Adobe Photoshop pro začátečníky - úvod

[1] Adobe Photoshop pro začátečníky - úvod

Vždycky jste chtěli umět pracovat s Photoshopem, ale nevěděli jste jak na to? Pak by vám měla pomoci série dvanácti článků, ve kterých počínaje tímto podrobně krůček po krůčku probereme všechny možnosti a nástroje, které v sobě Photoshop ukrývá. Úvodní článek seznamuje čtenáře s prostředím a základy ovládání.

V úvodu povídání o programu Adobe Photoshop nelze začít jinak než konstatováním, že je to zavedený profesionální grafický nástroj, který užívají miliony lidí na celém světě. Ať již k úpravám fotografií, přípravě tiskových materiálů či tvorbu webových stránek. Ve všech těchto oblastech poskytuje Photoshop maximální komfort a možnosti, na které freewarové nebo sharewarové programy (jako jsou GIMP nebo PaintShop Pro) nemají šanci dosáhnout.

Následující sérií článků o Photoshopu bych rád všem začínajícím uživatelům dokázal, že používat Photoshop není až tak obtížné, jak se to na první pohled může zdát. V deseti kapitolách se dozvíte detailní informace o nástrojích a jejich používání, o práci s tolik vychvalovanými vrstvami, o filtrech i práci s textem a mnoha dalších možnostech, které Photoshop nabízí. Dnešní úvodní článek si klade za cíl popsat ovládání a pracovní prostředí programu. Budu při tom vždy odkazovat na nejnovější českou verzi, tedy Photoshop 7.0 CZ.

Když program poprvé spustíte, vybafne na vás na první pohled poněkud nepřehledná směsice paletek. Celé to vypadá přibližně takto:

Ačkoliv vám to zprvu může lehce připomínat okénkový chaos známý z profesionálních 3D grafických programů, zdaleka tomu tak není. Stačí věnovat chvíli času zorientování se.

Úplně nahoře pod hlavní nabídkou (Soubor, Úpravy, Obraz, Vrstva, Výběr, Filtr, Zobrazení, Okna, Nápověda) je umístěna lišta volby nástrojů, ve které se zobrazují možnosti nastavení jednotlivých nástrojů programu.

Panel nástrojů

Napravo vidíte panel nástrojů - odtamtud máte snadný a rychlý přístup ke všem nástrojům Photoshopu. Jsou rozděleny do čtyř základních skupin:

1. skupina - označování, přesouvání a řezání (Kapitola 1)

Nástroj výběr (obdélníkový, eliptický, jednoho řádku, jednoho sloupce)

Nástroj přesun

Nástroj magnetické laso (laso, mnohoúhelníkové laso)

Nástroj kouzelná hůlka

Nástroj oříznutí

Nástroj rozřezání (výběr výřezu)

2. skupina - úpravy obrázku (Kapitola 2, 4 a 5)

Nástroj retušovací štětec (záplata)

Nástroj štětec (tužka)

Nástroj klonovací razítko (razítko se vzorkem)

Nástroj štětec historie (umělecký štětec historie)

Nástroj guma (mazání pozadí, kouzelná guma)

Nástroj přechod (plechovka barvy)

Nástroj rozostření (zostření, rozmazání)

Nástroj zesvětlení (ztmavení, houba)

3. skupina - cesty, tvary a text (Kapitola 3, 5 a 7)

Nástroj pro výběr cesty (přímý výběr)

Nástroj text (svislý text, vodorovná textová maska, svislá textová maska)

Nástroj pero (cesta od ruky, přidat kotevní bod, odstranit kotevní bod, změnit bod)

Nástroj obdélník (zaoblený obdélník, elipsa, mnohoúhelník, čára, jiný tvar)

4. skupina - další nástroje (Kapitola 5)

Nástroj poznámky (zvuková anotace)

Nástroj kapátko (vzorkování barev, měřítko)

Nástroj ručička

Nástroj lupa

Každá ikonka má v pravém dolním rohu malou šipečku, která značí, že se jedná o více nástrojů sdružených do jednoho - podržíte-li nad ikonkou stisknuté pravé tlačítko, rozbalí se nabídka s dalšími nástroji (ty jsou uvedeny v závorce).

Pod ikonkami nástrojů se nachází aktuální vybraná barva - jedná se o dva barevné čtverečky pod sebou. Dva jsou proto, že barva na vrchu značí barvu popředí, zatímco barva vespod je barva pozadí. Lze je jednoduše přehazovat kliknutím na šipečku v horním rohu. V dolním rohu jsou pak černý a bílý čtvereček - kliknutím na tuto ikonku barvy 'vynulujete' na černou v popředí a bílou v pozadí, což je základní nastavení. Výběr dvou barev slouží především při práci s nástrojem Gradient a Guma (Kapitola 4 a 5).

Dvě ikonky znázorněné kolečkem v obdélníku, které se nacházejí pod barvami jsou určeny zejména pokročilým uživatelům - jedná se o tzv. rychlou masku, což je v podstatě uživatelsky definovaná selekce (Kapitola 1).

Další trojice ikonek slouží k přepínání pohledu - standardní pohled je ten, kdy vidíte na obrazovce záhlaví programu, druhá ikonka záhlaví schová a třetí schová i základní nabídku Photoshopu. Mezi těmito stavy lze jednoduše rotovat klávesou F.

Poslední ikonkou v panelu nástrojů je ta s dokumentem, ze kterého vychází šipka. S její pomocí lze rychle otevřít aktuální dokument programem ImageReady a vytvořit z něj webovou stránku (Kapitola 9).

Tak to bychom měli probranou levou stranu obrazovky. Pojďme se mrknout na stranu pravou. Tady se standardně nacházejí čtyři paletky, každá z nich obsahuje několik záložek.

Paletky

V první paletce narazíme na záložky Navigátor (standardně vybraná) a Informace. Navigátor nás informuje o aktuálním zobrazovacím poměru (zmenšení nebo zvětšení) otevřeného obrázku a zobrazuje také jeho zmenšeninu. V kolonce zobrazující poměr můžeme hodnotu ručně měnit - podobně jako v levé části stavového řádku, viz. dále. Pomocí dvou ikon šipek napravo a nalevo dole můžete pak měnit poměr zvětšení ve skocích. Mezi oběma ikonami se pak nachází táhlo, kterým lze poměr měnit plynule.

Záložka Informace standardně říká vše o tom pixelu vašeho obrázku, na kterém se aktuálně nachází kurzor myši. Hodnoty za písmeny RGB říkají kolik je v onom bodě zastoupeno červené, zelené a modré barvy. Pokud se všechny hodnoty nacházejí na nule, je tento bod černý, pokud na hodnotě 255 je tento bod bílý. Jednotlivé barvy jsou pak vlastně kombinace tří čísel od 0 do 255, což celkem dává 256 různých hodnot pro jednu barvu 256*256*256 dostupných barev celkem (asi 16,7 milionu). Za písmenky CMYK se pak nachází procentuální zastoupení barev Cyan, Magenta, Yellow a Black (azurová, purpurová, žlutá a černá). X a Y jsou souřadnice kurzoru. Pokud zrovna pracujeme s nástrojem selekce, pak se zobrazí hodnoty také za písmeny W (Width) a H (Height), které značí délku a šířku vybrané selekce. Uprostřed před písmenky RGB a CMYK se nachází malá ikonka na kterou když kliknete, můžete si vybrat co se má na daném místě zobrazovat za informace. Stejného efektu lze dosáhnout také tím, že kliknete na malou černou šipečku v kroužku nacházející se v pravém horním rohu palety a zvolíte Možnosti palety.

Pojďme na druhou paletku, která v sobě ukrývá tři záložky: Barva (standardně zvolená), Vzorník a Styly. V záložce barva můžete provádět veškerá kouzla s volbou barev popředí a pozadí. Ručně můžete nastavovat hodnoty každé ze tří složek - červené, zelené a i modré. Hodnoty samozřejmě mohou být pouze od 0 do 255. Důležité je vědět, že když chcete zvolit barvu popředí, musíte nejprve kliknout na svrchní čtverec (označí se orámováním), zatímco pro volbu pozadí musíte mít označený ten spodní. Dvojklikem na čtverce se dostanete do speciálního okna pro volbu barvy, kdesi 'tu svou' (barvu) díky mnoha různým nastavením jako bezpochyby najde i ten největší grafický labužník. Jednodušší, ovšem méně přesný způsob jak vybrat požadovanou barvu je kliknout v základní paletce na některé místo ve spodní 'barevné stupnici'.

Ve druhé paletce se po Barvě nacházejí ještě další dvě záložky - Vzorník a Styly. První volba vás zanese do tabulky předem nastavených barev, které můžete samozřejmě upravovat, přidávat svoje a mazat stávající. Styly jsou v podstatě to samé, opět se jedná o seznam přednastavených stavů.

Třetí paletka je paletka Historie, Akce a Přednastavené nástroje. Historie představuje jakési interaktivní 'undo', tedy funkci Zpět. Zaznamenává se tam popořadě každá akce provedená s obrázkem či v obrázku. Vy tak máte dokonalý přehled o procesu tvorby obrázku a můžete se kdykoliv vracet zpět či zpětně vynechávat některé kroky (proto je však nutné zaškrtnout volbu 'povolit nelineární historii' v nabídce Volby historie kam se dostanete přes černou šipku v pravém horním rohu paletky).

V záložce akce naleznete standardně složku Výchozí akce.atn, která vám po rozbalení zobrazí dvanáct přednastavených akcí. Jedná se vlastně o makra čili programové postupy nahrané ve Photoshopu. Hodí se zejména při často opakovaných rutinních úkonech, dokáží velmi urychlit práci. Uživatelé samozřejmě mohou vytvářet své vlastní akce a pak je dále upravovat, zařazovat do vlastních složek atd. Akce se ukázaly být jednou z nejsilnějších stránek Photoshopu a najdou časté uplatnění při každodenní práci. Více si o nich povíme v kapitole 8.

Poslední záložka Přednastavené nástroje dává uživateli přístup ke zvláštním nastavením nástrojů. U každého nástroje existuje totiž nepřeberné množství různých nastavení a ta která používáte často je dobré mít uložená, abyste se nemuseli pokaždé, když budete chtít nástroj stejným způsobem využít, znovu pouštět do jeho nastavování.

Konečně čtvrtá paletka. Obsahuje znovu tři záložky - Vrstvy, Kanály a Cesty. V záložce Vrstvy se skrývá seznam všech vrstev obrázku - jedná se vlastně o jednotlivé obrázky poskládané nad sebou. Lze jimi pohybovat, aplikovat na ně efekty a provádět s nimi další úpravy. Více si o nich povíme v kapitole 6. V dolní části záložky Vrstvy je šest ikonek. Pomocí první přiřadíme vrstvě nějaký styl, druhá přiřazuje vrstvě masku, třetí vytváří tzv. Sadu (tam lze ukládat příbuzné vrstvy, například všechny textové), čtvrtá ikonka přiřadí vrstvě nějaký efekt, s pomocí páté ikonky se tvoří vrstva nová a poslední ikonka koše označenou vrstvu maže.

Přepneme-li do záložky Kanály, objevíme opět podobný seznam jako u vrstev. Tentokrát se ovšem jedná o barevné kanály. Jejich využití je určeno skutečně spíše pro profesionály takže se o nich zatím nebudeme zmiňovat a vrhneme se rovnou na záložku cesty. Ta slouží k uspořádání a práci s cestami. O nich se více dozvíme v kapitole 3. Pro začátek nám stačí vědět, že je lze využít taktéž jako selekce. Dole na záložce máme opět šestici ikonek pomocí kterých s cestami můžeme pracovat. První ikonka vyplní cestu barvou popředí, druhá ji obtáhne 1px tenkých štětcem, třetí ji vyznačí jako výběr a čtvrtá naopak z výběru vytvoří cestu.

