1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PSYCHOLOGIE UČENÍ

a) Asocianismus

- nejstarší teorie učení, utvořena pod vlivem empirismu (duše dítěte po

narození je tabula rasa) v Británii

- všechny duševní jevy pramení z pocitů, pocity zanechávají stopy v

podobě představ - ty se přetvářejí ve vyšší psychické jevy sdru- žováním (asociací)

- asociační zákony - zákon dotyku v čase a prostoru

- učení - upevňování a uchovávání asociovaných představ (Herbart - - psychologie je věda o představách) - zúžení na paměťové procesy, pomíjena důležitost motivace

b) Teorie podmiňování

1. KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ

Teorie I.P.Pavlova

- Pavlov objevil základní fyziologický mechanismus učení

- podmíněný reflex

- základním východiskem pro rozvoj zvířete i člověka jsou podmíněné

reflexy (ostatní činnosti organismu jsou na nich budovány za pomoci

podmíněných reflexů)

- učení určováno vztahem organismu a prostředí (p.r. se utvářejí vli-

vem působení vnějšího prostředí)

Teorie J.B.Watsona

- zakladatel behaviorismu - zkoumat lze jen to, co se projevuje navenek, tedy chování, nikoli jednání

- učení je procesem získávání individuálních zkušeností

2. INSTRUMENTÁLNÍ PODMIŇOVÁNÍ

Teorie E.C.Thorndika (konekcionalismus)

- proces učení probíhá pokusem a omylem (odůvodnil to, co Watson

odůvodnit nedokázal - jak probíhá učení na počátku, když člověk nemá zkušeností)

- pokus - kočka v kleci, jíž lze otevřít zevnitř tlačítkem

- položíme-li před klec žrádlo, kočka se míní posrat, ale pak náhodou šlápne na knoflík a dostane se ven

- po několikerém opakování je již neomylná

- (S (subject - potrava) + R (reaction - otevření klece)) . x = con- nection

- na základě těchto experimentů T. formuloval 5 malých a 3 velké zá-

kony učení:

- 1. zákon pohotovosti:

- každý jedinec je puzen k činnosti, připravuje se k ní, je-li mu v ní

zabráněno, prožívá nespokojenost (každý je spokojený jen tehdy, dě-

lá-li to, co chce)

- 2. zákon cviku (frekvence, praxe, opakování):

- cvičení upevňuje spojení mezi S a R

- 3. zákon efektu:

- míra uspokojení z výsledku spojení mezi S a R zvyšuje dobu jeho u-

chování

d) Kognitivní teorie

1. TEORIE UČENÍ VHLEDEM (POSTŘEHEM)

- vychází z tvarové psychologie (nadřazenost celku nad elementy)

- ten, kdo se učí, zahrnuje do svého pole vnímání všechny části dané

problematiky a snaží se pochopit jejich fci v její struktuře

- tato teorie nepočítá s minulou zkušeností

- vhled - akt náhlého řešení, vyvolávající změnu oganizace psychic- kých obsahů

- Köhler - opice v kleci, v níž leží tyč

- když už nevidí hlady, popadne tyč a banán si přisune (vztah mezi cílem a prostředkem se uskutečňuje naráz)

- učení - děti by se měli učit číst celá slova a věty, ne jen jednotlivá písmena

- žáci by podle této teorie dokázali cokoli vyřešit intuicí, učite- lé by si klidně mohli jít hrát s františkem nebo prohánět ka- čenu

2. S - O - R TEORIE UČENÍ

- neobehavioristé (Tolman) zavedli mezi S a R třetí článek - O (sou-

bor zprostředkujících procesů a stavů, tzv. vmezeřené proměnné -

nelze je bezprostředně pozorovat, jde o zákonitosti vyšší nervové

činnosti)

3. FUNKCIONALISTICKÁ TEORIE UČENÍ

- pokus odstranit nedostatky asocianismu (Dewey)

- poukazuje na důležitost zájmu jedince, který podněcuje jeho aktivitu

2. PODMÍNKY A PROCESY PUSOBÍCÍ V PROCESU UČENÍ

- obecné zákony učení:

- jsou to 4 nejdůležitější ze 44 zákonů vycházejících z behaviorismu

1. ZÁKON MOTIVACE

- motivace - stav jedince v čase a prostoru, kdy na něj působí několik motivů - dochází k boji motivů, vyhrává ten nejsilnější (i- deální je, když vyhraje učení)

