Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě

aneb

o počátcích „reálného“ socialismu v praxi …

Zhruba čtyři roky po 21.srpnu 1968 a vstupu spojeneckých vojsk do Československa se v rámci Evropy a za spoluúčasti USA a Kanady začalo odehrávat něco, co vlastně začalo již v roce 1917, později bylo modifikováno na novou situaci po porážce nacismu Sovětským svazem v roce 1945 a co připravilo půdu pro rok 1989. Pokus o zvrat poměrů před tím nevyšel v Polsku a NDR, nevyšel ani v roce 1968 v Československu.

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě mezinárodní konference, která byla zahájena v Helsinkách 22.11.1972, pokračovala v Ženevě (od 3.7.1973 do 21.7.1975) a skončila v Helsinkách 1.8.1975 přijetím Závěrečného aktu, který podepsali nejvyšší představitelé 33. evropských států, USA a Kanady (bez účasti Albánie). Konference byla výsledkem mírové iniciativy SSSR a dalších socialistických zemí. Závěrečný akt obsahuje: deklaraci principů, jimiž se řídí vztahy mezi zúčastněnými státy; dokument o opatřeních k posílení důvěry a o některých aspektech bezpečnosti a odzbrojení; ustanovení o spolupráci v oblasti hospodářství, vědy a techniky, životního prostředí, humanitárních a jiných oblastech. Bylo dohodnuto organizovat schůzky zástupců zúčastněných zemí k za-jištění kontinuity procesu zahájeného v Helsinkách. První schůzkou bylo setkání v Bělehradě, ukončené v březnu 1978. Madrid byl místem schůzky v letech 1980 až 1981. Konference potvrdila územní a politické reality v důsledku 2.světové války a poválečného vývoje a otevřela nové perspektivy pro upevnění míru a bezpečnosti a pro rozvoj spolupráce v Evropě.

Ilustrovaný encyklopedický slovník, ACADEMIA 1981, druhý díl, strana 188

Po roce 1989 však pokračuje poněkud jiný proces, v důsledku zániku evropských socialistických států. Role Helsinské konference – KBSE, ustoupila silám, které fakticky, díky zradě opanovaly světové dění postupně, počínaje již rokem 1956. Schůzky evropských států o spolupráci byly nahrazeny Evropskou unií, iniciativami NATO a diktátem Spojených států…

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, KBSE, KEBS – mezinárodní konference 33 evropských států (včetně Vatikánu, s výjimkou Albánie), USA a Kanady; konaná v letech 1972-1975 v Helsinkách, Ženevě a Helsinkách, kde byl v roce 1975 přijat Závěrečný akt KBSE. V letech 1994 –1995 proběhla její transformace, a na základech KBSE tak vznikla Organizace bezpečnosti a spolupráce v Evropě (OBSE).

Malá ilustrovaná encyklopedie, Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1999, str. 500

Role OBSE je však jednoznačně poplatná Evropské unii, NATO a zejména světovládné politice USA.

„Každá nová třída, která nastupuje na místo jiné, která vládla před ní, je totiž nucena vydávat svůj zájem za společenský zájem všech členů společnosti, tj. ideově vyjádřeno: musí dát svým myšlenkám formu obecnosti, musí je vydávat za jedině rozumné, obecně platné.

Třída, která uskutečňuje revoluci, vystupuje hned od začátku jako představitelka celé společnosti. Může takto vystupovat, protože z počátku její zájem skutečně více souvisí se společným zájmem všech ostatních nevládnoucích tříd. Její vítězství prospívá i mnoha individuím ostatních tříd, jež se nedostávají k moci… Když francouzská buržoazie svrhla panství aristokracie, umožnila tím mnoha proletářům, aby se pozdvihli nad proletariát, avšak jen pokud se stali buržuji. Každá nová třída uskutečňuje proto své panství vždy jen na širším základě, než je základ dosud panující třídy, a tím se také později více zostřuje a prohlubuje protiklad mezí nevládnoucí a vládnoucí třídou. To způsobuje, že boj, který je třeba vést proti této nové vládnoucí třídě, směřuje opět k rozhodnější, radikálnější negaci dosavadních společenských poměrů…“

(K.Marx a B.Engels, Německá filozofie)

Tím, co svolání a existenci KBSE ovlivnilo zásadně a snad nejvíc, byla situace vzniklá po nástupu revizionistického a zrádcovského kurzu v Sovětském svazu. Brežněv, jako nástupce Chruščova, který spolu se svými pomocníky zcela opanoval situaci v kolébce VŘSR usiloval o to, aby otupil po Stalinovi ještě existující a odlišné třídní zaměření Sovětského svazu proti skutečné politice Spojených států. Po vyhlášení ukončení ostrého třídního boje v Sovětském Svazu, které bez ohledu na reálnou situaci vyhlásil Chruščov zbývalo učinit něco, co by třídní nepřátelství zdánlivě zmírnilo i ve vztazích mezi státy světa. Při tom z třídního a principiálního hlediska muselo být Chruščovovi i Brežněvovi jasné, uvažovali-li by jako marxisté-leninovci, že jak v Sovětském svazu, tak ve světě nebyly a ani nemohly být za existence Dullesovy doktriny, Marshallova plánu a také rostoucích aktivit sionistických kruhů, Německého revanšismu a obecné aktivizace monopolistického kapitálu tendence k opravdovému třídnímu pochopení obou existujících světových politických soustav – socialistických zemí v čele se Sovětským svazem a zemí kapitálu v čele s USA. Proto Brežněv přistoupil na přípravu a konání KBSE v Helsinkách, která měla ve skutečnosti a dle záměrů USA být jen dalším krůčkem k rozbití a ovládnutí zemí socialistického tábora, jak se o 14 let později ukázalo v roce 1989 právě na pozadí toho, co připravila KBSE…

Sovětský svaz – dějiny –… aneb co předcházelo KBSE :

RSFSR – předseda rady lidových komisařů 

V.I.Lenin

SSSR – předsedové rady lidových komisařů, od března 1946 rady ministrů

V.I.Lenin

1924 - 1930 A.I.Rykov SSSR -předsedové prezídia Nejvyššího sovětu SSSR

1930 - 1941 V.M.Molotov 1938 - 1946 M.I.Kalinin

1941 - 1953 J.V.Stalin 1946 - 1953 N.M.Švernik

utajený a ještě skrytý počátek deformace socialismu, inicializace

procesu demontáže a diskreditace prvního státu dělníků a rolníků na světě

1953 - 1955 G.M.Malenkov 1953 - 1960 K.J.Vorošilov

1955 - 1958 N.A.Bulganin 1960 - 1964 L.I.Brežněv

1958 - 1964 N.S.Chruščov ……… 1964 - 1965 A.I.Mikojan

1964 - 1980 A.N.Kosygin … 1965 - 1977 N.V.Podgornyj

od 1980 N.A.Tichonov … 1977 - 1982 L.I.Brežněv

Ilustrovaný encyklopedický slovník, ACADEMIA 1982, třetí díl, strana 362

…

…

- posílení moci N.S.Chruščova; Ruská federace člen OSN

- omezená liberalizace, oslabení mezinárodního napětí,

XX.sjezd KSSS, kritika stalinismu, vojenská intervence v

Maďarsku

- neúspěšný pokus o puč proti N.S.Chruščovovi

1960 - počátek roztržky s Čínou

- odstranění N.S.Chruščova, L.I.Brežněv generální tajem-

ník ÚV KSSS

- vojenská intervence v Československu

- perzekuce opozičních skupin, uvolnění napětí ve vztazích

s USA

70. a 80. léta - přelom a prohloubení ekonomické a společenské

krize celé společnosti

- vojenská intervence v Afghánistánu

- smrt L.I.Brežněva

- 1985 krátká působení Andropova a Černěnka / do úmrtí*

- M.S.Gorbačov generální tajemník KSSS

poté - sociálně ekonomické reformy, demokratizace společnosti,

uvolnění mezinárodního napětí

- rozpad východního bloku; M.S.Gorbačov první sov.prezident

- srpen - pokus konzervativních sil o puč ( ve skutečnosti zá-

minka k nástupu realizace ostré kapitalizace a rozpa-

du Sovětského svazu)

prosinec – rozpad SSSR, vytvoření Společenství nezávislých

států

Malá ilustrovaná encyklopedie, Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1999, str. 969

Andropov Jurij Vladimirovič, narozen v roce 1914, sovětský stranický a státní činitel; 1953 –1957 velvyslanec SSSR v Maďarsku, od roku 1961 člen ÚV KSSS; od roku 1967 kandidát a od roku 1973 člen politbyra ÚV KSSS; od roku 1967 předseda výboru státní bezpečnosti při radě ministrů SSSR; poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 1950 – 1954 a od roku 1962, 1974 - Hrdina socialistické práce.

Černěnko Konstantin Ustinovič, narozen v roce 1911, sovětský státní a stranický činitel; od roku 1929 zastával řadu funkcí v komsomolských, stranických a sovětských orgánech; 1948 – 1956 pracovník ÚV KS Moldávie, 1956 – 1960 pracovník ÚV KSSS, 1960 – 1965 v úřadu prezídia Nejvyššího sovětu SSSR, od roku 1965 vedoucí oddělení ÚV KSSS; od roku 1966 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR a kandidát, od roku 1971 člen ÚV KSSS. Od roku 1977 kandidát a od roku 1978 člen politbyra ÚV KSSS. Hrdina socialistické práce (1976).

Ilustrovaný encyklopedický slovník, ACADEMIA 1980, první díl, strany 80 a 377

SSSR – předsedové Prezídia Nejvyššího sovětu :

1938 - 1946 M.I.Kalinin

N.M.Švernik KSSS-jmenný seznam představitelů 1903-1991

K.J.Vorošilov 1903 – 1924 V.I.Lenin

1960 - 1964 L.I.Brežněv 1924 –1953 J.V.Stalin

1964 - 1965 A.I.Mikojan 1953 G.M.Malenkov

1965 - 1977 N.V.Podgornyj 1953 –1964 N.S.Chruščov

1977 - 1982 L.I.Brežněv 1964 –1982 L.I.Brežněv

1982 - 1984 J.V.Andropov 1982 -1984 J.V.Andropov

1984 - 1985 K.U.Černěnko 1984 -1985 K.U.Černěnko

1985 - 1988 A.A.Gromyko 1985 -1991 M.S.Gorbačov

1988 - 1990 M.S.Gorbačov

1990 - 1991 A.I.Lukjanov

1991 - 1993 R.I.Chasbulatov

Pramen : Životopisy on-line / www.zivotynawebu.net/ksss- prosinec 2004

Plán Dullese na demontáž a rozbití Sovětského svazu existoval již od roku 1945, k jeho přímé a skutečně účinné realizaci však mohlo dojít ve skutečnosti teprve až po smrti J.V.Stalina, jehož principiálnost, zásadovost a autorita bránila takovým snahám.

