Pojem soudní kontroly ústavnosti

Tento pojem stručně řečeno znamená: hlídání souladnosti zákonů a jiných právních předpisů s ústavou, přičemž je podáván obecně závazný výklad ústavy a právního předpisu, který je zkoumán. Pro soudní kontrolu ústavnosti má zásadní význam charakter ústavy, se kterou má být soulad posuzován:

V plném rozsahu je možné pouze ve státech, kde existuje rigidní ústava a hierarchie

právních norem – nemůže být přijat žádný individuálně závazný nebo obecně závazný

právní akt, který by nepodléhal soudnímu přezkoumání z hlediska jeho souladu s ústavou

a zákony

v omezeném rozsahu je možná i ve státech, kde mají flexibilní ústavy, kde není hierarchický

právní rozdíl mezi zákonem ústavním a zákonem obyčejným – zkoumá se soulad s  ústavními zvyklostmi, základními principy a obyčejnými zákony ( garance ústavnosti je však

ztížena)

Soudní kontrola ústavnosti je spjata se základním demokratickými ústavními principy:

princip konstitucionalismu – ústavní vyjádření suverenity lidu, práva lidu na ústavu

(,, zajištění vlády lidu, lidem a pro lid,,). Ústava zajišťuje

základní lidská práva a občanská práva a svobody, stanoví

přesná pravidla pro fungování demokratických orgánů

státu. Ústavnost je základní složkou zákonnosti.

princip právního státu – právo zavazuje všechny státní orgány i zákonodárný sbor, státní

moc musí být realizována v rámci ústavnosti. V anglickém

pojetí se jedná o panství práva (rule of law). Dnešní pojetí

právního státu klade největší důraz na základní lidská a

občanská práva (čl. 2 odst. 3 Listiny)

princip omezené vlády – státní moc má být omezena na řešení záležitostí nezbytně

nutných k zajištění prán a prospěchu celé společnosti, všechna

ostatní moc má být zachována lidu nebo jednotlivcům.

princip dělby moci – žádná moc není podřízena jiné, žádná moc nesmí vykonávat

pravomoc náležející moci jiné (americká teorie doplnila tento

princip o ,, princip brzd a vyvážení,,)

Zákon je ústavní tehdy, vznikl-li v souladu s řízením, které ústava stanoví pro jeho vznik za závazné (formální ústavnost), a je-li jeho obsah v souladu s obsahem ústavy (materiální ústavnost). O materiální ústavnosti lze hovořit pouze u rigidních ústav, neboť u ústav flexibilních se uplatní zásada lex posterior derogat priori.

Historie.

Náznaky soudní kontroly ústavnosti se objevují v Anglii v 17. Století – soud má právo rozhodnout o neplatnosti zákona, je-li zřejmě vadný, tj. v rozporu s common law a reason (obecným pravidlem) vyvozeným na základě precedentů a aplikace statutárního práva. Za počátek se však považuje až posuzování ústavnosti v USA na základě ústavy přijaté roku 1787, tzv. judicial review, - žádný legislativní akt, jsoucí v rozporu s ústavou nemůže být ústavní odmítnutí toho znamená schválení, že zástupce je více než ten, koho zastupuje, že reprezentant lidu je více než lid sám. Objevují se také dvě koncepce :

soudní kontrola ústavnosti je striktně vázaná ústavním textem

tzv nadústavní právo – přezkoumávat ústavnost zákona na základě volného hledání smyslu ústavy

V kontinentální Evropě se soudní kontrola ústavnosti prosazovala pomaleji. Např: ve Francii bylo dlouho považováno za nepřípustné (s ohledem na tradiční pojetí dělby moci), aby se jedna moc vměšovala do pravomoci moci jiné, prosazovala se silná suverenita zastupitelského sboru. Ústavní soudnictví se objevuje až ve 20. Století a prosazuje se teprve po 2. Světové válce.

Současné typy kontroly ústavnosti:

Rozeznáváme 5 základních typů:

všeobecná difúzní kontrola ústavnosti – všechny obecné soudy jsou oprávněny realizovat soudní kontrolu ústavnosti, s tím, že nejvýznamnější je nejvyšší obecný soud. Pro tento typ je příznačná následná, incidentní a konkrétní kontrola ústavnosti. – USA

všeobecná koncentrovaná a centralizovaná kontrola ústavnosti – nejvyšší obecný soud (federální tribunál) realizuje ústavní soudnictví (vyskytuje se pouze okrajově) – Švýcarsko

specializovaná a koncentrovaná kontrola ústavnosti – kontrolu provádí zvláštní orgán soudního typu zcela oddělený od soustavy obecných soudů (příznačná je zde mnohost pravomocí). – SRN, Itálie, Francie, Rakousko,ČR

smíšená kontrola ústavnosti – každý obecný soud je oprávněn realizovat soudní kontrolu ústavnosti v souvislosti s konkrétním případem a zároveň existuje zvláštní orgán soudního typu pro specifickou kontrolu ústavnosti.

soudní brzda ( judicial braking ) – neexistuje soudní kontrola ústavnosti v užším smyslu, ale každý obecný soud může v konkrétním případě podat ústavně konformní výklad zákona ( někdy se označuje jako neúplná všeobecná kontrola ústavnosti ) – VB

Model všeobecného ústavního soudnictví

USA

judicial review

V USA je používán tento pojem, který je překládán jako soudní kontrola ústavnosti. Neomezuje se jen na některé otázky ústavy, ale zahrnuje celou sféru ústavnosti. Za stěžejní je pokládáno rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Marbury v. Madison (1803), ve kterém byla poprvé vyjádřena myšlenka soudní kontroly ústavnosti (judicial review). Zahrnuje právo všech soudů vykládat federální ústavu, ústavy jednotlivých států, federální a státní zákony na základě volného hledání jejich smyslu a z toho vyplývající právo rozhodovat o ústavnosti zákonů, aktů výkonné moci a soudních rozhodnutí.

Psaná ústava USA je pouze částí americké živé ústavy – nelze vyčerpávajícím způsobem říci, co ji vše tvoří. Proto prameny ústavního práva jsou všechna soudní rozhodnutí v ústavních věcech. Soudní rozhodnutí pomáhají vytvářet z ústavy živý nástroj (,, Nejvyšší soud USA je živým hlasem ústavy,,).

Pro soudní výklad ústavy stanoví ústava USA významné omezení – soudcovská moc se vztahuje pouze pro ,,případy a spory,, - kterýkoliv soud je oprávněn rozhodovat o ústavnosti (závazně interpretovat ústavu), pouze v souvislosti s řešením konkrétního případu nebo sporu, jenž vznikl mezi zainteresovanými stranami (stranami, které mají na věci vlastní právní zájem, nikoliv právní zájem vyplývající z funkce) – konkrétní následná (incidentní) kontrola ústavnosti.

Judicial review se klasifikuje do tří sfér:

národní sféra – právo všech amerických soudů přezkoumávat zda jsou zákony států  v souladu s federálními zákony

federální sféra – právo všech soudů rozhodovat zda jsou federální zákony v souladu s federální ústavou

státní sféra – právo státních soudů přezkoumávat, zda jsou zákony jednotlivých států v souladu s ústavami jednotlivých států (státní ústavy)

Judicial review se klasifikuje do tří sfér:

vychází se z existence nadústavního práva, tj. přirozenoprávních principů tvořící základ ústavy. Důležitá je zásada Due Process of Law, původně ztotožňovaná s řádným procesním řízením. Dnes má dvě stránky – Substantive Due Process of Law (garance hmotných práv – materiální právní stát) a Procedural Due Process of Law (princip řádného soudního procesu). Soud se tak ve svém posuzování může opřít jak o hmotné tak i o procesní právo. Přirozenoprávní principy dovolují expanzi judicial review.

naopak omezením judicial review je doktrína, podle které nemohou být při rozhodování o ústavnosti předmětem rozhodování politické otázky. Jediným, kdo říká, zda jde o politickou otázku je však Nejvyšší soud. Judicial review tak více ohraničuje jeho omezení na ,,případy a spory,, , což vylučuje abstraktní kontrolu ústavnosti.

Úkoly ústavního soudnictví:

kontrola ústavnosti zákonů a jiných obecně závazných normativních právních aktů

kontrola zachování mezí pravomocí států a federace, jež jsou stanoveny ústavou

kontrola ústavnosti vztahů a činnosti nejvyšších státních orgánů federace

Dnešní těžiště kontroly ústavnosti v USA se posouvá ze vztahů mezi nejvyššími orgány (před 2. Světovou válkou) do oblasti lidských a občanských práv ( ve druhé polovině století).

základní pravidla realizace judicial review

Nejvyšší soud USA rozhoduje o všech záležitostech v plénu. Významnou procesní zásadou je presumpce ústavnosti zákona. Důkazní břemeno v řízení o ústavnosti zákona spočívá na té straně, která otázku ústavnosti vznáší. Platí doktrína soudního sebeomezení (self-restraint) – setká-li se Nejvyšší soud USA s ustanovením rozporným s ústavou, má jej především vyložit tak, aby bylo v souladu, ne ho hned prohlašovat za neústavní = podat ústavně konformní výklad zákona ( tato doktrína byla přijata všemi ústavními soudy na světě).

Většinový názor Nejvyššího soudu USA se nazývá opinion. Soudci, kteří nesouhlasí mohou k rozhodnutí připojit své odlišné stanovisko (concurring opinion – souhlasí s tím, že je zákon neústavní, ale z jiných důvodů; dissenting opinion – nesouhlasí s výrokem, který přijali ostatní) = vše je publikováno. Způsob jakým bylo rozhodnuto se vždy publikuje zcela – je známo jak každý ze soudců hlasoval. Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o ústavnosti předpisu má 3 složky ( toto dělení platí plně o rozhodnutích všech ústavních soudů kdekoliv na světě):

I.            rozhodnutí ve věci samé – zda norma je či není v souladu s ústavou (konstatován soulad či nesoulad ex tunc)

II.         obiter dictum (zdůvodnění) – údaje o navrhovateli, provedené důkazy, …  Obecně závaznou součástí právního řádu se stává ratio decidendi (jádro soudního rozhodnutí), které obsahuje právní výklad, zda právní předpis je či není v souladu s ústavou, a zásadní právní zdůvodnění (tj. obecně závaznou interpretaci ústavy, tak i onoho předpisu, proč tomu tak je

III.       třetí složkou je to, co zbyde ze zdůvodnění – další část rozhodnutí (výklady, nezávazné názory soudců)

Vůči nižším článkům soudní soustavy působí jako jednotící faktor Nejvyšší soud USA. Platí totiž stará zásada závaznosti soudních precedentů (stare decisis) – nižší články soudní soustavy jsou při interpretaci ústavy bezpodmínečně vázány interpretací ústavy obsaženou v rozhodnutích Nejvyššího soudu USA. Je-li na základě interpretace Nejvyššího soudu USA prohlášen zákon za neústavní – neplatný mezi stranami konkrétního sporu, blíží se tato neplatnost zcela praktickými důsledky neplatnosti erga omnes. Teoreticky ovšem zákon zůstává nadále platnou, sice neúčinnou (nepoužitelnou), avšak latentní součástí právního řádu USA (může být zrušen pouze legislativou). Stále je zachována možnost, že jej Nejvyšší soud USA shledá v novém rozhodnutí za ústavní.

Platí, že právní vztahy, které vznikly na základě nepl. Právního řádu, předtím než je Nejvyšší soud USA prohlásí za neplatné zůstávají v platnosti. Jen strany se mohou domáhat zrušení konkrétních vztahů, které na základě toho předpisu vznikly.

VB

Zde existuje tzv. neúplná všeobecná soudní kontrola – judicial braking (soudní brzda). Ta je uplatňována všemi anglickými soudy vůči obecně závazným normativním právním aktům. Ústavní právo ve Velké Británii upravuje systém veřejné moci a vztahy jednotlivce a státu. Ústava je zde flexibilní, nijak se neliší od ,,obyčejných,, zákonů. Kontrola je tedy možná pouze z formálního hlediska (procesní stránka), neboť u materiální (hmotněprávní) stránky se uplatní princip lex posterior derogat priori. Procesní stránka je vnímána silněji než hmotněprávní. Anglické ústavní právo tvoří všechna pravidla, která se přímo dotýkají či nepřímo týkají rozdělení nebo uskutečňování svrchované moci ve státě. Skládá se z velmi starých doktrín obecného práva (common law), ústavních zvyklostí i legislativních fragmentů. V důsledků neexistence ústavy ve formálním smyslu splývá soudní kontrola s obecnou anglickou metodou interpretace práva. Uplatňuje se doktrína o ultra vires = judical braking spočívá v právu soudu neaplikovat v konkrétním případě normu statutárního práva. Uplatňuje se především proti normativním právním aktům exekutivy. Je-li nařízení exekutivy v rozporu se zmocňovacím zákonem, je povinností soudu vyhlásit neslučitelnost nařízení se zákonem – nejen jej neaplikovat, ale výslovně konstatovat jeho vadnost.

Zásada stare decisis – pokud norma vybočuje z rámce daného precedenty a zvyklostmi, soudce ji může označit za ultra vires = taková norma je nadále neaplikovatelná, zůstává nadále součástí právního řádu a právní část Sněmovny lordů může rozhodnutí zvrátit.

Model specializovaného ústavního soudnictví

1.Obecně ke koncentrovanému a specializovanému ústavnímu soudnictví (platné pro všechny  typy)

Koncentrovaná (centralizovaná) a specializovaná soudné kontrola ústavnosti vzniká v moderní podobě v oblasti německého práva po 1. Světové válce. K jejímu rozmachu dochází po 2. Světové válce. Koncentrovanost a specializovanost spočívá v tom, že zde existuje zvláštní orgán oddělený od obecné soudní moci, který kontroluje ústavnost = kontrola ústavnosti je koncentrována (centralizována) u jednoho soudu. Všechny teorie ústavního soudnictví se hlásí především k ochraně základních ústavních práv a práv politických menšin.

