Dilatace a dislokace céka u skotu

Úvod

Dilatace a dislokace céka neboli Dilatatio et dislocatio coeci (DDC) je stav gastrointestinálního traktu u skotu, který postihuje cékum, popř. i proximální kličku kolonu a počáteční úseky spirální kličky velkého kolonu. Steiner (2002) definuje DDC jako nadměrné naplnění slepého střeva, proximální kličky kolonu a často také spirální kličky kolonu řídce kašovitou tekutinou a plynem, kdy může dojít v průběhu onemocnění také ke změněn polohy slepého střeva. Jako onemocnění byl popsán Espersenem (1960), Dirsenem (1962), Rosenbergem (1972) a po nich řadou dalších autorů, např. Steinerem (2002).

Vyskytuje se častěji u mléčného skotu, především u dospělého skotu v prvních měsících laktace, ale také během posledních měsíců před porodem. Přesto není vznik onemocnění striktně vázán na určitou fázi laktace nebo reprodukčního cyklu. Onemocnění bylo popsáno také u telat, jalovic, býků, u masného skotu a u ovcí. Nejčastěji se vyskytuje u vysokoprodukčních dojnic ve věku 3 až 5 let, během prvních dvou měsíců po otelení, kdy u skotu vzniká většina metabolických poruch. Nejběžněji bývá toto onemocnění popisováno v Evropě a Severní Americe. Vyšší frekvence výskytu bývá na podzim a v zimě, kdy jsou zvířata držena po celý den ve stáji. Také postižení více jedinců najednou nebývá výjimkou. Některé literární prameny udávají např. výskyt 5 případů DDC na jedné farmě během devíti dnů. Postižené dojnice byly v laktaci a přes den se pohybovaly na pastvě, kde v porostu převažoval jetel bílý. Dále dostávali dvakrát denně siláž a koncentrované krmivo.

I když je tento stav gastrointestinálního traktu (GIT) u skotu méně častý, není neobvyklý a je třeba s ním počítat při diferenciální diagnostice některých poruch GIT u skotu.

Anatomie

Pro správné pochopení topografie céka při různých druzích dislokací je důležitá znalost jeho fyziologického uložení. Protože dislokace céka se nevztahuje pouze na slepé střevo, ale může ovlivnit i polohu přilehlých orgánů, je vhodné se zmínit také o jejich topografii.

Slepé střevo skotu se skládá ze základny (basis ceci), z těla (corpus ceci) a hrotu (apex ceci). Cékum má tvar protáhlé trubice o průměru asi 15 cm, která se nachází mezi ileem a sestupným kolonem. Ileum i kolon ústí do céka v oblasti báze. Kolon dále postupuje kaudálním směrem a v podobě kličky (ansa coli proximalis) obejde  kaudální okraj mezenteriální desky na její levou stranu. Na levé straně mezenteriální desky se kolon zužuje na průměr asi 6 až 8 cm a pokračuje v podobě jeden a půl až dvou dostředivých závitů (gyri centripetales), které přejdou v ostré ohbí ( flexura centralis) a dále pokračují jako dostředivé závity (gyri centrifugales). Dostředivé závity kopírují průběh odstředivých závitů. Poslední centrifugální závit přejde v distální kličku (ansa coli distalis), která obtočí kaudální okraj mezenteriální desky a dostává se na její pravou stranu a pokračuje kraniálním směrem jako konečná část ascendentního tračníku ( pars terminalis coli ascencentis). Gyri centripetales a centrifugales tvoří společně na levé staně mezenteriální desky spirální kličku vzestupného tračníku (ansa spiralis coli). Mesentriální deska (mesenterium commune) je duplikatura peritonea, která přivádí peritoneum ze stropu břišní dutiny k tlustému i tenkému střevu. Kořen mesenteriální desky (radix mesenterii communis) vystupuje na pravé straně těsně podél páteře od prvního po pátý bedrní obratel. Do levé strany mesenteriální desky se ukládá spirální klička sestupného kolonu. Slepé střevo začíná na pravé straně mesenteriální desky v úrovni třetího bederního obratle přibližně v dorsální třetině výšky břišní dutiny. Základna slepého střeva míří kaudálně, tělo slepého střeva se stáčí mírným obloukem k pravé straně ventrální břišní stěny. Při ostium ileocekale přechází na slepé střevo krátké mesocecum z proximální kličky vzestupného tračníku. V ostatních částech poutá slepé střevo ke kaudálnímu kraji mesenteriální desky řasa plica ileocecalis. Pravé rameno proximální kličky kolonu leží na pravé straně mesenteriální desky a po výstupu z céka směřuje kraniálně, ihned se ale stáčí o 180⁰ do kaudálního směru, takže se dostává dorsálně nad základnu slepého střeva a postupuje kaudálně ke kaudálnímu okraji mesenteriální desky. Proximální kličku kolonu poutá krátká mesenteriální duplikatura k dorsálnímu okraji mesenteriání desky. Proximální klička kolonu má zřetelně větší průměr než ostatní části spirální kličky. Proximální klička se zužuje na levé straně mesenteriální desky před přechodem ve spirální kličku. Spirální klička směřuje mírně kaudoventrálně, jejich flexura centralis vystupuje z roviny mesenteriální desky doleva a kaudálně. Centrifugální závity leží na vnější straně odpovídajícího centripetálního závitu. Poslední centrifugální závit postupuje podél kraniálního okraje mesenteriální desky dorsálním směrem, v dorsální části mesenteriální desky přechází v levé rameno distální kličky. Ansa distalis obejde kaudální okraj mesenteriální desky těsně dorsálně od proximální kličky. Na pravé straně mesenteriální desky postupuje konečná část vzestupného tračníku mírně kranioventrálně k transversálnímu kolonu.