Stavový řádek

A blížíme se do finále, tedy ke stavovému řádku. V něm se zobrazují informace o aktuálně otevřeném dokumentu. Úplně vlevo je procentuelní označení zvětšení - maximum je 1600% (maximální zvětšení), minimum 0,2%. Hodnotu lze libovolně měnit s přesností na dvě desetinná místa. Hned za procenty vidíte ikonku dokumentu 'připojeného' k síti - ta slouží k práci s dokumentem v pracovních skupinách. Následuje dlouhá kolonka a za ní černá šipka. Kliknete-li na šipku, můžete si zvolit co se má zobrazovat v kolonce před ní (informace o velikosti, objemu a typu dokumentu a další). Poslední část stavového řádku obsahuje krátkou nápovědu k aktuálně zvolenému nástroji.

Příště už se vrhneme na práci s nástroji, v první lekci to budou ty určené k přesouvání, označování obrázků či jejich částí a řezání.

[2] 

[3] Základy Adobe Photoshopu, část 2.

Jan Horčík - 17.12. 2002

Ve druhé kapitole našeho seriálu se blíže podíváme na základní nástroje Photoshopu určené ke kreslení, totiž tužka, štětec a různé tvary. Lze je využít zejména ve spojení s tabletem pro kreativní kreslení, ale uplatnění najdou i v mnoha jiných oblastech práce s Photoshopem.

K povinnému vybavení každého i poloprofesionálního počítačového grafika nezbytně patří také tablet, který se pro práci se štětcem, tužkou a dalšími nástroji o nichž se dnes zmíníme, hodí ze všeho nejlépe. Pracovat lze však samozřejmě i s myší.

Nástroje štětec & tužka

Tyto dva jsou základní kreslířské nástroje programu, nacházejí se v panelu nástrojů pod stejnou ikonkou. Photoshop 7.0 nabízí oproti starším verzím mnohem lépe konfigurovatelné štětce. Jejich základní nastavení vidíte v paletce voleb nástrojů:

V nabídce přednastavených štětců jsou standardně umístěny tři štětce (průhledný červený postřik, rozprašovač a štětec), které ukazují, co vše je možné se štětci v Adobe Photoshopu provádět. Zdaleka však neukazují všechno, jak uvidíme dále.

Ve vedlejším políčku Stopa volíme velikost štětce - od 1 do 2500 obrazových bodů. Dále je pak možné volit různé tvary a typy stop - těch verze 7.0 nabízí skutečně nepřeberné množství. Pokud vám nestačí ty, které vidíte ve spodním okénku, klikněte na ikonu malé černé šipky nahoře vpravo - objeví se nabídka, ve které můžete vybírat z kaligrafických, přírodních, suchých a mnohých dalších štětců. Ačkoliv v tomto ohledu Adobe ještě nedosahuje na profesionální kreslířské nástroje typu Corel Painter, v příštích verzích už může být všechno jinak - a dosavadní vývoj nasvědčuje tomu, že Adobe se snaží Corelu přiblížit.

Další volby nástroje štětec jsou Krytí a Hustota. V podstatě se jedná o podobnou volbu, tahy štětce však při různých nastaveních vypadají jinak - zatímco krytí určuje intenzitu barvy, hustota udává rychlost jejího použití.

Ikona  značí zapnutí rozprašovače. Ten byl v předchozích verzích Photoshopu prezentován jako samostatný nástroj, v sedmičce téměř dokonale splynul se štětcem.

Kliknutím na tuto  ikonku nebo na záložku Stopy v pravé části palety voleb nástroje Štětec se dostanete do okna určeného pro vytváření vlastních stop. Photoshop 7.0 nabízí v tomto ohledu ohromné množství možností, lze definovat průměr, mezery, rozptyl, kombinovat dva štětce najednou, určovat kolísání barvy, krytí, atd. Možností je velice mnoho a se svým vlastním nastavením stop si můžete skutečně velice vyhrát. Samozřejmě, že je možné ukládat svá vlastní nastavení a později je znovu využívat při kreslení.

Pojďme se krátce podívat na nástroj tužka. Ten je v podstatě totožný s nástrojem štětec, liší se pouze v tom ohledu, že z něj nelze 'vyrobit' rozprašovač a nelze u něj také zvolit vlhké okraje.

Zajímavé využití nacházejí oba tyto nástroje ve spojení se styly vrstev (viz. druhá paletka napravo od shora, hned vedle Vzorníku a Barev). Příklad: vytvoříme nový obrázek a v něm novou vrstvu. Klepneme na záložku styly a vybereme jeden ze standardně nabízených stylů. Zvolíme nástroj štětec a začneme kreslit. Tahy štětce jakož i jejich barva jsou deformovány podle vybraného stylu. Styly lze taktéž vytvářet své vlastní, ale o tom si povíme více v následujících kapitolách, až budeme mluvit o vrstvách.

Nástroj obdélník a další tvary

Ačkoliv je Photoshop bitmapový editor, lze v něm částečně tvořit i za pomoci vektorů (nástroj cesty) nebo vektorových masek (nástroj obdélník a jemu podobné). Samozřejmě, že nemůže nabídnout to, co jeho přímo vektorově orientovaný bratříček Adobe Illustrator, přesto tu ale jisté možnosti jsou.

O cestách si povíme příště, dnes je na řadě 'kreslení' tvarů, které se děje nástroji obdélník, zaoblený obdélník, elipsa, mnohoúhelník, čára a jiný tvar. Paletka voleb nástrojů každého z nich vypadá stejně:

První je opět výběr přednastavených voleb nástroje. Tři následující ikonky  značí, zda se nástrojem vytvoří vrstva s tvarem (nebo spíše maskou tvaru, ale o tom později), cesta či pouhá 'výplň obrazovými body' čili prostě bitmapový obrázek. Dostáváme se k osmi ikonkám vlastních tvarů. Dvě první s perem dovolují vytvořit tvar zcela dle vlastní libovůle - poprvé za pomoci běžné cesty, podruhé díky kreslení cesty od ruky. Další ikonky pak nabízejí tvorbu již výše zmíněných tvarů. Poslední ikona - libovolný tvar - dává uživateli přístup k několika předem definovaným tvarům. Opět jich existuje několik knihoven - například zvířata, šipky, rámečky, tvary, symboly a mnoho dalších. Přístup k nim získáte tak, že rozvinete paletku vedle nápisu Tvar a stisknete černou šipku vpravo nahoře.

Nástroj guma

Nebýt nadání a návrhářských schopností programátorů společnosti Adobe, nebylo by bývalo v tomto odstavci o čem povídat. Guma je prostě guma a vyjma toho, že u ní lze volit stejné typy stop jako u štětce, není v ničem výjimečná. Naštěstí jsou tu ale ještě dvě další, speciální možnosti. Totiž Nástroj mazání pozadí a Nástroj kouzelná guma. Oba se hodí zejména k úpravě fotografií, ale jak už to tak bývá, nejen k tomu.

Nástroj mazání pozadí čili 'guma pozadí' dělá přesně to, co má v názvu - gumuje pozadí. V paletce voleb nástroje k tomu nabízí několik různých voleb z nichž nejpodstatnější je 'Omezení', které může být sousedící, nesousedící nebo 'hledat obrysy'. Každá volba se hodí pro jiný typ obrázku/fotografie a nejlepší je pro potřebný výsledek obvykle vyzkoušet všechny možnosti - časem se naučíte kde kterou volbu využívat. Čím lepší chcete výsledek, tím přesnější musejí být tahy gumy, velikost stopy a nastavení tolerance. Zde vidíte příklad.

Nástroj kouzelná guma je podobný nástroji kouzelná hůlka, stejné jsou i volby nástroje. Liší se v tom, že označenou část ihned vymaže. Občas je výhodné kombinovat oba dva (nebo všechny tři) druhy gumy dohromady (s tabletem jde samozřejmě všechno lépe). Pak lze dosáhnout třebas takovýchto výsledků:

Tak a to je konec dnešní kapitoly, příště se vrhneme na dnes několikrát zmiňované cesty.

[4] 

[5] Základy Adobe Photoshopu, část 3.

Jan Horčík - 7.1. 2003

Tentokrát se podrobněji seznámíme s nástrojem Pero a zároveň tedy i s další výbornou vlastností Photoshopu, která se nazývá 'cesty'. Lze je využít zejména k tvorbě roztodivných útvarů, ale reálných předmětů, vyřezávání z fotografií a dalším grafickým libůstkám.

Co je vlastně zač ta 'cesta'? Pohotová a správná odpověď by mohla znít, že 'cesta je vektor'. Zní to možná trochu podivně, vždyť v úvodu našeho seriálu jsme si řekli, že Photoshop je bitmapový (rastrový) editor, což je pravý opak vektorového. Jenže právě v kombinaci obou těchto přístupů tkví síla tohoto programu. Navíc je pak možné přenášet soubory mezi dalšími programy jako je Adobe Illustrator nebo PageMaker. Ale zpět k úvodní otázce. Cesty jsou vlastně dlouhodobé výběry (viz. kapitola 1), tedy jinak řečeno výběry, jež můžeme uložit a později znovu použít.

Zatímco výběr je takříkajíc 'jednorázový', tj. nelze ho zachovat po celou dobu práce se souborem a po uzavření souboru mizí, cesty jsou 'trvanlivější'. Jakmile vytvoříte cestu, máte několik možností jak s ní naložit, mimo jiné ji třebas uložit. Jakmile tedy dokument zavřete (samozřejmě je předtím nutné uložit změny) a později otevřete, lze cestu znovu použít.

Cesty přímo souvisejí s oběma předchozími kapitolami - označováním (selekcemi) a maskami. Zjednodušeně řečeno jsou masky docela podobné cestám, mají však své odlišnosti, výhody i nevýhody. O těch se však dnes bavit nebudeme. Povíme si raději něco o samotných cestách, jejich vytváření, upravování a vlastně o všem co s nimi souvisí.

Cesty můžeme v zásadě vytvářet dvěma různými způsoby - buďto přímo nástrojem Pero  anebo za pomoci nástroje Výběr .

Vytváření cest nástrojem Pero

Nástroj pero se nachází ve 'vektorové' podskupince nástrojů v panelu nástrojů (okolo něj jsou ještě nástroje pro výběr cesty, text a tvary). Rozvinete-li nabídku pod nástrojem pero, objeví se čtyři další nástroje: cesta od ruky, přidat kotevní bod, odstranit kotevní bod a změnit bod. Abychom pochopili jejich funkci, musíme si nejprve říci jak taková cesta vypadá.

Cesta není laicky řečeno vlastně nic jiného než prostá čára. Tvoříme ji přidáváním tzv. kotevních bodů, v případě nástroje cesta od ruky prostým kreslením od ruky. Kotevní body lze potom přidat nástrojem přidat kotevní bod. Kotevní body jsou důležité proto, že dovolují cestu různě deformovat - lze z nich vytáhnout dva tzv. záchytné body, pomocí kterých křivku různě zaoblujeme a jinak deformujeme. Kotevní i záchytné body lze samozřejmě různě přesouvat.

Zkuste si to - klikněte na nástroj pero a pak znovu klikněte kamkoliv do nového dokumentu. Objeví se malý šedý čtvereček - jeden kotevní bod. Klikněte podruhé na jiné místo - ze čtverečku je čára. Klikněte potřetí na jiné místo a vznikne trojúhelník vybarvený aktuálně zvolenou barvou popředí. Všimněte si, že v záložce Vrstvy automaticky vznikla nová vrstva (zřejmě nazvaná Tvar 1). Zaměříte-li svůj pohled na paletu volby nástrojů, zjistíte, že je to tentýž panel, který užívají nástroje pro tvorbu tvarů. Vztah mezi tvary a cestami je ve Photoshopu 7.0 velmi blízký. Dělí je vlastně jen dvě ikonky  v této paletce, které přepínají nástroj pero mezi vytvářením cesty nebo rovnou tvaru.

