| CATEGORII DOCUMENTE |
| Bulgara | Ceha slovaca | Croata | Engleza | Estona | Finlandeza | Franceza |
| Germana | Italiana | Letona | Lituaniana | Maghiara | Olandeza | Poloneza |
| Sarba | Slovena | Spaniola | Suedeza | Turca | Ucraineana |
Jan Amos Komenský
Pravidla chování
sebraná pro mládež léta 1653
Vydalo v roce 1960 Státní pedagogické nakladatelství.
Seneka:
Uč se nejprve mravům, potom moudrosti, jíž se bez mravů nelze dobře naučit.
Lidová moudrost:
Kdo prospívá ve vědění, a neprospívá v mravech, více neprospívá než prospívá.
I.
1. Základem mravů je mysl spořádaná tak, že považuje za příjemné líbit se bohu a lidem.
2. Kdekoli tedy, jinochu, jsi, pamatuj, že jsi na očích bohu, andělům a snad i lidem.
3. Proto se měj na pozoru, aby ses nedopustil něčeho, co se neshoduje s důstojností boží, co nechtějí vidět oči andělů a lidí.
4. Měj prostou mysl kvůli bohu a svědomí, tvář pak i vlasy, řeč a celý zevnějšek čistý a slušný kvůli andělům a lidem.
5. V tom všem nebuď nic přehnaného a strojeného. Prostota a přímost budiž ti ve všem jednání jediným pravidlem.
II.
O TVÁŘI, O POHYBECH A O DRŽENÍ CELÉHO TĚLA
Kdykoli se setkáš s člověkem, který požívá úcty, chovej se takto:
1. Postav se zpříma.
2. Smekni.
3. Tvář neměj smutnou nebo zamračenou, ani drzou nebo těkavou, nýbrž buď skromný a přívětivý.
4. Čelo buď hladké, nesvraštělé.
5. Oči nechť nejsou roztěkány, nehledí úkosem, nekruť jimi, všetečně sem tam nekoukej, neupírej je bůhvíkam, naopak nechť jsou oči vážné, vždy slušně obráceny k tomu, s nímž mluvíš.
6. Nos budiž čistý, zbavený hlenu.
7. Líce nenadouvej, nýbrž ponechávej v přirozené poloze.
8. Ústa neměj otevřena, roztažena, vyšpulena nebo silně sevřena, nýbrž zavřena tak, aby se rty navzájem lehce dotýkaly.
9. Do rtů se nekousej, a tím méně vyplazuj nebo ukazuj jazyk.
10. Šíji měj rovně, neskláněj ji na jednu stranu.
11. Ramena měj ve stejné výši, nevysunuj jedno nahoru, druhé dolů.
12. Ruce se nesmějí pohybovat, to znamená: ani se jimi neškrábej na hlavě, ani v uších, ani nedloubej v nose, nenatáčej si jimi vlasy, ani nedělej podobné nevhodné věci.
13. Jestliže stojíš, stůj zpříma na obou nohou, nikoli na jedné jako čáp, neměj nohy rozkročeny, nýbrž volně u sebe.
14. Když sedíš, seď slušně, neopírej se zády o stěnu, ani lokty o stůl, nenakláněj se na jednu stranu a neklať nohama pod sebou.
III.
1. Cokoli děláš, dělej způsobně.
2. Směješ-li se, nechť je to smích, nikoli řehot, a to smích mírný. (Smát se při každém slově nebo činu je vlastností lidí pošetilých, ničemu se nezasmát, je hloupé: zachovávej zlatou střední cestu i zde všude.)
3. Překáží-li ti slina v ústech, vyplivni ji, ale odvrať se při tom, abys někoho nepotřísnil. (Stále plivat je nehezké, polykání slin sluší zvířatům.)
4. Jestliže hlen obtěžuje nosní dírky, vysmrkej ho, avšak nikoli do rukávu nebo do čepice, nýbrž do kapesníku nebo do dvou prstů (také se odvrať), aby sis nepotřísnil ruku. Vysmrkaný hlen zašlápni nohou, aby nebudil ošklivost.