Etiopatogeneze

Příčina vzniku onemocnění není ještě zcela objasněna, ale předpokládá se podobná etiologie jako při vzniku dislokací slezu. Rovněž byl několikrát popsán současný výskyt levostranné dislokace slezu (LDS) a DDC. Vznik tohoto onemocnění je dáván do souvislosti se zkrmováním koncentrovaných krmiv (koncentrovaná krmiva jsou zkrmována především vysokoprodukčním dojnicím, proto je právě u nich výskyt tohoto onemocnění častější, ale také například telatům nebo býkům). Není zde žádná plemenná, věková ani na pohlaví vázaná predispozice. Moderní diety, které se skládají ze siláží a vysoce koncentrovaných směsí, představují bohatý zdroj TMK.

Experimentálně bylo zjištěno, že vysoká koncentrace TMK by mohla vést ke střevní atonii. Byly sledovány 2 skupiny krav. Skupinu číslo 1 tvořily krávy s klinicky potvrzenou DDC, ve skupině číslo 2 byly jen zdravé krávy a tato skupina sloužila jako kontrola. U krav z první skupiny byla v céku zjištěna vysoká koncentrace ionizovaných i neionizovaných TMK, šlo hlavně o acetát, propionát, butyrát a valerát. Koncentrace amoniaku byla u obou skupin stejná. Jestli však je zvýšená koncentrace TMK příčinou vzniku DDC nebo je pouze následkem stáze střevního obsahu, zůstává nejasné. Dále byl proveden pokus, kdy byly TMK aplikovány ovcím přímo do slepého střeva. Toto vyvolalo zástavu motility slepého střeva. U skotu však stejné experimenty ke zpomalení střevní motility nevedly (Steiner 2002)

Sacharidy, které nejsou kompletně fermentovány v bachoru, postupují do céka , kde se jejich koncentrace postupně zvyšuje, pH se snižuje a dochází k atonii stření stěny. Butyrát působí největší depresi střevní motoriky, nejmenší depresivní účinek má acetát. Následkem inhibice střevní motility dochází k hromadění plynu a tráveniny v céku a k jeho dilataci. Naplněné a dilatované cékum je těžké, klesá na dno břišní dutiny a dochází k jeho dislokaci. Zdá se, že změnu polohy střeva mohou způsobit také některé mechanické podněty, např. uléhání, vstávání, nakládání a vykládání zvířat nebo transport. Střevní motilitu mohou ovlivnit také některé lokální vlivy, např. paraziti.

Formy dislokací (obecně)

Nejčastější postižení slepého střeva představuje prostá dilatace bez dislokace.