Nyní zvolte nástroj Přidat kotevní bod a klikněte nějak na vytvořenou cestu (objeví se kurzor pera s malým + vpravo dole). Vznikne nový kotevní bod a kolem něj na obou stranách dva malé čtverečky. Namiřte kurzorem přímo na kotevní bod, stiskněte levé tlačítko a táhněte. Vidíte, že kotevní bod se pohybuje a s tím se mění i tvar nově vytvořené vrstvy. Nyní najeďte na jeden ze záchytných bodů a pohněte s ním - tvar se opět začne deformovat. Tentokrát ovšem bez toho, aby se měnila poloha kotevního bodu.

Získat právě ten tvar, který potřebujete obvykle chvíli trvá - dovednost zacházení s cestami není nijak snadná a nikdo netvrdí, že vám to musí jít hned po prvním vyzkoušení. Chvíli trvá, než si na tento způsob práce zvyknete. Nerozčilujte se, když vám něco nepůjde, raději si to v klidu zkoušejte, experimentujte. Jakmile dosáhnete jisté zručnosti, vyzkoušejte použití nástroje pero v kombinaci s klávesami ALT (přidá záchytné body), CTRL (posouvání kotevních bodů) a SHIFT (umístí bod ve směru 45° od posledního bodu) - v podstatě se jedná o rychlý přístup k dalším nástrojům odvozeným od nástroje pero.

Ačkoliv cesty na obrázku vidíme jako tenké čárky a kotevní body jako malé čtverečky, nemají s vlastním obrázkem nic společného a proto je jim také vyhrazena zvláštní záložka nadepsaná 'Cesty' v (obvykle) poslední paletce napravo. Dole je k dispozici celkem šest ikonek, ukážeme si postupně využití každé z nich:

Vytvoří novou prázdnou cestu - můžeme ji začít dotvářet pomocí nástroje pero anebo výběr.

Odstraní aktuálně označenou cestu v paletce Cesty.

Vytvoří pracovní cestu z výběru (nutno použít nástroj výběr).

Načte cestu jako výběr (opak předchozího).

Vytáhne cestu štětcem (předtím však musíte nástroj štětec zvolit).

Vyplní cestu barvou popředí.

Začnete-li vytvářet pomocí nástroje pero cestu tehdy, když je vybraná záložka Cesty, nevytvoří se přímo nová cesta, nýbrž buďto vektorová maska tvaru - v podstatě tedy nová vrstva - nebo pracovní cesta. Jaký je rozdíl mezi pracovní cestou a 'pravou' cestou? Pracovní cesta je, podobně jako výběr, pouze dočasná - zmizí se zavřením dokumentu. Novou cestu z vektorové masky tvaru nebo z pracovní cesty vytvoříte jednoduše kliknutím na černou šipku nahoře vpravo v paletce Cesty a volbou 'Uložit cestu'.

K označování cest nebo jejich částí využijeme nástroje pro výběr cesty  nebo pro přímý výběr . Zatímco pomocí prvně jmenovaného lze vybrat pouze celou cestu, nástroj pro přímý výběr už umožňuje vybrat jeden nebo více kotevních bodů. Chceme-li vybrat více kotevních bodů najednou, držíme SHIFT a klikáme na ty body, které chceme vybrat.

Zajímavé možnosti skýtá práce s cestami v kombinaci s využitím nástroje text, ale o tom si povíme až v některé z příštích kapitol.

TIP: Cesty lze v kterékoliv paletce jednoduše a rychle mazat klávesou Delete.

Vytváření cest za pomoci výběru

Tato možnost je navýsost jednoduchá. Prostě vyberete kterýkoliv z nástrojů pro výběr, provedete selekci některé části obrázku, přepnete se do paletky Cesty a mezi dolními ikonkami vyberete tu pro vytvoření pracovní cesty z výběru. Pak už stačí jen znovu aplikovat postup vysvětlený o pár řádků výše - kliknete na šipku nahoře vpravo a vyberete 'Uložit cestu'.

TIP: Když chcete nějakou cestu zkopírovat, prostě stiskněte CTRL+C a pak CTRL+V.

Využití cest je vhodné zejména u složitých dlouhodobějších projektů na kterých budete pracovat třeba i několik dní. Hodí se také tehdy, když se stejným dokumentem pracuje více lidí najednou.

Ve Photoshopu vždy existuje několik různých způsobů jak vyřešit určitý problém. Jde jen o to, na který vy sami přijdete nebo na který si zvyknete. Někdo může zadaný úkol vyřešit pomocí cest, jiný si přizve na pomoc masky a tamten to třeba zase zvládne jen pomocí výběrů.

V příští kapitole blíže prozkoumáme nástroje přechod, plechovka barvy, zostření, rozmazání a další jim příbuzné.

[6] 

[7] Základy Adobe Photoshopu, část 4.

Jan Horčík - 14.1. 2003

V posledních dvou kapitolách našeho seriálu jsem se zaměřoval zejména na nástroje pro původní tvorbu, nyní se však opět vracím k úpravě fotografií a to v podobě nástrojů rozmazání, zesvětlení a jim příbuzných, neopominu ani užitečné nástroje přechod a plechovka barvy.

Retuš a úpravy

Všechny dnes zmíněné nástroje se využívají zejména k retušování a upravování fotografií, opět se tedy vracíme k bitmapové grafice. Jedná se konkrétně o tyto: rozostření, zostření, rozmazání (všechny pod jednou ikonou) a zesvětlení, ztmavení, houba (opět pod jedinou ikonou).

Jejich smysl je myslím patrný už z názvu a nejlepší způsob jak se s nimi naučit zacházet (ovládají se stejně jako štětec nebo guma) je vyzkoušet si je. Vzhledem k tomu, že nenabízejí mnoho možností 'ladění', tak zde uvedu jen stručný popis každého z nich:

Nástroj rozostření - v podstatě se jedná o lokální podobu filtru Gaussovské rozostření, v panelu voleb lze vybírat velikost stopy, to ostatně u každého z následujících nástrojů - lze tedy volit i stopy velice netradiční, Photoshop jich nabízí nepřeberné množství; dále volíme režim a sílu účinku

Nástroj zostření - opět lokální verze, tentokrát filtru no ano, zostření; volby jsou stejné jako u rozostření, s trochou zkušeností lze obrázky rozostřené předchozím nástrojem znovu doostřit pomocí tohoto, ale výsledek nemusí být vždy úplně perfektní, navíc to trvá dost dlouho; je nutné vyvažovat režim nástroje a sílu, nelze stále praktikovat 50% účinnost v režimu 'normální', však si zkuste co to s vaším obrázkem udělá; volby se liší s každým typem obrázku - světlý/tmavý, různá sytost barev, atd.

Nástroj rozmazání - prosím neplést s rozostřením, rozmazání je úplně něco jiného, efekt je trochu podobný jako když hrábnete prstem do temperami právě namalovaného obrazu; těžko přesně říct k čemu může tento nástroj sloužit, možností je skutečně nepřeberné množství - třebas vytváření takovýchto snových obrázků:

Všechny najednou pak lze užít k retušování fotografií, tady nám do květu omylem vlezl jakýsi kus hmyzu, takže pryč s ním:

Této úpravy můžeme docílit kombinací výše zmíněných nástrojů s nástrojem štětec.

Nástroj zesvětlení - zde si vyberete rozsah (světla, střední tóny, stíny), to podle té části fotografie/obrázku, na kterou chcete působit a míru expozice

Nástroj ztmavení - stejné volby jako u zesvětlení, jenže dělá opak

Nástroj houba - Ovlivňuje sytost barev; s její pomocí lze například takto upravovat fotografie:

Jak na to? Zvolíme nástroj houba, hustota 100%, režim snížit sytost a celý obrázek takto 'vybarvíme'. Pak zvolíme nástroj zesvětlení, rozsah střední tóny, expozice 100% a opět celý obrázek vybarvíme.

Vybarvování a barevné přechody

Nyní přichází na řadu o něco kreativnější část dnešní kapitoly. Seznámíme se s nástroji plechovka barvy a přechod.

Plechovka barvy slouží k rychlé výplni obrázku nebo jeho části danou barvu nebo vzorkem. Využívá se zejména v kombinaci s nástroji výběr a kouzelná hůlka, kupříkladu k vybarvování grafických návrhů. Hodí se také při úpravě vektorových obrázků, které většinou obsahují rozsáhlé plochy stejné barvy. Díky kombinaci nástroje výběr a plechovka barvy lze také rovnou rychle vytvářet jednoduchá grafická dílka jako je například toto:

Využijeme přitom ale vlastně všech nástrojů, o kterých jsme doposud mluvili. Jaký je tedy postup?

1. Vytvoříme nový obrázek (Soubor - Nový nebo stisk CTRL+N) a velikost zadáme 300 x 300 obrazových bodů.

2. Nástrojem plechovka barvy vybarvíme vrstvu Pozadí světle modrou barvou. Vytvoříme novou vrstvu. Zvolíme nástroj obdélníkový výběr a vybereme přibližně třetinu obrázku. Zvolíme nástroj eliptický výběr, stiskneme SHIFT a na vrchní straně výběr začneme dělat malé ploché elipsy - vlnky. Jakmile jsme u konce, plechovkou barvy vybarvíme vrstvu tmavě modrou barvou.

3. V paletce Vrstvy klikneme na tuto vrstvu pravým tlačítkem a vybereme volbu 'duplikovat vrstvu'. Stiskneme CTRL a levým tlačítkem klikneme na záložku nové vrstvu v paletce Vrstvy. Objeví se selekce. Nástrojem plechovka ji vybarvíme mírně tmavší modrou barvou než první vrstvu. Kurzorem se vrátíme do obrázku, vybereme nástroj přesun (nebo stiskneme V) a vrstvu mírně posuneme dolů.

4. Znovu duplikujeme první vrstvu s vlnkami. Klikneme na ni levým tlačítkem, držíme ho a táhneme ji vzhůru - nad tmavší kopii. Kurzorem se vrátíme do obrázku, vybereme nástroj přesun (nebo stiskneme V) a vrstvu mírně posuneme dolů. Stejný proces aplikujeme potom na tmavší vrstvu, dokud se nám nezdá moře dostatečně 'vlnité'.

5. Nástrojem zesvětlení (průměr 100 bodů, rozsah světla, expozice 75%) přejedeme svrchní část poslední duplikované vrstvy vlnek. Nástrojem ztmavení (stejné volby) přejedeme dolní část. Moře tak získá dojem jisté plasticity.

6. Klikneme na vrstvu Pozadí, zvolíme nástroje zesvětlení a 'obzor' nástrojem zesvětlení také trochu zesvětlíme. Volby nástroje - průměr 100 bodů, rozsah střední tóny, expozice 75%.

7. Racky vytvoříme jednoduše nástrojem eliptický výběr. V nové vrstvě vytvoříme elipsu, poté v panelu voleb nástroje zvolíme 'odečíst od výběr' a vykousneme jí tak, aby vzniklo jedno křídlo. Plechovkou bíle barvy ho vybarvíme. Podobným způsobem vytvoříme druhé křídlo (ať již ve stejné či v nové vrstvě).

8. Mráčky vytvoříme podobným způsobem, jen místo 'odečíst výběr' přepneme na 'přidat k výběru' (nebo prostě držíme SHIFT). Pak vybereme nástroj ztmavení (velikost 18, rozsah světla, expozice 15%) a okraje, případně i vnitřek, mírně ztmavíme, čímž opět získáme plastické mraky.

9. Slunce i ostrov jsou jednoduché úkony a ploutev ryby i palmu dotvoříme pomocí nástroje pero. Samozřejmě můžete popustit uzdu své fantazie a vydat se úplně jiným směrem třeba do zimních krajin (iglů na vrcholku ledovce apod.).

Vždy když použijete nástroj výběr lze vytvořenou selekci vyplnit jistou barvou či vzorkem. Obě tyto volby naleznete v panelu voleb nástroje. Vedle nich tam najdeme také volbu režimu, krytí (průhlednost), toleranci a několik dalších možností. Tolerance značí příbuznost barvy jednotlivých sousedících obrazových bodů (pixelů). Zvolíte-li nízkou toleranci, vyplní se pouze ty body, které mají barvu velmi podobnou, vysoká tolerance naopak značí možnou větší vzájemnou odchylku.