Kompetence ústavních soudů ve státech s koncentrovaným a specializovaným modelem jsou podstatně širší, než u modelů všeobecného ústavního soudnictví. Německá úprava např. vymezuje 15 druhů kompetencí Spolkového ústavního soudu ( podobně je tomu i v Rakousku a Itálii). Pak však vyvstává otázka, zda vše, co pozitivní úprava svěřuje do pravomoci ústavních soudů, je ústavní soudnictví. ( Dle doc. Blahože je nutné za čistou soudní kontrolu ústavnosti považovat ty kompetence, při jejichž realizaci ústavní soudy mohou závazně interpretovat ústavu, resp. zákon.. To však nesnižuje praktický význam a prestiž kompetencí ostatních, při nichž nejde o otázky ústavnosti – volební soudnictví, impeachmenty, apod.)

Hlavní okruhy kompetencí jsou:

kontrola ústavnosti obecně závazných normativních právních aktů

kontrola preventivní (realizovaná před vyhlášením nebo i před přijetím zákona) – již pojmově se jedná o kontrolu abstraktní

kontrola následná ( abstraktní nebo konkrétní/incidentní)

ústavní stížnosti jednotlivce pro porušení jeho ústavních práv

spory mezi nejvyššími státními orgány – pozitivní právní úpravy kompetencí ústavních soudů neodlišují přesně co do předmětu řízení kompetenční spory a kontrolu ústavnosti norem.

Spory vyplývající z federativního nebo oblastního uspořádání – předmětem jsou především kompetenční konflikty mezi spolkem a členskými zeměmi nebo mezi členskými zeměmi navzájem. Jde o vymezení zákonodárné či správní kompetence. 

Dominující význam mají rozhodnutí o ústavnosti obecně závazných normativních právních aktů. Důležité je též rozhodnutí o ústavních stížnostech ( vzhledem k jejich početnosti) – tvůrčí interpretační činnost soudů je zaměřena na oblast občanských práv a svobod. Důsledek rozhodnutí ústavního soudu – má právním předpisem stanoven obecně závazný charakter ( to proto, že kontinentální systém nezná institut závaznosti soudních precedentů) = zavazuje tedy nikoliv pouze soudy, ale všechny státní orgány a není proti němu žádný opravný prostředek. Od všeobecné kontroly ústavnosti jde však o rozdíl pouze formální, neboť při zásadě stare decisis jsou důsledky v praxi srovnatelné.

U preventivní kontroly před přijetím má negativní rozhodnutí ústavního soudu ten důsledek, že osnova zákona nemůže být přijata v dané podobě. U preventivní kontroly zákonů již přijatých má rozhodnutí za důsledek nemožnost platného vyhlášení zákona. Zákon prohlášený ústavním soudem za neústavní, je neplatný ex tunc, neboť nelze přijmout myšlenku, že by zákon mohl změnit ústavu až do doby, než bude prohlášen za neústavní. Tak je tomu v Německu a Itálii, naopak v Rakousku je neplatný ex nunc.

Německo

Německo přijalo po 2. Světové válce novou ústavu, založenou sice na principu dělby moci, ale při zdůraznění neostrosti hranic jednotlivých mocí. Je propagován návrat k přirozenému právu (jako reakce na nacistické právo) = právní norma musí být nejen přijata zákonnou cestou, mezi normami musí existovat hierarchický soulad, ale norma musí být také v souladu se základními principy přirozeného práva. Jednotlivci musí být poskytnuta silnější ochrana, než doposud.

Existuje zde Spolkový ústavní soud (16 členů, 2 senáty) a zemské ústavní soudy, které realizují ústavní soudnictví v příslušné zemi na bázi zemské ústavy. V duchu mnohosti kompetencí jich je Spolkovému ústavnímu soudu stanoveno 15.

Preventivní kontrola v Německu neexistuje (existovala nepravá preventivní kontrola – ve formě dobrozdání, jakýchsi poradních vyjádření Spolkového ústavního soudu.)

Následná kontrola ústavnosti norem:

abstraktní – není spojena s konkrétním případem, ale existuje zájem k přezkoumání určité právní normy ( je zde abstraktní zájem na tom, aby neexistovala neústavní norma)

konkrétní – realizována na základě návrhu soudu nebo ústavní stížnost. Ústavní soud posuzuje, zda má být v konkrétním případě aplikován zákon, který navrhující soud pokládá za neústavní.

Kompetenční spory – Spolkový ústavní soud shledal ve svém rozhodnutí, že předpisy ústav o abstraktní kontrole ústavnosti norem a o sporech mezi vyššími státními orgány se nejen navzájem nevylučují, ale naopak překrývají. Spolkový ústavní soud rozhoduje o výkladu ústavy z podnětu sporů o rozsah práv a povinností nejvyššího spolkového orgánu nebo jiných účastníků, kteří jsou ústavou vybaveni vlastními právy.

Spory vyplývající z federativního uspořádání – také zde se rozhodování o těchto sporech překrývá s abstraktní kontrolou ústavnosti norem. Německá úprava zná dva druhy sporů:

spory vyskytující se při různosti mínění o právech a povinnostech spolku a zemí ( zejména při provádění spolkového práva zeměmi); jsou to výlučně spory mezi spolkem a zemí. Nemusí jít pouze o kompetence.

ostatní veřejnoprávní spory

Ústavní stížnosti – Spolkový ústavní soud má ještě dvě další zvláštní kompetence, které se v Rakousku ani v Itálii neobjevují:

. rozhodování o protiústavnosti politických stran – politické strany jsou součástí demokratického ústavního systému, jejich vnitřní zřízení musí odpovídat demokratickým zásadám, musí skládat veřejný účet o původu svých prostředků; protiprávní jsou strany, které by směřovaly k odstranění stávajícího společenského zřízení.

. rozhodování o pozbytí základních práv – pro případ jejich zneužití

3.Rakousko

Rakousko se po 2. Světové válce vrátilo k modelu koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví z roku 1929. Velký rozmach zažívá Vídeňská právní škola, východiskem ústavního soudnictví je Kelsenovo učení (normativismus) = zajistit panství práva, důsledně dodržovat hierarchii vztahů. I zde se však objevují prvky přirozenoprávní a sociologické = ústavní soudnictví je jak garancí právního státu, tak i ztělesněním ochrany suverénního lidu před jeho zástupci, neboť jménem lidu kontroluje jeho zástupce.

Existuje jediný Ústavní soudní dvůr pro celý stát. Skládá se ze 14 členů a 6 náhradníků. Soudci nevykonávají funkci jako své povolání.

Určitá preventivní kontrola zákonů (před jejich přijetím) a obecně závazných aktů exekutivy, je upravena v rakouské ústavě. Ta tuto kompetenci řadí mezi kompetenční spory, neboť se zkoumá pouze to, zda určitý akt patří do kompetence spolku nebo zemí. Rakouská úprava nezná zvláštní kompetenci Ústavního soudního dvora týkající se kompetenčních sporů.

Spory vyplývající z federativního uspořádání – mají charakter výlučně sporů kompetenčních. Odlišnost od jiných států je v tom, že rakouská úprava rozeznává spory pozitivní a negativní.

Rakousko nejen že hledí na neústavnost zákona ex nunc, navíc je Ústavnímu soudnímu dvoru svěřena pozitivní (nikoliv negativní) zákonodárná pravomoc – dnem účinnosti zrušení proti ústavního zákona nabývající opět účinnosti ta ustanovení jiných zákonů, která byla zrušena protiústavním zákonem (snaha zamezit existenci stavu bez právní úpravy).

4.Itálie

Neexistují ústavní stížnosti ani abstraktní kontrola ústavnosti, ta splývá s kompetenčními konflikty.

Francie

Ve Francii byl tradičně silný postulát o neomezené suverenitě parlamentu – proto zde byl dost silný odpor k ústavnímu soudnictví. Bylo v něm spatřováno vážné omezení zákonodárné pravomoci. Po 2. Světové válce byl zřízen Ústavní výbor, který měl posuzovat ústavnost zákonů před jejich vyhlášením (preventivní kontrola). Tento model preventivní kontroly byl však naprosto nefunkční. Postupně klasický parlamentní systém ustupoval do pozadí, byl vytvořen prezidentský model vlády. Byla zřízena Ústavní rada, jejímž prvořadým úkolem je kontrola ústavnosti zákonů. Existuje tak jediný ,,ústavní soud,, pro celý stát. Ústavní rada má 9 členů jmenovaných na 9 let. V porovnání s ostatními ústavními soudy je nejpolitičtějším ústavním tribunálem.

Ve Francii se vyskytují určité aspekty preventivní kontroly ústavnosti před přijetím zákona – ukáže-li se během zákonodárného procesu, že návrh parlamentu nespadá do oblasti zákona, může vláda namítnout jeho nepřijatelnost. Rozhoduje Ústavní rada do 8 dnů od podání návrhu. Stěžejní kompetencí Ústavní rady je však preventivní kontrola ústavnosti zákona po jeho přijetí, avšak před jeho vyhlášením. Důležitá je zejména kontrola ústavnosti zákonů týkajících se základních lidských a občanských práv (zde je největší význam Ústavní rady).

Ústavní soud v ČR a model ústavního soudnictví v ČR

Ústavní soud - Brno

Existenci Ústavního soudu předpokládá Ústava ČR ( zákon . 1/1993 Sb.) v hlavě IV. – moc soudní a jehož úprava je vyložena v zákoně . 182/1993 Sb. Orgán jež je součástí soudní moci, ale má vyjímečné postavení a nezapadá do vertikální struktury. Působí jako orgán ochrany ústavnosti, a v tom spočívá jeho výlučné postavení a nezastupitelnost v systému dělby moci. Je samostatným orgánem, který má zvláštní vztah k ostatním nejvyšším orgánům.

- má stanovenou pravomoc a působnost Ústavou

- Ústava upravuje věcnou působnost taxativně; zákon v návaznosti na Ústavu

upravuje pravomoci ve vnitřních vztazích a procesní oprávnění v souvislosti s

řízením podle jednotlivých věc. působností

- je samostatný, neodvolatelný a nerozpustitelný orgán, jehož rozhodnutí jsou

konečná a nepřezkoumatelná

- je samosprávnou institucí, jež se řídí je Ústavou a zákonem o Úst. soudu;

do jeho vnitřních vztahů může zasahovat jen Senát, který má možnost vyslovit

souhlas s trestním stíháním soudce ÚS

- ÚS podle čl. 87 odst. 1 Ú působí v násl. věcech:

A) rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich částí, jestliže jsou v rozporu s

Ústavou nebo s mezinárodními smlouvami o lidských právech

B) rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení pro

jejich rozpor s Ústavou nebo mez. smlouvami

C) rozhoduje o úst. stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému

zásahu státu

D) rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní

samosprávy

E) rozhoduje o ústavní stížnosti FO nebo PO proti pravomocnému rozhodnutí a

jinému zásahu orgánů veřejné moci do jejich úst. práv

F) rozhoduje o oprav. prostředku proti rozhodnutí ve věci ověřené volby

poslance nebo senátora

G) rozhoduje v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu

fcí poslance nebo senátora

H) rozhoduje o úst. žalobě Senátu proti prezidentu republiky

I) rozhoduje o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanec.

sněmovny a Senátu

J) rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinár. soudu,

jež je pro ČR závazné

K) rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění pol. strany nebo jiné

rozhodnutí o jejich činnosti je ve shodě s úst. nebo jinými zákony

Organizace Ústavního soudu ČR

- předseda, místopředsedové a soudci

- prezident jmenuje ze soudců Úst. soudu předsedu a 2 místopředsedy bez

kontrasignace vlády i bez souhlasu Senátu (pokud soudce odmítne slib složit nebo ho složí s výhradou, jako by nebyl jmenován)

- předseda ÚS - zastupuje ÚS navenek, vykonává jeho správu, jmenuje předsedy

senátů, svolává zasedání pléna a řídí jednání

2 místopředsedové ÚS – jmenuje je prezident, zastupují předsedu v rozsahu a pořadí stanovené plénem, mohou být předsedou pověřeni trvalým plněním některých jeho úkolů

soudci – veřejná funkce, nelze ho stíhat pro přestupek, pro TČ (pouze se souhlasem Senátu), výkon funkce neslučitelný s jinou placenou funkcí vyjma činnosti vědecké, literární, pedagogické, není-li na újmu a důstojnosti jeho funkci, neslučitelné s členstvím v politické straně, povinnost zachovávat mlčenlivost

- vnitřní rozhodovací struktura - plénum a jednotlivé senáty (neexistuje procesní posloupnost mezi plénem a senáty)

- plénum - všichni soudci; může jednat a usnášet se, pokud je přítomno 10 z 15;

taxativně vymezeny pravomoci:

1) čl. 87/1 a,b,g,h,j Ú

2) čl. 87/1, pokud si rozhodování vyhradí

3) rozhodování podle čl. 87/1 Ú, pokud senát nerozhodl, protože žádný

návrh nezískal většinu

4) rozhodování o stanovisku k právnímu názoru senátu, jež se

odchyluje od právního názoru ÚS

5) rozhodování o úpravě vnitřních poměru, o ustavení senátů a o

pravidlech rozdělení agendy mezi ně

- svolává a řídí předseda ÚS

- pro hlasování platí, že rozhoduje 3 způsoby:

1) rozhodnutí je přijato, pokud se vyslovila pro většina přítomných

2) čl. 87/1a,g,h nebo rozhodnutí přijímané na základě právního

názoru, jež se odchyluje o právního názoru ÚS vysloveného v

nálezu, je přijato, pokud se pro vyslovilo alespoň 9 soudců

3) k hlasování o zániku mandátu soudce ÚS je třeba přítomnosti

alespoň 12 soudců při souhlasu nejméně 9 z nich

- senáty - rozhodují ostatní věci, které nepatří do působnosti pléna

- především úst. stížnosti (čl. 87/1c,d,)