- vstupní - stav vnitřní tenze

- výstupní - zpětná vazba

- faktory jí ovlivňující - nový učitel, nové učivo, nová čin- nost

- působení učitele je vnějším motivem, ke zvnitřnění dojde, pokud bu-

de respektována/y - 1. - osobnost žáka (její vývojové zvláštnosti)

- 2. - životní zkušenost žáka

- 3. - touha žáka po seberealizaci (pochvala)

- 4. - aspirační úroveň žáka (jak se žák hodnotí)

- 5. - zájmy žáka

- cíl - důležitý motivační prvek - naznačuje dosaženou úroveň výkonu, musí být přesný, srozumitelný, smy- sluplný a jasně vymezený

- seberealizace - pokud žák může využít nabyté znalosti v praxi nebo při řešení nového úkolu, dochází k uspokojení této potřeby

- aspirační úroveň - úroveň výsledků očekáváných jedincem prová- dějícím určitý výkon

- nízká a.ú. je projevem sebepodceňování

- zájmy - lze buď vybrat převažující zájem, nebo vytvářet zájmové skupiny

2. ZÁKON OPAKOVÁNÍ

- předpokladem pro opakování je porozumění látce

- opakování musí být pravidelné, systematické

- úspěšné opakování probouzí další touhu po poznání

3. ZÁKON TRANSFERU A INTERFERENCE

- učení nám vytváří podmínky pro snadnější zvládnutí nových život-

ních situací

- transfer - aby došlo k jeho uplatnění, musí být žákům předložen úkol dostatečně odlišný od těch, které řešili v rámci opakování

- specifický - využití naučených algoritmů v podobných, ni- koli identických situacích (přenos vědomostí a dovedností)

- nespecifický - přenos emocí, postojů, osvojených principů a zákonitostí na zcela nové a neznámé si- tuace

- teorie identických prvků (Thorndike) - učení je usnadněno přítom- ností faktoru, který působil dříve v jiné situaci

- podobnost může spočívat v obsahu učiva, me- todě učení, společných prostředcích

- př. - osvojení jednoho jazyka může vést ke snaz- šímu naučení se jinému, lehce podobnému

x teorie generalizace (Judd, Gibson) - člověk se učí spíše obecným principům, jež lze použít v růz- ných sobě nepodobných situ- acích

- v transferu se projevuje generalizace podnětů (dítě vidí psa, ten má hlavu a ocas, pak uvidí kočku s těmitéž znaky a myslí si, že je pes)

- specifický transfer lze vysvětlit shodnými znaky situací i generaliza- cí

- interference (Luchins) - jedinec řeší situaci stále stejným způsobem, není s to řešit ji jednodušeji (stav funkční fi- xace), dostává se do stavu útlumu aktivity při učení

- útlum - proaktivní - dříve naučené negativně zasahuje do učení se novému (obtíže při přeučování)

- retroaktivní - nově naučené anuluje a ruší dříve naučené

- podmínky ovlivňující proces učení a jejich interakce:

- dělení - vnitřní - vnitřní výbava jedince

- vnější - podmínky pramenící ze sociálního prostředí a přímo působící v pedagogické situaci - učivo - náročnost

- učitel - autorita

- autorita učitele - vnější - dána institucí, předpisem sociální role (pra- vomocemi učitele)

- vnitřní - neformální, ten, kdo ji má, má i vnější, ale opačně to neplatí!

- neznamená oblíbenost, ta je však její sou- částí

- jak se stát pro parchanty ideálem?

- způsob řízení třídy:

- 1. - liberální - učitel poskytuje nepřesné, slabé nebo žádné normy, tíhne k přehlížení jejich překračování

- děti si vytvářejí vlastní normy, jedinci zvyklí na řád ztrácejí orientaci, silní začnou simulovat fci učitele

- pramení z pohodlnosti učitele, jeho znechucení před- mětem či žáky

- 2. - autokratický - odměřenost, strohost, preference monologu, ne- ústupnost, motivace tresty

- některé děti začnou učitele i předmět nenávidět, jiné se s ním naopak identifikují (negativní vzor - může vše a nemusí nic)

- 3. - demokratický - jinak sociálně integrační

- učitel je respektovaným partnerem žáků, nej- náročnější styl řízení, co se týče přípravy učitele

- učitel podporuje samostatný projev žáků, při- pouští diskusi

- žák hodnocen podle svých předchozích výkonů, nikoli podle průměru stanoveného učitelem

- učitel používá všechny styly řízení (při písemce direktivní)

3. PEDAGOGICKÁ INTERAKCE

- speciální druh sociální interakce probíhající během výuky

- vyučující se snaží vyvolat podmínky, které by stimulovaly proces učení, a činí tak pomocí incentiv (pobídek)

- graf: S1 S2

E E

M M

RS RS

R R

- E - empirie (životní zkušenost, s níž vstupujeme do interakce)

- M - motiv (cíl, o jehož realizaci prostřednictvím interakce usilujeme)

- RS - referenční systém (očekávání:

- anticipace - předjímání (co jsem provedl, že musím na kobereček?)

