Prvky účetnictví jako teorie i jako praktické činnosti

Definice účetnictví:

Uspořádané záznamy o hospodaření firmy

Činnost, kterou znalí jedinci vytvářejí

Účetnictví jsou uspořádané zápisy o stavu majetku podniku a jeho pohybu

Pojem účetnictví

nauka, vědní disciplína (accounting science), činnost, kterou se podle daných metodických pravidel uskutečňují písemné záznamy o hospodaření podniku (book keeping), výsledek činnosti – soustava provedených účetních zápisů.

Hlavní funkce účetnictví

informace o struktuře majetku a o struktuře HV. Dále opora paměti podnikatele, důkazní prostředek ve sporech, prostředek výpočtu daní, informuje o úspěšnosti podnikání (i pro investory), skládání účtů majitelům podniku (od vedení podniku)

Uživatelé údajů: Řídící pracovníci podniků, vlastníci, věřitelé a zákazníci, veřejnost (zaměstnanci), konkurence, orgány státu

Účetnictví jako teoretická disciplína:

Uspořádaný souhrn poznatků, obsah teorie:

x         Účetní výkaznictví a teorie bilance: jak předávat info uživateli, důraz na cílový produkt účetního systému

x         Teorie oceňování: vyjádření v kvantitativní jednotné míře – pro účetnictví = peněžní jednotka národní měny

x         Teorie účtů: jaké účty využívat – statické teorie, dynamické, stat.-dynam., jednořadové, dvouřadové… základem je dvoustranný účet

x         Teorie účtových systémů: jak má účetní systém vypadat komplexně

x         Analýza vývoje a perspektiv

x         Analýza účetních forem

Účetnictví jako praktická činnost:

hospodářská činnost podniku, účetnictví měří a zachycuje vliv uskutečněných hospodářských operací na finanční majetek a zároveň zjišťuje HV

systém záznamů uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy

(ZDROJ: Borec + Přednášky Janhuba)

Anglosaský model

vznik na bázi zvykového práva (GAAP – dobrovolně dodržují – ideový základ účta, není dáno legislativou…)

VB, USA, Holandsko – celkem cca 40 zemí světa

velké množství nadnárodních společností, rozvinutý peněžní i kapitálový trh

cílem FÚ je uspokojit informační potřeby externích uživatelů účetních výkazů (investorů hlavně)

regulace účetnictví svěřena profesionálním institucím a probíhá na bázi zvykového práva

účetnictví není deformováno daňovými hledisky

je zvykem uvádět aktiva v opačném pořadí – od nejrychleji likvidních k nejméně likvidním. Vertikální forma, při níže se vykazují A a P pod sebou je vlastní jmění až jako poslední část výkazu

Kontinentální model

silně regulováno právními a daňovými normami

evropské země, Japonsko, bývalé francouzské kolonie v Africe

podniky silně závislé na finančních institucích (orientace podniků na banky)

FÚ regulováno právními normami (ztěžuje pružné provádění potřebných úprav)

podřízeno daň.zákonům a obchod.právu – nemůže dobře podat věrný obraz o podniku

ZDROJ: Borec

Vyřazování investičního majetku

• Prodej; Likvidace
• Bezúplatné předání; Darováním
• V důsledku manka nebo škody
• Přeřazením z podnikatelské činnosti do osobního užívání podnikatele

Není-li majetek plně odepsán, musí se vypočítat zůstatková cena (PC – oprávky)

Pokud je vyřazen majetek, který byl v majetku k počátku roku, lze provést ještě polovinu ročního odpisu

Vliv na HV

Není-li zcela odepsán, musí se doodepsat (N) – do nákladů do plné výše pořizovací ceny

Při prodeji: zůstatková cena N – to za kolik se prodá – V (může být zisk…)

ZDROJ: Bestseller, Borec

K bilancování aktiv a pasiv slouží rozvaha, která dává základní pohled na majetek podniku, přehled o A a P (jejím úkolem je přehledně uspořádat majetek podniku v peněžním vyjádření, a umožnit tak zhodnocení finanční situace podniku)

Ø       Bilancování majetku a zdrojů podniku (rozvaha a bilanční princip)

je metodickým prvkem (určující základní pohled na předmět účetnictví) podvojného účetnictví

spočívá v pohledu na podnik ze 2 hledisek : (pohled na 1 stejnou věc) Dvojjediné chápání podniku = každý druh majetku musel být financován z určitého zdroje

co mám ? – peníze, automobil, materiál, budova = AKTIVA (aktivně se účastní výrobního procesu)

jaké jsou zdroje krytí majetku? = PASIVA

tento dvojí pohled na majetek se označuje jako bilanční princip a je základem klíčového účetního výkazu – rozvahy, kde platí: A=P

SC_t[a_i SC_t[p_j]

Souhrn n složek podnikových aktiv oceněných k určitému okamžiku t na základě C se rovná souhrnu m složek podnikových pasiv oceněných na téže základně C ke stejnému okamžiku t.

Ø       Aplikace bilančního principu (4 typy změn rozvahových účtů):

A +  P + nákup zboží na dodav. Úvěr (+ A, + kr.závazky vůči dodavatelům)

nákup automobilu (+DM, + VK), příjem peněz z úvěru (+ peněž.prostředky, + kr.závazky)

zvyšuje bilanční sumu – větší celkový kapitál v podniku

A -  P - úhrada dluhu z vkladového účtu ( - peněž.prostředky, - dluh), výběr kapitálu z podniku (- stroje, - VK)

snižuje bilanční sumu

A +  A - vylepšení struktury aktiv, přesun uvnitř aktiv

poskytnutí půjčky ( - peníze, + pohledávky), nákup automobilu ( - peníze, + DM)

nepůsobí na bilanční sumu

P + P - a) přesun uvnitř cizích zdrojů – překlenovací úvěr – záměna jednoho dluhu za druhý (- dodavatelé,+ úvěr)

b) přesun uvnitř VK – zisk nechaný v podniku mi může zvyšovat jednotlivé položky (transakce spojené s rozdělováním zisku do fondů, ZK, atd.)

c) přesuny mezi VK a cizími zdroji

I.snížení VK – zvýšení dluhů: 1/2 zisku se vyplatí mezi společníky(sníží se zisk, zvýší se závazky společníků)

II. zvýšení VK – snížení dluhů : z dlužníka se stane spolumajitel (např. vysoký úvěr na splacení bance, ale nemá fin.prostředky – může dojít ke zrušení dluhu tím, že se banka stane akcionářem podniku = kapitalizace závazků)

nepůsobí na bilanční sumu

Ø       typy změn rozvahových stavů s výsledkovým působením:

vznik nákladu (vše, co je vynaloženo na činnost firmy)

↓ A Þ ↓ HV např. spotřeba materiálu, energie, …

P Þ ↓ HV např. dodavatelé, zaměstnanci, ….(výši nákladu znám, až když mi přijde faktura, do té doby se mi v rozvaze zvyšuje dluh, který snižuje HV)

vznik výnosu

A Þ HV např. přijatá tržba za prodané zboží

↓ P Þ HV např. odpuštění placení elektriky, příliš vysoký účet za telefon, dán k reklamaci, ověření, zaslání dobropisu (původní dluh se sníží, do HV se to vrátí)

ZDROJ: Borec, Abeceda

Smlouva o založení EHS – uveden cíl přizpůsobování legislativ členských států pomocí direktiv – ty každá země EU zabudovává do své národní úpravy

i tak zůstávají účetní systémy zemí značně odlišné, direktivy umožňují respektovat národní specifika

pro oblast účetnictví byly vypracovány 3 direktivy = kodex účetní legislativy Evropské Unie

x         4.direktiva – upravuje účetní výkazy a přílohu

usiluje o sblížení účetních systémů jednotlivých zemí, o srovnatelnost účetních výkazů

jsou zde ustanovení o formě ÚV, obsahu jejich položek, ocenění, obsah přílohy a výroční zprávy a zveřejňování ÚV

je výchozím základem harmonizace účetních postupů v rámci EU

základem harmonizovaného účetnictví jsou podle 4.direktivy všeobecně uznávané účetní zásady = obecné principy

střet 2 koncepcí účetních systémů vycházející z 2 rozdílných evropských zón: (anglosaská, kontinentální koncepce)

kompromisy mezi 2 pojetími se projevuje jako právo volby

obsahuje velký počet variantních řešení, kde si mohou státy nebo podniky vybrat – možností volby je 40, což je na druhé straně problémem srovnatelnosti – není to úplně dokonalý systém

klasifikace práva volby :

a)     právo volby příslušející členskému státu

při transformaci kodexu do národní legislativy mají hlavní slovo státní orgány, podnik se musí podřídit

b)     odvozená práva volby

I)      stát mže přenést část volby na podniky

II)    stát může převzít více přípustných variant – podnik si může zvolit

c)     přímé (původní) právo volby podniků

stát nemá možnost volbu podniku ovlivnit

dalším problémem je, že takto zpracované výkazy nejsou uznávány mimo EU - především burzou v USA

obsah 4. direktivy :

A)    obsah

zajištění srovnatelnosti v čas.řadě

členění rozvahy (2 vzory), určení hlediska pro klasifikaci A na dl. a kr. + úpravy ocenění – ustanovení k některým rozvahovým položkám

členění výsledovky (4 vzory) + ustanovení o některých položkách výsledovky

B)    pravidla pro oceňování

předpoklad trvání podniku; konzistence (metody oceňování nelze měnit z roku na rok)

opatrnost; přiřazování N a V podle období

bilanční kontinuita

C)    obsah přílohy

obsah výroční zprávy + ustanovení o zveřejňování účetních výkazů+ověřování výkazů

x         7.direktiva (1983) – upravuje konsolidaci účetních výkazů

vyžaduje, aby mateřská společnost sestavovala účetní výkazy nejen sama za sebe, ale i za celou skupinu, tj. aby vyhotovovala konsolidované účetní výkazy a konsolidovanou výroční zprávu, v nichž se zobrazí fin.pozice skupiny tak, jako by tato skupina byla samostatnou účetní jednotkou

tato direktiva ponechává menší prostor pro právo volby při národní úpravě účetnictví, protože se často týká nadnárodních společností, kt. mají pobočky v mnoha zemích světa

x         8. direktiva (1984) – se týká požadavků na auditory

týká se schvalování osob oprávněných k ověřování účetních výkazů

je založena na značně rozdílných předpokladech a tradicích jednotlivých členských států

standardizace je proto velmi obtížná

největší problém je sjednotit požadavky na auditory tak, aby mohli vykonávat svoji činnost v celé EU

tudíž řešením problémů s variantním řešením je zpracovávat výkazy podle Mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS (EU doporučuje), které vycházejí ze zvykového práva a blíží se US GAAP

IFRS – mezinárodní standardy finančního výkaznictví

OTEVŘENÉ PROBLÉMY

pozitivní dopady – zvýšení kvality účetních výkazů, volný přístup k info o účetních výkazech, rozšíření obchodu mezi státy EU, zvýšení konkurenční schopnosti

direktivy nejsou rozpracovány do úrovně evropských účetních standardů

účetní výkazy nejsou uznávány za hranicemi EU (hlavně na světových burzách) → velké problémy, musí se vyhotovovat dvojí účetní výkazy (někdy trojí – ještě daňové)

ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

EK vydala r.2000 komuniké – Strategie fin.výkaznictví EU : cesta vpřed – které obsahovalo doporučení :

doporučení, aby všechny společnosti zemí EU, jejichž akcie jsou registrovány na evropských burzách, vystavovaly své konsolidované účetní výkazy podle mezinárodních účetních standardů IAS / IFRS (v roce 2002 změněno na nařízení)

doporučení členským zemím EU, aby do svých národních úprav zabudovávaly řešení obsažená v IAS / IFRS

doporučení novelizovat evropské účetní direktivy, hlavně oceňovací pravidla

ZDROJ: Borec + Abeceda

průběžný systém zajišťuje záznamy o nakoupených zásobách a o nákladech prodaného zboží na aktuální denní bázi

dává podklady pro operativní záznamy

u velkých skladů (denně výdej/ příjem zásob – denně zaznamenávají zůstatky, příjemky/ výdejky

fyzická inventura se provádí alespoň 1x ročně a zaúčtuje se manko / přebytek

v průběhu účetního období se veškeré složky pořizovací ceny zásob (cena pořízení + vedlejší N spojené s pořízením) účtují na účet pořízení zásob (MD) a na příslušné účty závazků nebo aktivace v závislosti na způsobu pořízení (D)

účet pořízení zásob slouží jako kalkulační účet – k výpočtu pořizovací ceny

při převzetí zásob na sklad se zásoby přeúčtují na účet zásoby na skladě (materiál nebo zboží na skladě)

při prodeji zásob se potom odúčtují v pořizovací ceně se souvztažným zápisem na nákladových účtech spotřeba zboží (prodaný materiál nebo prodané zboží)

tržby se proúčtují na výnosové účty (tržby z prodaného materiálu, tržby za prodané zboží) a souvztažně na příslušný účet pohledávek nebo pokladnu u tržeb přijatých v hotovosti

periodický systém – nezajišťuje denní záznamy pohybu zásob ani N

stav vykazovaných zásob a náklady prodaného zboží se počítají na konci účetního období při fyzické inventuře

NPZ (náklady prodaného zboží) se zjistí jako reziduální částka: PS (zásob) + N – KS = NPZ

u tohoto způsobu účtování se veškeré nákupy zásob účtují přímo na nákladový účet spotřeby zásob a souvztažný účet dodavatelé

o spotřebě se v okamžiku spotřeby neuvažuje (spotřeba se pouze eviduje v jednotkách množství v operativní evidenci – např. skladní karta)

stav zásob se upraví na konci účetního období v návaznosti na provedenou inventuru, kdy se nejprve odúčtuje původní PS na skladě jako spotřeba a snížení stavu skladu

nový stav se pak proúčtuje zvýšením skladu a snížením spotřeby

inventurní rozdíly – případ, kdy fyzický stav neodpovídá účetním záznamům

stav zásoby je nižší – povaha zásoby je taková, že buď při skladování přirozeně ubývá nebo dochází k technologickým ztrátám, podnik v tomto případě stanovuje normy a pokud úbytek nepřesáhne tyto normy nejedná se o manko, ale o úbytek v rámci norem

pokud zásoba nemůže přirozeně ubývat, nebo povolený úbytek je vyšší než požaduje norma, účtujeme jako manka nad normu (jde tedy o provozní náklad)

stav zásoby je vyšší – jedná se o přebytek (účtujeme jako provozní výnos), pokud však nedošlo k účetní chybě, jinak účtujeme jako snížení spotřeby

nutné také zaúčtovat operace typu nevyfakturovaná dodávka (dohadné účty pasivní) nebo dojde faktura, ale nedojde materiál (materiál na cestě)

ZDROJ: Borec

AKTIVA = vložené prostředky kontrolované (ovládané) podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou v budoucnu ekonomický prospěch, budoucí užitek (a to jak přímý prospěch, tak potencionální)

= majetek z hlediska konkrétní formy, v níž jsou hospodářské prostředky vázány (X pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány)

musí splňovat tyto charakteristiky:

poskytuje budoucí ekonom.užitek spočívající v přítoku peněz

podnik je schopen tento užitek přijmout a jiné entitě k němu zamezit přístup

okolnost, kt. podniku zajišťuje právo na užitek, se již udála

nejčastěji bývá aktivum :

užito při výrobě (či poskytování služeb) určených k prodeji (spotřeba surovin)

přeměněno v jiné aktivum (pohledávka v peníze)

použito k úhradě dluhu (zaplacení dodavatelům)

rozděleno vlastníkům (výplata dividend)

Třídění aktiv

x          Podle druhu (formy) – budova, zboží, peníze…

x          Podle ekonomické funkce:

Ø       Stálá aktiva

dlouhodobý hmotný majetek – při používání se jejich hodnota snižuje postupně (alokuje se do více období, postupně se opotřebovávají) – budovy, stavby + neodepisované pozemky

dlouhodobý nehmotný majetek – patenty, licence, koncese, vydavatelská a autorská práva, software + goodwill – dobrá pověst (do rozvahy se zahrnuje pouze v případě převodu vlastnických práv k jinému podniku, např. při koupi podniku)

dlouhodobá finanční aktiva – neslouží k běžné činnosti, ale aby přinášela výnosy z těchto aktiv (úrok, dividendy, přijaté úroky, nájemné) nebo k získání pevnějších obchodních vztahů (investice, dlouhodobé půjčky, poskytnuté úvěry, CP, finanční podíly v jiných podnicích)

Ø       Oběžná aktiva (spotřebují se během normálního provozního cyklu)

zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, do něhož při spotřebě vstupují (suroviny, pomocný materiál) nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

zásoby zboží – výrobky, které podnik nakupuje a v nezměněné formě prodává

pohledávky – pohledávky z obchodního styku – dosud neuhrazené faktury, vydané faktury aj., ostatní pohledávky – nevypořádané nároky podniku vůči jiným právnickým či fyzickým osobám.

finanční majetek krátkodobé povahy – CP k obchodování, CP držené do splatnosti (dluhopisy do 1 roku), vlastní akcie a vlastní dluhopisy

peněžní prostředky – hotovost v pokladně a na BÚ, v širším pojetí i kolky, šeky apod.

Ø       Ostatní aktiva

náklady příštích období – výdaje běžného období, které se stanou náklady v období příštím.

příjmy příštích období – výnosy běžného období, které se stanou příjmy až v období příštím.

dohadné položky aktivní – výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (např. očekávané pojistné plnění).

ZDROJ: Abeceda + borec

Obecně uznávané zásady

soubor pravidel, které subjekty, které účtují, dodržují při vedení účetnictví a při sestavování účetních výkazů. Tyto zásady nejsou předepsány legislativou (regulace účetnictví v anglosaské oblasti je založena na zvykovém právu – legislativní úprava je nahrazena zásadami/ principy vedení účetnictví GAAP), jedná se o koncepční rámec, základ toho, jak by účetnictví mělo vypadat.

Oživení a znovuobjevení těchto zásad v českém účetnictví – centrálně řízená ek. je potlačovala…

Z těchto zásad vychází jak konstrukce účetního výkaznictví podle US GAAP, tak i standardy IAS/ IFRS.

Jejich autorita vyplývá ze skutečnosti, že vyhovují požadavkům burz cenných papírů…

Vše vychází z jedné hlavní zásady – principu pravdivého a věrného zobrazení („true and fair view“)

Ø       Omezeními jsou:

cena versus užitek – cena za informaci nemůže být větší než užitek z této informace

podstatnost – nevykáže se takový údaj, jehož vypuštění by mohlo vést ke zkreslení pohledu na finanční situaci podniku

průmyslové zvyklosti – přednost zvyklostem svého odvětví před všeobecnou praxí

Ø       Účetní zásady mají různou důležitost:

1) vyhlášené zásady – obecně závazné, vydávají je nevládní zájmové instituce (Výbor pro účetní zásady)

2) nevyhlášené zásady – nemají všeobecnou závaznost, publikují se jako různé směrnice, dobrozdání, doporučení, stanoviska apod.

3) základní zásady představují teoretický základ účetnictví, není možné je seřadit dle nadřazenosti a podřazenosti, uvedeny v zákoně o účetnictví č. 563/1991 Sb. a v postupech účtování.

Základní účetní předpoklady:

Předpoklad Trvání podniku – vychází ze skutečnosti, že podnik bude nadále ve svých aktivitách pokračovat. Jde tedy o to, aby tímto směrem byly účetní výkazy sestavovány – tzn. například vycházet z určité opatrnosti

Akruální koncept (báze – účtuje se v období, kdy daná transakce nastala, bez ohledu na to, zda došlo i k souvisejícímu příjmu či výdaji peněz. Např. prodej na fakturu – zaúčtuje se v době prodeje, nikoliv příjmu peněz.

Koncept účetní jednotky – účetnictví vedeno za určitý ekonomický celek – za účetní jednotku – její uvedení v záhlaví účetních knih a výkazů

Oceňování peněžní jednotkou – jinak by nebylo možné sčítat různé majetkové hodnoty.

Předpoklad stability této jednotky – peněžní jednotka má stálou kupní sílu – v některých zemích s vysokou inflací se inflace v účetnictví zohledňuje (např. v Jižní Americe).

Periodicita – periodické zjišťování zisku/ztráty a finanční pozice podniku (vychází z neomezené doby trvání podniku).

Zásada objektivity – změny se účtují až tehdy, pokud byly objektivně zjištěny.

Základní úč. principy/zásady:

Historická cena/náklady – výchozí ocenění aktiv vychází z nákladů na jejich pořízení.

Opatrnost – účetní jednotka pracuje s určitou nejistotou a rizikem, to musíme brát v úvahu při sestavování úč. výkazů, úč. jednotka musí brát v úvahu všechny reálně předvídatelné závazky a ztráty a do výkazů promítá jen ty zisky, které byly skutečně dosaženy.

Uznání výnosů – výnos je uznán tehdy, pokud je realizován nebo realizovatelný (zpeněžitelný) a byl vydělán, tedy podnik splnil vše, aby si danou pohledávku či peníze zasloužil.

