DEMOGRAFICKÝ PROFIL A PŘEDPOKLADY ROZVOJE VENKOVSKÉ OBCE DO 2000 OBYVATEL

Univerzita Karlova v Praze

Přírodovědecká fakulta

Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

DEMOGRAFICKÝ PROFIL A PŘEDPOKLADY ROZVOJE VENKOVSKÉ OBCE DO 2000 OBYVATEL

Rozvojové problémy venkova

Demografický profil a předpoklady rozvoje venkovské obce do 2000 obyvatel

Rozdíly mezi venkovským a městským obyvatelstvem jsou všem známé. I přesto, že dochází na venkově mnohdy k přejímání městského způsobu života, rozdíly v obyvatelstvu jsou zde neustále patrné. V posledních letech se stále více hovořilo o problému vystěhovávání obyvatel z venkova, ale zásadnějším problémem se jeví stárnutí populace, které s tím úzce souvisí. Lidé z venkova odcházejí hlavně z ekonomických důvodů, nemohou sehnat v místě původního bydliště práci a mnohdy se jim nechce dojíždět do vzdálenějších měst, proto se rovnou odstěhují. Venkovské obce tak ztrácejí zejména mladé a vzdělané obyvatele, kteří zde nenachází uplatnění na pracovním poli, ale chybí jim také kulturní a společenské vyžití. Velkým problémem malých obcí je, kromě nedostatku pracovních příležitostí, mnohdy úplná absence společenského života. Kulturní domy, které zde kdysi existovaly, v dnešní době chátrají, protože na jejich rekonstrukci nejsou finanční prostředky a tak jediným „kulturním“ střediskem bývá mnohdy pouze hospoda. Pokud na vesnici nějaké kulturní středisko či kulturní dům je, nebývá během roku většinou příliš akcí, které by se zde pořádaly. Diskotéky ruší obyvatele přilehlých domů, plesy se zde konají jednou či dvakrát do roka a kino by se na malé vsi neuživilo. Pro mladé lidi je zde málo faktorů, které by je zde udržely. V některých pohraničních obcí po odsunu německého obyvatelstva prakticky neexistují žádné tradice a zvyky a je jen velice málo, co by lidi s územím spojovalo. A zejména mladí, v těchto oblastech, nemají k místu svého narození příliš silný vztah, zejména pokud se jedná o malé obce. Nechtějí žít tam kde „lišky dávají dobrou noc“ a „kde chcípl pes“. Mladí se odtud stěhují za lepším a tak dochází k negativnímu fenoménu migrace mladých lidí do měst a stárnutí původní venkovské populace. Přesto je možné, že v pozdějším věku získají ke svému rodišti určitý vztah a později se vrátí zpět. Pokud se tak stane, je to spíše v důchodovém věku. A svým přistěhováním věkový průměr obce nadále spíše zvýší.

Rovněž statistiky dokládají úbytek dětské složky z 21 % na 17 % a také to, že v celé české populaci začínají převažovat lidé starší 65 let nad dětmi do 15 let věku. Tento trend je pak o to více příznačnější pro venkovské obyvatelstvo. Z důvodů odchodu mladých lidí klesá přirozený přírůstek obcí a ve většině případů již obce ubývají přirozenou cestou. Významnou tendencí je také snížení počtu dětí a jejich odklad do pozdějšího věku. Toto je patrné zejména ve městech, ale také na venkově při srovnání s předešlými lety došlo k posunu. Věk rodičů při narození prvního dítě se zde neposunul o tolik jako ve městech. V dnešní době existuje ještě pořád názor, že na venkově mají rodiny hodně dětí a ve městě málo. Tento trend je však již po staletí překonaný a žádný rozdíl zde již neexistuje. K nižší počtu dětí v rodině mají většinou městské i venkovské rodiny podobné důvody, a to ekonomické. Rodiče chtějí svým dětem zajistit určitý standart a ne jim odpírat, protože musí uživit ještě dalších 5 dětí.

