Příkazy pro práci s disky a adresáři

Změna aktuálního disku

Funkce: nastavení jiného disku jako aktuálního

Syntaxe:  disk:

Dále uvedený příkaz CD provádí přepínání mezi aktuálními adresáři; není však schopen přepnout se z jednoho disku na druhý. K tomuto přepínání však není zapotřebí žádný speciální příkaz - pouze stačí vypsat písmeno označující disk následované dvojtečkou.

Příklad 1:

C: >A:  Enter

A:>

Příkaz nastaví disketu v mechanice A jako aktuální disk.

Příkaz DIR

Funkce: zobrazí seznam souborů a adresářů spolu s doplňujícími informacemi

Syntaxe:

DIR [disk:][cesta][soubor] [/P] [/W] [/A[[:]atrib]] [/O[[:]sort]] [/S] [/B] [/L] [/C[H]]

Parametry a přepínače:

/P Pozastaví výpis za každou naplněnou obrazovkou. Stisknutím klávesy se výpis

opět rozběhne do dalšího naplnění obrazovky.

/W Použije zkrácený výpis, ve kterém zobrazí pouze jména souborů - soubory pak

seřadí do několika sloupců, aby jich bylo možné najednou zobrazit více.

/A Spolu s parametrem 'atrib' zobrazí soubory pouze s určitými atributy, nebo

naopak ty soubory, které určité atributy nemají.

/O Vypíše soubory setříděné podle hlediska, které udává parametr 'sort'.

/S Vypíše soubory nejen v aktuálním adresáři, ale rovněž ve všech podadresářích

tohoto adresáře.

/B Vypíše pouze jména souborů bez jakýchkoli doplňujících informací

/L Použije k výpisu malá písmena.

/C,/CH Pokud je disk počítače zkomprimován programem DBLSPACE nebo

DRVSPACE (viz následující kapitolu), zobrazí kompresní poměr tohoto souboru.

atrib Parametr uváděný za přepínačem /A definuje, soubory s jakými atributy budou či

naopak nebudou zobrazeny. Pro atributy existují následující označení:

D adresáře

R soubory pouze pro čtení H skryté soubory

S systémové soubory

A soubory určené pro archivaci

V případě, že je před označením atributu znak mínus, zna­mená to negaci - právě soubory s těmito atributy zobrazeny nebudou.

sort Parametr uváděný za přepínačem /O řídí, podle jakého kritéria budou soubory ve

výpisu tříděny. Jsou použitelné následující parametry:

A podle jména v abecedním pořadí

E podle rozšíření v abecedním pořadí

G nejdříve zobrazí adresáře, pak soubory

C podle kompresního poměru od nejmenšího k největšímu

S podle velikostí, nejmenší soubory jako první

D podle času a data vytvoření, nejmenší soubory jako první

V případě, že je před parametrem atributu znak mínus, zna­mená to opět negaci třídění - převrátí se abecední pořadí, soubory jsou zobrazeny od největšího k nejmenšímu apod.

Příkaz DIR je základním příkazem sloužícím k zobrazování obsahu disků a ad­resářů. DIR zobrazí nejen jména souborů, ale také další doplňující informace o nich, údaje o jejich celkovém počtu, objemu dat, zbývajících datech na disku a několik dalších doplňujících informací. Před dalším komentářem si uvedeme typický příklad použití příkazu DIR a vysvětlíme si veškeré údaje, které příkaz DIR vypisuje na obrazovku:

Příklad 1:

C : TEMP>DIR /O : G Enter

Volume in dríve C is AUWA-4512A-D

Volume Serial Number is O2FF-121E

Directory of C:TEMP

<DIR> 02-22-94 10:34a

<DIR> 02-22-94 10:34a

MOJE <DIR> 03-16-94 6:36p

TVOJE <DIR> 03-16-94 6:36p

VIEWER BAT 46 03-16-94 12:03p

A  0 03-16-94 3:31p

TMF1203 TMP 122  03-13-94 11:03p

SFSND1 DCX 23,670 03-13-94 11:03p

TEFXl31 TMP  0 03-13-94 11:03p

SYSTEM INI 4,175 03-11-94 8:36a

WIN INI 38,151 03-11-94 8:36a

11 file(s) 66,164 bytes

286,883,840 bytes free

Na začátku výpisu je tzv. hlavička, skládající se ze tří řádků. První řádek in­formuje o jménu disku, druhý pak o jeho sériovém čísle (zvláště u diskety se může stát, že tato nemá ani jméno ani číslo). Třetí řádek pak sděluje, který ad­resář na kterém disku je předmětem výpisu (zde je to C:TEMP).

