1. otázka: TRH A TRŽNÍ MECHANISMUS

Trh

více nebo méně organizovaná skupina kupujících a prodávajících ve vzájemném kontaktu za účelem směny zboží. Směnu zprostředkovávají peníze.

Zbožím označujeme výrobky nebo služby, které jsou určeny ke spotřebě, ne bezprostřední, ale za účelem směny na trhu prostřednictvím peněz.

Zboží má svou směnnou a užitnou hodnotu.

Směnnou hodnota je kvantitativní poměr, ve kterém se určité zboží směňuje na trhu s ostatními. Specifickou formou směnné hodnoty je cena.

Cena je směnná hodnota vyjádřená v penězích.

Užitná hodnota je daná vlastnostmi zboží, pro které jej směňujeme s cílem uspokojit své potřeby.

Typy trhů

Typologii trhů můžeme provádět jak z hlediska předmětu obchodu, tak z hlediska územního.

Územní hledisko rozlišuje trh:

místní,

národní,

světový

Trh místní – jarmarky nebo několik obchůdků v malém městečku.

Trh národní – trh v rámci jednoho státu (vzniká splynutím místních trhů)

Trh světový – vzniká v důsledku prohlubující se dělby práce nejen v rámci dané ekonomiky, ale v mezinárodním měřítku.

Z hlediska předmětu obchodu rozlišujeme:

trhy výrobních faktorů – trh práce, půdy a kapitálu společně tvoří trh výr. faktorů.

finanční trh

trh produktů – je trhem výrobků a služeb, je určující pro chování subjektů na všech ostatních trzích.

Podle počtu a druhu směňovaného zboží na trhu rozlišujeme trh dílčí a agregátní.

Dílčí trh je trhem, na kterém se prodává a kupuje jediný druh zboží (trh bot,trh mléka)

Agregátní trh je trh veškerého zboží v ekonomice.

Tržní subjekty

Rozlišujeme 3 základní tržní subjekty:

Domácnosti – vystupují na trhu jako kupující výrobků a služeb a současně jako prodávající výrobních faktorů, protože jsou vlastníky půdy, práce a kapitálu. Příjmy, které jim z prodeje výrobních faktorů plynou, využijí pro nákup statků a služeb určených ke spotřebě.

Firmy – jsou subjekty kupující výrobní faktory a vyrábějící výrobky a služby za účelem prodeje.

Stát je specifickým subjektem trhu. Vstupuje na trh s cílem ovlivnit jej, případně odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vlivy naopak stimulovat.

Základní prvky trhu

Základní prvky, bez kterých by trh nemohl existovat:

Poptávka

Nabídka,

Cena,

Konkurence

Cena výrobku (p)

Nabídka (supply – S)

p_E

Poptávka (demand – D)

Q_E Množství výrobku (quantity – Q)

Poptávka

Každý občan se dostává do role kupujícího a prodávajícího.

Poptávka je množství zboží, které kupující jsou ochotni koupit za určitou cenu.

Celková (agregátní) poptávka je souhrn všech zamýšlených koupí na trhu

Individuální poptávka je poptávka jediného kupujícího po daném statku nebo službě.

Tržní poptávka je součet všech individuálních poptávek po daném statku nebo službě na dílčím trhu.

Poptávka je určena dvěma proměnnými: poptávaným množstvím Q a cenou P.

Poptávková křivka graficky znázorňuje závislost změny poptávaného množství zboží na změně ceny. Má klesající charakter.

Zákon klesající poptávky: „za jinak stejných podmínek růst ceny vyvolává pokles poptávaného množství.“

Čím je zboží levnější, tím je po něm větší poptávka. Čím je zboží dražší, tím menší je množství, které si lidé budou ochotni koupit.

Příčiny:

a)      je-li důchod kupujících daný, mohou za něj při nižších cenách koupit větší množství zboží a naopak (důchodový efekt)

b)      při zvýšené ceně lidé mění strukturu své spotřeby, sníží podíl zdraženého výrobku, zvýší podíl jiných (substituční efekt).