Základní typy komplikací, ke kterým může dojít na dilatovaném slepém střevě skotu jsou:

torze- otočení orgánu okolo jeho podélné osy, v případě céka by šlo o otočení po nebo proti směru hodinových ručiček při pohledu od zádě zvířete.

volvulus- otočení orgánu okolo jeho příčné osy, kterou často představuje serózní závěs, který připevňuje orgán ke stropu břišní stěny. V případě volvulu slepého střeva u skotu může ileocékální ústí představovat pevný bod, okolo kterého dochází k rotaci střeva.

retroflexe- kdy dojde k ohnutí slepého střeva v místě ileocékálního ústí dorsálním nebo ventrálním směrem. Při pohledu z pravé slabiny je tedy cékum rotováno po nebo proti směru hodinových ručiček.

S pojmem torze se častěji setkáme ve starší literatuře, moderní autoři dávají přednost přesnějšímu pojmu volvulus.

Existuje několik způsobů dělení dislokací u skotu.

1.způsob rozdělení (dle Andersona 1992,Blooda a Radostitse) :

Prostá dilatace céka bez volvulu- při tomto způsobu dislokace leží cékum svou konvexní stranou na dně břišní dutiny, apex se nachází před pánevním vchodem a směřuje dorsálně nebo je otočen na pravou nebo na levou stranu.

Dilatace, která je spojená se zřetelným otočením doprava tj. s pravostranným volvulem (při pohledu z pravé hladové jámy)- dochází k otočení celého těla céka ve směru hodinových ručiček okolo pevného bodu, který představuje ileocékální ústí. Apex směřuje kraniálně a leží bezprostředně za bránicí uvnitř nebo vně reccessus supraomentalis

Dilatace, která je spojená se zřetelným otočením doleva tj. s levostranným volvulem (při pohledu z pravé hladové jámy)- cékum pohybuje proti směru hodinových ručiček, směřuje svou konvexní stranou ventrálně a apex míří kraniálně a podle stupně otočení dorsálně nebo ventrálně

2. způsob rozdělení (dle Geishausera a Pfeanderové 1996):

Dilatace a dislokace céka, která může i nemusí být spojena s torzí céka a při které je dilatována i ansa coli proximalis (proximální klička kolonu)

Dilatace, dislokace a torze céka bez dilatace proximální kolické kličky

Dilatace a dislokace céka bez torze spojená s dilatací, dislokací a levostrannou torzí proximální kličky kolonu

Dilatace a dislokace céka bez torze s dilatací, dislokací a pravostrannou torzí proximální kličky kolonu

3.způsob rozdělení(dle Steinera 2002):

Prostá dilatace slepého střeva

Torze slepého střeva

Retroflexe slepého střeva

Možná je také kombinace retroflexe a torze slepého střeva

V letech 1993 až 1994  byla provedena na Univerzitě v Giessenu studie, která měla za cíl zhotovení přesnějších popisů týkajících se topografie céka při jeho nejrůznějších formách dislokací

Klinické příznaky

Klinický obraz je velmi variabilní a závisí na velikosti distenze, druhu dislokace, stupni narušení střevní peristaltiky a míře poškození střevní stěny. DDC může probíhat bez zjevných klinických příznaků, kdy je tento stav zjištěn jako náhodný nález při rektálním vyšetření za jiným účelem, např.při gynekologickém vyšetření. Kromě asymptomatického průběhu může DDC probíhat jako akutní nebo protrahované onemocnění.