Nástroj přechod je ještě o něco zajímavější a mocnější než plechovka. Opět jej využijeme zejména v kombinaci s výběrem. Nabízí tvorbu neomezeného množství různorodých barevných přechodů. Paletka voleb nástroje je poněkud odlišná od plechovky, ale mají společný režim a krytí. Pět ikonek nalevo značí typ přechodu - lineární (podélný), kruhový, úhlový, zrcadlený a křížový. Nejčastěji se využívají první dva. Nalevo od ikonek se nachází výběr, kde je už připraveno několik desítek různých přechodů rozdělených do kolekcí. Kliknete-li n a zmenšeninu některého přechodu, objeví se okno, ke lze přechody upravovat nebo rovnou vytvářet vlastní podle svého gusta. Váš osobitý jednoduchý přechod ovšem vzniká už v okamžiku, když máte zvoleny dvě různé barvy (popředí a pozadí) a aplikujete tento nástroj na nějaký výběr nebo celou vrstvu.

A k čemu tedy vlastně přechody slouží? Lze je využít například k vytváření 3D efektů, jako v následující jednoduché ukázce:

1. V novém obrázku o rozměrech 300 x 25 vytvoříme přímo na pozadí barevný přechod dvou příbuzných barev, řekněme světle a tmavě fialové. Nejprve tedy zvolíme jednu barvu, poté stiskneme X (nebo klikneme na přehazovací šipku u barev v panelu nástrojů) a zvolíme druhou barvu. Pak vybereme nástroj přechod (lineární), natáhneme jej přes délku obrázku a pustíme.

2. Nástrojem výběr jednoho řádku vybereme svrchní řádek a vybarvíme jej barvou o něco sytější než je světlý horní okraj obrázku. To samé uděláme dole, jen to bude barva o něco tmavší, než je barva dolního konce obrázku. Mělo by vzniknout něco takového:

3. Nakonec vytvoříme novou vrstvu. Aplikujeme výběr jednoho sloupce a plechovkou jej vybarvíme nejprve tmavou barvou z úkonu č.2, potom ho posuneme o 1px doprava a vybarvíme světlejší barvou (opět z č.2). Vrstvu pak můžeme nakopírovat a máme jednoduché menu pro webovou stránku.

Tak a to je pro dnešek vše. Další, již pátá kapitola, nás zavede k poslední sadě nástrojů, které bych pracovně nazval 'doplňkové' (v žádném případě ale ne zbytečné) - jsou jimi lupa, ručička, kapátko a poznámky.

[8] 

[9] Základy Adobe Photoshopu, část 5.

Jan Horčík - 21.1. 2003

Dnešním tématem jsou poslední čtyři nástroje - poznámky, lupa, kapátko a ručička, přizpůsobování Photoshopu obrazu svému a také se podíváme na některé pokročilejší funkce. Věřím, že i v této kapitole se začínající uživatelé naučí o něco lépe zvládat ovládání programu.

Poslední sada nástrojů, u kterých jsem se zatím blíže nezastavoval, sestává z poznámek, kapátka, lupy a ručičky. Všechny čtyři mají spíše doplňkovou, pomocnou funkci, každopádně by se bez tří z nich (nástroj poznámky je víceméně 'luxus' využívaný především u rozsáhlejších projektů) žádný profesionál nikdy nemohl obejít.

Nenahraditelní pomocníci

Lupa (klávesová zkratka Z) - Photoshop dokáže daný obraz zvětšit až 16x a naopak více než 500x. Ovládání tohoto nástroje je více než jednoduché - standardně je nastaveno zvětšení (v panelu voleb nástroje je zvýrazněna ikonka s +) - jedním kliknutím pak obraz přiblížíte o 100%. Tento způsob je ovšem poněkud pomalý a hlavně zvětšuje rovnoměrně celý obrázek. Chcete-li se zaměřit na jistou část obrázku, prostě zvolte nástroj lupa a požadovanou část obrázku jím obtáhněte (při tažení kurzoru se objeví jakoby selekce). Ve paletce volby nástrojů můžete zaškrtnout volbu 'přizpůsobovat velikost okna', což se hodí zejména tehdy když máte na pracovní ploše málo místa. Mezi zvětšování a zmenšováním lze rychle přepínat držením klávesy levý ALT. Dvojitým kliknutím na ikonku nástroje lupa v panelu nástrojů se obrázek vrátí k původnímu náhledu (100%). Další možností jak pracovat s tímto nástrojem je kliknout pravým tlačítkem někam na plochu obrázku - objeví se další volby.

TIP: Zkuste stisknout CTRL a + nebo -.

Kapátko (klávesová zkratka I) - Základní funkcí tohoto nástroje je vybrat z obrázku požadovanou barvu - prostě kliknete někam do obrázku a Photoshop automaticky nastaví jako barvu popředí tu barvu, která se nachází právě pod kurzorem. V paletce voleb nástroje můžete navíc zvolit zda má být zvolená barva přímo z daného obrazového bodu (pixelu) či zda má jít o průměrnou hodnotu okolních bodů o rozsahu 3x3 nebo 5x5 pixelů. Pod tímto nástrojem se nacházejí ještě dva jemu příbuzné - nástroj pro vzorkování barev a měřítko. Vzorkování barev je vlastně takové permanentní kapátko - máte možnost umístit kamkoliv do obrázku čtyři záchytné body, které pak budou zobrazovat v paletce Informace hodnotu barvy v daném bodě (nebo průměru několika bodů). Potom můžete například sledovat změny, které se s obrázkem dějí při změnách kontrastu, vyvážení barev, apod. Odstraníme je jednoduše držením levé klávesy ALT a kliknutím levého tlačítka. No a nakonec je tu měřítko, jenž neslouží k ničemu jinému než k měření 'vzdáleností' a úhlů v obrázku.

Ručička (klávesová zkratka H nebo mezerník) - Tento nástroj v podstatě nahrazuje posuvníky. Pomocí ručičky jakoby posouváme obraz nahoru/dolů/doprava/doleva. Nic víc, nic míň. Kliknutím pravého tlačítka do obrázku získáte podobné volby jako u nástroje Lupa.

TIP: Vyzkoušejte také klávesy Home a End.

Poznámky (klávesová zkratka N) - Jedná se o čerstvou novinku verze 7.0. Je určena zejména pro práci v týmu - můžete do dokumentu napsat nebo dokonce namluvit různé poznámky, které pak putují (třeba přes internet) spolu s dokumentem.

Zobrazení pravítek a mřížek

V souvislosti s lupou a kapátkem bych se měl také zmínit o další výborné vlastnosti Photoshopu a to jsou pravítka, mřížky a další pomocníci. Přístup k těmto funkcím nalezneme v hlavním menu pod nadpisem 'Zobrazení'. Mimo toho, že tam lze najít příkazy lupy (zvětšit, zmenšit, na celou obrazovku, atd.) nalezneme tam také volbu 'Zobrazovat'. Pod ní se nacházejí další možnosti - zapneme volbu 'Mřížku'. Zpět pod nabídkou Zobrazení se skví ještě volba pravítka, kterou také zaškrtneme (pokud už tak není dáno). Náš dokument teď může vypadat nějak takhle:

Ještě k volbám pod nabídkou 'Zobrazení'. Obvykle bývá zatrhnuta volba 'Přitahovat' která znamená, že jakmile se kurzor přiblíží na vzdálenost několik pixelů například k okraji stránky nebo k úsečce mřížky, automaticky je k ní 'přitáhnut'. Které všechny elementy mají přitahovat to můžete nastavit ve volbě 'Přitahovat na' hned pod předchozí volbou. Občas se tato vlastnost hodí, jindy zase spíše trápí, je na každém zda a kdy ji bude využívat.

A nyní zpět k pravítkům, která vidíte na levém a horním okraji obrázku. Dvakrát na ně klikněte levým tlačítkem. Objeví se možnosti jejich nastavení. Rozbalením horní paletky (s nápisem 'Jednotky a pravítka' se objeví nespočet dalších možností nastavení všech možných aspektů Photoshopu. V souvislosti s mřížkami je zajímavá volba 'Vodítka, mřížky a řezy' kde lze nastavovat barvu a rozestup mřížky, případně barvu řezů. Co jsou to vodítka? Uvidíte - zkuste kliknout levým tlačítkem na některé z pravítek, držet a táhnout směrem do obrázku. Objeví se (obvykle) světle modrá čára přes celou délku nebo šířku obrázku. Vytáhněte takto dvě a nechte mezi nimi rozestup několik desítek pixelů. Nyní zvolte nástroj výběr a zkuste udělat výběr po celé délce (šířce) obrázku mezi těmito dvěma vodítky. Vidíte, že kurzor se automaticky přimknul k hornímu i spodnímu vodítku. Vodítka tedy slouží k velice přesnému rozdělení obrázku na jednotlivé díly - hodí se zejména při práci na webových stránkách, kde je nutné mít jednotlivé plochy barev navazující přesně v určitém bodě.

Manipulace s obrázkem

Opět se nyní přesuneme do hlavního menu, tentokrát ovšem do nabídky 'Obraz'. Nalezneme tam jednak volby pro změnu barevného režimu obrázku (RGB, CMYK, stupně šedi, atd.), přizpůsobování barev (změna kontrastu a jasu, barevného vyvážení, sytosti, atd.) a také pro operace s celým obrázkem. Tyto volby začínají volbou 'Velikost obrazu' a končí u 'Oříznout podle'.

Velikost obrazu - Zde 'natvrdo' měníme velikost dokumentu. Máme k dispozici informace jak v obrazových bodech, tak i v běžných jednotkách (palce, centimetry, milimetry). Navíc zde měníme rozlišení, což je důležité zejména pro tisk. Čím vyšší zadáme rozlišení, tím větší bude obrázek v obrazových bodech (při zachování velikosti dokumentu, tj. v centimetrech, palcích, atd.). Je-li zaškrtnuta volba 'Zachovat proporce', bude se velikost obrázku měnit rovnoměrně, tj. když změníte šířku, automaticky se upraví i délka a naopak.

Velikost plátna - Tato volba je velice rozdílná od volby 'Velikost obrazu'. Neměníme zde velikost samotného nakresleného obrazu, nýbrž plochy, na kterou kreslíme. Osm šipek dole určuje do jaké polohy se ukotví stávající obraz. Možná je to poněkud složité na pochopení pokud zatím nemáte s Photoshopem žádné zkušenosti, ale není nic jednoduššího, než si to vyzkoušet.

Natočit plátno - Tady se vám nabízí manipulace s celým obrázkem, můžete ho různě natáčet a převracet podle své libosti. Obrátí se samozřejmě všechno včetně kupříkladu vodítek.

Oříznout - Volba oříznout není nic jiného než stejnojmenný nástroj. Je k dispozici pouze tehdy, je-li proveden nějaký výběr. Další volba, totiž 'Oříznout podle' nabízí pouze několik dalších možností jak obraz oříznout.

Jednou z dalších možností jak změnit velikost obrazu je vybrat v hlavním menu volbu 'Nápověda' a tam 'Změnit velikost obrazu'. Jedná se o zjednodušeného průvodce se kterým by si měl vědět rady každý uživatel.

To by bylo pro dnešek vše, příště se pustíme do práce s vrstvami a kanály.

[10] 

[11] Základy Adobe Photoshopu, část 6.

Jan Horčík - 28.1. 2003

Dnešním tématem jsou vrstvy a s nimi spojené možnosti Photoshopu. Stručně jsem se o nich zmínil už v kapitole první, protože jsou fundamentální vlastností programu. Dnes se pokusím vaše znalosti o nich poněkud rozšířit a prohloubit.