Přiřazování nákladů k výnosům – vykázání nákladů ve stejném období, kdy došlo k vykázání souvisejících výnosů. Tedy vymezí se výnosy a k nim se přiřadí náklady. (Matching princip)

Konzistence mezi účetními obdobími – metody účtování by měly zůstávat neměnné, aby bylo umožněno srovnávání mezi účtovacími obdobími.

Věcná a časová souvislost – vykázání těch položek, které souvisí s vykazovaným obdobím.

Obsah před formou – důležitější je ekonomická podstata, tedy informace důležité pro ekonomické rozhodování, než právní forma.

Periodická alokace nákladů – mají-li vztah k více období (například odpisy dlouhodobého majetku), kdy užitek, a tedy i náklady jsou rozloženy do více období.

Úplnost, srovnatelnost, objektivnost,

ZDROJ: Borec, Abeceda, Bestseller

Akcie

Navyšují VK (ZK, rez. fond)

Dividendy vypláceny jen v případě zisku

Může emitovat je a.s.

K akcií se váží různá práva

Obligace – dluhopisy

Navyšují jiné závazky (emitent si obstarává CK

Úrok vyplácen za každých okolností (i když jsem ve ztrátě)

K dluhopisům se neváží majetková práva…

Shodné rysy

Oboje emituji, abych získala finanční prostředky

Oboje má nominální a tržní hodnotu

Pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska původu: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

Cizí zdroje = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

ZDROJ: Abeceda

shromáždit relevantní informace, zhodnotit je a vypracovat závěr, auditor není oprávněn nařizovat změny a opravy údajů

Druhy:

audit účetních výkazů – externí, zda informace z účetních výkazů poskytují pravdivý obraz

interní – kontrola efektivity fungování podniku, hospodárnost, využití finančních zdrojů

jakosti – prověřuje kvalitu výkonu poskytovanou podnikem, splnění mezinárodních norem = udělení certifikátu

ekologický – vzniká enviromentální účetnictví – sledování účetních informací mající vliv na ŽP

počítačový – kontroluje vnitřní informační systémy

Postupy auditora

činnosti před uzavřením zakázky

posouzení rizika a podmínek zakázky,smlouva mezi auditorem a klientem musí obsahovat :

cíl auditu

povinnosti auditora a podniku

místo a čas plnění

cena auditu a způsob úhrady

činnosti související s komplexním poznáním klienta

podmínka pro účelné a efektivní provádění auditu

porozumět oblasti podnikání klienta a činnostem, které provozuje – výrobní, obchodní, marketingové, cenové a další aspekty podnikatelské činnosti

poznat způsoby financování provozní a investiční činnosti

poznat vnitřní kontrolní prostřed (styl řízení podniku, vnitřní kontrolní systémy)

určit, do jaké míry se na ně lze spolehnout

porozumět účetnímu systému (postupy, metody, software, oběh účetních dokladů)

sestavení plánu auditu – aby zaručoval řádné a efektivní provedení

testování – ověření správnosti, úplnosti, souladu s platnými právními normami

analytické testy věcné správnosti – porovnává očekávané hodnoty se skutečností

detailní testy – test všech položek

test vybraných položek ze souboru (např. pohledávky po lhůtě splatnosti)

test vzorku (využitím statistických metod náhodného výběru)

závěr auditu a zpráva auditora – zpracování a vyhodnocení auditu, vypracování zprávy o auditu

obsahuje mj. v souladu s jakými směrnicemi Komory nebo Mezinárodními auditorskými standardy byl audit proveden, jakým způsobem bylo provedeno ověření informací, zhodnocení vypovídací schopnosti účetní závěrky a výroční zprávy

před uzavřením auditu by měl podnik vystavit prohlášení, ve kt. jeho statutární orgán potvrdí svoji odpovědnost za účetní výkazy

Výrok   auditora:

x          výrok bez výhrad – skutečnosti v souladu s realitou

x          výrok s výhradou – došlo k omezení rozsahu auditu nebo existují pochybnosti o správnosti nebo vhodnosti použitých úč.metod; dochází k významnému ovlivnění skutečností, ale nejsou dány důvody pro odmítnutí výroku nebo záporná v.

x          záporný výrok – existují pochybnosti o správnosti tak zásadního charakteru, že výrok s výhradou by byl, czhleden m k závažnosti nepřiměřený…

x          odmítnutí výroku – bylo bráněno v provedení auditu – nemůže se vyjádřit (auditor není schopen získat informace nezbytné pro posouzení skutečností)

Zpráva auditora

Úvod (mj. identifikace účetní závěrky), popis rozsahu auditu (viz výše), výrok

Popis všech významných skutečností a vyčíslení jejich možných dopadů

Výrok o souladu výroční zprávy s účetní závěrkou

Zpracována písemně, projednání se statutárním orgánem i dozorčím orgánem jednotky

průběhu auditu veden spis (= mj. smlouva, plán a program auditu, účetní závěrka…) – archivace 10 let

ZDROJ: Borec, Zákon o auditu

Zásoby

zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

Oceňovací základny:

historická cena (v min. princip pořizovací ceny – nevhodné při existenci inflace, konzervují minulé podmínky)

x          individuální pořizovací cena (každá majetková složka je evidována v této ceně a je takto oceněn i její úbytek – splnitelné u DM, jehož nabytí není každodenní záležitostí…)

x          individuální vlastní náklady (totéž u vlastních výrobků)

x          pro usnadnění: oceňovací techniky na bázi historické ceny

reprodukční cena (cena, kterou by bylo nutno uhradit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti, cena simulovaná, vycházející z existujících ek. podm. – lépe vystihuje, ale muselo by se stále přeceňovat, použití v omezených případech)

čistá realizační cena (ocenění v hodnotě, kterou by bylo možné získat řádným, standardním prodejem v současné době po odečtení přímých nákladů na prodej)

současná hodnota (aktivum je oceněno v současné diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů, k diskontování se používá tržní úroková míra)

Oceňování zásob:

Nakoupené zásoby oceňujeme v pořizovacích cenách kupní cena + vedlejší pořizovací náklady (clo, doprava, provize…)

Zásoby vytvořené ve vlastní režii oceňujeme ve vlastních nákladech (přímé náklady+ popř. část nepřímých, která se k nim vztahuje) – skutečná výše nákladů nebo operativní kalkulace

Zásoby získané bezplatně oceňujeme reprodukční pořizovací cenou = podle české legislativy odborný odhad užitné hodnoty

Je nutné zjistit individuální pořizovací náklady každé dodávky (někdy složitější – společná doprava). Otázkou je, zda musí být individuální ocenění zachováno i při skladování a spotřebě – náročné na evidenci a drahé

Oceňovací techniky na bázi historické ceny

usnadňují oceňování zásob (Jak ocenit úbytek? Jak ocenit zbylý stav na skladě?), základní techniky (3 + pevné ceny):

Ø       individuální pořizovací ceny v omezené míře a to převážně u velkých, drahých či unikátních položek zásob)

Ø       metoda FIFO

(= first in, first out) – nejprve se spotřebovává nejstarší dodávka

Při růstu cen dodávek vede tato metoda k tomu, že ocenění stavu zásob na skladě se přibližuje aktuální (vyšší) tržní hodnotě (v rozvaze jsou zásoby oceněny vyšší hodnotou), zatímco N na prodané zboží jsou ve výsledovce vykázány v částce nižší - vede k vykázání vyšší hrubé marže (rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na pořízení tohoto zboží) a lepšího HV

Daňově výhodné při poklesu cen – spotřebování nejprve dražších dodávek – snížení HV – nižší daně

Ø       metoda LIFO

(= last in, first out) – nejprve se spotřebovává nejnovější dodávka

V době růstu cen vede k vykázání nižší hrubé marže a tím i ke správnějšímu (nižšímu) výsledku hospodaření (= nižší daň), avšak na úkor přesnějšího ohodnocení zůstatku zásob – ten je v rozvaze podhodnocen, což má vliv jak na vykázanou výši oběžných aktiv, tak na různé propočty likvidity podniku a na peněžní tok z provozní činnosti

tato metoda není v ČR dovolena

Ø       metoda průměrování

cena zjištěna jako vážený aritmetický průměr z individuálních pořizovacích cen (vahami jsou množství každé dodávky) – aby nebyly velké směrodatné odchylky je třeba počítat průměr co nejčastěji (podle české legislativy jednou měsíčně)

Používá se tam, kde jsou zásoby relativně homogenní a kde není možno oceňovat každý jednotlivý fyzický tok zásoby. Hrubá marže se pohybuje někde mezi hrubou marží zjištěnou metodou LIFO a FIFO, nevznikají tak extrémní výsledky.

Ø       metoda pevných skladních cen a odchylek k nim

podnik si stanoví pevnou skladní cenu a při každé dodávce k ní účtuje oceňovací odchylky. Při spotřebě pak vynásobí spotřebované množství pevnou cenou za jednotku a vyčíslí poměrným procentem podíl spotřebované odchylky. Musí platit: pevná skladní cena +/– odchylky = pořizovací cena

U zásob získaných vlastní činností vstupují do těchto ocenění ještě vlastní náklady – pořizovací náklady na suroviny, přímý materiál (= materiál a další dodávky), náklady na přeměnu (= přímé mzdy a další přímé náklady + odpovídající výše nepřímých nákladů (výrobní režie)), případně další náklady, jež bylo třeba vynaložit k uvedení vyráběných aktiv na jejich místo apod.

U oceňování zásob však musíme dodržovat zásadu stálosti, aby nedošlo k nesrovnalostem nebo neshodě mezi obdobími.

Ø       oceňování na bázi nižší ze dvou cen – princip opatrnosti

v US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotou – cena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení, zvýšit maximálně na hodnotu historické ceny.

ZDROJ: Abeceda + účetní bestseller

Vlastní zdroje: základní kapitál, zisk/ztráta, účelové fondy

Ø       Základní kapitál

Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

aktiva – závazky = VK

přímý zdroj = ZK, nepřímý zdroj = kumulované Z Z (v ČR rozděleny do HV minulých let, HV b.o. a fondy tvořené ze zisku), emisní ážio, dary, dotace

Zvýšení ZK

x          upsáním nových akcií

x          výměnou dluhopisů za akcie

x          zvýšení z vlastních zdrojů (vydáním nových akcií nebo zvýšením jmenovité hodnoty akcií)

Snížení ZK

x          restrukturalizací zdrojů ve VK

x          zničení vlastních akcií

x          snížení jmenovité hodnoty akcií

x          snížení majetkové podstaty podniku – odkupem, upuštění od vydání (snížení VK a A)

ZDROJ: Abeceda, Borec

1973 – Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASC – cíl vypracovat Mezinárodní účetní standardy

Mezinárodní účetní standardy obsahují:

úvod – definují účel, vymezují řídící orgány a jejich pracovní program

předmluva – cílem je formulovat a vyhlašovat účetní standardy

pracovat na zlepšení harmonizace právních předpisů, účetních standardů a postupů

vztahujících se k výkazům finančního účetnictví

koncepční rámec pro přípravu a předkládání účetních výkazů

jeho úkolem je pomáhat :

Radě při propagování harmonizace účetních standardů

účetním profesionálům při sestavování účetních výkazů a při zacházení s problémy, které zatím IAS / IFRS neřeší

národním institucím při vytváření národních účetních standardů

uživatelům účetních výkazů při interpretaci informací v nich obsažených

auditorům při formulování jejich názorů, zda jsou výkazy v souladu s IAS / IFRS

není účetním standardem, proto nedefinuje žádné konkrétní postupy

spíše ideový základ

požadavky na kvalitativní charakter účetních informací, definice a způsoby ocenění základních prvků účetních výkazů

zabývá se účetními výkazy pro externí uživatele – ty poskytují :

informace o fin.pozici podniku

ovlivněna strukturou A a P

likviditou (schopnost podniku hradit dluhy v blízké budoucnosti),

solventností (dl.schopnost podniku uspokojovat fin.závazky v termínu

splatnosti) a schopností podniku přizpůsobit se změnám v okolí

zdrojem informací o fin.pozici je rozvaha

informace o jeho výkonnosti

pomocí ziskovosti = umožňuje posoudit efektivnost vynaložených zdrojů

hlavním zdrojem informací je výsledovka

informace o změnách ve finanční situaci

patrné z cash flow

podává informace o schopnosti podniku vytvářet fin.prostředky a o způsobu jejich užití

účetní standardy – je jich 41, zabývají se problematikou věcné náplně účetních výkazů

pod označením IFRIC jsou vydávány novely problémových okruhů

interpretace účetních standardů

ZDROJ: Borec

Investice:

vymezení v ČR není shodné se světovými účetními standardy – ty za investice považují aktiva, která podnik pořídil nikoliv proto, aby je používal, ale aby mu přinášela výnosy typu dividendy, úroky apos.

x          Hmotný a nehmotný investiční majetek

x          Finanční investice (Dlouhodobé (obchodní investice – do vlivu v podniku, se zájmem ochránit, zajistit existující podnikatelské vztahy), investice v dceřiných a přidružených podnicích) X Krátkodobé (k obchodování do jednoho roku), Úvěrové (dluhové) X Majetkové)

aktivum, které podnik vlastní proto, aby zvětšil své bohatství (v podobě úroků, dividend, nájemné)

většina investic má finanční povahu:

CP majetkové – majetková účast investora na ZK společnosti, do níž investoval (např. akcie, podíly či vklady). Právo: Podílet se na zisku; Na likvidačním zůstatku; Na dividendu)

Zajištění dlouhodobého a spolehlivého obchodního spojení se spol. – podíl na základním jmění do výše 20% = pasivní finanční investice

podstatný vliv – 20-50 % akcií, možnost mluvit do řízení podniku = přidružený podnik

rozhodující vliv – přes 50 % akcií, možnost ovládat finanční a provozní politiku podniku = mateřský podnik – dceřinná společnost

Dluhové (úvěrové) CP – založeny na úvěrovém vztahu mezi investorem a dlužníkem, investor nakupuje tyto CP s podmínkou, že mu dlužník (emitent) zaplatí ve stanovené době jak zapůjčený obnos, tak i dohodnutý úrok, dlužník si zase vydáním CP opatřuje na finančním trhu cizí kapitál, dluhopis s úrokem:

pevný – % z nominální ceny, vyplácen obvykle v ročních termínech

pohyblivý – výše úroku je závislá na aktuální IR na finančním trhu

neúročený, nulový – emitent prodává CP za nižší než nominální hodnotu (rozdíl mezi prodejní a nominální cenou představuje výši úroků, kt. budou vyplaceny při úhradě nominální ceny akcie)

specifické druhy dluhopisů :

indexované – emitent navyšuje nominální hodnotu podle míry inflace

vyměnitelné (konvertibilní) – emitent je jejich majiteli může vyměnit za své vlastní akcie

tyto CP jsou předmětem účtování u investora i u emitenta

Oceňování investic

podíly v dceřinných a přidružených podnicích

a) ekvivalenční metoda – podstatný vliv,

b) reálná hodnota – je-li v blízké době určen k prodeji

c) historické náklady – není známa tržní cena

investice držené do splatnosti se oceňují v amortizovaných nákladech

k obchodování – reálnou hodnotou, účtujeme výsledkově v období, kdy vznikly

realizovatelné – zpeněžitelné, podnik nemá úmysl s nimi obchodovat

ZDROJ: Borec, Krupová, Abeceda

Dvoustranný účet = základní třídící znak účetnictví

jeho zřízením se otevírá možnost odděleného zachycování údajů o hosp.jevech týkajících se právě 1 položky aktiv nebo pasiv (slouží k oddělenému zachycování změn jednotlivých složek majetkové struktury podniku a k třídění a shrnování transakcí, které se v podniku uskutečnily v příslušném období)

T – forma – klasická forma účtu – na 1 stranu se zachycují přírůstky a na 2. stranu úbytky osamocení zápisů znamenajících přírůstek a zápisů znamenajících úbytek

na kterou přesně záleží na tom, zda se jedná o aktivní či pasivní účet (vlevo MD, vpravo D)

účty můžeme uspořádat podle více kritérií – vždy budou vycházet z některé z teorií účtů (jednořadové, dvouřadové…)

rozlišení účtů :

A)   podle obsahových kritérií

a)      účty stavů – představují zásobu statků a jejich změny v průběhu období

na obou stranách mají stejnou cenu, ale množství se může lišit → může být zůstatek, patří sem klasické rozvahové účty, zachycují změny bilančních položek

např. účet materiál – zůstatek dán rozdílným množstvím zaúčtovaným na MD – D

b)     účty toků – vykazují tok (průběh statků) za určitý interval (účetní období)

vázány k účetnímu období, měří průtok veličin za určité období, na obou stranách je stejné množství

I)     střádací účty – po skončení účetního období budou mít na obou stranách zachycenu

stejnou cenu i množství – žádný zůstatek

slouží k naměření, nastřádání objemu tokové veličiny (můžeme porovnávat k měřítku teplé a studené vody)

vázány k určitému období – 12 měsíců po sobě jdoucích

II)    porovnávací účty zachyceno stejné množství, rozdílné ceny na obou stranách

po uzavření účetního období nás konečný stav informuje o určitém výsledku (Z/Z)

B)   podle funkčních kritérií

a)      podle míry obecnosti

x          syntetické – souborně zachycují všechny účet. případy v peněžních vyjádření, naplňují hlavní účetní knihu, vznikají rozkladem rozvahy

x          analytické – jsou rozkladem syntetických účtů, podrobné podle potřeby řízení, naplňují knihy analytických účtů

b)     podle vymezených prostředků

x          účty prostředku – př. stroj, materiál, závazek vůči dodavateli – aktivní a pasivní účty

x          účty procesu – př. výroba, odbyt – prodej, kalkulační ,průběžné, porovnávací účty

c)      podle vzájemné závislosti

x          hlavní – je nositelem obsahu, může stát i samostatně (př. stroj), má samostatnou vypovídací schopnost

x          vedlejší – samostatně nemá smysl – př. oprávky ke stroji

doplňkové = zvyšují hodnotu hlavního účtu

opravné = snižují hodnotu hlavního účtu

d)     podle příslušnosti k rozvaze

x          rozvahové – zůstatek rozvahových účtů ovlivní hodnoty jednotlivých rozvahových položek

x          podrozvahové – do rozvahy se nepromítnou – podnik je zveřejní v příloze

x          výsledkové

Účty vycházejí z rozvahy. Otevření rozvahových účtů nepodvojným způsobem – opíšeme PZ, nebo podvojným – vytvoření zvláštního účtu Počáteční účet rozvažný

Účty, které zachycují pohyb na straně aktiv nazýváme aktivními a na straně pasiv pasivními. Tyto účty pracují pouze se změnami majetku, hovoříme tedy o účtech rozvahových.

ZDROJ: Borec

snaha sjednotit účetnictví tak, aby byly celosvětové principy a pravidla stejná, aby se např.zisk počítal stejně a znamenal to samé. Aby ty výkazy měly všude stejný obsah, strukturu..

1973 – Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASC – cíl vypracovat Mezinárodní účetní standardy

Mezinárodní účetní standardy obsahují:

úvod – definují účel, vymezují řídící orgány a jejich pracovní program

předmluva – cílem je formulovat a vyhlašovat účetní standardy

pracovat na zlepšení harmonizace právních předpisů, účetních standardů a postupů

vztahujících se k výkazům finančního účetnictví

koncepční rámec pro přípravu a předkládání účetních výkazů

jeho úkolem je pomáhat :

Radě při propagování harmonizace účetních standardů

účetním profesionálům při sestavování účetních výkazů a při zacházení s problémy, které zatím IAS / IFRS neřeší

národním institucím při vytváření národních účetních standardů

uživatelům účetních výkazů při interpretaci informací v nich obsažených

auditorům při formulování jejich názorů, zda jsou výkazy v souladu s IAS / IFRS

není účetním standardem, proto nedefinuje žádné konkrétní postupy

spíše ideový základ

požadavky na kvalitativní charakter účetních informací, definice a způsoby ocenění základních prvků účetních výkazů

zabývá se účetními výkazy pro externí uživatele – ty poskytují :

informace o fin.pozici podniku

ovlivněna strukturou A a P

likviditou (schopnost podniku hradit dluhy v blízké budoucnosti),

solventností (dl.schopnost podniku uspokojovat fin.závazky v termínu

splatnosti) a schopností podniku přizpůsobit se změnám v okolí

zdrojem informací o fin.pozici je rozvaha

informace o jeho výkonnosti

pomocí ziskovosti = umožňuje posoudit efektivnost vynaložených zdrojů

hlavním zdrojem informací je výsledovka

informace o změnách ve finanční situaci

patrné z cash flow

podává informace o schopnosti podniku vytvářet fin.prostředky a o způsobu jejich užití

účetní standardy – je jich 41, zabývají se problematikou věcné náplně účetních výkazů

pod označením IFRIC jsou vydávány novely problémových okruhů

interpretace účetních standardů

ZDROJ: Borec

Oceňování investic

Pokud je to možné jsou investice oceňovány ve „fair value“ = částka za kterou může být aktivum směněno mezi znalými, ochotnými stranami za obvyklých podmínek, výjimka = investice držené do splatnosti, půjčky a pohledávky – ocenění v amortizované pořizované ceně (= současná hodnota) za použití efektivní úrokové míry

Oceňování úvěrových investic

Věřitelský vztah s jiným ekonomickým subjektem: státní dluhopisy, pokladniční poukázky, podnikové obligace

Zařazení do třídy podle záměru spojeného s jeho držením

x   Finanční aktiva ve fair value přeceňovaná výsledkově = veškeré změny její FV se účtují do HV běžného roku

x   Na prodej = změny FV se účtují do Fondu z přecenění ve VK

x   Držené do splatnosti = úrok

Lineární rozložení úroku

Metoda efektivní úrokové míry – diskontování (SH, BH, úroková míra…)

Oceňování majetkových investic

I.            ocenění pořizovací cenou

I se při pořizování ocení pořizovací cenou, toto ocenění zůstává po dobu držení I, při poklesu hodnoty se vytváří OP

u mateřského podniku – podstatný nebo rozhodující vliv nebo při ocenění neobchodovatelných CP, tzn. není zjistitelná tržní cena.