U postiženého zvířete se v různé míře může vyskytovat inapetence, apatie, pokles mléčné produkce, zástava defekace nebo snížené množství produkovaného trusu, trus může být tmavé barvy velmi často je pokryt hlenem, zřídka může obsahovat příměs krve. Mohou se objevit také kolikové bolesti, pro které je typický neklid zvířete, přešlapování na pánevních končetinách, hrabání, kopání končetinami po břiše, popř. lehání a vstávání. Při vstávání může zvíře určitou dobu setrvávat na karpálních kloubech. Kolikové bolesti mohou být ze začátku přerušované, ale s rozvojem onemocnění se zvýrazňují a mění se na trvalé. U zvířat s vážnějším poškozením celkového zdravotního stavu můžeme pozorovat ustrašený výraz, sténání. Tepová frekvence je u závažnějších případů zvýšená na 80 až 100 tepů/min, změny na kardiovaskulárním aparátu závisí na závažnosti postižení a stupni dehydratace. U velmi vážných případů můžeme pozorovat nastříklé konjunktivální cévy a chladné periferie, což je příznak endotoxemického šoku. Dechová frekvence bývá obvykle ve fyziologickém rozmezí, v závažných případech je zvýšená a povrchní v důsledku tlaku distendovaných orgánů na bránici a plíce. Kaudální ohraničení pravé plíce může být posunuto o šířku jednoho až několika prstů směrem kraniálním a potlačovat poklepové pole jater, které je zmenšené. Tělesná teplota je u mírných případů ve fyziologickém rozmezí, v pokročilejších stádiích stoupá až na 40,0 ⁰C. Činnost předžaludků může být nenarušená, mírně zleněná nebo zcela pozastavená. Stěna břišní může být napjatá a v pravé hladové jámě může být patrné vyklenutí, které je způsobeno dilatovaným slepým střevem. Důležiým vyšetřením je provedení auskultace za současné perkuse a balotáže. Současná auskultace a perkuse odhalí tympanické, zvonivé nebo kovové šelesty (tzv. pink šelest), které můžeme slyšet při dislokacích slezu. V některých případech mohou být tyto šelesty velmi špatně slyšitelné nebo se nemusí zjistit vůbec. Proto absence zvonivých, tympanických šelestů nevylučuje diagnózu DDC. Pole, ve kterém jsou tyto šelesty slyšitelné, může zasahovat na pravé straně na rozhraní střední a ventrální třetiny dutiny břišní, kraniálně k 12 až 10 mezižebernímu prostoru. Tato oblast může být citlivější na tlak. Rozhodujícím diagnostickým krokem je rektální vyšetření. Dilatované slepé střevo může zasahovat podélně do pánve nebo ležet před pánví, v kaudálním pravém dorsální kvadrantu jako plynatý, pohyblivý, podélně uložený a kaudálně stočený útvaru o velikosti 15 až 25 cm. Někdy je možné palpovat apex céka, který se nachází před pánevní dutinou a má zaoblený tvar, který připomíná bochník chleba. Nezřídka nacházíme apex dorsálně od rekta a zřetelně palpovatelné je především při otočení dlaně nahoru a palpaci proti stropu pánevní dutiny. Při mírné dilataci slepého střeva je cékum zvětšené a při rektální palpaci snadno stlačitelné. Při silné dilataci a volvulu je slepé střevo silně naplněné tráveninou a klade odpor proti jeho kompresi při rektální palpaci. Pokud je dislokace slepého střeva spojena s jeho torzí, je někdy možné nalézt distendované ileum, protože v tomto případě se místo zkrutu nachází na úrovni ileocékálního ústí a je tím znemožněno vyprazdňování obsahu ilea do céka. Některé kasuistiky uvádí tak silnou distenzi střev, která brání jakékoliv hlubší exploraci dutiny břišní. Pokud je slepé střevo opravdu velmi silně naplněno, může dojít v extrémních případech při rektálním vyšetření nebo vlivem jiných vnějších vlivů (transport) k jeho ruptuře. V takovém případě se rychle vyvíjí šok a zvíře za krátkou dobu uhyne.

Laboratorní vyšetření může prokázat leukopenii, hypokalémii, hypochlorémii a metabolickou alkalózu. Vznik leukopenie je zdůvodňován uvolněním endogenních kortikoidů nebo vznikem peritonitidy. Metabolické alkalóza je vysvětlována tím, že distendované cékum komprimuje sestupnou část jejuna a brání resorpci kyselin pocházejících ze slezu. Jde tedy o podobný stav jako při obstrukci pyloru nebo pravostranné dyslokaci slezu s torzí. V těžších případech mohou být v moči zjištěny bílkoviny, ketolátky, indikan a žlučová barviva.

Patologicko-anatomické vyšetření odhalí překrvenou a edematózně zesílenou stěnu slepého střeva, na povrchu střevní stěny se mohou tvořit fibrinové nálepy a v lumen slepého střeva se může nacházet krev.

