Krajiny vhodné pro focení

Krajiny vhodné pro focení

V naší vlasti jsou kraje vyhledávané a fotograficky populární, jako napøíklad právì Tatry nebo jižní Èechy èi Beskydy, a na druhé stranì oblasti zcela opomíjené, aèkoli pro tvoøivou fotografii možná vhodnìjší. Tìm, kteøí jsou ochotni pro fotografii nìco obìtovat, bychom si dovolili dát nìkolik tipù málo vyhledávaných, ale pøesto zajímavých a vdìèných míst. Tak hned v okolí Prahy je to kraj mezi Berounkou a Kaèákem. K obìma tìmto tokùm se sice houfnì jezdí ale oblasti mezi Unhoští, Lodìnicemi a Vonoklasy si krajináøi zatím moc nevšimli, aèkoli je to velmi tvárná krajina, místy s rysy jakési ponuré monumentality Musíte ovšem sem tam opustit silnice a pustit se po polních cestách. Kousek dál najdete sice už známìjší, ale fotograficky také ne pøíliš využívanou oblast mezi Zdicemi a Královým Dvorem a nedaleko odtud pøímo klasickou èeskou krajinu mezi Žebrákem, Toèníkem a Zbirohem. Rovnìž Brdy skýtají ještì dost nevyužitých motivù, hlavnì v severní èásti; souvisle zalesnìné partie okolo hlavního høebene jsou však vdìènìjší v zimì.

Zcela zvláštní kouzlo má Žatecko; ovšem na první pohled je pravdìpodobnì ani nezaznamenáte, protože máte dojem fádní roviny. Pustíte-li se smìrem na jih po silnici è. 27, zaènou se za obcemi Pšov a Blšany objevovat nenápadné kopeèky, vystupující nad okolní krajinou asi 50 - 70 m. Tìch pár metrù výškového rozdílu však staèí na krásné zábìry do krajiny na všechny strany. Poznali jsme tento kraj pøi chmelových brigádách, koncem léta. Na podzim, kdy se zaènou rýsovat abstraktní geometrické tvary prázdných chmelnic a vystoupí rázovitá, trochu ponurá architektura zdejších vesnických stavení, musí být jeho kouzlo ještì mnohem pùsobivìjší.

Ve východních Èechách lákají obvykle Krkonoše nebo Orlické hory; ale je tam i takový polozapomenutý kout okolo Broumova až k polským hranicím, které se táhnou okolo skoro v pravidelném oblouku. Žádné senzace tady nenajdete, ale zato klidnou, umìøenou krásu. Kdo si potrpí na nìjaký ten efekt a má rád problémy, mùže navštívit asi 25 km vzdálené Adršpašské nebo Teplické skály.

Na druhém konci Èech jsou zajímavé Krušné hory. Je to krajina vyžadující dost trpìlivosti a dobré vùle, na první pohled vás asi nijak nezláká a budete tam možná dost dlouho chodit, než najdete nìco, co vás zaujme. V každém pøípadì ale doporuèujeme podhùøí Krušných, hor, zhruba mezi Teplicemi až skoro k Chomutovu. Syntéza pomalu ale jistì odumírající pøírody a agresivního prùmyslu má v sobì nìco tragického, a k tomu pøistupuje ještì typická atmosféra, vìènì kouø, mlha; ráno nebo odpoledne mùžete objektiv namíøit smìle pøímo proti slunci, aniž by se negativ zahalil. Vodní plocha tøeba Døínovského jezera pùsobí trèícími zbytky stromù jako scenérie z pravìku.

