Základní pojmy, principy, modely

Ekonomie: spol.věda, která popisuje a analyzuje, jak společnost jako celek (případně další ekon.subjekty), volí mezi různými způsoby využití omezených ekon.zdrojů, sloužících k uspokojení jejich potřeb, které jsou defakto neomezené

- konstruuje určitá doporučení těchto postupů

Makroekonomie: zkoumá ekonomii v rovině celého národního hospodářství

-součástí je teorie hosp.politiky – řeší, jak by měl stát postupovat k dosažení urč.cíle

Mikroekonomie: zkoumá, jak se chovají jednotlivé ekon.subjekty, jaké faktory je ovlivňují

Zákl.princip: vzácnost a omezenost

Omezené zdroje: ekonomika může vyprodukovat pouze omezené množství materiálních statků – nikdy nemůže uspokojit všechny potřeby společnosti

chce-li vyrobit nějakých statků víc, musí vyrobit jiných méně

chce-li společnost využít zdroje , co nejlépe,musí je využívat ekonomicky

Náklady ušlých příležitostí: pokud se někdo rozhodne pro jeden postup, ztrácí možnost získat něco jiného, zvolením jiného postupu

- odpovídá tomu, čeho se pro získání určitého statku vzdát

Ekonomické teorie

1. normativní – popisuje jak by se lidé měli chovat, aby dosáhli max.uspokojení. Vytváří doporučení, stanovuje cíle (mohou být ovlivněny ideologií toho, kdo je formuluje)
2. pozitivní – popisuje svět tak, jak je (jak se lidé chovají). Zkoumá vztahy mezi jednotlivými ekon.veličinami a formuluje principy a modely (př. Zákon poptávky)

Ekonomické zdroje (faktory) – každému zdroji přísluší „odměna“ v tržní ekonomii=primární důchod

1. přírodní zdroje – statky, které slouží k výrobě jiných statků, jsou poskytované přírodou.

Þ Renta = výnos z využití

2. lidské zdroje – fyzické i mentální úsilí, které lidé vkládají do výroby Þ mzda
3. kapitál – fyzický kapitál – má charakter již materiálního statku, který slouží k výrobě jiného statku ( továrna, stroje…)

- finanční kapitál – vklad podnikatele Þ úrok (důchod majitele kapitálu), část toho, co

vyrobí musí ušetřit Þ kapitál

4. podnikatelské schopnosti – řídící a organizační schopnosti, které spojují tři předchozí zdroje tak, že je to efektivní a vytváří zisk

Ekonomické subjekty

1. sektor domácnosti – poskytuje ekon.zdroje, které potřebují firmy k výrobě a službám. Náleží jim za to odměna (zisk, úrok…) slouží pro nákup od firem.sektoru (spotřebitelské výdaje)
2. sektor firem – zaměstnává a odměňuje výrobní faktory. Vyrábí zboží a služby, které pak poskytuje domácnostem a státu…, investuje do nových výrobních kapacit podmínka pro hosp.růst
3. státní sektor – poskytuje zboží a služby – veřejné statky (vzdělání, obrana…), platí mzdy do rodinného sektoru, kupuje z firemního sektoru (spotřeba státu), může provádět investice do firem. Vybírá daně financování výdajů na investice, spotřebu státu a transferové platby (výdaje v podobě plateb)
4. sektor finančních služeb–zahrnuje finanční zprostředkovatelské instituce–banky, spořitelny…
5. zahraniční sektor – přispívá ke spotřebitelským výdajům (kupují x prodávají)

Ekonomický koloběh

Rovnováha: pokud domácnosti využijí celé důchody získané od firem tak, že od nich nakupují zboží a služby, Nebo pokud domácnosti část důchodů vloží do fin.institucí (ty je znovu vloží do firem.sektoru)

-část důchodů odčerpává stát na daních X provádí výdaje (spotřeba státu, investice)

-zahraniční sektor může zvyšovat spotřebitelské výdaje kupuje a prodává zboží a služby Þ mělo by být v rovnováze

Finanční odtoky: finance, které se nevrací do ekonomiky – úspory domácností, daně státu, dovoz ze zahraničí

Finanční přítoky: investice, státní výdaje, prodej do zahraničí rovnováha pokud se přítok

alespoň rovná odtoku

Základní ekonomický problém

Každý ekonomický systém musí vytvořit mechanismus, jak vyřešit tři základní otázky:

1. jaké zboží a kolik bude vyrábět – ekonomika není schopna vyrobit vše najednou Þ otázka čeho se v tomto roce vzdá specializace (co vyrobí, co doveze)

výrobky pro běžnou spotřebu X investiční statky pro růst spotřeby v budoucnu (problém pokud je společnost chudá, těžko si utáhne opasky)

2. jak to bude vyrábět – jednotlivci (firmy) nebo stát
3. kdo to zboží a služby dostane – různé mechanismy a kritéria, v ekonomice rozhoduje „tržní mechanismus“ (síla nabídky a poptávky) rozhoduje o výši důchodů

3 zákl.typy ekonomických systémů:

1. tradiční ekonomika–zákl.otázky se řeší na základě tradic ( po generace se vyrábí totéž, stejně)
2. příkazová (plánovaná) ekonomika –rozhodují experti centrálních státních institucí Þ centrální plánování (prvky i v tržní ekonomice)
3. tržní model-založeno na soukromém podnikání. Interakce soukromých ekon.subjektů-tzv.“trh“

subjekty se rozhodují na základě svých zájmů. Interakce prodávajících a kupujících = strana nabídky a poptávky Þ vznik ceny ( ta rozhoduje co, jak a pro koho se bude vyrábět)

+ 4. smíšená ekonomika – role státu (státní zásahy), část výrobních kapacit v rukou státu Þ částečně rozhoduje co, jak, pro koho = státní sektor. Může ovlivnit ceny a tím i zbytek trhu

Měření výkonu v národním hospodářství

Národní produkt: objem zboží a služeb určených pro finální spotřebu, který ekonomika v daném roce vytvoří – HDP – započtena i část toho, co bylo vytvořeno v předchozí době a částečně přeneseno

- produkt vyráběný čtyřmi národními faktory daného státu + zahraničí

-ukazatel HDP – je vyjádřen v cenách

snaha zachytit ho nezávisle na proměnách cen používají se raději „stálé ceny“

vývoj se charakterizuje indexy (2 hodnoty téhož ukazatele v různých dobách)

ukazatel ekon.úrovně dané země (na 1 obyvatele)

nezahrnuje veškerou produkci – naturální produkci (vlastní spotřeba), podzemní a černá ekonomika (5 – 15% HDP)

Základní vlastnosti tržního ekonomického systému a úloha státu v ekonomice

-systém umožnil národ.ekonomikám vyšší růst

-nutná existence politicko-právních podmínek – tržní ekonomika stojí na právním systému, který chrání soukromé vlastnictví, který zajišťuje platnost a vymahatelnost smluv. A na politickém systému, který zabezpečuje určitou míru stability pr.systému. A na společenském systému (hodnotovém) – klade důraz na individuální výkonnost a motivace (nebrání zhodnotit soukromý majetek)

-založeno na 3 ekonomických předpokladech:

1. soukromé vlastnictví – právo vlastnit majetek k podnikatelským účelům a využít ho k zisku reálných příjmů. Tento majetek – výroba rozhodujícího množství zboží a služeb. Pokud tento majetek patří soukromníkovi, motivuje ho k tomu, aby ho, co nejlépe a nejefektivněji využil

- trh vlastnických práv – tyto kapitálové statky jsou předmětem obchodu Þ pokud nejsou spravovány dost efektivně, může se změnit vlastník ( a vyměnit vedoucí manažery)

tlak na efektivní zacházení s kapitálovými statky

jeho absence je příčinnou, že statky ve státním vlastnictví jsou využívány neefektivně

2. cenový systém – nositel informace jak jsou ekon.statky vzácné – ovlivňuje ekon.chování tohoto systému Þ tržní systém = cenově řízený systém – ceny by neměly být řízeny centrálně
3. volná konkurence – vede jednotl.subjekty k efektivnějšímu zacházení s ekon.zdroji

-na straně prodávajících-vede je, vyrábět zboží„lépe“než ostatní,jinak budou na trhu nahrazeni

základní funkce cen:

a) plní fci distribuční (rozdělovací)-rozhodují, kdo ekon.statky získá.Zboží je rozděleno podle své ceny

př. „mechanismus aukce“ – zboží získá ten, kdo zaplatí nejvícÞv ekonomice se předpokládá, že

nejvíc zaplatí ten, kdo zboží potřebuje nejvíc ( nejen pro vlastní potřebu), tzn.dostane ho ten, kdo ho

potřebuje nejvíc, nebo, kdo je schopen ho max.zhodnotitÞdochází k max.zhodnocení ek.zdrojů!!!

b) fce motivační – ceny vytvářejí podmínky, které motivují výrobce i spotřebitele (kupují či vyrábějí

víc/míň – dělají to , co jim přinese max.užitek)

ekonomický liberalismus: hájí max. svobodu ekonomiky s co nejmenšími zásahy státu Þ lesse fair

- tržní systém vychází z toho, že člověk je při nákupu/prodeji veden ekon.motivacemi snaha maximalizovat svůj ekon.blahobyt = homo ecconomicus ( = model ne praxe)

smíšený ekon.systém: trh + zásahy státu. Stát zasahuje do rozhodování ekon.subjektů (do cen, konkurence a soukrom.vlastnictví)