Diagnostika

Stanovení diagnózy vychází ze zjištěných klinických příznaků, z výsledků askultace, perkuse a balotáže a především z rektálního vyšetření. Mírná dilatace a dislokace slepého střeva může být jen obtížně zjistitelná, proto se doporučuje vyšetření zopakovat za 24 hodin. Klinické příznaky mohou poukázat na vážnost probíhajícího onemocnění, ale je velmi důležité přihlédnout k individuální citlivosti každého zvířete. Laboratorní vyšetření krve, moči a peritoneální tekutiny poukazují na stupeň narušení vnitřního prostředí organismu. Pokud výše zmíněná vyšetření neodhalí přesnou příčinu onemocnění, je jedinou možností stanovení diagnózy probatorní laparotomie v pravé hladové jámě.

Diferenciální diagnostika

Při diferenciální diagnostice je třeba zvážit ostatní ileózní stavy, které se vyskytují u skotu. Mezi taková onemocnění patří invaginace tenkých střev, volvulus nebo strangulace tenkých střev, pravostranná dislokace slezu s volvulem a torze mesenteriální desky (torsio mesenterialis intestini). Při invaginaci tenkých střev nalezneme při rektálním vyšetření nalevo od pánevního vstupu kruhovitě uspořádané struktury o síle dětské paže s tuho-elastickou až masitou konzistencí, ale rektální nález může být také zcela negativní. Při volvulu nebo strangulaci tenkých střev nalezneme v pravé polovině břišní dutiny četné plynem distendované kličky tenkého střeva a nápadně napnuté mesenterium. Pravostranná dislokace slezu s volvulem může být jen těžko odlišitelná od DDC. Při DDC se tympanické a kovové šelesty nacházejí více kaudálně a spíš ve střední třetině výšky dutiny břišní. Při rektálním vyšetření je v pravém dorsálním kvadrantu dutiny břišní nalezena kulovitá, plynem distendovaná struktura a na jejím povrchu mohou být někdy patrné podélně probíhající rýhy, které odpovídají spirálním řasám uvnitř slezu. Takové rýhy se na povrchu slepého střeva nevyskytují (Rosenberger 1978). Také pohyblivost slepého střeva může přispět k jeho odlišení od slezu, který je nepohyblivý. Často je slez dosažitelný pouze konečky prstů, kdežto slepé střevo je snadno dosažitelné. Omentum je v některých případech edematózní. Při torzi mesenteriální desky nalezneme plynem distendované kličky tlustého střeva, které jsou uspořádané do paralerně probíhajících oblouků, také nalezneme dystendované kličky tenkých střev a napnuté mesenterium.

Většina ileózních stavů postihující tenká nebo tlustá střeva má akutnější průběh s kolikovými bolestmi, absencí trusu, výraznější dehydratací a tachykardií. Před zahájením terapie je potřeba zvážit fakt, že většina mírných případů DDC může po několika dnech až týdnech spontánně odeznít. Dále je nutné rozhodnout, zda zahájit konzervativní terapii nebo přistoupit k chirurgickému řešení problému.

Konzervativní terapie

Indikací k zahájení konzervativní terapie je:

mírné narušení celkového zdravotního stavu, kdy je srdeční frekvence pod 100 tepů/min

nejsou příznaky oběhové insuficience jako je chladný povrch těla a periferních částí

není narušená střevní peristaltika

je zachovaná defekace

rektálním vyšetřením je vyloučený volvulus céka a stěna střeva je jen mírně napnutá