Zádumèivá a vìtšinou dost tìžko postižitelná krása Šumavy je známá, ménì známá, ale o nic ménì krásná je však oblast Èeského lesa a zase pøedevším jeho podhùøí, nejvdìènìjší bude asi oblast na èáøe Tachov - Plešivec - Bìlá n. Radbuzou pøes Lysou až ke Klenèí pod Èerchovem. Je to ovšem krajina, která sice na každého trochu vnímavého èlovìka silnì zapùsobí, jenže její osobitá interpretace je dost obtížná a také technicky nároèná. I když tam tøeba výjimeènì neprší. Podobné je to na Èeskomoravské vrchovinì, krajina se zvláštním kouzlem, na první pohled velmi fotogenická, ale pokud se chcete dostat nad úroveò bìžných fotografických snímkù, dost se zapotíte a pìkná øádka negativù vás neuspokojí. Až najednou pøijdete na to, jaká atmosféra a jaká roèní doba bude nejlíp vyhovovat vašim zámìrùm. Najdete si své speciální úseky a místeèka a pak tam budete jezdit dlouhou dobu.

A to už jsme se dostali na Moravu. Na Moravì nenajdete klasickou umìøenost èeských krajin, kde všechno, i to, co tam nepatøí, je pøesnì tam, kde to zábìr potøebuje.

Jsou tady samozøejmì oblasti masovì navštìvované a pøírodním rámcem velice atraktivní, jednou z nich jsou tøeba Beskydy. Tam se vìtšinou jezdí na Beèvy nebo do karlovického údolí. Chcete-li ale najít motivy s trochu romantickým, ale zcela nezvyklým nádechem, doporuèujeme kraj od Beèvy na jih, tedy smìrem na Javorníky, od Velkého Javorníku pøes Portáš a Èeròanskou Kyèeru až ke Zdìchovu a Lužné. V pøíèných údolích najdete až vysoko pod høeben roztroušené valašské chalupy, bizarní skupiny stromù, na jaøe neuvìøitelnì rozmaøile kvetoucí louky, úzká políèka i táhlé louky, intimní zákoutí i rozhledy pøes široký kraj. To všechno najdete i na slovenské stranì, snad s tím rozdílem, že je to tam trochu zádumèivìjší a že tam kromì domorodcù skoro nikoho nepotkáte.

Jeseníky jsou jako rekreaèní oblast dost vyhledávané, zájem se ale soustøeïuje kolem hlavního høebene od Pradìda, Karlovy Studánky pøes Šerák a Ramzovou a dál ke Králickému Snìžníku, a to ještì více v zimì. Pro nás bude výhodnìjší vyhledat ménì známé úseky, bude to opìt podhùøí. Pojedete-li údolím Moravy z Hanušovic smìrem na Králíky, odboète v osadì Podlesí vlevo pøes železnièní pøejezd a dejte se pár kilometrù po krkolomné silnièce. Až vyjedete takových 100 m nad údolí, zastavte a uvidíte krásné panoráma s monumentální dominantou Králického Snìžníku. Ale to je pouze jakýsi úvod, nejlepší motivy najdete, budete-li se nìjakou hodinu potulovat po této trochu pøísné, ale emotivnì velmi silnì pùsobící krajinì. A máte-li zálibu pro tajemné a nekoneèné interiéry lesù, pokraèujte po uvedené silnici na høeben a dále. Jinou krajináøsky doporuèeníhodnou èást Jeseníkù najdete, sjedete-li po severní stranì Èervenohorského sedla; zastavte nad Domášovem nebo mezi Domášovem a Adolfovem a puste se buï nalevo nebo napravo od silnice po polních cestách do kopcù.

Celkem neznámý, ale zajímavý, i když na první pohled ne pøíliš efektní kraj je na východních svazích výbìžkù Jeseníkù - Rychlebských hor. Dole je to skoro rovina, ale smìrem ke høebeni se terén zvedá do všelijak zvlnìných útvarù a profilù. Mezi tím se táhnou øady bílých stavení a obzor uzavírá na jihu hlavní masív Jeseníkù.

Krajina kolem Jeseníkù má hodnì spoleèných rysù s Pošumavím - je melancholická, místy smutná až ponurá, uzavøená a nìkdy docela nepøátelská zásluhou zdejšího ne zrovna pøívìtivého podnebí. Takový høejivý pocit jakéhosi pradomova, který máte tøeba na Valašsku, zde asi nezažijete; stále budete mít, hlavnì v nekoneèných lesích kolem Králického Snìžníku a Smrku, divný dojem tísnì, samoty a opuštìnosti. Ale pro fotografa s fantazií a smyslem pro napìtí a dramatiènost v krajinì je to takøka nevyèerpatelný zdroj. Dále nám zbývají pøevážnì rovinaté oblasti.

