| CATEGORII DOCUMENTE |
| Bulgara | Ceha slovaca | Croata | Engleza | Estona | Finlandeza | Franceza |
| Germana | Italiana | Letona | Lituaniana | Maghiara | Olandeza | Poloneza |
| Sarba | Slovena | Spaniola | Suedeza | Turca | Ucraineana |
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
PRÁVNICKÁ FAKULTA
KATEDRA OBCHODNÍHO PRÁVA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
KOMPARACE PRÁVNÍ ÚPRAVY VEØEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEÈNOSTI V ÈESKÉM A NÌMECKÉM PRÁVNÍM ØÁDU
Obsah:
1. Pojednání o historii a vývoji veøejné obchodní spoleènosti
ve srovnávaných zemích až po souèasnost
2. Spoleènosti obèanského práva ve srovnávaných zemích
3. Právní subjektivita veøejné obchodní spoleènosti ve srovnávaných zemích
3.1 Porovnání právnické osoby a svazku tzv. „spoleèné ruky“ (Gesamthandsveband)
4. Právní charakteristika a legální definice veøejné obchodní spoleènosti ve srovnávaných zemích
4.1 Spoleèník spoleènosti ve srovnávaných zemích
5. Založení a vznik spoleènosti
5.1 Zápis do obchodního rejstøíku
5.3 Shrnutí porovnání úpravy o založení a vzniku spoleènosti
6. Práva a povinnosti spoleèníkù
6.2 Péèe øádného hospodáøe a povinnost vìrnosti
6.3 Vkladová povinnost a podíl
6.3 Ostatní práva a povinnosti
7. Jednání a øízení spoleènosti
7.1 Obecné pojednání o jednání spoleènosti ve srovnávaných zemích
7.2 Obchodní vedení spoleènosti
7.3 Jednání jménem spoleènosti
Seznam pramenù a použité literatury
Title of the Master thesis in English and abstract
Úvod
Diplomová práce se zabývá porovnáváním právní úpravy veøejné obchodní spoleènosti v Èeské republice a Spolkové republice Nìmecko, to znamená její rozdíly, ale i stejné rysy. Základem k analýze sloužily uèebnice obchodního práva a práva obchodních spoleèností, zákony Èeské republiky i Nìmecka, jakož i odborné komentáøe a èlánky z odborných èasopisù, rozhodnutí nejvyšších soudù a internetové zdroje. Diplomová práce je psaná ke dni 20. 2. 2010.
Práce má pøinést pøehled nìkterých dùležitých bodù v úpravì veøejné obchodní spoleènosti, mezi které patøí založení a vznik spoleènosti, právní subjektivita, která je snad nejdùležitìjším rozdílem ve srovnávaných zemích, dále obchodní vedení a jednání jménem spoleènosti, práva a povinnosti, jakož i postavení spoleèníkù ve spoleènosti.
Na úvod je ještì nutné se zmínit o tom, proè je dùležité pro podnikatele sdružit se do umìle vytvoøených útvarù, tedy do obchodních spoleèností. Obchodní spoleènosti jsou jedním ze základních atributù podnikání. Jejich prostøednictvím mohou fyzické osoby vyvíjet a rozvíjet své podnikatelské aktivity. Každá právnická osoba potøebuje ke svému životu i fyzickou osobu, která dokáže vyjádøit svoji vùli. Na druhé stranì však mùže tato právnická osoba ulehèit aktivity dané fyzické osoby, které se lépe projevují prostøednictvím právnické osoby - obchodní spoleènosti. Už pøed mnoha lety podnikatelé zjistili, že se jim podniká lépe, když se sdruží do urèité spoleènosti, která má sloužit jejím podnikatelským aktivitám.
V Èeské republice lze obchodní spoleènosti rozdìlit na osobní a kapitálové spoleènosti. Osobní spoleènosti se vyznaèují úzkým vztahem mezi spoleèností a jejími spoleèníky, na rozdíl od toho kapitálové spoleènosti jsou zamìøeny víc na kapitál, který je do nich vložen. Mezi osobní obchodní spoleènosti patøí veøejná obchodní spoleènost a komanditní spoleènost. Mezi kapitálové patøí spoleènost s ruèením omezeným a akciová spoleènost. Èeské i nìmecké právo znají tyto typy spoleèností. Èeský obchodní zákoník upravuje všechny výše zmínìné formy spoleèností. Rozdíl mezi osobními a kapitálovými spoleènostmi v èeském právním øádu spoèívá zejména ve vkladové povinnosti, kterou mají spoleèníci kapitálové spoleènosti a její dobrovolností, kterou mají spoleèníci osobní spoleènosti. Dalším rozdílem je ruèení spoleèníkù, jakož i soustava orgánù, dùvody zániku a vázanost spoleènosti na konkrétní osoby spoleèníkù.
1. Pojednání o historii a vývoji veøejné obchodní spoleènosti
ve srovnávaných zemích až po souèasnost
Veøejná obchodní spoleènost patøí k nejstarším formám spoleèností. Její základ tkví v øímské societas, která byla vedle korporace jednou z forem sdružování obèanù. Úplnì poèáteèní formou bylo spoleèné hospodaøení bratrù na statku po zemøelém otci. Vznik society nastával uzavøením spoleèenské smlouvy mezi dvìma nebo více fyzickými osobami, které pøispìly v nìjaké formì k dosažení spoleèného cíle society.[1] Tato forma mohla spoèívat nejen v penìzích, ale i v práci nebo ve vìci. Úèast ve spoleènosti byla silnì vázána na osoby spoleèníkù. Societa sama o sobì nemìla právní subjektivitu a majetek spoleèníkù vnesený do spoleènosti se stal pøedmìtem spoluvlastnictví tìchto spoleèníkù.
První støedovìké formy po zániku Øímské øíše a úpadku spoleènosti vznikly v Severní Itálii v dobì pozdního støedovìku a renesance, když po smrti kupce jeho synové - dìdici kupcova podniku vytvoøili seskupení. Severní Itálie a její mìstské státy pøedstavovaly úrodnou pùdu pro rozvoj obchodu. Vzhledem k tomu, že šlo o kupce, tyto formy sloužily k podnikatelským úèelùm. Nejdøív se tedy toto spoleèenství omezovalo jenom na rodinné pøíslušníky, ale èasem a vývojem spoleènosti i obchodu byly do spoleèenství pøijímány i cizí osoby.
Zákonné úpravy spoleènosti se však objevily ve Francii za èasù Ludvíka XIV. Èeská právní úprava vychází z francouzského Code de commerce z roku 1807 a z nìmeckého obchodního zákoníku HGB. Oblast francouzského vlivu také pøiznává veøejné obchodní spoleènosti právní subjektivitu. Nìmecká oblast, kam patøí napøíklad i Nizozemí nebo Švýcarsko, ale i jiné státy, naopak tuto právní subjektivitu veøejné obchodní spoleènosti odepírá.
Nejvìtší rozkvìt zažila veøejná obchodní spoleènost v 19. století, kdy byla velmi rozšíøenou a nejvíc užívanou právní formou podnikání. Nejdøív jí neomezené ruèení spoleèníkù jako znak vysoké dùvìryhodnosti zabezpeèovalo velkou popularitu, ale pozdìji se tento znak stal i dùvodem jejího poklesu výskytu na zaèátku 20. století.[3] V 20. století pak pøebrala vedoucí rolu spoleènost s ruèením omezeným, kde spoleèníci neruèí neomezenì a tato forma proto poskytuje vìtší jistotu spoleèníkùm, že nepøijdou „o všechno“.
Všeobecný obchodní zákoník (nìmecky Das allgemeine Handelsgesetzbuch, dále i „AHGB“) Rakouské monarchie z roku 1863, platný i pro území dnešní Èeské republiky, obsahoval pojednání o veøejné obchodní spoleènosti ve svých èláncích 85 až 149. Všeobecný obchodní zákoník definoval, že „OHG existuje, když dva nebo více osob provozují obchodní živnost pod spoleènou firmou a žádný ze spoleèníkù není omezen pøi úèasti na majetkové vklady“[4]. Wenig definoval provozování obchodní živnosti spoleèníky následovnì: „praví-li zákon, že spoleèníci provozují obchodní živnost, míní tím jen hospodáøskou stránku podniku, chtìje øíci, že zisk i ztráta z tohoto provozování musí plynouti spoleèníkùm; to znamená jinými slovy, že živnost musí být provozována na spoleèný úèet osob, spoleènost tvoøících“ . Úprava ve Všeobecném obchodním zákoníku byla obsáhla a dùkladná a pøedpokládala, že když si spoleènì podnikající osoby formálnì neupravily své vztahy, pak se mìlo za to, že založily OHG, které nevyžadovalo ani pro spoleèenskou smlouvu písemné vyhotovení. Zákon také neøešil otázku, jestli jsou obchodní spoleènosti právnickými osobami. Po rozpadu Rakousko-Uherska se jeho právní úprava recipovala do novì vzniklého Èeskoslovenska tím zpùsobem, že pro èeskou èást Èeskoslovenské republiky nadále platily rakouské pøedpisy, tedy AHGB, zatímco na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platily pøedpisy uherské, tedy obchodní zákoník, který upravoval ve svém § 64, že veøejná obchodní spoleènost vzniká, když - „dva nebo více osob provádí obchodní živnost pod spoleènou firmou a jejich ruèení je neomezené a solidární“. Existovala tedy dvojí úprava veøejné obchodní spoleènosti. Také úprava uherská se formou i obsahem podobala nìmecké.
V Nìmecku platil od roku 1861 Všeobecný nìmecký obchodní zákoník (nìmecky Allgemeines deutsches Handelsgesetzbuch, dále „ADHGB“), který definoval OHG stejnì jako všeobecný obchodní zákoník rakouský ve svém èlánku 85.[7] Tento zákon obsahoval stejné pojednání o OHG jako ve zmínìném Všeobecném obchodním zákoníku rakouském, vzhledem k tomu, že byl v Rakousku zaveden právì Všeobecný nìmecký obchodní zákoník. V Nìmecku platil Všeobecný nìmecký obchodní zákoník jenom do nabytí úèinnosti nového zákona z roku 1897, i dodnes platného HGB. V úèinnost vstoupil 1.1.1900. Ten pak upravil v sobì i problematiku veøejné obchodní spoleènosti. Znovusjednocením Nìmecka v roce 1990 se i na území bývalé Nìmecké demokratické republiky zavedlo aktuální znìní HGB pro Spolkovou republiku Nìmecko. Tím se upustilo od staršího znìní HGB a zreformovala a sjednotila se i úprava ohledem obchodních spoleèností, zejména zavedení BGB jako podpùrného pramene pro veøejnou obchodní spoleènost.
V Èeskoslovensku už však situace nebyla tak jednoduchá. Okupaci bìhem druhé svìtové války vystøídal další totalitní režim. Komunistická ideologie nesympatizovala se soukromým podnikáním, a proto v tomto období nastává zánik veøejné obchodní spoleènosti. Došlo k tomu nejdøív pøijetím nového obèanského zákoníku[9], který zrušil jak všeobecný obchodní zákoník rakouský, tak i uherský obchodní zákoník. Tento zákon ve svém § 563 odst. 2 zrušil dosud existující spoleènosti podle døívìjšího obchodního práva. V roce 1964 byl pøijat hospodáøský zákoník , který byl vrcholným dílem znárodòování a kolektivizace. Od tohoto data pak už veøejná obchodní spoleènost neexistovala. Zlom nastal až po pádu komunistického režimu v roce 1989, kdy se ekonomika vrací k tržní formì a podnikání. Veøejná obchodní spoleènost byla obnovena novelou hospodáøského zákoníku v § 106g-106m od 1.5.1990. V tomto období dochází k pøiznání právní subjektivity pro veøejnou obchodní spoleènost. Poslední etapou ve vývoji byl rok 1991 a pøijetí nového obchodního zákoníku , který upravil i veøejnou obchodní spoleènost.
V souèasnosti se ve vìtšinì státù osobní obchodní spoleènosti dìlí na dvì nejznámìjší spoleènosti, tedy veøejné obchodní spoleènosti a komanditní spoleènosti. Toto základní dìlení je typické i pro Èeskou republiku a Nìmecko. Veøejná obchodní spoleènost má obecnì jak v nìmeckém tak i v èeském právu obecné rysy, které se ani pøes rozdílný vývoj neliší. V obou pøípadech jde o spojení osob za úèelem podnikání. Zákon sice nevyluèuje, aby spoleèníkem veøejné obchodní spoleènosti byla další veøejná obchodní spoleènost nebo jiná spoleènost, v drtivé vìtšinì pøípadù pùjde ale o spojení fyzických osob, které se za výše uvedeným úèelem podnikání rozhodnou, že svùj zámìr a cíl dokážou lépe dosáhnout vytvoøením urèité entity, tedy veøejné obchodní spoleènosti. Vázanost spoleènosti na osoby jako rys øímské society zùstal zachován až dodnes. Nìmecké právo na rozdíl od èeského zachovalo také odepøení právní subjektivity. Nìmecké OHG mìlo vždy, na rozdíl od èeské veøejné obchodní spoleènosti, stabilní zákonnou úpravu. Èeská veøejná obchodní spoleènost prošla mnohými, dokonce radikálními zmìnami a o stabilní úpravì mùžeme mluvit jenom od roku 1991. Dnešní úprava èeské veøejné obchodní spoleènosti není tak kvalitní a podrobná jako úprava nìmecké OHG a tato forma spoleènosti není ani tak populární, jako je tomu v Nìmecké spolkové republice.
2. Spoleènosti obèanského práva ve srovnávaných zemích
Spoleènými ustanoveními aplikovatelnými i na OHG jsou ustanovení o majetku spoleènosti upravené v § 718 a 719 BGB. Je nutné si uvìdomit, že ne spoleèníci, ale sama spoleènost je vlastníkem majetku vneseného do spoleènosti sloužícího k dosažení spoleèného cíle. Døívìjší nauka byla toho názoru, že nositeli práv jsou spoleèníci a ne spoleènost. Na základì tohoto názoru se tento majetek nedìlí mezi spoleèníky zpùsobem podílového spoluvlastnictví, ale každý spoleèník jako osobní substrát spoleènosti je vlastníkem celého majetku. Nakládání s majetkem je možné jenom po spoleèné dohodì všech spoleèníkù. Novìjší, pøevažující nauka zastává názor, že s majetkem nakládá zásadnì spoleènost. Nìmecký obèanský zákoník ale výslovnì upravuje nìkteré aspekty, které zdùrazòují tento princip. Je jím v § 719 odst. 2 BGB stanoven zákaz zapoètení pohledávky dlužníka nìkterého spoleèníka vùèi pohledávce spoleènosti, tedy striktní rozdíl mezi majetkem spoleèníka a spoleènosti. Samotná spoleènost je však jakousi pùsobící jednotkou (nìmecky Wirkungseinheit), která vystupuje vùèi tøetím osobám navenek. Práva a povinnosti vzniklé z její èinnosti se vztahují na ni a ne na spoleèníky. Spoleènost je taky odpovìdná za své závazky, jak za plnìní ze smlouvy nebo náhradu škody. Spoleènost samozøejmì nejedná sama, ale prostøednictvím svých orgánù. Proto i pøi negativních událostech, jako je tomu u náhrady škody, se jednání jejího orgánu, konkrétnì jednání spoleèníka, pøièítá spoleènosti, která za škodu taky odpovídá. Spoleènosti jako nositeli omezené právní subjektivity byla judikaturou uznána základní ústavní práva, práva ze šekù a smìnek i èlenská zpùsobilost, dále možnost dìdit, být držitelem i být insolventní a pokud to neodporuje právu, mùže spoleènost zastávat všechny právní pozice. Tato práva má i veøejná obchodní spoleènost v nìmeckém právu. Výše zmínìné body netvoøí názorový rozpor v èeské právní nauce. Vzhledem k tomu, že èeská veøejná obchodní spoleènost je právnickou osobou, nikdo nepochybuje o její zpùsobilosti ani o tom, kdo vlastní majetek. Tady vidím tedy dùležitý rozdíl mezi èeskou a nìmeckou veøejnou obchodní spoleèností.
Na tomto místì je nutné se zmínit i o výše uvedené smlouvì o sdružení podle § 829-841 Obè.z.. Tato smlouva je èeským ekvivalentem spoleènosti obèanského práva, kterou se dvì nebo více osob spojí na dosažení spoleèného cíle. Jejími stranami mohou být i podnikatelé, ale nevztahuje se na ni obchodní zákoník. Na rozdíl od veøejné obchodní spoleènosti, u smlouvy o sdružení podle § 829 odst. 2 Obè. z. jde jenom o závazkový vztah, nikoli o právnickou osobu. V tomto bodu je závazkový vztah podobný závazkovému vztahu ve spoleènosti obèanského práva. Rozdíl spoèívá ve striktním rozlišení závazkového vztahu v obèanském zákoníku a veøejné obchodní spoleènosti jako právnické osoby, na kterou se ustanovení o smlouvì o sdružení vùbec nevztahují. U smlouvy o sdružení dále jde, podobnì jako je tomu u spoleènosti obèanského práva v nìmeckém právním øádu, o úsilí o dosažení sjednaného cíle. Cíl mùže být hospodáøský, ale i jiný a závazek mùže spoèívat v èinnosti nebo majetkových hodnotách poskytnutých zavázanými osobami k dosažení tohoto cíle. K uzavøení smlouvy se nevyžaduje písemná forma. Podobnì jako je tomu u nìmecké spoleènosti obèanského práva a následnì i u OHG, nepøísluší úèastníkovi za èinnost vyvíjenou ve prospìch sdružení odmìna. Tento znak je vlastní i spoleènosti obèanského práva i nìmecké veøejné obchodní spoleènosti. Rozdílným znakem však je, že do sdružení podle § 829 Obè.z. není možné majetkové hodnoty vložit, protože nemá právní subjektivitu. U majetku platí odlišný režim, než jak je tomu u nìmecké spoleènosti obèanského práva nebo u nìmecké veøejné obchodní spoleènosti. Peníze „vložené“ do sdružení se oddìlí od majetku úèastníka sdružení a pøechází do spoluvlastnictví všech úèastníkù. U nìmecké spoleènosti obèanského práva a nìmecké veøejné obchodní spoleènosti je to právì spoleènost, která je vlastníkem majetku do ní vloženého. Pokud jde o majetek v podobì konkrétních vìcí u sdružení podle smlouvy o sdružení v èeském právu, tyto vìci jenom procházejí do bezplatného užívání úèastníkù. Tady spatøujeme taky rozdíl s nìmeckou úpravou, protože u spoleènosti obèanského práva dochází v první øadì k vkladu do spoleènosti a jenom pøi dohodì mezi spoleèníky k bezplatnému užívaní dané konkrétní vìci. Majetek získaný je vždy ve spoluvlastnictví úèastníkù u sdružení podle § 829 Obè. z., zatímco u spoleènosti obèanského práva jde vždy o majetek spoleènosti. Ostatní práva a povinnosti jako napø. ukonèení úèasti, vystoupení úèastníka, zánik sdružení a jiné jsou svou koncepci podobné tìm u spoleènosti obèanského práva a nìmecké veøejné obchodní spoleènosti. Vidíme tedy, že kým nìmecké právo využilo možnost u OHG navázat na spoleènost obèanského práva, èeské právo tyto dvì spoleènosti od sebe úplnì oddìlilo. Nejedná se jenom o právní oddìlení, ale i o faktické a koncepèní. Tady mùžeme vidìt, že dva zákonodárci se vydali jinými smìry, když koncipovali ustanovení platné pro své veøejné obchodní spoleènosti. V Rakousko-Uhersku každá veøejná obchodní spoleènost spadala pod pojem ziskové spoleènosti (nìmecky Erwerbsgesellschaft), která je rakouskou obdobou nìmecké spoleènosti obèanského práva ve smyslu § 1175 Všeobecného obèanského zákoníku (nìmecky Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch Èeskoslovenská republika tuto právní úpravu pøevzala a zmìnila ji tak, že v èeském právním øádu úèast na sdružení podle smlouvy o sdružení už nikdy nepøekroèila úroveò smlouvy a nedostala se na úroveò spoleènosti, jak je tomu u úpravy nìmecké. Proto ji i pøes èetné shody s úpravou nìmeckou nemùžeme považovat za spoleènost. Rozdíly spoèívají i v tom, že do sdružení podle obèanského práva se mohou spojit i podnikatelé, kteøí nechtìjí vytvoøit právnickou osobu a nechtìjí zakládat obchodní spoleènost, nebo jejich úmysly nejsou dlouhodobého charakteru, proto se jim nevyplatí zakládat veøejnou obchodní spoleènost. Naopak v nìmeckém právu, pokud spoleènost provozuje obchodní živnost, je ze zákona veøejnou obchodní spoleèností. Nezáleží na vùli spoleèníkù, jestli chtìjí nebo nechtìjí založit obchodní spoleènost. Zákon jim nedává na vybranou.
