheò. Venku, za mìstem,“ pokraèoval Skudder nervóznì dál. „Spálíme tam pár pneumatik a odpadky a pøidáme k tomu mrtvé.“

„Aby si Daniel myslel, že jsme je všechny postøíleli?“ Raoul se nucenì usmál. „Tohle ti nikdy neprojde!“

„Možná ano,“ namítl Skudder. „Daniel nemá dùvod nám nedùvìøovat. A vy tu vìc potvrdíte.“ Podíval se pøitom na Nilese.

Niles pøikývl, ale souèasnì hned zavrtìl hlavou a smutnì se pousmál.

„Váš pøítel má pravdu, Skuddere,“ øekl. „Daniel tomu nikdy neuvìøí.“

„Máte snad nìjaký lepší nápad?“ vyjel na nìj Skudder. „Zatracenì, co mám dìlat. Všechny vás zabít? Nebo to neudìlat a pøihlížet, jak nás Daniel všechny zabije?“

„Mohlo by se to podaøit,“ vložil se do debaty Gurk. „Když mi Net pomùže najít úkryt. Ale pochodovat mùžeme jen v noci.“ Podíval se na poušaøku.

„No?“

Net neochotnì pøikývla. „Nemám asi na vybranou, co? Ale je to šílenství.“

„Já mu nevìøím,“ trval na svém Mark. „Je to léèka.“

„Držte už koneènì zobák, vy hlupáku,“ okøikla ho Charity. „Vždy mùžete zùstat tady.“

„Tak dost!“ øekl Skudder ostøe. „Udìláme to tak. Vy se vrátíte ke svým lidem a pøipravíte všechno na pochod. El Gurk a Net vás odvedou, jen co se setmí. Dáme vám s sebou tolik vody a jídla, kolik budeme moci – ale bude to tvrdé.“

Mark se na nìj zadíval. „A teï snad ještì oèekáváte, že vám budu vdìèný, ne?“ zeptal se.

„Ne,“ odpovìdìl Skudder vztekle. „Oèekávám, že budete držet zobák a udìláte to, co od vás chci.“

Vztekle otoèil hlavu a podíval se na Raoula. „A ty? Naè ještì èekáš?“

Raoul poslušnì vstal. Ale zatím se nemìl k odchodu. „Daniel nás všechny zabije.“

Skudder se opovržlivì usmál. „To sotva. On nás totiž ještì potøebuje. A moc dobøe to ví. Co je s tebou, Raoule – máš strach?“

Raoul už neodpovìdìl. Strohým pohybem se otoèil a zabouchl za sebou dveøe.

Den se šílenì vlekl. Marka odvezli k jeho lidem, kteøí byli uvìznìni kdesi v podzemních garážích na západì mìsta. Mìl tam pøipravit všechno potøebné k pochodu, zatímco Skudder, Net, Niles a Gurk ještì domlouvali tisíce detailù, z nichž Charity nechápala ani slovo. Zvl᚝ silný pocit èehosi neskuteèného se jí zmocnil, když poslouchala ty tøi – poøád ještì ji pøipadalo zatìžko uvìøit, že Skudderova nabídka byla mínìna vážnì.

Najednou docela chápala Markovu nedùvìru. Souèasnì si ovšem pøidala dost mrzká, že mu nevìøí. Pøipadalo jí, že Skudder dokáže èíst její myšlenky z výrazu tváøe, a tak pokaždé, když se na ni podíval, odvrátila se stranou. Velmi dobøe chápala, že Skudder nebyl ani zdaleka tak upøímný a ušlechtilý, jak se o nìm v první chvíli domnívala: Daniel ho prostì postavil pøed rozhodnutí, které nedokázal pøijmout. Klid byl pouze pøedstíraný. V jeho nitru zuøil lítý boj. Charity si byla témìø jistá, že jeho krásný plán ztroskotá. Stone – Daniel – by musel být náramný blázen, aby skoèil na Skudderovu lež. Nemìli však jinou možnost. – Pøesto – tohle se pøece nemùže podaøit.

A také se to nepodaøilo.

Dvì hodiny poté, co Raoul odjel z mìsta, se vrátil. A nebyl sám.

Bylo jich šest – pìt hnìdých nestvùr pøipomínajících obrovité brouky, kterým Net a žraloci øíkali jezdci a témìø dvakrát tak velké, ale mnohem štíhlejší cosi, co Charity pøipomínalo vypasenou vážku a co se pohybovalo na krátkých nožkách tak neohrabanì, že bylo jasné, že jeho vlastním živlem je vzduch.. V týle každé z tìchto stvùr sedìli ètyørucí hmyzí tvorové, které už Charity jednou zahlédla. Jedinì vážka nesla dva jezdce: jednoho ètyørukého a – Raoula.

„Tak tohle už není náhoda,“ zamumlal Skudder. Vypadal spíš pøekvapenì než vydìšenì. Vyšli z domu jako tucty ostatních žralokù, které sem pøilákal pøekvapivý pøíchod Moronù. A pøicházeli další. Stejným tempem, jakým se šinulo po ulici tìch šest nestvùr, se místo pøed nimi zaplòovalo dobrodružnì odìnými postavami. Charity se až doposud docela automaticky domnívala, že pohled na ty hvìzdné obludy musí být pro Skuddera a jeho žraloky bìžnou záležitostí. Najednou ale pochopila, že to tak docela není. Tohle mìsto patøilo žralokùm a ty pøíšery tady mìly co pohledávat stejnì málo, jako tøeba Charity, Niles a jeho lidé. Ve vzduchu se vznášelo takøka hmatatelné napìtí. Žraloci byli až nápadnì klidní, témìø disciplinovaní, ale Charity vycítila, že se na jezdce nedívají zrovna jako na pøátele. Spíše jako na vetøelce.