Právě s vrstvami lze ve Photoshopu kouzlit jako s ničím jiným. Umožňují tvorbu rafinovaných, složitých obrázků, které by bez jejich existence nemohly třeba nikdy vzniknout. K tomu je však třeba znát alespoň některé jejich možnosti a volby. Začněme od začátku - co to vlastně vrstvy jsou? V podstatě se jedná o vzájemně nezávislé obrazy poskládané na sebe, které dohromady tvoří výsledný dokument - obrázek. Veškeré operace s vrstvami můžeme provádět v paletce Vrstvy, kde také nalezneme jejich seznam. Vždy, když vytvoříte nový dokument, bude přítomna vrstva Pozadí, kterou nelze odstranit - je jakýmsi základem každého dokumentu.

Vzájemná interakce vrstev

V paletce Vrstvy se nachází hned několik ikon a voleb, většinu z nich už ale znáte z předchozích kapitol. Úplně nahoře pod záložkami Vrstvy, Kanály a Cesty se nachází okénko pro výběr interakce mezi vrstvami neboli režimu prolnutí vrstev. Režim prolnutí určuje jak se budou chovat obrazové body jednotlivých pod sebou srovnaných vrstev, jak se spolu budou míchat a která bude výsledná viditelná barva. Právě touto cestou lze ve Photoshopu vytvářet množství velice zajímavých a unikátních efektů. Režimů prolnutí je celá řada, v sedmé verzi programu byl tento seznam ještě dále rozšířen na celkem dvaadvacet položek: Normální, Rozpustit, Ztmavit, Násobit, Ztmavit barvy, Lineárně ztmavit, Zesvětlit, Závoj, Zesvětlit barvy, Lineárně zesvětlit, Překrýt, Měkké světlo, Tvrdé světlo, Jasné světlo, Lineární světlo, Bodové světlo, Rozdíl, Vyloučit, Odstín, Sytost, Barva a Světlost.

Přesně a podrobně vysvětlit každou z interakcí by bylo zřejmě zbytečné - jednak se jedná o poměrně složité záležitosti, které je mnohokrát lepší si vyzkoušet než o nich číst a druhak jejich ucelený popis naleznete v nápovědě programu Photoshop pod nadpisem 'Volba režimu prolnutí'. Proto vám nyní raději ukážu několik příkladů jak si možnosti prolínání vrstev v praxi vyzkoušet.

Interakce vrstev se liší obrázek od obrázku, záleží zejména na jeho barevnosti a světelnosti. Proto zkuste nyní najít na svém disku nebo na internetu několik různých fotografií, otevřete je ve Photoshopu a v každém z nich duplikujte vrstvu s obrázkem. Jak? Prostě klikněte v seznamu vrstev pravým tlačítkem na tu vrstvu nadepsanou 'Pozadí' (nalevo by se měla nacházet zmenšenina obrázku) a vyberte možnost Duplikovat vrstvu. Máme tak nyní dva stejné obrázky jakoby položené na sebe.

Nyní můžeme začít experimentovat s prolínáním vrstev. Standardně je nastaven normální režim, ve kterém se barvy vůbec nemění. Zvolíme-li rozpustit, také se nic nezmění, protože máme dvě zcela totožné vrstvy. Ani u volby ztmavit (a zesvětlit) se nic nestane - ze stejného důvodu. Teprve u režimu násobit bychom měli pochytit první změnu, obrázek ztmavne. Násobení černé barvy černou barvou vytváří opět černou, bílá zůstává také beze změny. Všechny ostatní barvy se ztmavují. Ztmavení lze pozorovat i u režimu Ztmavit barvy - spodní barvu ztmaví v závislosti na horní a vytváří tak velice zajímavý kontrastní efekt. Zesvětlování se týká všech režimů, které v sobě mají slůvko 'světlo', zesvětluje také režim závoj.

  
Původní obrázek, vrstva barvy a výsledek v režimu Odstín

Poněkud zvláštní jsou poslední čtyři volby, totiž Odstín, Sytost, Barva a Světlost. Budete-li je zkoušet se duplikovanými vrstvami, nic se nestane - vždy se totiž jedná o stejné hodnoty barev. Teprve když jsou nad sebou vrstvy s různými hodnotami barevných bodů, začne se něco dít. Toho docílíme jednoduše tak, že vytvoříme novou vrstvu (ať již pomocí spodní ikonky nebo výběrem v nabídce Vrstva - Nová - Vrstva) a vyplníme ji pomocí nástroje Plechovka barvy (klávesa G) nějakou pastelovou barvou. Pak už lze aplikovat téměř všechny režimy včetně posledních čtyř. Zde jsou další ukázky různých režimů:

 
Normální režim a režim tvrdé světlo

  
Režimy měkké světlo, překrýt a zesvětlit barvy

Styly

Byl to Photoshop verze 6.0, který přinesl dalo by se říct 'revoluční' pohled na vrstvy jako na nositele jistého 'stylu'. Jedna se vlastně o dynamický efekt, který se mění pokaždé, když se změní vrstva, jinak řečeno se přizpůsobuje.

Existuje nekonečné množství variací efektů, které lze vytvořit, o čemž se ostatně můžete přesvědčit sami tak, že klepnete pravým tlačítkem v seznamu vrstev na nějakou vrstvu mimo pozadí a zvolíte Volby prolnutí. Objeví se rozsáhlé okno s mnoha volbami. Projděte si je a uvidíte, že Photoshop je skutečně všemocný nástroj, nabízející nepřeberné možností a nástrojů z nichž i ti pokročilejší využijí skutečně jen část.

Proto si ukážeme dva poměrně jednoduché, ale ve výsledku velice pěkné příklady stylů vrstev. Začneme vodou. Otevřeme barevný obrázek nějaké květiny a vytvoříme v něm novou vrstvu. Výplň nastavíme na 0% (pozor, nikoliv krytí). Pravým tlačítkem na ni klikneme a vybereme 'Volby prolnutí'. V okně Styl vrstvy zaškrtneme možnost Vržený stín a klikneme na tuto možnost, režim dáme na násobit, krytí 28%, vzdálenost 1, rozsah 0%, velikost 1 pixel. Pak zaškrtneme úkos a reliéf, opět na něj klikneme a nastavíme styl: vnitřní úkos, metoda hladká, hloubka 100%, směr nahoru, velikost 6, změkčit 2, úhel 96°, výška 34°, profil lesku třetí odleva nahoře, režim závoj - barva bílá a krytí 75%, druhý režim násobit a barva i krytí stejné. Nakonec zaškrtneme pod nabídkou 'Úkos a reliéf' také 'Profil', klikneme na graf a vybereme první zprava nahoře, zaškrtneme vyhlazení a rozsah nastavíme na 50%. Závěrem stiskneme tlačítko OK. Tak, vše je připraveno. Kouzlo může začít.

Vybereme nástroj štětec, velikost nastavíme na 5 - 10 pixelů a do nové vrstvy nakreslíme několik tahů. Vidíte, že je jedno jakou barvou kreslíte - vždy by se měly objevit jakoby proužky či kapky vody. Tento efekt ovšem nebude viditelný (nebo jen málo) tehdy, když bude vrstva, na kterou je aplikován a do které se kreslí prázdná nebo jednobarevná - vždy je nutné kreslit na podklad typu fotografie. Oproti tomu následující příklad lze aplikovat na jakýkoliv výběr či celou vrstvu.

Jedná se o 'žhavé písmo'. Opět klikněte pravým tlačítkem na vrstvu a vyberte Volby prolnutí. Zaškrtněte Vržený stín, krytí 50%, jinak zanechte původní nastavení, zaškrtněte vnitřní stín a barvu změňte na světle červenou, zaškrtněte vnější záře a barvu změňte na tmavší oranžovou - ostatní nastavení ponechte vždy tak jak jsou. Dále zaškrtněte vnitřní záře a profil změňte na poslední nahoře zprava. Zaškrtněte také satén, vyberte žlutou barvu a profil stejný jako předchozí a nakonec zaškrtněte překrytí barvou a vyberte pomerančově oranžovou. Tak, pokud je všechno nastaveno jak má být, stiskněte OK. Nyní klikněte na nástroj Text a pak znovu klikněte nějak do obrázku do nové vrstvy. Objeví se kurzor a vy můžete začít psát - vidíte, že písmena mají 'žhavou', oranžovou žlutou barvu. Efekt je lépe viditelný na černém podkladě, v případě světlejšího jej lze vylepšit snadno - ve Volbách prolnutí zaškrtněte také 'Vytažení' a vyberte vhodnou barvu a tloušťku.

Styly lze jednoduše duplikovat (přenášet z vrstvy na vrstvu) tak, že v seznamu vrstev kliknete na vrstvu se stylem pravým tlačítkem a vyberete možnost Kopírovat styl vrstvy. Pak v seznamu kliknete levým tlačítkem na tu vrstvu které chcete styl přiřadit a zvolíte Vložit styl vrstvy. Když se vám styl znelíbí, prostě ho odstraňte kliknutím na Odstranit styl vrstvy.

Seznam všech uložených stylů naleznete v paletce Barvy, Vzorník, Styly. Vaše vlastní styly lze samozřejmě ukládat (když se porozhlédnete po okně Volby prolnutí u některé vrstvy, zjistíte, že pod tlačítky OK a Zrušit je také tlačítko Nový styl). V paletce Styly lze přejmenovávat a různě jinak organizovat vlastní i již vyrobené styly.

Vrstvy úprav

Jedná se o speciální vrstvy, jejichž nedílnou součástí je tzv. 'maska' - možná si vzpomenete, že o rychlé masce jsme mluvili už v první kapitole, kde měla přímou souvislost s výběry. Tyto masky jsou poněkud jiné - slouží k barevným úpravám vrstev. V jednoduchosti si lze tyto masky představit jako speciální barevné fólie, které položíte na nejsvrchnější vrstvu - všechny spodní vrstvy jsou pak touto fólií nějak ovlivněny. Jsou různých druhů, lze s nimi upravovat barevné úrovně, vyváženost barev, jas a kontrast, odstín a sytost a mnoho dalších atributů. Jejich hlavní předností je, že pokud chcete některou z vyjmenovaných operací na některou z vrstev aplikovat, nemusíte zasahovat přímo do vrstvy, ale vytvoříte právě novou vrstvu úprav. Původní vrstva tak zůstane beze změn a vrstvu úprav lze kdykoliv podle libosti dále přizpůsobovat. Další výhodou je také to, že pokud chcete stejný efekt použít na více vrstev, stačí nad nimi opět vyrobit jedinou vrstvu úprav.

Další operace s vrstvami

Protože se může stát, že jeden dokument bude obsahovat desítky i stovky vrstev a že se jejich seznam stane nepřehledným, učinili chytří programátoři společnosti Adobe několik výborných protiopatření. Jednak je možno vrstvy pojmenovat - kliknutím pravého tlačítka a zvolením možnosti Volby vrstvy. Tam lze také vybrat pro vrstvu barvu - tato barva se ale samozřejmě zobrazí pouze v seznam vrstev. Za další je možné seskupovat vrstvy do tzv. sad. Vytvoření nové sady je jednoduché, prostě kliknete na třetí ikonku zleva v dolní části palety Vrstvy. V seznamu vrstev se objeví jakási složka, do které je možné přesouvat vzájemně propojené nebo příbuzné vrstvy. Je to jednoduché - 'uchopíte' ji levým tlačítkem myši a přetáhnete na název sady (obvykle Sada 1, 2, apod. - sady lze samozřejmě také obarvovat a přejmenovávat, stejným způsobem jako vrstvy).

Když je v dokumentu více vrstev, vždycky nastává jistá nepřehlednost a občas se může stát, že omylem upravíte vrstvu, kterou jste upravit nechtěli. Na to programátoři také mysleli a zavedli tzv. 'uzamykání' vrstev. Opět ho najdeme v paletce vrstvy, tentokrát pod nabídkou režimu prolnutí vrstev - jedná se o čtyři malé ikonky vedle nápisu zámek. Kliknutí na první z nich způsobí, že nebude možné jakkoliv upravovat barevné průhledné obrazové body vrstvy čili prostě řečeno prázdné místo. Druhá ikonka naopak uzamkne už vybarvené obrazové body. Třetí ikona uzamkne vrstvu na místě tak, že s ní nelze hýbat, ale lze do ní kreslit. Poslední ikonka zámku uzavře vrstvu nadobro proti jakékoliv změně - v seznamu se pak u vrstvy objeví tmavě zbarvený zámek (zatímco při 'slabších' uzamknutích je zámek světlý).