3. Právní subjektivita veøejné obchodní spoleènosti ve srovnávaných zemích
Veøejná obchodní spoleènost v èeském právu je definována znaky jednak vyplývajícími z obecné právní úpravy obchodních spoleèností v prvém dílu první hlavy druhé èásti obchodního zákoníku a zároveò ze zvláštní úpravy obsažené v druhém dílu první hlavy druhé èásti obchodního zákoníku zaèínající § 76 odst.1. Nejdùležitìjším znakem veøejné obchodní spoleènosti je, že jde o právnickou osobu, do které se musí sdružit alespoò dvì osoby. Zákon nerozlišuje, jestli jde o fyzické nebo o právnické osoby. Jedna osoba, a už fyzická nebo právnická, na rozdíl od kapitálových spoleèností, nemùže tvoøit ani vytvoøit veøejnou obchodní spoleènost. Pokud dojde bìhem existence spoleènosti k poklesu poètu spoleèníkù na jednoho, vede to vždy ke zrušení spoleènosti. Èeské právo nedefinuje pojem právnické osoby. Právnickými osobami jsou osoby uvedené v § 18 odst. 2 Obè. z., pøièemž veøejnou obchodní spoleènost je možné podøadit pod sdružení fyzických nebo právnických osob podle výše uvedeného paragrafu a odstavce v písmenu a). Veøejná obchodní spoleènost je soukromoprávní osobou a mùže èinit vše, co není zákonem zakázáno.[19] Principy nìmecké vnitøní spoleènosti, která se zakládá na koncentrování se na spoleèníky a jejich vùli, pøevzalo i èeské právo, avšak na rozdíl od nìmeckého práva aplikuje tyto principy plnì ve svìtle veøejné obchodní spoleènosti jako právnické osoby. To tedy znaèí, že èeské právo chápe veøejnou obchodní spoleènost jako osobu oddìlenou od osob jejích spoleèníkù, tedy od nich nezávislou. Dále ji chápe jako subjekt vlastnického práva a dalších majetkových práv. V této otázce tedy nenastávají žádné pochybnosti nebo nejasnosti. Osoby spoleèníkù i osoba spoleènosti jsou zcela jasnì vymezeny. Musíme však ještì vykreslit i rozdílné problémy, které stanovení právní subjektivity pøináší. V èeském právu jde o to, že neexistuje soulad mezi tím, že veøejná obchodní spoleènost má charakter právnické osoby a mezi uspoøádáním jejích vnitøních vztahù. Její vnitøní vztahy mají charakter smluvního slouèení spoleèníkù, založených na konsenzu. Tento jev není moc charakteristický pro právnické osoby. Také jde o znaky obchodního vedení a jednání jménem spoleènosti, kdy èeské právo stanoví, že statutárním orgánem i obchodním vedoucím spoleènosti musí být její spoleèník, dále že spoleènost nemùže existovat jako jednoèlenná a existence spoleènosti je závislá na konkrétních osobách jejích spoleèníkù. Tyto znaky nemají se znaky právnické osoby nic co do èinìní. Vždy u ostatních obchodních spoleèností, zejména kapitálových, které jsou „pravými právnickými osobami“ není zákonem zakázáno, aby byly vytvoøeny jako jednoèlenné spoleènosti nebo aby jejich statutárním orgánem, který má na starosti i obchodní vedení, nebyl spoleèník spoleènosti, ale osoba stojící vnì spoleènosti a už vùbec není podmínkou, aby jejich existence byla vázána na konkrétní osoby spoleèníkù. Jde to tedy shrnout tak, že ve veøejné obchodní spoleènosti jsou vztahy mezi spoleèníky tak osobní, že jenom jednomyslnì nebo vìtšinou hlasù, pokud se spoleèníci tak dohodli, je možné mìnit osobní substrát spoleènosti, pøièemž u kapitálových spoleèností jde víc o obchodní vztahy, kde konkrétní osoba spoleèníka nehraje takovou zásadní rolu.
V Nìmecku mimo jiné sdílí OHG se spoleèností obèanského práva nejenom pøedpoklady vzniku, ale i právní formu. Nìmecká veøejná obchodní spoleènost, podobnì jako spoleènost obèanského práva, není právnickou osobou. Tuto skuteènost zkonstatoval i Spolkový soudní dvùr slovy: „veøejná obchodní spoleènost a komanditní spoleènost nejsou i pøes jejich silné osamostatnìní právnickými osobami“[21]. Tato právní forma èiní však nemalé potíže. Jak se vypoøádat se stavem, když spoleènost orientována na obchodní styky nemá právní subjektivitu? Problém tkví v možných alternativách pojímání obchodních spoleèností jednak jako právnických osob (jak je tomu v Èeské republice), jednak vnímání osobních spoleèností jako smluvní vztahy se speciálním uspoøádáním majetku. Mùžeme jednoznaènì øíct, že OHG není právnickou osobou. Nemùžeme však jednoznaènì øíct, že by OHG nemìla vùbec žádnou právní subjektivitu. Na to pamatuje § 124 HGB, který odkazuje na právní subjektivitu alespoò v tom rozsahu, že OHG mùže pod svou firmou nabývat práva a povinnosti. Z tohoto ustanovení vyplývá, že není možné považovat OHG za útvar bez úplné právní subjektivity. Právì naopak, má tzv. èásteènou právní subjektivitu. Kdyby šlo o úplnì nezpùsobilou entitu, práva a povinnosti by pak nabývali jenom spoleèníci a pravdìpodobnì by samotná myšlenka osobních obchodních spoleèností ztratila význam. Jak už bylo výše u spoleènosti obèanského práva øeèeno, nebylo tomu vždy tak. Starší judikatura i právní nauka vùbec nepøipouštìly, aby spoleènost byla oddìlena od osob jejích spoleèníkù a stanovila, že „nositeli práv a povinností jsou spoleèníci, avšak v jejich spojení jako spoleèníci“ . Z toho mùžeme vidìt, že ani nìmecká právní nauka nemìla lehký úkol a prošla dlouhou cestu, než postupnì pøiznala OHG alespoò èásteènou právní subjektivitu. Dnes se mùžeme na ni dívat alespoò jako na právnì zpùsobilou osobní spoleènost ve smyslu § 14 odst. 2 BGB. Konstrukce nìmecké OHG tedy znaèí, že jde o entitu, která jako právnická osoba pùsobí víc navenek, a to ohlednì postavení ke tøetím osobám. Ve vnitøních vztazích však vzhledem k vztahu spoleèníkù mezi sebou navzájem i ke spoleènosti se výraznì liší od právnických osob, zejména od kapitálových spoleèností. Proto uvnitø pùsobí OHG spíš jako sdružení osob, tedy jako „smluvní spoleèenství svých spoleèníkù“ . U OHG tedy nedochází k tak striktnímu oddìlení osob spoleèníkù a spoleènosti, jak je tomu u kapitálových spoleèností a rozhodování se dìje zejména na základì konsenzù spoleèníkù. Nìmecká veøejná obchodní spoleènost je vlastníkem nemovitostí, které nabude, ona je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník, ona je vlastníkem všech pøedmìtù majetku spoleènosti. Spoleèníci nejsou ani vlastníky tìchto vìcí, ani spoluvlastníky, dokonce ani držiteli vìcí. Tou je také spoleènost, která vykonává držbu prostøednictvím svých orgánù. To samé platí i pro nabývání práv a povinností. Z nich je zavázána též OHG. Sama OHG mùže být i odpovìdná za škodu, když ji nìkomu zpùsobí. Samozøejmì fyzicky tuto škodu musí zpùsobit její orgán (tím bude vìtšinou spoleèník jednající jménem spoleènosti). Tato odpovìdnost má právní základ v § 31 BGB per analogiam k odpovìdnosti orgánù spolkù. Odpovìdnost mùže být dvojí - jednak smluvní, jednak deliktní. Když jde o smluvní odpovìdnost, je dùležité si uvìdomit, jestli jednající spoleèník mìl oprávnìní jednat jménem spoleènosti. Zpùsob jednání jménem spoleènosti a jména spoleèníkù mající toto oprávnìní jsou zapisovány do obchodního rejstøíku a jsou každému pøístupné. Kdyby šlo o delikt, tam k odpovìdnosti staèí, když spoleèník má oprávnìní k obchodnímu vedení, vzhledem k tomu, že neuzavírá žádnou smlouvu, nemusí mít jednající oprávnìní. Dále mùže spoleènost odpovídat podle § 278 nebo § 831 BGB za škodu zpùsobenou tøetími osobami jednajícími za spoleènost. Takovou osobou mùže být zástupce spoleènosti na základì plné moci nebo zamìstnanec nebo k danému úkonu povìøený spoleèník, který jinak nedisponuje oprávnìním k obchodnímu vedení. Z procesního hlediska je dùležité vìdìt, že § 124 HGB dále stanoví, že OHG má i procesní zpùsobilost, tedy mùže žalovat i být žalována. Odstavec 2 výše uvedeného paragrafu výslovnì pøikazuje, že k exekuci majetku spoleènosti je nutný exekuèní titul vùèi spoleènosti a z takového titulu není možné exekuovat majetek spoleèníkù (na základì § 129 odst. 4 HGB).
3.1 Porovnání právnické osoby a svazku tzv. „spoleèné ruky“ (nìmecky Gesamthandsveband)
Rozdíl v právní subjektivitì je asi nejvìtším rozdílem mezi èeskou a nìmeckou veøejnou obchodní spoleèností. Nìmecká literatura, ve snaze vyhnout se pojmu právnická osoba a zároveò definovat právní subjektivitu OHG zavádí pojem „spoleèná ruka“. Pojem „spoleèná ruka“ znamená, že spoleèníci mohou nakládat se spoleèností a jejím majetkem jen spoleènì a nikdo z nich nevlastní majetek ani jen podílovì.[25] Pokud chce nìkterý spoleèník disponovat se svou èástí majetku, musí se spoleènost zrušit nebo alespoò musí dotyèný spoleèník vystoupit ze spoleènosti a dostat svùj vypoøádací podíl. Právní nauka, teorie i judikatura odmítá pro OHG vlastnosti právnické osoby z více dùvodù. Chybí jí korporaèní struktura typická pro skuteèné právnické osoby, tedy stanovy a orgány, které existují vedle sebe, v závislosti na sobì, hierarchicky uspoøádané, s pøesným rozdìlením úloh, jak je tomu u spolkù, spoleèností s ruèením omezeným i akciových spoleèností. Tedy neexistuje žádná valná hromada, dozorèí rada. Spoleèníci ruèí osobnì, což není znakem právnické osoby, tam vìtšinou spoleèníci neruèí, nebo jenom ojedinìle a do stanovené výše nebo stanovené doby. Majetek spoleènosti je u osobních spoleèností pøiøazen jenom ke „spoleèné ruce“, tedy disponují jím spoleènì, pøièemž u právnických osob je majetek pøiøazen bezprostøednì vždy spoleènosti a majitelùm podílù jenom zprostøedkovanì. A nakonec ještì nesmíme zapomenout na subsidiární použití pøedpisù o spoleènosti obèanského práva i pro veøejnou obchodní spoleènost a komanditní spoleènost, a ne pøedpisù o korporacích. Urèitì však nesmíme zapomenout, že nìmeckému zákonodárci se podaøilo poøádnì zamíchat vìci, když v § 124 HGB stanovil, že OHG sama nabývá práva i povinnosti, tedy typický znak pro právní zpùsobilost, kterou má osoba, a už fyzická nebo právnická, pøièemž ale nemìl v úmyslu udìlat z OHG právnickou osobu. Takto teda to, co samotný zákonodárce jenom zamotal, musela øešit judikatura a nauka, jak to vlastnì má být s OHG. Nìmecká veøejná obchodní spoleènost je jakousi „vnitøní spoleèností“, jejíž znaky se odvíjí víc od vnitøních rysù spoleènosti než od jejího vystupování navenek vùèi tøetím osobám. Když poté srovnáme èeské a nìmecké právní nazíraní na právní subjektivitu veøejné obchodní spoleènosti v obou právních øádech, dojdeme k závìru, že èeský zákonodárce se pøiklonil k povaze spoleènosti, kterou pùsobí navenek vùèi tøetím osobám, tedy že je vlastníkem práv a odpovìdným subjektem, který mùže nabývat práva a povinnosti a který vystupuje samostatnì ve vztahu ke tøetím osobám. Nìmecké právo zase naopak rozhodlo odepøít OHG právní subjektivitu právnické osoby, protože upøednostnilo její povahu jako vnitøního slouèení osob za úèelem provozování obchodní živnosti, kdy osoby zakládající spoleènost musí mít mezi sebou urèité osobní vztahy. Obì konstrukce nazírání veøejné obchodní spoleènosti mají svá pozitiva i negativa. Došla jsem k závìru, že ideální konstrukce neexistuje. Proto si každá z tìchto dvou zemí øeší tento problém jiným zpùsobem, èasto jenom „nepsaným právem“. Obì zemì si uvìdomují, že ani jedna konstrukce není ta nejšastnìjší, rozhodnout se však musely. Právì už výše zmínìný rozpor mezi vnitøními vztahy a vnìjším vystupováním, jakož i historickým vývojem a praktickou efektivností spoleènosti èiní rozhodování ohlednì její zákonné úpravy tìžkým.
4. Právní charakteristika a legální definice veøejné obchodní spoleènosti ve srovnávaných zemích
Èeské právo charakterizuje veøejnou obchodní spoleènost v § 76 Obch. z. jako spoleènost, ve které alespoò dvì osoby podnikají pod spoleènou firmou a ruèí za závazky spoleènosti spoleènì a nerozdílnì celým svým majetkem. K. Eliáš kritizuje tuto definici z více dùvodù. Jednak vytýká, že nepodnikají spoleèníci, ale sama spoleènost, dále spoleèníci nemají spoleènou firmu, tu má jenom spoleènost. V otázce povinnosti osobní úèasti na èinnosti spoleènosti neexistuje v èeské odborné literatuøe jednota. Výše zmínìný K. Eliáš je toho názoru, že spoleèníci se nemusí úèastnit osobnì èinnosti spoleènosti, protože to tak zákon výslovnì nestanoví. I. Pelikánová je však toho názoru, že kontinuita spoèívající v navazování na starší legislativu veøejné obchodní spoleènosti je mnohem dùležitìjší než pøesná definice v zákonì, a proto tuto kontinuitu i preferuje. V tomto bodu ale musíme øíct, že není možné nazírat na úèast èinnosti spoleèníkù ve spoleènosti jako na dobrovolnou. Tato koncepce je vlastní i nìmeckému právu. Èeské právo to vysvìtluje tím, že každá právnická osoba musí mít statutární orgán a u veøejné obchodní spoleènosti je statutárním orgánem vždy jenom spoleèník, popø. spoleèníci. Z toho tedy vyplývá, že alespoò jeden spoleèník se musí podílet na èinnosti spoleènosti. Nìmecké právo vysvìtluje povinnost podílet se na èinnosti spoleènosti jako jednu ze základních povinností spoleèníka vyplývající ze zákona i spoleèenské smlouvy. Já jsem toho názoru, že vzhledem k osobní povaze spoleènosti je nutné od spoleèníkù vyžadovat, aby se úèastnili èinnosti na spoleènosti. Také se ale domnívám, že definice v zákonì není úplnì pøesná, pøesto si myslím, že vzniklé nesrovnalosti dokáže judikatura i literatura šikovnì vyplnit. Stejnì je tomu i v Nìmecku. Není totiž možné vytvoøit perfektní definici, která by nezanechala ani nejmenší štìrbinku, myslím ale, že výše zmínìné, Eliášem kritizované nedostatky nepøedstavují obzvláš velký problém výkladu pro judikaturu nebo právní nauku. Vymezení veøejné obchodní spoleènosti v èeském právu je ale stejné jako v nìmeckém právu, a to z prostého dùvodu, a ten je, že èeskoslovenský zákonodárce vycházel z nìmecké definice. Jde tedy o to, že podniká spoleènost a ne spoleèníci, rozdílem je už výše zmínìná právní subjektivita. Pojem podnikání je vymezeno v Obch. z. v § 2 odst. 1 jako „soustavná èinnost provádìna samostatnì podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovìdnost za úèelem dosažení zisku“. Jiný úèel dovolen není, není tedy možné, aby spoleènost byla podnikatelem jenom „podle formy“.
Veøejná obchodní spoleènost v nìmeckém právu, tedy OHG, je obchodní spoleènost upravená v nìmeckém obchodním zákoníku v § 105 až 160. Právì zmínìný § 105 obsahuje definici OHG. Musíme jí chápat formu spoleènosti obèanského práva pøizpùsobenou pro požadavky obchodního styku. Uvedený § 105 odst. 1 HGB stanoví, že veøejná obchodní spoleènost je spoleènost, jejíž cíl smìøuje na provozování obchodní živnosti pod spoleènou firmou, když u žádného ze spoleèníkù není omezeno ruèení vùèi vìøitelùm spoleènosti. OHG mùže existovat jenom v tom pøípadì, když jsou splnìny pøedpoklady existence spoleènosti obèanského práva. Toto je zakotvené už ve výše uvedeném § 105 odst. 3 HGB, který výslovnì odkazuje na použití ustanovení o spoleènosti obèanského práva na OHG v pøípadì, že neexistuje odlišné ustanovení v obchodním zákoníku pro veøejnou obchodní spoleènost. Musí se tedy jednat o „smluvní slouèení osob, které sleduje spoleèný cíl“[32]. Dále je nutné, aby spoleèníci podporovali a snažili se o dosažení spoleèního cíle. To se uskuteèòuje vkladem každého spoleèníka do spoleènosti, protože neexistuje spoleèník bez vkladu. Veøejná obchodní spoleènost musí provozovat obchodní živnost. Provozováním obchodní živnosti (nìmecky Handelsgewerbe) se zaobíral i Spolkový soudní dvùr a definoval živnost v obchodním právu jako „samostatnou èinnost provozovanou dlouhodobì (vyjma svobodných povolání), která je vykonávána za úplatu, typicky s úmyslem dosažení zisku“[33]. Ne však každá provozovaná živnost nutnì znamená, že jde o obchodní živnost. Avšak i když nejde o obchodní živnost, pøesto mají podnikatelé možnost, aby jejich spoleènost byla zapsána do obchodního rejstøíku, a tím se z ní stala OHG. V tomto pøípadì se spoleènost nestává OHG pøímo ze zákona, ale až zápisem do obchodního rejstøíku. Podmínkou však je, že musí jít o živnost. Kdyby nešlo o živnost, jako je tomu napøíklad u výkonu svobodných povolání, tedy zejména architekti, právníci, lékaøi, atd., není slouèení osob do formy veøejné obchodní spoleènosti vùbec možné. Toto mimo jiné vyluèuje, aby napøíklad právníci založili veøejnou obchodní spoleènost. Pøedstavitelé svobodných povolání v Nìmecku pak mají na výbìr jiné formy spoleèností, jakými jsou napø. evropská hospodáøská spoleènost, partnerská spoleènost nebo nejnovìji spoleènost s ruèením omezeným èi akciová spoleènost nebo zùstat tradiènì pøi spoleènosti obèanského práva. Obì právní formy veøejné obchodní spoleènosti jsou tedy zamìøeny na podnikání. Èeský obchodní zákoník to výslovnì stanoví a nìmecké HGB zas mluví o provozování obchodní živnosti. Definice jsou v mnohém podobné, v obou pøípadech jde o samostatnì a dlouhodobì vyvíjenou èinnost za dosažením zisku. Na rozdíl od èeského práva mají dle nìmeckého práva možnost zapsání spoleènosti do obchodního rejstøíku i spoleènosti, které jenom spravují svùj vlastní majetek nebo provozují neobchodní živnost. Zápisem se z nich stane OHG. To, jestli se jedná o obchodní živnost, se musí zkoumat podle § 1-4 HGB. Dále bude o založení a vzniku veøejné obchodní spoleènosti pojednáno níže.
4.1 Spoleèník spoleènosti ve srovnávaných zemích
Spoleèník spoleènosti není speciálnì upraven ani v nìmeckém obèanském zákoníku ani v nìmeckém obchodním zákoníku, tedy mùže jím být jak fyzická, tak i právnická osoba, dokonce i speciální útvary. U fyzických osob nejsou stanovena žádná kritéria na rozdíl od èeského práva. V èeském právu spoleèníci musí splòovat kritéria uvedená v § 76 odst. 2 Obch. z., který stanoví, že spoleèníkem mùže být jenom taková fyzická osoba, která splòuje všeobecné podmínky provozování živnosti stanovené v § 6 živnostenského zákona[34], tedy musí být bezúhonná, což znamená, že nebyla pravomocnì odsouzena za spáchání úmyslného trestního èinu k nepodmínìnému trestu odnìtí svobody v trvání minimálnì jednoho roku, nebo pro úmyslný trestný èin, kterého skutková podstata souvisí s podnikáním, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. Dalším kritériem je být starší 18-ti let a být zpùsobilá k právním úkonùm a u níž podle § 8 živnostenského zákona není dána pøekážka provozování živnosti, která mùže spoèívat v prohlášení konkurzu na majetek spoleèníka, v rozhodnutí o zamítnutí insolvenèního návrhu nebo v rozhodnutí o zrušení konkursu pro nedostatek majetku nebo v uložení zákazu provozování živnosti v oboru shodném nebo pøíbuzném s oborem živnosti veøejné obchodní spoleènosti. Podrobnìjší ustanovení obsahuje výše zmínìný živnostenský zákon. Toto ustanovení má význam v ochranì tøetích osob, kdy se vychází z toho, že osoba, která nesplòuje výše uvedená kritéria, nemùže efektivnì plnit svùj neomezený ruèitelský závazek. Pokud je spoleèníkem právnická osoba, pak vykonává práva spoleèníka její statutární orgán. V èeském právu tedy nejde o zcela libovolné slouèení osob. Ze spoleèníka se úèastí na spoleènosti nestává podnikatel. Na rozdíl od èeského práva však mùže být v nìmeckém právu spoleèníkem i osoba neplnoletá, tedy mladší 18 let. V tomto pøípadì je ale nutné dodržovat nìkteré speciální právní pøedpisy, které mají nezletilé chránit. Kromì bìžného povolení zákonných zástupcù (v naprosté vìtšinì pøípadù rodièù dítìte) , je nutné i pøivolení rodinného soudu . Když je spoleèníkem také nìkterý ze zákonných zástupcù dítìte, co se mùže stát v pøípadech, když spoleènost má mít „rodinný“ základ, je nutné dítìti ustanovit opatrovníka k uzavøení spoleèenské smlouvy podle § 1909 BGB. Je to nutné, protože zákonný zástupce dítìte je sám spoleèníkem a spoleèenská smlouva se uzavírá mezi spoleèníky navzájem a to vyluèuje, aby spoleèník sám se sebou uzavøel smlouvu, jde tedy o konflikt zájmù. Práva spoleèníka vykonává pro nezletilého jeho zákonný zástupce, mezi která patøí napøíklad i hlasování nebo obchodní vedení. Toto právo zákonného zástupce mùže vést i k zneužití nebo neoptimálnímu využití tohoto práva. Nutnost ochránit nezletilého vedlo k vydání zákona o omezení ruèení nezletilého . Podle tohoto zákona má mít nezletilý právo ke dni nabytí zletilosti k omezení ruèení za závazky vytvoøené jeho zákonnými zástupci na majetek existující pøi nabytí zletilosti. Vedle toho má osoba, která nabyla zletilosti a je osobnì ruèícím spoleèníkem osobní spoleènosti, právo vypovìdìt úèast na veøejné obchodní spoleènosti nebo komanditní spoleènosti ve lhùtì 3 mìsícù od nabytí zletilosti. Pokud tak neuèiní, má se v pochybnostech za to, že závazek vznikl po dni nabytí zletilosti. Dosažení osmnáctého roku vìku je možné považovat za dùležitý dùvod pro požadování ukonèení existence spoleènosti podle § 133 HGB a také pro vypovìzení úèasti na spoleènosti podle § 131 odst. 3 vìty 1. èísla 3 HGB. Právnická osoba, tedy z pohledu nìmeckého práva spoleènost s ruèením omezeným nebo akciová spoleènost, stejnì jako je tomu v èeském právu, mùže být také spoleèníkem. Na rozdíl ale od èeského obchodního zákoníku nìmecký obchodní zákoník pamatuje na možný problém, který se mùže naskytnout, když bude spoleèníkem OHG právì právnická osoba bez ruèení fyzické osoby. To je ve spoleènosti s ruèením omezeným i akciové spoleènosti pravidlem. V tomto pøípadì podle § 19 odst. 2 HGB je nutné do firmy pøidat dodatek, že ruèení je omezené, protože „neexistuje žádná fyzická osoba, která by osobnì ruèila, ruèí jenom omezená majetková masa.“[41] Situace je jiná, když je spoleèníkem nìmecké veøejné obchodní spoleènosti jiná OHG nebo komanditní spoleènost, protože øetìzovì se dopracujeme k fyzické osobì, která ruèí neomezenì. Èeský zákonodárce také neøeší pøípady takových entit, jako jsou spoleènost obèanského práva nebo dìdické spoleèenství. Proto, co se týèe takových útvarù jako je dìdické spoleèenství, spoleènost obèanského práva nebo právnì nezpùsobilý spolek (nìmecky nichtrechtsfähiger Verein), které nìmecké právo zná a musí se s nimi vypoøádat, je situace o nìco složitìjší. U dìdického spoleèenství jde o jednoznaèné zamítnutí možnosti být spoleèníkem OHG judikaturou z dùvodu organizaèního nedostatku k zastupování obchodní spoleènosti. Tìžší to je se spoleèností obèanského práva a právnì nezpùsobilým spolkem. Podle staré nauky, kdy spoleènosti obèanského práva ještì nebyla pøiznána vùbec žádna právní zpùsobilost, to bylo vylouèené. Nyní ale, když urèitou právní zpùsobilost pøece jen má, neexistuje jednoznaèná doktrína o tom, jestli tyto hybridní útvary mohou nebo nemohou být spoleèníky. Existuje ale tendence se pøiklánìt k tomu, aby spoleènost obèanského práva mohla být spoleèníkem. Nìkteøí autoøi jsou zas naopak toho názoru, že spoleènost obèanského práva nemùže být spoleèníkem kvùli nedostatku publicity. Mùj názor je, že s takovým útvarem, jakým je spoleènost obèanského práva, se musí dávat pozor. Myslím, že by bylo možné pøipustit, aby byla spoleèníkem, je však nutné vypracovat urèitý zpùsob „zajištìní“ publicity na ochranu práv tøetích osob. Možnou variantou øešení by byl rejstøík spoleènosti obèanského práva.
