DOUGLAS ADAMS - RESTAURANT NA KONCI VESMÍRU

Bylo to asi takhle: Na poèátku byl stvoøen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a vìtšinou se to považovalo za chybný krok. Mnohé rasy vìøí, že vesmír byl stvoøen nìjakým bohem. Jen Džatravartidové z Viltvodlu VI vìøí, že vesmír vysmrkla z nosu bytost zvaná Velký zelený Køeèopažout. Džatravartidové, kteøí žijí v neustálém strachu, že jednou nastane to, co nazývají pøíchodem velkého bílého kapesníku, jsou malí modøí tvorové s více než padesáti rukama. Díky tomu jsou jedineèní v dìjinách vesmíru, protože vynalezli døív intimspray než kolo. Kromì obyvatel Viltvodlu VI však teorii Velkého zeleného Køeèopažouta témìø nikdo nepøikládá valnou míru, a tak vesmír zùstává hádankou, pro niž všichni neustále hledají vysvìtlení. Tak napøíklad jistá rasa hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí si kdysi postavila obøí superpoèítaè zvaný Hlubina myšlení, aby jim jednou provždy vypoèítal Definitivní odpovìï na Základní otázku života, vesmíru a vùbec. Po sedm a pùl miliónù let Hlubina myšlení poèítal a poèítal, až nakonec oznámil odpovìï: ètyøicet dva - a tak musel být postaven ještì vìtší poèítaè, aby zjistil, jak vlastnì zní otázka. Tento poèítaè nazvaný Zemì byl tak obrovský, že si ho èasto pletli s planetou - tohoto omylu se dopouštìli hlavnì opicím podobní tvorové, kteøí se potulovali po jeho povrchu a vùbec netušili, že jsou jen souèástí programu obrovského poèítaèe. Je to dost zvláštní, protože bez tohoto jednoduchého a samozøejmého poznatku nemohlo nic, co se kdy na Zemi událo, dávat sebemenší smysl. Naneštìstí však tìsnì pøed kritickým okamžikem odeètení výsledku však byla Zemì neèekanì demolována Vogony, aby na jejím místì vznikla nová hyperprostorová dálnice - alespoò to Vogoni tvrdili. A tak nadìje, že bude koneènì nalezen smysl života, byla opìt nenávratnì ztracena. Nebo to tak alespoò vypadalo. Dva z onìch podivných, opicím podobných tvorù pøežili. Arthur Dent a Tricia McMillan neboli Trillian. Dva troseèníci.

Pøedstavují všechno, co zbylo z nejvìtšího pokusu, jaký kdy kdo podnikl - najít Základní otázku a Definitivní odpovìï na život, vesmír a vùbec. A zatím, asi tøi ètvrtì miliónu kilometrù od jejich kosmického plavidla, lenivì plujícího inkoustovou èerní kosmu, se k nim zvolna blíží vogonská loï.

Jako všechny vogonské lodi i tahle vypadala spíš jako hrouda než produkt technického dùvtipu. Ošklivé žluté pahýly a výènìlky, které z ní v neladných úhlech trèely na všechny strany, by jistì pokazily vzhled každé lodi. V tomto pøípadì to bohužel však bylo zhola nemožné. Tvrdí se sice, že na obloze už byly pozorovány i ošklivìjší objekty, nejsou však spolehliví svìdci. Pokud byste chtìli vidìt nìco ošklivìjšího než vogonská loï, museli byste vlézt dovnitø a podívat se na nìkterého Vogona. Jestli ale máte všech pìt pohromadì, tak právì tohle neudìláte. Prùmìrný Vogon se totiž nebude dvakrát rozmýšlet a provede vám nìco tak nesmyslnì hnusného, že si budete pøát, abyste se byli nenarodily, nebo, pokud vám to pálí, aby se nikdy nenarodil dotyèný Vogon. Prùmìrný Vogon se nejspíš nebude rozmýšlet ani jednou. Vogoni jsou tvorové primitivní, zarputilí a tupohlaví. Nejsou zrovna stvoøeni k pøemýšlení. Zkoumání vogonské anatomie ukázalo, že jejich mozek vznikl z tìžce deformovaných, nesprávnì umístìných dyspeptických jater. Pøinejmenším lze o Vogonech øíct, že vìdí, co mají rádi, a to, co mají rádi, obvykle znamená, že pøitom nìkomu ublíží a pøíšernì se rozvzteklí. Ze všeho nejvíc neradi mají, když nìco nedokonèí. A právì tenhle Vogon byl z nejrùznìjších dùvodù moc nerad, že nedokonèil svùj úkol. Byl to kapitán Prostetnik Vogon Jelc z Galaktické rady pro plánování hyperprostorové dopravy. To on mìl za úkol demolovat takzvanou planetu Zemi. Zavrtìl monumentálnì odporným tìlem v nepohodlném slizkém køesle a zadíval se na obrazovku monitoru, systematicky sledující kosmickou loï Srdce se zlata. Ani trochu ho nezajímalo, že Srdce ze zlata, pohánìné nekoneènou nepravdìpodobností, byla nejkrásnìjší a nejpøevratnìjší loï, jakou kdo kdy postavil. Estetika a technika mu byly španìlskou vesnicí, kterou by - být po jeho - rád srovnal se zemí. Ještì míò ho zajímalo, že na palubì byl Zafod Bíblbrox. Exprezidenta teï honili všichni policajti celé Galaxie i s lodí, kterou ukradl, ale to Vogona nezajímalo.

Mìl v ohni jiné želízko. Øíká se, že staèí trocha korupce a Vogoni jsou nad vìcí asi jako moøská hladina nad mraky. V pøípadì Prostetnika Vogona Jelce to platilo dvojnásob. Když slyšel slova jako charakter nebo mravní èistota, shánìl se po slovníku, a když zaslechl cinkání hotových penìz, hledal zákoník, aby ho mohl zahodit. Urputnou snahou znièit Zemi se vším, co na ní bylo, ponìkud pøekraèoval svou kompetenci. Vyskytly se totiž jisté pochybnosti, jestli se dálnice vùbec bude stavìt, ale vìc zùstávala znaènì nejasná. Odpornì chrochtl spokojeností. 'Poèítaè!'

zaskøehotal. 'Zavolej mi mého soukromého mozkového specialistu.'

Za nìkolik vteøin se na obrazovce objevil Gag Halfrunt, na tváøi úsmìv èlovìka, který dobøe ví, že ho od Vogona, na nìhož se právì dívá, dìlí deset svìtelných let. Do úsmìvu se mísila i nepatrná stopa ironie. Pøestože o nìm Vogon zásadnì hovoøil jako o svém 'soukromém mozkovém specialistovi', nebylo vcelku oè peèovat. Ve skuteènosti to byl naopak Halfrunt, kdo zamìstnával Vogona. Platil mu závratné sumy za jistou hodnì špinavou práci. Jako jeden z nejvýznamnìjších a nejúspìšnìjších psychiatrù Galaxie byl Halfrunt, a s ním i konsorcium jeho kolegù, ochoten vydat obrovské èástky, kdykoli se zdálo, že budoucnost psychiatrie jako oboru by mohla být ohrožena. 'Zdravíèko, mùj kapitáne Vogonù Prostetniku,' zahlaholil. 'Jakpak se dnes cítíme?'

Vogonský kapitán ho informoval, že bìhem nìkolika posledních hodin málem vyhladil polovinu posádky pøi disciplinárním øízení. Halfruntùv úsmìv ani na vteøinu nepohasl: 'Ale to je pøece u Vogona naprosto normální chování, ne? Pøirozené a zdraví prospìšné ventilování agresívních pudù prostøednictvím nesmyslného násilí.'

'To øíkáte vždycky,' zavrèel Vogon. 'To je zase ovšem naprosto normální chování psychiatra,' opáèil hbitì Halfrunt. 'Výbornì. Jsme tedy oba velmi dobøe psychicky komponovaní, tak teï mi povìzte, co nového v naší vìci?'

'Loï jsme zamìøili.'

'Skvìlé,' jásal Halfrunt. 'skvìlé! A co pasažéøi?'

'Je tam Pozemšan.'

'Vynikající! A?'

'Jedna žena z téže planety. Ti dva jsou poslední.'

'Výbornì, výbornì!'

záøil Halfrunt. 'A kdo ještì?'

'Jakýsi Prefect.'

'Ano?'

'A Zafod Bíblbrox.'

Halfruntùv úsmìv na zlomek vteøiny pohasl: 'Hm, ano. To se dalo èekat. To je politováníhodné.'

'Osobní pøítel?'

zkoušel Vogon výraz, který nedávno nìkde zaslechl. 'Ach ne,' odpovìdìl zlehka Halfrunt. 'Pøíslušníci mé profese nenavazují osobní pøátelství.'

'A tak,' chrochtl Vogon, 'profesionální nezaujatost.'

'Kdepak,' ujišoval ho Halfrunt vesele. 'Prostì jenom nevíme, jak na to.'

Na chvíli se odmlèel. Dál se usmíval, ale oèi se mraèily. 'Bíblbrox je mùj nejvýnosnìjší klient,' vysvìtloval. 'Má se svou osobností takové problémy, o jakých se žádnému analytikovi nesní.'

Chvíli si v duchu pohrával s tématem, pak je však, aè nerad, pustil z hlavy. 'Tak co?'

zeptal se. 'Jste pøipraven splnit úkol?'

'Ano.'

'Výbornì. Okamžitì zniète loï.'

'A Bíblbrox?'

'Ále,' odbyl ho psychiatr zvesela. 'Bude z nìj èíslo ve statistice.'

A zmizel z obrazovky. Vogon stiskl tlaèítko komunikátoru, jenž ho spojoval s chabými zbytky posádky. 'Zaútoète,' pøikázal.

Právì v tu chvíli Zafod Bíblbrox ve své kabinì pustì nadával. Pøed dvìma hodinami rozhodl, že si dají rychlý obìd v Restaurantu na konci vesmíru, naèež se divoce pohádal s palubním poèítaèem a uraženì odpochodoval do kabiny. Cestou vykøikoval cosi o tom, že vezme tužku a faktory nepravdìpodobnosti si spoèítá sám. Díky nepravdìpodobnostnímu pohonu bylo Srdce ze zlata nejrychlejší, ale také nejnepøedvídatelnìjší lodí, jaká kdy existovala. Dokázala úplnì všechno, staèilo jen pøesnì vìdìt, jak nepravdìpodobné je to, co právì chcete. Zafod ukradl loï v okamžiku, kdy ji mìl jakožto prezident Galaxie slavnostnì vypustit. Nevìdìl pøesnì, proè ji ukradl, až na to, že se mu líbila. Nevìdìl, proè se stal prezidentem, až na to, že to byla náramná junda. Tušil, že pro to všechno má vážné dùvody, ty však zùstávaly pohøbeny v temných, zablokovaných sférách obou jeho mozkù. Zafod by si byl pøál, aby ony temné, zablokované èásti šly do háje, protože se z nich obèas vynoøovaly divné myšlenky, jež se snažily zahnízdit ve slunných, veselých oblastech jeho mysli a bránit mu v tom, co považoval za své životní poslání, totiž mít se prima. V tu chvíli se zrovna moc prima nemìl. Docházela mu trpìlivost a tužky a navíc mìl strašný hlad. 'Himl kráter!'

zaøval. Pøesnì v tomtéž okamžiku byl Ford Prefect ve vzduchu. Ne že by se snad nìco stalo s umìlým gravitaèním polem lodi. Právì totiž skoèil ze schodù, vedoucích k obytným kabinám. Na jeden skok to byla poøádná výška. Pøistál dost nejistì, zakolísal, vyrovnal pád a už se øítil schodbou - až pár malièkých obsluhovacích robotù odlétlo stranou. Vrazil do Zafodovy kabiny a vysvìtlil mu, co ho trápí. 'Vogoni!'

vyhrkl bez dechu. Chvíli pøedtím se Arthur Dent vypravil pátrat po troše èaje. Vydal se za svým cílem bez valného optimismu. Dobøe vìdìl, že jediným zdrojem teplých nápojù na lodi je pøitroublý kus náøadí z dílen spoleènosti Sirius Cybernetics. Stroj nesl hrdý název nutrimatický syntetizér tekutých nápojù. Arthur se s ním už støetl. Údajnì mìl produkovat nejširší myslitelnou škálu pitiva, pøesnì odpovídajícímu vkusu a metabolismu uživatele. Když však pøišlo k vìci, pøístroj pokaždé bez výjimky vydal plastikový šálek tekutiny, jež se témìø úplnì, ale ne zcela naprosto nepodobala èaji. Pokusil se s pøístrojem rozumnì dohodnout. 'Èaj,' vysvìtlil mu. 'Berte a vychutnávejte,' odpálil stroj a poskytl mu další šálek nechutné tekutiny. Arthur ho odhodil. 'Berte a vychutnávejte,' opakoval automat a vycedil další šálek. 'Berte a vychutnávejte' je firemní heslo obrovsky úspìšného Oddìlení stížností spoleènosti Sirius Cybernetics. Toto oddìlení zabírá v souèasné dobì vìtší èást plochy hlavních kontinentù tøí planet prùmìrné velikosti a je momentálnì jedinou sekcí spoleènosti, která soustavnì vykazuje zisk.

Firemní heslo je - èi spíš bylo - vyvedeno pìt kilometrù vysokými svítícími písmeny poblíž kosmodromu Oddìlení stížností na planetì Eadrax. Písmena však naneštìstí vážila tolik, že krátce po jejich instalaci se pùda pod nimi propadla a nápis se témìø polovinou své výšky proboøil do kanceláøí mnoha nadaných mladých úøedníkù, nyní zesnulých. Vyènívající horní polovina nápisu dává teï v místním jazyce slogan 'strè makovici do prasete' a bývá osvìtlena jen o zvl᚝ významných svátcích. Arthur zahodil šestý šálek ohavné tekutiny. 'Poslouchej, ty mašino zatracená,' oslovil pøístroj, 'tvrdíš, že dokážeš syntetizovat jakýkoliv nápoj, tak co mi poøád strkáš tu bøeèku?'

'Vysoce výživný nápoj vyznaèující se pøíjemnými chuovými vlastnostmi,' zabublal pøístroj a dodal: 'Berte a vychutnávejte.'

'Chutná to hnusnì!'

'Pokud vám nápoj poskytl pøíjemný zážitek,' bublal stroj dál, 'proè ho nenabídnout i svým pøátelùm?'

'Protože je nechci ztratit,' odpovìdìl Arthur brisknì. 'Tak budeš už koneènì poslouchat, co øíkám? Ten nápoj'

'Ten nápoj,' pøerušil ho pøístroj sladce, byl vyroben na míru, aby vyhovoval vašim individuálním nárokùm na výživnost a požitek. 'Aha, takže podle tebe jsem masochista s pøísnou dietou, co?'

zavrèel Arthur. 'Berte a vychutnávejte.'

'Drž hubu.'

'Bude to všechno?'

Arthur se rozhodl, že to vzdá: 'Ano.'

Vzápìtí se rozhodl, že to by se na to podíval, aby se dal odradit. 'Vlastnì ne. Podívej, je to úplnì jednoduché všechno, co chci, je šálek èaje. A ty mi ho udìláš. Teï buï chvíli zticha a poslouchej.'

Posadil se a zaèal pøístroji vyprávìt o Indii, o Èínì, o Cejlonu. Vyprávìl mu o širokých listech schnoucích ve slunci. Vyprávìl o støíbrných konvicích, o letních odpoledních na svìže zelených trávnících. Vykládal, jak se nejdøív nalévá mléko a potom èaj, aby se mléko nepøehøálo. Dokonce struènì vylíèil historii Východoindické spoleènosti. 'Tak takhle je to tedy,' konstatoval syntetizér, když Arthur skonèil. 'Jo, tohle chci.'

'Chceš chu sušených listù uvaøených ve vodì?'

'Ehm, ano. S mlékem.'

'Vyždímaným z krávy?'

'Ehm, pokud jde o vyjadøování, øekl bych, že '

'S tímhle budu potøebovat trochu pomoct,' øekl stroj suše. Veselé bublání z jeho hlasu naèisto zmizelo a vystøídal ho vìcný tón. 'Udìlám cokoliv, co bude v mých silách,' ujistil Arthur. 'Už jsi udìlal dost,' informoval ho stroj a povolal na pomoc palubní poèítaè. 'Nazdárek!'

ozvalo se. Syntetizér nápojù palubnímu poèítaèi vysvìtlil, co je èaj. Poèítaè se zdìsil, pøipojil své logické obvody na syntetizér a oba stroje upadly v chmurné mlèení. Arthur chvíli vyèkával a pøihlížel, ale nic se nedìlo. Bouchl do pøístroje, ale ani pak se nic nedìlo. Nakonec toho nechal a odloudal se na velitelský mùstek. V pustých rozlohách kosmického prostoru nehybnì viselo Srdce ze zlata. Kolem nìj žhnuly miliardy špendlíkových hrotù Galaxie. A smìrem k lodi se zvolna kradla ošklivá žlutá hrouda - Vogoni.

'Nemáte nìkdo konvici?'

zeptal se Arthur, když vkroèil na mùstek a souèasnì se podivil, proè asi Trillian køièí na poèítaè, proè do nìj Ford buší pìstí a Zafod kope a proè je na obrazovce ta ošklivá žlutá hrouda. Odložil prázdný šálek a pøistoupil k nim. 'Ahoj,' oslovil je. V tu chvíli se Zafod vrhl k leštìným mramorovým deskám, v nichž se skrývaly pøístroje ovládající konvenèní fotonový pohon. Materializovaly se mu pod rukama a Zafod pøepnul na ruèní øízení. Cvakal, tahal, maèkal a hlavnì nadával. Fotonový pohon zaškubal lodí jak v posledním tažení a zhasl. 'Dìje se nìco?'

zajímal se Arthur. 'Hele, slyšeli jste?'

utrousil Zafod a skoèil k tlaèítkùm ruèního ovládání nepravdìpodobnostního pohonu. 'Lidoop promluvil.'

Systém dvakrát tiše zakòuèel a rovnìž vyplivl. 'Historická událost, lidi,' komentoval Zafod a nakopl ovládací panel. 'Mluvící opice!'

'Jestli vás nìco rozrušilo,' zaèal Arthur. 'Vogoni!'

utrhl se Ford. 'Útoèí na nás!'

Arthur zablekotal: 'Tak co tu dìláte? Pojïte honem zmizet!'

'To právì nemùžeme. Je zablokovaný poèítaè.'

'Zablokovaný?'

'Tvrdí, že všechny jeho obvody jedou na plné obrátky. Žere tím všechnu energii a jiný zdroj nemáme.'

Ford ustoupil od terminálu, utøel si rukávem zpocené èelo a ztìžka se opøel o zeï. 'Nemùžem nic dìlat,' oznámil. Zíral do neurèita a hryzl si rty. Ještì jako školák, dávno pøed znièením Zemì, hrával Arthur fotbal. Rozhodnì v nìm nevynikal, zvláštì se specializoval na vlastní góly v dùležitých zápasech. Kdykoli se mu to poštìstilo, zaznamenal zvláštní, lechtivý pocit na šíji, jenž se mu zvolna pøeléval do tváøí a rozpaloval èelo. S náhlou živostí se mu vybavila pøedstava bláta a trávy a houfu malých klukù, kteøí se mu posmívají a házejí po nìm hroudami. Zvláštní lechtivý pocit na šíji se mu vléval do tváøí a rozpaloval èelo. Zaèal nìco øíkat, ale zarazil se. Znovu zaèal nìco øíkat a zase se zarazil. Koneènì se mu podaøilo promluvit. 'Ehm.'

Odkašlal si. 'Povìzte mi,' spustil tak nervóznì, že se všichni pøekvapenì otoèili. Pohlédl na blížící se žlutou hroudu na obrazovce. 'Povìzte mi, co øíkal poèítaè, že ho tolik zamìstnává? Jen tak pro zajímavost'

Oèi jeho spoleèníkù na nìm visely jak pøikované. 'Ehm, ano èistì jen pro zajímavost.'

Zafod vztáhl ruku a popadl Arthura za krk. 'Cos to s ním provedl, ty opièáku?'

sykl. 'Ale nic,' koktal Arthur. 'Vùbec nic. Akorát, že se pøed chvilkou snažil pøijít na to, jak'

'Co?'

'Jak mi uvaøit èaj.'

'Správnì, hoši,' ozval se zpìvnì poèítaè. 'Právì se snažím vyøešit tenhle problém. Páni, to je teda kláda! Hned se vám budu vìnovat,' dodal a upadl opìt v mlèení, jehož intenzitì se mohlo vyrovnat jen mlèení tøí lidí, zírajících na Arthura. Jako by chtìli prolomit napìtí, právì v tento okamžik zahájili Vogoni palbu.

Loï zahømìla a otøásla se. Její vnìjší dvouapùlcentimetrový silový štít pukal, vzdouval se a syèel pod palbou tuctu tøiceti megapráskových fotrazonových dìl znaèky Tutáè-zabijáè. Vypadalo to, že štít dlouho nevydrží. Ford mu dával ètyøi minuty. 'Ještì tøi minuty padesát vteøin,' oznámil po chvíli. Namátkou zkusil nìco zbyteèných vypínaèù a nepøátelsky pohlédl na Arthura: 'Dal bys život za šálek èaje? Tøi minuty ètyøicet.'

'Pøestaneš už sakra poèítat?'

zavrèel Zafod. 'Ovšem. Za tøi minuty a tøicet pìt vteøin,' uklidnil ho Ford. Prostetnik Vogon Jelc byl zmaten. Oèekával honièku, hákování tažnými paprsky, èekal, že bude muset použít speciálnì instalovaný subcyklický normalitní sichrotron, aby vyrušil pùsobení nekoneèné nepravdìpodobnosti, pohánìjící Srdce ze zlata. Ale subcyklický normalitní sichrotron zahálel a Srdce ze zlata jen tak døepìlo a schytávalo to. Tucet tøiceti megapráskových fotrazonových dìl znaèky Tutáè-zabijáè pálilo o sto šest, ale Srdce ze zlata dál døepìlo a schytávalo to. Vogonský kapitán vyzkoušel kdejaký senzor na lodi, aby zjistil, jestli za tím není nìjaká rafinovaná finta. Žádnou rafinovanou fintu nevypátral. Nevìdìl ovšem nic o èaji. Nevìdìl ani, jak tráví posádka Srdce ze zlata poslední tøi minuty a tøicet vteøin života, které jí zbývaly.

Jak v tuto chvíli Zafod Bíblbrox pøišel na nápad uspoøádat seanci, už nikdy pøesnì nevysvìtlil. Téma smrti sice zøetelnì viselo ve vzduchu, ale spíš jako nìco nežádoucího, než jako námìt k pøetøásání. Možná že hrùza, kterou v Zafodovi vyvolávala pøedstava shledání se zesnulými pøedky, mu vnukla myšlenku, že i oni sdílejí jeho nechu, takže by pøípadnì mohli zaøídit, aby se rodinná schùzka odložila. Anebo to byl jeden z onìch zvláštních popudù, jež se obèas vynoøovaly z temné oblasti jeho mysli, již tak nevysvìtlitelnì zablokoval, než se stal prezidentem Galaxie. 'Ty chceš mluvit s pradìdeèkem?'

Fordovi mohly vypadnout oèi z hlavy. 'Jo.'

'Zrovna teï?'

Loï se otøásala a hømìla. Teplota stoupala. Svìtlo sláblo - veškerou energii, kterou poèítaè nespotøeboval k pøemýšlení o èaji, teï odèerpávalo rychle mizející silové pole. 'Jo,' nedal se zviklat Zafod. 'Myslím, že by nám mohl pomoct.'

'Urèitì si to myslíš?'

ptal se Ford skepticky. 'Dej si trochu práce s výbìrem slov.'

'Vymysli nìco lepšího.'

'Ehm no'

'Tak pojïte k hlavnímu panelu. Honem! Trillian, Opièáku, pohyb!'

Jeden pøes druhého se nahrnuli k hlavnímu panelu. Usedli, a pøestože si pøipadali jako blázni, spojili ruce. Zafod vypnul tøetí rukou svìtlo. Tma zaplavila loï. Venku se Tutáèe-zabijáèe snažily s hromovým øevem rozervat na cucky silové pole. 'Soustøeïme se na jeho jméno,' zasyèel Zafod. 'Jakže se jmenuje?'

zajímal se Arthur. 'Zafod Bíblbrox Ètvrtý.'

'Cože?'

'Zafod Bíblbrox Ètvrtý. Soustøeïme se!'

'Ètvrtý?'

'Jo. Já jsem Zafod Bíblbrox, mùj otec byl Zafod Bíblbrox Druhý, mùj dìdeèek Zafod Bíblbrox Tøetí'

'Cože?'

'Došlo k nehodì s antikoncepèními pilulkami a strojem èasu. A teï už se soustøeïme!'

'Tøi minuty,' oznámil Ford. 'Proè to vlastnì dìláme?'

zeptal se Arthur. 'Drž hubu,' navrhl Zafod. Trillian neøíkala nic. Dá se k tomu nìco øíct? myslela si. Jediné svìtlo na mùstku byla slabounká rudá záøe trojúhelníkovitých oèí paranoidního androida Marvina. Hroutil se v koutì, všemi ignorován, ignorující všechny a obíral se svým soukromým, bezútìšným svìtem. Kolem centrálního panelu se krèily ètyøi postavy v usilovné snaze nevìnovat pozornost strašlivým otøesùm lodi a hrùznému rachotu, jež jí pronikal. Soustøedili se. Soustøeïovali se dál. Soustøeïovali se poøád pryè. Vteøiny odkapávaly. Zafodovy vyvstávaly na èele krùpìje potu - nejprve soustøedìním, potom zklamáním a posléze trapnými rozpaky. Nakonec vztekle zaøval, vyškubl ruce Trillian a Fordovi a cvakl vypínaèem. 'Už jsem si zaèínal myslet, že nikdy nerozsvítíš,' ozval se hlas. 'Ne, ne, tolik svìtla zas ne, moje oèi už nejsou, co bývaly.'

Nadskoèili na sedadlech a zvolna otoèili hlavy, aèkoliv jejich vlasy projevily snahu zùstat na místì. 'Kdo mì to ruší zrovna v tuhle chvíli?'

pronesla shrbená, vyzáblá postavièka zpoza trsu kapradí na opaèném konci místnosti. Dvì scvrklé, ochmýøené hlavy vypadaly tak starobyle, že by snad mohly pamatovat zrod galaxií. Jedna klimbala, druhá na nì zkoumavì pošilhávala. Pokud jeho oèi nejsou, co bývaly, musely to kdysi být øezací diamanty. Zafod chvíli nervóznì koktal. Dvakrát zvláštním zpùsobem pokývl, což je tradièní betelgeuzské gesto, vyjadøující úctu k rodinnému pøíslušníku. 'Aha ehm ahoj pradìdeèku,' vydechl. Starobylá postavièka pokroèila blíž. Mžourala v kalném svìtle. Pak píchla kostnatým ukazovákem smìrem k pravnukovi: 'Á, Zafod Bíblbrox,' òafl. 'Poslední z našeho velkého rodu. Zafod Bíblbrox Nultý.'

'První.'

'Nultý,' štìkla postava. Zafod jeho hlas nenávidìl. Vždycky mu znìl jako skøípání nehtù po tabuli jeho duše, èi spíš toho, co tak s oblibou nazýval. Rozpaèitì se zavrtìl na sedadle. 'Ehm, jo,' zadrmolil. 'Hele, moc mì to s tìma kytkama mrzí, fakticky jsem je chtìl poslat, ale v tom obchodì jim zrovna došly vìnce a'

'Zapomnìls!'

utrhl se Zafod Bíblbrox Ètvrtý. 'Víš'

'Nemáš èas, co? Nikdy nemyslíš na ostatní. Živí jsou poøád stejní.'

'Dvì minuty, Zafode,' informoval Ford zdìšným šepotem. Zafod nervóznì poposedával. 'Nojo, ale chtìl jsem je poslat,' bránil se. 'A taky napíšu prababièce, hned jak se dostaneme z téhle'

'Tvoje prababièka,' zadumal se duch. 'Jak se jí daøí?'

optal se Zafod. 'Víš co, zaskoèím za ni. Ale nejdøív se musíme'

'Nebožka prababièka i já se máme dobøe,' øekl suše Zafod Bíblbrox Ètvrtý. 'Aha. Ach tak.'

'Ale v tobì jsme se zklamali, mladíku.'

'Nojo, jenže'

Zafod bezmocnì zjišoval, že nedokáže udržet smìr konverzace. Fordovo tìžké oddychování mu pøipomínalo, že vteøiny prchají do nenávratna. Hluk a otøesy dosáhly strašné intenzity. Bledé tváøe Trillian a Arthura v pøítmí ani nemrkly. 'Ehm, pradìdeèku'

'Pozorujeme tì už dlouho a je nám z toho smutno'

'Nojo, ale momentálnì jaksi'

'Zlobíme se na tebe!'

'Mohl bys mì chvilku poslouchat'

'Jak to nakládáš se životem?'

'Zrovna ho ohrožuje vogonská flotila!'

køièel Zafod. Je pravda, že pøehánìl, ale musel pøece využít jediné pøíležitosti, která se mu zatím naskytla, aby vysvìtlil, oè jde. 'Vùbec mì to nepøekvapuje,' pokrèil staøík rameny. 'Jenomže se to dìje právì teï!'

naléhal Zafod horeènì. Astrální pøedek pøikývl, sebral šálek, který sem pøinesl Arthur, a zaèal si ho se zájmem prohlížet. 'Ehm pradìdeèku'

'Víš ty vùbec, že Betelgeuze Pìt se v poslední dobì mírnì vychyluje ze své dráhy?'

Zafod to sice nevìdìl, ale bylo mu zatìžko soustøedit se na zajímavou informaci vzhledem k rámusu, hrozící smrti, a tak dál. 'Ehm ne, ale podívej'

'Vždy já v hrobì pøímo rotuju!'

vøískl pradìdeèek. Práskl šálkem na stùl a napøáhl na Zafoda tøaslavý, tyèkovitý prst jasnovidce: 'A to je tvoje vina!'

'Minuta tøicet,' zamumlal Ford s hlavou v dlaních. 'Hele, pradìdeèku, mohl bys nám, prosím tì, pomoct, protože'

'Pomoct?'

zeptal se staøík, jako by po nìm nìkdo chtìl krysu. 'Jo, pomoct, a pokud možno hned, protože jinak'

'Pomoct!'

opakoval staøec, jako by po nìm chtìli mírnì grilovanou krysu v housce a s brambùrkami. Stál a žasl. 'Tak ty se poflakuješ po Galaxii s tìma,' pøedek mávl znechucenì rukou: 's tìma svejma vypeèenejma kamarádama, ani nemáš èas dát mi kytky na hrob - staèily by plastikový, od tebe by to docela sedìlo - ale kdepak. Pán nemá èas. Na to je moc moderní, moc skeptickej. Ale staèí nepatrnej prùšvih, a najednou z nièeho nic zaène bejt astrálnì založenej!'

Zavrtìl hlavou - opatrnì, aby nevyrušil z døímoty druhou hlavu, která už ho moc neposlouchala. 'Nevim, nevim, mladej,' zdráhal se pradìdeèek, 'tohle si budu muset moc rozmyslet.'

'Minuta deset,' ohlásil Ford dutì. Zafod Bíblbrox Ètvrtý na nìj zvìdavì zamžoural: 'Proè ten èlovìk poøád mluví v èíslech?'

'Ty èísla znamenají, kolik nám zbývá života,' vysvìtlil Zafod suše. 'Hmm. To se na mì ovšem nevztahuje,' zabruèel pradìdeèek pro sebe a vydal se prošourat vzdálený kout. Zafod cítil, že se tetelí na pokraji šílenství a uvažoval, jestli nemá prostì vyskoèit a se vším skoncovat. 'Pradìdeèku,' oslovil pøedka, 'nás se to ale týká! My jsme ještì naživu, a teï bychom mìli život ztratit?'

'Patøí vám to!'

'Cože?'

'Jsou snad vaše životy k nìèemu? Když tak pozoruju, co jste s nimi udìlali, napadá mì slovo `budižknièemu`!'

'Ale já byl prezidentem Galaxie!'

'Chm,' odfrkl posmìšnì pradìdeèek. 'To je nìjaký zamìstnání pro Bíblbroxe?'

'Copak nerozumíš? Opravdickej prezident! Celý Galaxie!'

'Ty namyšlený megaštìnì!'

Zafod nechápavì zamžikal. 'Co tím chceš øíct, èlovìèe? Totiž pradìdeèku.'

Shrbená postavièka pøipajdala k pravnukovi a pøísnì mu poklepala na koleno. Zafodovi tím pøipomnìla, že mluví s duchem, protože neucítil vùbec nic. 'Oba dobøe víme, co znamená být prezidentem, mladej. Ty to víš, protožes jím byl. Já to vím, protože jsem mrtvý, a to dává èlovìku úžasnì nezkalenou perspektivu. Máme tady nahoøe pøísloví: pro živé je života škoda.'

'Moc dobrý. Dìsnì hlubokomyslný,' komentoval Zafod trpce. 'Teï zrovna potøebuju aforismy asi tak jako díry do hlav.'

'Padesát vteøin,' zasténal Ford. 'Kde jsem to skonèil?'

zeptal se Zafod Bíblbrox Ètvrtý. 'Zrovna jsi mì pouèoval,' odpovìdìl Zafod Bíblbrox. 'Aha, ano, správnì.'

'Mùže nám tenhle chlápek opravdu pomoct?'

zeptal se Ford pøidušenì Zafoda. 'Nikdo jiný nám nepomùže.'

Ford sklíèenì pøikývl. 'Zafode!'

rozohnil se duch. 'Stal ses prezidentem z jistého dùvodu. Copak jsi zapomnìl?'

'Nemohli bychom to nechat na pozdìji?'

'Copak jsi zapomnìl?!'

naléhal duch. 'Jo! Jasnì, že jsem zapomnìl! Musel jsem zapomenout. Když nastupuješ do funkce, prosvítìj ti hlavu, a kdyby zjistili, že ji mám plnou vachrlatejch myšlenek, byl bych v tu ránu zpátky na ulici, a nemìl bych nic než slušnou penzi, hejno sekretáøek, flotilu lodí a pár hrdloøezù.'

'Aha, tak pøece se pamatuješ,' pøikývl pradìdeèek spokojenì. 'Výbornì,' øekl po chvíli. Rámus ustal. 'Ètyøicet osm vteøin,' oznámil Ford. Pohlédl znovu na hodinky a zaukal na nì. Pøekvapenì vzhlédl: 'Slyšíte? Ten rámus pøestal.'

Duchova tvrdá oèka zlomyslnì blýskla. 'Na chvíli jsem zpomalil èas,' vysvìtlil. 'Ale jenom na chvíli. Nerad bych, abyste pøišli o to, co vám chci øíct.'

'Ne ne, teï poslouchej ty, ty starej jasnovidnej netopýre,' vychrlil Zafod a vyskoèil ze židle. 'Tak za prvé díky za zpomalení èasu, to je bezva, dìsnì fajn, ale za druhý - kázání si laskavì strè za klobouk, jasný? Nevim, co to mùže bejt tak kolosálního, co mám udìlat, ale pøipadá mi, jako bych ani vìdìt nemìl. A pìknì mì to štve. Moje starý já vìdìlo. A záleželo mu na tom. Potud dobrý. Až na to, že tomu starýmu já na tom záleželo tak moc, že se vloupalo do vlastního mozku - do mýho mozku - a zablokovalo ty kousky, co vìdìly a záleželo jim na tom. Protože kdybych vìdìl a záleželo mi na tom, nikdy bych to nedokázal. Nedokázal bych stát se prezidentem a nedokázal bych ukrást tuhle loï, a to je urèitì hodnì dùležitý. Jenomže moje starý já se zabilo tím, že mi pøedìlalo mozek. Dobøe, jeho vìc. Moje nový já chce ale rozhodovat za sebe, a èirou náhodou nechce nic vìdìt o tý pøevratný záležitosti a nezáleží mu na ní, a je to cokoliv. Moje starý já má, co chtìlo. Až na to, že se mì dál snaží ovládat. Nechalo mi rozkazy v tom kousku mozku, co zablokovalo. Ale já nechci vìdìt, nechci je slyšet. To je zase moje vìc. Nechci se stát nièí loutkou, svou vlastní už vùbec ne!'

Zafod zuøivì bouchal pìstí do hlavního panelu. Ohromené pohledy ostatních ani nevnímal. 'Moje starý já je po smrti!'

vykøikoval. 'Zabilo se! Mrtví nemají co kecat živým do jejich vìcí!'

'No vidíš, a pøitom mì voláš, abych tì tahal z bryndy,' ušklíbl se duch. 'Aha,' Zafod se uklidnil a znovu se posadil. 'To je ovšem nìco úplnì jiného, ne?'

Chabì se usmál na Trillian. 'Zafode,' zakrákoralo zjevení, 'jediný dùvod, proè na tebe plýtvám dechem, je nejspíš ten, že jsem po smrti a nemám pro nìj lepší použití.'

'Dobøe,' kapituloval Zafod. 'Øekni mi to tajemství. Zkus to.'

'Zafode, když jsi byl prezidentem, vìdìls, stejnì jako Juden Vranx pøed tebou, že prezident není nic. Naprostá nula. A nìkde vskrytu za ním je nìkdo nebo nìco, kdo má absolutní moc. Toho èlovìka nebo tu bytost, èi co to je, musíš najít. Èlovìka, který ovládá naši Galaxii a nejspíš i jiné. Možná celý vesmír.'

'Proè?'

'Proè?'

zvolal užasle duch. 'Proè? Jen se rozhlédni kolem sebe, chlapèe. Pøipadá ži, že je vesmír v dobrých rukou?'

'Ujde to.'

Staøík se zaškaredil: 'Nebudu se s tebou dohadovat. Vezmeš prostì tuhle loï pohánìnou nepravdìpodobností a pùjdeš tam, kde je tì tøeba. Teï hned! Nemysli si, že svému poslání unikneš. Ovládá tì pole nepravdìpodobnosti, a drží tì pevnì. Co je tohle?'

Pøi øeèi poklepával na jeden z terminálù palubního poèítaèe Eddieho. Zafod mu vysvìtlil, oè jde. 'A co to dìlá?'

'Snaží se uvaøit èaj,' informoval ho Zafod s obdivuhodným sebeovládáním. 'Správnì. Tak se mi to líbí,' pochválil pradìdeèek stroj. 'A pokud jde o tebe, Zafode, nevím, nevím, jestli dokážeš úkol splnit. Myslím, že se z toho nebudeš moct vykroutit. Jenomže já jsem už moc dlouho mrtvý a moc unavený, abych se do toho míchal. Hlavní dùvod, proè ti teï pomáhám, je, že jsem nemohl snést pomyšlení, jak se tady ty a tví modernistiètí pøátelé poflakujete. Jasný?'

'Jo, díky mockrát.'

'A Zafode?'

'Copak?'

'Kdybys nìkdy zase potøeboval pomoc, kdybys byl v nesnázích, a potøeboval pomocnou ruku'

'Ano?'

'Tak neváhej a jdi do háje.'

Bìhem následující vteøiny z duchových svraštìlých rukou vyšlehl blesk a sjel do poèítaèe, duch zmizel, velitelský mùstek se naplnil hustým kouøem a Srdce ze zlata odskoèilo neznámo jak daleko rozlohami prostoru a èasu.

O deset svìtelných let dál vyheveroval Gag Halfrunt úsmìv ještì o nìkolik stupòù. Na obrazovce, v pøímém pøenosu z velitelského mùstku vogonské lodi sledoval, jak poslední cáry ochranného štítu Srdce ze zlata berou zasvé. Pak loï zmizela v oblaku èmoudu. Výbornì, pomlaskl si v duchu. Konec posledních troseèníkù z planety Zemì, jejíž demolici zaøídil. A šmytec s oním nebezpeèným (z hlediska psychiatrie jako oboru) a podvratným (rovnìž z hlediska psychiatrie jako oboru) pokusem najít Základní otázku k Definitivní odpovìdi na život, vesmír a vùbec, pomyslel si. Dnes veèer bude s kolegy oslavovat. Ráno se pak rozejdou za svými nebohými, nic nechápajícími a velmi výnosnými pacienty. Teï koneènì mají jistotu, že smysl života už nikdy nikdo nerozluští.

'S pøíbuznýma je to vždycky trapas, co?'

obrátil se Ford k Zafodovi, když se kouø zaèal rozplývat. Odmlèel se a rozhlédl se: 'Kde je Zafod?'

Arthur a Trillian nechápavì zírali. Oba byli bledí, trochu v šoku. Kam Zafod zmizel nevìdìli. 'Marvine?'

zavolal Ford. 'Kde je Zafod?'

A o chvíli pozdìji: 'Kde je Marvin?'

Kout, v nìmž robot sedával, byl prázdný. V kabinách vládlo naprosté ticho. Loï spoèívala v husté èerni kosmu. Jen obèas se zhoupla a zakolébala. Všechny pøístroje onìmìly, obrazovky zùstávaly temné. Obrátili se na poèítaè. 'Je mi velmi líto, ale momentálnì nemám kapacity pro komunikaci,' oznámil. 'Poslechnìte si mezitím nìco lehké hudby.'

Vypnuli lehkou hudbu a prohledali každý kout lodi. Znepokojení a zmatek v nich narùstaly. Všude ticho a mrtvo. Po Zafodovi a Marvinovi ani stopa.

Jedna z posledních místností, kde hledali, byla malá komùrka, v níž sídlil syntetizér nápojù. Na servírovací plošince nutrimatického syntetizéru nápojù stál malý tácek, na nìmž se na podšálcích skvìly tøi šálky z krémového porcelánu a stejný džbánek s mlékem, støíbrná konvice nejlepšího èaje, jaký kdy Arthur ochutnal a cedulka s nápisem Èekejte.

Beta Malého medvìda, alespoò jak tvrdí spousta lidí, je jedno z nejpøíšernìjších míst ve známém vesmíru. Zoufale luxusní letovisko s nechutnì sluneèným poèasím a zástupy úžasnì zajímavých lidí, kterých je tu natøískáno víc než jader v granátovém jablku. O èemsi však vypovídá skuteènost, že když v jednom z posledních èísel Playtvora vyšel èlánek nadepsaný Když vás zaène unavovat Beta Malého medvìda, znamená to, že jste unaveni životem, poèet sebevražd se pøes noc zètyønásobil. Ne, že by snad na Betì Malého medvìda byly noci. Je to planeta typu západní zóny, kterou jakýmsi nevysvìtlitelným a trochu podezøelým rozmarem pøírody tvoøí témìø výhradnì subtropické pobøeží. Pùsobením stejnì podezøelého rozmaru èasové relastatistiky je tu skoro poøád sobota odpoledne, chvíli pøed zavírací hodinou plážových barù. Hlavní formy života na Betì Malého medvìda dosud nebyly schopny poskytnout uspokojivé vysvìtlení tohoto jevu. Vìtšinu èasu jim totiž zaberou pokusy dosáhnout duchovního osvícení bìháním po plovárnách a pobízením vyšetøujících úøedníkù z Galaktického úøadu pro kontrolu zemìpisných a èasových pomìrù, aby si 'pìknì užili anomálie denního cyklu'. Na Betì Malého medvìda je jen jedno mìsto a tomu se øíká jen proto, že hustota plováren je zde o nìco vìtší než jinde. Když pøilétáte do Mìsta letadlem, jinak se tam totiž nedostanete - nejsou tam žádné silnice ani pøístavy, a když neletíte letadlem, radši vás tam nechtìjí vidìt -, pochopíte pùvod jeho jména. Tady záøí slunce nejjasnìji. Tøpytí se na hladinách bazénù, chvìje se na bílých bulvárech lemovaných palmami, pozlacuje zdravì opálené postavièky, korzující po širokých ulicích, odráží se od vilek, mlžných aerodromù, plážových barù a tak dále. Nejvíc se však leskne ve slunci vysoká, nádherná stavba, sestávající ze dvou bílých tøicetiposchoïových vìží, spojených asi v polovinì mùstkem. Tato budova je domovem jedné knihy. Byla postavena v dùsledku neobyèejného soudního procesu o autorská práva, vedeného vydavateli proti jakési spoleènosti vyrábìjící ovesné vloèky k snídani.