-soukromé vlastnictví – stát může donutit soukromníka k prodeji pokud to je ve veřejném zájmu

-může rozhodnout kdo, kde, s čím bude podnikat v urč.regionu, co bude uvedeno na trh, uděluje povolení k podnikání, zákaz prodeje

-zásahy i stanovení cen – horní hranice – „strop“ cen (nájmy…)

-konkurence – zvýhodnění urč.subjektů, kontrola podniků

-cíle, které by stát měl sledovat = diskuse

-státní zásahy, které ekonomové považují za nutné:

1. ochrana tržního systému – tendence k „degeneraci“ volné soutěže směrem k monopolizaci

-zákony: antitrustové zákony – proti vzniku monopolu – zamezení stanovit si ceny dohodou

-přirozené monopoly – měly by být státem kontrolovány, podniky zabezpečující síťové služby

2. zabezpečovat nabídku veřejných služeb – doprava, obrana…- nutné k fungování ekonomiky, malé zastoupení soukromníků malé výdělky, příliš nákladné Þ musí zabezpečit stát. Nelze

realisticky účtovat cenu jednotlivcům, kteří na nich participují = princip černého pasažéra

3. řešit problém „selhání“ trhu – externality – negativní/pozitivní Þ prostor pro zásahy státu (pokuty, zákaz činnosti…), pozitivní externality se někdy i dotují
4. pomáhat určitým skupinám obyvatel – vytvoření rovné příležitosti, odstranění diskriminace

- sociálně-politická opatření = vyrovnání příjmů, získání kvalifikace, podpora zemědělství… dotace, obrana produkce cly, stanovení nejnižší ceny Þ umožní firmám pokračovat, i když by to z ekon.hlediska nebylo možné

5. stabilizace ekon.vývoje – tržní ekonomika pravidelně prochází výkyvy – podporují stabilizaci cen a zaměstnanosti Þ od Velké krize stabilizační politika státu – agregační poptávka (souhrnná poptávka nár.hosp.)-stát může nedostatek poptávky kompenzovat(státní rozpočet…)

Hlavní cíle hospodářské politiky

-diskuse zda jsou tyto cíle skutečně žádoucí

-cíle: 1. plná zaměstnanost – stav, kdy každý, kdo chce pracovat, má možnost najít práci

2. ekonomický růst – v delších obdobích dochází k růstu ekonomiky Þ vyšší životní úroveň

3. stabilita cen – cenové hladiny

4. ekonom.svoboda – nár.hosp. dává firmám možnost volby – způsob obživy, spotřeba…

5. ekonom.politika – ochrana ekon.subjektů před ekon.riziky. Hlavně těch, co se nemohou bránit

6. ekonom.rovnost – schopnost nár.hosp. nabízet ekon.subjektům rovné příležitosti

7. efektivnost nár.hosp.-schopnost ekonomiky s omezenými zdroji dosáhnout optimál.výkonu

-cíle jsou vůči sobě konfliktní – jeden cíl nás vzdaluje od druhého

-kvantitativní cíle – týkají se hodnot některých ekon.hodnot (př.snaha vlády zvýšit HDP…)

-nástroje k dosažení cílů – př.změny úrokových sazeb (v rukou centr.banky), zdanění (v rukou státu)

-ukazatele státních zásahů – celková výše státních výdajů X HDP (celkový výkon ekonomiky)

daňová kvóta – podíl všech vybraných daní na HDP

Mikroekonomie

Nabídka, poptávka a tržní cena

-určení ceny:

1. poptávka: schopnost a ochota spotřebitele koupit urč.produkt nebo službu a to v urč.čase a na

urč.místě

-zákon poptávky – vyloučíme-li vliv všech ostatních veličin působících na cenu a poptávku, pak při nižší úrovni cen bude prodáváno více zboží

P-cena poptávka v ekonomii není číslo, ale série hodnot

-proč klesající charakter ?

a) klesne schopnost si věc koupit (při rostoucí ceně

b) při vyšší ceně se někteří mohou rozhodnout uspokojit

Q – množství svoji potřebu substitučním prostředkem(pokud existuje)

c) „klesající mezní užitek “–subjektivní užitek,který

přinese každý další statek stejného druhu

pružnost = elasticita–př. Pružnost poptávky do jaké míry pružně reaguje poptávka na změnu ceny. Klesající charakter může být různý: pružná poptávka – šperky X nepružná poptávka - potraviny

- koeficient cenové pružnosti popt.– o kolik procent se zvýší/sníží poptávka pokud se cena zvýší o 1%

- příjmová pružnost popt. – změna v závislosti na příjmech vyšší platby = vyšší popt.po luxus.zboží

- cenová elasticita závisí na: 1.druhu zboží

2. existenci substitučního zboží

3. slabší reakce na výrazné zdražení levných věcí

- změna (posun) poptávky – schopnost a ochota koupit různé množství zboží při jakékoli ceně

- schopnost a ochota se mění

faktory: 1. zvýšení důchodů

2. působení substitutů a komplementárního zboží jejich spotřeba se vzájemně

ovlivňuje – pokud se zvýší cena

náhradně uspokojí popt.po urč.zboží jednoho sníží se popt.závislého zbož

-při změně jeho ceny dojde ke změně

poptávky substitučního zboží

posun poptávkové křivky – jestliže se zvýší poptávka posune se křivka doprava

2.nabídka: schopnost a ochota výrobců nabídnout urč.množství urč.výrobku na daném místě v daném čase 

P zákon nabídky - s rostoucí cenou nabídka daného množství roste

(při neměnnosti jiných faktorů)

Q

- pružnost nabídky – o co rychleji budou reagovat, pokud dojde ke změně ceny daného zboží

- koeficient cenové pružnosti nabídky–o kolik % se zvýší/sníží nabíd.,pokud se cena zvýší/sníží o 1%

Þ nepružné, jestliže dané množství na cenu nebude příliš reagovat

faktory pružnosti – pokud ekonomika nemá zcela naplněné výrobní kapacity (je dost prac.sil…)

faktory ovlivňující cenu – změny výrobních nákladů

- posun nabíd.– změna nabíd., ke kt.dochází při jakékoli ceně(doprava–zvýšení;doleva-snížení nabíd.)

Vznik ceny na trhu

- tržní cena=rovnovážnáÞcena, při které se nabídka=poptávka (co se vyrobí, to se za tuto cenu prodá)

Þ jediná cena, která na trhu může existovat

- vzniká vzájemným působením nabídky a poptávky na trhu

schopnost a ochota koupit urč.množství při urč.cenách

X schopnost a ochota nabídnout urč.množství při urč cenách Þ nejvyšší cena, kterou jsou kupující ochotni za dané zboží zaplatit a současně nejnižší cena, za kterou jsou prodávající ochotni výrobek nabídnout (pokud se schopnost a ochota změní, dojde ke změně tržní ceny )

- zásahy státu: př.určí nižší cenu než je rovnovážná Þ nabídka ¹ poptávka

nabídka nabídka bude vždy nižší než poptávka, vznikne prostor pro jiné

než tržní mechanismy (korupce…)

poptávka

- ceny se vždy postupně ustálí na rovnovážně ceně

A. Marshal: rozlišení krátkodobého a dlouhodobého pohledu – umožňuje říct, co je z kterého pohledu

důležitější pro určení ceny: nabídka nebo poptávka z krátkodobého pohledu je důležitější poptávka, z dlouhodobého nabídka ( hlavně náklady)

- ceny výrobních faktorů (jejich služeb) – dostávají za ně důchody

pro některé faktory, př.práce, není nabídka a poptávka jediným faktorem určujícím cenu:

1. nízká mobilita prac.sil
2. pracovní diskriminace – (netržní faktor) – část prac.sil je odměňována méně než jiná
3. legislativa – pracovní právo: stanovení minimálních mezd, omezení počtu hodin, věk
4. existence kolektivního vyjednávání – odbory vs.zaměstnavatelé mohou se dohodnout na ceně, která není rovnovážná

-ceny tržního systém-ti co vyrábějí to, po čem není popt., prodávají málo/levně, nedosahují max.zisku

Konkurence

- různé podoby, různá reálná moc těchto subjektů Þ struktura trhu

-typy tržní struktury:

1. dokonalá konkurence: na trhu je velký počet nabízejících i poptávajících

a)      žádný z nabízejících/poptávajících nemůže ovlivnit chování trhu jako celku a nemůže ovlivnit cenu

b)      veškeré zboží a služby na trhu jsou nerozlišitelné (není důvod něco preferovat)

c)      žádný prodejce/kupující nemá víc informací než ostatní (transparentnost trhu)

d)      neexistují bariéry vstupu ani výstupu z trhu

- tyto podmínky jsou pro to, aby trh mohl fungovat s max.efektivností, legislativa by měla zajistit, aby tyto podmínky byly zaručeny. Tyto podmínky má jen velmi málo trhů (trh s cennými papíry se blíží) – -bariéry vstupu - státní monopol

kapitálové investice – počáteční kapitál

patentová ochrana–přístup k výrobku, technologii…může být legislativně omezen

-bariéry výstupu - často státem – brání bankrotům fungování cla, dotace

2. monopolistická konkurence: na trhu existuje mnoho jedinečných výrobků – snaha výrobců porušit jednotu výrobků (přesvědčit kupujícího o přednostech vlastního výrobku) Þ podobné výrobky  Snaha vytvořit si „loajalitu“ zákazníka (brání jim rozhodnout se pro jiný výrobek) Þ možnost požadovat za výrobek vyšší cenu (porušuje se první podmínka dokonalé konkurence) + (musí existovat ochranná známka, aby někdo nezačal vyrábět již existující výrobek)