abdominální punktát je bez patologických změn

Obecně konzervativní terapie spočívá v podávání parasympatomimetik nebo spasmolytik, laxancií v kombinaci s pohybem a dietou. Ze spazmolytik (resp. spazmoanalgetik) je možné podat Buscopan comp. 5 ml/100 kg, první aplikaci je lépe podat i.v., další i.m. v intervalech 3 až 6 hod. Někteří autoři doporučují podávání karbamincholinchloridu nebo pilokarpinu s.c.(autor?) Z parasympatomimetik lze podat neostigmin s.c. každou hodinu po dobu 2 až 3 dní. Nadějně se jeví podávání cisapridu ( 0,08 mg/kg ž.hm.), Betanechol (0,07 mg/ kg ž.hm.) a neostigmin (0,02 mg/kg ž. hm.) zvyšují frekvenci cékokolických kontrakcí, délku trvání kontrakcí a počet cékokolických progesivních kontrakcí za každých deset minut. Betanechol je považován za výhodnější než neostigmin, protože indukuje účinnější, více koordinovanou střevní peristaltiku, která zajišťuje lepší aborální posun tráveniny v céku a kolonu (Blood). Za několik hodin po podání spasmolytik podáváme laxancia (Glauberova sůl: 100 až 300 g, hořká sůl: 100g až 300g). Cílem podání spasmolytik a laxancií je vyprázdnění naplněného slepého střeva. Je kontraindikováno podávat xylazin na zmírnění bolestí spojených s distenzí slepého střeva, protože xylazin redukuje myoelektrickou aktivitu slepého střeva a proximální kličky kolonu. Analgetika by neměla být podávána také z důvodu, že maskují projevy abdominální bolesti. Lněný nebo parafinový olej: 500 až 1000ml p.o. ve větším množství vody. Doporučuje se také infúzní terapie (fyziologický roztok s glukózou, Ringer-laktát). Doporučuje se také pohyb (i nucený vícekrát á 15 min.) dieta - podávání pouze sena. Terapie by měla být prováděna po dobu 3 až 7 dnů a neměla by být zastavena po prvních příznacích zlepšení, protože by mohlo dojít k recidivě onemocnění. Rostoucí apetit, zvětšující se produkce trusu a mléčná produkce jsou známky zlepšujícího se zdravotního stavu.

Chirurgická terapie

K chirurgické terapii přistoupíme v případě, že:

konzervativní terapie je neúspěšná-

pokud chybí defekace

pokud je celkový zdravotní stav výrazně narušen (zvýšená tepová frekvence, dehydratace, kolika)

pokud je při rektálním vyšetření zjištěn volvulus slepého střeva

Chirurgická terapie spočívá v laparotomii, cekotomii, odstranění nahromaděného obsahu ze slepého střeva a proximální kličky kolonu a repozici střeva do jeho fyziologické polohy.

Laparotomie se provádí na stojícím pacientovi v pravé hladové jámě, v infiltrační nebo paravertebrální anestézii. Řez je veden ve střední třetině výšky dutiny břišní z dorzokaudální části hladové jámy šikmo kranioventrálně v délce asi 20 až 25cm přes všechny vrstvy břišní stěny. Poté je cékum vybaveno z dutiny břišní. Pokud je vejmi silně naplněno, je možné jej dekomprimovat punkční kanylou. Na zaobleném apexu je založen míškový steh o průměru 4 až 5 cm. Při jeho zakládání je třeba dát pozor, aby nebyly narušeny cévy, které zde probíhají. Někteří autoři popisují použití svorek, kterými asistent drží okraje incize a usnadňuje odtok tráveniny a zároveň jej usměrňuje tak, aby nedošlo ke kontaminaci operačního pole.Ve středu míškového stehu se provede 1 až 2 cm dlouhá incize. Tímto otvorem je cékum vyprázdněno. Obsah z kaudálních úseků céka a z ansa coli proximalis vybaví operatér rukou zasunutou do dutiny břišní. Pokud je střevní obsah kompletně evakuován, opláchne se vytažená část slepého střeva fyziologickým roztokem nebo Rivanolem naředěným 1:1000. Poté se uzavře enterotomická rána dotažením a zauzlením míškového stehu a jeho překrytím dvěmi etážemi pokračovacího stehu dle Lemberta nebo dle Cushinga za použití syntetického vstřebatelného materiálu. Poté reponujeme cékum do dutiny břišní. Někteří autoři (Steiner 2002) doporučují po 5 minutách střevo opět vyndat z břišní dutiny a zkontrolovat jeho plnění. Pokud dochází opět k jeho přeplnění, doporučují jej opakovaně evakuovat výše popsaným způsobem.

Před zašitím břišní stěny se aplikují do dutiny břišní roztoky antibiotik (např. suspenze penicilin-neomycin), popř. polyvinylpyrolidon a heparin jako prevence vzniku synechií. Břišní stěna je uzavřena rutinním způsobem. Výskyt recidiv po této operaci je poměrně častý. Úroveň recidiv je asi 11 až 13 % během prvního týdne po operaci a okolo 25 % celkem.

