douglas adams SBOHEM a dík za ryby

douglas adams

SBOHEM

a dík za ryby

Jane

s díky Rickovi a Heidi za zapùjèení jejich stabilního veèírku

Mogensovi a Andymu a všem v Huntsham Courtu za spoustu nestabilních událostí

a speciálnì Sonny Mehtovi za stabilní pøátelství za všech okolností.

Prolog

Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných konèinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodnì nemùže dìlat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce.

Kolem nìj zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónù kilometrù obíhá naprosto zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž jsou formy života vzešlé z opic tak úžasnì primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou docela šikovný nápad.

Hlavní problém této planety spoèívá - nebo spíš spoèíval - v tom, že vìtšina lidí, co na ní žijí, je vìtšinu èasu nešastná. Vyskytlo se mnoho pokusù o øešení, vìtšinou se však týkaly pohybù malých zelených kouskù papíru, což je zvláštní, protože ony malé zelené kousky papíru koneckoncù nešastné nebyly.

A tak problém trval dál. Mezi lidmi byla spousta darebákù a pøevážná vìtšina jich na tom byla moc špatnì - dokonce i majitelé digitálních hodinek.

Stále více lidí se pøiklánìlo k názoru, že udìlali nenapravitelnou chybu, už tehdy, když slezli ze stromù. Nìkteøí dokonce tvrdili, že chybou bylo na stromy vùbec lézt, že mìli všichni pìknì zùstat v oceánech.

A tak jednoho ètvrtka, témìø dva tisíce let poté, co jednoho èlovìka pøibili na køíž za to, že øíkal, jak by bylo ohromnì bezva chovat se k sobì pro zmìnu trochu slušnì, si jedna dívka sedící osamìle v malé kavárnièce v Rickmansworthu najednou uvìdomila, v èem je chyba. Pøišla na to, jak by se ze svìta dalo udìlat docela pøíjemné místo. Tentokrát mìla pravdu, dokonce by to bylo fungovalo a ani by kvùli tomu nemuseli nikoho k nièemu pøibíjet.

Jenže než se staèila dostat k telefonu, aby o tom mohla nìkomu øíct, Zemì byla naneštìstí neèekanì demolována, aby udìlala místo nové hyperprostorové dálnici, a myšlenka byla ztracená, zdánlivì navždy.

Toto je pøíbìh oné dívky.

1. kapitola

Toho veèera se brzy setmìlo, což ovšem bylo vzhledem k roèní dobì normální. Bylo chladno a vìtrno, což bylo rovnìž normální.

Dalo se do deštì, což bylo obzvl᚝ normální.

Na Zemi pøistála kosmická loï, což už normální nebylo.

Nikde nikdo, kdo by ji mohl zahlédnout, až na pár nepøedstavitelnì tupých ètvernožcù, kteøí nemìli nejmenší tušení, co si o tom mají myslet, jestli si z toho mají nìco vzít, nebo loï sníst èi co. A tak udìlali to, co dìlali se vším, což znamená, že od ní utekli a snažili se schovat jeden pod druhým, což nebylo nikdy k nièemu.

Loï vyklouzla z mrakù a zdálo se, že balancuje na jediném paprsku svìtla.

Na dálku byste ji sotva postøehli mezi blesky a bouøkovými mraky, ale zblízka vypadala podivnì krásná - šedé, docela malé a elegantnì tvarované plavidlo.

Èlovìk samozøejmì nikdy neví, jak velcí èi jakého tvaru budou pøíslušníci rùzných druhù, ale pokud máte brát zjištìní poslední zprávy o støedogalaktickém sèítání lidu jako jakési pøesné vodítko ke statistickým prùmìrùm, nejspíš byste odhadli, že se do lodi vejde asi šest lidí, a mìli byste pravdu.

Nejspíš byste to totiž odhadli stejnì. Zpráva o sèítání, stejnì jako vìtšina statistik, stála strašlivé množství penìz a neøekla nikomu nic, co by už nevìdìl - snad až na to, že jeden každý obyvatel Galaxie má 2,4 nohou a vlastní hyenu. A protože to je evidentní nepravda, museli nakonec celou zprávu dát do stoupy.

Plavidlo se tiše snášelo deštìm a nejasné svìtlo reflektorù ho halilo do vkusných duhových obláèkù. Tiše bzuèelo a jak se blížilo k zemi, bzukot se zvolna zesiloval a prohluboval, až se nakonec ve výši asi patnácti centimetrù nad povrchem zmìnil v tìžký rytmický hukot.

Koneènì se loï dotkla zemì a ztichla.

Otevøel se prùlez.

Vysunuly se krátké schùdky.

V otvoru se objevilo svìtlo, jasné svìtlo proudící do vlhké noci, a uvnitø se pohybovaly nìjaké stíny.

Ve svìtle se mihla vysoká postava, rozhlédla se, trhla sebou a spìšnì sebìhla se schodù, pod paží velkou nákupní tašku.

Obrátila se a jednou stroze mávla smìrem k lodi. D隝 jí už staèil promáèet vlasy.

„Dìkuju,” zavolal muž, „dìkuju mnoho”

Projev díkù pøerušilo prásknutí hromu. Muž znepokojenì vzhlédl a v náhlém popudu se zaèal rychle pøehrabovat ve velké plastikové nákupní tašce, která, jak právì zjistil, mìla dìravé dno.

Na boku tašky se skvìla velká písmena, skládající se (pro každého, kdo umìl èíst centaurskou abecedu) v nápis: BEZCELNÍ MEGAMARKET, PORT BRASTA, ALFA CENTAURI. BUÏTE JAKO DVAADVACÁTÝ SLON S PØIHØÁTOU HODNOTOU V KOMICKÉM KORÁBU!

„Poèkejte!” vykøikl muž a zamával na loï.

Schùdky, které se právì zaèaly skládat zpìt do prùlezu, se zastavily, znovu se rozložily a vpustily ho dovnitø.

Za nìkolik vteøin se opìt vynoøil s odøeným a opraným ruèníkem, který pak vecpal do tašky. Znovu zamával, vzal tašku pod paži a rozbìhl se do úkrytu pod stromy. Loï za ním zaèala opìt stoupat.

Oblohu rozèísl blesk. Muž se na okamžik zastavil a pak spìchal dál, ale širokým obloukem se vyhýbal stromùm. Pohyboval se svižnì, tu a tam uklouzl a choulil se pøed deštìm, který teï padal stále hustìji, jako by v nebi zatáhli za splachovadlo.

Nohy mu èvachtaly v blátì. Za nedalekými vrchy rachotil hrom. Muž si zbyteènì setøel d隝 z tváøe a klopýtal dál.

Další svìtla.

Ale tentokrát to nebyly blesky, ale rozptýlená, tlumenìjší svìtla, která si zvolna pohrávala na obzoru a pak pohasla.

Když je muž uvidìl, na chvíli se zarazil, naèež vykroèil ještì rychleji k bodu na obzoru, kde se prve objevila.

Terén se teï stával pøíkøejším, stále stoupal a po dalších dvou èi tøech stovkách metrù se nakonec vyskytla pøekážka. Muž se zastavil a zkoumal zátaras, a pak nejprve pøehodil tašku a potom pøelezl sám.

Sotva se dotkl zemì na druhé stranì, z deštì se proti nìmu vyøítil jakýsi stroj, svìtla rozmazaná souvislou stìnou vody. Muž ustoupil pøed obludou blížící se rychlostí blesku. Byla nízká a baòatá, asi jako menší surfující velryba - hladká, šedá a zaoblená - a pohybovala se dìsivou rychlostí.

Muž instinktivnì zvedl ruce v obranném gestu, ale zasáhla ho jen špinavá voda a stroj se proøítil kolem nìj do noci.

V tom krátkém okamžiku ho osvìtlil další záblesk, který se mihl oblohou, což umožnilo promoèenému muži u silnice ve zlomku vteøiny pøeèíst malou cedulku na zadku stroje, ještì než zmizel.

K jeho zøejmému nevìøícímu úžasu tam stálo: „Moje druhé auto je také Porsche.”

Rob McKenna byl pìkný parchant a moc dobøe to vìdìl, protože za ta léta už ho na to dost lidí upozornilo, a on nemìl žádný dùvod s nimi nesouhlasit, ovšem až na ten pochopitelný, totiž že rád nesouhlasil s lidmi, a zvláštì s lidmi, které nemìl rád, což podle posledního sèítání zahrnovalo úplnì všechny.

Zhluboka si povzdychl a šoupl tam nižší rychlost.

Kopec zaèínal prudce stoupat a jeho náklaïák byl vrchovatì naložen dánskými termostaty k elektrickému topení.

Nebylo to ani tak tím, že by byl od pøírody tak zapšklý, alespoò doufal, že ne. To jen ten d隝, který ho tak deprimoval, poøád ten d隝. Teï zrovna pro zmìnu pršelo. Byl to zvláštní druh deštì, který obzvl᚝ nemìl rád, a zvl᚝ když sedìl za volantem. Oznaèil si ho èíslem. Byl to d隝 èíslo sedmnáct.

Èetl kdesi, že Eskymáci mají pøes dvì stì rùzných výrazù pro sníh, bez nichž by se jejich konverzace patrnì stala znaènì monotónní. A tak tedy rozlišují øídké snìžení a husté snìžení, lehký a tìžký sníh, mazlavý a køehký sníh, sníh pøinesený metelicí a navátý sníh, sníh, který vám soused nanese na krásnì èistou podlahu v iglú na botách, zimní a jarní snìhy, sníh, který si pamatujete z dìtství a který byl mnohem lepší než ten jejich dnešní moderní sníh, jemný sníh, sníh jako peøí, sníh na kopcích, sníh v údolích, sníh, co padá ráno a sníh, co padá veèer, sníh, který zaène padat najednou z nièeho nic, zrovna když se chystáte na ryby a sníh, na který se vyèùrali psi pøes všechny vaše snahy vycvièit je, aby to nedìlali.

Rob McKenna mìl v notýsku zapsáno dvì stì tøicet jedna rùzných druhù deštì a ani jeden z nich nemìl v lásce.

Znovu pøeøadil a vùz se ztìžka vyšplhal do otáèek. Smíølivì cosi brblal o všech tìch dánských termostatech k elektrickému topení, které vezl.

Od vèerejšího odpoledne, kdy opustil Dánsko, už zažil tøiatøicítku (lehký bodavý d隝, který zanechává kluzké silnice), sedmaètyøicítku až jednapadesátku (lehké kolmé mrholení až po hodnì šikmé lehké až støední osvìžující mrholení), sedma a osmaosmdesátku (dva sotva odlišitelné druhy kolmého prudkého lijáku), stovku (studená húlava po lijáku), všechny typy bouøe od stodvaadevadesátky až po dvìstìtøináct-ku najednou, stodvacettrojku, stodvacetètyøku, stodvacetšestku a sto-dvacetsedmièku (mírné až støední studené poryvy deštì, pravidelné a synkopované bubnování na kabinu), jedenáctku (kapièky nesené brízou) a teï nakonec sedmnáctku, kterou nesnášel ze všeho nejvíc.

D隝 èíslo sedmnáct byly plácavé šplouchance chlístající na pøední sklo s takovou intenzitou, že bylo celkem jedno, jestli mìl zapnuté stìraèe nebo ne. Rozhodl se vyzkoušet svou teorii a na chvíli je vypnul, ale ukázalo se, že viditelnost je rázem ještì mnohem horší. Jenže když je zase zapnul, situace se nezlepšila. A navíc zaèal jeden stìraè plandat. Sviš sviš sviš plesk sviš sviš plesk sviš sviš plesk sviš plesk sviš plesk plesk plác škráb Zaèal bušit do volantu a kopat do podlahy, praštil do kazetového magnetofonu, takže zaèal z nièeho nic hrát Barryho Manilowa, praštil do nìj znova, až zmlkl, a nadával a nadával a nadával a nadával.

A právì v okamžiku, kdy jeho zuøivost dostoupila vrcholu, se v rozmazaném svìtle reflektorù náhle jako duch vynoøila u silnice postava, pøes plácavé šplouchance sotva viditelná. Nebohá, ucouraná postava, podivnì odìná, mokøejší než vydra v automatické praèce, a stopovala.

„Chudák trouba jeden nešastná,” pomyslel si Rob McKenna a uvìdomil si, že existuje nìkdo, kdo má vìtší nárok pøipadat si, že s ním život zametá, „musí bejt promrzlej na kost. Pìkná pitomost, stopovat za takový hnusný noci, jako je dneska. Èlovìk chytne jenom zimu, mokro a náklaïáky, co schválnì vjedou do louže.”

Chmurnì zavrtìl hlavou, znovu si povzdychl a zatoèil volantem, takže vjel pøímo do velké kaluže vody.

„Chápeš, jak to myslím?” myslel si pro sebe, když hbitì brázdil kaluž. „Na silnici potkáš pár pìknejch parchantù.”

Za pár vteøin se ve zpìtném zrcátku objevila rozmáèená podoba prosáklého stopaøe stojícího u cesty. Na chvilku z toho mìl dobrý pocit. O chvíli pozdìji zaèal mít špatný pocit z toho, že z toho má dobrý pocit. Pak zaèal mít dobrý pocit, že má špatný pocit z toho, že z toho má dobrý pocit, a spokojenì odjel do noci. Alespoò mu to vynahradilo ponížení, že ho koneènì pøedjel porsche, kterého se posledních tøicet kilometrù pilnì snažil blokovat.

Jel dál a dešové mraky se plouhaly oblohou za ním. Rob McKenna totiž byl, aèkoliv to nevìdìl, Bùh deštì. Vìdìl jen, že jeho pracovní dny nestojí za nic a že zažil spoustu mizerných dovolených. Vše, co vìdìly mraky, bylo, že ho mají rády a chtìjí mu být nablízku, aby ho mohly hýèkat a zalévat.

Další dva náklaïáky sice neøídil Bùh deštì, ale udìlaly pøesnì totéž. Muž se ploužil nebo spíš èvachtal dál, až tam, kde kopec pokraèoval, a zrádnou kaluž nechal za sebou. Po chvíli se d隝 zaèal zmíròovat a za mraky se nakrátko objevil mìsíc. Kolem projel renault, jehož øidiè zuøivì dával plahoèícímu se nešastníkovi složitá znamení, že za nor-málních okolností by ho s potìšením svezl, ale teï zrovna že nemùže, protože nejede smìrem, kam chce stopaø jet, a už kterýmkoli, a že si je jist, že ho dotyèný pochopí. Signalizaci zakonèil vesele zdviženým palcem, jako by chtìl naznaèit, že se muž cítí opravdu dobøe, i když je mu zima a je promoèen málem k smrti, a že pøíštì ho opravdu sveze.

Muž se ploužil dál. Minul ho fiat a udìlal pøesnì to samé, co pøedtím renault. Po druhé stranì pøejelo Maxi a zablikalo na zvolna se plaho-èící postavu svìtly, ale nebylo vùbec jasné, jestli to mìlo znamenat „Ahoj” nebo „Bohužel jedeme opaèným smìrem” anebo „Kouknìte se, támhle je nìkdo v dešti, to musí být ale cvok”. Zelený pruh nahoøe na pøedním skle oznamoval, že a už znamenala zpráva cokoli, pocházela od Steva a Caroly.

Bouøe se teï koneènì utišila, a pokud ještì bylo slyšet hømìní, brblalo za vzdálenými vrchy jako èlovìk, který øíká: „A kromì toho” dvacet minut poté, co pøipustil, že hádku prohrál. Vzduch byl teï èistší a noc chladná. Zvuk se šíøil mimoøádnì dobøe. Ztracená postava, zoufale se tøesoucí, teï došla až na køižovatku, z níž odboèovala postranní silnice doleva. Naproti zatáèce stála znaèka, ke které se muž náhle rozbìhl a zaèal ji studovat s horeènou zvìdavostí; odvrátil se od ní, jen když kolem nìj náhle projelo další auto.

A další.

První prosvištìlo s naprostou lhostejností, kdežto druhé nesmyslnì zablikalo. Byl to ford cortina a sotva muže minul, šlápl na brzdu. Muž nadskoèil pøekvapením, pøitiskl si raneèek k hrudi a rozbìhl se k autu, ale v poslední chvíli cortina zavíøila koly v mokru a vesele uhánìla silnicí pryè.

Postava zvolnila, až se nakonec zastavila a zùstala ztracenì a sklíèenì stát.

Èirou náhodou šel pøíštího dne øidiè cortiny do nemocnice, aby si nechal vyoperovat slepé støevo, jenže legraèním nedopatøením mu chirurg omylem uøízl nohu, a než mohl být znovu objednán na operaci slepého støeva, zánìt se zábavnì zkomplikoval ve vážnou peritonitidu, takže spravedlnosti bylo nakonec uèinìno zadost.

Muž se ploužil dál. Najednou vedle nìj zastavil saab. Okénko sjelo dolù a pøátelský hlas se otázal: „Ušel jste už hodnì velký kus cesty?”

Muž se obrátil k autu. Zastavil se a popadl kliku dveøí.

Stopaø, auto i klika jeho dveøí se nacházeli na planetì zvané Zemì. Heslo, které o ní pojednávalo ve Stopaøovì Prùvodci po Galaxii, sestávalo z pouhých dvou slov: „Pøevážnì neškodná”.

Muž, který toto heslo napsal, se jmenoval Ford Prefect a v tomto okamžiku se právì nalézal na zdaleka ne neškodném svìtì, sedìl ve zdaleka ne neškodném baru a lehkomyslnì pùsobil potíže.

Jestli to bylo proto, že byl opilý, nemocný, anebo ho posedlo sebevra-žedné šílenství, by zbìžný pozorovatel nepostøehl, jenže v baru U staré-ho rùžového èokla v dolní èásti Jižní ètvrti Han Dold City žádní zbìžní pozorovatelé nebyli, protože to nebylo zrovna místo, kde byste si mohli dovolit dìlat vìci zbìžnì, pokud jste chtìli zùstat naživu. Kdyby se tu nìjací pozorovatelé vyskytovali, byli by to zavilí pozorovatelé s jestøá-bím pohledem, po zuby ozbrojení, a v hlavì by se jim ozývalo bolestivé bušení, které by je pøimìlo dìlat šílenosti pøi pohledu na vìci, které by se jim nelíbily.

Na lokál se sneslo ono zlovìstné ticho, jaké nastává pøi vypuknutí krizí hrozících jadernou válkou. Dokonce i zlovolnì vyhlížející pták høadující na zábradlí baru pøestal krákoravì vykøikovat jména a adresy místních zabijákù pracujících na smlouvu, což byla služba, kterou podnik poskytoval zdarma.

Všechny oèi visely na Fordovi. Nìkteré dokonce na stopkách. Zpùsob, který si dnes zvolil k hrátkám v kostky se smrtí, obnášel pokus zapla-tit úèet za pití v rozsahu menšího rozpoètu na obranu prùkazkou Ame-rican Express Card, kterou nikde ve známém Vesmíru neuznávali.

„Copak vám dìlá starosti?” zeptal se vesele. „Je snad prošlá? Copak vy jste tu nikdy neslyšeli o teorii Neorelativity? Jsou tu celé nové oblasti fyziky, které mùžou tyhle drobnosti vyøešit. Efekt dilatace èasu, èasová relastatika”

„Jestli je prošlá, nám starosti nedìlá,” pravil muž, kterému byly poznámky adresovány. Byl to nebezpeèný barman v nebezpeèném mìstì. Jeho hlas znìl jako mìkké hluboké pøedení, jaké je slyšet, když se otvírá raketové silo. Ruka velikosti hovìzí pùlky poklepala na bar a vyryla v nìm mírná údolí.

„Tak je to v poøádku,” usoudil Ford, sbalil si tašku a chystal se k odchodu. Prst poklepávající na pult se natáhl a zlehka spoèinul na Fordovì rameni, èímž mu zabránil v odchodu.

Prst sice souvisel s rukou jako fošna a ruka souvisela s kyjovitým pøedloktím, ale pøedloktí nesouviselo vùbec s nièím, snad jen v metaforickém smyslu s barem, k nìmuž chovalo zuøivou psí loajalitu, protože byl jeho domovem. Døíve souviselo mnohem konvenènìji s pùvodním majitelem baru, který je na smrtelné posteli neèekanì odkázal lékaøské vìdì. Jenže lékaøská vìda usoudila, že se jí neèekaný dar ani trochu nelíbí a odkázala ho promptnì zase zpátky baru U starého rùžového èokla.

Nový barman sice nevìøil na nadpøirozené úkazy ani na poltergeisty nebo nìco podobnì praštìného, ale když na to pøišlo, bystøe rozeznal užiteèného spojence. Ruka sídlila na baru. Pøijímala objednávky, roznášela pití a mordovala lidi, kteøí se chovali, jako by si koledovali o zamordování. Ford Prefect sedìl bez hnutí.

„Jestli je prošlá, nám starosti nedìlá,” opakoval barman, spokojen, že mu teï Ford vìnuje bezvýhradnou pozornost. „Starosti nám dìlá celý ten kus plastiku.”

„Cože?” užasl Ford. Vypadal trochu zaraženì.

„Tohle,” zaburácel barman a zvedl kartu, jako by to byla rybka, jejíž duše pøed tøemi týdny odlétla do Zemì, kde jsou ryby vìènì blažené, „tohle neberem.”

Ford chvíli uvažoval, jestli má nadhodit skuteènost, že jiné prostøedky k zaplacení útraty s sebou nemá, ale pak se rozhodl, že se nedá, alespoò pro tu chvíli. Ruka bez tìla teï zlehka svírala jeho rameno mezi palcem a ukazováèkem.

„Ale vy mi nerozumíte,” ozval se koneènì a jeho výraz zvolna dozrával z mírné zaraženosti do vyložené nevìøícnosti. „Tohle je American Express Card, nejdokonalejší známý zpùsob vyrovnávání úètù. Copak jste neèetl ty nesmysly, co posílají poštou?”

Veselý tón Fordova hlasu zaèínal barmanovi skøípat v uších. Znìl mu, jako by nìkdo vytrvale hrál na kazoo bìhem zádumèivých pasáží Váleèného requiem. Jedna z kostí ve Fordovì rameni zaèala skøípìt o jinou zpùsobem, který napovídal, že se ruka pouèila o zásadách bole-stivosti od velmi dovedného chiropraktika. Ford jen doufal, že se záležitost vyøídí, než mu ruka zaène drtit kost v rameni o kteroukoliv z kostí v ostatních èástech tìla. Na rameni, které svírala, naštìstí nemìl navleèenou brašnu.

Barman šoupl kartu pøes bar zpìt Fordovi.

„O tomhle,” prohlásil s nìmou divokostí, „jsme nikdy neslyšeli.”

Vlastnì to ani nebylo pøíliš pøekvapivé.

Ford ji získal na konci svého patnáctiletého pobytu na Zemi díky vážné chybì, jíž se dopustil poèítaè. Jak vážná chyba to byla, zjistila spoleènost American Express Company velmi rychle, a stále dùraznìjší, témìø panické požadavky jejich oddìlení pro vyøizování dluhù zmlkly teprve po neèekané demolici planety vogonskou èetou, která èistila terén pro novou hyperprostorovou dálnici.

Ford si kartu ponechal, protože zjistil, že je užiteèné mít s sebou mìnu, kterou nikdo není ochoten pøijmout.

„Úvìr?” pronesl.

„Vrrrrrr”

Tato dvì slova se v baru U starého rùžového èokla obvykle vyskytovala pospolu.

„Myslel jsem,” zajíkl se Ford, „že tohle má být prvotøídní podnik”

Rozhlédl se po pestré sbírce hrdloøezù, pašerákù drog a vedoucích pracovníkù gramofonových spoleèností, kteøí se krèili na okrajích kaluží chabého svìtla, jimiž byly prošpikovány temné stíny vnitøních zákoutí baru. Všichni se teï zámìrnì dívali všemi možnými smìry, jen ne na nìj, a peèlivì navazovali zpøetrhané nitky pøedchozí konverzace o vraždách, prodeji drog a smlouvách na vydávání desek. Vìdìli, co se stane, a nechtìli se dívat pro pøípad, že by je to vyrušilo od drinkù.

„Zemøeš, chlapèe,” zamumlal barman tiše k Fordovi a pravda zøejmì byla na jeho stranì. V baru kdysi visívala cedule s nápisem: „Nežádejte prosím o úvìr, protože by se vás mohla dotknout rána pìstí”, ale v zájmu pøesnosti museli varování zmìnit na: „Prosím nežádejte o úvìr, protože by se vás mohl dotknout krk utržený zdivoèelým ptákem a hlava roztøískaná o bar rukou bez tìla.” Jenže z vyhlášky se tak stal neèitelný blábol a ani to neznìlo už tak pìknì, a tak ji radìji sundali. Pøedpokládalo se, že se informace stejnì rozšíøí, což se také stalo.

„Vokažte mi ještì jednou ten úèet,” vyblekotal Ford. Sebral úètenku a jal se ji zamyšlenì studovat pod palbou zlovolných pohledù barmana i ptáka, který vyrýval paøáty do baru hluboké brázdy.

Byl to dosti dlouhý kus papíru.

Na jeho konci se skvìlo èíslo, které pøipomínalo èísla, jaká najdete na spodku stereorádií a která vám dají tolik práce, než je opíšete na formuláø licence. Byl koneckoncù v baru celý den, vypil spoustu tekutin s bublinkami a objednal spoustu rund všem pøítomným pašerákùm drog, hrdloøezùm a úøedníkùm gramofonových spoleèností, kteøí se teï náhle nemohli rozpomenout, co je zaè. Tichounce si odkašlal a zaèal ohmatávat kapsy. Vìdìl dobøe, že v nich nic není. Jeho levá ruka lehce, ale pevnì spoèinula na polootevøené brašnì. Bezprizorná ruka obnovila tlak na jeho pravé rameno.

„Chápejte,” ucedil barman a jeho tváø se zlovìstnì vlnila pøed Fordo-vou, „musím myslet na svou povìst. To jistì chápete, nebo snad ne?”

Tak tohle je ta situace, pomyslel si Ford. Nedalo se nic jiného dìlat. Øídil se pravidly, uèinil bona fide pokus zaplatit úèet, ale to bylo odmítnuto. Teï je v nebezpeèí života.

„Ach tak,” øekl tiše, „jestli jde o vaši povìst”.

Bleskovým pohybem otevøel brašnu a hodil na bar svùj výtisk Stopa-øova prùvodce po Galaxii spolu s oficiální povìøovací listinou, kde se pravilo, že je terénní prùzkumník pracující pro Prùvodce a že v žádném pøípadì nesmí dìlat to, co právì dìlá.

„Mám o vás napsat èláneèek?”

Barmanova tváø se rázem pøestala vlnit. Paøáty ohromného ptáka se zarazily v polovinì brázdy. Ruka pomalu uvolnila sevøení.

„To by bylo fajn, pane,” vypravil barman sotva slyšitelným šepotem z okoralých rtù.

Stopaøùv prùvodce po Galaxii je mocná instituce. Její vliv sahá tak daleko, že èlenové redakce museli stanovit pevná pravidla, aby nebyl zneužíván. A proto žádný z jeho terénních prùzkumníkù nesmí pøijmout žádný druh služby, slevu nebo pøednostní obsluhu výmìnou za protislužbu redakèního charakteru, pokud nejsou splnìny tyto podmínky:

a) dotyèný prùzkumník uèinil bona fide pokus zaplatit za službu normálním zpùsobem,

b) jeho život by se jinak octl v nebezpeèí

c) opravdu se mu chce.

Když se nìjaký redaktor dovolával tøetího pravidla, znamenalo to vždy krácení výdajù, a tak Ford v každé situaci radìji vystaèil s prvními dvìma.

Vykraèoval si po ulici svižným krokem.

Vzduch byl na zadušení, ale Fordovi byl pøíjemný, protože to byl dusivý mìstský vzduch, plný vzrušujících nepøíjemných pachù, nebezpeèné hudby a vzdálených zvukù válèících policejních kmenù.

Ležérnì pohupoval brašnou, takže jí mohl snadno praštit každého, kdo by se mu ji pokoušel bez dovolení vzít. Obsahovala totiž všechno, co vlastnil, což momentálnì nebylo moc.

Limuzína uhánìjící ulicí klièkovala mezi hromadami hoøících odpadkù a vyplašila opelichaného èokla, který jí se zavytím uskoèil z cesty, rozplácl se o výlohu obchodu s léèivými bylinami, spustil poplašné zaøízení, chvíli se motal ulicí a pak pøedstíral, že spadl ze schodù k jedné malé italské restauraci, kde vìdìl, že ho vyfotografují a nakrmí.

Ford smìøoval na sever. Myslel si, že je nejspíš na cestì ke kosmodro-mu, ale to už tady bylo. Uvìdomoval si, že prochází ètvrtí, kde se lidem èasto neèekanì mìní plány.

„Chceš se pobavit?” ozval se hlas z jednìch dveøí.

„Pokud to mùžu posoudit,” opáèil Ford, „bavím se docela dobøe. Díky.”

„Jsi bohatý?” zeptal se jiný hlas.

Otázka Forda rozesmála.

Obrátil se a zeširoka rozpøáhl paže. „Vypadám snad na to?”

„Nevím,” soudila dívka, „možná jo, možná ne. Možná, že zbohatneš. Mìla bych tu nìco speciálního pro bohaté”

„Ano?” zajímal se Ford, navnadìn, ale ostražitý. „A co to je?”

„Øíkám jim, že být bohatý je v poøádku.”

Z okna kdesi vysoko nad nimi zarachotila støelba, ale to jen zastøelili basistu za to, že tøikrát po sobì zahrál nesprávnou charakteristickou figuraci. Basisté jsou totiž v Han Dold City dva za deseák.

Ford se zastavil a mžoural do temného vchodu.

„Co jsi zaè?” zeptal se.

Dívka se zasmála a vystoupila trochu ze stínu. Byla vysoká a vyznaèovala se onou sebevìdomou stydlivostí, která je nesmírnì pùsobivá, pokud ji dokážete správnì zahrát.

„Je to moje parádní èíslo,” vysvìtlovala. „Mám doktorát ze sociální ekonomie a dokážu mluvit velmi pøesvìdèivì. Lidem se to strašnì líbí. Zvl᚝ v tomhle mìstì.”

„Gúsnarè,” odpovìdìl Ford speciálním betelgeuzským výrazem, který užíval, když vìdìl, že by mìl nìco øíct, ale netušil, co by to mìlo být.

Posadil se na schod, vylovil z brašny láhev Staré Janxovky a ruèník. Otevøel láhev a otøel hrdlo ruèníkem, což mìlo pøesnì opaèný úèinek, než zamýšlel, totiž že Stará Janxovka okamžitì povraždila milióny baktérií, které si zvolna budovaly docela vyspìlou a osvícenou civilizaci na smrdutìjších oblastech ruèníku.

„Máš chu?” zeptal se, když si nejprve sám dal hlt.

Dívka pokrèila rameny a pøijala nabízenou láhev.

Chvíli sedìli a poklidnì naslouchali øinèení bezpeènostních zaøízení proti vloupání v sousedním bloku.

„Se mnou je to tak, že mi jistí lidé dluží spoustu penìz,” promluvil po chvíli Ford. „Jestli se mi je z nich podaøí vyrazit, mùžu pak za tebou pøijít?”

„Jasnì, budu tady,” ujistila ho dívka. „Kolik pøesnì znamená spousta?”

„Plat za patnáct let.”

„Za co?”

„Za napsání dvou slov.”

„Svatej Zarquone,” užasla dívka. „Které z nich ti trvalo tak dlouho?”

„To první. Když jsem ho koneènì mìl, to druhé pøišlo jen tak, jednou odpoledne po obìdì.”

Obrovitá elektronická souprava bicích nástrojù vyletìla z okna kdesi ve výši a roztøískala se napadr na ulici pøímo pøed nimi.

Hned nato se ukázalo, že nìkterá poplašná zaøízení zámìrnì uvedl do chodu jeden z policejních kmenù s úmyslem nastražit léèku jinému. Auta s jeèícími sirénami se sjíždìla do ètvrti, odkud je unášely helikoptéry dusající vzduchem mezi bloky mìstských domù tyèícími se jako hory.

„Vlastnì to není tak docela pravda,” Ford teï musel pøekøikovat rámus, „napsal jsem toho strašnou spoustu, ale oni mi to prostì seškrtali.”

Znovu vytáhl z brašny Prùvodce.

„A pak tu planetu zdemolovali,” køièel. „Opravdu smysluplná práce, že? Ale stejnì mi musí zaplatit.”

„Ty pracuješ pro tenhle krám?” zajeèela dívka v odpovìï.

„Jo.”

„Dobrý èíslo.”

„Chceš vidìt, co jsem napsal?” køikl. „Než to vymažou? Dnes v noci má na sub-eta síti vyjít nové revidované vydání. Nìkdo musel pøijít na to, že planeta, na které jsem strávil patnáct let, je už dávno zdemolovaná. Pøi posledních nìkolika vydáních si toho nevšimli, ale nemùže to unikat jejich pozornosti vìènì.”

„Už se tu skoro nedá mluvit, co?”

„Cože?”

Dívka pokrèila rameny a ukázala vzhùru. Nad nimi se teï vznášel vrtulník, který se zøejmì jen tak mimochodem pustil do potyèky s kapelou v nìkterém z vyšších pater. Z budovy se valil kouø. Zvukaø visel za prsty z okna a zešílevší kytarista ho pøes nì mlátil hoøící kytarou. Helikoptéra pálila po všech bez rozdílu.

„Mùžeme se pøesunout?”

Vydali se ulicí pryè od rámusu. Potkali tlupu poulièních divadelníkù, kteøí se jim pokoušeli zahrát krátký kus o problémech støedu mìsta, ale pak to vzdali a zmizeli do hospùdky, jejímž stálým zákazníkem se nedávno stal onen olysalý èokl.

Celou tu dobu Ford maèkal tlaèítka na ovládacím panelu Prùvodce. Zahnuli do úzké ulièky. Ford se usadil na popelnici a obrazovkou Prùvodce zaèaly proudit informace.

Ford našel své heslo.

„Zemì: Pøevážnì neškodná.”

Hned vzápìtí se z obrazovky stala zmì systémových údajù.

„Tady to máme,” usoudil Ford.

„Prosím èekejte,” objevilo se poté. „Provádíme revizi hesel na sub-eta síti. Toto heslo bude revidováno. Systém provede opravu za deset sekund.”

Na konci ulièky se tiše mihla ocelovì šedá limuzína.

„Hele, poslyš,” ozvala se dívka, „až ti zaplatí, zaskoè za mnou. Jsem zamìstnaná a mám tam lidi, co mì potøebujou. Musím jít.” Mávla rukou nad Fordovými polovyslovenými námitkami a zanechala ho sklíèenì sedícího na popelnici. Chystal se sledovat, jak bude elektro-nicky vymazán a do éteru odvát znaèný kus jeho profesionální kariéry.

Mezitím se situace v ulicích trochu uklidnila. Policejní bitva se pøesu-nula do jiných oblastí mìsta, nìkolik pøeživších èlenù rockové kapely se dohodlo, že budou vzájemnì respektovat své odlišné hudební zalo-žení a budou se nadále vìnovat sólové dráze, tlupa poulièních hercù se vykulila z italské hospùdky i s olysalým èoklem, kterému namluvili, že ho vezmou do baru, kde vìdí, že se s ním bude zacházet s minimální úctou, a opodál u chodníku tiše zaparkovala ocelovì šedá limuzína.

Dívka se k ní rozbìhla.

A za ní, v pøíšeøí ulièky, zaplavilo Fordovu tváø mihotavé zelené svìtlo a oèi se mu zvolna rozšíøily úžasem.

Tam, kde èekal, že nenajde nic, vymazané, zrušené heslo, nalezl plynu-lý proud údajù - textù, grafù, èísel a obrázkù, dojímavé popisy surfo-vání pøi australských bøezích, jogurtu na øeckých ostrovech, restau-rací, kterým se má èlovìk vyhnout v Los Angeles, smìnáren, jimž je nutno se vyhnout v Istanbulu, poèasí, kterému je radno se vyhnout v Londýnì, barù, do kterých se dá jít kdekoli. Stránky a stránky. Bylo to tam, všechno, co napsal.

Se stále zamraèenìjším výrazem pustého nepochopení procházel svou prací vpøed a vzad a tu a tam se zastavil u nìkterých hesel.

„Tipy pro mimozemšany v New Yorku:

Pøistát mùžete kdekoli, v Centrálním parku nebo jinde. Nejenže to bude všem úplnì jedno, ale nikdo si toho ani nevšimne.

Dùležité pro pøežití: okamžitì si sežeòte místo taxikáøe. Taxikáøi vozí lidi ve velkých žlutých strojích tam, kam se chtìjí dostat. Nedìlejte si starosti s tím, že nevíte, jak stroj funguje a že neumíte místní jazyk, nevíte nic o místopisu ani o fyzikálních zákonech, které tam platí, pøípadnì vám z hlavy vyrùstají velká, zelená tykadla. Vìøte mi, že je to nejlepší zpùsob, jak zùstat nenápadný.

Pokud máte skuteènì hodnì divné tìlo, zkuste je ukazovat na ulici za peníze.

Obojživelným formám života ze kteréhokoli svìta v soustavách Swulling, Noxios nebo Nausálie se bude obzvláštì líbit v øece East River, která je prý mnohem vydatnìjší na lahodné životodárné živiny, než nejkvalitnìjší a nejjedovatìjší laboratornì dosud vyvinutý sliz.

Zábava: Tady je spousta možností. Tìžko se mùžete bavit lépe, aniž byste si v mozku zkratovali centra rozkoše”

Ford cvakl vypínaèem, který, jak si všiml, teï nesl nápis: „Pracovní modus pøipraven” místo dnes už zastaralého „Pøístup možný”, které už tak dávno nahradilo pøíšernì zaostalý výraz z doby kamenné „Vypnuto”.