„Vypadá to, jako by nás tvùj pøítel práskl,“ øekl Gurk. „Já jsem té kryse od samého poèátku nedùvìøoval.“

Skudder zlostnì mávl rukou. „Jen klid!“ sykl. „Chci slyšet, co chtìjí. Možná, že to vùbec nic neznamená.“

Jenže Charity cítila, že tomu sám nevìøí. Pøesto vrhla i ona na Gurka varovný pohled, nejistì se rozhlédla kolem sebe a pak se vydala za Skudderem, který vyšel vstøíc procesí oblud.

Giganti se zastavili. Skudder si prvního jezdce prohlížel s pøedstíraným klidem, pak se otoèil a témìø ledabyle vykroèil k obrovité vážce. Nìkolik žralokù – bylo jich tady už pøes stovku, jak to Charity odhadovala, se k nìmu chtìlo pøidat, ale Skudder je netrpìlivým gestem odehnal. Dva kroky pøed vážkou se zastavil a zaklonil hlavu. Pøed tím gigantickým kusem hmyzu vypadal jako trpaslík.

„Hej, Raoule,“ øekl klidnì. „Jedeš pøíliš brzy. A jak vidím, pøivedl jsi s sebou návštìvu.“

Raoul byl pøíliš daleko, než aby mu Charity mohla z tváøe vyèíst jakoukoliv reakci, ale když odpovìdìl, znìl jeho hlas velmi nervóznì.

„Je mi líto, Skuddere,“ øekl. „Potkal jsem je v pùlce cesty.“ Kývnutím hlavy ukázal na opancéøované hmyzí bojovníky pøed sebou.

„Tohle je Rhen. Posílá ho Daniel.“

„Takže Daniel?“ Skudder zavrtìl hlavou, jako by ho ta odpovìï pobavila. „Nechceš sesednout, Raoule?“ zeptal se nevinnì. „Špatnì se mi mluví, když k tobì musím takhle vzhlížet.“

Raoul zaváhal. Nejen Charity si všimla, že si vymìnil velmi dlouhý, témìø spiklenecký pohled s Rhenem, než koneènì splnil Skudderùv pokyn. Pohybem, který byl tak pøirozený, jako by ho provedl už nesèetnìkrát, seskoèil z týla obøí vážky a pružnì dopadl pøed Skuddera na zem. Skudder si ho chladnì prohlížel, pak se otoèil a kývl na Charity.

Ta se neochotnì pohnula. Každý krok ji stál nezmìrné úsilí a byl tím tìžší, èím víc se pøibližovala tìm hmyzím obludám. Bylo to jako tenkrát v kosmické lodi, když se poprvé ocitla tváøí v tváø neznámé technice mimozemšanù a pozdìji v New Yorku pøi boji proti obludným útoèníkùm – jako by nìjakým vnitøním èidlem vycítila zlo, které vyplòovalo duši tìch nestvùr. Najednou si byla zcela jista, že Niles mìl pravdu, když tvrdil, že Moroni symbolizují temnou stránku kosmických sil.

Skudder udìlal komplikovaný posunek, který platil Rhenovi i jí.

„Pøedpokládám, že Daniel ho poslal, aby dovedl kapitána Lairdovou,“ øekl. „Je pøíliš brzy. Øekni mu to.“

Raoul nervóznì polkl. Bylo jasnì vidìt, že má strach. Nejistì se otoèil, zaklonil hlavu a zavolal na Rhena pár slov v pronikavé, naprosto nesrozumitelné øeèi, která jako by se skládala z hvízdavých a cvakavých zvukù.

„Tvùj pøítel je velice talentovaný,“ øekla Charity.

Raoul ta slova velice dobøe slyšel. Nervóznì pohlédl na Charity a teprve po chvíli se zase podíval na Rhena. Jezdec na vážce odpovìdìl v téže øeèi, kterou však ovládal nesrovnatelnì lépe než Raoul.

„No?“ zeptal se Skudder zvídavì.

Raoul chvíli okolkoval. „Povídá, že neví nic o kapitánu Lairdové,“ øekl nakonec. „Øíká, že ho poslal Daniel, aby dohlédl na popravu.“

„Tak, tohle že øekl?“ Skudderova slova neznìla ani trochu pøekvapenì.

Raoul se vyhnul jeho pohledu a mlèel.

„Víš co, Raoule?“ pokraèoval Skudder vzápìtí poøád ještì týmž témìø lhostejným tónem. „Nevìøím ti ani slovo.“

„Co tím chceš øíct?“ zeptal se Raoul.

„V poslední dobì mi tìch náhod pøipadá trošku mnoho,“ odvìtil Skudder. „Potkal jsi je docela náhodou, že? Stejnì náhodou, jako pøedevèírem, když jsem tì poslal zpátky. Víš, celou dobu jsem pøemýšlel, odkud Daniel ví, že Charity hledá hlubiòáky.“

„Jak to mám vìdìt?“ øekl Raoul pøiškrceným hlasem. Nervóznì se rozhlédl kolem sebe. Cesta kolem kolony jezdcù se hemžila žraloky.

„Já bych øekl, že to víš,“ øekl Skudder klidnì. „Náš pøítel Daniel má vždycky dost dobré informace, nezdá se ti? Tak dobré, jako by mu tady nìkdo neustále podával zprávy.“

Z øad žralokù se ozvalo výhružné mruèení. Nìkolik mužù se pøiblížilo, ale pak se zase zastavili, když jedna z tìch hmyzích pøíšer hrozivì zvedla hlavu.