5. Přijde-li na tebe zívání, kýchání nebo kašel, buď se rovněž odvrať nebo si rukou zastři ústa a mírni hlučnost kýchnutí neb kašle.
6. Pouštět hlasitě plyny z těla je ohyzdné, vystříhej se toho.
7. Na velkou nebo malou stranu choď jen v ústraní, jestliže ti leží na srdci slušnost.
8. Hlučně dýchat nebo chrčet sluší spíše medvědům než lidem.
IV.
PÉČE O TĚLO A OBLÉKÁNÍ
1. Nechávat si růst dlouhé vlasy, aby zakrývaly čelo nebo splývaly po ramenech, zakazuje apoštol.
2. Ať jsou však krátké či dlouhé, musejí být česány a drženy v čistotě, prosty všeho neřádu, lupů, hnid a vší.
3. Klobouk, šaty, obuv a opasek musejí být čisté, neušpiněné blátem ani prachem, neřkuli něčím ohyzdnějším.
4. Chodit polooblečený nebo poloopásaný může blázen, ale ne student, stejně tak nosit kabát nebo plášť jenom na jednom rameni.
V.
1. Na veřejnost vycházej, jen jsi-li umyt, učesán a slušně oblečen.
2. Na ulicích a všude ve společnosti lidí se chovej skromně, aby ti nikdo nemohl nic vytýkat.
3. Choď přiměřeně: ani loudavě, což svědčí o lenivosti, ani příliš rychle a prudce, což prozrazuje lehkovážnost.
4. Při chůzi rovnoměrně pohybuj nohama: neposkakuj, neházej rukama, nenatřásej boky, neohlížej se ani vzad ani na strany atd.
VI.
1. Mluvit máme, když se učíme nebo když někoho učíme; jinak je lépe mlčet.
2. Když je třeba mluvit, nechť mysl předchází jazyk, nikoli naopak, abychom nekoktali nebo nemuseli odvolávat, co bylo řečeno nevhodně.
3. Výslovnost budiž zřetelná a dobře článkovaná, aby bylo jasně rozumět.
4. I hlas mluvícího nechť je měkký a klidný, nikoli hlučný, aby jím uši zaléhaly, nebo rovný šepotu, jenž sotva dojde k uchu.
5. Když mluvíš, mluv jazykem, nikoli hlavou nebo rukou nebo celým tělem, tj. pokyny a posunky.
6. Když se na něco tážeš nebo odpovídáš na otázky, vyjadřuj se jasně, stručně a prostě.
7. Skákat do řeči tomu, kdo mluví, dřív než dokončil řeč, je velmi neslušné.
8. Musíš-li se v řeči dotknout něčeho neslušného, požádej předem o odpuštění (slovy: s dovolením, s prominutím atd.), nebo věc opiš, aby se to, co je neslušné, dostávalo k uchu a k mysli slušně zabaleno.
VII.
1. Ten, kdo se oddal studiu věd, nesmí být milovníkem spánku: sedm hodin spaní stačí, pak pospěš se vstáváním (Aurora Musis amica - Jitřenka je příznivá Múzám).
2. Jakmile se probudíš, mysli na boha: že tě v temnotě noční opatroval, za to mu vzdej dík a popros ho, aby ti i v nastávajícím dni byl příznivý.
3. Když vstaneš, učeš si vlasy, umyj si čistou vodou ruce a obličej, vypláchni si ústa a pečlivě se oblékni.
4. Těm, s nimiž se setkáš, přej dobrý den.
5. Když jsi všechny pozdravil, vezmi si knihy a podívej se, co je třeba toho dne udělat.
6. Práci, která tě čeká, dělej vážně. A aby všechno v pořádku postupovalo, rozděl si práci rozumně a popros boha o pomoc.
VIII.
1. Do školy pospíchej jako ke hře (je také hrou) a nikdy nezůstávej doma.
2. Své školní pomůcky, které budeš toho dne v hodinách potřebovat, vezmi si s sebou. (Je hanba, jestliže si žák musí odjinud vypůjčovat knihy, papír, pero, inkoust.)
3. Sedni si na své místo, ne na cizí.
4. Neruš ostatní hlasitým mluvením ani děláním hluku. Dělej v klidu své věci, dokud nepřijde učitel.
5. Tichou modlitbou vzývej věčnou moudrost, Krista, aby ti udělil svého ducha. Bez jeho pomoci by byla všechna naše pilnost marná.