Kniha je prùvodcem cestovatelù. Patøí k nejpopulárnìjším a nejúspìšnìjším knihám, jaké kdy vydalo mamutí nakladatelství Malého medvìda - je populárnìjší než Život zaèíná v pìti stech padesáti, jde na odbyt lépe než Mùj pohled na teorii Velkého tøesku od Excentriky Galumbits, tøíprsé dìvky z Eroticonu 6, a je mnohem diskutovanìjší než poslední trhák Úloha Kolufida Vše, co jste kdy o sexu vìdìt nechtìli, ale museli jste zjistit. V mnoha ležérnìjších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie nahradila dokonce velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vìdìní a moudrosti, nebo - aè má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo pøinejmenším hodnì nepøesných - má proti starší a prozaiètìjší pøíruèce dvì nesporné výhody. Jednak je o nìco levnìjší, pøedevším však má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE. Uhodli jste - je to onen nedocenitelný spoleèník všech, kdo chtìjí zhlédnout divy Vesmíru za ménì než tøicet altairských dolarù dennì - Stopaøùv prùvodce po Galaxii. Pokud stojíte zády ke vchodu do ústøedí Prùvodce (za pøedpokladu, že už jste pøistáli a osvìžili se sprchou a jedním èi dvìma bazény) a dáte se na východ, projdete stinným Bulvárem života, zavzdycháte nad bledým zlatem pláží po levé stranì, užasnete nad mistry myšlenkového surfingu, bezstarostnì se vznášejícími metr nad hladinou, jako by to nebylo nic zvláštního, a nakonec vás pøekvapí a po chvíli rozèilí obøí palmy, které si za denního svìtla - tedy neustále - nemelodicky pobrukují. Když pak projdete na konec Bulváru života, vstoupíte do Lalamatinské ètvrti obchodu, bolosových palem a malých kavárnièek na chodnících, kam MM-Beané pøicházejí odpoèívat po tvrdém odpoledním odpoèinku na plážích. Lalamatinská ètvr je z tìch mále oblastí, kde nevládne vìèné sobotní odpoledne, - místo toho se tìší pøíjemnému chladu vìèného sobotního veèera. Za Lalamatinskou leží ètvr noèních podnikù. Kdybyste právì toho dne, odpoledne èi èásti veèera, øíkejte si tomu, jak chcete, náhodou dorazili ke druhé kávarnì zprava, vidìli byste tu obvyklý houf MM-Beanù, jak povídají, popíjejí, vypadají úžasnì odpoèinutì, a jen obèas mrknou na hodinky spolustolovníkù, aby zjistili, jakou mají cenu. Spatøili byste také dvojici znaènì odrbaných stopaøù z Algolu, kteøí právì pøijeli s arkutrským meganáklaïákem. Ne zrovna pohodlná jízda trvala nìkolik dní, a není proto divu, že je zmátlo a rozzuøilo, když zrovna tady, na dohled od budovy Stopaøova prùvodce, je pøišla jediná sklenka džusu v pøepoètu na víc než šedesát altairských dolarù. 'Prodali nás,' zahuèel jeden z nich trpce. Kdybyste právì v tu chvíli pohlédli o stolek dál, uvidìli byste Zafoda Bíblbroxe, jak tam sedí a tváøí se zaraženì a zmatenì. Mìl k tomu dobrý dùvod, protože ještì pøed pìti vteøinami sedìl na velitelském mùstku kosmické lodi Srdce ze zlata.

'Sprostá zrada,' pokraèoval hlas. Zafod nervóznì mrkl na odrbané stopaøe u vedlejšího stolu. Kde to ksakru je? Jak se sem dostal? A kde je loï? Zkusil rukou židli, na níž sedìl, a pak i stùl pøed sebou. Zdály se dostateènì hmatatelné. Nicménì se radìji pøíliš nenahýbal. 'Jak mùžou døepìt a psát prùvodce pro stopaøe na takovémhle místì?'

rozèiloval se stopaø. 'No koukni na to. Jen se na to koukni.'

Zafod se koukal. Hezké místo, pomyslel si. Jenže kde? A proè? Zalovil v kapse a vytáhl dva páry sluneèních brýlí. Kromì toho nahmátl v kapse kus hladkého, tvrdého a velmi tìžkého kovu. Vyndal ho z kapsy a pøekvapenì na nìj zamrkal. Kde tohle sebral? Nasadil si brýle. Trochu ho rozladilo, že mu kovový pøedmìt poškrábal jedno sklo. Ale stejnì si s brýlemi pøipadal mnohem líp. Byly to dvoje superchromatické nebezpeèností sluneèní brýle znaèky Èuèanta 200. Podporovaly pøíznivý návyk zaujímat ledabylý postoj k nebezpeèí. Pøi sebemenší známce nìjakých nepøíjemností skla zèernala, takže jste nevidìli nic, co by vás mohlo znepokojit. Až na èerstvý škrábanec byla teï skla zcela prùhledná. Zafod se trochu, ale opravdu jen trochu uklidnil. Rozhoøèený stopaø se dál mraèil na svùj obludnì drahý džus. 'To nejhorší, co se vùbec mohlo Prùvodci pøihodit, je, že se pøestìhovali na Betu Malýho medvìda,' kveruloval. 'Všechno jsou to païouøi. V jedný kanceláøi prej dokonce zaøídili elektronicky syntetizovanej vesmír, aby ho v pracovní dobì mohly prozkoumávat a pøitom jim veèer neutekly mejdany. Ne že by tu veèer nebo ráno nìco znamenaly.'

Tak tedy Beta Malého medvìda, pomyslel si Zafod. Aspoò teï ví, kde je. Dospìl k závìru, že v tom musí být pradìdeèkùv zámìr. Ale proè? K jeho znaèné nelibosti mu do mysli pronikla myšlenka. Úplnì jasná a zøetelná. Teï už se myšlenky tohoto druhu nauèil rozeznávat. Instinktivnì se jim bránil. Vìdìl, že to jsou naprogramované popudy z temných, uzamèených èástí jeho mysli. Nehnutì sedìl a zuøivì myšlenku ignoroval. Pokoušela se vnutit. Ignoroval ji. Pokoušela se vnutit. Ignoroval ji. Znovu se pokusila vnutit. Vzdal to. Doprkennývohrady, zaklel v duchu, radši plout po proudu. Byl pøíliš unavený, zmatený a hladový, než aby se dokázal bránit. Dokonce ani nevìdìl, co tahle myšlenka znamená.

'Haló? Ano? Tady Megadodo, ústøední nakladatelství Stopaøova prùvodce po Galaxii, absolutnì nejpozoruhodnìjší knihy v celém známém vesmíru, co si pøejete?'

zapištìl obrovitý hmyz s rùžovými køídly do jednoho ze sedmdesáti telefonù, vyrovnaných na rozlehlém chromovaném recepèním pultu ve foyeru ústøedí Stopaøova prùvodce po Galaxii. Hmyzí sleèna tøepetala køídly a obracela oèi v sloup. Škaredila se na všechny ty chtivé lidi, pøekážející v hale. Hamtali po kobercích a špinavýma rukama ohmatávali polštáøování køesel. Hmyzice prostì zbožòovala práci ve Stopaøovì prùvodci, jen kdyby sem poøád nelezli ti stopaøi. Mají pøece prolézat špinavé kosmodromy nebo tak nìco. Vìdìla urèitì, že se nìkde v knize píše, jak je dùležité prolézat špinavé kosmodromy. Jenže vìtšina stopaøù bohužel hned potom, co prolezla kdejaký špinavý kosmodrom, pøišla okounìt sem, do jejího hezkého, èistého, lesklého pracovištì. A vìènì si stìžovali. Hmyzice zatøepetala køídly. 'Cože?'

pískla do telefonu. 'Jistì, vyøídila jsem váš vzkaz panu Zarniwúpovi, ale bohužel momentálnì nemá náladu vás pøijmout. Je na intergalaktické cestì.'

Podráždìnì mávla tykadlem na jednoho z tìch chtivých lidí, který se rozhoøèenì domáhal pozornosti. Tykadlem mu ukázala vyhlášku na zdi a naznaèila, aby nerušil pøi dùležitém telefonním hovoru. 'Ale ano,' pištìla, 'je ve své kanceláøi, ale na intergalaktické cestì. Na shledanou.'

A práskla telefonem. 'Tady to máte èerné na bílém,' ukázala štítivì rozzlobenému muži, který si pøišel stìžovat na nìjakou nesmyslnou a nebezpeènì zavádìjící informaci, otištìnou v knize. Stopaøùv prùvodce po Galaxii je nepostradatelný spoleèník každého, kdo chce v tomto nekoneènì složitém a matoucím vesmíru najít smysl života. I když nemùže poskytnout užiteèné informace úplnì o všem, pøinejmenším uklidòuje tvrzením, že tam, kde je nepøesný, je alespoò autoritativnì nepøesný. Tam, kde nacházíme vážnìjší rozpory, je to vždy skuteènost, kdo nemá pravdu. To pøibližný smysl vyhlášky, jež pravila, že: Prùvodce je kniha autoritativní. Skuteènost je èasto nepøesná. Toto prohlášení vedlo k jistým zajímavým dùsledkùm - napøíklad když vydavatele Prùvodce žalovaly rodiny stopaøù, kteøí pøišli o život jen proto, že vzali doslova heslo o planetì Traal. Stálo v nìm, že 'žravé Blátotlaèky èasto slouží turistùm za chutnou krmi', namísto 'turisté èasto slouží žravým Blátotlaèkám za chutnou krmi'. Vydavatelé tvrdili, že první verze je esteticky mnohem pøijatelnìjší, a dali si od soudního znalce poezie odpøisáhnout, že co je krásné, je pravdivé, a naopak, co je pravdivé, je krásné. Snažili se tak dokázat, že vinen je sám život, protože není ani krásný, ani pravdivý. Soudci se k tomuto názoru pøiklonili a v dojemné závìreèné øeèi odsoudili život za pohrdání soudem, a tudíž ho všem pøítomným odòali, naèež se odebrali na obvyklou pøíjemnou veèerní partii ultragolfu. Zafod Bíblbrox vešel do foyeru a ráznì pøistoupil k hmyzí recepèní: 'Sežeòte mi Zarniwúpa.'

'Øíkal jste nìco, pane?'

pronesla sleèna ledovì. Nemínila dopustit, aby s ní nìkdo takhle mluvil. 'Zarniwúpa. Sežeòte ho, jo? A hned.'

'Zachovejte laskavì chladnou hlavu, pane,' odseklo køehké stvoøeníèko. 'Tìchhle manýrù mám až po krk, jasný?'

houkl Zafod. 'Mám tak úžasnì chladnou hlavu, že byste v ní mohla mìsíc skladovat pùlku prasete. Jsem tak vyrovnanej, že byste mì mohla používat místo libely. Tak sebou laskavì hnìte, než vám tady z toho udìlám kùlnièku na døíví.'

'Nechte si to pøece vysvìtlit, pane,' pištìla hmyzice štítivì a podráždìnì poklepávala tykadlem. 'S panem Zarniwúpem bohužel mluvit nemùžete, protože je na intergalaktické služební cestì.'

Doprdele, pomyslel si Zafod. 'Kdy se vrátí?'

øekl nahlas. 'Vrátí? Je ve své kanceláøi.'

Zafod neøíkal nic, jen si snažil všechno srovnat v hlavì. Nepodaøilo se. 'Tak ten èíman je na intergalaktické služební cestì ve své kanceláøi?'

Nahnul se a sevøel poklepávající tykadlo: 'Tak poslouchej, tøíoèko, nesnaž se mì pøechytraèit. Já už jsem totiž vidìl v panoptiku divnìjší vìci, než jsi ty.'

'No tohle, kdo si myslíš, že seš, drahouši?'

zatøepetala se hmyzice. Køídla se jí chvìla zlosti. 'Zafod Bíblbrox, nebo kdo?'

'Spoèítej hlavy,' ucedil Zafod. Hmyzice na nìho mrkla. Vytøeštila oèi. 'Vy jste Zafod Bíblbrox?'

vøískla. 'Jo,' potvrdil Zafod. 'Ale moc to tu nevytrubuj, nebo se po mnì zaènou všichni shánìt.'

'Snad ne ten Zafod Bíblbrox?'

'Ne, prostì jeden ze Zafodù Bíblbroxù. Neslyšelas, že se vyskytuju v šesti vydáních?'

Hmyzice rozèilenì vibrovala tykadly. 'Ale pane,' pištìla, 'vždy pøed chvíli øíkali ve zprávách, že jste po smrti'

'Taky že jsem,' ujistil ji Zafod, 'jen jsem se ještì nepøestal hejbat. Tak co, kde najdu Zarniwúpa?'

'Má kanceláø v patnáctém poschodí, ale'

'Ale je na intergalaktický služební cestì. Už jsem slyšel. Jak se k nìmu dostanu?'

'Novì instalované vertikální stìhovaèe lidí firmy Sirius Cybernetics Corporation jsou tamhle vzadu, ale'

Zafod už byl na odchodu, ale otoèil se zpìt k recepèní: 'Co?'

'Mùžu vìdìt, proè chcete s panem Zarniwúpem mluvit?'

'Jo,' pøisvìdèil Zafod, který zdaleka nemìl v tomto bodì jasno. 'Tak jsem si øíkal, že bych za ním mìl zaskoèit.'

'Pøijdete zase?'

Zafod se spiklenecky naklonil ke hmyzí dívce. 'Právì jsem se z èista jasna materializoval v nedaleké kavárnì v dùsledku hádky s pradìdeèkem. Sotva jsem se tam octl, moje bývalé já, to, co mi operovalo mozek, ovládlo mou vùli a naøídilo mi, abych šel navštívit Zarniwúpa. Nikdy jsem o tom chlápkovi neslyšel. To je všechno, co vím. Kromì toho, že mám najít èlovìka, který vládne vesmíru,' vychrlil a mrkl na ni. 'Pane Bíblbroxi,' vydechla hmyzice v posvátném úžasu, 'když vy jste tak hroznì zvláštní, že byste mìl hrát ve filmu.'

'Nojo, dìvenko,' poklepal Zafod stvoøení po blyštivém rùžovém køídle. 'Vy byste zase mìla vyzkoušet skuteèný život.'

Hmyzí dívka chvíli neèinnì sedìla a snažila se vzpamatovat z rozrušení. Pak, vyburcována zvonìním, natáhla tykadlo po telefonním sluchátku. Zabránila jí v tom kovová ruka. 'Promiòte,' øekl majitel kovové ruky hlasem, z jakého by se jen trochu sentimentální hmyz zhroutil v slzách. Hmyzice však nebyla zrovna sentimentální, a navíc nemìla ráda roboty. 'Co je, pane,' štìkla. 'Mùžu pro vás nìco udìlat?'

'Pochybuju,' øekl Marvin. 'V tom pøípadì ovšem dovolíte'

Teï už zvonilo šest telefonù. Milión vìcí si vyžadovalo naléhavé pozornosti recepèní. 'Mnì nemùže pomoct nikdo,' pokraèoval truchlivì Marvin. 'No ano, ale'

'Ne že by se snad o to nìkdo pokoušel.'

Marvin stáhl kovovou ruku a nechal ji zplihle viset. Hlavu mìl mírnì svìšenou. 'Vážnì, jo?'

odsekla posmìšnì hmyzice. 'Sotva komu stojí za námahu pomáhat podøadnému robotovi'

'Kdybyste laskavì'

'To se totiž tìžko vyplatí, chovat se laskavì k robotovi, když nemá žádné obvody pro vdìènost'

'A vy opravdu žádné nemáte?'

zeptala se recepèní, neschopná vymanit se z nepohodlné konverzace. 'Nikdy jsem nemìl pøíležitost to zjistit,' informoval Marvin. 'Poslyš, ty jedna mizerná hromado mentálnì narušenýho plechu'

'To se mì ani nezeptáte, co chci?'

Hmyzí sleèna se znechucenì odmlèela. Vymrštila dlouhý úzký jazyk, olízla si oèi a opìt jej zatáhla. 'Má to cenu?'

zeptala se otrávenì. 'Má vùbec nìco cenu?'

namítl Marvin. 'Tak co chcete?'

'Nìkoho hledám.'

'Koho?'

zasyèela hmyzice. 'Zafoda Bíblbroxe,' øekl tesknì Marvin. 'Tamhle zrovna jde.'

Hmyzice se klepala vzteky. 'Tak co se mì ptáte?'

vøískla. 'Chtìl jsem prostì s nìèím mluvit.'

'Cože!'

'Dojemné, že?'

A Marvin se skøípìním souèástek udìlal èelem vzad a vlekl se pryè. Zafoda dohonil u výtahù. 'Marvine! Kde se tu bereš?'

Marvin byl nucen pronést nìco, co se mu hodnì zajídalo: 'Nevím.'

'Ale'

'V jednu chvíli jsem sedìl na palubì tvé lodi a propadal se do deprese a v pøíští chvíli jsem tu stál a pøipadal si nesmírnì uboze. Nejspíš nepravdìpodobnostní pole.'

'Hm. Pradìdeèek tì zøejmì poslal, abys mi dìlal spoleènost Tak teda dík, dìdo,' dodal pro sebe. 'A co jinak?'

zeptal se nahlas. 'Docela fajn,' podìkoval Marvin. 'Ovšem za pøedpokladu, že je nìkdo rád mnou, což já osobnì nejsem.'

'Nojonojo,' udìlal Zafod a radìji nastoupil do výtahu. 'Zdravíèko,' pøivítal je výtah sladce. 'Budu vám výtahem na cestì do podlaží, které jste si zvolil. Byl jsem zkonstruován firmou Sirius Cybernetics Corporation, abych vás, návštìvníky Stopaøova prùvodce po Galaxii, dopravil do kanceláøí. Pokud se vám jízda zalíbí - bude samozøejmì svižná a pøíjemná -, možná rádi vyzkoušíte i další výtahy, instalované nedávno v kanceláøích Galaktického daòového úøadu, v budovì firmy Bubilu, vyrábìjící kojeneckou stravu, a ve Státní psychiatrické léèebnì na Siriu, kde mùžete mnohé bývalé úøedníky firmy Sirius Cybernetics Corporation potìšit návštìvou, projevy sympatií a veselým vyprávìním o svìtì venku.'

'Umíš kromì žvanìní ještì nìco?'

zeptal se Zafod výtahu. 'Jezdím nahoru, nebo dolù.'

'Fajn. Zavez nás nahoru.'

'Nebo dolù,' pøipomnìl výtah. 'Jo. Fajn. Nahoru, prosím tì.'

Výtah se na chvíli odmlèel. Pak s nadìjí navrhl: 'Dolù je to ale moc hezký.'

'Jo?'

'Senza.'

'Prima,' pochválil Zafod. 'Tak nás rychle zavez nahoru.'

'Dovolíte otázku,' vtíral se výtah nasládlým tónem. 'Zvážili jste všechny možnosti, jež vám mùže poskytnout smìr dolù?'

Zafod se jal mlátit jednou ze svých hlav o stìnu kabiny. Tohle pøece nemá zapotøebí, zoufal si v duchu. Všechno, jen tohle ne. Nikoho se neprosil, aby byl zrovna tady. Kdyby se ho nìkdo zeptal, kde by v tuto chvíli být chtìl, patrnì by odpovìdìl jako obvykle, že by si pøál ležet na pláži obklopen nejménì padesáti kráskami a týmem expertù, horeènì vymýšlejících nové zpùsoby, jak by na nìho mohly být ještì milejší. Na závìr by nejspíš pronesl nadšenou eulogii na téma dobré jídlo. Jednu vìc však zaruèenì nechtìl - honit se za chlapem, který vládne vesmíru. Podle Zafodova názoru mohl ten èlovìk klidnì zùstat ve funkci - když ne on, bude to nìkdo jiný. Ale vùbec ze všeho nejmíò chtìl stát v tøicetiposchoïovém vìžáku a handrkovat se s výtahem. 'Jaké možnosti, napøíklad?'

zeptal se unavenì. 'Napøíklad pøízemí,' ukapával hlas jako med do perníku. 'Je tam mikroarchív, ústøední topení a éé'

Rozpaèitì zmlkl. 'Nic pøevratného,' pøipustil, 'ale jsou i jiné alternativy.'

'Svatej Zarquone,' drtil Zafod mezi zuby. 'Copak jsem se prosil o existencialisticky založenej výtah?'

Zabušil pìstí do stìny. 'Co mu je?'

zeptal se Marvina. 'Nechce jet nahoru,' odpovìdìl robot výstižnì. 'Asi se bojí.'

'Bojí?'

opakoval Zafod nevìøícnì. 'Èeho? Snad ne výšek? Výtah, který se bojí výšek?'

'Výšek ne,' pronesl výtah zlomeným hlasem. 'Budoucnosti.'

'Budoucnosti?'

zuøil Zafod. 'Co ten zatracenej krám chce? Sociální pojištìní?'

Právì v tu chvíli vypukl za jejich zády ve foyeru rozruch. Z okolních zdí se ozývaly zvuky náhle oživlých strojù. 'Vidíme totiž do budoucnosti,' zašeptal výtah. Znìlo to vystrašenì. 'Jsme tak naprogramovány.'

Zafod vykoukl ven. Smìrem k výtahùm postupoval vzrušený zástup pokøikujících lidí. Všechny výtahy rychle sjíždìly dolù. Zafod bleskovì zapadl zpìt. 'Marvine,' oslovil kovového depresanta. 'Pøinu ten výtah, a nás zaveze nahoru, buï tak hodný. Musíme mluvit se Zarniwúpem.'

'Proè?'

otázal se Marvin truchlivì. 'Nevím,' odpovìdìl po pravdì Zafod. 'Ale až ho najdu, radil bych mu, aby mìl hodnì dobrý dùvod, abych ho navštívil.'

Moderní výtahy jsou podivuhodné a složité entity. Starobylé a elektrické navijáky a zdviže s maximální kapacitou osm lidí se podobají veselým vertikálním stìhovaèùm lidí firmy Sirius Cybernetics Corporation asi jako se krabièka cvoèkù podobá západnímu køídlu Státní psychiatrické léèebny na Siriu. Je tomu tak proto, že tyto moderní výtahy jsou založeny na principu rozostøeného vnímání èasu. Jinými slovy mají schopnost nahlížet, by nejasnì, do bezprostøední budoucnosti. To umožòuje výtahu, aby na vás èekal ve správném poschodí, døív než si uvìdomíte, že jím chcete jet. Tím také odpadá únavné konverzování, postávání a navazování známostí, k nìmuž jsme pøi èekání na výtah byli doposud nuceni. Není divu, že mnohé výtahy nadané inteligencí a pøedvídavostí zaèaly být strašlivì frustrované bezmyšlenkovitým ježdìním nahoru a dolù, sem a tam. Krátce si zaexperimentovaly s možností pohybu do strany, aby tak vyjádøily existenciální protest, pak se dožadovaly úèasti na rozhodovacím procesu, a nakonec se daly do mrzoutského vysedávání v suterénu. Nemajetný stopaø, který dnes zavítá na kteroukoliv planetu v hvìzdné soustavì Siria, si snadno mùže vydìlat pìkné peníze, jako konzultant pro neurotické výtahy.

V patnáctém poschodí výtah bleskovì otevøel dveøe. 'Patnácté,' oznámil a dodal: 'Ale pamatujte si, že to dìlám jen ze sympatií k vašemu robotovi.'

Zafod a Marvin se vykulili ven. Výtah za nimi okamžitì zabouchl dveøe a propadl se tak rychle, jak jen to jeho mechanismus dovolil. Zafod se unavenì rozhlédl. Tichá a opuštìná chodba nenabízela žádnou odpovìï na otázku, kde hledat Zarniwúpa. Všechny dveøe byly zavøené a neoznaèné. Stáli poblíž mùstku, spojujícího obì vìže. Záøivé slunce Bety Malého medvìda sem velkými okny vsunovalo kvádry svìtla, v nichž tancovaly drobné èásteèky prachu. Za oknem se mihl stín. 'Ponecháni výtahem na holièkách,' mumlal trpce Zafod. Necítil se zrovna ve své kùži. Stáli a rozhlíželi se. 'Víš co?'

obrátil se Zafod k Marvinovi. 'Vím víc, než si umíš pøedstavit.'

'Já zase vím urèitì, že by se tahle budova nemìla tøást.'

Bylo to jen slabé zachvìní. Ucítil je v nohou. A pak znovu. Èásteèky prachu ve sluneèním svìtle tanèily o poznání horlivìji. Za oknem se mihl další stín. Zafod zkoumal podlahu. 'Buï tu mají nìjaké vibraèní zaøízení pro tonizaci svalù pøi práci,' øekl nepøesvìdèivì, 'nebo'

Pokroèil k oknu a bezmála pøitom upadl, protože skla jeho superchromatických nebezpeènostních sluneèních brýlí znaèky Èuèanta 200 se zbarvila temnou èerní. Za oknem s pronikavým rykem pøelétl obrovitý stín. Zafod strhl brýle. Budova se s hromovým rachotem otøásala. Skoèil k oknu. 'Nebo tenhle barák nìkdo bombarduje!'

Budovou otøáslo další zaburácení. 'Koho v Galaxie mùže napadnout bombardovat nakladatelství?'

podivil se Zafod, ale Marvinovu odpovìï už nezaslechl, protože v tu chvíli zadunìl další výbuch. Snažili se postupovat k výtahu - nesmysl, napadlo Zafoda, ale na nic lepšího nepøišel. Na konci chodby zahlédl nezøetelnou postavu. Muž ho také uvidìl. 'Tady, Bíblbrox!'

zavolal. Zafod to vyslechl s nedùvìrou. Výškovou budovou zahoupala další exploze. 'Houby,' køikl v odpovìï. 'Bíblbrox je tady! A vy jste kdo?'

'Pøítel!'

volal muž a rozbìhl se k nìmu. 'Jo?'

divil se Zafod. 'Nìèí pøítel, anebo máte prostì kladný vztah k lidem?'

Muž se k nìmu øítil a podlaha mu nadskakovala pod nohama jako splašená peøina. Byl malý, podsaditý a ošlehaný a jeho šaty vypadaly, jako by v ních nejmíò dvakrát projel celou Galaxii. Když dobìhl, Zafod mu zaøval do ucha: 'Víte, že vám bombardujou barák?'

Muž dal na srozumìnou, že si je tohoto faktu vìdom. Náhle pøestalo být vidìt. Zafod pohlédl k oknu a zjistil, že zírá na obrovský, plžovitý, kovovì zelený létající talíø. Plížil se vzduchem tìsnì kolem budovy. Za ním dva další. 'Vláda, z níž jsi dezertoval, jde po tobì, Zafode!'

sykl muž. 'Poslali eskadru váleèných strojù ze Žabí hvìzdy.'

'Váleèné stroje ze Žabí hvìzdy! Zarquone!'

zadrmolil Zafod. 'Chápìš, co to znamená?'

'Co jsou váleèné stroje ze Žabí hvìzdy?'

zeptal se Zafod. Vzpomínal si, že o nich urèitì slyšel nìkoho mluvit, když byl ještì prezidentem, jenže úøední záležitosti ho nikdy moc nezajímaly. Muž ho vtáhl do jednìch dveøí. S nervy drásajícím jekotem prolétl vzduchem malý èerný pavoukovitý pøedmìt a zmizel v dálce. 'Co to bylo?'

sykl Zafod. 'Žabí robot-prùzkumník tøídy A pátrající po tobì.'

'Fakt?'

'K zemi!'

Z opaèného smìru se pøiøítil o nìco vìtší èerný pavoukovitý pøedmìt a profièel kolem. 'A tohle?'

'Žabí robot-prùzkumník tøídy B pátrající po tobì.'

'A tenhle?'

zeptal se Zafod, když kolem s jekotem prolétl tøetí. 'Žabí robot-prùzkumník tøídy C pátrající po tobì.'

'Pìknì blbí roboti,' ušklíbl se pro sebe Zafod. Ze spojovacího mùstku to hlasitì zarachotilo. Od protìjší vìže pøijíždìl velký èerný stroj. Tvarem i velikostí pøipomínal tank. 'Svatej fotone, co je zase tohle?'

vydechl Zafod. 'Tank,' informoval muž. 'Žabí robot-prùzkumník tøídy D, a jde tì sejmout.'

'Nepùjdeme?'

'Asi jo.'

'Marvine!'

zavolal Zafod. O kus dál se Marvin vyhrabal z hromady rozbitého zdiva. 'Co chceš?'

'Vidíš toho robota, co jede k nám?'

Marvin pohlédl na obrovský èerný objekt, sunoucí se k nim po mùstku. Pak se zadíval na své malé kovové tìlo. 'Nejspíš chceš, abych ho zastavil, že?'

'Jo.'

'Abyste si zachránili kùži.'

'Jo.'

potvrdil Zafod, 'nandej mu to.'

'Jenom jestli to nenandá on mnì.'

Muž zatahal Zafoda za rukáv. Zafod se rozbìhl chodbou za ním. Náhle ho napadlo: 'Kam vlastnì jdeme?'

'K Zarniwúpovi.'

'Má v téhle situaci ještì smysl chodit na schùzky?'

'Pojï.'

Marvin stál na kraji mùstku. Na robota zas nebyl tak malý. Jeho støíbøité tìlo se blyštìlo v prašných paprscích slunce a vibrovalo spolu s budovou vystavenou palbì. Proti obrovskému stroji však vypadal žalostnì malièký. Tank ho zaèal zkoumat sondou. Pak sondu zatáhl. 'Z cesty, malièký robote!'

zavrèel tank. 'Bohužel,' odporoval Marvin. 'Nechali mì tu, abych tì zastavil.'

Znovu se objevila sonda, aby zkontrolovala údaje. Opìt se stáhla. 'Cože? Ty a zastavit mì?'

zaøval tank. 'Vážnì, budu muset,' øekl prostì Marvin. 'Èím jsi vyzbrojen?'

zahømìl tank nevìøícnì. 'Hádej.'

Motory øvaly, souèástky skøípìly. Relé molekulární velikosti v mikromozku tanku se konsternovanì zmítala. 'Hádat?'

opakoval užasle.

Zafod a neznámý muž se vrhli do jedné z chodeb, pak zahnuli do další a ještì do další. Budova se stále pohupovala a otøásala. Zafodovi to pøišlo divné. Pokud chtìjí vyhodit dùm do povìtøí, proè se s tím tak párají? S obtížemi se dopotáceli k jednìm z mnoha neoznaèených anonymních dveøí a opøeli se do nich. Veøeje náhle povolily, takže oba vpadli dovnitø. Toho trmácení, tìch malérù, myslel si Zafod, všechno to neležení na pláži a nelenošení - kvùli èemu vlastnì? Jediná židle, psací stùl a špinavý popelník ve stroze zaøízené kanceláøi. Až na trochu tanèícího prachu a nového, pøevratného typu sponky na papíry byl stùl prázdný. 'Kde je Zarniwúp?'

zeptal se Zafod. Cítil, že smysl celé téhle divoèárny, od poèátku dost nejasný, mu zaèíná definitivnì unikat. 'Je na intergalaktické cestì,' informoval ho muž. Zafod se ho snažil odhadnout. Seriózní typ, øíkal si v duchu, žádný vtipálek. Nejspíš vìnuje hodnì èasu pobíhání sem tam houpajícími se chodbami, vyrážení dveøí a pronášení záhadných poznámek v prázdných kanceláøích. Dovol, abych se pøedstavil,' promluvil znovu muž. 'Já jsem Rústa, a tohle je mùj ruèník.'

'Ahoj, Rústo,' øekl Zafod. 'Ahoj ruèníku,' dodal, když mu Rústa pøedložil ohavný starý kvìtovaný ruèník. Zafod nevìdìl, co s ním, potøásl mu tedy jedním cípem. Za oknem s øevem pøelétl obrovský plžovitý kovovì zelený létající talíø. 'Jen pokraèuj,' pobízel Marvin obøí bitevní stroj. 'Stejnì neuhodneš.'

'Chrrr,' vydal ze sebe tank. Celý se chvìl nezvyklou námahou zvanou pøemýšlení. 'Laser?'

Marvin dùstojnì zavrtìl hlavou. 'Nojo, to by bylo moc jednoduchý,' mruèel tank. 'Antihmotové paprsky?'

odvážil se. 'Pøíliš primitivní,' pokáral ho Marvin. 'Ach jo,' rachotil tank zkroušenì. 'Chrmm co takhle elektronový beranidlo?'

Tohle Marvin neznal: 'Co je to?'

'Vypadá takhle,' zahuèel radostnì stroj. Z vìže se mu vysunula ostrá špice a bleskovì vyplivla oblak smrtonosného svìtla. Za Marvinovými zády se s rachotem zøídila zeï, promìnìná v hromadu prachu. Trochu se zakouøilo a prach se usadil. 'Tohle teda ne.'

'Ale nápad to není špatnej, co?'

'Moc dobrej,' pochválil Marvin. 'Už vím,' zachrochtal tank po delší úvaze. 'Urèitì máš ten nový xantický restrukuraènì-destabilizaèní zenonový emitor!'

'Pìkná vìcièka, že jo?'

prohodil Marvin ledabyle. 'Fakt ji máš?'

zhrozil se tank. 'Ne.'

'Aha,' chrochtl kolos zklamanì. 'To potom musíš mít'

'Jdeš na to zgruntu špatnì,' vysvìtloval Marvin. 'Zapomnìls na jednu základní vìc ve vztahu lidí k robotùm.'

'Chrmm, já vím,' vpadl mu do øeèi tank, 'je to,' a znovu se tìžce zahloubal. 'Uvažuj,' pobízel Marvin. 'Nechají mì tady, obyèejného robotího sluhu, abych zastavil tebe, obrovský tìžký bitevní stroj, a sami uteèou, aby si zachránili kùži. Co myslíš, že mi tu nechají?'

'Éé chrmm,' mruèel tank zdìšenì. 'Øekl bych, že nìjakou strašnì nièivou zbraò.'

'Jo, to bys øekl ty,' rozhoøèil se Marvin. 'Víš, co mi tu nechali, abych se mohl bránit?'

'Co?'

'Nic.'

Následovala nebezpeèná pomlka. 'Nic!'

zaøval tank. 'Vùbec nic,' potvrdil Marvin chmurnì. 'Ani elektronickou plácaèku na mouchy.'

Tìžký stroj nadskakoval zuøivostí. 'To teda pøestává všechno!'

øval. 'Nic? Copak vùbec nemyslej?'

'A mì pøitom tak strašnì bolí všechny diódy a na levý stranì,' naøíkal tiše Marvin. 'To by si jeden upliv, co?'

'To jo,' souhlasil Marvin upøímnì. 'Já mùžu puknout vzteky,' burácel tank. 'Asi vodprásknu tady tu zeï!'

Elektronové beranidlo zablesklo další dávkou smrtonosného svìtla a zrušilo pøilehlou zeï. 'Víš, jak mi je?'

šeptl Marvin trpce. 'Prostì vzali roha a tebe tu nechali, co?'

hømìl tank. 'Pøesnì tak.'

'Asi jim vodprásknu i ten jejich pitomej strop,' zaøval tank a odpráskl strop mùstku. 'To je ovšem výkon,' zamumlal Marvin. 'To eštì nic není,' chvástal se tank, 'klidnì dokážu vodprásknout i podlehu, to budeš mrkat!'

øekl a odpráskl podlahu. 'Sakramejdlo!'

øval stroj, když se øítil z patnáctého poschodí. Dopadl na zem a rozbil se na cucky. 'Tak zoufale pitomý stroj jsem už dlouho nevidìl,' povzdechl si Marvin a odploužil se pryè.

'To tu budeme jen tak sedìt nebo co?'

vztekal se Zafod. 'Co vùbec ti chlápci chtìjí?'

'Tebe, Bíblbroxi,' vysvìtlil klidnì Rústa. 'Chtìjí tì odvézt na Žabí hvìzdu - nejhrùznìjší svìt Galaxie.'

'Jo?'

podivil se Zafod. 'Jenže nejdøív mì musej dostat.'

'Už tì dostali. Podívej se z okna.'

Zafod vyhlédl a zùstal zírat. 'Zem mizí!'

vydechl zdìšenì. 'Kam ji odvážejí?'

'Odvážejí jen tuhle budovu. Letíme'

Oknem vidìl Zafod formaci temnì zelených Žabích váleèných strojù, svírajících kruh kolem vyvrácené vìže. Z plavidel tryskaly svazky silových paprskù, které držely budovu v pevném sevøení. Zafod nechápavì potøásl hlavou. 'Co jsem udìlal, že jsem si tohle vykoledoval? Vejdu do domu a oni ho odmontujou.'

'Nezajímá je, co jsi udìlal. Spíš to, co se chystáš udìlat.'

'To se k tomu ani nemùžu vyjádøit?'

'Už se stalo - kdysi pøed lety. Radši se drž, bude to v té rychlosti malinko drncat.'

'Jestli si nìkdy pøijdu do cesty,' mumlal Zafod, 'tak si vrazím takovou, že nebudu ani vìdìt, odkud pøilítla.'

Do místnosti se vploužil Marvin, vyèítavì na Zafoda pohlédl, zhroutil se do kouta a vypnul se.

Na velitelském mùstku Srdce ze zlata vládlo mrtvé ticho. Arthur zíral na polici pøed sebou a pøemýšlel. Zaznamenal Trillianin tázavý pohled. Podíval se znovu na polici. Koneènì uvidìl. Vybral pìt malých plastikových ètvereèkù a rozložil je na pultu pøed sebou. Nesly písmena V, Y, N, I, K, A. Arthur je položil vedle písmen J, Í, C, Í. 'Vynikající,' pøeèetl nahlas. 'Za to bych dostal spoustu bodù,' ohodnotil svùj výkon. Loï nadskoèila a nejspíš už po n-té rozházela nìkterá z písmen. Trillian povzdechla a zaèala je znovu rovnat. Po chodbách znìly Fordovy kroky. Potuloval se po lodi a obèas bušil do nìmých pøístrojù. Proè se ta loï poøád tøese? Proè se pohupuje? Proè nemùže pøijít na to, kde jsou? A kde vlastnì jsou?

Levá vìž budovy Stopaøova prùvodce po Galaxii se øítila mezihvìzdným prostorem rychlostí, jaké nikdy pøedtím ani potom nedosáhla žádná výšková budova ve vesmíru. V jedné místnosti asi v polovinì vìže hnìvivì pøecházel Zafod Bíblbrox. Rústa sedìl na psacím stole a zabýval se rutinní údržbou ruèníku.

'Kam že tenhle barák letí?'

otázal se Zafod. 'Na Žabí hvìzdu, nejhrùznìjší místo ve vesmíru.'

'Bude tam nìco k jídlu?'

'K jídlu? Letíš na Žabí hvìzdu a zajímáš se, jestli tam bude nìco k jídlu?'

'Bez jídla možná umøu døív, než tam doletíme.'

Venku nebylo vidìt nic než mihotavé svìtlo silových paprskù a nezøetelné nazelenalé šmouhy - zdeformované podoby Žabích váleèných strojù. V tak vysoké rychlosti je kosmický prostor neviditelný a prakticky neskuteèný. 'Zkus cucat tohle,' vyzval Rústa Zafoda a nabídl mu svùj ruèník. Zafod se na nìj zadíval, jako by èekal, že se mu na èele otevøou dvíøka a vyletí z nich kukaèka na drátku. 'Je nasáklý živinami,' vysvìtloval Rústa. 'Ty mlsáš špínu nebo co?'

'Žluté proužky mají vysoký obsah bílkovin, zelené obsahují komplexy vitamínù B a C, a ty malé rùžové kytièky výtažek z obilných klíèkù.'

Zafod pøijal ruèník a užasle si ho prohlížel. 'A co ty hnìdé skvrny?'

zeptal se. 'Sojová omáèka. Dávám si ji, když už mám obilných klíèkù pokrk.'

Zafod k ruèníku pochybovaènì pøièichl. S ještì o nìco vìtšími pochybnostmi zkusil cucat cíp. Okamžitì ho zase vyplivl. 'Brrr,' prohlásil. 'Nojo,' øekl chápavì Rústa. 'Vždycky, když jsem musel cucat tenhle konec, musel jsem si dát trochu i z protìjšího rohu.'

'Proè? Co je v nìm?'

ptal se Zafod podezíravì. 'Antidepresíva,' pouèil ho Rústa. 'Nechutná mi to,' ošklíbl se Zafod a vrátil Rústovi ruèník. Rústa vzal ruèník, seskoèil ze stolu, obešel ho, sedl si na židli a umístil na stole pro zmìnu nohy. Založil ruce za hlavou a obrátil se k Zafodovi. 'Máš vùbec pøedstavu, Bíblbroxi, co s tebou udìlají na Žabí hvìzdì?'

'Nacpou do mì nìco k jídlu?'

fantazíroval Zafod. 'Nacpou tì do Víru totální perspektivy!'

O nìèem takovém Zafod ještì neslyšel. Jelikož si byl jist, že slyšel o všech zábavních podnicích v Galaxii, usoudil, že tohle žádný zábavní podnik nebude. Zeptal se tedy, oè jde. 'Nejkrutìjší psychické muèení, jaké si mùže myslící bytost pøedstavit.'

Zafod jen rezignovanì pøikývl: 'Takže k jídlu nic'

'Poslouchej!'

øekl Rústa dùraznì. 'Èlovìka mùžeš zabít, znièit jeho tìlo a zlomit ducha. Ale jen Vír totální perspektivy dokáže anihilovat duši! Muèení trvá pár vteøin, následky celý život!'

'Už jsi nìkdy pil Pangalaktický megacloumák?'

zeptal se Zafod ostøe. 'Vír je horší.'

'Fjúúú!'

konstatoval Zafod. Tohle na nìj udìlalo dojem. 'Nemáš tušení, proè ti hoši se mnou chtìjí provádìt takové vìci?'

dodal po chvíli. 'Domnívají se, že je to nejlepší zpùsob, jak tì navždy vyøídit. Vìdí, k èemu se chystáš.'

'Nemohli by poslat koresponïák a taky mi dát vìdìt?'

'Však víš,' mírnil ho Rústa. 'Ty dobøe víš, Bíblbroxi, že chceš najít bytost, která vládne vesmíru.'

'Umí vaøit?'

zeptal se dychtivì Zafod. Po úvaze dodal: 'Asi ne. Kdyby umìl vaøit dobrou baštu, urèitì by ho zbytek vesmíru nezajímal. Rád bych se vydal hledat nìjakého kuchaøe.'

Rústa si zhluboka povzdechl. 'A co ty tu vlastnì dìláš?'

oboøil se na nìho Zafod. 'Co s tím máš spoleèného?'

'Jsem prostì jeden z lidí, kteøí to naplánovali - spolu se Zarniwúpem, Judenem Vranxem a s tvým pradìdeèkem. A spolu s tebou.'

'Se mnou?'

'Ano, s tebou. Øíkali mi, že ses zmìnil, ale netušil jsem, jak moc.'

'Jenže'

'Jsem tu, abych splnil urèitý úkol. Splním ho, než se s tebou rozlouèím.'

'O èem to mluvíš, èlovìèe?'

'Splním ho.'

Rústa se zahalil neproniknutelným tichem. Vìtší radost nemohl Zafodovi udìlat.

Vzduch obklopující druhou planetu sluneèní soustavy Žabí hvìzdy byl zatuchlý a nezdravý. Na jejím povrchu neustále vál vlhký vítr. Fièel pøes solné plánì, vyschlé moèály, zmìtenou, zahnívající vegetaci a chátrající trosky dávných mìst. Nic živého se tu nepohnulo. Planeta, jako mnoho jiných v této èásti Galaxie, byla opuštìná. Vítr tesknì skuèel ve starých práchnivìjících rozvalinách. Ještì tesknìji naøíkal, když bièoval paty vysokých èerných vìží, nejistì se pohupujících nad povrchem tohoto svìta. Na vrcholu vìží sídlila hejna velkých, vychrtlých, smrdutých opeøencù - kteøí jako jediní pøežili kvetoucí civilizaci. Zdaleka nejtesknìji však vítr skuèel, když vál kolem jistého místa uprostøed širé šedavé plánì na pøedmìstí nejvìtšího z opuštìných mìst.

Ono místo, vøed na tváøi planety, jí vysloužilo povìst nejhrùznìjšího svìta v Galaxii. Zvenèí jen ocelová kupole o prùmìru asi deset metrù. Zvnitøku nìco mnohem obludnìjšího než si lidská mysl dokáže pøedstavit. O nìjakých tøicet metrù dál se rozkládalo nìco, co je zøejmì nutno popsat jako improvizovanou pøistávací plochu. Znamená to, že na pomìrnì velké rozloze tu leželo asi dvacet èi tøicet vrakù budov, shozených z výšky. Kolem nich se potulovala bezprizorná mysl. Na nìco èekala. Její pozornost byla zamìøena do nebe. A skuteènì, zanedlouho se v povìtøí objevila drobná skvrna, obklopená kruhem menších skvrn. Vìtší skvrna byla samozøejmì levá vìž budovy Stopaøova prùvodce po Galaxii, snášející se stratosférou Žabího svìta B. Bìhem sestupu Rústa koneènì prolomil nepøíjemné ticho, jež mezi obìma muži postupnì narostlo. Zvedl se, zapakoval ruèník do brašny a pronesl k Zafodovi: 'Teï splním svùj úkol, Bíblbroxi.'

Zafod k nìmu vzhlédl z kouta, kde sdílel Marvinovy nevyslovené myšlenky.'

'Jo?'