Není samozøejmì rovina jako rovina, máme jich u nás nìkolik, kde se pùsobivý snímek dá udìlat jen výjimeènì, ale bylo by omylem se domnívat, že tøeba právì Haná je jenom rovina jako stùl, holá a pustá, i když v nìkterých místech tomu tak je. Je tu napøíklad taková dost zajímavá oblast mezi Vyškovem a Kromìøíží - zemìpisnì se oznaèuje jako Litenèické vrchy. I když pojem vrchy je trochu nadnesen, jakési kopeèky, lépe øeèeno hrby, dost malebné, zde jsou a kolem nich se nabízí mnoho motivù tíhnoucích k abstrakci. Ale i rovinatá èást Hané má fotogenická místa. Podívejte se nìkdy k rybníkùm okolo Tovaèova nebo do lesù kolem Moravy nebo na strašidelné vrbové háje na loukách kolem Kojetína, nejlépe na jaøe nebo na podzim, možná zaènete fotografovat, až se vám nebudou dostávat filmy.

Na jih od Hané se táhne napøíè Moravou nenápadné pohoøí nazvané Chøiby. Projíždíte jím, jedete-li z Brna do Uherského Hradištì, a jeho støední èást kolem Buchlova jistì znáte. Stojí za to opustit silnici a proèesat krásné listnaté lesy s pøekvapivými výhledy do kraje; nejlépe zase na jaøe nebo na podzim. A odtud už je to jen skok na Slovácko. Sem sice fotografové houfnì jezdí za stále živým folklórem, ale slovácké krajiny si kromì nìkolika zasvìcencù všiml dosud jen málokdo. Objevit její  krásu právì v oné intimnosti a tak øíkajíc komorním ladìní a pak ji pøenést do fotografie není právì snadné, zde neexistuje obávaná støední cesta: buï udìláte nic neøíkající, nezajímavé snímky, nebo se vám výjimeènì podaøí stvoøit skuteènì silné a pùsobivé krajiny, jejichž cena není ve vnìjším efektu, ale v tom, jak autor dokázal prostøedí a atmosféru prožít. Hodnì se mluví o povìstném géniu loci; ve slováckých krajinách je ho možno pøesvìdèivì zachytit, pøedpokládá to ovšem urèitou znalost prostøedí a delší èas; na jednom odpoledním výletì se úspìch obvykle nedostaví. Slovácko je oblast velmi rozsáhlá a rozmanitá, od rovin s malebnými skupinami stromù a rozsáhlými lužními lesy v Podluží pøes zvlnìný a kopcovitý terén na Kyjovsku až po podhorský ráz kraje na Horòácku. A když budete v této èásti Moravy, nezapomeòte prostudovat malou, ale velice rázovitou oblast kopanic. To je kraj na východ od Uherského Brodu na svazích Bílých Karpat, zhruba okolo Starého Hrozenkova. Má už horský charakter, je místy docela romantický a jeho èlenitost a drsný pùvab dokáže každého zaujmout hned napoprvé. Pøesto doporuèujeme radìji delší pobyt - u Starého Hrozenkova je možnost táboøení, než bleskovou návštìvu pøi cestì na Slovensko.

Na Moravì je ještì jedna pozoruhodnost, jsou to Pavlovské vrchy, jinak Pálavá. Je to vápencový høeben vystupující strmì nad okolní rovinu severnì od Mikulova. Za jasných dní je odtud fantastický rozhled a optimisté tvrdí, že je vidìt Vídeò a na jaøe dokonce prý Alpy. My jsme sice ani Vídeò ani Alpy odtud nikdy nevidìli, ale kvùli tomu vás sem nezveme. Kouzlo Pálavý je skryto v jejím zcela výjimeèném rázu, to totiž není krajina støední Evropy, ale spíš Itálie nebo Španìlska. Z nekoneèných vinic na úpatí se prudce zvedají pøíkré a ostré štíty, které v jihomoravském slunci oslnivì svítí na pozadí temnì modré oblohy. Mezi nimi jsou temné skvrny borovic a tújí a na dvou vyvýšených místech najdete zøíceniny hradù. Sem jezdí brnìnští fotografové. Nejpùsobivìjší je to tu na jaøe, kdy se Dyje tekoucí kolem rozlije a vytvoøí obrovské jezero, z nìhož Pálavá èní jako pohádkový ostrov. Milovníci kvìtin zde najdou kromì toho bohatý výbìr teplomilné flóry.