Chceme-li hýbat dvěma nebo více vrstvami najednou, pak je prostě vzájemně 'svážeme' a to tak, že klikneme na prázdné místo vedle malé ikony oka - objeví se jakoby tři články řetězu. Značí to, že aktuálně označená vrstva je svázána s tou, u které nebo u kterých je řetěz. Svázání se ale týká opravdu pouze přesunu, žádných jiných akcí. Vrstvy od sebe odvážeme jednoduše tak, že znovu klikneme na znázornění řetězu.

A úplně na závěr připojuji dva příklady obrázků, které lze právě díky hrátkám s vrstvami ve Photoshopu vytvářet:

O čem bude příští kapitola? Podíváme se blíže na nástroj Text.

[12] 

[13] Základy Adobe Photoshopu, část 7.

Jan Horčík - 4.2. 2003

Jedním z posledních nástrojů, o kterých v tomto seriálu nepadla zatím podrobnější zmínka je nástroj Text. A to je také důvod, proč jej dnes řečeno lékařskou terminologií 'tak trochu rozpitváme'. Na své si určitě přijdou jak začátečníci, tak i někteří pokročilí uživatelé.

Základní funkci nástroje Text zřejmě netřeba blíže popisovat. Prostě vkládání textu. Od minulých verzí ale doznala šestá respektive sedmá verze Photoshopu v tomto ohledu značných změn a především vylepšení. Text je konečně prezentován jako plně samostatná vrstva, kterou lze přímo upravovat. A ač se jedná o vrstvu do jisté míry speciální (vektorovou), lze na ni aplikovat Volby prolnutí, volit různé režimy prolnutí, apod.

Běžně se tento nástroj používá prostě tak, že jej zvolíte v Liště nástrojů a posléze kliknete někam do obrázku (kurzor myší se mění na klasický textový I kurzor ohraničený tečkovanou čarou). Změní se paletka Voleb nástrojů, vytvoří se automaticky nová textová vrstva a v obrázku se objeví blikající kurzor. Nyní je možné psát.

V paletce voleb nástrojů lze volit font, typ písma, velikost a vyhlazení, dále také zarovnání a barvu. To však není zdaleka vše, s čím lze ve Photoshopu ve spojitosti s textem pracovat. Mnohé další volby nalezneme v paletce Znaky a odstavec, kterou lze zapnout ve volbách nástroje (ikonka ).

Nalezneme tam dvě záložky - Znaky a Odstavec. První záložka umožňuje takřka neomezenou práci se znaky, lze definovat jak velikost, tak i jejich rozestup, rozestup řádků i měřítko znaků. Obrovskou výhodou je, že lze pracovat s každým znakem textu samostatně, což dává tvorbě nápisů ve Photoshopu takříkajíc 'nové rozměry'. Záložka Odstavec pak nabízí možnosti zarovnání a odsazení odstavců. Při běžném použití to příliš nevyužijeme, úplný rozsah těchto možnosti využijeme teprve tehdy, když použijeme nástroj text poněkud jiným způsobem. Opět jej zvolíme v panelu nástrojů, ale tentokrát do obrázku pouze jednou neklikneme, nýbrž klikneme (levým tlačítkem samozřejmě), držíme a táhneme. Vytvoříme tak nikoliv jediný řádek, nýbrž celý odstavec. V něm pak lze ovlivňovat také dělení slov a další volby. K těm se dostaneme kliknutím na černou šipku v rohu záložky Odstavec. Velikost odstavce lze různě měnit pomocí čtverečků v rozích a uprostřed hraničního obdélníku a text se automaticky přizpůsobí. Stejnětak je možné díky jasnému ohraničení celým odstavcem snadno rotovat.

Jakmile vytvoříte řádek nebo odstavec textu, kliknutím pravého tlačítka získáte přístup například ke Kontrole pravopisu nebo k Hledání a nahrazování textu, což se hodí zejména při editaci rozsáhlejších oblastí. Ať již kliknutím pravého tlačítka nebo kliknutím na ikonku ve liště voleb nástroje můžete volit různé zakřivení textu. S textovou vrstvou lze pracovat, až na aplikování filtrů, téměř stejně jako s běžnou vrstvou. Kupříkladu ji lze různě deformovat skrze volbu v hlavním kontextovém menu Obraz - Transformovat. Na nejběžnější transformace (otáčení, změna měřítka, apod.) lze dosáhnout také přes klávesovou zkratku CTRL+T.

Textová vrstva je, jak jsem již říkal, vektor. Proto na ní nelze aplikovat filtry. Jde to teprve tehdy, když textovou vrstvu zrastrujete. To můžete provést jednak tímto způsobem: volbou nástroje text, následným kliknutím pravého tlačítka na text v obrázku a vybráním volby Rastrovat text, nebo za druhé kliknutím pravého tlačítka na textovou vrstvu v paletce vrstvy a opět vybráním volby Rastrovat vrstvu. První způsob navíc odkryje další možnosti práce s textem, totiž kupříkladu vytvoření pracovní cesty či převod na tvary. Když potom zvolíte nástroj přímý výběr, je možné si s písmenky hrát skutečně neomezeným způsobem, jak ostatně můžete vidět na obrázku.

Ti bystřejší z vás si jistě povšimli, že nástroj text má v panelu nástrojů v dolním pravém rohu malou šipečku, která značí, že se pod ikonkou skrývají ještě další nástroje. Prvním z nich je svislý text. V podstatě se jedná o totožný nástroj, jediný rozdíl spočívá v tom, že znaky nepíšete od leva do prava nýbrž od shora dolů. Přepínání této volby je jednoduše dostupné také v panelu voleb nástroje přes ikonku. Dalšími nástroji jsou vodorovná textová maska a svislá textová maska. Opět se nejedná o nic jiného než o nástroj text, který ovšem místo tvarů vykouzlí na obrazovce výběr přesně ve tvaru napsaného a upraveného textu. o se hodí zejména při práci s fotografiemi. Tento výběr lze ale samozřejmě vytvořit i jinak - kupříkladu držením klávesy CTRL a kliknutím levého tlačítka na požadovanou textovou vrstvu v paletce Vrstvy.

Česká verze Photoshopu samozřejmě plně podporuje všechny zvláštnosti českého jazyka včetně interpunkce. Horší už je to ovšem s verzí anglickou - zacházení s háčky a čárkami je zde velice neohrabané, a proto lze každému, kdo bude někdy pracovat s českými texty skutečně doporučit verzi českou.

Příští díl našeho seriálu věnujeme hlavně filtrům, nahrávání vlastních akcí a práci se soubory.

[14] 

[15] Základy Adobe Photoshopu, část 8.

Jan Horčík - 11.2. 2003

Automatizace úloh, filtry a práce se soubory, to jsou hlavní témata dnešní části našeho seriálu o Photoshopu. Nejen, že díky nim ušetříte nějaký ten čas, ale také můžete své obrázky upravovat zcela novými způsoby.

Akce

Čas od času se objeví potřeba zpracovat ve Photoshopu třeba i několik desítek až stovek obrazových souborů zcela stejným způsobem. Zatímco do verze 4.0 bylo nutné v podstatě brát každý soubor po jednom (anebo využít nějaký externí program), verze 5.0 přinesla úžasnou novinku, totiž tzv. 'Akce' (Actions), které dokáží ušetřit mnoho cenného času. S jejich pomocí lze jednoduše zautomatizovat většinu často opakovaných úkonů.

Akce mají svou samostatnou paletku (záložku), která slouží k nahrávání, přehrávání, úpravám a odstraňování jednotlivých akcí. Tato paleta také umožňuje ukládat a načítat soubory akcí. Ale co jsou to vlastně tyhle 'akce'? V podstatě jde o něco velmi podobného starým známým makrům, které zná většina z nás například z kancelářského balíku MS Office.

V praktickém příkladu budeme tvořit akci, která za nás celou plochu obrázku vylinkuje 1px širokou horizontální černou čarou s rozestupem 1px.

Ze všeho nejdříve si musíme vytvořit vzorek o výšce 2px a šířce 1px - jeden pixel bílý a jeden černý. To uděláme následovně:

1. Vytvoříme nový obrázek (CTRL+N) o velikosti 256px na 256px. Pomocí nástroje lupa (nebo klávesové zkratky CTRL++) si přiblížíme obrázek na maximální zvětšení.

2. Vytvoříme novou vrstvu (Shift+Ctrl+N) a nakreslíme (tužkou o tloušťce 1px) na ni pod sebe dva pixely - černý a bílý. Podržíme klávesu CTRL a levým tlačítkem myši na ni klikneme v paletce Vrstvy.

3. V menu Úpravy vybereme položku Definovat vzorek a vzorek si nějak pojmenujeme, např. 'Linka_1px'. Tento vzorek se uloží v adresáři Photoshopu a lze ho potom kdykoliv znovu použít.

Tak to bychom měli vzorek. Nyní přistoupíme k definici samotné akce. Pro přehlednost ji začneme tvořit v novém obrázku - ten dosavadní tedy bez ukládání, které je zbytečné, zavřeme pomocí CTRL+Alt+W.

1. Opět vytvoříme nový obrázek (CTRL+N), třebas o velikosti 256px na 256px.

2. V paletce Akce zavřeme nabídku 'Výchozí akce' (tam je už předem nadefinováno několik základních akcí) a vytvoříme novou sadu akcí (ikonka složky nadepsaná 'Vytvořit novou sadu'). Pojmenujeme ji například 'Vlastní akce'. Ve stejné paletce klikneme na druhé tlačítko zprava (Vytvořit novou akci), a tak vytvoříme novou akci. Pojmenujeme ji například 'Linkování_1px'. Jakmile stiskneme ENTER nebo klikneme na tlačítko 'Nahrát', spustí se nahrávání a každý úkon, který provedeme je od tohoto okamžiku zaznamenán jako součást akce.

3. Stiskneme klávesu D - tím nastavíme standardní barvy černá v popředí, bílá v pozadí. Z paletce vrstev se přepneme do přehledu kanálů a vytvoříme kanál nový (podobně jako se tvoří nová vrstva). Pomocí CTRL+A označíme celou plochu obrázku. Zvolíme menu Úpravy - Vyplnit a vybereme vzorek Linka_1px (podle toho jak jsme jej pojmenovali). Držíme CTRL a klikneme levým tlačítkem myši na aktuální kanál v přehledu kanálů.

4. Přepneme se do přehledu vrstev, vytvoříme novou vrstvu (Shift+Ctrl+N) a pomocí nástroje Plechovka barvy ji vyplníme aktuální barvou - což by měla být černá. Stiskneme CTRL+D čímž odznačíme obrázek a průhlednost vrstvy nastavíme na 50%.

5. Klikneme na tlačítko Zastavit nahrávání/přehrávání. Akce je hotova.

Pro vyzkoušení zda všechno funguje tak jak má můžeme otevřít jakýkoliv obrázek, v přehledu akcí vybrat akci 'Linkovani_1px' a spustit ji. Photoshop by měl nad otevřeným obrázkem automaticky vytvořit novou vrstvu s černými horizontálními čárami s rozestupem 1px. Tuto vrstvu je dobré dále upravit podle světlosti obrázku pod ní - vyzkoušet různé prolínání vrstev (měkké světlo/tvrdé světlo) nebo různou průhlednost. Občas je také dobré tuto vrstvu pomocí CTRL+I invertovat, takže čáry pak budou bílé a obrázek bude vypadat světleji. Takhle nějak může vypadat výsledek:

TIP: Pokud nahráváte akci, která je relativně závislá na velikosti obrázku, změňte jednotky pravítek na procenta.