3. olygopol. Dominuje malý počet velkých firem (auta, počítače…)

- existuje značná míra koncentraceÞkoncentrační koeficient (jak velká míra výroby je koncentrovaná v rukou velkých firem)

- existují velké bariéry vstupu - finance

- abychom dosáhli výnosu, musíme vyrábět ve velkém, jenže, když je trh nasycen nejde to

- patentová ochrana – zakazuje používat procesy, výrobky…

- někteří se mohou dohodnout na potlačení cenové konkurence–rozdělit si trh(regionálně, zákaznicky), tendence nekonkurovat si v cenách

mechanismy potlačení

a)      cenové vůdcovství-největší firma určí cenu a ostatní se přizpůsobí(není nelegální )

b)      koluze–jednotlivý partneři se dohodnou na cenách, podílu na trhu (těžko dokazatelné)

c)      síla tradic

4. vlastní monopol: existuje jen jeden nabízející na trhu. Existuje poptávková křivka, ale ne nabídková Þ monopol může rozhodnout o ceně, aby dosáhl max.zisku

-dochází k plýtvání – vyrábí nákladněji menší množství než je ekonomicky efektivní (plýtvání zdroji, není pod tlakem konkurence – v konkurenčním prostředí firma snižuje náklady,aby dosáhla vyšší zisk)

-vznik – pokud k jejich výrobku neexistuje substitut (elektřina…), pokud existují silné bariéry vstupu

-většinou postaveny mimo zákon ( antitrustová legislativa)

-legální monopoly: - přirozené monopoly

státní monopoly

dočasné monopoly–postavené na patentech, ochr.známkách, autorských právech

-přirozené monopoly – zpravidla působí ve „veřejných síťových službách“ – poskytují zákl.komodity, které rozvádějí sítí (elektřina, voda, kanalizace..), vzniká, protože technicky, ekologicky…nelze vybudovat konkurenční síť. Vede k tomu, že není snaha vytvořit konkurenci. Jsou předmětem státní regulace - cenová regulace – max.ceny

- regulace nákladová – zda jsou/nejsou oprávněné

- regulace na zákl.licencí – poskytnutí je vázáno na splnění podmínek – regulátoři (nestranné

organizace – nezávislé na státu a těchto firmách

Þ ochrana spotřebitele ne státu

patentová ochrana – zajišťuje snahu subjektů přicházet s novými výrobky, technologiemi…

- zajišťuje monopolní postavení na několik let

průmyslové značky – chrání prům.vzory od napodobování ze strany konkurence

výhody konkurence:

vede k nutnosti ekon.subjektů pracovat s co nejnižšími náklady

aby vyráběli s max.efektivitou

aby výrobci přicházeli s novými nápady – různorodost trhu

aby vyráběli kvalitně

-prokonkurenční politika – snaha státu podporovat soutěž na trhu, podporuje vznik nových firem, snižuje bariéry vstupu

-opatření legislativy – zákony, které trestají vznik dohod na trhu, brání aby na trhu vznikly dominantní firmy , které by mohl diktovat ceny a množství a přerůst v monopol. Opatření, aby podniky nemohly neomezeně růst, nebo fúzovat = dvě firmy se spojí; akvize = jedna firma koupí/převezme jinou

Spojování firem

-Firmy zvětšují svou velikost, aby diverzifikovaly riziko – změna postavení na trhu

-synergický efekt – snižování nákladů na jednotku výroby

otázka zda je spojení legální

Firemní fúze: 1) horizontální – spojení podniků, kt.působí na stejném trhu

2) vertikální – jedna firma dodává výrobky druhé

3) konglomerační – spojení různých podniků - vznikají a zanikají v určitých vlnách

firmy mají řadu výhod (možnost mezinár.obchodu)

USA 1890 –protimonopolní zákon (Shermanův)–nevstupovat do svazků, kt.jsou ke škodě spotřebitele

- nesmí nabízet na trhu věc jako jediný, pokud toho dosáhl likvidací konkurence

1914 – Claitonův zákon–poskytování zvl.cenových sazeb urč.zákazníkům – může vzniknout monopol

- umožňuje soukr.osobám soukromopr.vyrovnání až do výše trojnásobku škody

Teorie firmy

Firma = určitý podnik

Typy firemní organizace:

1. firmy podnikatelské – nejčastější – 1 vlastník, poměrně malé nejméně nákladná forma

-výhody – vlastník rozhoduje téměř o všem, získává veškerý zisk, činí veškerá opatření, právní omezení jsou minimální, jednodušší zdanění

-nevýhody – institut neomezeného ručení (ručí i vlastním majetkem)

2. partnerství – 2 a více vlastníků ( omezení počtu)

-výhody – lehké účetnictví, vyšší know-how, rozdělení zisku mezi ně

-nevýhody-vlastníci se nemusí dohodnout,omezené ručení (s r.o.),

3. korporace – vlastnictví je reprezentováno akciemi (a.s.), kt.se koncentrují v rukou urč.skupin,

je jich ve světě méně, ale na trhu mají lepší postavení

-výhody – omezené ručení (ručí pouze tím, co do toho vložily), přenositelné vlastnictví (obchod s akciemi), neomezená doba vlastnictví (není fyzicky vázáno na své vlastníky), snadné získání kapitálu (veřejné společnosti mají informační povinnost – s akciemi se obchoduje na otevřeném trhu, soukrom.společnosti tuto povinnost nemají), veřejné obchodování (možnost získat dodatečný kapitál – musí investorům poskytnout info a zhodnocení kapitálu

-nevýhody – akcionáři mohou zasahovat do vedení podniku (mohou sesadit vedení podniku)

-oddělení vlastnictví od řízení – vlastníci si vytvářejí vlastní kontrolní orgány vedení (př.dozorčí rada)

-2 modely řídící struktury 1) anglosaský–akcionáři volí radu ředitelů(většina podstatných rozhodnutí),

něco sami rozhodují na valné hromadě

2) německý – dozorčí rada (zástupci akcionářů), představenstvo (vlastní řízení podniku)

-další typy firemní organizace

4. státní podniky – řídí a vlastní je stát (k jeho řízení najímá lidi), zisk patří státu
5. družstva – asociace jednotlivců nebo firem, které jsou řízeny k tomu, aby pro své členy zajišťovaly urč.služby (bytová,spotřebit.družstva…), členové v nich pracují a získávají užitek
6. frenchase - licence (od velkého řetězce firem) pro firmy vlastněné jedním člověkem
7. neziskové organ.–poskytují veřejně prospěšné služby, aniž by distribuovaly zisk–neplatí daň ze zisku-zisk je reinvestovánÞvytváří zisk,ale nerozděluje ho majitelům (školy,nemocnice…)

zdroje financování firem:

a) vnitřní – získává je prodejem svých výrobků a služeb (ve vyspělých zemích – 70% vnitřních financí). Po odečtení nákladů – zisk – může být použit k rozvoji rozdělený zisk (získají vlastníci), nerozdělený (investice)

b) vnější – všechny ostatní finance, za účelem expanze

úvěry a půjčky – krátkodobé, dlouhodobé (na expanzi). Obchodní úvěry (od

obchodních partnerů) – nesoulad mezi dodáním a placením zboží (domluvený, nebo vynucený). Firemní dluhopisy mohou si je koupit banky, ale i jiné subjekty

prodej cenných papírů na kapitálovém trhu

akcie rozšíření okruhu vlastníků a) kmenové (mají hlas.právo na valné hromadě)

b) preferenční (majitelé jsou preferováni při rozdělování zisku)

obligace rozšíření okruhu věřitelů, mají fixní úrokové sazby. Emitent se zavazuje, že bude platit urč.roční úrok. Pokud firma zanikne má věřitel přednostní právo na vyplacení obligace. Koupě prostřednictvím trhu cenných papírů a)primární – dohodnou se na nabídce

b)sekundární – transfer vlastnictví těchto cenných papírů

-trk kapitálem – reprezentován investicemi – půjčky bank, emise akcií, emise cenných papírů

-ochrana investorů, likvidita kapit.trhu: 1) zveřejňování info o firmě, s jejímiž akciemi se obchoduje

2) informace zveřejněné ve výročních správách

a) obchodní bilance – rozvaha firmy – zachycuje veškerá aktiva (to co firma vlastní – movitý/nemovitý majetek, pohledávky vůči jiným firmám – nemusí být dobytné Þ reálná hodnota neodpovídá hodnotě nominální) a pasiva firmy (dluhy a pohledávky – závazky firmy vůči jiným subjektům) jejich rozdíl stanovuje čisté jmění – určuje hodnotu firmy k určitému okamžiku

b) účet zisků a ztrát – výsledovka = finanční dokument, zachycuje stav firemních příjmů a výdajů za urč.období, rozdíl výdajů a příjmů udává hospodářský výsledek (hrubý zisk před zdaněním)

c) tok hotovosti firem–cash flow–časový průběh, zachycuje tok peněz firmou, dokument, který říká kdy může firma očekávat příjmy/výdaje(firma může být v daném okamžik ve ztrátě i když je zisková)