5. Založení a vznik spoleènosti
Èeský obchodní zákoník striktnì rozlišuje mezi založením a vznikem obchodní spoleènosti. Prvním krokem je založení spoleènosti a druhým je vznik spoleènosti. V èeském právu se uplatòuje normativní model vzniku spoleènosti, tedy k založení spoleènosti postaèuje uzavøení spoleèenské smlouvy, ale spoleènost sama vzniká až zápisem do obchodního rejstøíku. Na rozdíl od èeského práva se v nìmeckém právu uplatòuje volný model zakládání spoleènosti, což znamená, že spoleènost je založena a vzniká souèasnì podpisem spoleèenské smlouvy. Tedy neexistuje èasový ani právní rozdíl mezi založením a vznikem spoleènosti. Veøejná obchodní spoleènost se vždy zakládá spoleèenskou smlouvou. Spoleèenská smlouva musí mít na rozdíl od nìmeckého práva vždy písemní formu a podpisy zakladatelù musí být podle § 57 odst. 1 Obch. z. úøednì ovìøeny, pøièemž ovìøení provádí zejména notáøi, obecné a mìstské úøady a zastupitelské úøady Èeské republiky. Obligatorní náležitosti spoleèenské smlouvy stanoví § 78 odst. 1 Obch. z. Výslovnì vyžaduje uvést firmu spoleènosti, kterou si zvolí spoleèníci na základì konsenzu mezi sebou, pøièemž musí respektovat pravidla firemního práva. Firma musí podle § 77 Obch. z. obsahovat dodatek oznaèující právní formu spoleènosti, tedy „veøejná obchodní spoleènost“ nebo zkratku „v.o.s“ nebo „veø.obch.spol.“. Pokud firma obsahuje jméno alespoò jednoho spoleèníka, mùže být dodatek jenom „a spol.“ Dále je nutné uvést sídlo spoleènosti. Dalším znakem je urèení spoleèníkù, kteøí musí být urèeni jménem a bydlištìm u fyzických osob a/nebo firmou nebo názvem a sídlem u právnických osob-spoleèníkù. Významný je § 56 odst. 4 Obch. z., který zakazuje, aby ta samá osoba byla neomezenì ruèícím spoleèníkem více než jedné obchodní spoleènosti. Spoleèenská smlouva musí obligatornì obsahovat i pøedmìt podnikání, který však musí spoèívat v podnikání. Další obsah spoleèenské smlouvy pak zákon ponechává na svobodném rozhodnutí spoleèníkù, tedy jde o fakultativní souèásti smlouvy. V praxi však bude bìžné i užiteèné upravit nìkteré další otázky, mezi které mùže patøit zejména rozhodování formou vìtšiny hlasù, odchylná úprava obchodního vedení èi jednání jménem spoleènosti, vytvoøení základního kapitálu formou vkladu, rozdìlování zisku, zpùsob rozhodování o spoleèenské smlouvì a nìkteré další. Pokud tedy spoleèenská smlouva obsahuje všechny obligatorní náležitosti podle § 78 odst. 1 Obch. z., mohou spoleèníci podat návrh na zápis spoleènosti do obchodního rejstøíku, což dokládají kromì spoleèenské smlouvy i svým podpisem a prùkazem živnostenského èi jiného podnikatelského oprávnìní. Založení spoleènosti nastává dnem úèinnosti spoleèenské smlouvy, která ve vìtšinì pøípadù spadá pod stejný den uzavøení spoleèenské smlouvy. Toto pravidlo ale nemusí vždy platit a mùže se stanovit i pozdìjší den úèinnosti. Spoleènost jako právnická osoba vzniká až zápisem do obchodního rejstøíku. Až od tohoto momentu mùže spoleènost nabývat práva a povinnosti, zavazovat se a mít i procesní zpùsobilost. Vznik spoleènosti je podmínìn nìkolika podmínkami. Spoleènost musí být podle § 57 Obch. z. úèinnì založena a § 62 odst. 1 Obch. z. stanoví, že musí být podán návrh na zápis do obchodního rejstøíku do 90 dní od doruèení prùkazu živnostenského èi jiného podnikatelského oprávnìní. Pokud se návrh nepodá v této dané lhùtì, není už možné spoleènost zapsat na základì stejného prùkazu živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnìní. Náležitosti k zápisu do obchodního rejstøíku stanoví obchodní zákoník a obèanský soudní øád (dále jen „o.s.ø.“) . Pøedmìt podnikání se zapisuje na základì živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnìní.
Nìmecký zákon nepøedepisuje žádnou povinnou formu pro spoleèenskou smlouvu. Ta mùže být tedy uzavøena ústnì, písemnì i konkludentnì. Existuje však výjimka v § 311b odst. 1 BGB ohlednì smluv týkajících se nemovitostí, a to, že každá taková smlouva musí být písemná s notáøským ovìøením. Mùžeme tedy zkonstatovat, že pokud spoleèenská smlouva obsahuje ujednání o pøevodu vlastnického práva k nemovitosti na spoleènost, musí být uzavøena písemnì a notáøsky ovìøena. Spoleèenská smlouva není zvláš upravena v zákonì. Musí pouze obsahovat podle § 705 BGB závazek spoleèníkù spoleènì dosáhnout cíl a jeho zpùsob. Zatímco èeský obchodní zákoník stanoví obligatorní náležitosti spoleèenské smlouvy, nìmecký zákon podobné náležitosti stanoví jen jako povinnosti zápisu do obchodního rejstøíku. Kromì toho spoleèenská smlouva mùže obsahovat náležitosti podle svobodné vùle spoleèníkù, avšak musí se držet zákonných pravidel, jako je tomu napø. pøi nemožnosti omezit jednatelské oprávnìní vùèi tøetím osobám jak v nìmeckém, tak i èeském právu.
Nìmecké právo nerozlišuje mezi založením a vznikem
spoleènosti, neøeší tuto problematiku. Tyto èasové okamžiky
spadají v jeden moment. Nìmecký zákonodárce se rozhodl øešit
problematiku založení spoleènosti z rozdílných èasových
okamžikù pro spoleèníky
a pro tøetí osoby. U vzniku spoleènosti se rozlišují tøi
okamžiky, a to z pohledu
spoleèníkù navzájem, z pohledu tøetích osob a tøetí „smíšený“
èasový okamžik. Pro vztahy mezi spoleèníky navzájem nemá zápis do
obchodního rejstøíku žádný význam, spoleènost se pro nì zakládá
a je úèinná podpisem spoleèenské smlouvy. Vztahy mezi spoleèníky
se øídí výluènì na základì spoleèenské smlouvy, a to od jejího vzniku. Pro pøípad,
že by spoleèenská smlouva neupravovala urèitou materii, HGB pamatuje
i na tyto pøípady a upravuje je v § 109 až 122 HGB. Jinak je to ale
s tøetími osobami stojícími vnì spoleènosti jako
napøíklad vìøitelé. Tyto vztahy upravují § 123 až 130b HGB. Pro
tøetí osoby, zejména vìøitele, je velice dùležité
vìdìt, od kterého okamžiku se aktivuje § 124 HGB upravující práva a
povinnosti spoleènosti samé. Pro tøetí osoby spoleènost vzniká a
stává se úèinnou až zápisem do obchodního rejstøíku. Problém tedy
mùže nastat, když už založená OHG ještì není zapsána do obchodního
rejstøíku, avšak už vstupuje do právních vztahù s tøetími
osobami. Nìmecký obchodní zákoník však pamatuje i na pøípady, kdy
spoleèníci jednají za
spoleènost ještì pøed jejím zápisem do obchodního rejstøíku,
a to konkrétnì v § 123 odst. 2. Odstavec 1 výše uvedeného paragrafu totiž
jenom konstatuje, že spoleènost je úèinná vùèi tøetím
osobám od momentu zápisu do obchodního rejstøíku, avšak odst. 2 stanoví,
že úkony spoleènosti jsou vùèi tøetím osobám úèinné už
od okamžiku zahájení jednání jménem spoleènosti, pokud se nejedná o
výjimky dobrovolného zápisu spoleènosti do obchodního rejstøíku upravené
v § 105 odst.
5.1 Zápis do obchodního rejstøíku
Podle § 6 odst. 1 HGB se nejenom na obchodní spoleènosti vztahují ustanovení o podnikatelích, ale z tohoto paragrafu a z vìtšinového mínìní také vyplývá, že se nejenom s OHG zachází jako s podnikatelem, ale i s jejím spoleèníkem, pokud je èinný jako nositel podnikání spoleènosti.[46] Z výše uvedeného § 6 HGB však není možné dovodit, že by spoleèník mìl mít vlastnosti podnikatele i pro svou privátní osobu. Tento názor je však jenom dílèí, nesdílí ho celá právní teorie. V èeském právu je to jinak. Skuteènost, že se osoba stane spoleèníkem veøejné obchodní spoleènosti, ještì nezakládá její status podnikatele a ani se z ní nestává osoba samostatnì výdìleènì èinná. Pokud by však byla statutárním orgánem veøejné obchodní spoleènosti, pak už jde o výdìleènou èinnost.
5.2 Firma spoleènosti
Shoda s èeským právem existuje v provozování spoleènosti pod spoleènou firmou. Firma slouží k identifikaci podnikatele. Wenig uvádí „firma je jméno kupcovo; je tedy oznaèením subjektu právního, není sama subjektem právním.“[48] Jinými slovy, v obou pøípadech jde o oznaèení konkrétního subjektu a ne o subjekt práv a povinností. Povinnosti mohou být ukládány jenom veøejné obchodní spoleènosti a nikdy ne firmì. Firma musí být vždy individuální a výluèná, tedy tutéž firmu nemohou mít dva subjekty a jeden subjekt nemùže mít víc než jednu firmu, dále firma musí být pravdivá a nezamìnitelná. Nezamìnitelnost se posuzuje podle celkového dojmu, kterým pùsobí na prùmìrného spotøebitele. Firma musí být jasná a urèitá, aby prùmìrnému spotøebiteli bylo jasné, o jaký subjekt jde. Už zmínìný § 105 odst. 1 HGB vyžaduje, aby se obchodní živnost provozovala pod spoleènou firmou. To znamená, že „skupina podnikatelù musí v obchodním styku vystupovat pod spoleèným jednotným jménem“.[50] Požadavky na oznaèení podnikatele obsahuje § 18 odst. 1 HGB, který se vztahuje i na OHG. Tyto požadavky jsou, stejnì jako je tomu u èeského firemního práva, aby byla firma pro oznaèení podnikatele vhodná a schopná odlišení. Dodatek „OHG“ nebo „offene Handelsgesellschaft“ k firmì je povinný podle § 19 odst.1 è. 2 HGB, aby bylo možné rozpoznat formu spoleènosti, která jinak z nièeho nevyplývá. Firma žádného podnikatele nebo spoleènosti nesmí pùsobit klamavì, a proto je nutné dodržovat pøísné požadavky. Firmu je nutné zapsat do obchodního rejstøíku. Firma se skládá v obou právních øádech z firemního kmene a firemního dodatku. Pokud je jenom jeden z nich nepøípustný, musí se vymazat celá firma jako celek. Firemní kmen je buï osobní, vìcný, fantazijní nebo smíšený. Osobní kmen je takový, kde se ve firmì použije jméno fyzických osob–spoleèníkù, vìcný kmen vyjadøuje pøedmìt podnikání, fantazijní kmen se vytvoøí vymyšlením nìjakého slova, kterým spoleènost chce zajmout pozornost.
Firemní právo èeské i nìmecké se v mnoha bodech shoduje. Oba právní øády vyžadují, aby firma nepùsobila klamavì a byla odlišeníschopná vùèi ostatním firmám. Firma se v obou pøípadech musí skládat z firemního kmene a dodatku, tedy oba právní øády vyžadují, aby se k firemnímu kmenu pøièlenil dodatek vyjadøující formu spoleènosti samozøejmì v daném jazyce. Èeské právo ale ještì dovoluje urèitou kuriozitu, a to dodatek „a spol.“, pokud firma obsahuje jméno alespoò jednoho spoleèníka. Takovou výjimku nìmecké právo nezná. Naopak, nìmecké právo nestanoví výslovnì, jaký firemní dodatek musí mít veøejná obchodní spoleènosti, jenom že to musí být obecnì srozumitelná zkratka.[51]
5.3 Shrnutí porovnání úpravy o založení a vzniku spoleènosti
ve srovnávaných zemích
Nìmecké právo na rozdíl od èeského nerozlišuje pojmy založení a vznik spoleènosti. Rozlišuje mezi vznikem z pohledu spoleèníkù a vznikem z pohledu tøetích osob, tedy navenek. Takový vznik se také nazývá úèinností. Ve vztahu mezi spoleèníky se øídí vznik spoleènosti podle spoleèenské smlouvy. V ní mùže být upraveno, kdy má být spoleènost založena, tedy ke kterému datu. V naprosté vìtšinì pøípadù však založení spoleènosti a uzavøení spoleèenské smlouvy spadá pod stejný okamžik. Èeský obchodní zákoník však stanoví, že spoleènost se zakládá spoleèenskou smlouvou a podpisy spoleèníkù musí být úøednì ovìøeny. Nìmecký obchodní zákoník takovou náležitost nevyžaduje. Jak už bylo výše uvedené, spoleèenská smlouva mùže být uzavøena i ústnì nebo konkludentnì, samozøejmì to v praxi moc èasté nebude a ani se nedoporuèuje z pozdìjších dùkazních dùvodù. Ve vztahu k tøetím osobám, tedy úèinnost spoleènosti navenek, nespadá ani v jednom právním systému pod stejný okamžik se založením. Tu však vznikají víceré odlišnosti. Obì spoleènosti se musí zapsat do obchodního rejstøíku, jejich zápis však z hlediska vzniku èi úèinnosti nezpùsobuje stejné právní úèinky. Podle nìmeckého práva, když spoleènost provozuje obchodní živnost podle § 1 odst. 2 HGB, pak OHG jako typ spoleènosti vzniká už ze zákona, bez ohledu na to, jestli je zapsána v obchodním rejstøíku. Její pozdìjší zápis je tedy jenom deklaratorní. Pokud jde o fakultativní zápis podle § 105 odst. 2 HGB, tedy spoleènost nesplòuje náležitosti stanovené v § 1 odst. 2 HGB, ale chce se stát veøejnou obchodní spoleèností, pak je zápis konstitutivní a spoleènost se stává veøejnou obchodní spoleèností momentem zápisu. Od zápisu do obchodního rejstøíku je tedy spoleènost úèinná i vùèi tøetím osobám, ledaže splòuje požadavky § 1 odst. 2 HGB a už zaèala vyvíjet svou obchodní èinnost ještì pøed zápisem. Pak je spoleènost úèinná vùèi tøetím osobám už od tohoto døívìjšího okamžiku a zápis do obchodního rejstøíku na její úèinnosti už nic nemùže zmìnit. Tedy jednání spoleènosti pøed jejím zápisem se pøipisuje spoleènosti, ona za nì nese práva i povinnosti. V èeském obchodním zákoníku to tak není. Spoleènost zásadnì vzniká až zápisem do obchodního rejstøíku a tímto okamžikem se z ní stává i právnická osoba. Toto je zakotveno v § 62 Obch. z. Dále zákon stanoví i lhùtu, do kdy musí být od založení spoleènosti nebo doruèení podnikatelského oprávnìní podán návrh na její zápis. Tato 90-denní lhùta je prekluzivní. Pokud se bìhem této lhùty nepodá návrh na zápis, už není možné podat návrh s pøiložením stejného živnostenského èi jiného podnikatelského oprávnìní.
5.4 Vady spoleènosti
Na rozdíl od zápisu do obchodního rejstøíku v Nìmecku, zápis do obchodního rejstøíku v Èeské republice má význam i v tom, že po jeho provedení už není možné namítat, že spoleènost nevznikla a nelze ani zrušit rozhodnutí, jímž se povolil zápis spoleènosti do obchodního rejstøíku. Neplatnost spoleènosti mùže prohlásit jenom soud, a to ve stanovených pøípadech, když nebyla uzavøena spoleèenská smlouva nebo nebyla dodržena její forma nebo nebyly úøednì ovìøeny podpisy na smlouvì, skuteèný pøedmìt podnikání je v rozporu s právním øádem nebo s veøejným poøádkem, všichni spoleèníci jsou nezpùsobilí k právním úkonùm nebo poèet zakladatelù je nižší než dva nebo ve spoleèenské smlouvì chybí údaj o firmì nebo pøedmìtu podnikání. Pokud soud prohlásí spoleènost za neplatnou, vstupuje tímto do likvidace. Obchodní zákoník ve svém § 68a odst. 4 Obch. z. však stanoví, že tímto nejsou dotèena práva a povinnosti spoleènosti.
Nìmecké právo zas zná dva rozdílné
termíny. Jednak je to zdánlivá spoleènost (nìmecky Scheingesellschaft)
a dalším je vadná spoleènost (nìmecky fehlerhafte Gesellschaft). Zdánlivá
spoleènost zahrnuje takové pøípady, kdy urèité osoby vystupují
smìrem navenek jako spoleèníci spoleènosti, která neexistuje,
tedy nebyla uzavøena žádná spoleèenská smlouva, pak se jejich jednání
posuzuje podle § 242 BGB a §
1. musí být uzavøena spoleèenská smlouva, i když vadná,
2. musí být spoleènost uvedena do provozu a
3. nesmí jít o takové nedostatky nebo vady ve spoleèenské smlouvì, které by nebyly kompatibilní s hodnotami spoleènosti nebo jednotlivcù.
O takové vady, které se pøíèí hodnotám lidské spoleènosti, se mùže jednat napøíklad v pøípadì, když spoleènost byla založena s úmyslem èinit ilegální obchody nebo když se na ní podílí mladiství bez pøivolení zákonního zástupce a soudu. V takovémto pøípadì by došlo k nicotnosti spoleènosti podle § 134 a/nebo § 138 BGB, tedy rozpor se zákonem nebo dobrými mravy. Když jsou výše uvedené body o vadné spoleènosti splnìny, mùžeme vyhlásit, že spoleènost není možné pokládat za neplatnou, nicotnou, neúèinnou nebo odporovatelnou. Je možné jenom podat žalobu na zrušení spoleènosti nebo dohodou spoleèníkù ukonèit existenci spoleènosti. Do té doby se však musí spoleèníci øídit spoleèenskou smlouvou, i když vadnou, vyjma ustanovení, které zpùsobuje vadnost smlouvy. To se nahradí pøíslušným dispozitivním ustanovením v nìmeckém obchodním zákoníku. Ve vztahu k tøetím osobám spoleènost také existuje se všemi povinnostmi a právy. O vadnou spoleènost jde i v pøípadì, když nìkterý spoleèník vadnì vstoupí nebo vystoupí ze spoleènosti. Takovému úkonu není možné odporovat, ale uplatní se právì pravidla o vadné spoleènosti. Vadnì vstupující se tedy mùže domáhat zrušení spoleènosti soudním rozhodnutím, tedy podat žalobu k soudu a vadnì vystupující se mùže dožadovat znovupøijetí do spoleènosti nebo znovu ustanovení vypoøádacího podílu. Není však možné uèinit vadný úkon „neuèinìným“. Speciální pravidla o vadné spoleènosti platí pro všechny osobní spoleènosti, pøedevším pro spoleènost komanditní. Oba právní øády pøistoupily k této úpravì z dùvodu ochrany tøetích osob a obchodního styku, ale také dobré víry, na kterých je založen moderní právní stát. Považuji tuto úpravu za velmi pøínosnou, protože umožòuje napravit vady, když by nebylo spravedlivé, aby vadné spoleènosti pùsobily ve spoleènosti. Narušilo by to právní jistotu a pøineslo mnoho nesrovnalostí a chaosu. Také si však myslím, že není možné hledìt na vadné spoleènosti, jako by neexistovaly. To by vedlo k úplnému popøení právního státu a dobré víry, zejména dobré víry tøetích osob, které by doplatily na to, že vìøí v poctivý obchodní styk a dobré obchodní zvyky. Sice neznalost zákona neomlouvá, ale zase tìžko by bylo možné požadovat od tøetích osob víc, než je v jejich silách uèinit. Takové osoby je nutné chránit.