Substituční efekt způsobuje, že při zvýšení ceny daného statku spotřebitel nahrazuje tento statek jinými, levnějšími statky.

Důchodový efekt – spotřebitel při vyšší ceně kupuje méně daného statku, protože mu důchod nestačí na nákup stejného množství.

Nabídka

Nabídka je množství zboží, které výrobci dodají na trh při určité ceně.

Nabídková křivka graficky znázorňuje závislost změny nabízeného množství zboží na změně ceny. Má rostoucí charakter.

Zákon rostoucí nabídky: s rostoucí cenou jsou výrobci ochotni dodat větší množství zboží

Příčiny:

a)       výrobci mohou s danými zdroji měnit strukturu výroby ) při zvýšení ceny sledovaného výrobku zvýší jeho podíl a sníží podíl jiných výrobků)

b)       do odvětví vstoupí noví výrobci – ti, kteří mají vyšší náklady a při nižší ceně nemohli daný výrobek vyrábět.

Výrobci proto budou nabízet větší množství výrobků, pokud budou moci prodávat za vyšší ceny. V případě, že cena je vysoká a kupující nekupují tolik, kolik výrobci nabízejí, dochází k přebytku zboží na trhu (převis nabídky nad poptávkou). Nastane tlak na snižování ceny výrobku a tím i nabízeného množství. V opačném případě, když je cena nízká a kupující jsou ochotni kupovat více výrobků než při této ceně jsou výrobci ochotni nabízet – dochází k nedostatku zboží na trhu a tlaku na zvyšování cen. V případě, že se při existující ceně setká poptávka s nabídkou, trh je v rovnováze a poptávková křivka se s nabídkovou protínají (Q_E, P_E). Změna ceny má vliv na poptávané, resp. nabízené množství a způsobuje pouze pohyb po křivce poptávky, resp. nabídky. Kromě ceny existují ještě další faktory, které mají vliv na poptávku a nabídku. Tyto způsobují pohyb celé křivky poptávky, resp. nabídky.

Další faktory ovlivňující poptávku:

Příjem

Změny cen jiných zboží: Může se stát, že změna ceny jednoho statku ovlivní poptávané množství statku jiného.

Substitut – je zboží, které může nahradit zkoumané zboží. Změna jeho ceny působí opačným směrem než cena výrobku, který zkoumáme.

Komplement – je takové zboží, které zkoumané zboží doplňuje. Změna ceny komplementu působí stejným směrem, jako by působila změna ceny zkoumaného výrobku.

Změny ve velikosti trhu

Změny úrovně důchodů

Změny v preferencích lidí, tj. v potřebách, zájmech, módě.

Výše uvedené faktory, kromě ceny, způsobují pohyb celé křivky poptávky. Změna, která vyvolá růst poptávaného množství statku, posune poptávkovou křivku doprava. Změna, která vyvolá pokles poptávaného množství statku při dané ceně, posune poptávkovou křivku doleva.

Další faktory ovlivňující nabídku:

Náklady výroby se mění pod vlivem cen vstupů a technického pokroku, který zlevňuje výrobu

Ceny alternativních výrobků, které může výrobce vyrábět s danými zdroji. Jestliže ceny jiných výrobků rostou, výrobci opustí námi sledovaný výrobek a pustí se do výroby těch, které jim slibují vyšší zisky.

Změny výrobních podmínek

Konkurenční podmínky na trhu

Změna, která zvýší nabízené množství statku na trhu při daných cenách, posune křivku nabídky doprava. Změna, která vyvolá pokles nabízeného množství při daných cenách, posune křivku nabídky doleva.

Tržní rovnováha je situace na trhu, kdy nabízené množství se rovná poptávanému množství.

Je to bod, ve kterém se křivka nabídky a poptávky protínají.

Tržní nerovnováha

Stoupne-li cena statku nad cenu rovnovážnou, trh se dostává do situace převisu nabídky. Prodávající jsou nuceni snižovat cenu, aby podnítili růst poptávky.