Toto byla planeta, kterou vidìl úplnì zdemolovanou, na vlastní oèi to vidìl, nebo spíš oslepený ïábelskou explozí vzduchu a svìtla cítil vlastníma nohama, jak do nich zemì zaèala bušit jako kladivo, jak vyhazovala a øvala v sevøení pøílivových vln energie øinoucí se z ohavnì žlutých vogonských lodí. A pak, koneènì, pìt vteøin po uplynutí okam-žiku, který považoval za poslední možný, jemnì houpavá nevolnost dematerializace, když byli spolu s Arthurem Dentem vyzáøeni pryè z atmosféry jako sportovní vysílání.

To nemùže být omyl, to není možné. Zemì byla stoprocentnì znièena. Naprosto jistì a definitivnì. Vypaøila se do vesmíru.

A pøece - aktivoval znovu Prùvodce - tu je jeho vlastnoruènì napsané heslo o tom, jak se dobøe bavit v Bournemouthu v hrabství Dorset v Anglii, na které byl vždycky pyšný jako na jeden z nejkurióznìjších výmyslù, jaké kdy vyprodukoval. Znovu si svùj výtvor pøeèetl a v úžasu zavrtìl hlavou.

Náhle pochopil, co je odpovìdí na onen problém, a ta odpovìï znìla, že se dìje nìco moc zvláštního, a pokud se dìje nìco moc zvláštního, pomyslel si, chce, aby se to dìlo jemu.

Schoval Prùvodce zpìt do brašny a znovu spìšnì vykroèil ulicí.

Vydal se znovu na sever a když míjel ocelovì šedou limuzínu zaparko-vanou u chodníku, zaslechl z nedalekých dveøí nìžný hlas: „Ale to je v poøádku, drahoušku, skuteènì je to v poøádku, musíš se nauèit mít z toho dobrý pocit. Jen se podívej, jak je strukturována celá ekonomika”

Ford se zašklíbil, vyhnul se sousednímu bloku, který byl teï v plame-nech, našel policejní helikoptéru, která stála na ulici jen tak bez dozoru, vloupal se do ní, pøipoutal se, pak si podržel palce a neodbornì vyrazil vzhùru k obloze.

Nebezpeènì se proplétal kaòony vysokých zdí a pak profièel èerno-rudým pøíkrovem kouøe, který nad mìstem permanentnì visel.

O deset minut pozdìji, se všemi sirénami vøeštícími naplno a s rychlo-palným dìlem namátkou práskajícím do mrakù, se proøítil mezi pøistá-vacími mùstky a svìtly na kosmodromu Han Dold, kde se jeho vrtulník uhnízdil jako obrovitý, vyplašený a velmi hluèný komár.

A protože stroj ani pøíliš nepoškodil, podaøilo se mu ho vymìnit za letenku první tøídou nejbližší lodi, která smìøovala z této hvìzdné soustavy, a hned se zaboøil do jednoho z obrovských køesel smyslnì objímajících celé tìlo.

Teï si užiju trochu legrace, pomyslil si. Loï zatím tiše problikávala šílenými pustinami hlubokého kosmu a obsluha zaèala rozvíjet svùj extravagantní repertoár.

„Ano, dìkuji,” odpovídal stereotypnì letuškám, kdykoli propluly kolem, aby mu nìco nabídly.

Do tváøe se mu vkradl zvláštní úsmìv maniakální radosti, když znovu zalistoval záhadnì obnoveným heslem o planetì Zemi. V duchu si vzpomnìl na jistou nedokonèenou záležitost, kterou teï bude moci vyøídit. Ohromnì ho potìšilo, že mu život neèekanì pøihrál tak dùležitý cíl, o který mùže usilovat.

A pak ho najednou napadlo, kde asi je Arthur Dent a jestli už se k nìmu novinka donesla.

* *

Arthur Dent plný úzkosti sedìl tisíc ètyøista tøicet sedm svìtelných let odtud v saabu.

Za ním na zadním sedadle spoèívala dívka, kvùli které si rozbil hlavu, když nastupoval. Nevìdìl, jestli na nìj tak pùsobí fakt, že je to první žena téhož biologického druhu, kterou po letech spatøil, ale pøipadal si omámený, omámený èím asi? Tohle je naprosto absurdní, øekl si. Uklidni se, radil si. Nejsi totiž v poøádku a pøi smyslech, pokraèoval nejpøísnìjším vnitøním hlasem, na jaký se zmohl. Právì jsi projel stopem sto tisíc svìtelných let napøíè Galaxií, jsi strašnì unavený, trochu popletený a mimoøádnì zranitelný. Uvolni se, nepropadej panice, soustøeï se a zhluboka dýchej.

Namáhavì se obrátil dozadu.

„Jste si opravdu jist, že je v poøádku?” zeptal se znovu.

Kromì toho, že mu pøipadala tak krásná, až se mu z toho rozbouchalo srdce, nedokázal rozeznat skoro nic, ani jak je velká, kolik jí je, èi pøesný odstín barvy vlasù.

„Je jen zfetovaná,” pokrèil rameny dívèin bratr, aniž by spustil oèi ze silnice pøed sebou.

„A to je v poøádku?” vyptával se Arthur znepokojenì.

„Mnì to docela vyhovuje,” odpovìdìl mladík.

„Aha,” vykoktal Arthur. „Hm,” dodal po krátkém zamyšlení.

Až doposud plynula konverzace neuvìøitelnì špatnì.

Po úvodním pøívalu zahajovacích pozdravù zjistili s Russellem - bratr té úžasné dívky se totiž jmenoval Russell, což bylo jméno, které v Ar-thurovi vždycky vyvolávalo pøedstavu statných mužù s blond knírem a vyfénovanými vlasy, kteøí na sebe pøi sebemenší provokaci navléknou sametový smoking a fiží, naèež se jim musí násilím zabránit, aby komentovali kuleèníkové partie - pomìrnì rychle, že jsou si vzájemnì nesympatiètí.

Russell byl statný. Mìl blond knír a jemné, vyfénované vlasy. Ale aby k nìmu byl spravedlivý - pøestože Arthur nevidìl žádný dùvod proè, snad až na dùvody cvièné - musel uznat, že on sám vypadá dost odpudivì. Èlovìk mùže tìžko projet sto tisíc svìtelných let, z toho vìtší èást v nìèím zavazadlovém prostoru, aniž by na nìm bylo znát opotøebení, a Arthur vypadal znaènì opotøebovanì.

„Ale ona není feaèka,” ozval se náhle Russell, jako by naznaèoval, že nìkdo jiný v autì by narkoman být mohl. „Je pod vlivem sedativ.”

„Ale to je hrozné,” Arthur se znovu otoèil a pohlédl na dívku. Trochu se pohnula a hlava se jí svezla na rameno. Tmavé vlasy se jí shrnuly pøes tváø a zakryly ji.

„Co je jí, je nemocná?”

„Ne,” utrousil Russell, „jenom šílená jak ratlík.”

„Cože?” zdìsil se Arthur.

„Cvok, naprostý magor. Vezu ji zpátky do nemocnice, aby to s ní ještì jednou zkusili. Když ji propustili, poøád ještì si myslela, že je ježek.”

„Ježek?”

Russell zuøivì zahoukal na auto, které vyrazilo zpoza rohu a napùl vjelo do protismìru, takže je donutilo, aby uhnuli. Vztek mu zøejmì dodal lepší náladu.

„No, ježek zase ne,” pokraèoval, když se opìt uklidnil. „I když by to možná bylo jednodušší. Když si nìkdo myslí, že je ježek, nejspíš mu staèí dát zrcátko a pár obrázkù ježkù a øíct mu, a to sám posoudí, že se zastavíte pozdìji, až mu bude líp. Alespoò lékaøská vìda by si s tím umìla poradit, o to jde. Ale naší Fenny to zøejmì nestaèí.”

„Fenny?”

„Víte, co jsem jí dal k Ježíšku?”

„To nevím.”

„Blackùv lékaøský slovník.”

„Moc hezký dárek.”

„Taky jsem si øíkal. Jsou v nìm tisíce nemocí, pìknì v abecedním poøádku.”

„Øíkáte, že se jmenuje Fenny?”

„Jo. Vyber si, øíkal jsem jí. Všechno, co tu je, se dá léèit. Na všechno se dají pøedepsat léky. Ale to ne, ona vždycky musí mít nìco zvláštního. Jen aby dìlala potíže. Vždycky byla taková, už když chodila do školy.”

„Opravdu?”

„Ano. Upadla pøi hokeji a zlomila si kost, o které nikdo jaktìživ neslyšel.”

„Chápu, že to mùže èlovìka dopálit,” øekl Arthur pochybovaènì.

Zklamalo ho, že se dívka jmenuje Fenny. Takové hloupé, odrazující jméno, jaké by mohla dát sama sobì ošklivá staropanenská teta, kdyby nemohla snést jméno Fenella.

„Ne, že bych nemìl pochopení,” pokraèoval Russell, „ale dopalovalo mì to. Kulhala ještì pár mìsícù.”

Ubral plyn. „Tohle je vaše odboèka, ne?”

„Ne, ne,” protestoval Arthur, „ještì asi o osm kilometrù dál. Jestli vám to nevadí.”

„No dobøe,” souhlasil Russell po nepatrné odmlce, jíž chtìl naznaèit, že mu to vadí, a znovu pøidal plyn.

Ve skuteènosti to byla Arthurova odboèka, ale nechtìlo se mu rozlouèit, aniž by zjistil víc o dívce, která ho tak oèarovala, pøestože se ani neprobudila. Vlastnì se mohl dát obìma odboèkami. Obì totiž vedly k vesnici, která bývala jeho domovem, ale co tam najde, si radìji snad ani nepøedstavoval. Známá místa se pøízraènì míhala ve tmì za oknem a nahánìla mu hrùzu, jakou mohou vyvolat jen velmi normální vìci, když je zahlédnete zcela nepøipraveni a v neznámém svìtle.

Podle jeho osobního èasového mìøítka, pokud to vùbec mohl odhadnout, protože mezitím žil pod vlivem neznámých rotací vzdálených sluncí, uplynulo za tu dobu, co byl pryè, asi osm let, ale kolik èasu uplynulo tady, mohl jen stìží soudit. A co se tu zatím odehrálo, to už vùbec pøesahovalo možnosti jeho na smrt unaveného mozku, protože tato planeta, jeho domov, by tu správnì nemìla být.

Pøed osmi lety, právì když byl èas k obìdu, byla tato planeta demolo-vána, definitivnì znièena obrovitými žlutými vogonskými loïmi visícími na poledním nebi, jako by zákon gravitace byl jen místní vyhláškou, kterou lze porušit stejné snadno jako zákaz parkování.

„Bludy,” rozèiloval se Russell.

„Cože?” nadskoèil Arthur, vyrušen ze svých úvah.

„Ona tvrdí, že trpí zvláštními bludy, že žije ve skuteèném svìtì. Nadar-mo ji ujišuju, že doopravdy žije ve skuteèném svìtì, ona øíká, že o to jsou ty její bludy divnìjší. Nevím jak vám, ale mì takováhle konverzace pøipadá dost namáhavá. Vždycky jí dám prášky a padám na pivo, to je mùj recept. Myslím jako, že èlovìk unese jenom nìco, ne?”

Arthur se zamraèil, a nebylo to poprvé. „Hmm”

„A ty její sny a noèní mùry! A doktoøi vykládají nìco o tom, že jí divnì skáèou mozkové vlny.”

„Skáèou?”

„Tenhle,” øekla Fenny.

Arthur se prudce otoèil a zíral pøímo do dívèiných náhle se otevøevších, ale úplnì prázdných oèí.

A už se dívala na cokoli, nebylo to v autì. Oèi se jí míhaly, hlava sebou jednou trhla, a pak zase klidnì usnula.

„Co to øíkala?” zeptal se naléhavì.

„Øekla ‘tenhle’.”

„Tenhle co?”

„Tenhle co? Jak to mám doprèic vìdìt? Tenhle ježek, tenhle komín, nebo snad náhradní soubor pinzet Dona Alfonsa. Je šílená jak ratlík, to už jsem snad øíkal.”

„Asi vám na ní moc nezáleží.” Arthur se snažil, nasadit vìcný tón, ale jaksi to nevyšlo.

„Tak koukejte, vážený pane”

„Jasnì, promiòte. Nic mi do toho není. Nechtìl jsem, aby to tak vyznìlo,” omlouval se Arthur, „je mi jasné, že vám na ní hodnì záleží, to je vidìt,” dodal pokrytecky. „Vím, že se s tím musíte nìjak vyrovnat. Musíte mi to prominout. Jedu stopem z druhého konce Mraèna Koòské hlavy.”

Rozzuøenì zíral z okna. Žasl nad tím, že vìtšina dojmù, které spolu zápasily o místo v jeho hlavì dnešní noci, kdy se koneènì vracel do svého domnìle navždy ztraceného domova, upadly navždy v zapomnì-ní, a místo toho se ho zmocnila posedlost touto podivnou dívkou, o níž nevìdìl nic víc, než že mu øekla „tenhle” a že by si pøál, aby se její bratr vypaøil.

„Takže jak to bylo s tìmi vlnami, co skáèou, jak jste se zmínil?” pokraèoval jak nejrychleji dovedl.

„Podívejte se, je to moje sestra, a já nevím, proè se vlastnì s vámi bavím o”

„Tak dobøe, promiòte. Možná bude lepší, když mì vysadíte. Tohle nemá”

Jenže v okamžiku, kdy to doøekl, to najednou nebylo možné, protože bouøe, která je prve minula, se znovu rozpoutala. Blesk rozèísl oblohu a kdosi nad nimi zaèal prolévat sítem nìco, co znaènì pøipomínalo Atlantický oceán.

Russell zaklel a nìkolik vteøin se soustøedìnì vìnoval øízení, zatímco nebe nad nimi je ohlušovalo rámusem. Aby si odreagoval vztek, prudce pøidal plyn a pøedjel náklaïák s nápisem „McKennova kamiónová pøeprava do každého poèasí”. D隝 se trochu zmírnil a napìtí povolilo.

„Všechno to zaèalo tou záležitostí s agentem CIA, kterého našli v nádrži; tehdy, když mìli všichni ty halucinace atakdál, jestli si vzpomínáte.”

Arthur chvíli uvažoval, jestli má znovu pøipomenout, že právì pøijel stopem z druhého konce Mraèna Koòské hlavy a že z tohoto a dalších s tím souvisejících ohromujících dùvodù nebyl pøíliš v kontaktu s posledními událostmi, ale pak usoudil, že by se tím všechno ještì víc zamotalo.

„Ne, nevzpomínám.”

„Tehdy se sesypala. Nìkde v kavárnì. V Rickmansworthu. Nevím, co tam dìlala, ale sesypala se tam. Podle všeho se zvedla od stolku, klidnì oznámila, že právì prožila nìjaké neobyèejné zjevení nebo co, trochu se zakymácela, zatváøila se zmatenì a nakonec se zhroutila a zaèala jeèet do chlebíèku s vejcem natvrdo.”

Arthur sebou škubl. „To je mi moc líto,” pronesl trochu škrobenì.

Russell cosi mrzutì zabruèel.

„A co vlastnì dìlal ten agent CIA v nádrži?” snažil se Arthur dát si vše dohromady.

„Plaval na hladinì, co jiného? Bylo po nìm.”

„Ale co”

„Pøece si vzpomínáte na celou tu záležitost. S halucinacemi. Kdekdo øíkal, že za tím byla CIA, že dìlali na lidech pokusy s drogovou válkou nebo tak nìco. Taková praštìná teorie, že místo vojenské invaze do nìjaké zemì bude lacinìjší a úèinnìjší pøimìt lidi, aby si mysleli, že jejich zemì byla obsazena.”

„Jaké halucinace to vlastnì byly?” zeptal se Arthur hodnì tichým hlasem.

„Jak to myslíte, jaké halucinace? Mluvím pøece o té záležitosti s obrov-skými žlutými lodìmi, jak se všichni zbláznili a tvrdili, že umøeme, a pak najednou prsk ho, lodi zmizely, když úèinek pominul. CIA to popøela, což znamená, že je to urèitì pravda.”

Arthurovi se trochu zamotala hlava. Ruka zašmátrala po nìèem, èeho by se mohla pøidržet, a pevnì to sevøela. Ústa si trochu procvièila otevírání a zavírání, jako by chtìl øíct cosi, co mu leželo v hlavì, ale nic se neozvalo.

„Ale a to bylo cokoliv,” pokraèoval Russell, „na Fenny to pùsobilo dál. Chtìl jsem nejdøív žalovat CIA, ale kamarád právník mi vyložil, že by to bylo jako chtít zaútoèit banánem na blázinec, takže” Pokrèil rameny.

„Takže vogonské” vyjekl Arthur. „Takže ty žluté lodi zmizely?”

„Samozøejmì že zmizely, vždy to byly halucinace,” Russell úkosem pohlédl na Arthura. „Snad se mi nepokoušíte namluvit, že si nic z toho nepamatujete? Kde jste tehdy byl, prokristapána?”

Byla to tak pøekvapivì pøípadná otázka, že šokovaný Arthur napùl vyskoèil ze sedadla.

„Ksakru!!!” zaøval Russell a ze všech sil se snažil ovládnout auto, které se náhle dostalo do smyku. Podaøilo se mu vyhnout se protijedoucímu náklaïáku a pak strhl volant stranou a zastavil na travnatém náspu. Auto škubnutím zastavilo a dívka na zadním sedadle se rozplácla o Russellovo sedadlo, naèež se zase bezvládnì zhroutila.

Arthur se zdìšenì otoèil.

„Je v poøádku?” vyblekotal.

Russell si zuøivì prohrábl vyfénované vlasy. Zatahal se za blonïatý knír. Pak se obrátil k Arthurovi.

„Byl byste tak laskav a pustil ruèní brzdu?”

Do jeho vesnice to odtud bylo nìco pøes šest kilometrù chùze: jeden a pùl k nejbližší odboèce, kam ho ten ohavník Russell zásadnì odmítl dovézt, a pak dalších pìt kilometrù klikatící se venkovskou silnicí.

Saab zbìsile odfrèel do noci. Arthur se za ním díval, jak mizí, omrá-èený, jak by mohl být èlovìk, který se pìt let domníval, že je slepý, a pak náhle zjistí, že jen nosil pøíliš velký klobouk.

Ráznì potøásl hlavou v nadìji, že z ní vytøepe nìjaký závažný fakt, který by zapadl do skládanky, a tak dodal smyslu jinak naprosto matoucímu Vesmíru, ale protože onen fakt, pokud tam vùbec byl, se nezjevil, vydal se zase na cestu a doufal, že svižná, energická chùze a možná i pár poøádných bolestivých puchýøù ho ujistí pøinejmenším o vlastní existenci, ne-li o zdravém rozumu.

Když dorazil na místo, bylo 10.30, jak zjistil pohledem do zamženého mastného okna hospody U konì a podkoního, kde už leta letoucí visely staré oprýskané hodiny s reklamou na pivo Guinness, které zdobil veselý obrázek pštrosa s pùllitrovou sklenicí legraènì mu èouhající ze chøtánu.

Právì v téhle hospodì strávil onu osudovou polední pauzu, kdy mu nejprve zdemolovali dùm a poté celou planetu, nebo to alespoò tak vypadalo, že ji zdemolovali. Ale ne, krucinálfagot, zdemolovali ji, protože kdyby ji nezdemolovali, kde by hergotfix celých tìch osm let byl a jak by se tam dostal - jak jinak než jednou z velkých žlutých vogonských lodí, o kterých mu právì ten dìsný Russell tvrdil, že to byly jen drogami navozené halucinace. Jenomže jestli opravdu byla zdemolována, na èem teï zrovna stojí?

Radìji ráznì zbrzdil úvahy v tomto smìru, protože tudy se rozhodnì nedostane dál než pøi posledních dvaceti pokusech.

Zkusil to znovu pìknì od zaèátku.

Tohle je hospoda, ve které strávil onu osudovou polední pauzu, bìhem níž se odehrálo, co se odehrálo, a už to bylo cokoliv, tím se bude zabývat pozdìji, a

Stejnì to nedávalo smysl.

Zkusil to zase od zaèátku.

Tohle je hospoda, ve které

Tohle je hospoda.

A v hospodách se podávají nápoje a øíci, že by mu nìjaký právì teï bodl, je slabé slovo.

Spokojen, že jeho popletené myšlenkové procesy koneènì dospìly k nìjakému závìru, a navíc závìru, který mu vyhovuje, by to není ten, k nìmuž chtìl dojít, vykroèil ke dveøím.

Hned nato se zarazil.

Zpoza nízké zídky vybìhl èerný teriér se srstí jako dráty, a když zahlédl Arthura, zaèal vrèet a cenit zuby.

Arthur psa znal, a dobøe. Patøil jeho pøíteli, který pracoval v reklamì, a jmenoval se Bozo Prázdná Hlava, protože díky odstávajícím chlupùm na hlavì pøipomínal prezidenta Spojených státù. A naopak, Bozo znal Arthura, nebo alespoò by ho znát mìl. Byl to hodnì hloupý pes, nedo-kázal ani pøeèíst text na ètecí tabuli, a proto nìkteøí lidé proti jeho jménu protestovali, ale mìl by alespoò být schopen Arthura poznat, místo aby tam stál se zježenou srstí, jako by Arthur byl nejdìsivìjší zjevení, jaké se kdy vetøelo do jeho slabomyslného života.

To pøimìlo Arthura, aby se vrátil k oknu a znovu se do nìj podíval, pøièemž tentokrát nevyhlížel dusícího se pštrosa, ale sebe sama.

Když se náhle uvidìl ve známém kontextu, musel uznat, že pes má do jisté míry pravdu.

Vypadal totiž jako nìco, co by mohl použít zemìdìlec ke strašení ptákù, a bylo nade vší pochybnost, že jeho pøíchod do lokálu v tomto stavu by vyvolal komentáøe znaènì nevázané nebo ještì horší a že v hospodì bude sedìt pár lidí, které znal a kteøí ho urèitì budou bombardovat otázkami, s jakými si v tu chvíli nevìdìl pøíliš rady.

Napøíklad Will Smithers, majitel Boza Prázdné Hlavy èili Nezázraèného Psa, zvíøete tak tupého, že ho museli vyhodit z natáèení jedné Willovy vlastní reklamy, protože si nebyl schopen zapamatovat, které psí žrádlo má mít rád, pøestože maso v ostatních miskách bylo polito vyjetým olejem.

Will tam urèitì bude. Je tu jeho pes, jeho auto, šedý Porsche 9285, na zadním skle s cedulkou „Mé druhé auto je také Porsche”. Do háje s ním.

Zíral na automobil a uvìdomil si, že právì zjistil nìco, co pøedtím nevìdìl.

Will Smithers, jako ostatnì vìtšina pøeplacených a bezzásadových parchantù, které Arthur znal z reklamy, vždycky v srpnu zámìrnì mìnil auto, aby mohl vykládat lidem, že ho k tomu nutí jeho úèetní, pøestože ve skuteènosti se mu v tom jeho úèetní snažil zabránit, když musí platit tolik alimentù a tak dál - jenže tohle bylo auto, které si Arthur pamatoval. Na znaèce si pøeèetl roèník.

Vzhledem k tomu, že je teï zima a že událost, která zpùsobila Arthurovi tolik problémù trvajících osm jeho individuálních let, se odehrála na zaèátku záøí, mohlo tady uplynout ménì než šest èi sedm mìsícù.

Chvíli nehnutì stál a nechal Boza Prázdnou Hlavu poskakovat a òafat. Náhle ho omráèilo pomyšlení, kterému se už déle nemohl vyhýbat: je teï cizincem ve vlastním svìtì. I kdyby se snažili sebevíc, nikdy nebudou schopni uvìøit jeho pøíbìhu. Nejenže bude znít úplnì praštì-nì, ale navíc je v pøíkrém rozporu s jednoduše pozorovatelnými fakty.

Je tohle skuteènì Zemì? Existuje nìjaká sebemenší možnost, že udìlal nìjakou mimoøádnou chybu?

Každá podrobnost hospody pøed ním mu byla nesnesitelnì povìdomá - každá cihla, každý kus odlupující se omítky, a uvnitø cítil známé zatuchlé, hluèné teplo, nenatøené trámy, pseudohistorické litinové kování na lampách, bar lepkavý pivem, v nìmž si máèejí lokty jeho známí, a na to vše dohlížejí vystøižené dívky podlepené kartónem s pytlíky burákù pøišpendlenými na òadrech. To všechno byl jeho domov, jeho svìt.

Zná dokonce i tohohle pitomého psa.

„Hej, Prázdná Hlavo!”

Hlas Willa Smitherse mu pøipomnìl, že se musí rychle rozhodnout, co udìlá. Když tady zùstane, najdou ho a vypukne celý ten cirkus. Když se schová, celý problém se jen odloží, a navíc zaèíná být nepøíjemná zima.

Skuteènost, že to byl právì Will, mu usnadnila rozhodování. Ne že by ho Arthur mìl nerad jako takového - s Willem byla docela legrace. Jenomže ta legrace byla dost vyèerpávající, protože vzhledem k tomu, že pracoval v reklamì, vždycky chtìl, aby všichni vìdìli, jak dobøe se baví a odkud má sako.

S vìdomím toho všeho se Arthur schoval za èísi dodávku.

„Hej, Prázdná Hlavo, co se dìje?”

Dveøe se otevøely a Will vyšel ven, na sobì koženou leteckou bundu, do které mu kamarád z Laboratoøí pro silnièní výzkum speciálnì naboural autem, aby získala onen správnì patinovaný vzhled. Prázdná Hlava potìšenì zaòafal a, protože se mu koneènì podaøilo vydobýt si pozor-nost, po které toužil, vesele na Arthura zapomnìl.

Will tu byl s kamarády a všichni spoleènì hráli se psem oblíbenou hru.

„Komouši!” volali na nìj sborovì. „Komouši, komouši, komouši!!!”

Pes zaèal zbìsile štìkat, vyskakoval do výšky, òafal, div mu srdíèko nepuklo, bez sebe v pøívalu extatické zuøivosti. Všichni se smáli a nadšenì ho povzbuzovali, naèež se postupnì rozptýlili do svých aut a zmizeli do noci.

Jedna vìc je teï jasná, pomyslil si Arthur schovaný za dodávkou. Tohle je urèitì planeta, kterou znám.

Jeho dùm tu ještì stál.

Proè a jak, to netušil. Rozhodl se, že se tam zaskoèí podívat, než se hospoda vyprázdní, aby pak, až všichni odejdou, mohl zajít za majitelem a požádat ho o nocleh. Dùm tam byl.

Spìšnì si odemkl klíèem, který schovával na zahradì pod kamennou žábou, protože, div divoucí, uvnitø zvonil telefon.

Slyšel ho celou cestu ulicí, a jakmile si uvìdomil, odkud zvuk pøichází, dal se do bìhu.

Dveøe musel otevøít skoro násilím, protože na rohožce se nahromadila úžasná kupa nevyžádaného reklamního materiálu. Zadrhly se na nìèem, co, jak pozdìji zjistil, bylo ètrnáct úplnì stejných a jemu osobnì adresovaných výzev, aby si zažádal o úvìrovou kartu, kterou už mìl, sedmnáct úplnì stejných výhrùžných dopisù týkajících se nepla-cení úètù psaných na úvìrovou kartu, kterou vùbec nemìl, a tøiatøicet úplnì stejných dopisù, které mu sdìlovaly, že byl osobnì vybrán jako muž vytøíbeného vkusu, který ví, co chce a kam smìøuje v dnešním sofistikovaném tryskovì pádícím svìtì, a tudíž si jistì bude chtít koupit jakousi ubohou penìženku a k tomu chcíplé mourovaté kotì.

Procpal se pomìrnì úzkým otvorem, který zùstal volný, proškobrtal hromadou nabídek vín, jaká si žádný nároèný znalec jistì nechce nechat ujít, uklouzl po haldì prázdninových pobytù ve vile na pobøeží, vyklopýtal po temném schodišti do své ložnice a dorazil k telefonu právì v okamžiku, kdy pøestal zvonit.

Zhroutil se na studenou, zatuchle páchnoucí postel, lapal po dechu a nìkolik minut se snažil zabránit svìtu, aby se toèil kolem jeho hlavy zpùsobem, jakým se mu zøejmì zachtìlo.

Když si svìt pìknì užil toèení a trochu se zklidnil, Arthur se natáhl po lampièce na noèním stolku, ale neèekal, že by fungovala. K jeho úžasu se rozsvítila. To zaujalo Arthurùv smysl pro logiku. Protože mu Elek-trické podniky odpojily proud pokaždé, když zaplatil úèet, pøišlo mu jen logické, že ho neodpojí, když neplatí. Když jim èlovìk posílá peníze, jen na sebe zbyteènì upozoròuje.

Pokoj byl víceménì ve stavu, v jakém ho zanechal, t.j. odpornì neuklizený, pøestože dojem byl ponìkud zmìkèen tlustou vrstvou prachu. Rozeètené knihy a èasopisy hnízdily pod hromadami našpinìných ruèníkù. Poloviny párù ponožek spoèívaly v nedopitých šálcích kávy. To, co kdysi bývalo nedojedeným sendvièem, se napùl zmìnilo v cosi, o èem Arthur nechtìl vùbec nic vìdìt. Prásknout do toho blesk, pomyslel si, a vývoj života mùže zaèít zase od zaèátku.

Jen jedna vìc tu byla jiná.

Chvíli nebyl schopen pøijít na to, co je tu jiné, protože to bylo rovnìž pøikryto nechutnou vrstvou prachu. Pak to jeho oèi objevily a utkvìly na tom. Stálo to vedle omšelého starého televizního pøijímaèe, na kterém se daly chytit pouze Studijní kurzy Otevøené univerzity, protože pokud se pøístroj snažil zprostøedkovat nìco více vzrušujícího, vždycky se zhroutil.

Byla to krabice.

Arthur se zdvihl na loktech a civìl na ni.

Krabice byla šedá, se zvláštním matným leskem. Mìla tvar krychle o stranì nìco pøes tøicet centimetrù. Byla pøevázaná šedou stužkou, na vrchní stranì zakonèenou úhlednou smyèkou.

Vstal, pøešel k záhadnému pøedmìtu a pøekvapenì se ho dotkl. A to bylo cokoliv, bylo to zjevnì zabaleno jako dárek, krásnì a úhlednì, a èekalo to na nìj, až to otevøe.

Ostražitì krabici zvedl a odnesl si ji zpìt na postel. Setøel z ní prach a rozvázal stužku. Horní stìnu tvoøilo víko s patkou k zasunutí do spodní èástí krabice.

Uvolnil patku a podíval se dovnitø. V jemném šedém hedvábném papíru tam sedìla sklenìná koule. Opatrnì ji vytáhl. Nebyla to úplná koule, protože jí chybìl spodek nebo spíš vršek, jak si Arthur uvìdomil, když ji obrátil a zjistil, že otvor má obrubu ze silnìjšího skla. Byla to vlastnì nádoba. Kulaté akvárium.

Bylo vyrobeno z nádherného skla, dokonale prùzraèného a pøece se zvláštním støíbøitì šedým nádechem, jako by se zrodilo z køišálu a bøidlice.

Arthur ho pomalu obracel v rukou. Byl to jeden z nejkrásnìjších pøedmìtù, jaké kdy spatøil, ale byl z nìj naprosto vedle. Nahlédl do krabice, ale kromì hedvábného papíru tam nebylo nic. Na vnìjší stranì krabice také nic.

Znovu nádobu obrátil. Byla skvostná. Byla dokonalá. Jenže to bylo akvárium. Cvrnkl do ní nehtem palce a mísa se rozeznìla hlubokým, pøekrásným tónem, který vydržel znít mnohem déle, než se zdálo možné, a když koneènì utichl, zdálo se, že nezanikl, nýbrž odplul do jiných svìtù, jakoby do hlubokého podmoøského snu.

Znovu ji okouzlenì pøevracel v rukou. Svìtlo zaprášené lampièky na noèním stolku se tentokrát odrazilo v jiném úhlu a zatøpytilo se na nìjakých jemných broušených ploškách. Zdvihl mísu, nastavil ji ke svìtlu a náhle spatøil na skle stín jemnì vyrytých písmen.

„Sbohem,” pravila, „a díky”

To bylo vše. Nechápavì zamrkal.

Celých pìt minut znovu a znovu nádobu otáèel, zvedal ke svìtlu pod rùznými úhly, cvrnkal do ní a naslouchal hypnotickému zvuku a hloubal o významu stínových písmen, ale na nic nepøišel. Nakonec vstal, naplnil nádobu vodou z vodovodu a postavil ji zpìt na stolek vedle televize. Vytøepal si z ucha babylónskou rybku a pustil ji do akvária, kde se hned zaèala mrskat. Už ji nebude potøebovat, leda když se bude dívat na cizí filmy.

Znovu si lehl na postel a zhasl svìtlo.

Ležel tiše, bez hnutí.

Vnímal okolní temnotu, zvolna uvolòoval konèetiny od jednoho konce k druhému, zklidòoval a zpravidelòoval dech, až postupnì vypudil z mysli všechny myšlenky, zavøel oèi a byl naprosto neschopný usnout.

Noc byla ztìžklá deštìm. Dešová mraèna se dala do pohybu a v souèasné chvíli soustøedila svou pozornost na malou hospùdku u silnice hned za Bournemouthem, ale nebe, jímž prošla, bylo vyrušeno ze spánku a tváøilo se teï vlhce a rozdurdìnì, jako by nevìdìlo, èeho všeho je schopno, jestli budou provokace pokraèovat.

Vyšel mìsíc, rozplizlý a vodovatý. Vypadal jako papírová koule vylovená ze zadní kapsy jeansù èerstvì vytažených z praèky, o níž se jen èasem a nìkolikerým žehlením zjistí, jestli to byl seznam, co máte nakoupit, nebo pìtilibrová bankovka.

Vítr se mírnì tøepetal, jako ocas konì, který se pokouší rozhodnout, jakou má vlastnì dnes náladu, a kdesi v dálce zvon odklinkal pùlnoc.

Kdesi se s vrznutím otevøelo støešní okno.

Šlo to ztuha a bylo nutno jím trochu trhnout a chvíli je pøemlouvat, protože rám byl mírnì shnilý a pant byl v prùbìhu svého života celkem rozumnì natøen barvou, ale nakonec si dalo øíct a otevøelo se.

Našla se i vzpìra na upevnìní, a pak se oknem do úzké strže mezi dvìma sousedními høebeny prodrala postava.

Beze slova stála a pozorovala nebe.

Nikdo by v ní nepoznal ono divoce vyhlížející stvoøení, které o nìco více než pøed hodinou bláznivì vtrhlo do domku. Ten tam byl rozedraný, obnošený župan zmazaný blátem stovek svìtù, pokecaný pøísadami pokrmù podøadné kvality koupených na stovkách kosmodromù, pryè byla zcuchaná høíva vlasù, zmizel dlouhý a zacuchaný plnovous i s prosperujícím ekosystémem.

Místo toho tu stál Arthur Dent uhlazený a nonšalantní, v manšestrá-cích a mohutném svetru. Vlasy mìl ostøíhané a umyté a bradu hladce vyholenou. Jen oèi stále stejnì øíkaly, že a už si Vesmír myslí, že s ním provádí cokoliv, a toho laskavì nechá.

Ale nebyly to tytéž oèi, které naposledy hledìly na stejnou scénu, a mozek, který interpretoval obrazy vnímané oèima, už nebyl týž mozek.

Nešlo však o dùsledek chirurgického zákroku, nýbrž jen o prùbìžné silové pùsobení zážitkù a zkušeností.

Noc mu v tu chvíli pøipadala jako živé stvoøení, a temná Zemì kolem jako bytost, do níž je vrostlý. Jako brnkání na vzdálených nervových zakonèeních cítil plynutí daleké øeky, zvlnìní neviditelných vrchù a klubko tìžkých dešových mrakù zaparkovaných kdesi v dáli smìrem na jih. Vnímal také, jak vzrušující je být stromem, nìco, co by rozhodnì neèekal. Vìdìl, že je pøíjemné zaboøit prsty u nohou do zemì, ale nikdy netušil, že by to mohlo být tak lahodné. Pocítil vlnu skoro až nepatøièné rozkoše doléhající k nìmu až z New Forestu. Letos v létì si rozhodnì musí vyzkoušet, jaké to je mít listy, pomyslil si.

Z jiného smìru zachytil pocit, jaký má ovce vyplašená létajícím talí-øem, ale byl témìø k nerozlišení od pocitù ovce vyplašené èímkoli jiným, s èím se v životì setká, protože tato stvoøení se na své cestì životem pouèí jen velmi málo, takže je po ránu vyplaší východ slunce, naèež upøímnì žasnou nad spoustou toho zeleného na pastvinách.

Pøekvapilo ho, když zjistil, že dokáže vycítit, jak ovci vyplašil východ slunce toho rána a pøedchozího rána a jak ji den pøedtím vyplašila skupinka stromù. Byl by mohl jít dál a dál nazpìt v èase, ale zaèala to být nuda, protože vše, co nacházel, byly pocity ovcí vyplašených vìcmi, které je vyplašily pøedchozího dne.

Pøestal se tedy zabývat ovcemi a nechal mysl volnì a ospale plout prostorem v mìkkých volných vlnách. Vnímal pøítomnost jiných myslí, stovek a tisícù, propojených v jednu sí, nìkteré ospalé, nìkteré spící, jiné strašnì vzrušené a jedna nalomená.

Nalomená mysl.