- expektace - očekávání (co z toho bude?)

- E, M a RS utvářejí dohromady anticipační ú- roveň)

- R - reakce (vnější projevy E, M a RS)

- interakční spirála - pozitivní - aktivizuje žáka

- negativní - zablokování jedince, může vyústit v agresivitu

- typy:

- symetrická - obě strany jsou si rovny (učitel ji nikdy nemůže navodit, a neměl by se o to ani snažit)

- asymetrická - vyplývá z předpisů sociálních rolí

- a) reaktivní - potlačení jádra pedagogické interakce, totiž navození procesu učení

- pozitivní - učitel reaguje na podněty odvádějící komu- nikaci od učení (Co dělá váš záhonek kono- pí, pane učiteli?)

- negativní - učitel začne na třídu řvát, místo aby vy- učoval (Jste tupá deprivovaná hovada! Já nebudu brát ohledy! Na nikoho!)

- b) osobnostně blokující - zablokování potenciálu žáka (např. vlivem špatně formulovaných otázek, pomocí psychického týrání)

- c) úkolově orientovaná neosobní - učitel zaměřen pouze na zvlád- nutí učiva

- d) úkolově orientovaná osobnostně rozvíjející

- determinanty ovlivňující osobnost žáka nebo učitele:

- a) dimenze učitelova (žákova) jednání

- vnitřní psychické proměnné ovlivňující naše jednání

- socioemocionální dimenze - citový příklon nebo odklon ve vztahu k jednotlivým žákům

- 1. - škála reverzibility - učitel očekává chování žáků k němu shodné s jeho vůči žákům

- 2. - škála ireverzibility - učitel uplatňuje ve svém chování odlišné normy od těch, které vyžaduje od žáků

- 3. - škála oceňující - učitel žáky pozitivně motivuje

- 4. - škála podceňující - učitel je skeptický ve vztahu k výkonu žá- ka, omezuje možnosti jeho seberealizace, vede ho k rezignaci (pokud rezignuje vůd- ce, rezignuje celá třída)

- 5. - škála porozumění - učitel je schopen empatie

- 6. - škála neporozumění - učitel projevuje nezájem o pocity žáka, odmítá jeho předchozí zkušenost

- dimenze řízení třídy - Fleischmann: „Který styl řízení třídy je nej- lepší?“

- Já: „Ty mě chceš nachytat, ty čůro, co!?! Zá- leží na situaci, vole.“

- b) percepčně postojová orientace

- vychází ze sociální percepce a tudíž ze smyslového vnímání

- subjekt si k objektu vytváří určitý vztah

- mechanismy percepčně postojové orientace:

- 1. - všeobecná zaměřenost vnímání druhých - jsem optimista nebo pesimista

- 2. - soukromá teorie osobnosti - má-li někdo vlastnost X, musí mít i vlastnost Y (Je-li někdo čurák, má v hlavě nasráno.), velmi povrchní

- 3. - projekce - své vlastnosti připisujeme druhé osobě, čímž vyrovná- váme svůj vnitřní stav (tendence porovnávat se s hor- šími)

- 4. - pořadí vnímaných informací - efekt dobroty

- haló efekt - oslnění jedincem (zna- mená ztrátu objektivity)

- figura a pozadí

- působení kontrastu - máme-li před sebou krásku a zvíře, krá- ska je ještě krásnější a zvíře ještě více zvířecké

- favoritismus

- c) kauzální atribuce

- přisuzování příčin aktivitám jedince a hodnocení těchto aktivit

- nebezpečí schematického typizování žáků (žák prakticky ztrácí mož-

nost být lepší)

- typy:

- 1. - ofenzivní - žáci pokládaní učiteli za úspěšné

- úspěch - schopnost, píle

- neúspěch - lenost, smůla

- 2. - defenzivní - žáci pokládaní učiteli za neúspěšné

- úspěch - nesnadnost, štěstí (snižování dosaženého úspěchu, lépe ke zpevnění vztahu žáka k předmětu využíti, a ne do něho naráž- kami stupidními píčovati)

- neúspěch - snadnost, neschopnost

4. DRUHY UČENÍ

- a) perceční učení

- cíl - rozvíjení schopnosti vnímat, pochopit smysl a význam předmětu

- předpoklad - adekvátní činnost příslušných smyslových orgánů a center v mozkové kůře

- diskriminace - rozlišování (u slepců je rozlišování zra- kem nahrazeno hmatovým)

- percepční návyky - schopnost všímat si podstatného, percepční učení by je mělo rozvíjet

- percepční paměť - každý pozorovaný jev je v paměti zastoupen sche- matem, které je ovlivněo našimi postoji k tomuto jevu

- b) senzomotorické učení

- cíl - zaměřeno na získání předpokladů pro vykonávání činností náročných na propojení percepce a pohybu (psaní, kreslení, řízení vozu)

- kvalita výkonu - měřítkem doba úkonu, míra únavy (zhoršení kvality vede ke ztrátě jistoty při provádění úkonu)

- fáze:

- a) počáteční stadium - seznámení s úkolem a pomůckami (slovní a činnostní), názorná ukázka

- b) nácvik činnosti - nesmí být prováděn bezmyšlenkovitě, mechanic- ky, důležitost motivace, kontroly, prožití úspě- chu

- výkonové plató - dočasné zastavení na cestě k zlepšení výkonu

kvalita výkonu  plató

(rychlost, přes-

nost)

doba nácviku

- příčiny - vnější - hlučnost prostředí, na hovno nářa- dí, kreténní instruktor

- vnitřní - snížení motivace, únava

- změny probíhající při s.u. - pohyby se zpřesňují, jsou úspornější, ply-   nulé

- soustředěnou zrakovou kontrolu nahrazu- je periferní vidění

- c) pojmové učení

- cíl - osvojení pojmu, zařazení pojmu do vyšších struktur, rozvíjení abstraktního myšlení

- nositel - slovo

- procesy (oba se navzájem doplňují):

- 1. - tvoření pojmů - a) počáteční generalizace

- b) analýza - rozebrání pojmu na jednotlivé zna- ky

- c) syntéza - výběr znaků společných s dříve o- svojenými pojmy (probíhá v ab- straktní rovině)

- 2. - osvojování pojmů - předložen již hotový pojem

- pojmy - naukové - vznikají záměrným systematic- kým učením, nekonkrétní

- zkušenostní - dítě si je utváří samo, ne- úplné a nepřesné

- fáze osvojení - a) redukce nepodstatných vlastností

b) zvýraznění podstatných vlastností

c) zpětná vazba

d) zařazení do vyšších struktur

- d) problémové učení

- cíl - samostatné odhalení vztahů mezi pojmy, nejsložitější druh učení

- řešíme-li úkol, známe algoritmus, při řešení problému však mu- síme tento algoritmus vytvořit

- fáze - 1. - stav nejistoty (dilema, pochybnosti)

- 2. - identifikace problému, který se má řešit

- 3. - hledání faktů, formulace hypotéz

- 4. - ověřování hypotéz

- 5. - důkaz správnosti aplikací výsledků

5. VÝCHOVA A SEBEVÝCHOVA

- a) prostředky a metody sebevýchovy:

- výchovné prostředky - jevy užívané k výchovnému působení (učitel, rodič)

- výchovné metody - způsoby použití výchovných prostředků

- výchovné působení - přímé - kladení požadavků, přesvědčování, od- měna a trest

- zprostředkované - hra, práce, zájmová činnost, sport

- kladení požadavků - zdůvodněné, přiměřeně vysoké

- náznak žádost výhrůžka

- přesvědčování - přímé slovní působení, apel na city, fantazii, svě- domí

- odměna a trest - trest - prostředek zabránění jedinci v činnosti, jíž nechceme

- odměna - posílení žádoucícho chování

- b) možnost persuasie morálních aspektů osobnosti

- c) sebevýchova:

- úsílí jedince směřující k rozvoji jeho vlastní osobnosti

- faktory - schopnost vymezení cílů a hodnot

- schopnost sebepoznání a sebehodnocení

- prostředí, v němž jedinec žije

- vlastní nároky a možnosti