Paralela, nebo podobnost čistě náhodná? Píše se rok 2005 a česká televize nám právě 17.listopadu „symbolicky“ oznamuje, že CIA zjistila, že Fidel Castro, kubánský představitel trpí Parkinsonovou nemocí, která mu zřejmě brání ve výkonu jeho funkce ve vedení státu a bude mu zřejmě vadit stále více. Zjistili to prý experti USA analýzou záznamů z vystoupení Fidela Castra. USA v této souvislosti „mají obavu z dalšího vývoje na Kubě“. Castra prý již mají „přečteného“ a vědí, co od něho mohou čekat, což ovšem nevědí o jeho nástupci. „Očekávají v této souvislosti mocenský boj a politické změny na Kubě“. V tomto případě vidíme, že jak v případě Stalina, tak i osobnost Castra brání USA, ohromné velmoci stojící v čele světového kapitálu, aby otevřeně mocensky zasáhla a svrhla Castrův režim. I z toho je vidět sílu osobnosti v podmínkách globálního nástupu USA ke světové nadvládě. Castro a Kuba má totiž velký vliv v tzv. třetím světě, který po angažovanosti USA v Afghánistánu a v Iráku dělá svojí aktivitou Spojeným státům značné starosti. O den později, 18.listopadu Česká televize ukazuje Castra, který protestuje proti tvrzení USA s tím, že je mu již 80 let, v čele Kuby stojí už téměř 50 let, a že CIA jej už „pochovává“ přes 40 let. Je smrtelný jako každý člověk, má třes jako více lidí jeho věku, a pro každý případ již ustanovil svého nástupce, kterým je jeho bratr…

V roce 1994, jeho koncem se v Budapešti konala dvoudenní schůzka Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Nebylo dosaženo shody k charakteristice situace v bývalé Jugoslávii. Naproti tomu účastníci schválili vyslání mnohonárodnostních sil do Náhorního Karabachu. Dále konference rozhodla o změně názvu KBSE na Organizaci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (OBSE).

V průběhu konference Záhřeb a Sarajevo požadovaly jednoznačné odsouzení Bělehradu, což zástupci Ruska odmítli. Ruský prezident Boris Jelcin ostře kritizoval i plány NATO na jeho rozšíření směrem na východ. Promluvil i Václav Havel, vyslovil se pro posílení role KBSE v oblasti „preventivní diplomacie“ a pro vysílání mírových sil do krizových oblastí na kontinentu. Podle Havla existují v Evropě dvě dominantní struktury: NATO zahrnující také USA a Kanadu, a Evropská unie jako ryze evropský orgán. Rusko má podle něho specifické postavení euroasijské mocnosti. KBSE by dle jeho názoru měla koordinovat právě spolupráci všech třech těchto subjektů : NATO, EU a …Ruska. Na konferenci vystoupili i prezidenti Azerbajdžánu Gejdar Alijev ( řekl, že jeho země se nikdy nevzdá Karabachu), Arménie Levin Ter-Petrosjan (který napadl proto Azerbajdžán) a Turkménie Samurapad Nijazov (ten se ohradil proti tomu, že státy bývalého Sovětského svazu a východní Evropy jsou na Západě nadále označovány za komunistické – poznamenal, že podle této logiky by i USA bylo možno nazvat „bývalou britskou kolonií“). Moldavský prezident Mircea Snegur vyzval KBSE, aby se podílela na stahování ruských vojsk z Podněstří na východu Moldávie.

Haló noviny, 7.prosince 1994, strana 1 a 10

Poznámka: Přes formální odsouzení plánů NATO na rozšíření směrem na východ, které zaznělo z úst Jelcina na konferenci zaznělo něco, co muselo znít libě pro uši kapitálu a sionistů. Představitelé bývalých Sovětských republik prosazovali přesně to, co bylo v zájmu USA – odstředivé tendence od Ruska a jeho izolaci s cílem… jeho snadnějšího vojenského paralyzování v budoucím období. Z vystoupení Václava Havla jednoznačně plyne, že i on hájil pozici výhodnou pro USA a sionisty.

Hovory s prezidentem :

Václav Havel v českém rozhlasu dne 4.prosince 1994 řekl, že „ KBSE vznikla v polovině 70.let. Byl to zvláštní pokus nalézt formu spolupráce, zmírnění napětí, koexistenci mezi komunistickým a demokratickým blokem. Komunistický blok si od ní sliboval jakési stvrzení poměrů v Evropě. Západ naopak do toho vkládal naději v podobě třetího koše lidských práv, naději, že tím bude legitimizován zájem demokratického světa o vnitřní poměry v komunistických zemích. Jinými slovy, KBSE vznikla v úplně jiné situaci, v době rozdělení Evropy na dva bloky. Komunismus se zhroutil a tak tato zvláštní „poloorganizace“ hledá v nové době svůj smysl a svoji identitu.

Havel řekl, že se domnívá, že KBSE může za této situace lépe než kdykoliv před tím, plnit své úkoly, především v prostoru bývalého Sovětského svazu. KBSE může také plnit roli dialogu mezi euroamerickým Západem a Východem (Ruskem a Společenstvím nezávislých států). Rusko se jeví, dle vystoupení ministra Kozyreva, jako vstřícné těmto snahám.

Týdeník Rozhlas č.52, vyšlo 19.12.1994

O týden později Václav Havel k summitu KBSE hovoří dál:

Řekl, že dle jeho názoru summit dopadl dobře. Přítomno bylo 52 prezidentů, reprezentujících polovinu naší zeměkoule. Výsledek je podle něho ovlivněn celkovou neschopností demokratického světa postavit se komplexně a čelem k situaci, která vznikla rozpadem socialistického tábora. Nejcennější je to, že se podařilo vtáhnout Rusko a Společenství nezávislých států do dialogu spolurozhodování a spoluodpovědnosti. Dle jeho názoru byl Jelcinův poměrně ostrý projev vůči snaze NATO rozšířit se na východ určen spíše domácí veřejnosti a ruským kamerám, v praktické diplomacii jsou patrné jeho vstřícné kroky a ústupky vůli Západu. Havel řekl, že hovořil s mnoha státníky i z postsovětských republik, ale i s vedoucími státníky Velké Británie a Německa. Jako nejcennější z konference je pro něj zjištění, že Německo má významný vliv na rychlost naší integrace do Evropské unie i do Severoatlantické aliance a má také s detailní znalostí pochopení pro naši vnitrostátní situaci.

Týdeník Rozhlas, č.53, vyšlo 26.12.1994

Ohlédněme se o pár desítek let zpět, na to co také předcházelo KBSE :

Přezkoumáním příčin Stalinovy smrti, jakož i smrt jeho syna Vasilije, generálporučíka letectva, bylo zahaleno tajemstvím. V říjnu 1952 po návratu z XIX.sjezdu KSSS Kl. Gottwald sděluje, že Stalin je zdráv, svěží, plný síly a energie. 5.3.1953 však Stalin náhle umírá a hned po něm i náš Klement Gottwald. V oficiální zprávě o smrti J. V. Stalina se tehdy uvádělo, že zemřel na „výron krve do mozku“ a že „jeho nemoc byla nevyléčitelná“. V prohlášení, zveřejněném 8.3.1953, tedy až 4.den po Stalinově smrti, se pravilo, že Stalin v noci 2.3.1953 ve svém bytě v Moskvě dostal výron krve do mozku. J. V. Stalin ztratil vědomí a ochrnul na pravou ruku, pravou nohu a ztratil řeč.

Tato zpráva je často označována jako lživá. Komu nahrávala? Vychází se při tom mimo jiné z toho, že Stalin se v té době nezdržoval v Moskvě, nýbrž v Kuncevu. Mnozí svědci, kteří přežili, se shodují v tom, že Stalin nezemřel přirozenou smrtí, jak se tehdy tvrdilo v oficiálních sděleních, ale že byl zavražděn. Kdo měl tedy, již tehdy v roce takovou moc, že ovládl oficiální zdroje ovládající výstupy z politbyra a ÚV KSSS? Německý časopis Der Spiegel k tomu v úvodu napsal: „ Existuje řada důkazů, že Stalin rozhodně nezemřel přirozenou smrtí, jak nás o tom chtějí přesvědčit oficiální prohlášení“.

První zprávu o tom, že Stalin byl pravděpodobně zavražděn, zveřejnil po rozhovoru s Chruščovem bývalý velvyslanec USA v Moskvě A. Hariman v roce 1959. Před ním již v roce 1956 naznačil spisovatel Ilja Ehrenburg v rozhovoru s J. P. Sartrem některé podezřelé okolnosti Stalinovy smrti. Nejotevřenější byl však N. S. Chruščov (vyslovil několik verzí o Stalinově smrti). V rozhovoru s Jánošem Kádárem v červnu 1964 u příležitosti návštěvy maďarské vládní a stranické delegace v Moskvě řekl, že J. V. Stalin byl „souzen“. V roce 1964 představitel Albánie Enver Hodža uvedl, že Stalin se stal obětí spiknutí. Spiklencům ( Berija, Chruščov, Malenkov) údajně pomohla náhoda, a to mozková příhoda, která Stalina zaskočila a učinila z něj bezmocného člověka.

Vyšla řada publikací, ve kterých se otevřeně píše, že Stalin byl zavražděn. Například v roce 1987 vyšla v USA kniha Stuarta Kagana, vnuka Lazara Kaganoviče, který na základě vyprávění svého děda a svých příbuzných podrobně vylíčil, jakým způsobem byl Stalin zavražděn. Přitom hlavní zásluhu na likvidaci Stalina připisuje Lazaru Kaganoviči a jeho sestře, lékařce.

Rozhodující úlohu v tajném kremelském spiknutí měli sehrát N. S. Chruščov, Lavrentij Berija, G.Malenkov a N.Bulganin – všichni dlouhodobí a blízcí spolupracovníci Stalina. V různých publikacích tohoto druhu se autoři rozcházejí pouze v tom, jakým způsobem byl Stalin zavražděn. V knize M.Britovšeka se píše: „Byly jmenovány dvě komise – první Stalina léčila, a druhá potvrdila, že ta první ho léčila správně. Většina lékařů z obou komisí pak zmizela brzy po Stalinově smrti. Profesor Rusakov náhle zemřel. Zdravotně sanitární služba Kremlu, jež byla pověřena léčením Stalina, byla rozpuštěna a její náčelník Kuperin zatčen. Ministr zdravotnictví SSSR A.F. Treťjakov byl sesazen z funkce a zatčen spolu s Kuperinem a dalšími dvěma lékaři z komise. Byli vypovězeni do Vorkuty“. Tak se měli N. S. Chruščov s Berijou postarat o svědky Stalinovy smrti. Museli zmizet.

Revizionistické skupiny Beriji a Chruščova

Tuto politickou slabinu ještě vyostřily i revizionistické tendence, které se koncem 40. let začaly projevovat v nejvyšším vedení strany.

Stalin se ve vedení strany a státu vždy opíral o své spolupracovníky. Do roku 1948 hrál zásadní úlohu v konsolidaci strany Andrej Ždanov Po jeho smrti v srpnu 1948 nastalo prázdno. Začátkem roku 1950 se silně zhoršil Stalinův zdravotní stav v důsledku dlouhodobého a enormního přepracování za války. Měl tedy vyvstat problém jeho nástupnictví.