Klesne-li cena statku pod cenu rovnovážnou, trh se dostává do situace převisu poptávky.

Kupující chtějí nakupovat více statku, než se na trhu nabízí. Výrobci ale při nízkých cenách nejsou schopni vyrábět. Zvyšují ceny, objem nabízeného množství roste a zároveň objem poptávaného množství klesá, až se tržní cena dostane do rovnováhy.

Vliv změny nabídky a poptávky na tržní rovnováhu

Dojde-li k posunu nabídkové křivky, říkáme, že došlo ke změně nabídky a zároveň došlo k posunu po poptávkové křivce, tedy ke změně poptávaného množství.

Když dojde k posunu poptávkové křivky říkáme, že došlo ke změně poptávky a zároveň nastal pohyb po nabídkové křivce, takže došlo ke změně nabízeného množství.

2. otázka: CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY

Při analýze chování spotřebitele si musíme uvědomit, s jakým cílem přichází na trh výrobků a služeb. Spotřebitel nakupuje statky, aby uspokojil své potřeby. V rozhodování je však omezen svým příjmem. Spotřebitel musí řešit, jak rozdělí svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby.

Poměřuje 2 veličiny: uspokojení potřeb, které statek přinese, a náklady, které na tento statek vynaložil.

Celkový a mezní užitek

Lidé dávají přednost statkům, které jim přinášejí největší užitek. Spotřebováváním určitého počtu jednotek zboží dosahujeme určitého celkového užitku (Total Utility – TU).

Celkový užitek vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby při spotřebě daného množství statků. S růstem objemu spotřebovávaného statku se zvyšuje.

Důležitým pojmem je mezní užitek, který nám říká, o kolik se zvýšil celkový užitek spotřebováním další jednotky zboží. Roste-li množství spotřebovaného zboží, mezní užitek obvykle klesá – Zákon klesajícího mezního užitku. Vzorec: MU = D TU / D Q

TU

MU

Celkový užitek Q Mezní užitek Q

Chování spotřebitele

Spotřebitel bude se svým tržním košem spotřebních statků nejspokojenější, když bude maximalizovat svůj užitek, to znamená, že bude každý statek poptávat do té doby, dokud je mezní užitek poslední koruny, která byla na něj vynaložena, přesně stejný jako mezní užitek poslední koruny vynaložené na jakýkoliv jiný statek.

Rovnováhy je dosaženo, když se substituční poměr spotřebitele (neboli poměr relativních mezních užitků) přesně rovná poměru cen dvou statků.

Indiferenční křivka znázorňuje různé kombinace statků X a Y, které přinášejí spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení potřeb.

Rozpočtová přímka vyjadřuje všechny možné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou statků.

Indiferenční analýza popisuje rovnováhu spotřebitele v bodě, ve kterém se rozpočtová přímka dotýká indiferenční křivky.

Statek Y

I₃

I₂

I₁ Statek X

Mezní míra substituce je poměr, ve němž je statek Y nahrazován statkem X, aniž se mění úroveň uspokojení potřeb, neboli celkový užitek. Mezní míra substituce s posunem po indiferenční křivce doprava (roste objem statku X) klesá.

Platí: Čím více jednoho statku spotřebitel má, tím většího objemu tohoto statku je ochoten se vzdát, aby obdržel další jednotku statku druhého.

Jinak řečeno: čím více jednoho statku spotřebitel má, tím více tohoto statku musí dostat, aby byl ochoten vzdát se jedné jednotky statku druhého.

Klesající mezní míra substituce neplatí: u dokonalých stubstitutů, dokonalých komplementů, pokud jeden ze statků je nežádoucí, jeden ze statků je neutrální.

Dokonalé stustituty jsou dva vzájemně se nahrazující statky, které mají konstantní mezní míru substituce.

Dokonalé komplementy jsou dva vzájemně se doplňující statky a indiferenční křivky svírají pravý úhel

Je-li jeden z dvojice statků nežádoucí indiferenční křivky jsou rostoucí, mají tedy kladnou směrnici.