Další § 63 Obch. z. stanoví, že všechny dokumenty týkající se založení a vzniku nebo zmìny, zrušení èi zániku spoleènosti musí mít písemnou podobu s úøednì ovìøenými podpisy. Jak již bylo výše uvedeno, nìmecké právo takovou povinnost nestanoví.
Dalším rozdílným bodem je jednání jménem spoleènosti pøed jejím vznikem. Èeské právo vychází z toho, že když spoleènost ještì nevznikla, tak nemùže ani jednat prostøednictvím svého statutárního orgánu. Na rozdíl od nìmeckého práva, který, jak bylo výše zmínìno, pøipisuje jednání spoleènosti i pøed jejím zápisem do obchodního rejstøíku právì spoleènosti, èeský obchodní zákoník stanoví ve svém § 64, že kdo jedná jménem spoleènosti pøed jejím vznikem, je z tohoto jednání sám zavázán. Tento princip je stejný jako jednatelství bez pøíkazu v obèanském zákoníku. Obchodní zákoník však poskytuje možnost, aby takové jednání bylo dodateènì v tøímìsíèní lhùtì spoleèníky schváleno, až pak je možné øíct, že spoleènost byla tímto jednáním zavázána od poèátku.
6. Práva a povinnosti spoleèníkù
6.1 Obecné pojednání
Jak již bylo výše vyloženo, spoleènost a spoleèníci jsou v èeském právu dvì od sebe oddìlené osoby. Praxe i zákon se snaží na ni nazírat podobnì jako na kapitálové spoleènosti, a to ve svìtle právì zmínìného majetkoprávního oddìlení spoleènosti a spoleèníkù. Vzhledem k tomu, že jde o veøejnou obchodní spoleènost, jejímž charakteristickým rysem je právì vnitøní konsenz spoleèníkù a jejich neomezené ruèení, nemìlo by to vést k úplnému oddìlení tìchto dvou entit, ale k respektování urèitého vnitøního propojení spoleènosti a spoleèníkù, odlišného od kapitálových spoleèností. Nìmecké právo se kloní právì k tomuto nazírání na OHG, tedy v nìmeckém právu nedochází k vnitønímu oddìlení spoleèníkù a spoleènosti. Èeský zákonodárce i praxe se ale vydali jiným smìrem, který je nutno respektovat.
Již výše zmiòovaný rozpor v èeském právu mezi právním oddìlením dvou osob-spoleèníka a spoleènosti - a charakteristický rys osobních vazeb mezi spoleèníkem a spoleèností se reflektují i v právech a povinnostech spoleèníkù. Z logiky vìci není možné nahlížet na veøejnou obchodní spoleènost pøesnì tak jako na kapitálové spoleènosti, protože by tak došlo k potlaèení jejich charakteristických rysù, i když praxe je náchylná tak èinit. Vnitøní vztah mezi spoleèníkem a spoleèností je osobním vztahem vázaným na konkrétní osobu spoleèníka, který je povinný a oprávnìný úèastnit se obchodního vedení i jednání jménem spoleènosti. V kapitálových spoleènostech takový rys nenacházíme, proto ani nemùžeme posuzovat tyto dva odlišné typy spoleèností stejnì. Práva a povinnosti spoleèníkù jsou jednak majetkové, jednak osobní. Mezi povinnosti patøí zejména podíl na ztrátì, úèast na obchodním vedení a jednáním jménem spoleènosti, zákaz konkurence a mezi práva zejména také úèast na obchodním vedení a jednání jménem spoleènosti, právo na podíl na zisku, podíl na vypoøádacím a likvidaèním zùstatku.
Èlenství v OHG má také jednak osobní, jednak majetkový charakter. Mezi povinnosti patøí zákaz konkurence, povinnost úèastnit se obchodního vedení a jednání jménem spoleènosti, podíl na ztrátì, povinnost vìrnosti a vkladová povinnost. Mezi práva patøí právo spravování OHG, tedy obchodní vedení, jednání jménem spoleènosti, hlasovací právo i právo kontroly, podíl na majetku OHG, podíl na zisku, právo na náhradu škody nebo vynaložených nákladù podle § 110 HGB. Osobní práva jsou nepøevoditelná a nezastavitelná, naopak, majetková práva jsou pøevoditelná i zastavitelná.
6.2 Péèe øádného hospodáøe a povinnost vìrnosti
Míra povinností je stanovena v § 79a Obch. z.. Literatura specifikuje péèi øádného hospodáøe jako „péèi øádnou, obezøetnou, preferující potøeby a zájmy spoleènosti pøed zájmy a potøebami spoleèníka“.[56] Dvoøák charakterizuje péèi øádného hospodáøe jako „výkon vìdomé rozhodovací èinnosti na základì dostateèných informací, konané v dobré víøe ve prospìch veøejné obchodní spoleènosti bez preferování vlastních soukromých zájmù, opírající se o racionální základy, vykonávané odbornì, po všech stránkách profesionálnì, pøi zachování povinné mlèenlivosti, zejména pak dodržení obchodního tajemství (§ 17 Obch. z.), ale i zachování dobré povìsti spoleènosti a nevyzrazení jakýchkoliv jiných neveøejných informací.“[57] Vyžaduje se péèe, kterou by prùmìrný hospodáø vìnoval záležitostem spoleènosti. Nìmecké právo vyžaduje od spoleèníka povinnost vìrnosti (nìmecky Treupflicht). Pozitivní stránka se projevuje v tom, že jsou spoleèníci povinni dbát zájmù spoleènosti, pøièemž negativní stránka spoèívá v upuštìní takové èinnosti, která by tìmto zájmùm škodila. Definice povinnosti vìrnosti v nìmeckém právu nenašla jednotnou ozvìnu, nejrozšíøenìjší názor je snad od A. Huecka a R. Fischera, kteøí základ povinnosti vìrnosti spatøují ve „spoleèenském vztahu založeném na vzájemné dùvìøe“[59]. Sám zákonodárce tuto povinnost nikde nedefinoval ani nestanovil. Jen judikatura rozvinula tuto povinnost do klauzule, a to tak, že spoleèníci jsou povinni èinit úkony ve prospìch spoleènosti, podporovat úèel a cíl spoleènosti a opomenout èinit takové úkony, které by tomuto cíli škodily nebo znemožòovaly ho. Také zakázala svévolné nebo nepøimìøené jednání škodící spoleènosti. Spoleèníci, pokud dojde ke kolizi jejich vlastních zájmù a zájmù spoleènosti, jsou povinni upøednostnit zájem spoleènosti, kdy povinnost vìrnosti pøedstavuje urèitou hranici pro jejich vlastní individuální zájmy. To vyplývá z podstaty jejich èlenství ve spoleènosti a z povinností, ke kterým se zavázali založením spoleènosti a podpisem spoleèenské smlouvy. Spoleèníci podle § 708 BGB také odpovídají spoleènosti za porušení povinnosti, ale jen v takové míøe, jakou je možné od nich požadovat pøi obstarávání vlastních záležitostí. Toto ustanovení zjemòuje odpovìdnost z nevìdomé nedbalosti jenom na hrubou nedbalost. Na rozdíl ale od èeského práva, v nìmeckém právu se vyžaduje jenom taková péèe, kterou by spoleèníci vìnovali vlastním záležitostem.
Tyto dvì povinnosti mají mnoho spoleèného, protože obì mají na zøeteli ochranu zájmù spoleènosti a upøednostnìní tìchto zájmù pøed zájmy spoleèníkù. V obou pøípadech se v praxi tyto povinnosti nejvíc budou vyžadovat od obchodních vedoucích a statutárního orgánu, popø. spoleèníkù jednajících jménem spoleènosti. Jde o princip, který pramení i ze spoleèenské smlouvy, zejména z jejího dùvodu a jejího cíle, jakož i z principù existence spoleènosti. Když se spoleèníci rozhodnou založit spoleènost, mají vùèi této spoleènosti urèité povinnosti. Princip péèe øádného hospodáøe, jako i povinnost vìrnosti v sobì zahrnují zejména povinnost spoleèníkù s oprávnìním k obchodnímu vedení vyhledávat zájmy spoleènosti a uplatòovat je. V nìmeckém právu mají ostatní spoleèníci také povinnosti vìrnosti, pøinejmenším v tom, aby upozoròovali na možné nebezpeèí hrozící spoleènosti nebo na pozitivní šanci v zájmu spoleènosti. Spoleèníci v obou právních øádech dále mají povinnost nevyzrazovat navenek obchodní tajemství nebo interní záležitosti spoleènosti a také upøednostnit zájmy spoleènosti pøed vlastními individuálními zájmy. Pokud spoleèník poruší svou povinnost, mùže být zažalován na upuštìní od tohoto konání. Dále je to dùvod pro zbavení oprávnìní k obchodnímu vedení nebo jednání jménem spoleènosti. Dále je možné spoleèníka zažalovat na vylouèení ze spoleènosti podle nìmeckého práva nebo podat návrh na zrušení spoleènosti v obou právních øádech. Porušení zmínìných principù je možné považovat za vážný dùvod potøebný ke zrušení spoleènosti. Povinnost péèe øádného hospodáøe a povinnost vìrnosti jsou v mnohém podobné, upøednostòují se v nich zájmy spoleènosti pøed individuálními zájmy spoleèníkù a povinnost spoleèníkù dbát o spoleènost, peèovat o ni a její zájmy, aby se dosáhlo cíle stanoveného spoleèenskou smlouvou. Ve všech pøípadech porušení povinnosti je možné požadovat náhradu škody, vznikla-li. Je nutné ale zmínit, že i v èeském právu existuje povinnost vìrnosti, která však není nikde výslovnì formulována. Vyplývá však z právních principù práva obchodních spoleèností. Porovnala jsem tyto dvì povinnosti, tedy povinnost vìrnosti podle nìmeckého práva a péèi øádného hospodáøe podle èeského práva z toho dùvodu, protože jsem zjistila, že zatímco èeské právo i literatura u úpravy veøejné obchodní spoleènosti vìnují mnohem vìtší pozornost právì péèi øádného hospodáøe, nìmecké právo a literatura zase povinnosti dùvìry. To i navzdory tomu, že i v èeském právu existuje povinnost vìrnosti a nìmecké právo zase zná míru péèe o záležitosti spoleènosti, jak to již bylo zmínìno výše. Já si myslím, že obì tyto povinnosti jsou si obsahovì blízké a upravují urèitou starostlivost o spoleènost jako o „spoleèné dítì spoleèníkù“.
6.3 Vkladová povinnost a podíl
V èeském právu je možné, aby vznikali spoleènosti bez vkladové povinnosti a právì u veøejné obchodní spoleènosti na rozdíl od kapitálových spoleèností taková povinnost neexistuje. Vkladovou povinností se rozumí „závazek spoleèníka poskytnout ve prospìch spoleènosti plnìní, jehož protihodnotou je úèast na spoleènosti.“ V nìmeckém právu naopak existuje taková povinnost. Pokud si to však spoleèníci v èeském právu domluví, øídí se jejich konsenz na základì § 80 Obch. z., neexistuje-li odchylné ustanovení ve spoleèenské smlouvì. Právì spoleèenská smlouva by mìla stanovit podrobnosti týkající se vkladù, protože obchodní zákoník upravuje tuto povinnost jenom velmi rámcovì. Právì § 80 Obch. z. stanoví lhùtu pro splacení vkladu jenom jako „bez zbyteèného odkladu“ po vzniku spoleènosti, pøièemž tato lhùta není nijak blíže stanovena. Mohou proto nastat problémy s urèením, kdy se už spoleèník kvùli nesplacení vkladu dostává do prodlení. Pokud se spoleèníci rozhodnou pro vkladovou povinnost a vytvoøení základního kapitálu, vztahují se na nì zèásti pøedpisy o vkladové povinnosti a základního kapitálu v obchodním zákoníku. Výše základního kapitálu se však nezapisuje do obchodního rejstøíku. Vklady mohou být jak penìžité, tak nepenìžité. Naopak, není možné, vkládat tzv. vklady v èinnosti, které byly zakázány zákonem è. 142/1996 Sb. Zákaz obecnì stanoví § 59 odst. 2 Obch. z. Pokud je vkládán penìžitý vklad, § 80 odst. 2 Obch. z. stanoví výši úrokù z prodlení se splacením vkladu, a to 20%. Jedná se taky o dispozitivní ustanovení a spoleèenská smlouva mùže tuto výši, jakož i vùbec její existenci upravovat jinak. Právní teorie se zaobírala otázkou, jestli je možné požadovat úrok z prodlení i z neplnìní nepenìžitého vkladu a pøiklání se k odpovìdi, že to možné není. Je však možné sjednat smluvní pokutu jako sankci za nesplnìní vkladové povinnosti v urèené lhùtì. Odstoupení od smlouvy však možné není, vzhledem k tomu, že § 90 Obch. z. je k § 345 Obch. z. speciálním ustanovením. Z toho vplývá, že pøi podstatném porušení smlouvy, kterou mùže nesplacení vkladu zpùsobit, mùže spoleènost zaniknout soudním rozhodnutím podle § 90 odst. 1 Obch. z., ne však odstoupením od smlouvy. Vklad se stává vlastnictvím spoleènosti a spoleèníci k nìmu ztrácejí veškerá práva. Jediným oprávnìným vlastníkem se stává spoleènost a spoleèníci ním mohou disponovat jenom v rámci obchodního vedení, popø. jako statutární orgán. Vklad není nutno splnit pøed vznikem spoleènosti, spoleènost vznikne i bez splnìní vkladu. Další § 82a Obch. z. zakotvuje možnost žaloby na spoleèníka o splacení vkladu. Pokud žalobu nepodá statutární orgán spoleènosti, mùže tak uèinit kterýkoli spoleèník ve jménu spoleènosti. Je to vymáhání cizího práva. Žalující spoleèník je pak jediný, kdo mùže èinit právní úkony v øízení jménem spoleènosti. Nesplacení vkladové povinnosti mùže být i dùvodem pro návrh na zrušení spoleènosti (§ 90 odst. 1 Obch.z.) nebo vylouèení spoleèníka soudním rozhodnutím (§ 90 odst. 2 Obch.z.), protože jde o vážné porušení povinností spoleèníka.
Spoleèníci nìmecké OHG na rozdíl
od spoleèníkù èeské veøejné obchodní spoleènosti mají
vkladovou povinnost. Tato povinnost není upravena pøímo v HGB,
mùžeme ji ale najít pøímo v BGB v § 706 odst. 1 upravující
spoleènost obèanského práva. Podle tohoto ustanovení musí
spoleèníci, pokud spoleèenská smlouva nestanoví nìco jiného,
vložit stejné vklady do spoleènosti. Z vložených vkladù pak
vzniká právo èlenské úèasti na majetku spoleènosti a majetkový
podíl. Majetkovým podílem (nìmecky Kapitalanteil) se rozumí „zákonná míra
hospodáøské úèasti na majetku spoleènosti“[65].
Tato èíselná hodnota je významná pøi rozdìlování zisku, právu
výbìru podle § 122 HGB a pøi rozdìlování likvidaèního
zùstatku èi vypoøádacího podílu. Vzhledem k tomu, že
majetkový podíl vyjadøuje hodnotu úèasti spoleèníka na majetku spoleènosti,
musí jít jen o takové vklady do
spoleènosti, které pøecházejí do majetku spoleènosti. Podle
èeského práva je možné vložit jen penìžité nebo nepenìžité
vklady, pøièemž vklady v provedení práce jsou výslovnì obchodním
zákoníkem zakázány. Vklady podle nìmeckého práva nemusí být jenom
penìžité nebo nepenìžité. Spoleèníci mohou vložit i jiné než
majetkové hodnoty do spoleènosti,
typickým pøíkladem budou napø. pracovní výkony, vedení
spoleènosti nebo dokonce i okruh zákazníkù. Tyto vklady se však reálnì
nepromítají do majetku spoleènosti, proto se nemohou ani pøipsat
k majetkovému podílu daného spoleèníka. Kdo jako spoleèník vnese
do spoleènosti jen
své provedení práce, stane se sice spoleèníkem, ale jeho majetkový podíl
na spoleènosti bude 0 Euro. Ani spoleèenská smlouva nemùže tuto
zásadu zmìnit.
Know-how je možné vložit v obou právních øádech. Nìmecký
obèanský zákoník ve svém § 706 odst. 3 pøímo stanoví, že vklady mohou
spoèívat i v provedení služeb (nìmecky Dienstleistungen). Pojem
provedení služeb zahrnuje obchodní vedení, jednání jménem spoleènosti,
pracovní sílu atd. Vklad formou poskytnutí služeb nevyžaduje uzavøení
služební smlouvy (nìmecky Dienstvertrag) podle §
I nìmecký zákon pamatuje na nesplnìní vkladové povinnosti, a to v § 718 BGB, který stanoví, že vklad je majetkem spoleènosti, a proto jen spoleènost mùže uplatnit toto právo na plnìní vùèi danému spoleèníkovi. Jménem spoleènosti jednají samozøejmì její orgány, tedy spoleèníci mající oprávnìní k obchodnímu vedení nebo k jednání jménem spoleènosti. To by však vyluèovalo možnost žalovat daného spoleèníka-dlužníka, pokud by on sám byl èlenem tìchto orgánù. Sám sebe by nezažaloval. V tomto pøípadì tedy, i když aktivnì legitimovanou osobou je spoleènost, mùže i kterýkoliv spoleèník podat žalobu na vymáhání splnìní sociálního nároku vùèi spoleèníkovi–dlužníkovi. Jde v podstatì o vymáhání cizího práva. Taková žaloba se nazývá actio pro socio. Žádný spoleèník však nemùže uplatnit své individuální nároky vùèi ostatním spoleèníkùm, je to totiž výluèný nárok vùèi spoleènosti a pravidlo neomezeného ruèení platí jenom ve vztahu ke tøetím osobám, ne mezi spoleèníky navzájem. Nìmecký obchodní zákoník ale také pamatuje na prodlení se zaplacením vkladù ve svém § 111. Spoleèník, který svùj vklad nezaplatil vèas, musí platit úroky z prodlení ode dne, kdy se dostal do prodlení.
Podíl je v èeském právu definován v § 61 odst. 1 Obch. z. Podílem rozumíme míru úèasti spoleèníka na èistém obchodním majetku, který pøedstavuje rozdíl mezi veškerým majetkem a dluhy veøejné obchodní spoleènosti. Podíl v èeské veøejné obchodní spoleènosti a nìmecké OHG je tedy charakterizován obdobnì. Pokud spoleèenská smlouva nestanoví nic bližšího, má se za to, že všichni spoleèníci veøejné obchodní spoleènosti mají stejný podíl na spoleènosti. Vìtšinou bude velikost podílu záviset na velikosti vkladu spoleèníka do spoleènosti, pokud takový vklad existuje. V èeském právním øádu se chápe podíl jako souhrn majetkových a nemajetkových práv a povinností spoleèníka a není možné, aby spoleèník pøevádìl jednotlivá práva jako samostatné majetkové hodnoty. Otázkou však je, jestli je možné pøevést podíl jako takový. V odpovìdi na tuto otázku se bohužel právní teoretici ani praxe neshoduje, existují odlišné, nejednotné názory. Musíme však znovu vycházet z charakteristického rysu veøejné obchodní spoleènosti jako osobní obchodní spoleènosti, kde se pøedevším akcentují osoby spoleèníkù, dojdeme k závìru, že v tomto typu spoleènosti není pøevod podílu typický ani žádoucí. Nìkteøí autoøi ani nepøipouštìjí pøevod obchodního podílu. Pokud se tato možnost pøece jen pøipustí, musí ostatní spoleèníci s pøevodem souhlasit, zdali tím pádem pøijmou dotyènou tøetí osobu za spoleèníka. Pøechod podílu, tedy právní skuteènost, která se nezakládá na právním úkonu, je však zákonem pøípustná i upravena, a to v § 88 odst. 1 písm. c) Obch. z., tedy v pøípadì smrti fyzické osoby–spoleèníka, pokud spoleèenská smlouva doslova pøipouští dìdìní podílu a kromì dìdicù zùstanou ve spoleènosti ještì další dva spoleèníci a dále podle písm. d), tedy v pøípadì zániku právnické osoby - spoleèníka, kdy podíl pøechází na jejího právního nástupce taktéž však jenom, když to spoleèenská smlouva pøipouští. Další diskutovanou otázkou je zastavení podílu. Tady znovu musíme pøipomenout osobní charakter spoleènosti, který argumentuje proti zastavení podílu a je tu další argument, a to, že podíl není považován za vìc v právním slova smyslu podle § 118 Obè. z., ale jde o jinou majetkovou hodnotu, a tedy nemùže být zastavitelná. Podle nìkterých autorù není tedy možné podíl zastavit ani v situaci absence zákonného zákazu a také jde o situaci, kterou zákon vùbec neupravuje a nejsou vyøešeny zcela principiální otázky této problematiky. Dvoøák zase argumentuje ve prospìch nezastavitelnosti podílu tím, že podíl není volnì pøevoditelný, a proto nemùže být ani zastavitelný. Dále argumentuje i tím, že obchodní zákoník kogentnì stanoví zánik úèasti spoleèníka ve spoleènosti a nezahrnuje možnost zániku úèasti v dùsledku uspokojení zástavního vìøitele. Podle mého názoru existuje více argumentací proti zastavení podílu, i když samozøejmì absence zákonného zákazu vždy otevírá možnost pro rùzné, èasto i protichùdné názory. Vzhledem k tomu, že podíl ve veøejné obchodní spoleènosti není možné chápat stejnì jako podíl na spoleènosti s ruèením omezeným, kloním se také k názoru, že se má respektovat silná vázanost spoleèníkù a spoleènosti a nepøipouštìt do tohoto vztahu tøetí osoby, tedy ani zástavního vìøitele.
Jak již bylo výše zmínìno, nìmecké právo pøipouští zastavení majetkových práv, mezi které patøí i podíl na majetku spoleènosti. Nìmecký obèanský zákoník v § 717 stanoví pøevoditelnost a nepøevoditelnost práv spoleèníka, tedy výslovnì pojednává o této problematice. Z toho pak lze dovodit, že nìmecké právo vidí rozdíl u pøevoditelnosti a nepøevoditelnosti práv spoleèníka právì v jejich majetkové èi nemajetkové povaze. Nepojímá práva spoleèníka jako neoddìlitelné souèásti, nýbrž jako celek samostatných práv. Èeské právo naopak pojímá práva a povinnosti spoleèníka jako celek, který nelze rozdìlovat. Nìmecké právo dále stanoví, že pokud jsou majetková práva pøevoditelná, jsou i zastavitelná s odkazem na § 851 nìmeckého obèanského soudního øádu (nìmecky Zivilprozessordnung ze dne 30.1.1877 ve znìní pozdìjších pøedpisù).