MD-Peníze D-Finanční výnosy

II.          ekvivalenční metoda

I se při pořízení ocení pořizovací cenou

Ocenění I se navyšujesnižuje o podíl na ziskuztrátě podniku a snižuje o částku vyplácených dividend.

Podíl na ziskuztrátě se účtuje do HV a přijetí dividend na BÚ

Podstatný nebo rozhodující vliv

III.       ocenění reálnou hodnotou

pouze je-li známá tržní cena CP

x          přecenění se promítá do HV(VK)

při pořízení se ocení PC

podle cen na burze k datu účetní závěrky, rozdíl oproti původnímu ocenění se účtuje do nákladů (snížení) nebo výnosů (zvýšení)

pro ocenění krátkodobých I (akcie k obchodování)

MD- peníze D- Finanční výnos

x          přecenění se promítá přímo do VK

I se při pořizování ocení PC

K datu závěrky podle aktuálních cen na burze, rozdíl do fondu z nového ocenění (VK)

dlouhodobé I, dlouhodobé držení akcií, nevýznamný vliv

MD- peníze D- Finanční výnos

ZDROJ: Krupová, Borec

metodicky prvek účetnictví

Podvojnost

každá účetní operace musí být vždy zaúčtována na dva různé účty, stejnou sumou, jednou na straně MD a jednou na DAL. Jde o pohyb A a zdrojů jejich kryti (P). Obraty MD = obratům D = kontrola formální správnosti účetních zápisů.

Uplatnění tohoto principu vytváří uzavřenou a vzájemně skloubenou soustavu informací =podvojné účetnictví

Souvztažnost

Pravidlo podvojnosti se u konkrétního účetního případu projeví jako souvztažnost dvou účtů – těch, které nejlépe zobrazí ek. obsah dané operace. Účetní případ se zaznamená na souvztažné účty účetním zápisem

Správná volba dvojice účtů má mimořádný význam pro věrohodnost účetních informací

Kvalitní účetní program dokáže sám generovat účetní souvztažnost a prování účetní zápisy automaticky

Ø       Kontrola

Předvaha – zda byl dodržen princip podvojnosti účetních zápisů – každý účetní zápis musí být zapsán na dva různé účty (+ zda všechny účetní doklady vstoupily do zpracování účetního období)

S obratů MD všech účtů = S obratů DAL všech účtů

Z předvahy ale nelze zjistit obsahové chyby vyplývající z neprávně zvolené souvztažnosti účtů

ZDROJ: Abeceda

Vlastní zdroje: základní kapitál, zisk/ztráta, účelové fondy

Ø       Základní kapitál

Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

způsob vypořádání hospodářského výsledku a pořadí rozdělení stanoví – obchodní zákoník, obecně platný závazný předpis, společenské   stanovy společnosti, družstva nebo valná hromada. Bilanční kontinuita – HV ve schvalovacím řízení.

a.s. – valná hromada rozhoduje, jaká část zisku jde na daně, na další pokračování podniku a mezi akcionáře. Stanovy určí pravidla, jak dividendy rozdělit, když ne, je to poměrem jmenovité hodnoty akcií celkovým akciím podniku.

s.r.o. – nejprve zákonné povinnosti, část k rozdělení určí zase valná hromada, v poměru jejich splacených vkladů

(v.o.s. – zisk se dělí rovným dílem; k.s. – způsoby stanoveny ve společenské smlouvě, když ne, zisk jde napůl komandistům a komplementářům, potom si komplementáři rozdělí polovinu rovným dílem a komandisté podle výše splacených vkladů)

Zisk – přidel. rezervního fondu, statutárního fondu, ostatních fondů, podíly společníků na zisku, tichý společník, nerozdělený zisk

Ztráta – z rezervního fondu, statutárního fondu, z nerozděleného zisku minulých let, z podílu společníků na úhradě ztráty, neuhrazená ztráta = zbytek

KONSOLIDACE

upevnění, sjednocení, spojení, vytvoření většího, uspořádaného fungujícího celku

v účetnictví – agregace info z individuálních účetních výkazů do souhrnných výkazů

agregace je důsledkem spojování podniků – konsolidované výkazy sestavuje mateřský podnik za celou skupinu (1 celek)

mateřský podnik – podnik, kt. uplatňuje vliv jiném podniku

rozhodující vliv – umožňuje řídit a kontrolovat jiný podnik – pak je podnik dceřinný

podstatný vliv – vliv, kt. dosahuje významnosti, ale není rozhodující – pak je podnik přidružený

3 metody konsolidace :

a)     metoda plné konsolidace

používá se při rozhodujícím vlivu zakládajícím vztah mateřský podnik – dceřinná společnost

agregace probíhá tak, že se řádek po řádku sčítají shodné položky A, závazků, VK, N, V všech členů konsolidačního celku

musí se vyloučit vzájemné transakce mezi podniky ve skupině:

podílové CP, které vlastní mateřský podnik v dceřinných podnicích

vzájemné pohledávky a závazky mezi podniky skupiny

výsledky Z/Z ze vzájemných operacích mezi členy konsolidačního celku

b)     metoda ekvivalenční

používá se při podstatné vlivu zakládajícím vztah mateřský podnik – přidružený podnik

finanční investice se zaznamená nejdříve v pořiz.nákladech, mateřský podnik zahrnuje do konsolidovaných výkazů i svůj podíl na výsledcích přidruženého podniku

příděly ze zisku od přidruženého podniku účetní hodnotu investice sníží, protože dividendy představují pro přidružený podnik snížení VK

ve výsledovce se vykáže odpovídající podíl mateřského podniku na výsledcích přidruženého podniku

a)     metoda poměrné konsolidace

používá se při spoluovládání ve společných podnicích, kde jednotlivý spoluvlastníci mají vyrovnaný vliv

účetní zobrazení hosp.činnosti závisí na typu společného podniku :

I) spoluovládané operace

v individ. i konsolid. výkazech zobrazí spoluvlastník svůj podíl na společném podniku tak, že v nich vykáže :

A, kt. ovládá a závazky, kt. na sebe bere

N, kt. mu ze společného podnikání vznikají a svůj podíl na V, kt. pocházejí ze spol. podnikání

II)   spoluovládaná aktiva

spoluvlastníci zobrazí svůj podíl na společném podniku tak, že v nich vykáže :

svůj podíl na spoluovládaných A, kt. by měl do rozvahy zařadit spíše podle jeho povahy než jako investici

všechny závazky a N, kt. mu vznikly v souvislosti s jeho podílem ve společném podniku

svůj podíl na všech N a V vyvolaných společným podnikem

III)           spoluovládané jednotky

tento typ společného podniku vede k založení samostatné právnické osoby, kt. vede své vlastní účetnictví a sestavuje a zveřejňuje účetní výkazy stejným způsobem jako jiné podniky

spoluvlastník – vykáže svůj podíl na společ.podniku, kt. je samostatnou práv.osobou, metodou poměrné konsolidace

ZDROJ: Borec

IAS – „Výbor pro mezinárodní účetní standardy“ – soukromá instituce fungující od 60.let, cílem je sladit sestavování a obsah položek účetních výkazů na celosvětové úrovni (důvody: vznik nadnárodních spol.; obchodování s CP na světovém kapitálovém trhu – nutnost srovnatelnosti zveřejňovaných účetních výkazů)

obsahují koncepční rámec (ideová základna, např. fce. ÚV, zásady pro obsah ÚV, kvalitativní char….) a účetní standardy

Rozdíly:

Ø       EU se orientuje na účetní výkazy (formát, obsah, …), IAS nejen obecné účetní zásady, ale i dílčí účetní problémy – direktivy nejsou rozpracovány do standardů

Ø       EU nemá koncepční rámec

Ø       EU dělá mnoho kompromisů (založeny na dohodě států) – více variant, IASC = nezávislá instituce – přijímaná řešení vykonávají na kapitálovém trhu

Ø       EU se snaží o jednotnost v národních úpravách, IAS uvádí více přijatelných řešení (nežádoucí – usilují o omezení)

Ø       EU – pomalá změna (Rada EU) – pomalé reakce, IAS se mění běžně

Ø       Direktivy EU odsouhlasené členskými státy jsou země povinny promítnou do národních úprav, IAS – dobrovolné

Ø       Direktivy mají stanovený termín realizace, IAS není časově limitováno

Společné rysy:

Ø       Požadují vyhotovovat oba účetní výkazy – rozvahu a výsledovku (IAS navíc požaduje výkaz peněžních toků a změn VK) aniž určují uspořádání účtů (účetní soustavu)

Ø       Oba standardy požadují sestavovat HV strukturovaný podle těchto činností: provozní, finanční, mimořádná

ZDROJ: Abeceda

ÚČETNÍ CYKLUS

označení sledu účetních činností, které se uskutečňují v průběhu hospodářského roku a v jednotlivých rocích se opakují

Soupis majetku a dluhů a zjištění VK (ekvity), sestavení zahajovací rozvahy (následující roky: počáteční rozvaha k 1.1. = konečná rozvaha k 31.12. předchozího roku)

Otevření rozvahových účtů hlavní knihy (počátečný účet rozvažný hlavní kniha)

I)      vymezení účetní formy a prostoru pro jednotlivé účty

II)   zápis (proúčtování) PZ účtů A a P podle rozvahy

x        nepodvojně (neúčetně) – zůstatky R se opíší přímo na jednotlivé rozvahové účty – převzetí rozvah stavů

x        podvojně (účetně – prostřednictvím zvláštního účtu – počáteční účet rozvažný (zrcadlově rozepsaná rozvaha)

Běžné účtování transakcí během roku

Měsíční účetní uzávěrka (12x ročně)

formální uzavření účtů za 1 měsíc ( = dílčí výsek činnosti podniku)

počítají se KZ, které se později přejímají jako PZ následujícího měsíce

souhrnný obrat stran MD, D (dle zákona min. 1x za měsíc určit PZ, obrat a KZ)

Uzavření účetních knih (účetní UZÁVĚRKA) :

I)      doúčtování transakcí

II)    inventarizace aktiv a závazků

III) předvaha, popřípadě opravy chyb

IV) uzavření rozvah.účtů hlavní knihy (uzavření účtů A a P do konečného účtu rozvažného a účtů N a V do účtu zisků a ztrát)

Účetní závěrka

sestavení účetních výkazů – rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o peněžních tocích

ÚČETNÍ KNIHY

provedené účetní zápisy v účetních knihách rozlišujeme na:

časové (chronologické)

DENÍK – zobrazuje účetní případy v časovém uspořádání

má kontrolní funkci, že všechny operace byly zaúčtovány v hlavní knize

součty deník. obratů se rovnají součtům obratů na syntet. účtech za dané období

věcné (systematické) (syntetické a analytické)

HLAVNÍ KNIHA

soubor syntet. účtů rozvahových a výsledkových, které sledují stav A,P,N,V utříděných věcně

jedna rozvahová položka = jeden SU (nebo KZ více SU)

údaje se zde vedou podle kalendářních měsíců – PZ, obrat MD – D, KZ, účetní období – hospodářský rok

knihy analytické evidence – soubor analytických účtů

podrobnější záznamy pro potřeby účetní jednotky

rozpis jednoho syntetického účtu (součet KZ všech AU = KZ SU) (např. SU materiál = AU hřebík, AU latě…)

ZDROJ: Abeceda, Borec

Výsledovka (4 varianty)

x         horizontální a vertikální, podle druhu a účelu

EU vychází ze vzorů: T– forma a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů, člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti

součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost

jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhů, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena úpravou nákladů (IAS) – položka změna stavu vnitropodnikových zásob

tedy náklady se sníží o vlastní náklady na výkony provedené ale neprodané a naopak zvýší o prodané ale vyrobené v dřívějším období

u vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos, naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby

tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby

Rozvaha (2 varianty)

x         horizontální a vertikální

4. direktiva umožňuje použít jeden ze vzorů – tuto volbu ponechává na státu či podnicích

tato rozvaha vyžaduje rozlišení dlouhodobých a krátkodobých aktiv, rozlišovat pohledávky a závazky podle jejich splatnosti (1 rok), informace o VK (fondy, nerozdělené zisky, ZK)

ZK = kapitál vložený do firmy jejími vlastníky nebo akcionáři

kumulované výdělky = vyjadřují celkový zisk (ztrátu), kt. firma dosáhla za dobu své podnikatelské činnosti

VBO zvyšují VK, NBO snižují VK

ZDROJ:Borec

Časové rozlišení

je třeba přiřazovat V a N k odpovídajícímu účetnímu období, jako VBO a NBO by neměly být automaticky vykázány všechny výsledkové transakce v tomto období uskutečněné, ale jen ty, kt. se k tomuto období váží

VBO a NBO by měly být vykázány i ty, kt. se sice projeví jako příjem nebo výdaj až v příštím období, ale s běžným obdobím souvisejí Þ V a N se musí časově rozlišovat

to má za následek:

x         důsledky transakcí v daném období uskutečněných přecházejí časovou hranici z přítomnosti do budoucnosti – jejich vliv na vykazované období je anulován

x         důsledky transakcí, kt. nenastaly v účetním období, ale kt. s ním časově souvisejí, přecházejí časovou hranici z budoucnosti do současnosti, a jsou v daném období zaznamenány tak, aby se projevil jejich vliv na vykazované období

= přechodné položky = přecházejí mezi obdobími

členíme na přechodná A a přechodná P

období jejich vzniku nesouhlasí s obdobím, do něhož věcně náleží

odložené položky

položky, kt. již nastaly a byly zaúčtovány, ale tohoto období se netýkají – musí být vykázány tak, aby jejich důsledky neovlivnily výkonnost podniku tohoto období – v období vzniku musí být eliminovány a odloženy do budoucího období

Ø       předplacené náklady = Náklady příštích období

důsledek peněžních výdajů uskutečněných v BO kvůli zajištění užitků, jichž bude dosaženo v dalším období (v rámci 1 roku)

např. předem hrazené pojistné, předplacené nájemné, jedná se o současné výdaje , kt. budou jako N uznány až v budoucnu= NBO

Ø       odložené náklady = Náklady příštích období

vnikají v důsledku výdajů, kt. nemají co dělat s úhradou předem, ale kt. přinesou užitek až v budoucnu

současné výdaje se stanou náklady až v příštím období – do té doby se zobrazí jako aktivum, kt. má fiktivní povahu

jedná se o současné výdaje , kt. budou jako N uznány až v budoucnu = NBO

Ø       předplacené (nevydělané) výnosy = Výnosy příštích období

dopředu přijaté peníze za služby, kt. budou poskytnuty v dalším období

tyto příjmy nejsou důvodem k uznání výnosů, protože výnosy nebyly ještě „vydělány“ (nebyla splněna kritéria pro výnosy podle IAS ani US GAAP)

podniku tak vzniká závazek v budoucím období konat – teprve pak bude možno výnosy uznat, proto se tyto závazky označují v R jako VBO

vyjadřuje povinnost konat službu nikoliv splatit dluh

např. nájemné přijaté předem, předplatné, zálohy od zákazníků před dodáním zboží, atd.

akruální položky

položky, kt. mají být zobrazeny, protože s obdobím časově souvisí, ač se dosud neuskutečnily

předjímané, předem anticipované

rozlišujeme 2 typy:

Ø       akruální aktiva (výnosy) = Příjmy příštího období

= akruální pohledávky

vyjadřují předjímané příjmy a současně již vydělané ale nezaznamenané akruální výnosy

vznikají jako důsledek prokazatelného nároku podniku na peněžní příjem, kt. se sice ke dni sestavení uzávěrky neuskutečnil, ale s BO souvisí

Ø       akruální závazky (náklady) = Výdaje příštích období

vyjadřují předjímané výdaje a současně daným obdobím vyvolané, ale do konce období nezaznamenané akruální náklady

jsou to vzniklé ale neuhrazené náklady

ZDROJ: Borec

Vnitřní kontrolní systém účetnictví

Během procesu zpracování účetních informací může dojít k formálním i věcným chybám, součásti kontrolního systému

x         Přezkušování účetních dokladů = věcná a formální správnost dokladu…

x         Souběžné provádění účetních zápisů z hlediska věcného i časového

x         Kontrolní soupisky = shoda mezi AU a jim odpovídajícím SU (u PC zajišťuje SW)

x         Ověřování klíčových vazeb pomocí kontrolních čísel = formální kontrola

S PZ (KZ) A účtů = S PZ (KZ) P účtů

S peněžních částek jednotlivých dokladů = S celková peněžní částka na sběrném dokladu

Obrat MD SU (AU) = obrat D SU (AU)

S částek na dokladech= deníkový obrat

Deníkový obrat = obrat MD a D všech SU (případně také totéž pro AU)

PZ, obraty MD, D, KZ všech AU = PZ, MD, D, KZ příslušného SU

x         Sestavování předvahy formální kontrola

Zda všechny doklady vstoupily do zpracování účetního období

Deníkový obrat = obrat MD všech účtů = obrat D všech účtů

Zda byl dodržen princip podvojnosti – každý zápis na dvou účtech

Předvaha analytické evidence mezisoučty za syntetické účty, plní současně fci kontrolních soupisek (na PC se z knih AE sestaví předvaha i hlavní kniha)

Sestavování předvahy za běžný měsíc a kumulovaně od počátku roku

Nelze zjistit obsahové chyby vyplývající z nesprávně zvolené souvztažnosti účtů, chyb zae ztráty účetních dokladů a tím pádem jejich nezaúčtování…

x         Inventarizace aktiv a dluhů věcná kontrola (podrobně ot. 4*)

Přesné zjištění skutečného stavu aktiv a závazků = inventura (záznam do inventurních soupisů)

Porovnání skutečného stavu se stavem vykazovaném v účtu

Zjištění inventarizačních rozdílů (přebytek, manko) + objasnění rozdílů

Vypořádání inventarizačních rozdílů (oprava) + následně návrh opatření

OPRAVY CHYB

Uvnitř účetního období (přeškrtnutí) nebo opravné účetní zápisy (i v průběhu účetního období, ale vždy po skončení období jehož se transakce týkala)

nesmí narušit správnost, průkaznost a věrné zobrazení účetnictví

záleží na typu chyby – druhy opravy chybných zápisů :

přeškrtnutím – opravují se chybné částky

opravnými účetními zápisy

doplňkový zápis – jestliže byla zaúčtována na správném účtu jen nižší částka, zaúčtuje se jen její rozdíl

zpětný převod – chybné zaúčtování se ruší zápisem na opačných stranách účtů

převod z účtu na účet – chybně zaúčtovaná částka se vyúčtuje z účtu, kam byla chybně zaúčtována, na správný účet

storno – rušíme zaúčtovaný účet. Případ (černé = snížení na opačnou stanu účtů; červené = záporný zápis, snížení přímo na dané straně s chybnou částkou)

poloviční storno – chybně zaúčtovaná částka se ruší záporným zápisem

úplné storno – opravným účet. zápisem se opakuje jak chybná souvztažnost, tak i zaúčtovaná peněž. částka

ZDROJ: Borec, Abeceda

STAVEBNÍ PRVKY ROZVAHY

rozvaha = stavový výkaz o finanční pozici účetní jednotky k určitému datu

AKTIVA = vložené prostředky kontrolované (ovládané) podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou v budoucnu ekonomický prospěch, budoucí užitek (a to jak přímý prospěch, tak potencionální)

= majetek z hlediska konkrétní formy, v níž jsou hospodářské prostředky vázány (X pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány)

musí splňovat tyto charakteristiky:

poskytuje budoucí ekonom.užitek spočívající v přítoku peněz

podnik je schopen tento užitek přijmout a jiné entitě k němu zamezit přístup

okolnost, kt. podniku zajišťuje právo na užitek, se již udála

nejčastěji bývá aktivum :

užito při výrobě (či poskytování služeb) určených k prodeji (spotřeba surovin)

přeměněno v jiné aktivum (pohledávka v peníze)

použito k úhradě dluhu (zaplacení dodavatelům)

rozděleno vlastníkům (výplata dividend)

z hlediska funkce dělíme aktiva na :

Ø       Stálá aktiva

dlouhodobý hmotný majetek – při používání se jejich hodnota snižuje postupně (alokuje se do více období, postupně se opotřebovávají) – budovy, stavby + neodepisované pozemky

dlouhodobý nehmotný majetek – patenty, licence, koncese, vydavatelská a autorská práva, software + goodwill – dobrá pověst (do rozvahy se zahrnuje pouze v případě převodu vlastnických práv k jinému podniku, např. při koupi podniku)

dlouhodobá finanční aktiva – neslouží k běžné činnosti, ale aby přinášela výnosy z těchto aktiv (úrok, dividendy, přijaté úroky, nájemné) nebo k získání pevnějších obchodních vztahů (investice, dlouhodobé půjčky, poskytnuté úvěry, CP, finanční podíly v jiných podnicích)

Ø       Oběžná aktiva (spotřebují se během normálního provozního cyklu)

zásoby nakupované – skladovaný materiál, související buď přímo s výrobou výrobku, do něhož při spotřebě vstupují (suroviny, pomocný materiál) nebo je jich zapotřebí k provozu, k zajištění prodeje (obaly) apod. + zboží, které slouží k prodeji v nezměněné podobě

zásoby vlastní výroby – vznikají činností podniku – nedokončená výroba (rozpracované výrobky), polotovary (lze je jednotlivě prodat), hotové výrobky, zvířata (chov)

zásoby zboží – výrobky, které podnik nakupuje a v nezměněné formě prodává

pohledávky – pohledávky z obchodního styku – dosud neuhrazené faktury, vydané faktury aj., ostatní pohledávky – nevypořádané nároky podniku vůči jiným právnickým či fyzickým osobám.

finanční majetek krátkodobé povahy – CP k obchodování, CP držené do splatnosti (dluhopisy do 1 roku), vlastní akcie a vlastní dluhopisy

peněžní prostředky – hotovost v pokladně a na BÚ, v širším pojetí i kolky, šeky apod.

