Pojem a předmět mezinárodního práva soukromého a mezinárodní prvek v MP soukromém

Pojem a předmět mezinárodního práva soukromého a mezinárodní prvek v MP soukromém

Mezinárodní právo soukromé

upravuje vztahy občanskoprávní povahy (tj. vztahy práva občanského, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem a také postup soudů v občanskoprávních věcech obsahujících mezinárodní prvek

Mezinárodní prvek v občanskoprávním vztahu existuje tehdy, jestliže účastníkem vztahu je zahraniční fyzická nebo právnická osoba nebo předmětem vztahu je věc, která je v zahraničí, anebo skutečnost, se kterou jsou spojeny právní účinky, nastala v cizině (např, způsobená škoda, provedení právního úkonu).

Mezinárodní právo soukromé obsahuje kolizní, přímé a procesní normy. Kolizní normy podle určitých kritérií odkazují na právní řád některého státu, kterým se má řídit určitý právní vztah, aniž by samy bezprostředně stanovily práva a povinnosti účastníků. Přímé normy naopak upravují práva a povinnosti účastníků bezprostředně. Procesní normy upravují postup soudů a jiných orgánů /rozhodčích soudů) v řízení o občanskoprávních věcech obsahujících cizí prvek.

Každý stát má své mezinárodní právo soukromé, jež je součástí jeho právního řádu.

Předmětem mezinárodního práva soukromého , tj. předmětem úpravy zvláštních právních norem pro ně určených jsou soukromoprávní vztahy s mezuinárodním prvkem.

Nejdůležitějšími vnitrostátními prameny jsou zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním - č. 97/1963 Sb., a zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů - č. 98/1963 Sb.

mezinárodní prvek, jestliže je vztah k zahraničí u:

1) subjektu právního vztahu

účastník právního vztahu je cizíé státní příslušník nebo bydlí v zahraničí, právnická osoba byla založena podle cizího práva nebo má sídlo v zahraničí nebo jejjími společníky jsou cizí osoby

2) skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu

nastala nebo má nastat v zahraničí, může jít o právní úkon nebo jinou událost nebo chování účastníka, jež je předmětem právního vztahu

3) předmětu právního vztahu

jde o nepřímý předmět právního vztahu, tj. věci, práva a nehmotné výsledky lidské činnosti, jichž se týká chování účastníků právního vztahu, je-li tento předmětumístěn v cizině nebo jinak lokalizován či vázán na oblast cizího státu nebo ho má být dosaženo v cizině.

4) právního vztahu, který právně souvisí nebo je právně závislý (akcesorický) na jiném   právním vztahu, jestližese tento vztah řídí cizím právem.

Soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvekem lze rozlišovat podle toho, zda se jeví jako vztahy s mezinárodním prvekm jen orgánu daného státu, který je posuzuje, nebo zda se jako takové jeví orgánu kteréhokoliv státu, tj. z hlediska kteréhokoliv posuzovatele.

Podle toho rozlišujeme:

1) soukromoprávní vztahy s relativně mezinárodním prvkem nebo také zahraniční vnitrostátní vztahy - tyto vztahy mají ve všech svých prvcích vztah jen k jedinému cizímu státu. Orgánům tohoto státu bvy se jevily jako vnitrostátní vztahy.

2) Soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem - tyto vztahy mají ve svých prvcích vztahy k dvěma nebo více státům, ktakže se jeví jako vztahy s mezinárodním prvkem orgánu kteréhokoliv státu.

Mezinárodním právem soukromým se tak rozumí soubor právních norem, které výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tj. vztahy práva občanského, obchodního, rodinného a pracovního) s mezinárodním prvkem, včetně právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků, příp. i jiných osob, a vztahy mezi nimi vznikající v řízení o občanskoprávních věcech v němž je obsažen mezinárodní prvek.