Letmo ji pøešel a teï se ji znovu pokoušel najít, ale unikala mu jako druhá kartièka v Pexesu. Pocítil záchvìv vzrušení, protože instinktivnì uhodl, kdo to je, nebo spíš, kdo by chtìl, aby to byl. Jakmile totiž víte, co chcete, aby bylo pravda, je instinkt nesmírnì užiteèný pomocník, protože vás pøesvìdèí, že to pravda je.

Instinktivnì vìdìl, že je to Fenny a že ji chce najít, ale nešlo to. Když se pøíliš snažil, zjišoval, že své zvláštní, novì objevené schopnosti ztrácí, a tak pøestal zuøivì pátrat, uvolnil se a znovu nechal mysl volnì potulovat.

Znovu pocítil onen zlom.

Znovu ho nemohl najít. Jenže tentokrát, a ho instinkt pøesvìdèoval sebevíc, že tomu má vìøit, si nebyl jist, že je to Fenny - nebo to možná tentokrát byl jiný zlom. Mìl stejný pocit rozpojenosti, ale dojem zlomenosti pøevládal, byl hlubší, jako by nešlo o jedinou mysl, jako by to snad ani mysl nebyla. Bylo to úplnì jiné.

Nechal svou mysl zvolna, zeširoka sestoupit do Zemì, zvolna se vlnivì vsakovat a klesat.

Sledoval Zemi na cestì jejími dny, nechal se nést rytmy myriád jejích pulsací, prosakoval pøedivem jejího života, vzdouval se s pøílivem, otáèel se s její vahou. Zlom se znovu a znovu vracel jako tupá, rozpojená vzdálená bolest.

Letìl teï zemí svìtla, svìtlo znamenalo èas a jeho pøíliv a odliv uplývající dny. Zlom, který vycítil, onen druhý zlom, ležel v dálce pøed ním pøes celou zem, na tloušku jediného vlasu pøes snící krajinu dní Zemì.

A najednou to mìl.

Balancoval zoufale na okraji, protože zemì snù mu náhle zmizela pod nohama, byl tu jen závratný sráz do nicoty, a on sebou divoce mrskal, snažil se zachytit nièeho, plácal se v dìsivém prostoru, toèil se dokola a padal.

Zející propast však pøeklenovala jiná zem, jiný èas, starší svìt, neodlo-mený, ale také nespojený: byly tu dvì Zemì. Probudil se. Chladný vítr ovíval horeèný pot, který mu vyvstával na èele. Noèní mùra skonèila, ale on byl také na konci sil, jak si alespoò pøipadal. Svìsil ramena a jemnì si promnul oèi koneèky prstù. Koneènì se cítil ospalý a strašnì unavený. O tom, co to znamenalo, pokud to vùbec nìco znamenalo, bude pøemýšlet ráno, teï pùjde do postele a spát. Vlastní postel, vlastní spánek.

V dálce vidìl svùj dùm a zauvažoval proè asi. Rýsoval se proti mìsíènímu svìtlu, rozpoznával jeho nezajímavé hranaté tvary. Rozhlédl se a zjistil, že je necelého pùl metru nad rùžovými keøi jednoho ze svých sousedù, Johna Ainswortha. John mìl rùže peèlivì ošetøené, na zimu pìknì proøezané, pøivázané k tyèkám a oznaèené cedulkami, a Arthur zauvažoval, co asi nad nimi dìlá. Napadlo ho, co ho vlastnì drží ve vzduchu, a když zjistil, že nic, nemotornì žuchl na zem.

Zvedl se, oprášil se a s vyvrknutým kotníkem se odbelhal zpìt do svého domu. Svlékl se a zøítil se do postele.

Když usnul, telefon zaèal znovu zvonit. Vyzvánìl plných patnáct minut, èímž dosáhl, že se Arthur dvakrát pøevrátil. Nemìl však nejmenší šanci ho probudit.

Arthur se probudil a cítil se skvìle, naprosto pohádkovì, byl odpoèi-nutý a pøešastný, že je doma, pøekypoval energií a témìø ani nebyl zklamán, když zjistil, že je polovina února.

Málem dotanèil k lednici, vyhledal v ní tøi nejménì chlupaté vìci, umístil je na talíø a po dvì minuty je soustøedìnì pozoroval. Když za tu dobu neprojevily snahu se hýbat, nazval je snídaní a snìdl je. Vzhledem k tomu, že spoleènì znièily zárodky virulentní kosmické nemoci, kterou, aniž to vìdìl, chytil pøed pár dny ve Flagarthonských Plynných Moèálech a která by jinak byla vyhubila polovinu obyvatel Západní polokoule, druhou polovinu by oslepila a všem ostatním by pøivodila psychotické stavy a neplodnost, mìla Zemì zase jednou štìstí.

Cítil se silný a zdravý. Energicky odházel reklamní prospekty lopatou a pak pohøbil koèku.

Právì když konèil, ozval se telefon, ale nechal ho zvonit a zatím zacho-val chvíli uctivého ticha. A je to, kdo chce, zavolá znova, jestli je to dùležité. Oklepal si bláto z bot a zašel dovnitø.

V hromadách nesmyslù našel i pár dùležitých dopisù - doklady z mìstské rady datované pøed tøemi lety, které se vztahovaly k navrhované demolici jeho domu, další dopisy týkající se zahájení veøejného vyšetøování v záležitosti projektu dálnice v této oblasti, starý dopis od organizace Greenpeace, ekologické nátlakové skupiny, které obèas pøispíval a která ho žádala o pomoc s jejich plánem pustit delfíny a kosatky na svobodu, a kromì toho nìco pohlednic od pøátel, kteøí si neurèitì stìžovali, že o sobì poslední dobou vùbec nedá vìdìt.

Vytøídil dopisy a pohledy a uložil je do lepenkové krabice s nápisem „K vyøízení”. A protože si dnes ráno pøipadal tak energicky a dynamicky, pøipojil ještì slovo: „Naléhavé!”

Vybalil si ruèník a pár dalších malièkostí z plastikové tašky, kterou získal v Megamarketu v Port Brasta.

Slogan, který hlásala, byl složitou intelektuální høíèkou v jazyce Centauri, zcela nesrozumitelnou v kterékoli jiné øeèi, a tudíž zcela nepøípadnou pro Duty Free Shop na kosmodromu. Navíc byla taška dìravá, a tak ji zahodil.

S náhlým úlekem si uvìdomil, že mu v malém plavidle, které se natolik obtìžovalo, že ho dopravilo na Zemi a laskavì ho vysadilo pøímo vedle dálnice A 303, muselo vypadnout ještì nìco. Pøišel o svùj omlácený a kosmem omletý výtisk knihy, jež mu pomohla najít cestu v neuvìøitel-ných rozlohách vesmíru, které pøekonal. Ztratil Stopaøova prùvodce po Galaxii.

Tentokrát už ho opravdu potøebovat nebudu, utìšoval se.

Musí vyøídit pár telefonních hovorù.

Už pøišel na to, jak si poradí se spoustou rozporù vyvolaných návratem - bude prostì dìlat, jako by nic.

Zavolal do BBC a požádal, aby ho spojili se šéfem jeho oddìlení.

„Haló, tady Arthur Dent. Podívejte se, moc mì mrzí, že jsem nebyl už pùl roku v práci, ale prostì jsem se zbláznil.”

„Ale jen si nedìlejte starosti. Myslel jsem si, že to bude nìco takového. To se tu stává každou chvíli. Kdy vás mùžeme oèekávat?”

„Kdy se probouzejí ježci ze zimního spánku?”

„Øekl bych, že nìkdy na jaøe.”

„Pøijdu hned po tom.”

„Jasòaèka.”

Prolistoval Zlaté stránky a napsal si seznam, co všechno má zkusit.

„Haló, je to Nemocnice Pod jilmy? Volám, protože bych potøeboval mluvit s Fenellou, ehm Fenellou - Pane Bože, jsem to ale pitomec, já snad jednou zapomenu i své vlastní jméno, s Fenellou no není to smìšné? Je to vaše pacientka, tmavovlasá dívka, pøijali jste ji vèera veèer”

„Obávám se, že žádnou pacientku jménem Fenella tu nemáme.”

„Nemáte? Totiž myslel jsem vlastnì Fiona, ale øíkáme jí Fen”

„Lituji, nashledanou.”

Cvak.

Šest hovorù tohoto typu se zaèínalo projevovat na jeho energickém a dynamickém optimismu, a tak se rozhodl, že ho vezme do hospody a trochu ho pøedvede osazenstvu.

Mìl skvìlý nápad, jak vysvìtlit najednou všechny nevysvìtlitelné podivnosti, které se ho týkají, a tak si vesele pohvizdoval, když otvíral dveøe, jichž se ještì vèera veèer zalekl.

„Arthure!!!!”

Vesele se zazubil na vyvalené oèi zírající na nìj ze všech koutù hospody a všem jim vyložil, jak skvìle se mìl v Jižní Kalifornii.

Pøijal další pùllitr a lokl si z nìj.

„A mìl jsem taky samozøejmì svého osobního alchymistu.”

„Cože jsi mìl?”

Zaèínal hloupì plácat a vìdìl to.

Bujaré veselí a Hallovo a Woodehouseovo skvìlé hoøké vytváøely smìsi-ci, pøed níž je tøeba mít se na pozoru, jenomže jedním z jejích prvních úèinkù je, že se pøestanete mít na pozoru, takže Arthur zaèal být vyna-lézavý právì v okamžiku, kdy mìl pøestat a dál už nic nevysvìtlovat.

„No, jasnì,” vykládal se spokojeným skelným úsmìvem. „Proto jsem se tolik zhubnul.”

„Cože?” žasli posluchaèi.

„No, jasnì,” opakoval. „Kaliforòané znovuobjevili alchymii. Jo, je to tak.” Znovu se usmál.

„Jenomže v mnohem užiteènìjší podobì, než jaké je ve” Prozíravì se odmlèel, aby se mu v hlavì mohlo nashromáždit trochu gramatických pravidel. „Než v jaké je praktikovali za starých dob. Nebo spíš neprak-tikovali. Prostì jim to nefungovalo. Nostradamovi a tìmhletìm. Nešlo jim to.”

„Nostradamovi?” podivil se jeden z posluchaèù.

„Ale to snad nebyl alchymista,” zapochyboval druhý.

„Myslím, že byl vìštec,” usoudil tøetí.

„Stal se vìštcem,” vykládal Arthur obecenstvu, jehož jednotlivé složky se zaèínaly trochu pohupovat a rozmazávat, „protože byl mizerný alchymista. To byste mìli vìdìt.” Znovu si lokl piva. Nìco takového neokusil celých osm let. A tak teï okoušel a okoušel.

„Co má alchymie spoleèného s hubnutím?” zeptala se jiná èást publika.

„To jsem rád, že ses na to zeptal,” vypravil ze sebe ztìžka Arthur. „Moc rád. A já ti povím, jaká je souvislost mezi” Odmlèel se. „Mezi tìmi dvìma vìcmi. Tìmi vìcmi, co jsi o nich mluvil. Já ti to povím.” Zmlkl, aby si srovnal myšlenky. Bylo to, jako když ropné tankery pøedvádí v prùlivu La Manche obrat o dvìstìsedmdesát stupòù.

„Pøišli na to, jak pøemìnit pøebyteèný tuk v tìle ve zlato,” vypleskl v náhlém záchvatu souvislé mluvy.

„Kecáš.”

„Jasnì,” souhlasil, „totiž ne,” opravil se hned, „opravdu to dokázali.”

Oboøil se na pochybující èást posluchaèstva, což znamenalo na celé, takže to chvíli trvalo, než se na nì oboøil v úplnosti.

„Byli jste nìkdy v Kalifornii?” tázal se naléhavì. „Víte, co tam dìlají?”

Tøi z posluchaèù prohlásili, že ano a že plácá nesmysly.

„Nic jste nevidìli,” nedal se Arthur. „Jo, jasnì,” dodal, protože se kdosi nabídl, že koupí další rundu.

„Dùkaz,” pronesl dùraznì a ukázal sám na sebe, pøièemž se minul víc než jen o pár centimetrù, „máte pøed oèima. Ètrnáct hodin v tranzu,” vykládal, „v nádrži. V tranzu. Byl jsem v nádrži. Myslím,” dodal po krátkém zamyšlení, „že to už jsem øíkal.”

Trpìlivì vyèkával, až bude distribuována další runda. V duchu dával dohromady další èást pøíbìhu. Mìla být o tom, že nádrž musí být orientovaná podle kolmice vedené od Polárky ke spojnici mezi Marsem a Venuší, a už už se to chystal zaèít vykládat, když vtom se rozhodl, že to nechá plavat.

„Dlouho,” vypravil ze sebe místo toho, „v nádrži. V tranzu.” Pøísnì se rozhlédl po divácích, aby se ujistil, že ho pozornì sledují.

Vrátil se ke svému výkladu. „Kde jsem to byl?” zeptal se.

„V tranzu,” napovìdìl jeden posluchaè.

„V nádrži,” dodal druhý.

„Jasnì,” kývl Arthur. „Díky. A zvolna,” plahoèil se s pøíbìhem dál, „velmi, velmi zvolna se veškerý pøebyteèný tuk v tìle pøemìní v” efektnì se odmlèel, „pokdokodpopoždok” - nadechl se - „pod-kožní zlato, které si mùžete dát chirurgicky vyjmout. Vylézt z té nádrže, to ovšem je nìco pøíšerného. Co jsi øíkala?”

„Jen jsem si odkašlala.”

„Myslím, že pochybuješ o tom, co øikám.”

„Jen jsem si odkašlala.”

„Jenom si odkašlala,” potvrdila valná èást publika temným mruèením.

„Jo tak,” uklidnil se Arthur, „tak dobøe. A výtìžek si pak rozdìlíte,” udìlal krátkou matematickou pøestávku, „fifty fifty se svým alchymistou. Vydìlá se na tom spousta penìz!”

Kolébavì se rozhlédl po publiku a nemohl se ubránit dojmu, že v rozplizlých tváøích se zraèí skepticismus. Cítil se nesmírnì dotèen.

„Jak jinak bych si mohl dovolit nechat si udìlat vrásky?”

Pøátelské paže ho zaèaly smìrovat k domovu. „Poslouchejte,” zaprotestoval, když mu tváø ofoukl studený únorový vítr, „vypadat otøískaný životem, to je teï v Kalifornii nejvìtší hit. Musíte vypadat, jako kdybyste vidìli celou Galaxii. Totiž život. Musíte vypadat, jako že jste vidìli život. A to právì mám já. Plastiku, abych vypadal starší. Dejte mi osm let navíc, povídám jim. Doufám jen, že zase nepøijde do módy vypadat na tøicet, to bych vyhodil spoustu penìz.”

Na chvíli se odmlèel a pøátelské paže ho zatím vedly ulièkou k jeho domu.

„Pøijel jsem vèera,” mumlal si pro sebe. „Jsem strašnì moc rád, že jsem doma. Nebo na nìjakém hodnì podobném místì”

„Pásmová nemoc,” prohodil jeden z jeho pøátel. „To je tou dlouhou cestou z Kalifornie. To èlovìka na pár dní pìknì vyøídí.”

„Myslím, že tam vùbec nebyl,” uvažoval polohlasem jiný kamarád. „Zajímalo by mì, kde vlastnì byl. A co se s ním dìlo.”

Když se Arthur trochu prospal, probudil se a chvíli se motal po domì. Cítil se omámený a trochu skleslý a dosud dezorientovaný po cestì. Uvažoval, jak asi najde Fenny.

Usedl a zadíval se na akvárium. Znovu do nìj cvrnkl, a nádoba, aè plná vody, kterou ponìkud deprimovanì polykala malá žlutá babylónská rybka plovoucí sem tam, vydala hluboký vibrující zvuk, stejnì jasný a hypnotický jako pøedtím.

Nìkdo mi chtìl podìkovat, napadlo ho. Lámal si hlavu, kdo asi a proè.

„Pøi tøetím signálu bude jedna hodina tøicet dva minut dvacet sekund.

Píp píp píp.”

Ford Prefect se tlumenì uchechtl zlomyslným zadostiuèinìním, pak si uvìdomil, že nemá žádný dùvod chechtání tlumit, a tak se rozesmál hlasitým, zlým smíchem.

Pustil signál ze sub-eta sítì pøes skvìlou lodní hifi aparaturu, a tak se kabinou úžasnì zøetelnì rozeznìl výstøední, silnì afektovaný, zpìvavý hlas.

„Pøi tøetím signálu bude jedna hodina tøicet dva minut tøicet sekund.

Píp píp píp.”

Nepatrnì zvýšil hlasitost a pøitom peèlivì sledoval rychle se mìnící cifry na obrazovce palubního poèítaèe.

V èasovém intervalu, jaký má na mysli, už spotøeba energie hraje roli. Nechce pøece mít na svìdomí vraždu.

„Pøi tøetím signálu bude jedna hodina tøicet dva minut ètyøicet sekund.

Píp píp píp.”

Zkontroloval ještì všechno na palubì malé lodi. Prošel krátkou chodbou.

„Pøi tøetím signálu”

Vstrèil hlavu do malé, funkèní koupelny lesknoucí se chromovanou ocelí.

„bude”

Znìlo to tu dobøe. Nakoukl do nepatrné ložnièky.

„ jedna hodina tøicet dva minut”

Zvuk byl ponìkud nezøetelný. Na jednom reproduktoru visel ruèník, a tak do sundal.

„ padesát sekund.”

Bezva. Zkontroloval napìchovaný nákladní prostor, kde nebyl se zvu-kem ani trochu spokojen. Pøekážela tu spousta krámù. Ustoupil o krok dozadu a poèkal, až se dveøe neprodyšnì uzavøou. Vypáèil ovládací panel a stiskl knoflík pro vyhození nákladu. Podivil se, že ho to nena-padlo døív. Syèivý a rachotivý zvuk brzy zmlkl a opìt zavládlo ticho. Po krátké pauze se ozval slabý sykot.

Vzápìtí pøestal. Poèkal, až se rozsvítí zelené svìtlo a znovu otevøel dveøe do teï už prázdného nákladního prostoru.

„ ..jedna hodina tøicet tøi minut padesát sekund.”

Moc pìkné.

„Píp píp píp.”

Pak se vydal naposledy dùkladnì prozkoumat kabinu nouzového udr-žování životních funkcí, kde chtìl, aby byl zvuk obzvl᚝ dobøe slyšet.

„Pøi tøetím signálu bude jedna hodina tøicet ètyøi minut pøesnì.”

Pøi pohledu ojínìným poklopem na nejasné obrysy mohutné postavy uvnitø se zachvìl. Jednoho dne, kdo ví kdy, se probudí, a až se pro-budí, bude vìdìt, kolik je hodin. Ne zrovna místního èasu, to je sice pravda, ale to je fuk. Ještì pøekontroloval poèítaèový výstup nad mrazicím lùžkem, ztlumil svìtla a znovu vše zkontroloval.

„Pøi tøetím signálu bude”

Po špièkách se vykradl ven a vrátil se do øídící kabiny.

„ jedna hodina tøicet ètyøi minut, dvacet sekund.”

Hlas znìl jasnì, jako by ho slyšel v londýnském telefonu, což ovšem bylo hodnì daleko od pravdy.

Zahledìl se ven, do inkoustové noci. Hvìzda zvíci záøivého drobeèku sušenky, kterou vidìl v dálce, se jmenovala Zondostina a na svìtì, z nìhož pøicházel onen afektovaný zpìvavý hlas, byla známa jako Zeta souhvìzdí Plejád.

Jasnì oranžová køivka vyplòující polovinu zorného pole byla obøí plynná planeta Sesefras Magna, kde v doku parkovaly xaxisijské bitevní lodi, a nad její obzor právì vycházel malý, studenì modrý mìsíc zvaný Epun.

„Pøi tøetím signálu bude”

Dalších dvacet minut pak sedìl a sledoval, jak se vzdálenost mezi lodí a Epunem zmenšuje a jak palubní poèítaè šimrá a hnìte èísla, která plavidlo zavedou na dráhu v podobì smyèky stahující se kolem malé družice, kde pak loï bude obíhat ve vìèném zapomnìní.

„Jedna hodina padesát devìt minut”

Podle svého pùvodního plánu chtìl odøíznout veškeré signály a radiaci vycházející z lodi, aby byla témìø neviditelná, pokud na ni zrovna nekoukáte, ale pak ho napadlo nìco lepšího. Nechá raketu vysílat jediný souvislý paprsek, tenký jako tužka, a ten ponese èasové zna-mení na planetu, odkud signál pochází, kam ovšem rychlostí svìtla dorazí až za ètyøi sta let a kde patrnì zpùsobí dost velkou senzaci.

„Píp píp píp.”

Zahihòal se.

Nerad si pøedstavoval sám sebe jako èlovìka, který se chichotá nebo hihòá, ale musel si pøiznat, že se chichotá a hihòá už víc než pùl hodiny v jednom kuse.

„Pøi tøetím signálu”

Loï byla teï témìø dokonale zaparkovaná na své vìèné obìžné dráze kolem málo známého a nikdy nenavštìvovaného mìsíce. Témìø dokonalá práce.

Zbývalo jen jediné. Znovu si projel poèítaèovou simulaci odpálení malé záchran-o-matické buginy, jíž byla loï vybavena, vyrovnávání rovnováhy, reakce, tangenciální síly a veškerou matematickou poezii pohybu, a vidìl, že je to dobré.

Než odletìl, zhasl svìtla.

A když jeho malé záchranné vozítko podobné cigaretì se svištìním vyrazilo na tøídenní cestu k orbitální kosmické stanici Port Sesefron, po nìkolik vteøin se vznášelo na dlouhém paprsku záøení, tenkém jako tužka, který mìl pøed sebou mnohem delší pou.

„Pøi tøetím signálu budou dvì hodiny tøicet minut padesát sekund.”

Chichotal se a hihòal. Byl by se rozesmál nahlas, ale nebylo tu na to místo.

„Píp píp píp.”

„A ze všeho nejvíc nesnáším dubnový pøeháòky.”

A Arthur mruèel sebeneutrálnìji, ten èlovìk byl zøejmì rozhodnut, že se s ním bude bavit. Uvažoval, jestli se má zvednout a pøesednout si k jinému stolu, ale vypadalo to, že v celé kavárnì není ani jeden volný. Zuøivì si promíchal kávu.

„Blbý dubnový pøeháòky. Nenávidím je, nenávidím, nenávidím.”

Arthur zíral z okna a mraèil se. Lehká, sluncem prozáøená sprška visela nad dálnicí. Je zpátky už dva mìsíce. Návrat ke starému zpùsobu života byl ve skuteènosti smìšnì lehký. Lidé mají tak neuvìøitelnì krátkou pamì, a on jakbysmet. Osm let bláznivých potulek po Galaxii mu teï pøipadalo ani ne jako špatný sen, spíš jako film, který si nahrál na video z televize, uložil ho dozadu do skøínì a nikdy se nenamáhal na nìj podívat.

Jediný úèinek, který dosud pøetrvával, byla jeho radost, že je zase doma. Teï, když se nad ním pozemská atmosféra zavøela nadobro, jak se mylnì domníval, mìl ze všeho, co pod ní bylo, dvojnásobné potìše-ní. Pøi pohledu na støíbøité jiskøení deštì cítil, že musí protestovat.

„Já je mám rád,” pronesl z nièeho nic, „z docela zøejmých dùvodù. Jsou lehké a osvìžující. Tøpytí se a máte z nich dobrý pocit.”

Muž si ironicky odfrkl. „To øíkají všichni,” ucedil a temnì se mraèil ze svého místa v rohu.

Byl to øidiè náklaïáku. Arthur to vìdìl, protože mužova úvodní, nièím nevyprovokovaná poznámka znìla: „Jsem øidiè náklaïáku. Nesnáším jízdu v dešti. Ironie, co? Blbá ironie.”

Pokud v jeho slovech byl skryt nìjaký náznak, Arthur k nìmu nemìl klíè, a tak jen mírnì souhlasnì zamruèel, pøátelsky, ne však povzbu-divì. To ovšem neznámého neodradilo, a neodradilo ho to ani teï.

„To øíkají všichni o tìch blbých dubnových pøeháòkách,” drtil mezi zuby. „Jsou tak zatracenì krásné, tak zatracenì osvìžující, je to tak zatracenì pøíjemné poèasí.”

Pøedklonil se a významnì zvedl bradu, jako by se chystal øíci nìco kromobyèejného o souèasné vládì.

„Chci vìdìt jen jedno,” pokraèoval nenávistnì, „když už má být hezky, tak proè,” málem to slovo vyplivl, „nemùže být hezky bez toho blbýho deštì?”

Arthur to vzdal. Rozhodl se opustit svou kávu, pøíliš horkou, než aby se dala vypít rychle, a pøíliš hnusnou, než aby se dala pít studená.

„To máte tak,” uzavøel vìc a zvedl se. „Nashle.”

Zastavil se ještì v místním obchùdku a pak prošel parkovištìm a cestou vychutnával jemné prstíky deštì na tváøi. Všiml si, že nad Devonskými vrchy se dokonce klene slabá duha. I z té mìl radost.

Vsoukal se do svého otøískaného, leè zbožòovaného starého èerného Golfa GTi, zajeèel pneumatikami a vyrazil kolem ostrovù benzínových èerpadel na kluzkou vozovku vedoucí k dálnici.

Mýlil se na celé èáøe, když se domníval, že se nad ním pozemská atmosféra zavøela navždy. Mýlil se, když si myslel, že je možné nechat za sebou zamotané pøedivo zpøetrhaných vztahù, do nichž do zavedly jeho galaktické toulky. Mýlil se, když si myslel, že mùže zapomenout, že veliká, tvrdá, naftou potøísnìná, špinavá a duhou ozdobená Zemì, na které žije, je pouhou mikroskopickou teèkou na mikroskopické teèce ztracené v nepøedstavitelnì nekoneèných rozlohách Vesmíru.

Jel, probrukoval si a mýlil se ve všech tìchto ohledech.

Dùvod, proè se mýlil, stál u nájezdu na dálnici pod malým deštníkem.

Èelist mu klesla. Vymkl si kotník o brzdový pedál a dostal se do tako-vého smyku, že málem obrátil auto na støechu.

„Fenny!” vykøikl.

Jen tak tak, že do ní nevrazil autem, místo toho ji jen praštil dveømi, jak horlivì jí je otvíral. Dveøe ji zasáhly do ruky a vyrazily jí deštník, který se odkutálel pøes silnici.

„Doprdele!” vyjekl Arthur co nejúslužnìji, vyskoèil ze dveøí na své stranì, kde ho málem pøejela McKennova kamiónová pøeprava za každého poèasí a s hrùzou sledoval, jak místo toho pøejela alespoò Fennyin deštník. Náklaïák se jako bìs hnal dálnicí pryè. Deštník ležel jako èerstvì rozmáznutý pavouk sekáè a tklivì umíral na asfaltu. Jen drobné poryvy vìtru jím lehce zachvívaly. Arthur ho zvedl.

„Ehm,” pronesl. Vypadalo to, že nemá valný smysl nabízet jí ho zpátky.

„Jak víte, jak se jmenuju?” zeptala se.

„Ehm, mno,” zaèal. „Koupím vám nový” Podíval se na ni a zmlkl.

Byla vysoká a tmavé vlasy jí splývaly ve vlnách kolem bledé, vážné tváøe. Jak tu tak stála sama a bez hnutí, vypadala skoro zasmušile, jako socha nìjaké dùležité, leè nepopulární ctnosti ve formální zahra-dì. Vypadala, že se dívá na nìco jiného než na to, na co vypadá, že se dívá. Ale když se usmála, jako napøíklad teï, bylo to, jako kdyby najednou odkudsi pøijela. Její tváø zaplavily vøelost a živost a její tìlo se pùvabnì pohybovalo. Výsledek byl velmi znepokojivý, a Arthura znepokojil pøímo strašlivì. Zasmála se, hodila tašku na zadní sedadlo a sebe zasunula na pøední.

„Kvùli deštníku se netrapte,” uklidòovala ho, když se usazovala vedle nìj. „Patøil mému bratrovi, a tomu se urèitì nelíbil, jinak by mi ho nedal.” Zasmála se a zacvakla si bezpeènostní pás. „Nejste náhodou kamarád mého bratra, že ne?”

„Ne.”

Její hlas byl jediná èást její osobnosti, která neøíkala „prima”. Její fyzická pøítomnost v autì, v jeho autì, byla pro Arthura pøímo neuvìøitelná. Když se zvolna rozjíždìl, cítil, že nemùže ani myslet, ani dýchat, a jen doufal, že ani jedna z tìchto funkcí není podstatná pro øízení, jinak jsou v maléru.

Takže to, co prožil v jiném autì, v autì jejího bratra, oné noci, kdy se vyèerpaný a zmatený vracel z letitého pobytu mezi hvìzdami podob-ného noèní mùøe, nebylo jen dùsledkem jeho nevyrovnanosti v tu chvíli, anebo pokud bylo, musí být teï pøinejmenším dvojnásobnì nevyrovnaný a nejspíš se zøítí z toho, na èem se vyrovnaní lidé vyrovnávají, a je to cokoli.

„Takže” zaèal v nadìji, že napálí konverzaci nìjakým vzrušujícím smìrem.

„Mìl mì vyzvednout - mùj bratr myslím - jenže zavolal, že to nestihne. Ptala jsem se na nìjaký autobus, jenže ten èlovìk se díval spíš na kalendáø než na jízdní øád, a tak jsem si øekla, že pojedu stopem. Tak je to.”

„Tak.”

„Takže jsem tady. A ráda bych vìdìla, jak to, že víte, jak se jmenuju.”

„Možná že bychom mìli nejdøív vyøešit,” promluvil Arthur koneènì, když se s pohledem pøes rameno vmísil do provozu na dálnici, „kam vás odvezu.”

Hodnì blízko nebo hodnì daleko. Blízko by znamenalo, že bydlí blízko nìj, a daleko by znamenalo, že ji tam mùže odvézt.

„Ráda bych do Tauntonu,” odpovìdìla, „jestli je to možné. Není to daleko. Mùžete mì vysadit na”

„Vy bydlíte v Tauntonu?” zajásal a jen doufal, že to znìlo spíš zvìdavì než extaticky. Taunton byl blizouèko. Mohl by

„Ne, v Londýnì,” uvedla vìc na pravou míru. „Jede mi vlak ani ne za hodinu.”

To bylo ze všeho nejhorší. Taunton byl jen pár minut po dálnici. Uvažoval, co má dìlat, a zatímco uvažoval, s hrùzou zaslechl, že øíká „Ale já vás tam mùžu zavézt. Dovolte mi, abych vás zavezl do Londýna”

Blbec blbá. Proè prokristapána øíká „dovolte mi” tímhle idiotským tónem? Chová se, jako by mu bylo dvanáct.

„Jedete do Londýna?” zeptala se.

„Pùvodnì jsem tam nejel, ale” Blbec blbá.

„To jste moc hodný, ale to opravdu nejde,” podìkovala. „Radši pojedu vlakem.” A najednou byla pryè. Nebo spíš ta èást její osobnosti, která ji pøivedla k životu, byla pryè. Odtažitì se dívala z okna a tiše si pro sebe prozpìvovala.

Nemohl tomu vìøit. Tøicetivteøinový rozhovor a on to dokáže takhle zvorat. Takhle se dospìlí muži nechovají, øíkal si v pøíkrém rozporu s dùkazy o tom, jak se chovají dospìlí muži, nashromáždìnými za celá staletí.

Taunton 7 kilometrù, hlásalo návìstí. Sevøel volant tak silnì, že se auto zakymácelo. Bude muset udìlat nìco dramatického.

„Fenny,” zaèal.

Prudce se k nìmu otoèila. „Ještì jste mi neøekl, jak to”

„Poslouchejte,” snažil se zoufale Arthur, „povím vám to, i když je to moc divná historie. Moc divná.”

Stále ještì na nìj hledìla, ale neøíkala nic.

„Poslouchejte”

„To už jste øíkal.”

„Opravdu? Aha. Musím s vámi o nìèem mluvit a musím vám nìco øíct musím vám vyprávìt pøíbìh, který” Beznadìjnì se v tom plácal. Chtìl øíct cosi jako „Tvé zcuchané a zvlhlé kadeøe tak rozèesávat a každièký jeden vlas tak napnout, jak ostny hnìvivého ostnosrsta” ale tušil, že by to nedokázal správnì zarecitovat a navíc se mu nelíbila narážka na ježka.

„který se nedá odvyprávìt za sedm kilometrù,” rozhodl se nakonec, ale hned se lekl, že zvolil pøíliš krotkou verzi.

„No”

„Dejme tomu,” zaèal znovu, „dejme tomu-” nevìdìl, co pøijde dál, a tak usoudil, že bude nejlepší jenom sedìt a poslouchat - „že byste byla nìjakým strašnì zvláštním zpùsobem pro mì dùležitá a že, aèkoli to netušíte, bych já byl dùležitý pro vás, ale to všechno by bylo pro koèku, protože bychom na to mìli jen sedm kilometrù a protože já jsem idiot blbá, který neumí øíct dùležitou vìc nìkomu, koho sotva poznal, a nenabourat se pøitom do náklaïákù, co byste øekla” bezmocnì se odmlèel a podíval se na ni, „že bych mìl udìlat?”

„Koukat na cestu!” vyjekla.

„Doprdele!” Jen tak tak, že nenarazil z boku do stovky italských praèek uložených v nìmeckém náklaïáku.

„Myslím, že byste mi mìl koupit nìco k pití, než mi pøijede vlak,” povzdychla si úlevou.

Na hospodách u nádraží je z neznámých dùvodù vždycky cosi ponu-rého, vládne tu zvláštní druh špíny a vepøové paštiky trpí zcela spe-ciální bledostí. Ještì horší než s vepøovými paštikami je to s chlebíèky.

V Anglii totiž odedávna panuje pøesvìdèení, že udìlat chlebíèek tak, aby vypadal zajímavì, atraktivnì èi jiným zpùsobem chutnì, je nìco høíšného, èeho se dopouštìjí jen cizinci.

„Udìlejte je pìknì oschlý,” zní instrukce døímající kdesi v kolektivním podvìdomí národa, „a udìlejte je gumový. A jestli mermomocí chcete ty zmetky uchovat èerstvý, tak je jednou týdnì vyperte.”

Právì pojídáním chlebíèkù v hospodách o sobotním poledni se Britové snaží vykoupit své národní høíchy. Sami nevìdí, jaké høíchy to jsou, a ani to vìdìt nechtìjí. Høíchy nepatøí do kategorie vìcí, o kterých by chtìl èlovìk nìco vìdìt. Ale a už jsou jakékoli, jsou rozhodnì bohatì vykoupeny chlebíèky, které sami sebe nutí jíst.

Je-li na svìtì nìco horšího než chlebíèky, pak jsou to párky, které mají stanovištì hned vedle nich. Neveselé trubice plné chrupavek plovoucí v moøi èehosi horkého a smutného, zakonèené plastikovou svorkou ve tvaru šéfkuchaøské èepice: èlovìku to pøipadá jako pomník neznámého šéfkuchaøe, který nenávidìl svìt a zemøel zapomenutý a osamìlý mezi svými koèkami na zadním schodišti ve Stepney. Párky jsou pro ty, kdo dobøe vìdí, jaké jsou jejich høíchy, a chtìjí pykat za nìco specifického.

„Musí tu pøece být nìco lepšího,” zoufal si Arthur.

„Nemáme èas,” namítla Fenny s pohledem na hodinky. „Vlak mi jede za pùl hodiny.”

Usadili se u malého vratkého stolku. Na nìm se povalovaly špinavé sklenice a nasáklé pivní tácky potištìné vtipy. Arthur koupil Fenny rajskou šávu a sobì pùllitr žluté vody s bublinkami. A dva párky. Nevìdìl ani proè. Koupil je, aby mìl co dìlat, než se bublinky v jeho sklenici usadí.

Barman pleskl drobné do kaluže piva na barpultu, za což mu Arthur podìkoval.

„No tak,” vybídla ho Fenny a mrkla na hodinky, „povìzte mi, co mi musíte øíct.”

Znìlo to, jak se ostatnì dalo èekat, mimoøádnì skepticky, a Arthura opustila odvaha. Sotva pøíhodná dekorace, aby se pokusil vysvìtlit dívce, která sedí pøed ním, náhle chladná a celá nastražená, že v jakémsi snu, kdy se pohyboval mimo své tìlo, telepaticky vycítil, že nervové zhroucení, které ji postihlo, souvisí s faktem, že, aè je to v rozporu se zjevnou skuteèností, Zemì byla opravdu znièena, protože musela udìlat místo nové hyperprostorové dálnièní spojce, což je nìco, o èem na celé Zemi ví jen on sám, protože to doslova sledoval z vogonské kosmické lodi, a že ještì ke všemu jeho tìlo i duše po ní bolestnì a nesnesitelnì touží a že se s ní potøebuje vyspat, jak jen to bude lidsky možné.

„Fenny,” zaèal.

„Nechtìl byste si koupit pár lístkù do naší tomboly? Je to jen taková malá vìcná loterie.”

Arthur prudce vzhlédl.

„Vybíráme peníze na Anjii, která jde do dùchodu.”

„Cože?”

„A potøebuje umìlou ledvinu.”

Nad ním se naklánìla jakási upjatá štíhlá žena støedního vìku v úpravném kostýmku, s úpravnou malou trvalou a úpravným drobným úsmìvem, který patrnì rádi olizovali úpravní malí psíci.

Napøahovala k nìmu bloèek s šatnovými lístky a plechovku na peníze.