-primární emise – firma potřebuje finance najde si upisovatele (banka) a dohodne se s ním na prodeji emise (akcií) svého podniku (většinou levněji), upisovatel je prodává dále, někdy dojde ke spojení upisovatelů = syndikát

1) investování–investor=osoba, kt.se rozhodla koupit cenný papír(investovat z dlouhodobého hlediska)

- výsledkem obchodování na trhu s cennými papíry je kurz akcií

Þ 2) spekulace - snaha vydělat na změnách kurzu

2 skupiny spekulantů: bulls (očekávají růst kurzu) a bears (očekávají pokles kurzu – nejdřív akcie prodá, když klesnou tak je znovu koupí – musí si je někde půjčit a pak je vrátit) musí být přítomny obě skupiny, aby se dalo obchodovat ( sekundární obchod s cennými papíry)

vznikají kvůli různým informacím stran (i info neveřejné povahy – nezákonné)

-obchod s obligacemi – pevně úročené cenné papíry Þ pevný výnos – spekulace s nimi je sázkou na to, jek se bude vyvíjet inflace vyplatí se pokud inflace zůstane nízká

-Investiční fondy – vnější financování firem - spojení soukromých investorů (samotní nemohou získat všechny informace) získávají od jednotl.investorů prostředky a ty pak investují, zisk po odečtení nákladů rozdělí získávají a zpracovávají informace

diverzifikace rizika – mohou rozptýlit své investice

• portfólio – kombinace akcií a jiných cenných papírů – snaha zajistit investorům zisk
• burzovní index ukazatel charakterizující souborný vývoj akcií na dané burze (růst v %)

-regulátoři – sledují a regulují trh, sledují zda nedochází k nedovoleným operacím ohrožujícím investory (dohlížejí na vývoj kurzů, zda lze tento vývoj na základě dostupných informacích předpokládat – jinak zastaví obchodování na burze a zjišťuje jestli někdo nemá neveřejné informace

Princip maximalizace zisku: cíl každé firmy, zákl.motivace fungování–jinak nemůže dlouho přežít

- celkový zisk je rozdělen mezi příjmy a náklady firmy – větší zisk není závislý na zvýšení výroby

Þ snaha nalézt výši výroby, aby bal zisk maximální

metodou pokus omyl

marginální analýza – zkoumá jak se vyvíjejí firemní příjmy a náklady

marg.příjmy – příjem, kt. firma dosáhne jestliže zvýší svou výrobu o jednu jednotku

marg.zisk – rozdíl mezi marg.příjmy a marg.náklady – tzn.zisk dosažený z další dodatečně vyrobené jednotky. Platí, že zvyšování výroby se vyplatí dokud vyrobení další jednotky vede k zisku Þ firma by měla zvyšovat výrobu až do bodu, kdy marg.příjmy rovnají marg.nákladům

Náklady

1. fixní (režijní) – nezáleží na celkovém objemu výroby (náklady na nájem, stálou prac.sílu…)

2. variabilní – závisí na růstu objemu výroby ( spojeny s růstem materiálu, nákl.na energii…)

3. celkové náklady – fixní + variabilní

4. průměrné náklady – na jednotku výroby

- mezní náklady nejdříve klesají, ale s růstem výroby znovu stoupají

• úspory z rozsahu výroby – zvyšuje-li se objem výroby, průměrné fixní náklady na jednotku výroby klesají, prům.variabilní náklady zůstávají beze změny, pak celkové prům.náklady budou klesat
• princip klesajících mezních(marg.) výnosů – zvyšují se náklady na výrobu Þ klesají výnosy

po určité době zvyšování výroby přestanou výnosy stoupat, variabilní náklady začnou růst

Marketing

= veškeré hosp.činnosti firem, kt.se odehrávají mezi konečnou výrobou a konečnou spotřebou

-svádějí výrobce a spotřebitele dohromady př.vývoj.jednot.výrobku, průzkum trhu, vlastní prodej…)

-Marketingový mix – 4 zákl.rozhodnutí = marketingová strategie = 4P

1. produkt – jaký produkt má firma vyrábět (průzkum trhu, průzkum spotřebitelů – průřezově /cílová skupina). Nasycený trh – nalézání „tržních skulin“
2. prize – cena – aby firma pokryla náklady a dosáhla zisku (většího než úroky v bance)

musí brát ohled na budoucí vývoj nákladů (analýza nákladů), výpočet bodu zvratu (veškeré výnosy z prodeje výrobku vyrovnají náklady – do té doby je výrobek ztrátový. Ovlivňující faktory – náklady, stávající cena, cena konkurence, cílová skupina obyvatelstva…

3. podpora prodeje – činnost firmy,kt.mají získat zákazníky pro vyráběné zboží, udržení poptávky a zákazníků – reklama, letáky…
4. place – místo – distribuční kanály, volba prodejní sítě, rozsah služeb spojených s prodejem

Reklama

-klady – informuje spotřebitele o cenách, nových výrobcích, může stimulovat konkurenci, hradí velkou část nákladů médií, pomáhá ekonomice stimulovat spotřebitelskou poptávku

-zápory – informace jsou často zavádějící, výdaje na reklamu zvyšují náklady na výrobu, reklamní výdaje na média mohou vést k jejich ovlivnění, reklama nutí spotřebitele ke koupi i nepotřebných věcí

Odpovědn.firem vůči spotřebitelům:firemní etika–v  reklamě, chování ke spotřebiteli(v zájmu zisku)

Spotřeba

„teorie chování spotřebitele“, spotřebitel řídí vývoj ekon. (70% celkového HDP)

„sklon ke spotřebě/úsporám“ – jakou část bude věnovat na spotřebu a na úspory

-Engelovy zákony: 1. s růstem příjmů roste sklon k úsporám a naopak

2. s růstem příjmů roste podíl luxusního zboží a naopak

-spotřebitel se snaží maximalizovat svůj užitek–vydává své příjmy na různé na různé výrobky tak, aby marg.užitek z jednotl.výdajů byl vždy stejný, spotřebitel by měl zvyšovat výdaje na jedn.výrobky dokud se marg.užitek nevyrovná. Rozpočtová omezení–spot.by neměl zvyšovat své výdaje nad rámec svých příjmů

Peníze a finanční instituce

-vývoj peněz souvisí s požadavkem na větší možnosti obchodu

-původně výměna (dnes v mezin.obchodu – bartové obchody – kompenzační)

-3 zákl.role: 1. prostředek výměny – všestranný ekvivalent

2. měřítko ceny

3. prostředek uchování hodnoty–musí být zachována hodnota samotn.peněz (deflace…)

formy peněz – množství peněz nacházejících se v oběhu – peněžní zásoba/nabídka různé formy

• hotovost – bankovky, mince – zákonné platidlo (přijaté zákonem)
• bezhotovostní – peněžní vklady bank – hlavně běžné účty (mají likvidní charakter)
• další – peněžní agregáty – symbol M (liší se velikostí a likviditou)

a) M₁ – celková likvidní zásoba peněz v ekonomice

b) M₂ – peníze vázané na termín.vklady(bankovní depozita, směnky, cenné papíry, certifikáty…)

peníze – vše, co může být použito pro směnu, nebo to, co je druhou stranou akceptováno k vyrovnání pohledávky.

-hist.pohled: 1. plnohodnotné peníze – Au, Ag…

2. forma papírových peněz krytých státem – období zlatého standartu (skončil za krize)

3. bretonwoodský systém – úlohu zlata hraje dolar – fixní kurzy vůči němu (do 70.let)

4. období plovoucích kurzů – hodnota dána poptávkou po jednotl.měnách

-hodnota peněz a její změny – kupní síla peněz – jaké množství zboží za urč.peněz koupíš. Hodnota peněz klesá Þ klesá kupní síla (inflace/deflace)

-indexy míry inflace = cenový index (průměr cenového vývoje urč.zboží a služeb) – počítáno podle toho, jak se mění souhrnná cena zboží (cenová hladina) spotřebitelský koš (urč.výběr zboží)

-indexy – dá se s nimi manipulovat

Příčiny inflace:

1. tažená poptávkou – poptávka roste rychleji než schopnost ekonomiky tuto poptávku uspokojit

příliš mnoho peněz pronásleduje příliš málo služeb a zboží). Stát příliš rychle zvyšuje státní výdaje, stát tlačí na centrální banku, aby zvýšila množství peněz v oběhu Þ motivace státu – představa, že zvýší-li se množství peněz v oběhu, zvýší se množství peněz u ekon.subjektů (tzn.zvýší se poptávka a tedy i výroba Þ vyšší zaměstnanost a růst ekonomiky)

-často nesprávné – pokud nejsou výrobní prostředky, místo toho se zvýší ceny Þ selhání hosp.politiky

2. tlačená náklady – odbory dosáhnou růstu mezd (i pokud se nezvyšuje produktivita) – firmy se

to snaží kompenzovat Þ vyšší ceny (pokud je to možné). Často reagují i další firmy a další odbory Þ růst životních nákladů – lavinový efekt

-oba faktory se mohou podporovat inflační spirála. Další faktor: firmy zvýší ceny místo,aby snížily náklady – protiinflační politika (stát a CB)

Dopady inflace:většinou škodlivý jev pro hosp.jako celek, různé dopady na ekon.subjekty

1. subjekty, kt.na inflaci tratí–ty, co žijí z fixních cen; střadatelé, věřitelé, většina firem
2. subjekty, kt.na ní vydělávají – ty, co mohou své příjmy zvyšovat (rychleji než roste inflace), dlužníci, někdy i stát