A teï se vydáme na Slovensko. Oplývá tolika krásami, že je vùbec zbyteèné nìco doporuèovat, každý fotograf, pokud se umí dívat, musí na vše pøijít sám. My vás ani nechceme vést do známých krásných míst, ale tam, kam by vás tøeba vùbec nenapadlo zavítat. Slovensko si každý ztotožòuje s horami, ale jsou tam i roviny a velmi zajímavé, pokud ovšem pro nìkoho rovina mùže být zajímavá. Tak tøeba Žitný ostrov je krajina, která jako by z oka vypadla sousední pustì: pøikrèené vesnice pod obrovskou oblohou, stáda dobytka, osamìlé háje i typické studnì, které tvoøí malebné dominanty. Této krajinì, protože je podle bìžných hledisek neromantická, svìdèí trochu romantiky, i když si ji tam musíme „pøièarovat' atmosférou. Kompoziènì vám zde vždy znaènou èást obrazu vyplní obloha, a proto se tady nejlépe fotografuje za støídavì oblaèného, neklidného poèasí, kdy mraky doplní a vyváží plochý terén a dramatiènost atmosféry kontrastuje s klidem krajiny. Ovšem pozor, aby z toho nebylo to povìstné schéma, kdy na snímku kromì nic neøíkajícího kousku zemì u spodního okraje jsou jen mraky; i kdyby byly sebeefektnìjší, o vlastní krajinì takový snímek neøekne nic. Jižní èást tohoto kraje je protkána rameny Dunaje, kolik jich vlastnì je, asi nikdo neví. Místy tvoøí menší jezera a kolem jsou husté, místy pøímo pohádkové listnaté lesy. Máte-li možnost, zajdìte sem na podzim. Zabarvené a už øidnoucí listoví vytváøí fantastické scenérie a v této dobì se už také nevyskytují komáøi, pøed nimiž v létì není úniku a kteøí dokonale znemožòují jakoukoli èinnost.

Jak kouzelnì musí tato krajina pùsobit za èerstvì napadaného snìhu, zvl᚝ když ramena Dunaje nejsou ještì zamrzlá a èerná voda zrcadlí ornamenty snìhem obsypaných staletých stromù!

A teï slovenské hory a kopce. Jednou z takových pomìrnì málo známých oblastí je Košeca. Doporuèujeme cestu z Ilavy na Horní Porubu, Valašskou Belou k Nitrianskému Rudnu; pøed Hor. Porubou odboète vlevo do vesnice Kopec a podniknìte ponìkud namáhavý výstup na Vápeè (956 m n. m.). Velehora to sice není, ale její špièatý vrchol dominuje celé krajinì. Shora se díváte pøímo asi ze 400 metrù pod sebe na roztroušená políèka, louky a lesy a máte dojem leteckého pohledu. Z uvedené silnice je to kousek za Valaškou Belou, skok do Zliechova a odtud (pìšky) do Èièman. Tyto dìdiny sice své nìkdejší kouzlo už bohužel ztratily, ale okolní krajina je stále pøitažlivá a vyplatí se v každém pøípadì nìkolik filmù na ni obìtovat.