V této době už ale byly ve vedení strany dvě revizionistické skupiny, které začaly intrikovat, přestože se obě oháněly svou 'věrností Stalinovi'.

Berija i Chruščov se svými souputníky byly dvě soupeřící revizionistické frakce, které obě tajně podrývaly Stalinovo dílo, ale navzájem spolu válčily.

Chruščov dal Beriju zastřelit v roce 1953 nedlouho po Stalinově smrti. Berija byl už od 30.let nepřítelem socialistického režimu, jako takový byl ve spojení se skupinou Tokajeva. Podle některých svých poznámek byl Berija zapleten do podivných okolností Stalinovy Smrti. Berija byl svými názory více napravo, než Chruščov. V posledních letech Stalinova života Chruščov i Mikojan tajili své politické názory ve snaze mít lepší podmínky pro nástupnictví. Chruščovovy poznámky odráží jeho postoj ke Stalinovi takto: 'Podle mého názoru začal být za války Stalin trochu střelený. Koncem roku 1949 začalo Stalina nahlodávat něco zlého'.

Enver Hodža zaznamenal, jak netrpělivě čekal Chruščov na Stalinovu smrt. Ve svých pamětech popisuje rozhovor, který měl v roce 1956 s Mikojanem. ' Mikojan nám řekl, že se spolu s Chruščovem a jeho přívrženci rozhodli k atentátu s cílem zabít Stalina, ale že posléze od tohoto plánu upustili'.

Berija měl dle Molotova, který spolu s Kaganovičem zůstal stále věrný své revoluční minulosti říci na prvomájové tribuně Mauzolea narážky vyvolávající spoluvinu na Stalinově smrti. Řekl: ' Nechal jsem ho zemřít, pokoušel se mě do toho zatáhnout, všechny jsem vás zachránil'.

Stalin proti budoucímu chruščovovství

Stalin na 19.sjezdu KSSS počátkem října 1952 i ve svém díle 'Ekonomické problémy socialismu', které v této době vyšlo, vyjadřuje své přesvědčení, že nastala nutnost boje proti oportunismu a nových čistek ve straně. Tuto zprávu na sjezdu přednesl sice Malenkov, ale zpráva nese Stalinovy myšlenky. Obhajuje zde revoluční teze, které o 4 roky na to budou Chruščov a Mikojan vyvracet.

Chruščov tvrdil v roce 1956, že socialismus definitivně zvítězil v roce 1936 a že už není sociální základna ani pro zradu, ani pro restauraci kapitalismu, dále že socialismus byl v Sovětském svazu již v podstatě vybudován

V.I.Lenin, když vyslovil svou velkou myšlenku o možnosti vybudovat socialismus nejprve v několika málo zemích nebo dokonce jedné, jednotlivé zemi, jedním dechem hovořil i o tom, že proletariát vítězné země by se po vyvlastnění kapitalistů ve své zemi postavil proti ostatnímu kapitalistickému světu, získával by na svou stranu utlačované třídy jiných zemí, podněcoval by je k povstání proti kapitalistům, a kdyby bylo zapotřebí, vystoupil by i vojensky proti vykořisťovatelům a jejich státům.

„Leninská politika mírového soužití“ je tedy hanebnou konstrukcí sovětského revizionizmu a je jedno, zda ji zkonstruoval N.S.Chruščov nebo jiný podvodník komunistů a všeho drobného lidu světa. Tato konstrukce vyhovuje jedině Spojeným státům, sionistům a mezinárodnímu kapitálu obecně. Lenin se nikde ve svých pracích nevyslovil pro mírové soužití zemí s rozdílným společenským zřízením.

Taková je skutečná pravda o „leninském soužití“ s buržoazií…

Ve své podstatě tedy tímto Chruščov'uchlácholil' stranu, a opozici na druhé straně řekl, že bude mít klid

Malenkov v jím přednesené zprávě kritizuje, že :

1) zbyrokratizované kádry odmítají kritiku a sebekritiku

2) existují komunisté vysmívající se stranické kázni a chovající se jako

její majitelé

3) kádry ve straně vytváří klany vymykající se jakékoliv kontrole a ne-

zákonně se při tom obohacují

4) kádry zanedbávají stranickou a ideologickou práci, čímž dávají 'ze-

lenou' buržoasním proudům, zmocňujícím se tak strany, oslabení

socialismu znamená posílení kapitalismu

Poté, na plénu po 19.sjezdu KSSS byl Stalin ještě tvrdší v kritice Mikojana, Molotova a Vorošilova, byl v otevřeném konfliktu s Berijou. Všichni přítomní členové strany jasně pochopili, že Stalin požaduje radikální změnu kurzu. Tomuto poselství jasně rozuměl i Chruščov a stejně jako ostatní stáhl se i on do vyčkávací pozice. Stalin si evidentně přál skoncovat se starými členy politbyra, chtěl je nahradit novými lidmi. Navrhl, aby bylo do prezidia ÚV zvoleno 25 nových osob

V této době byl Stalin už ale starý, vyčerpaný a nemocný člověk. Jednal opatrně, přesto ale spiklenci a revizionisté, jakými byli Chruščov, Berija a Mikojan věděli, že brzo přijdou o své pozice

Podle Chruščova měl Stalin po aféře se 'spiknutím lékařů' koncem roku 1952 říci členům politbyra : ' Jste slepí jako koťata. Co se bude dít beze mne? Země zahyne, protože nedovedete rozpoznat nepřátele'. Chruščov předpokládá tento citát jako důkaz Stalinova 'šílenství a paranoie' Historie však brzo ukázala, jak pravdivá byla tato Stalinova poznámka.

Chruščovův státní převrat.

Berijovy intriky.

Pravděpodobný Stalinův nástupce Ždanov zemřel v srpnu 1948. Již před jeho smrtí obvinila lékařka Lidia Timošenková lékaře, že mu nasadili kontraindikovanou léčbu, aby uspíšili jeho smrt. Toto obvinění stále opakovala. V průběhu roku 1949 jsou zatčeni a popraveni téměř všichni ze Ždanovova okolí, šlo při tom o perspektivní kádry nové generace! Stalin s nimi sice polemizoval, ale neviděl v nich nepřátele. Chruščov přisuzuje jejich odstranění především intrikám Beriji.

Stalin zpočátku nevěřil, že lékaři by byli nečestní. Avšak Rjumin, dříve vedoucí bezpečnosti ve Stalinově osobním sekretariátu vyšetřováním zjistil, že 9 lékařů bylo ve spojení s mezinárodní organizací židovských buržoasních nacionalistů (JOINT), založené americkými tajnými službami.

Toto se vykládá jako první Stalinův útok proti Berijovi. V listopadu 1951 jsou zatčeni představitelé ÚV KS Gruzie pro zpronevěru a rozkrádání, dále jsou obviněni i jako buržoasně nacionalistické živly napojené na anglo-americké tajné služby. Po této čistce ztrácí opozice více než polovinu členů ÚV, považovaných za Berijovy muže.

Nový první tajemník říká ve své zprávě, že čistka byla provedena 'podle osobních instrukcí soudruha Stalina'.

Stalinova smrt.

Několik měsíců před Stalinovou smrtí je demontován celý bezpečnostní systém jeho ochrany. Jeho osobní tajemník Alexandr Proskrebyšev, který mu sloužil od roku 1928 s obdivuhodnou výkonností je propuštěn a vykázán do střeženého místa pobytu s tím, že 'měl zpronevěřit tajné dokumenty'. Podplukovník Nikolaj Vlasik, celých 25 let šéf Stalinovy ochranky je 16.12.1952 zatčen a 'umírá po několika týdnech ve vězení'. Generálmajor Petr Kosynkin, zástupce náčelníka Kremelské stráže, odpovědný přímo za Stalinovu bezpečnost umírá 17.2.1953 na 'srdeční záchvat'.

Děrjabin píše 'Proces zbavování Stalina veškeré jeho osobní bezpečnosti byl propracovanou a velmi dobře připravenou operaci'.

Takové spiknutí mohl vést jen Berija. 1.3.1953 nachází stráž Stalina v bezvědomí na zemi v jeho pokoji. telefonicky jsou povoláni všichni členové politbyra. Nikdo však nevyrozumí lékaře, první pomoc je Stalinovi poskytnuta 12 hodin po záchvatu

5. března 1953 Stalin umírá.

Poznámka: Berija i Chruščov byli zřejmě nezávisle na sobě oba řízeni CIA, při čemž Chruščov měl vůči Berijovi i osobní antipatie plynoucí z toho, že Berija o něm věděl, jaká zvěrstva páchal Chruščov na Ukrajině, kde pod hlavičkou čistek si vyřizoval i osobní účty. Dokumenty o tom měl mít v osobním trezoru. Kdo mu je dodal, je další záhadou, je docela dobře možné, že CIA měla ve své režii úplně vše, co se dělo a odstranění Beriji bylo výhodné i pro ni, neboť tím zmizel svědek a organizátor smrti Stalina. Berija jako Gruzínec byl chytřejší než Chruščov a mohl být pro CIA přítěží v budoucnosti ( viz současná angažovanost USA v Gruzii !). Chruščov byl slepým vykonavatelem vůle CIA a mstil se tak i Stalinovi, který odepřel pomoci mu s osvobozením jeho syna, který jako voják trestního praporu (kam se dostal za zabití sovětského vojáka),padl do německého zajetí , kde byl Němci využíván k protisovětské agitaci. Když Stalinovi tuto jeho činnost oznámili, nařídil partyzánům, aby jej dostali ze zajetí. Následně jej jako zrádce vlasti partyzáni zastřelili, Stalin totiž zamítl jeho letecký převoz do Moskvy s tím, aby neriskovali životy dalších sovětských občanů a aby jej za jeho činnost soudili sami..

Po Stalinově smrti zasedá prezidium, hned po zahájení Berija navrhuje Malenkova za předsedu Rady ministrů a Malenkov žádá, aby Berija byl jmenován prvním místopředsedou a ministrem vnitra a státní bezpečnosti. Poté tak Berija plně ovládá politickou scénu, což Chruščov popisuje 'jako velmi nebezpečné období'.

Berija po svém ovládnutí scény dává zatknout státního tajemníka Poskrjobyšova, pak Rjunina, který vedl vyšetřování Ždanovovy podezřelé smrti. Již 3.dubna jsou propuštěni lékaři obvinění ze smrti Ždanova. Je pravděpodobné, že těmito kroky zahlazoval své předchozí kroky vedoucí k uchopení moci. Berija dále ve své rodné Gruzii dosazuje do vedení strany a státu své lidi a zatýká ty, kteří byli věrní Stalinovi

Tyto okolnosti svým způsobem naznačují, že právě Berija mohl být tím „předjezdcem“, který připravoval Stalinovu smrt s pomocí lékařů-spolupracovníků sionistů. Vykonal špinavou práci a poté nastoupil Chruščov, který měl, jako „neposkvrněný“, větší ambice stát v čele Sovětského svazu, než Berija. Rychlé odstranění Beriji i jeho pomocníků a aktérů Stalinova konce Chruščovem tomu nepřímo, ale logicky nasvědčují.