-negativní dopady – růst cen a životních nákladů Þ růst mezd. Indexování fixně stanovených důchodů přizpůsobování mezd inflaci i očekávané (někdy se zpožděním, někdy vyšší než inflace). Střadatelé- kupní síla vkladů se snižuje, často negativní úroková sazba

Firemní sektor – nepředvídatelnost cenového vývoje kvůli infl. nejistota odhadů do budoucna – vede k odkládání investic

-přínos inflace – ti co mohou příjmy zvyšovat – odvětví luxusních statků-inflace záminkou pro růst cen. Dlužníci - vrací nižší sumu než si půjčili. Banky – vracejí na vkladech méně než původně dostaly. Stát – daňová politika státu – progresivní sazby = ty co se s růstem zdanitelných příjmů zvyšují s růstem cen se většinou zvyšují příjmy (reálně zůstávají stejné) Þ vyšší daně. Politický cyklus – změny vlád, upnuty jen k dalším volbámÞjen krátkodobé zlepšeníÞněkdy záměrně vyvolávají inflaci

Finanční systémy

1. bankovní systémy – centrální (cedulová) banka, komerční (obchodní)banky

2. finanční instituce – pojišťovny, investiční společnosti – rozdíly mezi nimi se stírají, liberalizace finančního sektoru – omezená státní regulace

• systém komerčních bank: fin.instituce, kt.ukládají vklady jednot.ek.subjektů, poskytují

půjčky Þ převádějí peníze od investorů (chtějí peníze využít až v budoucnu), k těm, co peníze potřebují (chtějí je okamžitě využít) Þ zprostředkovatelská fce. Převádějí finance tam, ke je to potřeba umožňují expanzi firem. Vracejí uložené peníze do ekonomiky. Převádějí peníze mezi účty jednotl.subjektů Þ bezhotovostní platební styk. Mají možnost vytvářet peněžní zásobu, zvyšovat/snižovat množství peněz v ekonomice Þ centr.banka nemůže množství peněz plně ovládat

frakční rezervní systém: banky část peněz půjčí(převádějí je na běžné účty) a část nechají v rezervě = bankovní rezerva Þ rezervní poměr

-depozitní multiplikátor – jak mohou komerč.banky zvýšit množství peněz v oběhu (100/rezervní poměr – př. 100:20%=5 Þ banka může poměr zvýšit třikrát) platí pro celý bankovní systém, rozhodující je výše primárního depozita i rezervní poměr

-banky žijí z půjček Þ stát stanový minim.výši povinných rezerv (ukládají se u CB)

-další fce KB – poskytování šeků, uložení cenností, fin.poradenství, investiční bankovnictví…

komerční bankovnictví–poskytování úvěrů: pracuje s penězi, kt.do ní byly vloženy + peníze akcionářů

investiční bankovnictví – upisování emisí cenných papírů (prodej emise na trhu), získává pro svého zákazníka pomoc ve formě přímých vkladů do různých institucí (zprostředkuje investice – v zásadě podle přání zákazníka)

• centrální banka: 1. poskytuje fin.institucím bankovní služby – poskytuje bankám podobné

služby jako ony ostatním subjektům a) poskytuje KB oběživo

b) další depozitní účty KB (dobrovolně – stát určí minimum)

c) možnost poskytnutí úvěru

d) transfer prostředků mezi jednotl.KB - clearing

2. funguje jako banka státu – běžné účty státních institucí, vydává/stahuje státní obligace, bankovní poukázky (krátkodobé cenné papíry)

3. dohled nad bankovním komerčním systémem (ne vždy) – často zachraňuje KB od bankrotu (aby nedošlo k lavinovému efektu bankrotů ochrana vkladů). Stanovuje pravidla fungování bank ( vydává bankovní licence). Právo CB získat info a hospodaření jednotl.KB. Zavádí institut nucené správy nebo i odejmutí licence

4. řídí množství peněz v oběhu (monetární peněžní politika)

-povinnosti: zabezpečit rozumné chování bank Þ starat se o bezpečnost systému a jednotl.vkladů

Ekonomická stabilita

-pravidelné kolísání úrovně ek.stability–hosp.cyklus od 2/2. 19.stol. kdy vzrostla úroveň průmyslu

- cyklus se dělí na fáze , kt.pravidelně následují (doba cyklu se mění – zkracování) – kolísání se nedá odstranit

1. boom (vrcholící konjunktura ) – nejvyšší výkon ekonomiky, téměř využité výrobní kapacity, dost práce, vysoká úroveň investic, zvyšování příjmů ( vyšší výdaje lidí), často rostou ceny
2. pokles–růst cen je jedním z faktorů,kt.pokles zahájí,omezování výdajů (odkládání)Þmožnost

propouštění (vede k poklesu spotřebních výdajů – a to vede k propouštění),omezení výroby (kvůli vysokým zásobám),klesá optimismus spotřebitelůÞklesají výdaje.Někdy je to fáze reakcí na předpovědi o této fázi

3. recese – nejnižší míra ekonomiky, nejnižší míra výroby i spotřeb.výdajů, nízká zaměstnanost,

nízká nabídka zboží a služeb. Dříve absolutní pokles hodnot, dnes pokles růstu ekon. Ceny stagnují nebo klesají ( období pro nákup cenných papírů a nemovitostí). Dochází k zániku některých podniků (nehospodařily dobře Þ ozdravný proces – uvolňují zdroje – kapitál, lidi…)

4. expanze – zotavování ekonomiky, roste poptávka firem i domácností, zlepšuje se i očekávání zisků a příjmů Þ růst výdajů, posílení výroby, zvýšení zaměstnanosti, zvýšení investic

-fáze souvisejí s: - spotřeba domácnosti

- investiční výdaje firem

- hosp.politika státu-daň.pol.,regulace peněžní nabíd., spojené s dostupností zdrojů

fiskální a monetární politika = stabilizační politika

-finanční krize – v ekonomice již od 2/2. 19.stol. Prudký pokles růstu akcií. Vzniká, když jsou kurzy na velmi vysoké úrovni vyvolané spekulacemi (optimismus investorů) pokud se kurzy příliš vzdálí od své reálné hodnoty, optimismus investorů klesá Þ prudký pokles cen

Světové ekonomické vztahy

Mezinárodní (viditelný) obchod – obchod zbožím a službami – oboustranný užitek

18.-19.stol. D.Ricardo – zkoumá příčiny výhodnosti obchodu mezi státy

liberalismus – podporuje vzájemné obchodování mezi státy

-výhody mezin.obchodu: absolutní – daná země ji získává při dosažení nižších výrobních

nákladů na zboží

komparativní–v obchodě mezi státy s různou vyspělostí ekon.Je dobré

se specializovat na výrobu jednoho zboží a zbytek dovézt

-teorie komparativních výhod – náklady alternativ – z omezených zdrojů vyrobím zboží A, tím ztrácím

možnost vyrobit více zboží B ze stejné suroviny

mezin.obchod je výhodný i pro různě ekonomicky vyspělé státy, a to i když náklady alternativ

jsou v jedné zemi nižší než v druhé

-otevřená ekonomika–malé ekonom.,velký podíl zahr.obchodu,ekon.je odkázána na kompar.výhody,

-uzavřená ekonomika – velké ekon., malý podíl zahr.obchodu, schopnost vytvářet více zboží

Překážky mezinár.obchodu:

-protekcionářství – snaha zabránit dovozu zboží (ochrana domácího odvětví)

formy: - celní politika (clo) – daň uvalená na dovoz, fiskální opatření, ochranná fce

- kvóty = početní limity – kolik daného zboží je schopna za rok dovést

- administrativní opatření – kvalita zboží, složení výrobku…

- státní podpora vývozu

LEGA – exportní, garanční a ochranný fond – pojišťovací státní org., ochrana dovozu a vývozu

Dumping – stát tvrdí, že zboží dodávané do země je prodáváno za cenu nižší než jsou výrobní náklady

-důsledky ochranářských opatření – blokace či znevýhodnění dovozu, zdražení produktů v daném státě

-nutnost ochrany „strategická odvětví“ – nutná na ochranu národních zájmů (př.zemědělství – pokud by padlo, dovozci by zvýšili ceny

„odvětví v počáteční fázi vývoje“- při zahr.konkurenci by mohla zaniknout(předpoklad dočasné ochrany),kdyby nebyla chráněna bránilo by se diverzifikaci.Ochrana může vést ke stimulaci nár.růstu

odvetná opatření proti jiným státům

Směnné (devizové) kurzy

-vyplývají z používání různých měn

1. poptávka po národních měnách související s fungováním mezinár.obchodu – při dovozu/vývozu je nutné mít peníze dané země (vývozce je placen ve své měně dovozce je musí mít Þ vytváří poptávku po dané měně) Þ tvoří devizový trh (místo, kde se setkává nabídka s poptávkou) Þ tvoří se devizový kurz (vytváří se v 70.letech. Země, která vyváží - kurz roste, a naopak)

-devizové kurzy: a) fixní–pevné směnné kurzy – mezi 2 měnami existují stanovené kurzy,kt.se dlouho

nemění. Nefunguje deviz.trh

b) plovoucí – kurz je tvořen poptávkou, vede k rovnováze cen na zahr.trhu (země,kt.