'Zakrátko pøistaneme. Až budeš odcházet, jdi oknem, ne dveømi. Hodnì štìstí,' dodal a vystoupil dveømi, aby ze Zafodova života zmizel stejnì záhadnì, jako se v nìm objevil. Zafod vyskoèil a pokusil se otevøít, ale Rústa dveøe už zamkl. Pokrèil tedy rameny a vrátil se do kouta. Dvì minuty nato budova tvrdì pøistála mezi ostatními vraky. Doprovodná plavidla deaktivovala silové paprsky a odplula vzduchem. Smìøovala na Žabí svìt A, místo daleko pøijatelnìjší než Žabí svìt B, kde flotila nikdy nepøistávala. Nepøistával tam vùbec nikdo. Dosud nikdo nekráèel po povrchu této planety - nikdo kromì obìtí urèených pro Vír totální perspektivy. Náraz pøistávacího manévru Zafodem tvrdì otøásl. Chvíli tiše ležel v troskách, v nìž se teï místnost zmìnila. Bylo mu jasné, že dospìl do nejnižšího bodu své životní dráhy. Pøipadal si zmatený, opuštìný a nemilovaný. Nakonec však dospìl k závìru, že a ho èeká cokoliv, bude nejlepší mít to za sebou. Rozhlížel se po zboøené místnosti. Zeï vedle dveøního rámu pukla a dveøe zely dokoøán. Zato okno se jako zázrakem nerozbilo, a dokonce zùstalo zavøené. Chvíli váhal, ale pak usoudil, že pokud jeho nedávný podivný spoleèník podstoupil všechno, jen aby mu sdìlil, co mu sdìlil, musel k tomu mít vážný dùvod. S Marvinovou pomocí se mu podaøilo okno otevøít. Oblaka prachu zvíøená dopadem a okolní vraky bránila Zafodovi ve výhledu. Ne, že by mu to kdovíjak vadilo. Co mu však nedìlalo moc dobøe, byl pohled z okna. Zarniwúpova kanceláø byla v patnáctém patøe. Budova se po pøistání naklonila v úhlu témìø pìtaètyøicet stupòù, pøesto mu však pomyšlení na sestup stahovalo žaludek. Nakonec ho Marvinovy pohrdavé pohledy vyprovokovaly. Zhluboka nabral dech a vyškrábal se na pøíkrou stìnu. Marvin se vyšplhal za ním a pak zaèali pomalu a pracnì sestupovat patnácti poschodími. Vlhký vzduch se tlaèil Zafodovi do plic, oèi ho pálily a z té strašlivé výšky se mu toèily obì hlavy. Obèasné Marvinovy poznámky jako: 'Takovéhle vìci zøejmì vás živé tvory ohromnì baví, co? Ptám se jen pro informaci', mu náladu pøíliš nepozvedly. Asi v pùli cesty se zastavili, aby si odpoèinuly. Zafod ležel, strachem a námahou tìžce oddechoval a pøipadalo mu, že Marvin je pøece jen drobátko veselejší než obvykle. Pak si však uvìdomil, že robot se mu zdá veselý jen ve srovnání s vlastním rozpoložením. Z mrakù zvolna usedajícího prachu se s hlasitým pleskáním køídel vynoøil ohromný vychrtlý èerný pták a s nataženými vyhublými paøáty pøistál na šikmé okenní øímse jen nìkolik metrù od Zafoda. Složil ošklivá køídla a neobratnì zašmachal. Rozpìtí køídel dobré dva metry, také hlava a krk se zdály na ptáka nepøimìøenì velké. Tváø mìl plochou, zobák vypadal nedostateènì vyvinutý, a na spodní stranì køídel bylo jasnì vidìt zbytky èehosi, co znaènì pøipomínalo ruce. Vypadal vlastnì témìø lidsky. Pohlédl krhavýma oèima na Zafoda a bezradnì zaklapal zobákem. 'Mazej pryè,' vyhrkl Zafod bezdìky. 'No dobøe,' zažbrblal nevrle pták a plácavì odletìl zpìt do prachu.

Zafod se za ním nechápavì díval. 'Opravdu se mnou ten pták mluvil?'

zeptal se nervóznì Marvina. Ochotnì by byl uvìøil, že mìl halucinaci. 'Mluvil,' potvrdil však Marvin. 'Ubožáci,' øekl hluboký, netìlesný hlas Zafodovi pøímo do ucha. Ve snaze najít pùvodce hlasu se otoèil tak prudce, že málem sletìl dolù. Zoufale hmátl po vyènívajícím okenním tìsnìní a poøezal si pøitom ruku. Visel a tìžce oddechoval. Žádný viditelný zdroj hlasu však neobjevil - žádný tu totiž nebyl. A pøece se ozvalo znova: 'Tragický pøíbìh. Strašné neštìstí.'

Zafod se divoce rozhlížel. Hlas byl hluboký a tichý. V jiné situaci by dokonce mohl být považován za konejšivý. Jenomže když k vám odnikud promlouvá netìlesný hlas, zvl᚝ když zrovna nejste ve své kùži a visíte pøitom z osmého patra rozboøeného domu, není na tom konejšivého vùbec nic. 'Haló éé,' vykoktal Zafod. 'Zajímá vás jejich pøíbìh?'

ptal se hlas tiše. 'Kdo jste?'

vypravil ze sebe Zafod. 'A kde jste?'

'O tom snad pozdìji,' zamumlal hlas. 'Jsem Gargavarr, strážce Víru totální perspektivy.'

'Ale proè nevidím'

'Bude se vám sestupovat daleko snadnìji, pøesunete-li se asi dva metry doleva'

Zafod pohlédl udaným smìrem a uvidìl øadu krátkých vodorovných záøezù, které se táhly po celé výšce budovy. Vdìènì se k nim pøešplhal. 'Setkáme se zase až dole.'

Hlas postupnì slábl, až se vytratil docela. 'Haló!'

køièel Zafod. 'Kde jste?'

'Bude to trvat jen nìkolik minut,' ujišoval hlas, tentokrát velmi slabý. 'Marvine,' obrátil se Zafod naléhavì k robotovi, døepícímu ponuøe vedle. 'Mluvil se mnou teï zrovna nìjaký'

'Ano,' odpovìdìl tázaný lakonicky. Zafod pøikývl. Vylovil znovu své sluneèní nebezpeènostní brýle. Byly teï úplnì èerné a skla mìly silnì poškrábaná kovovým pøedmìtem, který se mu tak nepochopitelnì octl v kapse. Nasadil si podivnou optiku. Urèitì se mu bude sestupovat lépe, když nebude vidìt, co dìlá. O nìkolik minut pozdìji klopýtl o poboøené základy budovy. Sejmul brýle a skácel se na zem. Vzápìtí se k nìmu pøipojil i Marvin. Zùstal ležet v rozbitém zdivu tváøí k zemi a nevypadal, že by byl ochoten vstát. 'Á, tady jste,' ozval se náhle hlas. 'Promiòte, že jsem vás tam tak nechal, ale mám špatnou hlavu na výšky. Nebo jsem aspoò mìl,' dodal tesklivì. Zafod se zvolna a peèlivì rozhlížel, aby se ujistil, že nepøehlédl nìco, co by mohlo být zdrojem hlasu. Vidìl však jen prach, zborcené zdivo a tyèící se vraky okolních budov.

'Ale ehm, proè vás nevidím?'

zeptal se. 'Proè tu nejste?'

'Já tu jsem,' øekl hlas pomalu. 'I moje tìlo chtìlo pøijít, ale zrovna nemá èas, Spousta práce, jednání s lidmi.'

Potom vydal cosi jako nadpozemský povzdech a dodal: 'Však znáte tìla.'

Zafod si tím nebyl zcela jist: 'Myslel jsem, že jo.'

'Doufám jen, že teï bude nìjaký èas odpoèívat,' staral se hlas. 'Když pomyslím na jeho životní styl v poslední dobì, øekl bych, že se sotva drží na rukou.'

'Na rukou?'

užasl Zafod. 'Snad na nohou, ne?'

Hlas se na chvíli odmlèel. Zafod se nejistì rozhlížel. Nevìdìl, jestli hlas zmizel, nebo zùstal, nebo co vlastnì dìlá. Vtom se ozvalo znovu: 'Tak vás èeká Vír, že?'

'Ehm, no,' øekl Zafod nepøesvìdèivì ledabylým tónem. 'To klidnì poèká. Mùžu se tu zatím trochu poflakovat a prohlížet si okolí.'

'Už jste vidìl zdejší krajinu?'

'Ehm, ne.'

Zafod pøešplhal hromadu sutin a zašel za roh rozboøené budovy, která mu bránila ve výhledu. Rozhlédl se po krajinì Žabího svìta B. 'Aha, nojo. Tak se budu prostì jen trochu poflakovat.'

'To nejde,' øekl Gargavarr. 'Vír èeká. Musíme jít. Pojïte za mnou.'

'Ehm,' zrozpaèitìl Zafod, 'ale jak to mám udìlat?'

'Budu vám zpívat. Bìžte za melodií.'

Tichý naøíkavý tón se rozlétl po vìtru. Slabý, smutný zvuk, zdánlivì bez urèitého ohnisku. Zafod musel naslouchat velmi pozornì, aby dokázal urèit smìr, odkud pøicházel. Pomalu, omráèenì se potácel za ním. Co jiného se ostatnì dalo dìlat?

Vesmír, jak už bylo øeèeno, je znepokojivì velké místo. Vìtšina lidí tuto skuteènost ignoruje, protože chtìjí mít v životì pokoj. Hodnì by se jich rádo pøestìhovalo nìkam, kde je to mnohem menší a víc podle jejich pøedstav. A mnoho bytostí to také skuteènì dìlá. Napøíklad v jednom koutì východního galaktického ramene leží velká lesnatá planeta Oglaroon. Celá její 'inteligentní' populace žije na jednom docela malém, pøelidnìném oøešáku. Na tomto stromì se rodí, žijí, prožívají své lásky, vyøezávají do jeho kùry spekulativní èláneèky o smyslu života, nicotnosti smrti a významu kontroly porodnosti, obèas vedou drobné války a nakonec umírají pøipoutáni zespoda k nìkteré obtížnìji dostupné vìtvi. Jediní Oglarooòané, kteøí kdy opustí vìtve tohoto stromu, jsou z nìj shozeni pro odporný zloèin spoèívající v uvažování, zda mùže existovat život i na jiných stromech, pøípadnì jsou-li okolní stromy víc než pouhá iluze vyvolaná nadmìrným pojídáním oglaoøechù. Aè nám takové chování mùže pøipadat zvláštní, neexistuje v Galaxii žádná forma života, která by neprovádìla totéž, a už v jakékoli podobì. Proto je Vír totální perspektivy tak hrozný. Když totiž jste odsouzeni do Víru totální perspektivy, je vám dáno na nepatrný zlomek okamžiku nahlédnout onu nepøedstavitelnou nekoneènost stvoøení. A kdesi uprostøed toho všeho je drobné znaménko, mikroskopická teèka na mikroskopické teèce, která znamená : to jsi ty.

Pøed Zafodem se prostírala šedá pláò. Zpustošená, vyprahlá pláò, divoce bièovaná vìtrem. Uprostøed se zvedal ocelový vøed kupole. Tam tedy, pochopil Zafod. Vír totální perspektivy. Stál a neradostnì kupoli pozoroval, když vtom odtud vytryskl nelidský hrùzyplný skøek, jako když èlovìku vypalují duši z tìla. Zafod strachy nadskoèil a krev se mu promìnila v tekuté hélium, nebo mu to tak alespoò pøipadalo. 'Hele, co to bylo?'

zamumlal bezhlesnì. 'Záznam reakce posledního odsouzence, který prošel Vírem,' vysvìtloval Gargravarr. 'Vždycky se pøehrává další obìti. Nìco jako pøedehra.'

'To ale zní dost ošklivì,' vykoktal Zafod. 'Nemùžeme si tøeba odskoèit na nìjaký veèírek nebo tak nìco a trochu si to promyslet?'

'Co já vím, možná že právì na nìjakém veèírku jsem,' odpovìdìl nadpozemský hlas. 'Totiž moje tìlo. Chodí na spousty veèírkù beze mì. Tvrdí, že mu jen pøekážím.'

'A co je vlastnì s vaším tìlem?'

zajímal se Zafod v zoufalé snaze oddálit, co ho èeká, a už je to cokoliv. 'Jaksi nemá èas,' odpovìdìl Gargravarr váhavì. 'Chcete øíci, že má vlastní hlavu?'

Následovala dlouhá a ponìkud chladná odmlka, než Gargravarr znovu promluvil. 'Musím pøiznat,' ozval se koneènì, 'že mi tato poznámka pøipadá ponìkud nevkusná.'

Zafod zamumlal rozpaèitou a zmatenou omluvu. 'Nevadí, nemohl jste pøece tušit'

Hlas nešastnì zakolísal. Bylo znát, že se zoufale snaží ovládnout. 'Vìci se mají tak, že v souèasné dobì jsme právnì odlouèeni na zkušební období. Obávám se, že to skonèí rozvodem.'

Hlas opìt umlkl a Zafoda nenapadlo nic, co by mìl øíct. Nejistì cosi zablekotal. 'Asi se k sobì nehodíme,' pokraèoval Gargravarr po dlouhé odmlce. 'Nikdy nás nebavily stejné vìci. Nejvíc jsme se hádali kvùli sexu a rybaøení. Nakonec jsme to zkusili kombinovat, jenže to skonèilo katastrofou, jak si jistì umíte pøedstavit. Moje tìlo mì teï nechce pustit dovnitø. Nechce mì dokonce ani vidìt'

Udìlal tragickou pauzu. Vítr dál bièoval šedou pláò. 'Tvrdí, že ho jen odbývám. Poznamenal jsem, že je pøece mou povinností ho obývat, a ono øeklo, že to je pøesnì ten typ chytráckých fórù, co mu už dávno lezou levou nosní dírkou, a tak jsme toho nechali. Asi mu svìøí do péèe mé køestní jméno.'

'Ano?'

øekl Zafod chabì. 'A jak zní?'

'Srágomír,' pravil hlas. 'Jmenuji se Srágomír Gargravarr. To mluví samo za sebe, že?'

'Éé,' pronesl Zafod soucitnì. 'A proto právì mnì, mysli bez tìla, svìøili úkol strážce Víru totální perspektivy. Nièí noha se nesmí dotknout povrchu této planety. S výjimkou obìtí - ale ty se bohužel nepoèítají.'

'Aha'

'Povím vám ten pøíbìh, chcete?'

'Hmm'

'Pøed mnoha lety byla tohle šastná a kvetoucí planeta. Lidé, obchody, normální svìt. Až na to, že na hlavních ulicích bylo o malièko víc obchodù obuví, než by èlovìk považoval za nutné. A zvolna, kradí, jejich poèet vzrùstal. Známý ekonomický jev, ale když ho pozorujete ve skuteènosti, úplnì vás to sebere. Èím víc obchodù obuví, tím víc bot bylo nutno produkovat, a kvalita se zhoršovala a zhoršovala, až nakonec nebyly k nošení. A èím víc k nenošení, tím víc jich lidé museli kupovat, a tím víc obchody obuví vzkvétaly, až celá ekonomika dospìla k obzoru obuvních událostí - tak se tomu tuším øíká. V tom stadiu už není možné zakládat nic jiného než obchody obuví. A výsledek? Krach, zkáza, hladomor. Vìtšina obyvatel vymøela. Ti, kteøí byli nadáni tím správným duchem genetické nestability, se promìnili v ptáky - jednoho z nich jste vidìl -, kteøí prokleli své nohy a zdejší pùdu a zapøisáhli se, že po ní už nikdo chodit nebude. Nešastníci! Pojïte, musím vás zavést do Víru.'

Zafod zamyšlenì potøásl hlavou a zaèal znovu klopýtat plání. 'Vy také pocházíte z téhle øiti vesmíru?'

'Kdepak,' ujišoval Gargravarr ponìkud zaraženì. 'Já jsem ze Žabího svìta C. Nádherné místo. Skvìle se tam rybaøí. Vždycky si tam veèer odskoèím, i když se teï mùžu už jen dívat. Vír totální perspektivy je jediné, co na téhle planetì funguje. Postavili ho tady, protože nikdo jiný ho na své pùdì nechtìl.'

V té chvíli proøízl vzduch další pøíšerný výkøik. Zafod se otøásl: 'Co to mùže èlovìku udìlat?'

'Vesmír,' odpovìdìl Gargravarr struènì. 'Celý nekoneèný vesmír. Nekoneèné záplavy sluncí, nekoneèné vzdálenosti mezi nimi, a vy - neviditelná teèka na neviditelné teèce, nekoneènì malé.'

'Ohó! Jenomže já jsem Zafod Bíblbrox, jestli to náhodou nevíte,' snažil se zflikovat poslední zbytky svého ega. Gargravarr neodpovìdìl, zato však spustil znovu svùj pohøební popìvek. Koneènì dorazili k omšelé ocelové kupoli uprostøed plánì. Ve stìnì se s bzukotem otevøely dveøe. Uvnitø bylo vidìt malou ztemnìlou komùrku. 'Vstupte,' vybídl Zafoda Gargravarr. Zafod sebou polekanì škubl. 'Cože, teï hned?'

'Teï hned.'

Zafod nervóznì nakukoval dovnitø. Komora s ocelovým obložením byla hodnì malá. Víc než jeden èlovìk se do ní urèitì nevešel. 'Ehm nepøipadá mi to moc jako vír,' vykoktal Zafod. 'Taky že to není,' vysvìtlil Gargravarr. 'To je výtah. Nastupte.'

Zafod roztøesenì poslechl. Vìdìl, že muž zapuzený svým tìlem je ve výtahu s ním, pøestože zrovna nic neøíkal. Výtah zaèal zvolna klesat. 'Musím se na to duševnì pøipravit,' mumlal Zafod, spíš pro sebe. 'Na to se nelze duševnì pøipravit,' øekl Gargravarr pøísnì. 'Vy ale umíte odkázat èlovìka do patøièných mezí.'

'Já ne. To Vír.'

Výtah dorazil na dno šachty, jeho zadní dveøe se otevøely a Zafod se vpotácel do nevelké, funkènì zaøízené komory, rovnìž obložené ocelí. Na konci místnosti se tyèila ocelová bedna, právì tak velká, aby v ní mohl èlovìk stát. Nic víc. Jediný tlustý kabel spojoval bednu s nepøíliš èetnými pøístroji. 'To je ono?'

Podivil se Zafod. 'To je ono.'

Tak zle to zas nevypadá, pomyslel si Zafod. 'Asi mám vlézt dovnitø, že?'

'Máte vlézt dovnitø, a to bohužel hned.'

'Nojo, nojo,' øekl Zafod. Otevøel dveøe a vstoupil. A èekal. O pìt vteøin pozdìji se ozvalo cvaknutí. Už nebyl v bednì sám. Byl tu s ním celý vesmír.

Ve víru totální perspektivy vzniká obraz celého vesmíru extrapolaèní analýzou hmoty.

Jinak øeèeno, jelikož každá èásteèka hmoty ve vesmíru je nìjak ovlivòována veškerými ostatními èásteèkami hmoty, lze teoreticky extrapolovat celý zázrak stvoøení - všechna slunce, každou planetu, jejich dráhy, složení i jejich ekonomickou a sociální historii - dejme tomu z kousku piškotového dortu. Èlovìk, který vynalezl Vír totální perspektivy, to udìlal v podstatì jen proto, aby naštval svou ženu. Trin Tragula, jak se vynálezce jmenoval, byl totiž snílek, myslitel, spekulativní filozof, neboli, jak øíkávala jeho žena, idiot. Neustále se do nìj navážela kvùli naprosto nepøimìøené spoustì èasu tráveného zíráním do prázdna, pøemítáním o principu zavíracích špendlíkù, pøípadnì provádìním spektrografické analýzy kouskù piškotových dortù. 'Musíš všechno vidìt v patøièném mìøítku!'

nabádala prùmìrnì tøicetosmkrát dennì. A tak postavil Vír totální perspektivy, aby jí ukázal. Na jeden konec pøipojil veškerou realitu, extrapolovanou z kousku piškotového dortu, na druhý svou ženu. Když pøístroj zapnul, uvidìla v jediném okamžiku nekoneènost stvoøení a sebe samu v pomìru k nìmu. Následný šok jí k Tragulovì hrùze úplnì vygumoval mozek. Vynálezce si však s uspokojením uvìdomil, že tím mimochodem nezvratnì dokázal, že pokud má život v tak velkém vesmíru vùbec pokraèovat, naprosto si nemùže dovolit jednu vìc - vidìt vìci v patøièném mìøítku.

Dveøe Víru se rozlétly. Gargravarrova bezprizorná mysl sklíèenì pøihlížela. Strážce Víru si zvláštním zpùsobem Zafoda Bíblbroxe oblíbil. Cítil, že je to nepopiratelnì èlovìk výrazných kvalit, i když vìtšinou ne zrovna pozitivních. Èekal, že Zafod prostì vypadne jako všichni ostatní. Odsouzenec místo toho svižnì vykroèil ven. 'Èau!'

pozdravil strážce. 'Bíblbroxi,' zalapala Gargravarrova mysl po dechu. 'Mohl bych dostat panáka?'

zajímal se Zafod. 'Vy jste byl ve Víru?'

vypravil ze sebe Gargravarr. 'Všaks vidìl, kámo.'

'A fungovalo to?'

'Jasnì.'

'Vidìl jste nekoneènost stvoøení?'

'Samo. Fakt pìkný, co øíkáš?'

Gargravarrova mysl se motala úžasem. Kdyby tu bylo i jeho tìlo, bylo by si muselo ztìžka døepnout na zadek a civìt s otevøenými ústy. 'A vidìl jste sebe v pomìru k tomu všemu?'

'Jó, vidìl.'

'A co jste pøitom cítil?'

Zafod spokojenì pokrèil rameny: 'Dozvìdìl jsem se jen to, co už vím dávno. Jsem prostì dìsnej frajer. Neøíkal jsem, že jsem Zafod Bíblbrox?'

Pøelétl pohledem po pøístrojích pohánìjících Vír. Náhle se zarazil. Zhluboka nabral dech: 'No ne! Je to skuteènì kus piškotového dortu?'

Odtrhl pamlsek od senzorù, k nimž byl pøipojen. 'Kdybych chtìl vykládat, jak strašnì jsem tohle potøeboval,' øekl hltavì, 'oddaloval bych chvíli, kdy to sním.'

A dort spráskl.

O chvíli pozdìji už uhánìl plání k rozvalinám mìsta. Vlhký vzduch mu ztìžka hvízdal v plicích. Klopýtal únavou, kterou dosud cítil. Zaèínala noc a nerovný terén mohl být zrádný. Pøesto ho stále høál nedávný povznášející zážitek. Celý vesmír. Vidìl celý vesmír, prostírající se do nekoneèna kolem nìj - všechno. A spolu s tím jasné a nezamìnitelné vìdomí, že je tím nejdùležitìjším bodem v nìm. Nabubøelé ego je jedna vìc - ale jiná vìc je, když vám nìco takového sdìlí objektivní stroj. Nemìl však èas o tom uvažovat. Gargravarr mu vysvìtlil, že bude muset uvìdomit své nadøízené, co se stalo, ale ujistil ho, že s tím nìjakou chvíli poèká. Zafod bude mít dost èasu, aby se vzpamatoval a našel úkryt. Nevìdìl pøesnì, co udìlá, ale vzhledem k tomu, že je nejdùležitìjší osobou ve vesmíru, jistì se to nìjak vyvine. Nic jiného na této proklaté planetì nemohlo být zdrojem optimismu. Bìžel a bìžel. Brzy dorazil na okraj opuštìného mìsta. Rázoval po rozpukaných, zborcených silnicích, jimiž prorùstal neduživý plevel, pøeskakoval jámy plné hnijících bot. Domy, které míjel, byly tak rozpadlé a zchátralé, že mu nepøipadalo bezpeèné do nich vcházet. Kde se schovat? Spìchal dál. Po chvíli narazil na širokou silnici odboèující z cesty, po níž pøišel. Na jejím konci uvidìl velkou nízkou stavbu, obklopenou houfem menších stavení. Celý areál chránily zbytky plotu. Centrální budova se dosud zdála celkem bytelná. Odboèil, aby prozkoumal, jestli by se tam nenašlo prostì nìco. V jedné stìnì - zøejmì èelní, protože k ní pøiléhala prostorná rampa - byly troje obrovské, snad dvacet metrù vysoké dveøe. Jedny zely dokoøán, a právì k nim se Zafod rozbìhl. Uvnitø vládlo šero, prach a nepoøádek. Obøí pavuèiny obalily, co mohly. Èást budovy se už rozpadla, zadní stìna se zèásti provalila dovnitø. Podlahu pokrývala tlustá vrstva dusivého prachu. V temnotách se rýsovaly jakési ohromné útvary, zavalené sutí. Nìkteré kuželovité, jiné vypouklé, další mìly vejèitý tvar èi se spíš podobaly rozkøápnutému vejci. Vìtšinou byly puklé, mnohé se rozpadaly, z nìkterých zbyly už jen kostry. Zchátralé kosmické lodi. Zafod zklamanì obcházel vraky. Žádný nevzbuzoval ani zdání, že by mohl fungovat. I pouhé otøesy, vyvolané jeho kroky, zpùsobily, že se jeden vrak úplnì zhroutil do sebe. Vzadu našel starou loï ponìkud vìtší než ostatní. Pokrývala ji dokonce ještì tlustší vrstva prachu a pavuèin, ale její trup se zdál neporušený. Zafod ji se zájmem prohlížel, a zakopl pøitom o zvetšelou palivovou šòùru. Chtìl ji odhodit, ale pøekvapenì zjistil, že je stále zapojena do lodi a jemnì bzuèí. Zíral støídavì na loï a na šòùru ve svých rukou a nemohl vìøit vlastním oèím. Strhl sako a odhodil ho. Po ètyøech se plazil podél šòùry až k místu, kde byla pøipojena k lodi. Konektor byl v poøádku, slabé bzuèení a vibrace byly teï zøetelnìjší. Srdce se mu rozbušilo. Zbìžnì otøel špínu a pøiložil ucho k boku lodi. Zaslechl slabý, tìžko urèitelný zvuk. Horeènì zašáral v sutinách na podlaze a vylovil kus hadice a plastikový šálek. Vyrobil tak improvizovaný stetoskop, a pøiložil ho ke stìnì. Z toho, co zaslechl, mu zaèal mozek metat kotrmelce: 'Mezihvìzdná letecká spoleènost se omlouvá cestujícím za další zdržení. Èekáme na dodávku osvìžujících citrónových ubrouskù, obèerstvení a hygienických potøeb pro pøíjemný prùbìh vaší cesty. Prozatím vám dìkujeme za trpìlivost. Letušky budou opìt podávat kávu a sušenky.'

Zafod se zapotácel. Vytøeštìnì zíral na loï. Chvíli chodil kolem a pøipadal si jako ve snu. Náhle si všiml napùl utržené obøí tabule odletù visící ze stropu. Pokrývala ji letitá špína, ale èíslice ještì bylo možné rozeznat. Srovnal všechny údaje a v duchu bystøe poèítal. Údivem vykulil oèi. 'Devìt set let,' vydechl. Tahle loï mìla skuteènì jisté zpoždìní. Chvíli nato byl už na palubì. Když vystoupil z pøetlakové komory, uvítal ho chladný, èerstvý vzduch - klimatizace dosud fungovala. Svìtlo svítilo. Ze vstupní komory se dostal do úzké chodbièky. Nervóznì se pustil dál. Vtom se otevøely jedny dveøe a vyšla z nich jakási postava. 'Vrate se na své místo, pane,' vyzvala ho androidní letuška. Obrátila se a odcházela. Když mu srdce zase zaèalo pracovat, vyrazil za ní. Na konci chodby otevøela další dveøe a prošla jimi. Následoval ji. Octli se v kabinì pro cestující a Zafodovi se znovu zastavilo srdce. Na sedadlech sedìli pøipoutaní cestující. Dlouhé neupravené vlasy, pøerostlé nehty, muži s plnovousy. Byli oèividnì živí - leè v hlubokém spánku. Zafodovi naskoèila husí kùže. Jako ve snu procházel ulièkou mezi sedadly. Když dospìl asi do poloviny, letuška už došla na konec. Obrátila se a sladce zahovoøila: 'Dobré odpoledne, dámy a pánové, dìkujeme vám, že s námi snášíte toto drobné zdržení. Odstartujeme, hned jak budeme moct. Laskavì se probuïte, podám vám kávu a sušenky.'

Ozvalo se tiché zabzuèení. Cestující se naráz probudili. Zaèali vøeštìt a rvát za popruhy záchranných pásù, jimiž byli pevnì pøipoutáni k sedadlùm. Hulákali, øvali a jeèeli, až mìl Zafod dojem, že se mu rozskoèí hlava. Svíjeli se a zápasili s pouty, zatímco letuška klidnì postupovala ulièkou a servírovala každému malý šálek kávy a balíèek sušenek. Jeden z cestujících se náhle zvedl. Otoèil se a pohlédl na Zafoda. Zafodovi naskoèila na celém tìle husí kùže, že mìl obavy, aby mu neprodøela prádlo. Udìlal èelem vzad a prchal z vøavy. Muž za ním. V šílené hrùze probìhl chodbou, vstupní komorou a prchal dál. Vbìhl do pilotní kabiny, zabouchl a zamkl za sebou. Opøel se o dveøe a prudce oddychoval.

Vzápìtí se ozvalo bušení a odkudsi z pøístrojové desky zaznìl kovový hlas: 'Pøístup do pilotní kabiny není cestujícím dovolen. Vrate se, prosím, na své místo a vyèkejte startu lodi. Právì se podává káva a sušenky. Hovoøí k vám váš autopilot. Vrate se, prosím, na místo.'

Zafod jen zrychlenì dýchal. Bušení za zády neustávalo. 'Vrate se, prosím, na místo,' opakoval autopilot. 'Pøístup do pilotní kabiny není cestujícím dovolen.'

'Nejsem cestující,' vypravil ze sebe Zafod. 'Vrate se, prosím, na místo.'

'Nejsem cestující!'

zaøval Zafod. 'Vrate se, prosím, na místo.'

'Ale já nejsem haló, slyšíte mì?'

'Vrate se, prosím, na místo.'

'Ty jsi autopilot?'

'Ano,' ozvalo se z pøístrojové desky. 'Øídíš tuhle loï?'

'Ano,' pøisvìdèil znovu kovový hlas. 'Máme bohužel zpoždìní. Cestující jsme museli v jejich vlastním zájmu doèasnì hibernovat. Každý rok podáváme kávu a sušenky a poté jsou cestující opìt uvedeni do stavu hibernace - i nadále v jejich vlastním zájmu. Odstartujeme, jakmile budou doplnìny zásoby. Omlouváme se za zpoždìní.'

Zafod se odlepil ode dveøí. Bušení utichlo. Pøešel k pøístrojové desce. 'Zpoždìní?'

zakøièel. 'Copak nevíš, kde jsi? Jenom pustina, uèinìná pouš! Civilizace dávno zanikla, èlovìèe. Osvìžující citrónové ubrousky nebudou!'

'Je statisticky pravdìpodobné,' odøíkával stroze autopilot, 'že vzniknou nové civilizace. Jednoho dne se citrónové ubrousky znovu objeví. Zatím máme malé zpoždìní. Vrate se, prosím, na místo.'

'Ale'

V tom okamžiku se však otevøely dveøe. Zafod se bleskovì otoèil a spatøil muže, který ho pronásledoval. V ruce držel kuføík. Byl elegantnì obleèený, vlasy krátce støižené. Žádný plnovous èi dlouhé nehty. 'Zafode Bíblbroxi,' oslovil ho, 'jsem Zarniwúp. Chtìl jsi se mnou mluvit.'

Zafod se zhroutil jak domek z karet. Brebentil nesmysly a nevìdìl o tom. Nakonec žuchl do židle a zanaøíkal: 'Achjo, achjo, èlovìèe, kde ses tu vzal?'

'Èekal jsem na tebe,' vysvìtlil muž nevzrušeným obchodním tónem. Odložil kuføík a také se posadil. 'Jsem rád, že ses držel instrukcí,' pokraèoval klidnì. 'Byl jsem trochu nervózní, jestli náhodou nevyjdeš z mé kanceláøe dveømi. To by byl malér.'

Zafod odmítavì potøásl hlavou a cosi brblal.

'Když jsi vstoupil do mé kanceláøe, octl ses v mém elektronicky syntetizovaném vesmíru. Kdybys vyšel dveømi, byl bys zase zpátky ve vesmíru skuteèném. Ten umìlý se øídí odtud. Samolibì poklepal na svùj kuføík. Zafod ho prošpikovával odmítavými, znechucenými pohledy. 'Jaký je v tom rozdíl?'

zamumlal. 'Žádný,' vysvìtloval ochotnì Zarniwúp. 'Jsou úplnì stejné. Snad jen Žabí váleèné stroje jsou ve skuteènosti šedé.'

'Oè jde?'

zeptal se štítivì Zafod. 'Vìc je prostá,' kasal se Zarniwúp. Jeho sebevìdomí a samolibost pøivádìly Zafody do varu. 'Úplnì prostá,' opakoval. 'Zjistil jsem souøadnice, na nichž budeme hledat onu bytost - muže, který øídí vesmír. Jeho svìt je chránìn polem mimopravdìpodobnosti. Abych uchránil své tajemství - i sebe -, uchýlil jsem se do bezpeèí tohoto umìlého vesmíru a skryl se v zapomenutém plavidle. Tady jsem byl v bezpeèí. A zatím ty a já'

'Ty a já?'

opakoval Zafod rozzuøenì. 'Chceš øíct, že jsem tì znal?'

'Ovšem. Znali jsme se dost dobøe.'

'Nemìl jsem vkus,' odfrkl Zafod znechucenì a znovu upadl do chmurného mlèení. 'Mezitím jsme spolu vymysleli plán, jak ukradneš loï na nepravdìpodobnostní pohon - ta jediná mùže proniknout do vládcova svìta - a pøivezeš mi ji sem. Což jsi, doufám, udìlal. Takže gratuluju.'

Na tváøi se mu objevil drobný tvrdý úsmìv, který vyvolával v Zafodovi chu bacit ho cihlou. 'Pro pøípad nìjakých nejasností - tenhle vesmír byl stvoøen jen proto, abys do nìj vstoupil. Proto jsi v nìm nejdùležitìjší osoba. Ve skuteèném vesmíru bys Vír totální perspektivy nikdy nepøežil,' dodal s úsmìvem zasluhujícím ještì vìtší cihlu. 'Pùjdem?'

'Kam?'

otázal se Zafod chmurnì. Pøipadal si jako splaský balónek. 'Na tvou loï. Na Srdce ze zlata. Máš ji, doufám, s sebou?'

'Ne.'

'Kde máš sako?'

Zafod na nìj nechápavì zíral: 'Sako? Nechal jsem ho venku.'

'Výbornì. Jdeme ho najít.'

Zarniwúp se zvedl a pokynul Zafodovi, aby šel s ním. V pøetlakové komoøe opìt slyšeli vøeštìní cestujících, krmených kávou a sušenkami. 'Nebylo nic pøíjemného, èekat tu na tebe,' poznamenal Zarniwúp. 'Tak tobì to nebylo pøíjemné!'

zavrèel Zafod. 'Co si ksakru'

Zarniwúp zdvihl varovnì prst. Dveøe komory se otevøely. Kousek od nich ve špínì leželo Zafodovo sako. 'Pozoruhodná loï. Úžasnì silná,' pochvaloval si Zarniwúp. 'Dávej pozor.'

Kapsa saka se náhle vzdula. Pukla a roztrhla se. Malièký kovový model Srdce ze zlata, který Zafod ke svému údivu nedávno objevil v kapse, se zvìtšoval. Rostl a rostl. Bìhem dvou minut dosáhl skuteèné velikosti. 'Hladina nepravdìpodobnosti éé,' zameèel Zarniwúp, 'hmm, nevím kolik pøesnì, ale bude to hodnì veliká cifra.'

Zafod se lehce zapotácel. 'Chceš øíct, že jsem ji mìl celou dobu v kapse?'

Zarniwúp se usmál. Zdvihl kuføík a otevøel ho. Cvakl vypínaèem. 'Sbohem, umìlý vesmíre!'

zvolal bujaøe. 'Hurá do reálu!'

Svìt kolem se na okamžik rozostøil. Pak se ustálil a byl zase jako pøedtím. 'Vidíš?'

chlubil se Zarniwúp. 'Úplnì stejný.'

'Chceš øíct,' Zafod se ovládal jen s krajním úsilím, 'že jsem ji mìl celou dobu v kapse?'

'Ovšem,' odtušil Zarniwúp. 'Samozøejmì. O to pøece šlo.'

'Takhle je to. Tak se mnou už nepoèítej. Klidnì mì vynech. Už jsem si užil dost. Hraj si svoje hry sám.'

'Jenže ty odejít nemùžeš,' øekl Zarniwúp s pøevahou. 'Jsi v zajetí pole nepravdìpodobnosti. Není úniku.'

Znovu pøedvedl úsmìv, který vyvolával v Zafodovi chu ho praštit. Tentokrát ho skuteènì praštil.

Ford Prefect vtrhl na velitelský mùstek Srdce ze zlata. 'Trillian! Arthure!'

zaøval. 'Fungujeme! Loï ožila!'

Trillian a Arthur leželi na podlaze a spali. 'Kamarádi, jedem! Odrážíme!'

pokøikoval a kopáním pøivádìl spáèe k životu. 'Nazdar, hoši!'

zašveholil poèítaè. 'Je to paráda, být zase s vámi pohromadì, to vám povím. Chtìl bych jen podotknout, že'

'Drž hubu,' usadil ho Ford. 'Radši nám øekni, kde to jsme!'

'Na Žabím svìtì B. Èlovìèe, to ti je ale hnusná díra!'

odpovìdìl Zafod, který právì tryskem dorazil na mùstek. 'Ahoj, lidi! Vy musíte bejt tak úžasnì rádi, že mì zase vidíte, že mi ani nejste schopni øíct, jakej jsem fenomenální šaman.'

'Jakej co?'

blekotal Arthur, sbírající se z podlahy a nechápající zhola nic. 'Vím, jak vám je,' pokraèoval Zafod v tirádì. 'Jsem takovej frajer, že i mnì samotnýmu se o tom tìžko mluví. Docela rád vás všechny vidím, Trillian, Forde, Opièáku. Hej, poèítaèi'

'Nazdárek, pane Bíblbroxi, to je ovšem ohromná pocta'

'Sklapni a honem nás odsud dostaò, ale fofr!'

'Jasná páka. Kam to bude, kámo?'

'Kamkoliv, to je buøt,' houkl Zafod. 'Vlastnì není!'

opravil se hned. 'Chceme se nìkde najíst.'

'Jasná vìc,' ujistil šastnì poèítaè a velitelským mùstkem otøásla mocná exploze. O nìco pozdìji vstoupl na mùstek Zarniwúp, mohokl na oku. Se zájmem pozoroval ètyøi obláèky kouøe.

Ètyøi nehybná tìla klesala víøící temnotou. Vìdomí vyhaslo a ledové zapomnìní je stahovalo hloubìji a hloubìji do propasti nebytí. Všude kolem se ozýval rachot ticha. Komeènì se pohroužili do temného, trpkého oceánu vzednuté èerveni, jež je zvolna, zdánlivì navždy, pohltila. Po chvíli, která se zdála vìèností, moøe ustoupilo. Zùstali ležet na studeném, tvrdém bøehu - trosky unášené proudem života, vesmíru a vùbec. Svíjeli se v chladných poryvech køeèí. Kolem závratnì tanèily záblesky svìtel. Studený, tvrdý bøeh se pøevrhl, roztoèil a pak opìt zastavil. Vydával temnou záøi - byl to dokonale vyleštìný studený a tvrdý bøeh. Nìco jako zelená šmouha je nesouhlasnì pozorovalo. Odkašlalo si: 'Dobrý veèer, madam, pánové máte rezervaci?'

Fordovo vìdomí se smrštilo jako guma u spodního prádla, až ho mozek zabolel. Zpitomìle vzhlédl na zelenou šmouhu: 'Rezervaci?'

'Ano, pane.'

'Copak èlovìk musí mít rezervaci i na posmrtný život?'

Pokud vùbec zelená šmouha mùže opovržlivì zdvihnout oboèí, pak to právì udìlala: 'Posmrtný život?'

Arthur Dent tápavì hledal vìdomí, asi jako když èlovìk šmátrá ve vanì po ztraceném mýdle. 'Tak tohle je posmrtný život?'

vykoktal pracnì. 'Øekl bych, že jo,' odpovìdìl Ford, který se právì snažil zjistit, kde je nahoøe. Podle jeho pracovní hypotézy to musí být v opaèném smìru než studený tvrdý bøeh, na nìmž leží. Vyškrábal se tedy na to, co jak doufal, jsou jeho nohy. 'Ten výbuch jsme pøece v žádném pøípadì nemohli pøežít, že ne?'

mudroval a lehce se pøitom potácel. 'Ne,' zasténal Arthur. Zvedl se na lokty, ale pøipadalo mu, že to pomìry nijak nezlepšilo, a tak se znovu zhroutil. 'Rozhodnì ne,' pøidala se vstávající Trillian.

Z podlahy se ozval nejasný, chroptivý zvuk. To se Zafod Bíblbrox pokoušel promluvit. 'Já jsem to tedy urèitì nepøežil,' zachroptìl. 'Kompletnì jsem natáhl baèkory. Bum prásk, a už to bylo.'

'Díky tobì,' zavyèítal lehce Ford. 'Nemìli jsme nejmenší šanci. Muselo nás to rozmašírovat nacimprcampr. Ruce, nohy - všude.'

'Nojo,' odfoukl Zafod a s hekáním se snažil zvednout. 'Kdyby si dáma a pánové laskavì obìdnali aperitiv'

Zelená šmouha zaèínala být netrpìlivá. 'Kerpow, atomizovaný,' objednal Zafod. 'Prsknìte nám to rovnou do molekul stavebních látek našich tkání. Hele, Forde,' obrátil se k jedné ze zvolna se ustalucích šmouh, již se mu podaøilo identifikovat, 'mìls taky to, žes vidìl celý svùj život?'

'Tys to taky vidìl?'

podivil se Ford. 'Celý svùj život?'

'Jo,' pøisvìdèil Zafod. 'Aspoò doufám, že byl mùj. To víš, bývám dost èasto mimo sebe.'

Rozhlédl se po šmouhách, které podoby øádných tvarù nabývaly a pøestávaly být neurèitými, pohupujícími se beztvarými stíny. 'Tak,' promluvil neurèitì. 'Tak co?'

žádal Ford upøesnìní. 'Tak jsme tady,' zaèal Zafod váhavì. 'Ležíme tu mrtvi'

'Stojíme,' upozornila Trillian. 'Éé stojíme tu mrtvi v tomto bezútìšném,' plácal Zafod. 'Restaurantu,' doplnil Arthur, jemuž se koneènì podaøilo postavit na nohy a vyrovnat s pøekvapením, že vidí. Víc ho však pøekvapovalo, co uvidìl. 'Tady jsme,' pokraèoval Zafod zarputile, 'stojíme tu mrtvi v tomto bezútìšném'

'Pìtihvìzdièkovém,' podotkla Trillian. 'Restaurantu,' uzavøel Zafod proslov. 'Divný, co?'

poznamenal Ford. 'Ehm, jo.'

'Ale ty lustry nejsou špatné,' prohodila Trillian. 'Není to ani tak onen svìt, jako spíš polosvìt,' vyjádøil svùj dojem Arthur. Ve skuteènosti byly lustry trochu pøíliš okázalé a také nízký, klenutý strop, z nìhož visely, by v ideálním vesmíru nemohl být natøen tak køiklavým odstínem tyrkysové barvy, a pokud ano, alespoò by to patrnì nebylo zvýraznìno skrytými reflektory. Toto však nebyl ideální vesmír, což potvrzovala i další fakta. Vzory na vykládané mramorové podlaze vyvolávaly v èlovìku dojem, že šilhá, a pøi pohledu na pøední stranu sedmdesát metrù dlouhého barového pultu s mramorovou vrchní deskou jste nemohli uvìøit vlastním oèím. Byla totiž sestehována z pøibližnì dvaceti tisíc kùží antarských mozaikových ještìrek, pøestože dotyèných dvacet tisíc ještìrek urèitì své kùže naléhavì potøebovalo, aby mìly v èem pøechovávat vnitønosti. Nìkolik elegantnì obleèených bytostí se povalovalo u barového pultu nebo v obrovských, pestrobarevných a od pohledu úžasnì pohodlných køeslech, rozsetých tu a tam po místnosti. Na opaèném konci baru právì prošli dveømi z kouøového skla mladý l'hurgský dùstojník a jeho mladièká dáma, z níž se zelenì kouøilo, a vnoøili se do oslnivých svìtel hlavního sálu Restaurantu. Arthur stál zády k velkému arkýøovému oknu, zakrytému závìsem. Odhrnul cíp závìsu a vyhlédl ven na ponurou, sklièující krajinu - šedou, chmurnou a posetou krátery, krajinu, z jaké by mu za normálních okolností naskakovala husí kùže. O normálních okolnostech se však nedalo mluvit, protože to, z èeho mu stydla krev a mráz bìhal po zádech jak o závod, byla obloha. Na obloze Zdvoøilý sluha v livreji však závìs opìt zatáhl. 'Až pøijde èas, pane,' vysvìtlil. Zafod blýskl oèima: 'Poèkat, milé mrtvolky, asi nám ušlo nìco veledùležitého. Nìkdo nìco øíkal, a nám to uteklo.'