Chruščovovy pikle proti Berijovi

Chruščov nejprve získává podporu Malenkova, chráněnce Beriji, poté individuálně hovoří s ostatními, naposledy s Mikojanem, nejlepším příteli Beriji. 24.7.1953 je svoláno prezídium, během něhož je Berija zatčen. Mikojan nejdříve vyjadřuje přesvědčení, že 'Berija si vezme naši kritiku k srdci, jeho případ je beznadějný'. Na smluvené znamení do sálu vstoupilo 11 maršálů a generálů, účastníků spiknutí vedených Žukovem a zatklo Beriju, který byl následně i se svými spolupracovníky 23.12.1953 zastřelen.

14.7.1953 provádí generál Antonov a generálmajor Jefimov 'státní převrat' v KS Gruzie a vyhánějí Berijovy lidi. Bývalý generál Mzhavanadze se stává 1.tajemníkem strany. Rjumina zatkl Berija 5.4.1953, o 15 měsíců později ho i chruščovovci odsuzují za účast na 'spiknutí lékařů' a je zastřelen 23.července l954, při čemž jeho šéf Ignatěv, Chruščovovův chráněnec je jmenován 1.tajemníkem Baškirské republiky !

Bývalý ministr státní bezpečnosti Abakumov i jeho náměstci jsou v prosinci 1954 odsouzeni k smrti pro 'vykonstruování Berijova příkazu na 'leningradskou aféru' proti Vozněsenskému a jeho přátelům.

Ruchadze, šéf bezpečnosti v Gruzii, který v roce 1951 prováděl čistku proti Berijovcům, je v září 1955 odsouzen a zastřelen jako 'Berijovův komplic'.

V letech 1950-55 spolu válčí různé spiklenecké klany (přesněji řečeno CIA cestou Chruščova maže stopy své cílené a do budoucna zaměřené činnosti).Zdánlivě se 'vyřizují účty', ale hlavně zase se likvidují ještě existující stoupenci Stalina…

Rehabilitovaní nepřátelé.

Oportunisté a nepřátelé leninismu, za Stalina poslaní na Sibiř, byli Chruščovem rehabilitováni a dosazeni na vedoucí místa. Jistého Sněgova v roce 1938 odsouzeného na 25 let do žaláře 'za činnost proti lidu' Chruščov jmenuje komisařem ministerstva vnitra, který se zabývá 'rehabilitací obětí stalinismu'. Z tábora Chruščov vytahuje také Solženicina, caristického reakcionáře.

Chruščov a pokojná kontrarevoluce.

Po Berijově popravě se Chruščov prosadil jako hlavní osobnost v prezidiu. Na sjezdu KSSS v únoru 1956 zcela změnil linii strany. Nahlas hřímal o nastolení 'leninské demokracie' a 'kolektivního vedení', ale ve skutečnosti všem vnutil 'svou' ( poznámka: CIA zprávu měla prokazatelně k dispozici ještě před jejím přednesením na sjezdu KSSS, ve své podstatě CIA musela korigovat celý její text, který ve své podstatě završoval nejen její úsilí, ale završoval vše, co kapitál vykonal pro svržení socialistického zřízení v Sovětském svazu od VŘSR, útok na Stalina byl nutný k postupné demontáži všech mocenských atributů moci sovětského státu a předehrou k demontáži socialistického tábora, odvislého od existence Sovětského svazu) 'Tajnou zprávu o Stalinovi'. Molotov na sjezdu nevystoupil proti lžím Chruščova podle jeho slov proto ' aby ve straně mohl zůstat a aspoň doufat, že něco zachrání

Boj mezi oběma liniemi, mezi ML a buržoasními úchylkami řízenými kapitálem a zpravodajskými centrálami od 25.října 1917 nikdy neustal. Po smrti Stalina a nástupu Chruščova se obrátil poměr sil, oportunismus pod přímým vlivem USA a CIA se zmocnil nejvyššího vedení ve straně a využil toho k postupné likvidaci marxisticko-leninských sil.

Chruščovovi pomohl Žukov a armáda, společně odstranili i s pomocí krajských stranických tajemníků „marxisticko-leninsky orientované“ členy prezidia ( Molotov ?, Malenkov, Kaganovič ), kteří byli váhaví, málo politicky prozíraví a smířlivečtí.

V mezinárodní politice byla zcela rozložena linie, kterou Stalin sledoval v období let 1945-53. Chruščov 'kapituloval' před světovou buržoasií, na sjezdu řekl, že 'chceme být přáteli Spojených států' a že 'Jugoslávie dosáhla značných výsledků v budování socialismu', dále že ' dělnická třída může získat v parlamentech silnou většinu a tak jej přeměnit v nástroj skutečné vůle lidu'. Pokračoval, že ' Během příštích 10 let, tedy v období 1961-1970, Sovětský svaz, který buduje materiálně technickou základnu komunismu, předstihne ve výrobě na jednoho obyvatele nejmocnější a nejbohatší kapitalistickou zemi - Spojené státy'.

Přes sliby Chruščova, onoho velikána zrady a podlosti, se Sovětský svaz za 20 let po jeho 'vstupu do komunismu', který měl být v roce 1970 rozpadl pod údery amerického imperialismu. Jeho republiky se po roce 1989 dostaly do rukou mafiánů a dravých kapitalistů, lid byl uvržen do bídy a nezaměstnanosti, všude vládne zločin. Mrtví se počítají na desetitisíce, utečenci na miliony

I Stalin svého času hovořil o nejisté budoucnosti. Závěry Dějin VKS/b, které napsal v roce 1938, je třeba číst znovu ve světle současného dění. Obsahují 6 zásadních poučení, vyvozených ze zkušeností bolševické strany. Čtvrté poučení říká:'Nelze připustit, aby v předvoji dělnické třídy byli skeptikové, oportunisté, kapitalisté a zrádci. Není to náhoda, že trockisté, bucharinovci a buržoasní nacionalisté se stali agenty cizích výzvědných služeb. Nejlépe se pevnost bourá zevnitř'.

Stalin tak přesně předvídal, co se v Sovětském svazu stane v době, kdy se do vedení strany dostane Chruščov, Brežněv, Andropov, Gorbačov, Jelcin, PutinOno to není ani moc těžké, všichni jmenovaní pomáhají kapitálu seč mohou, proto jsou také ve funkcích, kam je nepochybně přímo dosadily zpravodajské služby Západu vedené americkou CIA, koho chleba jíš, toho píseň zpívej…

Koncem 20.století se lidstvo svým způsobem vrátilo do výchozí pozice, do let 1900- kdy se imperialistické mocnosti domnívaly, že si mohou mezi sebou rozdělit řízení osudů světa. Globalizace má celý svět podřídit zájmům Spojených států. V příštích letech tak bude stále zřetelněji vyvstávat zločinný, nelidský a barbarský charakter imperialismu. Nové generace, které Stalina neznají, budou nuceny mu vzdát hold. dají za pravdu i Mao Ce-tungovi, který 21.12.1939 v džungli obrovské Číny oslavil Stalinovy 60. narozeniny slovy:

'Oslavovat Stalina znamená stát za jeho dílem i jím samotným. Lidstvo žijící v utrpení se z něho osvobodí, jen když bude sledovat cestu vyznačenou Stalinem a s jeho pomocí

Jiný pohled na Stalina, Ludo Martens, OREGO, 1995, vydavatel Milan Havlíček

Poznámky ke knize L.Martense „Jiný pohled na Stalina“. – František Šrom, Haló noviny - 301095:

Autor snižuje roli a úlohu J.V.Stalina, naopak o Chruščovovi se vyjadřuje vcelku pozitivně. Zmiňuje se o tom, že k němu lze mít výhrady, ale že jde o politika, který vyrostl za stalinského systému. Stalin vyhlásil přechod ke komunismu ještě dříve než Chruščov – na konci 30.let. Autor snižuje Martensova tvrzení o sabotážích v průmyslu ve 30.letech, sabotáže přičítá přílivu „nekvalifikovaných sil“ do průmyslu. Autor polemizuje i s tvrzením Martense, že v SSSR existoval socialismus v období let 1920 –1953, tedy za vlády J.V.Stalina. Článek je psán v duchu „objektivity autora“, který…ovšem polemizuje se vším, co ukazuje skutečnou roli Stalina v kontextu doby a událostí, ale dává za pravdu všemu, co je Stalinovi vytýkáno jeho moderními kritiky.

Článek Šroma názorně ukazuje, kam KSČM pod vedením Grebeníčka dospěla již v roce 1995, ukazuje neprincipiálnost a zrádnost myšlenkových kotrmelců, kterých se Grebeníček, Ransdorf a ostatní koryfejové zrady dopouští pod hlavičkou „komunistické“ strany, té „jejich“ strany, která s opravdu komunistickou stranou nemá už dávno nic společného, kromě slova ve svém názvu, o které se vede zdánlivý boj. Pravice na ono slovo „komunistická“ zdánlivě útočí, ale ne doopravdy, neboť dobře ví, co degenerace komunistických ideálů těmito zmetky a zrádci pro ni v současné době ještě stále znamená…

Chruščov se ujímá po smrti Stalina ihned vedení v KSSS, stojí v jejím čele od roku 1953 do roku 1964, kdy je sesazen L.I.Brežněvem a jeho klikou. Brežněv ovládl KSSS po celé období let 1964 až do své smrti roku 1982 – a právě v tomto čase se konala i KBSE. Na jedné straně byl posilován vojenský potenciál armády Sovětského svazu, ale na straně druhé bylo, jako pokračování chruščovovské politiky, realizováno opouštění třídních hledisek jak uvnitř státu, tak i navenek. Pokračovatelem Brežněva po jeho smrti se stal trockista Andropov, který soustředil veškerou moc ve svých rukou. Byl to on, který působil jako velvyslanec SSSR v Maďarsku od roku 1953 do roku 1956, a byl to i on, který vychovával pod hlavičkou KGB skutečné mafiány, kteří jsou nyní, po roce 1989 na mnoha důležitých postech ruské i neruské politiky v bývalém Sovětském svazu, a konečně právě on byl tím, který pro Západ „objevil“ M.S.Gorbačova.

G.M.Malenkov, o kterém není ani slovo v encyklopedickém slovníku jak z roku 1980-82, tak ani v encyklopedickém slovníku z roku 1999, pučista Malenkov angažující se po boku Chruščova a Beriji v hodině Stalinovy smrti, se stal vedoucím činitelem KSSS právě v době kolem smrti J.V.Stalina. Následně jej nahradil Chruščov, kterému se podařilo s podporou CIA a jí dosažitelných prostředků, i intrikami v krátké době uchopit prakticky veškerou moc.