Ø       Ostatní aktiva

náklady příštích období – výdaje běžného období, které se stanou náklady v období příštím.

příjmy příštích období – výnosy běžného období, které se stanou příjmy až v období příštím.

dohadné položky aktivní – výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (např. očekávané pojistné plnění).

PASIVA = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska vlastnictví: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

VLASTNÍ ZDROJE

Ø       Základní kapitál

Peněžní vyjádření toho, co bylo do podniku vloženo zvnějšku

Způsob tvorby závisí na právní formě podnikání (s.r.o., k.s. + dobrovolně v.o.s.: peněžité i nepeněžité vklady společníku; a.s.: zakladatelé se dohodnou mj. na výši ZK, počtu majetkových cenných papírů a na jejich jmenovité hodnotě; družstva: ZK je souhrn členských vkladů, k jejichž splacením se členové zavázali; státní podnik: vyjadřuje tento zdroj výši majetku, která mu byla státem svěřena)

Ø       Zisk / Ztráta

Zisk vyjadřuje to, co podnik svojí vlastní činností z vloženého kapitálu vytěžil, jak rozmnožil hodnoty, které byly původně do podniku vloženy

Část zisku podnik rozděluje třetím osobám – akcionářům, společníkům. Část zisku zadrží a posílí tak vlastní zdroje

Zisk nerozdělený mimo podnik = zůstává k dispozici, je v rámci vlastního kapitálu rozdělen podle účelu (do jednotlivých účelových fondů), případně část zisku není rozdělena

Ztráta sníží dosud vytvořené vlastní zdroje

Ø       Účelové fondy tvořené ze zisku

Část tvořena povinně (= zákonné fondy): (s.r.o., a.s., státní podnik: tvoří povinně rezervní fond; družstvo: nedělitelný fond)

Část tvořena na základě stanov společnosti (= statutární fondy)

Ostatní fondy – o vytvoření dalších fondů může rozhodnout valná hromada

v      v.o.s.: není podle naší daňové legislativy zdaňována daní ze zisku – zisk musí proto být rozdělen beze zbytku mezi společníky a ti teprve zisk zdaní. U této společnosti nemůže být nerozdělený zisk ani účelové fondy…

CIZÍ ZDROJE = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

US GAAP vymezují další 2 prvky rozvahy:

vklady vlastníků = zvýšení VK tím, že vlastními postoupí podniku nějakou cennou hodnotu

převody vlastníkům =snížení VK tím, že podnik převede na vlastníky určitou cennou hodnotu

rozvaha neposkytuje informace o tom, jakou má podnik hodnotu (to je mylná interpretace, vzniklá z neznalosti účetnictví!)

celková výše VK neodpovídá celkové tržní hodnotě akcií podniku, ani sumě, kt. by podnik získal shromážděním čistých aktiv ( rozdíl mezi celkovými A a závazky)

Aby se některý prvek stal položkou rozvahy musí splňovat 2 kritéria:

Ø       je velmi pravděpodobné, že budoucí ekonomický prospěch z ní bude do podniku přicházet nebo odcházet a současně

Ø       položce lze přisoudit hodnotu, jež může být spolehlivě změřena (oceněna)

ZDROJ: Borec, Abeceda

Snížení ZK

x          Nominální snížení = ovlivní pouze položky pasiv (důvod: úhrada účetních ztrát)

x          Efektivní snížení = snižuje majetek účetní jednotky (důvod: poskytnutí plnění společníkům)

Snížení a zvýšení ZK je dle obchodního zákoníku v kompetencích valné hromady společnosti

Možnosti snížení ZK:

restrukturalizací (přerozdělením) zdrojů v rámci vlastního kapitálu, bez jakéhokoli vlivu na výši aktiv, část ZK se přelije do jiné složky VK.

zničením vlastních akcií – podnik, který drží své vlastní akcie, je vykazuje ve VK jako položku snižující nepřímo ZK (uvádí je hned pod ZK se znaménkem mínus), při jejich fyzickém zničení se částka vlastních akcií převede do ZK, čímž dojde k jeho snížení.

snížením jmenovité hodnoty akcií – dosavadní akcie se vymění za akcie s nižší jmenovitou hodnotou nebo se na dosavadních akciích vyznačí nižší jmenovitá hodnota. Snížení ZK se promítne do zvýšení kumulovaných výdělků (efektivní zvýšení) nebo, pokud určitá část kumulovaných výdělků představuje ztrátu, dojde jen k její úhradě (neefektivní zvýšení).

celkovým snížením VK – vede ke snížení majetkové podstaty podniku.

stáhnutí akcií z oběhu – proběhne ve 2 fázích: podnik vykoupí část vlastních akcií (čímž se mu sníží A i VK) a následně zničí vlastní akcie (což už se nedotkne ani výše VK ani A).

upuštění od vydání – valná hromada rozhodne o snížení ZK tím, že upustí od vydání akcií v rozsahu, v jakém jsou upisovatelé v prodlení se splacením jejich nominální hodnoty. Společnost může také požádat vlastníky zatímních listů o jejich vrácení.

DZROJ: Borec, net

Rozvahové transakce

x          Zvýšení bilanční sumy = větší celkový kapitál v podniku

A P = nákup zboží na dodav. Úvěr (+ A, + kr.závazky vůči dodavatelům), nákup automobilu (+DM, + VK), příjem peněz z úvěru (+ peněž.prostředky, + kr.závazky)

x          Snížení bilanční sumy

A↓  P↓ = úhrada dluhu z vkladového účtu ( - peněž.prostředky, - dluh), výběr kapitálu z podniku (- stroje, - VK)

Výsledkové transakce

typy změn rozvahových stavů s výsledkovým působením:

x          vznik nákladu (vše, co je vynaloženo na činnost firmy)

↓ A Þ ↓ HV = např. spotřeba materiálu, energie, …

x          vznik výnosu

A Þ HV = např. přijatá tržba za prodané zboží

ZDDROJ: Borec

Náklady

snížení ek.prospěchu a to ve formě snížení A nebo zvýšení dluhů

stejně tak rozdělení zisku vlastníkům není nákladem

nákladem jsou N vzniklé v souvislosti s hlavními i vedlejšími provozními a fin.transakcemi, i okrajové N

N podle IAS/IFRS = snížení ekonomického prospěchu k němuž došlo v účetním období, kt. se projevilo úbytkem nebo snížením užitečnosti A nebo zvýšením závazků a kt. vedlo ke snížení VK jiným způsobem, než jsou příděly vlastníkům z VK

x         Provozní náklady

50 = spotřebované nákupy (501 spotřeba materiálu, 502 spotřeba energie…)

51 = služby – prvotní náklady za externí služby

52 = osobní náklady (mzdy, sociální…)

53 = daně a poplatky (silniční, z nemovitosti)

54 = jiné provozní náklady (543 dary, smluvní pokuty a penále – 544, 545, odpis pohledávek 546)

55 = odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku

x         Finanční náklady

Zúčtování úbytku CP při jejich prodeji, platební povinnost z titulu úroků, kursové ztráty, ostatní finanční náklady

x         Mimořádné náklady

Manka a škody, případy mimořádných událostí

Výnosy

zvýšení ekonomického prospěchu během účetního období a to ve formě zvýšení A nebo snížení závazků (výjimečně)

výnosem samozřejmě není zvýšení VK vkladem spoluvlastníků

výnosem jsou tržby, ostatní výnosy z hlavních i vedlejších provozních a finančních transakcí a výnosy okrajové (nahodilé, neobvyklé)

V podle IAS / IFRS = zvýšení ekonom.prospěchu, k němuž došlo v účetním období, kt. se projevilo buď zvýšením A nebo závazků a kt. vedlo ke zvýšení VK jiným způsobem, než jsou vklady vlastníků do VK

x         Provozní výnosy

60 = Tržby za vlastní výkony a zboží

62 = aktivace (622 aktivace vnitropodnikových služeb)

64 = jiné provozní výnosy (644 přijaté sankce a úroky z prodlení, 646 výnosy z odepsaných pohledávek)

x         Finanční výnosy

665 = výnosy s dlouhodobých FI; 666 = výnosy z krátkodobého finančního majetku

x         Mimořádné výnosy

681 = výnosy ze změny metody; Nároky na náhradu mank…

Na jednotlivé účty se účtuje narůstajícím způsobem od počátku do konce roku

Náklady a výnosy, které vznikly v běžném období, ale které souvisejí s obdobími budoucími, nesmí ovlivnit HV běžného roku

Je zakázáno vzájemně vyrovnávat (kompenzovat) náklady a výnosy – u nás se tento postup označuje jako brutto princip…

tržby z prodeje = zvýšení VK pocházející ze zvýšení A, jež podnik obdržel od svých odběratelů „výměnou“ za dodávku výrobků, zboží nebo služeb

některé transakce (N a V), kt. představují okrajové události jako např. přecenění aktiva, přijetí daru atd. nevstupují do výsledovky a zobrazují se přímo ve VK – okrajové V a N budeme nazývat přínosy a újmy

US GAAP vymezují pojmy: (jejich vymezení je shodné s IAS / IFRS)

výnosy z běžně se opakujících, základních činností (revenues)

náklady z běžně se opakujících, základních činností (expenses)

přínosy (gains)

újmy (losses)

Rozpoznávání prvků výsledovky

rozpoznávání prvků výsledovky = proces, jímž ověřujeme, zda se určitá položka podle své povahy shoduje s některou s definic IAS /IFRS pro V či N a zda splňuje další kritéria pro její uznání jako výsledkové položky

aby se některý prvek stal V nebo N musí splňovat 2 kritéria:

je velmi pravděpodobné, že budoucí ekonomický prospěch z ní bude do podniku přicházet nebo odcházet a současně

položce lze přisoudit hodnotu, jež může být spolehlivě změřena (oceněna)

x          rozpoznávání výnosů

V je uznán jako položka patřící do výsledovky tehdy, jestliže zvýšení budoucího ek. prospěchu, vznikající v souvislosti se zvýšením A nebo snížením závazků, lze spolehlivě změřit (ocenit)

uznání V jako položky výsledovky je regulováno omezeními – podm. spolehlivosti a dostatečného stupně jistoty

x          rozpoznávání nákladů

N je uznán jako položka patřící do výsledovky tehdy, jestliže snížení budoucího ek. prospěchu, vznikající v souvislosti se snížením A nebo zvýšením závazků, lze spolehlivě změřit (ocenit)

princip přiřazování nákladů výnosům

určitá transakce vyvolá jí odpovídající V i N (např. prodej zboží je spojen s uznáním V ve formě tržby a uznáním N s nákupem prodaného zboží)

Výsledovka

tokový výkaz o efektivnosti podniku za určité období, zisk/ztrátu lze měřit dvěma způsoby :

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

Ø       na bázi peněžních toků = transakce spojené s N a V zúženy na ty, u nichž proběhla i odpovídající změna ve výši peněžních prostředků, tzn. na případy, kdy byly peníze přijaty ( u V) nebo vydány ( u N)

ZDDROJ: Borec, Abeceda

Mezinárodní standardy dělí aktiva na dlouhodobá a krátkodobá. Určení je dáno jeho povahou, časem, ale i záměrem managementu (podnik jinak hospodaří s majetkem, který je v jeho činnosti vázán dlouhodobě (opotřebovává se Þ odepisuje se) a jinak s majetkem, který se rychle obrací a který je třeba častěji reprodukovat.

Pojem dlouhodobý majetek zahrnuje DHA a DNA, v ČR není stanovena cenová hranice (z daňového hlediska cena více než 40.000,-), ale použití delší než jeden rok. Účetní jednotka si stanovuje určitou hladinu významnosti (stanoveno ve vnitřní směrnici)

Hmotný investiční majetek (DHM)

Samostatné movité věci jejichž ocenění je vyšší než 40 000,- a doba použitelnosti delší než 1 rok (ocenění pod 40 000,- = drobný hmotný investiční majetek – buď účet 028 nebo mezi zásoby…)

Pozemky, budovy, stavby, byty, nebytové prostory, umělecká díla, sbírky… (72/1994 Sb.), Pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky; základní stádo a tažná zvířata, otvírky lomů, pískoven a dále technická rekultivace a zhodnocení (pokud nejsou součástí pořizovací ceny)

Nehmotný investiční majetek

Ocenění vyšší než 60 000,- použitelnost delší než 1 rok

Zřizovací výdaje spojené se založením nového podniku (soudní a notářské poplatky, odměny za zprostředkování), nehmotné výsledky výzkumné a obdobné činnosti (012), software (013), ocenitelná práva (014)

Charakteristické znaky DHM a DNM:

slouží k používání, ne k opětnému prodeji

obvykle bývá předmětem odepisování

hmotný má fyzickou podobu, nehmotný nemá fyzickou podobu, většinou jde o určitá práva

nevstupuje fyzicky do výrobku (narozdíl od materiálu)

Oceňování dl. majetku:

x          pořizovací cena náklady pořízení, tedy kupní cena + vedlejší pořizovací náklady (clo, doprava, montáž, DPH u neplátců, úrok z úvěru do doby uvedení do provozu,…).

x          reprodukční pořizovací cena – ocenění, kterým by byl oceněn v době, kdy se o něm účtuje, tedy za jakou cenu by bylo možné nakoupit aktiva v současnosti (10 let staré auto – hledám kolik by stálo teď a spočítám odpisy).

x          vlastní náklady – náklady vzniklé při výrobě majetku vlastní výrobou.

Následné výdaje mohou zvýšit ocenění v případě, že se zvýší užitek daného aktiva. Dojde k modernizaci = technické zhodnocení. Nutné splnění některé z podmínek: zvýší se doba používání; zvýší se množství jednotek produkovaných daným aktivem; zvýší se kvalita vyráběných jednotek

Nepřinese-li výdaj ani jeden z uvedených užitků, vykáže se ve výsledovce jako náklad (opravy a udržování).

Vyjma pozemků se náklady na pořízení dl. majetku postupně, systematicky alokují v průběhu let do provozních nákladů ve formě odpisů – ty vyjadřují snížení hodnoty majetku v důsledku: opotřebení (v případě dl. hmotného majetku), amortizace (pro DNM), těžba (přírodní zdroje).

Pro výši odpisů je třeba znát odepsatelnou částku, tedy rozdíl mezi pořizovacími náklady a zbytkovou hodnotou (hodnota šrotu, materiálu co zbude). U nehmotného majetku je nulová. A samozřejmě předpokládanou dobu použitelnosti. U nehmotných max. 20 let dle IAS/IFRS, 40 let dle US GAAP. U výkonových odpisů pak odhad výkonnosti aktiva.

Metody odpisování:

1. lineární – částka se odepisuje rovnoměrně po celou dobu životnosti: O = (PC – ZbH)/n
2. zrychlené (degresivní) – více se odepisuje v době, kdy jsou menší N na opravy a údržbu.

metoda SYD (sum-of-the-years-digits) – založena na klesající odpisové sazbě, konstantní odepsatelné částce. Název podle součtu číslic reprezentujících za sebou jdoucí roky použitelnosti A (něco jako faktoriál, jen s +)

SYD odpis = zbývající počet let životnosti/suma roků životnosti * (PC – ZbH)

metoda DDB (double-declining-balance) – je založena na konstantní odpisové sazbě a klesající odepsatelné částce, nebere se v úvahu zbytková hodnota.

% DDB = 2/n, DDB odpis = % DDB * Zůstatková hodnota

(klasický případ : roční % = 100 % / 4 roky = 25 % Þ DDB = 2 * 25 % = 50 %)

3. výkonové – odvozeny od výkonnosti odepisovaného aktiva, užívají se hlavně u odpisu přírodních zdrojů.

Odpisy na 1 výrobek = (PC – ZbH)/celkový výkon

4. specifické případy odpisování – skupinové odpisování aktiv, kombinující časové a výkonové hledisko, např. při odpisu přírodních zdrojů.

Změna výše odpisů vzhledem k tomu, že odhady a skutečnost se mohou lišit (doba používání, zbytková hodnota), požadují IAS/IFRS i US GAAP úpravu odpisových sazeb. To je možno buď prospektivní metodou, kdy se upraví odpisy ve zbývajících letech, nebo retroaktivní, kdy se úprava provede i zpětně.

Odpisy za část roku – majetek není vždy zařazen na počátku úč. období, používá se:

x          konvence poloviny roku – na všechna A zařazená v průběhu roku se nahlíží, jakoby byla zařazena v polovině roku.

x          modifikovaná konvence poloviny roku – aktiva zařazená v 1. polovině roku se posuzují jako aktiva zařazená k 1. dni roku a aktiva zařazená v 2. polovině roku se posuzují jako aktiva zařazená až v následujícím roce.

Úpravy ocenění dlouhodobého majetku

V případě, že se účetní hodnota majetku liší od reálné hodnoty, pak je žádoucí majetek účetně přecenit – tzn. poměřit účetní ocenění s reálnou hodnotou a podle zásady opatrnosti ocenit tou nižší – účetně tvorbou opravné položky a jako náklad běžného období. Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty A zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí, která vedla k tvorbě OP tuto položku zrušit, čímž dojde opět k navýšení hodnoty A, maximálně však na hodnotu historické ceny. IAS/IFRS povoluje i přecenění dlouhodobého nehmotného majetku na reálnou hodnotu, ale jen za předpokladu, že existuje aktivní trh, na němž by bylo možno reálnou hodnotu zjistit (často mají unikátní povahu a zjistit to nelze, proto se neužívá se často).

Daňové x účetní odpisy

Zatímco účetní odpisy mají vyhovovat IAS/IFRS a US GAAP, daňové odpisy musí být v souladu s daňovými zákony. Daňové odpisy – lze stejně jako u účetních volit mezi lineárními a zrychlenými odpisy (v počátečních letech odepisujeme více – vyšší náklady).

V případě, kdy daňové odpisy jsou vyšší než účetní, dochází ke snížení daňového základu a tím i menší dani ze zisku. V rámci opatrnosti je možno nerozdělit plně HV, ale uznat rozdíl v dani jako odloženou daň, kterou je možno zaúčtovat jako náklad běžného období.

ZDDROJ: Borec, Abeceda

Oceňování je složitý proces, protože tržní ceny aktiv se v důsledku vývoje nabídky a poptávky na trzích běžně mění (např. u cenných papírů velmi často, někdy i denně), stejně jako se mění i kupní síla peněžní jednotky. Určit správný způsob oceňování je důležité pro co nejvěrnější hodnotu informací poskytovaných účetnictvím. Způsob oceňování má vliv na sumu aktiv, dluhů a tím ovlivňuje i VK. Má také vliv na výsledek hospodaření, např. při ocenění spotřebovaných aktiv při výrobě a následné promítnutí do nákladů. Způsob ocenění zcela zásadně ovlivňuje i kvalitu a úroveň celkové finanční analýzy činnosti podniku. Obdobně je důkladná znalost oceňování nezbytným předpokladem i pro řádné ověření účetních výkazů (audit). Nesprávné oceňování má i makroekonomické důsledky.

