Normalizace sítí

Normalizace sítí

Zejména v počátečních dobách převládala v oblasti počítačových sítí firemní řešení. Protože bylo nutno zajistit, aby aplikační software nebyl závislý na konkrétní síti jednoho konkrétního výrobce a aby bylo možné do sítí propojovat různé počítače různých výrobců a používající různé operační systémy, bylo nutné podniknout kroky ke standardizaci sítí. Tato standardizace se samozřejmě mula týkat nejen technického vybavení (kabely, konektory, elektrické signály, kódování), ale také adresování počítačů, formátů předávaných zpráv a v neposlední řadě poskytovaných služeb. V roce 1977 organizace ISO založila samostatný výbor s názvem OSI (Open Systéme Interconnections), jehož práce se zpočátku týkala vývoje modelu komunikační architektury a normalizovaných přenosových kódů. Za rok a půl byl vyvinut a schválen referenční model ISO/OSI. Tento referenční model se člení na sedm vrstev, jednotlivé vrstvy jsou číslovány vzestupně zdola nahoru. Každá z vrstev plní svou úlohu tak, že využívá služeb vrstvy nižší a poskytuje svoje služby vrstvě vyšší. Vysílání dat představuje v modelu postup směrem od vyšších vrstev k nižším, příjem naopak od nižších vrstev k vyšším.

Obr. 14.1 Referenční model ISO/OSI

Charakteristika jednotlivých vrstev:

aplikační vrstva

poskytuje aplikačním procesům přístup ke komunikačnímu systému

komunikace aplikačních procesů se svými protějšky ve stejné vrstvě v jiném systému

Služby:

o      přenos zpráv,

o      identifikace komunikujících parametrů,

o      zjištění připravenosti komunikujícího partnera,

o      stanovení pověření pro komunikaci,

o      dohoda o mechanismech ochrany zpráv,

o      tarifikace a kvalita služeb.

Obr. 14.2 Propojení komunikujících vrstev v modelu ISO/OSI

prezentační vrstva

přenášené zprávy prezentovat aplikaci jednotným způsobem bez ohledu na

jejich různorodost o 3 syntaktické verze dat:

o      použitá vysílající aplikační entitou

o      použitá přijímací aplikační entitou

o      přenosová syntaxe

vytvoření neutrální formy dat

transformace probíhá uvnitř systémů, pro jiné systémy je neviditelná a nemá vliv na normalizaci prezentačních protokolů

relační vrstva

zabezpečení nepřetržitosti komunikace i při přechodném výpadku komunikačního systému

logičtí uživatelé mohou současně komunikovat přes větší počet spojení zajišťovaných transportní vrstvou

formy komunikace - plný duplex, poloviční duplex, simplex

transportní (přenosová) vrstva

transportní adresy

zobrazení transportních adres na síťové

příprava zpráv pro rozdělení na pakety a naopak

síťová vrstva

realizace logické cesty od uzlu k uzlu pro nesousedící systémy

paletizace a depaketizace

řízení cesty, směrování a zprostředkování cesty přes mezilehlé systémy

síťové adresování

linková vrstva

2 podvrsty

o       Logical Link Control - logický spoj nezávislý na topologii

o       Medium Access Kontrol - přístup k médiím, závisí na topologii, Hardwarová adresa

detekce a korekce chyb při přenosu, synchronizace

fyzická vrstva

přenos bitů po vedení

mechanická (konektory) a elektrická specifikace

Souběžně s ISO/OSI probíhala normalizace jednotlivých vznikajících síťových standardů i po jiných liniích. Jednou z nich jsou normy IEEE. Vzhledem k zaměření IEEE, se tyto specifikace týkají zejména nižších vrstev.

Další standard, jež vznikal na ISO/OSI zcela nezávisle, přestavuje rodina protokolů TCP/IP.