„To chceš tvrdit, že jsem špicl?“ zeptal se Raoul vzdorovitì.

Skudder pøikývl. „Ano.“

Chvíli trvalo, než Raoul zareagoval. A když to udìlal, vypadalo to, že si uvìdomil, že nemá smysl dále zapírat. V oèích se mu najednou zablýsklo.

„Dobrá, máš pravdu,“ øekl vztekle. „Pracuji pro Daniela.“

Kdesi za ním se ozval vzteklý výkøik. Charity zahlédla, jak se nìkolik žralokù znovu posunulo dopøedu. Zablýsklo se nìkolik vytažených nožù. Nìkdo odjistil pušku.

Skudder chvatnì zvedl ruku. „Ne,“ øekl, „nechte ho mluvit.“

„Pracuji pro Daniela,“ zopakoval Raoul vzdorovitì. „No a? To pøece tady dìláme všichni, ne?“

„Jsi odporný zrádce,“ øekl Skudder chladnì.

„Vážnì?“ Raoul furiantsky vystrèil bradu. „Možná jsem jen o nìco rozumnìjší než ty.“

„Tím, že nás špehuješ?“

„Tím, že se starám o to, aby nás všechny nezabili!“ vykøikl Raul. „To jste si ksakru vážnì mysleli, že vám ten bláznivý nápad vyjde? Tím bys Daniela neoklamal ani na chvíli!“ Vztekle zavrtìl hlavou. „Jsi moc mìkký, Skuddere,“ øekl. „Riskuješ život všech lidí tady abys zachránil takovou pakáž.“

Skudder na nìj slídivì pohlédl. „Co to znamená, Raoule?“ zeptal se. „Menší palácový pøevrat? To ti tolik jde o moje postavení?“

„Ne,“ vydechl Raoul. „Jde mi jen o to, abych pøežil.“

„A proto jsi nás zaprodal Danielovi?“ zeptal se Skudder klidnì.

„Zaprodal!“ Raoul si odfrkl. „Tak už se koneènì prober, Skuddere! Jsi snílek, jestli si myslíš, že bys mohl nìco takového udìlat bez Danielova souhlasu. Jo, ksakru, pracuji pro nìj, ale udìlal jsem to kvùli nám. Copak si vážnì myslíš, že by nìkdo z nás byl ještì naživu, kdyby to nechtìl?“

„A co navrhuješ?“ zeptal se Skudder poøád ještì tím klidným, témìø lhostejným tónem. „Abychom postøíleli ètyøi stovky lidí jen proto, že to chce Daniel?“

Na chvíli se rozhostilo naprosté ticho, ale Charity vidìla na tváøích žralokù zdìšení. Nikdo, kromì nich a Raoula zatím nevìdìl o Danielovì rozkazu. V duchu se ptala, jestli pøece jen žraloky neodhadla nesprávnì.

„Nemáš na vybranou,“ øekl Raoul vzdorovitì. „Oni nebo my.“

„A ty si myslíš, že to budu akceptovat? Jak dlouho jsi u nás, Raule – deset let? A za celou tu dobu jsi nepochopil, že nám nikdo nemùže nic pøedepisovat? A to ani Daniel?“

„Idiote,“ øekl Raoul chladnì. „To ty jsi nic nepochopil, Skuddere. Od samého zaèátku jsme tady pøežívali jen proto, že to chtìli Moroni.“ Vztekle ukázal na jezdce za sebou. „To oni jsou tady pány!“

„To ano, a vám se pod jejich nadvládou náramnì daøí,“ vložil se do debaty Niles. „Dávají vám sem tam zbranì a pohonné hmoty a jinak sledují, jak za nì dìláte špinavou práci a pak ještì uctivì podìkujete a ani si to neuvìdomíte.“

Skudder na nìj zmatenì pohlédl. „Co to má znamenat?“

Niles vztekle zkøivil rty. „Nechtìl jsem vám to øíkat,“ odpovìdìl. „Chtìl jsem jen sledovat, jak všichni zahynete, Skuddere. Ale teï“ široce se rozmáchl. „Kdo vám dovolil žít v tomhle mìstì? Daniel?“

Skudder zmatenì pøikývl, zatímco na Raoulovì tváøi se pomalu usídlil výraz nevìøícné hrùzy. „Ano. Proè?“

„Protože to vaše slavné mìsto vás zabíjí,“ odpovìdìl Niles drsnì.

„Co tím chceš øíct?“

Niles se jen mírnì pousmál. „Copak tì nikdy v duchu nenapadlo, co asi tohle mìsto znièilo?“ zeptal se. „Ne? Tak já ti to povím: Byla to atomová bomba. Všechno je tady ozáøeno. Je to už sice dlouho, ale záøení poøád ještì staèí k tomu, aby vás po jisté dobì zahubilo!“

„To není pravda!“ zaprotestoval Skudder.

„Ne?“ Niles se zlostnì ušklíbl. „Copak tví lidé obèas nezemøou jen tak? Netrpí snad nemocí, pøi které nejprve dostanete vyrážku a pak poøád víc a víc slábnete?“

„Lže!“ vykøikl Raoul. Neznìlo to velmi pøesvìdèivì.

„Ne,“ øekla Charity. „Øíká pravdu.“

„Vùbec nic nevíš!“ zaøval Raoul. Vztekle vyskoèil, chytil Charity za ruku a dal ji ránu. A v té chvíli, kdy se jí dotkl, to vìdìla.