6.2 Podíl na zisku a ztrátì
Další povinností podle èeského práva podle § 82 odst. 2 Obch. z. je nést podíl na ztrátì, kterou nesou spoleèníci rovným dílem. Spoleèenská smlouva mùže upravit toto ustanovení odchylnì. Nejdùležitìjším majetkovým právem spoleèníka je podíl na zisku spoleènosti podle § 82 Obch. z., který stanoví, že zisk se dìlí rovným dílem, ale spoleèníci si mohou ve spoleèenské smlouvì upravit rozdìlení zisku odlišnì. Vyplacen musí být celkový zisk do tøí mìsícù od schválení roèní úèetní závìrky, který se potom zahrne do daní z pøíjmu spoleèníka. Spoleènost sama nevykazuje žádný zisk z pohledu daòového práva. Pokud by chtìla spoleènost použít daný zisk pro svùj rozvoj, museli by jí spoleèníci po zdanìní tuto sumu poskytnout ve formì úvìru nebo dalšího vkladu.
V nìmeckém právu je zisk a ztráta a jejich rozdìlení mezi
spoleèníky upravena v §
6.3 Ostatní práva a povinnosti
Èeský obchodní zákoník v § 84 upravuje povinnost zdržet se konkurenèního jednání, tedy výkon živnosti, která je totožná s výkonem živnosti spoleènosti, a to i ve prospìch jiných osob, co zahrnuje zejména obstaravatelské èinnosti. Zákaz nezahrnuje úèast na jiných obchodních spoleènostech. Spoleèník nemùže být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo èlenem orgánu spoleènosti s obdobným pøedmìtem podnikání. Jde znova o dispozitivní ustanovení, které mùže spoleèenská smlouva upravit odchylnì. Nìkteøí autoøi se pøiklání k názoru, že úplné vylouèení zákazu konkurence by odporovalo výkladu úpravy tohoto zákazu[80], ale také, že vylouèení zákazu konkurenèního jednání je možné, avšak nežádoucí. V § 65 odst. 2 Obch. z. je upraven postup v pøípadì porušení zákazu konkurence, a to buï vydání prospìchu z obchodu, nebo pøevedení práv na spoleènost, popø. náhrada škody. Práva veøejné obchodní spoleènosti na vydání prospìchu nebo pøevedení práv zanikají uplynutím tøí mìsícù ode dne, kdy se spoleènost o porušení dozvìdìla, nejpozdìji ale uplynutím 1 roku ode dne vzniku tìchto práv. Porušení zákazu konkurence je vážným dùvodem pro zrušení spoleènosti nebo vylouèení spoleèníka podle § 90 Obch.z.
Velmi podobnì upravuje zákaz konkurenèního jednání i nìmecké HGB v § 112. Tento paragraf upravuje ve svém prvním odstavci zákaz spoleèníka uzavírat obchody v obchodní oblasti, ve které podniká OHG, které je spoleèníkem, a dále zákaz být osobnì ruèícím spoleèníkem v jiné spoleènosti (buï jiné OHG, nebo jako komplementáø v komanditní spoleènosti) podnikající ve stejné oblasti jako dotèená OHG. Tento zákaz vyplývá z povinnosti vìrnosti a sledování a podpory spoleèného cíle, kterou mají všichni spoleèníci, kteøí zakládají OHG. Uzavírání obchodù se nevztahuje jen na samostatné podnikání dotèeného spoleèníka, ale zahrnuje i jednání za jiného podnikatele, napø. formou prokury, obchodního zástupce, makléøe, atd..[82] Tento zákaz je podobný zákazu v § 56 odst. 4 Obch. z., který stanoví, že osoba mùže být neomezenì ruèícím spoleèníkem pouze v jedné spoleènosti, není s ním ale totožný. Tento zákaz mùže být pøekonán souhlasem ostatních spoleèníkù. Odstavec 2 § 112 HGB ustanovuje, že když ostatní zakládající spoleèníci pøi zakládání vìdìli, že jmenovaný spoleèník je osobnì ruèícím spoleèníkem jiné spoleènosti, platí domnìnka udìlení souhlasu, nesmluví-li si spoleèníci vzdání se tohoto èlenství výslovnì. Toto ustanovení chrání pøed svévùlí ostatních spoleèníkù, kteøí by v tomto pøípadì nebyli v dobré víøe. Sankce za porušení zákazu konkurence upravuje následující § 113 odst. 1 HGB, a to následovnì: OHG mùže požadovat náhradu škody od spoleèníka, který porušil zákaz konkurence. Namísto toho ale mùže požadovat vydání zisku nebo prospìchu nebo pøevedení práv na OHG. Nároky se promlèují za 3 mìsíce ode dne, kdy se o porušení zákazu konkurence dozvìdìli ostatní spoleèníci, nejpozdìji ale do 5 let od porušení zákazu konkurence. Také § 122 HGB je dispozitivní. Naskýtá se tu ale problém v tom, nakolik je možné omezit konkurenèní jednání. Tento zákaz je totiž v pøímém rozporu se svobodou podnikání a i judikatura Spolkového soudního dvora se na nìj dívá skepticky a vychází z toho, že „konkurenèní jednání musí být omezeno na místnì, èasovì a pøedmìtovì nezbytnou míru“. Má sloužit jen k omezení neloajálního jednání spoleèníka a ne ho omezovat v jeho jiných podnikatelských aktivitách.
Dalším majetkovým právem spoleèníka
zakotveným v èeském obchodním zákoníku je právo na podíl na
likvidaèním zùstatku v pøípadì zániku spoleènosti
nebo právo na vypoøádací podíl v pøípadì zániku úèasti
spoleèníka v §
Stejnì je tomu i v nìmeckém právu, které stanoví vypoètení vypoøádacího podílu také stejnì, jako je tomu u podílu na likvidaèním zùstatku. Ten se podle § 155 odst. 1 HGB rozdìlí podle pomìru na kapitálovém podílu spoleènosti. Jak vidíme, tady existují shody v obou úpravách. Vzhledem k tomu, že nìmecké právo vyžaduje vklad do spoleènosti, budou se zùstatky dìlit zejména v pomìru vložených vkladù.
Mezi nemajetková práva patøí jak v nìmeckém, tak i èeském právním øádu právo úèastnit se na øízení spoleènosti. Tøetí osoby se nemohou úèastnit øízení spoleènosti, je to právo a povinnost výluènì spoleèníkù. Pod øízením spoleènosti si právní teorie v Èeské republice pøedstavuje jednak rozhodování o otázkách, které se týkají základních záležitostí spoleènosti, jakož i práv a povinností spoleèníkù, dále pak rozhodování o otázkách provozu podniku a nakonec styk s tøetími osobami, který je projevem jednání spoleènosti navenek. Zákon pøedpokládá jednomyslnost v otázkách øízení spoleènosti, ale nevyluèuje možnost upravit si ve spoleèenské smlouvì rozhodování vìtšinou hlasù. Každý spoleèník, který se pak neúèastní obchodního vedení, má právo na informace o stavu spoleènosti a o jejích aktivitách, jakož i nazírání do dokumentù. Spoleèníci povìøení obchodním vedením mají povinnost mu to umožnit. Další stránkou povinnosti osobnì se úèastnit na èinnosti spoleènosti je povinnost podílet se osobnì na podnikatelských aktivitách spoleènosti. Jde o naplòování základních rysù veøejné obchodní spoleènosti, kde se zakládá a zdùrazòuje osobní prvek, tedy znalosti, zruènosti a dovednosti spoleèníkù. Jde o osobní povinnost, která náleží každému spoleèníkovi a její nesplnìní nebo porušení mùže být závažným dùvodem potøebným ke zrušení spoleènosti nebo vylouèení spoleèníka. U této povinnosti by také mìla sehrát nejvìtší roli právì spoleèenská smlouva, protože ona jediná mùže konkrétnì upravovat tuto povinnost. V ní se spoleèníci dohodnou, co konkrétnì zahrnuje v sobì tato povinnost a mùže také stanovit, že jen nìkteøí spoleèníci se budou osobnì úèastnit na èinnosti spoleènosti. Podrobnìji bude o øízení spoleènosti pojednáno níže.
Spoleèník OHG má dále právo na náhradu úèelnì, v prospìch spoleènosti vynaložených nákladù od spoleènosti podle § 110 odst. 1 HGB. Podobnì to platí i o náhradì nákladù za ztrátu, kterou utrpìl spoleèník bezprostøednì v spojení s výkonem obchodního vedení. Nahrazuje se jenom materiální škoda. Takové právo èeská úprava veøejné obchodní spoleènosti nezakotvuje.
Nakonec ještì musíme pojednat o nárocích a povinnostech spoleènosti podle nìmeckého práva. Jednak má spoleènost nárok sociální, èemuž odpovídá individuální povinnost spoleèníka vùèi spoleènosti a jednak sociální povinnost, èemuž odpovídá individuální nárok spoleèníka vùèi spoleènosti. Sociálními nároky jsou nároky spoleènosti vùèi spoleèníkùm, napø. na splnìní vkladové povinnosti nebo splnìní povinnosti k obchodnímu vedení a sociálními povinnostmi jsou povinnosti spoleènosti vùèi spoleèníkùm vyplývající ze spoleèenského vztahu mezi nimi, napø. vyplácení zisku. Naopak je možné, aby spoleènost poskytla spoleèníkovi pùjèku. V takových pøípadech nepùjde o vnitøní vztah mezi spoleèností a jejím spoleèníkem, ale o vztah mezi vìøitelem a dlužníkem. Vìøitelem spoleènosti se mùže stát i spoleèník èeské veøejné obchodní spoleènosti.
Možná nejdùležitìjší povinností spoleèníkù v obou právních øádech je jejich ruèení. Èeský obchodní zákoník upravuje ruèení ve svých § 86 a 87, nìmecký obchodní zákoník zas v § 128 a následující. Ruèení je neomezené a solidární, spoleèníci tedy ruèí veškerým svým majetkem spoleènì a nerozdílnì. Tato zásada vyjadøuje to, že spoleènost má povinnost plnit závazky, do kterých vstoupila a ke kterým se zavázala. Ruèení je také akcesorické, což znaèí, že ruèení spoleèníkù je závislé na existenci primárního závazku a pokud primární závazek, tedy závazek spoleènosti, zanikne, zaniká i povinnost ruèení za konkrétní závazek i u spoleèníkù . Tato zásada platí i v nìmeckém právu. Solidarita ruèení znaèí, že vìøitel mùže požadovat od kteréhokoliv spoleèníka plnìní, tedy mùže požadovat od všech nìco, ale i od jednoho všechno. Pokud se tak stane, spoleèník je povinen žádosti vìøitele vyhovìt a poskytnout mu plnìní. Jeho splnìním zaniká povinnost jemu i ostatním spoleèníkùm. Pokud spoleèník splnil sám, má právo regresu vùèi ostatním spoleèníkùm v pomìru jejich podílù na spoleènosti. Neomezené ruèení zas znamená, že spoleèníci ruèí celým svým majetkem. Rozdílem je subsidiarita ruèení v èeském právu a primárnost ruèení v nìmeckém. V èeském právu se vychází z toho, že primárnì musí plnit spoleènost, když nesplní, až tehdy nastupují spoleèníci , v nìmeckém právu se zase mùže vìøitel pøímo obrátit na spoleèníky bez pøedchozího pokusu uspokojení na spoleènosti. Podrobnìjší pojednání o ruèení pøesahuje možnosti této diplomové práce.
6.4 Dìdìní podílu
Podíl mùže v obou právních øádech pøedstavovat pøedmìt dìdictví. Dìdicem mùže být jak fyzická, tak i právnická osoba. V Èeské republice mùže fyzická osoba podíl nabýt, jen pokud sama splòuje podmínky být spoleèníkem podle § 76 odst. 2 Obch. z. Pokud tyto podmínky nesplòuje, pak má právo na vypoøádací podíl. Dìdìní podílu je však pouze možné, když to spoleèenská smlouva pøipouští. Spoleèenská smlouva mùže také stanovit, že podíl pøevezme jenom nìkterý z dìdicù.[91] Vzhledem k tomu, že zùstavitelem - spoleèníkem byla jen jedna osoba, pøièemž dìdicem mùže být i více osob, naskýtá se otázka, jak tyto osoby vstupují do právního postavení zùstavitele. Tyto osoby vstupují do právního postavení zùstavitele jako univerzální nástupci. Ohledem této problematiky neexistuje žádné zákonné ustanovení, proto je pak nutné chápat dìdice jako spoluvlastníky podílu zùstavitele. Nezùstává tedy nic jiného, než pohlížet na dìdice jako na jednoho spoleèníka, tedy budou plnit povinnosti a uplatòovat práva jako jeden spoleèník. Toto mùže vést ke znaèným problémùm, protože i když právnì se na nì hledí jako na „jednoho spoleèníka“, v reálním životì ale jde nejménì o dva lidi, nìkdy i víc. Èím víc lidí, tím vìtší problém ohledem realizace práv a povinností. Proto je praktické pro takové pøípady ustanovit spoleèného zástupce, který by vykonával práva i povinnosti z èlenství na spoleènosti. Nejjednodušším a nejjasnìjším øešením by však urèitì bylo, kdyby sama spoleèenská smlouva reagovala na tuto možnost a když už pøedvídá dìdìní podílu, upravovala by rozdìlení podílu mezi dìdice tak, že by každý z nich mìl pak samostatný podíl, s kterým by mohl samostatnì nakládat.
Problémová situace pro dìdice mùže nastat, pokud dìdictví neobsahuje jen podíl na spoleènosti, ale i jiný majetek, který dìdic nechtìl odmítnout. Podle zákona nemùže dìdic èást majetku pøijmout a èást odmítnout Buï pøijme všechno, nebo odmítne všechno[93]. Nebylo by však správné nutit ho k tomu, aby se stal spoleèníkem ve spoleènosti, pokud by neodmítnul dìdictví. Proto zákon v § 91 Obch. z. pøipouští, aby svou úèast na spoleènosti vypovìdìl a to do tøí mìsícù po právní moci rozhodnutí soudu o dìdictví. Další tøi mìsíce bìží výpovìdní lhùta a dìdic není povinen se v této dobì osobnì podílet na èinnosti spoleènosti.
Na rozdíl od výše uvedeného, v Nìmecku smrt spoleèníka není jednoznaènì dùvodem k zániku spoleènosti, nýbrž jenom k vystoupení spoleèníka ze spoleènosti, pøièemž samotná OHG dále existuje se zbývajícími spoleèníky. Dìdicùm po zesnulém spoleèníkovi pøináleží do dìdictví vypoøádací podíl. Nestávají se však automaticky spoleèníky. Vzhledem k tomu, že ustanovení o vypoøádacím podílu dle § 738 BGB jsou dispozitivní, je možné, aby spoleèenská smlouva upravila nebo pøímo vylouèila, aby smrtí spoleèníka pøipadl jeho vypoøádací podíl dìdicùm. V tomto pøípadì pøipadne podíl zemøelého spoleèníka ve stejném pomìru zbylým spoleèníkùm. Ve spoleèenské smlouvì je možné sjednat tzv. doložku nástupnictví (nìmecky Nachfolgeklausel), kterou se umožní dìdicùm, aby se smrtí spoleèníka stali spoleèníky, tedy vstoupili na jeho místo ve spoleènosti. V tomto pøípadì není nutné øešit vypoøádací podíl, protože se žádný nevyplácí. Jde v podstatì o zmìnu spoleèníka, tedy vystoupení ze spoleènosti na jedné stranì a vstup nového spoleèníka na stranì druhé. Dìdic však nemusí chtít bezpodmíneènì se stát ruèícím spoleèníkem. Vìtšinou dìdicové už mají vlastní povolání a neomezené ruèení, zákaz konkurence a povinnost k obchodnímu vedení by mohlo jejich život jenom stìžovat. Samozøejmì vždy existuje možnost odmítnutí dìdictví, tím by však pøišli i o jiný majetek patøící do dìdictví i o vypoøádací podíl. K usnadnìní jejich postavení slouží § 139 HGB a možnost dìdicù ve lhùtì 3 mìsícù zmìnit své postavení spoleèníka ve spoleènosti na postavení komanditistù, pøièemž jejich majetkový podíl se zmìní na vklad komanditisty. Komanditista je vylouèen z obchodního vedení, to pøísluší komplementáøùm, kterými by se logicky stali ostatní døívìjší spoleèníci OHG. Práva a povinnosti komanditistù a komplementáøù, jakož i právní úpravu komanditní spoleènosti upravují § 161 – 177a HGB, pøièemž se podpùrnì použijí ustanovení o veøejné obchodní spoleènosti a spoleènosti obèanského práva. Kdyby zbylí spoleèníci nesouhlasili s návrhem dìdice pøemìnit OHG na komanditní spoleènost, mùže dìdic bez výpovìdní lhùty vypovìdìt své èlenství ve spoleènosti s nárokem na vypoøádací podíl. To ve vìtšinì pøípadù nebude ze strany zbylých spoleèníkù žádoucí jev, proto se vìtšinou pøikloní k variantì pøemìny OHG v komanditní spoleènost. Na výpovìï bez výpovìdní lhùty má dìdic také stanovenou lhùtu 3 mìsícù od momentu, kdy se dovìdìl o pøipadnutí dìdictví. Když je dìdicù více a dle doložky nástupnictví se každý z dìdicù má stát spoleèníkem, stává se každý z nich na rozdíl od èeského práva separátnì spoleèníkem, tedy èlenství zesnulého spoleèníka se dìlí na poèet dìdicù, pøièemž jejich majetkový podíl na spoleènosti odpovídá jejím dìdickým podílùm. Proto je možné, aby pøi dvou dìdicích zùstal jeden z nich neomezenì ruèícím spoleèníkem a druhý se stal komanditistou. Problém mùže nastat, když je dìdicù více, ale ne každý z nich je na základì doložky nástupnictví povolán do spoleènosti. Jak se v takovém pøípadì vypoøádat s èlenstvím ve spoleènosti? Zásadnì panuje jednota názorù v tom, že jenom ten dìdic, který je povolán stát se spoleèníkem, mùže vstoupit do práv a povinností zesnulého spoleèníka. Tento nástupce také získává plný majetkový podíl svého pøedchùdce na spoleènosti. Nebylo by však spravedlivé vylouèit ostatní dìdice úplnì ze všeho, proto je nutné tento problém ošetøit a ostatním dìdicùm vyplatit rozdíl mezi získanými výhodami a tím, co by mu náleželo podle jeho dìdického podílu. Dále je možné ve spoleèenské smlouvì sjednat i tzv. vstupní doložku pro pøípad, kdy dìdic má zdìdit majetek po zesnulém spoleèníkovi, ale tøetí osoba má vstoupit do spoleènosti jako spoleèník po zesnulém. Tato tøetí osoba ještì ale musí uzavøít se zbylými spoleèníky smlouvu o pøijetí. Jinými slovy tedy, vstupní doložka je jenom podkladem pro vstup tøetí osoby do OHG, tato osoba ale ještì musí uzavøít zmínìnou smlouvu o pøijetí se zbylými spoleèníky. Smlouva se vstupní doložkou je smlouvou ve prospìch tøetí osoby, uzavírají ji spoleèníci, vèetnì zesnulého ještì za jeho života. Tato tøetí osoba však nezískává vstupem do spoleènosti žádný majetkový podíl na spoleènosti, ten totiž spadá do dìdictví dìdice. Tato koncepce se mùže vylouèit ve spoleèenské smlouvì zákazem vyplacení vypoøádacího podílu dìdici. V tomto pøípadì nejdøív získají majetkový podíl spoleèníci a ti pak musí dle spoleèenské smlouvy a vstupní doložky vydat tento podíl dané vstupující tøetí osobì. Dìdic pak nedostane ze spoleènosti nic. Spoleèníci se však mohou dohodnout i tak, že vypoøádací podíl spadne do dìdictví, ale dìdic se nestane spoleèníkem. Pøistupující spoleèník pak musí vložit vklad do spoleènosti.
Zákon i právní nauka v Nìmecku upravuje matérii dìdìní podílu podrobnìji a v pøípadì, že zákon mlèí, právní nauka se s tímto mlèením vypoøádá. Shoda v obou právních øádech spoèívá v možnosti dìdìní podílu, ale jenom v pøípadì, pokud tak spoleèenská smlouva stanoví. Pokud toto není možné, pak mají dìdicové nárok na vypoøádací podíl ze spoleènosti. Oba právní øády umožòují dìdicùm podílu, aby svou úèast na spoleènosti vypovìdìli ve lhùtì tøech mìsícù. Èeské právo ale na rozdíl od nìmeckého nepøipouští pøemìnu pozice spoleèníka veøejné obchodní spoleènosti v komanditistu. Rozdíl spoèívá také v chápání postavení více dìdicù ve spoleènosti. Èeské právo se kloní k názoru, že dìdicové vystupují jako „jedna osoba“, zatímco v nìmeckém právu se každý dìdic stává samostatným spoleèníkem. Nìmecké právo má podrobnì vypracované pøípady nástupnictví, jako i vypoøádaní tìch dìdicù pozùstalého, kteøí nevstupují do jeho pozice ve spoleènosti.