Existuje několik oceňovacích základen, které se užívají jak v rámci US GAAP, tak i IAS/ IFRS. Tyto základny lze rozdělit do dvou skupin – ocenění na základě stavu na trhu nebo na základě odhadu budoucího stavu na trhu.

Ocenění na základě stavu na trhu: 

historická (pořizovací) cena obvykle se používá pro ocenění dlouhodobých aktiv, materiálu, zboží, nakupované cenné papíry nebo pohledávky, vychází z minulých, historických podmínek na trhu.

Běžná cena odráží současný stav na trhu – tedy za jakou cenu by bylo možné nakoupit aktiva v současnosti, u závazků jaká úhrada by byla v současnosti požadována jako úhrada závazku. Pokud nakupujeme obnovené aktivum (popř. ho získáme darem), použijeme běžnou reprodukční cenu (10 let staré auto – hledám kolik by stálo teď a spočítám odpisy).

Běžná tržní hodnota tu uvádí US GAAP, zejména určena pro ocenění finančních aktiv určených k prodeji, tedy částka, která by byla utržena při současném prodeji aktiva, či částka požadovaná ke zrušení dluhu.

Ocenění na základě odhadu budoucího stavu na trhu:

Realizovatelná/vypořádací hodnota je stanovena s ohledem na výstupní hodnotu aktiva, jakou výši peněžních prostředků by bylo možno získat jeho prodejem. Pokud od této ceny ještě odečteme náklady prodeje, jedná se o Čistou realizovatelnou hodnotu. Založeno na očekávaném výtěžku. V případě závazků mluvíme o vypořádací hodnotě, tj. nediskontovaná částka peněz, kterou bude třeba podle očekávání vynaložit za normálních podmínek k uhrazení dluhu.

Současná hodnota současná diskontovaná hodnota budoucích čistých peněžních příjmů, které aktivum přinese v budoucnu (měna nemá stejnou hodnotu teď jako za pár let, proto musíme cenu upravit – diskontujeme). U závazků se pak podobně jedná o prostředky k úhradě dluhu.

Reálná hodnota nelze ji jednoznačně zařadit do 2. skupiny, protože pokud se např. s touto položkou obchoduje, jde o běžnou tržní cenu. Reálná hodnota vychází z neaktivního trhu, tedy částka, za kterou by mohlo být aktivum nakoupeno či závazek uhrazen mezi znalými a ochotnými partnery, tzn. při transakci, která není z přinucení ani není likvidačním prodejem.

Naprostá většina aktiv a závazků se oceňuje na bázi historických nákladů, které jsou sice hodnověrné a spolehlivé, ne vždy však vypovídají o skutečné současné kupní síle. Proto účetní standardy preferují ocenění reálnou hodnotou a to zejména u CP. Dochází také ke kombinaci různých oceňovacích základen:

x          model historických nákladů – po prvotním ocenění historickými náklady zůstává položka i nadále oceňována na této bázi. Potom se předpokládá úprava ocenění v důsledku trvalého snížení hodnoty (např. odpisy).

x          model reálné hodnoty – po prvotním ocenění historickými náklady se položka následně ocení reálnou hodnotou a poté se každoročně přecení na aktuální reálnou hodnotu.

x          model současné hodnoty – po prvotním ocenění historickými náklady se pokračuje v ocenění na bázi SH.

U dlouhodobých aktiv IAS/IFRS umožňují přecenění nahoru i dolů, přínos/ztráta se projeví mimo výsledovku přímo ve VK. US GAAP pouze směrem dolů.

U zásob pak metoda nižší za dvou hodnot (LCM), promítne se ve výsledovce. IAS/IFRS narozdíl od US GAAP připouštějí přechodnou povahu snížení hodnoty aktiva i jeho následné přecenění až do původní hodnoty. US GAAP považují jednou vykázané snížení hodnoty A za nevratné.

Oceňování aktiv a závazků v účetnictví zemí EU je založeno na principu historických nákladů.

Další problém – inflace, která má vliv na majetkovou podstatu podniku. Buď se můžeme dívat na uchování kapitálu jako nominální peněžní částky, pak není co řešit (účtuje se v historických cenách), nebo jde o to, aby se uchovala kupní síla počátečního kapitálu – zde je třeba vyjádřit vlivy měnících se cen. V případě oceňování na bázi historických nákladů hovoří koncepce o možnosti nepeněžní aktiva přepočítat podle cenového indexu, u peněžních aktiv se pak změny vykazují jako ztráty a zisky z pohybu cenové hladiny. Nedostatkem je ovšem nemožnost vykázat přesně cenové pohyby (tržní cena aktiv nyní a dříve), je tedy problematické získání indexů pro přepočet.

Další možností je tzv. fyzické pojetí zachování kapitálu, neboli snaha o zachování produkční schopnosti kapitálu, kdy jsou aktiva a jejich spotřeba oceňována na bázi dnešních cen náhrady, tedy na bázi reprodukčních cen.

ZDDROJ: Borec

Úkoly finanční analýzy:

zda a jak dosaženo cíle (=stanovit optimální ekonomické parametry, v nichž by se měl podnik pohybovat)

komparace podniku s konkurencí, které příčiny bránily a které napomáhaly úspěchům

optimalizace využití finančních zdrojů; udržitelný rozvoj podniku

výchozí údaje pro finanční plánování

Z metodického hlediska: analýza, syntéza, formulace závěrů

uživatelé FA – banky, investoři, makléři, stát, konkurence, auditoři, daňoví poradci, zaměstnanci apod.

Finanční analýza je spojovacím článkem mezi finančním účetnictvím a finančním plánováním:

x          Finanční účetnictví – průběžné monitorování hlavních finančních parametrů podniku, jejich porovnávání s prognózovaným stavem a přijímání regulačních opatření

x          Finanční analýza – vyhodnocuje údaje z účetních výkazů a pomáhá odhalit silné a slabé stránky finančního hospodaření firmy

x          Finanční plánování – stanovuje záměry podniku do budoucna – vznikají rozpočetní výkazy, které ukazují budoucí souhrnné informace o podniku (rozpočetní rozvaha, rozpočetní výsledovka a rozpočet CF).

Zdroje dat – finanční informace, nefinanční informace (z právní sféry, z politického života, z vědeckého života, z oblasti techniky), rozlišujeme informace kvalitativní a kvantitativní

Metody:

fundamentální = rozbory založené na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými i mimo ekonomickými jevy, na zkušenosti odborníků a na jejich subjektivních odhadech a citu pro situaci a trendy. Údaje spíš kvalitativní. (zda koupit nebo prodat, zda investovat… )

technická = matematické, statistické a další algoritmizované metody ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným kvalitativním posouzením výsledkům. Vzájemně se doplňují…na základě tvaru křivky

kvantitativní – pomocí počítačů X kvalitativní – na základě rozhodnutí experta

statická = hodnocení situace k danému okamžiku, srovnávací analýza, příprava podkladů pro operativní rozhodování

dynamická – analýza časových řad, hodnocení minulých trendů a periodicit, prognózy…

1) Analýza poměrových ukazatelů

ukazatele FÚ: extenzívní = stavové, tokové, rozdílové X intenzívní (poměrové

x          ukazatele platební schopnosti

likvidnost aktiv = stupeň přeměnitelnosti aktiv na peníze

likvidita = souhrn všech likvidních prostředků podniku (zda se nehromadí pohledávky, zda jsou zásoby v případě nutnosti prodejné…)

běžná likvidita = krátkodobá .A krátkodobé dluhy

pohotová likvidita = KA – zásoby KD

okamžitá = Peníze okamžitě splatné dluhy

solventnost = schopnost podniku hradit své finanční závazky v době jejich splatnosti

x          Ukazatele výnosnosti vloženého kapitálu (ziskovost

Rentabilita úhrnných vložených prostředků (ROA) = zisk celková A

Rentabilita VK (ROE) = zisk VK

Rentabilita tržeb (ROS) = zisk tržby

x          aktivita – schopnost podniku využívat vložené prostředky, rychlost obratu

relativní vázanost stálých aktiv = stálá aktiva roční trzby

doba obratu zásob = prům.zásoba denní spotřeba

doba obratu pohledávek = obch.pohledávky denní tržby

doba obratu dluhů = obch.dluhy denní nákupy na OÚ

x          zadluženost – vztah mezi CK a VK

x          kapitálový trh – schopnost podniku dosáhnout jak dividendového tak kapitálového zisku

2) Analýza pomocí modelů konstruovaných z poměrových ukazatelů

pro odhad budoucí finanční pozice se používá Altmanův model a Z-skóre

3) Horizontální analýza – počítá procentní změny oproti minulému období a vertikální analýza – oproti základu

ZDDROJ: Borec

Jelikož účetnictví je založeno na akruální bázi (= transakce musí být zobrazeny v době, kdy nastaly, bez ohledu na s nimi spojené finanční toky), je třeba v určitých případech transakce časově odlišovat tak, aby skutečně byly zařazeny do toho období, kam patří, tedy uplatnit princip přiřazování výnosů a nákladů odpovídajícímu účetnímu období.

Složky přechodných pasiv

x          Výnosy příštích období

příjmy běžných období, které se stanou výnosy až v příštím účetním období X ale zúčtování v období, do kterého věcně patří (nájemné přijaté dopředu, přijaté předplatné), (odložené položky, tedy předplacené, nevydělané výnosy)

x          Výdaje příštích období

náklady běžného období, které se stanou výdaji v příštím období (nájemné placené zpětně – např. za prosinec zaplaceno v lednu; nezaplacené úroky - akruální závazky

x          Dohadné položky pasivní

jsou závazkem, nejčastěji nevyfakturované dodávky (např. elektřiny). Podnik přijal dodávku, ale neobdržel fakturu, tudíž odhadne výši závazku a promítne ji jako dohadný účet pasivní a pořízení zboží. Po dorazení faktury dohadný účet pasivní převede na dodavatelé.

ZDROJ: Borec, Abeceda

Náklady/ Výnosy = Provozní, finanční, mimořádné (viz ot. 13.b))

náklady výkonu (costs) – účelová spotřeba výrobních činitelů v procesu vzniku výkonu, ale stále jsou v podniku

náklady výsledku (expenses – na fakturu, expenditures – peněžně)

spotřeba výrobních činitelů, kteří tvoří podstatu právě prodaných výkonů

ve formě snížení aktiv nebo ve formě zvýšení pasiv (vedoucím ke změně HV)

klasifikace podle :

Ø      druhového členění – co bylo spotřebováno (energie, materiál, mzdy…)

Ø      účelové členění – funkční – výroba, správní a odbytová režie

Výnosy (revenue)

jsou zvýšením ekonomického prospěchu, ve formě zvýšení A či snížení závazků (vedoucím ke změně HV jinak než vkladem vlastníků do VK)

výnos tvoří výsledek v tom období, ve kterém byl dosažen (moment realizace) – tzn. po předání výkonu odběrateli a fakturaci (nebo opačně, záleží co nastane dřív)

ekvivalenční pojetí – výnos jako protihodnota za prodané výrobky či služby

přírůstkové pojetí – výnos jako položka zvyšující VK (úrok)

v kr. obdobích není shodný pohyb výdajů a příjmů s pohybem N a V, úhrada za realizovatelné výkony (faktury) se dějí obvykle se zpožděním po vykázání výnosů (tržeb)

VÝDAJE - outflows – vynaložení (úbytek, spotřeba) aktiv podniku, nemusí jít nutně o peněžní výdaje

PŘÍJMY - inflows – přírůstky (zvýšení) aktiv podniku, nemusí jít nutně o peněžní příjmy; např. zboží na dluh, zachycujeme v období, ve kterém skutečně vznikly

Vzájemné vztahy nákladů, výdajů, příjmů a výnosů

nutno dodržovat zásady okamžiku realizace, objektivity a opatrnosti

účtovat do období kam patří, musí být známo věcné vymezení, výše a období, jehož se operace týká, jinak dohadné položky

ZDROJ: Borec

Předpoklad trvání podniku

jeden ze základních předpokladů

předpokládá časově neomezenou dobu trvání subjektu, důsledkem je perspektivní využití přínosu majetku, jehož použitelnost není ke konci účetního období vyčerpána

Uplatňuje se hlavně při oceňování aktiv (např. předpoklad neomezené existence podniku počítá s postupným odepsáním pořizovací ceny formou dopisů do nákladů; rozdíl mezi ohodnocením zásob zboží za předpokladu jeho úspěšného prodeje v plné podnikatelské aktivitě a mezi ohodnocení takové zásoby za předpokladu obtíží a s nimi spojených ztrát při výprodeji u končící podnikatelské aktivitě)

ZDROJ: Bestseller, Borec

Pasiva = majetek z hlediska zdrojů, jimiž jsou hospodářské prostředky financovány – klasifikace z hlediska původu: zdroje vlastní a cizí (= pasiva v širším smyslu, kapitál)

Cizí zdroje = Pasiva v užším smyslu, zahrnuje dluhy a rezervy

Ø       Dluhy

Současné závazky podniku, které pocházejí z minulých událostí a u nichž se očekává, že jejich vyrovnáni vyústí do snížení prostředků ztělesňujících ekonomický prospěch; závazky, které budou teprve splaceny

Základním kritériem klasifikace dluhů je doba, po kterou budou sloužit podniku jako zdroj financování (délka provozního cyklu, nebo lhůta splatnosti)

možnosti úhrady: zaplacením v hotovosti či z běžného účtu, poskytnutím jiného aktiva, poskytnutím protislužby, nahrazením jednoho dluhu druhým, kapitalizace dluhu (přeměnou dluhu ve vlastní kapitál, původní věřitel se stává spoluvlastníkem)

krátkodobé (oběžné) – mající vztah k normálnímu provoznímu cyklu – financují běžný provoz podniku (např. závazkové vztahy k dodavatelům) + nesouvisející s provozním cyklem a budou uhrazeny do 1 roku – dlužné daně, dividendy…

dlouhodobé (neoběžné) – se splatností nad 1 rok, určené k financování těch složek aktiv, které mají delší dobu použitelnosti – dluhopisy, směnky, úvěry

Ø       Rezervy

Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

ZDROJ: Abeceda

Zjištění HV

x          HV jako změna stavu VK

V rozvaze jen položka „vlastní jmění“ – nerozepsaná

Z/Z se spočítá jako rozdíl mezi konečným stavem VK a jeho počátečním stavem aniž by bylo nutné vést evidenci o výnosech a nákladech. Postačilo by evidovat jen změny aktiv a pasiv (nedovoluje účetní legislativa – lze takto zjistit HV v jednoduchém účtu tak, jak ho chápe podvojné – jen za předpokladu, že se neuskutečnily žádné jiné operace ovlivňující VK kromě těch, které ovlivňují HV)

x          HV jako svébytná rozvahová položka

Vlastní jmění je v rozvaze rozděleno do dílčích složek (ZK, HV, fondy…) – zaznamenávání změn přímo do položky HV

Rozvahové účetnictví (bilanční) – sestavuje se jen rozvaha (informace o vnitřní struktuře jsou skryty – zapisují se jen PZ a KZ) – „ztrácí“ se tokové informace – pouze u malých podniků

x          Osamostatnění výnosů a nákladů

Výši HV za běžný rok zjišťujeme pomocí účtu Účet zisků a ztrát, na kterém porovnáváme účty výsledkové, tedy účty nákladů a výnosů. Toto porovnání je založeno na akruálním principu.

Takto zjištěný HV je vykázán jako HV běžného období, na počátku dalšího období je převeden na účet HV ve schvalovacím řízení, kde na základě rozhodnutí valné hromady provedeme buď rozdělení v rámci vlastního jmění nebo mimo jeho rámec (např. výplata dividend).

Pokud ve VK zůstane část zisku, mluvíme o kumulovaných výtěžcích (= výše Z/Z, které podnik dosáhl za všechna období, tj. za všechna předchozí období + čistý Z/Z za poslední vykazované období, a která nebyla ani rozdělena vlastníkům, ani nebyla použita ke zvýšení ZK) – má dvě části: rezervovaná část – není využita jinak než na vymezené účely, zabraňuje např. tomu, aby z ní byly vypláceny dividendy, nerezervovaná část – volně přístupná část, představující prostředky k volnému použití.

ZDROJ: Abeceda, Borec

skutečnosti, u kt. jsou výsledky nejasné, by se měly posuzovat 'opatrně' (např. nejisté zisky by se neměly započítávat a nejisté ztráty by se měly započítávat)

uvedou se jen ty výnosy, které spadají do daného čas. období

neznamená V, A nenadhodnocovat, N, P ne podhodnocovat

uplatnění : při ocenění – A se oceňují nejnižší možnou cenou (LCM), závazky nejvyšší možnou cenou (princip opatrnosti bývá kritizován, že vede k porušení principu konzistence, věcné stálosti)

Oceňování na bázi nižší ze dvou cen

US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): jedná se o princip opatrnosti (každý chytrý obchodník se dělá chudším než skutečně je), kdy použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotou – cena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení hodnoty opět tuto zvýšit, maximálně však na hodnotu historické ceny.

ZDROJ: Borec, Bestseller

Viz otázka 15. b)

(viz předchozí otázky)

Výdaje

užší pojetí – spotřeba peněžních prostředků podniku

širší pojetí – spotřeba nejen peněžních prostředků ale i dalších druhů majetku

Příjmy:

užší pojetí – zvýšení peněžních prostředků podniku

širší pojetí – nejen přírůstky na penězích

Náklady = snížení ekonomického prospěchu během účetního období (vznik závazku, snížení A)

Výnosy = zvýšení ekonomického prospěchu (zvýšení A, snížení závazků)

Rozdíly mezi výdaji a příjmy x N a V:

solventnost – podnik může vykazovat zisk, ale není schopný dostát svým platebním závazkům

V a N se dějí v jiném období než transakce peněžní

Nerovnoměrnost – příjmy a výdaje jsou během účetního období nerovnoměrné

Časové rozlišení – N a V se projevují v jiném období než příjmy a výdaje

Časové rozlišení: NPO – pohledávám službu, PPO (aktiva), výdaje PO, VPO – dlužím službu (pasiva)

ZDROJ: Bore

regulace účetnictví na základě všeobecně uznávaných účetních zásad GAAP (Generally Accepted Accounting Principles)

Není dáno legislativně, ale na základě zvykového práva, podniky je dodržují dobrovolně

Způsob regulace v USA dal směr i regulaci v Evropě.

Národní regulace USA je uznávána na všech světových burzách

Sestávají se z fundamentálních postulátů, základních předpokladů a principů/zásad (viz. otázka č.2). Vše vychází z jedné hlavní zásady – principu pravdivého a věrného zobrazení („true and fair view“)

Dále pak koncepční rámec – ideový základ výkazů finančního účetnictví, tyto koncepty určují cíle, charakteristiky účetních výkazů, definice prvků výkazů, zásady rozpoznávání, kvantifikace, vykazování a zveřejňování, účetní standardy – nejpodrobnější úroveň regulace účetnictví, obsahuje doporučené účetní postupy.

většinou se užívá účelové třídění N ve výsledovce; - vlastní N výroby, správní režii, odbyt. N

Ø         požadavky US GAAP

uspořádání rozvahy má vézt k co nejužitečnější informaci poskytnuté uživateli

při klasifikaci položek rozvahy povolena flexibilita

2 formy : T forma a vertikální forma

3 části rozvahy : aktiva, závazky a VK

položky seřazeny podle likvidity

není stanoven min.počet položek, kt. musí rozvaha obsahovat

ZDROJ: Borec

Oceňovaní aktiv:

při pořízení aktiva

při jeho držení

při jeho spotřebě či opotřebení

Oceňovací základny:

historická cena (v min. princip pořizovací ceny – nevhodné při existenci inflace, konzervují minulé podmínky)

x          individuální pořizovací cena (každá majetková složka je evidována v této ceně a je takto oceněn i její úbytek – splnitelné u DM, jehož nabytí není každodenní záležitostí…)

x          individuální vlastní náklady (totéž u vlastních výrobků)

x          pro usnadnění: oceňovací techniky na bázi historické ceny

reprodukční cena (cena, kterou by bylo nutno uhradit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti, cena simulovaná, vycházející z existujících ek. podm. – lépe vystihuje, ale muselo by se stále přeceňovat, použití v omezených případech)

čistá realizační cena (ocenění v hodnotě, kterou by bylo možné získat řádným, standardním prodejem v současné době po odečtení přímých nákladů na prodej)

současná hodnota (aktivum je oceněno v současné diskontované hodnotě budoucích čistých příjmů, k diskontování se používá tržní úroková míra)

Pořízení (v ČR):

pořizovací cena (DHM, DNM, podíly, CP, pohledávky nabyté za úplatu)

reprodukční pořizovací cena (majetek bezúplatně nabytý, majetek vlastní výroby)

vlastní náklady (vlastní výroba, příchovky zvířat)

jmenovitá hodnota (peněžní částky, ceniny, pohledávky, závazky)

reálná hodnota (tržní)

čistá prodejní cena

Během držby:

dojde-li k změně tržní ceny, používá se princip nižší ceny (LCM) a přeceňuje se, ztráta jde přes tvorbu OP do HV

Při spotřebě

u dl. aktiv prostřednictvím odpisů korekce pořizovací ceny

u spotřeby zásob pak metody individuální ceny, FIFO, LIFO, průměr, oceňovací odchylky

Vliv oceňování na majetkovou strukturu

Použitý způsob ocenění přímo ovlivňuje výši vykazovaných A a P (a tím info o finančně majetkové struktuře podniku).