Arthur pocítil hlubokou úlevu, že mùže myslet na nìco jiného, než na to, co právì zahlédl. 'Øíkal jsem, že je to spíš polo,' pokusil se. 'Nojo, to sis skoro mohl nechat pro sebe,' usadil ho Zafod. 'Co ty, Forde?'

'Já jsem øíkal, že je to divný.'

'Hmm, to je sice mazaný, ale nic to neøíká. Možná že'

'Možná že by se vám lépe diskutovalo nad aperitivem,' pøerušila ho zelená šmouha, která se mezitím promìnila v malého vrásèitého èíšníka v tmavém obleku. 'Aperitiv! To je ono!'

zajásal Zafod. 'Vidíte, oè mùže èlovìk pøijít, když nedává pozor.'

'Zcela správnì, pane,' pøitakal trpìlivì èíšník. 'Kdyby si dáma a pánové chtìli dát pøed veèeøí sklenièku'

'Pøed veèeøí!'

vykøikl Zafod extaticky. 'Poslyš, zelený mužíèku, za tenhle nápad by si tì mùj žaludek nejradši vzal domù a celou noc tì choval.'

'A pak, jen pro vaše potìšení, vesmír exploduje,' pokraèoval èíšník neochvìjnì. Byl ve svém živlu. Ford k nìmu zvolna natoèil hlavu a promluvil s citem: 'Ach, jaké nápoje podáváte na tomto smutném místì?'

Èíšník se zachichotal smíchem hodného a zdvoøilého èíšníka: 'Ach tak, pán mi zøejmì špatnì rozumìl.'

'Snad ne,' vydechl Ford. Èíšník si odkašlal jako hodný, zdvoøilý èíšník: 'Naši hosté jsou obvykle ponìkud dezorientováni cestou v èase, proto bych navrhoval'

'Cestou v èase?'

zvolali trojhlasnì Zafod, Ford a Trillian. 'Chcete øíct, že tohle není posmrtný život?'

divil se Arthur. Èíšník se usmál jako hodný, zdvoøilý èíšník. Témìø už vyèerpal repertoár hodného, zdvoøilého èíšníka a hrozilo, že sklouzne do role zarputilého sarkastického èíšníka. 'Posmrtný život? Nikoli, pane.'

'Takže nejsme mrtví?'

žasl dál Arthur. Èíšník zarputile sevøel rty. 'Haha, pán je velmi viditelnì naživu, jinak bych se pána nesnažil obsluhovat.'

Zafod udìlal znaènì efektní a obtížnì popsatelné gesto - dvìma ze svých rukou se plácl do obou èel, zatímco tøetí pleskla do stehna: 'Teda pánové, to je prèa! Dokázali jsme to. Koneènì jsme se dostali, kam jsme chtìli. Jsme u Milliwaye!'

'U Milliwaye!'

užasl Ford. 'Ano, pane,' potvrdil èíšník, 'tohle je Milliwayùv Restaurant na konci vesmíru.'

'Na konci èeho?'

zeptal se nevìøícnì Arthur. 'Vesmíru,' opakoval èíšník s pøehnanì zøetelnou výslovností. 'Už skonèil?'

nepøestával se divit Arthur. 'Za pár minut, pane,' informoval èíšník a nabral zhluboka dech. Nemusel to dìlat, protože zvláštní smìs plynù, které jeho tìlo potøebovalo k pøežití, pøijímal rovnou do žíly prostøednictvím nepatrného zaøízení, pøipevnìného k noze. Jsou však chvíle, kdy èlovìk musí nabrat zhluboka dech, a má metabolismus jaký chce. 'Tak kdybyste si laskavì už koneènì objednali ten aperitiv, uvedl bych vás ke stolu,' øekl s povzdechem. Zafod pøedvedl dvojitý maniakální škleb, pøiloudal se k baru a skoupil vìtšinu pití, co tam mìli.

Restaurant na konci vesmíru je jedna z nejpozoruhodnìjších krkolomností v historii veøejného stravování. Je totiž vybudován na troskách vlastnì spíš bude vybudován na troskách lépe øeèeno jednou bude možno øíci, že byl vybudován Jedním z hlavních problémù, které trápí cestovatele v èase, je dát si pozor, aby se èlovìk nestal svým vlastním otcem nebo matkou. Když se však nad tím zamyslíme, není to nic, s èím by se velkorysá a dobøe adaptovaná rodina nedokázala vyrovnat. Není ani tøeba dìlat si starosti, aby se náhodou nezmìnil bìh dìjin. Bìh dìjin se nezmìní, protože všechno do sebe zapadá jako hlavolam. Všechny významné zmìny se odehrály pøed vìcmi, které se mìly zmìnit, a nakonec se všechno samo srovná. Jediný skuteèný problém pøedstavuje gramatika. Základní informaci v tomto oboru vám poskytne dílo dr. Daniela Dryáèníka 1000+1 slovesný tvar - pøíruèka pro cestovatele v èase. Poradí vám napøíklad, jak vylíèit nìco, co se vám v minulosti užuž mìlo stát, jenže jste se tomu vyhnuli èasovým skokem o dva dny dopøedu. Událost je nutno popsat rùznì, podle toho, jestli o ní hovoøíte z hlediska svého pøirozeného èasu, z doby ve vzdálenìjší budoucnosti nebo naopak vzdálenìjší minulosti, a vìc je dále komplikována možností vést takovou konverzaci v okamžiku, kdy právì cestujete z jednoho èasového bodu do jiného s úmyslem stát se vlastní matkou èi otcem. Vìtšina ètenáøù se ovšem nedostane dál než k budoucímu polokondicionálnì modifikovanému subinvertovanému provokativpréteritnímu subjunktivnímu optativu. Ve všech dalších vydáních také jsou následující stránky ponechány èisté, aby se ušetøilo na nákladech. Stopaøùv prùvodce po Galaxii tuto zmì akademických abstrakcí velkoryse pøeskakuje - poznamenává pouze, že termín budoucí perfektum byl zrušen, protože se pøišlo na to, že nic takového jako perfektní budoucnost neexistuje. Abychom se ale vrátili k pùvodnímu tématu: Restaurant na konci vesmíru je jedna z nejpozoruhodnìjších krkolomností v historii veøejného stravování. Je vybudován na troskách znièené planety, která je (bude byta) uzavøena v obrovské èasové bublinì a katapultována v èase pøesnì do okamžiku konce vesmíru. Spousta lidí by øekla, že je to nemožné. V Restaurantu se hosté posadí (budoucnì posedováše) ke stolu a pojídají (budoucnì požerováše) vydatnou krmi a pøitom hledí (bylouce vykukovach), jak kolem nich vybuchuje celý zázrak bytí.

I to by hodnì lidí považovalo za nemožné. Mùžete tam pøijít, kdy se vám zachce (mocníte pøišedši venkoncem furtpryè) bez pøedchozí (potomní pøedsledné) rezervace, protože si stùl mùžete objednat retrospektivnì, to znamená po návratu do své vlastní èasové roviny (mocníte stolík objednávovati vturánujak èelemvzad k domovu pøikráèedše). O tomhle by vìtšina lidí tvrdila, že je to už úplnì vylouèené. V Restaurantu se mùžete setkat a poveèeøet s (mocníte støetnouti též veèerní krmi zároveò spolkovnì pojedouce) fascinujícícm prùøezem veškerou populací èasu a prostoru. Dalo by se trpìlivì vysvìtlovat, že tohle je rovnìž nemožné. Restaurant mùžete navštívit kolikrát chcete (mocníte hojnì bylouce navštìvováše - atd., další slovesné tvary si mùžete sami vyhledat v knize dr. Dryáèníka) a mùžete si být jisti, že nikdy nepotkáte sami sebe, protože vedení podniku se snaží zabránit trapným scénkám, k jakým v takových pøípadech obvykle dochází. Tak tohle, i kdyby všechno ostatní bylo pravda, jako že není, je stoprocentnì nemožné, prskají pochybovaèi. Staèí jen uložit ve své vlastní dobì na své konto jedinou drobnou minci, a když dospìjete na konec èasu, nahromadìné úroky hravì zaplatí pohádkovou cenu veèeøe. Tohle, jak mnozí tvrdí, je nejen nemožné, ale naprosto šílené - a zøejmì právì proto reklamní agentura hvìzdné soustavy Bastablon pøišla se sloganem: 'Udìlali jste dnes ráno už šest nemožných vìcí? Dejte tomu korunu snídaní v Milliwayovì Restaurantu na konci vesmíru!'

Zafod opøený o bar se rychle propadal do spoleèenské únavy. Obì hlavy do sebe stále èastìji vrážely a úsmìvy ztrácely synchronizaci. Byl mrzutì šastný. 'Hele, Zafode,' zaútoèil Ford, 'nechtìl bys mi vysvìtlit, co se to u všech fotonù dìlo? Kdes byl? A kde jsme byli my? Malièkost, já vím, ale rád bych mìl jasno.'

Zafodova levá hlava se bdìle napøímila, zatímco pravá se pohroužila do nevìdomí alkoholu. 'Tak jsem se poflakoval. Chtìjí po mnì, abych jim našel chlapa, co vládne vesmíru. Ale já nemám zájem. Øek bych, že neumí vaøit.'

Jeho levá hlava souhlasnì pozorovala pravou a pøikyvovala. 'Správnì,' pøitakala. 'Dej si ještì panáka.'

Ford si dal Pangalaktický megacloumák, nápoj èasto charakterizovaný jako alkoholický ekvivalent loupežného pøepadení - drahý a zdraví škodlivý. A už se dìlo cokoliv, Ford se rozhodl, že ho to zase tak moc nevzrušuje.

'Víš, Forde, všechno je eòo òuòo.'

'Chceš øíct, že všechno je pod kontrolou.'

'Ne, rozhodnì nechci øíct, že všechno je pod kontrolou. To by nebylo eòo òuòo. Jestli chceš vìdìt, co se stalo, tak jsem dejme tomu mìl celou situaci v kapse. Staèí?'

Ford pokrèil rameny. Zafod se zasmál do svého drinku. Nápoj vybublal ze sklenice a zaèal propalovat mramorovou desku barového pultu. Pøitoèil se k nim støapatý nebeský cikán divoce fidlající na elektrické housle, a teprve když ho Zafod zavalil penìzi, uvolil se jít zase pryè. Namíøil si to rovnou k Trillian a Arthurovi, sedícím v odlehlé èásti baru. 'Nevím, co je to za podnik,' øíkal právì Arthur, 'ale naskakuje mi z nìj husí kùže.'

'Dej si ještì sklenièku,' konejšila ho Trillian. 'Zkus se trochu bavit.'

'Tak to si musím rozmyslet,' zaškaredil se Arthur. 'Tyhle dvì vìci totiž nejdou dohromady.'

'Chudáèku Arthure, ty asi opravdu nejsi stavìný pro takovýhle život.'

'Ty tomu øíkáš život?'

'Zaèínáš mluvit jako Marvin.'

'Neznám nikoho, komu by to pálilo jako Marvinovi. Co myslíš, jak pøinutíme toho houslistu, aby šel pryè?'

Zachránil je èíšník: 'Váš stùl je pøipraven.'

Pøi pohledu zvenèí, který se ovšem nikdy nikomu nenaskytne, vypadá restaurant jako tøpytivá obøí moøská hvìzdice, vyplavená na zapomenutou skálu. V jejich jednotlivých ramenech sídlí bar, kuchynì, generátory silového pole, chránící celou stavbu i zvetšelé trosky planety, na nichž restaurant stojí, a koneènì èasové turbíny, zvolna pohupující tím vším dopøedu a zpìt pøes osudný okamžik. Stavbì dominuje gigantický zlatý dóm, témìø úplná koule, umístìná pøesnì uprostøed. Do ní právì vkroèili Zafod, Ford a Trillian s Arthurem. Pøed nimi se tam ovšem dostalo asi tak pìt tun pozlátka, které pokrývalo kdejaký nechránìný povrch. Povrch zbývajících vìcí nebyl nechránìný, protože byl posázený drahokamy, vzácnými mušlemi ze Santraginu, zlatými plátky, ozdobnými kachlíky, ještìøími kùžemi a miliónem dalších neidentifikovatelných ozdob a okras. Sklo jiskøilo, støíbro se tøpytilo, zlato záøilo a Arthur Dent valil oèi. 'Žjova,' vyjádøil se Zafod. 'Páni!'

'Neuvìøitelné!'

vydechl Arthur. 'Ti lidé! Ty vìci!'

'Ty vìci, to jsou taky lidi,' upozornil tiše Ford Prefect. 'Ti lidé,' žasl opìt Arthur, 'a ti takylidi!'

'Ta svìtla,' nadchla se Trillian. 'Ty stoly,' doplnil Arthur. 'Ty šaty!'

pokraèovala Trillian. Èíšník si pomyslel, že halekají jako párek venkovanù. 'Konec vesmíru je hodnì populární,' vysvìtloval Zafod a nejistým krokem se prodíral shlukem stolù. Nìkteré byly mramorové, jiné z luxusního ultramahagonu, nebo dokonce z platiny. U každého sedìla spoleènost exotických bytostí, vesele švitoøících a studujících jídelní lístek. 'Lidé se rádi voháknou, když sem jdou,' pokraèoval Zafod, 'pøipadá jim aspoò, že se nìco dìje.'

Stoly byly rozestaveny ve velkém kruhu kolem pódia, na nìmž malá kapela hrála lehkou hudbu. Arthur odhadoval poèet stolù pøinejmenším na tisíc. Mezi nimi byly porùznu rozhozeny pohupující se palmy, bublající fontány a groteskní sochy, zkrátka všechny ty zbyteènosti, spoleèné restaurantùm, jejichž provozovatelé nelitují žádných výdajù, aby vyvolali dojem, že nelitovali žádných výdajù. Arthur se rozhlížel, tak trochu v oèekávání, kdy zahlédne nìkoho, jak dìlá reklamu pro American Express. Zafod žïuchl do Forda a ten zase na oplátku do Zafoda. 'Žjova,' øekl Zafod. 'Páni,' øekl Ford. 'Mùj pradìdeèek musel tomu poèítaèi poøádnì zamotat palici,' uchichtl se Zafod. 'Øíkal jsem pøece, a nás zaveze do nejbližšího podniku, kde se mùžeme najíst, a on nás pošle rovnou na konec vesmíru. Pøipomeò mi, abych na nìj byl semtam hodný.'

Rozhlédl se a dodal: 'Je tu úplnì každý. Každý, kdo byl nìkdo.'

'Byl?'

podivil se Arthur. 'Na konci vesmíru musíš hodnì užívat minulý èas, protože už je po všem. Ahoj, kluci,' zavolal na partu obøích leguánù sedících poblíž. 'Jak to šlo?'

'Není to Zafod Bíblbrox?'

zeptal se jeden leguán druhého. 'Myslím, že jo?'

odpovìdìl druhý leguán. 'To je teda gól,' øekl zase první. 'Život je legraèní,' poznamenal druhý. 'Život je to, co z nìj udìláš,' upøesnil první leguán a oba se znovu odmlèeli. Èekali, až vypukne nejvìtší show ve vesmíru. 'Hele, Zafode,' ozval se Ford a pokusil se vzít jmenovaného pod paží, díky tøetímu Pangalaktickému megacloumáku však minul. Ukázal nejistým prstem: 'Je tu jeden mùj starej kámo, Cikorka Desiato! Vidíš tamtoho chlapa v platinovým obleku u platinovýho stolu?'

Zafod se pokoušel oèima sledovat Fordùv ukazovák, ale zatoèila se mu z toho hlava. Koneènì uvidìl. 'Ajó,' øekl. Pak si vzpomnìl. 'Že ale tenhle chlápek udìlal megaïouru do svìta! Vìtší než kdo jinej. Až na mì.'

'Kdože to má být?'

zajímala se Trillian. 'Cikorka Desiato?'

Zafod se málem skácel údivem. 'Ty nevíš? Neslyšelas nikdy o Postižené oblasti?'

'Ne.'

'Nejvìtší, nejhlasitìjší,' vypoèítával Ford. 'Nejprachatìjší,' pøipomnìl Zafod. 'Rocková kapela v historii'

Ford zapátral v pamìti po vhodném výrazu. 'historie samé,' uzavøel Zafod. 'Neznám.'

'Ouvej,' zakvílel Zafod. 'Jsme na konci vesmíru, a tys ještì vùbec nežila. Tos teda o nìco pøišla.'

Odvedl ji stranou, kde u jejich stolu celou dobu èekal èíšník. Arthur se loudal za nimi a pøipadal si osamìlý a ztracený. Ford se brodil davem, aby pøihøál starou známost. 'Hej, Cikorko!'

zavolal. 'Jak se vede? Rád tì vidím, ty kluku obrovská! A co randál? Vypadáš skvìle, opravdu strašnì tlustej a nezdravej. Úžasný.'

poplácal muže po zádech, mírnì pøekvapen, když se nedoèkal žádné odezvy. Pangalaktické megacloumáky, které se v nìm dokoleèka honily, ho však ponoukaly, aby nicménì pokraèoval. 'Pamatuješ na starý èasy? Ty zapadáky, kde jsme se poflakovali? Bistro Ilegalita, pamatuješ? Slimovo Tržištì kejhákù? Chlastárna v Hangáru dìsu, to byly èasy, co?'

Cikorka Desiato se nevyjádøil, jestli to èasy byly nebo ne. Fordovi to však vùbec nevadilo. 'Když jsme mìli hlad, vydávali jsme se za zdravotní inspektory, pamatuješ? Kdekomu jsme zkonfiskovali jídlo a pití, ne? Až jsme dostali otravu. A ty noci, co jsme prodebatovali a prochlastali v tìch smradlavých špeluòkách nad Café Lou v Gretchen Town, na Novém Betelu, a ty ses vždycky pokoušel ve vedlejším pokoji skládat písnièky se svou pitarou, a nám dìsnì lezly krkem, a tys øíkal, že ti to nevadí, a my jsme øíkali, že nám to vadí, protože nám lezly krkem.'

Fordovi se zamžil zrak. 'Øíkal jsi, že nechceš být hvìzda,' rochnil se Ford v nostalgii, 'protože nenávidíš hvìzdnou soustavu. A my jsme øíkali - Hadra a Sulidžu a já -, že podle nás ti to ani nehrozí. A co dìláš dneska? Ty hvìzdný soustavy si kupuješ!'

Obrátil se a snažil se pøilákat pozornost okolosedících. 'Tady sedí èlovìk, co si kupuje hvìzdný soustavy!'

Cikorka se nepokusil toto tvrzení ani potvrdit, ani popøít, a pozornost divákù z donucení rychle polevila. 'Myslím, že nìkdo je tu opilý,' zažbrblala do své sklenièky jakási bytost podobná fialovému køoví. Ford se mírnì zakymácel a ztìžka dosedl na židli naproti Cikorkovi Desiatovi. 'Jak je to tvoje èíslo?'

otázal se a nerozvážnì se pokusil chytit láhve, takže ji pøevrhl - naštìstí pøímo do sklenièky, která stála vedle. Aby zúroèil šastnou náhodu, hned sklenku vyprázdnil. 'Fakticky parádní èíslo,' mlel dál. 'Jak je to? Pam! Pam! Padááá! nebo tak nìco, jak to na koncertì konèí tím, že ta loï to napálí pøímo do slunce, a ty to fakt pøedvádíš živì!'

Ford udeøil pìstí do dlanì druhé ruky, aby názornì pøedvedl velikost umìleckého èinu. Znovu pøevrhl láhev. 'Loï! Slunce! Bum prásk!'

vykøikoval vzrušenì. 'Vykašlat se na lasery a podobný krámy, když vy kluci to napálíte rovnou do slunce a fakticky shoøíte! Ách, a ty písnièky!'

Oèima sledoval pramínek tekutiny klokotavì vytékající z láhve na stole. Mìl pocit, že by se s tím mìlo nìco dìlat. 'Nenapiješ se!?'

zeptal se. I jeho alkoholem prosáklé mysli už zaèínalo docházet, že pøátelskému setkání cosi chybí, a že to patrnì nìjakým zpùsobem bude souviset s tím, že tlusoch v platinovém obleku a støíbøitém širáku trùnící naproti ještì neøekl ani Ahoj, Forde, nebo To je bezva, zas tì vidìt po takový dobì. Neøekl totiž vùbec nic. Ještì podstatnìjší zøejmì bylo, že se za celou dobu vùbec nepohnul. 'Cikorko?'

zareagoval Ford znepokojenì. Vtom mu na rameni pøistála masitá tlapa a odhodila ho stranou. Ford nemotornì žuchl do židle. Pošilhával vzhùru ve snaze zahlédnout vlastníka nezdvoøilé ruky. Tìžko by ho ostatnì mohl pøehlédnout, protože majitel pracky mìøil nìco málo pøes dva metry a na svou výšku nebyl zrovna hubený. Postavou ponìkud pøipomínal masivní koženou pohovku - lesklou, hømotnou a dùkladnì vyztuženou. Oblek, do nìhož hromotluk vecpal své tìlo, vypadal, jako by jediný smysl jeho existence spoèíval v pøedvádìní, jak tìžké je vecpat takovéhle tìlo do obleku. Ple oblièeje mìla barvu jablka a strukturou pøipomínala kùru pomeranèe, tím však podobnost s èímkoliv sladkým konèila. 'Chlapèe,' pronesl hlasem, který se mu dral z úst, jako by to tam dole v hrudníku nemìl zrovna nejlehèí. 'Ehm, copak?'

poptal se Ford konverzaèním tónem. Vyškrábal se na nohy, ale ke svému zklamání nedosahoval temenem k vrcholovým partiím hromotluckého tìla. 'Vodprejskni,' vyjádøil se obr. 'Jo?'

podivil se Ford, vzápìtí jat pochybností, zda to byla moudrá otázka. Nicménì podotkl: 'A kdože vy jste?'

Muž chvíli uvažoval. Zjevnì nebyl zvyklý odpovídat na podobné otázky. Po chvíli však odpovìï nabídl: 'Jsem chlápek, co ti øíká, abys vodprejsk.'

A po malé odmlce dodal: 'Než tì vodprejsknu já.'

'Poslyšte,' vykoktal Ford nervóznì. Pøál si, aby se mu hlava pøestala toèit, usadila se a pokusila se zvládnout situaci. 'Poslyšte,' mektal. 'Jsem jeden z Cikorkových nejstarších kámošù a'

Mrkl po Cikorkovi Desiatovi, který i nadále nehnul brvou, a uvažoval,jaké další slovo by se tak asi hodilo po 'a'. Masivní muž ho však pøedešel a po spojce doplnil hned celou vìtu: 'A já jsem tìlesná stráž pana Desiata. Mám na starosti jeho tìlo, ale tvoje na starosti nemám, tak si ho koukej nìkam vodklidit, než tady pøijde k úhonì.'

'Poèkejte chvilku,' snažil se Ford. 'Žádnou chvilku,' zahømìl tìlesný strážce. 'Žádný èekání! Pan Desiato se s nikým nebaví!'

'Možná že byste ho mìl nechat, aby se k tomu vyjádøil sám,' navrhl Ford. 'Pan Desiato se s nikým nebaví!'

zavrèel obr. Ford vrhl znepokojený pohled na Cikorku a musel si pøiznat, že fakta jsou oèividnì na stranì hlídaèe tìl. Slavný muž nejevil nejmenší nejmenší známku pohybu, natožpak vøelý zájem o Fordovo blaho. 'Proè?'

podivil se Ford. 'Co je s ním?'

Strážce mu to tedy vysvìtlil.

Stopaøùv prùvodce po Galaxii poznamenává, že Postižená oblast, plutoniová rocková kapela z gargrakackých myšlenkových zón, je všeobecnì považována nejen za nejhlasitìjší rockovou kapelu v Galaxii, ale i za nejhlasitìjší randál vùbec. Stálí návštìvníci koncertù soudí, že nejkvalitnìjšího poslechu je možno dosáhnout v mohutných betonových bunkrech asi padesát pìt a pùl kilometru od pódia. Hudebníci sami hrají na své nástroje prostøednictvím dálkového ovládání z dobøe izolované kosmické lodi, která zùstává na obìžné dráze planety (velmi èasto úplnì jiné). Jejich písnì jsou vcelku prosté. Vìtšinou jsou to variace na známé téma: bytost - hoch se setkává s bytostí - dívkou pod støíbøitým mìsícem, který však náhle, z dùvodu, jenž není uspokojivì vysvìtlen, vybuchuje. Mnohé svìty už skupinì zakázaly èinnost na své pùdì, nìkdy z dùvodù umìleckých, èastìji však proto, že zvuková technika kapely porušuje tamní smlouvy o omezení strategických zbraní. To však nicménì nezabránilo jejich výdìlkùm, aby nepøekraèovaly hranice èiré hypermatematiky. Jejich vedoucí úèetního výzkumu byl nedávno jmenován profesorem neomatematiky na univerzitì v Maximegalonu, jakožto projev ocenìní jeho Obecné i Speciální teorie daòových pøiznání Postižené oblasti, jež dokazují, že pøedivo èasoprostorového kontinua je nejen zakøivené, ale pøímo uhnuté.

Ford se odpotácel ke stolu, kde sedìli Zafod, Arthur a Trillian a èekali, až vypukne ta psina. 'Musím nìco sníst,' vypravil ze sebe Ford. 'Èau, Forde,' zaradoval se Zafod. 'Tak co, mluvil jsi s tím rámusníkem?'

Ford neurèitì zakymácel hlavou. 'S Cikorkou? Jo vlastnì jsem s ním mluvil.'

'Co povídal?'

'Nic moc. On totiž'

'Copak?'

'On je totiž na rok mrtvej, kvùli úlevám na daních. Musím si sednout,' dodal a posadil se. Pøistoupil k nim èíšník. 'Pøejete si jídelní lístek, nebo se chcete seznámit s naším dnešním hlavním chodem?'

'Hmm?'

'Hmm?'

'Hmm?'

užasli postupnì Ford, Arthur a Trillian. 'Tak jo,' rozhodl Zafod, 'poèkáme si na pøíchod chodu.'

V malém pokojíku v jednom z ramen komplexu restaurantu pøistoupil hubený, vyèouhlý muž k oknu a odhrnul záclonu. Do tváøe mu pohlédlo zapomnìní. Jeho tváø se nevyznaèovala žádnou zvláštní krásou, snad proto, že zapomnìní do ní hledìlo už tolikrát. Byla to pøíliš dlouhá tváø, s oèima zapadlýma, pøevislými víèky, propadlými tváøemi a dlouhými tenkými rty, které pøi pootevøení odhalily zuby podobné èerstvì natøenému arkýøovému oknu. I ruce svírající záclonu byly dlouhé a vyzáblé, navíc studené. Zlehka spoèívaly na záhybech záclony a pùsobily dojmem, že nebude-li je hlídat jako ostøíž, odkradou se nìkam do kouta a provedou tam nìco nepøedstavitelného. Spustil záclonu a pøíšerný svit, jenž si do té chvíle pohrával na jeho rysech, si odešel pohrávat na nìèem zdravìjším. Muž slídil po malièkém pokojíku jako kudlanka, uvažující, má-li strávit veèer na modlitbách. Nakonec se usadil na rozvrzané židli u stolku z prken položených na kozách a listoval nìkolika archy papíru popsanými vtipy. Ozvalo se zazvonìní. Odložil tenkou složku a zvedl se. Chabým gestem pøejel nìkolik z asi miliónu duhových flitrù, pokrývajících jeho sako, a vyšel ze dveøí. Svìtla v restaurantu potemnìla. Kapela zrychlila tempo. Jediný bodový reflektor proal temnotu schodištì vedoucího pøímo doprostøed pódia. Po schodišti vyhopsala vyèouhlá, duhovì záøivá postava. Muž vtrhl na scénu, køepce pøistoupil k mikrofonu a jediným máchnutím vyzáblé paže ho sejmul ze stojanu. Chvíli tak stál a uklánìl se vlevo i vpravo, dìkoval za potlesk a pøedvádìl divákùm své arkýøové okno. Zamával známým v publiku, pøestože tam žádné nemìl, a èekal, až potlesk utichne. Pozvedl ruku a usmál se. Usmíval se nejen od ucha k uchu - vypadalo to, že úsmìv prostì pøesahuje jeho tváø. 'Dìkuji vám, dámy a pánové!'

volal. 'Dìkuji mnohokrát. Opravdu vám dìkuji!'

Zíral do publika a pomžikával. 'Dámy a pánové, vesmír, jak víme, existuje už nìjakých sto sedmdesát tisíc miliónù miliard let, a skonèí asi tak za pùlhodinku. Takže vítejte v Miliwayovì Restaurantu na konci vesmíru!'

Gestem vyèaroval další salvu spontánního potlesku a jiným pohybem ji ual. 'Dnes veèer budu vaším spoleèníkem,' oznámil. 'Jmenuji se Max Quordlepleen'

(Tohle už všichni znali - proslavil se svým výstupem po celé Galaxii. Øíkal to ovšem proto, že to vždycky vyvolalo novou vlnu potlesku, který pak se skromným úsmìvem, máchnutím ruky, odmítal.) 'a pøicházím pøímo z opaèného konce èasu, kde jsem konferoval show v Baru u velkého tøesku, a mohu vám øíct, že jsme tam prožili, dámy a pánové, velmi zajímavý veèer. Vás dnes budu provázet oním historickým okamžikem, koncem historie samé!'

Další poryv potlesku rychle utichl. Svìtla ještì více potemnìla. Na všech stolech se samy od sebe zapálily svíèky. Hosté, zahaleni tisíci mihotavými svìtélky a miliónem intimních stínù, vydechli úžasem. Ztemnìlým restaurantem probìhl závan vzrušení. Ohromný zlatý dóm se zvolna sešeøil, až docela potemnìl a zmizel. Max tlumeným hlasem pokraèoval: 'Tak tedy, dámy a pánové, svíèky jsou rozsvíceny, kapela tiše hraje a dóm nad našimi hlavami, chránìný silovým polem, se ztrácí. Už je úplnì prùhledný a odhaluje nám temnou a pochmurnou oblohu, obtìžkanou pradávným svitem rudì nabìhlých hvìzd. Øekl bych, že dnes veèer tady prožijeme senzaèní apokalypsu!'

Teï utichlo i jemné povrzávání kapely. Úžas a šok se zmocnil všech pøítomných, kterým se podívaná naskytla poprvé. Dovnitø dómu proudilo obludné, hrùzné svìtlo, ohyzdné svìtlo, žhnoucí vražedné svìtlo, svìtlo, jež by zohavilo i peklo. Vesmír spìl ke konci. Po nìkolik nekoneèných vteøin se restaurant mlèky pohupoval bìsnící prázdnotou. Koneènì Max znovu promluvil: 'Ti z vás, kdo vždycky doufali, že jednou uvidí svìtlo na konci tunelu, tady je!'

Kapela znovu ryènì spustila. 'Dìkuji, dámy a pánové,' vykøikoval Max, 'za okamžik se k vám opìt vrátím. Zatím vás ponechám ve velmi schopných rukou Ríši Vynulovaného a jeho Kataklyzmatického komba. Tak prosím, dámy a pánové, pìkný potlesk pro Ríšu a jeho chlapce!'

Dìsivá vøava na obloze pokraèovala. Publikum zaèalo váhavì tleskat a po chvíli se vrátilo k všední konverzaci. Max se vydal na obvyklou túru kolem stolù. Vykládal a poslouchal vtipy, øval smíchy - vydìlával si na živobytí. Ke stolu Zafoda Bíblbroxe pøistoupil ohromný pøežvýkavec - mohutný, masitý ètyønožec z hovìzího rodu s velkýma vodovatýma oèima, malými rohy a výrazem, jenž by se dal nazvat vstøícným úsmìvem. 'Dobrý veèer,' zabuèelo zvíøe a ztìžka dosedlo na své kýty. 'Jsem hlavní chod dnešního veèera. Mohu vám nabídnout nìkteré partie svého tìla?'

zafunìlo a zavrtìlo kýtami, aby se mohlo pohodlnìji usadit. Mírumilovnì zíralo na Zafoda a jeho spoleèníky. Jeho pohled byl opìtován výrazem zdìšení a zmatku ze strany Arthura a Trillian, rezignace v pøípadì Forda Prefecta, zatímco Zafod Bíblbrox si dobytèe prohlížel dravì hladovým pohledem. 'Tøeba kousek ramínka?'

navrhlo zvíøe. 'Dušeného na vínì, s bílou omáèkou?'

'Ehm, vašeho ramínka?'

šeptl Arthur zdìšenì. 'Jistìže mého, pane,' zabuèelo zvíøe pokojnì. 'Cizí bych pøece nemohlo nabízet.'

Zafod vyskoèil a zaèal zvíøeti zkoumavì ohmatávat rameno. 'Taky roštìnka je moc dobrá,' brumlalo zvíøe. 'Dopøálo jsem jí dost pohybu a jedlo jsem hodnì jádrového krmiva, takže je tam spousta výborného masa.'

Mírnì chrochtlo, zafunìlo a zaèalo pøežvykovat. Spolklo pøežvýkanou píci a pokraèovalo: 'Nebo byste si snad ze mì dali guláš?'

'Myslíš, že to zvíøe opravdu chce, abychom ho snìdli?'

zašeptala Trillian Fordovi. 'Já?'

podivil se Ford. Mìl skelný pohled. 'Nemyslím si nic.'

'To je naprosto pøíšerné!'

rozèilil se Arthur. 'Nic horšího jsem nikdy neslyšel.'

'Oè jde, pozemšané?'

optal se Zafod, jehož pozornost se teï pøesunula k ohromné roštìnce.

'Prostì nemíníme jíst zvíøe, které tady stojí a øíká si o snìdení. To je bezcitnost!'

'Poøád lepší, než jíst zvíøe, které se nechce dát sníst,' poznamenal Zafod. 'O to pøece nejde,' protestoval Arthur. Chvíli o Zafodovì poznámce uvažoval. 'No dobøe, možná o to jde. Mnì je to jedno, nebudu o tom teï pøemýšlet. Prostì jenom ehm'

Vesmír bìsnil ve smrtelných køeèích. 'Nejspíš si dám jen salát,' zamumlal. 'Smìlo bych vám doporuèit, abyste zauvažoval o mých játrech? Urèitì budou úžasnì šavnatá a køehká - vykrmuju se už celé mìsíce.'

'Hlávkový salát,' vyjádøil se Arthur dùraznì. 'Hlávkový salát?'

podivilo se zvíøe a nesouhlasnì na Arthura vyvalilo oèi. 'Chcete snad øíct, že bych si nemìl dávat salát?'

'Spousta zeleniny má na tyhle vìci dost vyhranìný názor. Proto se nakonec došlo k rozhodnutí rozetnout celou tuhle zamotanici a vypìstovat zvíøe, které se chce dát sníst, a navíc to dovede jasnì a zøetelnì øíct. Takže mì tu máte.'

Dobytèe se decentnì uklonilo. 'Tak tedy, sklenici vody, prosím,' nedal se Arthur. 'Koukni,' vložil se do vìci Zafod, 'chceme jíst, a ideálù se rozhodnì nenajíme. Ètyøi krvavé bifteky, prosím, ale rychle. Nejedli jsme už pìt set sedmdesát šest tisíc miliónù let.'

Zvíøe se s jistými obtížemi zvedlo. Vydalo mírné zabuèení. 'Velmi rozumný výbìr, pane, smím-li se k tomu vyjádøit. Tak fajn,' dodalo, 'jen si odskoèím a picnu se.'

Ještì se obrátilo a pøátelsky mrklo na Arthura: 'Netrapte se, pane. Udìlám to humánnì,' ujistilo ho a beze spìchu se odkolébalo do kuchynì. Za pár minut pøibìhl èíšník se ètyømi obrovskými kouøícími bifteky. Zafod a Ford se na nì bez nejmenšího zaváhání hladovì vrhli. Trillian chvíli váhala, naèež pokrèila rameny a pustila se do své porce. Arthur zíral do talíøe a bylo mu lehce nevolno. 'Hele, pozemšane,' obrátil se k nìmu Zafod se zlomyslným úšklebkem na tváøi, která se zrovna necpala. 'Co tì žere?'

A kapela vyhrávala. Všude po celém restaurantu lidé a bytosti odpoèívali a bavili se. Vzduch byl plný hovorù o všem možném, mísících se s vùnìmi exotických bylin, výstøedních pokrmù a záludných vín. Nekoneèný poèet kilometrù všemi smìry spìla katastrofa veškerenstva k fascinujícímu vyvrcholení. Max mrkl na hodinky a za doprovodu fanfáry se vrátil na pódium. 'A teï, dámy a pánové,' hlaholil rozjásanì, 'užíváte si všichni posledních okamžikù skvìlé zábavy?'

'Ano,' volali lidé toho typu, který vždycky volá ano, když se jich komici ptají, jestli si užívají skvìlé zábavy.

'Bájeèné!'

vykøikoval Max. 'Absolutnì bájeèné! A zatímco kolem nás zuøí fotonové bouøe v dìsivých smrštích a chystají se rozervat zbytky rudì žhnoucích sluncí, vy se jistì pìknì usadíte a budete se mnou vychutnávat to, co urèitì bude nám všem pøipadat jako nesmírnì vzrušující, absolutní podívaná.'

Odmlèel se a jiskøícíma oèima pozoroval publikum. 'Vìøte, dámy a pánové - po tomhle už není nic.'

Znovu se odmlèel. Dnes veèer mu naèasování vycházelo s dokonalou pøesností. Tuhle show dìlal už nesèíslnìkrát, veèer co veèer. Ne že by výraz veèer v nejzazším bodì èasu nìco znamenal. Bylo jen nekoneèné opakování koneèného okamžiku - restaurant se zvolna pohupoval za hranici nejkrajnìjší výspy èasu a zase zpátky. 'Dnes veèer' to pøesto dobøe klapalo, mìl publikum v hrsti. Ztišil hlas, takže diváci museli napínat uši, aby slyšeli. 'Tohle je skuteènì naprostý konec. Mrazivá pustina, v níž zanikne celý majestát stvoøení. Tohle, dámy a pánové, je to pøísloveèné 'ono'.'

Ještì více ztišil hlas. V tichu, jež nastalo, by si neodvážila odkašlat ani moucha. 'Po tomhle,' pokraèoval tiše, 'už není nic. Prázdnota. Neexistence. Zapomnìní. Absolutní nic'

Oèi mu znovu zajiskøily - nebo snad zamrkal? 'Nic samozøejmì až na bohatou nabídku dezertù a skvìlý výbìr likérù z Aldebaranu!'

Kapela podtrhla jeho zvolání bøesknou frází. Max si pøál, aby to nedìlali - nepotøeboval to. Umìlec jeho formátu nic takového nepotøebuje. Dokázal si udìlat hudební nástroj z publika. Teï se úlevou smálo. Max pokraèoval. 'Alespoò pro jednou,' volal vesele, 'nemusíte mít strach z ranní kocoviny - prostì proto, že žádné ráno už nebude!'

Záøivì se usmíval na šastné, rozesmáté publikum. Pohlédl vzhùru na oblohu, prodìlávající rutinní smrtelnou køeè jako pokaždé. Jeho pohled však utkvìl jen zlomek vteøiny. Spoléhal, že obloha nezklame, tak jako jeden profesionál proléhá na druhého. 'A teï,' dodal a rázoval hrdì po scénì, 'možná že riskujeme oslabení oné bájeèné atmosféry zániku a nicoty, která zde dnes veèer panuje, ale pøesto bych rád mezi námi pøivítal nìkteré hosty.'

Vytáhl z kapsy papír. 'Máme tu dnes veèer'

Zdvihl ruku, aby ztišil jásot. 'Máme tu skupinu ze zanzelkvazérského bridgeového klubu Flamarion zpoza Prustopádniny Qvarnu Jsou tady?'

Zezadu se ozval souhlasný jásot. Max pøedstíral, že neslyší, a rozhlížel se, jako by jmenované hosty hledal. 'Jsou tady?'

zeptal se znovu, aby vyvolal hlasitìjší jásot. Jako vždy uspìl. 'Á, tady jsou. Tak hoši, poslední hlášky - a žádné švindlování! Nezapomínejte, že tohle je velice slavnostní okamžik.'

Dychtivì hltal smích.

'A máme tu také, máme tu skupinu nižších božstev ze síní Asgardu?'

Zprava se ozvalo zahømìní a nad scénou se zablesklo. Skupinka vlasatých mužù v helmicích, tváøících se velmi samolibì, pozvedla sklenice smìrem k Maxovi. Vyøízené velièiny, pomyslel si. 'Opatrnì s tím kladivem, pane,' zavtipkoval. Božstva znovu pøedvedla svùj trik s bleskem. Max jim vìnoval ponìkud nucený úsmìv. 'A za tøetí za tøetí skupina ze Svazu mladých konzervativcù Siria B jsou tady?'

Skupina švihácky obleèených odrostlých štìòat si zaèala vzájemnì házet klacíky, a pak je zaèala házet i na scénu. Nesrozumitelnì òafali a štìkali. 'Ano, je to ale jen a jen vaše chyba,' pokáral je Max. 'Uvìdomujete si to?'

'A koneènì,' opìt zklidnil publikum a nasadil slavnostní výraz. 'A koneènì tu dnes veèer máme skupinu vìøících, a to velmi hluboce vìøících, z Církve nového pøíchodu Velkého Proroka Zarquona.'

Asi dvacet asketicky odìných vìøících sedìlo až u samého kraje. Nervóznì usrkávali minerálku a nijak se hodokvasu neúèastnili. Rozladìnì mžourali do svìtel reflektorù. 'Tady jsou,' hlásil Max. 'Sedí tu, trpìlivost sama. Øekl vám, že pøijde znovu, a nechal vás èekat hodnì dlouho. Tak doufejme, že si pospíší, protože už mu zbývá jen osm minut!'

Skupina Zarquonových stoupencù sedìla s pøísným výrazem a nedala se zkrušit salvami zlomyslného smíchu. Max publikum mírnil. 'Ale vážnì, lidi, teï opravdu vážnì - nic ve zlém. Nemìli bychom si dìlat legraci z tak hluboké víry. Prosím tedy potlesk pro Velkého Proroka Zarquona'

Obecenstvo poslušnì zatleskalo. 'a už je kdekoliv!'

Max poslal vzdušný polibek skupinì s kamennými výrazy a vrátil se do støedu pódia. Pøitáhl si vysokou stolièku a usadil se na ní. 'Je to opravdu bájeèné,' repetil neúnavnì, 'vidìt vás tu dnes veèer. Nebo snad ne? Ale ano, absolutnì bájeèné. Zvl᚝ proto, že mnozí z vás pøicházejí znovu a znovu, což považuju za skuteènì fantastické - sledovat tady neodvratný zánik všeho, a pak se vrátit domù, do své vlastní historické doby, založit rodinu, usilovat o novou a lepší spoleènost, vést strašlivé války kvùli tomu, co vám pøipadá správné, to èlovìku skuteènì dodá víry v budoucnost všech forem života. Ovšem až na to,' mávl rukou smìrem k bitevní vøavì kolem dokola, 'že žádnou budoucnost nemají'

Arthur se obrátil k Fordovi - tohle mu jaksi nešlo do hlavy. 'Poslyš, jestli má vesmír skuteènì skonèit, copak se nesvezeme s ním?'

Ford na nìj upøel pohled tøípangalakticko-megacloumákového typu, jinými slovy pohled znaènì rozkolísaný. 'Hele, když jednou vlezeš do týhlenctý knajpy, octneš se v neuvìøitelný èasový smyèce, chránìný silovým polem. Aspoò myslím.'

'Aha,' øekl Arthur. Znovu obrátil pozornost k talíøi polévky, kterou se mu podaøilo vymámit z èíšníka namísto bifteku. 'Koukni,' vykládal Ford. 'Pøedvedu ti to.'

Popadl ze stolu ubrousek a zaèal se s ním zoufale potýkat. 'Hele,' zaèal znovu. 'Pøedstav si, jo, že tohle je vesmír, odehrávající se v èase, jo? A tahle lžíce je transdukèní modus na køivce hmoty'

Poslední slova mu dala hodnì zabrat. Arthura hroznì mrzelo, že ho musí vyrušit. 'To je moje lžíce,' upozornil. 'No dobrý,' nedal se vyrušit Ford. 'Pøedstav si, že teda tøeba tahle lžíce'

Našel na tácku s pøísadami malou døevìnou lžièku. 'Tahle,' snažil se úpornì, ale nedaøilo se mu vzít lžièku do ruky. 'Ne, tak radši tahle vidlièka'

'Necháš mou vidlièku!'

oboøil se na nìj Zafod. 'Dobrý, dobrý,' konejšil ho Ford. 'Tak dejme tomu, že dejme tomu, že tahle sklenice je vesmír odehrávající se v èase'

'Ta, cos ji shodil na zem?'