6. Protože on prosícím dává, tlukoucím otvírá, hledajícím poskytuje, co by nalezli: pracuj tak, jako by on nechtěl poskytnout žádnou pomoc, leč těm, kdo horlivě pracují.
7. Styď se, mít učeného učitele a učené knihy, sám však být neučený. (Snaž se znát to, co znají tvoji učitelé a tvé knihy.)
8. Podporou paměti jsou deníky. Do nich si zapisujeme to, čemu (dříve neznámému) jsme se přiučili. Nemít tedy deník nebo mít ho v nepořádku je neklamným znamením lenivého žáka. Je třeba si toho všimnout.
9. Za nešťastný považuj ten den (nebo hodinu), kdy ses ničemu nenaučil, kdys nic nepřidal k svém u vzdělání.
10. Po odchodu ze školy spěchej domů, neběhej po ulicích, nezastavuj se, nedělej nic nedovoleného.
11. Doma ochotně pomáhej rodičům nebo pánům. Jestliže tě někam pošlou, vyřiď dobře, co ti bylo uloženo, a brzy se vrať, aby bylo zřejmé, že vzdělání ve vědách ve všem vhodně poslouží.
12. Čas, který ti zbude po obstarání domácích záležitostí, věnuj opakování učiva. (V životě není nic dražšího než čas: kdo utrácí čas, utrácí život).
IX.
1. Učitele miluj jako otce: nikde nepobývej raději než v jeho přítomnosti.
2. Učiteli prokazuj slovem i činem veškerou úctu a poslouchej ho.
3. Na učitele se dívej jako na živý příklad (vzdělání, mravů, zbožnosti) a snaž se ho napodobit.
4. Když učitel mluví, poslouchej, když něco ukazuje, dávej pozor, když něco rukou nebo ústy předvádí, napodobuj ho, když upozorňuje na chybu, oprav ji.
5. Učitele nikdy neurážej a nezarmucuj. (Neposlouchat učitele a rodiče je ezauské chování, posmívat se jim je chámovská hanebnost, která má být trestána božím prokletím. )
6. Hleď se vystříhat všeho, zač bys mohl být trestán bitím.
7. Jestliže jsi kárán nebo trestán za přestupek, jehož ses dopustil, snášej to, nereptej. Dostane-li se ti chvály za dobré chování, měj radost a snaž se i dále chválu si zasloužit.
X.
1. Všechny druhy v studiu považuj za přátele a bratry.
2. Se všemi žij svorně.
3. Nezačínej s nikým boj, leda o vědění. Ale ani tu se nepouštěj do hádek a nenávisti, nýbrž závoď v pilnosti.
4. Učenější a skromnější spolužáky více miluj a raději se s nimi stýkej.
5. Koho chceš předstihnout pochvalou za pilnost, toho často vyzývej k zápasu.
6. Vynalož nejvyšší péči, abys vyzvanému nepodlehl, nýbrž překonal ho.
7. Podlehneš-li, neber to za důvod k hněvu proti vítězi, nýbrž za pobídku, abys ho přemoh v novém zápase.
8. Tak bude krásné vítězit i podlehnout, když se obojí stane zkušebním kamenem zdatnosti a pilnosti.
9. Jestliže se někdo nedá ani tímto způsobem podnítit k zápasu o pochvalu, nechť dojde výsměchu a opovržení jako líný klacek.
XI.
1. Stýkej se jen s těmi, kdo tě mohou učinit učenějším a lepším, nebo jimž můžeš totéž poskytnout ty.
2. Lehkovážné společnosti se varuj jako jedu: špatné hovory kazí dobré mravy.
3. Protože však musíme žít mezi lidmi, dávej pozor, abys nepůsobil pohoršení nebo aby ses nestal jeho obětí. Vezmi si poučení z výroků moudrých lidí.