Je-li jeden ze statků neutrální, indifeneční křivky mají tvar přímky. To znamená, že množství neutrálního statku je spotřebiteli lhostejné.

Rozpočtové omezení spotřebitele

Každý je při svém nákupu omezen svým příjmem. Pokud spotřebitel celý svůj důchod utratí za nákup dvou statků X a Y, potom platí: P_X * X + P_Y * Y = I, kde I je důchod, P_X je cena statku X a P_Y je cena statku Y.

Rozpočtové omezení ukazuje kombinace dvou statků, které si spotřebitel může při daném příjmu a daných cenách obou statků koupit.

Statek y

I/P_Y

I/P_X Statek x

Linie rozpočtu

Optimální rozhodnutí spotřebitele

Linie rozpočtu vyznačuje všechny kombinace statků, které jsou maximálně dostupné spotřebiteli. Indiferenční mapa zobrazuje všechny kombinace, podle užitku. Spotřebitel se při daném rozpočtovém omezení snaží dosáhnout na co nejvyšší indifereční křivku. Jinak řečeno: při daném příjmu se snaží dosáhnout co nejvyšší míry uspokojení ze spotřeby nakupovaných statků. Optima spotřebitel dosáhne v bodě dotyku indiferenční mapy a linie rozpočtu.

statek y

I₃

I₂

I₁

Optimum spotřebitele statek x

Indiferenční křivka I₃ je pro spotřebitele lákavější, ale je mu nedostupná. Jeho příjem na nákup těchto kombinací statků mu nestačí.

Indiferenční křivka I₁ představuje nižší úroveň užitku, je pro spotřebitele dostupná, spotřebitel však nevyužívá celý příjem.

Vliv změny důchodu na spotřebitelské rozhodování

Zvýšení důchodu spotřebitele způsobuje posun linie rozpočtu směrem ven. Vzniká nové optimum, které umožňuje spotřebiteli nakupovat větší množství statků.

Cenová elasticita poptávky

Ze zákona poptávky víme, že poptávané množství klesá, když cena roste, a naopak poptávané množství roste, když cena klesá, o kolik se změní poptávané množství, změní-li se jeho cena nám říká cenová elasticita poptávky (E_D):

% změna poptávaného množství

E = -------- ----- ------ ----------

% změna ceny

Poptávka je: neelastická, pokud hodnota E je nižší než 1 (reakce poptávky na změnu ceny je mírná)

elastická, pokud hodnota E je vyšší než 1 (reakce poptávky na změnu ceny je výrazná)

jednotkově elastická, hodnota E = 1(poptávané množství se mění ve stejné proporci jako cena)

Kromě toho existují 2 krajní možnosti cenové elasticity:

Dokonale elastická poptávka, hodnota E = , znamená, že při dané ceně se prodá jakékoli množství statku.

Dokonale neelastická poptávka, hodnota E = 0 znamená, že poptávané množství je konstantní při jakékoliv ceně.

D

P P

D

Q Q

Dokonale elastická poptávka   Dokonale neelastická poptávka

Faktory ovlivňující cenovou elasticitu poptávky:

Povaha potřeb, které poptávka uspokojuje. Statky uspokojující základní životní potřeby mají tendenci mít neelastickou poptávku a luxusní statky elastickou poptávku.

Podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele. Čím je podíl vyšší, tím je vyšší elasticita poptávky po tomto zboží.

Existence substitutů. Čím hojnější a dostupnější jsou substituty, tím je elasticita poptávky vyšší, protože pro spotřebitele při růstu jejich ceny je jednoduché přejít k užívání statku jiného.

Elasticita poptávky se rovněž mění v čase – s prodlužováním časového horizontu se zvyšuje.

Důchodová elasticita: Měří jak se poptávané množství statku mění se změnou příjmu spotřebitele. Vypočítává se jako podíl procentuální změny poptávaného množství statku k procentuální změně příjmu spotřebitele.