'To že jsem udìlal?'

'Jo.'

'Tak dobøe,' snažil se Ford dál. 'Tohle nechme být. Totiž totiž, hele, a víš ty vlastnì víš ty vlastnì, jak vesmír zaèal, abysme to vzali popoøádku?'

'Asi ne,' pøiznal se Arthur a pøál si, aby nebyl nikdy zaèal o nièem podobném. 'No dobrý,' vykládal Ford. 'Pøedstav si tohle, jo? Máš prostì vanu. Jo? Velkou kulatou vanu. Z ebenu.'

'Kde ji vezmu?'

namítl Arthur. 'Obchodní dùm Harrods znièili Vogoni.'

'To je jedno.'

'Øíkáš ty.'

'Poslouchej.'

'Tak dobøe.'

'Máš tu vanu, chápeš? Pøedstav si, že máš vanu. Ebenovou. A ta je kónická.'

'Kónická?'

nevìøil Arthur. 'Ale jaká'

'Pšt!'

okøikl ho Ford. 'Prostì kónická. A co udìláš? Naplníš ji jemným bílým pískem, jo? Nebo cukrem. Jemnej bílej písek, respektive cukr. Cokoliv. To je jedno. Cukr je taky dobrej. A když je plná, vytáhneš špunt posloucháš mì?'

'Poslouchám.'

'Vytáhneš špunt, takže ten písek zaène víøit a vyteèe. Vyteèe tou ïourou ven.'

'Chápu.'

'Nechápeš. Nechápeš vùbec nic. Ještì jsem nedošel k tý fintì. Chceš znát tu fintu?'

'Povìz mi ji.'

Ford se na chvíli zamyslel. Snažil se vzpomenout. 'Ta finta je v tom, že to nafilmuješ.'

'Dobrý,' pochválil Arthur. 'Vezmeš kameru a nafilmuješ to.'

'Dobrý.'

'Ale to eštì není to. Už si vzpomínám. Finta je v tom, že pak pøetoèíš film v promítaèce zpátky!'

'Zpátky?'

'Jo. Pøetoèit zpátky. To je urèitì vono. A pak sedíš a koukáš. A ono to zaène spirálovitì proudit nahoru a ven z tý ïoury, až je vana plná.'

'Takhle zaèal vesmír?'

zeptal se Arthur. 'Ne. Ale èlovìk si pøi tom bezvadnì odpoèine.'

Ford zašmátral po stole. 'Kde mám sklenièku?'

'Na podlaze.'

'Aha.'

Ford zaèal pátrat po sklenici, pøièemž pøevrhl židli a srazil se s malièkým zeleným èíšníkem, který právì nesl k jejich stolu pøenosný telefon. Ford se èíšníkovi omluvil a vysvìtlil mu, že se to všechno stalo jen proto, že je tak strašnì opilý. Èíšník pravil, že všechno je úplnì v poøádku a že chápe. Ford podìkoval èíšníkovi za laskavé pochopení, pokusil se ho zatahat za ofinu, ale asi o deset centimetrù minul a spadl pod stùl. 'Pan Zafod Bíblbrox?'

zjišoval èíšník. 'Jo, copak?'

vzhlédl Zafod od tøetího bifteku. 'Máte tu telefon.'

'Cože?'

'Telefon, pane.'

'Pro mì? Tady? Kdo mùže vìdìt, že tu jsem?'

Jeden z jeho mozkù pracoval na plné obrátky. Druhý se láskyplnì obíral jídlem, které Zafod stále ládoval do druhé hlavy. 'Promiòte, nebude vám vadit, když budu pokraèovat?'

øekla hlava zabývající se jídlem a pokraèovala. Šlo po nìm už tolik lidí, že ztratil pøehled. Mìl si odpustit ten okázalý pøíchod. Ale doprèic, proè? pomyslel si vzápìtí. Jak má èlovìk poznat, že se baví, když ho pøitom nikdo nevidí? 'Možná že nìkdo z hostù upozornil Galaktickou policii,' spekulovala Trillian. 'Všichni vidìli, jak jsi pøišel.'

'Myslíš, že mì chtìjí zatknout po telefonu?'

ušklíbl se Zafod. 'Já totiž umím bejt pìknì nebezpeènej ptáèek, když mì zaženou do kouta.'

'To jo,' ozvalo se zpod stolu. 'Ty se totiž rozsypeš tak rychle, že støepiny zasáhnou kdekoho.'

'Tak moment, jsme tu snad u posledního soudu?'

rozèílil se Zafod. 'To dneska taky uvidíme?'

zeptal se Arthur nervóznì. 'Já rozhodnì nemám naspìch,' zamumlal Zafod. 'Tak kdo je ten chytrák na telefonu?'

Nakopl Forda pod stolem. 'Hej chlapèe, možná tì budu potøebovat.'

'Osobnì jsem nebyl tomu kovovému pánovi pøedstaven, pane,' øekl upjatì èíšník. 'Kovovému?'

'Ano, pane.'

'Øíkal jste kovovému?'

'Ano, pane. Øíkal jsem, že osobnì jsem nebyl tomu kovovému pánovi pøedstaven'

'Aha, pokraèujte.'

'Byl jsem však informován, že èeká na váš návrat už znaèný poèet tisíciletí. Zdá se, že jste odtud odešel jaksi pøíliš náhle.'

'Odešel?'

užasl Zafod. 'Nepøeskoèilo vám? Vždy jsme právì pøišli.'

'Zajisté, pane,' pokraèoval èíšník zarputile. 'Ale než jste sem pøišel, pane, odešel jste odsud, jak jsem vyrozumìl.'

Zafod zkusil jeden mozek, pak druhý. 'Vy tvrdíte, že než jsme sem pøišli, nejdøív jsme odešli?'

To bude dneska dlouhý veèer, pomyslel si èíšník. 'Pøesnì tak, pane.'

'Dejte svému psychoanalytikovi rizikový pøíplatek,' poradil Zafod. 'Poèkej moment,' vložil se do vìci Ford, vynoøující se opìt nad úroveò stolu. 'A kde vlastnì jsme?'

'Mám-li být úplnì pøesný, pane, jsme na Žabím svìtì B.'

'Ale vždy jsme odtamtud právì odešli. Odešli jsme a šli jsme do Restaurantu na konci vesmíru.'

'Jistì, pane,' èíšník mìl pocit, že se blíží k brance a koneènì se mu podaøí vsítit gól. 'Ten druhý byl totiž vybudován na troskách prvního.'

'Aha,' poznamenal Arthur bystøe, chcete øíct, že jsme cestovali v èase, nikoli v prostoru.'

'Poslouchej, ty nedovyvinutej lidoope,' oboøil se na nìho Zafod. 'Bìž a vyšplhej se nìkam na strom, buï tak hodnej.'

Arthur se naštìtil. 'A ty bìž a práskni hlavama o sebe,' poradil Zafodovi. 'Ne, ne,' vykládal èíšník Zafodovi. 'Váš opièák pochopil správnì.'

Arthur koktal zuøivostí a nedokázal ze sebe vypravit souvislou vìtu, natožpak øíct nìco trefného. 'Skoèili jste v èase tuším o pìt set sedmdesát šest tisíc miliónù let dopøedu, ale zùstali jste pøitom na stejném místì.,' vysvìtloval èíšník a usmíval se. Mìl bájeèný pocit, že koneènì zvítìzil v souboji s nìèím, co vypadalo jako nepøekonatelná nepøízeò osudu. 'No jasnì!'

zvolal Zafod. 'Už chápu. Øekl jsem poèítaèi, aby nás poslal do nejbližšího místa, kde se mùžeme najíst, a pøesnì to taky udìlal. Pìt set sedmdesát šest tisíc miliónù sem nebo tam, ale z místa jsme se nehnuli. Šikovný!'

Všichni souhlasili, že to poèítaè udìlal šikovnì. 'Ale kdo je ten chlápek na telefonu?'

uvažoval Zafod. 'Co se vlastnì stalo s Marvinem?'

pøipomnìla Trillian. Zafod se pleskl dvìma dlanìmi do obou èel. 'Paranoidní android! Nechal jsem ho placatit na Žabím svìtì B.'

'Kdy to bylo?'

'Asi tak pøed pìti sty sedmdesáti šesti tisíci miliónù let. Sem s tím výèitkometem, náèelníku veèeøadla,' vybídl èíšníka. Èíšníkovi se oboèí chvíli zmatenì potulovalo po èele. 'Pardon?'

'Telefon, èíšníèe,' vysvìtlil Zafod a hrábl po aparátu. 'Teda vy jste tady tak nepružný, že se divím, že vám nerupnou i kšandy.'

'Zajisté, pane.'

'Haló, Marvine, jsi to ty?'

zahlaholil Zafod do telefonu. 'Jak to jde, chlapèe?'

Tenkému kovovému hlásku trvalo hodnì dlouho, než se propracoval drátem. 'Øíkal jsem si, že bys mìl vìdìt, že jsem hodnì depresívní,' ozvalo se koneènì. Zafod zakryl mluvítko dlaní. 'Marvin,' oznámil. 'Haló, Marvine,' zahovoøil opìt do telefonu. 'My se máme skvìle. Jídlo, pití, trocha osobní buzerace a vesmír na madìru. Kde tì najdeme?'

Opìt dlouhá pauza. 'Nemusíš pøedstírat, že tì zajímám,' zaskuhral nakonec Marvin. 'Moc dobøe vím, že jsem jen podøadný robot.'

'Nojo, nojo,' uklidòoval ho Zafod, 'ale kde jsi?'

''Dej tam zpìtný chod, Marvine' - takovéhle vìci mi øíkají. 'Otevøi vzduchotìsnou komoru èíslo tøi, Marvine, Marvine, mohl bys sebrat tamhleten papír?' Sebrat papír! No prosím, mozek jak planeta, a oni po mnì chtìjí, abych'

'Jo, jo,' pøitakal Zafod ponìkud otrávenì. 'Ale já jsem na ponižování zvyklý,' huèel dál Marvin. 'Klidnì tøeba pùjdu a strèím hlavu do kýblu s vodou. Chceš, abych strèil hlavu do kýblu s vodou? Mám ho tu po ruce. Poèkej chvíli.'

'Éé haló, Marvine,' snažil se ho zastavit Zafod, ale bylo pozdì. Ze sluchátka se ozývalo smutné poklinkávání a šplouchání. 'Co øíká?'

zajímala se Trillian. 'Nic,' odpovìdìl po pravdì Zafod. 'Zavolal jen proto, aby nám pøedvedl, jak si myje hlavu.'

'Tak,' ohlásil se znovu mírnì bublající Marvin. 'Doufám, že vás to uspokojilo'

'Nojo, nojo,' klidnil ho Zafod. 'Tak øekneš nám už koneènì kde jsi?'

'Na parkovišti.'

'Na parkovišti?'

užasl Zafod. 'Co tam dìláš?'

'Parkuju. Co se asi dá dìlat na parkovišti?'

'Fajn, tak poèkej, za chvíli jsme u tebe.'

Vyskoèil, odhodil telefon a pøipsal na úèet 'úètujte Cikorkovi Desiatovi'. 'Pojïte,' vyzval ostatní. 'Marvin èeká na parkovišti. Musíme za ním.'

'Co dìlá na parkovišti?'

podivil se Arthur. 'Co by dìlal? Parkuje. Tralala.'

'A konec vesmíru? Zmeškáme velký okamžik.'

'Už jsem to vidìl. Úplný houby,' odfoukl Zafod. 'Nic než ýklev kseøt.'

'Cože?'

'Opak velkého tøesku. Tak jdem. Mrsknìme sebou.'

Jen málo hostù si všimlo, jak se proplétají k východu. Oèi všech pøítomných jako pøinýtované sledovaly horor na nebesích. 'Zajímavý úkaz mùžete pozorovat v levém kvadrantu oblohy,' øíkal právì Max. 'Díváte-li se pozornì, mùžete zahlédnout hvìzdnou soustavu Hastromil, jak se vypaøuje do ultrafialové. Je tu nìkdo z Hastromilu?'

Kdesi vzadu se ozvalo asi dvojhlasné, ponìkud váhavé zajásání. 'Teï je pozdì dìlat si starosti, jestli jste náhodou nezapomnìli zavøít plyn,' volal Max vesele.

Recepèní hala zela prázdnotou. Ford nicménì dál klièkoval. Zafod ho popadl pod paží a dostrkal ho do krychlové kabinky po jedné stranì vchodu. 'Co mu to dìláš?'

zneklidnìl Arthur. 'Støízlivím ho,' odpovìdìl Zafod a vhodil do otvoru minci. Zablikalo nìkolik svìtýlek, ozval se sykot plynu. 'Ahoj,' pozdravil vesele Ford, když o chvíli pozdìji vykroèil z kabinky. 'Kam jdeme?'

'Dolù na parkovištì, pojï honem.'

'A co èasový teleport pro personál? Proè se nedáme poslat pøímo na palubu Srdce ze zlata?'

'To by sice šlo, ale já už o tu loï nestojím. A si ji Zarniwúp nechá. Nechci hrát vysoký hry. Pojïme se podívat, co se tu dá najít.'

Veselý vertikální stìhovaè lidí vyrobený firmou Sirius Cybernetics Corporation je dopravil hluboko do podzemních pater restaurantu. S uspokojením si ve výtahu všimli stop vandalismu. Byl tak zøízený, že se je bìhem pøepravy ani nepokoušel rozveselit. Na dnì šachty se dveøe výtahu otevøely. Udeøil je závan studeného, zatuchlého vzduchu. Když vystoupili, uvidìli nejdøív dlouhou betonovou zeï a v ní asi padesátery dveøe. Ukrývaly toalety pro všech padesát hlavních forem života. Jako všechna parkovištì v Galaxii a v historii, i tohle však páchlo hlavnì nedoèkavostí. Zahnuli za roh a octli se na pohyblivé lávce, klenoucí se nad rozlehlým, donezøetelna se táhnoucím prostorem. Prostor byl rozdìlen do nesèetných kukaní. V každé z nich hnízdila kosmická loï patøící nìkomu z hostù. Byla tu plavidla malá a èistì úèelová - sériová výroby, našly se však i nablýskané limuzíny, hraèky zazobancù. Když je Zafod míjel, oèi mu zajiskøily èímsi, co mohla, ale také nemusela být chtivost. Buïme však upøímní, zcela urèitì to chtivost byla. 'Tady ho máme!'

zvolala Trillian. 'Tamhle!'

Podívali se tím smìrem. V dálce zahlédli drobnou kovovou postavièku, sklesle cídící kouskem hadøíku jednu ploutev obrovského sluneèního køižníku. Z pohyblivé lávky vedly v krátkých úsecích dolù na zem široké prùhledné roury. Zafod sestoupil z lávky do jedné z nich a pùvabnì sjel dolù. Ostatní ho následovali. Když na to Arthur pozdìji vzpomínal, øíkal si, že to byl jediný pøíjemný zážitek z cest po Galaxii. 'Ahoj, Marvine,' volal a rázoval k robotovi. 'Ahoj! To jsme rádi, že tì vidíme.'

Marvin se otoèil, a pokud mùže naprosto nehybná kovová tváø nasadit vyèítavý výraz, pøedvedl jim to. 'Ne, nejste,' zaškaredil se. 'Nikdo není rád, když mì vidí.'

'Jak chceš,' opáèil Zafod. Radìji se jal oèumovat lodi. Ford se k nìmu pøipojil. Jen Trillian a Arthur skuteènì došli až k Marvinovi. 'Opravdu jsme rádi,' øekla dívka konejšivì a poklepala ho po kovovém høbetì, což mu pùsobilo výraznì nepøíjemné pocity. 'Chudáèku, èekat na nás celou tu dobu'

'Pìt set sedmdesát šest tisíc miliónù tøi tisíce pìt set sedmdesát devìt let,' upøesnil Marvin. 'Poèítal jsem to.'

'Tak jsme tady,' usmála se Trillian, ale mìla pocit - podle Marvina zcela oprávnìný -, že øíká pìknou nejapnost. 'Nejhorší bylo tìch prvních deset miliónù,' vyprávìl Marvin. 'A dalších deset miliónù bylo taky nejhorších. Tøetích deset miliónù let mì dost otrávilo. Potom to se mnou zaèalo jít z kopce.'

Odmlèel se na dostateènì dlouhou dobu, aby získali pocit, že by mìli nìco øíct, naèež pokraèoval: 'Snad by to i šlo, nebýt tìch lidí'

Znovu se odmlèel. Trillian si odkašlala: 'Je to'

'Naposledy jsem si s nìkým povídal pøed ètyøiceti milióny let,' pokraèoval Marvin. Další odmlka.

'Ale co'

'S automatem na espreso.'

Èekal. 'To je ovšem'

'Moc ráda se se mnou nebavíš, co?'

zjišoval Marvin truchlivì. Trillian radìji zaèala hovoøit s Arthurem.

O kus dál našel Ford Prefect nìco, co se mu na pohled náramnì zamlouvalo. Vlastnì bylo toho víc. 'Zafode,' pronesl pøidušenì, 'jen se mrkni na nìkteré ty hvìzdné vozíky'

Zafod se díval a oceòoval. Plavidlo, které si prohlíželi, bylo hodnì malé, ale ne zrovna obyèejné - nejspíš hraèka bohatého hošíka. Vidìt se na nìm nic moc nedalo. Ze všeho nejvíc pøipomínalo papírovou šipku, dlouhou asi sedm metrù, vyrobenou z tenké, pevné kovové fólie. Vzadu mìlo horizontální dvousedadlovou kabinu. Loï pohánìl motùrek na osobní šarm, který jí ovšem nemohl dát žádnou závratnou rychlost. Vozítko však mìlo nìco jiného - lapaè tepla. Mìl hmotnost dva tisíce miliard tun a skrýval se v èerné díøe namontované v elektromagnetickém poli asi v polovinì trupu. Díky nìmu se plavidlo mohlo pøiblížit až na vzdálenost nìkolika kilometrù ke žlutému slunci, chytat sluneèní erupce a vznášet se na nich. Jízda na erupcích je jedním z nejexotiètìjších a nejzábavnìjších sportù vùbec. Ti, kteøí mají dost odvahy a penìz, aby ho mohli provozovat, patøí mezi nejzbožòovanìjší muže Galaxie. Je to ovšem také sport závratnì nebezpeèný - kdo neuhoøí za jízdy, nevyhnutelnì zemøe sexuálním vyèerpáním na nìkterém z mondénních veèírkù klubu Daidalos, poøádaných po jízdì. Ford se Zafodem se vynadívali a postoupili dál. 'Nebo tahle beruška,' rozplýval se Ford. 'Mandarinková hvìzdná bugina s èernými sluneèními urychlovaèi'

I hvìzdná bugina byla hodnì malá. Vlastnì dostala jméno neprávem - mezihvìzdné vzdálenosti by zvládnout rozhodnì nedokázala. V podstatì sportovní planetární vozítko, vyparádìné, aby vypadalo jako nìco lepšího, ale tvarovì moc hezké. Šli dál. V následující kóji parkovala mohutná, témìø tøicetimetrová limuzína koèárové tøídy, jejíž stavitelé zjevnì sledovali jediný cíl - aby každý, kdo ji uvidí, omdlel závistí. Lesknoucí se lak i každý detail vybavení jasnì øíkaly: 'Nejen že jsem dost bohatý, abych si mohl takovouhle loï dovolit, jsem ale dokonce tak bohatý, že si mùžu dovolit nebrat ji vážnì.'

Byla to nádhernì ohavná loï. 'Mrkej na to,' vzrušoval se Zafod. 'Multiklastrový kvarkový pohon, perspulexová pøístrojová deska. Urèitì práce firmy Lazlar Lyricon.'

Peèlivì zkoumal každý centimetr. 'Nojo. Podívej na ten emblém - infrarùžová ještìrka na neutrinovém krytu. Znaèka firmy Lazlar. Že se ten chlap nestydí!'

'Kdysi kolem mì profrèela jedna z tìchhle mašin,' vyprávìl Ford. 'Bylo to u Axelovy mlhoviny. Ždímal jsem to, že jsem málem vypustil duši, a tahle potvora mì minula jen tak, jako by šla na procházku. Sotva pøeøadila na další kosmickou rychlost. Prostì neuvìøitelný.'

Zafod uznale hvízdl. 'Deset vteøin nato vrazila rovnou do tøetího mìsíce Jaglanu Beta,' pokraèoval Ford. 'Fakticky?'

'Jo. Ale stejnì vypadá fantasticky. Vypadá jako ryba, pohybuje se jako ryba, a na øízení je jako kráva.'

Ford si šel prohlédnout loï z druhé strany. 'Hele, pojï se na nìco podívat. Na téhle stranì má malùvku. Vybuchující slunce - obchodní znaèka Postižené oblasti. To je urèitì Cikorkova loï. Že má kliku, pacholek jeden! Jedna jeho šílená písnièka konèí tím, že reklamní loï to napálí pøímo do slunce. Úžasná podívaná. Akorát že to pøijde trochu draho.'

Zafod však neposlouchal. Jako oèarovaný pozoroval loï parkující vedle Cikorkovy limuzíny. Oboje ústa mìl pootevøená. 'Tohle je ale opravdu moc špatný na oèi'

Ford sledoval jeho pohled a také pøekvapenì zazíral. Stála tam loï prostého klasického tvaru. Podobala se slisovanému lososovi. Mìøila asi dvacet metrù a povrch mìla èistý a hladký. Jen jedno na ní bylo divné. 'Je tak èerná!'

vyjádøil Ford i Zafodùv úžas. 'Sotva rozeznáš tvar zdá se, jako by prostì pohlcovala svìtlo!'

Zafod neøíkal nic. Zamiloval se. Loï sálala tak temnou èerní, že se tìžko dalo odhadnout, jak daleko od ní èlovìk stojí. 'Oèi po tom zrovna kloužou,' vydechl Ford užasle. Byla to pohnutá chvíle. Hryzl se do rtù. Zafod se pomalu blížil k lodi. Choval se jako posedlý - pøesnì øeèeno jako posedlý touhou vlastnit. Natáhl ruku, aby se dotkl jejího boku. Stáhl ruku zpìt. Znovu ji natáhl. Znovu ji stáhl zpìt. 'Pojï si sáhnout,' vyzval Forda pøidušenì. Ford natáhl ruku, aby si sáhl. Stáhl ruku zpìt. 'To to nejde'

'Vidíš?'

zachrapìl Zafod. 'Nulový tøení. Ta musí být ïábelsky pohyblivá'

Vážnì na Forda pohlédl. Totiž jedna jeho hlava na nìj vážnì pohlédla, zatímco druhá dál s posvátnou bázní zírala na loï. 'Co øíkáš, Forde?'

'Myslíš jako'

Ford se ohlédl pøes rameno, 'pláchnout s ní? Myslíš, že bychom mìli?'

'Ne.'

'Já taky myslím, že ne.'

'Ale stejnì to udìláme, co?'

'To se totiž nedá vydržet.'

Ještì chvíli zírali, pak se však Zafod vzpamatoval.

'Mìli bychom se radši odsunout,' øekl ráznì. 'Za chvíli bude po vesmíru a všichni ti kapitáni Slimejši se pohrnou dolù do svých buržoustmobilù.'

'Zafode,' ozval se Ford. 'Copak?'

'Jenže jak to provést?'

'Jednoduše,' vysvìtlil Zafod a otoèil se. 'Marvine!'

zavolal. Marvin se pomalu a pracnì obrátil, aby Zafodovi vyhovìl, pøièemž vydal asi milión tichých klinkavých a vrzavých zvukù, které se nauèil dokonale simulovat. 'Pojï sem,' vyzval ho Zafod. 'Máme pro tebe úkol.'

Marvin se k nim zvolna ploužil. 'Nepotìší mì to,' zaskuhral. 'Ale jo,' pøesvìdèoval ho Zafod. 'Otevøe se pøed tebou celý nový život.'

'Snad ne!'

zasténal Marvin. 'Drž hubu a poslouchej!'

sykl Zafod. 'Tentokrát to bude vzrùšo a dobrodružství a jiný divoèárny.'

'To zní pøíšernì,' usoudil Marvin. 'Marvine! Všechno, oè tì chci požádat'

'Nejspíš chceš, abych ti otevøel tuhle kosmickou loï.'

'Cože? Éé, jo, správnì,' pøitakal Zafod nervóznì. Neustále hlídal alespoò tøema oèima vchod. Nemìli èasu nazbyt. 'Možná že bylo lepší øíct, oè jde, než snažit se vyvolat ve mnì nadšení, protože to je ztráta èasu,' podotkl Marvin. Pøistoupil k lodi a dotkl se jí. Vzduchotìsná komora se otevøela. Ford a Zafod zírali na vstupní otvor. 'Není zaè dìkovat,' pronesl Marvin. 'Vlastnì tys to ani nezkusil,' dodal a opìt se odploužil. Arthur a Trillian se rovnìž nahrnuli ke vchodu do lodi. 'Co se dìje?'

zajímal se Arthur. 'Koukni se na to,' vyzval ho Ford. 'Koukni se na vnitøek tý lodi.'

'Je to èím dál divnìjší,' vydechl Zafod. 'Úplnì èerná,' žasl Ford. 'A vevnitø taky všechno úplnì èerný'

Nahoøe v restaurantu spìly události rychle k okamžiku, po nìmž už žádné okamžiky následovat nebudou. Oèi pøítomných visely na klenbì dómu - s výjimkou tìlesného strážce Cikorky Desiata, jehož oèi visely na Cikorkovi Desiatovi a ovšem s výjimkou Cikorky Desiata samotného, jehož oèi tìlesný strážce pietnì zatlaèil. Strážce se naklonil pøes stùl. Kdyby byl Cikorka Desiato naživu, jistì by to považoval za vhodnou chvíli, aby si odsedl, nebo se dokonce vydal na menší procházku. Jeho tìlesný strážce totiž nepatøil k lidem, kteøí zblízka vypadají líp. Vzhledem ke svému politováníhodnému stavu se však Desiato ani nepohnul. 'Pane Desiato?'

zašeptal strážce. Když promluvil, vypadalo to, jako by se svaly po stranách jeho úst hrnuly jeden pøes druhý a klidily se z cesty. 'Pane Desiato? Slyšíte mì?'

Cikorka Desiato pøirozenì neøekl nic. 'Cikorko?'

sykl tìlesný strážce. Cikorka Desiato pøirozenì zase neodpovìdìl. Odpovìdìl nadpøirozenì. Sklenièka na stole pøed ním zaèala poskakovat a vidlièka se vznesla nìkolik centimetrù nad stùl a ukala do sklenky. Pak se vrátila na stùl. Tìlesný strážce spokojenì chrochtl. 'Mìli bychom jít, pane Desiato,' zabruèel. 'Aby nás pak nechytil ten nával, zrovna když jste v tomhle stavu. Musíte bejt na další vystoupení pìknì vodpoèinutej. Bylo tam náramný publikum. Jedno z nejlepších. Kakrafún. Pøed pìti stama šedesáti šesti tisícema a dvìma miliónama let. Už jste se na to budete bejt tìšenej?'

Vidlièka se opìt vznesla, pak se zastavila, neurèitì se zavrtìla a opìt klesla na stùl. 'Ale dìte,' zavrèel strážce. 'Urèitì to bude bejvávalo fantastický. Byli z vás úplnì paf.'

Ze strážcových gramatických kreací by byl býval dr. Daniela Dryáèníka jistì trefil šlak. 'Jak ta èerná loï letí rovnou do slunce, to je dycky dorazí. A že ta nová je krasavice. Bude mi jí fakticky líto. Tak pudeme dolù a já naøídím autopilota èerný lodi a vodfrèíme v limuzínì, ne?'

Vidlièka jednou ukla na souhlas. Sklenice s vínem se tajuplnì sama od sebe vyprázdnila. Tìlesný strážce vystrkal koleèkovou židli s Cikorkou Desiatem z restaurantu. 'A teï pøišla chvíle, na kterou jste všichni èekali!'

volal na jevišti Max. Rozhodil rukama do vzduchu. Hudebníci v pozadí zaèali zuøivì bušit do bicích nástrojù a chrlit dunivé syntakordy. Max se s nimi kvùli tomu pohádal, ale oni tvrdili, že to mají ve smlouvì. Bude si to s nimi muset vyøídit jeho agent. 'Obloha zaèíná vøít!'

vykøikoval. 'Pøíroda se hroutí do jeèící prázdnoty! Za dvacet vteøin bude s vesmírem konec! Pohleïte, jak nás zaplaví svìtlo nekoneèna!'

Kolem øádil ohyzdný bìs zkázy. A právì v tu chvíli se jakoby z nekoneèné dálky ozval hlas trubky. Max sjel oèima hudebníky. Ale nevypadalo to, že by nìkdo z nich hrál na trubku. Vedle nìj na jevišti se náhle objevil chvìjivý pramínek kouøe. Ke vzdálené trubce se pøipojily další. Tuhle show dìlal Max už víc než po pìtisté a nikdy pøedtím se nic podobného nestalo. Poplašenì odskoèil od víøícího oblaku kouøe, z nìhož se zvolna materializovala postava - dùstojný muž s plnovousem a v dlouhém rouchu, halící se do svìtla. V oèích mìl hvìzdy, na hlavì zlatou korunu. 'Co to je?'

šeptl Max, v oèích zdìšení. 'Co se to dìje?'

Na konci sálu extaticky vyskoèili doposud kamennì se tváøící èlenové Církve nového pøíchodu Zarquonova a zaèali vyvolávat a prozpìvovat. Max mrkal úžasem. Máchl rukama k publiku. 'A teï prosím pìkný potlesk, dámy a pánové,' zajódloval, 'potlesk pro Velkého Proroka Zarquona! Je tady! Zarquon znovu pøišel!'

Za bouølivého potlesku pøešel Max scénu a podal mikrofon Prorokovi. Ten si odkašlal. Pokukoval po shromáždìní. Hvìzdy v jeho oèích nejistì blikaly. Rozpaèitì si pohrával s mikrofonem. 'Ehm,' pronesl. 'Ahoj. Podívejte, hroznì mì mrzí, že jsem se trochu opozdil. Bylo to absolutnì pøíšerný. Spousta neèekaných komplikací na poslední chvíli.'

Uctivé ticho nabité oèeáváním ho zøetelnì znervózòovalo. Znovu si odkašlal. 'Ehm, jak jsme na tom s èasem? Budu mít aspoò min'

Tak skonèil vesmír.

Jednou z hlavních pøedností oné pozoruhodné knihy, Stopaøova prùvodce po Galaxii, vedle pomìrnì nízké ceny a velkého vlídného nápisu na obálce NEPROPADEJTE PANICE, je struèný a obèas i pøesný komentáø. Tak napøíklad statistiky zachycující geosociální strukturu vesmíru jsou šikovnì umístìny mezi stranami devìt set tøicet osm tisíc tøi sta dvacet ètyøi a devìt set tøicet osm tisíc tøi sta dvacet šest. Za prostinký styl, jímž jsou psány, vdìèí èásteènì skuteènosti, že vydavatelé tlaèeni odevzdávacími lhùtami opsali informace z krabice ovesných vloèek a jen chvatnì je pøizdobili nìkolika poznámkami pod èarou, aby nemohli být žalováni podle nepochopitelnì zašmodrchaného galaktického zákona o autorských právech. Stojí snad za zmínku, že pozdìji jeden mazaný vydavatel poslal knihu èasovou smyèkou nazpátek, naèež úspìšnì zažaloval spoleènost vyrábìjící ovesné vloèky pro porušení právì tohoto zákona. Ukázka pro ilustraci:

Vesmír - informace, které vám život v nìm usnadní.

1. Rozloha: Nekoneèná

Stopaøùv prùvodce po Galaxii definuje výraz nekoneèný takto: Nekoneèný: Vìtší než nejvìtší vìci, co kdy byly, zvl᚝ nìkteré. Ve skuteènosti ale ještì mnohem vìtší, fakticky úžasnì obrovský, naprosto šokující velikosti, dá se o nìm øíct jen 'žjova, to je teda nìco'. Nekoneèno je prostì tak velké, že velikost sama ve srovnání s ním vypadá úplnì nicotná. Gigantické násobeno kolosálním násobeno dìsivì obrovitánským - tak by se dal struènì vystihnout pojem, který se vám snažíme pøiblížit.

2. Dovoz: Žádný

Dovážet vìci do nekoneènì velkého prostoru je nemožné, protože neexistuje vnìjšek, odkud by se daly dovážet.

3. Vývoz: Žádný

Viz Dovoz.

4. Obyvatelstvo: Žádné

Je známo, že existuje nekoneèné množství svìtù, už proto, že prostor, v nìmž se mohou nacházet, je nekoneèný. Zdaleka ne všechny jsou však obydlené. Musí proto existovat koneèný poèet obydlených svìtù. Jakékoliv koneèné èíslo dìleno nekoneènem dává výsledek, jenž se natolik blíží pouhému nic, že je úplnì zanedbatelný. Lze tedy øíct, že populace všech planet ve vesmíru je nulová. Z toho vyplývá, že i populace celého vesmíru je nulová, a pokud se èas od èasu setkáte s nìjakými lidmi, jsou pouhým výplodem chorobné pøedstavivosti.

5. Mìnové jednotky: Žádné

V naší Galaxii existují tøi volnì smìnitelné mìny, ale žádná z nich nemá valný význam. Altairský dolar se nedávno zhroutil, flainijský prasourkový korálek je smìnitelný jen za jiné flainijské prasourkové korálky a triganský pu má své vlastní specifické problémy. Jeho kurs je sice stabilní - osm ningi za jeden pu - protože však ningi je gumová mince tvaru rovnostranného trojúhelníku o stranì deset tisíc kilometrù, nikomu se ještì nepodaøilo nashromáždit jich tolik, aby mohl vlastnit jeden pu. Ningi není smìnitelná valuta, protože Galaktibanky se odmítají zabývat poèítáním drobných. Z této premisy lze snadno odvodit, že i Galaktibanky jsou výplodem chorobné obrazotvornosti.

6. Umìní: Žádné

Smyslem umìní je nastavovat pøírodì zrcadlo. Tak velké zrcadlo ale existovat nemùže - viz 1.

7. Sex: Žádný

Vlastnì je ho spousta, hlavnì proto, že nejsou žádné peníze, obchod, banky, umìní nebo cokoliv, èím by se mohli zabývat všichni ti neexistující obyvatelé vesmíru. Nemá však smysl zdlouhavì zde toto téma rozebírat, protože je to skuteènì strašnì složité. Další informace viz Prùvodce, kapitoly sedm, devìt, deset, jedenáct, ètrnáct, šestnáct, sedmnáct, devatenáct, dvacet jedna až ètyøicet osm vèetnì, a vlastnì i skoro celý zbytek Prùvodce.

Restaurant existoval dál, jen všechno ostatní ustalo. Èasová relastatika ho udržovala a chránila v nicotì, jež nebyla jen pouhým vakuem. Bylo to prostì nic - i vakuum musí v nìèem existovat. Dóm chránìný silovým polem opìt zneprùhlednìl. Veèírek skonèil, hosté odcházeli. Zarquon zmizel spolu s vesmírem. Èasové turbíny se chystaly pøetáhnout restaurant zpìt pøes okraj èasu, aby byl pøipraven, až pøijdou hosté na obìd. Max Quordlepleen se ve své malé šatnì se zataženými záclonami snažil sehnat èasofonem svého agenta. Na parkovišti stála zavøená a tichá èerná loï. Od restaurantu pøijíždìl zesnulý pan Cikorka Desiato, postrkovaný tìlesným strážcem po pohyblivé lávce. Sestoupili jednou z prùhledných rour. Když dorazili k limuzínì, dveøe vzduchotìsné komory se otevøely a loï automaticky vtáhla koleèkovou židli dovnitø. Tìlesný strážce nastoupil za ní, pøipojil svého šéfa na systém udržující smrtelné funkce a vsoukal se do malé pilotní kabiny. Tam nastartoval dálkovým ovládáním autopilota èerné lodi, spoèívající po boku limuzíny. Zafodu Bíblbroxovi se znaènì ulevilo - už pøes deset minut se pokoušel loï uvést do pohybu. Èerná raketa hladce vyklouzla z kóje, obrátila se a hbitì a tiše sjela po hlavní cestì. Na jejím konci prudce zrychlila, vøítila se do èasové odpalovací komory a vyrazila na dlouhou cestu zpìt do vzdálené minulosti.

Jídelní lístek restaurantu na konci vesmíru cituje samozøejmì se souhlasem vydavatelù úryvek ze Stopaøova prùvodce po Galaxii: Historie všech významnìjších galaktických civilizací obvykle prochází tøemi stadii: pøežití, zkoumání a tøíbení, jinak známé jako fáze JAK, PROÈ a KDE. První fáze je napøíklad charakterizována otázkou 'JAK si obstarat jídlo?'

, druhá 'PROÈ vlastnì jíme?'

, kdežto tøetí 'KDE poobìdváme?'

. Jídelní lístek jde ovšem ještì dál a tvrdí, že Restaurant na konci vesmíru je pøíjemnou a kultivovanou odpovìdí na poslední otázku. Nedodává však, že aèkoliv velkým civilizacím trvá tisíce let, než projdou fázemi JAK, PROÈ a KDE, malé sociální skupiny ve stresových podmínkách mohou projít tímto vývojem velmi rychle. 'Jak jsme na tom?'

zeptal se Arthur. 'Bledì,' odpovìdìl Ford. 'Kam máme namíøeno?'

pípla Trillian. 'Nevím,' pøiznal Zafod. 'Proè?'

naléhal Arthur. 'Drž klapaèku,' navrhli mu Zafod s Fordem. 'V podstatì tedy chcete øíct,' ignoroval Arthur jejich návrh, 'že to nemáte v rukou.'

Loï se otøásala a pohupovala, až se všem dìlalo špatnì - to se Ford a Zafod pokoušeli vyrvat øízení autopilotovi. Motory øvaly a kòuèely jako unavené dìti v samoobsluze. 'To praštìné vybarvení mì mate,' stìžoval si Zafod. Jeho milostná pletka s èernou lodí trvala skoro celé první tøi minuty letu. 'Vždycky když chceš zmáèknout nìkteré z tìch divných èerných tlaèítek s èerným nápisem na èerném pozadí, rozsvítí se èerné svìtýlko, abys mìl kontrolu, co jsi udìlal. Co to má být? Snad nìjaký galaktický hyperpohøebák?'

Stìny houpající se kabiny byly rovnìž èerné, strop èerný, sedadla - jen zpola dohotovená, nebo jediná významná cesta, již mìla loï podniknout, se mìla konat bez posádky - také èerná, stejnì jako šroubky, kterými byla ukotvena. I tenká podlahová krytina mìla barvu noci, a když nadzdvihli cíp, objevili pod ní èernou pìnovou hmotu. 'Možná ji navrhoval nìkdo, jehož oèi reagovaly na jiné vlnové délky,' spekulovala Trillian. 'Nebo nemìl moc velkou fantazii,' zabruèel Arthur. 'Možná že byl hodnì depresívní,' pøisadil si Marvin. Ve skuteènosti - to se však nikdy nemìli dozvìdìt - zvolili návrháøi èernou, aby vzdali èest truchlivému, politováníhodnému a z daní odeètitelnému stavu majitele lodi. Loï sebou trhla, až cestujícím nadskoèil žaludek. 'Pomalu,' nabádal Arthur samozvané piloty. 'Dostávám z toho kosmickou nemoc.'

'Èasovou nemoc,' upøesnil Ford. 'Øítíme se èasem nazpátek.'

'To ti teda pìknì dìkuju,' zasténal Arthur. 'Teï se mi teprve udìlá doopravdy špatnì.'

'Jen si posluž,' ušklíbl se Zafod. 'Trocha barvy by tomuhle interiéru neuškodila.'

'Tohle že má být vytøíbená konverzace po obìdì?'

odsekl Arthur. Zafod nechal øízení Fordovi a pøiøítil se k Arthurovi. 'Koukni, pozemšane,' oboøil se na nìho, 'ty se starej o svou práci, jasný? Otázku k Definitivní odpovìdi, jasný?'

'Cože, tenhle nesmysl?'

durdil se Arthur. 'To jsme snad už dávno pustili z hlavy.'

'Já ne, chlapeèku. Víš, co øíkaly myši - v jistých kruzích má cenu ohromného balíku. A všechno je to v tý tvojí hlavì, nebo co to máš.'

'Nojo, ale'

'Žádný ale! Pøemýšlej o tom. Smysl života! Když budeme mít v rukou tohle, mùžeme vydírat všechny psychiatry Galaxie - a to by hodilo pìknej balík. Já dlužím svýmu hotovej zlatej dùl.'

Arthur zhluboka nabral dech, ale bez valného nadšení.

'Dejme tomu, ale kde zaèít? Jak to mám vìdìt? Tvrdili, že Koneèná odpovìï je ètyøicet dva. Jak mám vìdìt, jak zní otázka? Mùže to být cokoliv. Tøeba kolik je šestkrát sedm?'

Zafod si ho chvíli pøísnì mìøil. Pak mu oèi zaplály vzrušením. 'Ètyøicet dva!'

zajásal. Arthur si otøel dlaní zpocené èelo. 'Jistì,' øekl trpìlivì. 'Tohle vím.'

Zafod udìlal zklamané oblièeje. 'Chtìl jsem jen øíct, že ta otázka mùže znít jakkoliv,' vysvìtloval Arthur. 'Není mi jasné, proè bych to mìl vìdìt.'

'Protožes tam byl, když ta tvoje planeta shoøela jak prskavka.'

'U nás na Zemi máme nìco,' zaèal Arthur. 'Mìli jste,' opravil ho Zafod. ' èemu se øíká takt. Ale na tom nezáleží. Prostì to nevím.'

Kabinou zaznìl bezvýrazný, tichý hlas. 'Já to vím,' pronesl Marvin. Od øídícího panelu, s nímž stále ještì svádìl marný boj, se ozval Ford. 'Do toho se neple, Marvine. To je biologická záležitost.'

'Je to zakódováno ve vlnách, vysílaných pozemšanovým mozkem,' nedal se vyrušit Marvin, 'ale myslím, že vás to moc nezajímá.'

'Chceš øíct, že mi dokážeš èíst myšlenky?'

žasl Arthur. 'Ano.'

Arthur šokovanì zíral na Marvina. 'A?'

'Nechápu, že mùžeš žít v nìèem tak omezeném.'

'Aha, chceš mì urážet,' urazil se Arthur. 'Ano,' potvrdil Marvin. 'Kašli na nìj,' vmísil se do sporu Zafod. 'Vymejšlí si.'

'Vymejšlí?'

Marvin komicky vykrucoval hlavu, aby naznaèil pøehnané pøekvapení. 'Proè bych si mìl nìco vymýšlet? Život je sám o sobì dost hrozný, ani není tøeba nìco vymýšlet.'

'Marvine,' øekla Trillian jemným, laskavým tónem, jímž jediná ona byla dosud schopna hovoøit s neblahým stvoøením, 'když jsi to celou dobu vìdìl, proè jsi nám to neøekl?'

Marvinova hlava se k ní trhanì otoèila. 'Neptali jste se,' odpovìdìl struènì. 'Ale teï se tì ptáme, ty chlape plechová!'

houkl Ford od øízení. V tu chvíli loï pøestala poskakovat a houpat se. Motor tiše pøedl. 'Hej, Forde,' volal Zafod. 'To vypadá dobøe. Už jsi zvládl øízení?'

'Ne,' odpovìdìl Ford. 'Jenom jsem se do toho pøestal plést. Zøejme bude nejlepší letìt tam, kam má loï namíøeno, a pak z ní rychle vypadnout.'

'Asi máš pravdu,' souhlasil Zafod. 'Vìdìl jsem, že vás to nezajímá,' zažbrblal Marvin pro sebe a zhroutil se do kouta, kde se vypnul.

'Jedna vìc mi ale dìlá starosti,' pokraèoval Ford. 'Jen jediný pøístroj na lodi vùbec nìco ukazuje. Pokud je to to, co si myslím, že to je, a pokud ukazuje to, co si myslím, že ukazuje, pak jsme se dostali moc daleko zpátky do minulosti. Asi tak dva milióny let pøed naši dobu.'

Zafod pokrèil rameny. 'Èas je blbost.'

'Stejnì by mì zajímalo, komu tahle loï patøí,' ozval se Arthur. 'Mnì,' odpovìdìl hbitì Zafod. 'Ne. Komu doopravdy patøí.'

'Doopravdy mnì,' opakoval tvrdošíjnì Zafod. 'Hele, vlastnit znamená krást, chápeš? Tudíž krást znamená vlastnit, staèí?'