4. Dobré lidi miluj, zlé nedráždi.
5. Svými věcmi se nechlub, cizí nehaň a nepohrdej jimi.
6. S dobrými můžeš zápasit v plnění povinností. V hněvu a hádkách s nikým nezávoď.
7. Ke všem buď přívětivý, rozmrzelý vůči nikomu.
8. Dobrodiní raději prokazuj, můžeš-li, než přijímej.
9. Za chválou se nehoň, ale dělej stále, co je hodno chvály.
10. Potkáš-li někoho, pozdrav, před váženými osobami také smekni, ustup z cesty a vzdej jim úctu ukloněním.
11. Jestliže někdo pozdraví tebe, opětuj pozdrav.
12. S kdekým se zastavovat nebo upřeně se dívat na někoho neznámého je neslušné. Nikoho si nevšímat je hloupé.
13. Zvykej si být v přítomnosti vážených lidí. Přílišná stydlivost je venkovská.
14. Kdykoli mluvíš s člověkem významného postavení, opakuj občas titul jeho hodnosti. (Stane-li se, že mluvíš s neznámým člověkem, jehož titul neznáš, můžeš bez obav každého učeného člověka nazvat úctyhodným učitelem, církevního pastýře velebným pánem, úředníka pánem, sobě rovného přítelem a bratrem.)
15. Vystříhej se přísahání. Tvá řeč buď ano nebo ne.
16. Žádný poklesek, jehož ses dopustil, nezapírej, nýbrž přiznej se k němu a pros za odpuštění.
XII.
1. Posvátných shromáždění nechť se nevzdaluje nikdo, komu záleží na boží slávě a na vlastním spasení.
2. Každý s sebou přinášej svůj zpěvník a bibli (máš-li ji).
3. Všichni nechť jdou společně, pěkně v řadě, ze školy až do kostela.
4. V kostele nechť si každý sedne se svou skupinou (stejně jako ve škole), a ne jinde.
5. Když přijdeš na své místo, klekni na kolena před bohem a poruč mu svou duši.
6. Po celou dobu své přítomnosti v kostele se chovej jako před tváří boží, nedopusť se ani slovem, posunkem, pohybem ani myšlenkou něčeho, co by bylo nedůstojné boha.
7. Když se v kostele bude pět chvála bohu, nebude mlčet mladičký křesťan a svá ústa i své srdce učiní nástrojem chvály boží.
8. Požehnání, udělené ve jménu božím služebníkem slova božího, vyslechni pobožně a přijmi je s vírou.
9. K veřejným modlitbám pokaždé připoj své a sepni přitom ruce k modlení.
10. Když se čte slovo boží, slyš je vždy stoje a s obnaženou hlavou.
11. A když při výkladu slova božího božími slovy uslyšíš, že bylo z Písma uvedeno místo, kterého sis dříve nevšiml, hned si je ve své knize vyhledej a poznamenej.
12. Ti, kdo mají zběhlou ruku (počínaje žáky druhé třídy), nechť perem zachycují svatá kázání. Zaženou tím způsobem spánek, zabrání těkání myšlenek a shromáždí si nejlepší poklad (moudrosti božské a krásných úvah o všech věcech).
13. Když se vrátí do školy, nechť všichni ukáží učiteli, jaký mají užitek ze služeb božích.
14. A tu, bude-li zjištěno, že někdo v kostele spal, bavil se nebo dělal něco neslušného, musí to odpykat nejvyšším pokáráním.
XIII.
1. U stolu se chovej tak jako u oltáře, zbožně a způsobně.
2. Modlitby před jídlem a po něm nechť nejsou nikdy vynechány. Požehnání totiž přichází shora.
3. Připadl-li ti úkol mít službu u stolu, buď úslužný a pozorný.
4. Máš-li jako mladší zasednout u stolu se staršími, počínej si pozorně, aby ses nedopustil něčeho, co neodpovídá dobrým mravům.