Takže shrnuto, po smrti Stalina se do čela sovětského státu dostali již jen ( s výjimkou K.U.Černěnka – o kterém není dostatek informací), jen samí zrádci: Malenkov, Chruščov, Brežněv, Andropov, Gorbačov, Jelcin, Putin. Asi je symbolické, že dva z nich byli členy KGB, Andropov ji jeden čas přímo vedl, Putin byl řadovým členem, který byl opět za Jelcina „vybrán“ k příkré politické kariéře v zájmu pochopitelně ne sovětského státu, ale USA a sil světového imperialismu.

Brežněv dál realizoval to, co započal Chruščov. Pod hlavičkou ještě zdánlivě socialistického systému zavedl Sovětský svaz dál do opouštění marxisticko-leninských metod řízení socialistického státu, proces kolem konference v Helsinkách dovedl SSSR méně ke skutečné deklarované mírové spolupráci, ale více k jeho faktickému oslabení a destrukci hlavních pilířů. Za jeho vedení se vedlo rodinným klanům, při získávání majetku a moci se používaly mafiánské způsoby práce.

Marshallův plán po padesáti letech.

Před padesáti lety, 5.července 1947, pronesl tehdejší ministr zahraničí Spojených států amerických George Marshall na Harvardově univerzitě projev o nutnosti urychlené obnovy válkou zničené Evropy. Jeho slova se stala skutkem a základem ekonomického růstu.

George C.Marshall ( 1880 – 1959), byl vojákem z povolání, v letech 1939 – 1945 byl náčelníkem generálního štábu americké armády. Do dějin a obecného povědomí však vstoupil jako ministr zahraničních věcí, který dal jméno programu pomoci válkou zničené Evropě.

V létě 1946 se USA rozhodly zastavit svůj příspěvek UNRRA (Agentura pro pomoc a rozvoj Spojených států) na pomoc válkou zdevastovaným zemím. Situace v těchto zemích však zůstávala špatnou, OSN se tedy rozhodla vytvořit Evropskou hospodářskou komisi se sídlem v Ženevě, jejímž úkolem bylo další pomoc koordinovat.

Toto řešení však plně neodpovídalo zájmům zahraniční politiky USA, neboť se netýkalo Německa, které bylo až do podpisu mírové smlouvy vyňato z kompetence OSN a o němž rozhodovaly čtyři okupační mocnosti. Po jednání ministrů zahraničních věcí čtyřech vítězných mocností, které proběhlo v dubnu 1947 v Moskvě se řešení německé otázky odložilo do nedohledna.

Politika SSSR po roce 1945 vycházela z přesvědčení, že USA a kapitalistický systém se nachází na pokraji nové hospodářské krize, jejímž důsledkem bude brzké stažení amerických vojsk z Evropy. SSSR očekával v důsledku radikalizace levicových sil reálnou možnost zesílení svého vlivu na celém evropském kontinentě.

USA reagovaly na sovětskou politiku koncepcí zadržování, jejímž prvním projevem byla Trumanova doktrína v březnu 1947, spočívající ve vojenské pomoci Řecku a Turecku. USA si byly vědomy nutnosti zajistit základní výživu obyvatelstvu Evropy, zejména Německu. Proto tedy v období od 1.4.1948 do 30.6.1952 poskytly USA podle Marshallova plánu západoevropským zemím celkem 12,970 miliard dolarů, z čehož 10% byly půjčky a 90% pomoc a dary. Tato pomoc měla také kompenzovat vliv levice, který sílil v důsledku napjaté ekonomické situace. Dále měla tato pomoc za cíl oživit západoevropskou ekonomiku a upevnit základy demokratické společnosti.

Po dohodě mezi USA, Velkou Británií a Francií bylo rozhodnuto, že Francie a Velká Británie pozvou všechny evropské státy s výjimkou Španělska, tedy i SSSR a další země ze střední a východní Evropy na 12.7.1947 na konferenci do Paříže. Po třech dnech však tehdejší ministr zahraničí V.M.Molotov účast SSSR na této akci odmítl. Americké představy totiž kolidovaly se sovětským plánem posílení vlivu SSSR v Evropě.

16.4.1948 založili evropští účastníci pařížské konference Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci-OEEC, v jejím čele byla Rada OEEC, jejímž prvním předsedou byl belgický ministr zahraničí Paul Henri Spaak. OEEC začala v květnu 1948 pracovat jako řídící orgán evropských zemí pro Marshallův plán. V roce 1961 se OEEC s novými členy přeměnila na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Československá vláda poprvé jednala o účasti na Marshallově plánu 24.6.1947 a 1.7. oznámila předběžně svou ochotu účastnit se přípravných jednání. I poté, co Molotov na poradě v Paříži 2.7. účast SSSR odmítl, představitelé ČSR a Polska při jednání vládních delegací 3.- 4.7. v Praze jasně potvrdili zájem podílet se z hospodářských důvodů na programu obnovy.

Před jednáním v Moskvě písemně formuloval 6.7. své stanovisko i prezident Beneš. Zaslal své stanovisko i předsednictvu vlády, jednoznačně se vyslovil pro podporu naší účasti z politických i hospodářských důvodů. Beneš měl představu, že později se do této akce zapojí i SSSR. Tvrdil, že naše neúčast přivede Francii, Anglii a USA k tomu, že budou úzce spolupracovat, a později že přiberou ke spolupráci i Německo.

Česká strana zastoupená vládní delegací vedla v Kremlu jednání dne 9.7. přímo s J.V.Stalinem Sovětské stanovisko nebylo od počátku zcela jednoznačné, zpočátku jednal tajně Gottwald se Stalinem sám, později jednala celá delegace ve složení Gottwald, Jan Masaryk, Prokop Drtina, J.Horák a A.Heidrich. Ze zápisu vyplývá, že SSSR vyvíjel na čs.stranu nátlak, naznačil dokonce možnost vypovězení spojenecké smlouvy mezi oběma státy. Za této situace čs.strana přehodnotila své stanovisko, za tehdejší situace nemohla riskovat ohrožení vzájemné smlouvy o spojenectví. Československá delegace názor Stalina respektovala, čímž byla definitivně ekonomicky zařazena do sovětského bloku, kam ostatně po Jaltě byla mnohými světovými politiky již stejně zařazena.

Efekt americké pomoci byl tak silný, že již v roce 1949 většina zemí dosáhla předválečné úrovně ekonomiky. Tím byly de facto splněny základní cíle tohoto programu, což dokazují výsledky růstu výroby v období let 1948 – 1952.

Američané tímto programem podmiňovali v první řadě to, aby jejich pomoc pomohla rozvinout vzájemnou hospodářskou spolupráci zemí, které se zúčastnily plánu. Druhou podmínkou byla součinnost veřejných (státních) a soukromých zdrojů. Třetím principem byla vzájemná integrace zemí OEEC, i když obsah tohoto pojmu nebyl z počátku mnohým ani v USA jasný. Prvním pozitivním výsledkem této spolupráce bylo navázání kontaktu mezi francouzským a německým ocelářským a později i uhelným průmyslem, což přispělo i ke smíření mezi oběma zeměmi. Byla tím i umožněna kontrola Porúří jako oblasti, která byla důvodně pokládána za zdroj síly a opory německého militarismu.

Marshallův plán tedy položil základy k pozdější západoevropské integraci. Přinesl úspěch i Atlantickému partnerství, které se mezi zeměmi na obou březích oceánu vytvořilo a s pomocí NATO poskytlo západní Evropě pocit bezpečnosti. Z odstupu padesáti let jej lze hodnotit jako úspěch americké a západoevropské zahraniční politiky po druhé světové válce.

Karel Krátký, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, EKONOM č.23/1997, str.24 a 25

Nyní uvedu krátkou zmínku o „řešení“ válečného konfliktu v Indočíně. Ten kulminoval právě v době americko-„sovětských“ líbánek. USA ve snaze vnutit vietnamské straně na pařížských jednáních své podmínky politického „řešení“ konfliktu, zahájily o vánocích 1972 bombardování hustě osídlených oblastí Vietnamské demokratické republiky. Za jedenáct dnů svrhly bombardéry B-52 především na Hanoj a na Haiphong 50 000 tun bomb; při tom bylo zabito 10 380 a zraněno 10 216 osob, byla zničena největší textilka VDR, řada škol, pagod, civilní letiště a nádraží v Hanoji, atd.

Přesto byly USA vojensky neúspěšné; nebyly schopny vyrovnat se ztrátami letectva nad územím VDR; znepokojovaly je protesty spojenců; i rostoucí hospodářské potíže; kromě toho, v americkém Kongresu vzplanula protinixonovská opozice. To vedlo ke zvýšení aktivity pařížské konference čtyř stran konfliktu – USA, VDR, prozatímní revoluční vlády Jihovietnamské republiky a saigonské administrativy.

Pod tlakem těchto vlivů 30.12.1972 vláda USA oznámila, že zastavuje bombardování VDR na sever od 20.rovnoběžky a 2.1.1973, že prezident Nixon počítá s obnovením pařížských jednán na úrovni expertů. Válka jako taková však neskončila. USA bombardovaly osvobozené oblasti jižního Vietnamu i VDR až po 20.rovnoběžku; dokonce 12.1.1973, prohlásil W.Clements, designovaný náměstek ministra obrany, „není vyloučeno, že by Spojené státy mohly omezeně použít atomové zbraně v severním Vietnamu. To ve světě vyvolalo bouři protestů; k jeho uklidnění mluvčí Bílého domu ve spěchu vydal dementi této pobuřující zprávy.

Pak prezident Nixon 14.1.1973 zastavil veškerého amerického letecké bombardování i námořní odstřelování VDR, jakož i kladení min kolem jeho pobřeží. Tímto aktem se světové bouře proti USA přece jen uklidnily; to vytvořilo i vhodnější politické klima pro pařížská jednání, která započala 15.1.1973. V klidnější světové atmosféře byl pak 20.1.1973 Richard Nixon uveden podruhé do úřadu prezidenta USA, ze kterého byl 9.8.1974 vytlačen aférou Watergate…

Tématu Helsinské konference 1975, tedy „mírové“ spolupráci dvou světových, proti sobě stojících systémů, se věnovala mnohá předběžná jednání, která vyústila v „konkrétní“ dohodu, podle níž, „již“ 22.11.1972 byla v Helsinkách zahájena přípravná jednání třiatřiceti evropských států, (bez Albánie), USA a Kanady. V čele delegací států byli velvyslanci, zkušení diplomaté a vybraní odborníci. Jednání bylo po čtyřech etapách ukončeno až 8.7.1973. Ke konkrétnímu ujednání nedošlo, konference po sedmi měsíční polemice vypracovala a přijala „závěrečné doporučení pro vlastní konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě“. Pro světovou veřejnost doporučení bylo označeno zkratkou KBSE.

Dříve než přípravné jednání velvyslanců a odborníků skončilo, proběhla během 3.-7.7.1973 v Helsinkách první etapa KBSE. A to za účasti ministrů zahraničí evropských států, USA a Kanady. (Logiku účasti USA a Kanady na evropském jednání nedovedu pochopit. Také si myslím, že tento anachronizmus nikdo nevysvětloval, k tomu se asi nikdo nepodjal, to by musel zdůvodňovat a nezdůvodnit absolutní podřízenost Evropy Americké nadvládě; to, v potažném pohledu znamená i podřízenost evropského reálsocializmumu nadvládě americké buržoazii: Nebo se tímto anachronizmem kompenzovalo specifické postavení Sovětského svazu, který byl nejen evropskou, ale i asijskou zemí?)