vyváží ceny rostou Þ snížení poptávky návrat k rovnováze (a naopak)

dříve: „zlatý standard“ – možnost vyměnit bankovku za Au

„Brettonwoodský systém“ – Keynes – roli Au převzal dolar, kurz měny vypočten vzhledem k dolaru

„Eurodolary“ – dolary obíhající mimo USA, vysoký nárok na Au krytí

-devalvace – opatření/administrativní krok CB, který může nastat pokud kurz je relativně pevný snížení kurzů nár.měny X revalvace = zvýšení kurzu

-depreciace(při dovozu)–znehodnocení měny na zákl.tržních změn X apreciace (při velkém vývozu)

2.poptávka po nár.měnách související s tokem kapitálu – vyvolaná snahou v dané zemi investovat (nutnost mít danou mnu) Þ pohyb kapitálu přes hranice

-přímé investice = na zelené louce 

-finanční investice – koupě cenných papírů, uložení peněz v bance, investice do nemovitostí…

Investují pokud mají možnost zhodnocení kapitálu – cílem je repatriace zisku

3. popt.po nár.měně související s devizovými spekulacemi–snaha vydělat na změně kurzu(krátkodob orientace) Þ spekulant aktivně hýbe cenou

-kurz by měl být založen na domácí síle měny – co si za peníze můžou koupit

obchodní a platební bilance země:

a) obchodní bilance – účet, dokument, hodnoty dovozů za rok ve formě zboží (hodnoty vývozů/rok)

aktivní (vývoz vyšší než dovoz) a pasivní (vývoz nižší než dovoz) bilance rozdíl = Saldo (záporné saldo – na úkor devizových rezerv nebo půjčka)

-země se nachází ve stavu plovoucích kurzů Þ nevyrovnaná obchodní bilance má dopad na hodnotu kurzu ( aktivní bilance = apreciace, pasivní bilance = depreciace

-dovoz inflace – více dováží než vyváží, zvýšení cen dováženého zboží

b) platební bilance – zachycuje veškeré peněžní toky ze země do země, kt.jsou spojené s obchodem zboží,služeb,kapitálové transakce(platby úroků,dividend,oceňování výrobních faktorů–práce v zahr…)

aktivní/pasivní bilance kladné/záporné saldo(Þdomácí devizové rezervy stoupají/klesají+zahraniční zadlužení)

vzájemné  běžný účet–zachycuje obch.bilanci,prodej zboží,služeb,platby za výrobní faktory

doplňování - kapitálový (finanční)účet – zachycuje změny stavu aktiv a pasiv v zahraničí

-vnější ekon.rovnováho – je-li bilance nevyrovnaná (déle než rok) – destabilizace nár.hosp.

vznik mezinár.fin.nerovnováhy – nár.hosp. dlouhodobě více spotřebovává poptávka je vyšší než nabídka, vyrovnání ze zahraničí Þ reakce státu (fiskální a monetární politika)

výhody a nevýhody pevného a pohyblivého devizového kurzu:

plovoucí kurzy: výhody – při dlouhodobě nevyrovnané platební bilanci dochází automaticky k

vyrovnání těchto kurzů (depreciace a naopak)

nevýhody – režim přináší kurzová rizika – kurzy měny se mohou pohybovat

nepředvídatelnými směry výhodný obchod se může stát nevýhodným (pojištění)

- dovoz inflace – může bránit konkurenceschopnosti

pevný režim: výhody – vnáší do domácí ekon.disciplínu zlepšení výroby, nemůže dovést inflaci,

odstraňuje devizové riziko (není třeba pojištění) snížení nákladů

Mezinárodní ekonomická integrace

Tendence spojovat se do vyšších celků

Zákl.cíl - souvisí s možností odstraňovat bariéru mezinár.obchodu

- volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu

-celní unie – nejstarší forma ekon.integrace, země vzájemně odstraňují celní bariéry (ostatním zemím je ponechávají – ČR SR)

-zóna volného obchodu – ruší překážky, ale nevytváří společné řízení vůči zahraničí (ČR CEFTA)

a) volný pohyb služeb – při výběru služeb možnost si vybrat subjekt mimo teritorium. Odstranění těchto překážek souviselo i s odstraněním státního monopolu síťová odvětví privatizace, liberalizace pokud jde o volbu dodavatele

b) volný pohyb prac.sil–přijetí zaměstnání v kterékoli zemi, potřeba sjednotit požadavky (školství…)

c) volný pohyb kapitálu – některá citlivá odvětví, kde je problém plynutí zahr.kapitálu (oblast médií)

-předpoklady k integraci - budování měnové a hosp.unie (dosaženo v EU), harmonizace soc.a ekon.politiky, měnová unie

-harmonizace soc.politiky – evr.sociální charta, zavádění různých norem, kt.jsou aplikovány ekon.subjekty (balení pečiva…)

-EU – hlubší formy integrace, jednotný trh, odstranění vnitřních bariér pohybu komodit, měnová unie

- výtky: podpora odvětví – př.zemědělství (bez ní by bylo omezováno), rozsáhlé systémy soc.zabezpečení ( tvorba byrokracie + náklady. Nevytváří motivaci podnikatelů ani prac.sil Þ nižší hosp.růst, vyšší míra nezaměstnanosti. Þ kritika od USA)

-Organizace:GATT-všeobecná smlouva o clech a obchodu.Později WTO-mezinár.obch.organizace

(sdružuje většinu vyspělých států)–snaha o liberalizaci obchodu, směřuje ke snižování cel

-obchodní globalizace – neřízený proces, propojení jednotl.ekonomik je výhodné vzájemně obchodovat – přispívá k růstu blahobytu celého světa. Vede k přílišné závislosti některých ekonomik na vyspělých, stírá se různorodost ekonomik

Veřejné finance

=ty prostředky, kt.nejsou soukromé

- příjmy a výdaje státu, územních celků, měst a obcí

otázka příjmů dílčích rozpočtů: nižší celky získávají peníze z přímých daní nebo od centr.rozpočtu

-ve více decentral.státech si mohou jednotky udělat svoji vlastní daňovou politiku

- rozpočet = roční finanční plán, očekávané příjmy a výdaje (pouze odhadované veličiny) zpravidla z poloviny předchozího roku (nepředpokládá se, že budou splněny do poslední koruny)

přebytkový

rozpočet schodkový = navržený rozpočet

vyrovnaný (téměř nemožné)

výsledek je schválen na konci roku „státní závěrečný účet“ (může dopadnout jinak) Þ

1. příjem–výtěžnost daní(závisí na vývoji ekon.,na odhadech růstu HDP, na ochotě platit daně…)

Þ 2. výdaje

3. některé pol.faktory

úprava státního rozpočtu, pokud je v průběhu roku vidět, že dopadne jinak

-části rozpočtu:

• výdajová – dělí se do kapitol odpovídajících jednotl.ministerstvům

a)na chod státu a obranu země

b)přímé „transferové“ platby – pro FO ve formě soc.dávek, penze…

c)výdaje na soc.infrastrukturu – k jednotlivcům směřují nepřímo, prostřednictvím různých institucí (tzn.ve formě různých soc.služeb – naturální forma – školství, zdravotnictví…)

d)dotace = subvence – směřují firmám, podpora urč.odvětví (zemědělství, doprava…)

e)výdaje spojené s obsluhou státního dluhu – pravidelné umořování + úroky = dluhová služba

úloha státního rozpočtu v průběhu vývoje rostla: podíl na HDP, zbrojní výdaje, rostla společenská poptávka po urč.službách státu stát pronikal do dalších oblastí

• příjmová – státní rozpočet tyto prostředky přerozděluje

a)      daně

b)      příspěvky na sociální pojištění

průběžný systém – financování z aktuálních příjmů (co vyberou to rozdělí)

fondový systém – stát vytvoří z těchto prostředků fond, ten s nimi samostatně hospodaří a z výtěžku financuje soc.pojištění

-přechod mezi systémy: zastaví se vyplácení soc.dávek nebo se zvýší příspěvky

c)      cla + některé administrativní poplatky

Daně:ukazatel daňového zatížení obyvatel.Daňová kvóta=podíl toho, co odevzdáme na daních a HDP)

přímé – zatěžují důchody jednotlivců i firem (pracovní příjmy-daně z příjmů FO, příjmy z

majetku, zdanění dividend , zdanění zisku-příjmy PO)

nepřímé – odváděny ze spotřeby, v různých ekon.různé(u nás v rámci vstupu do EU DPH

na veškeré prodejní transakce). Obratová daň(USA) – každý maloobchodní prodej.