5. Venkovské je:
a ) Zasednout ke stolu bez vyzvání.
b ) Sednout si na přední místo.
c) Opírat se lokty o stůl.
d) Nebo naopak mít ruce pod stolem.
e) Lámat chléb nebo jiné pokrmy rukama nebo je ohlodávat zuby.
f) Lepší kousky ubírat jiným.
g) Nakládat na lžíci jako na fůru.
h) Nebo vkládat do úst příliš velké kusy.
ch) Olizovat prsty.
i) Kosti ohryzovat zuby.
j) Předkládat jiným, cos nedojedl.
k) Nebo vyndávat jídlo z úst a klást je zpět na talíř.
l) Při jídle se škrábat na hlavě, bavit se, smát apod.
m) Mluvit s ústy plnými jídla.
n) Pít a mít přitom jídlo v ústech.
o) Pít hltavě a s vydáváním zvuku.
p) Párat se v zubech nehty nebo nožem.
6. Chlapec má jíst, aby se nasytil, ne aby se přejedl.
7. A pít s utřenými ústy a mírně, ne víc než dva nebo nanejvýš tři doušky.
8. U stolu nechť hoch mluví jen tehdy, je-li tázán.
9. Nechť také nesedí (zejména jsou-li u stolu hosté) až do konce oběda, nýbrž ať se přiměřeně nají, pak vstane, odnese svůj talíř, pozdraví stolovníky a odejde nebo zůstane stát a posluhuje.
XIV.
1. Umyj si ruce, vypláchni ústa, vyčisti zuby, abys byl čistý.
2. Zdrž se čtení knih, aby trávení nebylo rušeno myšlenkami na vyšší věci.
3. Zdrž se však po obědě také spánku, který je zhoubou ducha: procházej se nebo s někým rozmlouvej nebo se bav nějakou hrou, až bude trávení dokončeno.
XV.
1. V době oddechu po práci se osvěžuj hrou, která dá tělu pohyb a oživí ducha. K tomu účelu slouží kolo, kuličky, koule a kuželky, míč, běh a skok. Všechny však prováděj s mírou v přítomnosti učitele nebo s jeho svolením.
2. Zakázané hry jsou: kostky, karty, zápas, šerm, plavání ve vodě a podobné neužitečné nebo nebezpečné věci.
3. Předností hry je hbitost těla, duševní pohoda, řád, uplatňuje se při ní vtip a poctivost, vítězí se zdatností, nikoli lstí.
4. Hru znehodnocuje lenost, nevrlost, domýšlivost, křik a lstivost.
5. Cenou nechť nejsou ani peníze nebo knihy, ani psací potřeby nebo jiné věci, které znamenají pro poraženého ztrátu, - nýbrž nechť poražený splní příkazy vítěze: ať přednese nějaký výrok neb povídku, složí verš nebo provede něco veselého, co mu bylo uloženo.
6. Při hře nechť se hovoří latinsky, aby hra měla dvojí užitek, totiž na jedné straně osvěžila tělo a ducha, na druhé přinesla zisk vědění.
7. Když nastane čas učení, je třeba se od hry vrátit do školy.
XVI.
1. Po večeři nezačínej nic nového, procházej se, zpívej, chval boha, opakuj si, cos během dne vykonal.
2. Po večerních modlitbách nikam nevycházej, nýbrž dej dobrou noc rodičům i ostatním členům rodiny a jdi spát.
3. V ložnici, do níž se odebereš, mysli na to, jak jsi strávil den (čiň tak stoje u lože nebo kleče na kolenou).
4. Zjistíš-li, že sis v něčem nepočínal správně, pros Krista za odpuštění a slib, že se polepšíš.
5. Nestalo-li se nic takového, vzdej díky jeho milosrdenství, že tě uchránil poklesku.
6. Pak se mu z celého srdce odevzdej, aby tě chránil před nástrahami zlého ducha, před nočními strašidly a neslušnými sny.
7. Když se uložíš, nelehej si ani na tvář ani naznak, nýbrž nejprve na pravou stranu, od půlnoci pak na levou, a to v zájmu zdraví.
8. Jestliže vás v téže ložnici spí více, dej si s ostatními dobrou noc a potom už nikoho nevyrušuj (ani řečí ani hlukem). Všechno nechť je v klidu.
9. Než usneš, přeříkej si nějakou vážnou myšlenku, kterou sis toho dne zaznamenal, abys s dobrými myšlenkami usnul a s nimi se také probudil.
Luk. 10, 28
To čiň a budeš žít.
|
Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare |
Vizualizari: 2470
Importanta: 
Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2024 . All rights reserved