Hned nato, již od 29.8. do 3.9.1973, byla druhá etapa KBSE zahájena zasedáním koordinačního výboru, který podle rozhodnutí ministrů zahraničních věcí první etapy, měl po celou dobu druhé etapy fungovat jako její koordinační orgán. Ze své pozice vytvořil komise pro otázky bezpečnosti, pro otázky spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy, techniky a životního prostředí a pro otázky spolupráce v oblasti humanitární a dalších oblastí.

Kromě toho bylo stanoveno, aby k dílčím otázkám byla vytvořena subkomise, zabývající se principy vztahů mezi státy v Evropě a subkomise pro opatření, zabezpečující posílení důvěry.

To není všechno; v rámci první komise byly vytvořeny subkomise: pro otázky principů vztahů mezi státy v Evropě a pro otázky posílení důvěry.

V rámci druhé komise byly vytvořeny subkomise: pro otázky mezinárodního obchodu, průmyslové kooperace, spolupráce v oblasti vědy a techniky, pro otázky životního prostředí, pro otázky spolupráce v dopravě, turistice a dalších oblastech:

V rámci třetí komise byly vytvořeny subkomise pro oblast kontaktů, pro oblast výměny a šíření informací, pro otázky spolupráce v oblasti kultury, pro otázky spolupráce v oblasti výchovy.

Vlastní jednání druhé etapy KBSE skončilo 15.12.1973; s dohodou, že budou pokračovat od poloviny ledna 1974. Byla vedena velvyslanci, kteří se měli řídit konsensem, v neveřejných zasedáních.

Základním postulátem druhé etapy KBSE bylo stanoveno deset principů:

Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti států;

Nepoužití síly nebo hrozby silou ve vztazích mezi státy;

Neporušitelnost hranic;

Územní celistvost států;

Mírové urovnání sporů;

Nevměšování do vnitřních záležitostí států;

Respektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody myšlení, vědomí, náboženství či víry;

Rovnoprávnost a právo národů na sebeurčení;

Spolupráce mezi státy;

Svědomité plnění závazků vyplývajících z mezinárodního práva.

Podívejme se pod zorným úhlem těchto principů na současnou politiku Spojených států, objektivně posuďme, řídí-li se USA samy tím, co chtěly od Sovětského svazu a zemí socialistického společenství…

„Helsinky 1975“ – Jiří Karne

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa, strýc Karel a polibek.

V Československu došlo ke třem otevřeným pokusům o svržení vlády Národní fronty v čele s komunisty – všechny byly řízené nebo podporované ze zahraničí. Uskutečnily se v září 1948, pak v roce 1968 a samozřejmě v roce 1989. Ve snaze o destabilizaci režimu připravovali jejich organizátoři teror, dezinformace a konspiraci, a to až do okamžiku, kdy převezmou moc.

V září 1948 chtěli organizátoři využít přítomnosti 100 000 účastníků pohřbu Edvarda Beneše. Mezi lidmi byly v té souvislosti šířeny letáky, vyzývající veřejnost k tomu, aby otevřeně bojovala proti vládě, k obsazení ministerstev, železničních stanic, pošt a klíčových institucí, uvedl časopis Postmark, Praha.

O dva roky později začalo docházet k tajným operacím v armádě a bezpečnosti, aktivizovala se zejména Národně socialistická strana. Bylo připravováno vyřazení komunikační sítě z provozu v celé zemi, což mělo přivést opozici k pravicovému převratu. Lidová strana zase počítala se sympatiemi loajální katolické inteligence, kterou organizovali i členové Gottwaldovy vlády Šrámek a Hála. Byli aktivizováni studenti, kteří měli využít náboženského cítění venkovanů proti komunistické straně.

Pracující však zůstali věrní vládě. Byl „aktivizován“ i Rudolf Slánský ( sionista a vnořený zrádce ), tehdejší generální tajemník KSČ, který se zasazoval o zřízení „nápravných pracovních táborů“ pro kontrarevolucionáře – ale Gottwald, který se stal po Benešovi prezidentem, prosadil oproti němu méně radikální kurs…

V roce 1948 kdy zemřel Beneš, operovalo na čs. území 201 kontrarevolučních skupin, z nich bylo 66 napojených na zahraniční zpravodajské organizace zabývající se špionáží, 58 organizovalo ilegální přechody hranic, 17 tvořily ozbrojené teroristické skupiny a 60 vyrábělo tiskoviny a letáky vyzývající ke svržení vlády.

Mezi únorem 1948 a koncem roku 1954 bylo zavražděno 113 příslušníku bezpečnosti při výkonu služby – z toho 8 agenty cizích zpravodajských služeb a 24 z rukou teroristů a členů kontrarevolučních skupin. Zabíjeni ale byli i civilisté, často klíčové politické i národohospodářské osobnosti.

Například gang „Světlana“ organizovaný bratry Mašíny zavraždil 6 lidí, včetně dvou předsedů městských rad a dvou příslušníků bezpečnosti. Těmto bratrům byl později udělen politický azyl v USA, kde dodnes žijí. Za Mašíny i jejich sprosté vraždy se postavil i někdejší předseda parlamentu Milan Uhde. V listopadu 2005 jeden z bratrů Mašínů navštívil Slovensko. Do České republiky „nepřijede prý proto, že v něm vládnou stále komunisté…“.

Gang vedený Ladislavem Malým , vycvičeným v USA, zavraždil tři členy KSČ a pracovníky národního výboru v Babicích, okres Jihlava, na jižní Moravě. Stalo se tak poté, co rozhlasová stanice amerického ministerstva zahraničí Svobodná Evropa vyslala tomuto gangu kódovanou instrukci v programu, který byl běžně „určen“ pro vzkazy členům rodin, které byl „komunisty rozděleny“. Text tohoto rozhlasového vzkazu zněl: „Strýc Karel netrpělivě čeká na alespoň malý polibek z Jihlavy“.

Kromě vražd představitelů veřejného života prováděly tyto teroristické skupiny rovněž sabotáže, zapalovaly obilí a zemědělské objekty, zabíjely dobytek ( například sypáním šroubů a hřebíků do krmných směsí…).

Jen letech 1951 a 1952 bylo zadrženo 1 200 cizích agentů. Lidem, kteří ilegálně překročili československé hranice bylo mezi lednem, 1951 a březnem 1953 zabaveno 444 pistolí, 16 ručních granátů, 12 kulometů a velké množství munice.

Haló noviny, 7.října 1996

… Nyní sídlí Rádio Svobodná Evropa v Praze, bývalé budově Federálního shromáždění, poblíže Václavského náměstí. V srpnu roku 1994 řekl Adrian Basora, tehdejší velvyslanec USA v Praze: „ Jen těžko bylo myslitelné, že by se našlo lepší místo pro práci, odkud by se upevňovala svoboda a úspěšné tržní ekonomiky v celém regionu, než jaký skýtá Praha“…

Haló noviny, 7.října 1996

Die Zeit : Wehrmacht začal přípravy na válku už v roce 1925.

List zveřejnil dokument, ze kterého vyplývá, že německé ozbrojené síly se začaly připravovat na druhou světovou válku už v roce 1925, tedy dlouho před nástupem Hitlera k moci. Dokument, nalezený ve washingtonském Národním archivu ukazuje, že počet 102 divizí, které měl wehrmacht k dispozici v předvečer vypuknutí druhé světové války, byl podrobně naplánován už sedm let po prohrané první světové válce. Podnět k vypracování plánu na vytvoření třímilionového wehrmachtu dal tehdejší šéf velení pozemního vojska generál Hans von Seect a tento plán byl „základem pro všechny další zbrojní programy až do roku 1936“. Díky těmto plánům pak stačilo Hitlerovi šest let, aby vybudoval největší pozemní armádu na kontinentu…

Haló noviny, 20.května 1997

Účelově hrubé falšování dějin.

… V průběhu II.světové války se někteří význační nacističtí činitelé pokoušeli dohodnout s americkými a britskými vládními činiteli a spojit se s nimi v boji proti SSSR…Po roce 1945 vyšly najevo i tajné kontakty, které udržovala Canarisova nacistická tajná služba s americkou Dullesovou zpravodajskou službou ve Švýcarsku. Smysl těchto kontaktů byl obdobný, i když v posledních letech měly tyto pomoci vyvléci některé nacistické pohlaváry ze spoluúčasti na Hitlerových válečných zločinech. Jde o dosud utajené aktivity, ačkoliv od konce války uplynulo již mnoho let.

V Německu se dodnes někteří význační činitelé s porážkou nesmířili. Bonnský stát se ihned po svém zrodu octl v rukách těch, kteří sloužili třetí říši.

V roce 1961 pronesl předseda Spolkového sněmu E. Gerstenmaier u příležitosti oslav 90.výročí vytvoření bismarckovské říše tato slova: „ Nevzpomínáme dnes na německou říši jako na drahého zesnulého, nýbrž jako na německou říši, která i přes katastrofy druhé světové války a přes důsledky těchto katastrof nepřestala existovat. Německá říše zůstala společnou vlastí Němců a zůstává budoucím základem živoucí velikosti Německa“.

V roce 1997 předsedkyně Bundestagu Rita Süssmuthová zakázala, aby v budově Spolkového sněmu byla instalována výstava „Zločiny wehrmachtu v letech 1939 –1945“, která vzbudila nejen v SRN oprávněně velkou pozornost. Zřejmě proto, aby nestála v cestě rehabilitaci wehrmachtu v době, kdy chce Německo vstoupit na světovou scénu jako velmoc…

Václav Kvasnička, Haló noviny, 18.6.1997

Po roce 1953, smrti Stalina, se měnila americká zahraniční politika, připravovaly se nové strategické plány. Jejich základem se staly myšlenky známého experta na antikomunismus, zastánce tzv.“ teorie evoluce“ Zbygniewa Brzezinského, a to:

podněcovat a podporovat proces vytváření rozporů v komunistickém bloku

na tomto základě zvyšovat pravděpodobnost odklonu a pozdějšího odtržení východoevropských zemí od Sovětského svazu

vytvořit pásmo neutrálních států, které by nebyly členy východního vojenského bloku

Pod pláštíkem liberální demagogie se Západ snažil změnit charakter politické moci v socialistických zemích, rozbít komunistické strany zevnitř. Pohlédněme na slova Brzezinského očima situace o 10 let později, tím co se dělo v souvislosti s přípravou KBSE…

V roce 1966 ve stati“Zítřejší program“ psal Brzezinski: „Na západě dnes převládá mínění, že se komunismus stane postupně umírněnějším, eventuálně se přiblíží k sociální demokracii. Západ především spoléhá na erozní vliv času a na nátlak ke změnám v samotných komunistických zemích“.