Křížová elasticita poptávky: Měří procentuální zvýšení nebo snížení poptávky po statku, vyvolané změnami cen jiných statků.

3. otázka: Chování firmy a formování nabídky

Cílem firmy je maximalizace zisku. Zisk můžeme chápat jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.

Dvojí pojetí nákladů: účetní a ekonomické.

Účetní pojetí nákladů bere v úvahu pouze explicitní náklady – to jsou náklady, které firma musí reálně vynaložit na výrobu. Jejich pohyb je zaznamenán v účetních knihách. Z ekonomického pohledu je nutné zohlednit i implicitní náklady. Jsou to náklady v podobě nákladů obětované příležitosti. Firma je neplatí.

Ekonomický zisk a účetní zisk

Ekonomický zisk = celkové příjmy – explicitní náklady – implicitní náklady

Účetní zisk = celkové příjmy – explicitní náklady

Produkční funkce

Produkční funkce vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit z daných vstupů.

Celkový produkt (TP) – celkový objem produkce ve fyzických jednotkách.

Průměrný produkt (AP) představuje objem produkce připadající na jednotku vstupu.

Mezní produkt (MPP) – dodatečný produkt přidaný jednou dodatečnou jednotkou tohoto vstupu, přičemž ostatní vstupy jsou udržovány na konstantní úrovni.

Q TP

(Množství produkce)

Produkční funkce   F (variabilní vstup)

Tvar křivky na obrázku je výsledkem působení zákona klesajících mezních výnosů. Ten říká, že zvyšujeme-li množství jednoho variabilního vstupu do výroby a ostatní vstupy zůstávají konstantní, celkový výstup roste čím dál tím pomaleji. Jinak řečeno mezní produkt variabilního vstupu klesá.

Výnosy z rozsahu popisují vztah mezi změnami vstupů a změnou výstupu, a to za předpokladu, že všechny vstupy jsou měněny ve stejném poměru.

Rostoucí výnosy z rozsahu: rovnoměrný růst všech vstupů vede k větší, než proporcionální změně výstupu.

Konstantní výnosy z rozsahu: rovnoměrný růst všech vstupů způsobuje změnu výstupu ve stejné proporci.

Klesající výnosy z rozsahu: rovnoměrný růst všech vstupů způsobuje menší než proporcionální přírůstek výstupu.

Druhy nákladů

Rozlišujeme krátké a dlouhé období, ve kterém se firma pohybuje.

V krátkém období (do 1 roku) může firma měnit jak objem vstupů, tak i výstupu jen omezeně. Alespoň jeden výrobní faktor je považován za fixní – zpravidla kapitál.

V dlouhodobém období (nad 1 rok) jsou všechny výrobní faktory považovány za variabilní.

Náklady firmy v krátkém období:

V krátkém období můžeme celkové náklady firmy rozdělit na: Fixní a variabilní.

Fixní náklady (FC) jsou náklady, které se s objemem výroby nemění.

Variabilní náklady (VC) jsou náklady jejichž výše se v krátkém období mění při změně objemu produkce.

Celkové náklady (TC) jsou v krátkém období součtem fixních a variabilních nákladů.

TC

Kč Celkové náklady rostou zpočátku

VC pomaleji než objem vyrobené

produkce,avšak později naopak

FC rychleji.

Q

Průměrné náklady (AC) jsou náklady na jednotku produkce. AC = TC/Q

Průměrné náklady můžeme rozdělit na průměrné fixní náklady (AFC) a na průměrné variabilní náklady (AVC). AC = AFC + AVC

Průměrné fixní náklady jsou FC připadající na jednotku. S objemem produkce klesají.

AFC = FC / Q.

Průměrné variabilní náklady (AVC) jsou VC připadající na jednotku produkce.

AVC = VC / Q

Mezní náklady jsou náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku. MC=DTC/DQ.