- celkem 4 složené ze 3 soudců

- předsedu jmenuje předseda ÚS na dobu jednoho roku; předseda svolává a

řídí jednání

- usnášení schopnost - jsou-li přítomni všichni členové; usnáší se

většinou hlasů

- pokud dojde k právnímu názoru, jež je odchylný od právního názoru ÚS,

předloží otázku plénu a jeho stanoviskem je senát v dalším řízení

vázán

Model ústavního soudnictví v ČR

- modelem koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví

- ÚS je koncipován jako orgán, jenž je součástí soudní moci

- je orgánem ochrany ústavnosti

- je monolitní a jednotlivým orgánem, který nemá vertikální strukturu

- ochrana ústavnosti - právní prostor (okruh věcí), ve kterém ÚS rozhoduje

- souhrn prostředků, kterými ÚS rozhoduje k dodržování práv

a působnosti subjektů

- ustanovení ÚS je v rukou prezidenta republiky

- ÚS může zrušením podústavní normy, jež je v rozporu s ústavou, může zasahovat

do legislativní činnosti parlamentu

- rozhoduje o mandátových věcech poslanců či senátorů

- rozhoduje o úst. žalobě Senátu proti prezidentu republiky

- tím, že může zasahovat ve vztahu k moci zákonodárné a výkonné, má pozici

potenciálního arbitra sporů mezi parlamentem a prezidentem

- vůči výkonné moci může způsobit tím, že může zrušit podzákonný předpis, pokud

je v rozporu s ústavou, zákonem nebo mez. smlouvou

- možnosti součinnosti a působení ve vztahu k obec. soudnictví:

A) obecný soud může iniciovat jednání ÚS, pokud dojde k závěru, že zákon, jež

má aplikovat je v rozporu s úst. zákonem

B) ÚS rozhoduje o úst. stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu

orgánu veř. moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (přezkumný

orgán sui generis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obec. soudu)

Obsah ochrany ústavnosti v ČR

Čl. 83 Ústavy – ÚS je soudním orgánem ochrany ústavnosti

v principu Ústavy ČR se odlišují dva typy ústavního poslání pro výkon soudní moci:

soudní ochrana ústavnosti (čl. 83)

poskytování ochrany právům, respektive výlučné rozhodování o vině a trestu za TČ (čl. 90)

v tomto smyslu též ústava rozlišuje dva typy orgánů:

Ústavní soud (orgán výlučný)

soudy (tvoří vertikální soustavu)

Pojem ochrany ústavnosti není Ústavou definován, ale vykládá se na základě pravomocí a věcné působnosti ÚS. Ochrana ústavnosti je souhrn prostředků k zajištění dodržování práv a působnosti subjektů ústavního práva založených na ústavním pořádku či jiných pramenech ústavního práva.

Řízení před ústavním soudem má procesní charakter, ve kterém je rozhodováno o Ústavou stanovených otázkách ( pravomoc ÚS – čl. 87)

Ústavnost = soubor vztahů upravených v Ústavě

Ochrana ústavnosti:

a)      právní prostor – okruh věcí o nichž ústavní soud rozhoduje

b)      souhrn prostředků, jež používá a jimiž rozhoduje k dodržování práv a působnosti ústavněprávních subjektů

Normativním základem ochrany ústavnosti jsou:

platné ústavní zákony

Listina základních prán a svobod

běžné zákony (dotvářející ústavnost)

vykonatelná rozhodnutí (judikáty ÚS)

+ mezinárodní smlouvy

K ochraně ústavnosti se vztahuje i nález ÚS . 124/1994 Sn. ,, Ústava není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelnost hodnoty demokratické společnosti,, např: princip legality, legitimita pouze demokratického režimu, svrchovanost lidu právní stát.

ÚS v rámci ochrany ústavnosti má výsadní postavení, stojí nad ostatními orgány, je jediným arbitrem sporů podle ústavy (sporů subjektů veřejné moci, postup veřejnoprávních subjektů vůči soukromoprávním osobám)

Ochrana ústavnosti jako proces:

ústavnost v pluralitní demokratické společnosti je složitý systém vztahů založený na interakci subjektů veřejné moci, na uznání možnosti soukromého subjektu a na život a působení ve společnosti = to vše je regulováno Ústavou a tato pravidla by měla být dodržována. Činnosti orgánů veřejné moci jsou ovlivňovány nutnými politickými zájmy a motivacemi, a tyto zájmy vedou často ke střetům a následným nesprávným výkladem pravidel Ústavy k jejímu porušování. Dále i vztahy subjektů veřejné moci (zejména při rozhodování) vůči soukromoprávním subjektům mohou být rozporné – při vzniku těchto rozporů je třeba nalézt pravdu a to činí ústavní soud, který ji nalézá.

Vzhledem k této výhodě nezávislého arbitra a dále k výhodě obvyklého justičního procesu rozšiřuje zejména kontinentálně evropská ústavnost i užívání procesu jako nástroje ochrany ústavnosti u jednání před ÚS.

Kontrola ústavnosti je také prováděna tím, že ÚS kontroluje kulturu činnosti soudů – spravedlivý proces, kontroluje soudní moc, zhodnocuje činnost soudní soustavy. Proces před ÚS je tak nástrojem ochrany ústavnosti (nejen kontroluje, rozhoduje, ale i rozhoduje).

Kontrola ústavnosti: a) abstraktní – tj. přezkoumávání souladu obecně závazných právních předpisů s ústavou; b) konkrétní – tj. rozhodování o ústavních stížnostech FO i PO proti porušení ZLPaS ze strany orgánů veřejné moci.

V ČR je nejvýznamnější abstraktní kontrola ústavnosti, ale rozsahem největší je konkrétní kontrola – tj. rozhodovací pravomoc ÚS o ústavních stížnostech.

Postavení Ústavního soudu v soudnictví ČR

ÚS ČR je koncipován jako orgán, jenž je součástí soudní moci, ale přesto má samostatnou pozici v ústavním systému. Není běžným soudem a není ani součástí soustavy obecných soudů (jud. 17/94). Zároveň je však systematicky zařazen do hlavy IV. Ústavy, věnované soudní moci. Působí předpokládaně jako soudní orgán ochrany ústavnosti (jak ho charakterizuje čl. 83 Ústavy). V tom spočívá jeho výlučné postavení a nezastupitelnost v systému dělby moci. Jde o monolitní a jednotlivý orgán, jenž nemá nijakou vertikální strukturu. Z pojetí ÚS vyplývá, že má hrát roli specifického státního orgánu, který se podřizuje pouze ústavodárci.

Na činnost ÚS se vztahují principy nezávislosti a nestrannosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 81 – 82 Ústavy.

ÚS má jako součást soustavy nejvyšších ústavních orgánů ČR ústavně zaručené vztahy k ostatním některým nejvyšším ústavním orgánům republiky – k parlamentní moci, k prezidentovi, k vládě, k obecným soudům, ČNB, územní samosprávě, k veřejnému ochránci práv. Soud ustavuje prezident, pravomoc souhlasit s tím je v rukou Senátu, ÚS zasahuje do legislativní činnosti Parlamentu, rozhoduje o mandátových věcech poslanců a senátorů … a přesto si drží exkluzivitu. Přestože je ÚS samostatně stojícím článkem soudní soustavy, má ústavní možnosti součinnosti a působení ve vztahu k obecnému soudnictví:

a)      obecný soud může iniciovat jednání ÚS tehdy, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být ve věci použito je v rozporu s ústavním zákonem

b)      ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod – je v úloze přezkumného orgánu sui generis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obecného soudu.

7. Ústavní soud ČR a dělbě moci podle Ústavy ČR

- je součástí soudní soustavy

- orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ú)

- je součástí soustavy nejvyšších ústavních orgánu ČR, má nezávislou a samostatnou pozici v ústavním systému

ÚS x moc zákonodárná:

Ús zasahuje do legislativní pravomoci Parlamentu a to tím způsobem, že může zrušit zákon či jednotlivá ustanovení odporující ústavnímu pořádku (nikoliv ho nahradit)

Ús posuzuje mandátní spory (rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance a senátora, v pochybnostech o ztrátě volitelnosti, v pochybnostech o neslučitelnosti funkcí senátora/poslance s jinou funkcí)

Rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem a to před její ratifikací (do rozhodnutí ÚS nemůže být smlouva ratifikována)

Jedná o návrhu prezidenta na zrušení usnesení PS s Senátu (usnesení, která PS/Senát přijali v souvislosti s výkonem prezidentské funkce, pokud ještě prezident nebyl zvolen nebo nemohl vykonávat úřad) – v tom to případě hraje ÚS roli arbitra mezi prezidentem a PS/Senátem

ÚS x prezident:

ÚS rozhoduje o ústavní žalobě Senátu x prezidentovi republiky, a to ve věci stíhání pro velezradu

Prezident jmenuje soudce ÚS a to bez kotrasignace vlády, ale se souhlasem Senátu

ÚS x vláda (moc výkonná):

ÚS ruší i podzákonné předpisy, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem či zákonem (např. nařízení vlády, právní předpisy ministerstva)

ÚS x územní samospráva:

ÚS zruší právní předpisy úřadů a orgánů samosprávy, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem

ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy x nezákonnému zásahu státu

ÚS rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy (nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu)

ÚS x moc soudní:

obecný soud může iniciovat jednání ÚS tehdy, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být ve věci použito je v rozporu s ústavními zákony

ÚS rozhoduje ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených ZpaS – je v úloze přezkumného orgánu sui generis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obecného soudu

(ÚS je součástí soudní moci, ale stojí samostatně od obecné soustavy soudů;

vrcholným soudním orgánem je Nejvyšší soud ČR)???

8. Závaznost rozhodnutí Ústavního soudu ČR (+ otázka 39)

čl. 89/2 Ústavy - ,, vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby ,,

rozdílné názory na výklad tohoto ustanovení

usnesení – nelze interpretovat, jako obecně závazná řada z nich vůbec publikována ve Sbírce rozhodnutí (jen pokud se o tom usnese plénum – publikují se – v praxi jde jen o výjm. Usnesení)

je vyloučené, aby byl někdo vázán takovým pramenem práva s kterým se nelze seznámit, proto čl. 89/2 se vztahuje pouze na nálezy

usnesení:

procesní závazek

vztahuje se pouze na účastníky daného řízení (inter partes), není závazné mimo

konkrétní proces

nález: - všechny nálezy ÚS jsou závazné pro každého (erga omnes), protože se proti rozhodnutí již nelze odvolat

( Klíma – podstata vykonatelnosti spočívá ve výroku, a je na dotčených subjektech, aby z odůvodnění nálezu respektují to právně podstatné)

při rozhodování jsou soudci vázáni pouze ústavními předpisy, ratifikovanýmí a vyhlášenými mez. sml. o LpaZS, jimiž je ČR vázána, jakož i zákonem o ÚS (tento zákon jako jediný tedy nepodléhá přezkoumávání ze strany ÚS)

ve věci samé rozhoduje ÚS nálezem a v ostatních věcech usnesením

vyhlašuje se výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor ÚS a jaké důvody k němu vedly. Odůvodnění je neoddělitelné od výroku. Všechny nálezy se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS

- nálezy jsou vykonatelné dnem vyhlášení ve SZ (o zrušení právního předpisu), pokud ústavní soud nerozhodne jinak, anebo vyhlášením (žaloba proti prezidentu), ostatním doručením účastníkům.

Čl. 89/2 vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby

Usnesení jsou procesního charakteru, nezavazují mimo konkrétní proces (České právo není precedenčním typem práva, ale již skutečností, že ÚS odkazuje na svá předchozí rozhodnutí (výroky i odůvodnění), lze hovořit o určité soudní doktríně, kterou se z důvodů obecné justiční jistoty zřejmě bude cítit většinou vázán.

Časová závaznost rozhodnutí ÚS: - ÚS deroguje (ruší a nenahrazuje) – působí zpětně. Dvojí efekt rozhodnutí: 1) ochrana pasivní – rozhodnutí je zrušeno bez náhrady

2) ochrana aktivní – právní názor má zabránit recidivě

rozhodnutí je pramenem práva spíše praktickým než formálním

9. Mezinárodní smlouvy podle novely Ústavy ČR v právním řádu

Euronovela Ústavy zákonem . 396/2001 Sb., 448/2001 novelizuje Ústavu

v podstatě se ruší koncepce čl. 10, a to tak, že ruší privilegia MS o lidských právech. Nově jsou přímo závazné všechny MS ČR sjednané, vyhlášené a Parlamentem ratifikované. V konkrétní kolizi mají přednost před zákonem. Sleduje se tím otevření prostoru pro komunitární právo.

Zvláštní místo zaujímají MS, jimiž některé pravomoci orgánů ČR mohou být přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci (ve vztahu k čl. 10a). Povinná ratifikace Parlamentem – může ale být i nový ústavní zákon, který stanoví, že k ratifikaci je třeba referenda a ten pak budu mít přednost. Ve vztahu k tomuto typu smluv se zavádí kvalifikovaná většina – 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů.

Doplnění koncepce ÚS – sml. dle čl. 10a a vybrané typy smluv dle čl. 49 vyžadují předběžné posouzení ÚS (tím se zavádí předběžná kontrola ústavnosti). Ratifikace je tak do rozhodnutí oběmi komorami Parlamentu blokována ÚS, až do té doby, než bude nesoulad odstraněn.