„Stojí jen deset pencí,” pøemlouvala, „takže byste si mohl koupit i dva. A dokonce byste ani nerozbil bank!” Vyloudila ze sebe drobný cinkavý smích následovaný zvláštnì dlouhým povzdechem. Výrok „A dokonce byste ani nerozbil bank” jí zøejmì zpùsobil vìtší potìšení než cokoliv od doby, kdy u ní byli za války ubytováni ameriètí vojáci.

„Ehm, ano, jistì,” souhlasil Arthur a spìšnì doloval v kapse, aby vytáhl pár mincí.

S pomalostí dohánìjící k zuøivosti a s úpravnou teatrálností, jestli nìco takového vùbec existuje, odtrhla žena dva lístky a podala mu je.

„Opravdu doufám, že vyhrajete,” dodala s úsmìvem, který se náhle složil jako skládanka pokroèilého adepta origami, „ceny jsou tak pìkné.”

„Ano, dìkuji,” odsekl Arthur, brisknì vrazil lístky do kapsy a pohlédl na hodinky.

Obrátil se k Fenny. Žena s lístky ovšem také.

„A co vy, sleèno?” oslovila ji. „Je to na umìlou ledvinu pro Anjii. Jde do dùchodu, víte? Ano?” pravila naléhavé a vyheverovala drobný úsmìv ještì výš. Co nevidìt toho bude muset nechat, nebo jí kùže na oblièeji urèitì pukne.

„Heleïte, tady máte,” pokusil se Arthur a nastrèil jí padesátipenci v nadìji, že ji tím vyprovodí.

„Ach, dneska jsme pøi penìzích, že?” zakoketovala žena s dlouhým úsmìvným povzdechem. „Jsme z Londýna, žeano?”

„Ne, to je v poøádku, vážnì,” mávl rukou a žena zaèala s pøíšernou peèlivostí odtrhávat pìt lístkù, jeden po druhém.

„Musíte pøece dostat své lístky,” trvala na svém, „jinak byste si nemohl vyzvednout výhru. Jsou to moc pìkné ceny, víte? Velice vhodné.”

Arthur popadl lístky a podìkoval, jak nejpøíkøeji umìl.

Žena se opìt obrátila k Fenny.

„A co vy, sl-”

„Ne!” málem zaøval Arthur. „Tyhle jsou pro ni,” vysvìtlil a zamával pìti èerstvými lístky.

„Aha, chápu! To je pìkné!” Vìnovala jim paskøivý úsmìv. „Opravdu doufám, že”

„Ano,” štìkl Arthur, „dìkujeme.”

Žena se koneènì odebrala k vedlejšímu stolku. Arthur se zoufale obrátil k Fenny a s úlevou zjistil, že se otøásá tichým smíchem.

Vzdychl a usmál se.

„Kde jsme to byli?”

„Øíkal jste mi Fenny a já jsem vás zrovna chtìla požádat, abyste to nedìlal.”

„Jak to myslíte?”

Dívka zakvrdlala koktejlovou tyèkou v rajské šávì.

„Proto jsem se ptala, jestli jste kamarád mého bratra. Nebo vlastnì nevlastního bratra. Jedinì on mi øíká Fenny, a já ho za to nemám moc ráda.”

„Takže jak se vlastnì?”

„Fenchurch.”

„Cože?”

„Fenchurch.”

„Fenchurch.”

Pøísnì se na nìj podívala. „Ano,” potvrdila, „a já vás sleduji rysím pohledem, jestli mi položíte tutéž pitomou otázku, kterou mi dává kdekdo, až mám chu jeèet. Budu protivná a zklamaná, jestli to udìláte. A budu jeèet. Tak pozor.”

Usmála se, trochu si setøásla vlasy do tváøe a pozorovala ho zpoza jejich opony.

„Ale to je trochu nefér, nemyslíte?”

„Ano.”

„Fajn.”

„Tak dobøe,” zasmála se nakonec, „mùžete se mì na to zeptat. Aspoò to budeme mít z krku. Lepší, než abyste mi poøád øíkal Fenny.”

„A co když” odhodlával se Arthur.

„Už nám zbývají jen dva lístky, a když jste byl tak štìdrý, když jsem s vámi pøedtím mluvila”

„Cože?” vyjekl Arthur.

Žena s trvalou, úsmìvem a teï už skoro prázdným bloèkem šatnových lístkù mu mávala posledními dvìma pøed nosem.

„Øíkala jsem si, že vám musím dát pøíležitost, protože ceny jsou tak pìkné.”

Mírnì spiklenecky pokrèila nos.

„Velmi vkusné. Urèitì se vám budou líbit. A je to na dárek pro Anjii, když jde do dùchodu. Chceme jí dát”

„Umìlou ledvinu, já vím,” kývl Arthur. „Tady máte.”

Podal jí další dvì desetipence a vzal si lístky.

Ženu teï zøejmì napadla nová myšlenka. Napadala ji velmi pomalu. Mohli jste pøímo sledovat, jak pøichází, jako dlouhá vlna na píseèné pláži.

„Ach, božíèku,” vzdychla, „snad jsem vás nevyrušila?”

Úzkostnì na nì švidrala.

„Ne, to je v poøádku,” ujistil ji Arthur. „Všechno, co by pøípadnì mohlo být v poøádku, je v poøádku.”

„Dìkujeme,” dodal.

„Jáøku,” ozvala se opìt žena extatickým tónem, v nìmž se mísilo potìšení se starostlivostí, „snad nejste zamilovaní?”

„Tìžko øíct,” odpovìdìl Arthur. „Ještì jsme si ani nestaèili promluvit.”

Mrkl na Fenchurch. Pobavenì se uculovala.

Žena pokývala hlavou s dùvìrnì zasvìceným výrazem. „Za chvilku vám ukážu ceny,” slíbila a vzdálila se. Arthur se s povzde-chem obrátil k dívce, o níž mu bylo zatìžko øíct, jestli je do ní zamilovaný.

„Chtìl jste mi položit otázku,” upozornila.

„Ano,” pøisvìdèil Arthur.

„Mùžeme ji vyslovit spoleènì, jestli chcete,” nabízela Fenchurch. „Našli mì”

„ v tašce” skoèil jí do øeèi Arthur.

„ v úschovnì zavazadel” øekli spoleènì.

„ na nádraží Fenchurch?” dokonèili oba.

„A odpovìï,” dodala Fenchurch, „zní ne.”

„Bezva,” øekl spokojenì Arthur.

„Byla jsem tam poèata.”

„Cože?”

„Byla jsem tam poè-”

„V úschovnì zavazadel?” Arthur pøímo øval smíchy.

„Ne, samozøejmì že ne. Nedìlejte hloupého. Co by mí rodièe dìlali v úschovnì zavazadel?” bránila se v rozpacích nad takovým nápadem.

„No, já nevím,” vybreptl Arthur, „nebo spíš”

„Stalo se to ve frontì na lístky.”

„Ve”

„Ve frontì na lístky. Aspoò oni to tvrdí. Ale podrobnosti prozradit odmítají. Øíkají jen, že byste nevìøil, jak se èlovìk mùže nudit ve frontì na lístky na nádraží Fenchurch Station.”

Vážné usrkla rajské šávy a podívala se na hodinky.

Arthur ještì chvíli bublal.

„Za minutu nebo za dvì budu muset jít,” zmìnila téma, „a vy jste mi ještì ani nezaèal povídat tu strašnì dùležitou vìc, kterou jste tak naléhavì potøeboval ze sebe dostat.”

„Proè mi nedovolíte, abych vás zavezl do Londýna?” naléhal Arthur. „Je sobota a nemám nic moc na práci, takže bych”

„Ne,” Fenchurch byla neoblomná. „Dìkuju vám, je to od vás moc milé, ale ne. Potøebuju být pár dní sama.” Usmála se a pokrèila rameny.

„Ale”

„Mùžete mi to povìdìt jindy. Dám vám èíslo.”

Bum bum, plesk plesk, rozbušilo se Arthurovi srdce, když mu podávala útržek papíru, na který tužkou naškrábala sedm èíslic.

„Teï se mùžeme uklidnit,” øekla s pomalým úsmìvem, který Arthura naplnil, až myslel, že praskne.

„Fenchurch,” oslovil ji a užíval si její jméno. „Já-”

„Krabice,” ozval se rozvláèný hlas, „višní v èokoládì, a dále, to se vám urèitì bude líbit, gramofonová deska s nahrávkou skotských dudáckých melodií”

„Ano, dìkujeme, moc hezké,” pochválil výhry Arthur.

„Øíkala jsem si, že vám je ukážu,” švitoøila natrvalená žena, „když jste z Londýna” Pyšnì držela ceny ve výši, aby si je Arthur mohl prohlédnout. Vidìl, že je to opravdu krabice višní v èokoládì a dudácká nahrávka. Bylo to tak.

„Teï vás nechám, abyste se v klidu napili,” lehce Arthurovi poklepala na žhnoucí rameno, „ale vìdìla jsem, že byste je chtìl vidìt.”

Arthur se znovu zahledìl Fenchurch do oèí a náhle byl na rozpacích, co øíct. Chvíle instinktivního porozumìní pominula, ta zatracená pitomá ženská zkazila celý rytmus jejich vztahu.

„Nebojte se,” Fenchurch ho sledovala pohledem pøes okraj své sklenice a ani nemrkla, „ještì si promluvíme.” Upila trochu šávy. „Možná,” dodala, „že by to neprobìhlo tak dobøe, kdyby jí nebylo.” Ironicky se usmála a opìt si setøásla vlasy do tváøe.

Byla to naprostá pravda.

Musel uznat, že je to naprostá pravda.

Veèer doma, když poskakoval po domì a pøedstavoval si, že zpoma-lenì tanèí pšenièným polem a pøitom neustále vybuchoval náhlým smíchem, mu pøipadalo, že by dokonce dokázal vyposlechnout album dudáckých melodií, které vyhrál. Bylo osm hodin a Arthur se rozhodl, že se pøinutí, tøeba násilím, vyposlechnout celou desku, než jí zavolá. Možná, že by to mìl dokonce nechat na zítøek. To by udìlal správný frajer. Nebo na nìkterý den pøíštího týdne.

Ne. Žádné hry. Chce ji a je mu jedno, jestli to nìkdo ví. Naprosto urèitì a absolutnì ji chce, zbožòuje ji, touží po ní a chce s ní dìlat mnohem víc vìcí, než pro jaké je v jazyce pojmenování.

Pøistihl se dokonce, že øíká slova jako „Jupí” a komicky pøitom poska-kuje po domì. Její oèi, její vlasy, její hlas, všechno

Zarazil se. Pustí si desku s dudáckými melodiemi. Pak jí zavolá.

A co kdyby jí nejdøív zavolal?

Ne. Udìlá to takhle. Pustí desku s dudáckými melodiemi. Poslechne si ji celou, do posledního vílího zakvílení. Pak jí zavolá. To je správné poøadí. Tak to udìlá. Bál se sáhnout na cokoliv, aby to náhodou pod jeho dotekem nevybuchlo.

Vzal desku do rukou. Nevybuchla. Vytáhl ji z obalu. Otevøel gramofon a otoèil knoflíkem hlasitosti. Oba úkon pøežili. Hloupì se zahihòal, když pokládal jehlu na kotouè. Sedìl a slavnostnì naslouchal „Skotskému vojákovi”. Poslechl si „Úžasnou milost”. Vyposlechl cosi o nìjaké rokli nebo o èem. Pøemýšlel o dnešním zázraèném poledni.

Právì chtìli odejít, když vtom je vyburcovaly strašlivé výkøiky „ju-hùùù” a podobnì. Pøíšernì natrvalená žena na nì pøes celou místnost mávala jako nìjaký pøihlouplý pták se zlomeným køídlem. Všichni v sále se k nim obrátili, jako by od nich oèekávali nìjakou odezvu.

Neposlouchal sice projev o tom, jakou ohromnou radost bude Anjie mít ze ètyø liber tøiceti, jimiž pøítomní pøispìli na úhradu její umìlé ledviny, neurèitì si uvìdomoval, že kdosi od vedlejšího stolku vyhrál krabici višní v èokoládì, a trvalo mu nìjakou chvíli, než si srovnal v hlavì, že výskající dáma se snaží zjistit, mají-li lístek èíslo 37.

Arthur konstatoval, že ano. Zlostnì pohlédl na hodinky.

Fenchurch do nìj šouchla. „No tak,” pobídla ho, „bìžte si to vzít. Nebuïte protivný. Pìknì jim povìzte, jakou máte radost. Mùžete mi pak zavolat, jak to probìhlo. Budu si chtít tu desku poslechnout. Tak bìžte.”

Pleskla ho po ruce a zmizela. Pravidelným zákazníkùm pøipadal jeho projev pøi pøevzetí výhry trochu pøemrštìný. Vždy šlo koneckoncù jen o album dudáckých melodií.

Na to vše teï Arthur myslel, když poslouchal kvílení dud, a neustále propukal v øehot.

CRRRRR CRRRRR.

Crrrrr crrrrr.

Crrrrr crrrrr.

„Ano, haló? Jo, jasnì. Jo. Musíte mluvit víc nahlas, tady je dìsnej rámus. Cože? Ne, já dìlám na baru jenom veèer. V poledne je tu Yvonne a Jim, tomu to tady patøí. Ne, nebyla jsem tu. Cože? Musíte mluvit víc nahlas. Cože? Ne, o žádný tombole nic nevim. Cože? Ne, o tom nic nevim. Poèkejte, zavolám Jima.”

Barmanka zakryla rukou mluvítko a zavolala pøes hluk v místnosti.

„Hele, Jime, nìjakej chlápek volá a øiká nìco, že vyhrál òákou tom-bolu. Tvrdí, že má lístek èíslo 37 a že vyhrál.”

„Ne, vyhrál nìjakej chlápek, co tu byl,” køikl v odpovìï barman.

„Von øíká, jestli prej máme ten lístek.”

„Jak na to pøišel, že vyhrál, dyž ani nemá lístek?”

„Jim øíká, jak ste na to pøišel, že ste vyhrál, dyž ani nemáte lístek? Cože?”

Znovu zakryla mluvítko.

„Hele, Jime, von na mì porád øve a nadává. Že prej na tom lístku bylo òáký èíslo.”

„Jasnì, že je na nìm èíslo, dyk je to doprèic lístek z tomboly, né?”

„Von øiká, že myslí telefónní èíslo, co bylo na tom lístku.”

„Hele, polož ten telefón a laskavì vobsluhuj zákazníky, doprèic už jednou.”

O osm hodin dále na západ sedìl na pláži osamìlý muž a truchlil nad nevysvìtlitelnou ztrátou. Dokázal na ni myslet pouze po malých dáv-kách, protože celá vìc byla pøíliš velká a k neunesení. Pozoroval dlou-hé, pomalé pacifické vlny, jak se plazí po písku a èekal a èekal na nic, o nìmž vìdìl, že se nestane. A když nastal èas, aby se nic   neudálo, skuteènì se nic neudálo, a tak odpoledne pomalu odplynulo a slunce zapadlo za dlouhou èáru moøe.

Onu pláž nebudeme radìji jmenovat, protože tam mìl dùm, ale byl to malý píseèný pruh kdesi na stovkách kilometrù dlouhého pobøeží, jež se táhne nejprve na západ od Los Angeles a které je popsáno v jednom hesle nového vydání Stopaøùv prùvodce po Galaxii jako „zaneøádìné, plné haraburdí, pitomcù a smradu a kdoví èeho ještì, jùù,” kdežto v jiném hesle, napsaném jen o pár hodin pozdìji se praví, že „vypadá jako nìkolik tisíc ètvereèních kilometrù reklamních prospektù klubu American Express, ale bez jejich morální hloubky. Plus vzduch je tu z nìjakého záhadného dùvodu žlutý.”

Pobøeží se táhne na západ a pak se stáèí k severu, do mlžné Sanfran-cisské zátoky, kterou Prùvodce doporuèuje jako „místo vhodné k náv-štìvì. Tady je velmi snadné uvìøit, že každý, koho tam potkáte, je také kosmický cestovatel. Mùžete klidnì založit nové náboženství jen na zpùsobu, jakým se tady øíká ‘ahoj’. Dokud se však trochu neusadíte a nepochopíte, jak to tady chodí, bude nejlepší odpovídat ‘ne’ na tøi otázky z libovolných ètyø, které vám kdokoli položí, protože se tu dìjí nìkteré moc divné vìci, ze kterých by nic netušící mimozemšan mohl mít smrt.” Stovky rozeklaných mil útesù a písku, palem, pøíbojových vln a západù slunce jsou v Prùvodci popsány jako „bofózní. Celkem ujdou.”

A kdesi na této bofózní, celkem ucházející èásti pobøeží stál dùm onoho neutìšitelného muže, kterého mnozí považují za šílence. Ale to jen proto, jak s oblibou vykládá, že je. Jedním z mnoha dùvodù, proè ho lidé považovali za šílence, je jeho zvláštní dùm, který, dokonce i v zemi, kde je vìtšina domù tím èi oním zpùsobem zvláštní, byl zcela mimoøádnì zvláštní.

Jeho dùm se jmenoval „Venku z blázince”.

Muž sám se jmenoval prostì John Watson, ale radìji si nechal øíkat - a nìkteøí jeho kamarádi, aè neradi, na to pøistoupili - Wonko Pøíèetný.

Uvnitø jeho domu se nacházelo mnoho zvláštních vìcí, vèetnì šedé køišálové nádoby s osmi vyrytými slovy.

Budeme o nìm ještì hodnì mluvit pozdìji, toto je jen intermezzo, pøi nìmž sledujeme, jak slunce zapadá a konstatujeme, že tam sedìl a pozoroval je. Ztratil všechno, na èem mu záleželo, a teï jen èekal na konec svìta - a neuvìdomil si, že konec svìta už byl.

Po nechutné nedìli strávené bezvýsledným pøehrabováním popelnic za hospodou v Tauntonu, kdy žádný lístek z loterie ani telefonní èíslo stejnì nenašel, vyzkoušel Arthur úplnì všechno, aby našel Fenchurch, a èím víc nápadù zkoušel, tím víc týdnù utíkalo.

Zuøil a nadával sobì, osudu, svìtu i poèasí. Ve svém zoufalství a zuøi-vosti si dokonce šel sednout do kavárnièky v servisu u dálnice, kde byl tìsnì pøedtím, než ji potkal.

„To mrholení, to mì obzvl᚝ štve.”

„Prosím vás, pøestaòte mlít o mrholení,” odsekl Arthur.

„Já klidnì pøestanu, když pøestane mrholit.”

„Podívejte se”

„Ale já vám povím, co bude, až pøestane mrholit, jo?”

„Ne.”

„Chlístat.”

„Cože?”

„Bude chlístat.”

Arthur zíral pøes okraj svého šálku na ohavný svìt venku. Nemá to nejmenší smysl, že tu sedí. Dovedla ho sem spíš povìrèivost než logi-ka. Ale osud, jako by ho chtìl navnadit pøipomenutím, že podobné náhody se stávají, ho svedl dohromady s øidièem náklaïáku, kterého tu potkal minule. Èím víc se ho snažil ignorovat, tím víc byl zatahován do gravitaèního pole jeho otravné konverzace.

„Øekl bych,” pronesl Arthur neurèitì a pøitom si spílal, proè se vùbec namáhá nìco øíkat, „že pøestává.”

„Ha!”

Arthur jen pokrèil rameny. Mìl by se sebrat a jít. To by mìl udìlat. Prostì se sebrat a jít.

„Nikdy nepøestane!” vztekle køikl øidiè. Bouchl do stolu, rozlil si èaj a ten na chvíli skuteènì vypadal, že se z nìj trochu kouøí.

Jenže èlovìk nedokáže jen tak odejít, aniž by odpovìdìl na takovouhle poznámku.

„Samozøejmì, že pøestane,” odporoval øidièi. Nebyla to zrovna elegantní námitka, ale bylo nutno ji vyslovit.

„Prší v jednom kuse!” bìsnil øidiè a bouchal do rytmu do stolu.

Arthur zavrtìl hlavou.

„To je pitomost, øíkat, že prší poøád” namítl.

Øidièovo oboèí vylétlo uraženì vzhùru. „Pitomost? Proè by to mìla bejt pitomost? Proè by mìla bejt pitomost øíkat, že prší poøád, když prší poøád?”

„Vèera nepršelo.”

„V Darlingtonu jo.”

Arthur se obezøetnì odmlèel.

„Tak co, zeptáte se mì, kde jsem byl vèera?”

„Ne.”

„Ale urèitì to uhodnete.”

„Vážnì?”

„Zaèíná to na D.”

„Fakticky?”

„A mùžu vám øíct, že tam pøímo chcalo.”

„Sem si nikdy nesedej, kámo,” zavolal na Arthura vesele náhodný host v montérkách. „To je totiž Koutek Bouøkovýho mraèna. Rezervováno speciálnì pro starýho ‚Dešový kapièky padaj na mou hlavu’. Takovej-hle koutek je v každý kafírnì odsud až po slunný Dánsko. Držet se na dostøel, to je moje rada. Dìláme to všichni. Jak to de, Robe? Porád je co dìlat? Nasadils’ pneumatiky do mokrýho poèasí? Ha ha.” Proplul kolem a šel vykládat vtip o Britt Eklandové nìkomu o pár stolkù dál.

„Vidíte to, žádnej z tìch parchantù mì nebere vážnì,” stìžoval si Rob McKenna. „Ale všichni vìdìj, že je to pravda,” dodal temnì, pøedklonil se a zašilhal, „vìdìj, že je to pravda!”

Arthur se zamraèil.

„Tak tøeba moje žena,” zasyèel vlastník a øidiè McKennovy kamiónové pøepravy za každého poèasí. „Øiká, že je to nesmysl a že dìlám cavyky a furt si stìžuju kvùli úplnýmu nic, ale,” dramaticky se odmlèel a støe-lil nebezpeèným pohledem z koutku oka, „kdykoliv zavolám, že jedu domù, dycky uklidí prádlo!” Hrozivì zamával kávovou lžièkou. „Co vy na to?”

„No”

„Ale já mám notes,” pokraèoval, „diáø. Vedu si ho už patnáct let. Píšu tam o každým místì, kde jsem byl. Každej den. A taky jaký bylo poèasí. A to bylo bez rozdílu,” vztekle zavrèel, „pøíšerný. Celou Anglii sem zjezdil, Skotsko i Wales. Celej kontinent, Itálii, Nìmecko, jezdil jsem tam a zpátky do Dánska, v Jugoslávii jsem byl. Všechno to mám zaznamenaný a zakreslený. Dokonce i když jedu navštívit bráchu,” dodal, „do Seattlu.”

„Nejspíš byste to mìl nìkomu ukázat,” poradil mu Arthur, který se koneènì zvedl k odchodu.

„To taky udìlám,” øekl Rob McKenna výhrùžnì. A udìlal.

Zoufalství, deprese. A zase zoufalství a deprese. Potøeboval se nìèím zamìstnat, a tak si vymyslel plán. Zjistí, kde byla jeho jeskynì. Na prehistorické Zemi bydlel v jeskyni, ne zrovna pìkné, vlastnì dost hnusné, ale Žádné ale. Byla to dokonale hnusná jeskynì a on ji nenávidìl. Ale bydlel v ní pìt let, takže se z ní stal v jistém smyslu domov, a èlovìk má rád pøehled, kde všude byl doma. Arthur patøil k tomuto typu lidí, a tak se vydal do Exeteru koupit si poèítaè.

No ovšem, to je to, co vlastnì doopravdy chtìl, poèítaè. Ale mìl pocit, že by mìl nejdøív mít nìjaký vážný dùvod, než pùjde a vyklopí spoustu penìz na døevo za nìco, co by vìtšinì lidí jinak pøipadalo jako hraèka. A tohle byl jeho vážný dùvod. Zjistit pøesné místo jeskynì na prehisto-rické Zemi. Vysvìtlil svùj zámìr prodavaèi v obchodì s poèítaèi.

„Proè?” zeptal se prodavaè. Tohle byla otázka na tìlo.

„No dobøe, to vynecháme,” mávl muž rukou. „Jak?”

„Víte, doufal jsem, že s tímhle mi pomùžete.” Prodavaè vzdychl a nahrbil ramena. „Máte nìjaké zkušenosti s poèítaèi?”

Arthur zauvažoval, jestli se má zmínit o palubním poèítaèi Eddiem na Srdci ze zlata, který by úkol zvládl bìhem vteøiny, nebo o Hlubi-nì myšlení nebo - ale rozhodl se, že radìji ne. „Ne,” odpovìdìl.

„Vypadá to na zábavné odpoledne,” øekl prodavaè poèítaèù, ale jen pro sebe.

Arthur si pøesto koupil poèítaè znaèky Apple. Bìhem nìkolika dní si také obstaral astronomický software, zanesl pohyby hvìzd, nakreslil hrubé náèrtky postavení nebeských tìles, jak si je pamatoval, když vykoukl za noci z jeskynì, a celé týdny pak pilnì pracoval, pøièemž se vesele vyhýbal závìru, k nìmuž, jak vìdìl, musí nakonec nevyh-nutelnì dojít, totiž že celý projekt je naprosto absurdní.

Hrubé náèrtky zpamìti nebyly k nièemu. Nevìdìl ani, jak daleko do minulosti má jít, až na Fordùv pøibližný odhad, že je to „pár milionù let „, a navíc se dost nevyznal v matematice.

Nakonec však pøece vypracoval metodu, která ho mìla pøivést ales-poò k nìjakému výsledku. Rozhodl se, že se nedá odradit faktem, že pøi neuvìøitelné smìsici vymyšlených pravidel, hrubých zaokrou-hlení a instinktivních dohadù, s nimiž pracoval, bude mít hodnì velké štìstí, když se strefí do správné galaxie. Provedl výpoèty a došel k výsledku.Dejme tomu, že je to správný výsledek. Kdo to mùže posoudit?Náhoda tomu chtìla, že díky myriádám nepøedví-datelných náhod skuteènì došel k pøesnému výsledku, což ovšem nemohl nikdy zjistit. Vypravil se tedy do Londýna a zaklepal na pøíslušné dveøe.

„Jéje. Myslela jsem, že nejdøív zavoláte.” Arthur jen užasle zíral.

„Pojïte dál, ale jen na chvilku,” vyzvala ho Fenchurch, „zrovna jsem na odchodu.”

Letní den v Islingtonu, plný truchlivého kvílení strojù na restaurování starožitností. Fenchurch samozøejmì nemìla odpoledne èas, a tak se Arthur s pohledem blaženì zamženým potuloval a nahlížel do všech obchodù, které jsou v Islingtonu velmi praktické, jak jistì potvrdí každý, kdo pravidelnì shání staré nástroje na opracování døeva, helmy z búrské války, mlýnské kameny, kanceláøský nábytek nebo ryby.

Slunce se opíralo do støešních zahrádek. Pražilo na architekty a insta-latéry. Pražilo na advokáty i zlodìje. Pražilo na krámky s pizzou. A obzvl᚝ pražilo na agenty s nemovitostmi.

Pražilo i do Arthura, když vcházel do obchodu se starožitným nábytkem.

„Tohle je moc zajímavý dùm,” vykládal majitel obchodu vesele. „Má sklep, odkud vede tajná chodba do blízké hospody. Byla zøejmì vybu-dována pro Prince Regenta, aby v pøípadì potøeby mohl uniknout.”

„Myslíte pro pøípad, že by ho nìkdo pøistihl, jak kupuje nábytek z loupané borovice,” poznamenal Arthur.

„Ne, proto ne,” bránil se obchodník.

„Musíte mi prominout,” omlouval se Arthur „jsem strašnì šastný.”

„Chápu.”

Zamženì bloumal dál a najednou zjistil, že je pøed kanceláøemi hnutí Greenpeace. Vzpomnìl si na obsah pøihrádky, kterou nadepsal „K vyøízení - spìchá!” a kterou od té doby ani neotevøel. S veselým úsmìvem vpochodoval dovnitø a oznámil, že pøináší pøíspìvek, aby mohli být delfíni puštìni na svobodu.

„To je náramná švanda,” øekli mu, „bìžte pryè.”

Takovou reakci pøece jen neèekal, takže to zkusil znova. Tentokrát se vyslovenì rozzuøili, a tak jim jen nechal nìjaké peníze a šel zase ven na slunce. Krátce po šesté se vrátil k Fenchurchinu domu v postranní ulièce, v ruce láhev šampaòského.

„Podrž to,” vyzvala ho, vsunula mu do ruky tlusté lano a zmizela ve velkých dveøích z bílého døeva, na nichž se na èerné železné zástrèce houpal mohutný visací zámek.

Dùm byl pøestavìný ze stáje a stál za zchátralou budovou Královské zemìdìlské koleje v Islingtonu v ulièce jinak zabydlené lehkým prùmyslem. Kromì velkých stájových dveøí mìl dùm také normální vstupní dveøe s elegantnì natøenými døevìnými výplnìmi a klepátkem v podobì delfína. Jediné, co na nich bylo divné, byl práh, vysoký skoro tøi metry, protože dveøe byly umístìny ve vyšším ze dvou podlaží a patrnì byly kdysi užívány ke skládání sena pro hladové konì.

Z cihlové zdi nade dveømi vyèuhovala staøièká kladka a pøes ni bylo provleèeno lano, jehož konec teï Arthur držel. Na druhém konci lana viselo violoncello.

Dveøe ve výšce se otevøely.

„Fajn,” ozvala se Fenchurch, „zatáhni za provaz a pak cello srovnej a pošli mi je.”

Arthur zatáhl za provaz, pak cello ustálil.

„Ale teï nemùžu tahat za provaz, to bych musel cello pustit.”

Fenchurch se nahnula dolù.

„Držím ho,” køikla. „Mùžeš tahat.”

Nástroj s lehkým pohupováním doputoval na úroveò dveøí a Fenchurch ho vmanévrovala dovnitø.

„A teï pojï nahoru,” zavolala.

Arthur zvedl tašku s nákupem a vešel stájovými dveømi. Chvìl se vzru-šením. Místnost v pøízemí, kterou už pøedtím krátce zahlédl, byla jen zhruba zaøízená a plná krámù. Stál tam mohutný starý litinový mandl, v koutì bylo složeno pøekvapivé množství kuchyòských døezù. Arthur se nejprve lekl, když tu uvidìl stát i koèárek, ale hned zjistil, že je hodnì starý a zcela bezproblémovì plný knížek. Stará betonová podla-ha byla nádhernì popraskaná. V takovém rozpoložení se Arthur nacházel, když vykroèil vzhùru po rozvrzaných døevìných schodech v rohu na druhém konci místnosti. Dokonce i popraskaná betonová podlaha mu pøipadala témìø nesnesitelnì smyslná.

„Kamarád architekt mi poøád øíká, že by s tímhle prostorem dokázal udìlat divy,” vykládala Fenchurch konverzaènì, zatímco se Arthur noøil z otvoru v podlaze. „Vždycky pøijde, stojí v úžasu a brblá cosi o prostoru a objektech a událostech a úžasných kvalitách svìtla, naèež øekne, že potøebuje tužku a na pár týdnù zmizí. Takže se tu žádné úžasné vìci zatím neodehrály.”

Horní místnost však byla i tak úžasná, jak si Arthur všiml, když se rozhlédl. Støídmì vymalovaná a zaøízená hlavnì polštáøi a kromì ji-ného i stereo aparaturou s reproduktory, jaké by udìlaly dojem i na hochy, co postavili Stonehenge. Byly tu bledé kvìtiny a zajímavé obrazy. V pùdním prostoru byla vybudovaná jakási galerie ukrývající postel a také koupelnu, v níž, jak mu vysvìtlila Fenchurch, by se dala koupat koèka. „Ale,” dodala, „jen kdyby to byla hodnì trpìlivá koèka a nevadilo jí, že se párkrát poøádnì praští do hlavy. Tak. To by bylo.”

„Ano.”

Chvíli se na sebe dívali. Z chvíle se stala delší chvíle, a najednou to byla hodnì dlouhá chvíle, tak dlouhá, že se dalo tìžko øíct, odkud všechen ten èas pochází. Pro Arthura, který dokázal upadnout do rozpakù, když byl dostateènì dlouho ponechán o samotì s žíhanou vodìnkou, to byl okamžik plynulého zjevení. Náhle si pøipadal jako zvíøe narozené v zoo a chované v tìsné kleci, které se jednoho rána probudí a zjistí, že dvíøka jeho klece tiše zejí dokoøán, a do dálky, až ke vzdálenému vycházejícímu slunci, se táhne šedavá a rùžová savana, zatímco všude kolem se probouzejí nové zvuky.

Když hledìl na její otevøenì se tázající tváø a oèi, jež se usmívaly sdíle-ným pøekvapením, uvažoval, jaké jsou to asi zvuky. Nikdy pøedtím si neuvìdomil, že život k nám promlouvá hlasem, který pøináší odpovìdi na otázky, které mu neustále klademe, nikdy døíve si toho hlasu nepo-všiml a nepoznal jeho barvu, dokud mu, právì v tuto chvíli, neøekl nìco, co mu ještì nikdy neøekl, a to slovo znìlo „Ano”.

Fenchurch koneènì s mírným zavrtìním hlavy sklopila oèi.

„Já vím,” øekla. „Nesmím zapomínat,” dodala, „že patøíš k lidem, kteøí nedokážou ani dvì minuty udržet kousek papíru, aby s ním nevyhráli tombolu.” Odvrátila se.

„Pojïme se projít,” navrhla rychle. „Do Hyde Parku. Pøevléknu se do nìèeho míò vhodného.” Mìla na sobì dost pøísné tmavé šaty, ne zrovna padnoucí, které jí moc neslušely.

„Nosím je speciálnì, když jdu za uèitelem hry na cello,” vysvìtlovala. „Je to hodný dìdula, ale nìkdy mi pøipadá, že se ze všeho toho šmidlání trochu moc vzrušuje. Za chvilku jsem dole.”

Zlehka vybìhla po schodech na galerii a zavolala dolù: „Dej láhev do lednice, na potom!”

Když usazoval láhev šampaòského do dvíøek lednice, všiml si, že hned vedle sedí její pøesné dvojèe. Pøešel k oknu a vyhlédl ven. Pak se otoèil a zaèal si prohlížet její desky. Shora zaslechl šustìní šatù padajících na zem. Hovoøil k sobì o tom, co je za èlovìka. Pøísnì si nakázal, že bude, alespoò pro tuto chvíli, pevnì a neochvìjnì upírat oèi na høbety jejích desek, èíst si jejich tituly, uznale pøikyvovat, a tøeba ty zatracené placky i poèítat. Bude mít sklonìnou hlavu.

Kteréžto rozhodnutí totálnì a do puntíku nesplnil. Pozorovala ho shora tak soustøedìnì, že zøejmì ani nevnímala, že se na ni dívá. Pak náhle zavrtìla hlavou, spustila pøes hlavu lehké opalovací šaty a hbitì zmizela v koupelnì. Za chvíli se opìt vynoøila, celá usmìvavá, a v klobouku proti slunci sebìhla se schodù s neuvìøitelnou lehkostí. Pohybovala se zvláštním, taneèním krokem. Když vidìla, že si toho všiml, zlehka sklonila hlavu na stranu.

„Líbí?” zeptala se.

„Vypadáš nádhernì,” øekl prostì, protože to byla pravda.

„Hmmmm,” podivila se, jako by vlastnì neodpovìdìl na její otázku.

Zavøela dveøe v horním podlaží, které zùstaly celou dobu otevøené, a rozhlédla se po nevelkém pokoji, jako by se chtìla pøesvìdèit, jestli mùže být na chvíli ponechán sám sobì. Arthur sledoval její pohled, a pak ve chvíli, kdy se zrovna díval opaèným smìrem, vylovila cosi ze zásuvky a vpašovala to do plátìné tašky, kterou mìla v ruce.

Arthur na ni znovu pohlédl. „Jdeme?”

„Vìdìl jsi, že se mnou není všechno v poøádku?” zeptala se s mírnì tázavým úsmìvem.

Její pøímost zastihla Arthura nepøipraveného.

„Mno slyšel jsem nìjaké neurèité”

„Zajímalo by mì, kolik toho o mnì vlastnì víš”, pøerušila ho. „Pokud jsi to slyšel, odkud si myslím, žes to slyšel, tak to není pravda. Russell si jednoduše vymýšlí, protože se nedokáže vyrovnat s pomyšlením, co to doopravdy je.”

Arthur pocítil šlehnutí úzkosti.

„A co to tedy je?” zeptal se. „Mùžeš mi to øíct?”

„Neboj se,” uklidòovala ho, „není to vùbec nic hrozného. Je to jen neobvyklé. Opravdu hodnì neobvyklé.” Dotkla se jeho ruky a pak se nahnula a zlehka ho políbila. „Moc by mì zajímalo,” nadhodila, „jestli dneska veèer dokážeš pøijít na to, co to je.”

Arthurovi pøipadalo, že kdyby na nìj nìkdo v tu chvíli poklepal, zazvo-nil by hlubokým, dlouho znìjícím tónem jako jeho šedé akvárium, když do nìj cvrnkne nehtem.

Forda Prefecta rozèilovalo, že ho neustále budí støelba.

Vyklouzl z prùlezu pro údržbu, který si uzpùsobil na jakýsi kotec tím, že zneškodnil nìkteré hluènìjší stroje v jeho okolí a vystlal ho ruèníky. Slezl po pøístupovém žebøíku a zaèal mrzutì prohledávat chodby.

Pùsobily klaustrofobicky a byly špatnì osvìtlené, a i to málo chabého svìtla, co tu bylo, neustále blikalo a zatmívalo se, jak se energie pøelévala z jednoho konce lodi na druhý a pøitom vyvolávala silné vibrace a vrzavé, vrèivé zvuky.

Jenže to nebylo ono. Zastavil se a opøel se o zeï, protože kolem nìj s ošklivým zajeèením prolétlo cosi, co vypadalo jako malý støíbrný elektrický vrták. Ani to nebylo ono.