Má vliv na výši N a tím i na velikost HV

ZDROJ: Borec, Abeceda

účetní soustava pro podnikatele je v oblasti fin.účetnictví normativně upravena ministerstvem financí formou :

účtové osnovy

uspořádaná soustava účtů (v ČR 2-řadový účetní model s druhovým členěním provozních N)

povinnost vést podvojné účetnictví upravuje OBCHZ – všichni podnikatelé zapsaní v OR

závazná množina účtů pomocí kterých podnik zobrazuje hospod.operace

10 účtových tříd – dělí se na účtové skupiny (dvoumístné), a ty se dělí na syntetické účty (trojmístné)

třídy 8, 9 vyhrazeny na vnitropodnikové účetnictví

na základě účtové osnovy staví podnik účtový rozvrh

účtová osnova pro podnikatele respektuje :

závěrkové hledisko – odděluje rozvahové a výsledkové účty

dekadický princip – členění na účtové třídy a skupiny

členění N druhově – zjišťování provozního výsledku hospodaření

požadavky finančního řízení

účetní závěrku sestavují účetní jednotky zásadně v plném rozsahu

ve zjednodušeném rozsahu ji mohou vyhotovovat ty účetní jednotky, které nemají povinnost mít ji ověřenou auditorem

Ø       účetní závěrka v plném rozsahu obsahuje

rozvahu v plném rozsahu

výsledovku v plném rozsahu (v druhovém nebo účelovém členění)

cash flow, přehled o změnách VK, přílohu k výkazům v plném rozsahu

pro osoby, kt. musí účetní závěrku nechat ověřit auditorem

(a.s., s.r.o., družstva, v.o.s., k.s., zahraniční podniky, státní podniky)

syntetické účty končící 1 – 9

Ø       účetní závěrka ve zjednodušeném rozsahu obsahuje

rozvahu ve zjednodušeném rozsahu

výsledovku ve zjednodušením rozsahu (v druhovém nebo účelovém členění)

přílohu k výkazům ve zjednodušeném rozsahu

syntetické účty končící na 0

postupů účtování

I)       úvodní ustanovení

vymezují základní pojmy

stanovují postupy otevírání a uzavírání účet.knih

uvádějí zásady pro účtování N a V, oceňování CP, používání rezerv

obsahují ustanovení o vnitropodnikovém účetnictví

II)    ustanovení a postupy podle jednotlivých tříd

podle jednotlivých účtových tříd

směrná účtová osnova

uspořádaná soustava účtových tříd a účtových skupin

model s druhovým členěním provozních N

zahrnuje 10 jednomístných účtových tříd (třída 0-9), které se dále dělí na 2-místné účtové skupiny

účtové skupiny 8 a 9 jsou vyhrazeny vnitropodnikovému účetnictví.

Účtová třída 0: Dlouhodobý majetek Účtová třída 5: Náklady

Účtová třída 1: Zásoby Účtová třída 6: Výnosy

Účtová třída 2: Finanční účty Účtová třída 7: Závěrkové a podrozvahové účty

Účtová třída 3: Zúčtovací vztahy Účtová třída 8,9: Vnitropodnikové účet

Účtová třída 4: Kapitálové účty a dlouhodobé závazky

vyhláška pro podnikatele

upravuje:

působnost, uspořádání a označování položek individuální účetní závěrky

obsahové vymezení vybraných položek základních účetních výkazů (rozvaha a výkaz zisku a ztráty)

obsahové vymezení přílohy

přehled o peněžních tocích a přehled o změnách VK

směrnou účtovou osnovu reprezentující závazný účetní model finančního účetnictví podnikatelů

přípustné účetní metody a jejich použití

uspořádání a označování položek konsolidované účetní závěrky

postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku a metody konsolidace

v závěru vyhláška uvádí :

formát rozvahy určující strukturu a závazné pořadí vykazovaných položek aktiv a pasiv

2 varianty formátu výkazu zisku a ztráty, určující strukturu vykazovaných položek výnosů a nákladů a strukturu výsledku hospodaření

směrnou účtovou osnovu na úrovni účtových tříd a účtových skupin.

ZDROJ: Borec

Příloha

Pro objasnění skutečností, které by mohly mít vliv na úsudek uživatelů, obecné, ale i rozsáhlé doplňující údaje

Obsah přílohy:

• Způsoby oceňování, Způsoby stanovení OP
• Způsob přepočtu údajů v cizích měnách
• Způsob sestavování odpisových plánů
• Tvorba a čerpání rezerv, Popis změn VK a rozdělení zisku
• Souhrnná výše pohledávek a závazků po lhůtě splatnosti a v cizí měně + jejich jištění
• Struktura výnosů podle hlavních činností v členění na tuzemsko a zahraničí

příloha účetních výkazů obsahuje přehled o peněžních prostředcích podniku a přehled o vlastním kapitálu podniku – musí to splňovat podniky, které mají povinný audit a státní podniky. Ještě se tam zapisuji tiché rezervy, protože jsou součástí VK, ale nezachyceného.

účelem je, aby ten, kdo ty výkazy studuje, získal další informace o podniku. Je to pro různá finanční řízení, tam je třeba cash flow a hodně ukazatelů finanční analýzy používá nějaké srovnání k vlastnímu kapitálu. Taky je tam vidět zadluženost, atd.

jde tam taky poznat, jaké je složení vlastního kapitálu, z jakých prostředků byl získán

ZDROJ: Abeceda

rozlisuje se, jestli jsi nebo nejsi plátce DPH; když jsi plátce, tak se DPH účtuje na samostatný účet a máš nárok nějak na vrácení nebo když nejsi, tak to vstupuje rovnou do pořizovací ceny

pak se tam dá říct, že si analyticky rozlišuješ účty – dodavatel tuzemský a zahraniční – clo je součástí pořizovací ceny

Obchodní marže = rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na prodané zboží. Slouží k pokrytí dalších nákladů (těch, které nebyly složkou pořizovací ceny), přebytek marže pak slouží k vytvoření zisku.

Nutno také zaúčtovat operace typu nevyfakturovaná dodávka (dohadné účty pasivní) nebo dojde faktura, ale nedojde materiál (materiál na cestě).

Inventarizační rozdíly – případ, kdy skutečný stav neodpovídá stavu evidovanému

Zásoby vlastní výroby u nakupovaných zásob jsou historické náklady jejich náklady pořízení, u zásob vlastní výroby (nedokončená výroba + výrobky) nabývají historické náklady podobu výrobních nákladů, které zahrnují:

• přímý materiál – pořizovací náklady surovin, které přímo souvisejí s výrobkem.
• náklady na přeměnu – náklady související s jednotkou produkce (přímé mzdy) a odpovídající výše nepřímých výrobních nákladů (výrobní režie).
• další náklady, které bylo třeba vynaložit k uvedení vyráběných aktiv na jejich současné místo a do žádoucích podmínek.

Do výrobních nákladů by neměly být řazeny správní výdaje, odbytové náklady, interní zisky.

ZDROJ: Borec

Účetní forma

Vnější podoba knih a jejich vzájemné vazby, technika a konečný vzhled zápisů

způsob (podoba) zpracování účetnictví v dané soustavě (Kamerál…) za podmínek konkrétního podnikání a technického pokroku

účetními formami se rozumí široká škála možností a konkrétních postupů:

jak jednotlivé hospodářské operace zachycovat

jak z nich získávat informace

počet účetních knih

vnější úprava

jak řešit vztah časových a věcných zápisů, syntetické a analytické evidence

vztah účetních dokladů, zápisů na účtech a účetních výkazů

technická stránka zpracování účetnictví

! Forma účetnictví je závislá na metodě účetnictví !

Historický vývoj účetnictví

První popis účetnictví vyšel poprvé v r. 1494, autorem byl Luca Pacioli - mnich a učitel matematiky.

Ø       Účetnictví ve vázaných knihách

Přepisovací účetnictví, pratechnická etapa, známky už z antiky, dochované knihy z 12.stol. od Italských peněžníků

x   Staré Italské účetnictví

nesynchronní zápisy, 3 základní knihy – memoriál (prvotní zápisy), deník – z memoriálu se přepisovaly do deníku v časovém (chronologickém) pořádku, avšak ve stručnější podobě; navíc se zde uváděly účty hlavní knihy, na něž měl být případ podvojně zaúčtován, hlavní kniha – zde se otvíraly jednoduché účty (v dnešním pojetí analytické) o dvou stranách, na nichž se každý účetní případ podvojně zaúčtuje. Tyto účty se uzavíraly každý zvlášť v okamžiku, kdy bylo zboží z dané dodávky prodáno a výsledky byly ihned převáděny na účet HV

od18. stol. nové formy

x   Rozšířená forma italská

opět přepisovací metoda, 3 zákl. knihy + 2 deníky (pokladní a úvěrní), doklady se zapisují do úvěrního a pokladního deníku, pak jsou přepisovány do hlavní knihy. Ze zůstatků účtů hlavní knihy se při uzávěrce sestavují 2 závěrečné účty: účet rozvažný (majetek) a účet HV (zisků a ztrát).

x   Německá forma

přepisovací metoda, doklady zapisovány do pokladního či úvěrového deníku, poté se seskupují do sborníků, kde dojde k vysčítání údajů a následuje jeden zápis do hlavní knihy (např.materiál).

x   Anglická forma

přepisovací metoda, do systému účetnictví zavádí specializované deníky pro konkrétní skupiny účetních operací (např. deník nákupů, prodejů, výroby), kam se doklady zapisují, poté se přepisují do hlavní knihy – velmi podrobná

x   Francouzská forma

jde o kombinaci německé a anglické formy, přepisovací metoda, 4 knihy, údaje ze specializovaných deníků se kumulují ve sbornících a jednotlivé položky jsou zapisovány do hlavní knihy.

Ø       Účetnictví na volných listech

Propisovací účetnictví, umožňuje dělbu práce a zapojení mechanizačních prostředků (účtovací stroj)

Existence volných listů pro jednotlivé účty hlavní knihy a volných deníkových listů (současně s deníkovým záznamem vzniká záznam na straně příslušného účtu hlavní knihy)

Ø       Děrnoštítková technika

Naděrování a kontrola správnosti děrování údaj na děrném štítku mohl být podle potřeby zatříděn a zpracován – výsledkem byly tabelované soustavy – využito při nástupu počítačů

Ø       Počítače = posttechnická etapa

Ø       Další formy:

x   Americká forma („tabelární deník“) synoptická metoda, 1 kniha, spojuje zápisy v deníku a hlavní knize do jediné účetní knihy, tzv. tabelárního deníku, charakteristická pro malé podniky.

x   Schiemer forma („nalepovací“) synoptická metoda, 2 knihy.

Jiné členění: propisovací formy (účetnictví na volných listech, záznamy průpisem), propisovací formy na účtovacích strojích, synoptické se stroji na děrné štítky, synoptické s počítačem

ZDROJ: Borec

Zákon č.563/1991 Sb., Účetní závěrka:

a) Rozvaha – vypovídá o finanční pozici podniku, zachycuje stav (rozvaha – zahajovací, konečná, likvidační), dvojí pohled na majetek podniku = bilanční princip, z něj vyplývá bilanční rovnice (A=P), funkcí rozvahy je přehledně uspořádat majetek podniku, rozvaha horizontální a vertikální

b) Výsledovka – dělení podle druhu, fce, horizontální a vertikální (4.direktiva EU), činnosti: provozní a finanční (u běžné činnosti) + mimořádný (výsledek za účetní období), platí zásada přiřazování N výnosům, u druhového členění úpravou N nebo V přes ZS výrobku a NV.

c) Příloha = vysvětluje a doplňuje informace obsažené v rozvaze a výsledovce

!!Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách VK!!

Výkaz o změnách ve VK – popisuje příčiny změn v položkách VK – pohyby ZK, emisní ážio, rezervní fondy, rozdělení HV minulých let, kapitálové transakce s vlastníky, HV b.o., přínosy a újmy zobrazované přímo do VK.

výkaz CF – o peněžních tocích, provozní (základní výdělečné činnosti podniku a další, které nepatří do fin. a inv.činnosti), investiční (pořízení a vyřazení dlouhodobého majetku) a finanční činnost (změny ve struktuře a velikosti dlouhodobých zdrojů VZ i CZ).

Prima metoda – ve fin. + inv.činnosti, příjmy – výdaje

Nepřímá metoda – v provozní činnosti, úprava HV o nepeněžní příjmy a výdaje

ZDROJ: Borec, Zákon o účetnictví

Specifika DD v ČR

V rozvinutých ekonomikách se podnik při nedostatku finančních zdrojů obrací (formou vydání akcií, dluhopisů) předevšim an kapitálový trh – u nás hlavně na banky, od nichž podnik získává chybějící zdroje – zejména ve formě úvěru

Dlouhodobým bankovním úvěrům je vymezena samostatná skupina 46

Dlouhodobé cizí zdroje

Rezervy (45) – na rozhraní mezi dlouhodobými a krátko. Podle našich předpisů se tvoří na dobu delší než 1 rok, ale jestli k jejich čerpání zbývá doba kratší než 1 rok, stávají se krátkodobým zdrojem

Dlouhodobé bankovní úvěry (46) – úvěr na 2 roky, po prvním roce částečně splacen – nelze ho převést na krátkodobý…

Ostatní dlouhodobé závazky (47) – AU se vede podle jednotlivých věřitelů (Závazky k podnikům ve skupině tvořícím konsolidovaný celek; Emitované dluhopisy; Závazky z pronájmu, Zálohy od odběratelů před splněním dodávky, Směnky, ostatní dl. Závazky)

ZDORJ: Abeceda

Věrný obraz

způsob oceňování, způsob vykazování HV, zda jsou náklady přiřazovány k výnosům, zda spadají časově do daného účetního období, vytváření OP při snížení tržní hodnoty aktiv, OP k nespláceným pohledávkám, způsob oceňování investic

Věrný obraz skutečnosti

stěžejní zásada, jíž se má řídit vedení účetnictví a zejména sestavování účetních výkazů

je důležitá, aby si externí uživatel výkazů mohl udělat správný názor na současné i budoucí finanční postavení podniku

tento princip je zakotven v národní úpravě většiny zemí, výslovně i v účetních standardech včetně 4.direktivy EU

je to nejvyšší, všem nadřazená zásada – proto zásady, kterou slouží k věrnému zobrazení = všechny obecně uznávané principy/ zásady/ předpoklady (viz. 4.b))

ZDROJ: Abeceda, Borec

Do rozvahy se promítá výsledovka a cash flow je vlastně konečný zůstatek finančních prostředků, tzn,. taky je zachycen v rozvaze

hlavní účetní výkazy:

Ø       rozvaha – shrnuje všechny transakce zaznamenané podnikem v účetnictví

Ø       výsledovka – rozvíjí 1 z položek rozvahy a to položku zisky/ztráty

Ø       výkaz cash flow – rozvíjí rozvahovou položku peněžních prostředků (či jejich ekvivalentů)

Ø       výkaz o změnách ve vlastním kapitálu – hovoří o transakcích, kt. ovlivnily velikost a strukturu VK – přecenění aktiv, investic, rozdělení zisku, upsání akcií apod.

Rozvaha

Podle US GAAP má tři části – aktiva, závazky a VK (bilanční rovnice: Aktiva = závazky + vlastní kapitál). Obvykle řazené od nejlikvidnějších k nejméně likvidním.

Podle IAS/IFRS není závazný formát či pořadí položek aktiv a dluhů, většinou buď také podle likvidnosti, či rozlišení na krátkodobá a dlouhodobá (hranicí je 1 rok).

4. direktiva EU umožňuje použít jeden ze vzorů – tuto volbu ponechává na státu či podnicích. Její rozvaha vyžaduje rozlišení dlouhodobých a krátkodobých aktiv, rozlišení pohledávek a závazků podle doby jejich splatnosti (hranicí 1 rok), informace o VK (fondy, nerozdělené zisky, ZK).

Výsledovka

US GAAP má požadavek na samostatné vykázání položek jako jsou mimořádné položky, úpravy předchozích období, ukončované činnosti či kumulativní vliv změn v účetních pravidlech. US GAAP neurčují jakou klasifikaci nákladů použít, výhradně se však užívá účelové členění nákladů. Formát výsledovky je jednostupňový – položky provozních a ostatních nákladů resp. výnosů jsou rozčleněny do podpoložek a poté sečteny. Většinou se užívá dvoustupňový systém, kde je členění bohatší.

IAS/IFRS požaduje členění nákladů za provozní činnost podle druhu (materiál, energie, mzdy, odpisy atd.) nebo podle účelu (spojené s výrobou, prodejem či správou). Zvlášť se člení provozní činnost, finanční činnost a mimořádné položky. Akciová společnost uvádí na konci výsledovky zisk/ztrátu na jednu akcii. Jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhu, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena úpravou nákladů, položka Změna stavu vnitropodnikových zásob. Náklady se tím pádem sníží o vlastní náklady na výkony provedené, ale neprodané a naopak zvýší o prodané, ale vyrobené v dřívějším období.

EU vychází ze vzorů – horizontální (T-forma) a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů. Člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti. Součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost. U vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos. Naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby. Tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby.

Výkaz o změnách ve vlastním kapitálu

popisuje příčiny změn v položkách VK. Obsahuje informace – pohyby ZK, emisního ážia, rezervních fondů, rozdělení HV minulých let, kapitálové transakce s vlastníky, položky přínosy a újmy zobrazované přímo do vlastního kapitálu, výsledek běžného období.

ZDROJ: Borec

Jelikož účetnictví je založeno na akruální bázi (= transakce musí být zobrazeny v době, kdy nastaly, bez ohledu na s nimi spojené finanční toky), je třeba v určitých případech transakce časově odlišovat tak, aby skutečně byly zařazeny do toho období, kam patří, tedy uplatnit princip přiřazování výnosů a nákladů odpovídajícímu účetnímu období.

Přechodná aktiva:

x          Náklady příštích období

výdaje běžného období, které se týkají nákladů období příštích, zúčtování těchto nákladů se provádí v období, kam tyto náklady patří, nejpozději však do 4 let (nájemné placené dopředu, předplatné časopisů, nákup celoročních jízdenek).

x          Příjmy příštích období

výnosy běžného období, které se stanou příjmy v příštím účetním období (nájemné přijaté zpětně – např. za prosinec přijato v lednu). Na rozdíl od faktury se s pozdním placením smluvně počítá.

x          Dohadné položky aktivní

jsou pohledávkou, tedy výnos tohoto roku, ovšem odhadnutý (například očekávané pojistné plnění). V následujícím období pohledávky x dohadné položky aktivní.

ZDROJ: Borec, Abeceda

Pohledávka

u zákazníka je tato částka obchodním úvěrem

poskytnutí úvěru vyvolá u prodávající firmy buď ekonom.prospěchu (při inkasu) nebo ¯ ek.prospěchu (když nezaplatí nebo jen malou část = N snižující zisk BO)

neuhrazené pohledávky = pohledávky nesplacené ve stanovené lhůtě

rozsah neuhrazených pohledávek závisí na riziku, jež jsou manažeři ochotni akceptovat, na odvětví, na celkovém stavu ek.

Nástroje proti ztrátám z neuhrazených pohledávek

Přijaté zálohy, bankovní záruky, směnky k inkasu

Zajištění zástavou DHM/ DNM (dlouhodobější sml.)