V roce 1968 Brzezinski v Praze vyložil svůj program „liberalizace“ a vyzval ke zničení Komunistické strany Československa, k likvidaci Lidových milicí a orgánů Státní bezpečnosti. V komentáři o aktivitě západních teoretiků v Československu se v „Berliner Zeitung“ konstatovalo: „ Nyní v praxi uskutečňují to, co dosud vykládali jen teoreticky. Je to Johnsonova politika „stavění mostů“, Kiesingerova a Brandtova „nová východní politika“, jejichž cílem je podle možnosti vytrhovat jednu socialistickou zemi za druhou z jednotné fronty.

Začátkem roku 1968 byl v NSR připraven plán „Zástava“. Šlo o využití vnitřní krize ČSSR. Plán schválil sám kancléř Kiesinger a měl vyústit v požadavky na revizi výsledků II.světové války. Přišel srpen 1968…, poté listopad 1989…

Dnes „hluboké západní tradice“ zakoušíme na vlastní kůži. Začaly „demokracií“, „lepším socialismem“… a skončily kapitalismem, systémem, kde vládnou jen peníze a demokracie je jen zastíracím manévrem, který má zakrýt nerovnost mezi lidmi.

„Začali demokracií, skončili penězi“, Vlastislav Mašata, Haló noviny 15.června 1996

Pozoruhodný dokument:

Příští německá vláda se chce chovat jako vlk v pohádce o Karkulce. V Německu byl zveřejněn pozoruhodný dokument. V lednovém čísle měsíčníku Die Rote Fahne, časopisu Komunistické strany Německa, bylo otištěno vystoupení Angely Merkelové, předsedkyně Křesťansko-demokratické unie (CDU ), na sjezdu této strany v prosinci 2003 v Lipsku. Stojí za to ocitovat její výroky, jasně ukazující skutečné úmysly německé velmocenské politiky, kryjící se maskou „demokratického Německa“ a svobodné občanské společnosti Evropanů v EU, paní Merkelová ve svém projevu, který níže citujeme řekla:

„Pojetí národa a vlastenectví, jak je hlásá naše CDU, je v příkrém protikladu s pojetím komunistů. Zatímco komunisté chtějí dosáhnout blaha národa a jeho lidsky důstojné budoucnosti odstraněním vykořisťování člověka člověkem, je naše CDU nejenom pro uchování nynějšího společenského systému, ale také pro všestranné posílení vykořisťování. V základě spočívá vlastenectví naší CDU v dosahování maximálních zisků ku prospěchu velkopodnikatelů a bankéřů.“

Zatímco v naší české oficiální politice se po listopadu 1989 jakákoliv zmínka o třídních rozporech považuje za nezákonné vyzývání k nenávisti, předsedkyně CDU se vyjadřuje bez servítků. Její „křesťané“ tedy podporují nejreakčnější německy velkokapitál, který dopomohl Hitlerovi k moci. Tento směr je zřejmý i z dalšího objasnění zahraniční politiky CDU, pokud přijde k moci:

„A stejně tak (…) prohlašuje CDU, že se solidarizuje především s mocnými USA a vůbec se všemi mocnými, kteří vedou válku za nové rozdělení světa a kteří k tomu, aby dobyli surovinové zdroje, získali nové trhy a lacinější pracovní sílu, prolévají nikoliv svou krev, ale krev prostého lidu. (…) Naše pojetí svobody vychází z práva silnějšího, jež panuje v přírodě. (…). Právě proto – v duchu našeho vlastenectví – usilujeme o spolkovou armádu, která disponuje nejmodernější výzbrojí a je připravena bojovat za německou moc a velikost Německa ve všech světadílech. Německo, Německo nade všechno – to jsou pro naši CDU nejen slova hymny, která slyšíme při slavnostních příležitostech, ale vždy také program boje.“

Historické události 20.století hodnotí Angela Merkelová takto: „ Nedotknutelností důstojnosti člověka, která je zakotvena v ústavě, rozumíme v prvé řadě nedotknutelnost vykořisťování a vykořisťovatelů. (…) V současné době to vyžaduje dovést k co největšímu úspěchu válečné tažení proti stalinismu a nemilosrdně zúčtovat s prokletou NDR. Právě vyřídit si účty se Stalinem zůstává pro nás stoletým úkolem. Byl to především Sovětský svaz Stalinova ražení, který se postavil do cesty světovládným plánům naší třídy.“

A dále: „ Chceme Evropskou unii od základu nově vytvářet v zájmu oné třídy, kterou zastupujeme, tuto mohutnějící Evropu chceme bez jakýchkoliv výhrad spojit s nejsilnější mocností světa – s USA.“

Je to opravdu pozoruhodné hodnocení nacistickým Německem vyvolané války, v „pravou chvíli“ vyvolaného bojem s mezinárodním terorismem. Neméně pozoruhodně otevřené je i hodnocení činnosti Gorbačova:

„ Získali jsme nové přátele. Tady myslím zejména na pány Gorbačova, Ševardnadzeho a Jakovleva, jimž jsme zavázáni svou vděčností. V duchu antikomunismu se nejednou nezalekli ani zruinování své vlasti. Svým antikomunistickým zaříkáním a spiknutím uvolnili především tito pánové cestu k tomu, aby 17 milionů Němců mohlo být opět zapojeno do německého národního celku, tj. do systému vykořisťování člověka člověkem. (…) V každém případě bylo dokázáno, že s pomocí lidí typu Gorbačova můžeme rozrušit a zničit i ty nejsilnější komunistické strany.“

Předsedkyně CDU přiznává, že by se nikdy nepodařilo likvidovat KSSS, dokud byla vedena Stalinem, neboť viděl do podstaty opozičních sil v bývalém Sovětském svazu jako nikdo jiný. Pod jeho vedením se tato země rozvinula v historicky nejkratší době ve velmoc prvního řádu. „ Porážka Německa znamenala, že jsme v roce 1945 museli začínat od počátku.“

V závěrečné řeči předsedkyně CDU Merkelová vyslovila názor, že Německo má nyní šanci získat celou Evropu. K tomu nepotřebuje žádné teorie o takovém či onakém „provinilém národu“. „ K tomu potřebujeme počínat si asi tak, jako se choval vlk ve známé pohádce o Červené Karkulce. Ani CDU se nemusí veřejně šířit o všech svých plánech před národem a celým světem.“

Paní Merkelová s těžko uvěřitelnou drzou otevřeností a s cynismem vyznává asociální, velmocenská a šovinistická stanoviska, nelišící se od ideologie Hitlerovy třetí říše. Bezostyšně mluví o boji za „velikost Německa“ a v zájmu koho je vytvářena Evropská unie. Pozoruhodné je i její hodnocení představitelů Sovětského svazu. Těžko může být výstižněji popsána zrada Gorbačova a jeho pomocníků na pozadí historického vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce. Otřesné je přiznání, že to byl Sovětský svaz, „který se postavil do cesty světovládným plánům naší třídy“! To je řeč nacistických útočníků, za níž by se nemusel stydět Adolf Hitler. V tomtéž duchu je i závěr jejího projevu. Lituje porážky nacistického Německa a hlásí se k pokračování v jeho politice.

To nejsou názory nějaké válku přeživší nacistky, ale předsedkyně dnes nejsilnější německé politické strany, která s největší pravděpodobností převezme po příštích volbách v Německu vládní moc. Tato politička se nedávno vyjádřila, že i přes budoucí společné členství v EU se její strana bude vždy zasazovat o „právo“ vysídlených Němců na jejich „ bývalou vlast “.

Teď víme, co ty německé kruhy, které reprezentuje CDU, skrývají za řečmi o svobodě a demokracii, jak si jejich oficiální politika představuje soužití velkých a malých států v Evropě. Víme, co má Evropa očekávat od německé nadvlády! Je to vztah vlka ke Karkulce, jak nám otevřeně sdělila paní Merkelová. Za to jí můžeme poděkovat.

Dokumentárně: Řečeno na sjezdu CDU v prosinci 2003 v Lipsku

Angela Merkelová, která předpokládá, že se po příštích volbách v Německu stane kancléřem, přednesla na prosincovém sjezdu své strany projev, který by česká veřejnost neměla přehlédnout. Omlouváme se za opakování některých pasáží, řekla mimo jiné:

Vypuzení odborů

Pojetí národa a vlastenectví, jak je hlásá naše CDU, je v příkrém rozporu s pojetím komunistů. Zatímco komunisté chtějí dosáhnout blaha národa a jeho lidsky důstojné budoucnosti odstraněním vykořisťování člověka člověkem, je naše CDU nejenom pro uchování nynějšího společenského systému, ale také pro všestranné posílení vykořisťování. V základě spočívá vlastenectví naší CDU v dosahování maximálních zisků ku prospěchu velkopodnikatelů a bankéřů. Ti sice představují v národě menšinu, zato jsou však jeho rozhodující silou, neboť mají v rukou ekonomickou moc. Vědomě proto hájíme zájmy zmíněné menšiny proti nárokům velké většiny. (…)

Jednoznačně jsme se také vyslovili pro odbourání kolektivních smluv. Je to, posuzováno z dlouhodobého hlediska, důležitý krok k vypuzení odborů z politického života národa. (…)

Všichni si společně přejeme, aby díky vlasteneckým počinům naší CDU se německý národ brzy dožil takového prudkého obratu doprava, jaký už nemůže být překonán ani těmi nejpravicovějšími silami v zemi.

Německo nade vše

A stejně tak v principiálním protikladu ke komunistům, kteří, jak známo, spojují své vlastenectví nerozlučně s internacionalismem a cítí se spjatí se všemi utiskovanými národy světa, prohlašuje CDU, že se solidarizuje především s mocnými v USA a vůbec se všemi mocnými, kteří vedou válku za nové rozdělení světa a kteří k tomu, aby dobyli surovinové zdroje, získali nové trhy a lacinější pracovní síly, prolévají nikoliv svou krev, ale krev prostého lidu.. Tyto vlastenecké cíle dnes vyžadují vést boj s mezinárodním terorismem, boj, který byl v pravou chvíli vyvolán svobodnými silami neoliberalismu.

Naše CDU naprosto nesdílí názor komunistů, kteří tvrdí s Marxem, že nemůže být svobodný národ, který utlačuje druhé národy. Naše pojetí svobody vychází z práva silnějšího, jež panuje v přírodě. Boj o maximální zisky, který je dán zákony našeho společenského systému, se nemůže a nesmí zastavit na hranicích vlastní země. Právě proto - v duchu našeho vlastenectví – usilujeme o spolkovou armádu, která disponuje nejmodernější výzbrojí a je připravena bojovat za německou moc a velikost Německa ve všech světadílech. Německo, Německo nade všechno – to pro naší CDU nejsou jen slova hymny, ale vždy také program boje.

Vyřídit si účty se Stalinem

Vlastenectví naší CDU je a musí být zcela a naprosto antikomunistickým vlastenectvím. Kdo totiž prohlašuje, že svoboda vykořisťování člověka člověkem je jeho vznešeným cílem, musí jít do boje především proti těm silám, které vykořisťování chtějí překonat. Nedotknutelností důstojnosti člověka, která je zakotvena v ústavě, rozumíme v první řadě nedotknutelnost vykořisťování a vykořisťovatelů.

