Josef Václav Sládek

Josef Václav Sládek

+27. října 28. června 1912 byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti. Člen Akademie českých věd.

Život

Narodil se ve Zbirohu na Křivoklátsku; jeho otec byl zednický mistr, později stavitel.

Studoval akademické gymnázium v Praze, poté Filozofickou fakultu. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích a nakonec se s ním rozešli. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s Ruchovci.

Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870). Pracoval zde jako dělník v mnoha profesích. Zde se zajímal o osud černochů, s nimiž pracoval. Pobyt v USA ho velmi ovlivnil, po celý zbytek života, byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu.

Po návratu z Ameriky vyučoval angličtinu na Obchodní akademii a na technice, později působil i jako lektor na pražské univerzitě.

Mezi lety 1870 a 1875 byl redaktorem Národních listů.

V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil i jako redaktor. Brzy nato se stal vedoucím redaktorem, kterým zůstal až do konce svého působení v Lumíru (1898). V letech 1897 až 1898 žil ve Vysoké u Příbrami.

Své básně a články uveřejňoval v mnoha dalších časopisech např. Květy, Světozor, Osvěta, …

Dílo

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie – starosvětské písně a české znělky. Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický. To vedlo k jeho zhudebnění (Karel Bendl, Josef Bohuslav Foerster), dobře se čte.

Tvorba zaměřená na Čechy

Jiskry na moři (1880) - intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe).

Světlou stopu (1881)

Na prahu ráje (1883)

Ze života (1884)

Sluncem a stínem (1887)

České znělky – obrací pozornost na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu s Selskými písněmi.

Selské písně (1890) - sedlák – symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě, b. Velké, širé rodné lány.

Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu, čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury.

Směska (1891)

České písně (1892), v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny.

V zimním slunci

Nové selské písně

Za soumraku

Velké, širé, rodné lány

Léthé a jiné básně

Pro děti

Zpěvné verše, prostý jazyk, učí lásce k vlasti, přírodě, rodičům, vyskytuje se humor, laskavost.

Zvony a zvonky

Zlatý máj

Skřivánčí písně