Znavenì prolezl dveømi v pøepážce a dostal se tak do širší chodby, by stejnì chabì osvìtlené. Loï sebou škubla. Škubala sebou už hodnou chvíli, ale tentokrát to bylo horší. Kolem s dìsivým øinèením propocho-dovala menší èeta robotù. To také nebylo ono.

Z jednoho konce chodby se sem valil štiplavý kouø, a tak se vydal opaèným smìrem. Prošel kolem øady monitorovacích obrazovek zapuštìných do zdi a chránìných tvrzeným, by silnì poškrábaným perspexem. Na jedné z nich jakýsi hnusný šupinatý zelený plaz nabubøele žvanil a vztekle cosi hulákal o systému jediného pøevodi-telného volebního práva. Nebylo jasné, jestli je pro nebo proti, ale zjevnì mìl na vìc velmi vyhranìný názor. Ford stáhl zvuk.

Ale to také nebylo ono.

Prošel kolem dalšího monitoru. Šla na nìm reklama na nìjakou zubní pastu, po které se zøejmì budete cítit volní, když ji budete používat. Do toho vøeštìla nìjaká ohavná hudba, ale to také nebylo ono.

Narazil na jinou, mnohem vìtší tøírozmìrnou obrazovku, která moni-torovala, co se dìje venku kolem ohromné støíbrné xaxisijské lodi.

Zastavil se a sledoval, jak tisíc po zuby ozbrojených zirzelských robotích hvìzdných køižníkù profièelo kolem temného stínu mìsíce rýsujícího se na pozadí oslepivého kotouèe hvìzdy Xaxis a jak na nì loï souèasnì vypustila ze všech otvorù hrùznì nepochopitelné síly v podobì ošklivì oslepující záøe.

Tohle bylo ono.

Ford podráždìnì zavrtìl hlavou a promnul si oèi. Kekl si na poroucha-né tìlo matnì støíbrného robota, který zøejmì pøedtím hoøel, ale teï už vychladl natolik, aby se na nìm dalo sedìt. Zívl a vyhrabal z brašny svùj exempláø Stopaøova prùvodce po Galaxii. Aktivoval obrazovku a zbìžnì prolistoval nìkolik hesel tøetího a ètvrtého stupnì. Hledal nìja-kou dobrou kúru na nespavost. Našel heslo ODPOÈINEK, což zøejmì bylo právì to, co potøeboval. Objevil podheslo ODPOÈINEK A ZOTAVE-NÁ, a právì chtìl jít dál, když vtom dostal lepší nápad. Podíval se na obrazovku monitoru. Bitevní vøava se vteøinu od vteøiny stupòovala a rámus byl pøímo ohlušující. Loï se chvìla, jeèela a škubala sebou pokaždé, když vydala nebo pøijala nový pøíval omraèující energie.

Pohlédl zpìt na Prùvodce a rychle prolistoval nìkolik pravdìpodobných míst. Najednou se zasmál a znovu zapátral v brašnì. Vylovil malièký modul pro uskladnìní pamìti, otøel z nìj chuchvalec prachu a drobky a zapnul ho do zdíøky na zadní stranì Prùvodce.

Když do modulu naèerpal veškeré relevantní informace, zase ho vyp-nul, lehce ho nadhodil na dlani, uklidil Prùvodce do brašny, spokojenì se zašklíbil a odešel pátrat po databankách palubního poèítaèe.

„Dùvodem, proè slunce za letních veèerù, a zvláštì v parcích, klesá tak nízko,” vykládal vážný hlas, „je, aby bylo lépe vidìt, jak dívkám poska-kují kozièky. Jsem pøesvìdèen, že je tomu tak.”

Arthur s Fenchurch šli zrovna kolem a potìšenì se tomu zasmáli. Fenchurch pøítele na chvíli pevnìji objala.

„A jsem si jist,” pokraèoval kudrnatý zrzavý mladík s dlouhým tenkým nosem, deklamující ze svého lehátka na bøehu jezírka Serpentine v Hyde Parku, „že kdyby èlovìk tuhle teorii rozvedl, zjistil by, že napro-sto pøirozenì a logicky vyplývá ze všeho,” obrátil se naléhavì k hube-nému tmavovlasému kamarádovi povalujícímu se na vedlejším lehátku a deprimovanì dumajícímu o svých pupíncích, „o èem mluvil Darwin. To je jisté. Je to nepopiratelné. A navíc,” dodal, „se mi to moc líbí.”

Prudce se otoèil a zašilhal pøes brýle na Fenchurch. Arthur ji zakormi-dloval trochu dál a cítil, jak se bezhlesnì tøese.

„Mùžeš hádat znova,” vyzvala ho, když se pøestala smát.

„Tak dobøe,” souhlasil, „je to loket. Levý loket. Máš v nepoøádku levý loket.”

„Špatnì,” zasmála se, „úplnì špatnì. Jsi na nesprávné stopì.”

Letní slunce klesalo mezi stromy v parku a vypadalo - ale radìji se vyvarujme slovní fašírky. Hyde Park je úžasný. Všechno je v nìm úžasné, až na smetí a odpadky v pondìlí ráno. Dokonce i kachny jsou tu úžasné. Ten, kdo dokáže projít Hyde Parkem za letního veèera a nezapùsobí to na jeho city, patrnì projíždí v sanitce s hlavou zakrytou prostìradlem.

Je to park, v nìmž lidé dìlají mnohem více neobvyklých vìcí než kdekoli jinde. Arthur s Fenchurch napøíklad objevili muže v šortkách, který cvièil pod stromem na dudy. Dudák na chvíli umlkl, aby odehnal párek Amerièanù, kteøí se nesmìle pokoušeli vpašovat nìco mincí do krabice, v níž si dudy pøivezl.

„Ne!” hulákal na nì, „jdìte pryè! Já jenom cvièím.”

Zaèal znova nadouvat vak svého nástroje, ale ani zvuky, které vyluzoval, jim nemohly pokazit náladu.

Arthur ovinul paže kolem dívky a pak je zvolna posunoval dolù.

„Zadeèek to asi nebude,” pronesl po chvíli, „nevypadá to, že by s ním bylo nìco v nepoøádku.”

„Správnì,” potvrdila, „je úplnì v poøádku.”

Políbili se tak dlouze, že nakonec i dudák odešel cvièit na druhou stranu stromu.

„Povím ti pøíbìh,” zaèal zase Arthur.

„Tak dobøe.”

Našli si kousek trávníku, kde bylo relativnì málo dvojic ležících doslova na sobì, usedli a pozorovali nádherné kachny a nízké sluneèní paprsky pohrávající si na vodì, která proudila pod nádhernými kachnami.

„Pøíbìh,” pøipomnìla Fenchurch a pøitiskla se k jeho paži.

„Který ti dá pøedstavu, jaké vìci se mi obvykle pøiházejí. Je naprosto pravdivý. Víš, lidi nìkdy vyprávìjí historky, které se údajnì pøihodily nejlepší kamarádce sestøenice jejich manželky, ale nejspíš si je vymys-lel nìkdo z nich. A tenhle pøíbìh se jim dost podobá, až na to, že se skuteènì stal, a já vím, že se skuteènì stal, protože èlovìk, kterému se to pøihodilo, jsem já sám.”

„Jako tøeba s tím lístkem z tomboly.”

Arthur se zasmál. „Ano. Šel jsem zrovna na vlak,” zaèal vyprávìt. „Když jsem dorazil na nádraží”

„Povídala jsem ti nìkdy,” pøerušila ho Fenchurch, „co se pøihodilo mým rodièùm na nádraží?”

„Ano, povídala.”

„Já jen pro jistotu.”

Arthur mrkl na hodinky. „Asi bychom mìli pomýšlet na návrat,” usoudil.

„Nejdøív mi povìz ten pøíbìh,” øekla Fenchurch pevnì. „Dorazil jsi na nádraží.”

„Mìl jsem ještì dvacet minut èasu. Spletl jsem si dobu odjezdu. Ale vlastnì je stejnì dobøe možné”, dodal po chvilkové úvaze, „že si dobu odjezdu spletly britské dráhy. To mì pøedtím nenapadlo.”

„Tak dál,” zasmála se Fenchurch.

„A tak jsem si koupil noviny, že si vyluštím køížovku, a šel jsem do bufetu na kafe.”

„Ty luštíš køížovky?”

„Ano.”

„V kterých novinách?”

„Obvykle v Guardianu.”

„Myslim, že se snaží vypadat moc chytøe. Já mám radši The Times. A zvládl jsi ji?”

„Co?”

„Køížovku v Guardianu.”

„Ještì jsem se na ni nestaèil podívat,” odpovìdìl Arthur, „zatím se teprve snažím koupit si kafe.”

„Tak dobøe. Kup si kafe.”

„Už si ho kupuju. A taky pár sušenek.”

„Jaké?”

„Lahodné èajové.”

„Ty jsou moc dobré.”

„Mám je rád. S nákladem èerstvì získaných komodit jdu ke stolku a sedám si. Ale neptej se mì, jak ten stolek vypadal, protože už je to nìjaký èas a nevzpomínám si. Nejspíš byl kulatý.”

„Tak dobøe.”

„Naèrtnu ti situaci. Sedím u stolku. Po levé ruce noviny. Po pravé šálek kávy. Uprostøed stolku balíèek sušenek.”

„Vidím to jako pøed oèima.”

„Ale koho nevidíš, protože jsem se o nìm ještì nezmínil, je èlovìk, který u stolku už sedìl. Sedí naproti mnì.”

„Jak vypadá?”

„Úplnì obyèejnì. Kuføík. Spoleèenský oblek. Nevypadal zrovna, že by mohl vyvést nìco divného.”

„Aha. Tenhle typ znám. A co udìlal?”

„Tohle. Nahnul se pøes stolek, vzal balíèek sušenek, otevøel ho, jednu vyndal a”

„Co udìlal?”

„Snìdl ji.”

„Cože?”

„Snìdl ji.”

Fenchurch na nìj užasle zírala. „A co jsi propánajána udìlal ty?”

„Udìlal jsem to, co by za daných okolností udìlal každý zmužilý Anglièan,” øekl Arthur. „Byl jsem nucen jeho chování ignorovat.”

„Cože? A proè?”

„Víš, na takovéhle situace èlovìk není vytrénovaný. Pátral jsem v duši, ale neobjevil jsem ve své výchovì, zkušenostech ani prvotních instinktech nic, co by mi øeklo, jak mám reagovat, když mi nìkdo úplnì jednoduše, klidnì, pøímo pøed nosem ukradne sušenku.”

„No, mohl jsi” Fenchurch se zamyslela. „Musím pøiznat, že si sama nejsem jista, jak bych reagovala. A co bylo dál?”

„Zuøivì jsem koukal do køížovky,” pokraèoval Arthur. „Nedokázal jsem vyluštit ani jedno heslo, tak jsem usrkl trochu kávy, ale byla pøíliš horká, takže se nedalo nic dìlat. Tak jsem se vzmužil. Vzal jsem si taky sušenku a usilovnì jsem se snažil nevšimnout si, že balíèek je nìjakým záhadným zpùsobem už otevøený”

„Tak vidíš, pøece jen se bráníš, nedáš si to líbit.”

„Ano, po svém. Snìdl jsem sušenku. Snìdl jsem ji zámìrnì ostentativnì, aby nemohlo být pochyb o tom, co dìlám. Já když sním sušenku,” dodal Arthur, „tak zùstane snìdená.”

„A co udìlal ten èlovìk?”

„Vzal si další. Na mou duši,” dušoval se Arthur, „opravdu to tak bylo. Vzal si další sušenku a snìdl ji. Jasné jak facka. Tak jisté, jako že teï sedíme na zemi.”

Fenchurch se neklidnì zavrtìla.

„Potíž je v tom,” pokraèoval Arthur, „že když jsem neøekl nic poprvé, bylo o to tìžší vìc nakousnout napodruhé. Co jsem mìl øíct? ‘Promiòte, nemohl jsem si nepovšimnout, že ehm’ To by jaksi nebylo ono. Ne, ignoroval jsem to, ještì ráznìji než pøedtím.”

„Panenko skákavá”

„Zase jsem zíral na køížovku a nemohl pohnout ani s jediným slovem, a tak jsem do jisté míry projevil stejného ducha jako Jindøich V. v den svatého Kryšpína”

„Cože?”

„Šel jsem znovu do boje. Vzal jsem si další sušenku. Naše oèi se na okamžik støetly.”

„Asi takhle?”

„Ano, totiž ne, takhle zase ne. Ale støetly se. Jen na okamžik. Pak jsme oba odvrátili zrak. Ale mùžu ti øíct,” vyprávìl pohnutì Arthur, „že ve vzduchu bylo trochu elektøiny. U stolu pøece jen narùstalo jisté napìtí. V tu chvíli.”

„To si dovedu pøedstavit.”

„A tak jsme spoøádali celý balíèek. On, já, on, já”

„Celý balíèek?”

„Bylo tam jen osm sušenek, ale v tu chvíli nám pøipadalo, že tam tak sedíme a jíme sušenky už celý život. Gladiátoøi sotva mohli být v horší situaci.”

„Gladiátoøi by se museli utkat na slunci,” poznamenala Fenchurch. „To je pøece jen fyzicky nároènìjší.”

„To je fakt. Takže nakonec mezi námi zùstal ležet jen prázdný obal a ten èlovìk, když dokonal svùj zlotøilý èin, se koneènì zvedl k odchodu. Samozøejmì že se mi ulevilo. Èirou náhodou mùj vlak hlásili až o chvíli pozdìji, a tak jsem dopil kafe, zvedl se, vzal si noviny a pod novinami..”

„Ano?”

„Ležely moje sušenky.”

„Cože?” Fenchurch nevìøila svým uším. „Cože?”

„Už je to tak.”

„Ne!” vyjekla a smíchy se skácela na trávník.

Pak se znova posadila. „Ty totální pitomo,” zajíkala se, „ty osobo jedna málem úplnì pomatená.” Povalila ho na záda, pøekulila se pøes nìj, políbila ho a zase se odkulila. Pøekvapilo ho, jak málo váží.

„Teï mi zase nìco povìz ty.”

„Myslím,” nasadila tichý a chraptivý hlas, „že jsi hodnì stál o to vrátit se domù.”

„Naè ten spìch,” odvìtil ležérnì, „nejdøív chci, abys mi vyprávìla nìjakou pøíhodu.”

Zadívala se nad jezero a uvažovala.

„Tak dobøe,” øekla nakonec, „jen jednu krátkou. A není tak legraèní jako ta tvoje, ale To je jedno.”

Pohlédla dolù. Arthur pøímo hmatatelnì cítil, že je to jeden z tìch okamžikù. Zdálo se, že vzduch kolem nich nehnutì stojí a èeká. Arthur si pøál, aby šel pryè a hledìl si svého.

„Když jsem byla malá,” zaèala vyprávìt. „Historky tohohle typu tak vždycky zaèínají: ‘Když jsem byla malá’ Zkrátka pøicházíme teï k okamžiku, kdy holky vždycky øeknou ‘Když jsem byla malá’, a zaènou se svìøovat. Tak teï jsme k tomu došli. Když jsem byla malá, mìla jsem nad postelí takový obrázek Co si o tom zatím myslíš?”

„Zatím se mi to líbí. Myslím, že tvá pøíhoda má spád. Postelové téma uvádíš elegantnì a na samém zaèátku. Motiv obrázku by se dal trochu rozvinout.”

„Byl to takový obrázek, o jakém se pøedpokládá, že se dìtem líbí, jenže jim se nelíbí. Plný roztomilých zvíøátek, která dìlají samé roztomilé vìci.”

„To znám. Taky jsem jimi mìl zamoøený pokoj. Králíci ve vestách, myslím.”

„Pøesnì tak. A ti králíci byli na voru, a s nimi taky rùzné myši a sovy. Možná že tam byl i nìjaký jelen.”

„Na voru.”

„Na voru. A na tom voru taky sedìl chlapeèek.”

„Mezi králíky ve vestách a sovami a jeleny.”

„Správnì. Chlapeèek typu veselý cikánský grázlík.”

„Uf.”

„Musím øíct, že ten obrázek mì znepokojoval. Pøed vorem totiž plavala vydra, a já jsem vždycky v noci ležela a bdìla a dìlala jsem si starosti kvùli té vydøe, že musí táhnout vor se všemi tìmi zatracenými zvíøaty, která by tam správnì nemìla být, a ta vydra mìla tak tenký ocásek, na kterém celý vor táhla, že mi pøipadalo, že to musí bolet, když ho táhne v jednom kuse. Trápilo mì to. Nijak naléhavì, jen jaksi neurèitì, ale poøád. A pak jednoho dne - nezapomeò, že jsem se na ten obrázek dívala noc co noc po nìkolik let - jsem si najednou všimla, že vor má plachtu. Nikdy pøedtím jsem ji nevidìla. S vydrou bylo všechno v poøádku, jen si tak plavala.”

Pokrèila rameny.

„Dobrá pøíhoda?” zeptala se.

„Konec je slabší,” zhodnotil Arthur. „Posluchaèi vykøikují ‘Ano, ale co z toho?’ Až sem to bylo dobré, ale pøed závìreènými titulky to potøebuje vìtší švih.”

Fenchurch se zasmála a objala si kolena.

„Bylo to jako náhlé zjevení, léta témìø nepostøehnutelné starosti ze mì náhle spadla, jako když se sundá závaží a z èernobílého filmu se stane barevný, jako když náhle zaliješ suchý klacík. Náhlé posunutí perspek-tivy, které øíká: ‘Odlož starosti, svìt je dobré a dokonalé místo. Je to ve skuteènosti úplnì snadné.’ Nejspíš si myslíš, že to povídám, abych mohla dodat, že takhle jsem si pøipadala dnes odpoledne nebo tak nìco, viï?”

„Já vlastnì” znejistìl Arthur, jehož klid byl náhle narušen.

„To je v poøádku,” ujistila ho. „Je to tak. Pøesnì tak jsem si pøipadala. Ale víš, už jsem to zažila, dokonce v silnìjší podobì. Neuvìøitelnì silnì. Obávám se, že jsem tak trochu typ,” zahledìla se do dálky, „na náhlá pøekvapivá zjevení.”

Arthur tonul v nejistotì a nebyl schopen promluvit, a tak usoudil, že bude moudøejší ani se o to pro tu chvíli nepokoušet.

„Bylo to strašnì divné,” vyprávìla stylem, jakým by asi jeden z egypt-ských pronásledovatelù líèil chování Rudého moøe, když na nì Mojžíš napøáhl svou hùlku, jako krapet zvláštní.

„Strašnì divné,” opakovala, „celé dny pøedtím ve mnì narùstal strašnì divný pocit, jako kdybych mìla porodit. Ne, takové to vlastnì nebylo, bylo to spíš jako bych byla do nìèeho zapojována, kousek po kousku. Ne, ani tak ne, jako by celá Zemì, skrze mì, smìøovala”

„Neøíká ti náhodou nìco,” pøerušil ji Arthur jemnì, „èíslo ètyøicet dva?”

„Cože? Ne, o èem to mluvíš?” zvolala Fenchurch.

„Jen mì tak nìco napadlo,” zamumlal Arthur.

„Arthure, myslím to vážnì, tohle je pro mì strašnì dùležité, strašnì vážné.”

„Já to myslel naprosto vážnì,” uklidòoval ji Arthur, „jen tím Vesmírem si nìkdy nejsem jist.”

„Co tím myslíš?”

„Jen mi to hezky dopovìz,” vyzval ji. „A netrap se, jestli to zní divnì. Vìø mi, že mluvíš s nìkým, kdo vidìl hodnì divných vìcí,” dodal, „a nemyslím tím sušenky.”

Pøikývla a zdálo se, že mu vìøí. Náhle mu sevøela paži.

„Bylo to tak prosté,” vzdychla, „tak nádhernì a neuvìøitelnì prosté, když to pøišlo.”

„Co to bylo?” zeptal se Arthur tiše.

„Arthure, víš,” zatváøila se nešastnì, „to je právì to, co už nevím. A ta ztráta je k neunesení. Když se pokouším dostat se v myšlenkách zpátky, zaène se to všechno míhat a poskakovat, a když se snažím hodnì usilovnì, dostanu se jen k tomu šálku a pak se mi udìlá èerno pøed oèima.”

„Cože?”

„Stejnì jako v tvé pøíhodì se nejlepší èást pøihodila v kavárnì. Sedìla jsem tam u šálku èaje. Pøedcházelo tomu mnoho dní narùstajícího pocitu, že jsem zapojena. Myslím, že jsem dokonce jemnì bzuèela. Na ulici naproti kavárnì nìjací dìlníci pracovali na stavbì. Sledovala jsem je oknem pøes obrubu svého šálku s èajem, což mi vždycky pøipadalo jako nejhezèí zpùsob, jak pozorovat lidi pøi práci. A najednou to bylo v mé hlavì, zpráva odkudsi. Byla tak prostá! Všechno dávalo dokonalý smysl. Posadila jsem se zpøíma a pomyslela jsem si: ‘Ach, tak je to tedy v poøádku.’ Byla jsem tak udivená, že jsem málem upustila šálek, vlastnì asi jsem ho opravdu upustila. Ano,” dodala zamyšlenì, „urèitì jsem to udìlala. Dává to všechno nìjaký smysl?”

„Až k tomu šálku to bylo v poøádku.”

Zavrtìla hlavou, jednou a ještì jednou, jako by si ji chtìla proèistit, což bylo pøesnì to, oè se pokoušela.

„Ano, tak to pøesnì je,” povzdychla si. „V poøádku, až k tomu šálku. To je okamžik, kdy mi pøipadalo, že svìt doslova vybuchl.”

„Cože?”

„Vím, že to zní praštìnì a všichni øíkají, že to byly halucinace, ale pokud to byly halucinace, pak mám halucinace na obrovské tøídimen-zionální obrazovce s šestnáctistopým dolby stereo a nejspíš by si mì mìli pùjèovat lidi, které už nudí filmy o žralocích. Bylo to, jako by se mi Zemì doslova roztrhla pod nohama, a a”

Lehce poplácala trávu, jako by se chtìla ujistit, a pak si zøejmì rozmyslela, co chce øíci.

„Probudila jsem se v nemocnici. Od té doby jsem tam každou chvíli. A proto ve mnì náhlá zjevení, že všechno bude v poøádku, vyvolávají jistou nervozitu.” Podívala se na svého spoleèníka.

Arthur se prostì pøestal zabývat podivnými anomáliemi spojenými s návratem na rodný svìt, nebo je lépe øeèeno pøesunul do èásti mysli nadepsané „K promyšlení - spìchá!” „Tady je svìt,” øekl si. „Tady je, a už z jakéhokoli dùvodu, a tady také zùstane. A já na nìm.” Ale teï se mu zaèínal vlnit a rozmazávat jako oné noci v autì, kdy mu Fenchur-chin bratr vykládal hloupé historky o agentovi CIA v nádrži. Francouz-ská ambasáda se mu rozmazala. Stromy se rozmazaly, jezero se zaèalo vlnit, ale to zase bylo úplnì normální a nebylo tøeba se kvùli tomu plašit, protože na nìm právì pøistála šedá husa. Husy se mìly skvìle, odpoèívaly a netrápily je žádné odpovìdi, k nimž by chtìly znát otázku.

„Ale abych nezapomnìla,” øekla najednou Fenchurch zvesela s úsmì-vem a s rozzáøenýma oèima, „s jednou èástí mé osobnosti není vše v poøádku a budeš muset pøijít na to, co to je. Pùjdeme domù.”

Arthur zavrtìl hlavou.

„Co se dìje?” podivila se.

Arthur ovšem nezavrtìl hlavou proto, že by nesouhlasil s jejím návrhem, který považoval za vynikající, za jeden z nejskvìlejších návrhù na svìtì, nýbrž proto, že se zase pro jednou snažil zbavit nutkavého pocitu, že až to bude nejménì oèekávat, najednou z nìjakých dveøí vyskoèí Vesmír a bafne na nìj.

„Jen si to snažím poøádnì srovnat v hlavì,” vysvìtlil Arthur. „Øíkáš, že jsi mìla pocit, jako by Zemì skuteènì explodovala”

„Ano. Ale nebyl to jen pocit.”

„Jak tvrdí všichni ostatní,” doplnil váhavì, „to jest halucinace?”

„Ano, ale, Arthure, to je smìšné. Lidi si myslí, že když prostì øekneš ‘halucinace’, vysvìtlí se tím všechno, co chceš, a a je to cokoli, èemu nerozumíš, nakonec to zmizí. Je to jen slovo a nevysvìtluje nic. Nevysvìtluje to, proè zmizeli delfíni.”

„Ne,” potvrdil Arthur. „Ne,” dodal zamyšlenì. „Ne,” dodal znovu, v ještì hlubším zamyšlení. „Cože?” øekl nakonec.

„Nevysvìtluje to, proè zmizeli delfíni.”

„Ne,” potvrdil Arthur. „To jistì ne. Které delfíny myslíš?”

„Co tím myslíš, které delfíny? Mluvím o tom, že všichni delfíni zmizeli.”

Položila mu ruku na koleno, takže si uvìdomil, že tetelivý pocit, který mu bìhal po páteøi, není zpùsoben tím, jak ho hladila po zádech, ale že to musí být ono ošklivé mrazení, které se èasto dostavovalo, když se mu nìkdo pokoušel nìco vysvìtlit.

„Delfíni?”

„Ano.”

„Všichni delfíni,” peèlivì artikuloval, „zmizeli?”

„Ano.”

„Delfíni? Øíkáš, že všichni delfíni zmizeli? Takhle to øíkáš?” Arthur se snažil udìlat si ve vìci naprosto jasno.

„Arthure, kde jsi prokristapána byl: všichni delfíni zmizeli v týž den, kdy jsem” Pozornì se mu zahledìla do udivených oèí.

„Cože?”

„Delfíni nejsou. Jsou pryè. Zmizeli.” Pátrala v jeho tváøi.

„Copak jsi to opravdu nevìdìl?”

Z jeho zaraženého výrazu jasnì vyplývalo, že ne. „Kam se podìli?”

„Nikdo neví. To právì znamená, že zmizeli.” Na okamžik se odmlèela. „Vlastnì existuje jeden èlovìk, který o tom údajnì nìco ví, ale tvrdí se, že bydlí v Kalifornii a že je blázen. Pomýšlela jsem na to, že ho navští-vím, protože mi to pøipadá jako jediné vodítko k tomu, co se mi pøihodilo.”

Pokrèila rameny a pak se na nìj dlouze a klidnì zahledìla. Položila mu ruku na tváø.

„Opravdu bych ráda vìdìla, kde jsi byl. Myslím, že se ti tehdy také pøihodilo nìco hrozného. Proto jsme se navzájem poznali.”

Rozhlédla se po parku, který teï stahoval do svých tenat soumrak.

„Teï máš nìkoho, komu to mùžeš øíct.”

Arthur si zvolna, dlouze, za celý rok vzdychl. „To je hodnì dlouhá historie.”

Fenchurch se pøes nìj natáhla a pøitáhla si plátìnou tašku.

„Souvisí to nìjak s tímhle?” zeptala se. Pøedmìt, který vylovila z tašky, byl omlácený a opotøebovaný cestováním, protože byl vrhán do prehistorických øek, opékán sluncem, které žhne tak rudì na pouštích Kakrafúnu, zpola pohøben v mramorových píscích, jež lemují opojné odpaøující se oceány Santraginu V., mrzl na ledovcích mìsíce Jaglanu Beta, sedìlo se na nìm, na rùzných kosmických lodích se do nìj kopalo, mlátilo a vùbec se s ním špatnì zacházelo, a protože jeho výrobci pøedpokládali, že pøesnì takové vìci se mu mùžou pøihodit, prozíravì ho opatøili bytelným plastikovým obalem, na který vyvedli velkými vlídnými písmeny slova: „Nepropadejte panice.”

„Kdes k tomu pøišla?” zeptal se Arthur vyjevenì a vzal jí pøedmìt z ruky.

„Ále, myslela jsem si, že to bude tvoje. V Russellovì autì, tehdy v noci. Vypadlo ti to. Byl jsi na hodnì místech, o kterých se tam mluví?”

Arthur vyòal Stopaøova prùvodce po Galaxii z obalu. Vypadal jako malièký plochý pøizpùsobivý poèítaè typu laptop. ukl na nìkolik knoflíkù a na obrazovce zazáøil text. „Na pár místech jsem byl.”

„Mùžeme se tam podívat?”

„Cože? Ne,” odsekl pøíkøe, pak pøece jen zmìkl, ale zùstával ve støehu. „Chtìla bys?” zeptal se a doufal, že odpoví ne. Bylo od nìj hodnì velkorysé, že neformuloval otázku „Ale nechceš se tam podívat, viï, že ne?”, která takovou odpovìï pøedpokládá.

„Ano,” øekla. „Chci vìdìt, jaká byla ta zpráva, kterou jsem ztratila, a odkud pøišla. Protože si myslím,” dodala a pøitom se zvedla a rozhlédla se po stále temnìjším parku, „že nepøišla odtud.”

„A dokonce si ani nejsem jista,” doplnila ještì a ovinula Arthurovi ruku kolem pasu, „že vím, kde je tady.”

Stopaøùv prùvodce po Galaxii je, jak již bylo mnohokrát výstižnì øeèeno, velmi pozoruhodná vìc. Je to v podstatì, jak napovídá sám název, prùvodce èi pøíruèka. Problémem, nebo spíš jedním z mnoha problémù, protože je jich hodnì a jejich rozsah neustále zahlcuje civilní, obchodní a trestní soudy ve všech oblastech Galaxie, zvláštì, pokud je to možné, ty zkorumpovanìjší, je toto.

Pøedchozí vìta dává smysl. V tom problém netkví. Problém zní takto: Zmìna.

Pøeètìte si to ještì jednou a pochopíte. Galaxie, se rychle mìní. Je toho upøímnì øeèeno tolik, co se do poslední èásteèky neustále pohybuje, neustále mìní. Pro zásadového a svìdomitého šéfredaktora, pilnì se snažícího, aby toto masívnì podrobné a složité elektronické dílo udrželo krok se všemi mìnícími se okolnostmi a podmínkami, které Galaxie produkuje každou minutu každé hodiny každého dne, tak trochu noèní mùra, øeknete si možná a budete se mýlit. Váš omyl bude spoèívat v tom, že si neuvìdomíte, že šéfredaktor, stejnì jako všichni šéfredaktoøi, které Prùvodce kdy mìl, nechápe skuteèný význam slov „zásadový”, „svìdomitý” nebo „pilný” a má sklon vypoøádat se s noèními mùrami nejjednodušším možným zpùsobem.

Hesla se revidují, nebo pøípadnì nerevidují, prostøednictvím sub-eta sítì podle toho, jestli se dobøe ètou.

Vezmìte si napøíklad pøípad Brequindy v Avalarském Fothu, proslulé v mýtech, legendách a šílenì nudných tøídimenzionálních miniseriálech jakožto domov vznešeného a magického Fuolornského Ohnivého draka.

V dávných èasech, pøed pøíchodem Sortha z Bragadoxu, kdy Fragilis pìl a Queneluxský Saxaquin vládl železnou knutou, kdy vzduch byl sladký a noci vonné a pøece kdekterá tehdy dokázala být pannou, i když jak si mohli myslet, že by nìkdo mohl by jen vzdálenì takovému absurdnímu tvrzení uvìøit, se vším tím sladkým vzduchem a pøi tìch voòavých nocích a nevímèímještì, se dnes mùžeme jen dohadovat, v tìch dobách tedy nebylo na Brequindì v Avalarském Fothu možné hodit kamenem, aniž byste netrefili alespoò pùl tuctu Fuolornských Ohnivých drakù.

Jestli byste chtìli nìco takového udìlat, to je úplnì jiná záležitost.

Ne že by Ohniví draci nebyli v podstatì mírumilovný živoèišný druh, což skuteènì byli. Jenže mìli všechno rádi k sežrání, a právì jejich náklonnost èasto zpùsobovala vážné problémy: èlovìk èasto zraòuje ty, které má rád, zvláštì je-li èlovìk Fuolornským Ohnivým drakem s dechem jako raketový motor a zuby jako plot rezidence. Další problém byl v tom, že když se draci dostali do takovéhle nálady, dost èasto pak zranili i spoustu dalších, které mìli rádi jiní lidé. Když k tomu pøipoètete pomìrnì malé množství šílencù, kteøí tehdy pobíhali po Brequindì v Avalarském Fothu a házeli kameny, zjistíte, že dost velký poèet lidí tehdy utrpìl zranìní zpùsobená draky. A vadilo jim to snad? Nevadilo. Zaslechl je kdy kdo, že by naøíkali na osud? Ne. Fuolornští draci byli ve všech zemích Brequindy v Avalarském Fothu uctíváni pro svou drsnou krásu, vznešené zpùsoby a zvyk kousnout každého, kdo je neuctíval. Proè tomu tak bylo? Odpovìï je jednoduchá.

Sex.

Z nìjakého nevyzpytatelného dùvodu pùsobí obrovští, oheò dštící magiètí draci, když letí nízko na obloze za mìsíèní noci, která je i tak nebezpeènì sladká a voòavá, témìø nesnesitelnì sexy. Proè to tak je, to by vám romantikou zpitomìlí obyvatelé Brequindy v Avalarském Fothu asi nepovìdìli, a rozhodnì by neztráceli èas debatami na toto téma, protože jakmile se na obzoru objevilo hejno Fuolornských Ohnivých drakù s hedvábnými køídly a koženými tìly, šup, a už polovina Bre-quindanù upalovala s druhou polovinou do lesa, aby tam spoleènì strávili rušnou noc bez dechu, a pak se ráno s prvními paprsky úsvitu vynoøili celí šastní a samý úsmìv, pøièemž dívky tvrdily, velmi rozto-mile, že jsou stále pannami, by uzardìlými a lepkavými.

Feromony, tvrdí nìkteøí badatelé. Nìjaký sonický efekt, domnívají se jiní. Brequinda byla neustále natøískaná výzkumníky, kteøí se snažili pøijít na kloub té záhadì a dávali si pøitom hodnì na èas.

Není tedy celkem divu, že vizuálnì pøitažlivý popis všeobecného stavu vìcí na této planetì v Prùvodci získal znaènou popularitu mezi stopaøi, kteøí se jím dávají vést, a tak nikdy nebyl z knihy vyòat, a proto zùstává na moderních cestovatelích, aby sami zjistili, že dnešní Brequinda v Mìstském státì Avalarù je sotva víc než beton, striptýzové podniky a Draèí hamburgerové bary.

Noc v Islingtonu byla sladká a voòavá.

Žádní Fuolornští Ohniví draci v ulièce ovšem nelítali, a kdyby se tu náhodou nìjaký objevil, mohl by si klidnì odskoèit naproti na pizzu, protože ho nebude tøeba.

A kdyby se snad pøece jen vyskytl nìjaký naléhavý pøípad, zatímco by ještì poøádal svou Americkou Žhavou s anèovièkou navíc, mohl by vždycky vzkázat, aby nìkdo hodil na stereo Dire Straits, kteøí, jak je dnes známo, mají skoro stejný úèinek.

„Ne,” øekla Fenchurch, „ještì ne.”

Arthur hodil na stereo Dire Straits. Fenchurch otevøela dveøe v horním patøe, aby vpustila dovnitø ještì víc sladkého voòavého noèního vzduchu. Oba sedìli na nìjakém kusu nábytku sestávajícím z polštáøù, velmi blízko u otevøené láhve šampaòského.

„Ne,” trvala na svém Fenchurch, „ne, dokud nezjistíš, co je se mnou v nepoøádku, která èást to je. Ale myslím,” dodala velmi tichoulinkým hlasem, „že klidnì mùžeme zaèít tam, kde teï máš ruku.”

„Kterým smìrem se mám pustit?” zeptal se Arthur.

„Dolù,” poradila mu, „v tomto pøípadì.”

Arthur posunul ruku.

„Dolù znamená vlastnì opaèným smìrem,” pípla.

„Aha.”

Mark Knopfler má mimoøádnou schopnost pøimìt skokana ze stratosféry, aby hulákal a zpíval jako andìlé v sobotu veèer, když jsou unavení z toho, jak byli celý týden hodní a potøebují poøádné silné pivo - což není na tomto místì relevantní, protože deska ještì k tomuto místu nedohrála, jenže až tam dojde, bude se dít spousta jiných vìcí, a navíc kronikáø nemá v úmyslu sedìt tady se seznamem skladeb a stopkami, takže mu pøipadá nejlepší odbýt si zmínku teï, kdy ještì dìj postupuje pomalým tempem.

„Takže se dostáváme k tvému kolenu,” snažil se Arthur. „Máš nìjaký strašný, tragický problém s levým kolenem.”

„Mé levé koleno je v naprostém poøádku,” uvedla Fenchurch vìc na pravou míru.

„Tak je to tedy.”

„Vìdìl jsi že”

„Co?”

„Ehm, to je v poøádku, vidím, že vìdìl. Ne, pokraèuj.”

„Takže to bude souviset s tvými chodidly”

Usmála se ve slabém svìtle a vyhýbavì zavrtìla rameny na polštáøích. Vzhledem k tomu, že ve Vesmíru existují polštáøe, a to na Betì Škùrodravé, ob dva svìty od moèálù, kde žijí matracáci, kterým se strašnì líbí, když se na nich nìkdo vrtí, obzvl᚝ vrtí-li se vyhýbavì, protože ramena se pøitom pohybují v synkopickém rytmu, je škoda, že tu nebyly. Nebyly, ale takový už je život.

Arthur držel na klínì její chodidlo a pozornì je zkoumal. Jasné uvažování mu v tu chvíli ztìžovaly rùzné aspekty toho, jak jí šaty splývaly kolem nohou.