Najednou pochopila, proè se v jeho blízkosti cítila poøád tak nepøíjemnì, proè tak lhostejnì pøešel zásah laserem – a stejnì náhle si uvìdomila, že jí mráz po zádech bìhal nejen z pøítomnosti jezdcù a ètyønohých'hmyzích zabijákù. „Niles øekl pravdu. A Raoul to také moc dobøe ví.“ Pohlédla na Skuddera. „Patøí totiž k nim.“

Všechno se najednou semlelo strašnì rychle. Skudder se prudce otoèil a nevìøícnì vytøeštil na svého zástupce oèi. Raoul mezitím uskoèil dozadu, narazil na obøí vážku a bleskurychle si sáhl pod bundu. V nice se mu najednou ocitla malá, støíbøitì lesklá zbraò.

Skudder se vrhl stranou, strèil do Charity, ta se zapotácela opaèným smìrem, a souèasnì vytáhl krátkou sekyrku, kterou mìl zastrèenou za opaskem. Raoulova zbraò vyplivla oslnivý blesk, ale paprsek koncentrované energie Skuddera minul a zasáhl jednoho ze žralokù stojícího za ním. Muž vzplanul jako pochodeò a ve zlomku vteøiny se rozpadl v prach. Raoul ovšem nestihl vypálit podruhé.

Skudderova sekyrka ho zasáhla do hlavy a rozala mu ji vejpùl.

Charity pøipadalo, že na ten pohled nezapomene do smrti. Raoul dopadl dozadu a upustil zbraò. Z prsou se mu dral vysoký hvízdavý zvuk, zatímco hlava se mu rozpùlila podél èistého, jako by bøitvou vedeného øezu. Nevypadal jako rána, ale jako by se hlava skládala ze dvou polovin z plastické hmoty, které se teï oddìlily.

A pod nimi se objevil skuteèný Raoul.

Bytost, která byla jen asi zpoloviny vysoká jako èlovìk a dokonale èerná. Mìl témìø beztvaré tìlo – pulzující a škubající se cosi, co bylo rozdìleno na tucet rùznì velkých segmentù a co mìlo pøes tucet tenounkých chapadélek. Na Charity a Skuddera se dívaly nesmírnì zlé oèi, veliké jako pìsti.

Ten tvor nebyl ale v žádném pøípadì mrtvý nebo ranìný. Pomalu, s trhavými pavouèími pohyby se vyloupl z Raoulova krunýøe, zachvìl se, napøímil se a dvìma z té spousty konèetin sáhl po zbrani.

Uchopit ji však už nestaèil.

Za Charity se najednou ozval pronikavý výkøik. Pak se kolem ní a Skuddera vrhla vpøed vysoká postava s temnou pokožkou a s rozpøaženýma rukama se sápala na netvora.

Bytost, která se vyloupla z Raoula, se bleskurychle otoèila. Nemìla ale šanci, Niles ji prostì pohøbil pod sebou. Pavoukovitý tvor se pokoušel dosáhnout na zbraò a zvednout ji nahoru, ale Niles byl i navzdory svému vìku poøád ještì èlovìkem, který mìøil dvakrát tolik a vážil dokonce ètyøikrát víc než ta pøíšera. Chytil rukou konèetinu toho pavoukovitého stvoøení a prostì ji zlomil. Druhou pìstí obludu praštil do tváøe.

Najednou se ozval pronikavý a neuvìøitelnì silný výkøik. Charity vidìla, jak se dvì postavy jezdcù prudce otoèily a ètyøruký tvor v týle vážky se hned tøemi konèetinami sápal po zbrani.

Pohyb však nedokonèil. Vzápìtí mu z hrudi trèela støenka nože. Ozval se výstøel, pak druhý a Rhenùv èerný chitinový krunýø se roztøíštil na kusy.

A pak vypuklo na úzké cestì doslova peklo. Najednou bylo odevšad slyšet výkøiky, výstøely, pobíhající postavy a dva tøi další ètyørucí tvorové se svalili ze zad gigantických zvíøat. Skudder vztekle zaøval, rozbìhl se a strhl dalšího jezdce ze høbetu jiného zvíøete.

Zapleteni do sebe se svalili na zem a zmizeli v davu pøibíhajících žralokù. Poslední z Rhenových bojovníkù prudce otoèil zvíøe, souèasnì vytáhl zbraò a zaèal bez míøení støílet do davu. Brouk udìlal ohromný skok kupøedu a najednou tak povalil témìø tucet žralokù. Pak zaútoèil mohutnými klepety. Charity zaslechla, jak kdosi vykøikl smrtelnou úzkostí, což na okamžik pøehlušilo vlastní vøavu boje. Pak opìt tøeskly výstøely a ètyøruký jezdec se svalil ze høbetu zvíøete.

Ale boj ještì zdaleka nekonèil. Obrovitých broukù se zmocnila panika – a projevili se pøinejmenším jako stejnì strašliví protivníci, jakými byli jejich jezdci! Charity vidìla, jak jedno ze zvíøat, zaslepeno strachem, prostì vyrazilo kupøedu a prorazilo fasádu domu opodál. Budova se nad ním sesula a pohøbila pod sebou na tucet žralokù.

Charity najednou pochopila, že i jí hrozí docela reálné nebezpeèí. Nemìla u sebe zbraò a obøí vážka pøed ní zaèala bìsnit. S pronikavým a ohlušujícím pískotem se napøímila, pokoušela se rozpøáhnout køídla a vymrštit se do vzduchu. Zapráskala ohromným ocasem, jehož obrovité žihadlo zabilo jediným prudkým máchnutím ètyøi nebo pìt žralokù a køídla, která vypadala tak køehce, smetla prostì na zem další pùltucet mužù. Také Charity si všimla stínu, který se k ní øítil, instinktivnì se vrhla na zem a zaslechla výkøik, když jednoho muže za ni zasáhlo køídlo vážky jako sklenìný meè.