MC

Kč/Q AC

AVC

AFC

Průměrné a mezní náklady Q

Křivka průměrných nákladů má tvar písmene U. Zpočátku s růstem objemu výroby průměrné náklady klesají. Od určitého objemu výroby průměrné náklady rostou. Proč je tomu tak?

Protože AC = AFC + AVC. Přičemž průměrné fixní náklady s růstem objemu výroby stále klesají. Pro vyšší objemy výroby však podíl fixních nákladů klesá a převládne vliv nákladů variabilních. Variabilní náklady od určitého objemu výroby rostou působením zákona klesajících výnosů (každá další jednotka práce přinese nižší přírůstek výstupu). Tudíž každá další jednotka výstupu vyžaduje vyšší přírůstek práce a tedy i nákladů.

Zajímavý je vztah křivek AC a MC. Tyto křivky se protínají v bodě, kde AC jsou minimální.

Náklady firmy v dlouhém období

Všechny náklady jsou považovány za variabilní.

Produkční analýza

Výrobce hledá takovou kombinaci výrobních faktorů, při které se mezní produkt použitých výrobních faktoru bude rovnat. Všechny optimální kombinace výrobních faktorů můžeme zakreslit v podobě tzv. izokvant. Izokvanty vyjadřují všechny kombinace výrobních faktorů (K,L), s jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.

K

Q3

Q2

Q1

Mapa izokvant L

Izokvanty v mapě vzdálenější od počátku odpovídají většímu objemu produkce.

Mezní míra technické substituce je poměr v němž je možno nahrazovat kapitál prací, aniž by se změnil objem vyrobené produkce. MRTS = / DK/DL /

Firma své náklady rozděluje mezi různé výrobní faktory. Všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být pořízeny, vyjadřují přímky stejných nákladů. TC = w*L + r*K.

K

L – objem použité práce

TC/P_K w – cena jednotky práce (P_L)

K – objem použitého kapitálu

r – cena jednotky kapitálu (P_K)

L

Přímka (linie) stejných nákladů TC/P_L

Optimální kombinace vstupů neboli nákladové optimum firmy se nachází v bodě, kde se přímka stejných nákladů dotýká izokvanty. V tomto bodě platí: MP_L / w = MP_K / r, kde MP_L je mezní produkt práce, MP_K je mezní produkt kapitálu, w – cena práce, r – cena kapitálu.

přímka stejných nákladů

K

(Objem kapitálu)

E Izokvanta

K_E

L_E L (objem použité práce)

Nákladové optimum (minimalizace nákladů firmy)

V bodě dotyku přímky celkových nákladů s izokvantou je poměr cen výrobních faktorů roven mezní míře technické substituce práce a kapitálu.

Příjmy firmy

Celkový p. veškeré peněžní příjmy, které firma obdrží za výrobky a služby. TR = P*Q

Průměrný p.(AR) představuje příjem za jednotku produkce. AR = TR/Q = P. Průměrný příjem je cena produkce.

Mezní p. je změna příjmu vyvolaná změnou produkce o jednotku. MR = DTR / DQ

Rovnováha firmy: Podmínkou rovnováhy firmy v krátkém období je rovnost mezních nákladů a mezní příjmů.

MC = MR Firma v tomto bodě dosahuje maximální zisk. Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady je největší. Změnou objemu produkce už není možno zisk zvýšit.

Pokud MR < MC, zvýšení objemu produkce o jednotku, způsobí větší růst celkových nákladů, než celkových příjmů, potom zisk klesne.

Pokud MR > MC, zvýšení objemu produkce o jednotku, způsobí větší růst celkových příjmů, než celkových nákladů, potom zisk vzroste.

Cenová elasticita nabídky

Cenová elasticita nabídky vyjadřuje změnu nabízeného množství určitého výrobku, pokud se změní jeho cena:

% změna nabízeného množství

E = -------- ----- ------ ----------

% změna ceny

Nabídka je dokonale neelastická, pokud hodnota E je nižší než 1

dokonale elastická, pokud hodnota E je vyšší než 1.