„Musím pøiznat,” vzdal se nakonec, „že vlastnì nevím, co hledám.”

„To uvidíš, až to najdeš,” ujišovala ho. „Opravdu to poznáš.” Trochu se zajíkla. „Tohle to není.”

S pocitem stále vìtší zmatenosti Arthur pustil její levou nohu na zem a pøesunul se, aby mohl zkoumat pravou. Pøedklonila se, objala ho a políbila, protože deska právì dohrála k onomu místu, o nìmž, kdybyste nahrávku znali, byste vìdìli, že jakékoli jiné chování prostì nedovolí.

Pak mu nabídla pravou nohu.

Pohladil ji, pøejel prsty kolem kotníku, pod prsty, po nártu, ale nemohl najít nic, co by nebylo v poøádku.

Pozorovala ho ohromnì pobavenì, pak se zasmála a zavrtìla hlavou.

„Ne, nepøestávej, ale tohle to není.”

Arthur pøestal a zamraèil se na její levou nohu na podlaze.

„Nepøestávej.”

Pohladil jí pravou nohu, pøejel prsty kolem kotníku, pod prsty, po nártu a øekl: „Chceš øíct, že to má co dìlat s nohou, kterou právì držím?”

Znovu pøedvedla ono pokrèení ramen, jaké by vneslo tolik radosti do života prostomyslného polštáøe z Bety Škùrodravé.

Zamraèil se.

„Zvedni mì,” vyzvala ho tiše.

Pustil její pravou nohu na podlahu a vstal. Ona také. Zvedl ji do náruèí a znovu se políbili. Trvalo to nìjakou chvíli, a pak øekla: „Teï mì zase polož.” Stále ještì zmatený uposlechl.

„Tak co?” Pohlédla na nìj témìø vyzývavì. „Tak co je v nepoøádku s mýma nohama?”

Stále ještì nechápal. Posadil se na zem, pak se postavil na všechny ètyøi, aby si prohlédl její nohy tak øíkajíc in situ, v jejich pøirozeném habitat. Pøi pohledu zblízka ho zarazila zvláštní vìc. Dal hlavu až k zemi a zíral. Následovala dlouhá odmlka. Pak se ztìžka posadil.

„Ano,” prohlásil. „Už vím, co je v nepoøádku s tvýma nohama. Nedotýkají se zemì.”

„Tak tak co si o tom myslíš?”

Arthur bystøe vzhlédl a spatøil obavu v jejích oèích, které náhle ztemnìly. Kousla se do rtu a roztøásla se.

„Co” vykoktala. „Ty jsi?” Setøásla vlasy dopøedu pøes oèi plnící se temnými slzami strachu.

Arthur se rychle zvedl, objal ji a jedinkrát ji políbil.

„Možná, že umíš to, co já,” nadhodil a vyšel rovnou ze pøedních dveøí v horním patøe.

Deska se právì dotoèila k nejparádnìjšímu kousku.

Kolem hvìzdy Xaxis zuøila bitva.

Stovky hrozivých, po zuby ozbrojených zirzelských lodí byly znièeny a rozdrceny na atomy nièivými silami, jež mìla mohutná støíbrná xaxisijská loï ve svém arzenálu.

Èást mìsíce byla také pryè. Odstøelila ji silová dìla, která dokázala rozervat samotné pøedivo vesmíru, jímž prolétala.

Zbývající zirzelské lodi, aè hrozivé a po zuby ozbrojené, vypadaly teï vedle nièivé síly xaxisijského køižníku smìšnì bezmocné a prchaly do úkrytu za rychle se rozpadajícím mìsícem, když tu xaxisijská loï, která je zbìsile pronásledovala, náhle oznámila, že potøebuje dovolenou a opustila bitevní pole.

Na chvíli zavládl ještì vìtší strach a úžas, ale loï byla pryè.

S pomocí nesmírných sil, jimiž vládla, se míhala ohromnými rozlohami iracionálnì zakøiveného prostoru, rychle, lehce a pøedevším tiše.

V hloubi špinavého, zasmrádlého kotce, vyrobeného z prùlezu pro údržbu, chrupal mezi ruèníky Ford Prefect a ve snu ho pronásledovaly staré strachy. V jednom okamžiku se mu v døímotách zdálo o New Yorku. Ve snu šel pozdì v noci po East Side, podél øeky, která teï byla tak extravagantnì zneèištìná, že se z ní spontánnì vynoøovaly nové formy života a domáhaly se sociální podpory a volebního práva.

Jedna zrovna proplula kolem a mávala na nìj. Ford zamávání oplatil.

Bytost se doplácala ke bøehu a vyškrábala se na nìj .

„Ahoj,” pravil neznámý, „právì jsem byl stvoøen. Jsem po všech stránkách ve Vesmíru nový. Víš o nìèem dùležitém, co bych mìl znát?”

„Uf,” pravil Ford, ponìkud na rozpacích, „Nejspíš bych ti mohl poradit, kde je pár barù.”

„A co láska a štìstí? Cítím hlubokou potøebu takových vìcí,” øekl tvor a zamával tykadly. „Nemìl bys nìjaké tipy?”

„Tyhle potøeby si mùžeš obstarat na Sedmé Avenue,” poradil mu Ford.

„A také instinktivnì cítím,” pravilo stvoøení naléhavì, „že potøebuju být krásný. Jsem krásný?”

„Ty jdeš na vìc rovnou, co?”

„Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Jsem krásný?”

Záhadný tvor kolem sebe staèil vyronit poøádnou kaluž øídkého bahna a èvachtal a mokval dál. Kolemjdoucí opilec výjev se zájmem pozoroval.

„Z mého hlediska?” podivil se Ford. „Ne. Ale poslyš,” dodal po chvíli, „vìtšina lidí se vypracuje. Je tam v øece víc takových, jako jsi ty?”

„Copak já vím, mladíku?” pravilo stvoøení. „Jak jsem už povídal, jsem tu nový. Život je pro mì velká neznámá. Jaký je?”

Teï narazili na oblast, kde Ford cítil, že mùže být jistou autoritou.

„Život,” pravil rozvážnì, „je jako grapefruit.”

„Hm, jak to?”

„No, je takový žlutooranžový a na povrchu dolíèkovatý, a uvnitø je šavnatý a hòácavý. A uprostøed má jadýrka. Jo, a nìkteøí lidé si ho dávají pùlku k snídani.”

„Je tady ještì nìco jiného, s èím bych mohl pohovoøit?”

„Øekl bych, že jo,” kývl Ford. „Zeptej se policajta.”

Ford Prefect se ve svém kutlochu zavrtìl a obrátil se na druhý bok. Nebyl to zrovna jeho oblíbený typ snu, protože v nìm nevystupovala Excentrica Gallumbits, tøíprsá dìvka z Eroticonu 6, která se vyskyto-vala v mnoha jeho snech. Byl to však aspoò nìjaký sen. Koneènì spal.

Naštìstí byl v ulièce silný stoupavý vzdušný proud, protože Arthur už nìjaký èas tuhle èinnost neprovozoval, alespoò ne zámìrnì, což zna-mená pøesnì zpùsobem, jak se to dìlat nemá. Prudce se øítil dolù a málem si dal ošklivou ránu do zubù o práh. Padal vzduchem, tak šokovaný tím, jakou strašnou pitomost to právì provedl, že úplnì zapomnìl, že se nemá strefit na zem a také se nestrefil. Skvìlý trik, pomyslel si, když to èlovìk dokáže. Zem mu hrozivì visela nad hlavou.

Pokoušel se nemyslet na zem, jak je neuvìøitelnì velká a jak by to asi bolelo, kdyby si zem øekla, že pøestane viset a náhle na nìj spadla. Místo toho se pokoušel pøivolat pøíjemné myšlenky na lemury, což bylo pøesnì ono, protože si v tu chvíli nemohl vzpomenout, co je vlastnì lemur, jestli patøí k onìm zvíøatùm, která ve velkých majestátních stádech dusají plánìmi, nebo jestli to snad jsou pakonì høívnatí, takže bylo dost obtížné myslet si o nich nìco pøíjemného, aniž by se uchýlil k jakési sentimentální všeobecné blahovùli ve vztahu k veškerenstvu, a to vše zamìstnávalo jeho mysl, zatímco se jeho tìlo pokoušelo zvyk-nout si na skuteènost, že se nièeho nedotýká.

Ulièkou tøepetavì prolétl obal od tyèinky Mars. Po chvíli zdánlivých pochybností a nerozhodnosti se dal nést vìtrem a protøepetal se mezi Arthurem a zemí.

„Arthure”

Zemì mu stále ještì hrozivì visela nad hlavou, a tak si pomyslel, že je patrnì na èase nìco s tím udìlat, napøíklad padat od ní pryè, což také udìlal. Zvolna. Velmi, velmi zvolna. A jak zvolna, velmi, velmi zvolna padal, zavøel oèi - peèlivì, aby nic nepokazil.

Pocit zavíraných oèí probìhl celým jeho tìlem. Když dorazil do nohou - a celé tìlo si teï uvìdomovalo, že má zavøené oèi a nevyvolávalo to v nìm paniku - zvolna, velmi, velmi zvolna obrátil tìlo jedním smìrem a mysl druhým.

To by mìlo vyøešit problém s prostorovým uspoøádáním Zemì.

Cítil teï kolem sebe volný vzduch, jak si docela vesele vane a vùbec mu jeho pøítomnost nevadí, a zvolna, velmi, velmi zvolna, jakoby z hlubokého, vzdáleného spánku, otevøel oèi.

Létal samozøejmì už mnohokrát, napøíklad na Krikkitu, až se málem zcvokl z ptaèích øeèí, ale to bylo nìco jiného.

Tady létal na svém vlastním svìtì, tiše a bez rozruchu, jen se trochu tøásl, ale to se dalo pøièítat spoustì vìcí, vzhledem k jeho pozici ve vzduchu.

Tøi až pìt metrù pod ním byl tvrdý asfalt a pár metrù vpravo záøila žlutá poulièní svìtla Upper Street. Postranní ulièka byla naštìstí temná, protože svìtlo, které ji mìlo v noci osvìtlovat, bylo ovládáno dùmyslným èasovým spínaèem, což v praxi znamenalo, že se zapínalo chvíli pøed obìdem a opìt se vypínalo, když se zaèal blížit veèer. Byl tedy zahalen bezpeèným pláštìm neproniknutelné temnoty.

Zvolna, velmi, velmi zvolna, zvedl hlavu k Fenchurch, která stála v bezdechém úžasu ve dveøích v horním patøe.

Vidìl její tváø jen pár centimetrù od své.

„Chtìla jsem se tì zeptat,” promluvila tichým roztøeseným hlasem, „co to dìláš. Ale pak mi došlo, že pøece vidím, co dìláš. Letíš. Takže mi to pøipadlo jako hloupá otázka,” dodala po mírnì udivené pomlce.

Arthur se zeptal: „Dokážeš to taky?”

„Ne.”

„Chtìla bys to zkusit?”

Kousla se do rtu a zavrtìla hlavou, ani ne zápornì, ale z pouhé popletenosti. Tøásla se jako list.

„Je to úplnì snadné,” naléhal Arthur, „když nevíš, jak na to. To je ze všeho nejdùležitìjší. Nevìdìt pøesnì, jak to vlastnì dìláš.”

Aby ukázal, jak snadné to je, proletìl ulièkou, vznesl se pøímo dramaticky, a pak se snesl dolù k ní jako bankovka nesená vìtrem.

„Zeptej se mì, jak jsem to udìlal.”

„Jak jsi to udìlal?”

„Nemám tušení. Ani uk.”

Zmatenì pokrèila rameny. „Tak jak bych mohla..?”

Arthur se zhoupl ještì o nìco doleji a napøáhl k ní ruku.

„Chci, aby sis zkusila stoupnout na mou ruku. Jen jednou nohou.”

„Cože?”

„Zkus to.”

Nervóznì, váhavì - skoro jako by si zkoušela stoupnout na ruku nìko-mu, kdo se pøed ní vznáší ve vzduchu, pomyslela si - si mu stoupla na ruku.

„A teï druhou.”

„Cože?”

„Pøenes váhu na tuhle nohu.”

„Nemùžu.”

„Zkus to.”

„Takhle?”

„Takhle.”

Nervóznì, váhavì - skoro jako by, pomyslela si - a pak si pøestala øíkat jako co je to, co dìlá, protože mìla pocit, že to vùbec nechce vìdìt.

Upøela velmi, velmi nehnutý pohled na okapovou rouru na støeše zchátralého skladištì, která jí už celé týdny lezla na nervy, protože bylo naprosto jasné, že upadne, a Fenchurch nevìdìla, jestli s tím nìkdo nìco udìlá, nebo jestli má nìkomu nìco øíct, takže na chvíli pøestala myslet na skuteènost, že stojí na rukou nìkoho, kdo nestojí vùbec na nièem.

„A teï,” radil Arthur, „pøenes váhu z levé nohy.”

Myslela na to, že skladištì patøí spoleènosti, která vyrábí koberce a má kanceláøe za rohem, a pøenesla váhu z levé nohy, takže by tam nejspíš mohla zajít a øíct jim o tom okapu.

„Teï pøenes váhu z pravé nohy,” naøizoval Arthur.

„Nemùžu.”

„Zkus to.”

Z tohohle úhlu okap nikdy nevidìla, a teï jí pøipadalo, že bláto a neøádstvo, jímž je ucpán, by také mohlo být ptaèím hnízdem. Kdyby se trochu nahnula dopøedu a pøenesla váhu z pravé nohy, patrnì by vidìla lépe.

Arthura zneklidnilo, že se dole v ulièce kdosi pokouší ukrást jí kolo. Nechtìl se v tu chvíli zaplétat do hádek a jen doufal, že ten èlovìk provede svou tiše a nepodívá se nahoru. Poèínal si tiše a šikovnì, jako nìkdo, kdo pravidelnì krade bicykly v postranních ulièkách a zpravid-la neoèekává, že by se mu jejich majitelé vznášeli nìkolik metrù nad hlavou. Muž si díky obìma zmínìným návykùm poèínal velmi relaxova-nì a pracoval soustøedìnì a cílevìdomì. Když zjistil, že bicykl je neod-diskutovatelnì pøivázán smyèkami z legované oceli k železné tyèi zapu-štìné do betonu, mírumilovnì ohnul obì kola a šel si po svých.

Arthur vydechl dlouho zadržovaný vzduch.

„Podívej, našla jsem ti kousek skoøápky,” øekla mu do ucha Fenchurch.

Ti, kdo pravidelnì sledují poèínání Arthura Denta, mohli snad, pøestože se toto líèení skládá z pouhé pravdy a jen pravdy, nabýt z jeho povahy a zvykù dojmu, že pøece jen ve svém celkovém složení nepostihuje celou pravdu ve všech jejích záøných aspektech.

Dùvody jsou nasnadì. Redigování, výbìr a potøeba vyvážit zajímavé pasáže s podstatnými informacemi a vynechat všechny únavné všednosti.

Napøíklad tyto. „Arthur Dent šel spát. Vyšel po schodech nahoru, po všech patnácti, otevøel dveøe, vstoupil do svého pokoje, zul si boty, svlékl ponožky i všechno ostatní šatstvo a zanechal je v podobì úhled-nì zmuchlané hromady na podlaze. Oblékl si pyžamo, to modré, proužkované. Umyl si oblièej a ruce, vyèistil si zuby, došel si na záchod, uvìdomil si, že to zase udìlal v opaèném poøadí, takže si musel znovu umýt ruce a pak si šel lehnout. Ètvrt hodiny si èetl, z èehož prvních deset minut se snažil pøijít na to, kam až došel vèera veèer, pak zhasl svìtlo a asi tak bìhem minuty spal.

Byla tma. Dobrou hodinu ležel na levém boku. Potom se chvíli ze spaní neklidnì vrtìl, pak se otoèil a spal dál na pravém boku. Další hodinu mu rychle kmitaly oèi a zlehka se poškrábal na nose, pøestože trvalo ještì dobrých dvacet minut, než se zase obrátil zpátky na levou stranu. A tak strávil noc spaním. Ve ètyøi hodiny vstal a šel na záchod. Otevøel dveøe záchoda” a tak dále.

To jsou prostì žvásty, které nijak neposunují dìj románu kupøedu. Pravda, jsou z nich složeny pìknì tlusouèké knihy, z jakých žije americký knižní trh, ale ve skuteènosti se s nimi nedostanete nikam. Struènì øeèeno, takovéhle vìci nikdo nechce vìdìt. Kromì èistìní zubù a pokusù o nalezení èistých ponožek však bylo nutno vynechat i jiné vìci, které možná nìkteré lidi zajímají zcela nepøimìøenì.

Co tøeba celá ta zákulisní záležitost s Arthurem a Trillian, chtìjí vìdìt, došlo tady vùbec k nìèemu? Odpovìï na takové dotazy samozøejmì zní: starejte se laskavì o sebe.

A co vlastnì vyvádìl celé noci na planetì Krikkit? ptá se jistý druh ètenáøù. Že tam nebyli Fuolornští Ohniví draci nebo Dire Straits, to ještì neznamená, že všichni museli noc co noc sedìt doma a èíst si.

Nebo abychom zvolili konkrétnìjší pøíklad, co tøeba ona noc po schùzi a zasedání výboru na prehistorické Zemi, kdy jsme zastihli Arthura, jak sedí na kopci a sleduje mìsíc vycházející nad mírnì doutnajícími stromy ve spoleènosti krásné dívky jménem Mella, která nedávno unikla celoživotnímu údìlu zírat každé ráno na stovky témìø stejných fotografií náladovì osvìtlených zubních past ve výtvarném oddìlení jedné reklamní agentury na planetì Golgafrinèam. Jak to tenkrát bylo? Co bylo dál? Odpovìï samozøejmì zní, že kniha v tom okamžiku skonèila.

Další kniha navázala na jeho pøíbìh až o pìt let pozdìji, èímž, jak tvrdí nìkteøí ètenáøi, už zachází diskrétnost pøíliš daleko. „Tenhle Arthur Dent,” ozývá se volání z nejzazších výsp Galaxie a nápisy v tomto smyslu byly objeveny i na záhadné sondì z hlubin vesmíru, o níž se vìdci domnívali, že pochází z cizí galaxie, ze vzdálenosti tak ohavné, že se nám o ní ani nechce pøemýšlet. „Co je vlastnì zaè, chlap nebo baba? Copak ho nezajímá nic jiného než èaj a obecné problémy života? Copak nemá kuráž? Žádnou vášeò? Copak vùbec, øeèeno struènì a výstižnì, nešoustá?”

Ti, kdo to chtìjí vìdìt, nech ètou dál. Ostatní mùžou pøeskoèit na další kapitolu, která je docela zdaøilá a vystupuje v ní Marvin.

Když se vznášeli vzhùru, Arthur si na jeden zbyteèný okamžik dovolil pomyslet, že upøímné doufá, že se jeho kamarádi, jimž vždycky pøipa-dal pøíjemný, ale nudný a v poslední dobì spíš divný, zato však nudný, dobøe baví v hospodì, ale to bylo naposledy, alespoò na jistou dobu, kdy si na nì vzpomnìl.

Pluli vzhùru a zvolna kroužili jeden kolem druhého, jako když na podzim padají ze sykomor semena, jenže opaèným smìrem. A jak se vznášeli, jejich mysl zpívala extatickým vìdomím, že buïto je to, do dìlají, zhola a naprosto nemožné, anebo má fyzika ještì hodnì co dohánìt.

Fyzika zavrtìla hlavou a pohlédla opaèným smìrem a radìji se soustøedila na to, aby udržela v pohybu auta na Euston Road smìøu-jící k nadjezdu na Westway, na to, aby poulièní svìtla svítila, a když nìkdo na Baker Street upustí cheeseburger, aby se pìknì rozplácl na zemi.

Pod nimi se závratnì zmenšovaly korálkùm podobné šòùry svìtel, jimiž záøil Londýn - Londýn, jak si Arthur musel neustále pøipomínat, nikoli zvláštnì zbarvená pole Krikkitu na nejvzdálenìjším okraji Galaxie, jejíž svìtelné skvrny se nezøetelnì klenuly na obloze otevírající se nad nimi, ale Londýn - pohupoval se a toèil, toèil a pohupoval.

„Vyzkoušej si støemhlavý let,” zavolal na Fenchurch.

„Cože?”

Její hlas znìl v rozlehlé vzdušné prázdnotì podivnì jasnì, ale vzdálenì. Byl ještì zadýchaný a slabý nevìøícností - jasný, slabý, vzdálený a zadýchaný, to všechno najednou.

„Letíme” ozvala se.

„Malièkost,” odpovìdìl Arthur, „to nic není. Zkus støemhlavý let.”

„Støem-”

Její ruka se chopila jeho ruky, a v pøíští vteøinì už ji táhla její váha, a najednou, k nevíøe, byla pryè, padala kdesi pod ním a zoufale chòapala do prázdna.

Fyzika mrkla na Arthura, který bez sebe hrùzou byl v tu ránu také pryè, padal a bylo mu špatnì závratí, a každièká èásteèka jeho tìla kromì hlasu jeèela o pomoc. Øítili se støemhlav k zemi, protože tohle byl Londýn a v Londýnì takovéhle vìci vyvádìt nemùžete. Nedokázal ji zachytit, protože byli v Londýnì, a nikoli milion kilometrù odtud, pøes-nì øeèeno tisíc dvì stì devadesát, v Pise, kde Galileo jasnì demonstro-val, že dvì tìlesa padají s pøesnì stejným zrychlením, nezávisle na váze.

Padali. Arthur si se závratí a nevolností uvìdomil, že jestli se míní plá-cat na nebi a vìøit všemu, co øíkají Italové o fyzice, když nedokážou ani postavit docela obyèejnou vìž rovnì, pak jsou ve smrtelném prùšvihu, a tak si dal zatracenì záležet, aby padal rychleji než Fenchurch.

Hrábl po ní shora a pak zašmátral, aby mohl pevnìji sevøít její ramena. Podaøilo se.

Fajn. Tak teï padají spoleènì, což je moc hezké a romantické, ale neøeší to základní problém, který spoèívá v tom, že padají a že zemì neèeká opodál, jestli má v zásobì ještì nìjaké dùvtipné triky, ale øítí se jim v ústrety jako rychlovlak. Nemohl ji udržet, protože ji nemìl èím ani o co podepøít. Jediné, naè dokázal myslet, bylo, že je zjevnì èeká smrt, a pokud chce, aby se stalo nìco jiného než to, co je zjevné, bude muset udìlat nìco jiného, než to, co mu pøipadá zjevné. Tady se cítil pevný v kramflecích.

Pustil ji, odstrèil ji do sebe, a když k nìmu obrátila se zdìšeným zajíknutím tváø, chytil ji malíèkem za malíèek a vyhodil ji nazpìt vzhùru, a pak se neohrabanì škrábal za ní.

„Doprdele,” pravila procítìnì, zchvácenì oddechovala a lapala po dechu, sedíc pøitom na absolutním nic. Když se trochu vzpamatovala, letìli dál do noci. .

Tìsnì pod úrovní mrakù se zastavili a zjišovali, že to snad ani není možné, kam až se dostali. Na zem se nesmìli dívat pøíliš pevným nebo upøeným pohledem, jen na ni zbìžnì pohlédnout, jakoby mimochodem.

Fenchurch odvážnì zkoušela drobné výpady a zjistila, že když správnì odhadne, jak se opøít proti vìtru, dokáže pøedvést pár pøímo brilant-ních lopinkù s drobnou piruetou na konci, po které následoval menší pokles, pøi nìmž jí kolem tìla mohutnì vlály šaty, èímž dospíváme k místu, kde by si ètenáøi, kteøí dychtí zvìdìt, co dìlali celou tu dobu Ford s Marvinem, mìli nalistovat další kapitoly, protože Arthur už nedokázal déle èekat a pomohl jí šaty svléknout.

Odpluly kamsi dolù a vítr je hnal pryè, až vypadaly jako malý flíèek, který nakonec zmizel, a z rùzných složitých dùvodù pak zpùsobily revoluci v životì jedné rodiny v Hounslow, která je ráno objevila omotané kolem své šòùry s prádlem.

V nìmém objetí se vznášeli stále výš, až nakonec pluli mezi mlžnými pøízraky stvoøenými z vlhkosti, jaké vidíte, jak se kudrnatí kolem køídel letadla, ale nikdy je neucítíte, protože sedíte v teplíèku v zatuchlém letadle a díváte se poškrábaným plexisklovým okénkem, zatímco nìèí synek se vám trpìlivì snaží nalít za krk teplé mléko.

Zato Arthur s Fenchurch je cítili, vìchýtkovitì øídké a studené, jak se vinou kolem jejich tìl, velmi studené, velmi øídké.

Cítili teï, dokonce i Fenchurch, chránìná pøed živly už jen pouhými dvìma kousky odìvu z obchodního domu Marks and Spencer, že pokud se nenechají znervózòovat zákonem gravitace, pouhá zima a øídkost atmosféry se mùžou jít vycpat.

Jak Fenchurch stoupala do mlžné hmoty mrakù, Arthur zmínìné kousky odìvu od firmy Marks and Spencer odstranil, velmi, velmi zvolna, což je jediný zpùsob, jak takovou operaci provést, když letíte a nemùžete použít rukou, a ty pak ráno zpùsobily znaènou spouš v Isleworthu a Richmondu, bráno odshora dolù.

Setrvali v mracích dost dlouho, protože se kupily hodnì vysoko, a když se koneènì vlhce vynoøili nad nì - Fenchurch se pøitom zvolna otáèela jako hvìzdice, co se šplouchá ve stoupajících vodách pøílivu - zjistili, že právì nad mraky je noc doopravdy ozáøená mìsícem.

Svìtlo je temnì tøpytivé. Tady nahoøe jsou úplnì jiné hory, ale jsou to hory s vlastními arktickými snìhy. Vynoøili se na vrcholu vysoko navr-šeného kumulonimbu a zaèali se lenivì klouzat po jeho obrysech dolù, Fenchurch teï zase na oplátku pomohla Arthurovi ze šatù, páèila ho z nich, dokud nebyly všechny pryè a celé pøekvapené se tøepetavì snáše-ly dolù do všeobjímající bìlosti.

Zaèala ho líbat, na krk, na hruï, a za chvíli už se vznášeli a zvolna se otáèeli v podobì jakéhosi onìmìlého téèka, což by možná pøimìlo Fuolornského Ohnivého draka, kdyby nìjaký náhodou letìl kolem, nacpaný pizzou, aby zaplácal køídly a mírnì zakašlal.

Jenže v mracích žádní Fuolornští Ohniví draci nebyli a ani být nemoh-li, protože podobnì jako dinosauøi, dodové a vìtší sámkovaní plejtváci z Velkého Štìkbártlu v souhvìzdí Fraz a na rozdíl od Boeingù 747, jejichž výskyt je pomìrnì hojný, jsou bohužel už vyhynulí a Vesmír už nikdy nic jim podobného nepozná.

Dùvod, proè na uvedeném seznamu figuruje také Boeing 747, není bez souvislosti s faktem, že nìco velmi podobného se pøihodilo v Arthurovì a Fenchurchinì životì o chvíli pozdìji.

Jsou to velké stroje. Dìsivì veliké. Když se nìjaký vyskytne poblíž vás ve vzduchu, urèitì ho nepøehlédnete. Nejprve pøijde hømící pøíval vzdu-chu, øítí se stìna jeèícího vìtru, která vás odhodí, pokud jste takoví blázni, že provozujete nìco by jen vzdálenì podobného tomu, co dìlali Arthur a Fenchurch v jeho tìsné blízkosti, jako motýly pøi náletu. Tentokrát však sice došlo nejprve ke smutnému pádu a ztrácení nervù, ale po chvíli pak k novému pøeskupení, pøièemž byl v hromovém rachotu signalizován nový, skvìlý nápad.

Paní E. Kapelsenová z Bostonu ve státì Massachussetts byla starší paní, ano, cítila, že její život je témìø u konce. Vidìla toho v životì spoustu, nìèemu z toho nerozumìla, a ponìkud ji znepokojovalo zjištì-ní, že valná èást ji nudila. Bylo to všechno ohromnì pøíjemné, ale mož-ná až pøíliš racionální, trochu pøíliš stereotypní. S povzdechem vytáhla malou plastikovou roletu a vyhlédla pøes køídlo ven. Nejdøív si pomys-lela, že by mìla zavolat letušku, ale pak si øekla, hernajs, to tedy ne, rozhodnì ne, tohle je jen pro ni a pro nikoho jiného. A když ti dva zá-hadní lidé zase sklouzli z køídla a vnoøili se do víru vzduchu za moto-rem, cítila se mnohem, mnohem rozjaøenìjší. Nesmírnì se jí ulevilo pøi pomyšlení, že doslova všechno, co jí kdy kdo øíkal, je nesmysl.

Pøíštího rána Arthur a Fenchurch spali hodnì dlouho, pøestože se ulièkou neslo neustálé kvílení restaurovaného nábytku. Následující noci provádìli opìt totéž, jenže tentokrát s walkmanem znaèky Sony.

„To je všechno naprosto úžasné,” prohlásila Fenchurch o nìkolik dní pozdìji. „Ale já potøebuju vìdìt, co se mi to pøihodilo. Víš, mezi námi je jistý rozdíl. Ty jsi nìco ztratil a zase to nalezl, kdežto já jsem nìco našla a zase to ztratila. Musím to znovu najít.”

Mìla pøes den nìjaké povinnosti, a tak se Arthur chystal strávit den telefonováním. Murray Bost Henson byl novináø a pracoval v novinách toho typu, co mají malý formát a velká písmena. Bylo by jistì milé øíci, že pro to nebyl o nic horší, ale bohužel, nebyla by to pravda. Èirou náhodou byl jediný novináø, kterého Arthur znal, takže mu pøesto zavolal.

„Arthure, ty stará polívková lžíce, ty jeden starej støíbrnej omáèníku, to je teda mimoøádnì senzaèní, že ses ozval. Nìkdo mi povídal, že ses dal vystøelit do kosmu nebo co.”

Murray používal zvláštní druh konverzaèního jazyka, který vynalezl pro své potøeby a kterým nikdo jiný nedokázal hovoøit, ani nebyl schopen ho sledovat. Témìø nic z toho, co øíkal, nemìlo vùbec žádný význam. Drobty, které nìco znamenaly, byly tak dokonale pohøbené pod lavinou nesmyslù, že je nikdo nikdy nezaznamenal, když se øítily kolem. A když jste dodateènì zjistili, které partie nìco znamenaly, obvykle to vìstilo horké chvíle pro všechny zúèastnìné.

„Cože?” podivil se Arthur.

„Jenom drb, ty starej sloní kle, ty mùj milej zelenej karetní stoleèku, jenom drb. Nejspíš to vùbec nic neznamená, ale možná že od tebe budu potøebovat nìjakej výrok.”

„Nemám k tomu co øíct, to jsou jenom hospodské øeèi.”

„Jenže my z toho žijeme, ty stará endoprotézo, my z toho žijeme. Plus by to zapadlo jako jánevímco do nìèeho jinýho do ostatních historek týdne, takže staèí, když to budeš popírat. Promiò, zrovna mi nìco vypadlo z ucha.”

Následovala krátká pomlka, na jejímž konci se Murray Bost Henson znovu ozval, a jeho hlas znìl jako po skuteèném otøesu.

„Zrovna jsem si vzpomnìl, že jsem vèera prožil hroznì divnej veèer. Ale to ti, starej brachu, vykládat nebudu, mimochodem, jak se cítíš po jízdì na Halleyovì kometì?”

„Ještì jsem na Halleyovì kometì nejel,” bránil se Arthur s potlaèo-vaným povzdechem.

„Tak dobøe. Jak se cítíš po tom, co jsi nejel na Halleyovì kometì.”

„Docela fajn, Murrayi.”

Následovala pauza, Murray si zapisoval výrok.

„To mi docela staèí, Arthure, pro mì a Ethel a naše kuøátka to docela staèí. Zapadá to do všeobecný divnosti týdne. Uvažovali jsme, že to nazveme Týden divù. Dobrý, co?”

„Moc dobrý.”

„Zní to dobøe. Nejdøív tu máme toho chlápka, co na nìj poøád prší.”

„Cože?”

„Je to naprostá pravda, jak podvazek od punèochy. Všechno to má zapsaný v èerným notýsku a všechno je to ovìøitelný ve všech mož-nejch srandovních institucích. Meteorologickej úøad je z nìho šílenej jak ledovej banánovej koktejl, a z celýho svìta se slítaj pidimužíci v bí-lejch pláštích s malinkejma pravítkama a krabièkama a násoskama. Tenhle chlap je uèinìný vèelí koleno, Arthure, uèinìná vosí bradavka. Øek bych, že je úplná sada erotogenních zón všech hlavních živoèiš-ných druhù Západního svìta. Øíkáme mu Bùh deštì. Dobrý, co?”

„Myslím, že jsem ho potkal.”

„Zní to dobøe. Co jsi øíkal?”

„Možná že jsem ho potkal. Poøád si stìžuje, je to tak?”

„Neuvìøitelný! Tys potkal Boha deštì?”

„Pokud je to on. Poradil jsem mu, aby si pøestal stìžovat a ten svùj notes nìkomu ukázal.”

Na Murray Bost Hensonovì konci drátu následovala obdivná pauza.

„Tos tedy zabodoval. Tos tedy absolutnì vsítil absolutní balón. Po-slouchej, víš kolik mu zaplatí øeditel cestovní kanceláøe, aby letos nejezdil do Malagy? Chci øíct, že když pustíš z hlavy zavlažování Sahary a podobný nudný pitomosti, tenhle chlap má pøed sebou úžasnou kariéru, staèí jen, aby se za peníze vyhýbal nìkterej místùm. Stává se z nìj skuteèný monstrum, možná že ho budeme muset donu-tit vyhrát bingo. Poslyš, Arthure, možná, že budeme chtít otisknout tvùj portrét - Muž, který udìlal Boha deštì. Zní to dobøe, co?”

„Pìknì, ale”

„Budeme nejspíš potøebovat tvou fotku pod zahradní sprchou, ale to bude v poøádku. Kde teï jsi?”

„Hm, v Islingtonu. Poslyš, Murrayi”

„V Islingtonu!”

„Ano”

„A co ta skuteèná podivnost tohohle týdne, ta skuteènì cvoklá záleži-tost. Víš nìco o tìch lítajících lidech?”

„Ne.”

„Ale urèitì jo. Tohle je skuteèná zuøivá šílenost. To je skuteèná sekaná v tìstíèku. Místní lidi v jednom kuse telefónujou, že je tam nìjaká dvojice, co po nocích lítá. Naši chlapci z laboratoøe jsou celou noc v terénu, aby získali poøádnou fotku. Musels’ o tom slyšet.”

„Ne.”

„Arthure, kdes byl? Nojo, vlastnì v kosmu, to je fakt, vždy mám tvùj výrok. Ale to už je dlouho. Poslyš, tenhle týden to bylo každou noc, ty starej strouhanej parmezáne, pøímo pod tvým nosem. Ta dvojice zkrát-ka lítá po nebi a dìlá všelijaký možný vìci. Tím nemyslím, že by kou-kali skrz zdi nebo dìlali, že jsou most s truhlíkovým nosníkem. Ty nic nevíš?”

„Ne.”

„Arthure, bylo mi témìø nevýslovnou rozkoší s tebou konverzovat, kámo slámo, ale musím jít. Pošlu tam nìkoho s foákem a hadicí. Dej mi adresu, už si to znamenám.”

„Poslyš, Murrayi, potøebuju se tì na nìco zeptat.”

„Mám spoustu práce.”

„Potøebuju zjistit nìco o delfínech.”

„To není žádná story. Loòskej hit. Zapomeò na nì. Jsou pryè.”

„Je to dùležité.”

„Poslyš, to nikdo nekoupí. Víš, nemùžeš udìlat story o trvající nepøítomnosti nìèeho, o èem má bejt ten èlánek. Stejnì to není náš rajón, zkus to v Nedìlní pøíloze. Možná, že za pár let nìkdy kolem srpna otisknou èláneèek ‘Co se stalo s historií, co se stalo s delfíny?’. Ale co s tím kdo udìlá teï? ‘Delfíni stále zmizelí’? ‘Trvající nepøí-tomnost delfínù’? ‘Delfíni - další dny bez nich’? Tahle story umírá, Arthure. Leží na zemi a kope nožièkama ve vzduchu a nakonec se odebere na velký zlatý bodec kdesi na nebesích, ty mùj starej kaloni.”

„Murrayi, mì nezajímá, jestli je to story nebo ne. Já chci jen zjistit, jak mùžu získat kontakt na toho chlapíka v Kalifornii, co tvrdí, že o tom nìco ví. Myslel jsem si, že bys to mohl vìdìt.”

„Lidi si o nás zaèínají povídat,” øekla Fenchurch starostlivì, když vytáhli její cello nahoru.

„A nejen povídat,” opravil ji Arthur, „ale i tisknout, velkými tuènými písmeny pøímo pod kolonkou výher v bingu. Což je dùvod, proè jsem si øíkal, že bych mìl radìji obstarat tohle.” Ukázal jí dlouhé úzké knížeèky s letenkami.

„Arthure!” zajásala a objala ho. „Znamená to, že jsi s ním mluvil?”

„Prožil jsem den extrémnì vyèerpávajících telefonních výkonù,” referoval Arthur. „Mluvil jsem doslova se všemi oddìleními doslova všech novin ve Fleet Street a nakonec jsem získal jeho èíslo.”

„Vidím, že jsi tvrdì pracoval, vždy se pøímo koupeš v potu, ty mùj ubohý brouèku.”