Z tohoto důvodu spočívá základní úkol CDU v tom, že budeme pranýřovat komunismus jako nejhorší strašidlo všech dob, jaké kdy bylo. V současné to vyžaduje dovést k co největšímu úspěchu válečné tažení proti stalinismu a nemilosrdně zúčtovat s prokletou Německou demokratickou republikou. Právě vyřídit si účty se Stalinem zůstává pro nás stoletým úkolem. Byl to především Sovětský svaz Stalinova ražení, který se postavil do cesty světovládným plánům naší třídy. (…)

Chceme Evropskou unii základně nově vytvářet v zájmu oné třídy, kterou zastupujeme, tuto mohutnějící Evropu chceme bez jakýchkoliv výhrad spojit s nejsilnější mocností světa – s USA. (…)

Nemůžeme připustit, aby někdo z různých důvodů zpochybňoval historickou ojedinělost holokaustu. Právě nyní, když se chystáme převzít do svých rukou vládní záležitosti a prezentovat se jako velká evropská národní strana, nastupují lidé z našich řad na veřejnosti s novými i starými teoriemi o tom či onom provinilém národu. K tomu nesmíme přihlížet, to jsme neměli dovolit. Tito lidé nepochopili z naší evropské strategie nic, zhola nic. (…)

Za co vděčíme Gorbačovovi

Skutečností také je, že jsme si svou antikomunistickou činností nesjednali jen nepřátele. Získali jsme také nové přátele. Tady myslím zvláště na pány Gorbačova, Ševardnadzeho a Jakovleva, jimž jsme zavázáni věčnou vděčností. V duchu antikomunismu se nejednou nezalekli ani zruinování své vlasti. Svým antikomunistickým zaříkáním a spiknutím uvolnili především tito pánové cestu k tomu, aby 17 milionů Němců mohlo být opět zapojeno do německého národního celku, to je do systému vykořisťování člověka člověkem. Bez podpory těchto pánů, kteří dnes patří k nejpřednějším hlavám antikomunistického hnutí, by překonání socialistických vlastnických a mocenských vztahů na německé půdě nebylo vůbec možné.

To potvrzuje znovu zkušenost, že ne všichni, kdo se za marxisty vydávají, jimi také ve skutečnosti jsou. V každém případě bylo dokázáno, že s pomocí lidí typu Gorbačova můžeme rozrušit a zničit i ty nejsilnější komunistické strany.

Šance získat celou Evropu

Tato základní zkušenost platí o to více, že si musíme z tohoto místa přiznat, že by se nám nikdy nepodařilo zlikvidovat KSSS, dokud byla vedena Stalinem. Rozuměl podstatě opozičních sil v bývalém Sovětském svazu jako nikdo jiný. Pod jeho vedením rozvinula se tato země v historicky nejkratší době ve velmoc prvního řádu.. Porážka Německa znamenala, že jsme v roce 1945 museli začínat od počátku. Raději poloviční Německo, ale Německo, než Německo poloviční.

To by mělo být vždy vodítkem pro naši evropskou politiku. K tomu nepotřebujeme žádné teorie o takovém či onom „provinilém národu“. K tomu potřebujeme počínat si asi tak, jako se choval vlk ve známé pohádce o Červené Karkulce. Ani CDU se nemusí veřejně šířit o všech svých plánech před národem a celým světem.

překlad J.F.

… Na konci roku 2005 byla Angela Merkelová – „atomová fyzička“ z bývalé NDR, zvolena spolkovou kancléřkou Německa. Nahradila kancléře Schroedera, sociálního demokrata. Do čela CDU byl v listopadu 2005 zvolen další „atomový fyzik“, její kolega, a také pocházející z bývalé NDR…

Co se to děje?

Přibližně v roce 1990 byla v časopise „Amatérské rádio“ otištěna krátká informace o tom, že americká armáda zkouší nový radiový systém, s jehož pomocí mají být odhaleny i nízko letící letadlové a raketové prostředky, snažící se tímto způsobem uniknout radiolokačním prostředkům. V článku byla zmínka o tom, že systém lze celkem snadno zachytit v pásmu krátkých vln, projevuje se jako zvláštní zvuk připomínající rychlý dusot závodních koní. Tehdy bylo systém skutečně možné zachytit na několika kmitočtech v pásmu krátkých vln, dle intenzity se jednalo o značně silný zdroj radiových kmitočtů. Charakter vysílání nasvědčoval tomu, že jde o impulsní vysílání s dalekým dosahem, při čemž ze změny signálu na přijímací straně lze zřejmě odvodit průlet nebo pohyb kovového tělesa mezi vysílačem a přijímačem. Krátkovlnné vysílání lze zachytit dle kmitočtu ve vzdálenosti stovek až tisíců kilometrů.

V roce 2003 bylo možno toto vysílání v České republice možné zachytit již i v pásmu středních vln na několika místech stupnice. Síla zachycených signálů na středních vlnách kolísá v denních a nočních hodinách ukazuje, že jde o vysílání z evropských států, mimo jiné zřejmě i z České republiky a jejího okolí.

V roce 2005 lze charakteristický signál zachytit už také i v rozsahu dlouhých vln, které se šíří podél zemského povrchu na vzdálenost stovek a v noci i kolem tisíce kilometrů. To naznačuje, že území evropských států je intenzivně pokryto těmito signály s cílem zachytit eventuální útok letadel nebo křídlatých, nízko letících raket ze značné vzdálenosti. Snižování užívaného kmitočtu ukazuje postupné zpřesňování parametrů těchto zařízení. Ten, kdo je využívá má evidentní zájem na včasném a přesném zachycení a odhalení toho, co by jej mohlo ohrozit. Dále nasvědčuje o tom, že vojenská moc zemí NATO a jejich spojenců se evidentně chystá na blízké použití metod neočekávaného napadení protivníka…

Český rozhlas, dne 18.11.2005 :

V rámci zpravodajství se dozvídáme, že : „Česká armáda má námitky proti výstavbě větrných elektráren v okolí Žatce. Má zde totiž umístěné velmi citlivé radiolokační zařízení, které právě větrné elektrárny umístěné tímto směrem ruší. Dále se dozvídáme, že obdobné protesty podává i armáda v Německu. Konstrukce větrných elektráren jsou vysoké kolem 40 metrů, kovové vrtule se stále pohybují a právě to působí matení speciálních a citlivých vojenských zařízení, určených pro odhalení nízko letících letadel a křídlatých raket případně ohrožujících území států NATO“.

Z  á v  ě r :

Článek ukazuje, jak zrada ve vedení Sovětského svazu po roce 1953 usnadnila USA v čele imperialistických států rozložit země socialistického tábora v zásadě tak, jak bylo stanoveno v plánu Alana Dullese, předneseném v roce 1945. Konference o evropské spolupráci a bezpečnosti, mezinárodní konference 33 evropských států (včetně Vatikánu, s výjimkou Albánie), USA a Kanady; konaná v letech 1972-1975 v Helsinkách, Ženevě a v závěru opět v Helsinkách, kde byl v roce 1975 přijat Závěrečný akt KBSE, se tak stala jedním z mezníků, který dle plánu USA přispěl k oslabení Sovětského svazu a zemí socialistického společenství, a naopak k posílení Spojených států a jejich role ve světě. Konference do jisté míry ukázala i aktuální stupeň po roce 1953 již existující podřízenosti vedení SSSR záměrům Spojených států.

To, co bylo i v Československu vydáváno jako úspěch sovětské zahraniční politiky i ostatních zemí socialistického tábora nebylo ve skutečnosti ničím jiným, než prvním veřejným ověřením poslušnosti sovětského pochruščovovského vedení, prezentovaného tehdy Leonidem Iljičem Brežněvem. Ukazovalo na míru zrady v čele prvního státu dělníků a rolníků na světě, který se 55 let po VŘSR ubíral již zcela jiným směrem, než tomu bylo za života Lenina a Stalina.

Autor se výběrem podkladů pro článek pokusil ukázat na jedné straně systematičnost Spojených států při realizaci plánu Alana Dullese z roku 1945 do roku 1975, kdy byl přijat Závěrečný dokument KBSA, ale i v dalších letech, až do současné doby, a na straně druhé míru a setrvalost stupňující se zrady vedoucích představitelů SSSR i ostatních zemí socialistického tábora.

To, že 16 let po listopadu roku 1989 roste nespokojenost občanů České republiky s vnitropolitickou situací tak, že roste počet sympatizantů s politikou sociální demokracie a ne s politikou KSČM jen ukazuje, jak míra zrady pokračuje i v této straně. KSČM od svého vzniku nedokázala díky evidentně nastrčeným zrádcům ve svém vedení oslovit dělníky a rolníky tak, aby ji vzali za svou stranu. Jiří Svoboda i Miroslav Grebeníček zradili třídu, v jejímž čele by jako komunisté měli stát, ale nestáli jeden, ani druhý. Proto je také pravice a zahraniční režiséři dění u nás vydržovali v čele nekomunistické „komunistické“ strany. Nástup JUDr. Filipa po Grebeníčkovi je a zřejmě bude dál dalším pokračováním degenerace KSČM. Otrávení komunistické strany vyhovuje politice kapitálu a sionistů v čele s USA.

Smířlivost k politice kapitálu byla nastoupena mimo jiné právě i v důsledku Helsinské konference a cesty k zániku socialistických zemí, která byla právě v této souvislosti nastoupena. Helsinská konference vlastně ve skutečnosti zahájila období tak zvaného reálného socialismu, který znamenal postupný ústup od zásad socialismu a podbízivý, zrádný příklon k politice nepřítele. Helsinská konference ve své podstatě pomohla k zániku role zemí socialistického tábora v Evropě, proces „spolupráce“ zatím vyvrcholil děním jednotně a nějak najednou zahájeným po listopadu 1989, což jen dokazuje míru „pochopení“ vedení „komunistických“ stran zemí socialistického společenství pro záměry kapitálu a sionistů. Její svolání nebylo vítězstvím zemí socialistického společenství, ale naopak jejich dílčím pokořením, které bylo prohloubeno s nástupem jejich dalších představitelů. Čtrnáct let „reálného socialismu“ bylo završeno jeho přímou destrukcí v roce 1989. Nástup Michaila Gorbačova v roce 1985 znamenal poslední etapu v životě sice již pseudosocialistických, ale přece jen ještě pro pracujícího člověka lidských a důstojných podmínek ve srovnání s tím, čeho jsme kolem nás svědky dnes, v roce 2005.

Gorbačov, slovy Angely Merkelové, současné německé již skoro kancléřky, „přítel kapitálu“ završil proces spolupráce evropských zemí v roce 1989 ještě zdánlivě socialistické orientace se zeměmi orientace kapitalistické tak, že jejich orientace je nyní už postupně jednotná, kapitalistická, globalistická…a hlavně proamerická.

V Hradci Králové, 18.listopadu 2005

Jan Železný