Ozývaly se salvy výstøelù. Jedno z obrovitých duhových oèí vážky pohaslo, v jejím lesklém pancíøi se objevily malé kulaté díry, ale bolest tu nestvùru spíš dohánìla ještì k vìtší zuøivosti. Zoufale se pokoušela odrazit, opìt se prudce otoèila a v zaslepeném vzteku chòapala po všem, co se pohybovalo v její blízkosti. Strašlivá kusadla se blížila k Charity jako dvouprstý rohovitý paøát.

„Lairdová! Uhnìte!“ Charity zareagovala instinktivnì, když zaslechla ten výkøik.

Bleskurychle se pøevalila, pøikrèila se a zkøížila ruce pøed tváøi, aby si ji chránila.

Pùl metru kolem ní projel paprsek krvavì rudého svìtla, zasáhl chitinový pancíø vážky tìsnì vedle hlavy a vypálil do nìj otvor velikosti mince. Netvor zaøval, vzepjal se na zadních nohou – a když se v jeho tìle rozvinula veškerá energie laserového paprsku, doslova explodoval.

Poslední, co Charity ještì alespoò zpola pøi smyslech zaregistrovala, byl pohled na Abn El Gurka, který stál pøede dveømi Skudderova domu, držel v malých rukou Charitinu laserovou zbraò a s naprostým klidem namíøil na dalšího hmyzího obra.

V bezvìdomí musela být nanejvýš jen nìkolik vteøin, protože když se probrala, bylo už sice po boji, ale okolí bylo plné náøku a sténání. Charity se postavila. Udìlalo se jí mdlo a pøemohla ji bolest, která jí pulsovala v týle. Pøemohla se ovšem a zkusila udržet rovnováhu. Nìkolikrát zamrkala a pøejela si dlani po tváøi, aby se alespoò trochu vzpamatovala. Pak se rozhlédla kolem sebe.

Byl to otøesný pohled. Gigantiètí brouci a obrovská vážka byli mrtví stejnì jako jejich jezdci, ale žraloci museli za toto vítìzství zaplatit krutou daò. Ulice byla posetá mrtvými – muselo jich být hodnì pøes tucet – a ani z ostatních žralokù nevyvázl snad jediný bez odøenin a šrámù. Mnoho ranìných mìlo ošklivé rány, takže i bez lékaøského vzdìlání bylo jasné, že nepøežijí následující hodiny.

O kus dál si všimla Skuddera, jak se pln hnusu díval na zbytky pøíšery, která byla kdysi Raoulem. Pohledem tìkal po okolí a pak pomalu otoèil hlavu. V oèích mìl nevýslovnou hrùzu.

„Co co je pro všechno na svìtì tohle?“ zašeptal.

Charity mlèela – a co mìla také øíci? Sama nevìdìla víc než on. Zabloudila pohledem k mrtvému Nilesovi, kterého kdosi odtrhl od té pøíšery a položil na zem nìkolik krokù opodál. Zmocnil se jí chladný a jaksi neurèitý vztek. Niles byl kdysi jejím pøítelem, jenže to ji teï pøipadalo jako neskuteènì dávno.

Zase pohlédla na bytost pøebývající v Raoulovi a uvìdomila si, že Skudder na ni neustále upøenì zírá a èeká na odpovìï. Bezradnì pokrèila rameny. „To nevím.“

„Snad bych vám mohl trochu pomoci,“ øekl èísi hlas za nimi. Zcela nepozorovanì k nim pøistoupil Mark. „Je to jen takové tušení“ Pøejel si špièkou jazyka pøes rty a marnì se pokoušel nedal na sobì pøíliš znát zhnusení, které v nìm vyvolával pohled na toho zabitého netvora.

„Vy to víte?“ zeptal se Skudder.

„Jsou to jen domnìnky.“ Mark se nervóznì usmál. „Ti tvorové, které až dosud známe, mají svùj pùvod více ménì v hmyzu. Vìtšinu z nich známe jako malé, ale jinak témìø stejné druhy z pozemské fauny.“

„Neberte to tak zeširoka a pøejdìte rychle k vìci,“ pøerušil ho Skudder stroze. „Co se stalo s Raoulem?“

„Zøejmì to bylo nìco jako parazit,“ øekla Charity.

Mark pøekvapenì vzhlédl. „Vy víte?“

„Moroni pøece nemají monopol na pøíšery,“ namítla Charity. Podívala se na znetvoøenou tkáò, která byla kdysi lidským tìlem. Ani z bezprostøední blízkosti se nedalo zjistit, jestli je to plastická hmota nebo skuteèný èlovìk, jehož bunìèná hmota prošla nepøedstavitelnou metamorfózou. Jen s námahou od té vìci odtrhla pohled a podívala se na Marka. „Myslíte na totéž, co já?“

Skudder nervóznì pøejíždìl pohledem mezi Markovou a její tváøi. „Neobtìžovalo by vás, kdybyste mì do tìch svých tajnùstek zasvìtili?“ zeptal se podráždìnì.

„Není to žádné tajemství,“ øekl Mark. Poøád ještì mu pøipadalo dost tìžké hovoøit s mužem, kterého ještì pøed pùl hodinou považoval za úhlavního nepøítele. Najednou se usmál. „Ale já si myslel, že vy jako pravý indián musíte všechno vìdìt mnohem líp než my.“

Skudderùv pohled se zachmuøil a Charity si pospíšila s podotknutím: „To, co má Mark na mysli, je, že Raoul – skuteèný Raoul – byl napaden parazitem.“

Skudder zbledl. „Vy se domníváte“

„Ano, že ho nìco prostì zevnitø vyhlodalo,“ øekl Mark drsnì. „Zøejmì už celé roky nebyl sám sebou.“

„To je ale pøíšerné,“ zašeptal Skudder.