„To není pot,” vysvìtloval jí Arthur unavenì.. „Právì tu byl fotograf. Snažil jsem se mu to vymlouvat, ale - ale to je fuk, podstatné je, že odpovìï zní ano.”

„Mluvil jsi s ním.”

„Mluvil jsem s jeho ženou. Øíkala, že je hroznì divný, takže nepùjde k telefonu hned teï a jestli bych mohl zavolat ještì jednou.” Ztìžka use-dl, naèež si uvìdomil, že mu nìco chybí a vydal se pro to do lednièky.

„Chceš se nìèeho napít?”

„Pøímo bych vraždila, jak po tom toužím. Vždycky tuším, že mì èekají perné chvilky, když si mì mùj uèitel cella prohlédne od hlavy k patì a øekne: ‘Áno, drahoušku, myslím, že si dneska dáme trochu Èajkovského’.”

„Tak jsem zavolal znova,” líèil Arthur, „a ona mi øekla, že prý je 3,2 svìtelných let od telefonu a že mám zavolat ještì jednou.”

„Aha.”

„Tak jsem zavolal ještì jednou. Øekla mi, že se situace zlepšila. Už prý je jenom 2,6 svìtelných let od telefonu, ale tak daleko že pøece jen nedokøikne.”

„Co myslíš,” zapochybovala Fenchurch, „nemohli bychom promluvit s nìkým jiným?”

„To je ještì horší. Mluvil jsem s nìkým z nìjakého vìdeckého èasopisu, kdo ho osobnì zná, a ten øíkal, že John Watson bude nejen vìøit, ale dokonce bude mít i dùkaz, èasto nadiktovaný andìly se zlatými plno-vousy, zelenými køídly a sandály od dr. Scholla, že ta nejpraštìnìjší módní teorie mìsíce je naprosto pravdivá. Lidem, kteøí budou pochy-bovat o validitì jeho vizí, triumfálnì ukáže øeèené døeváky, a dál se s ním nedostaneš.”

„Netušila jsem, že to bude tak špatné,” ozvala se Fenchurch tiše. Apaticky si pohrávala s letenkami.

„Tak jsem znova zavolal paní Watsonové,” pokraèoval Arthur. „Jmenuje se, mimochodem, možná tì to bude zajímat, Arcane Jill.”

„Aha.”

„Jsem rád, že to chápeš. Myslel jsem, že nièemu z toho nebudeš vìøit, takže když jsem jí tentokrát volal, nahrál jsem to na telefonní záznamník.” Pøešel k záznamníku a chvíli vztekle manipuloval s tlaèítky, protože tento záznamník, doporuèovaný èasopisem Co vybrat?, bylo témìø nemožné použít, aniž byste pøitom nezešíleli.

„Tady to je,” oznámil koneènì a setøel si pot s èela.

Hlas byl po cestì na geostacionární družici a zpìt slabý a praskavý, ale také strašidelnì klidný.

„Možná, že bych vám mìla vysvìtlit,” pravil hlas Arcane Jill Watso-nové, „že telefon je vlastnì v místnosti, kam on nikdy nechodí. Je totiž v Blázinci, víte. Wonko Pøíèetný nerad vstupuje do blázince, a tak to radši nedìlá. Myslím, že bych vám to mìla øíct, abych vám ušetøila zbyteèné telefonování. Kdybyste se s ním chtìl sejít, dá se to snadno zaøídit. Je k tomu zapotøebí jen vejít. Schází se s lidmi jen mimo blázinec.”

Arthurùv hlas, maximálnì zmatený: „Promiòte, nerozumím vám. Kde je ten blázinec?”

„Kde je blázinec?” ozvala se znovu Arcane Jill Watsonová. „Pøeèetl jste si nìkdy návod na balíèku párátek?”

Arthurùv hlas na pásku musel pøiznat, že ne.

„Možná, že byste to mìl udìlat. Možná, že by vám to leccos objasnilo. Možná, že vám to ukáže, kde je blázinec. Dìkuji vám.”

Šum telefonní linky umlkl. Arthur vypnul pøístroj.

„Snad to mùžeme považovat za pozvání,” pokrèil rameny. „Podaøilo se mi získat jeho adresu od toho chlapíka z vìdeckého èasopisu.”

Fenchurch se zamraèila a zamyšlenì pohlédla na Arthura a pak znovu na letenky. „Myslíš, že to má cenu?” zeptala se.

„Na jedné vìci se všichni, s kým jsem mluvil, shodli,” odpovìdìl. „Kromì toho, že je šílený jak ratlík, je jisté, že toho ví o delfínech víc než kdokoliv jiný na svìtì.”

„Dùležité hlášení. Toto je let èíslo 121 do Los Angeles. Pokud váš dnešní cestovní plán nezahrnuje Los Angeles, je právì nejpøíhodnìjší chvíle vystoupit.”

V Los Angeles si najali auto od jedné z firem pronajímajících auta, která jiní lidé zahodili.

„Pøinutit ho, aby zahnulo za roh, je tak trochu problém,” informoval je chlapík skrytý za sluneèními brýlemi, když jim podával klíèky, „nìkdy je skoro jednodušší vystoupit a najít si auto, co jede tím smìrem.”

Jednu noc strávili v hotelu na Sunset Boulevardu, o nìmž jim kdosi øekl, že se jim bude líbit, protože z nìj budou zmatení.

„Všichni jsou tam buïto Anglièané nebo moc divní nebo obojí. Mají tam plovárnu, kde se mùžete kochat pohledem na anglické rockové hvìzdy, jak pózují pro fotografy a ètou Øeè, Pravdu a logiku.”

Byla to pravda. Jeden zpìvák tam byl a poèínal si pøesnì tak.

Správce garáží nemìl o jejich autì valné mínìní, ale to bylo v poøádku, protože oni také ne.

Pozdì veèer si pak vyjeli Hollywoodskými vrchy po Mulholland Drive a zastavili se nejprve, aby se podívali na oslnivé moøe chvìjícího se svìt-la, jímž je Los Angeles, a po chvíli zastavili, aby se podívali na oslnivé moøe chvìjícího se svìtla, jímž je San Fernando Valley. Shodli se na tom, že pocit oslnìní konèí na oèním pozadí a nijak neovlivòuje žádnou další èást tìla, a tak se z vyjížïky vrátili podivnì neuspokojeni podívanou. Pokud šlo o dramatické kvality moøe svìtla, byly úplnì poøádku, ale svìtlo je pøece urèeno k tomu, aby nìco osvìtlovalo, jenže když projeli tím, co toto obzvl᚝ dramatické moøe svìtla iluminovalo, nezískali o tom valné mínìní.

Spali dlouho a neklidnì a probudili se v poledne, kdy už bylo pitomé horko. Vydali se po dálnici do Santa Monica podívat se poprvé na Tichý oceán, na který Wonko Pøíèetný zíral po všechny své dny a vìtšinu nocí.

„Jednou mi nìkdo vyprávìl,” dala k lepšímu Fenchurch, „že tady na pobøeží kdysi vyslechl dvì starší, dámy, které dìlaly to, co teï my, totiž hledìly poprvé v životì na Tichý oceán. Dlouho mlèely a pak øekla jedna druhé: ‘Víš, vlastnì ani není tak velký, jak jsem èekala’.”

Nálada se jim postupnì zlepšila, když kráèeli kolem pláže v Malibu a pozorovali milionáøe v elegantních chatrèích, jak bedlivì sledují jeden druhého, jak kdo bohatne.

Další zlepšení nálady se dostavilo, když se sluneèní kotouè zaèal šinout západní polovinou nebe dolù, a když zase sedìli v autì a uhánìli smìrem k západu slunce, pøed jakým by nikdo s trochou soudnosti v životì nemohl postavit mìsto jako Los Angeles, najednou si pøipadali pøekvapivì a nelogicky šastní a dokonce jim ani nevadilo, že na pøíšerném starém autorádiu hrají pouze dvì stanice, a to obì souèasnì. Ale co, obì hrály dobrý rock’n’roll.

„Vím, že nám dokáže pomoct,” øekla Fenchurch rozhodnì, „já to vím. Jak že se jmenuje, tedy, jak si sám øíká?”

„Wonko Pøíèetný.”

„Já vím, že nám mùže pomoct.”

Arthur by byl rád vìdìl, jestli jim opravdu bude schopný pomoci, a doufal, že ano, a pøedevším doufal, že to, co Fenchurch ztratila, je k nalezení tady na Zemi, a se tato Zemì ukáže být èímkoli.

Doufal také, a to velmi vroucnì a bez pøestání už od chvíle, kdy si povídali na bøezích jezírka Serpentine, že nebude povolán, aby se pokusil vzpomenout si na nìco, co zámìrnì a cílevìdomì pohøbil v nejskrytìjších zákoutích pamìti, kde, jak doufal, ho to koneènì pøestane strašit.

V Santa Barbara se zastavili v rybí restauraci pøestavìné zøejmì ze skladištì. Fenchurch si dala parmici nachovou a prohlásila, že byla lahodná. Arthur si dal biftek z meèouna a prohlásil, že ho dohnal k zuøivosti. Popadl za ruku kolemjdoucí èíšnici a vynadal jí.

„Proè je ta ryba tak zatracenì dobrá?” ptal se rozzuøenì.

„Omluvte mého pøítele, prosím,” oslovila Fenchurch vyjevenou èíšnici. „Myslím, že se koneènì má dobøe.”

Kdybyste vzali pár Davidù Bowieù a postavili dva na sebe a pak pøipojili dalšího Davida Bowiea na konec každé ruky horního z prvních dvou Davidù Bowieù a celý objekt zabalili do špinavého koupacího pláštì, pak byste dostali nìco, co sice nevypadá pøesnì jako John Watson, ale tìm, kdo ho znají, by to pøipadalo nutkavì povìdomé.

Byl vysoký a klátil se.

Když sedìl v lehátku a zíral na Pacifik, už ani ne s divokým podezøe-ním jako spíše s hlubokou, poklidnou sklíèeností, bylo ponìkud obtíž-né rozlišit pøesnì, kde konèí lehátko a zaèíná on, a nejspíš byste váhali položit mu ruku øeknìme na pøedloktí - v obavì, že by celá konstrukce mohla sklapnout a ucvaknout vám palec.

Jeho úsmìv, když ho na vás zamìøil, byl dost pozoruhodný. Vypadalo to, že je složen ze všech možných nejhorších vìcí, jaké vám život mùže provést, ale které, když je na svém oblièeji bleskovì pøeskládal v da-ném poøadí, ve vás náhle vyvolaly pocit: „Aha. Tak to je v poøádku.”

Když promluvil, byli jste rádi, že užíval úsmìvu, který ve vás vyvolával tyhle pocity, dost èasto.

„Ano, jistì,” kývl, „navštìvují mì. Tady sedávají. Tam, co zrovna sedíte.” Mluvil o andìlech se zlatými plnovousy, zelenými køídly a sandály od dr. Scholla. „Jedí nachos, které se prý u nich nedostanou. Hodnì fetují a bájeènì se s nimi povídá o spoustì vìcí.”

„Opravdu?” žasl Arthur. „Takže, ehm Kdy to bývá? Kdy pøicházejí?”

I on zíral na Pacifik. Po okraji pobøeží pobíhali malí vodouši, kteøí zøejmì mìli problém: museli hledat potravu v písku, pøes který se právì pøelila vlna, jenže nemohli vystát, že si namoèí nožky. Aby se s tímto problémem vypoøádali, bìhali zvláštním zpùsobem, takže vypadali, jako by je zkonstruoval nìkdo hodnì chytrý ve Švýcarsku.

Fenchurch sedìla na písku a jen tak si v nìm kreslila prsty.

„Vìtšinou pøijíždìjí o víkendech,” vykládal Wonko Pøíèetný, „na malých skútrech. Skvìlé stroje.” Usmál se.

„Aha,” kýval Arthur, „ano.”

Zaslechl drobné zakašlání a pohlédl na Fenchurch. Naèmárala do písku schematický obrázek jich dvou v oblacích v podobì dvou tyèkovitých panáèkù. Na okamžik si pomyslel, že ho chce vzrušovat, ale pak si uvìdomil, že jde o napomenutí. „Kdo jsme my,” øíkala mu tím, „abychom mohli tvrdit, že je blázen?”

Jeho dùm byl opravdu hodnì divný, a protože to byla první vìc, s níž se Fenchurch s Arthurem setkali, bude možná docela užiteèné vìdìt, jak vypadal.

Vypadal takhle: byl obrácený naruby. Byl tak doslova obrácený naruby, že museli zaparkovat na koberci. Podél toho, co by èlovìk normálnì nazval vnìjší zdí, která byla vymalovaná vkusnou rùžovou, hodící se do pokojù, stály knihovny a také pár onìch zvláštních tøínohých pùlkulatých stolkù, které stávají takovým zpùsobem, jako by naznaèovaly, že jimi nìkdo právì prohnal zeï, a visely tu obrazy, jejichž úèelem zjevnì bylo, aby pùsobily uklidòujícím dojmem.

Skuteèná podivnost ale zaèínala u støechy.

Skládala se sama do sebe jako nìco, co by Maurits C. Escher - kdyby mìl sklon trávit noci flámováním, což mu ovšem toto vyprávìní nikte-rak nemíní pøipisovat, i když je pøi pohledu na jeho obrázky, zvl᚝ ty s tìmi divnými schody, nìkdy dost tìžké ubránit se podobným dohadùm - mohl vysnít po jednom takovém výstøelku, protože lucernièky, které mìly viset uvnitø, byly instalovány zvenèí a trèely vzhùru.

Bylo to matoucí. Nápis nad domovními dveømi pravil: „Vyjdìte ven”, což také aè nervóznì, uèinili. Uvnitø bylo samozøejmì Venku. Hrubé cihlové zdi, pìknì provedené spárování, okapové žlaby v dobrém stavu, zahradní cestièka, pár malých stromkù a okna nìkolika pokojù.

Vnitøní zdi se táhly dolù, zvláštnì se ohýbaly a na konci se zase otví-raly, a jakoby jakousi optickou iluzí - pøi pohledu na niž by se Maurits C. Escher zamraèil a zadumal by se, jak to asi udìlali - obsahovaly i samotný Tichý oceán.

„Ahoj,” pozdravil je John Watson neboli Wonko Pøíèetný.

Fajn, pomysleli si, „Ahoj”, to je nìco, s èím se ještì dokážeme vypoøádat. „Ahoj,” oplatili mu pozdrav a všichni se najednou usmívali.

Chvíli byl pøekvapivì neochotný mluvit o delfínech, vypadal zvláštnì duchem nepøítomný a øíkal „zapomínám”, kdykoli se o nich zmínili, a docela pyšnì jim pøedvádìl výstøednosti svého domu.

„Pùsobí mi to zvláštní potìšení,” vykládal, „a nikomu to nepùsobí žádnou újmu, kterou by nedokázal napravit šikovný optik.”

Líbil se jim. Pùsobil otevøeným a pøitažlivým dojmem a zøejmì se dokázal posmívat sám sobì døív, než to staèil udìlat nìkdo jiný.

„Vaše žena se zmiòovala o nìjakých párátkách,” zaèal Arthur a rozhlédl se kolem. Øekl to s vydìšeným výrazem, jako by se bál, že by mohla znenadání vyskoèit z nìkterých dveøí a zmínit se o nich znovu.

Wonko Pøíèetný se zasmál. Byl to lehký, bezstarostný smích a znìl jako smích, který jeho majitel døíve hodnì užíval a byl s ním spokojený.

„Á, ovšem,” pøikývl, „to souvisí se dnem, kdy jsem si koneènì uvìdo-mil, že svìt se definitivnì zbláznil, a tak jsem postavil Blázinec, abych ho do nìj zavøel, chudáka, a teï jen doufám, že se èasem uzdraví.”

V tomto okamžiku zaèal Arthur být zase trochu nervózní.

„Tady jsme venku z blázince,” vysvìtloval Wonko Pøíèetný. Ukázal znovu na hrubou cihlovou zeï, spárování a okapy. „Projdìte tìmihle dveømi,” ukázal na první dveøe, kterými pùvodnì vešli, „a vrátíte se do Blázince. Snažil jsem se ho hezky zaøídit, aby se tam chovancùm líbilo, ale nemùžu toho pro nì moc udìlat. Sám tam už vùbec nechodím. Kdykoli jsem v pokušení, což jsem poslední dobou málokdy, prostì se podívám na nápis nade dveømi a radìj se jim vyhnu.”

„Tenhle?” zeptala se Fenchurch a celá popletená ukázala na modrou desku s nìjakými pokyny.

„Ano. Jsou to slova, která mì promìnila v poustevníka, kterým dnes jsem. Bylo to úplnì neèekané. Když jsem je uvidìl, hned jsem vìdìl, co mám dìlat.”

Nápis pravil: Uchopte párátko asi v polovinì délky. Navlhèete špièatý konec v ústech. Nasaïte do mezizubního prostoru, tupým koncem k dásni. Jemnì pohybujte párátkem sem a tam.

Pøipadalo mi,” pokraèoval Wonko, „že jakákoli civilizace, která ztratí rozum do té míry, že považuje za nutné pøikládat podrobný návod k použití k balíèku párátek, není civilizace, ve které bych mohl žít a zùstat normální.” Znovu se zadíval na Pacifik, jako by ho vyzýval, aby zaèal bìsnit a blouznivì na nìj promlouvat, ale oceán tu klidnì ležel a hrál si s vodouchy.

„A v pøípadì, že by vás napadlo o tom pochybovat, což chápu, že by se klidnì mohlo stát, vás ujišuju, že jsem úplnì normální. Proto si øíkám Wonko Pøíèetný, abych o tom lidi ujistil. Wonko mi øíkala maminka, když jsem byl malý a neohrabaný a všechno jsem pøevrhl, a pøíèetný, to je to, co jsem a èím taky míním zùstat,” usmál se oním úsmìvem, který v èlovìku vyvolal pocit „Aha, tak to je v poøádku”. „Pùjdeme na pláž a podíváme se, o èem bychom si mohli promluvit?” dodal.

Šli tedy na pláž, kde zaèal mluvit o andìlech se zlatými plnovousy a zelenými køídly a sandály od dr. Scholla.

„A co delfíni” nadhodila jemnì Fenchurch.

„Mùžu vám ty sandály ukázat,” nabízel se Wonko.

„Zajímalo by mì, jestli víte”

„Chcete, abych vám ty sandály ukázal?” zeptal se. „Mám je. Pøinesu je. Vyrábí je spoleènost dr. Scholla a andìlé øíkají, že se ohromnì hodí do terénu, v nìmž musí pracovat. Tvrdí, že mají licenci na stánek hned vedle poselství. Když jim øíkám, že nevím, co to znamená, øíkají, to víš, že ne, a smìjí se. Tak já je pøinesu.”

Když se vydal zpìt dovnitø, nebo ven, podle toho, z jaké stránky se na to díváte, Arthur s Fenchurch se na sebe udivenì a mírnì zoufale podívali, pak oba pokrèili rameny a dál si èmárali obrázky do písku.

„Co dìlají dneska tvé nohy?” zeptal se Arthur tiše.

„Mají se fajn. V písku ani ve vodì mi to nepøipadá tak divné. Voda se jich úplnì normálnì dotýká. Myslím si prostì, že tohle není náš svìt.”

Pokrèila rameny.

„Co myslíš, že myslel tím poselstvím?”

„Já nevím,” odpovìdìl Arthur, pøestože ho v mysli pálila vzpomínka na muže jménem Prak, který se mu bez pøestání smál.

Když se Wonko vrátil, pøinesl nìco, co Arthurovi skoro vyrazilo dech. Nebyly to sandály, ty byly docela obyèejné, s døevìnou podrážkou.

„Øíkal jsem si, že budete chtít vidìt,” vysvìtloval, „co nosí andìlé na nohou. Jen tak ze zvìdavosti. Já se mimochodem nesnažím nic doká-zat. Jsem vìdec a vím, co je zapotøebí k dùkazu. Ale dùvodem, proè si øíkám svým dìtským jménem, je pøipomenout si, že vìdec musí sou-èasnì být úplnì jako dítì. Když nìco vidí, musí øíci, že to vidí, a je to to, co si myslel, že uvidí, nebo ne. Nejdøív se dívat, potom myslet, a na-konec zkoumat. Ale vždycky se nejdøív dívat. Jinak uvidíte jen to, co jste èekali. Vìtšina vìdcù na to zapomíná. Potom vám ukážu nìco, co to dokazuje. Takže další dùvod, proè si øíkám Wonko Pøíèetný je, aby si lidi mysleli, že jsem blázen. To mi umožòuje øíkat, co vidím, když to vi-dím. Nemùžete patrnì být vìdcem, jestliže vám vadí, že si o vás lidi myslí, že jste blázni. Zkrátka myslel jsem si, že byste chtìli vidìt tohle.”

Vìc, kterou pøinesl, byla to, co Arthurovi málem vyrazilo dech. Bylo to nádherné støíbøitì šedé sklenìné akvárium, zjevnì navlas stejné jako nádoba v Arthurovì ložnici.

Arthur se už tøicet vteøin neúspìšnì snažil øíci, pøísnì a se zajíknutím „Odkud to máte?”

Koneènì pøišla jeho pøíležitost, ale propásl ji o pouhou milisekundu.

„Odkud to máte?” zeptala se Fenchurch pøísnì a se zajíknutím.

Arthur na ni pøísnì pohlédl a se zajíknutím øekl: „Cože? Ty jsi nìkdy nìco takového vidìla?”

„Ano,” potvrdila, „mám pøesnì stejné. Nebo spíš mìla jsem. Russell mi ho èajzl a skladuje v nìm golfové míèky. Nevím, odkud se vzalo, ale mám na Russella dìsný vztek, že mi ho èajzl. Copak, máš snad taky takové?”

„Ano, bylo”

Uvìdomili si, že Wonko Pøíèetný se pøísnì dívá sem a tam z jednoho na druhého a pokouší se uplatnit se svým zajíknutím.

„Vy taky máte tohle akvárium?” obrátil se k obìma.

„Ano,” øekli oba souèasnì.

Dlouze a klidnì se na nì na oba zadíval a pak pozdvihl nádobu, až se zatøpytila v kalifornském slunci.

Nádoba jakoby témìø zpívala se sluncem, znìla intenzitou jeho svìtla a vrhala temnì záøné duhy na písek a na všechny pøítomné. Wonko ji obracel v rukou, znovu a znovu. V jemném krajkoví vyleptaných písmen èetli slova: „Sbohem a dík za ryby.”

„Víte, co to je?” zeptal se Wonko tiše.

Zvolna a s údivem zavrtìli hlavami, témìø hypnotizováni tøpytem pableskujících stínù.

„Je to dárek na rozlouèenou od delfínù,” øekl tichým, sotva slyšitelným hlasem, „od delfínù, které jsem miloval a které jsem studoval, s nimiž jsem plaval, krmil je rybami a dokonce jsem se pokoušel nauèit se jejich øeè, což byl cíl, který mi nepochopitelnì ztìžovali, když vezmu v úvahu, že dokázali naprosto dokonale komunikovat v našem jazyce, když se jim zachtìlo.”

S pomalým, velmi pomalým úsmìvem zavrtìl hlavou a pak znovu pohlédl z Fenchurch na Arthura.

„Co jste” zeptal se Arthura, „co jste udìlal se svým akváriem? Jestli se smím ptát.”

„Ehm, chovám v nìm rybku,” øekl Arthur ponìkud v rozpacích. „Mìl jsem totiž takovou rybku a nevìdìl jsem, co s ní, a, ehm, když jsem mìl to akvárium” Rozpaèitì zmlkl.

„Nic jiného jste s ním neudìlal? Ne,” usoudil Wonko, „to byste musel vìdìt.” Znovu zavrtìl hlavou.

„Má žena v našem akváriu skladovala pšenièné klíèky,” pokraèoval vzápìtí a v jeho hlase se ozval nový tón. „Až do vèerejšího veèera”

„Co se stalo vèera veèer?” zeptal se Arthur pomalu a tlumenì.

„Došly mám obilné klíèky,” odvìtil Wonko vyrovnanì. „Žena odjela koupit novou zásobu,” dodal. Na chvíli vypadal ztracený ve vlastních myšlenkách.

„A co se stalo potom?” zeptala se Fenchurch stejnì bezdechým tónem.

„Umyl jsem nádobu,” vyprávìl Wonko. „Velmi peèlivì jsem ji umyl, nesmírnì peèlivì, seškrábal jsem veškeré i sebemenší stopy obilných klíèkù, a pak jsem ji zvolna utøel antistatickou utìrkou, zvolna, peèlivì, znovu a znovu jsem ji otáèel v rukou. Pak jsem si ji podržel u ucha. Zkusili jste zkusili jste si ji podržet u ucha?”

Oba zavrtìli hlavami, zvolna a nìmì. „Možná, že byste to mìli udìlat.”

Temný øev oceánu.

Tøíštìní vln na bøezích vzdálenìjších, než si mùže mysl pøedstavit.

Nìmé hømìní hlubin. A mezi tím volající hlasy, a pøece ne hlasy, pobzukující melodie, slùvka, poloartikulované zpìvy myšlenek.

Pozdravy, vlny pozdravù, sklouzávající zpìt do neartikulovanosti, slova tøíštící se navzájem. Výbuch bolesti na bøezích Zemì.

Vlny radosti - kde? Svìt nepopsatelnì nalezený, nepopsatelnì dosažený, nepopsatelnì mokrý, zpìv vody. Fúga hlasù, vykøikujících teï vysvìtlení o neodvratné katastrofì, o svìtì, který má být znièen, pøíval bezmoci, køeè zoufalství, smrtelný pád, a opìt výbuch slov.

A pak náhlé vzedmutí nadìje, nalezení stínové Zemì v implikacích zavinutého èasu, ponorných dimenzí, tah rovnobìžek, tah z hloubi, víøení vùle, vír a rozštìpení, závratný let. Náhradní Zemì vytažena, delfíni pryè.

A pak pøekvapivì sólový hlas, úplnì jasný. „Tuto nádobu vám vìnuje Spoleènost pro záchranu lidí. Louèíme se s vámi.”

A pak už jen zvuk dlouhých, mohutných, dokonalých šedých tìl, odplouvajících s tichým smíchem do neznámých nezbadatelných hloubek.

Té noci pøespali Venku z Blázince a dívali se na televizi odtamtud.

„Chtìl jsem, abyste tohle vidìli,” øekl jim Wonko, když zaèaly zprávy. „To je mùj kolega ze starých èasù. Je právì ve vaší zemi a cosi tam zkoumá. Jen se dívejte.”

Na obrazovce se odehrávala tisková konference.

„Pro tuto chvíli se bohužel nemohu vyjádøit ke jménu Bùh deštì. My to nazýváme spontánní parakauzální meteorologický fenomén.”

„Mùžete nám øíci, co to znamená?”

„Nejsem si jist. Buïme v tomto bodì upøímní. Když objevíme nìco, èemu nerozumíme, chceme tomu dát nìjaký název, kterému vy nerozu-míte nebo ho ani neumíte vyslovit. Chci øíci, že když vás necháme po-bíhat po svìtì a øíkat mu Bùh deštì, naznaèuje to jaksi, že víte nìco, co my nevíme, což, jak se obávám, nemùžeme pøipustit. Ne, nejprve tomu musíme dát nìjaký název, který øíká, že je to naše, nikoli vaše, a pak zaèít hledat nìjaký zpùsob, jak prokázat, že to není to, co øíkáte vy, ale to, co øíkáme my. A když se náhodou ukáže, že máte pravdu, stejnì se budete mýlit, protože my to prostì nazveme. ehm, ‘super-normální’ - nikoli paranormální nebo supernaturální, protože vy si myslíte, že víte, co tyhle názvy znamenají, tak to ne, my ho nazýváme ‘supernormální inkrementální induktér precipitace’. Budeme tam nìkam pravdìpo-dobnì muset vsunout nìjaké ‘kvazi’, abychom byli kryti. Bùh deštì! Brr, takový nesmysl jsem v životì neslyšel. Musím ovšem pøiznat, že na dovolenou bych s ním nejel ani za nic. Dìkuji, to bude pro dnešek vše, kromì pozdravu Wonkovi, pokud se dívá - ahoj!”

Když letìli domù, sedìla vedle nich nìjaká paní, která je pozorovala dost zvláštním pohledem.

Tiše si povídali.

„Musím to pøece vìdìt,” naléhala Fenchurch, „a já tuším, že nìco víš, co mi nechceš øíct.”

Arthur si povzdychl a vylovil kousek papíru.

„Máš tužku?” zeptal se. Zatápala kolem sebe a našla ji.

„Copak to dìláš, drahoušku?” zeptala se po dvaceti minutách, které strávil mraèením, hryzáním tužky, drásáním na papír, škrtáním, novým drásáním, opìt hryzením tužky a podráždìným bruèením.

„Pokouším se vzpomenout si na adresu, kterou mi kdysi nìkdo dal.”

„Mìl bys mnohem jednodušší život, kdyby sis koupil adresáø,” poznamenala.

Nakonec jí papír podal. „Opatruj to,” øekl.

Podívala se na podávaný list. Mezi škrtanci a mazanicemi èetla slova: „Hory Quentula Quazgara, Sevorbeupstry, planeta Preliumtarn, slunce Zarss, Galaktický sektor QQ7 Aktivní J Gamma.”

„A co tam má být?”

„Údajnì Boží poselství veškerému tvorstvu.”

„To zní, jako že by to mohlo být ono,” usoudila Fenchurch. „Jak se tam dostaneme?”

„Ty opravdu chceš?”

„Ano,” odpovìdìla neústupnì. „Chci to vìdìt.”

Arthur vyhlédl z malièkého, poškrábaným plexisklem zaskleného okénka na volné nebe venku.

„Promiòte,” vyrušila je náhle dáma, která si je pøedtím prohlížela zvláštním pohledem. „Doufám, že vám nebude pøipadat, že se vnucuji. Tyhle dlouhé lety mì strašnì nudí a ráda si s nìkým povídám. Jmenuji se Enid Kapelsenová a jsem z Bostonu. Povìzte mi, létáte hodnì?”

Rozjeli se do Arthurova domu ve West Country, nacpali pár ruèníkù a jiných vìcí do tašky a pak si sedli a vìnovali se tomu, èím vìtšina galaktických stopaøù tráví vìtšinu èasu.

Èekali, až kolem poletí nìjaký létající talíø. „Jeden mùj kamarád takhle èekal patnáct let,” poznamenal Arthur jedné noci, když zase sedìli a pozorovali nebe pohledem plným beznadìje.

„Kdo to byl?”

„Jmenuje se Ford Prefect.” Pøistihl se, že dìlá nìco, o èem si nikdy nemyslel, že to ještì kdy dìlat bude.

Uvažoval, kde je asi Ford Prefect.

Neuvìøitelnou shodou okolností otiskly noviny pøíštího dne dvì zprávy, z èehož jedna se týkala šokující nehody létajícího talíøe a druhá série ošklivých výtržností v hospodách.

Na druhý den se objevil Ford Prefect, vypadal, že má poøádnou kocovinu a stìžoval si, že Arthur nebere telefon. Vyhlížel opravdu mimoøádnì špatnì, jako by ho nejen protáhli živým plotem pozpátku, ale jako kdyby dotyèný živý plot pøitom ještì protáhli pozpátku kom-bajnem. Vpotácel se do Arthurova obýváku, mávnutím odmítl veškerou pomoc, což byla chyba, protože námaha vynaložená na mávnutí zpùso-bila, že definitivnì ztratil rovnováhu a Arthur ho nakonec musel dovléct na pohovku.

„Díky,” vypravil ze sebe Ford, „díky mockrát. Máš” øekl ještì a na tøi hodiny tvrdì usnul.

„vùbec tušení,” pokraèoval neèekanì, když zase ožil, „jak tìžké je napíchnout britské telefony ze souhvìzdí Plejád? Vidím, že nemáš, a tak ti to øeknu,” odmlèel se, „nad obøím hrncem èerné kávy, kterou se mi zrovna chystáš uvaøit.” Vrávoravì následoval Arthura do kuchynì.

„Ti pitomé telefonistky se poøád ptají, odkud voláš, a když jim zkusmo øekneš Letchworth, tak ti øeknou, že to není možné, že bys nemohl volat z toho obvodu. Co to dìláš?”

„Dìlám ti kafe.”

„Aha,” Ford se proti oèekávání zatváøil zklamanì. Bezprizornì se rozhlížel po bytì.

„Co je tohle?”

„Rýžové køupky.”

„A tohle?”

„Paprika.”

„Aha,” kývl Ford vážnì a postavil zmínìné artikly pìkné na sebe, èímž vytvoøil nepøíliš stabilní konstrukci, a tak zkusil obrátit poøadí, což fungovalo lépe.

„Jsem trochu zpitomìlý z cestování v kosmu,” vysvìtlil. „Co jsem to øíkal?”

„Nìco o tom, že jsi nevolal z Letchworthu.”

„Nevolal. Taky jsem to jsem té dámì vysvìtlil. ‘Vykašlete se na Letch-worth,’ povídám jí, ‘pokud máte sklon k takovým postojùm. Volám vlastnì z lodi prùzkumníkù trhu spoleènosti Sirius Cybernetics Corpo-ration, která momentálnì letí subsvìtelnou rychlostí mezi hvìzdami známými vašemu svìtu, by ne nutnì vám, drahá dámo,’ - øekl jsem jí ‘drahá dámo’,” vysvìtloval Ford, „protože jsem nechtìl, aby se snad cítila uražená, protože by mìla pocit, že jí naznaèuji, že je zabednìný kretén”

„Velice taktní,” ohodnotil Arthur.

„Pøesnì tak,” potvrdil Ford, „velice taktní.” Pak se zamraèil.

„Kosmická nemoc je moc špatná na vedlejší vìty. Budeš mi muset zase pomoct a pøipomenout mi, o èem jsem to mluvil.”

„’Mezi hvìzdami známými vašemu svìtu,” zacitoval Arthur, „by ne nutnì vám, drahá dámo, jako’”

„’Epsilon Plejád a Zeta Plejád,’” uzavøel triumfálnì Ford. „To se mi povedl docela srandovní konverzaèní žertík, co?”

„Dej si kafe.”

„Dìkuju, nechci. ‘A dùvod,’ øekl jsem jí, ‘proè vás takhle obtìžuju, místo abych vytoèil èíslo rovnou, což bych mohl, protože tady na Plejádách máme docela sofistikované telekomunikaèní zaøízení, to si tedy pište, dùvod spoèívá v tom, že ten zatracenej hvìzdnej syèák, co pilotuje tenhle zatracenej hvìzdnej køáp, by si dal pro pìtník vrtat koleno a trvá na tom, že musím telefonovat na úèet volaného. Vìøila byste tomu?’”

„A vìøila tomu?”

„Nevím. Ona zavìsila. Tak! Co myslíš, že jsem udìlal pak?”

„Nemám tušení.”

„Škoda,” zalitoval Ford, „doufal jsem, že mi to pøipomeneš. Nenávidím je, parchanty. Jsou skuteènì postrachem vesmíru, frèí si to velebným nekoneènem s tìma svejma mròavejma krámama, co nikdy poøádnì nefungujou, a když jo, tak mají funkce, který od nich žádnej pøíèetnej èlovìk nechce a,” dodal zuøivì, „když to udìlají, ještì na tebe pípnou a oznámí ti to.”

To byla naprostá pravda, velmi seriózní pohled na vìc, který má spousta správnì smýšlejících lidí, kteøí se hned poznají, už podle toho, že zastávají tento názor.

Stopaøùv prùvodce po Galaxii v okamžiku logické jasnosti, který je pøi souèasném rozsahu pìti miliónù, devíti set sedmdesáti pìti tisíc pìti set devíti stránek témìø ojedinìlý, øíká o výrobcích spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation, že èlovìk zaslepený pocitem vítìzství, když je pøimìje, aby vùbec fungovaly, èasto nepostøehne jejich naprostou zbyteènost.

„Jinými slovy - a to je skálopevný základ, na nìmž je založen celogalaktický úspìch této spoleènosti - povrchní konstrukèní vady jejích výrobkù zcela zakrývají jejich zásadní konstrukèní vady.”

„A tenhle chlápek,” øeènil dál Ford, „právì podnikal akci, aby jich prodal ještì víc! V prùbìhu pìt let trvající mise mìl objevovat a zkoumat nové svìty a prodávat do tamních restaurací, výtahù a barù Vyspìlá zaøízení pro simulaci hudby! A pokud ještì restaurace výtahy a bary nemají, pak mìl umìle urychlit jejich vývoj, aby je co nejdøív mìli! Kde je to kafe!”

„Vylil jsem ho.”

„Tak udìlej nový. Už si vzpomínám, co jsem udìlal potom. Zachránil jsem civilizaci, v té podobì, jak ji známe. Vìdìl jsem, že to bylo nìco takového.” Odhodlanì se odpotácel do obýváku, kde si zøejmì dál povídal pro sebe, zakopával o nábytek a pøitom pípal.

Pár minut na to ho následoval Arthur, na tváøi zcela nevzrušený výraz.

Ford se tváøil užasle. „Kdes byl?” zeptal se útoènì.

„Vaøil jsem kafe,” odpovìdìl Arthur, stále s nevzrušeným výrazem.

Už dávno pochopil, že jediný zpùsob, jak úspìšnì setrvat ve Fordovì spoleènosti, je mít v zásobì obrovskou spoustu nevzrušených výrazù a nasazovat si je pøi všech pøíležitostech.

„Pøišel jsi o to nejlepší!” zuøil Ford. „Pøišel jsi o to, jak jsem složil toho chlápka! A teï ho budu muset složit znova,” dodal znechucenì, „sundat ho jak višeò!” Nedbaje nebezpeèí vrhl se na jednu židli a pøerazil ji vejpùl.