Novela nic nemění na možnosti FO,PO hledat pro použití ústavní stížnosti oporu v MS, rozšiřují se tak možnosti

MS stojí spíše mezi ústavním zákonem a zákonem

Novela dává větší možnosti kontroly MS

Soudci jsou při svém rozhodování vázáni vedle ústavních zákonů též mezinárodními smlouvami. U ÚS se lze domáhat ochrany ve věcech základních lidských práv a svobod dle Listiny a také dle úpravy v mezinárodních smlouvách, jimiž je ČR vázána. V řadě případů existuje analogická úprava těchto práv i v Listině

Nejdůležitější z mezinárodních smluv, které se dle čl. 10 Ústavy staly vlastně vnitrostátním pramenem práva na úrovni zákona:

I.            Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

II.         Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

III.       Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

IV.      Úmluva o právech dítěte

V.        Všeobecná deklarace lidských práv

VI.      Evropská sociální charta + její Dodatkový protokol

VII.           Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace

VIII.         Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen

IX.      Úmluva o zákazu nucené práce

X.        Úmluva o odborových svobodách

Za MS dle čl. 10 nejsou považována: Úmluva o politice zaměstnanosti, Evropská vězeňská pravidla.

Judikát: k nepravomoci ÚS přezkoumávat MS

ÚS nemá žádné pravomoci v poměru k MS, ÚS nepřísluší zasahovat do pravomoci vlády předkládat návrhy MS k jejich schválení Parlamentu, ani do jejich pravomoci je sjednávat.

Čl. 10 – Euronovela – změnila se kompetence ÚS, od 1.6.2002 není možnost posuzovat nesoulad závazku veřejné moci do základních lidských práv a svobod z hlediska mezinárodních smluv.

Kauza Krčmář – poprvé! Vyhrál soud ve Štrasburku – ÚS ČR nepoužil určité důkazy bez odůvodnění proč je nepoužil! (od té doby se diskutuje, zda je možná obnova řízení před ÚS – zatím k tomu zákonem není legitimován)

Čl. 10 - ,, vyhlášení MS k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu ,,.

Čl. 10a odst.1 MS mohou být některé pravomoci orgánů přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

Odst.2 K ratifikaci MS dle 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

10. Obecný charakter řízení před Ústavním soudem

pravidla justičního procesu jako základ řízení o věcné působnosti ÚS ČR stanoví zákon č.182/1993Sb.

- řízení před ÚS má procesní charakter , av němž je rozhodováno o Ústavou stanovených otázkách, je autonomní složkou procesních vztahů v českém právu a lze ho chápat jako část ústavního práva procesního

- z. o ÚS je koncipován jako samostatný procesní řád; jeho koncepce je zejména v obecné části založena na některých institutech OSŘ (ústní jednání, dokazování, odročení, vyloučení soudce, náklady, ), který se užívá subsidiárně (- pokud zákon neobsahuje zvláštní úpravu, přiměřeně se použijí ustanovení OSŘ a zákonů k jeho provedení)

- zákon řízení vnitřně diferencuje - dělí proces na 9 zvláštních typů řízení k jednotlivým kompetencím ÚS

- zákon nejprve upravuje obecné předpoklady a instituty společné pro řízení před ÚS a dále potom vymezuje jednotlivé zvláštnosti

- v 9 druzích řízení před ÚS se odlišují navrhovatelé, účastníci, průběh ústního jednání, způsob dokazování, obsah nálezu, jeho následky,

- řízení před ÚS je kontradiktorní (řízení sporné), jeho cílem je zjištění objektivní pravdy zvláštnosti zjišťování není rozhodování o vině a trestu, ale konstatace, zda ústavní norma byla porušena nebo ne; jakou právní normu nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci bude třeba zrušit

- řízení před ÚS je jednoinstanční; platí zásada rei iudicata (zásada věci pravomocně rozsouzené)

autoremedura není přípustná, a to ani kdyby věcně nebo procesně pochybil

- platí zásada součinnosti, že ÚS si může vyžádat pomoc při opatřování podkladů pro svá rozhodnutí od soudů, orgánů veřejné správy. ÚS může požít všech průkazných výsledků jiných procesních forem ( obč.,tr.,spr.říz.)

- vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby (= mají

všeobecný význam)

Obecné fáze a instituty řízení před ÚS:

zahájení řízení ( na návrh + jeho náležitosti = formální: Písemně, podpis, datum, počet stejnopisů; materiální: kdo, co, proč, vylíčení, důkazy; další náležitosti: ne res iudicata nebo ve věci se již jedná)

účastníci řízení (navrhovatel a ti, o nichž to stanoví zákon + zastoupení, zvláštní plná moc)

příprava jednání (návrh přidělen soudci = soudce zpravodaj + důvody odmítnutí – neodstranění vad, po lhůtě, zjevně neopodstatněné, subjekt je neoprávněný, ÚS není příslušný, nepřípustný návrh – usnesení o odmítnutí)

ústní jednání (ústnost, veřejnost, doručení předvolání zpravidla nejméně 5 dní předem)

dokazování (při/mimo ústní jednání)

rozhodnutí a jeho vykonatelnost (nález/usnesení)

ÚS rozhoduje v plénu, senátech a soudcem zpravodajem. V plénu se hlasuje:

a)      za přítomnosti alespoň 10 soudců jejich většinou

b)      za přítomnosti alespoň 10 soudců alespoň 9 z přítomných = kvalifikovaná většina (zrušení zákona, Senát x prezident, návrh prezidenta na zrušení usnesení PS/S)

c)      za přítomnosti alespoň 12 soudců alespoň 9 pro (při jednání o zániku fce soudce ÚS)

11. Vztah kompetence ÚS a Nejvyššího Správního soudu

Zvláštní význam má čl. 87/3, který stanoví že zákon může stanovit, že namísto ÚS rozhoduje Nejvyšší správní soud: a) o zrušení právních předpisů jsou-li v rozporu se zákonem

b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní

samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu

lze tedy konstatovat, že rozsah věcné působnosti ÚS není uzavřen a může být případně zákonem (běžným!) v neprospěch ÚS stížen

(z. .150/2000Sb. – s přijetím soudního řádu správního (1.1.2003) se zúží možnost ÚS rozhodovat o kompetenčních konfliktech)

Ústavní soud rozhoduje tyto konflikty dle čl. 87/1 k) Ústavy:

mezi orgány veřejné moci navzájem

mezi orgány veřejné moci a orgány územní samosprávy

mezi orgány územní samosprávy

Nejvyšší správní soud rozhoduje dle SŘS:

1) mezi správními úřady a orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy

mezi orgány územní, zájmové, profesní samosprávy navzájem

3) mezi ústředními správními úřady navzájem

- Soudní řád správní ustanovil NSS +2 instanční správní proces (KS, NSS)

= ÚS není 3 instancí! (zásada subsidiarity ústavního procesu)

12. Princip nadřazenosti práva ES z pohledu ústavního systému členského státu

Znaky práva ES:

samostatný právní systém

ES získala od členských států pravomoc vytvářet právní normy závazné nejen pro členské státy, ale i vnitrostátní subjekty

Členské státy omezily v určitých oblastech svou svrchovanost ve prospěch ES

Omezení suverenity (u nás zakotveno v čl. 10a Ústavy – MS mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci, instituci)

Právo společenství je specifický systém odlišný od práva mezinárodního/vnitrostátního, ale členské státy ho vnímají jako právo vlastní

Zřizovací smlouvy tvoří jakousi Ústavu ES (= primární právo, stanovené základní cíle, organizace, orgány, kompetence,)

Sekundární právo:

legislativní akty orgánů společenství

nařízení (závazné, aplikovatelné přímo a bezprostředně v členském státu i vnitrostátních subjektech), platný dnem, který je uveden a stává se tak součástí právního řádu každého státu

směrnice (zavazuje jen co do výsledku, ponechává na státu jak ji implementuje do právního řádu)

rozhodnutí (individuální právní akt zavazující pouze adresáty)

Právo ES je samostatný právní řád, který je současně integrální částí právního řádu členských států.

Nadřazenost práva ES:

– aby bylo právo ve všech státech uplatňováno stejně

normy práva ES jsou nadřazené i ústavním normám, vyjma těch, které se týkají organizace státu

Bezprostřední použitelnost, aplikovatelnost (přímé právní účinky bez požadavku recepce vnitrostátním právním aktem (primární právo + nařízení))

Princip subsidiarity právního řádu členské země tam, kde by mohlo dojít k překrývání.

13. Role obecných soudů při posuzování konfliktu norem práva ES a členského státu

čl. 95 Ústavy – soudce je při rozhodování vázán:

zákonem

mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu

Soudce je oprávněn posoudit soulad jiného právního řádu se zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

- soud při rozhodování používá i normy PEU (př. účinek)

princip kooperace – není zde funkční nadřazenost soudů národních a Soudu I. Instance a ESD – pouze závaznost z hlediska spravedlivého řízení (výklad k ustanovením zřizovacích smluv – k normám komunitárního práva – ESD by měl posuzovat jen otázky právní, neodchylovat se od obecné interpretace (závazný výklad pro náš soud))

14. Ústavní zakotvení možnosti transferu suverenity a role ústavního soudnictví v této souvislosti podle novely Ústavy

čl. 10a – mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní orga

nizaci nebo instituci

EU - nová suverénní mocenská jednotka (nemá originární pravomoc, ale derivovanou, která přísluší orgánům EU

EU je veřejnoprávní jednotka, která má mocenský základ v 15 systémech, které jsou založeny na obecně uznávaných ústavních hodnotách. + 15 nezávislých ústav. (EU je garantem spol. pořádku vztahů a je i střešním systémem).

EU se vyvíjí federačním postupem spojení nezávislých států a vytvářením společných orgánů.

- společný právní řád nadřazený zákonům

dělba pravomoci a působnosti EU: - výlučná pravomoc dělená mezi EU a členské státy

ESD se chová jako klasický ústavní soud v interpretaci práva EU (x odpůrci tvrdí, že není-li uznávaná autorita, nemůže mít ani ESD roli ústavního soudu). Objevuje se zde prvek anglo-amerického systému, a to že soudní rozhodnutí jsou závazná (podobně jako ESLP Štrasburk). Zaujímá pozici všeobecného ústavního soudu.

EU a ústavy členských států – shodují se v ústavních hodnotách (demokracie, právní řád, LP). Komunitární právo považováno spíše za MPV, nicméně řada novelizovaných ústav označuje komunitární právo za přímo účinné. Většinou však není řešen vztah ústavy a práva EU.

Novela Ústavy ČR zavedla preventivní kontrolu ústavnosti ve vztahu k mezinárodním smlouvám.

15. Druhy mezinárodních smluv a jejich závaznost v ČR

čl.49 Ústavy

závazné po ratifikaci a jejich začlenění do právního řádu ČR

5 typů smluv:

smlouvy upravující práva a povinnosti osob

smlouvy spojenecké, mírové, politické

smlouvy z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci

smlouvy hospodářské, jež jsou všeobecné povahy

smlouvy o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu

16. Pravomoc a působnost ÚS ČR (charakteristika čl. 87 odst. 1 Ústavy)

- má stanovenou pravomoc a působnost Ústavou a zákonem o Ústavním soudu

- Ústava upravuje věcnou působnost jako taxativně vyjmenovaný, uzavřený okruh právních věcí, v nichž ÚS rozhoduje (judikuje); zákon o Ústavním soudu v návaznosti na Ústavu

upravuje zejména pravomoci ve vnitřních vztazích a procesní oprávnění v souvislosti s

řízením podle jednotlivých věc. působností

- je samostatný, neodvolatelný a nerozpustitelný orgán, jehož rozhodnutí jsou

konečná a nepřezkoumatelná

- je samosprávnou institucí, jež se řídí je Ústavou a zákonem o Úst. soudu;

do jeho vnitřních vztahů může zasahovat jen Senát, který má možnost vyslovit

souhlas s trestním stíháním soudce ÚS

ÚS jako ústavní orgán samostatným, neodvolatelným a nerozpustitelným orgánem, jehož rozhodnutí v otázkách věcné působnosti jsou konečná a nepřezkoumatelná.

- ÚS podle čl. 87 odst. 1 Ú působí v násl. věcech:

a) rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich částí, jestliže jsou v rozporu s Ústavou nebo s mezinárodními smlouvami o lidských právech

b) rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení pro jejich rozpor s Ústavou nebo mez. smlouvami

c) rozhoduje o úst. stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu

d) rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

e) rozhoduje o ústavní stížnosti FO nebo PO proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jejich úst. práv

f) rozhoduje o oprav. prostředku proti rozhodnutí ve věci ověřené volby poslance nebo senátora

g) rozhoduje v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora

h) rozhoduje o úst. žalobě Senátu proti prezidentu republiky

i) rozhoduje o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu

j) rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, jež je pro ČR závazné, pokud nelze provést jinak

k) rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí o jejich činnosti je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony

Pravomoc ÚS ČR – v oblasti:

abstraktní kontrola ústavnosti – zrušení zákonů, jiných právních předpisů odporující ústavnímu zákonu + zvláštní otázky souladnosti: přezkum aktů územní samosprávy (ÚS je náhradníkem NSS)

rozhodovací pravomoc o ústavních stížnostech

rozhodovací pravomoc o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu

pravomoc ve věcech volebních a mandátových

kompetenční spory

rozhodnutí o opatření k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

17. Pravomoc a působnost ÚS ČR – abstraktní kontrola ústavnosti

- zákony nebo jiné právní předpisy je možné zrušit rozhodnutím ÚS pro jejich rozpor s Ústavou, úst. zákony nebo mezinárodními smlouvami

- aktivní legitimace (oprávnění podat návrh na zahájení řízení) na zahájení řízení o zrušení zákona nebo jeho ustanovení (čl. 87/1a) přísluší:

a) prezidentu republiky

b) skupině min. 41 poslanců nebo skupině min. 17 senátorů

c) senátu ÚS v souvislosti s rozhodováním o úst. stížnosti

d) tomu, kdo podal úst. stížnost podle § 74 zákona o ÚS

e) soudu v souvislosti s jeho rozhodovací činností, pokud dospěl k závěru, že zákon, jež má v určité věci aplikovat, je v rozporu s úst. zákonem nebo mezinárodní smlouvou