Svěření správy pohledávek externí firmě (faktoring, forfaiting, treasury management)

MĚŘENÍ NEUHRAZENÝCH POHLEDÁVEK (podle US GAAP):

IAS nedobytné a pochybné pohledávky neřeší (nepřímo odpověd na odpis pohledávek v rámci pravidel tna snížení hodnoty finančních nástrojů)

přímý odpis individuálních neuhrazených pohledávek

vychází z předpokladu, že pohledávky se přemění na peníze – to se opouští až při zjištění problémů s úhradou

v této době se účet pohledávky sníží a vzniká tak náklad

tato metoda kritizována, protože opomíjí matching princip (vzájemné přiřazování V a N – zisk je v 1.roce vyšší, protože se v N neobjeví odhad pochybných pohledávek a v 2.roce nižší, protože až teď byly zaúčtovány pochybné pohledávky)

používá se hlavně pro jednoduchost, není-li výše pohledávek vysoká, nedochází k velkému zkreslení

nepřímý odpis odhadnuté výše neuhrazených pohledávek

založena na odhadu neuhrazených pohledávek a jejich vykázání v roce, kdy došlo k prodeji

rozlišujeme 2 základní prvky:

x          samotný odhad částky neuhrazených pohledávek z ročního prodeje na obchodní úvěr

metoda času – pohledávky se rozdělí podle stáří (do 30, 60 a 90 dnů) a pro každou skupinu se určí faktor nedobytnosti vyjádřený procentem

odhad se stanoví procentem z tržeb

se může stanovit taky procentem z konečného stavu pohledávek k datu sestavení R (+ nejpřesnější způsob = konečný stav pohledávek, ale rozděleny podle stáří – skladba pohledávek)

x          opravný účet k pohledávkám = vyjadřuje částku pohledávek za dosud neurčenými zákazníky, kt. nebude pravděpodobně uhrazena

používá se hlavně pro schopnost přesněji měřit Z / Z jednotlivých účet.období

v R : pohledávky mínus odhad nedobytných pohledávek = čisté pohledávky

je založena na historické zkušenosti – co bylo loni bude asi i letos, změní-li se podmínky nutno revidovat

ať užijeme jakoukoliv metodu – dojde ke snížení pohledávek pomocí OP a zvýšení NBO

při pozdější úhradě pohledávek, kt. jsou již vyúčtovány do nákladů, by se měl původní odpis revidovat, ale nedotknout se původně vyúčtované výše N

ZDROJ: Koncept

Účetní soustavy

Způsobil posuzování a zachycování účetních případů, jaké knihy, míra uplatnění zásady podvojnosti a další metodických prvků

Účtové systémy existují jen v podvojném – jednoduché nezná účtový systém (jsou v něm zachyceny operační vazby údajů), kamerální pracuje na systému rubrik

Podvojné

zde je nejjednodušší účetní soustavou jednořadová – která využívá výhradně účty rozvahové, tedy účty jedné řady. Patří do ní:

x          Nerozvinuté rozvahové účetnictví nesleduje výrobní proces, náklady a výnosy za období promítá rovnou do VK.

x          Rozvinuté rozvahové účetnictví náklady promítá do účtů procesů, u výrobního podniku nedokončená výroba a výrobky, u obchodního podniku náklady oběhu. Náklady prodaných výrobků (popř. suma nákladů oběhu) a výnosy z prodeje se vykazují na účet ztráty a zisky z prodeje.

U dvouřadové účetní soustavy dochází k zapojení tokových účtů nákladů a výnosů, o struktuře HV pak vypovídá výsledovka. Dvouřadová účetní soustava může být orientovaná na účelové členění nákladů (člení náklady na vlastní náklady výroby, správní režii, odbytové náklady) nebo na druhové členění nákladů (mzdy, energie, materiál apod.) – pak je třeba věcnou shodu výnosů a nákladů upravit o změnu stavu nedokončené výroby a výrobků. A to úpravou výnosů či lépe úpravou nákladů. Tato úprava buď průběžně nebo periodicky (1x za rok).

Daňová evidence = dříve jednoduché účetnictví

Daňová evidence nesleduje celou majetkovou strukturu podniku. Nesleduje dlouhodobá aktiva, zásoby pouze naturálně. Nemá bilanci, VK, nezná náklady a výnosy (jen majetek a dluhy)

pracuje na peněžní bázi (především toky peněz – příjmy, výdaje), nutná inventura na konci období, zápisy jsou izolované, nemáme žádnou pomůcku jako je bilanční rovnice, rozdíl mezi příjmy a výdaji je v daňové evidenci označován jako hospodářský výsledek, ale jde ve skutečnosti vlastně jen o přebytek peněžních prostředků mezi počátkem a koncem účetního období (nesleduje náklady a výnosy). Od ledna 2004 nemá závaznou strukturu, většinou se však pokračuje v evidenci jako u jednoduchého účetnictví.

x          Účetní knihy daňové evidence jsou: kniha pohledávek a závazků – podle jednotlivých subjektů; peněžní deník – stav peněžních prostředků; majetková evidence – karty dl.majetku – periodické záznamy; skladní karty – naturálně stav zásob; jiné účetní jednotka si volí sama

Kamerální účetnictví

z 18.st., účetní soustava pro potřeby státní a místní správy, rozpočtových organizací, např. FÚ, vhodný pro hospodaření podle rozpočtu (tzn. nejsou zaměřeny na výdělek). V ČR až do roku 1954, dnes se ještě používá v SRN a Rakousku.

nevyskytuje se rozvaha, sleduje pouze toky (příjmy a výdaje podřízené rozpočtu), operace, které neměly peněžní charakter, se uměle převáděly

nesleduje se stav majetku, čisté jmění – pouze v pomocných knihách ve fyzických jednotkách

náhradou účtu je rubrika, strany – vlevo předpis (kolik utratit) a vpravo plnění (skutečnost) – v ideálním případě vyrovnané, člení se na rubriky příjmové a výdajové.

účtuje se v denících – pokladní deník, deník běžných výdajů a deník příjmů

rozdíl skutečných výdajů a příjmů je roven plnění rozpočtu (rozpočet vyrovnán, překročen nebo nespotřebován)

Rozdíly: posuzování účetních případů a jak jsou zachycovaný, jaké účetní knihy vedou, míra uplatnění zásady podvojnosti, úplnost ve sledování HV, stupeň vnitřní provázanosti

x         Jednoduché – pro potřeby malých podniků, nezbytnou složkou je soupis jmění, vede jen o těch položkách A a P, jejichž vývoj si nelze zapamatovat. Soupis jmění se sestavuje v knize zvané POPISNÍK (z popisníku zjistíme HV tak, ze odečteme KZ a PZ čistého jmění = rozvahové pojetí HV), dluhy a pohledávky v ÚVĚRNÍ KNIZE – ta je zde považována za hlavní knihu, změny stavů peněžních prostředků jsou zachyceny v PENĚŽNÍM DENÍKU.

x         Podvojné - kompletní systém zaznamenávání pohybu všech prvků podnikového hospodářství, zachycuje stav a změny všech složek majetku podniku

podvojné zápisy na souvztažných účtech rozlišíme na: jednoduché – souvztažnost pouze jedné dvojice účtů, složené – zápis na větší počet souvztažných účtů (např. koupě zásob + DPH)

x         Kamerální – v organizacích a orgánech VS (rozpočtové organizace), sleduje příjmy a výdaje, liší se ve způsobu zachycováni a posuzování účetních případů, NEsleduje čisté jmění, zapisuje do RUBRIK (příjmové x výdajové).

ZDROJ: Borec

Zásada účetní jednotky

Vymezení ekonomického celku, oddělení od okolí, vlastníků

Při zakládání dceřiných společností, poboček a oddělených provozoven je nutné sledovat podle právního statut ekonomického celku, zda je samostatnou účetní jednotkou nebo není. Existují případy, kdy jsou sestavovány účetní výkazy za celou skupinu – konsolidace

Předpoklad stabilní kupní síly peněžní jednotky

peněžní jednotka má stálou kupní sílu (není inflace), jedná se však o zásadu nereálnou, která se řeší v praxi různými přepočty pomocí inflačních koeficientů ?????

v případě poklesu kupní síly peněžní jednotky se mohou lišit částky za stejné operace provedené v různém časovém období – jsou účtovány vždy částky skutečně realizované, nelze dělat žádné přepočty k zohlednění inflace nebo přeceňování majetku z tohoto titulu.

Na tuto zásadu úzce navazuje stanovení okamžiku realizace – vznik pohledávky = moment vyskladnění výkonů či poskytnutí služby – fakturací tedy vzniká pohledávka, promítnutá do výnosů (výjimečně se považuje za moment realizace příjem peněz – v MO)

ZDROJ: Borec, Bestseller

Přehled o peněžních tocích – cash flow

V posledních době nabývá na významu, smyslem je vysvětlit rozdíl mezi stavem peněžních prostředků na počítku a konci účetního období

Sestavujeme kvůli tomu, že výnos/náklad nemusí jednoznačně znamenat přírůstek/úbytek finančních prostředků v podniku (např. odpisy).

Vysvětluje změnu stavu peněz a peněžních ekvivalentů (krátkodobé CP)

x          Provozní činnost (základní výdělečné činnosti podniku a ostatní aktivity)

transakce spojené s nákupem a prodejem zboží, s nákupem surovin a materiálu, s výrobou výrobků a jejich prodejem a s prováděním služeb.

také inkaso plateb od zákazníků, platby dodavatelům a zaměstnancům a úhrady takových položek jako je nájemné, daně či úroky z půjček

x          investiční činnost (pořízení a vyřazení DHM a DNM a cenný papírů držených dlouhodobě jako investovaný kapitál)

x          finanční činnost (operace jejich důsledkem jsou změny ve velikosti a struktuře VK a dlouhodobém cizím kapitálu)

Metody sestavení:

x          Přímá metoda

používá se ve finanční a investiční činnosti. IAS/IFRS doporučuje i v provozní činnost – sestavujeme podle skutečných peněžních příjmů a výdajů, nepotřebujeme k sestavení rozvahu, jen počáteční a konečný stav peněžních prostředků a jejich ekvivalentů

je třeba přesná znalost peněžních toků

x          Nepřímá metoda

v provozní činnosti – konstruujeme ze změn v aktivech a pasivech a z položek nákladů a výnosů, získáme úpravou HV o nepeněžní příjmy a výdaje

ZDROJ: Abeceda

Oceňování na bázi nižší ze dvou cen

US GAAP označení LCM (Lower of Cost or Market): jedná se o princip opatrnosti (každý chytrý obchodník se dělá chudším než skutečně je), kdy použitím nižší ze dvou cen nenadhodnocujeme aktiva.

IAS/IFRS určují částku, se kterou se mají historické náklady porovnávat, jako čistou realizovatelnou hodnotu – očekávaná prodejní cena snížená o náklady prodeje.

US GAAP požadují porovnávat s takzvanou tržní hodnotou – cena, kterou by bylo nutno vynaložit, kdyby byl majetek pořizován v současnosti. Její výše má určenu horní a dolní hranici, odhad tržní hodnoty nesmí převýšit realizovatelnou hodnotu a nesmí být nižší než čistá realizovatelná hodnota snížená o běžnou ziskovou marži.

Při případném opětném zvýšení reálné hodnoty US GAAP nedovolují dříve uznané snížení hodnoty zásob zvýšit, podle IAS/IFRS je možné po pominutí událostí vedoucí ke snížení hodnoty opět tuto zvýšit, maximálně však na hodnotu historické ceny.

ZDROJ:Borec

na otázku harmonizace se můžeme dívat ze 2 pohledů :

jako harmonizaci v rámci EU – snaha o přiblížení a sjednocení účet. postupů a účetních zásad ve sjednocující se E

jako harmonizaci celosvětovou

hlavním problémem tohoto přiblížení jsou 2 základní, ale odlišné přístupy ke zpracovávání účetnictví :

Ø       anglosaský model – vychází z rozvinutého peněžního a kapitálového trhu, kde cílem účetnictví je poskytnout informace zejména investorům, tedy externím uživatelům, tento model je oproštěn od deformace daňovými hledisky

Ø       kontinentální model – podniky jsou orientovány na finanční instituce (banky) a účetnictví je silně regulováno právními a daňovými normami

existuje tedy střet mezi regulací na bázi zvykového práva a na bázi zákonných norem

aby se účetnictví oprostilo od podřízení daním a zákonnými normami, vznikly národní účetní standardy

existuje také dvojí regulace :

buď je regulováno celé účetnictví, tedy běžné účtování, což bylo i případem ČR

kde fungovala závazná účtová osnova, určující názvy a čísla účtů ( od roku 2003 směrná účtová osnova netýkající se syntetických účtů, pouze účtových tříd a skupin)

tedy účetnictví silně pod vlivem státní regulace prostřednictvím zákona (V ČR zákon o účetnictví, postupy účtování vydávané ministerstvem financí)

svázání zákonem brání i nutným změnám kvůli nepružnosti při schvalování zákona

nebo se regulace soustředí na usměrňování účetního výkaznictví

vývoj spěje spíše k regulaci účetního výkaznictví a slábnutí zákonné regulace

tedy regulace účetnictví podle účetních standardů, které jsou vydávány mimo rámec zákona a lze je tedy dle potřeb aktualizovat

jde o standardy, které jsou souborem přijatých předpokladů, zásad a pravidel a jsou všeobecně akceptovány na základě dobrovolnosti

ZDROJ:Borec

Výsledovka

tokový výkaz o efektivnosti podniku za určité období, zisk/ztrátu lze měřit dvěma způsoby :

Ø       na bázi peněžních toků = transakce spojené s N a V zúženy na ty, u nichž proběhla i odpovídající změna ve výši peněžních prostředků, tzn. na případy, kdy byly peníze přijaty ( u V) nebo vydány ( u N), zjištění HV stejně – rozdíl mezi N a V. Zisk = přírůstek peněz, ztráta = jejich úbytek. Daňová evidence

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

časová souvislost = časové rozlišení: transitoria – NPO, VPO – vyjadřují pohyb A (příjem, výdaj), který bude mít vliv na HV (jako V a N) až v dalším období X anticipace – výdaje a příjmy PO – předjaté položky vyjadřují náklad nebo výnos ovlivňující HV nyní, které se však jako pohyb aktiv (příjem, výdaj) projeví až v dalším období

věcná souvislost = matching princip

porovnáváme výnosy a náklady, které se váží ke stejnému objemu (prodaných) výkonů, tedy prodaným výrobkům musí být přiřazeno odpovídající množství nákladů = tzv.alokace nákladů ve výkonech

všechny N vzniklé v daném období jsou zároveň v tomto období N výsledku, všechny N vzniklé v dalším období jsou N výkonů

všechny N vzniklé v daném období se dělí na náklady období a na náklady výkonů

tomu odpovídá účelové členění nákladů, u druhového členění nákladů je třeba HV upravit o ZS NV a výrobků

Snaha o zachování podnikové podstaty:

nominální cíle :

konvenční HV

stejná velikost celkového VK na konci období jako na počátku (zachování nominální hodnoty VK)

prostředkem je vykázání zisku jako rozdílu tržeb a historických nákladů výsledku

dnes jediná správná cesta jak vykázat zisk

nekonvenční HV

stejná velikost celkového VK na konci období jako na počátku v cenách stejné kupní síly peněžní jednotky (zachovávání VK ve stálé kupní síle)

prostředkem je vykázání zisku jako rozdílu tržeb a historických nákladů výsledku přepočtených na stejnou kupní sílu

indexace – zisk je menší než v případě 1.

pojetí zisku při jeho účetním odvozování

podniková podstata : čistá aktiva = vlastní kapitál

vyjádření vlastním kapitálem – finanční pojetí

vyjádření objemem a strukturou čistých aktiv – věcné (fyzické) pojetí

ZDROJ:Borec

Zásoby vlastní výroby

Hotové výrobky a nedokončená výroba (polotovary vlastní výroby)

náklady vynaložené na služby, které podnik dosud nedokončil nebo které dokončil, ale ještě nedosáhl s nimi souvisejících výnosů

výjimečně si podnik ve vlastní režii pořizuje také materiál či zboží

Výrobní náklady

x          Přímý materiál = pořizovací náklady materiálů a dalších dodávek, které jsou určeny ke spotřebě během výroby a které přímo souvisejí s určitým výrobkem/ službou

x          Náklady na přeměnu

Náklady přímo související s produktem (přímé mzdy)

Odpovídající výše nepřímých výrobních nákladů = fixní a variabilní složka výrobní režie

x          Další náklady = (správní – administrativa související s výrobním procesem; úroky z půjčky na zásoby vlastních výrobků, trvá-li dlouhou dobu, než jsou schopny prodeje

Výrobní náklady zobrazující skutečně vynaložené náklady

Existují i další techniky, hlavně pro vnitropodnikové řízení

x          Metoda standardních nákladů = podnik předem stanová žádoucí úroveň nákladů, kterou pak porovnává se skutečně vynaloženými náklady a provádí rozbor odchylek

Výrobní režie

variabilní část výrobní režie – pohybuje se shodně s objemem produkce (s jeho růstem roste a naopak), mají se přiřadit k jednotce produkce

fixní část výrobní režie – představuje N, kt. zůstávají stálé i když se objem produkce mění (odpisy budov, údržba, .)

do výrobních N by neměly být řazeny správní výdaje, odbytové N, interní zisky

Modely zobrazení zásob vlastní činnosti

x          Členění podle funkce

Spotřeba aktiv a vznik závazků spojených s výrobou se zúčtují přímo do nedokončené výroby (= rozvahově)

Dokončení výrobků také rozvahové – nedokončená výroba výrobky

x          Druhové členění nákladů

Veškeré náklady na NV se zobrazí nejdřív výsledkově, pak je ale třeba při výpočtu Z/Z použít jen náklady, které se vztahují k tržbám za výrobky

Účet „změna stavu zásob vlastní činnosti“ (podrobně koncept str. 187)

ZDROJ: Koncept

přecenění HIM způsobeno změnami tržní hodnoty

IAS umožňují přecenění nahoru i dolů, přínos/ztráta se projeví mimo výsledovku přímo ve VK

OCEŇOVACÍ ZÁKLADNY

Ø       historické N

obvykle se používá pro ocenění dlouhodobých A, materiálu, zboží, nakupovaných CP nebo pohledávek

u A je cena tvořena náklady pořízení + vedlejšími pořizovacími náklady s nákupem spojenými (např. doprava, montáž, clo, instalace, provize, pojištění zásilky, geodetické práce, studie pro varianty řešení, u CP poplatky makléřům apod., také se sem mohou zahrnout úroky z půjčky placené do doby zařazení aktiva do používání) = N související s majetkem a jeho uvedením do provozu

nezařazuje se do pořizovací ceny školení zaměstnanců nebo cestovné managementu

u výrobků tvoří cenu vlastní náklady výroby nebo náklady na přeměnu

do doby prodeje produktu, je vykázán výrobek jako A, při prodeji vstoupí do N

u P se jedná o nominální hodnotu potřebnou k úhradě dluhu

Ø       běžná cena

cena, kt. bychom ocenili A v okamžiku, kdy ho účtujeme – odráží současný stav na trhu

často se užívá např. darován 10let starý bus → kolik by stál dnes:

o        běžná cena obnovy (běžná reprodukční cena) – hledám na trhu 10 let staré A a spočítám odpisy

o        běžná cena záměny – A už na trhu není, hledám A s ekvivalentní produkční kapacitou

u závazků se jedná o nominální hodnotu nediskontovanou, potřebnou k úhradě závazku dnes

Ø       realizovatelná hodnota

při použití realizovatelné hodnoty jsou A oceňována v penězích, kt. by bylo možno v současnosti získat jejich prodejem za normálních podmínek

v případě závazků mluvíme o vypořádací hodnotě, tj. nediskontovaná částka peněz, kterou bude třeba podle očekávání vynaložit za normálních podmínek k uhrazení dluhu

Ø       současná hodnota

A jsou oceňována v současné diskontované hodnotě budoucích čistých peněžních příjmů, kt. A podle očekávání v budoucnu přinese

budoucí čisté příjmy = budoucí příjmy snížené o budoucí peněžní výdaje nutné k získání příjmů

závazky se vedou v současné diskontované hodně budoucích čistých peněž.výdajů, kt. budou podle očekávání požadovány za normálních podmínek k úhradě dluhu

Ø       reálná hodnota

je částka, za niž by mohlo být A nakoupeno nebo závazek vyrovnán při běžné transakci mezi znalými a

ochotnými partnery tj. při transakci, kt. není z přinucení ani není likvidačním prodejem (reálná hodnota

vychází z neaktivního trhu)

ZDROJ: Borec

Rezervy

Záměrně nevykázaný zisk (zahrnují se do nákladů -> nižší zisk), zadržený jednak na případná obesnější rizika související s podnikání nebo na přesně vymezené účely (záruční opravy, restrukturalizace)

Vždy musí být zdůvodněny minulými událostmi či reálně očekávaný okolnostmi

Specifický typ závazků: rysy – odhadnutá výše, neurčitá doba čerpání.

nejsou tvořeny ze zisku, nesmí se použít na jiné výdaje, než na jaké byly vytvořeny, mají blízko k výdajům PO (obě jsou akruálními N a závazky), mají obecné nebo účelové zaměření, stanoví se procentem ze základu nebo absolutní částkou, tvorba – N, čerpání – V

a) zákonné – upravena zákonem, daň z příjmu

b) ostatní – závisí na účetní jednotce, zákon je neuznává jako naklad

třída 45 – na rozhraní mezi dlouhodobými a krátko. Podle našich předpisů se tvoří na dobu delší než 1 rok, ale jestli k jejich čerpání zbývá doba kratší než 1 rok, stávají se krátkodobým zdrojem

tvorba se zúčtuje v nákladech v závislosti na tom, zda se týkají provozních,finančních, nebo mimoř.N

čerpání (rozpouštění) rezerv se provádí prostřednictvím výnosů . Nesmějí mít aktivní zůstatky, pasivní zůstatky se převádějí do následujícího účetního obcdobí

ZDROJ: Borec, Abeceda

x         řídící pracovníci podniku – interní uživatelé účetních údajů

x         vlastníci podniků – investoři – nejsou zúčastněni na chodu firmy

na rozhraní mezi vnitřním a vnějším uživatelem účetních informací

informace o finančně-majetkové situaci podniku

informace o výdělečné schopnosti (zisk/ztráta)

x         věřitelé a zákazníci – informace o likviditě – schopnosti firmy ze svých prostředků platit dluhy

x         veřejnost (zainteresovaná – zaměstnanci) –

jaké jsou perspektivy pracovních míst

municipální orgány – představitelé města, kde má podnik sídlo

sponzoring, snášenlivost firmy se ŽP

x         konkurence

x         finanční orgány státu – legislativou stanovený nárok dozvědět se údaje nutné k daňovým příjmům státu (HV)

ZDROJ: Borec

viz předchozí otázky

Pořizovací náklady budov a zařízení u nich se předpokládá dlouhodobé užívání se systematicky postupně odpisují

Odpis = odhad částky (vyjádřené jako N) o niž se určité dlouhodobé aktivum v daném období opotřebovalo (fyzické opotřebení, morální opotřebení – účetní odpisy berou v úvahu oboje)

Metody odpisování

x          Výkonová metoda = jestliže je zastarávání a opotřebení aktiva závislé na jeho využití (není všeobecně rozšířeno, vyžaduje podrobnou evidenci o provedených výkonech. Běžné u odpisu přírodních zdrojů)

(PC-ZC) celkový výkon (počet výrobků)

x          Rovnoměrná metoda = lineární, jedna z nejpopulárnějších metod = (PC-ZC) n

x          Zrychlené metody = umožňují odepsat aktivum rychleji než lineární metody – postupně se snižuje částka ročních odpisů, vhodné když výnosy, jež dané aktivum generuje jsou vyšší na počátku doby jeho užívání

DDB = konstantní odpisová sazba a klesající odepsatelná částka

%DDB = 2*100n

= %DDB * zůstatková hodnota 0,5 * 82000 = 41000 (zůst.hodnota)

0,5 * (82000 – 41000) = atd.