Spotřební d.–uvaleny na specif.zboží (ty,kt.mají malou elasticitu poptávky-tabák)

další – silniční, z nemovitostí, z převodu nemovitostí, dědická…

vliv daní na cenu – zvýšení

-jednotl.ekon.systémy se liší strukturou a výtěžností daní, dnes větší důraz na nepřímé daně (efektivnější, menší možnost úniku)

-negativní dopad daní – optimum 10-15% - zvýšení má negativní důsledky zvýšení ceny, nižší poptávka, snížení konjunktury, méně efektivní využití peněz, snížení motivace k práci

Lafferova křivka – vztah mezi výší daní a celkovými příjmy. Míra zdanění má určité optimum, při kterém stát dosáhne max.daňových příjmů

-Daňová politika: _{daň.příjmy}

2 fce: 1. fiskální – stát jimi financuje chod správy (pasivní fce) _optimum

2. aktivní – míra zdanění ovlivňuje výši úspor a investic

- daňová zvýhodnění (podpora urč.odvětví, působí

na míru investic) _{daňové kvóty}

- ochrana některých odvětví od dováženého zboží

- ovlivnění spotřeby (spotřební daň) – snaha oslabovat

některá odvětví, kt.jsou považována za škodlivá

- ovlivnění hosp.cyklu

-mezní míra zdanění – kolik mi stát ponechá z dodatečně vydělaných příjmů, zvýšení daní nad optimální míru má negativní dopad zvyšuje úroveň cen, snižuje míru poptávky a investic

otázky:

1. Kdo má daně platit ? – ti, co z mají prospěch z užití toho, na co stát vybrané daně použije

- ti, co na to mají – bez ohledu na to, co dostanou od státu

2. Jaké typy daní jsou ekon.efektivní (oprávněné)? – konstrukce daní:

Progresivní d. – zpravidla u FO

Proporcionální d. – u PO, její výše v procentech nezávisí na zdaňované částce

Regresivní d. – nepřímé daně-DPH

3. Kdo daně platí ve skutečnosti ? – ne vždy ten, kdo daň odvádí ji skutečně hradí. Jejich úhrada

může být někdy přesunuta na někoho jiného a) dopředu–daň typu DPH, prodejce může odpovídající

částku promítnout do ceny zboží/služeb. Možné jen u

málo cenově pružných výrobků

b) dozadu–možnost promítnout daň na své dodavatele i

prac.sílu.Pokut to nelze udělat,nutnost snížit náklady

Podzemní ekonomika – veškerá výroba a směna zboží/služeb, kt. nepodléhá kontrole státu. Subjekty skrývají své příjmy (př.naturální směna, spropitné, provize) – snaha vyhnout se daňové povinnosti. Je těžké odhadnout její rozsah (10-15% HDP) – odhad podle množství peněz v oběhu a počtu prac.sil. Vzniká tam, kde je míra zdanění vysoká (sama je, ale příčinou vyššího zdanění)

Státní dluh:

-je to běžný jev. Otázka zda řízený deficit muže pomoct nebo zda ekonomiku zatěžuje. Otázka zda dluh může být zaplacen (jednotl.investorům bude zaplacen tak, že si stát půjčí jinde.

• Pro:-stimulace ekonomiky pokud vzniká v důsledku snížení daní,tím ponechá více peněz ek.subjektům

-dluh na základě emise státních dluhopisů – příležitost pro veřejnost

• Proti:-zadlužení omezuje možnost státu nakládat s rozpočtem (nutnost umořovat dluh), vyšší deficit zvyšuje úrokové sazby (svými půjčkami zvyšuje poptávku po penězích) – pro firmy mohou být úroky příliš vysoké snižování investic,může vést k inflaci.Domácí zboží je méně konkurenceschopné – vyšší dovoz Þ deficit stát.rozpočtu vede k deficitu obch.bilance

-cyklický rozpočtový deficit – závisí na ekon.cyklu – přestane jakmile nastane konjunktura (zvýší se příjmy státu a mizí nutnost některých výdajů) Þ v jednom cyklu by měl být rozpočet vyrovnaný

-strukturální charakter deficitu – deficit je dlouhodobý, vzniká na základě struktury stát.příjmů/výdajů, kt.je taková, že deficit není možno odstranit ani v době konjunktury

-pol.cyklus–podmíněn volebním cyklem Þ růst stát.výdajů v před volbami (ovlivňuje vývoj rozpočtu)

Transformace české ekonomiky po r.1989 s hospodářská politika v tomto období

-čs transformace vykazuje jen některé prvky tržní ekon.(přechodné obd.)–legislativa regulující ekon.

I v ostatních zemích jsou tyto transform.spojené s přípravou vstupu do EU

-Základní pohledy:

podle etap - 1990-1994 – vytváření systémových základů a předpokladů

-1994-1997 – postupné zhoršování ekon. – recese

-1997-2000 – krize

-2000 oživení, dokončení transformace

systémové předpoklady –volný pohyb cen

- soukromé vlastnictví–především kapitálových statků + existence pr.prostředí

- volná konkurence

do r.1990 plné státní vlastnictví

a)      privatizace –převod stát.podniků do soukr.rukou kombinace několika privatiz.metod

zákon o restituci (malý a velký rest.z.) – odstranění křivd. Týká se nemovitostí, menších firem

nebo součástí větších firem. Pouze majetek znárodnění po r.1948. Po r.1990 princip kontinuity-vrací se jen to, co bylo zabráno protiprávně.

malá privatizace (1991-2)–privat.menších podniků, majetku (obchody, restaurace…) Þ vznik

první skupiny podnikatelů(často nezkušení a nekompetentní). Metoda aukce. Šla „českou cestou“-byli z ní vyloučeni cizinci. Na počátku nikdo nevěděl kolik mu to vynese Þ nadhodnocení statků, při aukci zadlužení podnikatelů, problémy bank(poskytují úvěry bez rozboru,spřáteleným firmám-nedobytné)

velká privatizace – velké podniky – několik vln. V ČR se velmi rozšířilo vlastnictví akcií mezi

lidmi kupónová privatizace (asi 60% majetku - nevyhovovala), pak metoda přímých prodejů i restituce, metoda veřejné soutěže (tender – u nás se nestala zákl.metodou, neboť byla znovu zvolena „česká cesta“). Představa, že privatizace musí proběhnout rychle, ale na to nejsou peníze majetek byl rozdán Þ kupónová privatizace: probíhala za umělé peníze (investiční body), probíhala v několika kolech – byla stanovena cena akcií, pokud na ně lidé neměli, nechali si body do dalšího kola ( nutnost rozdělit podniky na akcie a informovat lidi o firmách a jejich majetku).

Další metody: převod části majetku na obce a města, převod do privatizačního fondu

Þ vypracováno několik návrhů – ministerstvo rozhodlo pro privatizaci

-zápory: zařazení některých významných podniky, nepřipravenost státních institucí a legislativy, nezájem obyvatel ( investiční „privatizační“ fondy – fungují bez pr.základů ,vytvářejí poptávku po akciích–nakupují je za peníze členů. Někteří s tímto majetkem nakládají jako s vlastním=tunelování)

Do privatizace firem nebyl vložen žádný nový kapitál(spíše se snížil) – firmy se zadlužily a dluh splácely z výnosů výroby. V čele firem často zůstalo komunist.vedení.

-klady: byla velmi rychlá

-široké akciové vlastnictví – řízení převedeno na management (vlastníci nemohou nad něj dohlížet)

Þtunelování: převedení aktiv na jinou společnost (ve vlastnictví managementu), nebo firma něco nakupuje/prodává – managm.si založí firmu, kt.to zprostředkuje a shrábne většinu peněz

-vzniklou soukrom.vlastnictví, ale společnost nebyla schopna ho chránit

b)      ekonomická liberalizace – možnost vytvářet firmy – 1990 – z.o živnostens.podnikání

- možnost podnikat ve všech oblastech – soukrom.firmy

mohou podnikat v mezin.obchodu a dalších oblastech (nebylo to provedeno pořádně)

- možnost podnikat bez přílišných administr.opatření –

př.potřeba licence pro urč.odvětví – zvyšuje náklady

konflikt zájmů – v čele dozorčích rad stojí lidé, kt.zároveň vlastní konkurenční firmu. Osobní a lobbystické zájmy, klientelismus…

-fungování bankovního sektoru: banky byly většinou vyřazeny z privatizace. Stát.banky vytvářely fondy a vlastnily firmy.Z pol.zájmům podporovaly upadající firmy vypadalo to velmi úspěšně (malá nezaměstnanost, málo krachů…), uvnitř chyběla restrukturalizace, nadbytek pra.sil, mzdová regulace (stát říká firmám, jak mají určovat platby. Mzdy by, ale neměly růst rychleji než produktivita firmy)

krize hospodářství:

-signály–rostoucí deficit obchodní a platební bilance, rostoucí tlaky na kurz čs.měny.Poptávka rychle rostla, firmy vyplácely vysoké mzdy + stát.investice. Vývoj nabídky tomu neodpovídal Þ část popt.se převedla do zahraničí Þ tlak na měnu(kurz byl pevný a nemohl reagovat poklesem + spekulace na budoucí uvolnění a sestup kurzu)

stav makroekonomická nerovnováhy (poptávka převyšuje nabídku):

možnosti řešení: zvýšit nabídku (restrukturalizace firem – chyběl tlak poklesu měny), nebo snížit poptávku (fiskál.a monet.politika – zvýšení úroků…)

-období recese přehodnocení přístupu + dokončení tranform. (opuštění české cesty, zapojení zahr. kapitálu), privatizace bank.sektoru (do skutečně soukromých rukou) projevuje se účet za náklady transformace – 500mld ukradeno nebo špatně investováno, nutnost očistit banky před prodejem

vytvoření cenového systému:

před r.1990 všechny ceny stanoveny státem Þ nutnost liberalizace riziko inflačních skoků po liberalizaci cen restriktivní měnová pol.–odčerpání peněz od lidí, odstranění subvencí některých cen

snaha o narovnání cen (dodnes neuzavřeno)

reforma daní (především firemních–snížení z 80-90%)

vytvoření konkurenční situace v ekon–pomalá demonopolizace možnost volného vstupu/výstupu

fungování kapitálového trhu–tvořen - bankovním systémem–nutnost ho vytvořit(oddělené CB a KB, vznik nových bank – postupně zpřísnění při udělování bank licencí)

-trh cenných papírů–po privatizaci nový akcionáři nevěděli jak obchodovat(mnoho akcií nebylo obchodováno).Získání dodateč.příjmů pro firmy (prim.emise akcií)

Předpoklady pro fungování trhu s cennými papíry – důvěra svěřit peníze firmám a legislativa

Tvorba sociálního systému:

sociálně-tržní ekonomika (u nás chápáno jako omezená ekon.) – snaha vytvořit legislativu, kt.by chránila část pracujících (především dělníky). Vznik v 19.stol.