- návrh na zahájení řízení o zrušení jiného právního předpisu nebo jeho

ustanovení (čl. 87/1b) přísluší:

a) vládě

b) skupině min. 25 poslanců nebo skupině min. 10 senátorů

c) senátu ÚS v souvislosti s rozhodování o úst. stížnosti

d) tomu, kdo podal úst. stížnost (podmínky stanoveny § 74 zákona o ÚS)

e) zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku

- návrh na zrušení právního předpisu obce vydaného v jeho samostatné působnosti,

může podat také přednosta OÚ a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku

- toto řízení může také zahájit plénum, pokud v souvislosti s rozhodováním o úst. stížnosti dospělo k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis, jejichž uplatněním nastala skutečnost, jež je předmětem úst. stížnosti, jsou v rozporu s úst. zákony nebo s mezinárodními smlouvami

- návrh je relevantní tehdy, pokud směřuje proti předpisu vyhlášenému ve Sb. nebo dosud platnému

- účastníci: navrhovatelé, orgány, které předpis vydaly

- ÚS dospěje k závěru, že zákona nebo jiný právní předpis není v rozporu s úst. zákony nebo s mezinárodními smlouvami, návrh zamítne

- ÚS zjistí rozpor - rozhodně, že předpis se ruší dnem, který je v nálezu určen (k tomu dni ztrácí účinnost i platnost); takovýto nález se vyhlásí ve Sb. (uveřejní se výrok a část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor ÚS a jaké důvody k němu vedly)

- pokud k zákonu nebo jeho ustanovením, které ÚS ruší, byly vydány prováděcí předpisy, ÚS současně vysloví, které prováděcí předpisy nebo jejich ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti

- pokud podle zrušeného předpisu byla vydána nějaká rozhodnutí, mohou nastat tyto situace:

a) rozsudek soudu v trestním řízení, který je pravomocný, ale není dosud vykonaný - koná se obnova řízení

c)      ostatní pravomocná rozhodnutí - zůstávají nedotčena, ale nelze je vykonávat

18. Pravomoc a působnost ÚS ČR – charakter návrhu k ÚS z hlediska petitu

Petit – navrhovatel zde navrhuje buď výrok soudu / na realizaci nároku, který pokládá za řešení uplatňovaného práva

- dle 12 věcných působností ( 87/1 a-k + 87/2)

Aktivně legitimovaní navrhují Ú.soudu:

1) a;b; aby jejich nároku vyhověl a zrušil zákon nebo jiný předpis či jejich jednotlivá ustanovení

2) c;d;j; řízení o ústavní stížnosti – aby jejich návrhu vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro rozpor s Listinou

3) řízení o opravném prostředku

19. Pravomoc a působnost ÚS ČR – incidentní kontrola ústavnosti

ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu (čl. 87 odst. 1 písm. c) ). Aktivně je legitimováno zastupitelstvo obce nebo územně samosprávný celek, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo na samosprávu.

ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ( čl. 87 odst. 1 písm. d) ). Aktivně legitimována je PO, FO do jejichž základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem bylo zasaženo.

20. Pravomoc a působnost ÚS ČR – volební soudnictví

ÚS sice prioritně vykládá ústavní normy, ale ve volebních sporech musí začít zákonem jed. odvětví- je nutné posouzení volebního zákona.

zákon o volbách do Parlamentu ČR

zákon o volbách do krajských zastupitelstev

zákon o volbách do obecních zastupitelstev

Nutno posoudit zákonnost tzv: jednoduchého práva.

I. Stížnost na zjištění neplatnosti vzniku mandátu – čl. 87/1f ústavy

Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti (čl. 25 d) a o neslučitelnosti ( čl. 25 f) výkonu funkcí poslance / senátora.

Aktivně legitimovaní podat návrh k ÚS, zda mandát poslance / senátora zanikl (§92):

poslanec / senátor o jehož mandát jde

předseda PS u poslance, předseda Senátu u senátora

20 poslanců u poslance, 10 senátorů u senátora

soud v souvislosti s rozhodovací pravomocí

čl. 25 Ústavy – zánik mandátu: - odepřením slibu, složení s výhradou

- uplynutí volebního období

- vzdáním se mandátu

- ztrátou volitelnosti

- u poslance rozpuštěním PS

- vznikem neslučitelnosti funkcí

Účastníky řízení jsou: poslanec, senátor o jehož mandát jde; předseda PS/S ( i když nejsou navrhovateli). V řízení ÚS koná ústní jednání (rozhoduje v senátu).

ÚS zastaví řízení, pokud navrhovatel vzal svůj návrh zpět, poslanec nebo senátor uznal zánik mandátu, pokud poslanec nebo senátor zemřel ( manžel, příbuzný v řadě přímé mohou požádat o pokračování řízení do 1 měsíce od úmrtí).

Nález – výrok:

ÚS rozhodne, že mandát poslance, senátora zanikl z důvodů čl. 25 d,f

ÚS rozhodne, že tvrzené skutečnosti, které byly důvodem zániku mandátu dle čl. 25 d,f nebyly dány – není důvod k zániku mandátu

Předsedající vystaví o výroku osvědčení, které předá přítomným účastníkům.

II.        Stížnost na neplatnost voleb – čl. 87/1 e ústavy

Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora.

Aktivně legitimovaní proti rozhodnutí ve věci ověřené volby poslance/senátora:

poslanec, senátor nebo politická strana za kterou kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl zvolen – čímž se sleduje uznání vzniku závazku (ochrana pasivního volebního práva)

ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno – tím se sleduje neuznání mandátu (ochrana aktivního volebního zákona – domáhá se ten, kdo má aktivní volební právo) = volební stížnost proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora.

Opravný prostředek lze podat do 10 dnů ode dne kdy bylo osobám oprávněným jej podat oznámeno rozhodnutí ve věci. Vždy se koná ústní jednání.

Účastníky řízení jsou.

a)      - orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec/senátor byl, nebyl platně zvolen

b)      - podal-li opravný prostředek poslanec, senátor je vedlejším účastníkem politická (volební) strana za kterou kandidoval

- podala-li opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem poslanec, senátor

c)      - v případě, že opravný prostředek podal ten jehož volební stížnosti bylo vyhověno dle volebního zákona bylo vyhověno – poslanec, senátor proti ověření jejich volby opravný prostředek směřuje

Opravný prostředek nemá odkladný účinek.

Zastavení řízení:

pokud ten kdo podal opravný prostředek jej vezme zpět

pokud ten kdo podal opravný prostředek jej vezme zpět nebo se poslanec, senátor vzdal mandátu

zemřel (manžel nebo příbuzný v řadě přímé mohou požádat o pokračování řízení do 1 měsíce od úmrtí)

Nález: ÚS rozhodne zda

a)      vyhoví opravnému prostředku a vysloví, že poslanec/senátor byl platně zvolen, nebyl platně zvolen (pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, které k tomuto rozhodly)

b)      zamítne

O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá účastníkům řízení.

21. Pravomoc a působnost ÚS ČR – ochrana typů samosprávy

čl. 87/1k ÚS rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li to dle zákona jinému orgánu.

= řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

Kompetenční spory – příslušnost: - k vydání rozhodnutí

- činit opatření ( či jiné závazky ve věci uvedené v návrhu

na zahájení řízení)

Může tedy jít o spor o funkční, místní, věcnou příslušnost.

Spor může být pozitivní (rozhodly oba) nebo negativní ( nerozhodl nikdo).

Jde o spory:

mezi státními orgány navzájem

mezi orgány územní samosprávy navzájem (na stejné úrovni i mezi obcemi a kraji)

mezi státním orgánem a územně samosprávným celkem

Nepřípustnost návrhu – o věci má rozhodnout jiný orgán dle zvláštního zákona (NSS) nebo orgán společně nadřízený.

Aktivně legitimován v případě 1 a 3 je státní orgán. V případě 2 a 3 zastupitelstvo územně samosprávného celku.

Účastníky jsou státní orgán a územně samosprávný celek.

Řízení lze zastavit když navrhovatel vezme stížnost se souhlasem Ústavního soudu zpět.

Rozhoduje se v senátu.

Nález: ÚS rozhodne

který orgán je příslušný vydat rozhodnutí zda věc spadá do kompetence státu/územně samosprávného celku

týmž nálezem je možno zrušit rozhodnutí nekompetentního orgánu (rozhodnutí ve věci samé) nebo také když příslušný orgán svou kompetenci porušil

22. Pravomoc a působnost ÚS ČR – ochrana politických stran

čl. 87/1j Ústavy – Ústavní soud rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí, týkající se činnosti politické strany, je ve shodě s ústavou či jinými zákony.

= Řízení o ústavních stížnostech

- dle § 73 je politická strana oprávněna podat návrh dle čl. 87/1j Ústavy, když tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění či jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavním zákonem či jiným zákonem.(př. pozastavení její činnosti). Návrh se musí podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moc rozhodnutí o posledním opravném prostředku (musí být přiložena kopie rozhodnutí k návrhu)

Návrh má odkladný účinek (jiné ústavní stížnosti ne)

Nález:

návrhu zcela nebo z části vyhoví

návrh zcela nebo z části zamítne

Vyhoví-li, v nálezu: ,, v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí o politické straně v rozporu s ústavním nebo jiným zákonem a napadené rozhodnutí zruší.

Judikatura: Politické strany a hnutí jsou korporacemi na soukromoprávním základu a členství v nich je volným rozhodnutím jednotlivců. Proto požívají ochrany plynoucí ze základních práv a svobod v rozsahu v jakém tato práva a svobody lze vztáhnout na PO.

Jsou odděleny od státu – nejsou ve vztahu podřízenosti nebo nadřízenosti vůči veřejné moci, jsou partnery státu.Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.

Politický systém je založen na svobodné a dobrovolné soutěži politických stran respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek prosazování svých zájmů = ty, které toto nesplňují, nesplňují podstatné náležitosti stanovené Ústavou.

Čl. 9 Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

Vyvíjet činnost nemohou ty strany, které:

porušují Ústavu a zákony s cílem odstranění demokratických základů státu

nemají demokratické stanovy a demokraticky ustanovené orgány

směřují k uchopení a držení moci, brání jiným stranám a hnutím ucházet se o moc

jejich program a činnosti ohrožují mravnost, veřejný pořádek či právo a svobodu občanů (čl.2 – lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní)

Reprezentativní demokracie je založena na složení zastupitelského sboru v poměru jež je odvozen z politické struktury občanské veřejnosti.

23. Pravomoc a působnost ÚS ČR – ve vztahu k mezinárodnímu právu

čl. 87/1i – Ústavní soud rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení mez. soudu, které jsou pro ČR závazné a nelze je provést jinak

Mezinárodní soud – mezinárodní orgán, který je oprávněn rozhodovat o stížnostech proti porušení LP a svobod. Rozhodl-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené právo, svoboda FP či PO a takové porušení spočívá v platném předpisu, podá vláda Ústavnímu soudu návrh na zrušení takového předpisu, pokud jeho zrušení nemůže zajistit jinak

= Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

postupuje se podle řízení o zrušení zákonů.

Postup: došlo-li by soudu sdělení dle MP – předá je vládě, vláda jej posoudí a zjistí, že jde o nesoulad s českým právním předpisem, podá návrh ÚS na posouzení nesouladnosti rozhodnutí mez. soudu s českým právním předpisem.

24. Pravomoc a působnost ÚS ČR – preventivní kontrola ústavnosti, aktivní legitimace k návrhu

čl. 87/2 – ÚS rozhoduje o souladu mez. smluv dle čl.10a a 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí nemůže být smlouva ratifikována. Předběžné posouzení ústavním soudem – preventivní kontrola ústavnosti – je realizována před vyhlášením nebo i před přijetím zákona (pojmově se jedná o abstraktní kontrolu).

= Řízení o souladu mez. smluv dle čl. 10a, 49 s ústavními zákony

Aktivní legitimace:

komora Parlamentu, od okamžiku kdy jí byla MS předložena do okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnesla

skupina nejméně 41 poslanců nebo 17 senátorů, od okamžiku kdy byl Parlamentem k ratifikaci vysloven souhlas do okamžiku, kdy prezident smlouvu ratifikoval

prezident republiky, od okamžiku, kdy mu byla MS předložena k ratifikaci

K návrhu MS, která není v českém znění, musí být přiložen alespoň jedno autentické znění v českém překladu.

Účastníky řízení jsou: navrhovatel + vždy prezident, vláda , Parlament.

Postup: ÚS musí být podán návrh projednat, pokud o to účastník požádá mimo pořadí bez zbytečných průtahů (bez dalších návrhů). ÚS posuzuje soulad MS s ústavním pořádkem.

Nález: ÚS dojde k závěru, že

a)      MS je v rozporu s ústavním pořádkem – ÚS v nálezu uvede s kterým ustanovením ústavního pořádku je MS v rozporu (toto brání v ratifikaci MS až do doby, než bude nesoulad odstraněn

b)      MS není v rozporu s ústavním pořádkem – v nálezu uvede, že MS není v rozporu s ústavním pořádkem

Nepřípustnost návrhu.

pokud nemá náležitosti - aktivní legitimace

ústavní zákon s nímž má být MS v rozporu pozbyl platnosti před doručením návrhu ÚS

Preventivní kontrola ústavnosti:

V SRN neexistuje

V Rakousku je upravena jako součást kompetenčních sporů, zda určitý akt patří do kompetence spolku či zemí

25. Řízení před ÚS ČR (typy řízení z hlediska odlišností obsahu řízení)

Obsah procesu před ÚS: obecná část / zvláštní část – obecná ustanovení podporují zvláštní charakter jednotlivých řízení.

9 zvláštních řízení koncipovaných ve vztahu k pravomocím ÚS (jednotlivá řízení se vztahují k jednotlivým pravomocím).

Odlišnosti druhů řízení: účastníci řízení, zahájení řízení, průběh řízení, rozhodování ÚS – mnohdy kopíruje OSŘ.

Vztahy řízení před ÚS k jiným typům řízení: předmět kontroly ústavnosti je částečně veřejnoprávní částečně soukromoprávní.