'Vysvìtli to téhle lodi,' ušklíbl se Arthur. Zafod pøistoupil k ovládacímu panelu. 'Lodi,' deklamoval a bušil do tlaèítek. 'Mluví k tobì tvùj nový majitel'

Dál se nedostal, protože se souèasnì pøihodilo nìkolik vìcí. Loï skonèila cestu v èase a vynoøila se v reálném prostoru. Všechny dosud zablokované kontrolky na øídícím panelu se naráz rozsvítily. Vìlká obrazovka nad øídícím panelem zamrkala a ožila. Objevila se širokoúhlá hvìzdná scenérie s jediným ohromným sluncem pøímo pøed nimi. Nebyla to však žádná z tìchto událostí, co zpùsobilo, že Zafod a s ním ostatní èlenové posádky byli v témže okamžiku hozeni na zadní stìnu kabiny. Odhodil je náhlý poryv kraválu, který se rachotivì vyvalil z reproduktorù vedle obrazovek.

Dole na vyprahlé rudé planetì Kakrafún, uprostøed rozlehlé Rudlitské pouštì, zkoušeli zvukoví technici aparaturu. To jest, na poušti se nacházela aparatura, nikoli však technici. Uchýlili se do bezpeèí obrovské øídící lodi skupiny Postižená oblast. Visela asi šest set kilometrù nad povrchem planety. Odtud technici aparaturu zkoušeli. V okruhu sedmi a pùl kilometrù kolem reproduktorových sil by ladìní nikdo nepøežil. Kdyby se Arthur Dent octl tak blízko reproduktorù, jeho poslední myšlenka, než by vypustil duši, by jistì byla, že aparatura tvarem i rozmìry znaènì pøipomíná Manhattan. Z bunkrù trèely k nebi monstrózní vìže reproduktorù s neutronovou fází a zakrývaly plutoniové reaktory a seizmické zesilovaèe v pozadí. Hluboko v betonových krytech pod reproduktorovým mìstem spoèívaly nástroje, které hudebníci ovládali z lodi - mohutná fotonová pitara, basový detonátor a megabouchací bicí souprava. Mìla to být hluèná show. Na palubì øídící lodi vládl horeèný shon. Limuzína Cikorky Desiata, pouhý pulec vedle øídící lodi, už dorazila a zaparkovala v doku. Zesnulého umìlce právì odnášeli klenutými chodbami do kabiny, kde èekalo médium, jež mìlo pøenášet jeho psychické impulsy na hmatník pitary. Jeden lékaø, jeden logik a jeden biolog se specializací na moøskou faunu, dopravení sem za fantastických finanèních obìtí z Maximegalonské univerzity, se snažili pøemlouvat sólového zpìváka, který se zamkl na záchodì s lahvièkou pilulek a odmítal vylézt, dokud mu jednoznaènì nedokážou, že není ryba. Basista ve své ložnici právì støílel z kulometu, zatímco bubeník nebyl k nalezení. Zuøivým pátráním se zjistilo, že stojí na pláži Santraginu V, vzdálen pøes sto svìtelných rokù, a prohlašuje, že je tam už skoro pùl hodiny šasten a že si našel kamínek, který s ním bude kamarádit. Manažerovi kapely se z duše ulevilo. Znamenalo to totiž, že - už posedmnácté bìhem tohoto zájezdu - bude na bicí hrát robot, takže na rytmiku se mùže spolehnout. Subéterem prochvívaly pokyny jevištních technikù, zkoušejících mikrofony. Právì jejich hovory se ozývaly v kabinì èerné lodi. Omráèená posádka bezvládnì ležela na zadní stìnì kabiny a naslouchala hlasùm z reproduktorù. 'Dobrý, kanál devìt pod proudem,' øekl hlas. 'Prosím kanál patnáct.'

Loï zasáhl další dunivý poryv zvuku. 'Kanál patnáct v poøádku.'

A jiný hlas: 'Èerná loï pøipravena. Vypadá to dobøe. Bude to parádní skok do slunce. Co jevištní poèítaè?'

'Pøipraven,' odpovìdìl elektronický hlas. 'Pøevezmi øízení.'

'Dráha èerné lodi naprogramována, loï pøipravena ke startu.'

Zafod pøeskoèil kabinu a pøepnul frekvence na subéterovém pøijímaèi, než jim další zvuková detonace staèila udìlat z mozku prášek. Stál pøed pøijímaèem a tøásl se. 'Co znamená skok do slunce?'

ptala se Trillian tichým, nervózním hláskem. 'Že loï skoèí do slunce,' vysvìtloval Marvin. 'Skok - do - slunce. Velmi jednoduchý, srozumitelný výraz. Co byste èekali, když ukradnete reklamní loï Cikorky Desiata?'

'Jak víš, že je Cikorkova?'

zeptal se Zafod hlasem, z nìhož by zamrazilo i snìžnou ještìrku z Vegy. 'Jednoduše,' odvìtil Marvin nevzrušenì. 'Vezl jsem mu ji na parkovištì.'

'Tak proè jsi nám nic neøekl!?'

'Øíkals pøece, že chceš vzrùšo a dobrodružství a jiný divoèárny.'

'To je hrozné,' pronesl Arthur zbyteènì do nastalého ticha. 'To jsem taky øíkal,' pøisvìdèil Marvin. Ze subéterového pøijímaèe, naladìného teï na jinou frekvenci, se linulo vysílání místní rozhlasové stanice. 'A máme na dnešní koncert opravdu krásné poèasí. Stojím pøímo pøed pódiem,' lhal reportér, 'uprostøed Rudlitské pouštì, a i s hyperbinoptickými brýlemi jen stìží obsáhnu nedohledné øady divákù, kteøí jsou tu natlaèeni kolem dokola až k obzoru. Jako strmé útesy se za mnou zdvihají vìže reproduktorù a vysoko nahoøe svítí o sto šest slunce a netuší, co ho èeká. Delegace ochráncù životního prostøedí ví, co ho èeká - tvrdí, že koncert zpùsobí zemìtøesení, pøílivové vlny, hurikány, nenapravitelné zmìny v atmosféøe a tak dále - zkrátka všechno to, o èem ochránci životního prostøedí neustále mluví. Právì jsme dostali hlášení od zástupce skupiny Postižená oblast, který se v poledne s ochránci setkal a dal je všechny postøílet, takže už nic nestojí v cestì'

Zafod pøijímaè vypnul. Obrátil se k Fordovi. 'Víš, co si myslím?'

'Myslím, že jo,' pøikývl Ford. 'Øekni mi, co si myslíš, že si myslím.'

'Myslím, že si myslíš, že je naèase vypadnout z téhle lodi.'

'Myslím, že máš pravdu,' øekl Zafod. 'Myslím, že máš pravdu,' øekl Ford. 'Jenže jak?'

ozval se Arthur. 'Ticho!'

okøikli ho svornì. 'Myslíme.'

'Tak nás tedy èeká smrt,' pronesl Arthur. 'Pøestaò s tím, prosím tì,' zaúpìl Ford. Stojí snad za to na tomto místì pøipomenout Fordovy teorie, které si vytvoøil pøi prvním setkání s lidmi. Snažil si vysvìtlit jejich podivný zvyk neustále pronášet a opakovat oèividné skuteènosti, jako napøíklad: 'To máme dnes hezky', 'Ty jsi ale dlouhán', nebo 'Tak nás tedy èeká smrt.' Jeho první teorie pøedpokládala, že kdyby lidé stále neprocvièovali mluvidla, patrnì by jim zatuhla. Po nìkolika mìsících pozorování pøišel s novou teorií - kdyby lidé neprocvièovali mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Shodou okolností se tato druhá teorie velmi pøesnì hodí na pøípad národa Belcereboòanù z planety Kakrafún. Belcereboòané svého èasu vyvolávali znaènou nelibost a napìtí mezi sousedními rasami, protože jejich civilizace patøila k nejosvícenìjším, nejdokonalejším a pøedevším nejpoklidnìjším v celé Galaxii. Aby je potrestal za takové chování, jež bylo shledáno urážlivým, namyšleným a provokativním, uvalil na nì Galaktický tribunál nejkrutìjší ze spoleèenských nemocí - telepatii. A tak Belcereboòané, pokud nechtìjí vysílat každou malièkost, která jim prolétne myslí, komukoli v okruhu desíti kilometrù, musí hlasitì a bez pøestání hovoøit o poèasí, o svých zdravotních potížích a o tom, jak je najednou na Kakrafúnu hluèno.

Jiná metoda, jak si doèasnì zablokovat mozek, je pozvat skupinu Postižená oblast, aby tu uspoøádala koncert. Pokud jde o koncert, ze všeho nejdùležitìjší bylo naèasování. Loï se musela vydat na cestu ke slunci ještì pøed zaèátkem koncertu a vrhnout se do jeho plamenù pøesnì šest minut a tøicet sedm vteøin pøed vyvrcholením pøíslušné písnì, aby svìtlo sluneèních erupcí mìlo èas doletìt na Kakrafún. Èerná loï se øítila ke slunci už nìkolik minut. Ford právì dokonèil prohlídku ostatních palubních prostor a vtrhl zpìt do kabiny. Na obrazovkách planulo dìsivì velké slunce Kakrafúnu, žhoucí bílé peklo tavících se vodíkových jader narùstalo každým okamžikem, jímž se k nìmu loï blížila. Zafod marnì bušil do ovládacího panelu. Arthur s Trillian mìli výraz hypnotizovaných králíkù, kteøí se octli v noci na silnici a myslí si, že nejlepší zpùsob, jak si poradit s blížícími se reflektory, je zírat pøímo do nich. Zafod se otoèil a napjatì pohlédl na Forda. 'Forde, kolik je tu kapslí s jedem?'

'Žádná.'

Zafod zadrkotal zuby. 'Poèítals je?'

'Dvakrát,' odpovìdìl Ford. 'Podaøilo se ti zavolat radiem jevištní techniky?'

'Jo,' pøikývl Zafod trpce. 'Informoval jsem je, že je tu spousta lidí na palubì, a oni øíkali, a je všechny pozdravuju.'

Ford vytøeštil oèi. 'Øekls jim, kdo jsi?'

'Øekl. Povídali, že je to ohromná pocta. A taky nìco o úètu z restaurace a o mojí závìti.'

Ford se sklonil nad øízením. 'Copak nic z toho nefunguje?'

vyhrkl divoce. 'Všechno vypnuto.'

'Rozbij autopilota.'

'Nejdøív ho musíme najít. Nic k nìmu nevede.'

Na okamžik zavládlo ledové ticho. Arthur se potácel kdesi u zadní stìny kabiny. Náhle se zastavil. 'Jen tak mimochodem,' ozval se, 'co znamená slovo teleport?'

Uplynul další okamžik. Pak se k nìmu ostatní zvolna obrátili. 'Asi se ptám v nevhodnou chvíli,' omlouval se Arthur. 'Ale vzpomnìl jsem si, že jste to slovo pøed chvílí užili, a tak to pøipomínám, jenom proto, že'

'Kde je to napsáno?'

zeptal se Ford tiše. 'Ehm tady,' ukázal Arthur na èernou skøíòku na zadní stìnì kabiny. 'Nad nápisem Záchranné zaøízení, vedle cedule Mimo provoz.'

Ve zmatku, který vypukl, dávala smysl jen jediná akce - Ford pøeskoèil kabinu, vrhl se k èerné skøíòce, na niž Arthur ukázal a zaèal zuøivì maèkat jediný èerný knoflík, kterým se zøejmì ovládala. Ètvercový panel o stranì asi dva metry se odklopil a odhalil kabinku, pøipomínající sprchový kout, který našel nový smysl života jako skladištì elektrikáøského haraburdí. Od stropu visely pletence drátù, podlahu pokrývala zmì odhozených souèástek a programovací panel se vychlipoval z otvoru ve zdi, kde mìl být upevnìn. Když se totiž loï stavìla, pøišel do doku na kontrolu jeden pomocný úèetní, zamìstnaný u skupiny Postižená oblast, a oboøil se na dílovedoucího, proè ksakru montují tak neuvìøitelnì drahý teleport do lodi, která má vykonat jen jedinou dùležitou cestu, a to ještì bez posádky. Pøedák vysvìtlil, že tento teleport je možno získat s desetiprocentní slevou. Úèetní vysvìtlil, že to je nepodstatné. Pøedák vysvìtlil, že je to nejlepší, nejúèinnìjší a technicky nejdokonalejší teleport, jaký lze koupit, naèež úèetní vysvìtlil, že ho nikdo nemá zájem kupovat. Pøedák vysvìtlil, že se pøece spousta lidí bude chtít dostat na loï a zase z ní. Úèetní vysvìtlil, že loï je vybavena technicky vyhovujícími dveømi. Pøedák vysvìtlil úèetnímu, že se mùže jít dát vycpat, a úèetní vysvìtlil pøedákovi, že to, co se k nìmu tak rychle blíží zleva, je jeho bouchací pravièka. Když vysvìtlování skonèilo, práce na teleportu byla pøerušena a zaøízení bylo posléze úètováno za pìtinásobek pod položkou 'jiné výdaje'. 'Do pekelný vohrady,' drtil Zafod mezi zuby, když se s Fordem pokoušeli rozmotat zmì drátù.

Po chvíli Ford vyzval Zafoda, aby ustoupil stranou. Vhodil do teleportu minci a zacvakal vypínaèem na odchlíplém programovacím panelu. Zapraskalo to, zablesklo se a mince zmizela. 'Aspoò tahle èást funguje,' konstatoval Ford. 'Ale nemá to smìrové programování. Teleport pro pøenos hmoty bez smìrového programátoru tì mùže poslat v podstatì kamkoliv.'

Hrozivì velké kakrafúnské slunce plálo na obrazovce. 'To je fuk,' usoudil Zafod. 'Kam se dostaneme, tam se dostaneme.'

'Ani automat nefunguje,' pokraèoval Ford. 'Nemùžeme zmizet všichni. Nìkdo musí zùstat a zmáèknout to.'

Na okamžik zvážnìli. Slunce na obrazovkách rostlo a rostlo. 'Marvine, chlapèe,' zahlaholil vesele Zafod. 'Jak jsi na tom?'

'Zøejmì dost špatnì,' zahuèel Marvin.

O chvilinku pozdìji dospìl koncert na Kakrafúnu k neèekanému vyvrcholení. Èerná loï a její jediný mrzoutský pasažér se pøesnì podle programu vnoøili do nukleární pece. Mohutné erupce vystøelily ze slunce milióny kilometrù do kosmického prostoru, èímž potìšily a v nìkolika pøípadech také upražily asi desítku jezdcù na erupcích, vznášejících se poblíž sluneèního povrchu v oèekávání velké chvíle. Nìkolik vteøin pøedtím, než svìtlo erupcí dorazilo na Kakrafún, tìžce zkoušená pouš pukla podél zlomové linie. Ohromná podzemní øeka, o jejíž existenci do té doby nikdo nemìl tušení, vytryskla z hlubin na povrch. Vzápìtí ji následovalo mnoho miliónù tun žhavé lávy, tryskající stovky metrù do vzduchu. Obrovská øeka se v mžiku vypaøila v jediné explozi, jejíž ozvìna se nesla až na opaènou polokouli planety a zase zpátky. Nemnozí svìdci, kteøí událost pøežili, pøísahali, že celých sto tisíc ètvereèních kilometrù pouštì se zvedlo do vzduchu jako obrovitá, tlustá palaèinka, pøevrátilo se a zase sebou pláclo dolù. Právì v tom okamžiku proniklo oblaky páry sluneèní záøení z erupcí a zasáhlo pùdu. O rok pozdìji celá pouš hustì porostla kvìtinami. Složení atmosféry halící planetu se ponìkud zmìnilo. V létì slunce tak nepražilo, v zimì tolik nemrzlo a èasto padal pøíjemný deštík. Planeta pouští Kakrafún se zvolna mìnila v ráj. Dokonce i prokletí Kakrafúòanù, jejich telepatické schopnosti, naèas pod vlivem exploze zmizelo. Mluvèí skupiny Postižená oblast - týž, který dal postøílet všechny ochránce životního prostøedí - pozdìji údajnì prohlásil, že to byl 'prima kšeft'. Spousta lidí dojemnì hovoøila o èarovné moci hudby. Nìkolik skeptických vìdcù nicménì peèlivì prozkoumalo záznamy událostí. Tvrdili, že objevili nepatrné stopy rozsáhlého, umìle vyvolaného pole nepravdìpodobnosti, které sem proniklo z blízkých oblastí kosmického prostoru.

Arthur se probudil, a vzápìtí toho litoval. Kocovinu už párkrát zažil, ale takovouhle ještì nikdy. Teï ji mìl, Velkou kaèabu. Propadal se do nejtemnìjších propastí. Došel k závìru, že pøenos hmoty není ani zdaleka taková legrace jako poøádný, solidní kopanec do hlavy. Nechtìlo se mu hýbat, protože cítil jakési tupé bušení, a tak prostì ležel a pøemýšlel. S vìtšinou forem pøemísování je ta potíž, øíkal si, že ani jedna obvykle nestojí za všechnu tu námahu. Na Zemi - když ještì existovala - jsme mìli problémy s auty. Hlavní nevýhody spoèívaly v tom, že bylo nutno dolovat spousty èerné mazlavé patlaniny z podzemí, kde byla do té doby dobøe schována, aby se nemohlo nic stát. Ta se pak promìnila v asfalt, který pokryl zemi, kouø, který naplnil ovzduší a zbytek se nalil do moøe. To všechno zjevnì pøevažovalo výhody, spoèívající v možnosti pøesunout se rychle z jednoho místa na druhé, zvl᚝ když místo, kam jste se dostali, se následkem toho všeho znaènì pøipodobnilo místu, odkud jste pøijeli - stejnì zamoøené asfaltem, kouøem a postižené nedostatkem ryb. A pøenos hmoty? Forma dopravy, pøedpokládající rozdrcení pøepravovaných osob na atomy, které pak vyšle subéterem, aby je posléze zase spráskala dohromady, právì když po letech ochutnaly první doušky svobody - to rozhodnì nemùže být dobrá novinka. Pøed Arthurem Dentem došlo k pøesnì stejnému závìru hodnì lidí. Nìkteøí si dokonce dali práci a složili na toto téma písnì. Uvádíme jeden popìvek, èasto prozpìvovaný demonstranty pøed továrnou na teleportovací zaøízení, patøící spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation na Šastném svjee III:

Aldebaran je prima,

na Algolu je psina,

betelgeuzské pìkné holky

nedìlají moc okolky,

udìlají to pomalu èi rychle,

tak jak chceš,

udìlaj, na co si vzpomeneš.

Ale jestli se mám dát rozmontovat,

abych se tam mohl dostat,

to radši nikam necestovat.

Holadryjá!

Na kousky rozebraný, na kousky rozebraný,

to je divný zpùsob cestování.

A jestli mì chcete rozmontovat,

abych se tam mohl dostat,

to radši domù se navrátím.

Na Siriu je dlažba zlatá,

tak to aspoò øíkají

pitomci, co potom dodají:

'Než umøeš, musíš vidìt Tau!'

Že bych šel rád, je pravda svatá,

pìšky anebo tramvají.

Ale jestli mì chcete rozmontovat,

abych se tam mohl dostat,

na cestování se vám vykašlu.

Holadryjá!

Na kousky rozebraný, na kousky rozebraný,

to vám snad v hlavì z toho haraší!

A jestli mì zkusíte rozmontovat,

abych se tam mohl dostat,

zùstanu doma, což je nejsnazší.

a tak dále. Jiná populární píseò vyjadøovala tento názor ještì struènìji:

Tak jednou z flámu,

vracím se teleportem,

s Ronem a Sidem a s Meg,

jak Ron získal Meggino srdce,

teï hlavu si lámu,

a že jeho nohu mám,

má Sidney na mì vztek.

Arthur cítil, jak vlny bolesti zvolna opadávají. Stále však vnímal tupé bušení. Pomalu, opatrnì zkusil vstát. 'Slyšíš taky to tupé bušení?'

zeptal se Ford. Arthur se prudce otoèil, až se zakymácel. Pøicházející Ford byl bledý a mìl zarudlé oèi. 'Kde to jsme?'

vyblekotal Arthur. Ford se rozhlédl. Stáli v dlouhé uhýbající chodbì, táhnoucí se obìma smìry do nedohledna. Vnìjší ocelová zeï, natøená chorobnì zelenou barvou - jaká se užívá ve školách, nemocnicích a blázincích, aby se chovanci zklidnili -, se jim klenula nad hlavami až k místu, kde se setkávala s kolmou vnitøní stìnou, kupodivu obloženou hobrou. Podlahu pokrývala temnì zelená vroubkovaná guma. Ford pøistoupil k tlustému, prùhlednému panelu, zasazenému do vnìjší zdi. Tvoøilo jej nìkolik vrstev, ale pøece jen propouštìla svítící body - špendlíkové hlavièky dalekých hvìzd. 'Nejspíš na nìjaké kosmické lodi.'

Chodbou se nesl zvuk tupého bušení. 'Trillian?'

zavolal Arthur nervóznì. 'Zafode?'

Ford pokrèil rameny.

'Nejsou k nalezení. Už jsem se po nich rozhlížel. Mùžou být kdekoliv. Nenaprogramovaný teleport tì mùže poslat tisíce svìtelných let v kterémkoli smìru. Podle toho, jak se cítím, bych øekl, že jsme cestovali hodnì dlouho.'

'Jak se cítíš?'

'Špatnì.'

'Myslíš, že jsou'

'A jsou, kde jsou, zjistit to nemùžeme a dìlat se s tím nedá taky nic. Tak dìlej to, co já.'

'Co?'

'Nemysli na to.'

Arthur pøevracel Fordovu radu v hlavì. Neochotnì uznal, že je rozumná, naèež ji zmaèkal a zahodil. Nabral zhluboka dech. 'Kroky!'

vyjekl náhle Ford. 'Kde?'

'Ten zvuk. Tupé bušení. To je dupání! Poslouchej!'

Arthur se zaposlouchal. Zvuk k nim doléhal chodbami z neodhadnutelné dálky. Urèitì to však byl rytmus dusajících nohou a znìl teï o nìco hlasitìji. 'Pryè!'

sykl Ford. Rozbìhli se - každý opaèným smìrem. 'Tam ne,' varoval Ford, 'odtamtud pøicházejí!'

'Kdepak,' oponoval Arthur. 'Pøicházejí odtamtud!'

'Ne, odtamtud'

Zastavili se. Otoèili se. Pozornì naslouchali. Pak dali jeden druhému za pravdu. Opìt vyrazili, pøesnì opaèným smìrem.

Zmocnil se jich strach. Zvuk pøicházel z obou smìrù a sílil. Po nìkolika metrech odboèovala doleva další chodba. Zahnuli a bìželi dál. Chodba byla temná a dlouhá, a jak postupovali, zdálo se jim, že se citelnì ochlazuje. Z hlavní chodby vedly na obì strany postranní chodbièky, všechny stejnì temné a z každé vyrazil závan ledového vzduchu. Na okamžik polekanì zastavili. Èím dále postupovali, tím hlasitìji znìly pochodující nohy. Pøitiskli se ke studené zdi a napjatì poslouchali. Zima, pøítmí a bubnování nehmotných nohou na nì pùsobily neblaze. Ford se otøásl, èásteènì zimou, èásteènì tím, že mu hlavou bleskla vzpomínka na pøíbìhy, které mu vyprávìla jeho oblíbená maminka, když byl ještì betelgeuzský špunt, arkturské megakobylce superluèní po kotníky. Pøíbìhy o mrtvých lodích, strašidelných vracích, odsouzených k vìènému putování zapadlými oblastmi dalekého kosmu, zamoøených démony a duchy zapomenutých posádek. Pøíbìhy o neopatrných cestovatelích, kteøí nastoupili na takové lodi Pak si však Ford vzpomnìl na hobrovou zeï v první chodbì a vzpamatoval se. A už si duchové zaøizují lodi jakkoliv, vsadil by se, že urèitì neobkládají zdi hobrou. Popadl Arthura za paži. 'Zpátky!'

zavelel. Vyrazili hledat zpáteèní cestu. V pøíštím okamžiku skoèili jako vyplašené ještìrky do nejbližší postranní chodby. Pøímo proti nim totiž vyrazili majitelé dusajících nohou.

V úkrytu za rohem užasle vyvalovali oèi na skupinu asi pìtadvaceti obtloustlých mužù a žen, jak se valí v teplákových soupravách kolem a supí a funí, že by z toho kardiolog dostal srdeèní záchvat. Ford za nimi dlouze hledìl. 'Džogují!'

sykl do zvuku dupajících nohou odrážejícího se chodbami. 'Džogují?'

šeptl Arthur. 'Džogují,' pokrèil Ford rameny. Chodba, v níž se ukryli, se pøedchozím nepodobala. Byla krátká a konèila mohutnými ocelovými dveømi. Ford je zaèal zkoumat. Odhalil mechanismus zámku a otevøel. První vìc, která jim padla do oèí, bylo nìco, co vypadalo jako rakev. Dalších ètyøi tisíce devìt set devadesát devìt vìcí, které jim padly do oèí hned nato, byly rovnìž rakve.

Gigantická kobka mìla nízký, klenutý, spoøe osvìtlený strop. Na opaèném konci, dobøe ètvrt kilometru dál, nejasnì tušili prùchod, nejspíš do podobné kobky s podobným obsahem. Ford vstoupil a užasle hvízdl. 'To je teda!'

'Co je na mrtvolách tak zajímavého?'

zaškaredil se Arthur, nervóznì našlapující za ním. 'Nevím. Pojïmì to prozkoumat.'

Pøi bližší prohlídce zjistili, že záhadné pøedmìty nejsou rakve, ale spíš sarkofágy, asi metr vysoké a vyrobené z nìèeho, co vypadalo jako mramor - a také to zcela nepochybnì bylo nìco, co jako mramor jen vypadalo. Sarkofágy zakrývala poloprùhledná víka, jimiž nejasnì prosvítaly oblièeje jejich zesnulých a snad i oplakávaných obyvatelù. Patøily humanoidùm, kteøí oèividnì mìli trampoty svìta - a už pocházeli z kteréhokoliv - definitivnì za sebou. Nic víc se zjistit nedalo. Na podlaze mezi sarkofágy se plazil tìžký olejnatý bílý plyn. Arthur se zprvu domníval, že má dodat kobce ponurou atmosféru, pak si však všiml, že ho zebou kotníky. Také sarkofágy byly na dotek velmi studené. Ford náhle pøièapl k jednomu z nich, povytáhl z brašny ruèník a cípem zaèal cosi zuøivì cídit. 'Podívej, je tu štítek pokrytý jinovatkou,' vysvìtlil. Odstranil jinovatku a zkoumal nápis. Arthurovi to pøipomínalo stopy pavouka, který si pøíliš dopøál, èeho si pavouci dopøávají, když si chtìjí zaflámovat. Zato Ford okamžitì poznal, že jde o velmi ranou verzi galaktické ezeredy.

'Golgafrinèamská flotila arch, loï B, oddìlení 7, kontrolor hygieny telefonù a pak poøadové èíslo,' pøeslabikoval. 'Kontrolor hygieny telefonù?'

nechtìl Arthur vìøit svým uším. 'Mrtvý kontrolor hygieny telefonù?'

'Nejspíš sorta.'

'Co tady dìlá?'

Ford pokukoval skrz víko na postavu uvnitø sarkofágu. 'Nic moc,' konstatoval a pøedvedl jeden ze svých zvláštních úsmìvù, které kdysi vedly jeho okolí k domnìnce, že je poslední dobou pøepracovaný, a mìl by si trochu odpoèinout. Pøešel k dalšímu sarkofágu. Chvíli usilovnì pracoval ruèníkem, pak oznámil: 'Tady je mrtvý holiè. Hulajdá!'

Ukázalo se, že další sarkofág je místem posledního odpoèinku administrativního pracovníka v reklamì. Následující schránka obsahovala obchodníka ojetými automobily. Fordovu pozornost náhle upoutala dvíøka v podlaze. Pøidøepl, máváním rozehnal oblaka mrazivého plynu a otevøel poklop. 'Jestli jsou to jenom rakve,' napadlo náhle Arthura, 'Proè je uchovávají v takové zimì?'

'Nebo spíš proè je vùbec uchovávají,' uvažoval nahlas Ford, jemuž se škubnutím podaøilo poklop otevøít. Plyn se valil otvorem dolù. 'Proè se kdo namáhá vláèet kosmem pìt tisíc bezduchých tìl?'

'Deset tisíc,' opravil ho Arthur a ukázal smìrem k nejasnì viditelné sousední kobce. Ford prostrèil hlavu otvorem v podlaze. Když se znovu vynoøil, opravil pøedchozí údaj: 'Patnáct tisíc. Dole je jich taky tolik.'

'Patnáct miliónù,' pronesl neznámý hlas. 'To je hodnì,' mudroval Ford. 'Strašná spousta.'

'Pomalu se otoète,' štìkl hlas, 'a ruce nad hlavu. Jestli se hnete, rozstøílím vás na malinký kousíèky.'

'Ahoj?'

pronesl Ford tázavì. Pomalu se otoèil, dal ruce nad hlavu a nehnul se. 'Proè jsou všichni tak neradi, když nás vidí?'

stìžoval si Arthur. Ten, kdo je nerad vidìl, stál mezi dveømi. Že je nerad, vyplývalo jednak ze zupácky štìkavého tónu, jednak ze zlovolného zpùsobu, jímž mával mohutnou støíbrnou vraždomatickou pistolí. Výrobce pistole zøejmì dostal pøíkaz, aby se s tím nijak nepáral. Musí vypadat hodnì zlovìstnì, znìla patrnì objednávka. Musí být jasno, že tahle pistole má dva konce - správný a špatný. A tomu, kdo stojí pøed špatným koncem, musí být jasno, že to s ním vypadá bledì. Pokud je tøeba posázet ji všelijakými èudlíky a ostny a zaèernìnými souèástkami, tím líp. Tahle pistole není urèena k zavìšení nad krb, ani k odkládání do stojanu na deštníky. Tohle je pistole na pøivádìní lidí do maléru. Ford s Arthurem pistoli nešastnì pozorovali. Muž, který ji svíral, se odlepil ode dveøí a postupoval v kruhu kolem nich. Ve svìtle vidìli, že má na sobì èernozlatou uniformu s knoflíky, vycídìnými do takového lesku, že by øidiè protijedoucího automobilu podráždìnì zablikal svìtly. Ukázal na dveøe. 'Ven,' pøikázal. Lidé, kteøí disponují støelnými zbranìmi, se obvykle nenamáhají disponovat také slovesy. Ford a Arthur vykroèili ven, v patách za nimi špatný konec vraždomatické pistole a knoflíky. Když vycházeli na chodbu, srazili se s pìtadvaceti pøibíhajícími sportovci, teï osprchovanými a pøevleèenými. Tlustoši se vrhli kolem nich do kobky. Arthur se otoèil a nechápavì je pozoroval. 'Pohyb!'

vøískl ozbrojenec. Arthur se pohnul. Ford pokrèil rameny a rovnìž se pohnul. Obtloustlí sportovci naklusali k pìtadvaceti prázdným sarkofágùm u zdi, otevøeli je, vlezli dovnitø a upadli do pìtadvacetinásobného bezesného spánku.

'Ehm, kapitáne'

'Copak, Jednièko?'

'Dostal jsem nìco jako hlášení od Dvojky.'

'Achjo.'

Vysoko na velitelském mùstku zíral kapitán mírnì podráždìnì do nekoneèných rozloh kosmu. Ukryt pod prostornou, klenutou bublinou pozoroval panoráma hvìzd, jímž proplouvali. Jejich hustota bìhem cesty znatelnì øídla. V dáli za nemotorným tøíkilometrovým trupem lodi, vidìl hustý shluk hvìzd - zdálo se, že tvoøí témìø souvislý pás. Tam nìkde ležel støed Galaxie. Vzdalovali se od nìj už léta, jakou rychlostí si teï nemohl vzpomenout, ale urèitì strašnì velkou. Blížilo se to rychlosti nìèeho, anebo to byl trojnásobek rychlosti nìèeho jiného? V každém pøípadì úctyhodná cifra. Zadíval se do záøivých dálav za lodí. Zøejmì cosi hledal. Každých nìkolik minut tím smìrem pohlédl, ale nikdy neobjevil, po èem pátral. Nedal se však deprimovat. Vìdci mu pøece dokola opakovali, že všechno bude v poøádku, pokud nìkdo nepropadne panice a všichni budou dìlat, co mají, tak, jak mají. Kapitán rozhodnì panice nepropadal. Pokud šlo o nì, všechno fungovalo bájeènì. Pøejel si rameno velkou houbou, namoèenou v koupelové pìnì. Do mysli se mu opìt vkrádal pocit, že je nìèím mírnì podráždìn. Diskrétní zakašlání ho upozornilo, že vedle nìj stojí první dùstojník. Prima chlap, ten Jednièka. Není zrovna nejchytøejší, taky mu dìlá trochu potíže zavázat si tkanièky u bot, ale pøes to všechno skvìlý materiál na dùstojníka. Kapitán rozhodnì nepatøil k lidem, co nakopnou èlovìka, když si zavazuje tkanièky u bot, a mu to trvá jakkoliv dlouho. Není jako ten pøíšerný Dvojka, co mašíruje sem tam po lodi, leští knoflíky a podává každou hodinu hlášení. 'Loï stále v pohybu, kapitáne.'

'Držíme kurs, kapitáne.'

'Hladina kyslíku stálá, kapitáne.'

'Dejte si pauzu,' radil mu kapitán. Aha, vzpomnìl si, tohle ho podráždilo. Shlédl k Jednièkovi. 'Ano, kapitáne. Hulákal nìco o nìjakých zajatcích'

Kapitán chvíli uvažoval. Pøipadalo mu to znaènì nepravdìpodobné, ale nemínil bránit svým dùstojníkùm ve štìstí. 'Možná ho to na chvíli zklidní,' usoudil. 'Vždycky si pøál mít zajatce.'

Ford a Arthur se ploužili zdánlivì nekoneènými chodbami. Dvojka pochodoval za nimi a obèas poštìkával rozkazy, aby nedìlali žádné køivárny a nezkoušeli žádné nesmysly. Prošli kolem pùldruhého kilometru hobry. Koneènì dorazili k mohutným ocelovým dveøím. Dvojka zaøval a dveøe se otevøely. Vstoupili. V oèích Forda Prefecta a Arthura Denta nebyla nejzajímavìjší vìcí na velitelském mùstku tøicetimetrová kopule, prozaøovaná oslnivou nádherou hvìzd - tomu, kdo veèeøel v Restaurantu na konci vesmíru, jsou takové divy všední. Neudivila je ani výstava podivných pøístrojù, umístìných po obvodu kruhové stìny. Arthurovi pøipadalo, že pøesnì takhle mají podle tradièních pøedstav kosmické lodi vypadat, zatímco Fordovi všechno pøišlo neuvìøitelnì starožitné, což potvrzovalo jeho podezøení, že Cikorkova loï je odhodila pøinejmenším jeden, ne-li dva milióny let do minulosti. Co však oba cestovatele doopravdy vyvedlo z míry, byla vana. Stála na dvoumetrovém podstavci z hrubì otesaného køišálu a vydechovala atmosféru barokní monstrozity, zøídka vídané jinde než v maximegalonském Muzeu výplodù chorobné fantazie. Zmì odtokových rour, silnì podobnou zažívacímu traktu, zvýraznil tvùrce pozlacením, místo aby vše nenápadnì pohøbil o pùlnoci v neoznaèeném hrobì. Kohoutkù a sprchy by se patrnì lekl i gotický chrliè. Jako hlavní kus zaøízení velitelského mùstku kosmické lodi pùsobila vana ponìkud nevhodnì. Dvojka k ní také pøistupoval s výrazem èlovìka, který si je tohoto faktu dobøe vìdom. 'Pane kapitáne!'

zaøval se stisknutými zuby, což je pomìrnì obtížný kousek. Dvojka mìl ovšem spousty èasu, aby si ho dùkladnì nacvièil. Široká dobrosrdeèná tváø a blahobytná koupelová pìna spoèívaly na ruce, pøehozené pøes okraj monstrózní vany. 'Nazdar, Dvojko,' volal kapitán a vesele mával houbou. 'Máš se dneska dobøe?'

Dvojka se našponoval, aby stál v pokud možno ještì pøísnìjším pozoru než dosud.

'Pøivedl jsem dva zajatce. Objevil jsem je v mrazáku èíslo sedm, pane kapitáne!'

štìkl. Ford a Arthur rozpaèitì pokašlávali. 'Ehm, ahoj,' øekli spoleènì. Kapitán jim vìnoval záøivý úsmìv. Tak Dvojka skuteènì našel zajatce, divil se v duchu. Tím lépe, je to pøece prima vidìt nìkoho, jak dìlá dobøe to, co umí ze všeho nejlíp. 'Nazdar, lidi,' usmál se znovu na zajatce. 'Promiòte, že nevstávám z vany. Øíkal jsem si zrovna, že se trochu opláchnu. Pojïme si všichni dát džynnan tonnyx. Jednièko, sáhnìte do lednice.'

'Jistì, pane.'

Je zvláštní, a nikdo netuší, jakou dùležitost tomuto faktu vlastnì pøipisovat, že pøibližnì pìtaosmdesát procent známých svìtù v Galaxii, a primitivních èi vysoce vyvinutých, vynalezlo drink zvaný džynnan tonnyx, pøípadnì gee-N-N-T-N-ix, jinond-o-nicks, džinendtoniks, nebo kteroukoliv z tisíce variací na dané fonetické téma. Drink ovšem není vždycky stejný - prakticky jde o rozsáhlou škálu nápojù od sivolvského 'èinanto-mnigs', což je v podstatì obyèejná voda, která se podává ohøátá o malièko víc než na pokojovou teplotu, až po gagrakacký 'tzjin-anthony-ks', schopný zabít krávu na sto krokù. Kromì stejnì znìjícího jména však mají jedno spoleèné. Byly vynalezeny a pojmenovány døíve než dotyèné svìty navázaly kontakt s jinými civilizacemi. Jaký závìr vyvodit? Naprosto izolovaný fakt trèí mimo všechny souvislosti. Øeèeno terminologií strukturální lingvistiky, je prostì mimo køivku grafu. Staøí strukturální lingvisté se pravidelnì rozvzteklí, když o tom mladí strukturální lingvisté zaènou. Mladí strukturální lingvisté, plni nadšení, ponocují do pozdních hodin a domnívají se, že jsou blízko nìèemu hlubokému a významnému. Až se z nich nakonec pøedèasnì stanou staøí strukturální lingvisté, co se vždycky rozvzteklí na ty mladé. Strukturální lingvistika je totiž strašlivì rozhádaný, a hluboce nešastný obor, takže vìtšina tìch, kteøí ji provozují, èasto tráví noci utápìním problémù v nápoji zvaném Ouis-giend-zóda. Dvojka stál pøed kapitánskou vanou a tøásl se frustrací. 'Copak zajatce ani nevyslechnete, pane?'

zakvièel. Kapitán na nìj užasle pohlédl. 'Matièko golgafrinèamská! Proè bych to dìlal?'

'Abyste z nich dostal informace, pane! Musíme zjistit, co tu vlastnì chtìjí!'

'Ale kdež,' mírnil ho kapitán. 'Urèitì si jen zaskoèili na panáka džynnan tonnyxu, viïte?'

obrátil se k Fordovi a Arthurovi. 'Ale, pane, jsou to mí zajatci! Musím je vyslechnout!'

Kapitán na zajatce pochybovaènì pohlédl. 'Dobøe, když musíte, tak musíte. Zeptejte se, co chtìjí k pití.'

Dvojkovi oèi zazáøily studeným, tvrdým leskem. Pomalu pøikroèil k Fordovi a Arthurovi. 'Tak, vy hajzlové, vy filcky,' zavrèel a dloubl Forda vraždomatickou pistolí. 'Pomalu, Dvojko,' napomenul ho kapitán jemnì. 'Co chcete k pití!!?'

zaøval Dvojka. 'Džynnan tonnyx zní docela slibnì,' odpovìdìl zdvoøile Ford. 'Co ty, Arthure?'

Arthur zamžikal. 'Cože? Aha, ano, jistì.'

'S ledem, nebo bez?!'

zakøièel Dvojka. 'S ledem, prosím,' vyjádøil se Ford. 'Citrón!'

'Ano, prosím,' øekl Ford vychovanì. 'A sušenky by nebyly? Tøeba takové ty sýrové?'

'Otázky tady kladu já!!!'

nelidsky zavyl Dvojka. Celý se tøásl mrtviènou zuøivostí. 'Dvojko,' pronesl kapitán mìkce. 'Pane?!'

'Vykašlete se na to, buïte tak hodný. Chci si dát pøíjemnou koupel na uklidnìní.'

Dvojkovy oèi se zúžily a zmìnily se v to, co je v profesi Øvounù a Zabijákù známo pod odborným termínem chladné štìrbiny. Tento manévr má v protivníkovi zøejmì vyvolat pøedstavu, že jste ztratili brýle, nebo že ospalostí nemùžete udržet oèi. Otázka proè to má pùsobit dìsivì, zùstává prozatím nezodpovìzena. Blížil se ke kapitánovi, ústa stažená v tvrdou linku. I zde je tìžko øíct, proè se takové chování chápe jako pøíprava ke rvaèce. Kdyby se vám pøi toulkách traalskou džunglí nìkdy stalo, že byste narazili na bájnou obludu žravou Blátotlaèku, mohli byste dìkovat osudu, kdyby se její tlama stáhla v tvrdou linku, místo aby zela jako propast plná tesákù a kanoucích slin, což je obvyklejší pøípad. 'Rád bych vám jen pøipomnìl, pane,' zasyèel Dvojka na kapitána, 'že jste v té vanì už víc než tøi roky!!!'

Po tomto posledním výstøelu se Dvojka obrátil jako na obrtlíku a odmašíroval do kouta, kde si pak pøed zrcadlem cvièil koulení oèima. Kapitán se ve vanì rozpaèitì zavrtìl. Provinile se usmál na Forda. 'To víte, pøi takovéhle práci musím hodnì odpoèívat.'

Ford zvolna spustil ruce. Nevyvolalo to žádnou reakci. Arthur ho napodobil. Ford pomalu a opatrnì pøistoupil k piedestalu, na nìmž se tyèila vana. Poklepal na nìj. 'Hezký,' zalhal. Uvažoval, jestli by mu prošlo, kdyby se zašklíbil. Pomalu a opatrnì se zašklíbil. Prošlo to. 'Ehm,' pronesl ke kapitánovi. 'Copak?'

zeptal se vstøícnì kapitán. 'Zajímalo by mì, co to vlastnì máte za práci?'

odvážil se Ford. Kdosi mu zezadu poklepal na rameno. Ford nadskoèil.

Byl to první dùstojník. 'Vaše drinky,' upozornil Forda. 'Aha, dìkuju.'

Ford a Arthur si vzali své džynnan tonnyxy. Arthur usrkl a pøekvapenì zjistil, že nápoj chutná velmi podobnì jako whisky se sodou. 'Nemohl jsem si jaksi nevšimnout,' Ford rovnìž usrkl, 'tìch mrtvol. Tam v mrazáku.'

'Mrtvol?'

užasl kapitán. Ford se odmlèel a v duchu uvažoval. Èlovìk nikdy neví, øíkal si. Co když kapitán netuší, že má na palubì patnáct miliónù mrtvol? Kapitán na nìj vesele pokukoval. Obèas si hrál s gumovou kachnièkou. Ford se rozhlédl. Ze zrcadla na nìj zíral Dvojka. Pohled trval naštìstí jen okamžik - oèi druhého dùstojníka se ani chvíli nezastavily. První dùstojník držel podnos s pitím a vlídnì se usmíval. 'Mrtvoly?'

opakoval kapitán. Ford si navlhèil rty. 'Ano,' odvážil se. 'Všichni ti mrtví kontroloøi hygieny telefonù a administrativní pracovníci, co je máte v mrazáku.'

Kapitán na nìj udivenì zíral. Náhle zvrátil hlavu dozadu a rozesmál se. 'Ti pøece nejsou mrtví,' vysvìtloval. 'Propánakrále, jsou jen zmražení! Zase je oživíme.'

Ford udìlal nìco, co èinil jen velmi zøídka. Zamrkal. Arthur vypadal, jako by se probouzel z transu. 'Chcete øíct, že máte mrazák plný chlazených holièù?'

'Ano,' pøisvìdèil kapitán. 'Jsou jich milióny. Holièi, unavení televizní produkèní, pojišovací agenti, personální úøedníci, èlenové sborù veøejného poøádku, referenti pro jednání se stranami, technologové - naè si vzpomenete. Chystáme se totiž kolonizovat novou planetu.'

Ford se mírnì zapotácel. 'Vzrušující, že?'

usmíval se kapitán. 'Ale proè zrovna s tìmihle?'