Samozřejmě, že pomocí této techniky lze velmi snadno tvořit nejrůznější druhy akcí, mnohem jednodušší, ale i mnohem složitější. V každém případě ale, a to je nejdůležitější, šetří drahocenný čas.

Práce se soubory

Pokud chcete aplikovat jednu a tu samou akci na větší množství souborů (například z digitálního fotoaparátu či skeneru), zvolte v nabídce Soubor volbu Automaticky a Dávka. Objeví se okno s rozsáhlými možnostmi nastavení - nejdůležitější je vybrat akci, která se má aplikovat (úplně nahoře pod nadpisem 'Spustit') a následně také zvolit zdroj a cíl zpracování. Akce také představují základ pro malé prográmky zvané 'droplety', což je v podstatě jednoduchá aplikace automaticky zpracovávající požadované soubory podle zvoleného zadání. Droplet vytvoříte výběrem nabídky Soubor - Automaticky - Vytvořit droplet.

Automatické zpracování souborů ve Photoshopu verze 7.0 však sahá ještě dál. Ve stejné nabídce (Soubor - Automaticky) nalezneme také volby Fotogalerie pro web, Stránka miniatur a další. Konkrétně tyto dvě slouží k automatické tvorbě webové stránky nebo dokumentu, kdy zdrojem je složka s více obrázky a na stránce/v dokumentu se objeví pouze jejich zmenšené náhledy. To samozřejmě opět šetří spoustu času, zejména tehdy chcete-li snadno a rychle připravit třebas fotky z dovolené k publikování na internetu.

Rychlé třídění a navigace mezi soubory je v současné době jeden z klíčových momentů každého programu. Proto také přišla sedmá verze Photoshopu s novinkou zvanou Prohlížeč souborů, což je v podstatě zjednodušený Průzkumník. Nalezneme ho obvykle v pravém horním rohu.

TIP: Chcete-li otevřít ve Photoshopu najednou více souborů z jedné složky, stačí zvolit Soubor - Otevřít, v dialogovém okně pak kliknout na počáteční soubor, stisknout a držet klávesu SHIFT a pomocí šipek označit další požadované soubory.

Filtry

Ačkoliv se to může zdát zvláštní, filtry jsou jednou z nejstarších součástí Photoshopu. Představují vlastně takové malé, relativně nezávislé prográmky, které dokáží s vašimi obrázky dělat různé více či méně kouzelné efekty. Už v samotném Photoshopu 7.0 je jich několik desítek, další lze navíc stáhnout na internetu nebo najít na různých CD. Mohou sloužit k nejrůznějším účelům - vytvářet různé 3D efekty, zvláštní vzhled písma, světelné efekty a podobně. Často se filtry používají také k vytváření textur.

Už jsem řekl, že Photoshop nabízí mnoho desítek různých filtrů rozdělených do několika kategorií. Asi nejoblíbenějším a zároveň nejvyužívanějším 'základním' efektem je Gaussovské rozostření, které naleznete v nabídce Filtry - Rozostření. Filtry lze aplikovat nejen na vrstvy, ale také na jednotlivé kanály (tj. například na jednu barevnou složku). Protože filtry provádějí s obrázkem často velice složité operace, nemění se dynamicky se změnou obrázku (vrstvy, kanálu) tak jako Volby prolnutí. Někdy to může být dokonce nežádoucí, jindy by to bylo neúnosné z hlediska hardwarových nároků. Na jednu vrstvu/kanál lze samozřejmě postupně aplikovat několik různých efektů. Některé efekty jsou však závislé na barevném režimu obrázku či výplni konkrétní vrstvy.

Mezi speciální filtry patří filtry Zkapalnit, Oddělit a Vytvořit vzorek, které představují jakési pokročilé možnosti 'filtrování' obrázků.

Efekt zkapalnění

Filtry samozřejmě nemusíte používat na celou plochu obrázku, ale i třeba pouze na malou část vybranou nástrojem Výběr. Používání filtrů na velké obrazy může trvat dost dlouho i na dnešních nejrychlejších počítačích, takže je někdy dobré je 'odzkoušet' právě na malé části obrázku.

Příští díl seriálu bude pojednávat o nástrojích pro web, tedy zejména o programu ImageReady.

[16] [17] Základy Adobe Photoshopu, část 9.

Jan Horčík - 18.2. 2003

Photoshop je velmi často využíván nejen pro DTP, ale zejména také pro tvorbu webové grafiky. To si uvědomili i chytří manažeři společnosti Adobe a přibalili k Photoshopu program ImageReady, který činí tvorbu webových stránek mnohem jednodušší.

Internet už dnes zdaleka není jen móda, je to součást každodenního života. Webové stránky se staly jedním ze zásadních informačních médií a jejich tvorba vyžaduje značné znalosti a dovednosti. Společnost Adobe si naštěstí (pro ni i pro uživatele) poměrně brzy uvědomila, že i její Photoshop je velice často využíván jako nástroj pro web, resp. pro tvorbu webové grafiky, ačkoliv původní zaměření programu bylo 'čistě papírové' (DTP). Také proto je od verze 5 součástí balíku zvaného Adobe Photoshop program Adobe ImageReady, který jest určen právě pro tvorbu webových stránek. V sedmé verzi Photoshopu je to ImageReady verze 7.0 a právě o něm bude v této části našeho seriálu řeč.

Základy ImageReady

Jak jsem již řekl, ImageReady je zcela samostatný program a lze ho tak i použít (ovládání je téměř totožné s PS), avšak jeho největší potenciál tkví právě ve spojení s Photoshopem. Jako takový je samozřejmě i velice komplikovaný a nabízí téměř stejné množství funkcí (některé zcela totožné, jiné zase úplně nové) jako Photoshop. Hlavní obrazovka programu vypadá obvykle takto:

Na první pohled zde příliš rozdílů mezi ImageReady a Photoshopem nenajdeme, na druhý pohled si už ale všimneme, že např. uspořádání paletek je poněkud odlišné a také panel nástrojů není zcela totožný. Nový je nástroj Obrazová mapa (klávesová zkratka P) a nástroj Rozřezání (K).

Rozřezání je vlastně výchozím nástrojem celého programu - zkušenější tvůrci webů už jistě vědí, o čem je řeč, pro ty méně zkušené přiblížím: v dnešních webových stránkách obvykle textová informace úzce souvisí s informací prezentovanou graficky, tj. obrázkem. Tato grafika se často vytváří právě ve Photoshopu. Dříve bývalo obvykle nutné ji následně takzvaně 'rozřezat' na jednotlivé díly (někdy za pomocí externího programu) a ty pak ve stránce opět poskládat za pomoci jazyka HTML. Jistým záchranným kruhem z této nemilé situace byly (a samozřejmě někdy stále jsou) ony programy jiných výrobců. To se samozřejmě společnosti Adobe nelíbilo, její programy by přeci měly poskytovat tvůrcům všechny potřebné nástroje, aby nemuseli sahat po programech cizích - a tak vznikl ImageReady.

Situace tedy dnes vypadá následovně: ve Photoshopu webdesignér navrhne grafickou podobu svých stránek. Pokud je opravdu velmi jednoduchá, může ji rovnou z Photoshopu exportovat do webové stránky. Jakmile však tvůrce staví poněkud složitější konstrukci, obvykle se přepne do ImageReady, což lze provést stiskem jediného tlačítka v panelu nástrojů Photoshopu, a v něm dodělá potřebné složitější prvky, jako jsou například odkazy, měnící se tlačítka, animace, apod. Pokud běží oba programy, ImageReady i PhotoShop současně, přenášejí se mezi nimi změny v souboru zcela automaticky.

Nástroj rozřezání

S jeho pomocí tvoříme tzv. řezy, což jsou vlastně jednotlivé obrazové části webové stránky. Máme-li grafické menu, které se s nájezdem myší na jednotlivé položky mění, musíme vytvořit řez z každého tohoto tlačítka. Nutno podotknout, že text vytvořený v ImageReady nebo Photoshopu nástrojem Text je z hlediska webové stránky brán taktéž jako obrázek. Často se stránky skládají hned z několika obrázků různého typu - jednou je to několik primitivních tvarů typu čtverce nebo jiného mnohoúhelníku, jindy jde o fotografii. Proto je dobré vytvářet samostatné řezy i z těchto částí obrázků a určovat jim různé typy komprese, respektive optimalizace.

U každého řezu lze totiž dopodrobna volit typ optimalizace (různé druhy GIF, JPG nebo PNG), odkaz či obrazovu mapu, na kterou má směřovat (pokud má jít o odkaz), animaci nebo rollover (obrázek, který se zobrazí po nájezdu myší - paletka Rollover). Existuje zde také možnost definovat řez jako neobrazový a vložit do něj text, jenž se bude v HTML jevit skutečně jako text. Navíc lze určit i barvu pozadí tohoto textu (paletka Řez).

Řezy se v obrázku jeví jako (obvykle, lze si to přizpůsobit) modře ohraničené obdélníky s číslem a informační ikonkou v levém horním rohu. K označování řezů slouží nástroj Výběr řezu, který nalezneme pod ikonkou nástroje Rozřezání. Řezům lze kdykoliv upravovat rozměry za pomoci malých čtverečkových úchytů v rozích a uprostřed stran. Aktuálně zvolený řez se vyznačuje (opět dodávám 'obvykle') oranžovým ohraničením a 'nezešednutím'.

Nové možnosti

V horní části hlavního okna dokumentu se nachází čtyři záložky - Originál, Optimalizovaný, 2 najednou a 4 najednou. Jedná se o zobrazování více možností optimalizace obrázku najednou, hodí se zejména v okamžicích kdy si nejsme jisti, který typ optimalizace (zda JPG, GIF nebo PNG) by byl nejvhodnější a proto se raději na vlastní oči přesvědčíme, můžeme zároveň i sledovat velikost výsledného souboru. Pokud zvolíme jeden nebo více řezů, zobrazí se optimalizace právě a jen těchto řezů.

V dolní části hlavního okna dokumentu můžeme zase sledovat aktuální zvětšení, celkovou velikost dokumentu, případně výslednou velikost obrázků z jednotlivých řezů. Informace dole lze však libovolně přizpůsobovat (prostě na ně kliknete levým tlačítkem a vyberete si z nabídky).

V paletce Informace lze pak zjistit informace o přesných rozměrech každého řezu, případně i kterékoliv barvy v obrázku v hexadecimální tvaru.

Vrstvám lze snadno a rychle přiřazovat různé styly, vlastnoruční nastavování těchto voleb však v ImageReady chybí. Tuto a další možnosti získáte po kliknutí pravého tlačítka na některou vrstvu v paletce Vrstvy. Z každé vrstvy lze například jediným kliknutím vytvořit řez či obrazovou mapu. V paletce Vrstvy lze také volit různé vzájemné interakce vrstev, stejně jako v PS.

Práce se soubory

V ImageReady otevřete vlastně všechny soubory, které lze otevřít ve Photoshopu. Naproti tomu jediný formát, do kterého je možné v ImageReady ukládat, je PSD. Zdá se to málo, ale cokoliv dalšího by bylo v podstatě zbytečné. Možnosti exportu jsou poněkud rozšířené, lze ukládat např. i v BMP, TARGA či TIFF. Nejdůležitější funkcí tohoto programu je ovšem export do HTML, tedy do webové stránky (lze ale exportovat samostatně jak obrázky, tak i HTML soubor).

Výborně propracované jsou volby ukládání HTML souboru. Můžete si zde nastavit typ písmen HTML jazyka (malá, počáteční velká, velká), odsazení, typ uspořádání (tabulka/css), vkládání uvozovek, uzavírání tagů, atd. Také lze nastavit vkládání šířky a výšky buněk při uložení v tabulce či pojmenování jednotlivých řezů (obrázků).

Závěrem

V nejnovější verzi Photoshopu (7.0) už jsou některé funkce ImageReady také přístupné, zejména se jedná o řezy a přímé ukládání stránek do HTML souborů. Do budoucna to vypadá tak, že oba programy budou postupně splývat a je klidně možné, že nakonec se spojí v jeden (čímž by např. mohla vzniknout úplně nová verze zvaná třeba 'iPhotoshop').