ÚS je přezkumným orgánem, ale jen z hlediska dodržení ústavnosti. Není třetí instancí.

9 typů řízení:

Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů

Řízení o ústavních stížnostech

Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance/senátora

Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance/senátora

Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky

Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS/S

Řízení o opatření nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

Řízení o souladnosti MS s ústavními zákony

Ad/1 Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů

Stanoví se tím základy hierarchie právních předpisů. Aktivně legitimovaní ve věci zrušení zákona nebo jeho ustanovení jsou prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo 17 senátorů, senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten kdo podal ústavní stížnost, soud (v souvislosti s jeho rozhodovací činností), plénum ústavního soudu.

Aktivní legitimace ve věci zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení: vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo 10 senátorů, senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten kdo ústavní stížnost podal, zastupitelstvo kraje, veřejný ochránce práv, plénum ÚS (pokud při rozhodování o ústavní stížnosti dojde k závěru, že zákon …… je v rozporu s ústavním zákonem). Návrh je relevantní, směřuje-li proti právnímu předpisu již vyhlášenému ve SZ nebo dosud platnému. ÚS v řízení posuzuje, zda normy jsou v souladu s právními předpisy vyšší síly, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Účastníci řízení: navrhovatel + orgány, které předpis vydaly (vyjádření do 30 dnů)

2 možné závěry: právní předpis není v rozporu s předpisem vyšší právní síly = ÚS návrh zamítne; je v rozporu = právní předpis se ruší dnem, který v nálezu je určen ( a to může mít další právní důsledky)

Ad/2 Řízení o ústavních stížnostech

viz. ot. 34

Ad/3 Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance /senátora

Vztahuje se na situace, které souvisejí se zajištěním ústavněprávní spravedlnosti ve vztahu ke vzniku mandátu P/S.

ústní jednání

Opravný prostředek je oprávněn podat:

a)      poslanec, senátor, jeho strana – proti tomu, že nebyl platně zvolen, čímž sleduje uznání vzniku mandátu (ochrana pasivního volebního práva)

b)     ten, jehož stížnost podle volebního zákona bylo vyhověno – proti rozhodnutí PS/S o ověření platnosti volby, čímž sleduje neuznání vzniku mandátu (domáhá se ten kdo má aktivní volební právo)

Lhůta: 10 dnů od oznámení rozhodnutí

ÚS: vyhoví/zamítne – konstatuje zda byl zvolen či nikoliv (o výroku se vystaví osvědčení)

Ad/4 Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonů funkcí poslance nebo senátora

souvisí s volební spravedlností

ústní jednání

Mandát poslance nebo senátora zaniká: odepřením slibu, složením slibu s výhradou, uplynutím volebního období, vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, u poslance rozpuštěním PS, vznikem neslučitelnosti funkcí (zejména s výkonem fce prezidenta a fce soudce).

Řízení může zahájit poslanec nebo senátor o jehož mandát se jedná, předseda PS/S, skupina nejméně 20 poslanců (jde-li o poslance) nebo skupina 10 senátorů (jde-li o senátora), soud v souvislosti s rozhodovací pravomocí.

Výrok. Mandát zanikl/nezanikl + osvědčení

Ad/5 Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky

Prezident může být podle Ústavy stíhán pro velezradu = jednání prezidenta republiky, směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.

Aktivní legitimace: Senát

náležitosti: vylíčení + důkazy

ÚS projedná přednostně před ostatními návrhy

Senát je zastoupen předsedou nebo osobou, kterou pověří

Prezident zastoupen jedním nebo více obhájců (alespoň jeden advokát)

Ústní jednání

Zvláštnosti řízení: přiměřeně se užije trestního řádu !

Vyhlášením nálezu, jímž bylo vyhověno žalobě, ztrácí prezident úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Zákon připouští možnost obnovy řízení (nález ovlivněn TČ jiné osoby, nové skutečnosti/důkazy které by znamenaly zproštění), ale i po zproštění již prezident nenabývá úřad zpět.

Ad/6 Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS/S

PS/S se mohou usnést, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad. Přitom nejsou specifikovány ony závažné důvody.

Aktivně legitimovaný je prezident a to do 10 dnů, kdy nemůže vykonávat svojí funkci + spolu s návrhem může podat návrh na předběžné opatření (př: na pozastavení výkonu pravomoci vlády a předsedy PS).

Úkony zástupných orgánů vydané namísto prezidenta však zůstávají v platnosti.

Nález: do 15 dnů, usnesením zruší (nebyly důvody)/ponechá (byly důvody)

Ad/7 Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

ÚS o opatřeních rozhoduje, pokud je nelze provést jinak. Mezinárodní soud = mezinárodní orgán oprávněný rozhodovat o stížnostech proti porušení lidských práv a základních svobod, jehož rozhodnutí jsou pro ČR závazná dle MS. (ratifikovaných, v ČR závazných)

Návrh na zahájení řízení ÚS obdrží od vlády ČR, jíž bylo rozhodnutí soudu postoupeno (v rozhodnutí soudu musí být vysloveno, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno ústavně zaručené právo nebo svoboda FO nebo PO, a takové porušení spočívá v platném právním předpisu – ne každé porušení znamená, že aplikovaný právní předpis je v rozporu s právním předpisem vyšší právní síly).

Vláda podává ÚS návrh na zrušení takového právního předpisu, pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jinak. ÚS postupuje ve věci stejně jako při kontrole souladnosti právních předpisů.

Ad/8 Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

Základem předpokládaného sporu je příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření. Může jít tedy o spor o funkční, věcnou a místní příslušnost. Spor může být pozitivní nebo negativní.

Předpokládané spory:

a)      mezi státními orgány navzájem

b)      mezi orgány územní samosprávy navzájem

c)      mezi státním orgánem a orgánem územní samosprávy

Nepřípustnost návrhu: o věci má rozhodovat jiný orgán podle zvláštního zákona nebo orgán společně nadřízený.

Nález: který orgán je příslušný vydat rozhodnutí, týmž nálezem je možné zrušit rozhodnutí nekompetentního orgánu (tedy ve věci samé)

Ad/9 Řízení o souladu MS podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony

Aktivní legitimace: komora Parlamentu od předložení MS do usnesení o vyslovení souhlasu, skupina nejméně 41poslanců/17 senátorů od vyslovení souhlasu Parlamentu do ratifikace prezidentem, prezident od okamžiku předložení k  ratifikaci.

(Smlouva předložena v autentickém znění + překlad)

Nepřípustnost návrhu: nebyl předložen aktivně legitimovaným, ústavní zákon před doručením pozbyl platnosti.

Účastníci: navrhovatel + Parlament + prezident + vláda

Nález: MS je v rozporu s ústavním pořádkem + vydá nález kde uvede s jakým ustanovením ( tento nález brání ratifikaci smlouvy, dokud nebude nesoulad odstraněn) / MS není v rozporu.

26. Typy ústavních stížností

- v kompetenci některých úst. soudu je rozhodování o věcech, ve kterých má FO nebo PO pochybnosti či přesvědčení o tom, zda v jejím případě nebyla aplikací právního předpisu porušena jeho ústavou zaručená práva

- jedná se o incidentní konkrétní kontrolu ústavnosti

- 2 typy ústavních stížností:

1) úst. stížnost orgánu územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu (čl. 87/1c)

2) úst. stížnost FO a PO proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veř. moci do ústavou zaručených práv a svobod (čl. 87/1d)

3) obdobný postup je i pro návrh, kterým může politická strana nebo hnutí předložit ÚS k posouzení, zda rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí o ní, je ve shodě s úst. nebo jinými zákony (čl. 87/1j)

- odlišnost od bodu 1) a 2) je ve lhůtě k podání a o odkladném účinku

- spolu s úst. stížností může být podán návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, jež je předmětem úst. stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s úst. zákonem nebo mez. smlouvou

- i FO má možnost vyvolat řízení o zrušení právního předpisu, ale pouze kumulativně v souvislosti s jeho spornou kauzou

- jestliže má senát či plénum ÚS pochybnosti o souladu právních předpisů, může zahájit řízení o zrušení právního předpisu, na němž je rozhodnutí založeno

- úst. stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma povolení obnovy)

- zákon o ÚS dává ÚS možnost přijmout i podání, jež nesplňuje podmínku vyčerpání všech procesních prostředků:

a) stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do 1 roku ode dne, kdy ke skutečnosti došlo

b) v řízení o podaném oprav. prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma

- tyto skutečnosti je navrhovatel povinen hodnověrně prokazovat

27. Ústavní stížnost FO a PO

- je důležitou možností k ochraně práv občanů a jiných nestátních subjektů; napravuje protiústavní nebo nezákonná rozhodnutí orgánů veřejné moci

- podmínky pro podání úst. stížnosti:

a) stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci

b) rozhodnutí či zásah orgánu veřejné moci se musí týkat zaručených základních práv a

svobod

c) stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu svěřil zákon (tuto podmínku může ÚS za urč. podmínek prominout)

d) byla uplatněna ve lhůtě zákonem předpokládaném

- Ústava umožňuje napadnout jakékoliv rozhodnutí orgánu veř. moci

- pokud zákon předpokládá jako podmínku vykonatelnosti právní moc, je možné podat úst. stížnost až po právní moci

- rozhodnutím orgánu veřejné moci - rozhodnutí jako instituce procesního práva

(správní rozhodnutí a soudní rozhodnutí); jde o všechny řádné a

mimořádné oprav. prostředky, ze kterých zákon vyjímá obnovu řízení

- jakýkoliv akt aplikace práva, jež vychází z

pravomoci orgánu veř. moci

- rozhodnutí, kterým byla pravomoc podle

názoru stěžovatele překročena

- jiný zásah orgánu veř. moci - jednorázový, protiprávní a protiústavní útok

orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům, jež v době útoku představuje

trvalé ohrožení právního vztahu

- ÚS jako soudní orgán není běžnou 3. instancí v systému obecného soudnictví

- lze podat ve lhůtě 60 dnů, ode dne nabytí právní moci posledního prostředku,

který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li ho, dnem, kdy došlo ke

skutečnosti, jež je předmětem stížnosti

- účastníci řízení - stěžovatel, státní orgán nebo jiný orgán veř. moci, proti

jehož zásahu úst. stížnost směřuje

- vedlejší účastníci - ostatní účastníci předchozího řízení

- pokud má i jiná osoba právní zájem na výsledku a tento zájem prokáže, ÚS jí

může přiznat postavení vedlejšího účastníka

- přílohou - kopie rozhodnutí o posledním prostředku

- úst. stížnost nemá v zásadě odkladný účinek

- za stanovených podmínek může ÚS na žádost navrhovatele vykonatelnost odložit,

pokud to nebude v rozporu s důležitým veř. zájmem a jestliže by výkon

rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká odložením

může vzniknout jiným osobám

- ÚS může na návrh nebo bez ústního jednání rozhodnout o předběžném opatření

- při rozhodování o úst. stížnosti není ÚS vázán skutkovým zjištěním učiněným v

předchozích řízeních

- ÚS nepřezkoumává celkovou zákonnost nebo dokonce správnost rozhodnutí, včetně

odůvodnění; jeho úkolem je zjistit, zda rozhodnutím došlo k zásahu do zákl.

lid. práv

- ÚS může stížnosti zcela nebo zčásti vyhovět nebo ji může zcela nebo zčásti

zamítnout; v případě úspěšné úst. stížnosti FO nebo PO, ÚS napadené rozhodnutí

zruší napadené rozhodnutí orgánu veř. moci nebo zakáže orgánu veř. moci

pokračovat v porušování práv a přikáže mu obnovit stav před porušením

28. Kumulativní ústavní stížnost

§ 74 zákona o ústavním soudu – spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivého ustanovení = kumulativní jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti

jestliže dle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo se zákonem (když se jedná o jiný právní předpis

Může ji podat: - FO, PO – prostřednictvím sporné kauzy vycházející z nesouladného právního předpisu (domněle nesouhlasného). Senát podává návrh plénu na zahájení řízení o nesouladném právním předpisu. Plénum zahájí řízení samo. I když v ústavní stížnosti nebyl kumulativní návrh obsažen a senát či plénum má pochybnosti o souladu právního řádu přeruší řízení o ústavní stížnosti a zabývá se nesouladem.