7. Jednání a øízení spoleènosti
7.1 Obecné pojednání o jednání spoleènosti ve srovnávaných zemích
Èeská i nìmecká veøejná obchodní spoleènost jsou subjekty, které podnikají. Podle § 6 odst. 1 HGB se na obchodní spoleènosti vztahují ustanovení o podnikatelích a podle § 2 odst. 2 písm. a) Obch. z. je osoba zapsaná v obchodním rejstøíku podnikatelem, tedy i veøejná obchodní spoleènost. Vzhledem k faktu, že jde o neživé subjekty, které nemohou mít vlastní vùli, musí jejich jménem jednat urèitá fyzická osoba, popø. fyzické osoby. V èeském právu jedná spoleènost svým statutárním orgánem, nìmecký zákonodárce nazval toto jednání zastoupením spoleènosti (nìmecky Vetretung). Dále budu používat pojem jednání jménem spoleènosti i jako výraz pro jednání statutárním orgánem v èeském právu i pro právo zastoupení spoleènosti v nìmeckém právu. Jednání jménem spoleènosti se odlišuje od jednání zástupcem. Jednání zástupcem znají oba právní øády. Èeský právní øád upravuje toto jednání v § 15 Obch. z., který stanoví, že „je-li nìkdo pøi provozování podniku povìøen urèitou èinností, je zmocnìn ke všem úkonùm, k nimž pøi této èinnosti obvykle dochází“. Nìmecký obchodní zákoník stanoví zastoupení ve svém § 54 obdobnì, tedy je-li nìkdo zmocnìn bez udìlení prokury k provozování obchodní živnosti nebo k vykonání urèitého právního úkonu vztahujícího se k obchodní živnosti, pak je také zmocnìn èinit úkony, které s sebou obvykle pøináší provozování dané obchodní živnosti. Mùžeme tedy zkonstatovat, že oba právní øády se v tomto pøípadì ve smyslu zákonného zastupování obsahovì shodují. Oba apelují na obvyklost úkonu a charakter dané provozované èinnosti. Dalším možným zastoupením je podle § 16 Obch.z. institut krámského insistora , tedy pokud má veøejná obchodní spoleènost i provozovnu, pak ji zavazuje i jednání osoby v této provozovnì, pokud tøetí osoba nemohla vìdìt, že jednající osoba není k jednání oprávnìna. Nìmecký obchodní zákoník definuje jednání v provozovnì v § 56 jinak, a to tak, že ten, kdo je v provozovnì zamìstnán, má se za to, že je zmocnìn k prodejùm a pøíjmùm, ke kterým v dané provozovnì obvykle dochází. Smysl obou ustanovení si je podobný. Oba právní øády tìmito ustanoveními chrání obchodní styk a dobrou víru tøetích osob, které nemohou zkoumat, jestli osoba v provozovnì je k danému úkonu oprávnìna. Na rozdíl však od èeského práva v nìmeckém právu se toto zastoupení nepovažuje za zastoupení ze zákona. Také se nezkoumá, jestli byla dané jednající osobì udìlena plná moc, protože tento paragraf apeluje na to, jak se daná osoba jeví navenek. Zamìstnáním osoby se nesmí rozumìt èistì ve smyslu pracovního práva, mùže se tedy jednat i o pomáhajícího èlena rodiny, který se ale zdržuje v provozovnì s vìdomím a vùlí podnikatele. Rozdíl od èeského práva spoèívá právì ve vìdomí podnikatele, tedy v èeském právu jde o osobu, která nemá jednatelské oprávnìní, v nìmeckém zase osoba, která jednatelské oprávnìní má, ale pøekroèí je. Smluvní zastoupení na základì udìlení plné moci znají oba právní øády. Dalším možným zastoupením je udìlení prokury na základì dohody o plné moci podle § 14 Obch.z. a § 48 a následující HGB. Nìmecký obchodní zákoník však na rozdíl od èeského pamatuje na speciální udìlení prokury i v rámci úpravy o jednání jménem spoleènosti v OHG. Obecnì je možné øíct, že prokurista je oprávnìn ke všem právním úkonùm, ke kterým dochází pøi provozování podniku. Nìmecký obchodní zákoník tuto definici upøesòuje tím, že prokurista je oprávnìn èinit soudní i mimosoudní úkony, které s sebou pøináší provozování obchodní živnosti, pøièemž není omezen jenom na danou obchodní živnost, ve které daná OHG podniká. Prokuru udìluje a odvolává statutární orgán veøejné obchodní spoleènosti, v nìmeckém právu zase spoleèníci OHG. Prokuristou mùže být jenom fyzická osoba. Èeské právo umožòuje, aby prokura byla udìlena i konkludentnì , nìmecké právo vyžaduje, aby byla udìlená explicitnì, což vyluèuje konkludentní udìlení prokury.
7.2 Obchodní vedení spoleènosti
Termín obchodního vedení není v obchodním zákoníku definován. Eliáš definuje obchodní vedení jako „správu podniku, t.j. uskuteèòování tzv. vnitøní funkce v èinnostech spoleènosti z hlediska jejího interního organizaèního systému: tedy rozhodování o záležitostech spoleènosti ve vìcech její vnitøní správy a organizaèní struktury s tím, že se pøijatá rozhodnutí realizují jen uvnitø daného systému“[100]. Bartová pod pojmem obchodní vedení rozumí „rozhodování o vnitøních záležitostech spoleènosti“ . Podle dùvodové zprávy k vládní osnovì obchodního zákoníku jde o „provozování základní hospodáøské èinnosti a rozhodování o záležitostech vevnitø spoleènosti“. Veøejná obchodní spoleènost nemá zákonem pøedepsanou žádnou strukturu orgánù. Spoleènost øídí spoleèníci, tøetí osoby na to nemají právo. Øízení spoleènosti zahrnuje tøi skupiny záležitostí:
Obchodní vedení je zásadnì interní záležitost. Podle § 81 Obch.z. jsou k obchodnímu vedení oprávnìni všichni spoleèníci, tedy každý z nich samostatnì, ale spoleèenská smlouva mùže stanovit, že vedení bude náležet jen nìkterému, resp. nìkterým spoleèníkùm. Nìmecký obchodní zákoník stanoví, že pod pojem obchodního vedení se zahrnují všechna jednání vyplývající z bìžného provozování obchodní živnosti
Jak už bylo výše zmínìno, spoleèenská smlouva mùže stanovit odchylnou úpravu výkonu obchodního vedení. Takovou odchylkou mùže být jednak stanovení odlišného poètu spoleèníkù vykonávajících obchodní vedení. Spoleèník povìøený obchodním vedením je povinen øídit se pøi výkonu obchodního vedení principy, na kterých se usnesli s ostatními spoleèníky. Poslední dvì vìty § 81 odst. 2 Obch.z. umožòují, aby spoleèníci stanovili rozhodovací prostor pro spoleèníky povìøené obchodním vedením, v rámci kterého mohou obchodní vedoucí nadále samostatnì øešit otázky obchodního vedení. Nemohou však pøekroèit rámec pùsobnosti stanovený rozhodnutím všech spoleèníkù vìtšinou hlasù. Takové otázky by pak museli rozhodovat všichni spoleèníci.
Obchodní zákoník v § 81 odst. 3 umožòuje odvolat spoleèníka z obchodního vedení,
Co je podstatným porušením povinností, stanoví § 345 odst. 2 Obch.z. Za takové porušení mùžeme považovat „porušení, pøi nìmž porušující spoleèník musel v okamžiku, kdy byl ostatními obchodním vedením povìøen, vìdìt nebo mohl rozumnì s pøihlédnutím k úèelu spoleèenské smlouvy pøedvídat to, že ostatní by nemìli zájem jej pøi tomto jeho chování obchodním vedením povìøit“.[105] I spoleèník se mùže vzdát sám povìøení k obchodnímu vedení výpovìdí, a to z dùležitých dùvodù. Dùležité dùvody se vždy musí posuzovat v konkrétní situaci pro konkrétní veøejnou obchodní spoleènost. Výpovìï musí být písemná a doruèena všem spoleèníkùm i spoleènosti a je úèinná uplynutím jednoho mìsíce od doruèení spoleènosti. Ve všech pøípadech odvolání nebo odejmutí povìøení jediného spoleèníka nebo všech spoleèníkù nebo vypovìzení povìøení k obchodnímu vedení spoleèníkem se stávají obchodními vedoucími po odvolání, odejmutí nebo vypovìzení všichni spoleèníci. Spoleèníci, kteøí nejsou povìøeni obchodním vedením, mají právo na informace o spoleènosti a jejích záležitostech vùèi spoleèníkùm, kteøí vykonávají obchodní vedení. Informaèní povinnost obchodního vedoucího se vztahuje na všechny spoleèníky, tedy i na ty, kteøí jsou také povìøeni obchodním vedením. Všichni spoleèníci mají právo nahlížet do dokumentù spoleènosti a mohou zmocnit auditora nebo daòového poradce k jejich kontrole. Èeské právo ale také pøipouští, aby obchodní vedení a jednání jménem spoleènosti vùèi tøetím osobám vykonávali na sobì nezávisle rozdílní spoleèníci. Není to však praktické ani používané.
I v Nìmecku se pravomoc k obchodnímu vedení týká vnitøních pomìrù spoleènosti, pøièemž jednání jménem spoleènosti zahrnuje právní úkony vnì spoleènosti, tedy vùèi tøetím osobám. Nìmecký obchodní zákoník striktnì rozlišuje tyto dva instituty a o každém z nich pojednává ve zvláštních paragrafech. Nìmecký obchodní zákoník v § 114-119 reguluje obchodní vedení, které je zaèlenìno do druhé kapitoly (nìmecky Zweiter Titel) s názvem Právní vztahy spoleèníkù mezi sebou a § 125-127 HGB stanoví jednání jménem spoleènosti, které je zahrnuto do tøetí kapitoly (nìmecky Dritter Titel) s názvem Právní vztahy spoleèníkù vùèi tøetím osobám. Podle nauky se rozumí obchodním vedením „èinnost spoleèníkù sledující úèel spoleènosti“[106]. Zmínìný § 114 odst. 1 HGB stanoví, že všichni spoleèníci jsou k obchodnímu vedení oprávnìni a povinni, když spoleèenská smlouva nestanoví nìco jiného. Na rozdíl ale od spoleènosti obèanského práva a § 709 BGB, který stanoví spoleèné obchodní vedení všech spoleèníkù, ve veøejné obchodní spoleènosti platí zásada, že každý spoleèník je oprávnìn k obchodnímu vedení samostatnì. Samozøejmì, v tomto pøípadì mùže lehce nastat kolize zájmù více spoleèníkù oprávnìných k obchodnímu vedení. Nìmecký obchodní zákoník pamatuje ale i na tento pøípad, a to konkrétnì v § 115 odst. 1 vìta druhá, který stanoví, že odporuje-li jeden spoleèník vykonání úkonu druhého spoleèníka, musí toho napadeného úkonu zanechat. Uèiní-li dotèený spoleèník i navzdory odporu napadený úkon, koná tak proti svým povinnostem a musí nahradit spoleènosti vzniklou škodu. Toto konání proti svým povinnostem mùže být dùvodem na odnìtí oprávnìní k obchodnímu vedení podle § 117 HGB, k zániku spoleènosti soudním rozhodnutím podle § 133 HGB nebo vylouèení spoleèníka ze spoleènosti podle § 140 HGB. Kladení odporu však nemùže být svévolné. Povinnost vìrnosti mají všichni spoleèníci a k této povinnosti bezpochyby patøí i povinnost kladení odporu v pøípadì, že by druhý spoleèník mínil uèinit úkon, který by nìjakým zpùsobem poškodil spoleènost. Neuèinìní odporu tedy mùže taky znamenat porušení povinnosti obchodního vedení. Naopak, podle judikatury svévolné kladení odporu mùže v urèitých pøípadech také být porušením povinnosti, a to konkrétnì, když odpor kladoucí spoleèník sleduje kladením odporu osobní cíle nebo poškození spoleènosti. Když ale dojde k patové situaci, kdy sice oba spoleèníci sledují cíl spoleènosti, ale nemohou dosáhnout shody, musí rozhodnout všichni spoleèníci spoleènì, jak se bude dál postupovat.
Další bod, kterým bych se chtìla ještì zabývat, je zachycen v § 115 odst. 2 HGB, kde je spoleèenskou smlouvou stanoveno, že dva spoleèníci, kteøí jsou povìøeni obchodním vedením a mohou jednat jenom spoleènì, avšak v pøípadì hrozby prodlení zde existuje výjimka, kdy v tìchto odùvodnìných pøípadech mùže jednat každý z tìchto povìøených spoleèníkù samostatnì.
Pøi rozboru institutu obchodního vedení si musíme ujasnit také, co vlastnì obchodní vedení obsahuje. Podle § 116 odst. 1 HGB obchodní vedení obsahuje všechny úkony, které sebou nese bìžný provoz obchodní živnosti spoleènosti. Musíme si však uvìdomit, že jde vždy o konkrétní OHG, a proto musíme zkoumat provozování vždy konkrétní veøejné obchodní spoleènosti. To, co spadá mimo bìžný provoz obchodní živnosti spoleènosti, není obsahem obchodního vedení a patøí do pùsobnosti rozhodování všech spoleèníkù, a to podle § 116 odst. 2 HGB. Rozhodování o obchodním vedení patøí bezpochyby nad rámec bìžného provozu obchodní živnosti a patøí proto do rozhodování všech spoleèníkù. Do této skupiny patøí i rozhodování o tzv. základních otázkách, zejména o základech èinnosti a organizace spoleènosti.
Nìmecký obchodní zákoník na rozdíl od èeského obchodního zákoníku upravuje speciálnì i udìlení prokury, které také nenáleží do bìžného provozu obchodní živnosti OHG. Proto také v § 116 odst. 3 HGB stanoví, že k udìlení prokury je zapotøebí souhlasu všech spoleèníkù, ale k odvolání postaèuje jeden spoleèník. Tímto odstavcem je chránìn základ OHG a vùle udìlit prokuristovi dùvìru.
Posledním bodem ohlednì obchodního vedení je jeho odvolání. To není tak jednoduché jako u spoleènosti obèanského práva, nestaèí pouhé vyjádøení vùle ostatních spoleèníkù o odvolání pravomoci k obchodnímu vedení dotèeného spoleèníka. Podle § 117 HGB musí zbylí spoleèníci žalovat na odnìtí oprávnìní k obchodnímu vedení. Jenom soud mùže rozhodnout o odnìtí oprávnìní k obchodnímu vedení. Žalobu podávají zbylí spoleèníci, ne samotná OHG, kteøí tvoøí procesní spoleèenství. Z tohoto dùvodu pøísluší procesní legitimace jen všem spoleèníkùm spoleènì kromì žalovaného. Dùvodem odvolání obchodního vedení musí být dle § 117 HGB dùležitý dùvod, zejména hrubé porušení povinností nebo neschopnost obchodního vedení. Všechny § 110 až 122 o vztazích mezi spoleèníky navzájem jsou dispozitivní, tedy spoleèenská smlouva mùže upravit tuto materii odlišnì. V HGB však není konkrétnì øešena otázka vypovìzení oprávnìní k obchodnímu vedení povìøeným spoleèníkem. Tuto možnost je ale možné dovodit pøes § 105 odst. 3 HGB, který stanoví podpùrnou použitelnost ustanovení nìmeckého obèanského zákoníku o spoleènosti obèanského práva i pro veøejnou obchodní spoleènost. Nìmecký obèanský zákoník stanoví ve svém § 712 odst. 2 oprávnìní spoleèníka z dùležitého dùvodu vypovìdìt své povìøení k obchodnímu vedení. Nìmecký obchodní zákoník však nezapomíná ani na ostatní spoleèníky a v § 118 stanoví jejich informaèní oprávnìní vùèi povìøenému spoleèníkovi. Nepovìøení spoleèníci mohou nahlížet do úèetních knih spoleènosti, tázat se záležitostí spoleènosti a mohou si k tomu pøizvat i znalce. Mezi další kontrolní práva patøí zejména kontrola ohlednì závazkù spoleènosti, obchodních plánù a oèekávání do budoucna. Zákon neupravuje odmítnutí poskytnutí informací, je však obecnì uznáno, že tak je možné uèinit, kdyby byly informace právnì zneužity. To by se mohlo stát v pøípadì, kdyby „uspokojení informaèní povinnosti vedlo k pøedvídaným škodám na spoleènosti“ . To by mohlo nastat, kdyby tyto informace byly zneužity k mimospoleèenským úèelùm. Ohlednì odmìòování povìøených spoleèníkù však jak HGB, tak i BGB mlèí. Když ale prozkoumáme zákonný podklad vzniku OHG a práva a povinnosti spoleèníkù, zjistíme, že dle § 114 HGB jsou všichni spoleèníci povinni a oprávnìni k obchodnímu vedení. Když pak pojímáme obchodní vedení jako povinnost vyplývající ze zákona každému spoleèníkovi, tak dojdeme k závìru, že za obchodní vedení nepøísluší povìøeným spoleèníkùm žádna odmìna, jenom podíl na zisku. Nic však nebrání tomu, aby taková odmìna byla sjednána ve spoleèenské smlouvì. Na rozdíl od toho vztah èeské veøejné obchodní spoleènosti a jejího obchodního vedoucího je založen na smluvním principu, a proto je na nìj aplikovatelný § 66 odst. 2 a 3 Obch.z. o odmìòování spoleèníkù pøi zaøizování záležitostí spoleènosti. Pokud tedy nebyla uzavøena smlouva o funkci a neexistuje ani vnitøní pøedpis upravující tuto materii, pøimìøenì se použijí ustanovení mandátní smlouvy podle § 566-576 Obch.z.
To, co nepatøí pod obchodní vedení, patøí do pùsobnosti rozhodování všech spoleèníkù. Podle nìmeckého Spolkového soudu „není usnesení spoleèníkù sociálním aktem, ale vícestranným právním úkonem nesmluvního charakteru, který se zrealizuje do projevu vùle spoleèníkù prostøednictvím odevzdání svých hlasù“[113]. Èeská právní teorie ani soudní judikatura se otázkou povahy kolektivního rozhodnutí spoleèníkù veøejné obchodní spoleènosti tolik nezabývala jako u kapitálových spoleèností. Vychází se z idey, že jde buï o právní úkon, nebo o jinou právní skuteènost. Právní nauka se kloní k názoru, že jde o právní úkon, nebo se tímto zpùsobem mìní i spoleèenská smlouva, u které jde o projev vùle spoleèníkù projevený zákonem stanoveným zpùsobem smìøující ke vzniku, zmìnì nebo zániku práv a povinností, který právní pøedpisy s tímto projevem spojují ve smyslu ustanovení § 34 Obè.z. Nìkteré pøípady spoleèného usnesení všech spoleèníkù v nìmeckém právu pøedvídá zákon. Takovými jsou napø. usnesení o vìcech pøekraèujících obchodní vedení nebo o nárocích vzniklých z porušení zákazu konkurence nìkterým spoleèníkem. Tato usnesení reguluje § 119 HGB. Platí tu zásada jednotnosti hlasù a jen v pøípadì, když to tak spoleèenská smlouva upravuje, je možné se usnášet vìtšinou hlasù. Judikatura však pøipouští, aby si spoleèníci pøedem dohodli, jak odevzdají své hlasy. Takové vázání hlasù není protiprávní. Možné problémy mohou nastat tam, kde spoleèenská smlouva stanoví vìtšinové rozhodnutí. Otázka pak zní, na co všechno se vztahuje toto vìtšinové rozhodnutí. Podle judikatury nejsou pozitivnì nazírány názory, aby se vìtšinový princip vztahoval i na zmìnu spoleèenské smlouvy. To by mohlo zpùsobit vìèné utlaèování menšiny a neomezenou vládu vìtšiny bez možnosti zmìny. Proto se doporuèuje, aby se ve spoleèenské smlouvì detailnìji uvedlo, na které oblasti se vìtšinový princip hlasování vztahuje.
Jak vidíme, obchodní vedení je podobnì pojímané v obou právních øádech. Jak v Nìmecku, tak i Èeské republice jsou k obchodnímu vedení oprávnìni všichni spoleèníci, pokud spoleèenská smlouva nestanoví jinak. Rozdíly spatøujeme zejména v odmìòování obchodních vedoucích, dále u odnìtí oprávnìní k obchodnímu vedení. Nìmecké právo na rozdíl od èeského výslovnì upravuje pro veøejnou obchodní spoleènost udìlování prokury, jakož i jednání dvou obchodních vedoucích v pøípadì prodlení. Podobné rysy mùžeme spatøit u práva kontroly a práva na informace spoleèníkù, kteøí nejsou obchodními vedoucími. Kolektivním rozhodováním spoleèníkù se nìmecká judikatura i literatura zabývala mnohem víc, než jak je tomu v Èeské republice.
7.3 Jednání jménem spoleènosti
Veøejná obchodní spoleènost v èeském právu jedná jménem spoleènosti svým statutárním orgánem. Jde o jediný obligatorní orgán spoleènosti. O statutárním orgánu pojednává § 85 Obch.z., a to nejdøív tak, že statutárním orgánem spoleènosti jsou všichni spoleèníci, ale spoleèenská smlouva mùže stanovit, že statutárním orgánem bude jenom jeden spoleèník nebo nìkteøí spoleèníci. Pokud spoleèenská smlouva neobsahuje ujednání o statutárním orgánu, tak jsou jím všichni spoleèníci, pøièemž každý z nich jedná sám navenek. Pokud spoleèenská smlouva pojednává o zpùsobu jednání statutárního orgánu, tak je nutné toto ustanovení akceptovat. Zpùsob jednání statutárního orgánu se zapisuje do obchodního rejstøíku. Zde je namístì uvést judikát Nejvyššího soudu Èeské republiky, který se dá analogicky aplikovat i na veøejnou obchodní spoleènost, kdy místo stanov rozumíme spoleèenskou smlouvu a místo pøedstavenstva statutární orgán „urèují-li stanovy spoleènosti, že jménem spoleènosti musí jednat spoleènì nejménì dva èlenové pøedstavenstva, není pøípustné, aby dva èlenové pøedstavenstva udìlili generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánù spoleènosti v zákonì a stanovách spoleènosti.“[116] Jenom spoleèník mùže být statutárním orgánem spoleènosti. Tato zásada reflektuje osobní charakter spoleènosti a i tímto znakem se liší veøejná obchodní spoleènost od kapitálových spoleèností. Pro tøetí osoby je významný § 85 odst. 2 Obch.z., který pojednává o omezení jednatelského oprávnìní. Jednatelské oprávnìní je možné omezit ve spoleèenské smlouvì, toto omezení pùsobí však jenom dovnitø spoleènosti, tedy mezi spoleèníky navzájem. Vùèi tøetím osobám je takovéto omezení neúèinné. Pùsobnost statutárního orgánu však není bez mantinelù. Ty stanoví právì zákon a nemùže být platný takový úkon statutárního orgánu, ke kterému statutární orgán není oprávnìn ex lege. Na tomto místì je nutné podotknout, že nìmecký zákon chápe jednání jménem spoleènosti jako širší pojem než obchodní vedení, konkrétnì nerozlišuje bìžné a mimoøádné úkony, jako je tomu u obchodního vedení. V nìmeckém právu ale také existují urèité mantinely, kde pravomoci spoleèníka jednajícího jménem spoleènosti konèí. Jde zejména o základní otázky a úkony týkající se spoleènosti, jakož i zmìny spoleèenské smlouvy, které nejsou obsaženy v pravomoci jednání jménem spoleènosti. Stejnì jako je tomu u èeské veøejné obchodní spoleènosti, nemùže spoleèník jednající jménem spoleènosti pøibrat spoleèníka do spoleènosti nebo zrušit spoleènost.
Z funkce statutárního orgánu v Èeské republice je možné odstoupit z jakéhokoliv dùvodu nebo bez udání dùvodu. Odstoupení je nutné doruèit spoleènosti i všem spoleèníkùm a je úèinné mìsíc po doruèení spoleènosti. Po odstoupení spoleèníka, který byl monokratickým statutárním orgánem, se statutárním orgánem stávají všichni spoleèníci. I když nìmecké právo klade vìtší dùraz na obchodní vedení, èeské právo víc zdùrazòuje jednotu obchodního vedení a statutárního orgánu. Stanoví, že vztah spoleèníka vykonávajícího funkci statutárního orgánu a veøejné obchodní spoleènosti se øídí ustanovením § 66 odst. 2 Obch.z., a to tak, že pokud nebyla uzavøena smlouva o výkonu funkce mezi spoleèníkem a spoleèností nebo vztah není upraven ve vnitøním pøedpisu, pak se jejich vztah øídí ustanoveními o mandátní smlouvì v § 566-576 Obch.z. Ve smyslu tìchto ustanovení, na rozdíl od nìmecké úpravy, má statutární orgán právo na odmìòování za výkon své funkce podle § 571 Obch.z. Bezplatnost by musela být výslovnì dohodnuta, pøièemž v nìmeckém právu právì úplatnost musí být dohodnuta. Spoleènost plnìní neposkytne, jestliže výkon funkce zøejmì pøispìl k nepøíznivým hospodáøským výsledkùm spoleènosti, anebo pøi zavinìném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce.[118] Smlouva o výkonu funkce je ve své podstatì také mandátní smlouvou. Musí být uzavøena písemnì a schválena všemi spoleèníky.
Jinak než obchodní vedení, které se vztahuje na
vnitøní vztahy mezi spoleèníky, jednání jménem spoleènosti
pùsobí vùèi tøetím osobám navenek. U jednání jménem
spoleènosti, anebo zastoupení, jak to konkrétnì pojmenovává HGB ve
svém § 125, se uplatòuje
princip samostatného jednání, t.zn., že každý spoleèník má právo
samostatnì jednat jménem spoleènosti bez spolupùsobení èi
souhlasu ostatních spoleèníkù. Tento princip je odlišný od
spoleèného jednání jménem spoleènosti u spoleènosti obèanského
práva obsažený v BGB v §
Jednání jménem spoleènosti se zapisuje do obchodního
rejstøíku. Tøetí osoba se tedy mùže dovolat negativní nebo
pozitivní publicity obchodního rejstøíku podle § 15 HGB. Nìmecký zákonodárce
upravil obchodní vedení i jednání jménem spoleènosti o nìco
podrobnìji než èeský zákonodárce. Vìta tøetí odst. 2 § 125
HGB ale stanoví, že i když je ve spoleèenské smlouvì sjednáno
spoleèné jednání jménem spoleènosti vícero spoleèníkù,
projev vùle smìøující vùèi spoleènosti mùže
být pøijat i samostatnì
jednotlivými spoleèníky oprávnìnými k jednání jménem spoleènosti.
Dále § 125 odst.
Velký problém èiní obsah oprávnìní jednání jménem spoleènosti. Jinými slovy, kde se nachází hranice tohoto oprávnìní, co tedy smí ještì spoleèník jednající jménem spoleènosti uèinit za spoleènost a co už nemùže. Je možné vùbec toto oprávnìní omezit? V nìmeckém HGB neexistuje žádné omezení vùèi tøetím osobám. Jednací oprávnìní obsahuje totiž v sobì nejenom bìžné, ale i mimoøádné právní úkony vèetnì zcizování a zatížení nemovitosti a udìlení a odvolání prokury. Pokud se jednající spoleèník dopustí pøekroèení oprávnìní v rámci obchodního vedení, mùže to být postižitelné jenom uvnitø spoleènosti mezi spoleèníky, ale nikdy ne vùèi tøetím osobám. Takový právní úkon je vždy vùèi tøetím osobám úèinný a tyto osoby se ho mohou dovolat. Ani spoleèenská smlouva nemùže omezit takové oprávnìní navenek. Takové omezení mùže mít význam opìt jen z vnitøního hlediska. Tøetími osobami se rozumí osoby stojící vnì spoleènosti. Možností neplatnosti právního úkonu jednajícího spoleèníka vùèi tøetí osobì by mohl být pøípad, když tøetí osoba ví nebo vzhledem ke všem okolnostem má vìdìt o pøekroèení oprávnìní a tìží z tohoto úkonu. Takový úkon by byl v rozporu s dobrými mravy, a proto od zaèátku neplatný . Omezení jednatelského oprávnìní je tedy koncipováno stejnì v obou právních øádech. Oba øády se totiž snaží chránit tøetí osoby a nezatahovat je do vnitøních záležitostí spoleènosti, které se týkají jenom spoleèníkù. Proto je také možné omezit jednatelské oprávnìní jenom dovnitø spoleènosti, jako interní záležitost spoleèníkù. Stejnì jako oprávnìní k obchodnímu vedení i jednací oprávnìní mùže být odvoláno, a to podle § 127 HGB. Stejnì však je k tomu nutné podat žalobu na odnìtí oprávnìní a potøebný dùležitý dùvod. Jinak než u spoleènosti obèanského práva v § 715 BGB, u veøejné obchodní spoleènosti je možné odejmout jen oprávnìní k obchodnímu vedení nebo jen jednací oprávnìní. Samozøejmì, vzhledem k tomu, že tato oprávnìní vìtšinou opravòují stejného spoleèníka èi spoleèníky, pùjde ve vìtšinì pøípadù o žalobu na odnìtí obou tìchto oprávnìní. Nìmecké právo v ohledu veøejné obchodní spoleènosti rozšiøuje svoje horizonty a možnosti a zabývá se hlubšími dotazy jako napøíklad: Je možné smluvit obchodní vedení a jednání jménem spoleènosti do rukou nìkoho, kdo není spoleèníkem? Musíme si uvìdomit základní princip OHG. Ten spoèívá na neomezeném ruèení spoleèníka. U tohoto principu je tedy více než samozøejmé, že když nìkdo ruèí osobnì a svým majetkem, jeho základním právem je oprávnìní k obchodnímu vedení a jednání jménem spoleènosti. On sám chce pøece rozhodovat o otázkách, na kterých závisí existence OHG a pøípadnì jeho plné ruèení osobním majetkem. Proto pøevládající mínìní o této otázce je zcela jasné: není možné, aby oprávnìní k obchodnímu vedení nebo oprávnìní k jednání jménem spoleènosti náleželo nìkomu, kdo stojí vnì spoleènosti. Tedy mùžeme zkonstatovat, že OHG je založeno na vlastním spravování orgánù. Nìmecké právo však pøipouští možnost výkonu obchodního vedení tøetí osobou-nespoleèníkem. Toto je možné vykonat prostøednictvím obstaravatelské smlouvy ve smyslu § 675 BGB (nìmecky Geschäftsbesorgungsvertrag). Tento zpùsob výkonu obchodního vedení je nìkdy žádoucí u spoleèností, kde dochází k výmìnì generací a zabezpeèí tak vysoko kvalifikované obchodní vedení nespoleèníkem. Když je však možné sjednat výkon obchodního vedení tøetí osobou, bylo by nelogické, kdyby tato osoba nemohla taky jednat jménem spoleènosti. Tento problém se dá lehce vyøešit udìlením prokury nebo generální plné moci. Kdyby se však sjednalo ustanovení v obstaravatelské smlouvì, že spoleèníci nemohou požadovat zpìt výkon obchodního vedení, popø. jednání jménem spoleènosti, je takové ustanovení neplatné a daná tøetí osoba nemùže ani požadovat náhradu škody. Èeské právo nepøipouští vùbec, aby tøetí osoba byla statutárním orgánem, a to také s odvoláním se na základní konstrukci veøejné obchodní spoleènosti. I když se v této myšlence oba právní øády shodují, musíme øíct, že existují takové právní øády, kde možnost tøetí osoby být statutárním orgánem dovolena je. Èeské právo dokonce váže možnost spoleèníka být statutárním orgánem na pøísné podmínky zakotvené v § 38l Obch.z., u tzv. bankrotáøù, tedy takových osob, které pøivedly v minulosti nìjakou jinou právnickou osobu do bankrotu. Dále tento spoleèník nesmí být prokuristou téže veøejné obchodní spoleènosti. Podmínka existence bankrotu se neuplatní, pokud ostatní spoleèníci vìdìli o tomto úpadku, a pøesto jmenují daného spoleèníka do funkce statutárního orgánu. Podle mého názoru ale, nìmecké právo si hledá urèité stezky, kterými by mohla umožnit tøetím osobám úèast na obchodním vedení a jednání jménem spoleènosti. Je si vìdomé toho, že právní povaha veøejné obchodní spoleènosti nedovoluje, aby se tøetí osoby staly obchodními vedoucími nebo jednateli. Vyøešilo to touto smluvní cestou, aby tím mohla umožnit šikovným tøetím osobám úèastnit se života spoleènosti.
Závìr
Cílem mé diplomové práce bylo poukázat na shody, podobnosti a rozdíly v právní úpravì veøejné obchodní spoleènosti v nìmeckém a èeském právním øádu. Principy a smysl veøejné obchodní spoleènosti jsou si v mnohém podobné, v obou právních øádech jde o obchodní spoleènost, která je založena na tìsné vazbì mezi spoleèností a jejími spoleèníky, kdy pro spoleènost a její existenci je dùležitá konkrétní osoba spoleèníka. V obou právních øádech ruèí spoleèníci osobnì, solidárnì, neomezenì svým majetkem.
Dále bych chtìla shrnout zejména rozdíly plynoucí z diplomové práce. Rozdíly zaèaly vznikat už v prùbìhu historického vývoje a byly zapøíèinìny zejména tím, že se právní øády vyvíjely na území rozdílných státù. I když šlo o státy nìmeckého vlivu, nemùžeme øíct, že názory na veøejnou obchodní spoleènost byly stejné. Nìmecký obchodní zákoník byl schválen a vstoupil v úèinnost ještì v 19. století, zatím co úprava veøejné obchodní spoleènosti na èeském území musela projít ještì mnohými zmìnami, dokud se její úprava v roce 1991 neustálila na dnešní platné.
Dùležitým rozdílem mezi nìmeckou a èeskou úpravou pokládám subsidiární použití úpravy spoleènosti obèanského práva v nìmeckém obèanském zákoníku i pro veøejnou obchodní spoleènost, zatímco se èeský zákonodárce rozhodl úplnì ignorovat úpravu smlouvy o sdružení pro podpùrné použití i pro veøejnou obchodní spoleènost. Nìmecké právo pøiznává tomuto slouèení osob postavení spoleènosti, èeské právo považuje jeho èeský ekvivalent jen za smlouvu. Zajímavé je zkoumat, že i když tyto dvì „spoleènosti“ mají toho hodnì spoleèného, èeské právo dodržuje hranice smlouvy a nepøiznává tomuto slouèení osob žádná další práva, jak to dìlá nìmecké právo pro spoleènost obèanského práva. Spoleènost obèanského práva hraje dùležitou roli pro existenci veøejné obchodní spoleènosti, mnohé její paragrafy jsou zároveò i paragrafy OHG, kdežto smlouva o sdružení vùbec neovlivòuje vznik nebo existenci èeské veøejné obchodní spoleènosti.
Nejdùležitìjší rozdíl mezi nìmeckou a èeskou veøejnou obchodní spoleèností jsem spatøovala právì v pojímání její právní subjektivity. V tomto pøípadì jde o úplnì rozdílné nazírání nìmeckého a èeského zákonodárce. Zatímco nìmecký zákonodárce se rozhodl odepøít OHG postavení právnické osoby, èeský zákonodárce se naopak rozhodl ji tuto pozici pøiznat a oddìlit ji úplnì od osob jejích spoleèníkù. Nìmecký zákonodárce si ale musel uvìdomit, že entita bez úplné právní subjektivity by neplnila efektivnì svùj úkol, proto tedy pøiznal OHG èásteènou právní subjektivitu, pøièemž ji ale nadále odmítal pøiznat postavení právnické osoby. Èeské právo si je zase na druhé stranì vìdomé toho, že není možné úplnì odlouèit spoleènost a její spoleèníky, protože by pak v takovém pøípadì význam veøejné obchodní spoleènosti také zanikl. Èeský zákonodárce si také uvìdomuje, že jde o osobní spoleènost a tuto její vlastnost je nutné respektovat a dodržovat principy osobních spoleèností. Jinak je veøejná obchodní spoleènost definována v zákonì podobnì, jejím smyslem je osobní neomezené ruèení spoleèníkù svým majetkem v obou právních øádech. Podmínky na to, aby se nìkdo stal spoleèníkem, však nejsou stejné. V èeském právu je nutné, aby dotyèná osoba splòovala zákonem dané podmínky, v Nìmecku je tato možnost obšírnìjší a spoleèníkem se mùže stát napø. i nezletilá osoba.
Dalším bodem porovnání bylo založení a vznik veøejné obchodní spoleènosti ve srovnávaných zemích. Také zde mùžeme spatøovat relativnì velkou odlišnost, která spoèívá v tom, že èeské právo striktnì rozlišuje mezi založením a vznikem spoleènosti, kdežto nìmecké právo takovéto rozlišení nemá. Nìmecké právo akcentuje rozdíl mezi momentem vzniku spoleènosti pro její spoleèníky a moment vzniku spoleènosti, resp. také úèinnost spoleènosti pro tøetí osoby. Mùžeme sledovat tøi èasové okamžiky vzniku nìmecké OHG, které závisí od pohledu a postavení dotyèného subjektu. Spoleènost vzniká v jiný moment pro spoleèníky než pro tøetí osoby. Èeské právo váže vznik spoleènosti striktnì na zápis do obchodního rejstøíku, kdy spoleènost zaène existovat jako právnická osoba. Když vycházíme z rozdílností výše uvedených, musíme si všimnout, že se tyto odlišnosti odrážejí i v úpravì jednání jménem spoleènosti pøed jejím vznikem nebo v úpravì neplatnosti spoleènosti. Zápis do obchodního rejstøíku jakož i firma spoleènosti jsou si naopak v mnohém podobné. V obou právních øádech se musí dodržovat principy firemního práva a i obchodní rejstøík a zápis do nìj pøedstavuje povinnost v obou právních øádech.
Dalším bodem porovnání byly práva a povinnosti spoleèníkù. Tady mùžeme shledat mnoho podobností, ale i odlišností spoèívající zejména ve vkladové povinnosti. Èeský právní øád takovou povinnost pro veøejnou obchodní spoleènost nezná, spoleèníci si ale mohou dobrovolnì sjednat vkladovou povinnost. Nìmecké právo naopak stanoví vkladovou povinnost pro OHG. Zajímavé je i to, že zatímco èeské právo pøísnì zakazuje vklad ve formì služeb nebo pracovních úkonù, nìmecké právo umožòuje širokou škálu rùzných vkladù, vèetnì služeb nebo pracovních úkonù. Mezi práva a povinnosti spoleèníkù v obou právních øádech patøí i podíl na zisku a ztrátì, dále vypoøádací podíl a podíl na likvidaèním zùstatku. Zákaz konkurenèního jednání je upraven velmi podobnì, sleduje se jím stejný cíl v obou právních øádech. Právo a povinnost úèastnit se na øízení spoleènosti znají také oba právní øády. Ruèení spoleèníkù je v obou právních øádech základní povinností spoleèníkù.
Další rozdíly se vyskytují u dìdìní podílu, i když i tady je možné najít shody. Nejvýznamnìjším rozdílem je to, že èeské právo hledí na dìdice jako na „jednoho spoleèníka“, kdežto nìmecké právo na nì hledí jako na samostatné spoleèníky.
Koneènì se diplomová práce vypoøádává s obchodním vedením a jednáním jménem spoleènosti, popø. statutárním orgánem. Nìmecké právo na rozdíl od èeského pøísnì odlišuje tyto dva pojmy jak v zákonì, tak i v praxi, pøièemž dùraz klade na obchodní vedení. Èeské právo také rozlišuje mezi tìmito pojmy, ale nevìnuje obchodnímu vedení tolik pozornosti jako statutárnímu orgánu. V praxi pojímá tyto dvì oblasti øízení spoleènosti spojené do jednoho celku. Zde tedy také vidíme rozdíl mezi nìmeckým pojímáním veøejné obchodní spoleènosti jako vnitøní spoleènosti a èeským pojímáním veøejné obchodní spoleènosti jako vnìjší spoleènosti. Zatímco nìmecké právo se zamìøuje na vztahy uvnitø, èeské právo spíše akcentuje vztahy navenek. Další rozdíl spoèívá i v odmìòování obchodních vedoucích, popø. statutárního orgánu.
Úplnì na závìr je možné konstatovat, že i když nacházíme mnoho rozdílù mezi èeskou a nìmeckou právní úpravou veøejné obchodní spoleènosti, její smysl a principy jsou v obou právních øádech stejné a vzhledem k zaruèení právní jistoty by také i mìly zùstat. Pokusila jsem se naèrtnout nìkteré rozdíly, jakož i poukázat na shody a podobnosti veøejné obchodní spoleènosti v nìmeckém a èeském právním øádu. Nìkteré oblasti, jako jsou zrušení a zánik spoleènosti, její likvidace, nebo vstup a výstup spoleèníka, tedy vznik a zánik úèasti spoleèníka na spoleènosti, jakož i podrobnosti institutu ruèení jsem už nemohla z rozsahových dùvodù této diplomové práce do ní zahrnout. Je nutné však zkonstatovat, že výše uvedené rozdíly nebo shody nejsou taxativní a existují i další, které by však mohly být pøedmìtem další kvalifikaèní práce.
Seznam zkratek
|
OHG |
offene Handelsgesellschaft (veøejná obchodní spoleènost v nìmeckém právním øádu) |
|
HGB |
Handelsgesetzbuch (obchodní zákoník Nìmecké spolkové republiky ze dne 10.5. 1897 ve znìní pozdìjších pøedpisù) |
|
Obch.z., obchodní zákoník |
Obchodní zákoník Èeské republiky (zákon è. 513/1991 Sb. ve znìní pozdìjších pøedpisù) |
|
Obè.z. |
Obèanský zákoník Èeské republiky (zákon è. 40/1964 Sb. ve znìní pozdìjších pøedpisù) |
|
BGB |
bürgerliches Gesetzbuch (obèanský zákoník Nìmecké spolkové republiky ze dne 18.8.1896 ve znìní pozdìjších pøedpisù) |
Seznam pramenù a použité literatury
Publikace:
BAMBERGER, H.G.; ROTH, H. Kommentar zum bürgerlichen Gesetzbuch, § 611- 1296, München: C.H. Beck, 2003.ISBN 3-506-46511-0.
BRIX, A. Das allgemeine Handelsgesetzbuch aus Standpunkt der österreichischen Gesetzgebung. Wien: Druck und Verlag von Carl Gerold, 1864. Dostupný i na WWW <https://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22112077_00000098.gif%22>.
DVOØÁK, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008. ISBN 978-80-7357-383-6.
DVOØÁK, T. Veøejná obchodní spoleènost. 1. vydání. Praha: Aspi, 2003. ISBN 80-86395-61-8.
EBENROTH, C.T.; BOUJONG, K.;
JOOST, D: HGB Handelsgesetzbuch, Band 1,
§§ 1-
EISENHARDT, U. Gesellschaftsrecht. 11.Auflage. München: C.H.Beck, 2003. ISBN 3-406-51324-7.
EISENHARDT, U. Gesellschaftsrecht. 13. Auflage. München: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-3-406-55628-9.
ELIÁŠ, K.;BARTOŠÍKOVÁ, M.; POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005. ISBN 80-7179-391-4
FALDYNA, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, 2005. ISBN 80-86395-90-1.
GRUNEWALD, B. Gesellschaftsrecht. 5. Auflage. Tübingen: Mohr Siebeck, 2002. ISBN 3-16-147883-5.
HADDING, W. Die HGB-Klausur. 2. Auflage. München: C.H. Beck, 1995. ISBN 3-406-30851-1.
HORN, N.; HEYMANN, E.; BERGER, K.P. und kol. Handelsgesetzbuch (ohne Seerecht): Kommentar, Band 1, Einleitung; §§ 1-104. 2. Auflage. Berlin: de Gruyter, 1995. ISBN 3-11-013755-0.
HUECK, A. Das Recht der offenen Handelsgesellschaft: systematisch dargestellt. 4. Auflage. De Gruyter, 1971. ISBN 8-11-003646-0.
HÜFFER, U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. München : Verlag C.H. Beck, 2007. ISBN 978-3-406-56137-5.
JUNG, P. Handelsrecht. 5. Auflage. München: C.H.Beck, 2006, ISBN 3-406-55197-1.
KEYSSNER, H. Allgemeines deutsches Handelsgesetzbuch/Nach Rechtssprechung und Wissenschaft. Stuttgart: Verlag Enke, 1878. Dostupný i na WWW <https://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22158457_00000090.gif%22>.
KINCL, J.; URFUS, V. Øímské právo. 1. vydání. Panorama/Praha, 1990. ISBN 80-7038-134-5.
KLUNTZINGER, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts.15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009. ISBN 978-3-8006-3579-5.
KNAPPOVÁ, M.; ŠVESTKA, J.; DVOØÁK, J. Obèanské právo 2, Díl tøetí: Závazkové právo. 4. vydání. ASPI, 2006. ISBN 80-7357-131-5.
KOBLIHA, I; KALFUS, J.; KROFTA, J.; KOVAØÍK, Z.; KOZEL, R.; POKORNÁ, J.; SVOBODOVÁ, Y. Obchodní zákoník komentáø. Linde Praha a.s., 2006. ISBN 80-7201-564-8.
MALOVSKÝ-WENIG, A. Pøíruèka obchodního práva. Èeskoslovenský kompas v Praze, 1947.
OETKER, H. Handelsrecht. 4. Auflage. Berlin-Heidelberg: Springer, 2005. ISBN 3-540-21880-7.
PATAKYOVÁ, M. a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 1. vydanie. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-510-0.
PELIKÁNOVÁ, I. Komentáø k obchodnímu zákonníku, 2.díl, § 56-260. Linde Praha a.s., 1995. ISBN 80-85647-52-4.
PELIKÁNOVÁ, I. Komentáø k obchodnímu zákoníku , 2.díl, § 56-104e. 3. vydání. ASPI, 2004. ISBN 80-86395-99-5.
PELIKÁNOVÁ, I. Veøejná obchodní spoleènost. Srovnávací právo obchodní. 1. vydání. Praha: Orac, 2002. ISBN
PELIKÁNOVÁ, I.; ÈERNÁ, S. a kol.Obchodní právo. Spoleènosti obchodního práva a družstva. II.díl. 1. vydání. ASPI, 2006. ISBN 80-7357-149-8.
REINHARDT, R.; SCHULTZ, D. Gesellschaftsrecht. 2. Auflage. Tübingen: J.C.B. Mohr, 1981. ISBN 3-16-644251-0.