žasl teï pro zmìnu Arthur. 'Abyste mi špatnì nerozumìli,' vysvìtloval kapitán. 'My jsme jen jedna z lodí flotily. Archa B. Promiòte, mohl byste mi pøitoèit trochu horké vody?'

Arthur uèinil žádané. Vanou zavíøila kaskáda rùžové pìnící vody. Kapitán vzdychl rozkoší. 'Díky mockrát, èlovìèe zlatá. Jestli máte chu na další sklenièku, samozøejmì si poslužte.'

Ford do sebe hodil obsah své sklenice, vzal z podnosu v rukou prvního dùstojníka láhev a znovu si nalil až po okraj. 'Co znamená Archa B?'

ptal se dál. 'To je,' kapitán dovádivì rozstøikoval gumovou kachnièkou pìnící vodu z koupele. 'To bylo totiž tak,' pustil se pak do výkladu. 'Naše planeta, svìt, z kterého pocházíme, byla tak øíkajíc odsouzena k zániku.'

'K zániku?'

'Pøesnì. A tak všichni usoudili, že bude nejlepší sbalit veškerou populaci do kosmických lodí, odletìt na nìjakou jinou planetu a usadit se tam.'

Výklad ho zøejmì unavil, a tak se opìt se spokojeným zafunìním uvelebil v lázni. 'Myslíte nìjakou míò odsouzenou?'

snažil se Arthur pøimìt kapitána k hovoru. 'Co jste øíkal, pøíteli?'

'Míò odsouzenou planetu. Jak jste se na ní chtìli usadit.'

'Chystáme usadit, ano. A tak bylo rozhodnuto postavit tøi lodi, tøi kosmické Archy, a  nenudím vás?'

'Nene,' prohlásil Ford. 'Je to fascinující.'

'Pro mì je to úžasnì pøíjemná zmìna, bavit se chvilku zase s nìkým jiným,' rozplýval se kapitán. Dvojkovy oèi zatékaly po místnosti a opìt se usadily na zrcadle jako párek much na chvíli vyrušených z vyhlídnutého kusu zasmrádlého masa. 'Víte, s tìmihle dlouhými cestami je ta potíž,' pokraèoval kapitán, 'že nakonec zaènete mluvit sám se sebou, a to je hrozná nuda, protože v polovinì pøípadù víte pøedem, co øeknete.'

'Jenom v polovinì pøípadù?'

upøímnì se divil Arthur. Kapitán se krátce zamyslel. 'Ano, øekl bych, že asi v polovinì. Kde mám vlastnì mýdlo?'

Zalovil ve vanì a našel je.

'Podle pùvodního plánu,' pokraèoval ve vyprávìní, 'mìli v první lodi, oznaèené A, letìt všichni, kdo v nìèem vynikají - vìdci, velcí umìlci, všichni, kdo nìco dokázali. V tøetí lodi, oznaèené C, mìli letìt všichni, kdo dìlají nìjakou konkrétní práci, vyrábìjí vìci nebo nìco vykonávají. Do lodi B - to jsme my - se mìli vejít ostatní - zkrátka prùmìr.'

Šastnì se na nì usmál. 'No a nás poslali napøed,' uzavøel výklad a zaèal si pobrukovat melodii, hodící se právì tak do vany. Melodie, složená jedním z nejúspìšnìjších a nejplodnìjších golgafrinèamských autorù populárních popìvkù (který odpoèíval necelý kilometr odtud v mrazáku èíslo tøicet šest), pomohla pøeklenout, co by jinak nutnì muselo být okamžikem rozpaèitého ticha. Ford s Arthurem šoupali nohama a usilovnì se snažili nedívat jeden na druhého. 'Ehm,' pronesl Arthur po chvíli. 'Co vlastnì bylo s vaší planetou v nepoøádku?'

'Byla odsouzena k zániku, jak už jsem øekl,' odpovìdìl kapitán ledabyle. 'Mìla prý narazit do slunce, nebo co. Nebo do ní mìl narazit mìsíc. Nìco takového. Èekala ji prostì nìjaká strašná katastrofa.'

'Myslel jsem, že se naši planetu chystalo napadnout obrovské hejno dvanáctinohých piraòovitých vèel, ne?'

vmíchal se náhle do øeèi první dùstojník. Dvojka se prudce otoèil. Oèi mu plály chladným tvrdým svìtlem, jakého je možno docílit jen usilovným tréninkem. 'Mnì bylo øeèeno nìco jiného!'

zasyèel. 'Mùj velící dùstojník øíkal, že planetì hrozí sežrání mutovaným kosmickým kozlem!'

'No ne,' vydechl Ford. 'Ano! Pekelnou obludou s vražednými tesáky deset tisíc kilometrù dlouhými, žhavým dechem, pod jehož závanem se vypaøují oceány, s drápy schopnými rozervat kontinenty, s tisíci oèima žhnoucíma jako slunce, s milióny kilometrù širokou tlamou plnou kanoucích slin, obludou, jakou jste nikdy nikdy v životì'

'A pro jistotu vás poslali napøed, že?'

vyptával se opatrnì Arthur. 'Ano,' odpovìdìl vesele kapitán. 'Všichni øíkali - myslím, že to od nich bylo moc hezké, -, že k udržení morálky je hroznì dùležitý pocit, že pøiletí na planetu, kde je slušnì ostøíhají a kde budou èisté telefony.'

'Jistì,' souhlasil Ford. 'To je urèitì moc dùležité. A ty ostatní lodi ehm letí za vámi?'

Kapitán hned neodpovìdìl. Pøetoèil se ve vanì a zadíval se zpìt pøes ohromný trup lodi smìrem k záøícímu støedu Galaxie. Napínal zrak do nepøedstavitelných dálek. 'To je zvláštní, že o tom mluvíte,' dopøál si mírného zamraèení. 'Od startu jsme o nich neslyšeli ani ò, a to už je pìt let, ale urèitì jsou nìkde za námi.'

Znovu se zahledìl do dálky.

Ford se tam zadíval také. Zamyšlenì se mraèil. 'Pokud ovšem,' nadhodil tiše, 'je nesežral ten kozel'

'Aha kozel,' i do kapitánova hlasu se vkrádala jistá pochybnost. Oèima pøejel pøístroje a poèítaèe, lemující velitelský mùstek. Nevinnì na nìj pomrkávaly. Zadíval se ven na hvìzdy, ty však záhadnì mlèely. Podíval se na prvního a druhého dùstojníka, kteøí se právì obírali vlastními myšlenkami. Pohlédl na Forda Prefecta. Ford v odpovìï zdvihl oboèí. 'To je legraèní,' ozval se koneènì kapitán, 'ale teprve teï, když tu historii vykládám nìkomu jinému nepøipadá vám to všechno malinko divné, Jednièko?'

'Éééé,' pronesl Jednièka. 'Vidím, že máte spoustu vìcí, o kterých si potøebujete popovídat,' øekl Ford. 'Takže díky za drinky, a kdybyste nás tøeba mohli vysadit na nejbližší pøíhodné planetì'

'To bude horší,' ošíval se kapitán. 'Naše dráha, nebo jak se to jmenuje, byla pøedem nastavena. Myslím, že i proto, že nemám zrovna nejlepší hlavu na èísla'

'Chcete øíct, že jsme tady uvízli?'

rozèilil se Ford, kterému náhle s celou tou šaškárnou došla trpìlivost. 'Kdyže máte dorazit na tu planetu, co chcete kolonizovat?'

'Myslím, že už tam skoro jsme,' ujišoval kapitán. 'Každou vteøinu tam musíme být. Možná že bych mìl pøece jenom vylézt z vany. Ale tak mì napadá - proè bych vlastnì mìl nechávat nìèeho, co mì zrovna baví?'

'Skuteènì za minutu pøistáváme?'

'Totiž ne tak docela, nebudeme pøistávat doopravdy, ale ééé'

'Co to blábolíte, èlovìèe?'

zeptal se Ford rozzlobenì. 'Totiž, pokud si vzpomínám,' proplétal se kapitán opatrnì spletí slov. 'Pokud si dobøe vzpomínám, jsme vlastnì naprogramováni, abychom jaksi místo pøistání havarovali.'

'Havarovali?'

vydìsili se Ford s Arthurem. 'Éé ano. Je to jaksi souèástí plánu. Má to velmi dobrý dùvod, nemùžu si zrovna momentálnì vzpomenout, jaký. Bylo to nìco s  éé '

Ford vybuchl. 'Jste sbírka idiotù a budižknièemù!'

zaøval. 'Ano! To je ono!'

rozzáøil se kapitán. 'To byl ten dùvod!'

Stopaøùv prùvodce po Galaxii podává následující informaci o planetì Golgafrinèam! Jde o planetu se starobylou a záhadnou historií, bohatou na legendy, v nichž èasto teèe proudem rudá (pøípadnì zelená) krev tìch, kteøí ji v èasech dávno minulých toužili dobýt. Zemì vyprahlých, pustých krajin a sladkého, žhavého vzduchu, prosyceného vùnìmi pramenù klokotajících pøes rozpálené prašné skály, kde napájejí ostøe páchnoucí lišejníky. Zemì horeènatých hlav a opilých fantazií - hlavnì tìch, kdo okusili lišejníky, ale také zemì chladivých a stinných úvah - z pera tìch, kdo pochopili, že je dobré lišejníkù se vystøíhat a najít si strom, pod kterým mohou sedìt. Zemì oceli, krve a heroismu. Zemì tìla i ducha. Taková byla historie Golgafrinèamu. V celé té starobylé a záhadné historii jsou patrnì nejzáhadnìjšími postavami takzvaní Velcí kroužící básníci Aria. Tito kroužící básníci žili v dalekých horských prùsmycích, kde v záloze èíhali na ménì poèetné skupiny nic netušících poutníkù. Pak vyskoèili ze zálohy, kroužili kolem a házeli po nich kamením. A když poutníci køièeli, a jdou pryè a hledí si psaní básní, místo aby otravovali lidi házením kamení a jinými pitomostmi, básníci najednou pøestali házet a z nièeho nic propukli v recitaci nìkterého ze sedmi set devadesáti ètyø Vassillijských epických cyklù. Byly to básnì neobyèejné krásy a ještì neobyèejnìjší délky a podobaly se jedna druhé jako vejce vejci. Všechny první èásti vyprávìjí o tom, jak se z mìsta Vassillian kdysi vydalo na cesty pìt moudrých knížat na ètyøech koních. Knížata, samozøejmì stateèná, ušlechtilá a moudrá, hodnì cestují po dalekých zemích, bojují s šerednými obry, zabývají se exotickou filozofií, popíjejí èaj s podivnými božstvy a zachraòují krásné obludy pøed žravými princeznami, až nakonec oznámí, že dosáhli osvícení, a jejich putování je tudíž u konce. Druhá, mnohem delší èást každé básnì podrobnì líèí, jak se hádali, kdo bude muset jít na zpáteèní cestì pìšky. To všechno se odehrálo v dávné minulosti. Byl to však právì potomek jednoho z onìch výstøedních básníkù, kdo vymyslel historky o blížící se zkáze, èímž umožnil golgafrinèamskému lidu zbavit se neužiteèné tøetiny populace. Zbývající dvì tøetiny pochopitelnì zùstaly pìknì doma a žily plným, bohatým a šastným životem, dokud je v mžiku nevyhladila infekèní choroba, která se roznesla nakaženými telefony.

Té noci loï nouzovì pøistála na jedné nepatrné zanedbatelné modrozelené planetì, obíhající kolem malého bezvýznamného žlutého slunce kdesi v zaostalých nezmapovaných konèinách onoho cípu západního spirálního ramene Galaxie, který si rozhodnì nemùže dìlat nároky na módnost. Celých nìkolik hodin pøed nuceným pøistáním Ford Prefect zuøivì, leè marnì bojoval, aby odblokoval pøístroje a odvrátil loï z pøedurèené dráhy letu.

Pochopil, že loï byla zámìrnì naprogramována, aby svùj nepøíliš žádoucí náklad dopravila bezpeènì, i když ne právì pohodlnì do nového domova, a aby se pøistáním natolik poškodila, že nebude nadìje na opravu. Když se planoucí loï s jekotem vøítila do atmosféry, ztratila ochranný štít i vìtšinu vnìjších antén. Sestup skonèil neslavnì - vrak sebou plácl na bøicho do temného moèálu. Posádce zbývalo nìkolik hodin, aby potmì oživila a vyložila zmražený náklad. Loï totiž zaèala témìø okamžitì klesat, zvolna noøíc obrovitý trup do slizkého bahna. Jednou èi dvakrát bìhem noci bylo možno zahlédnout, jak se rýsuje proti obloze, když planoucí meteory, pozùstatky jejího pádu, ozáøily nebe. V šedém svìtle èasného úsvitu nakonec vydala obscénní bublavé zaøvání a navždy klesla do páchnoucích hlubin. Když toho jitra vyšlo slunce, rozlilo øídké vodovaté svìtlo po ohromné ploše hemžící se kòuèícími holièi, referenty pro styk se stranami, pracovníky v prùzkumu veøejného mínìní a ostatními nešastníky, zoufale se drápajícími na suchou zem. Ménì odhodlané slunce by urèitì hned zase zapadlo. Toto slunce však dál odvážnì šplhalo po obloze a po chvíli jeho høejivé paprsky blahodárnì zapùsobily i na chabì zápasící tvory. Mnozí utonuli v moèálu, další milióny klesly spolu s lodí. Statisíce zachránìných však s unavenì postupujícím dnem vylézaly do okolní krajiny. Netoužili po nièem než po ètvereèním metru pevné zemì, kam by se mohli zhroutit a vzpamatovat z noèních hrùz.

Krajinou kráèely jediné dvì vzpøímené postavy. Ford Prefect a Arthur Dent z blízkého vršku pozorovali hrùzy, jejichž souèástí se však cítit nemohli. 'Pìkná syèárna,' bruèel Arthur. Ford, èmárající klacíkem po zemi, pokrèil rameny. 'Originální øešení problému.'

'Proè lidi nedokážou žít vedle sebe pokojnì a v souladu?'

mudroval Arthur. Ford se hlasitì a nevesele zasmál. 'Ètyøicet dva!'

ušklíbl se zlomyslnì. 'Ne, to nepasuje. Ale to je stejnì jedno.'

Arthur se na nìj zadíval, zda se nezbláznil. Když však zjistil, že tomu nic nenasvìdèuje, øekl si, že nejrozumnìjší bude pøedpokládat, že se to skuteènì odehrálo. 'Co myslíš, že s nimi bude?'

zeptal se po chvíli. 'V nekoneèném vesmíru se mùže stát cokoliv,' znìla odpovìï. 'Není vylouèeno, že pøežijí. Divné, ale je to tak.'

Do oèí se mu vkradl zvláštní výraz. Zadíval se do krajiny, pak se pohledem vrátil k výjevùm ubohosti, odehrávajícím se dole pod nimi. 'Myslím, že chvíli vydrží,' usoudil. Arthur ostøe vzhlédl. 'Proè to øíkáš?'

Ford pokrèil rameny. 'Tušení, nic víc,' odpovìdìl a do dalších debat se už zatáhnout nedal. 'Podívej,' zvolal náhle. Arthur sledoval jeho ukazováèek. Dole mezi rozplácle ležícími davy se pohybovala - nebo spíš potácela - jakási postava. Zdálo se, že nìco nese na rameni. Potácela se od jedné ležící figury ke druhé a vypadala, že na nì oním pøedmìtem opilecky mává. Po chvíli to muž vzdal a zhroutil se v beztvarou hromadu. Arthur nechápal, jak tomu rozumìt. 'Filmová kamera,' vysvìtlil Ford. 'Zachycení historického okamžiku.'

Po chvíli dodal: 'Nevím jak ty, ale já mizím.'

Chvíli mlèky sedìli. Po chvíli se zdálo, že je k tomu tøeba nìco podotknout. 'Jak to pøesnì myslíš, když øíkáš, že mizíš?'

ozval se Arthur. 'Správná otázka,' ocenil Ford. 'Chytám jen úplné ticho.'

Když mu Arthur nakoukl pøes rameno, vidìl, že si hraje s knoflíky malé èerné skøíòky. Ford mu ji už kdysi pøedstavil jako senzomatický subéterový pøijímaè, ale Arthur tehdy jen bezmyšlenkovitì pokývl a dál vìc nezkoumal. V jeho mysli se vesmír stále dìlil na dvì èásti - na Zemi - a to ostatní. A protože Zemì byla znièena, mìl teï ponìkud pokøivený pohled na vìci. Arthur se však této pokøivenosti køeèovitì držel - vždy to byl jeho poslední spoj s domovem. Senzomatický subéterový pøijímaè rozhodnì patøil do kategorie 'to ostatní'. 'Ani houby,' vzdychl Ford a protøepal pøístroj. Houby, pomyslel si Arthur, otupìle zírající na primitivní svìt kolem. Co by teï dal za pozemské smažené žampióny. 'Vìøil bys, že v okruhu nìkolika svìtelných let kolem týhle blbý planety nikdo nevysílá?'

vykøikoval Ford popuzenì. 'Posloucháš mì vùbec?'

'Cože?'

probral se Arthur. 'Jsme v prùšvihu,' informoval ho Ford. 'Aha,' pøikývl Arthur. Tahle novinka mu pøipadala už nejmíò mìsíc stará. 'Pokud nìco nechytíme na týhle mašinì,' zuøil Ford, 'naše šance dostat se odtud se rovnají nule. Možná že jde jen o nìjakou poruchu v magnetickém poli, takže nám nezbývá než jít dál a dál, dokud nenajdeme místo, kde je èistý pøíjem. Jdeš?'

Sebral pøístroj a rázoval pryè. Arthur pohlédl z vršku dolù. Muž s kamerou se opìt vyškrábal na nohy. Právì se mu podaøilo nafilmovat, jak se jeden z jeho kolegù zhroutil. Arthur si utrhl stéblo trávy a vydal se za Fordem.

'Doufám, že jste pøíjemnì poveèeøeli?'

zeptal se Zarniwúp Zafoda a Trillian, když se opìt materializovali na velitelském mùstku Srdce ze zlata. Leželi na zemi a lapali po dechu. Zafod otevøel nìco oèí a hnìvivì jimi loupl po Zarniwúpovi: 'Ty!'

Namáhavì se postavil na nohy a odbelhal se pro nìjakou židli, na kterou by se mohl svalit. Našel ji a svalil se na ni. 'Naprogramoval jsem do poèítaèe pøíslušné nepravdìpodobné souøadnice relevantní pro naši cestu,' øekl Zarniwúp. 'Za malou chvíli tam dorazíme. Co kdybyste si zatím trochu odpoèinuli a pøipravili se na setkání?'

Zafod neodpovìdìl. Vstal a mašíroval rovnou ke kredenci. Vytáhl láhev staré janxovky a dlouze si lokl. 'Ale až bude po všem,' øekl divoce, 'tak bude po všem, jasný? Pùjdu si, kam budu chtít, a budu si dìlat, co budu chtít, válet se na pláži a tak dál.'

'To záleží na tom, co vyplyne ze setkání.'

'Co je to za èlovìka, Zafode?'

zeptala se Trillian roztøeseným hlasem. Nejistì se pokusila vstát. 'Co tu dìlá? Proè je na naší lodi?'

'Dìsný hlupák. Chce se setkat s mužem, který vládne vesmíru.'

'Aha,' vzala Zafodovi láhev z ruky a napila se. 'Chce se vyšvihnout do lepší spoleènosti.'

Nejvìtší problém, nebo spíš jeden z nejvìtších problémù - je jich totiž víc -, zkrátka jeden z mnoha nejvìtších problémù, pokud jde o vládnutí, je, koho se na to podaøí sehnat. Pøesnì øeèeno komu se podaøí dohnat lidi, aby si to od nìj nechali líbit. Abychom to shrnuli: je známo, že lidé, kteøí nejvíc chtìjí vládnout, se na to ipso facto nejmíò hodí. Abychom shrnuli pøedchozí shrnutí: tomu, kdo si dokáže zaøídit, aby se stal prezidentem, by se v žádném pøípadì nemìlo dovolit, aby se jím skuteènì stal. Abychom shrnuli shrnutí pøedchozího shrnutí: s lidma je to holt tìžký. A proto to vypadá, jak to vypadá: je øada galaktických prezidentù, kteøí tak vychutnávají dobré bydlo a zábavu vyplývající z toho, že jsou u moci, že si ani nevšimnou, že u moci nejsou. A nìkde v jejich stínu kdo? Kdo asi mùže vládnout, když nikdo, kdo by vládnout chtìl, to dìlat nesmí?

Na jednom malém zapomenutém svìtì kdesi uprostøed Nikdezvl᚝ - což v tomto pøípadì znamená místo, které nelze najít, protože je chránìno rozsáhlým polem mimopravdìpodobnosti, k nìmuž má klíè jen šest mužù v Galaxii - pršelo. Lilo jak z konve. Už hodiny. Našlehalo hladinu moøe do mlžné pìny, bušilo do stromù a chlístalo na proužek øídce porostlé zemì u moøe, až z nìj stlouklo bahenní koupel. D隝 bubnoval a tanèil na vlnitém plechu støechy malého pøístøešku, stojícího uprostøed tohoto kousku chudì porostlé zemì. Smazával sotva znatelnou pìšinku, vedoucí od pøístøešku na pobøeží, a rozmetal úhledné hromádky zajímavých mušlí, které tam kdosi vyrovnal. Uvnitø pøístøešku byl zvuk deštì ohlušující, ale jeho obyvatel to sotva vnímal. Vìnoval pozornost nìèemu úplnì jinému. Byl to vysoký, neohrabaný muž s vlhkými vlasy barvy slámy. Støechou zatékalo. Mìl ošuntìlé šaty, shrbená záda a oèi, které aèkoliv vypadaly jako zavøené, zùstávaly otevøené.

Mìl tu staré omlácené køeslo, starý poškrábaný stùl, starou matraci, pár polštáøù a malá, ale høející kamínka. Obydlí s ním sdílel starý a mírnì ošuntìlý kocour, na nìhož právì muž soustøeïoval pozornost. Sklánìl k nìmu své neohrabané tìlo. 'Na, èšèšèš koèièka chtít rybu? Krásná rybièka koèièka chtít?'

Kocour se v této záležitosti zdál nerozhodný. Blahosklonnì zašmátral packou po nabízeném kusu ryby, hned ho ale zaujal chuchvalec prachu na zemi. 'Koèièka nejíst rybu, koèièka myslím zhubnout a umøít,' øekl muž. Pak se mu do hlasu vkradla pochybnost. 'Aspoò si pøedstavuju, že to tak bude. Ale jak to mùžu vìdìt?'

Znovu nabídl rybu. 'Koèièka rozmyslet. Jíst rybu, nebo nejíst rybu. Myslím, že bude lepší, když se do toho nebudu plést,' povzdechl si. 'Myslím, že ryba je dobrá, ale taky myslím, že d隝 je mokrý. Kdo jsem já, abych to posoudil?'

Nechal kocourovi rybu na podlaze a usedl do køesla. 'Á, vypadá to, že jíš,' poznamenal po chvíli, když kocour vyèerpal možnosti zábavy se smítkem prachu a vrhl se na rybu. 'To se mi líbí, když tì vidím jíst, protože v mých pøedstavách umøeš, když nebudeš jíst.'

Sebral ze stolu kus papíru a špaèek tužky. S tužkou v jedné a papírem v druhé ruce experimentoval, jak je dát rùznými zpùsoby dohromady. Zkoušel držet tužku pod papírem, pak nad papírem, potom vedle papíru. Zkoušel zabalit tužku do papíru. Zkoušel èmárat po papíru opaèným koncem tužky, pak ostrým hrotem. Zanechala tam stopu. Objev ho potìšil. Jako každý den. Sebral ze stolu jiný kus papíru. Byla na nìm køížovka. Zbìžnì ji prostudoval, vyplnil nìkolik okének. Po chvíli ztratil zájem. Zkoušel si sedìt na jedné ruce. Zaujalo ho, když nahmátl pánevní kost. 'Ryby pocházejí zdaleka. Aspoò to øíkají. Nebo si aspoò pøedstavuju, že to øíkají. Když pøijdou ti muži, nebo když v mých pøedstavách pøijdou ti muži v šesti lesklých èerných lodích, pøicházejí i ve tvých pøedstavách? Co asi vidíš, koèièko?'

Podíval se na kocoura. Toho však víc než tyhle spekulace zajímalo, jak co nejrychleji spoøádat rybu. 'A když slyším jejich otázky, taky slyšíš otázky? Co pro tebe znamenají jejich hlasy? Tøeba si jenom myslíš, že ti zpívají.'

Chvíli o tom pøemýšlel a napadlo ho, že jeho dohad má logickou trhlinu. 'Možná že ti opravdu zpívají a jenom já si myslím, že se mì na nìco ptají.'

Znovu se odmlèel. Nìkdy se odmlèel na celé dny, jen aby zjistil, jaké to je. 'Myslíš, že tu dneska byli?'

zeptal se. 'Já ano. Na podlaze je bláto, na stole cigarety a whisky, na talíøi pro tebe ryba a v mé mysli vzpomínka. Sotva pøesvìdèivý dùkaz, já vím, ale všechny dùkazy jsou podmínìné. Podívej, co mi tu ještì nechali.'

Natáhl se ke stolu a stáhl z nìj nìkolik vìcí. 'Køížovky, slovníky a kalkulaèku.'

Celou hodinu si hrál s kalkulaèkou. Kocour zatím usnul a d隝 venku se lil dál. Koneènì kalkulaèku odložil. 'Myslím, že se mì urèitì na nìco ptají. Vážit tak dalekou cestu a nechat mi tu tohle všechno jen kvùli výsadì, aby ti mohli zazpívat, to by bylo moc divné poèínání. Aspoò mi to tak pøipadá. Kdoví, kdoví.'

Sebral ze stolu cigaretu a pøipálil si ji tøískou od kamen. Zhluboka vdechl kouø a opøel se o opìradlo. 'Myslím, že jsem dneska vidìl na nebi další loï,' øekl po chvíli. 'Velkou bílou. Bílou jsem nikdy nevidìl, jen tìch šest èerných. A šest zelených. A ty ostatní, co jsou prý tak zdaleka. Velkou bílou nikdy. Možná, že šest malých èerných mùže nìkdy vypadat jako jedna velká bílá. Možná že bych si dal sklenici whisky. Ano, to mi pøipadá mnohem pravdìpodobnìjší.'

Vstal a našel sklenici. Ležela na podlaze vedle matrace. Trochu si nalil z láhve. Opìt usedl. 'Možná že mì zase pøišli navštívit nìjací lidé.'

O pár desítek metrù dál v dotírajících proudech deštì parkovalo Srdce ze zlata. Výstupní dveøe se otevøely. Objevily se tøi postavy, schoulené do sebe, skrývající tváø pøed deštìm.

'Tamhle?'

Trillian musela køièet, aby pøehlušila hukot deštì. 'Ano,' øekl Zarniwúp. 'V tom pøístøešku?'

'Ano.'

'Divné,' øekl Zafod. 'Ale vždy je to pøímo uprostøed Nikdezvl᚝,' podivila se Trillian. 'Urèitì jsme tu špatnì. Vesmíru se pøece nedá vládnout z boudy.'

Spìchali lijákem. Než došli ke dveøím, stejnì byli promoèeni skrznaskrz. Zaklepali. Tøásli se zimou. Dveøe se otevøely. 'Ano?'

øekl tázavì muž. 'Ehm, promiòte,' zaèal Zarniwúp. 'Dùvodnì se domnívám, že '

'Vládnete vesmíru?'

zeptal se Zafod. Muž se na nìj usmál. 'Pokouším se o opak. Zmokli jste?'

Zafod na nìj užasle pohlédl. 'Jestli jsme zmokli?'

skoro køièel. 'Copak na to nevypadáme?'

'Mnì se to tak jeví,' øekl muž. 'Ale jak to pøipadá vám, to mùže být úplnì jiná vìc. Jestli si myslíte, že vás teplo osuší, mìli byste jít dovnitø.'

Vešli. Rozhlíželi se po malièké boudì. Zarniwúp s lehkým znechucením, Trillian se zájmem, Zafod s potìšením. 'Helejte, ehm jak se jmenujete?'

zeptal se Zafod.

Muž se zatváøil pochybovaènì. 'Nevím. Vy si snad myslíte, že bych se mìl nìjak jmenovat? Bylo by hodnì divné, dávat jméno snùšce vágních smyslových vjemù.'

Vyzval Trillian, aby se posadila do køesla. Sám usedl na jeho opìradlo. Zarniwúp se strnule opíral o stùl. Zafod se rozvalil na matraci. 'Žjùùù! Sídlo moci!'

Pošimral kocoura za ušima. 'Poslyšte,' øekl Zarniwúp. 'Musíme se vás zeptat na pár vìcí.'

'Tak dobøe. Jestli chcete, mùžete zazpívat mému kocourovi,' øekl muž laskavì. 'Myslíte, že by se mu to líbilo?'

zeptal se Zafod. 'To se zeptejte jeho.'

'Umí mluvit?'

'Nevzpomínám, že bych ho kdy slyšel. Ale na mì se nemùžete spoléhat.'

Zarniwúp vytáhl z kapsy poznámky. 'Tak,' øekl. 'Vládnete vesmíru, nebo ne?'

'Jak to mám vìdìt?'

Zarniwúp cosi odškrtl v papírech. 'Jak dlouho už to dìláte?'

'Aha, tahle otázka se týká minulosti, že?'

Zarniwúp na nìj zmatenì pohlédl. Tohle tedy zrovna neèekal. 'Ano,' odpovìdìl. 'Jak mám vìdìt, že minulost není jenom fikce, která má vysvìtlit nesrovnalosti mezi mými okamžitými fyzickými vjemy a stavem mé mysli?'

Zarniwúp jen zíral. Z promoèených šatù se mu zaèínalo kouøit. 'Takhle odpovídáte na všechny otázky?'

'Øíkám, co mì napadne øíct,' odpovìdìl muž hbitì, 'když si myslím, že slyším, že nìkdo nìco øíká. Víc øíct nemùžu.'

Zafod se šastnì zasmál. 'Na to se musím napít.'

Vytáhl láhev staré janxovky. Vyskoèil a podával ji vládci vesmíru. Ten ji potìšenì pøijal. 'Správnì, velký vládèe. Øeknìte to tak, jak to je.'

'Ne, poslouchejte mì,' naléhal Zarniwúp. 'Pøicházejí za vámi lidé, viïte? Pøilétají v lodích'

'Myslím, že ano.'

Muž podal láhev Trillian. 'A chtìjí po vás, abyste za nì rozhodoval?'

ptal se Zarniwúp. 'O lidských životech, o svìtech, o ekonomikách, o válkách, o všem, co se dìje tam venku ve vesmíru?'

'Tam venku?'

podivil se muž. 'Kde venku?'

'Tam venku!'

Zarniwúp ukázal na dveøe. 'Jak mùžete vìdìt, že tam venku nìco je?'

namítl muž zdvoøile. 'Dveøe jsou pøece zavøené.'

D隝 dál bušil do støechy. V pøístøešku bylo teplo. 'Však vy víte, že tam venku je celý vesmír!'

køièel Zarniwúp. 'Nemùžete se zbavit odpovìdnosti jen tím, že prostì prohlásíte, že neexistuje!'

Vládce vesmíru dlouho pøemýšlel. Zarniwúp se tøásl zlostí.

Koneènì vládce promluvil. 'Jste si velmi jistý svými fakty. Nedùvìøoval bych uvažování nìkoho, kdo považuje vesmír - pokud nìjaký je - za samozøejmost.'

Zarniwúp se stále tøásl, ale mlèel. 'Rozhoduji jen o svém vesmíru,' pokraèoval muž tiše. 'Mùj vesmír, to jsou moje oèi a uši. Všechno ostatní je z druhé ruky.'

'Copak v nic nevìøíte?'

Muž pokrèil rameny. Zdvihl kocoura do náruèí. 'Nechápu, co tím myslíte.'

'Nechápete, že to, co rozhodnete tady v tom vašem pøístøešku, má vliv na životy a osudy miliónù lidí? To je ale obludné!'

'Nevím! Nikdy jsem nevidìl všechny ty lidi, o kterých mluvíte. A vy zøejmì taky ne. Existují jen ve slovech, která slyšíme. Øíkat, že víte, co se dìje s jinými lidmi, je bláznovství. Jen oni sami vìdí, jestli existují. Mají vlastní vesmíry svých oèí a uší.'

Trillian øekla: 'Asi si na chvilku odskoèím.'

Vyšla do deštì. 'Vìøíte, že existují jiní lidé?'

Zarniwúp byl neodbytný. 'Nemyslím si nic. Jak to mám vìdìt?'

'Radši se pùjdu podívat, co je s Trillian,' øekl Zafod a vyklouzl ze dveøí. Venku ji oslovil: 'Øekl bych, že vesmír je v docela dobrých rukou, co?'

'V moc dobrých.'

Odcházeli deštìm. Zarniwúp uvnitø pokraèoval.

'Copak nechápete, že jediné vaše slovo rozhoduje o životì a smrti spousty lidí?'

Vládce vesmíru èekal co nejdéle. Když uslyšel slabý zvuk startujícího raketového motoru, promluvil, aby ho pøekryl. 'Za to já nemùžu. Nemám s lidmi nic spoleèného. Pán ví, že nejsem krutý.'

'Aha!'

vyštìkl Zarniwúp. 'Øekl jste Pán. Pøece tedy v nìco vìøíte!'

'To je mùj kocour,' vysvìtloval muž dobrotivì. Zvedl kocoura a pohladil ho. 'Øíkám mu Pán. Jsem k nìmu laskavý.'

'Tak dobøe,' snažil se Zarniwúp prosadit svou. 'Jak víte, že existuje? Jak víte, že ví, že jste laskavý, nebo že mu dìlá dobøe to, co považuje za vaši laskavost?'

'To nevím,' usmál se muž. 'Nemám pøedstavu. Jen mi pùsobí potìšení chovat se urèitým zpùsobem k tomu, co se mi jeví jako kocour. Dìláte snad nìco jiného? Prosím vás, myslím, že jsem unaven.'

Zarniwúp si nespokojenì povzdechl. Rozhlédl se. 'Kde jsou ti dva?'

zeptal se najednou. 'Jací dva?'

Vládce vesmíru se opìt usadil ve svém køesle a doplnil whisky do sklenice. 'Bíblbrox a to dìvèe! Ti dva, co tu byli!'

'Nevzpomínám si na nikoho. Minulost je jen fikce, která má vysvìtlit'

'To si strète nìkam,' odsekl Zarniwúp a vybìhl do deštì. Žádná loï tam nebyla. D隝 stloukal bláto. Po lodi ani stopy. Hulákal do deštì. Otoèil se a bìžel zpátky k boudì. Byla zamèená. Vládce vesmíru podøimoval v køesle. Pak si zase zaèal hrát s tužkou a papírem. Potìšilo ho, když pøišel na to, že tužka zanechává na papíøe stopy. Venku se stále ozývaly jakési zvuky. Nevìdìl však, jsou-li skuteèné nebo ne. Potom celý týden mluvil se stolem, aby zjistil, jak bude reagovat.

Pøišla noc a s ní hvìzdy, oslnivì záøivé a jasné. Ford a Arthur nedokázali odhadnout, kolik kilometrù ušli. Koneènì se zastavili a rozhodli se odpoèívat. Noc chladnì vonìla, vzduch byl opojnì èistý. Senzomatický subéterový pøijímaè ani nepípl. Nad celým svìtem visel nádherný klid. Magické ticho se mísilo s hebkou vùní lesù, sotva slyšitelným bzukotem hmyzu a jasným svìtlem hvìzd, a konejšilo jejich rozhárané duše. Dokonce i Ford Prefect, který už vidìl více svìtù, než by dokázal spoèítat za celé odpoledne, uvažoval, není-li právì tenhle nejkrásnìjší. Celý den procházeli krajinou zvlnìných vrchù a zelených údolí, hustì porostlých travinami, vonnými kvìtinami a vysokými košatými stromy. Slunce je høálo, lehký vìtøík je ovíval a Ford moøil senzomatický subéterový pøijímaè ve stále delších a delších intervalech, a stále ménì a ménì se rozèiloval nad jeho vytrvalým mlèením. Zaèínal si skoro myslet, že se mu tady líbí. Pøes svìží noèní chlad spali zdravì a pohodlnì, dokud se po nìkolika hodinách neprobudili lehkou rosou, svìží, ale hladoví. Ford si v Restaurantu na konci vesmíru nacpal do brašny pár rohlíèkù a ty se jim teï hodily k snídani. Až dosud putovali nazdaøbùh. Teï udržovali smìr stále na východ, nebo dospìli k závìru, že by tento svìt mìli prozkoumat, a k tomu si potøebovali ujasnit, odkud pøišli a kam jdou. Chvíli pøed polednem poprvé od pøistání zpozorovali nìjakou známku, že planeta není neobydlena. Mezi stromy prchavì zahlédli, jak na nì zírá tváø. Zmizela, hned jak ji uvidìli. Shodli se však, že patøila humanoidnímu tvoru, který je pozoroval zvìdavì, avšak beze strachu. Po pùlhodinì zahlédli nìco podobného a brzy nato znova. O minutu pozdìji vklopýtali na rozlehlou mýtinu. Zastavili se. Pøed nimi stál houfec asi pìtadvaceti mužù a žen. Mlèky, nehnutì zírali na Forda a Arthura. K nìkolika ženám se tiskly malé dìti. V pozadí vidìli shluk polorozpadlých chatrèí z bláta a vìtví. Zatajili dech. Nejvìtší z mužù mìli jen o málo víc než pùldruhého metru. Všichni se mírnì hrbili. Dlouhé ruce, nízká èela a bystré oèi, pozornì hledící na cizince. Ford s Arthurem se trochu uklidnili, když zjistili, že podivní lidé nemají žádné zbranì a nehrnou se k nim. Chvíli na sebe vzájemnì zírali. Ani jedna strana nic nepodnikla. Pøítomnost vetøelcù domorodce oèividnì zmátla. Nejevili sice známky agresivity, bylo však jasné, že pozvat domù je také nemíní. Nic. Celé dvì minuty se nic nedìlo. Po dvou minutách se Ford rozhodl, že je naèase, aby se nìco dìlo. 'Ahoj,' pronesl zkusmo. Ženy pøitáhly dìti trochu blíž. Muži neudìlali žádný postøehnutelný pohyb, a pøece celým vzezøením dávali najevo, že jim pozdrav není po chuti - ne že by snad proti nìmu mìli nìco zvláštního, jen jim prostì nebyl po chuti. Ten, který stál kousek pøed ostatními, a mohl být tudíž považován za vùdce, udìlal krok vpøed. Ve tváøi mìl klidný, témìø vyrovnaný výraz. 'Ugghhuuggghhhrrrr uh uh ruh uurgh,' øekl tiše. Arthura to pøekvapilo. Už si natolik zvykl, že mu babylónská rybka v uchu poskytne okamžitý pøeklad, že její existenci pøestal brát na vìdomí. Vzpomnìl na ni vlastnì až teï, když se zdálo, že tlumoèení nefunguje.

Na dnì mysli se mu míhaly jen nejasné stíny významù - nic, èeho by se mohl zachytit. Odhadoval, a pro jednou zcela správnì, že tito lidé dosud nepokroèili za první stadia vývoje øeèi. Tady babylónská rybka ovšem nic nezmohla. Mrkl na Forda, který byl v tìchto záležitostech nepomìrnì zkušenìjší. 'Myslím, že øíká nìco v tom smyslu, že by chtìl, abychom obešli vesnici a pokraèovali v cestì,' ucedil Ford koutkem úst. Muž potvrdil gestem správnost Fordova dohadu. 'Ruurgggghhhh urrggggh, urgh urgh-uh ruh-rruurruuh ug,' dodal. 'Pokud tomu dobøe rozumím, øíká zhruba tolik, že samozøejmì mùžeme klidnì jít kudy chceme, ale kdybychom chtìli jejich vesnici radìji obejít, než projít, rozhodnì by je to potìšilo.'

'Co udìláme?'

'Asi je radši potìšíme,' rozhodl Ford. Zvolna a opatrnì postupovali po obvodu mýtiny. Domorodcùm se jejich poèínání zøejmì líbilo. Zlehka se Fordovi a Arthurovi uklonili a šli po svých. Ford s Arthurem dál šlapali lesem. Po nìkolika stech metrech narazili na hromádku ovoce, ležící na cestì - bobule, pozoruhodnì podobné malinám a borùvkám a jakési dužnaté ovoce se zelenou slupkou, nápadnì pøipomínající hrušky. Až doposud se ovoci a bobulím vyhýbali, pøestože stromy a keøe jimi byly obsypány. 'Musíš to brát tak,' pouèoval Ford, 'že ovoce a bobule tì na cizí planetì mohou udržet pøi životì, ale taky po nich mùžeš umøít. Takže pustit se do nich má smysl jen v pøípadì, že umøeš, když to neudìláš. Takhle vedeš o jedno kolo. Tajemství, jak zùstat pøi stopování zdravý, spoèívá v konzumování prefabrikovaných potravin.'

Nedùvìøivì prohlíželi hromádku ovoce. Vypadalo tak chutnì, že se jim hlady málem zatoèila hlava. 'Musíme se na to dívat z hlediska é,' zaèal Ford. 'Ano?'

pobízel Arthur. 'Pokouším se vymyslet hledisko, které by nám to umožnilo sníst.'

Slunce prosvítající listím se tøpytilo na hebkých slupkách plodù nápadnì pøipomínajících hrušky. Bobule podobné malinám a jahodám byly daleko vìtší a šavnatìjší, než Arthur kdy vidìl - vèetnì reklam na zmrzlinu. 'Co když je sníme a promyslíme si to potom?'

navrhl. 'Možná že chtìjí, abychom právì tohle udìlali'

'Dívej se na to tøeba takhle'

'Zní to docela dobøe.'

'Ovoce je tu pro nás. Buï je v poøádku, nebo ne. Buï nám chtìli dát jídlo, nebo jed. Jestli jsou bobule jedovaté, a my je nesníme, mùžou nás snadno napadnout jinak. Když je nesníme, každopádnì na to doplatíme.'

'Tvùj zpùsob uvažování se mi líbí,' ocenil Ford. 'Tak jeden kousek snìz.'

Arthur váhavì vybral plod nápadnì pøipomínající hrušku. 'Silnì mi to pøipomíná tu historku o vyhnání z ráje,' poznamenal Ford. 'Hm?'

'Rajská zahrada. Strom. Jablko. Tahle pasáž, vzpomínáš?'

'Ovšemže.'

'Jak ten váš Bùh zasadí doprostøed zahrady jabloò a povídá, hele, dìlejte si co chcete, jen si nesmíte vzít jablko. Oni ho, což je ohromný pøekvapení, snìdí, naèež Bùh vyskoèí z roští a pokøikuje 'A mám vás'. Kdyby to jabko nesnìdli, vyšlo by to nastejno.'

'Proè myslíš?'

'Protože když máš co do èinìní s nìkým, kdo si libuje v pohazování kloboukù na chodník s šutrákama vespod, mùžeš na to vzít jed, že tì nenechá na pokoji. Nakonec tì stejnì dostane.'

'O èem to mluvíš?'

'Tím si nelam hlavu. Radši jez.'

'Tohle místo opravdu vypadá jako ráj.'

'Snìz tu hrušku.'

'Tahle replika by se tam taky hodila.'

Arthur se zakousl do plodu podobného hrušce. 'Hruška,' oznámil. Po ovoci se jen zaprášilo. Ford se obrátil a zahalekal: 'Tisíceré díky, jste moc hodní!'

Opìt se dali na pochod.

Dalších asi pìtasedmdesát kilometrù nacházeli obèas dary v podobì ovoce. Jednou èi dvakrát zahlédli mezi stromy domorodého muže, k rozhovoru však už nedošlo. Došli k závìru, že rasa lidí, jasnì dávajících najevo, že jsou vdìèni, když je všichni nechají na pokoji, se jim docela zamlouvá. Po pìtasedmdesáti kilometrech ovocné dary pøestaly, protože zaèínalo moøe. Nikam nespìchali. Postavili tedy vor a pøeplavili se. Moøe, necelých sto kilometrù široké, bylo pomìrnì klidné, takže mìli docela pøíjemnou plavbu. Pøistáli na pobøeží pøinejmenším stejnì krásném jako zemì, odkud pøipluli. Život byl zkrátka smìšnì jednoduchý. Problém bezcílnosti a osamìní vyøešili - alespoò pro tu chvíli - tím, že ho ignorovali. Dobøe vìdìli, kde hledat spoleènost, až po ní zatouží. Prozatím však byli rádi, že Golgafrinèamané jsou stovky kilometrù daleko. Ford nicménì zaèal zase èastìji trápit subéterový senzomatický pøijímaè. Jen jednou se mu podaøilo chytit signál. Byl ale tak slabý a pøicházel z takové dálky, že to Forda deprimovalo ještì víc než obvyklé ticho. Pak je napadlo dát se pro zmìnu na sever. Po nìkolika týdnech došli k jinému moøi, postavili si nový vor a pøeplavili se. Tentokrát byla plavba drsnìjší, podnebí se znatelnì ochlazovalo. Artur podezøíval Forda, že má mírný sklon k masochismu - jako by v pøekonávání vzrùstajících obtíží spojených s cestou nacházel smysl, který jinak postrádal. Neúnavnì pochodoval dál a dál. Cesta je pøivedla do kraje vysokých hor, jejichž majestátní krása brala dech. Rozeklané vrcholy pokryté snìhem okouzlovaly smysly. Do kostí se jim zaèala zakusovat zima. Zahalili se do zvíøecích koží. Ford je získal technikou, jíž se nauèil od dvou bývalých pralitských mnichù, kteøí teï vedou kurzy myšlenkového surfingu ve sportovním støedisku na hunianských vrších. Galaxie je pøímo zaneøádìna bývalými pralitskými mnichy, kteøí se snaží ze svého mnišství nìco vytøískat. Techniky psychické manipulace, které pøíslušníci øádu vynalezli a zdokonalili jako zbožnou disciplínu, jsou totiž po pravdì øeèeno senzaèní. Neuvìøitelné množství mnichù také opouští øád hned po ukonèení výcviku, tìsnì pøed složením závìreèného slibu, po nìmž pak do konce života mají zùstat zavøeni v tìsné kovové krabici. Fordova technika spoèívala, jak se zdálo, hlavnì v postávání a usmívání se. Po chvíli vyjuklo mezi stromy zvíøe - napøíklad sob - a opatrnì ho pozorovalo. Ford se stále usmíval. Oèi mu svítily hebkým leskem a celá jeho bytost jako by vyzaøovala univerzální lásku, lásku toužící obejmout celý vesmír. Na okolní krajinu sestoupil nádherný klid a mír, pramenící z tohoto zcela promìnìného muže. Sob se k nìmu zvolna krok za krokem blížil, až se ho témìø dotýkal èenichem, naèež Ford vztáhl ruku a zlomil mu vaz. 'Nic než feromony,' vysvìtlil. 'Staèí jen vìdìt, jak vyvinout ten správný pach.'

Nìkolik dní po pøistání v hornaté zemi narazili na pobøeží. Táhlo se napøíè od jihozápadu na severovýchod a zaujalo je svou monumentální nádherou - hluboká majestátní údolí a vznosné ledové fiály - fjordy. Další dva dny se šplhali pøes skály a ledovce a s posvátnou bázní hledìli na tu krásu. 'Arthure!'

vyjekl náhle Ford. Stalo se to odpoledne druhého dne. Arthur sedìl na vysoké skále a pozoroval hømící moøe, tøíštící se o skalní výspy. 'Arthure!'

køikl Ford znovu. Arthur zapátral, odkud pøichází Fordùv hlas, v prudkém vìtru sotva slyšitelný. Ford se vydal prozkoumat jeden ledovec. Tam ho také Arthur našel, schouleného u paty souvislé stìny z modrého ledu. Byl rozèilením bez sebe. Vzrušenì vzhlédl k Arthurovi. 'Podívej!'

Arthur se podíval. Vidìl souvislou stìnu z modrého ledu.

'Ano, ledovec. Už jsem se na nìj díval.'

'Ne,' opravil ho Ford. 'Díval ses, ale nevidìls. Jen se podívej poøádnì.'

Ford ukazoval kamsi do hlubin ledového masívu. Arthur se tam pozornì zadíval, vidìl však jen nezøetelné stíny. 'Bìž kousek dál a podívej se znova,' naléhal Ford. Arthur šel kousek dál a podíval se znova. 'Nic,' pokrèil rameny. 'A co bych mìl vlastnì vidìt?'

Vtom to uvidìl. 'Vidíš to?'

Arthur to vidìl. Jeho rty zaèaly nìco øíkat, ale mozek se rozhodl, že k tomu ještì není co øíct, a dal jim pøíkaz ke sklapnutí. Pak se mozek zaèal potýkat s tím, co mu hlásily oèi, ale pøitom zapomnìl dávat pozor na ústa, která se následkem toho zase okamžitì otevøela. Mozek vrátil èelist do správné polohy, jenže neuhlídal levou ruku, která zaèala bezcílnì bloumat po okolí. Mozek se chvíli snažil zvládnout levou ruku, aniž zároveò povolil èelist, a souèasnì se pokoušel pøemýšlet, co je to vlastnì ukryto v ledu, a dohromady to všechno zøejmì zpùsobilo, že se nohy odporouèely a Arthur se beze slova sesul na zem. To, co vyvolalo všechny zmínìné neurologické komplikace, byla sple stínù asi pùl metru pod povrchem ledovce. Pøi pohledu ze správného úhlu se stíny zmìnily v písmena cizí abecedy, asi metr vysoká. Pro ty, kteøí podobnì jako Arthur neznali magrathejské písmo, se nad písmeny vznášela ještì naèrtnutá tváø. Byla to stará tváø, pohublá a distinguovaná, ustaraná, ale nikoli nelaskavá. Tváø muže, který vyhrál velkou cenu za návrh pobøeží, na nìmž teï stáli.

Vzduchem se nesl nepøíjemný kvílivý zvuk. Víøil a skuèel ve stromech, až vyplašil veverky. Nìkolik ptákù znechucenì odletìlo. Zvuk tanèil a poskakoval po pasece. Jeèel, vøeštìl a vùbec urážel sluch. Kapitán však hledìl na osamìlého dudáka zálibným okem. Jeho duševní rovnováhu hned tak nìco nerozházelo. Když se vzpamatoval ze ztráty své nádherné vany pøi oné nepøíjemnosti v moèálu pøed mnoha mìsíci, zaèal mu nový život pøipadat náramnì pøíjemný. Ve skále, jež se tyèila uprostøed paseky, nechal vydlabat prohlubeò, kde se dennì vyhøíval na slunci a jeho podøízení na nìj pøitom šplíchali vodu. Pravda, voda sice nebyla nejteplejší, protože ještì nepøišli na to, jak ji ohøát. Nevadí, všechno bude, utìšoval se. Skupinky prùzkumníkù zatím pátraly v okolí po horkém pramenu, pokud možno na pìkné, slunné mýtinì, a kdyby se náhodou poblíž vyskytl dùl na mýdlo, bylo by to úplnì dokonalé. Tìm, kteøí se netajili pocitem, že mýdlo se v dolech netìží, kapitán naznaèil, jestli to snad není tím, že nehledali dost peèlivì, a to - aè neochotnì - museli pøiznat. Ano, život byl velmi pøíjemný a nejúžasnìjší na nìm, že jednou, až bude nalezen horký pramen i se slunnou pasekou, až pøijde èas, kdy okolními vrchy zazní volání, že byl objeven dùl, produkující pìt set kostek mýdla dennì, bude žití ještì pøíjemnìjší. Kapitán dobøe vìdìl, jak dùležité je mít se na co tìšit. Vrzy vrzy vrz, škrrk, vrzy kníky tùùt, pištìly dudy, èímž kapitánùv již tak bájeèný životní pocit ještì násobily o pomyšlení, že pištìní mùže každou chvíli zmlknout. I na to se tìšil. Další pøíjemné vìci? Je jich tolik, øíkal si v duchu. Èerveò a zlato podzimních stromù, pokojný cvakot nùžek nedaleko skalní vany - to dva holièi provozovali své umìní na podøimujícím øediteli výstavní sínì a jeho zástupci. Tøpyt slunce na šesti blyštivých telefonech, vyrovnaných na kraji jeho skalní koupele. Co mùže být krásnìjšího než telefon, který v jednom kuse nezvoní, protože nezvoní vùbec? Snad jen šest telefonù, které v jednom kuse nezvoní, protože nezvoní vùbec. Ale ze všeho nejkrásnìjší mu pøece jen pøipadalo veselé štìbetání stovek lidí, zvolna se scházejících, aby sledovali odpolední schùzi výboru. Kapitán žertem žïuchl gumovou kachnièku do zobáku. Odpolední schùze výboru pøímo zbožòoval.

Ještì jeden pár oèí pozoroval houfující se schùzovníky. Na vysokém stromì na pokraji mýtiny sedìl Ford Prefect, který se nedávno vrátil z cizích krajù. Po pùlroce putování zeštíhlel a ozdravìl, oèi mu jen záøily. Tìlo mu kryl kabátec ze sobí kùže, mìl mohutný plnovous a tváø opálenou jako zpìvák country-rocku. Už skoro týden pozorovali s Arthurem Golgafrinèamany. Právì se rozhodl, že je na èase uvést vìci do pohybu. Paseka se zaplnila. Stovky mužù a žen posedávaly kolem. Klábosili, pojídali ovoce, hráli karty, krátce øeèeno bájeènì si užívali. Tepláky mìli hodnì špinavé, mnozí dokonce potrhané, zato mìli všichni peèlivì upravené úèesy. Forda udivilo, proè si nìkteøí vycpali tepláky listím. Má to snad být izolace proti zimì? Ford pøimhouøil oèi. Nebo že by je z nièeho nic zaèala zajímat botanika? Fordovy úvahy a bzukot hovoru pøerušil kapitánùv hlas: 'Pøátelé, rád bych, pokud je to možné, zahájil dnešní schùzi. Jestli vám to tedy vyhovuje.'

Bodøe se usmál. 'Za chvilièku zaèneme. Až budete pøipraveni.'

Hovor postupnì umlkal. Koneènì paseka úplnì ztichla - až na dudáka, který se zøejmì octl v podivném a zcela neobyvatelném vlastním hudebním svìtì. Sousedé mu zaèali házet listí. Pokud jejich poèínání mìlo nìjaký dùvod, Fordovi momentálnì unikal. Kolem kapitána se shlukl úzký kroužek. Jeden muž se zøejmì chystal promluvit. Pøíprava spoèívala v tom, že povstal, odkašlal si a zahledìl se do dáli, jako by chtìl davu naznaèit, že za chvíli bude s nimi. Posluchaèi ani nedutali, oèi obrácené k øeèníkovi. Nastal krátký okamžik ticha. Ford usoudil, že to je ten správný dramatický moment pro vstup na scénu. Muž se chystal zahovoøit. Ford seskoèil ze stromu. 'Ahoj, lidi,' oslovil shromáždìní. Dav udìlal èelem vzad. 'Èlovìèe zlatá,' volal kapitán. 'Nemáte náhodou sirky? Nebo zapalovaè nebo nìco podobného?'

'Ne,' uklouzlo Fordovi. Trochu zvadl. Na tohle nebyl pøipraven. Rozhodl se, že se nedá odvést od tématu. 'Sirky nemám. Zato vám ale pøináším informaci'

'Škoda,' pøerušil ho kapitán. 'Nám došly. Už nìkolik týdnù jsem se nekoupal v teplé vodì.'

Ford se nedal zlákat ke konverzaci. 'Pøináším vám informaci o objevu, který by vás mohl zajímat.'

'Je na poøadu jednání?'

štìkl muž, kterému Ford skoèil do øeèi. Ford se usmál širokým úsmìvem zpìváka country-rocku: 'Ale prosím vás'

'Je mi líto,' odsekl muž uraženì, 'ale jako dlouholetý pracovník øídícího aparátu musím trvat na tom, aby se dodržovala organizaèní struktura výboru.'

Ford se podíval po pøítomných. 'Je to blázen,' snažil se je vyburcovat, 'jste na pravìké planetì!'

'Obrate se k pøedsednickému stolu!'

òafl øídící pracovník. 'Žádný tu není,' vysvìtloval Ford. 'Jen skála.'

Muž se rozhodl, že podráždìný tón je pøesnì to, co situace žádá. 'Dejme tomu, že je to pøedsednický stùl.'

'Proè si nepøiznat, že je to skála?'

navrhl Ford. 'Je vidìt, že nemáte ani ponìtí o moderních metodách øízení,' odbyl ho muž podráždìným tónem kombinovaným se staromódní, leè osvìdèenou povýšeností. 'Vy zase nemáte ponìtí, kde jste,' zaútoèil Ford. Jakási dívka s jeèivým hlasem vyskoèila a použila své vlohy. 'Ticho, vy dva!'

vøískla. 'Všichni si pøipraví hlasovací lístky.'

'Snad hlasovací šutry,' uchichtl se jeden holiè. 'Klid!'

štìkl øídící pracovník. 'Tak dobøe, ukažte, co umíte,' rezignoval Ford. Døepl si na zem a chystal se zjišovat, jak dlouho se dokáže ovládat. Kapitán smíølivì chrochtl:

'Rád bych zahájil pìtisté sedmdesáté tøetí zasedání kolonizaèního výboru na Fintlwúdlvixu'

Deset vteøin, napoèítal v duchu Ford. Opìt vyskoèil. 'To je absurdní!'

rozèilil se. 'Pìtisté sedmdesáté tøetí zasedání výboru a ještì jste nepøišli na to, jak rozdìlat oheò!'

'Kdybyste se laskavì obtìžoval podívat na nástìnku, kde je vyvìšen poøad jednání,' zavøeštìla dívka se silným hlasem. 'Spíš skálu než nástìnku,' chichotal se vesele holiè. 'Aspoò nìkdo tu chápe,' zamumlal Ford. 'Zjistíte, že na programu je dnes mimo jiné zpráva podvýboru kadeønické sekce pro vývoj ohnì,' dokonèila dívka neochvìjnì. 'Ó ach,' pronesl holiè a nasadil pøipitomìlý výraz po celé Galaxii obvykle chápaný jako ekvivalent fráze: Hodilo by se vám pøíští úterý?'

'No dobøe,' obrátil se k nìmu Ford. 'Co jste dokázali? Co se chystáte podniknout? Jaký je váš názor na vývoj ohnì?'

'Já nevím,' mekl holiè. 'Dostal jsem prostì dva klacíky'

'A co jste s nimi udìlal?'

Holiè nervóznì zalovil v teplákové bundì a podal Fordovi ovoce své práce. Ford je pozdvihl, aby všichni dobøe vidìli. 'Kulmu,' konstatoval. Dav zaèal tleskat. 'Nevadí,' kývl Ford. 'Øím taky neshoøel za den.'

Schùzovníci netušili, o èem mluví, ale stejnì se jim to líbilo. Zatleskali. 'Vy jste totiž strašnì naivní, pane,' zahovoøila k Fordovi dívka se silným hlasem. 'Kdybyste pracoval v prùzkumu trhu tak dlouho jako já, vìdìl byste, že než se zaène s vývojem nového výrobku, je nutno dùkladnì zmapovat trh. Musíme zjistit, co si lidé od ohnì slibují, jaký k nìmu mají vztah a co pro nì pøedstavuje.'

Dav napìtím ani nedutal. Oèekávali od Forda nìco úžasného. 'To si strète do nosu,' poradil dívce. 'Pøesnì tohle potøebujeme vìdìt,' zaradovala se dívka. 'Chtìjí spotøebitelé oheò, který se dá aplikovat nasálnì?'

'Chcete?'

zeptal se Ford zástupu. 'Ano!'

volali nìkteøí. 'Ne!'

køièeli vesele jiní. Nevìdìli, co chtìjí, ale celá taškaøice se jim ohromnì líbila. 'A kolo?'

zeptal se kapitán. 'Co je s tou kulatou vìcièkou? Zní to jako dìsnì zajímavý projekt.'

'Á, kolo tady se ovšem vyskytl menší problém,' referovala dùležitì dívka. 'Problém?'

vyjel Ford. 'Jaký problém? Co tím myslíte? Vždy je to nejjednodušší stroj v celém vesmíru!'

Prùzkumnice trhu ho obšastnila kyselým pohledem. 'Tak dobøe, pane Vševìde. Tak když jste tak chytrej, øeknìte nám, jakou má mít barvu.'

Dav šílel. Jedna nula pro domácí, mysleli si. Ford pokrèil rameny a sedl si. 'Všemohoucí Zarquone,' zabìdoval. 'Copak nikdo z vás vùbec nic neudìlal?'

Jakoby v odpovìï na jeho otázku se u vstupu na mýtinu náhle ozval zvuk. Divákùm se nechtìlo vìøit, že si dnes odpoledne užijí tolik zábavy. Na paseku vpochodoval oddíl asi deseti mužù, odìných ve zbytky uniforem Tøetího golgafrinèamského regimentu. Zhruba polovina byla dosud ozbrojena vraždomatickými pistolemi, ostatní mìli v rukou kopí, jimiž bušili do kroku. Vypadali opálenì, zdravì a naprosto vyèerpanì a ucouranì. Pøidusali na mýtinu a vypjali se do pozoru. Jeden z nich se zhroutil a už se nepohnul. 'Pane kapitáne!'

zaøval Dvojka, nebo právì on byl vùdcem oddílu. 'Dovolte, abych se ohlásil!'

'Nojo, jistì, Dvojko, vítejte zpátky a tak dál. Našli jste horký pramen?'

zeptal se kapitán bez valné nadìje v hlase. 'Ne, pane!'

'Myslel jsem si to.'

Dvojka pøipochodoval k vanì a provedl k poctì zbraò. 'Objevili jsme další svìtadíl!'

'Kdepak?'

'Leží za moøem na východì!'

Dvojka významnì pøimhouøil oèi. Obrátil se k davu a zvedl pistoli nad hlavu. Teï pøijde nìco senzaèního, mysleli si diváci.

'Vyhlásili jsme mu válku!'

Ze všech koutù paseky se ozval neutuchající jásot - tohle pøedèilo všechno oèekávání.'

'Poèkejte!'

volal Ford. 'Poèkejte!'

Vyskoèil a žádal o ticho. Po chvíli se ho skuteènì domohl - nebo alespoò nejlepšího ticha, v jaké mohl za daných okolností doufat, a okolnosti vypadaly tak, že dudák právì spontánnì zaèal skládat národní hymnu. 'Musíme tu mít toho dudáka?'

dotazoval se Ford. 'Jistì,' pøisvìdèil kapitán. 'Dali jsme mu stipendium.'

Ford chvíli uvažoval, jestli se má pustit do debaty na toto téma, pak však usoudil, že tím smìrem leží šílenství. Místo toho mrštil po dudákovi dobøe míøeným kamenem a obrátil se k Dvojkovi. 'Válku?'

zeptal se. 'Ano!'

Dvojka sjel Forda pohrdavým pohledem. 'Sousednímu svìtadílu?'

'Ano! Totální válku! Válku, která udìlá konec všem válkám!'

'Ale vždy vùbec není obydlený!'

Zajímavé, myslel si dav. Trefná poznámka. Dvojkùv pohled však nezakolísal. Jeho oèi byly teï jako párek moskytù, kteøí se neodbytnì vznášejí deset centimetrù od vašeho nosu a nedají se odehnat ani máváním rukou, ani plácaèkou na mouchy, ani složenými novinami. 'Vím,' odvìtil. 'Ale jednoho dne bude! Dali jsme jim èasovì neomezené ultimátum.'

'Cože?'

'A vyhodili jsme do povìtøí nìkolik vojenských zaøízení.'

Kapitán se vyklonil z vany: 'Vojenských zaøízení, Dvojko?'

'Ano, pane. Totiž potenciálních vojenských zaøízení. Vlastnì stromù.'

Okamžik nejistoty pominul. Mrskl oèima po publiku, jako když šlehne bièem. 'A vyslýchali jsme jednu gazelu!'

zaøval. Vrazil vraždomatickou pistoli do pouzdra a odmašíroval vøavou, která teï v šílícím davu vypukla. Ušel však jen nìkolik krokù. Jásající spoluobèané ho chytili a na ramenou zaèali nosit kolem paseky. Ford sedìl a znudìnì ukal dvìma kamínky o sebe. 'Co jste ještì udìlali?'

zeptal se, když jásot utichl. 'Založili jsme kulturu,' øekla hrdì prùzkumnice trhu. 'Opravdu?'

'Ano. Jeden z našich režisérù právì natáèí fascinující dokumentární snímek o domorodých jeskynních lidech z naší oblasti.'

'Nejsou to jeskynní lidi.'

'Vypadají jako jeskynní lidi.'

'Žijí v jeskyních?'

'Žijí v chatrèích.'

'Možná že zrovna v jeskyních malujou,' mínil jakýsi vtipálek v zástupu. Ford se k nìmu rozzlobenì otoèil: 'Úžasnì vtipná poznámka. Všimli jste si vùbec, že vymírají?'

Na zpáteèní cestì narazili Ford s Arthurem na dvì opuštìné vesnice. V okolních lesích našli tìla domorodcù, kteøí se tam odplížili zemøít. Ti, kteøí dosud zùstali naživu, vypadali apaticky, jako by trpìli spíše nìjakou nemocí ducha než tìla. Pohybovali se plouživì a s bezbøehým smutkem. Budoucnost jim nemìla být dopøána. 'Vymírají!'

opakoval Ford. 'Víte, co to znamená?'

'Že bychom je nemìli pojišovat na život,' ozval se opìt vtipálek. Ford ho ignoroval. Obrátil se k shromáždìní. 'Snažte se to pochopit: zaèali vymírat teprve potom, co jsme pøišli!'

'V tom filmu to vypadá dìsnì pøesvìdèivì,' vložila se do hovoru prùzkumnice trhu. 'Dodává mu to právì onoho hluboce zjitøeného pohledu, který je puncem každého skuteènì velkého dokumentárního díla. Režisér je velice angažovaný.'

'Mìl by být,' zamumlal Ford. 'Zjistila jsem, že pøíští film chce natoèit o vás,' obrátila se teï dívka ke kapitánovi, který ve vanì tloukl špaèky. 'Opravdu?'

škubl sebou. 'To je od nìj ale strašnì moc hezké.'

'Má na váš údìl velmi vyhranìný názor - bøemeno odpovìdnosti, osamìlost velitele'

Kapitán chvíli bruèivì pøemílal. 'Tenhle moment bych nepøeceòoval,' ozval se koneènì. 'S gumovou kachnièkou není èlovìk nikdy sám.'

Zdvihl kachnièku nad hlavu. Rozjásaný dav se jí zmocnil a chvíli ji nosil kolem paseky. Pracovník v øídícím aparátu celou dobu sedìl, zachovával kamenné mlèení a tiskl špièky prstù ke spánkùm, èímž naznaèoval, že èeká, a když na to pøijde, mùže èekat celý den. Právì v tuto chvíli se však rozhodl, že pøece jen celý den èekat nebude, že prostì bude pøedstírat, že poslední pùlhodina nebyla. Povstal. 'Kdybychom mohli na chvíli pøesunout pozornost k otázkám fiskální politiky,' øekl stroze. 'Fiskální politiky!'

zajeèel Ford. 'Fiskální politiky!'

Pracovník v øídícím aparátu na nìj vrhl pohled, jaký by dokázala napodobit jen Latimerie podivná. 'Fiskální politiky jsem øíkal.'

'Kde byste vzali peníze, když nikdo z vás nic nevyrábí? Nerostou pøece na stromech,' namítl Ford. 'Kdybyste mì nechal domluvit'

Ford sklesle pøikývl. 'Dìkuji. Jelikož jsme se pøed nìkolika týdny rozhodli pøijmout list jako legální platidlo, jsme teï všichni samozøejmì ohromnì bohatí.'

Ford nevìøícnì zíral na Golgafrinèamany, pochvalnì mruèící a chamtivì ohmatávající balíky listí, jimiž mìli vycpány tepláky. 'Tím nám ovšem také vznikl menší problém v dùsledku vysoké míry dostupnosti listu,' pokraèoval øeèník, 'což znamená, že souèasný bìžný kurs je nìco kolem tøí opadavých lesních za jeden arašíd z lodi.'

Dav zaèal znepokojenì reptat. Pracovník v øídícím aparátu je pokynem ruky utišil. 'Abychom tedy problém vyøešili,' pokraèoval, 'a úèinnì revalvovali list, zahájíme rozsáhlou odlistòovací akci, a éé spálíme všechny lesy. Myslím, že všichni souhlasíte, že je to za daných okolností jediné rozumné øešení.'

Dav vteøinu èi dvì váhal. Pak ale kdosi poznamenal, že to prudce zvýší hodnotu listí v jeho kapsách, naèež shromáždìní nadšenì zajuchalo a podìkovalo pracovníkovi potleskem vstoje. Úèetní, kterých bylo v zástupu dost, se už tìšili na výnosný podzim. 'Jste blázni,' vyjádøil se Ford Prefect. 'Úplnì jste zmagoøili. Jste banda zuøivých cvokù.'

Veøejné mínìní se zaèalo obracet proti nìmu. To, co pùvodnì vypadalo na skvìlou zábavu, se teï podle názoru davu zvrhlo v pouhé otravování, a protože toto otravování bylo navíc namíøeno proti nim, pøestávalo je bavit. Prùzkumnice trhu okamžitì zvìtøila, že vítr zmìnil smìr, a pustila se do Forda.

'Snad máme právo zeptat se vás, co jste dìlal celé ty mìsíce? Vy a ten druhý vetøelec. Postrádali jsme vás už od pøíjezdu,' oboøila se na nìj. 'Byli jsme na cestách,' odpovìdìl Ford. 'Snažili jsme se zjistit nìco o téhle planetì.'

'Ale!'

ohrnula dívka nos. 'To mi nepøipadá moc produktivní.'

'Ne? Zato já mám pro vás novinku, zlatíèko. Objevili jsme budoucnost téhle planety.'

Ford èekal, až jeho prohlášení zapùsobí. Nezapùsobilo. Nevìdìli, o èem mluví. Mluvil tedy dál. 'A se rozhodnete dìlat odteïka cokoliv, je to šumafuk. Klidnì spalte lesy nebo cokoliv, je to úplnì buøt. Vaše historie se už odehrála. Máte dva milióny let a dost. Až uplyne tahle doba, bude vaše rasa mrtvá, a dobøe vám tak. Pamatujte, dva milióny let!'

Dav zaèal rozladìnì mruèet. Lidé tak bohatí jako oni pøece nemají zapotøebí poslouchat takovéhle blábolení. Možná, že by mìli tomu chlapovi dát list nebo dva, aby zmizel. Nemuseli se však namáhat. Ford už rázoval z paseky. Zastavil se jen, aby potøásl hlavou nad Dvojkou, který už zaèal pálit vraždomatickou pistolí po nejbližších stromech. Ještì se ohlédl. 'Dva milióny let!'

øekl nevesele. 'To je ještì dost na pár koupelí,' usmál se smíølivì kapitán. 'Mùžete mi nìkdo podat houbu? Spadla mi na zem.'

Asi kilometr odtud v lese Arthura natolik zaujalo, co právì dìlal, že Forda ani neslyšel pøicházet. To, co dìlal, bylo hodnì divné. Na velký plochý kámen vyškrábal ètverec, rozdìlený na sto šedesát devìt menších ètvereèkù, tøináct po každé stranì. Dále nashromáždil hromadu placatých kamínkù a na každý vyškrábal písmeno. Kolem ètverce zamraèenì sedìlo nìkolik dosud pøežívajících domorodcù. Arthur se jim pokoušel vysvìtlit kuriózní koncepci, kterou kameny pøedstavovaly. Zatím moc nechápali. Pokusili se nìkteré kamínky sníst, jiné chtìli zahrabat a ostatní zahodit. Koneènì se mu podaøilo jednoho pøimìt, aby položil pár kamenù na vyškrábanou tabulku. Nedosáhl však ani tolik, co vèera. Pøipadalo mu, že se s rychle upadající morálkou tìchto stvoøení zhoršuje i jejich inteligence. Aby své žáky trochu povzbudil, Arthur vyrovnal na kamennou tabulku nìkolik písmen a snažil se pøimìt je, aby pøidali další. Moc to nešlo. Ford zùstal stát pod blízkým stromem a beze slova pøihlížel.

'Ne,' øíkal Arthur jednomu z domorodcù, který právì v záchvatu propastného zoufalství divoce zašoupal písmeny. Za Q máš deset bodù, a navíc v tomhle slovì se hodnotí trojnásobnì, takže, hele, pravidla jsem vám vysvìtlil nene, prosím tì, polož tu èelist no dobøe, tak ještì jednou od zaèátku. A zkuste se koneènì soustøedit.'

Ford se opøel o strom. 'Co to vyvádíš?'

zeptal se tiše. Arthur nadskoèil. Pohlédl na Forda. Najednou mu pøipadlo, že jeho poèínání mùže vypadat dost pošetile. Vìdìl jen, že když byl malý, fungovalo to úplnì jako kouzlo. Ale to byla jiná situace. Nebo spíš bude. 'Pokouším se nauèit jeskynní lidi jednu hru.'

'Nejsou to jeskynní lidi,' oponoval Ford. 'Vypadají tak.'

Ford to nechal plavat. 'Aha,' øekl. 'Je to s nima tìžký,' øekl Arthur unavenì. 'Umìjí jenom mruèet a navíc nevìdí, jak se to píše.'

Povzdychl si a narovnal se. 'Èeho tím chceš dosáhnout?'

zeptal se Ford. 'Musíme je pøimìt, aby se vyvíjeli. Evoluce!'

vybuchl hnìvivì. Doufal, že unavený povzdech a zlost by mohly nìjak pøevážit pocit, kterým v poslední dobì trpìl - že se chová jako blázen. Nepomohlo to. Rozèilenì vyskoèil.

'Dovedeš si pøedstavit, jak by vypadal svìt vytvoøený potomky tìch kreténù, s kterými jsme sem pøiletìli?'

'Pøedstavit?'

Ford zdvihl oboèí. 'Ten si nemusím pøedstavovat. Vidìli jsme ho.'

'Ále,' Arthur bezmocnì máchal rukama. 'Vidìli jsme ho,' opakoval Ford nemilosrdnì. 'Nemùžeš zavírat oèi pøed fakty.'

Arthur nakopl kamínek. 'Øekls jim, co jsme objevili?'

'Hmmm?'

Ford moc neposlouchal. 'Norsko. Slartibartfastùv podpis na ledovci. Øekls jim o tom?'

'To nemá smysl. Co by to pro nì znamenalo?'

'Znamenalo?'

podivil se Arthur. 'Však ty moc dobøe víš, co to znamená. Znamená to, že tahle planeta je Zemì! Mùj domov! Narodil jsem se tu!'

'Narodil?'

'No dobøe, tak tedy narodím.'

'Za dva milióny let. Proè jim to neøekneš? Bež a øekni jim 'Promiòte, chtìl bych vám jen øíct, že za dva milióny let se narodím pár kilometrù odtud!' Uvidíš, co ti øeknou. Zaženou tì na strom a zapálí ho.'

Arthur to nešastnì vzal na vìdomí. 'Musíš se s tím vyrovnat,' øekl Ford. 'Tví pøedci jsou tamti blbci, a ne tihle chudáci.'

Pøistoupil k opolidem, apaticky šourajícím v kamenných písmenech. Zavrtìl hlavou. 'Vykašli se na hry, Arthure. Lidstvo tím nezachráníš, protože tady z tìch lidstvo nebude. Lidstvo právì sedí na skále na druhé stranì kopce a natáèí o sobì dokumentární filmy.'

Arthur se tiše svíjel. 'Musíme nìco udìlat,' øekl. Zaplavil ho nekoneèný pocit smutku. Tady stojí, na Zemi, která ztratila budoucnost v hrùzyplnì pitomé katastrofì, a teï je zøejmì odsouzena ztratit i minulost. 'Ale ne,' øekl Ford. 'Nic se nedá dìlat. Tohle nemùže zmìnit historii Zemì, protože tohle je historie Zemì. A se ti to líbí nebo ne, Golgafrinèamané jsou tví pøedci. Za dva milióny let je vyhladí Vogoni. Historie se prostì nedá zmìnit, zapadá totiž do sebe jako hlavolam. Je to legrace, ten život, co?'

Sebral písmeno Q a mrštil jím do nedalekého tavolníkového køoví, kde zasáhlo mladého králíka. Králík vydìšenì prchal a nezastavil se, dokud ho nechòapla a nesežrala liška, která se zadávila jeho kostí, chcípla na bøehu potoka a ten ji pak odplavil. V prùbìhu následujících týdnù Ford Prefect spolkl svou pýchu a zaèal chodit s dívkou, která na Golgafrinèamu byla úøednicí v kádrovém oddìlení. Strašnì ho zarmoutilo, když náhle zesnula v dùsledku požití vody otrávené mršinou chcíplé lišky. Jediné možné ponauèení, které z téhle historky lze vyvodit, je, že èlovìk nemá neprozøetelnì házet písmenem Q do tavolníkového køoví. Jsou ale bohužel chvíle, kdy není vyhnutí. Jako vìtšina rozhodujících vìci v životì zùstal tento sled událostí Fordovým a Arthurovým oèím neviditelný. Smutnì hledìli na jednoho z domorodcù, jak zamraèenì postrkuje zbývající písmena. 'Chudák zatracená jeskynní,' øekl Arthur. 'Nejsou to'

'Cože?'

'Ale nic.'

Nebohé stvoøení vydalo nervy drásající zavytí a zabušilo do kamenné tabulky. 'Asi to pro nì byla ztráta èasu, že?'

øekl Arthur. 'Uh uh urghhh,' zamumlal domorodec a znovu zabušil do kamene. 'Kontroloøi hygieny telefonù je vytìsnili z vývojového žebøíèku.'

'Urgh grr grr gruh!'

naléhal domorodec a opìtovnì bušil do kamene. 'Proè poøád buší do toho šutru?'

divil se Arthur. 'Myslím, že chce, aby sis s ním znovu zahrál. Ukazuje na písmena.'

'Nejspíš tam zase složil crzjggrdwldiwdc, chudák blbeèek. Poøád mu øíkám, že crzjgrdwldiwdc se píše jen s jedním g.'

Domorodec opìt zabušil do kamene. Podívali se mu pøes rameno. Oèi jim málem vypadly z hlavy. Mezi zmìtí písmen jich jenáct bylo vyrovnáno do úhledné øádky.

Dávala dvì slova: 'ÈTYØICET DVA.'

'Grrrugh guh guh,' vysvìtlil domorodec. Rozzlobenì smetl písmena z tabulky a šel se s kolegou poflakovat pod nedaleký strom. Ford s Arthurem za ním jen zírali. Pak zírali pro zmìnu jeden na druhého. 'Bylo tam to, co jsem si myslel, že tam bylo?'

zeptali se jeden druhého. 'Ano,' øekli oba. 'Ètyøicet dva,' øekl Arthur. 'Ètyøicet dva,' øekl Ford. Arthur se rozbìhl k domorodcùm. 'Co se nám to pokoušíš øíct?'

hulákal. 'Co to má znamenat?'

Jeden z domorodcù se pøevalil na zem, vykopl nohy do vzduchu, znovu se pøevalil a usnul. Druhý vyhopsal na strom a házel po Fordovi kaštany. A už chtìli øíct cokoliv, øekli to, a dost. 'Však víš, co to znamená,' øekl Ford. 'Ne tak docela.'

'Ètyøicet dva je èíslo, které Hlubina myšlení vypoèítal jakožto Definitivní odpovìï.'

'Hm.'

'A Zemì je poèítaè, který Hlubina myšlení navrhl a postavil, aby vypoèítal Otázku k Definitivní odpovìdi.'

'Máme všechny dùvody si to myslet.'

'A organický život byl souèástí operaèní matice obøího poèítaèe.'

'Když to øíkáš.'

'Øíkám. To znamená, že tihle domorodci, tihle opolidé, jsou nedílnou souèástí programu poèítaèe, což my a Golgafrinèamané nejsme.'

'Ale jeskynní lidé vymírají a je jasné, že Golgafrinèamané je nahradí.'

'Pøesnì tak. Takže jistì chápeš, co to znamená?'

'Co?'

'Pìknej bordel.'

Arthur se rozhlédl. 'Tahle planeta dostává, chudák, poøádnì zabrat.'

Ford chvíli usilovnì pøemýšlel. 'Nìjaký výsledek to pøece jen muselo mít,' øekl po chvíli, 'protože Marvin øíkal, že dokáže pøeèíst Otázku zakódovanou ve tvých mozkových vlnách.'

'Ale'

'Možná že je nesprávná, anebo je správná, ovšem v pøekroucené podobì. Pøesto by nás ale mohla pøivést na stopu, kdybychom na ni pøišli. Jenomže jak.'

Chvíli se plácali v depresi. Arthur si sedl na zem a škubal trávu, po chvíli však zjistil, že podobná èinnost ho nemùže plnì uspokojit. Nedokázal vìøit v trávu, a zdálo se mu, že stromy nemají žádný smysl a že táhnoucí se pahorky se netáhnou nikam. Budoucnost mu pøipadala jako tunel, kterým se musí proplazit.

Ford si hrál se svým senzomatickým subéterovým pøijímaèem. Nic. S povzdechem ho zase odložil. Arthur vybral jedno kamenné písmeno ze svého podomácku vyrobeného souboru. Bylo to C. Vzdychl a zase je odložil. Písmeno, vedle nìhož je položil, bylo O. Dohromady to dávalo CO. Pøihodil k nim další dvì písmena. Èirou náhodou to bylo U a K. Podivnou shodou okolností výsledné slovo vyjadøovalo dost pøesnì Arthurovy momentální pocity. Chvíli na nì zíral. Neudìlal to schválnì, byla to hra náhody. Mozek se mu pomalu dostával do obrátek. Náhle ho nìco napadlo. 'Forde! Hele, jestli mám tu Otázku zakódovanou v mozkových vlnách, a nevím o tom, pak musí být kdesi v mém podvìdomí.'

'Asi ano.'

'Možná existuje zpùsob, jak ji z podvìdomí vylovit.'

'Ano?'

'Jo, když do toho vneseme nìjaký náhodný prvek, který bude øízen právì tìmi vlnami.'

'Jako tøeba?'

'Jako tøeba taháním písmen poslepu.'

Ford vyskoèil. 'Vynikající!'

Vytáhl z brašny ruèník a obratnì ho zauzloval, takže vznikl jakýsi vak. 'Naprosto šílené,' øekl. 'Úplný nesmysl. Ale zkusíme to, protože je to vynikající nesmysl. Tak dìlej. Honem.'

Slunce se diskrétnì schovalo za mrak. Spadlo nìkolik smutných dešových kapièek. Shrnuli zbývající písmena a nasypali je do vaku. Zatøásli jím. 'Tak,' øekl Ford. 'Zavøi oèi. Tahej. Dìlej, èlovìèe.'

Arthur zavøel oèi a ponoøil ruku do ruèníku plného kamení. Prohrábl je, pak vytáhl ètyøi a podal je Fordovi. Ford je narovnal na trávu v poøadí, v jakém je dostal. 'C, O, D, O Codo,' øekl Ford. Zamrkal. 'Myslím, že to funguje!'

Arthur vytáhl další další tøi. 'S, T, A Sta. Možná že to nefunguje,' øekl Ford. 'Tady máš další tøi.'

'N, E, T Stanet Bohužel, nedává to smysl.'

Arthur vytáhl z vaku další písmeno. Ford ho umístil nakonec. 'E dostanete co dostanete!'

zaøval. 'Funguje to! To je úžasné, ono to skuteènì funguje!'

'Tady máš další.'

Arthur horeènì vyhazoval další písmena, jak rychle jen dokázal. 'K, D, Y, Ž,' slabikoval Ford. 'V, Y, N, Á, S, O, B, Í, T, E  Co dostanete, když vynásobíte Š, E, S, T šest co dostanete, když vynásobíte šest D, E, V, Í, T, I šest devíti'

Odmlèel se. Tak dìlej, kde jsou další?'

'To je všechno,' øekl Arthur. 'Už jich tu víc není.'

Narovnal se. Byl z toho úplnì na vìtvi. Ještì jednou zaštrachal v zavázaném ruèníku, ale už tam žádná písmena nebyla.

'Chceš øíct, že to je všechno?'

zeptal se Ford. 'Už jo.'

'Šest krát devìt. Ètyøicet dva.'

'Už jo. Víc toho není.'

Slunce opìt vyšlo a vesele je lechtalo paprsky. Zazpíval pták. Vlahý vìtøík províval stromy, pozdvihoval hlavièky kvìtin a roznášel jejich vùni po lese. Nìjaký hmyz probzuèel kolem na cestì za tím, co hmyz obvykle dìlává v pozdní odpoledne. Mezi stromy se melodicky nesl zvuk hlasù, následován po chvíli dvìma dívkami. Pøekvapenì se zarazily, když uvidìly Forda Prefecta a Arthura Denta, jak leží na zemi a podle všeho jsou v posledním tažení. Ve skuteènosti se svíjeli tichým smíchem. 'Hele, neodcházejte!'

vypravil ze sebe Ford mezi dvìma poryvy smíchu. 'Hned se vám budeme vìnovat.'

'Co se dìje?'

zeptala se vyšší a štíhlejší z dívek. Na Golgafrinèamu bývala úøednicí v kádrovém oddìlení, ale moc ji to nebavilo. Ford se vzpamatoval.

'Promiòte Ahoj. Právì jsme tu s kamarádem uvažovali o smyslu života. Strašnì frivolní nápad.'

'Á, to jste vy,' konstatovala dívka. 'Dìlal jste dneska odpoledne pìkný divadýlko. Ze zaèátku to bylo docela legraèní, ale pak jste to trochu nakop.'

'Vážnì? Asi jo.'

'Proè jste to vlastnì všechno vyvádìl?'

zeptala se druhá dívka, menší, s kulatým oblièejem. Na Golgafrinèamu bývala výtvarnicí jedné malé reklamní spoleènosti. I když byl nový svìt drsný, pøece jen se tu veèer ukládala ke spánku s hlubokou vdìèností, že a ji ráno èeká cokoliv, urèitì to nebudou stovky a stovky skoro stejných fotografií náladovì osvìtlených tub zubní pasty. 'Proè? Jen tak. Pronic zanic,' zasmál se vesele Ford. 'Pojïte se s námi bavit. Já jsem Ford, tohle je Arthur. Právì jsme se chystali nedìlat vùbec nic, ale to mùže poèkat.'

Dívky si je pochybovaènì prohlížely. 'Agda,' prozradila vyšší dívka. 'A tohle je Mella.'

'Ahoj, Agdo. Ahoj, Mello,' øekl Ford. 'Mluvíte taky nìkdy?'

oslovila Mella Arthura. 'Obèas,' usmál se Arthur. 'Ale ne tolik jako Ford.'

'To je prima.'

Následovala krátká odmlka. 'Co jste myslel tím, že máme jen dva milióny let?'

zajímala se Agda. 'Vùbec jsem nepochopila, co jste to povídal.'

'Tohle?'

øekl Ford zlehka. 'To je úplnì jedno.'

'Jen to, že svìt bude demolován, aby se mohla postavit dálnice,' pokrèil Arthur rameny. 'Ale to bude až za dva milióny let, a vùbec, Vogoni jsou Vogoni.'

'Vogoni?'

podivila se Mella. 'Jo. Asi je nebudete znát.'

'Jak jste na to pøišel?'

'To je fakticky úplnì jedno. Nìco jako sen z minulosti nebo z budoucnosti.'

Arthur se usmál a odvrátil zrak. 'Nepøijde vám, že plácáte nesmysly?'

zajímala se Agda. 'Poslyšte, puste to z hlavy. Všechno. Na nièem nezáleží. Podívejte, je krásnì. Radujme se z toho. Slunce, zeleò pahorkù, øeka v údolí, hoøící stromy.'

'I kdyby to byl jen sen, je to pìkný horor,' ozvala se Mella. 'Znièit planetu kvùli stavbì dálnice.'

'Už jsem slyšel horší,' vykládal Ford. 'Èetl jsem o jedné planetì kdesi v sedmé dimenzi, z které si udìlali kouli v intergalaktickém barovém kuleèníku. Zapadla rovnou do èerné díry. Deset miliard mrtvejch.'

'To je šílenství,' usoudila Mella. 'Ano, a ten šouch byl jen za tøicet bodù.'

Agda a Mella na sebe pohlédly. 'Dneska po schùzi výboru poøádáme veèírek. Mùžete pøijít taky, jestli chcete.'

'Jo, fajn,' øekl Ford. 'Rád,' usmál se Arthur. Mnohem pozdìji Arthur s Mellou sedìli a pozorovali východ mìsíce nad rudì planoucími stromy. 'Ta historka o znièení svìta,' zaèala Mella. 'Ano, za dva milióny let.'

'Øíkáš to, jako by sis myslel, že je to pravda.'

'Myslím, že je. Byl jsem pøi tom.'

Zmatenì potøásla hlavou. 'Jsi tak zvláštní.'

'Vùbec ne. Jsem úplnì tuctový,' odporoval Arthur. 'Ale pøihodily se mi zvláštní vìci. Dá se øíct, že jsem spíš byl odlišen, než že bych se lišil.'

'A ta planeta, co o ní vyprávìl tvùj kamarád, jak zapadla do èerné díry'

'O tom já nic nevím. Nejspíš to bude nìco z té knihy.'

'Z jaké knihy?'

Arthur se odmlèel. 'Ze Stopaøova prùvodce po Galaxii,' øekl koneènì. 'Co to je?'

'Nìco, co jsem dnes veèer hodil do øeky. Myslím, že už to nebudu potøebovat.'