Význam kumulativního návrhu:

možnost FO,PO, samosprávné instituce, politické strany vyvolat pochybnosti o ústavnosti veřejnoprávního aktu

chrání: - subjektivní právo a zájem konkrétního nestátního subjektu

- zájem široké občanské sféry, neboť vylučuje aplikaci předpisu v budoucnosti

29. Náležitosti obsahu ústavní stížnosti

(ústavní stížnost není považována za mimořádný opravný prostředek, ani dle ústavy ani dle z. o ús)

- návrh na zahájení řízení před ÚS se podává písemně

- musí z něj být patrné, kdo jej činí, které věci se týká, co sleduje

- musí být podepsán a datován

- musí v něm být obsaženo vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, kterých na navrhovatel dovolává a musí z něj být patrné, čeho se navrhovatel domáhá

- návrh se předkládá v takovém počtu vyhotoveních, aby jeden zůstal u soudu a každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi v návrhu uvedených, byl doručen 1 stejnopis

- pokud se návrh týká věci, o které ÚS již nálezem rozhodl, jedná se o stížnost nepřípustnou

- návrh je nepřípustný:

1) týká se věci, ve které již ÚS nálezem rozhodl

2)ÚS již v téže věci jedná; pokud byl návrh podán oprávněným navrhovatelem, má právo se

účastnit jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník

- úst. stížnost musí být podána do 60 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, jež zákon na ochranu práva poskytuje; není-li ho, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, jež je předmětem úst. Stížnosti (politická strana 30 dnů)

- musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon na ochranu práva poskytuje

Zvláštní náležitosti:

ústavní stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci

týká se ústavně zaručených základních práv a svobod

stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky (řádné opravné prostředky) (ÚS mu je může prominout)

stěžovatel je zastoupen advokátem nebo notářem

30. Přípustnost ústavní stížnosti z hlediska řízení před ÚS ČR

§ 75 – nepřípustnost ústavní stížnosti

- úst. stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež jsou mu svěřeny zákonem k ochraně jeho práva (za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy)

- ÚS neodmítne přijetí stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání procesních prostředků, jestliže:

a) stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do 1 roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která zakládá podání ústavní stížnosti

b) v řízení o podaném oprav. prostředku dochází k průtahům, ze kterých stěžovateli vzniká nebo může vzniknou vážná a neodvratitelná újma

31. Úloha soudce zpravodaje při posuzování ústavní stížnosti

- návrh, který došel Ústavnímu soudu, je přidělen soudci (dle rozvrhu práce) – tím se z něj stává podle zákona o ÚS soudce zpravodaj

- neshledá-li soudce zpravodaj důvody pro odmítnutí návrhu, připraví věc k projednání věci samé (v plénu nebo senátu, podle toho, do čí kompetencí předmět úst. stížnosti spadá)

- důvody pro odmítnutí:

a) navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě

b) návrh je podán po lhůtě stanovené pro podání

c) jde o návrh zjevně neoprávněný

d) jde o návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný

e) podaný návrh je nepřípustný

- pokud zpravodaj shledá důvody k odmítnutí návrhu, připraví věc k projednání v senátu

- senát mimo jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne:

a) jde o návrh zjevně neopodstatněný

b) jestliže shledá důvody k odmítnutí návrhu na zrušení zákona nebo jiného

právního předpisu

- jestliže usnesení senátu z výše uvedených důvodů nebylo přijato, připraví

zpravodaj věc k projednání v plénu nebo v senátu

- zpravodaj činí potřebné proces. úkony - zajišťuje shromáždění listin. důkazů a

provedení výslechu svědků (i prostřednictvím jiného soudu), pokud důkazy

navrhl některý z účastníků

- zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům s

výzvou, aby se ve lhůtě k němu vyjádřili (tuto lhůtu určí buď soud nebo

vyplývá ze zákona)

- usnesení o odmítnutí návrhu musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí

obsahovat poučení, že odvolání je nepřípustné

32. Zastupování před ÚS ČR – typy zastupování

pro zastupování v řízení před ÚS platí zvláštní pravidla stanovená z. o ÚS. Lze posuzovat 4 typy zastoupení:

FO nebo PO- jako účastníci/vedlejší účastníci zastoupení advokátem nebo notářem v rozsahu pro notáře stanovené zvláštním předpisem (notářský řád). § 30 i když je sám navrhovatel advokátem

Státní orgán nebo úřad – zastupován osobou oprávněnou jednat jeho jménem podle zvl. předpisů. I zde však platí možnost zastoupení specializovaným právníkem. (Pokud jsou subjekty ústavní stížnosti orgány územní samosprávy – tak zastupuje starosta, místostarosta, pověřený pracovník, advokát. Pokud se však obec dožaduje LP musí ji zastupovat advokát – výklad ÚS)

Obecný soud – zastupuje ho buď předseda senátu nebo samosoudce, podle toho, jak soud rozhodoval

Stát – (je-li vedlejším účastníkem) vystupuje za stát organizační složka příslušná dle zvláštního zákona a přímo jedná vedoucí organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec org. složky. Tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit advokátem nebo notářem. Vystupuje-li dle zvláštního předpisu (zákon o maj. vztazích) za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná jménem státu zaměstnanec pověřený ředitelem úřadu.

v řízení o úst. žalobě Senátu na prezidenta, zastupuje Senát jeho předseda nebo jím pověřená osoba. Prezident si v tomto řízení může zvolit jednoho nebo více obhájců, z nichž

alespoň jeden musí být advokát

Pro zastoupení zákon vyžaduje zvláštní plnou moc. Musí v ní být výslovně uvedeno, že je udělena (§31 odst.2) pro zastupování před ÚS. Vztahuje se ke konkrétní kauze a je nepřenositelná mimo ÚS. Zákon stanoví zákaz substituce u ÚS (§ 31 odst. 2)

Náhrada nákladů zastoupení

- pokud to odůvodňují osobní a majetkové poměry stěžovatele (pokud nemá dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením) a úst. stížnost nebyla odmítnuta, zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním úst. jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát

- o tomto návrhu rozhodne zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci; pokud se návrhu vyhoví zcela, nemusí být usnesení odůvodněno)

- náklady zastoupení hradí ÚS ze svého rozpočtu

- až do konce řízení může zpravodaj usnesení o zaplacení nákladů zastoupení zrušit nebo změnit, a to i se zpětnou účinností, tehdy, pokud bude zjištěno, že poměry stěžovatele postup na zaplacení nákladů zastoupení neodůvodňují nebo neodůvodňovaly

- pokud ÚS rozhodne o zaplacení nákladů zastoupení, platí je k rukám zástupce po skončení řízení; pokud je to důvodné, poskytne zástupci na jeho žádost přiměřenou zálohu

- § 84 odst. 2 a 3 zákona o ÚS

33. Rozhodování orgánů veřejné moci z hlediska možnosti a ochrany osoby před ÚS ČR (typy rozhodnutí orgánů veřejné moci)

čl. 87/1 – ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod

ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu (orgánů veřejné moci) státu

Rozhodnutí orgánu veřejné moci – jakýkoliv procesní prostředek v právním řádu ČR

3 hl. řády: OSŘ – rozhodnutí, usnesení, platební rozkaz, odvolání

TŘ – rozhodnutí, usnesení, trestní příkaz

SŘS – rozhodnutí, odpor

+ další normy : - stavební zákon, o burze, o správě daní, o CP, autorský zákon, přestupkový zákon (odvolání – rozklad, obnova řízení, přezkum rozhodnutí mimo odvolání)

Orgány veřejné moci: - státní orgány

- orgány územní samosprávy - starosta

- hejtman

- zastupitelstvo

- rady

veřejná moc: autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů přímo či zprostředkovaně – ty nejsou v rovnoprávném postavení s rozhodujícím orgánem. Obsah rozhodnutí orgánů nezávisí od vůle subjektu = vykonává ji stát prostřednictvím orgánu moci zákonodárné, výkonné, soudní či jiných subjektů, jejichž rozhodnutí jsou vynutitelná státní mocí a mohou zasahovat do práv a povinností.

34. Řízení o ústavní stížnosti před ÚS ČR

- úst. stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, jež je předmětem ústavní stížnosti

- k úst. stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně poskytuje

politická strana je oprávněna podat návrh, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí o její činnosti nebí ve shodě s úst. nebo jinými zákony

- politická strana může návrh podat ve lhůtě 30 dnů; lhůta počíná nabytím právní moci

rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon na ochranu poskytuje

- je důležitou možností k ochraně práv občanů a jiných nestátních subjektů; napravuje protiústavní nebo nezákonná rozhodnutí orgánů veřejné moci

- podmínky pro podání úst. stížnosti:

a) stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci

b) rozhodnutí či zásah orgánu veř. moci se musí týkat zaručených základních práv a svobod

c) stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu svěřil zákon (tuto podmínku může ÚS za určitých podmínek prominout)

d) byla uplatněna ve lhůtě zákonem předpokládaném

- Ústava umožňuje napadnout jakékoliv rozhodnutí orgánu veřejné moci

- pokud zákon předpokládá jako podmínku vykonatelnosti právní moc, je možné podat úst. stížnost až po právní moci

rozhodnutím orgánu veřejné moci:

rozhodnutí jako instituce procesního práva (správní rozhodnutí a soudní rozhodnutí); jde o všechny řádné a mimořádné oprav. prostředky, ze kterých zákon vyjímá obnovu řízení

jakýkoliv akt aplikace práva, jež vychází z pravomoci orgánu veřejné moci

- rozhodnutí, kterým byla pravomoc podle názoru stěžovatele překročena

- jiný zásah orgánu veřejné moci - jednorázový, protiprávní a protiústavní útok orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům, jež v době útoku představuje trvalé ohrožení právního vztahu

- ÚS jako soudní orgán není běžnou 3. instancí v systému obecného soudnictví

- účastníci řízení - stěžovatel, státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu úst. stížnost směřuje

- vedlejší účastníci - ostatní účastníci předchozího řízení

- pokud má i jiná osoba právní zájem na výsledku a tento zájem prokáže, ÚS jí může přiznat postavení vedlejšího účastníka

- přílohou - kopie rozhodnutí o posledním prostředku

- úst. stížnost nemá v zásadě odkladný účinek

- za stanovených podmínek může ÚS na žádost navrhovatele vykonatelnost odložit, pokud to nebude v rozporu s důležitým veř. zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká odložením může vzniknout jiným osobám

- ÚS může na návrh nebo bez ústního jednání rozhodnout o předběžném opatření

- při rozhodování o úst. stížnosti není ÚS vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních

- ÚS nepřezkoumává celkovou zákonnost nebo dokonce správnost rozhodnutí, včetně odůvodnění; jeho úkolem je zjistit, zda rozhodnutím došlo k zásahu do základních lid. práv

- ÚS může stížnosti zcela nebo zčásti vyhovět nebo ji může zcela nebo zčásti zamítnout; v případě úspěšné úst. stížnosti FO nebo PO, ÚS napadené rozhodnutí zruší napadené rozhodnutí orgánu veř. moci nebo zakáže orgánu veř. moci pokračovat v porušování práv a přikáže mu obnovit stav před porušením

- §§ 72 - 84 zákona o ÚS

35. Nález o ústavní stížnosti – druhy výroku

- nálezem může ÚS stížnosti zcela či zčásti vyhovět nebo ji může zcela či zčásti zamítnout

- vyhoví-li, v nálezu vysloví:

a)      úst. stížnost proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci

- které ústavou zaručené právo bylo porušeno a jakým zásahem k tomu došlo

b)      úst. stížnost územních samosprávných celků proti nezákonnému zásahu státu

- v čem spočívá porušení zákonem zaručené práva na samosprávu, jaké úst. zákona nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem k porušení došlo

c)      úst. stížnost o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění pol. strany nebo jiné rozhodnutí o jeho činnosti

- v čem je rozhodnutí o rozpouštění pol. strany nebo jiné rozhodnutí v rozporu s úst. nebo jinými zákony

- úst. stížnosti FO/PO proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu veř. moci do zaručených práv bylo vyhověno, ÚS:

a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veř. moci

b) porušení práva spočívalo v jiném zásahu orgánu veř. moci, než je rozhodnutí, ÚS zakáže st. orgánu, aby v porušování práv pokračoval a přikáže, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením

- vyhověno úst. stížnosti zastupitelstva, ÚS:

a) zruší napadené rozhodnutí st. orgánu

b) porušení práva na samosprávu spočívalo v jiném zásahu státu, než je

rozhodnutí, zakáže st. orgánu, aby v porušování a pokračoval a přikáže mu,

aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné

- bylo-li vyhověno návrhu pol. strany, ÚS napadené rozhodnutí zruší

36. Nález o ústavní stížnosti – procesní důsledky

Procesní důsledky: - ÚS zruší rozhodnutí, nemůže ho změnit a tím vytvoří orgánu veřejné moci možnost, aby vydaly bezvadné rozhodnutí.(princip kasace)

37. Vykonatelnost nálezu o ústavní stížnosti

§58 z. o ÚS

- nálezy o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a o návrhu prezidenta na

zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, jsou vykonatelné dnem vyhlášení

ve Sbírce zákonů

- nálezy o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a o návrhu prezidenta na

zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, jsou vykonatelné dnem vyhlášení

ve Sbírce zákonů a kterými ÚS rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve

věci volby poslance nebo senátora a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o

neslučitelnosti funkcí poslance a senátora jsou vykonatelné dnem vyhlášení

- ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením písemného vyhotovení účastníkům

Řízení před ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům. Náklady prováděním důkazů a náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu ÚS. Náklady účastníka či vedlejšího účastníka hradí on sám. Soud může určit, aby mu tyto náklady uhradil jiný účastník a to pouze v odůvodněných případech dle výsledků řízení.

U nálezu vykonatelnost splývá s právní mocí, protože není přípustné odvolání ve věcech abstraktní kontroly norem, či zrušení určitých ustanovení. Vykonatelnost je srovnatelná s účinností právního předpisu.

38. Tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci

- jiný zásah orgánu veřejné moci - jednorázový, protiprávní a protiústavní útok orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům, jež v době útoku představuje trvalé ohrožení právního vztahu, přičemž útok sám není výrazem, výsledkem řádné rozhodovací pravomoci orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení

- ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci (zde může ÚS rozhodnout o tzv. předběžném opatření) – do ústavně zaručených základních práv a svobod.

= jde o jiný akt činnosti nebo nečinnosti orgánu veřejné moci, kterým bylo zasaženo do LP (porušeno ústavně zaručené právo)

39. Závaznost rozhodnutí ÚS ČR – různá pojetí závaznosti

- ve věci samé rozhoduje nálezem; v ostatních usnesením

- nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že není možné se proti

odvolat

- vyhlášení ve Sbírce zákonů:

- nálezy, kterými ÚS rozhodl

a) o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

b) o úst. žalobě proti prezidentu republiky

c) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a

Senátu

- nálezy vyhlašované ve Sb. jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášením ve Sb.

- nálezy o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sb.

- nálezy o úst. žalobě proti prezidentu republiky a o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu; kterými rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora (čl. 87/1e); kterými rozhodl v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti funkcí poslance a senátora, jsou vykonatelné jejich vyhlášením

- ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením účastníkům

(obecně závazné jsou ty nálezy, které jsou vyhlašovány ve Sb.; ty, jež ve

Sb. vyhlašovány nejsou, jsou závazné vůči účastníkům)???