„Pøedtím se mi to povedlo líp,” zabruèel mrzutì a neurèitì máchl rukou smìrem k další pøeražené židli odstavené u jídelního stolu.

„Aha,” kývl Arthur a nevzrušenì pohlédl na podepøenou trosku, „a, ehm, na co jsou ty kostky ledu?”

„Na co?” zaøval Ford. „Cože? Tys pøišel i o tohle? To je zaøízení pro udržování životních funkcí. Uložil jsem toho chlápka do zaøízení pro udržování životních funkcí. Musel jsem, ne?”

„Už to tak vypadá,” odvìtil Arthur nevzrušeným hlasem.

„Nesahej na to!!!” zavøeštìl Ford.

Arthur, který chtìl právì zavìsit telefon ležící z nìjakého záhadného dùvodu na stole mimo vidlici, nevzrušenì zastavil akci.

„Tak jo,” uklidnil se Ford, „poslechni si to.”

Arthur si pøiložil sluchátko k uchu.

„To je pøesný èas.”

„Píp, píp, píp,” zapípal zuøivì Ford, „pøesnì to je slyšet po celé lodi toho chlápka, a on zatím spí v ledu a pøitom pomalu krouží kolem málo známého mìsíce planety Sesefras Magna. Londýnský pøesný èas!”

„Aha,” pøisvìdèil Arthur a usoudil, že teï pøišel èas položit velkou otázku. „A proè?” zeptal se nevzrušenì.

„Pøi troše štìstí úèet za telefon ty hajzly zruinuje,” vysvìtlil Ford.

Zalitý potem se vrhl na pohovku.

„Že jsem ti ale pøedvedl dramatický pøíjezd, co øíkáš?”

Létající talíø, v nìmž na èerno pøicestoval Ford Prefect, ohromil celý svìt.

Teï už nebylo pochyb, nebylo možné, aby šlo o omyl nebo halucinace, žádní agenti CIA neplavali v nádržích. Tentokrát to bylo skuteèné a jednoznaèné. Naprosto jednoznaènì jednoznaèné.

Talíø pøistál s nádhernou lhostejností ke všemu, co bylo dole, a znièil rozsáhlou oblast jednìch z nejdražších nemovitostí na svìtì, vèetnì znaèné èásti obchodního domu Harrods.

Byl mohutný, v prùmìru mìl asi kilometr a pùl, jak tvrdili nìkteøí, matnì šedé barvy, celý poïobaný a ožehnutý a poznamenaný jizvami nesèetných strašlivých vesmírných bitev vybojovaných s nièivými silami pod slunci lidstvu neznámými.

Pak se otevøel prùlez, poboøil Halu potravin u Harrodse, zdemoloval Harvey Nicholse a nakonec se skøípìním a jekotem týrané architektury pøevrátil vìž v Sheratonském parku.

Po dlouhé pauze plné napìtí, bìhem níž se z nitra záhadného objektu ozývaly srdceryvné zvuky, nárazy a brblání zabírajících strojù, vypochodoval po rampì obrovitý, støíbrný, tøicet metrù vysoký robot.

Napøáhl ruku.

„Pøicházím v míru,” oznámil a po znaènì dlouhé pomlce, opìt plné skøípavých zvukù, dodal: „doveïte mì k vašemu Veleještìrovi.”

Ford Prefect ovšem mìl pro to vše vysvìtlení. Sedìl vedle Arthura a sledoval frenetické nonstop pøicházející zprávy v televizi, které ovšem nemìly co øíct, krom toho, že plavidlo zpùsobilo takové a takové škody odhadované na takový a takový poèet miliard liber a zpùsobil smrt tolika a tolika lidí, což øíkaly poøád dokoleèka, protože robot nedìlal nic jiného než to, že stál, mírnì se kymácel a vysílal krátká, nesrozumitelná a chybná sdìlení.

„Pochází z velmi starobylé demokracie, víš”

„Chceš øíct, že pochází ze svìta veleještìrù?”

„Ne,” øekl Ford. Tentokrát hovoøil o nìco logiètìji a srozumitelnìji, protože do sebe koneènì nechal vpravit dávku kávy. „To není tak jednoduché. Není to tak nalajnované. Na jeho svìtì jsou lid lidi. A vùdci jsou veleještìøi. Lidi ještìry nenávidí a ještìøi jim vládnou.”

„Zvláštní,” prohodil Arthur, „myslel jsem, že jsi øíkal, že je to demokracie.”

„Øíkal,” potvrdil Ford. „Taky že je.”

„Tak proè,” Arthur jen doufal, že to, co øíká, nebude znít smìšnì a tupì, „tak proè se lidi ještìrù nezbaví?”

„To je totiž vùbec nenapadne,” vysvìtloval Ford. „Všichni mají volební právo, a tak pøedpokládají, že vláda, kterou si zvolili, víceménì odpovídá vládì, jakou by chtìli.”

„Chceš øíct, že oni ty ještìry skuteènì volí?”

„No jasnì,” Ford pokrèil rameny, „ovšem.”

„Ale,” Arthur se opìt dostával k velké otázce, „proè?”

„Protože kdyby nezvolili jednoho ještìra, mohl by se na to místo dostat nesprávný ještìr. Máš tu nìjaký gin?”

„Cože?”

„Povídám,” do Fordova hlasu se vkrádala stále vìtší naléhavost, „jestli máš nìjaký gin?”

„Podívám se. Povìz mi ještì nìco o ještìrech.”

Ford znovu pokrèil rameny.

„Nìkteøí lidé øíkají, že veleještìøi jsou to nejlepší, co se jim kdy pøihodilo. Samozøejmì se na celé èáøe mýlí, naprosto a totálnì, ale nìkdo to musí øíct.”

„Ale to je strašné,” dìsil se Arthur.

„Poslyš, kámo,” ušklíbl se Ford, „kdybych dostal jeden altairský dolar pokaždé, když vidím, jak se jedna èást Vesmíru dívá na jinou a pøitom øíká ‘Ale to je strašné’, nesedìl bych tu jako citron, co se shání po ginu. Jenže nedostávám a tudíž tu sedím a sháním se. Mimochodem, co se tváøíš tak nevzrušenì a pøitrouble? Nejsi náhodou zamilovaný?”

Arthur nevzrušenì potvrdil, že ano.

„Do nìkoho, kdo ví, kde je láhev s ginem? Mohl bych se s tou dámou seznámit?” zeptal se Ford dychtivì.

Vzápìtí se s ní seznámil, protože Fenchurch právì vešla s náruèí novin, pro které se vydala do vesnice. Zastavila se a v úžasu zírala na trosky na stole a na trosku z Betelgeuze na pohovce.

„Kde je gin?” oboøil se na ni Ford a pak se obrátil k Arthurovi: „Co se stalo s Trillian, mimochodem?”

„Ehm, tohle je Fenchurch,” øekl Arthur nemotornì. „S Trillian nebylo nic, naposled jsi ji pøece musel vidìt ty.”

„Nojo,” kývl Ford, „odletìla nìkam se Zafodem. Mìli nìjaký dìti nebo co. Aspoò myslím, že to byly dìti,” dodal. „Zafod se hodnì usadil, víš.”

„Opravdu?” podivil se Arthur a honem se motal kolem Fenchurch, aby jí odebral nákup.

„Jo,” potvrzoval Ford, „pøinejmenším jedna z jeho hlav je teï pøíèetnìjší než zfetovanej pštros.”

„Arthure, kdo je to?” zeptala se Fenchurch.

„Ford Prefect,” odpovìdìl Arthur. „Myslím, že jsem se o nìm letmo zmiòoval.”

Celé tøi dny a noci stál obrovitý støíbrný robot v úžasu a omráèení rozkroèený nad zbytky Knightsbridge, mírnì se kymácel a snažil se pochopit spoustu vìcí.

Pøicházely k nìmu vládní delegace, celé náklaïáky žvanivých novináøù si na vlnách éteru vzájemnì kladly otázku, co o tom soudí, letky bombardérù se žalostnì pokoušely na nìj zaútoèit ale žádní ještìøi nepøicházeli. Robot zvolna pøehlížel obzor.

V noci vypadal nejefektnìji, zalitý svìtlem televizních štábù, které neustále zpravodajsky pokrývaly jeho trvající totální neèinnost. Stroj myslel a myslel, až nakonec dospìl k závìru.

Bude muset vyslat do terénu servisní roboty.

Mìlo ho to napadnout døív, ale mìl tolik problémù.

Jednoho odpoledne vylétli z prùlezu v podobì dìsivého mraèna kovu malí létající roboti. Bezcílnì bloumali okolním terénem, na nìkteré objekty útoèili jak šílení, jiné chránili.

Jeden z nich koneènì objevil obchod s domácími zvíøaty, kde mìli ještìrky, ale okamžitì se jal zuøivì bránit demokracii v okolí obchodu, takže z celého sousedství toho moc nezùstalo.

Obrat v dìji nastal, když elitní tým létajících pátraèù s vytím odhalil zoo v Regent’s Parku a v nìm pavilón plazù.

Protože se pøece jen ponìkud pouèily z pøehmatu v obchodì se zvíøátky, létající vrtáky a rejdovaèky popadly nìkolik vìtších a tlustších leguánù a zanesly je obøímu støíbrnému robotovi, který se s nimi pokoušel vést rozhovory na nejvyšší úrovni.

Nakonec oznámil svìtu, že pøes rozsáhlou a otevøenou výmìnu názorù na nejrùznìjší problémy rozhovory na nejvyšší úrovni zkrachovaly, ješ-tìøi byli dopraveni zpìt a on, robot, se míní odebrat na kratší dovole-nou, a z nìjakého záhadného dùvodu si k tomu vybral Bournemouth.

Ford Prefect, který vše sledoval v televizi, pokýval hlavou, zachechtal se a dal si další pivo.

Okamžitì vypukly pøípravy k odjezdu.

Celý den a celou noc létající nástroje skøípìly, øezaly, vrtaly a svaøova-ly svìtelnými paprsky a druhého dne ráno se k západu zaèalo valit po nìkolika silnicích souèasnì obøí pojízdné lešení a na nìm stál robot, podepøený ze všech stran.

Monstrózní zaøízení se plazilo dál a dál na západ jako podivný karne-valový prùvod, kolem nìhož vrèely služebné mechanismy, helikoptéry a autobusy s novináøi, prokousávalo se krajinou, až nakonec dorazilo do Bournemouthu, kde se robot pomalu vyprostil ze sevøení transportního systému, odebral se na pláž a zùstal tam ležet deset dní.

Byla to pochopitelnì zdaleka nejpozoruhodnìjší událost, jaká se kdy v Bournemouthu pøihodila. Po obvodu prostoru, vymezeného a hlída-ného jako robotova rekreaèní oblast, se shromáždily davy zvìdavcù a snažily se zahlédnout, co dìlá.

Nedìlal nic. Ležel na pláži. Ležel trochu nešikovnì oblièejem dolù.

Jednomu reportérovi z místních novin se pozdì v noci podaøilo to, co pøed ním nikomu na svìtì, totiž zapøíst struèný inteligentní hovor s jedním se služebných strojù, støežících robotùv odpoèinek.

Byl to skuteèný prùlom.

„Myslím, že tady jde o velkou story,” svìøil novináø stroji dùvìrnì pøi cigaretì sdílené skrz plot z ocelových konèetin, „ale chce to trochu upravit z hlediska místních pomìrù. Mám tady pøipravený malý seznam otázek,” pokraèoval a neobratnì se pøehraboval v náprsní kapse, „snad byste ho, nebo to, nevím jak mu øíkáte, mohl požádat, aby je v rychlosti prošel.”

Malý létající rohatkový šroubovák pravil, že uvidí, co se dá dìlat a odfrèel.

Odpovìï nikdy nepøišla. Prazvláštní shodou okolností se však otázky naškrábané na kusu papíru víceménì shodovaly s otázkami rotujícími v tìžkými bitvami zjizvených prùmyslových obvodech robotovy mysli. Znìly takto:

Jak si pøipadáte jako robot?

Jaké to je, být z dalekého vesmíru?

Jak se vám líbí Bournemouth?

Pøíštího dne zrána zaèalo balení a bìhem nìkolika dní vysvitlo, že se robot chystá odletìt nadobro.

„Problém je v tom,” obrátila se Fenchurch k Fordovi, „jestli nás dokážeš dostat na palubu?”

Ford rozèilenì pohlédl na hodinky.

„Musím ještì vyøídit nìjakou naléhavou záležitost,” vykøikl.

Davy se nahrnuly kolem obøího støíbrného plavidla, jak nejblíže mohly, což nebylo zrovna moc blízko. Vnitøní kruh tvoøili a hlídali maliècí létající servisní roboti. Po vnìjším obvodu kruhu mìla stanovištì armáda, naprosto neschopná prolomit vnitøní øetìz, ale kdyby nìkdo chtìl prolomit jejich øady, to by se na to tedy podívali. Kruh vojákù zase obklopoval policejní kordón, aèkoli nebylo vùbec jasné, má-li chránit veøejnost pøed vojskem nebo vojsko pøed veøejností èi zaruèit obøí lodi diplomatickou imunitu a zabránit, aby dostala pokutu za nesprávné parkování, a to vše bylo pøedmìtem mnoha sporù.

Malí roboti zaèali rozpouštìt vnitøní kruh. Vojáci se neklidnì vrtìli a nevìdìli, jak mají reagovat na skuteènost, že dùvod jejich pøítomnosti vypadá, jako by se chtìl sebrat a odletìt.

Olbøímí robot se kolem poledne odebral trhavým krokem zpìt na loï, a až do teï, do pìti hodin odpoledne, ho už nikdo nezahlédl. Zato bylo slyšet spoustu zvukù - skøípìní a rachot z útrob plavidla, ošklivou hudbu milionu selhávajících zaøízení. Ale pocit napjatého oèekávání se v davu zrodil z faktu, že pøítomní napjatì oèekávali, že budou zklamá-ni. Tenhle bájeènì neobyèejný pøedmìt vstoupil do jejich životù, a teï se chystá zase odletìt bez nich.

Tento pocit si uvìdomovali zvláštì dva lidé. Arthur a Fenchurch úzkostnì pozorovali zástup a nikde nemohli najít Forda Prefecta ani sebemenší pøípadnou známku, že má v úmyslu tady být.

„Jak moc je spolehlivý?” zeptala se Fenchurch hlasem, z nìhož se vytrácela nadìje.

„Jak moc je spolehlivý?” opakoval nevìøícnì Arthur. Dutì se zasmál. „Jak mìlký je oceán?” parodoval. „Jak studené je slunce?”

Kovoví služebníci odnášeli na palubu poslední souèásti robotova transportního zaøízení a zbývající složky ochranného kruhu èekaly pøi úpatí rampy, aby je následovaly. Vojáci støežící okolí rampy se významnì naježili, probìhla štìkavá výmìna rozkazù, odehrávaly se krátké porady, ale pochopitelnì se s tím vším nedalo nic dìlat.

Arthur a Fenchurch, ztrácející nadìji a bez jasného plánu, se snažili protlaèit zástupem dopøedu, ale protože se celý dav snažil protlaèit dopøedu, nedostali se nikam.

Bìhem nìkolika minut nezbylo venku nic, všechny složky ochranného øetìzu už se nalodily. Pár rejdovaèek a jedna lihová libela ještì naposledy zkontrolovaly okolí lodi a pak s jekotem také prolétly obøím prùlezem.

Minulo nìkolik vteøin.

Intenzita zvukù mechanického nesouladu vycházejících z nitra lodi se zmìnila a mohutná ocelová rampa se pomalu a ztìžka zaèala zvedat z Haly potravin Harrodsova obchodního domu. Zvuk, který její pohyb doprovázel, vydávaly tisíce napjatých, vzrušených lidí, kteøí se cítili naprosto ignorováni.

„Poèkat!” štìkl megafon z taxíku, který se skøípìním pneumatik zastavil na okraji meloucího se davu.

„Došlo k zásadnímu vìdeckému prùšvihu!” repetil megafon. „Totiž prùlomu,” opravil se. Dveøe se otevøely a z vozu vyskoèil drobný muž odkudsi z okolí Betelgeuze, odìný v bílém plášti.

„Poèkat!” zahulákal znovu a tentokrát tøímal v ruce krátký silný èerný váleèek posázený svìtýlky. Svìtla krátce zablikala, rampa se na okamžik zastavila, naèež, poslušna signálù vysílaných Palcem (polovina inženýrù elektronikù v Galaxii se neustále snaží pøijít na nové zpùsoby, jak tyto signály rušit, zatímco druhá polovina se neustále snaží pøijít na nové zpùsoby, jak vyrušit rušící vlny) a znovu se zvolna a vrzavé spustila.

Ford Prefect hrábl do taxíku pro megafon a zaèal jím štìkat na davy.

„Uvolnìte, prosím, cestu,” vyvolával, „uvolnìte cestu, prosím, toto je zásadní vìdecký prùlom. Vy a vy, chopte se zaøízení v taxíku!”

Èirou náhodou ukázal na Arthura a Fenchurch, kteøí se prodrali davem a nahrnuli se zoufale k taxíku.

„V poøádku, udìlejte, prosím, ulièku pro významné vìdecké zaøízení!” dunìl Ford do megafonu. „Všichni zachovejte klid! Vše je pod kontro-lou, není tu nic k vidìní. Jde pouze o zásadní vìdecký prùlom. Zachovejte klid! Dùležité vìdecké zaøízení! Uvolnìte cestu!”

Dav, hladovìjící po dalším vzrušení a radující se z náhlého odkladu zklamání, ustoupil a zaèal se rozevírat.

Arthura ponìkud pøekvapilo, když vidìl, co je natištìno na bednách s dùležitým vìdeckým zaøízením, uložených na zadním sedadle taxíku.

„Hoï pøes to kabát,” zamumlal k Fenchurch, když jí je podával. Spìšnì vyprostil velký nákupní vozík, který také vìzel v autì. Vozík zaøinèel o zem a Arthur s Fenchurch do nìj naložili krabice.

„Udìlejte prosím ulièku,” zahulákal znovu Ford. „Vše je pod naprostou vìdeckou kontrolou.”

„Øíkal, že mi zaplatíte,” obrátil se øidiè taxíku k Arthurovi a ten vydoloval pár bankovek a zaplatil. Ozval se vzdálený zvuk policejních sirén.

„Ustupte tady, prosím,” zaøval Ford, „a nikdo nebude zranìn!”

Dav se vzedmul a zavøel se za nimi a oni zbìsile tlaèili a táhli nákupní vozík po štìrku k rampì.

„Vše je v poøádku,” vykøikoval stále Ford. „Není tu nic k vidìní, je po všem. Nic z toho se ve skuteènosti nedìje!”

„Uvolnìte, prosím, cestu,” dunìl zezadu policejní megafon. „Došlo k vloupání, uvolnìte cestu!”

„Prùlom!” konkuroval Ford policii. „Vìdecký prùlom!”

„Tady policie! Uvolnìte cestu!”

„Vìdecké zaøízení! Uvolnìte cestu!”

„Policie! Nechte nás projít!”

„Walkmeny!” zajeèel Ford, vytáhl z kapes asi desítku miniaturních magnetofonù a hodil je do davu. Vteøiny naprostého zmatku, které následovaly, jim umožnily dostat vozík k okraji rampy a vyzvednout ho na ni.

„Držte se pevnì,” zamumlal Ford a stiskl knoflík na Elektronickém palci. Ohromná rampa se jim zachvìla pod nohama a zaèala se zvolna, namáhavì zdvihat.

„Fajn, dìcka,” zašklíbil se, když zmítající se dav zmizel v hloubce pod nimi a oni zaèali kolébavì sestupovat po šikmé rampì do nitra lodi. „Vypadá to, že jsme na cestì.”

Arthura rozèilovalo, že ho neustále budí støelba.

Opatrnì, aby nevzbudil Fenchurch, které se zatím daøilo spát, by ne-klidnì, vyklouzl z prùlezu pro údržbu, který si uzpùsobili v jakýsi ko-tec, slezl po pøístupovém žebøíku a zaèal mrzutì prohledávat chodby. Pùsobily klaustrofobicky a byly špatnì osvìtlené. Svìtelné obvody nepøíjemnì vrèely. Jenže to nebylo ono.

Zastavil se a lehce se zaklonil, protože temnou chodbou kolem nìj s ošklivým zajeèením profièel létající elektrický vrták a pøitom obèas vrazil do zdi jako zpitomìlá vèela. Ani to nebylo ono.

Protáhl se dveømi v pøepážce a octl se v širší chodbì. Z jednoho konce se valil štiplavý kouø, a tak se vydal opaèným smìrem.

Narazil na monitorovací obrazovku zapuštìnou do zdi a chránìnou tvrzeným, by silnì poškrábaným perspexem.

„Mohl bys to trochu ztišit?” požádal zdvoøile Forda Prefecta kleèící-ho pøed obrazovkou uprostøed haldy souèástek videopøístrojù, které odstranil z jednoho výkladu v Tottenham Court Road, když nejprve prohodil sklem menší cihlu. Kolem se vršila nepìkná hromada plechovek od piva.

„Pššššt!” zasyèel Ford a s maniackým soustøedìním zašvidral na obrazovku. Díval se na Sedm stateèných.

„Jen trochu,” škemral Arthur.

„Ne!” zaøval Ford. „Teï pøijde ten nejlepší flák! Poslouchej, koneènì jsem na to pøišel, jak pøevést napìtí, jaký vstup zvolit, a vùbec všecko, a tohle je nejlepší flák!”

Arthur s povzdechem a bolením hlavy usedl vedle nìj, aby shlédl nejlepší flák. Poslouchal Fordovo hýkání a výkøiky „juchù” a „žjova”, jak nejnevzrušenìji umìl.

„Forde,” oslovil pøítele, když film koneènì dohrál. Ford se prohra-bával hromadou kazet, pátral po Casablance. „Jak to, že”

„Tohle je velký film,” básnil Ford. „Kvùli tomu jsem se vrátil. Chápeš, že jsem ho nikdy nevidìl celý? Vždycky mi utekl konec. Vidìl jsem první pùlku veèer pøed tím, než pøišli Vogoni. Když vyhodili planetu do povìtøí, myslel jsem, že už ho nikdy neuvidím. Hele, co to tehdy vlastnì bylo?”

„Prostì život,” pokrèil rameny Arthur a uloupl si pivo z kartónu šesti plechovek.

„Už zase,” odfrkl pohrdlivì Ford. „Myslel jsem si, že to bude nìco takového. Já osobnì mám radši tohle,” kývl smìrem k obrazovce, na níž se právì objevil Rickùv bar. „Jak to, že co?”

„Cože?”

„Zaèal jsi nìco øíkat: ‘Jak to, že’”

„Když se tak nepìknì vyjadøuješ o Zemi, jak to, že ale to je vlastnì jedno, radši se pojïme dívat.”

„Pøesnì tak,” souhlasil Ford.

Zbývá doøíci už jen málo.

Za tím, co bývalo kdysi, než byly objeveny Šedé Saxaquinské Vázané Deputáty, známo jako Flanuxská Svìtelná Pole Bez Hranic, leží Šedé Saxaquinské Vázané Deputáty.

Uvnitø Šedých Saxaquinských Vázaných Deputátù se nachází hvìzda jménem Zarss, kolem níž krouží planeta Preliumtarn, na které je zemì Sevorbeupstry, a právì do této zemì koneènì dorazili Arthur s Fenchurch, ponìkud znavení cestou.

V zemi Sevorbeupstry se dostali na Velkou Rudou Planinu Rars, ohra-nièenou na jihu Horami Quentula Quazgara, na jejichž opaèné stranì, alespoò podle Prakových posledních slov, najdou poslední Boží poselství veškerému tvorstvu, vyvedené deset metrù vysokými písmeny. Pokud Arthura nešálila pamì, mìl podle Praka celý zázrak støežit Lajestátní Vantracuk z Lobu, a to se také jistým zpùsobem ukázalo jako pravdivé. Byl to drobný mužík v podivném klobouku a prodal jim lístek.

„Choïte vlevo, prosím, choïte vlevo,” upozornil je opakovanì a odfrèel na malé motorce.

Pochopili, že nejsou první, kdo tudy jde, protože cesta, která vedla po levé stranì Velké Planiny, byla dùkladnì vyšlapaná a lemovaná stán-ky. U jednoho z nich si koupili krabièku fondánù, upeèených v troubì v horské jeskyni, zahøívané žárem ohnivých písmen Božího poselství. V jiném stánku si koupili pár pohledù. Písmena na nich byla znejasnìna støíkací pistolí, „abychom vám nezkazili Velké Pøekvapení!”, jak se pravilo na zadní stranì.

„Víte, jak zní Boží poselství?” zeptali se malièké scvrklé babky ve stánku.

„Ale jistì,” vypískla vesele, „jistìže ano!”

Pokynula jim, aby pokraèovali v cestì.

Asi tak každých tøicet kilometrù stála pøi cestì malá kamenná chýška se sprchami a sanitárním zaøízením, ale putování bylo pøesto úmorné, slunce zvysoka pražilo na Velkou Rudou Planinu, která se vlnila horkem.

„Nebylo by možné,” zeptal se Arthur v jednom z vìtších stánkù, „pronajmout si menší motorku, takovou, jako mìl Lajestátní Vetratentononc?”

„Motorky nejsou pro zbožné poutníky,” napomenula je paní prodávající v cukrárnì zmrzlinu.

„Tak to je bezva,” oddychla si Fenchurch, „my nejsme nijak zvl᚝ zbožní. Nás to jen zajímá.”

„V tom pøípadì se musíte hned vrátit,” pravila dáma pøísnì, a když zaprotestovali, prodala jim dva klobouky proti slunci s reklamou na Boží poselství a jejich vlastní fotografii, jak se objímají na Velké Rudé Planinì Rars.

Ve stínu stánku vypili pár sodovek a pak se plahoèili sluncem dál.

„Dochází nám krém s filtrem,” prohlásila po nìkolika kilometrech Fenchurch. „Buï mùžeme jít do dalšího stánku nebo se vrátit, což je sice blíž, ale museli bychom se vracet stejnou cestou.”

Zadívali se do dáli na èernou teèku mihotající se v chvìjivém horkém oparu, pak pohlédli nazpátek. Rozhodli se jít dál.

Pak pøišli na to, že nejen nejsou první, kdo podstoupil cestu za Božím poselstvím, ale že ani nejsou jediní, kdo po ní právì jde.

V dálce pøed nimi se po zemi vlekla jakási neohrabaná zakrslá postava.

Ploužila se zoufale pomalu, napùl kulhala a napùl se plazila. Pohybo-vala se tak pomalu, že ji zanedlouho dohonili a zjistili, že nebohé stvo-øení je vyrobeno z omláceného, pokrouceného kovu plného šrámù.

Když se k nìmu blížili, zasténalo a zhroutilo se do žhavého vyschlého prachu.

„Tolik èasu,” zasténala podivná bytost, „ach, tolik èasu. A ta bolest, tolik bolesti, a tolik èasu, kdy jsem jí trpìl. Jedno nebo druhé samo o sobì bych snad ještì snesl. Ale kombinace tìchhle dvou vìcí mì naprosto nièí. Nazdar, podívejme, to jsi ty.”

„Marvine?” zvolal Arthur zdìšenì a pøidøepl si k nìmu. „Jsi to ty?”

„Tys byl vždycky specialista na superinteligentní otázky, že?” zasténal robot tisíciletími ochraptìlým šepotem.

„Co to je?” polekala se Fenchurch, schovala se za Arthura a pro jistotu se pøimkla k jeho paži.

„Nìco jako starý kamarád,” vysvìtloval Arthur, „já”

„Kamarád!” zaskøehotal robot dojemnì. Slovo zaniklo v praskavých zvucích a z robotových úst se vysypaly vloèky rzi. „Budete mì muset na chvíli omluvit, protože se musím pokusit vzpomenout si, co to slovo znamená. Mé databanky už zdaleka nejsou, co bývaly, víte, a každé slovo, které není nìkolik milionù let použito, se musí pøesunout do pomocné rezervní pamìti. Á, tady to máme.”

Robotova otluèená hlava se trochu zvedla, jakoby v zamyšlení.

„Hmm,” pronesl, „opravdu zvláštní pøedstava.” Ještì chvíli pøemýšlel. „Ne,” øekl nakonec, „myslím, že jsem se s nìkým takovým nikdy nesetkal. Bohužel, v tomhle smìru nemùžu sloužit.” Dojemnì posunul koleno v prachu a pak se pokusil zvednout na zubožené lokty.

„Chtìli byste, abych vám prokázal nìjakou poslední službu?” zeptal se s jakýmsi dutým chøestìním. „Tøeba sebrat kus papíru? Nebo byste chtìli,” pokraèoval, „abych vám otevøel dveøe?”

Hlava zaskøípìla v zrezivìlých ložiscích krku, jako by pøehlížela vzdálený obzor.

„Zdá se, že tu v souèasné dobì žádné dveøe nejsou,” konstatoval, „ale jsem si jist, že když poèkáme dostateènì dlouho, nìkdo je tu postaví. A pak,” zvolna pootoèil hlavu a pohlédl znovu na Arthura, „vám je mùžu otevøít. Jsem zvyklý èekat, vždy víš.”

„Arthure,” zasyèela mu Fenchurch ostøe do ucha, „o tomhle jsi mi nikdy nevyprávìl. Co jste tomu ubohému stvoøení udìlali?”

„Nic,” zavrtìl Arthur smutnì hlavou. „Je vždycky takovýhle”

„Ha!” štìkl Marvin. „Ha!” opakoval znovu. „Co ty víš, co je to vždycky? Ty øíkáš ‘vždycky’ mì, který díky pitomým pochùzkám, na nìž jste mì vy, organické formy života, neustále posílaly napøíè èasem, jsem teï sedmatøicetkrát starší než samotný Vesmír? Mìl bys volit slova peèlivìji,” zakašlal, „a taktnìji.”

Skøípavì se propracoval záchvatem kašle a pokraèoval:

„Jen mì tady nechte a bìžte. Já se budu uboze plazit svou cestou dál, Mùj èas se už koneènì pøiblížil. Už jsem skoro dobìhl svùj, závod. Èekal bych,” vykládal a zlomeným prstem je pobízel, aby šli dál, „že dobìhnu poslední. To by bylo pøípadné. Tady mì máte, mozek velikosti”

Arthur s Fenchurch ho pøes jeho chabé protesty a urážky spoleènì zvedli. Kov jeho tìla byl tak rozpálený, že si málem popálili prsty, ale vážil pøekvapivì málo a zplihle jim visel na rukou.

Nesli ho s sebou po cestì vinoucí se po levé stranì Velké Rudé Planiny Rars k Horám Quentula Quazgara, které ji lemují. Arthur se pokoušel vysvìtlit cosi Fenchurch, ale neustále ho pøerušovaly Marvinovy bolestné kybernetické náøky.

Pokoušeli se zjistit, jestli by u nìkterého ze stánkù pro nìj nedostali nìjaké náhradní díly a olej, který by utišil jeho bolesti, ale Marvin o tom nechtìl ani slyšet.

„Jsem celý z náhradních dílù,” bzuèel. „Nechte mì být!” sténal.

„Každá èást mého tìla,” naøíkal, „byla vymìnìna nejmíò padesátkrát až na” Zdálo se, že se na okamžik témìø neznatelnì rozveselil. Hlava se mu bimbala úsilím vzpomenout si. „Vzpomínáš, když jsi mì vidìl poprvé,” øekl nakonec Arthurovi, „jak jsem dostal ten intelektuálnì nároèný úkol dovést tì na mùstek? Jak jsem se ti zmiòoval o té strašné bolesti ve všech diodách na levé stranì? Jak jsem žádal, aby mi je vymìnili, a oni to neudìlali?”

Udìlal dlouhou pomlku, než znovu promluvil. Nesli ho mezi sebou dál, pod pražícím sluncem, které se zdánlivì vùbec nepohnulo, natož aby zapadlo. „Schválnì, jestli uhodneš,” ozval se koneènì, když usoudil, že pauza už je dostateènì trapnì dlouhá, „které mé souèástky nebyly nikdy vymìnìny? Hádej, schválnì jestli uhodneš. Au,” dodal, „au au au au au.”

Koneènì došli k poslednímu stánku, posadili Marvina mezi sebe a odpoèívali ve stínu. Fenchurch koupila Russellovi manžetové knoflíky se zasazenými oblázky z Hor Quentula Quazgara, pøímo pod ohnivými písmeny, jimiž bylo zapsáno Boží poselství veškerému Tvorstvu.

Arthur se probíral zbožnými traktáty zavìšenými na stojánku na pultì, malými meditacemi o smyslu Poselství.

„Hotovo?” zeptal se Fenchurch, která v odpovìï pøikývla.

Spoleènì zvedli Marvina.

Obešli úpatí Hor Quentula Quazgara a uvidìli Poselství vepsané ohnivými písmeny na høebeni hory. Na skále naproti hoøe stála malá vyhlídka se zábradlím, odkud bylo na nápis dobøe vidìt. Byl tu i menší dalekohled na mince, abyste se mohli podívat na písmena v detailu, ale nikdo ho v životì nepoužil, protože písmena plála božským jasem nebes, a kdyby se na nì nìkdo podíval dalekohledem, urèitì by si ošklivì poškodil sítnici a zrakový nerv.

V úžasu hledìli na poslední Boží poselství a zvolna a nevýslovnì je naplòoval ohromný pocit míru a koneèného a úplného pochopení.

Fenchurch vzdychla.

„Ano,” pronesla, „je to tak.”

Zírali na nápis plných deset minut, než si uvìdomili, že Marvin, visící mezi nimi, má problémy. Robot už nedokázal zvednout hlavu a pøeèíst si Poselství. Zdvihli mu tedy hlavu, ale stìžoval si, že jeho zrakové obvody jsou skoro odumøelé. Našli tedy minci a pomohli mu k daleko-hledu. Naøíkal a urážel je, ale s jejich pomocí se nakonec postupnì podíval na všechna písmena. První bylo „o „, druhé „m”, následovalo „l”, „o”, dále „u” a „v”.

Marvin si musel na okamžik odpoèinout.

Po chvíli ho zase zvedli a ukázali mu „á”, „m” a „e” a po mezeøe „s” a „e”. Po další mezeøe následovalo slovo „za” a poslední dvì slova byla dost dlouhá, takže si Marvin potøeboval znovu odpoèinout, aby je zvládl.

První z nich zaèínalo písmenem „z“, po nìmž následovalo „p” a dále „ù”. Pak pøišlo „s”, „o”, po nìm „b” a „e” a nakonec „n” a „é”.

Po dalším odpoèinku Marvin sebral síly, aby zdolal poslední slovo.

Pøeèetl si „t”, „ì”, „ž”, a pak „k”, „o”, „s” a nakonec „t” a „i”, naèež se jim zcela vyèerpán zhroutil do náruèe.

„Myslím,” zabrblal z hloubi drnèícího zrezivìlého hrudníku, „že z toho mám docela dobrý pocit.”

Svìtla v jeho oèích pohasla absolutnì a vùbec naposledy.

Naštìstí stál poblíž stánek, kde si èlovìk mohl od chlapíkù se zelenými køídly pronajmout motorku.

Jedním z nejvìtších dobrodincù všech forem života byl muž, který nedokázal udržet myšlenky u toho, co právì dìlal.

Skvìlé? Urèitì.

Jeden z nejpøednìjších genetických inženýrù své èi jakékoli jiné generace, vèetnì èísla, které sám vymyslel? Bezpochyby.

Problémem bylo, že se až pøíliš zajímal o vìci, o které se zajímat nemìl, alespoò ne teï, jak mu všichni neustále øíkali. Možná i zèásti proto byl znaènì popudlivé povahy. Takže když jeho svìt zaèali ohrožovat straš-liví nájezdníci ze vzdálené hvìzdy, kteøí byli stále ještì dost daleko, ale rychle se blížili, poslali vládci té rasy Blarta Versenwalda III. (jmenoval se Blart Versenwald III., což není pøíliš podstatné, ale je to docela zajímavé, protože - ale prostì se tak jmenoval a o tom, proè se tak jmenoval, se mùžeme bavit pozdìji) do ústraní, kde byl peèlivì støežen, s instrukcemi, že má vypìstovat plémì fanatických supervá-leèníkù, kteøí se mìli ubránit obávaným vetøelcùm a zdolat je. To vše mìl uèinit rychle, a tak mu øekli: „Soustøeï se!”

I usedl k oknu a vyhlédl ven na letní trávník a vynalézal a vynalézal a vynalézal, ale nakonec se nevyhnutelnì stalo, že ho nìco trošku roz-ptýlilo, a tak v okamžiku, kdy nájezdníci byli prakticky na obìžné dráze kolem jejich planety, pøišel s pozoruhodným novým druhem supermouchy, která bez pomoci dokáže pøijít na to, jak prolétnout otevøenou pùlkou polootevøeného okna, a s vypínaèem pro dìti. Zdálo se, že vzhledem k bezprostøednímu nebezpeèí, jež pøedstavovaly pøistá-vající cizí lodi, nebudou mít oslavy tìchto pozoruhodných výdobytkù dlouhý život. Ale hroziví nájezdníci, ostatnì jako vìtšina váleènických ras podnikajících výboje jen proto, že nedokázali vyøešit domácí zále-žitosti, kupodivu užasli nad Versenwaldovými pøevratnými novinkami, pøipojili se k oslavám a byli okamžitì pøemluveni, aby podepsali celé série obchodních smluv a vypracovali program rozsáhlých kulturních výmìn.

A pak došlo k šokující negaci praxe, jaká je v takových pøípadech obvyklá, protože všichni zúèastnìní žili od tìch dob šastnì a spokojenì.

Tahle historka ovšem mìla nìjakou pointu, která však momentálnì uniká kronikáøovì mysli.