-změna po r.1948 - soc.systém byl plně státní

- stát má snahu ošetřit všechna životní rizika vysoké výdaje, přebírá veškerou individ.odpovědnost (všichni na ní kašlou) - transformace: posilování odpovědnosti jedince

tržní systém je založen na změnách a nejistotě (Evropa se snaží skloubit tržní ek.s určitou garancí)

-pilíře soc.režimu

1.systém soc.pojištění a) riziko stáří

b) nezaměstnanost

c) onemocnění (zdravotní pojištění)

2.sociální pomoc (dávky) – stát garantuje urč.minimum bez ohledu na přičinění člověka

3.soc.subvence – subvence urč.cen; člověk, kt.z nich chce čerpat, musí na ně mít urč.nárok

-problémy: jsou drahé a jsou zneužívány

problém důchodů – možnosti transformace: omezení počtu lidí, kt.na něj mají nárok, nebo zvýšení individuálních příspěvků (penzijní připojištění)

-financování: a) průběžné – platíme státu a ten to přerozdělí

b) fondové – celý život přispíváme do fondu, ten nám potom platí. Dostanem buď jednorázovou částku nebo dostáváme splátky – (nutná os.odpovědnost, problém krachu) Þ problém při transfor. (jestli to mají dostávat i ti, co neměli možnost přispívat) na zavedení nejsou peníze

c) další možnosti - charita

transformace institucionálního a právního prostředí:

zavedení legislativy – pod vlivem EU už nastala

vynucování legislativy

fungování soudů  korupce, zvyšují náklady

fungování veřejné správy

Institucionální ekonomie

= ek.analýza, konstitucionální ekonomie

-principy: 1.pro efektivitu fungování ekon.jsou podstatné instituce a legislativa, kt je řídí. Předpokládá, že má-li tržní ekon.fungovat efektivně musí být s mírou regulovaná

2.institucionální a legislativní prostředí lze ekon.analyzovat (zkoumat, jak jsou která prostředí efektivní), snaha dosáhnout souladu ekon.a legisl.pohledu (právo chce prosazovat spravedlnost, ekonomie chce dosáhnou max.efektivity)

-pojmy: a) volný zdroj – jakýkoli zdroj, kt.je poskytován bezplatně (někdy vysoké náklady na údržbu). Zdroje státní nebo obecné – (důsledky: jednou se stanou nedostatkovými, jsou využívány v nadměrné míře – „tragédie společného vlastnictví“)

b) volný statek–něco, vytvořené ek.systémem, za co jeho uživatel neplatí (neefektivní nadužívání) Stát je poskytuje bezplatně, přestože ho to něco stojí (nemusí být poskytován státem, ale ten ho vždy hradí)

c) veřejné statky – jsou poskytovány bezplatně, protože stát má na tom zájem. Neexistuje reálná možnost tyto statky zpoplatnit (problém černého pasažéra – z využití tohoto statku nelze nikoho vyloučit. Př.veřejné osvětlení). O jejich množství nerozhoduje trh, ale stát nebo obec.

X soukromé statky

Ekonomie veřejné volby: public choise

-jaké množství veřejných a soukrom.statků má ekon.produkovatÞ„náklady alternativ“– kolik jednotek výrobku ztratíme, pokud se rozhodneme vyrobit urč.množství jiného výrobku. Volba je většinou v rukou politiků (a tedy i voličů – levice X pravice)

-„koncept racionální neznalosti“ – volič hlasuje na základě pol.programu a předvol.slibů, nemůže však stanovit nakolik jsou tyto sliby splnitelné(musel by investovat dodatečné „mezní“náklady-čas, peníze). Mezní výnosy (možnost ovlivnit pol.situaci) jsou poměrně malé Þ racionální volič se příliš o to, co volí nezajímá ( tzn.příliš neovlivňuje množství produkce veřejných statků)

-prosazování zájmů urč.skupin – dílčí skupinové zájmy, často se prokazují tak, že menší skupiny bývají při prosazování zájmů úspěšnější než skupiny velké (pokud dosáhnou úspěchů, výnos se rozdělí mezi méně subjektů)

Lobbying – zákulisní ovlivňování politiků (přesvědčování, informování X finanční ovlivň.)

prezentování zájmů v médiích, demonstrace

instituce vlastnictví:

vlastnictví = soubor vlast.práv (pr.věc využívat, získat výnosy z vlastnictví, pronajmout či prodat věc)

-formy vlastnictví: 1. soukromé – statky bývají v lepším stavu (vlastník je zainteresován si své statky uchovat vztah mezi stavem statku a výnosy)

- pokud statek není dobře spravován, jeho cena na trhu klesne správce statku se musí zodpovídat vlastníkům (Þ existence manažerského trhu – tzn.ti,co statek spravují jsou najímání Þmohou o svou práci přijít Þ jejich cena na „trhu manažerů“ klesne

2. veřejné – veřejný subjekt má zpravidla větší počet statků a vyšší příjmy (není na stavu statku zainteresováni,neboť příjmy může získat i jinde),jeho údržbou jsou pověřeni stát.úředníci omezená možnost kontroly

- statky nejsou předmětem trhu vlastnických práv (jsou vlast.všech obyvatel země)

-nefunguje „trh manažerů“

-oddělení vlastnictví od správy (řízení) – nevadí to, pokud obě strany mají společné ekonomické cíle (zájmem manažera je mzda, zájmem vlastníka je udržet si svá vlast.práva). Možnost „nepřátelského převzetí“ – firma, kt.je manažery spravována málo efektivně, může být nepřátelsky převzata jinou skupinou vlastníků (investorů), kt.majetek skoupí (akcie) a dosadí jiné manažery (nelze u veřej.vlast.)

-problém menšinového vlastníka – u firem, kt.mají rozptýlené vlastnictví. Menšinový vlastníci mohou být zbaveni výkonu některých vlast.práv(Þselhání trhu).Musí dojít k právní regulaci – menšinový vlastník musí mít možnost se svých akcií zbavit ( př.prodat většinovému vlastníkovy – cena se spočítá jako průměrná cena akcií za urč.časové období)

další formy vlastnictví:

družstevní vlastnictví

zpravidla vedou k menší efektivitě než soukr.vlast.

zaměstnanecké vlastnictví

ad1) členové zpravidla v družstvu i pracují nefunguje trh vlastnických práv (možno jen v bytových

družstvech ).

ad2) členové v družstvu i pracují. Firmy, kt.jsou ve vlast.svých zaměstnanců(funguje u menších firem)

-problém externalit = selhání trhu: - často v ekologických oblastech

-negativní – možnost přenést náklady na jinou společnost nebo stát jako celek

-pozitivní – část výnosu je získávána někým jiným.

výsledkem je ekon.neefektivnost Urč.statku se vyrobí víc než je ekon.efektivní (u negativních e. – neboť část nákladů nese někdo jiný) nebo méně ( u pozitivních e. – neboť část výnosu získá někdo jiný ekon.subjekt nemá dostatečnou motivaci)

externality ve svých důsledcích vedou k tomu, že některá vlast.práva jsou narušena (poškozen je někdo jiný, nebo je subjektu odejmuto část výnosů)

Þ řešení je možné a ekon.efektivní, pokud obě strany mohou svobodně vyjednávat a na jeho základě se vzájemně odškodnit.

Př: Rybář a zemědělec

Rybář má svůj rybník a zemědělec pole, kt.hnojí a deště část hnojiva občas spláchnou do rybníka. To má ze následek smrt ryb. (negativní externalita dodatečný náklad v podobě mrtvých ryb, ale náklad nese někdo jiný).

Þ ekonomický pohled: výhodné pro zemědělce, ale celospolečenský efekt je negativní (méně ryb)

+ porušeno právo

-pokud mohou strany vyjednávat – možnost odškodnění, ale i nalezení ekonomicky efektivního řešení.

právo je na straně rybáře – zákaz hnojení z ekon.pohledu nemusí být efektivní, neboť ztrácíme část výnosu, kt.by zemědělec získal hnojením Þ potřeba kompromisu – zemědělec nabídne rybáři kompenzaci z toho, co vydělá pokud začne hnojit

právo je na straně zemědělce – jednání začne rybář – nabídne zemědělci kompenzaci za to, že přestane hnojit

Þ souhrnná produkce obou stran bude maximální

Þ právně urovnané

„??? teorén“ vznikne-li problém externalit a mají-li strany možnost vyjednávat a vzájemně se odškodnit, mohou obě strany dospět k řešení, kt.bude ekonomicky efektivní bez ohledu na to, jaká bude zákonná úprava.

-předpoklad, že obě strany jsou soukromníky

-a náklady na vyjednávání (transakční náklady – nutnost nalézt skutečného vlastníka a zahájit jednání) musí být relativně omezené