„Je to docela normální,“ øekla tiše Charity. Skudder na ni hledìl a ona pokraèovala: „Jen si vzpomeòte na sršnì – kladou vajíèka do tìl jiných zvíøat. Larvy se pak vylíhnou a své hostitele zaživa pozøou.“

„Jenže to jsou zvíøata!“ zaprotestoval Skudder.

„A Moroni zøejmì považuji za zvíøata nás,“ øekl Mark trpce.

„Vy si myslíte, že larvy Moronù se rozrùstají v tìle hostitele a po jisté dobì se ho docela zmocní,“ dokonèil Skudder myšlenku. „Rostou a mìní ho zevnitø, dokud“ Zarazil se a zadíval se upøenì na to, co zbylo z Raoula. „Ale pøesto jsou to jen zvíøata,“ pokraèoval nakonec. „Nedovedou pøece napodobit lidské chování tak dokonale, že by si nikdo nevšiml rozdílu.“

„Abyste to pochopil, musel byste si na ty bestie zaživa sáhnout,“ øekla Charity. „Možná nechávají mozek své obìti nedotèený a zmocòuji se pouze jeho vùle. Nebo absorbují èásti jeho DNA, jeho vzpomínky, jeho vìdomosti, charakterové zvláštnosti a podobné vìci, aby pak dokázaly hrát jeho roli navenek. V každém pøípadì musí být inteligentnìjší, než jste se doposud domnívali.“

„A co když nebyl jediný?“ zamumlal Skudder. „Možná je jich ještì víc? Vždy to by mohl být Morenem každý z nás.“

„Ne.“ Charity zavrtìla hlavou. „Alespoò si to nemyslím.“

„Jak to mùžeš vìdìt? Podle èeho jsi ho vlastnì poznala? Znal jsem Raoula celá léta a ani já jsem si nièeho nevšiml.“

Charity se na Skuddera vážnì zadívala. „Ale ano,“ namítla sice tiše, ale velmi pevným hlasem. „Všiml sis toho. Ne sice tak jasnì jako já, ale pøece jen. A mnì to trvalo také dlouho, než jsem si to dala všechno dohromady. Byla to dokonalá kopie – vùbec se nelišil od skuteèného èlovìka. Nic, podle èeho by se to dalo poznat. Já jsem to prostì jen cítila.“

„Nechápu, jak to myslíš,“ øekl Skudder zmatenì.

„Od poèátku jsem ho nemìla ráda,“ øekla Charity. „Cosi mì na nìm odpuzovalo, aniž bych vìdìla, co to bylo. A tys pøedtím také pøiznal, že je ti protivný. Jenže jsi ten pocit potlaèil, protože jsi mu chtìl za každou cenu dùvìøovat. A to byla chyba. Už když jsem poprvé narazila na mimozemšany, dokonce když jsem se jen ocitla v blízkosti jejich zbraní, cítila jsem se nesvá. A pak, když jsem stála pøímo pøed Morony a Raoul se mì dotkl, uvìdomila jsem si najednou, že to byl pøesnì stejný nepøíjemný pocit.“

„Pocity.“ Skudder se pokusil dodat svému hlasu opovržlivý tón, ale nepodaøilo se mu to. To, co se tady stalo, jím otøáslo pøíliš, než aby dokázal zakrýt svou nejistotu.

Nucenì se usmál. „To je trochu málo, aby se na to mohl èlovìk spoléhat. Mohla to být náhoda. Možná se ta vìc prostì nedostateènì ovládala. Bylo by to pøíliš jednoduché, kdybychom to všichni dokázali poznat tak snadno. Pøíliš jednoduché, než abych na to vsadil svùj život.“

Charity si ho ještì chvíli mìøila pohledem a pak se mlèky odvrátila. Skudder vìdìl stejnì dobøe jako ona, že nemají na vybranou, pokud nechtìjí neustále každého kolem sebe podezøívat. Znemožnilo by to jakoukoliv spolupráci a pochybnosti o skuteèné identitì ostatních by je rozpolcovaly a ochromovaly by jejich aktivitu stejnì, jako se to daøilo Moronùm.

Chtìla zamíøit k ranìným žralokùm, aby se podívala, jestli by jim mohla nìjak pomoci, jenže tu ji zastoupil cestu Gurk. „Co se stane s Markem a jeho lidmi?“ zeptal se a støídavì se pøitom díval na ni a na Skuddera. „Nemùžeme už ztrácet èas, jinak to všechno vyjde nazmar.“

Skudder se otrávenì ušklíbl. „O èem ještì mluvit? Na svém rozhodnutí trvám. Ty je pøevedeš pøes planinu a my spálíme mrtvé a jezdce.“

„Na to už není èas,“ namítl Gurk. „Nemùže to trvat dlouho a Daniel bude tady. Když pùjdeme pøes planinu, poøádnì nám za“

Skudder bleskurychle vykroèil dopøedu, chytil trpaslíka za límec a zdánlivì lehce ho zvedl do výšky. „Jak to víš?“ zasytí. „Kromì kapitána Lairdové nebyl nikdo u toho, když jsem mluvil s Danielem a nikdo z nás neøekl, že pøijde. Takže – odkud to víš?“

Gurk se mamì pokoušel vysmeknout z jeho sevøení. „Pus mì, ty surovèe!“ pištìl. Pak si uvìdomil nesmyslnost svého poèínáni a opovržlivì si odfrkl. „Jsem možná malý, ale to ještì neznamená, že bych byl hlupák. Pøi té vší námaze, kterou Daniel vynaložil, aby se zmocnil Charity, s ní urèitì bude chtít co nejrychleji mluvit. A nejrychlejší bude, když sem pøijede, aby ji osobnì odvezl. Kromì toho se bude chtít na vlastní oèi pøesvìdèit o tom, že jsi splnil jeho rozkaz. Jak vidíš, staèilo jen, abych chvíli logicky uvažoval. A teï už mì koneènì pus dolù.“

Skudder tentokrát splnil jeho pøáni. Z metrové výšky se Gurk svalil na zem, když se pak zvedal, škaredì nadával a držel si zadek.