40. Tzv. průtahy v řízení a obrana ústavních stížností

Průtahy: - mohou být jak v činnosti, tak nečinnosti orgánu veřejné moci (praxe ukazuje, že jde spíše o nečinnost orgánu veřejné moci).

Nečinnost: - v souladu s průtahy se odkazuje na čl.6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod – právo na rozhodnutí v přiměřené době.

Judikatura: 42/94 odpovědnost státu za fungování soudnictví - (soud nemůže argumentovat na průtahy v řízení přetížením soudu, protože je věcí státu, aby své soudnictví organizoval tak, aby principy zakotvené v LZPaS byly respektovány a případné nedostatky nebyly k tíži občanů, kteří očekávají ochranu práv v přiměřené době. (odepření spravedlnosti)

- Dle judikatury soudu ve Štrasburku – pokud daný spor trvá déle než 3 roky, je nepřiměřený, nejde už o průtahy – nepřiměřená délka soudního řízení a mohu podat stížnost pro nepřiměřenost k ESD (porušení práva na spravedlivý proces).

41. Procesní návaznost Soudu ve Štrasburku na řízení před ÚS ČR

Česká republika je vázána úmluvami Rady Evropy, včetně Evropské úmluvy o lidských právech (dále “EÚLP”). Je zavázána také soudním režimem, který je profilován Evropským soudem pro lidská práva (dále “ESLP”) se sídlem ve Štrasburku. V návaznosti na české ústavní soudnictví je podstatná zejména tato věc -> cítí-li se občan poškozen nezákonným postupem státu, jež by porušil jeho práva zakotvená v EÚLP a jejích Protokolech, může se obrátit na ESLP. Hmotně právním základem pro posouzení tvrzeného porušení bude pouze EÚLP a Protokoly. Občan musí také vyčerpat všechny opravné prostředky ve své zemi, včetně proběhnutí procesu u Ústavního soudu.

ESLP není kasačním soudem, ale soudem satisfakčním (satisfakční orgán morálně-hmotného charakteru). Proto je někdy výhodnější řízení před Ústavním soudem prohrát (případné vítězství by stejně vrátilo vše pouze o krok zpět) a žádat u ESLP přímo peněžní satisfakci. Republika je povinna zaplatit, pod hrozbou dalších sankcí.

Proces před ESLP vykazuje v některých směrech charakter občanského soudního řízení dle o.s. . Navrhovatel nejdříve komunikuje se soudem písemně -> musí vyplnit předběžný dotazník o tom, zda je zastoupen, zda vyčerpal všechny opravné prostředky. Soud navrhovatele navádí, aby doložil, jaké dřívější judikáty se věci týkají. První část je tedy formální -> je-li návrh přijat, stává se součástí řízení před ESLP. S právním zástupcem (advokátem) pak komunikuje vedoucí kanceláře, který žádá např. doplnění některých údajů (je jakýmsi předběžným zpravodajem). Věc je pak přidělena senátu a soudci (“zpravodaji”).

Probíhající řízení se zpravidla neodročuje (z důvodu dostupnosti), nebo na maximálně 3 dny. Je možný také mimořádný přezkum rozhodnutí ESLP (narozdíl od našeho Ústavního soudu má ESLP tyto mechanismy ve své struktuře zabudovány).

Jestliže ESLP návrhu vyhoví, vysloví, že stát porušil, a že je povinován náhradou a v jaké výši. Stát pak musí peněžní satisfakci uhradit z vlastního rozpočtu. ESLP nemůže státu nařídit změnit zákon. Může však konstatovat, že je zákon špatný -> případný nesoulad by musel řešit Ústavní soud jako kumulativní ústavní stížnost.

42. Právo na spravedlivý proces geneze a vývoj doktríny v judikatuře ÚS ČR

2 důvody proč se užívá práva na spravedlivý proces (jde o hodnotu):

jeho smysl (právní stránka) – hledáme formální spravedlnost, spravedlivé rozhodnutí, které by mělo být výsledkem určitého procesu (předpokládá to rovnost účastníků v řízení)

etická stránka práva na spravedlivý proces – morální přístup k účastníkům, hledisko čestnosti, poctivosti

čl. 36/1 Listiny – každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.Smyslem ustanovení je poskytnout právo na soudní ochranu k uplatnění svého práva, které zákonodárce účastníku jako subjektivní právo zaručuje – toto právo nelze vykládat jako právo na úspěch v řízení.

K případům, které lze považovat za porušení práva na soudní ochranu – k porušení by došlo tehdy, jestliže by bylo komukoliv v rozporu s čl. 36/1:

a)      upřena možnost domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu

b)      odmítl-li by soud jednat nebo rozhodnout o podaném návrhu

c)      zůstal-li by v řízení bez zákonného důvodu nečinný

- k otázce mezí, v nichž ÚS přezkoumává rozhodnutí obecných soudů judikát 5/95

43. Právo na spravedlivý proces – pojetí v judikatuře ÚS ČR

ÚS sám konstatoval, že jde o základní (podstatný) atribut právního a demokratického státu – jde o jeho smysl a podstatu.

Judikatura v ÚS: speciální místo (2 důvody)

není úzce konkretizováno – obecný fenomén (praktikovaný skoro ve všech případech), prvotní ochranu LP by měly, ale nejdříve provádět obecné soudy

vyplývá již z posuzování důvodnosti ústavní stížnosti – chrání ústavně zaručená práva a ústavní svobody

V judikatuře 5 základních situací kde ÚS shledal porušení práva na spravedlivý proces:

překvapivá rozhodnutí

opomenutý důkaz

náležité odůvodnění rozhodnutí

odepření spravedlnosti

extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry z nich vyvozenými

44. Právo na spravedlivý proces – tzv. odepření spravedlnosti

Denegatio iusticie

Právo na soudní ochranu je třeba se domáhat stanoveným způsobem (čl. 36/1), v případě, že účastník nedodrží např: náležitosti podání, lhůtu, tak to nelze považovat za odepření spravedlnosti.

Obecné soudy na místo meritorního rozhodnutí vydají rozhodnutí o zastavení řízení, i když tuto věc mohly napravit jinak (př: měly poučit o zaplacení soudního poplatku). – tedy zastaví řízení a nemají k tomu jasné a nepopiratelné důvody.

Zásahy ÚS do soudní moci jsou odůvodněny jen tam, kde obecné soudy vybočily z mezí zásad spravedlivého procesu dle čl. 36 Listiny – to znamená, že ÚS je ve vztahu k obecným soudům povolán k tomu, aby dbal na procesní čistotu soudního řízení.

Judikatura: za odepření spravedlnosti nelze považovat postup, když soud, který je dle zákona povinen za všech okolností zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení, doje-li k závěru, že tomu tak není – odmítne-li návrh, který evidentně nesplňuje náležitosti žaloby, nejde o odmítnutí spravedlnosti.

ALE soud musí dát účastníkům řízení příležitost odstranit zjevné nesprávnosti jejich procesně právních úkonů.

45. Právo na spravedlivý proces – přezkum legality nebo hodnocení legality

ÚS- prioritně zkoumá řízení (proces), nezkoumá věcnou správnost rozhodnutí, neověřuje pravdivost tvrzení, vylučuje z přezkumu legalitu (př. byla-li dodržena hranice trestní sazby).

Pokud je nutno hodnotit legalitu – pouze tak, zda-li zjevně neutrpěla ústavnost (hranice mezi věcnou nesprávností a protiústavností však nelze přesně určit).

Záruka zákonnosti – povinnost obecného soudu ex lege poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech dle OSŘ – ALE i kdyby nebylo povinnosti soudu vyplývající z § 5 OSŘ vyplývala by tato povinnost z čl. 36/1 L pod ,,stanovený postup,, je nutné zahrnout i právo na zák. připuštěný přezkum soudních rozhodnutí soudem instančně nadřízeným i tam, kde jde již o rozhodnutí pravomocné.

Judikatura ÚS se soustředila na přezkum postupu rozhodování předchozích orgánů tj. musí zjistit zda byl aplikován správný předpis = výsledek posouzení ZÁKONNOSTI! Jako podmínky ústavnosti.

46. Právo na spravedlivý proces – prameny doktríny ÚS ČR (tady i v zahr.)

-Listina, Ústava, Evropská úmluva o LP, judikatura ESD

47. Právo na spravedlivý proces – zásada subsidiarity

ÚS není běžnou III. instancí v systému všeobecného soudnictví a tím méně náhradní institucí tam, kde procesní předpisy (OSŘ) dovolání nepřipouštějí.

nezabývá se porušením běžných práv FO či PO, chráněných Obč.z., Obch.z., TZ, atd ..; pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody

toto má význam i pro hodnocení důkazů provedené obecními soudy – ÚS by mohl provedené důkazy hodnotit odchylně, jen pokud by jej provedl znovu (zásada přímosti dokazování)

Procesní subsidiarita: Ústavní stížnost má procesní subsidiaritu

senát ÚS, soudce zpravodaj by mohl prominout nevyčerpání všech řádných opravných prostředků ze 2 důvodů:

ústavní stížnost podstatně přesahuje rámec vlastních zájmů stěžovatele

v řízení o opravném prostředku dochází ke značným průtahům z nichž může vzniknout nebo vzniká stěžovateli vážná a neodvratitelná újma

- vyčerpání všech řádných opravných prostředků

Ústavní soud eliminuje hmotná práva (zejména vlastnictví), protože nechce přehodnocovat zjištěná fakta, důkazy …. ALE ústavnost ( hlava V. Listiny čl. 36)

Judikatura ÚS se soustředila na přezkum postupu rozhodování předchozích orgánů tj. musí zjistit zda byl aplikován správný předpis – výsledek posouzení zákonnosti jako podmínky ústavnosti.

48. Právo na spravedlivý proces – tzv. překvapivá rozhodnutí

odvolací soud se odchýlil od skutkového zjištění a právního závěru soudu I. Instance a sám aniž by provedl dokazování rozhodl jinak – změnil jen právní náhled a považoval to za důvod kasačního rozhodnutí. (toto ÚS považuje za patologické jednání obecných soudů)

překvapivé je rovněž je-li bezchybně zjištěn skutkový stav, ale aplikoval nesprávný předpis.

Toto je porušením zásady spravedlivého procesu a lze proti tomu podat ústavní stížnost, jelikož rozsudek sudu je vrcholem soudního řízení a proto by rozhodnutí nemělo být překvapivé, ale mělo by vycházet z průběhu celého řízení a účastníci by jeji tudíž měly očekávat.

49. Právo na spravedlivý proces – tzv. opomenuté důkazy

Obecné soudy jsou povinné rozhodnout o vznesených návrzích účastníků. Soud si může vybrat, který důkaz použije (považuje za věrohodný) ALE pokud je špatný nepoužije ho (vyloučí ho) musí odůvodnit proč se tak stalo – jinak to hraničí s libovůlí

Nejde o porušení zásad dokazování dle OSŘ a čl. 36/1 Listiny pokud soud nevyhoví všem důkazům účastníka, jestliže u důkazů do té doby provedených lze na skutkový stav posuzované věci bezpečně usoudit.

Zásada volného hodnocení důkazů = pokud soud hodnotí důkaz na základě svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu. Jednotlivě i v jejich souhrnu a činní logicky odůvodněná skutková zjištění. Respektují-li soudy při svém rozhodování ustanovení OSŘ, nespadá pak do pravomoci ÚS hodnotit hodnocení důkazů provedené obecnými soudy i v případě, že by on sám s takovým hodnocením neztotožňoval.

Čl. 38/2 Listiny – každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů v jeho přítomnosti aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům – ústavně zaručené právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům v sobě zahrnuje předpoklad, že jde o důkazy s nimiž se obžalovaný i obhájce měli možnost seznámit natolik, aby jim byly zcela srozumitelné a mohli k nim zaujmout stanovisko.

50. Právo na spravedlivý proces – náležité odůvodnění rozhodnutí

závazná zejména výroková část o tom, že se návrh na zrušení právního předpisu zamítá nebo se právní předpis ruší

myšlenky obsažené v odůvodnění nejsou obecně závazné ,, nosné důvody ,, ze který je patrno jaký je názor ÚS a jaké důvody k němu vedly § 52/2 (z. .182/1993Sb.)

ve sbírce nálezů se vyhlašuje výrok a taková část odůvodnění, ze kterých je zřejmý právní názor

právní věty v odůvodnění specifikují danou problematiku

Judikát 34/95

povinnost soudu své rozsudky odůvodnil

součást práva na řádný proces a pojmu právní stát

tento princip vylučuje libovůli při rozhodování ( z rozhodování musí vyplývat souvislost mezi skutkovými zjištěními a právními závěry).

Rámec nezávislého rozhodování soudů – nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v 1) zákonném a) procesněprávním a b) hmotněprávním rámci a 2) ústavním rámci.

Pokud není odůvodnění je rozhodnutí protiústavní – musí zde být konkrétní skutek o který rozhodnutí opřel, jinak libovůle.

51. Právo na spravedlivý proces – extrémní nesoulad mezi skutky zjištěnými a závěry

nesoulad může být, ale nesmí být extrémně v rozporu s principy spravedlivého procesu čl.90 Ústavy a čl.36 Listiny.

Respektují-li obecné soudy při svém rozhodování ustanovení OSŘ, nespadá pak do pravomoci ÚS hodnotit hodnocení důkazů provedené obecnými soudy i v případě, že by se sám s takovým hodnocením neztotožňoval.

K principu spravedlivého procesu judikát 79/95

Dle čl.- 36/1 je nutná vázanost mezi:

I. 1) skutkovými zjištěními a úvahy při hodnocení důkazů

2) právními závěry soudu

Pokud jsou 1) a 2) v extrémním nesouladu jde o porušení čl. 36/1 Listiny a čl. 90 Ústavy – libovůle ( 1) a 2) musí na sebe navazovat a ze sebe vyplývat)

II. + porušení práva na spravedlivý proces je pokud jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy.