Pojem a předmět mezinárodního práva procesního

Pojem a předmět mezinárodního práva procesního

soubor právních norem, které upravují postup soudů, jiných orgánů a účastníků, popříp. i jiných osob, a vztahy mezi nimi, které vznikají v řízení o občanskoprávních věcech, v němž se vyskytuje mezinárodní prvek.

zásadně se v něm postupuje podle tuzemských procesních předpisů

Do mezinárodníého práva procesního se zařazují tyto skupiny právních norem:

normy upravující pravomoc tuzemských soudů

normy upravující postavení cizinců v řízení

normy upravující zjišťování cizího práva, vzájemnosti a důkazní moc cizozemských veřejných listin

normy upravující uznání a výkon cizích rozhodnutí

normy upravující uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů.

Nejdůležitějšími vnitrostátními prameny jsou zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním - č. 97/1963 Sb., a zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů - č. 98/1963 Sb.

MPP upravuje:

pojem, předmět a prameny MPP

Pravomoc tuzemských soudů ve vztahu k zahraničí

jednotlivé případy mezinárodního prvku v řízení

právní pomoc ve styku s cizinou

uznání a výkon cizích rozhodnutí

rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku

uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů

Pojem, předmět mezinárodního práva procesního

MPS = soubor právních norem, které výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tj. vztahy práva občanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, včetně právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků, příp. i jiných osob, a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek.

mezinárodní prvek musí být dostatečně významný, nikoli zjevně zanedbatelný

Třídění soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem:

soukromoprávní vztahy s relativně-mezinárodním prvkem

- ve všech svých prvcích mají vztah jen k jedinému cizímu státu. Orgánům tohoto státu by se jevily jako vnitrostátní vztahy. [2]

soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem

tyto vztahy mají ve svých prvcích vztah k dvěma nebo více státům

význam uvedeného rozlišování je i v tom, že pouze soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem jsou vhodným předmětem pro mezinárodně sjednanou unifikaci právní úpravy. Zde je třeba uvést, že některé unifikační úmluvy, zejména unifikace hmotněprávní úpravy, nezahrnují do svého předmětu úpravy všechny soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem daného druhu (např. kupní smlouvy s mezinárodním prvkem), ale jen ty vztahy, jejichž mezinárodní povaha je v nich vzláště vymezena.

Právní úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je záležitostí každého státu. Tyto vztahy se také musí řídit právním řádem některého státu. Nelze používat mezinárodního práva veřejného, neboť to upravuje vztahy mezi státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva.