Teorie determinace produktu –

agregátní nabídka a agregátní poptávka

Měření národního produktu a důchodu. Ekonomická rovnováha a nerovnováha. Faktory určující agregátní poptávku a nabídku. Agregátní nabídka v krátkém a dlouhém období. Srovnání přístupu keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie. Účinky makroekonomické politiky v modelu AD – AS: expanzivní a restriktivní politika.

Měření národního produktu a důchodu.

Hrubý domácí produkt (GDP) – je celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období na území daného státu ať již tuzemskými občany nebo podniky nebo zahraničními subjekty.

Hrubý národní produkt (GNP) – je celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období občany dané země v tuzemsku i v zahraničí. Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb, a čistých vývozů.

GNP = GDP + NPI

GNP se dá také vypočítat jako součet Hrubého domácího produktu a Čistého příjmu z majetku v zahraničí (MPI) (což je rozdíl mezi příjmy z tuzemských výrobních faktorů použitých v zahraničí a výdaji za zahraniční výrobní faktory použité v tuzemsku).

Nominální GNP (běžný) – je hrubý národní produkt vyjádřený v tržních cenách každého roku.

Reálný GNP – je hrubý národní produkt vyjádřený v cenách výchozího roku, čímž se vytváří míra produktu ve stálých cenách. Reálná GNP měří celkové množství produktu, zatímco nominální GNP jeho současnou peněžní hodnotu. Jedná se vlastně o nominální GNP očištěný o inflaci.

Deflátor GNP – je poměr nominálního GNP k reálnému GNP a je označován jako cena GNP

Nominální GNP

Deflátor GNP =

Reálný GNP

Měření GNP – Hrubý národní produkt může být měřen buď jako tok produktů, které byly vyrobeny za dané období občany dané země, nebo jako tok výdajů, které vynaložily jednotlivé subjekty na nákup těchto produktů. Proto se používá metoda produkční a metoda výdajová.

Produkční metoda – zde se GNP stanoví jako součet všech finálních statků a služeb, které byly použity ke spotřebě. Proto se do GNP nezahrnují meziprodukty, které slouží k dalšímu dopracování nebo výrobě. GNP se dá tedy určit jako rozdíl součtu všech vyrobených statků a služeb a součtu všech meziproduktů nebo jako součet všech hodnot přidaných zpracováním. Hodnota přidaná zpracováním se získá, když se na každém stupni výroby odečte od hodnoty produkce hodnota meziproduktu.

	GNP = ( å finálních statků a služeb ) – ( å meziproduktů )		GNP = å hodnot přidaných zpracováním

Výdajová metoda – zde se GNP stanoví jako součet výdajů domácností na spotřebu (C), soukromých hrubých domácích investic (Ig), výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb (G) a čistého exportu (Ex - Im). Za výdaje domácností se považují výdaje na nákup jak krátkodobých tak dlouhodobých výrobků a služeb. Za soukromé hrubé domácí investice se považují výdaje firem na nákupy na obnovu a rozšíření zásoby kapitálu, surovin a hotových výrobků, také se do nich zahrnují výdaje spojené s výstavbou rodinných domků. Do výdajů státních orgánů na nákup výrobků a služeb se nezahrnují transferové výdaje občanům (ty zvyšují výdaje na spotřebu domácností). Čistý export se získá jako rozdíl mezi výší exportu a výší importu.

	GNP = C + Ig + G + ( Ex – Im )

Čistý národní produkt (NNP) – se získá, jestliže se od GNP odečte znehodnocení kapitálu. NNP je tedy součtem spotřeby domácností, vládních nákupů, čistého exportu a čistých investic. Čisté investice se rovnají hrubým investicím minus znehodnocení kapitálu (neboli odpisy z kapitálové spotřeby).

Národní důchod (NI) – je součet všech příjmů, které domácnosti za určité období na daném území získají.

Příjmy domácností tvoří:

1) hrubé mzdy, tj. mzdy před zdaněním

2) renty a další důchody z vlastnictví

3) čisté úroky (rozdíl mezi obdrženými úroky a placenými úroky)

4) hrubé zisky korporací (dělí se na dividendy akcionářů, nerozdělený zisk a daň ze zisku)

5) příjmy ze samozaměstnání

Národní důchod ovšem neodpovídá hrubému národnímu produktu. A to proto, že v GNP jsou zahrnuty hrubé investice a v nich tvoří část také obnovovací investice (za tyto investice domácnosti nedostávají žádné příjmy a proto se musí odečíst), a také proto, že v GNP jsou zahrnuty nepřímé daně, které tvoří část příjmů domácností která se nikdy neostane k domácnostem. Z toho plyne, že:

	GNP = NI + nepřímé daně + obnovovací investice		NI = NNP – nepřímé daně

Čistý ekonomický blahobyt (NEW) – je upravenou mírou celkového národního produktu, která koriguje některá omezení metodiky měření GNP. Proto se GNP upravuje o připočitatelné a odpočitatelné položky. Mezi připočitatelné položky patří: hodnota volného času, výrobky a služby vyprodukované stínovou ekonomikou, výrobky a služby vyrobené a poskytnuté sami sobě, kvalita výrobků a služeb apod. Mezi odpočitatelné položky patří škody na životním prostředí, život ve městě apod. NEW roste obvykle pomaleji naž GNP, ale jeho růst je rovnoměrnější.

Ekonomická rovnováha a nerovnováha.

Rovnováha nebo nerovnováha ekonomiky je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky. Celková makroekonomická rovnováha určující agregátní cenu i produkt je dosažena tam, kde se křivky agregátní nabídky a agregátní poptávky protínají.

Graf 1: Ekonomická rovnováha

P AS

E

AD

Q (reálný GNP)

V bodě E leží makroekonomická rovnováha: určuje celkovou cenovou hladinu (P) a výši produktu (Q), který firmy vyrábějí a prodávají a kupující je při dané ceně kupují.

Faktory určující agregátní poptávku a nabídku

Agragátní poptávka (AD) – je celkové neboli agragátní množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno. AD jsou celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, na soukromé investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy. Determinanty určující křivku agregátní poptávky:

1) Spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem (osobní důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů. Roste-li cenová hladina, klesá i spotřeba, protože klesá reálný důchod i bohatství.

2) Investice (I) jsou určeny následujícími faktory: výše produktu, kapitálové náklady (určené daňovou politikou, úrokovými sazbami apod.) a budoucí očekávání investorů. Výši investic nejvíce ovlivňuje monetární politika.

3) Vládní výdaje na statky a služby (G) – jejich výše je určena pouze rozhodnutími vlády o výdajích.

4) Čisté vývozy (X) – jsou určeny rozdílem výše vývozů a výše dovozů. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují čisté vývozy patří domácí důchod a produkt, poměr domácích k zahraničním cenám a měnový kurs dané země.

Graf 2: Agregátní poptávka

P AD

C I G X

AD

Q

Faktory ovlivňující AD a jejich dopad na AD

a) faktory hospodářské politiky: 1) monetární politika – zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou sazbu a uvolňuje úvěrové podmínky, což má za následek vyšší úroveň investic a spotřeby statků dlouhodobého užití.

2) fiskální politika – vyšší výdaje na nákup statků a služeb přímo zvyšují celkové výdaje a snížení daní má za následek zvýšení disponibilního důchodu a tím i zvýšení výdajů na spotřebu.

b) vnější faktory: 1) očekávání a podnikatelská důvěra – vyšší důvěra způsobuje, že podniky očekávají vyšší zisky, a tím zvyšují investice.

2) zahraniční produkt – hospodářská konjuktura v zahraničí vede k růstu čistých vývozů.

3) hodnoty aktiv – zvyšování hodnoty aktiv vede k růstu bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich spotřeby. Toto zvýšení mže také vést ke snížení kapitálových nákladů, a tím ke zvýšení investic.

4) demografické změny – vyšší počet obyvatelstva zvyšuje spotřebu i poptávku po investicích.

Agregátní nabídka (AS) – se rozumí celkový národní produkt, které jsou podniky ochotny vyrobit a prodat v průběhu určitého období. Křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli možné cenové hladině. AS závisí na dvou odlišných skupinách faktorů a to na:

na potenciálním produktu – potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti. Dochází ke dvou efektům: a) při vzrůstu potenciálního produktu dochází k posunu celé křivky AS doprava a b) vyšší výrobní náklady při nezměněném potencionálním produktu posunují křivku AS kolmo vzhůru.

Graf 3: Posuny agregátní nabídky

posunu AS doprava posunu AS kolmo vzhůru

P Q* Q*´ P Q* AS´

AS AS´ AS

Q Q

2) na chování mezd a cen – křivka AS pod potenciálním produktem je poměrně plochá a to proto, že ceny a mzdy jsou nepružné je-li GNP nižší než potenciální produkt. Naopak je-li GNP vyšší než potenciální produkt, začnou ceny a mzdy rychle růst a křivka AS nad potenciálním produktem se stáčí prudce nahoru. Tento efekt je zapříčiněn tím, že v krátkém období jsou některé nákladové položky strnulé a nepružné (např. mzdy, nájem budov, pozemků apod.).

Agregátní nabídka v krátkém a dlouhém období

Agregátní nabídka v krátkém období – křivka AS v krátkém období je stoupající a to do okamžiku kdy protne potenciální produkt roste AS mírně, a když překročí potenciální produkt pak roste strmě. Stoupající je proto, že v  krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu tedy úroveň agregátní nabídky se zvyšuje dokud jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupů, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny. Tento fakt je zapříčiněn tím, že v krátkém období mají firmy náklady, které jsou nepružné (např. výše mezd je s odbory smluvena na určitou dobu dopředu a tak firmy nemohou reagovat na situaci na trhu ihned, ale se zpožděním).

Agregátní nabídka v dlouhém období – v dlouhém období již firmy nemají nepružné (strnulé) náklady a tak mohou reagovat na situaci na trhu (díky dostatku času se všechny náklady přizpůsobí). Proto je křivka agregátní nabídky v dlouhém období svislá a kopíruje křivku potenciálního produktu.

Graf 4: Agregátní nabídka

krátké období dlouhé období

P AS P AS = potenciální produkt

potenciální produkt

Q Q

Srovnání přístupu keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie.

Přístup hlavního proudu ekonomie – makroekonomové hlavního proudu mají za to, že křivka agregátní nabídky je v krátkém období rostoucí, avšak v dlouhém období se mění na svislou přímku. Tito ekonomové poukazují na to, že smlouvy (např. mzdové, nájemné) jsou uzavírány na dlouhou dobu a že přizpůsobení očekávání je pomalé, na tomto základě argumentují, že krátké období může trvat léta či dokonce desetiletí.

Přístup klasiků – klasikové tvrdí, že mzdy i ceny jsou dostatečně pružné, a proto krátkodobé účinky agregátní nabídky prakticky žádné. Klasičtí makroekonomové proto tvrdí, že ekonomika pracuje vždy při plné zaměstnanosti či na úrovni potencionálního produktu. Z toho vyplývá, že produkt nereaguje na změny poptávky, ale na změny nabídky. A nabídka je z hlediska klasiků svislá. HDP se vždy nachází na úrovni potencionálního produktu, a proto neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů.

Graf 5: Přístup klasické ekonomie

P AS = potenciální produkt

E

AD

Q

Přístup keynesiánců – keynesiánci tvrdí, že mzdy i ceny jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická AS křivka se musí nahradit mírně rostoucí či dokonce vodorovnou AS křivkou. Z toho plyne, že produkt roste se zvyšováním agregátní poptávky tak dlouho, dokud jsou k dispozici nevyužité zdroje. Keynesiánci se proto zaměřují na ovlivňování křivky AD, a to zejména monetární a fiskální politikou.

Graf 6: Přístup keynesiánské ekonomie

P potenciální produkt

AS

AD

Q

Účinky makroekonomické politiky v modelu AD – AS: expanzivní a restriktivní politika.

Fiskální politika – slouží jako nástroj vlády k regulování makroekonomiky. Jde o vládní nákupy statků a služeb, výdaje na transferové platby, určení výše a druhů daní a poplatků. Vláda se svými opatřeními snaží o posun křivky agregátní poptávky. Existují dvě varianty fiskální politiky a to:

1) expanzivní fiskální politika – vláda se svými opatřeními jako je zvýšení nákupů statků a služeb, transferových výdajů nebo snížení daní snaží o posun AD křivky nahoru a doprava. Účinek expanzivní fiskální politiky je rozdílný v závislosti na využití výrobních faktorů. Při nedostatečném využití výrobních faktorů se rovnovážný bod posune do blízkosti potenciálního produktu. Naopak při úplném využití výrobních faktorů se rovnovážný bod posune za potenciální produkt a výrazně vzroste cenová hladina.

Graf 7: Expanzivní fiskální politika

a) při nedostatečném využití b) při úplném využití

P N AS P N AS

AD´

AD´

AD

AD

Q Q

2) restriktivní fiskální politika – vláda se svými opačnými opatřeními snaží o posun AD křivky dolu a doleva.

Monetární politika – je nástrojem hospodářské politiky centrální banky. Centrální banka používá opatření jako je regulace nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, diskontní sazba apod. Centrální banka se snaží o posun křivky AS. Existují také dvě varianty monetární politiky a to:

1) expanzivní monetární politika – centrální banka např. zvýší nabídku peněz v oběhu, to má za následek pokles úrokové sazby.

2) restriktivní monetární politika – centrální banka např. sníží nabídku peněz v oběhu a tak zvýší úrokovou sazbu