A to je konec dnešní 'lekce'. V příští, už předposlední části tohoto seriálu se budeme zabývat internetovými zdroji spojenými s Photoshopem a povíme si také něco málo o historii tohoto fenomenálního programu.

[18] [19] Základy Adobe Photoshopu, část 10.

Jan Horčík - 25.2. 2003

Zajímavá vás, kde najít na internetu další zajímavosti a informace o Adobe Photoshopu? A jak vlastně tento kultovní program vzniknul? Na tyto i další otázky se pokouším odpovědět v dnešní, už předposlední kapitole našeho seriálu.

Photoshop si od doby uvedení své první verze v roce 1990 stačil vybudovat nesmírně rozlehlou základnu uživatelů. V USA dokonce existuje Národní Asociace Profesionálů ve Photoshopu, která pořádá přednášky a pravidelná setkání profesionálních uživatelů tohoto programu, jejichž hosty bývají světové špičky v oboru a samozřejmě experti na tento program. Největší událostí tohoto druhu ve Spojených Státech a nebál bych se říci i na světě je konference photoshopWorld (www.photoshopworld.com), která se tento rok konala od 19. do 21. února v Los Angeleském Convetion Center. Stejná asociace vydává také magazín Photoshopuser jehož internetovou stránku naleznete na adrese www.photoshopuser.com. Mimochodem, můžete se tam zaregistrovat do NAPP či si tam objednat jeden ukázkový výtisk zdarma.

Photoshop na internetu (a v tisku)

Stěžejní stránkou každého surfaře holdujícího Photoshopu bude určitě domovská stránka společnosti Adobe na adrese www.adobe.com. Naleznete tam kompletní informace o všech produktech Adobe (včetně downloadu ukázkových verzí a oprav), obchodní i kontaktní informace a především také uživatelskou podporu, na které si Adobe dává velmi záležet. Ostatně tomu nasvědčuje i fakt, že pro uživatele z oblasti střední a východní Evropy a Středního východu zřídila speciální adresu www.adobeceea.com (Adobe Central and Eastern Europe a Middle East) a velká většina zemí má navíc i vlastní lokální doménu (www.adobe.fr, www.adobe.de, www.adobe.co.uk a další). Všechny weby jsou vytvořeny podle zcela totožného vzoru. My jsme zatím výjimkou, ačkoliv oficiálním distributorem Adobe je u nás společnost Amos Software (www.amos.cz, www.amsoft.cz).

Asi nejlepším příkladem dokonale propracovaného systému podpory uživatelů Photoshopu jsou však adresy www.adobeforums.com, studio.adobe.com a xchange.studio.adobe.com. Na oficiálních fórech Adobe na adrese www.adobeforums.com naleznete odpověď na takřka každou otázku spojenou (ať už jakýmkoliv způsobem) s Photoshopem. Vyskytují se tam jak skuteční znalci, tak i uživatelé, kteří využívají Photoshop od jeho prvních verzí.

Nalistujete-li ve svém prohlížeči stránky studio.adobe.com, dostanete se do 'Expert Centra' společnosti Adobe. O co jde? Jedná se vlastně o obrovskou knihovnu znalostí vázajících se k programům této společnosti. Naleznete zde desítky tutoriálů (textových i video), různé downloady jako jsou plug-iny, opravy či šablony a další. Nechybí ani seznam literatury spojený s produkty Adobe a samozřejmě zde narazíte i na nabídku tréninkových kurzů, ať již online, video či živých seminářů (narozdíl od většiny ostatních služeb na těchto stránkách jsou už tyto většinou placené).

Adresa xchange.studio.adobe.com představuje poměrně novou službu nazvanou Adobe Xchange. Systém slouží k výměně uživateli vytvořených komponent (štětce, akce, filtry, styly atd.) pro všechny programy společnosti Adobe (Illustrator, Photoshop, GoLive, LiveMotion a další). Služba je dostupná zcela zdarma, pouze je nutné se bezplatně zaregistrovat pokud chcete nabízet své vlastní komponenty. Ke každé z nich můžete přidat i stručný komentář aby ostatní věděli co všechno umí a případně i jak se s ní zachází.

Obrovská masa uživatelů tohoto programu samozřejmě sama zdaleka není nečinná, a tak lze na síti sítí nalézt mnoho desítek neoficiálních projektů věnovaných Photoshopu - mnohdy však na velice profesionální úrovni. Asi nejznámějšími adresami jsou v tomto ohledu www.planetphotoshop.com, www.teamphotoshop.com, www.photoshopcafe.com či www.photoshoproadmap.com. Zajímavé tutoriály týkající se Photoshopu (i dalších grafických programů) lze samozřejmě nalézt také na stránkách věnovaných obecně počítačové grafice, z těch nejznámějších jmenujme www.gfxartist.com, www.razorart.com, www.rasterized.org, www.thinkdan.com či www.spoono.com. Svou 'Photoshop adresu' má i mnoho národních domén, takže pokud někdo z vás umí dobře polsky, německy či rusky, možná mu poslouží adresy www.photoshop.pl, www.photoshop.de a www.photoshop.ru. Z papírových magazínů jsou nejznámější už výše zmiňovaný Photoshopuser (www.photoshopuser.com) či PEI magazín (www.peimag.com).

Českých zdrojů týkajících se výhradně tohoto světově proslulého programu zatím na internetu bohužel mnoho nenaleznete, čestnou výjimkou budiž adresa adobe.grafika.cz - jenž je ovšem součástí magazínu www.grafika.cz. Právě zde se nachází i jedno z mála opravdu dobrých českých fór o Photoshopu. Také internetové magazíny Interval.cz a Webtip.cz vydávají čas od času příbuzné články. Knih o Adobe Photoshopu vychází i v ČR několik ročně, z těch posledních je to například Adobe Photoshop - Retuš, vylepšování a úpravy fotografií autora Tomáše Barčíka (Computer Press, 2002, 132 stran, 235 Kč). I v papírovém magazínu Pixel (www.pixel.cz) se občas objeví nějaký ten článek spojený s Photoshopem.

Stručná historie programu

Velký příběh začal celkem nevinným experimentováním vysokoškolského studenta Thomase Knolla. Pro potřeby zpracování obrázků v šedé stupnici si na platformě Macintosh vyrobil malý prográmek zvaný prostě 'Display'. Postupně do něj ale začal přidávat nové a nové funkce, až se nakonec odvážil zmínit se o něm svému bratrovi Johnu Knollovi. Ten navrhl další vylepšení a nadhodil také myšlenku komerčního využití programu, který konečně dostal i své 'pravé' jméno - Photoshop.

John začal obcházet počítačové společnosti. Zastavil se i u Adobe, ti jej však při první schůzce přijali tak nějak neslaně nemastně, takže program nakonec skončil pod jménem Barneyscan XP jako dáreček ke skenerům značky Barneyscan. Tato spolupráce však trvala pouze krátce. Několik měsíců nato u Adobe přeskočila jiskřička, společnost se konečně rozhodla a roku 1988 byla s bratry Knollovými podepsána distribuční smlouva. První verze Photoshopu spatřila světlo světa v únoru 1990. Dalo by se s nemalou příměsí patosu zvolat, že 'tehdy se zrodila legenda'.

Nové verze následovaly v poměrně rychlém sledu. Přinášely stále nová a nová vylepšení, nové možnosti práce s obrazem, Photoshop se postupně stal standardem v nově se rodícím oboru DTP čili předtiskové úpravy. V září 1994 se objevuje Photoshop 3.0, o dva roky později verze 4.0, kterou lze dodnes s úspěchem používat. Další nové verze přicházejí vždy s přibližně dvouletým odstupem. V současné době aktuální sedmá verze byla vydána v dubnu 2002.

Příští, už poslední část seriálu Základy Adobe Photoshopu přinese přehled užitečných klávesových zkratek, nejrůznější tipy a triky i další zajímavosti vztahující se k tomuto programu.

[20] 

[21] Základy Adobe Photoshopu - závěr

Jan Horčík - 4.3. 2003

Dnes před vámi poblikává dvanáctá a tedy poslední část seriálu věnovaného grafickému editoru jménem Adobe Photoshop. Věřím, že jste se v jeho průběhu něčemu užitečnému přiučili a na závěr přináším přehled klávesových zkratek a několik užitečných tipů a triků.

Je jakousi výsadou skutečných 'guru' znát všechny ty kouzelné klávesové zkratky, které mohou ušetřit tolik 'namáhavých' pohybů myší. V následujícím seznamu naleznete většinu těch, které jsou funkční ve Photoshopu 7.0 (jistě ale budou z větší části fungovat i na verzích nižších). A pokud jste stejně jako já propadli kouzlu tohoto 'grafického udělátka', třeba se díky nim i z vás časem stanou (polo)profesionálové!

Klávesové zkratky

Práce se soubory

Úpravy

Obraz

Vrstvy

Výběr

Filtry

Zobrazení

Nástroje

Ostatní

Tipy a triky

•Je docela jednoduché vyrobit si vlastní klávesové zkratky, můžete je totiž přiřadit každé nové Akci. Stačí v paletce Akce vybrat některou z akcí, kliknout na černou šipku v pravém horním rohu, vybrat Volby akce a tam zvolit požadovanou klávesovou zkratku.

•Chcete-li rychle a jednoduše vyzkoušet více typů fontů na nějaký text, jednoduše jej celý označte, klikněte do paletky voleb nástrojů tam kde je okénko pro výběr fontu a použijte šipky nahoru a dolů pro listování seznamem.

•Jak změnit font u více textových vrstev najednou? Snadno! Všechny je navzájem svažte ('propojte řetězem'), zvolte nástroj Text, podržte klávesu Shift a v paletce voleb nástroje změňte font.

•Zajímavých efektů prolnutí dvou vrstev můžete dosáhnout tak, že v paletce Vrstvy kliknete pravým tlačítkem na vrstvu a zvolíte Vrstva > Styl vrstvy > Volby prolnutí. U možnosti Rozšířené volby prolnutí v rámečku Prolnout když pak stačí podržet klávesu Alt a táhnout polovinou trojúhelníku tvořícího jezdec.

[22] 
Odebírat reakce:
Datum přidání: 11.12. 08:55

Autor: jio

Re: ach jo

Docela se těším, až napíšete obdobný seriál pro freewarový GIMP. Coby začátečník jsem se s ním snažil naučit alespoň základy, ale pro velmi nepřehledné ovládání jsem ho za chvíli odložil a to co potřebuji dělám i nadále v MsPaint, ACDSee a Irfan. Každý z nich umí něco, co potřebuji a co je jinak součástí každého vyspělého graf. editoru.

Jak je zřejmé nejsem profesionální grafik, ale jen občas něco pro práci s grafikou potřebuji. Photoshop je drahý kanón na vrabce a o GIMP se nedá zrovna tvrdit, že by byl user friendly.

Takže se těším na Váš seriál.

Odpovědět

Odebírat reakce:
Datum přidání: 12.12. 01:50

Autor: a

Re: ach jo

Kupte si knizku od Steinera o Gimpu. Myslim ze to vdal Neokortex. Lacine a kvalitni. Dozvite se tam vic nez jen o gimpu, dozvite se tam uzitecne veci o grafice samotne. Me Gimp prijde pratelsky, narozdil od photoshopu, je to jen vec zvyku.

Odpovědět

---

Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare

DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Vizualizari: 2900
Importanta:

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2024 . All rights reserved

Distribuie URL
https://www.scrigroup.com/limba/ceha-slovaca/36/Adobe-Photoshop-pro-zatenky-vo85926.php

Adauga cod HTML in site
<a href="https://www.scrigroup.com/limba/ceha-slovaca/36/Adobe-Photoshop-pro-zatenky-vo85926.php" target="_blank" title=" - https://www.scrigroup.com/limba/ceha-slovaca/36/Adobe-Photoshop-pro-zatenky-vo85926.php">Adobe Photoshop pro začátečníky - úvod</a>