Při nekróze stěny střeva nebo při recidivách je možné provést parciální nebo totální tyflektomii. Při parciální tyflektomii je resekce provedena apikálně od ileocékálního ústí, při totální tyflektomii se současně resekuje i ileocékální ústí a je provedena ileokolická anastomóza. Jde o komplikovaný zákrok z důvodu rozdílných velikostních poměrů lumina ilea a kolonu a jejich obtížné vzájemné apozice (Rebhun 1995).

Peri- a pooperační péče

Během vyprazdňování céka hrozí u pacientů riziko hypovolemického šoku. Proto se doporučuje před operací a během ní podávat infúzní roztoky, event. i oběhová a dechová analeptika.

Infúzní terapie je také důležitá během prvních dvou dnů po operaci, kdy se podává okolo 10 l/den. Doporučuje se také podávat fyziologický roztok s glukózou (50 g/10 l roztoku) a neostigminem (87,5 mg/10 l roztoku), který podporuje peristaltiku tlustého střeva. Při hypokalémii se podává KCl. Minimálně 3 dny po operaci se doporučuje podávat antibiotika např. prokain penicilin a flunixin meglumin (prevence endotoxémie). Někteří autoři upouští od podávání laxancií po operaci (Hofírek 1997), ale někteří autoři jejich podávání doporučují (Rehbun 1995). Rektální vyšetření by mělo být prováděno ve 24 až 48 hodinových intervalech kvůli posouzení distenze slepého střeva.

Prognóza

Při prosté dilataci se zachovanou průchodností střeva je prognóza příznivá. Při volvulu slepého střeva prognóza závisí na včasnosti chirurgického ošetření. Komplikací může být nekróza, ruptura stěny slepého střeva, endotoxemie a septická peritonitida. V těchto případech je prognóza nepříznivá.

Prevence

Protože etiologie není doposud zcela objasněna, neexistují ani preventivní opatření proti vzniku DDC. Pouze pokud jsou v anamnéze onemocnění uvedeny dietetické závady, jediná preventivní opatření spočívají v odstranění těchto závad, v respektování správné technologie krmení, tj. podávání hrubé vlákniny v odpovídajícím množství a struktuře.

Závěr

Přestože dilatace a dislokace céka je stav, který se vyskytuje méně často, je třeba s ním počítat v diferenciální diagnostice každého onemocnění gastrointestinálího traktu, především u těch, které se projevují kolikovými bolestmi, absencí defekace apod. Úspěšná terapie závisí na včasném stanovení diagnózy a přiměřené terapii. Literatura uvádí, že i dojnice, které měly vážně narušený zdravotní stav, který vyžadoval provedení tyflektomie, nadále dobře prospívaly a byly úspěšně využívány k produkci mléka (Blood, Radostits).

Seznam použité literatury:

Hofírek, B., Němeček, L.: Dilatace a torze slepého střeva u skotu, Veterinářství, 47, 1997, č.12, s.492-495

Najbrt. R. a kol.: Veterinární anatomie 1

Steiner, A.: Blinddarmdilatation und –dislokation beim erwachsenen Rind

Rosenberger, G.,Dirksen, G., Gründer, H.D., Stöber, M.:Krankheiten des Rindes, Blinddarmerweiterung und- drehung, 1978

Rebhun, W.C., Guard, C., Richards, C.: Diseases of Diary Cattle, 1995

Kos, J., Babic, T. a kol.:Dilatatio et torsio caeci et ansae coli, středoevropský buiatrický

kongres, květen 2000, Vysoké Tatry

Blood, D.C., Radostits, O.M.: Veterinary Medicine- a Textbook of Diseases of Cattle, Sheep, Pigs, Goals and Horses

Steiner, A., Braun, U., Lischer, C., Iselin, U.:Die chirurgische Behandlung der Blinddarmdilatation/-torsion bei der Kuh – 80 Fälle (1988 – 1990)

Anderson, V.N.: Veterinary Gastroenterology, 1992

Geihauser, T.,Pfaender, Ch.: Untersuchungen zur Topographie von Blinddarm und Anfangsschleife des Grimmdarmes bei Blinddarmerweiterung des Rindes

Fleischer, P., Podhorský, A., Šterc, J.: Dislocatio Caeci et Abomasi bei einer Kuh der Rasse Holstein