Rovnováha na trhu v různých časových obdobích

S prodlužováním časového horizontu roste elasticita nabídky. Podmínky rovnováhy se tak při měnící se poptávce v jednotlivých časových obdobích liší:

ve velmi krátkém období je nabídka zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny

v krátkém období je elasticita nabídky vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období

v dlouhém období vede růst poptávky k výraznému zvýšení objemu vyráběného a prodávaného zboží, pohyb ceny je nižší než v předchozím případě.

4. otázka: ROVNOVÁHA NA DOKONALE KONKURENČNÍM TRHU

Podmínky dokonalé konkurence

Dokonale konkurenční trh je charakteristický velkým počtem prodávajících a kupujících. Statky na tomto trhu nabízené jsou stejné. Kupující i prodávající musí cenu akceptovat – jsou příjemcem ceny. Firmy mohu na trh volně vstupovat a volně z něho odcházet.

Firma přijímá cenu danou trhem. Cena výrobků firmy je nezávislá na množství výrobků. Poptávka po produkci firmy je tedy dokonale elastická.

P Poptávka po P

produkci všech

firem

P_E P₁ d

D

Q

Tržní křivka poptávky Q Křivka poptávky pro produkci firmy

Příjmy firmy v dokonalé konkurenci

Cena je daná. Celkový příjem (TR) proto závisí pouze na objemu produkce.

Kč Kč

TR

MR = AR = P

Q

Q

Celkové příjmy (TR) Průměrné příjmy (AR) a mezní příjmy (MR)

Mezní příjem vyjadřuje změnu celkového příjmu způsobenou prodejem dodatečné jednotky výstupu. V dokonalé konkurenci platí: MR = AR = P

Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci

Firma maximalizující zisk je v rovnováze, když rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady je největší.Uvažujeme-li v mezních veličinách, tak rovnováha nastane,když MR=MC.

Pravidlo maximalizace zisku MC = MR je nutnou podmínkou pro stanovení takového výstupu Q firmy, při kterém firma maximalizuje zisk. Firma je v situaci, kdy nemá důvod výrobu ani zvyšovat, ani snižovat. Říkáme, že je v rovnováze.

P S P

MR = AR = P

trh Q Firma Q* Q

Platí: v bodě, kde křivka MR protíná křivku MC, výstup Q* je optimální, zisk je maximální. Je-li Q firmy menší než Q*, bude prospěch firmy měřený jako MR větší než náklady na růst výroby měřené MC. Zisk poroste, bude-li se Q zvyšovat až do bodu Q*.

Je-li Q větší než Q* firma bude zvětšovat zisk zmenšováním výstupu, směrem ke Q*.

Q* je optimální v bodě kdy MC = MR = P. Zisk je maximální.

Křivka nabídky firmy v dokonalé konkurenci

Křivka mezních nákladů je nabídkovou křivkou dokonale konkurenční firmy.

P MC

E₂

P₂

E₁

P₁

Q₁ Q₂ Q

Křivka MC jako nabídková křivka

Bod uzavření firmy v krátkém období

Poklesne-li tržní cena a celkové příjmy jsou nižší než celkové náklady, dosahuje firma ztráty. Firma se rozhodne pokračovat ve výrobě i v tomto případě, a to až do bodu, kdy se TR = VC. Firma totiž v krátkém období vykazuje ztrátu, i když by nic nevyráběla, protože musí hradit fixní náklady. Znamená to, že při nulovém objemu výroby je ztráta rovna fixním nákladům. Je-li TR dokonale konkurenční firmy větší než VC, je ztráta firmy menší než kdyby nevyráběla. Z toho důvodu je firma schopna krátkodobě vyrábět i se ztrátou, ale pouze do výše fixních nákladů. Kdyby další pokles tržní ceny způsobil pokles TR pod úroveň VC a firma by dál vyráběla, dosahovala by větší ztrátu, než kdyby nevyráběla nic. Znamená to, že firma výrobu zastaví v bodě, kdy se cena rovná průměrným variabilním nákladům. Tento bod se nazývá bod uzavření firmy. P = AVC = MC.