Na slovenská mìøítka to ovšem nejsou žádné hory, i když nejvyšší vrchol Strážov dosahuje pøes 1200 m n. m. Skuteèné hory nebudeme pøíliš rozebírat, protože tam stejnì každý jezdí, a pokud jde o Tatry, doporuèovali bychom západní èást Vysokých Tater a Roháèe, které mají nesmírnì zajímavé podhùøí, pøedevším v oravské èásti. V Nízkých Tatrách bychom dali pøednost pøed obvyklým Ïumbierem a Chopkem jejich východní, ménì známé èásti, zhruba od Veľké Vápenice po Král'ovu Hol'u, kde je høeben dost strmý, takže poskytuje dostateèný odstup z výšky a je bez lesa. Jinak ale i tady doporuèujeme v každém pøípadì podhùøí, na jihu je to Horehroní se svými abstraktními ornamenty políèek a na severu neménì zajímavá oblast kolem Èierného Váhu.

Jistì jste si už všimli, že vlastní vrcholy nebo i høebeny pøíliš nedoporuèujeme - má to svùj dobrý dùvod a domníváme se, že nejen individuální. Z vrcholù hor jsou sice - v pøípadì pøíznivého poèasí - pøekrásné pohledy do dálek, ale vìtšinou pouze pro oko, pro objektiv už tak vdìèné nejsou. Za prvé skoro všude chybí výškový odstup, na vrcholu Pradìda, Radhoštì, krkonošských høebenù nebo i na právì zmínìné Král'ovì Hol'i nestojíte bezprostøednì nad krajinou, ale na takové mírnì zaoblené planinì, která i na velmi protáhlém šíøkovém formátu tøeba pøístrojem Horizont zabírá dobrou tøetinu snímku. Tento terén sám o sobì vìtšinou nijak zajímavý není a vlastní pohled do daleké krajiny se nakonec zredukuje pøibližnì také na tøetinu (zbývající vyplní obyèejnì obloha), nehledì na to, že pravidelná frontálnost popøedí, vlastní krajina a obloha málokdy dobøe pùsobí. A tak udìláte velmi èasto mnohem zajímavìjší a ménì otøelé snímky na svazích nebo i pod nimi než pøímo na vrcholu. Jsou ovšem pøípady, kdy z vrcholù je bezprostøední pohled do kraje pod námi. To jsou právì tøeba štíty a høebeny Vysokých Tater. Jenže to jsou ty stále se opakující a zhusta snad kromì nìkdy výjimeèné atmosféry nic nového neøíkající pohledy z Lomnického štítu, Gerlachovky, Krivánì atd., i když z ryze popisného hlediska a jako užitá fotografie svùj význam mají. Ale jsou také vrcholy hor, na které se vyplatí vyšplhat se pro ryze emotivnì chápané krajiny: v Èechách mezi nì patøí kterýkoli vrchol Èeského støedohoøí nebo i Kunìtická hora, motivy z nich jsou znamenité. Na Moravì je to už zmínìná Pálavá a na Slovensku, tam je bohatý výbìr. O jednom takovém ménì známém vrcholu jsme se zmínili (Vápeè). Za snímky stojí pohledy z Muránì ve Slovenském rudohoøí a z tìch známìjších je nutno uvést Vel'ký i Malý Rozsutec v Malé Fatøe, Malino Brdo u Ružomberka (vede tam i lanovka), Veľký Choè u Vyšného Kubína, Osobitá v Roháèích, a tak bychom mohli pokraèovat ještì dlouho. Zde všude máte pohledy pøímo do krajiny pod vámi a okolo vás z výšky nìkolika set metrù; za ranního nebo odpoledního nízkého slunce tu všude lze poøídit vynikající a nezvyklé snímky.

Ještì bychom upozornili na krajináøsky velmi vdìènou Veľkou Fatru, hlavnì na její oblast kolem Revúcké doliny a kolem Liptovské Luzné, a pro ty, kteøí se pustí dál na samý konec Slovenska, na Nízké nebo také Východní Beskydy, hlavnì jejich nejvýchodnìjší výbìžky zvané Užská hornatina. Øíká se tomu hornatina, ale jsou to už slušné hory a høebeny kolem 1200 m, s nekoneènými doslova pralesy a øídce rozhozenými malebnými dìdinami. Kdo má rád klid a samotu, užije jí zde tolik, že po nìjakém èase bude zase docela rád mezi lidmi.