Skudder se usmíval, ale nedùvìra z jeho tváøe ještì zcela nezmizela. „Na mùj vkus pøemýšlíš až moc, skøete,“ øekl. „To mùže být nìkdy náramnì nezdravé. A poøád víš o kapánek víc, než je pro tebe dobré.“

„Nechte toho už,“ zamumlala Charity drsnì. „Tohle vážnì není ta pravá chvíle na hádky. Gurk má pravdu. Mìli bychom se snažit odtud dostat.“

„Nikdy jsem nemluvil o nás.“

Skudderova slova byla pronesena tak rychle a zdánlivì lhostejnì, že tím množným èíslem nemyslel jen sebe a své lidi.

„Trošku pøíliš samozøejmì poèítáš s tím, že tì propustím,“ dodal. „Co máme øíct Danielovi? Že jsme tì nedopatøením taky zabili a spálili? Nebo že jsi nám zase utekla?“

„Neøekneš mu vùbec nic,“ odpovìdìla Charity. „Protože už nemá smysl hrát divadlo. Daniel jakýkoliv trik prokoukne, jestli mì vydáš nebo ne. Možná už dávno ví, co se tady stalo. A jestli ne, zaène nìco vìtøit nejpozdìji ve chvíli, kdy se dozví o Raoulovì smrti. Tobì a tvým lidem se pomstí. Tady zùstat nemùžete.“

Pøistoupil jeden ze žralokù a prohodil pár tichých slov se Skudderem. Indián zaváhal a chvíli pøemýšlel. Pak zavrtìl hlavou a muže nevrlým posunkem odehnal. Otoèil se k Charity. „Mìl jsem tì zastøelit hned, když jsem tì potkal poprvé. Ušetøilo by mi to spoustu starostí. Teï už je bohužel pozdì,“ zamumlal. „No, fajn. Tak co máme podle tebe dìlat teï?“

Charity ukázala na Marka. „Jestli je pošleš na planinu pìšky, on i jeho lidé zemøou. To je mùžeš zabít hned tady. Jediným, alespoò jakž takž bezpeèným útoèištìm je podzemní kryt. Nech je odvézt na nákladních autech do SS nula jedna. Tam budou mít alespoò nìjakou šanci.“

„Daniel o tom krytu ví.“

„O tom vìdìl vždycky,“ odpovìdìla Charity. „Zatracenì, vždy byl uvnitø stejnì jako já. Ale Raoul byl jediný, kdo znal vchod. Vím, že je to nebezpeèné, ale je to jediná šance. A to nejen pro nì. I pro vás. Mìli byste se k nim pøidat.“

„Aby se z nás taky stala zvíøata?“ Skudder se hoøce zasmál. „Zalézt pod zem a èekat, až nás tam najde Daniel, nebo až se stane zázrak? Víš, že takhle žít nedovedeme. Zbláznili bychom se.“

„Bylo by to jen na nìkolik dní. Dokud se situace neuklidní. Daniel bude mít jistì na práci mnohem dùležitìjší vìci, než vás celé týdny hledat. Je to vaše jediná šance.“

Skudder dlouhou dobu mlèel. Šoupal podrážkou v písku, a aèkoliv jeho tváø zùstala bez pohnuti, tušila Charity, co se v nìm teï odehrává. Na jeho rozhodnutí závisel život témìø sedmi set lidí. Napadly ji desítky argumentù, které hovoøily pro tento návrh a doposud nebyly vysloveny. Jenže Charity dobøe vìdìla, že Skudder sám všechny ty argumenty zná, a tak mlèela, protože všechna slova byla zbyteèná.

„Ne,“ øekl nakonec tónem, který naznaèoval, že je to jeho koneèné rozhodnutí.

„Odvezu Marka a ostatní do krytu, ale my zùstaneme tady. Ztratili bychom úctu sami pøed sebou, kdybychom jako zvíøata zalezli pod zem. A to už nemluvím o tom, že by mì mí lidé nikdy neposlechli, kdybych jim dal takový pøíkaz.“

Gurk rezignovanì zavrtìl hlavou. Mark se na chvíli na Skuddera nechápavì zadíval a pak pokrèil rameny, prudce se otoèil a se zamumláním: „Jak myslíte!“ odešel pryè.

„Co je to s vámi?“ zeptal se Skudder. „Mùžete se k nim pro mì za mì pøidat, ale budete–li chtít, mùžete zùstat i tady.“

„Co chci já,“ øekla Charity pomalu, „je Stone. Ale ne tady a teï. Není tak neporazitelný, jak pøedstírá, Skuddere. Když se mi podaøí urèit místo a èas, mám šanci ho porazit.“

Skudder se usmál.

„Když tì tak poslouchám,“ zabruèel, „skoro bych zaèal vìøit, že to vážnì dokážeš. Jenže pøi tom budeš potøebovat pomoc.“

Chvíli trvalo, než Charity pochopila, co tím Skudder vlastnì myslí. „Chceš“

„Ano, doprovázet tì,“ øekl žralok.