Největší zastoupení mají také v malých obcích logicky lidé v produktivním věku. Přesto ve srovnání s městským obyvatelstvem je zde podstatný kvalitativní rozdíl. Venkovští obyvatelé dosahují spíše nižšího vzdělání. Problémem je, že nižší procento lidí usiluje o vyšší vzdělání a mnohdy se spokojí jen s výučním listem. Podle jejich názoru se jim bude na vesnice spíše hodit, když se budou živit rukama jako například truhlář, než mít nějakou školu s maturitou. Být manuálně zručný a šikovný se cení více než teoretické znalosti. S těmi vám soused nepomůže postavit dům. Tento přístup mnohé velmi znevýhodňuje na trhu práce, pokud totiž nenajdou uplatnění v místě svého bydliště či nejbližším okolí, nemají jinou možnost než hledat práci ve větším městě či zůstat nezaměstnaný. Ve větších městech jsou jejich možnosti omezené a ne vždy se jim podaří sehnat uplatnění ve svém oboru a kromě něj příliš mnoho nabídnout nemohou. Na druhé straně nízké procento těch, kteří se rozhodnou pro vyšší vzdělání, zůstává v původní obci, protože pro ně zde není uplatnění.

V poslední době zaznamenávají obce do 2000 obyvatel příznivé migrační přírůstky. Přírůstky jsou zatím mírné a nelze předpokládat, že by se jimi dařilo vykompenzovat úbytky přirozenou cestou. Pokud by obce do 2000 obyvatel migračně získávaly i v budoucnu, dá se očekávat zmírnění úbytku obyvatelstva. Ale nabízí se zde otázka udržitelnosti tohoto stavu. Bude tento nastolený trend pokračovat i nadále, či se objeví reurbanizace a města získají znovu na atraktivitě? Pro venkov by byly ideální migrační přírůstky, které by tvořily zejména lidé v reprodukčním věku, kteří by se na venkov přistěhovali na trvalo i s rodinami, lidé ekonomicky aktivní a to zejména pokud by byli v dané obci zaměstnaní či tam podnikali. Pravděpodobnost migrace tohoto typu lidí na venkov je však velice malá. Tito lidé se přistěhují spíše do města či jeho blízkého okolí, kde mají vše na dosah ruky, ať už různé služby, kulturní a sportovní vyžití apod. Málo mladých rodin, které mohou volit mezi bydlením ve městě a na venkově, si zvolí bydlení na venkově, kde budou třeba muset jejich děti denně dojíždět x kilometrů do školy a oni do práce. Významným důvodem je také to, že v menších městech vás například byt 3+1 vyjde zatím levněji než stavba domku v malé obci. A mladé rodiny si domek nemohou většinou dovolit.

Ke stárnutí obyvatelstva některých venkovských obcí přispívá také to, že někteří lidé, kteří vlastní na venkově chalupu, počítají s tím, že se tam v důchodovém věku přestěhují natrvalo. Tím sice posílí migrační přírůstek, ale věkový průměr zhorší. Z toho vyplývá, že venkov nestárne pouze odchodem mladých lidí, ale také tím, že se sem stěhují převážně starší lidé, zejména důchodového věku. Tito lidé už nepotřebují bujarý společenský život, který nabízí města, nepotřebují tisíce obchodů a supermarketů k nakupování a podobné věci, za kterými odchází mladí lidé do měst. Starší lidé upřednostňují spíše klidné a čisté prostředí, krásnou přírodu, kam mohou chodit na procházky a třeba i malou zahrádku, o kterou se budou moci starat a která jim ve městě chyběla.

Existují rozdíly nejen mezi městem a venkovem, ale také mezi jednotlivými venkovskými obcemi, které mají stejný počet obyvatel. Ve velké míře záleží na poloze obce. Vesnice v blízkosti města se liší více od vesnic v periferních oblastech než od města v jejichž okolí se nachází. Obce v blízkosti města se v mnoha ohledech přibližují spíše městskému způsobu života. Vyrůstají tu nové moderní domy, které mnohdy narušují původní ráz, před domem již nestojí stará Škodovka, ale drahá zahraniční auta, zemědělské funkce tady už prakticky nenalezneme. Tyto oblasti se spíše než venkovským územím stávají suburbánní zónou města. Na druhé straně se nacházejí periferní oblasti, zejména v horských oblastech se špatnou dostupností. Na těchto místech jako by se čas zpomalil. Troufám si říci, že v těchto vsích a sídlech lidé nepřejímají tolik městské návyky a v určité míře si udržují své původní zvyky a tradice. Tyto oblasti představují typické vesnické osídlení a život na vsi. Problémem je, že zejména v těchto oblastech stárne populace nejvíce a také migračně nejvíce ztrácí. Oblasti jsou pro mladé lidi příliš izolované od okolního světa.

Velké rozdíly jsou také mezi obcemi v západním pohraničí a moravskými oblastmi. Obyvatele vsí na Moravě spojují tradice a zvyky, které udržují určitou pospolitost obce. V pohraničí, zejména v oblastech po odsunutých Němcích, je situace odlišnější. Původní zvyky zde již skoro nikdo nezná a nové i dosídlenci málokdy vytvořili.

Možná řešení situace

Pokud by docházelo ke stárnutí venkovského obyvatelstva a migraci z venkova, mohlo by se v dlouhodobém horizontu stát, že by venkov úplně vymřel. Přesto si myslím, že k tomuto katastrofickému scénáři nikdy nedojde. Může se stát, že v budoucnu dojde k zániku některých sídel, ale tento osud postihne asi jen ty nejmenší.

Vytvořit univerzální řešení zabránění stárnutí populace, které by tzv. padlo všem je nereálné. Obcím v nejbližším okolí měst stárnutí populace a migrační úbytek spíše nehrozí. Jak již bylo řečeno, tyto oblasti začínají stále více přejímat městské způsoby života, ale hlavně mají jednu podstatnou výhodu a tou je jejich poloha. Získávají migrací nové a zejména mladé bohatší obyvatele, kteří si mohou dovolit postavit vlastní domek, jedná se většinou o obyvatele s vyšším vzděláním, kteří mají vyšší životní úroveň. Nechtějí z různých důvodů žít ve městě a tak nejbližší obce jsou pro ně ideálním řešením. Do města to není daleko, ale je zde čistější životní prostředí a více přírody. Dojíždění do města není problémem, protože zde existuje většinou dobré dopravní napojení a také hromadná doprava zde jezdí v kratších intervalech než do oblastí vzdálenějších. I přesto, že v těchto oblastech schází kulturní vyžití, tak není problémem dojet za nákupy a kulturou do blízkého města. Tyto obce nebudou mít dohledné době problémy s vysídlováním a stárnutí populace. Spíše, pokud se nacházejí opravdu v malé blízkosti od města, může dojít prakticky k jejich spojení s městem a mohou se stát jeho součástí.

Na druhé straně existují obce vzdálenější od vlivu města, které mnohdy mívají špatné dopravní spojení a patří tak k izolovaným územím. Tyto oblasti by musely mít nějaké zásadní a velké pozitivum, aby se jim podařilo přilákat ve velké míře mladé obyvatelstvo či si ho alespoň udržet. Přesto i u těchto obcí existují některá řešení, jak povzbudit atraktivitu obce. Lidé odcházejí zejména proto, že nemají práci a schází jim možnosti jak trávit volný čas. Ovlivnit uplatnění vzdělaných lidí ve venkovské obci se jeví jako poměrně těžký problém. Podle mého názoru v malých obcích je obtížné vytvořit pracovní příležitosti pro ty nejvzdělanější. Nelze zde postavit firmu, která by zaměstnala sousedovo syna, který je odborníkem v informační technologii. Myslím si, že pokud se tito nejvzdělanější lidé rozhodnou bydlet v oblastech vzdálenějších od města, nezbude jim nic jiného než dojíždět do větších měst, kde najdou pracovní místo odpovídající své kvalifikaci. Mnozí starostové, nejen obcí ale i měst, se domnívají, že postavení průmyslové zóny bude tím hlavním rozvojovým impulsem pro jejich oblast. Ale průmyslové zóny nelze stavět na každém kroku a ne každý investor postaví svůj závod v oblasti, která se nachází v perifernější poloze a kvalita lidských zdrojů je zde poměrně nízká. Z toho vyplývá, že stavba průmyslové zóny v obcích do 2000 obyvatel se jeví jako nepříliš reálné řešení. Otázkou tedy zůstává jak zajistit zaměstnanost na vesnici. Lidé, kteří zde práci mají si ji povětšinou udrží, existuje zde také poptávka po určité pracovní síle, ale zajistit práci většímu počtu lidí, kteří by se sem třeba přistěhovali a nechtěli za prací dojíždět, mi připadá jako příliš složité a těžko realizovatelné.

Druhým důvodem, proč lidé opouštějí venkovské obce je, že jim chybí určité služby, kulturní a společenský život, různé sportovní zařízení a možnosti trávení volného času. Ne všechny tyto faktory lze na vesnici zrealizovat. Tedy zrealizovat je možné téměř vše, ale udržitelnost je různá. Na malé obci je zbytečné postavit kino, které by navštěvovalo 5 diváků a kino by tak bylo v neustálé finanční ztrátě. Ale zajistit určitý společenský život lze. Může k tomu pomoci existence různých spolků. Když budou například hasiči a myslivci pořádat různé bály, budou se konat fotbalová utkání s okolními vesnicemi, přes rok se budou dodržovat různé tradiční slavnosti apod. Problémem je, že ne všichni o něco takového mají zájem a mnohdy není nikdo, kdo by se ujal organizace. Troufám si říci, že v moravských obcí toto bez problémů funguje, zatímco v odsunutém pohraničí si lidé jen stěžují, ale chybí jim alespoň malá iniciativa.

Atraktivitu venkova lze postavit i na určitých skrytých možnostech, které se nabízejí a nejsou doposud využívané. Proč nevyužít horské oblasti a nevytvořit podmínky pro zimní či letní horskou turistiku, čímž by se mohla v mnohém zvýšit atraktivita obce? Nelze sice vytvořit ze všech obcí světově známé turistické cíle, ale v u těch obcí, které mají co nabídnout, lze zvýšit propagaci a počátečními investicemi, lze napomoci jejich atraktivitě. Příkladem mohou být moravské obce, které založily svou propagaci na vinařství a vytvořily stezky po moravských vinných sklípcích. Mnohdy by stačil jen originální nápad, i ten který by se zprvu jevil jako úsměvný. V některých obcích se rozvojové možnosti samy nabízejí, přesto nikdo nemá dostatek odvahy k jejich rozvinutí. Ale i obce, které se nenachází v přírodně atraktivních oblastech, mohou najít způsob jak přilákat mladé obyvatele. Může to být nabídkou různých výhod, které nabídnou nově příchozím. V blízkosti Sokolova se nachází obec Šabina, která se z malé a nepříliš zajímavé obce stala moderní a atraktivní. Obec investuje finance do své obnovy, ale také se snaží rozšířit nabízené možnosti pro své obyvatele, zároveň vychází vstříc obyvatelům, kteří by se sem chtěli nově přistěhovat. Nabízí jim například stavební parcely s již zavedenými technickými sítěmi a ceny pozemků jsou zde celkem přijatelné. Obec se zúčastňuje pravidelně soutěže Vesnice roku, a v rámci Karlovarského kraje se umisťuje na prvním místě. Tato obec se snaží zpříjemnit život svým obyvatelům a díky tomu se také její věkový průměr snižuje a získává mladší obyvatele a to i přesto, že většina z nich za prací dojíždí.

Domnívám se, že většina obcí by se mohla snažit o svůj rozvoj a nejen nadávat na nedostatek financí. Ne vše je o penězích, může stačit i trocha iniciativy a dobrý nápad