STAUB, H.; ULMER, P. und kol. Handelsgesetzbuch: Grosskommentar, Band 2. 4. Auflage. de Gruyter Recht, 2005. ISBN 978-3-89949-189-0. Dostupný i na WWW <https://books.google.com/books?id=yhuoUZyfvGYC&pg=PA129&lpg=PA129&dq=Handelsgesetzbuch:+Grosskommentar,+Band+2&source=bl&ots=_xB0Ig1G4C&sig=0-FjfEG6CXiocAhE2BpgLTJi8F0&hl=sk&ei=dyWBS9KlDJTsmwOW0eHRBg&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=7&ved=0CCgQ6AEwBg#v=onepage&q=&f=false>.
SUDHOFF, H. Der Gesellschaftsvertrag der Personengesellschaften. 6. Auflage. München: C.H. Beck, 1985. ISBN 3-406-30556-3.
SUDHOFF, H: Personengesellschaften. 8. Auflage. München : Verlag C.H.Beck, 2005. ISBN 3-406-52235-1.
ŠTENGLOVÁ, I.; PLÍVA, S.; TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník, komentáø, 10., podstatnì rozšíøené vydání. C.H.Beck, 2005. ISBN 80-7179-346-9.
THIEL, K. Das Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger. Tübingen: Mohr Siebeck, 2002. ISBN 3-16-147722-7.
ULMER, P. Münchener Kommentar: Bürgerliches Gesetzbuch, Schuldrecht, Besonderer Teil III. 3. Auflage. C.H. Beck, 1997. ISBN 3 406 35815 2.
WENIG, A. Pøíruèka obchodního práva platného v Èechách, na Moravì a ve Slezku. Druhé vydání. Brno: Typos, 1922.
Internetové zdroje:
Der Minderjährige im Handelsrecht- familiengerichtliche und vormundschaftsgerichtliche Genehmigungen bei der Beteiligung von Minderjährigen an Gesellschaften und Erwerbsgesellschaften [online].[cit. 20.2.2010]. Dostupný na WWW <https://www.justiz.sachsen.de/agl/download/regminderjaehrige.pdf>.
BGB Gesellschaft[online].[cit. 20.2.2010]. Dostupný na WWW <https://www2.jura.uni-halle.de/download/Smid/Meyer/ws01/handel12.pdf>.
Právní pøedpisy:
Zákon è. 141/1950 Sb., obèanský zákoník.
Zákon è. 109/1964 Sb., hospodáøský zákoník.
Zákon è. 103/1990 Sb., zákon, kterým se mìní a doplòuje hospodáøský zákoník.
Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetz (MhbeG) ze dne 25.8.1998 ve znìní pozdìjších pøedpisù, zákon Spolkové republiky Nìmecko.
Rozhodnutí soudù:
Entscheidungen des Bundesgerichtshofes in Zivilsachen. BGHZ 34, 296: III. Zivilsen. Urt. v. 16.2.1961 i.S.B. (Bekl.) w. AOKA (Kl.) III ZR 71/60. Köln-Berlin, Carl Heymann´s Verlag, 1961.
Rozsudek Nejvyššího soudu Èeské republiky ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005. Dostupný i na WWW <https://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35354&searchstr=29+Odo+1082%2F2005>.
Èlánky v odborných periodikách:
PÜRNER, S.; POKORNÁ, J. SRN: Spolkový soudní dvùr (BGH): Rozhodování ve veøejné obchodní spoleènosti a jednání jménem veøejné obchodní spoleènosti ze dne 4.11.1982 sp.zn. II ZR 210/81. Právní rozhledy, 1993. è. 5, ISSN 1210-6410.
Title of the Master thesis in English and abstract
COMPARISON OF THE LEGAL ADJUSTMENT OF THE GENERAL PARTNERSHIP IN THE CZECH AND GERMAN LEGAL SYSTEMS
Abstract:
The purpose of my thesis is to analyse the differences and similarities between the general partnership in the Czech and German legal system. The reason for my research is to identify the differences and the similarities between the two companies mentioned above to demonstrate how the laws and legal adjustments in different countries of the European Union are.
The thesis is composed of an introduction, seven chapters and a conclusion, each of them dealing with different aspects of the legal adjustment of the general partnership (hereinafter referred to as “partnership“).
The introduction defines the basic terminology used in the thesis: history, company of private law, legal personality, legal characteristics and definition of the partnership, foundation and formation of the partnership, the rights and duties of the partners and the governing of the partnership.
Chapter One deals with the brief history of the partnership in both countries and describes the similarities and differences between the companies in the past.
Chapter Two examines the common features of the German company of private law which serves as a legal basis for the partnership and the contract of association, the Czech equivalent of the company of private law which is however not considered to be a company, and the partnership in the German and Czech legal systems. The aim of this chapter is to demonstrate how the company of private law influences the partnership in one legal system whereas in the other legal system there is a strict border between the contract of association and the partnership.
Chapter Three studies the differences of the legal personalities in both legal systems. In the Czech legal system, the partnership and its partners are two different persons whereas in the German legal system the partnership has only a partial legal personality and it is not considered to be a legal entity. Subchapter One illustrates the comparison of the legal person and partial legal personality.
Chapter Four investigates the difference and similarity in the legal characteristic and definition of the partnership in both law systems. The subchapter concentrates on the legal position of the partners of the partnerships.
Chapter Five is about the foundation and formation of the partnership that is regarded in a completely different manner in the Czech and in the German legal system. This chapter consists of four parts. Part One focuses on the registration of the partnership into the Company´s Register. Part Two deals with the firm of the partnership. Part Three illustrates the comparison of the foundation and formation of the partnership in the compared legal systems and part Four deals with the deficiences of the partnership.
Chapter Six provides an outline of relevant differences and similarities in the rights and duties of the partners. Part One shows a general exposition of the rights and duties. Part Two compares two important duties: the Czech duty of care of a regular manager and the German duty of loyalty. Both of them are different kinds of due dilligence. Part Three deals with the deposit duty, part Four concentrates on the other duties and rights and the last part Five touches the issue of the inheritance of the partnership´s share.
Chapter Seven concentrates on the governing and managing of the company. Part One describes some general issues of the company´s conduct, part Two illustrates the managing of the company and part Three compares the dealing in the name of the company.
The conclusion drawn in the end of the thesis provides a summary of the results of the previous comparison.
The main aim of the thesis is to prove that my initial hypothesis has been reached. I cannot suggest any legislative changes because the adjustment of the partnership refers to two different independent countries. Both structures have advantages and disadvantages and the only thing I can suggest is to consider some advantages of the German law, for example the legal opinion about the defective company, and implement them into the Czech legal system.
Key words: general partnership, Czech legal system, German legal system, differences, similarities.
Klíèová slova: veøejná obchodní spoleènost, èeský právní øád, nìmecký právní øád, rozdíly, podobnosti.
Kincl, J. in Kincl, J.; Urfus, V. Øímské právo. 1. vydání. Panorama/Praha, 1990, s. 318. ISBN 80-7038-134-5.
Pelikánová, I.; Èerná, S. a kol. Obchodní právo. Spoleènosti obchodního práva a družstva. II.díl. 1. vydání, ASPI, a.s., 2006, s. 21. ISBN 80-7357-149-8.
Pokorná J. in Eliáš, K.;Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 96. ISBN 80 7179 391 4.
Brix, A. Das allgemeine Handelsgesetzbuch aus Standpunkt der österreichischen Gesetzgebung, Art. 85. Wien: Druck und Verlag von Carl Gerold, 1864, s. 90. Dostupný na WWW: <https://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22112077_00000098.gif%22>.
Malovský-Wenig, A. Pøíruèka obchodního práva. Èeskoslovenský kompas v Praze, 1947, s. 183.
1875 évi XXXVII. törvénycikkm kereskedelmi törvény. Dostupný na WWW: <https://www.1000ev.hu/index.php?a=3¶m=5692>
Keyssner, H. Allgemeines deutsches Handelsgesetzbuch/Nach Rechtssprechung und Wissenschaft, Art. 85. Stuttgart: Verlag Enke, 1878, s. 82. Dostupný na WWW: ,https://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22158457_00000090.gif%22>.
Horn, N.; Heymann, E.; Berger, K.P. Handelsgesetzbuch (ohne Seerecht): Kommentar. Berlin: de Gruyter, 1995, s. 25. ISBN: 3-11-013755-0.
zákon è. 141/1950 Sb.,obèanský zákoník
§ 568 zákona è. 141/1950 Sb., obèanský zákoník
zákon è. 109/1964 Sb., hospodáøský zákoník
zákon è. 103/1990 Sb., zákon, kterým se mìní a doplòuje hospodáøský zákoník
zákon è. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znìní pozdìjších pøedpisù
Hüffer, U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. München : Verlag C.H. Beck, 2007, s. 52-53, 55-57. ISBN 978-3-406-56137-5.
§ 829 Obè.z.
Kopáè, L.; Melicharová – Karfíková, D. in Knappová, M.; Švestka, J.; Dvoøák, J. Obèanské právo 2, Díl tøetí: Závazkové právo. 4. vydání. ASPI a.s., 2006, s. 343-346. ISBN 80-7357-131-5.
zákon Rakouské monarchie ze dne 1.6.1811
Brix, A. Das allgemeine Handelsgesetzbuch aus Standpunkt der österreichischen Gesetzgebung, Art. 85. Wien: Druck und Verlag von Carl Gerold, 1864, s. 90. Dostupný na WWW: <https://dlib-pr.mpier.mpg.de/m/kleioc/0010/exec/bigpage/%22112077_00000098.gif%22>.
èl. 2 odst. 3 z. è. 2/1993 Sb. Listiny základních práv a svobod
Pokorná J. in Eliáš,K; Bartošíková, M; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 95. ISBN 80 7179 391 4.
Entscheidungen des Bundesgerichtshofes in Zivilsachen: BGHZ 34, 296: III. Zivilsen. Urt. v. 16.2.1961 i.S.B. (Bekl.) w. AOKA (Kl.) III ZR 71/60. Köln-Berlin: Carl Heymann´s Verlag, 1961.
Hüffer, U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. München : Verlag C.H. Beck, 2007, s.126. ISBN 978-3-406-56137-5.
Entscheidungen des Bundesgerichtshofes in Zivilsachen: BGHZ 34, 296: III. Zivilsen. Urt. v. 16.2.1961 i.S.B. (Bekl.) w. AOKA (Kl.) III ZR 71/60. Köln-Berlin: Carl Heymann´s Verlag, 1961.
Pokorná J. in Eliáš, K; Bartošíková, M; Pokorná, J a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 95. ISBN 80 7179 391 4.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 71. ISBN: 978-3-8006-3579-5.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 63. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Eliáš, K. Kurs obchodního práva-Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 53. ISBN 80- 7179-137-7.
Eliáš, K. Kurs obchodního práva-Právnické osoby jako podnikatelé. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 1998, s. 53. ISBN 80- 7179-137-7.
Pelikánová, I.Veøejná obchodní spoleènost. Srovnvací právo
obchodní. 1. vydání. Praha: Orac, 2002, s.
Dvoøák, T.Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 17-18. ISBN 978-80-7357-383-6.
Eisenhardt, U.Gesellschaftsrecht. 13. Auflage. München: C.H.Beck, 2007, s.155. ISBN 978-3-406-55628-9.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s.126. ISBN 978-3-406-56137-5.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s.127. ISBN 978-3-406-56137-5.
zákon è. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podnikání
Pokorná J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, a.s.. 2005, s. 285, ISBN 80-86395-90-1.
§ 107 nebo 108 BGB
§ 1822 Nr. 3 BGB
Minderjährigenhaftungsbeschränkungsgesetz (MhbeG) ze dne 25.8.1998
Der Minderjährige im Handelsrecht- familiengerichtliche und vormundschaftsgerichtliche Genehmigungen bei der Beteiligung von Minderjährigen an Gesellschaften und Erwerbsgesellschaften [online].[cit. 20.2.2010]. Dostupný na WWW: <https://www.justiz.sachsen.de/agl/download/regminderjaehrige.pdf>.
Thiel, K. Das Gesetz zur Beschränkung der Haftung Minderjähriger.Tübingen: Mohr Siebeck, 2002, s. 111-112. ISBN 3-16-147722-7.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 66. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 68. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Boujong.K. in Ebenroth, C.T., Boujong, K., Joost, D. HGB
Handelsgesetzbuch, Band 1, §§ 1-
zákon è. 99/1963 Sb., obèanský soudní øád ve znìní pozdìjších pøedpisù
Pokorná J. in Kobliha,I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovaøík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník, komentáø. Linde Praha a.s., 2006, s.247. ISBN 80-7201-564-8.
Boujong, K. in Ebenroth, C.T., Boujong, K., Joost, D. HGB
Handelsgesetzbuch, Band 1, §§ 1-
Dvoøák, T.Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 57. ISBN 978-80-7357-383-6.
Wenig, A. Pøíruèka obchodního práva platného v Èechách, na Moravì a ve Slezku. Druhé vydání. Brno: Typos. 1922, s. 63.
Dvoøák, T. Veøejná obchodní spoleènost. Praha: Aspi, a.s., 2003, s. 26-27. ISBN 80-86395-61-8.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 129. ISBN 978-3-406-56137-5.
§ 19 odst. 1 èíslo 2. HGB
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 74-75. ISBN 978-80-7357-383-6.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 71. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 216-222. ISBN 978-3-406-56137-5.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7..Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 92-93. ISBN 978-3-406-56137-5.
Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, komentáø, 10., podstatnì rozšíøené vydání. C.H.Beck, 2005, s. 290. ISBN 80-7179-346-9.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 110. ISBN 978-80-7357-383-6.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 74. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Ulmer P. in Staub, H.; Ulmer, P. und kol. Handelsgesetzbuch: Grosskommentar, Band 2. 4. Auflage. de Gruyter Recht, 2005. 1. Teil, s. 129. ISBN 978-3-89949-189-0. Dostupný na WWW: <https://books.google.com/books?id=yhuoUZyfvGYC&pg=PA129&lpg=PA129&dq=Handelsgesetzbuch:+Grosskommentar,+Band+2&source=bl&ots=_xB0Ig1G4C&sig=0-FjfEG6CXiocAhE2BpgLTJi8F0&hl=sk&ei=dyWBS9KlDJTsmwOW0eHRBg&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=7&ved=0CCgQ6AEwBg#v=onepage&q=&f=false>
Hueck, A. Das Recht der offenen Handelsgesellschaft: systematisch dargestellt. 4. Auflage. De Gruyter, 1971, s. 110. ISBN 8-11-003646-0.
Pelikánová, I. Veøejná obchodní spoleènost. 1. vydání. ORAC, 2002, s. 12. ISBN 80-86199-49-5.
Pelikánová, I. Komentáø k obchodnímu zákoníku , 2.díl, § 56-104e. ASPI, 2004, s. 419, ISBN 80-86395-99-5.
Pokorná, J. in Eliáš, K; Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 104. ISBN 80-7179-391-4.
Pelikánová, I. Komentáø k obchodnímu zákoníku, 2.díl, § 56-260. 1. vydání. Linde Praha a.s., 1995, s. 151. ISBN 80-85647-52-4.
Sudhoff, H. Der Gesellschaftsvertrag der Personengesellschaften, 6. Auflage. München: C.H. Beck, 1985, s.127. ISBN 3-406-30556-3.
Ulmer, P. Münchener Kommentar: Bürgerliches Gesetzbuch, Schuldrecht, Besonderer Teil III. 3. Auflage. C.H. Beck, 1997, s. 179. ISBN 3-406-35815-2.
Hüffer, U. Gesellschatsrecht. 7. Auflage. München: C.H. Beck, 2007, s.157-158. ISBN 978- 3-406-56137-5.
Timm, W., Schöne, T. in Bamberger, H.G., Roth, H. Kommentar zum bürgerlichen Gesetzbuch, § 611- 1296. München: C.H. Beck, 2003, s. 617. ISBN 3-506-46511-0.
§ 114 odst. 1 HGB
Ulmer, P. Münchener Kommentar: Bürgerliches Gesetzbuch, Schuldrecht, Besonderer Teil III. 3. Auflage. C.H. Beck, 1997, s. 181. ISBN 3-406-35815-2.
§ 733 odst. 2 vìta 3. BGB
Ulmer, P. Münchener Kommentar: Bürgerliches Gesetzbuch, Schuldrecht, Besonderer Teil III. 3. Auflage. C.H. Beck, 1997, s. 427. ISBN 3-406-35815-2.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 110. ISBN 80-7179-391-4.
Štenglová, I. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, komentáø. 10., podstatnì rozšíøené vydání. C.H.Beck, 2005, s. 200. ISBN 80-7179-346-9.
Pokorná, J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, a.s., 2005, s. 271. ISBN 80-86395-90-1.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 111. ISBN 80-7179-391-4.
Dvoøák, T. Veøejná obchodní spoleènost. Praha: Aspi,a.s., 2003, s. 136. ISBN 80-86395-61-8.
Pokorná J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, a.s., 2005, s. 269. ISBN 80-86395-90-1.
Reinhardt, R., Schultz, D. Gesellschaftsrecht. 2.Auflage. Tübingen: J.C.B. Mohr, 1981, s. 91. ISBN 3-16-644251-0.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 106. ISBN 80-7179-391-4.
Pokorná, J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, a.s., 2005, s. 266. ISBN 80-86395-90-1.
Goette, W. in Ebenroth, C.T., Boujong, K., Joost, D. HGB
Handelsgesetzbuch, Band 1, §§ 1-
Eisenhardt, U. Gesellschaftsrecht. 11.Auflage. München: C.H.Beck, 2003, s. 142. ISBN 3-406-51324-7.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.;Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005,s. 115-116. ISBN 80-7179-391-4.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 99. ISBN 978-80-7357-383-6.
Eisenhardt, U. Gesellschaftsrecht. 13. Auflage. München: C.H.Beck, 2007, s.146. ISBN 978-3-406-55628-9.
Hadding, W. Die HGB-Klausur. 2. Auflage. München : C.H. Beck, 1995, s. 155-156. ISBN 3-406-30851-1.
Pelikánová, I.; Èerná, S. a kol. Obchodní právo. Spoleènosti obchodního práva a družstva. II.díl. ASPI, a.s., 2006, s. 339. ISBN 80-7357-149-8.
Dvoøák, T. Veøejná obchodní spoleènost. Praha: Aspi,a.s., 2003, s. 90. ISBN 80-86395-61-8.
Eisenhardt, U. Gesellschaftsrecht. 13. Auflage. München: C.H.Beck, 2007, s.166. ISBN 978-3-406-55628-9.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 120-121. ISBN 978-80-7357-383-6.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.; Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatel. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 112. ISBN 80-7179-391-4.
§ 466 Obè.z.
Grunewald, B. Gesellschaftsrecht. 5. Auflage. Tübingen: Mohr Siebeck, 2002, s. 74. ISBN 3-16-147883-5.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 33-34. ISBN 978-80-7357-383-6.
Oetker, H. Handelsrecht. 4. Auflage. Berlin-Heidelberg: Springer, 2005, s. 134. ISBN 3-540-21880-7.
Jung, P. Handelsrecht. 5. Auflage. C.H.Beck, 2006, s. 176. ISBN: 3-406-55197-1.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 37. ISBN 978-80-7357-383-6.
Oetker, H. Handelsrecht. 4. Auflage. Berlin-Heidelberg: Springer, 2005, s. 118. ISBN 3-540-21880-7.
Eliáš K. Veøejná obchodní spoleènost. Právník, 1998, è.1, s. 45. ISSN: 0231-6625.
Bartová, Z. in Patakyová, M. a kol. Obchodný zákonník, Komentár. 1. vydanie. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 211. ISBN 80-7179-510-0.
Bartová, Z. in Patakyová, M. a kol Obchodný zákonník, Komentár. 1. vydanie. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 211. ISBN 80-7179-510-0.
Pokorná, J. in Eliáš, K.; Bartošíková, M.; Pokorná, J..a kol. Kurs obchodního práva, Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C.H.Beck, 2005, s. 115-116. ISBN 80-7179-391-4.
Pokorná, J. in Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: Aspi, a.s., 2005, s. 277-278. ISBN 80-86395-90-1.
Pokorná, J. in Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovaøík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník komentáø. Linde Praha a.s., 2006, s. 257. ISBN 80-7201-564-8.
Eisenhardt, U. Gesellschaftsrecht. 11.Auflage. München: C.H.Beck, 2003, s. 143. ISBN 3-406-51324-7.
Hüffer, U Gesellschatsrecht. 7. Auflage. München: C.H. Beck, 2007, s.136-137. ISBN 978- 3-406-56137-5.
Grunewald, B. Gesellschaftsrecht. 5. Auflage. Tübingen: Mohr Siebeck, 2002, s. 95. ISBN 3-16-147883-5.
BGB Gesellschaft[online].[cit. 20.2.2010]. Dostupný na WWW: <https://www2.jura.uni-halle.de/download/Smid/Meyer/ws01/handel12.pdf>
Sudhoff, H. Personengesellschaften. 8. Auflage. München : Verlag C.H.Beck, 2005, s.152. ISBN
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 140. ISBN 978- 3-406-56137-5.
Dvoøák, T.Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 173. ISBN 978-80-7357-383-6.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s.149. ISBN
Dvoøák, T.Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 95-96. ISBN 978-80-7357-383-6.
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 152. ISBN
Rozsudek Nejvyššího soudu Èeské republiky ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005. Dostupný na WWW: <https://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35354&searchstr=29+Odo+1082%2F2005>.
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 89. ISBN 978-3-8006-3579-5
§ 66 odst. 3 Obch.z.
Pürner, S.; Pokorná, J.:SRN: Spolkový soudní dvùr (BGH): Rozhodování ve veøejné obchodní spoleènosti a jednání jménem veøejné obchodní spoleènosti, ze dne 4.11.1982 sp.zn. II ZR 210/81. Právní rozhledy, 1993, è. 5, s.173. ISSN 1210-6410
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 143. ISBN
Klunzinger, E. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 15. Auflage. München: Verlag Franz Vahlen, 2009, s. 88. ISBN 978-3-8006-3579-5.
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 150. ISBN 978-80-7357-383-6.
§ 138 odst. 1 BGB
Hüffer,U. Gesellschaftsrecht. 7.Auflage. Verlag C.H. Beck, 2007, s. 141-148. ISBN
Dvoøák, T. Osobní obchodní spoleènosti. Praha: Aspi-Wolters Kluwer, 2008, s. 153-155. ISBN 978-80-7357-383-6.
|
Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare |
Vizualizari: 3399
Importanta: 
Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2025 . All rights reserved