P MC P

AC

s

P₁ AVC AVC

ztráta

P* P*

Bod uzavření firmy

Q* Q Q* Q

Bod uzavření firmy

Křivka nabídky firmy je totožná s křivkou mezních nákladů, a to od bodu, kdy se mezní náklady (tedy i cena) rovnají průměrným variabilním nákladům.

Je to rostoucí část křivky MC nad bodem minima AVC !

Rozhodování firmy v dlouhém období

V dlouhém období firma považuje všechny náklady za variabilní. Jestliže firma dlouhodobě dosahuje ztráty ze svého podnikání, odchází z odvětví.

Firma odchází z odvětví, když TR < TC v dlouhém období.

Optimální výstup: MR = LMC = P

Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu

Rovnováha na trhu nastává, pokud se nabízené množství statků rovná množství poptávanému, jde o tzv. rovnovážné množství. Cena, která tuto rovnováhu navozuje, je cenou rovnovážnou.

Rovnovážná cena (P) je výsledkem střetu nabídky a poptávky na dokonale konkurenčním trhu.

Tržní poptávka je součtem individuálních poptávek, které tvoří body rovnováhy spotřebitelů při různých cenách.

Poptávka je v rovnováze, pokud platí: P = MU

MU poslední spotřebované jednotky se musí pro všechny spotřebitele rovnat ceně.

Tržní nabídka je součtem krátkodobých křivek nabídky všech firem v odvětví při dané ceně. Graficky můžeme tržní nabídkovou křivku získat jako součet individuálních nabídkových křivek.

Nabídka je v rovnováze, pokud pro všechny výrobce platí: P = MC

Rovnováha trhu nastává, jestliže trh je vyčištěn, tzn. při krátkodobé rovnovážné ceně P* se poptávané a nabízené množství statku Q* rovnají. Změna tržní rovnováhy může být způsobena různými faktory, které působí na nabídkovou nebo poptávkovou křivku.

Má-li být trh v rovnováze, musí být v rovnováze poptávka i nabídka, platí: MU = MC

P S₁ S₂

P₂

P₁ = P₃

D₁ D₂

Tržní rovnováha Q₁ Q₂ Q₃ Q

Tržní nerovnováha nastane v případě, že mezní užitek je větší než mezní náklady. Znamená to, že statku bylo vyrobeno málo.

V případě, že mezní užitek je menší jak mezní náklady, statku bylo vyrobeno více než odpovídá optimu.

Změny poptávky a nabídky a narušení tržní rovnováhy

Tržní rovnováha je pro ekonomickou realitu jev výjimečný. Ve skutečnosti se podmínky trhu neustále mění působením různých faktorů, a tak rovnováha trhu je neustále narušována. Dochází ke změnám poptávky nebo nabídky, resp. k posunu jednotlivých křivek poptávky a nabídky, což vede ke změně rovnovážného množství a rovnovážné ceny.

Teorémy pavučiny

Teorém pavučiny předpokládá situaci narušení rovnováhy na dokonale konkurenčním trhu, kdy na změnu ceny reaguje nejdříve poptávka a po určité době nabídka.

Konvergující pavučina vychází ze situace, kdy nabídka je vyšší než poptávka, cena je vyšší než cena rovnovážná. Výrobci musí snížit ceny, aby výrobky prodali. Nižší cena povede ke snížení nabízeného množství, to způsobí, že poptávka je větší než nabídka. Opět se zvedne tržní cena na cenu poptávky. Nedojde však k nastolení tržní rovnováhy hned. Proces se bude opakovat až do doby, kdy bude nastolena tržní rovnováha.

Konvergující pavučina: trh obnovuje rovnováhu.

Analogicky můžeme sledovat situaci, kdy trh se změnou tržní ceny bude vzdalovat od rovnovážného bodu. Hovoříme o tzv. divergující pavučině.

Divergující pavučina: trh prohlubuje nerovnováhu