„A já také,“ pøidal se k nìmu Gurk. „Jste sice všichni blázni, ale aspoò s vámi není nikdy nuda.“

Na velikém sedadle Harley Davidsona vypadala Gurkova postavièka prostì legraènì.

Ztracená jako dítì, které se usídlilo v klínì obra a teï nevìdìlo, co tam vlastnì chce. Usmíval se sice, ale byl to nucený úsmìv a bylo vidìt, že se necítí ve své kùži.

Charity na nìj vrhla zkoumavý pohled, otoèila se ke své vlastní motorce, poèkala, až se usadí Net a pak nasedla také. Mechanicky natáhla ruku po tlaèítku startéru, ale pohyb nedokonèila. Na minutì už teï nezáleželo. Velice unavenì pohlédla vzhùru a nakonec se podívala na ramenatou postavu obleèenou do èerné kùže. Muž pøecházel pøes plácek a blížil se k nim.

Byl to témìø pøíšerný pohled. Jeden z domù poøád ještì hoøel a plameny se matnì odrážely od Skudderovy kožené kombinézy. Charity teï víc než kdy jindy pøipomínal indiána – a nejen kvùli pradávnému luku, který mìl zavìšený pøes rameno vedle laserové pušky. Ještì nevidìla muže, který vypadal tak hrdì jako on.

I navzdory tomu všemu, co se odehrálo bìhem poslední hodiny.

„Jste pøipraveni?“ zeptal se Skudder, když k nim dorazil.

Charity pøikývla, ale neodpovìdìla hned. Její pohled opìt pøelétl po ulici a když spatøila pozùstatky souboje, opìt se otøásla. Skudderovi lidé sice mrtvé a ranìné odnesli, ale Charity vìdìla, že jich bylo velmi mnoho.

„Je mi to líto,“ øekla najednou.

Skudder se mírnì pousmál. „Nemusí ti být nièeho líto. Nejednali bychom jinak ani kdyby ses neobjevila.“

Charity mu vìøila. To ovšem nemìnilo nic na skuteènosti, že si všechno kladla za vinu.

„Daniel se dopustil chyby,“ pokraèoval Skudder. „Myslel si, že jsme otroci jako ty hmyzí potvory. Jenže to my nejsme. Žralok nikdy neposlouchá nikoho než sebe samotného. Raoul to musel vìdìt. Žil mezi námi dost dlouho.“

„A co teï budou dìlat?“ zeptala se Charity.

Tentokrát trvalo ponìkud déle, než Skudder odpovìdìl. „Nevím,“ pøiznal se.

„Myslím, že nejprve zmizí. Nìkolik se jich pøidá k Markovi a k hlubiòákùm a ostatní“ Pokrèil rameny. „Bart a nìkteøí další hoši se ptali, jestli by se k nám mohli pøidat. Já nemám nic proti. A ty?“

Charity zavrtìla hlavou. Skudder ji úplnì zmátl. Pùsobil dojmem èlovìka, který všechno ztratil. „Samozøejmì, že ne,“ øekla rychle. „Skuddere?“

„Ano?“

„Musíš nemusíš jít s námi,“ øekla. Najednou jí pøipadalo velmi zatìžko hovoøit. „My se s Net protluèeme i samy.“

„Nesmysl,“ namítl Skudder. „To byste nedokázaly. Vždy ani nevíš, kam chceš jit.“

„Ti rebelové, o kterých mluvil Niles“

„Ani ty bys beze mne nenašla,“ pøerušil ji Skudder. Nasedl na motorku, sklopil stojan a nastartoval. „A kromì toho existuje nìco, co bych s tebou strašnì rád zkusil,“ dodal.

Charity na nìj tázavì pohlédla. „Ale?“

Skudder se usmál. „Ne to, co si myslíš. Alespoò ne jen to.“ Sáhl do kapsy, pak ruku natáhl a upustil nìco do Charitiny otevøené dlanì. S pøekvapením zjistila, že jsou to hodinky.

„Ten starý muž mìl pravdu, když øíkal, že Moroni zakazují mìøit èas,“ øekl Skudder s úsmìvem. „Ale mnì se tahle vìcièka zdá docela praktická. Co bys øekla tomu, kdybychom se na téhle planetì pokusili zavést kalendáø?“

„My dva? Sami?“ zeptala se Charity nevìøícnì.

Skudder se usmál. Neodpovìdìl však a namísto toho zaøadil rychlost. Rozjel se potom tak rychle, že Gurk jen pøekvapenì vyjekl.

A za nìkolik vteøin se za ním vydala i Charity.

KONEC

PØIPRAVUJEME

Charity, mladá kosmonautka, která se ocitne ve svìtì 21. století, se pustí do boje s mimozemskými útoèníky, kteøí chtìjí zotroèit planetu Zemi. S hrstkou rebelù se pokouší odhalit tajemství agresorù. Vnikne do jejich chrámu a objeví nìco údìsného: Lidé jsou zde nuceni obìtovat své dìti.

Ještì pøedtím, než mùže Charity zasáhnout, je obklíèena. Zùstává ji jediné východisko: skok do transmitéru hmoty.

Z nìmeckého originálu Dunkel ist die Zukunft

pøeložil Pavel Sychra

Obálka BASTEI – VERLAG

Odpovìdná redaktorka Ivana Fabišiková

Technický redaktor Zdenìk Kasparec

Vydalo nakladatelství Moravská Bastei, spol. s r. o.,

Brno Tisk Interpreter, spol. s r. o., Tiskárna Kyjov

© MOBA, spol. s r. o., Brno

© 1990 by Bastei – Verlag Gustav H. Lübbe GmbH & Co.

Bergiseli Gladbach

Brno 1995

Cena 60 Kè

ISBN 80–7173–782–8