SYD = klesající odpisová sazba a konstantní odepsatelná částka

(zbývající počet let životnosti) (suma let životnosti) * (PC-ZC)

x          Speciální metody (skupinové, hybridní – kombinace časového a výkonového hlediska)

Potřeba znát: pořizovací náklady, zbytkovou hodnotu, předpokládanou dobu použitelnosti (resp. odhad výkonnosti aktiva)

Odepsatelná částka (odpisová základna) = původní hodnota – zbytková hodnota

Opotřebení - HM

amortizace – nehmotný majetek, lineární odpis, ale ZC = 0

těžba – vyčerpání přírodního bohatství

ZDROJ: Borec, Koncept

Ø       na akruální bázi = Z /Z se vypočte z rozdílu V a N (bez ohledu na to, zda mají V podobu peněžních příjmů nebo ne a N podobu peněžních výdajů), podmínkou akruální báze je jejich časová i věcná souvislost

časová souvislost = časové rozlišení: transitoria – NPO, VPO – vyjadřují pohyb A (příjem, výdaj), který bude mít vliv na HV (jako V a N) až v dalším období X anticipace – výdaje a příjmy PO – předjaté položky vyjadřují náklad nebo výnos ovlivňující HV nyní, které se však jako pohyb aktiv (příjem, výdaj) projeví až v dalším období

věcná souvislost = matching princip

porovnáváme výnosy a náklady, které se váží ke stejnému objemu (prodaných) výkonů, tedy prodaným výrobkům musí být přiřazeno odpovídající množství nákladů = tzv.alokace nákladů ve výkonech

všechny N vzniklé v daném období jsou zároveň v tomto období N výsledku, všechny N vzniklé v dalším období jsou N výkonů

všechny N vzniklé v daném období se dělí na náklady období a na náklady výkonů

tomu odpovídá účelové členění nákladů, u druhového členění nákladů je třeba HV upravit o ZS NV a výrobků

MÍRA A NÁSTROJE REGULACE ÚČETNICTVÍ V ČR

míru regulace účetnictví v ČR určuje :

Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.)

je průřezovým zákonem, tzn. je společný pro všechny účetní jednotky

respektuje zásady :

zásada účetní jednotky

předpoklad trvání podniku

zásada zjišťování HV a finanční situace v pravidelných intervalech

zásada objektivity účetních informací

princip historické ceny

akruální princip

zásada stálosti metod

zásada materiálnosti účetnictví

zásada opatrnosti při oceňování majetku a závazků (otázka č. 2)

Zákon o dani z příjmů

jednotky, které účtují podle daňové evidence, se řídí zákonem o dani z příjmu

soubor vyhlášek pro jednotlivé typy účetních jednotek

pro účetní jednotky účtující v soustavě podvojného účetnictví (účetnictví) byly vydány samostatné vyhlášky pro následující skupiny :

Podnikatelé účtující podle zákona o účetnictví

Banky a jiné finanční instituce

Pojišťovny

Zdravotní pojišťovny

Účetní jednotky, jejíž činností není podnikání a řídí se zákonem o účetnictví

Územní samosprávné celky

příspěvkové organizace

státní fondy

Neziskové organizace

Fond národního majetku a Pozemkový fond ČR

ZDROJ: Borec

IAS dává možnost určit samotným podnikům zda má smysl rozlišovat tyto závazky – podniky z dlouhým nebo neurčitým provozním cyklem obvykle rozdělují dluhy jen podle likvidity

z časového hlediska lze rozdělit dluhy na :

o        krátkodobé – např. dluhy z o.z.v., vůči zaměstnancům, finančnímu úřadu, státním institucím, přijaté krátk.úvěry

závazek je považován za krátkodobý, jestliže splňuje některou podmínku:

uhrazení v rámci běžného provozního cyklu podniku (nákup materiálu, jejich úhrada, přeměna na výrobky, prodej za hotové nebo na obchodní úvěr a přijetí peněz)

úhrada v rámci 12 měsíců od rozvahového dne (tedy např. i splátky dlouhodobého dluhu)

o        dlouhodobé – ostatní závazky jsou dlouhodobé – např. závazek z titulu vydaných dluhopisů

Provozní cyklus

Ø       výrobního podniku – nákup materiálu, jejich úhrada, přeměna na výrobky, jejich prodej a přijetí peněz

Ø       obchodního podniku – přeměna peněžních prostředků na nakupované zásoby zboží, jejich prodej zákazníkům a příjem peněz

čím rychlejší je provozní cyklus, tím větší množství výrobků podnik za urč.časový interval prodá

daně mohou být různé povahy – NBO (daň ze zisku), nejsou N (povinná přirážka k prodej.ceně vybíraná státem DPH)

Závazky

      jisté – dělíme na :

s přesně stanovenou částkou

s odhadnutou výší – při poskytování záruky nemůžeme znát rozsah reklamací – odhadujeme podle minulých zkušeností

podle akruálního principu jsou tyto závazky zahrnovány do NBO snižující zisk, protože přináleží výrobkům v tomto období

      podmíněné (nejisté) závazky, jejichž vznik závisí na budoucích událostech vyplývajících z minulých transakcí

někdy lze určit částku – např. ručení, předem uzavřené smlouvy na odběr zboží, atd.

někdy nelze určit přesnou výši – např. při žalobě na podnik

všeobecně platí povinnost podmíněné závazky zveřejnit

nevykazují se v R, ale v příloze k účetním výkazům

       finanční – závazky, kt. vznikly na smluvním základě

je to povinnost předat jinému podniku peněžní prostředky či jiné finanční aktivum (na jedné straně je to závazek a na druhé straně finanční aktivum)

ZDROJ: Borec, Koncept (str. 251)

Princip dokumentace = jeden z metodických prvků účetnictví

Hospodářské operace vstupují do účetnictví nepřímo, prostřednictvím účetních dokladů (= ověřený záznam o hospodářském jevu)

Nutnost dodržovat ZÁSADU DOKLADOVOSTI, zápis na účet pouze na základě účetního dokladu (faktury, výdejky, příjemky..)

Náležitosti dokladu – označení, popis obsahu účetního případu, označení účastníků, částka (nebo údaj o množství a ceně), datum vyhotovení dokladu, datum uskutečnění operace (pokud není shodné s datem vyhotovení), podpis osoby odpovědné za účetní případ a osoby odpovědné za zaúčtování

Přezkušování dokladů

Zajištění věrohodnosti a správnosti údajů – prověřování formální a věcné správnosti

x          Věcnou správnost – ověřují účastnící hospodářské operace

x          Formální správnost – pracovníci účtárny, úplnost náležitostí, oprávněnost

Je-li účetní doklad správný je doplněn účtovým předpisem = rozhodnutí na které účty a na které strany účtů se operace zaúčtuje (= předkontace)

Klasifikace účetních dokladů

dle stupně agregace (jednotlivé x sběrné)

dle místa vzniku (vnější x vnitřní)

dle počtu položek (jednopoložkové x vícepoložkové)

Příklady účetních dokladů :

protokol o převzetí do užívání

ověření zásob, materiálu na skladě – příjemky, výdejky

pro účtování změn na BÚ – výpis z BÚ

ověřuje transakce v pokladně – příjmový a výdajový pokladní doklad

ověřuje vznik obchodního úvěru – faktury přijaté/ vydané

interní účetní doklady

Oběh účetních dokladů

postupný průchod dokladů vnitropodnikovými útvary (od vyhotovení až po archivaci)

a)       prvotní záznam nastává tam, kde účetní doklad je vystaven – hned po uskutečnění transakce

dispoziční doklad – vzniká ještě před uskutečněním transakce

b)       vyhotovení účetního dokladu – vzniká při nebo po uskutečnění transakce (2 data !!!)

c)       přezkoušení – kontrola – ze 2 stran, bez potřebných náležitostí nemá doklad význam :

x          věcná správnost – ověřují účastníci hospodářské operace (přípustnost transakce – zda není v rozporu s obchod.zákoníkem + oprávněnost dispozice – zda ten, kdo transakci nařídil, má oprávnění (ochrana majetku)

x          formální správnost kontroluje úplnost náležitostí dokladu, správnost výpočtů (pracovníci účtárny)

d)       využití účetního dokladu (zaúčtování)

e)       operativní uložení – doklady k dispozici dobře uspořádány

f)        archivace – po uzavření účetního období přehledně archivovány

ZDROJ: Borec, Abeceda

vlastníci podniku (riziko podnikatelské, finanční)

krátkodobí věřitelé podniku (obchodní věřitelé, banky, fin.instituce (zajímá je celková, běžná a okamžitá likvidita))

dlouhodobí věřitelé podniku (úvěryschopnost a solventnost)

vedení podniku (výnosnost, solventnost, likvidita)

zákazníci (vyhlídky do budoucna), zaměstnanci (informace o zajištění zaměstnání)

vláda (daňové předpisy, předpisy akciového práva)

veřejnost (dopad na ŽP)

konkurenční firmy (kontrola podniku pro srovnání se svým)

ZDROJ: Borec

Zvýšení ZK

a.s. může zvýšit třemi způsoby:

x          upsáním nových akcií – pokud jsou splaceny již dříve emitované akcie.

x          zvýšení z vlastních zdrojů – po schválení účetní závěrky může valná hromada rozhodnout, že část VK použije ke zvýšení ZK, čehož lze dosáhnout 2 způsoby: vydáním nových akcií a jejich bezplatným rozdělením mezi akcionáře nebo zvýšením jmenovité hodnoty akcií. Jde tedy o přelití kumulovaných zisků do ZK (tzn. změnu struktury VK). To má pak vliv na tržní cenu akcií (klesá) a vede k nižším dividendám.

x          výměnou vyměnitelných dluhopisů za akcie – v době splatnosti dluhopisů se závazek emitenta přelije do základního kapitálu, dojde ke změně ve struktuře (sníží se výše dluhů a zvýší se ZK).

s.r.o. zvýší ZK novými peněžitými či nepeněžitými vklady, družstvo – dalšími členskými vklady

ZDROJ: Borec, Abeceda

Výsledovka (4 varianty)

x         horizontální a vertikální, podle druhu a účelu

EU vychází ze vzorů: T– forma a vertikální forma pro druhové i účelové členění nákladů, člení výsledek z provozní, finanční, mimořádné činnosti

součet provozní a finanční činnosti dává výsledek za běžnou činnost

jsou-li náklady ve výsledovce členěny podle druhů, je věcná shoda mezi výnosy a náklady řešena úpravou nákladů (IAS) – položka změna stavu vnitropodnikových zásob

tedy náklady se sníží o vlastní náklady na výkony provedené ale neprodané a naopak zvýší o prodané ale vyrobené v dřívějším období

u vzorů EU je shoda řešena úpravou výnosů i nákladů – zvýšení stavu výrobků a nedokončené výroby se projeví jako výnos, naopak prodej výrobků vyrobených v předchozím období se promítne do nákladů – snížení stavu výrobků a nedokončené výroby

tedy podobně jako výnosová položka aktivace výkonů vlastní výroby

x         podle GAAP a IAS

externí uživatelé využívají výsledovky k tomu, aby zhodnotili chování a postavení podniku za danou časovou periodu i schopnosti managementu

US GAAP má požadavek na samostatné vykázání položek jako jsou mimořádné položky, úpravy předchozích období, ukončované činnosti či kumulativní vliv změn v účetních pravidlech

US GAAP neurčují jakou klasifikaci nákladů použít, výhradně se však užívá účelové členění nákladů

formát výsledovky je jednostupňový – položky provozních a ostatních N resp. V jsou rozčleněny do podpoložek a poté sečteny

většinou se užívá dvoustupňový systém, kde je členění bohatší

IAS požaduje členění nákladů za provozní činnost podle druhů (materiál, energie, mzdy, odpisy atd.) nebo podle účelu (spojené s výrobou, prodejem či správou)

zvlášť provozní činnost, finanční činnost, mimořádné položky, akciová společnost uvádí na konci výsledovky zisk / ztrátu na jednu akcii

ZDROJ: Borec

Majetkové CP

akcie a podílové listy, nejsou ve své podstatě čas. ohraničeny, ale drží-li se max.1 rok ???

vyjadřují majetkovou účast investora na ZK společnosti, do níž investoval

tato účast může být vyjádřena např. akcií nebo podílů či vkladů

akcie lze získat koupí na kapitálovém trhu nebo přímým vložením peněz do ZK společnosti

majitelé akcií se stávají akcionáři s právy:

x          podílet se na řízení společnosti, do jejíhož VK investovali

x          podílet se na zisku nebo likvidačním zůstatku v případě zániku

další možná práva s akciemi spojená:

x          přednostní právo na dividendu

x          nezakládají nárok na vrácení vloženého kapitálu, držitel je musí prodat na kapitálovém trhu

investováním do majetkových CP sleduje podnik různé cíle:

x          získat vliv v podniku – možnost mluvit do řízení podniku, jedná se o investice do VK jiného podniku

rozhodující vliv – investor drží přes 50% akcií, možnost ovládat finanční a provozní politiku podniku tak, aby ovládající z jeho činnosti měl užitek, jedná se o vztah mateřský podnik – dceřinná společnost, účetnictví vydávají jako celek

podstatný vliv – investor drží 20 – 50% akcií, má pravomoc podílet se na rozhodnutích souvisejících s provozem podniku, jedná se o tzv. přidružený podnik

x          zajistit dlouhodobé a trvalé obchodní partnerství (minoritní vliv) – investor drží méně než 20 % akcií = pasivní finanční investice

Dluhové (úvěrové) CP

založeny na úvěrovém vztahu mezi investorem a dlužníkem

investor nakupuje tyto CP s podmínkou, že mu dlužník (emitent) zaplatí ve stanovené době jak zapůjčený obnos, tak i dohodnutý úrok, dlužník si zase vydáním CP opatřuje na finančním trhu cizí kapitál

představitelem je dluhopis (dlužní úpis) – emitent (vydavatel CP) se zavazuje splatit majiteli CP dlužnou nominální částku (částka, na kt. zní obligace) a v dohodnuté době vyplácet úrok :

pevný – % z nominální ceny, vyplácen obvykle v ročních termínech

pohyblivý – výše úroku je závislá na aktuální IR na finančním trhu

neúročený, nulový – emitent prodává CP za nižší než nominální hodnotu (rozdíl mezi prodejní a nominální cenou představuje výši úroků, kt. budou vyplaceny při úhradě nominální ceny akcie)

specifické druhy dluhopisů :

indexované – emitent navyšuje nominální hodnotu podle míry inflace

vyměnitelné (konvertibilní) – emitent je jejich majiteli může vyměnit za své vlastní akcie

tyto CP jsou předmětem účtování u investora i u emitenta

ZDROJ: Borec

Inventarizace aktiv a dluhů

Přesné zjištění skutečného stavu aktiv a závazků = inventura (záznam do inventurních soupisů)

Porovnání skutečného stavu se stavem vykazovaném v účtu

Zjištění inventarizačních rozdílů (přebytek, manko) + objasnění rozdílů

Vypořádání inventarizačních rozdílů (oprava) + následně návrh opatření

Inventura podle povahy A a P

x          Fyzická inventura = vážení, počítání, měření

x          Dokladová inventura = správnost zůstatku účtu ověřuje prostřednictvím dokladů – sesouhlasení vlastních zápisů s příslušným obchodním partnerem prostřednictvím dokladů

Inventarizace

x          Periodicky = provádí se v zásadě jednou ročně, k rozvahovému dni

x          Průběžně = podle našeho zákona (vzhledem k pracnosti) dovoluje inventarizovat zásoby průběžně, jiný hmotný majetek v delší lhůtě (max. 2 roky) naopak u peněžních prostředků se musí provést minimálně 4x ročně (= průběžná, permanentní inventarizace)

Vedle těchto existuje ještě inventarizace mimořádná (sloučení, rozdělení podniku, likvidace, živelná pohroma…)

Provedení inventarizace je podnik povinen prokázat u po dobu pěti let od provedení

ZDROJ: Abeceda

Zbytek z borce

zápisy na účtech = zápisy věcné x časové.

Věcné zápisy – na syntetických a analytických účtech. Zápisy na syntetických účtech tvoří hlavní knihu (informace pro řízení podniku), zápisy na analytických účtech tvoří analytickou evidenci (kniha pohledávek, mzdové listy).

Časové zápisy napomáhají k odhalení chyb na syntetických účtech, zabraňuje dodatečnému upravování zápisu a poskytují časový přehled zápisu na účtech. Uskutečňují se v deníku. Jeden zápis v deníku je deníková položka a soubor těchto položek je deníkový obrat.

Účetní zápisy dělíme:

1) z hlediska obsahu (původní x sborníkové)

2) po formální stránce (jednoduché – souvztažnost dvou účtů x složité – souvztažnost více účtů)

3) z hlediska vlivu zápisu na obrat příslušné strany účtu (černé – normální - zvyšují obrat x červené – snižují obrat příslušné strany účtů)

Opravy – přeškrtnutím x opravnými účetními zápisy (doplňkový zápis, storno, zpětný převod, převod z účtu na účet, poloviční storno, úplné storno).

Dl.dluhopisy z pozice emitenta

obligace (dl.dluhopis) = úvěrový CP, s nímž se obchoduje na kapitálovém trhu a jímž si emitent obstarává cizí kapitál

dlužní úpis (na jméno nebo na majitele), kt. emitent vydává s cílem prodat jej na kap.trhu za předem stanovených podmínek a kt. se zavazuje splatit jeho majiteli „vypůjčenou „ částku (jistinu) a navíc úrok podle stanoveného režimu

tímto způsobem si podnik půjčuje od nejširší veřejnosti

soukromé investice – dlužní úpisy, kt. se neprodávají na veřejnosti – věřiteli jsou např. pojišťovny, penzijní fondy,

dluhopisy můžeme dělit na :

Ø       úročené

Ø       neúročené = prodávají se za nižší než jmenovitou hodnotu – úrok je majiteli vyplacen dlužníkem najednou při

úhradě celé jmenovité hodnoty

další členění:

dluhopisy s kupónem – majitel má právo na pravidelný úrokový výnos a v době splatnosti obdrží jmenovitou
hodnotu dluhopisu

na primárním trhu při emisi se kurz dluhopisu pohybuje nad i pod jmenovitou hodnotou, na sekundárním trhu se cena tvoří podle nabídky a poptávky bez ohledu na jmenovitou hodnotu

dluhopisy s nulovým kupónem (diskontované) – majitel kupuje dluhopis za cenu nižší než je jmenovitá hodnota

emitent mu průběžně nevyplácí úrok, ale v okamžiku splatnosti mu uhradí celou výši jmenovité hodnoty

rozdíl mezi prodejní cenou dluhopisu a jeho jmenovitou hodnotou představuje diskont = výši úroku

Ø         cena placená za dluhopis (úrok) se objevuje ve výsledovce jako NBO a snižuje tedy výši HV předem, ještě před jeho vykázáním

Ø         cena placená akcionářům za investovaný kapitál – za akcie (dividenda) – přímo snižuje výši již vykázaných kumulovaných výdělků