Dále následuje vlastní seznam souborů a adresářů. Vzhledem k tomu, že jsme specifikovali přepínač /O:G, což je třídění s prvním uvedením adresářů, je seznam částečně setříděn - jako první jsou uvedeny adresáře, které jsou ozna­čeny zkratkou <DIR>.

Adresář označený jednou tečkou je aktuální adresář; adresář označený dvě­ma tečkami pak adresář nadřazený (v tomto případě kořenový adresář). Násle­dují podadresáře, které jsou dva - jmenují se MOJE a TVOJE.

Dále následuje seznam souborů s kompletními informacemi. Vždy první je jméno souboru, pro které je vyhrazeno osm znaků, pak následuje jeho rozšíře­ní. Necht vás nemýlí, že zde uvedené pojmenování souborů neodpovídá tomu, co jste zvyklí zadávat v příkazech COPY či REN - toto je pouze zjednodušený seznam souborů uspořádaný do sloupcové tabulky, proto chybí tečka a mezery mezi jménem souboru a jeho rozšířením jsou jen zdánlivé. Po rozšíření souboru následuje jeho velikost v byte. Povšimněte si v tomto případě, že mohou existo­vat i soubory s nulovou délkou - ty jsou tvořeny pouze zápisem v alokační ta­bulce a ve skutečnosti se na disku nevyskytují. Po délce souboru je znázorněno datum vytvoření ve formátu měsíc-den-rok, a nakonec čas vytvoření v dva­náctihodinovém formátu (p znamená p.m. čili po poledni, a znamená a.m., ante meridian, před polednem).

Předposlední řádek uvádí počet souborů (včetně adresářů), které adresář ob­sahujc a jejích souhrnnou velíkost, poslední řádek pak velíkost volného místa na disku.

Příkaz DIR je díky spoustě svých parametrů velmi flexibilní a umožňuje ří­dit výpís mnoha desítkami způsobů přesně podle přání uživatele. Příkaz DIR je však pouze příkaz informační - žádným způsobem nemůže žádný z vypiso­vanvch souborů pozměnit, zkopírovat či vymazat; pouze je při přesměrování svého vvstupu do souboru schopen soubor vytvořit.

Proměnná prostředí DIRCMD

Množství parametrů příkazu DIR v sobě skrývá také určitou nevýhodu ve své komplikovanosti a obtížné zapamatovatelnosti. Pokud však po chvíli experi­mentování naleznete způsob výpisu, který vám nejvíce vyhovuje, můžete tyto parametry přiřadit proměnné DIRCMD, kterou budete definovat v inicializač­ním souboru AUTOEXEC.BAT.

Definice proměnné DIRCMD se provádí příkazem SET a může vypadat na­příklad takto (je to zároveň mé oblíbené nastavení - výpis malými písmeny je čitetnější, uspořádání podle rozšíření považuji za nejpřehlednější a pauzování po obrazovkách mi odstraňuje nutnost používat fíltr MORE čí vždy závodít s klávesou Pause);

C: >SET DIRCMD=/P /L /O:E Enter

Pokud tuto deklaraci přidáte do souboru autoexec.bat a restartujete počítač, pak se bude každý příkaz DIR držet parametrů zde uvedených. K tomu něko­lik poznámek:

pokud přesto použijete v interaktivním režimu příkaz DIR s parametry (ji­nými), budou

tyto platit - 'přebijí' nastavení proměnně DIRCMD

- na pořadí přepínačů nezáleží.

pokud budete chtít v přímém režimu 'přebít' nastavení proměnné DIRCMD, užijte jej

se znaménkem mínus

okolo znaku '-' v deklaraci DIRCMD nesmí být mezery!

Nyní následují příklady použití příkazu DIR.

Příklad l:

C : >DIR /S /B * . dbf Enter

Příkaz nalezne veškeré soubory na disku (tj. ve všech adresářích), které mají příponu .DBF a zobrazí je v 'holém' tvaru, pouze s uvedením adresářů.

Příklad 2:

C: >DIR A: prace* .bak Enter

Příkaz vypíše seznam všech souborů na disketě v mechanice A, v adresáři PRACE, které mají příponu .BAK.

Příklad 3:

C:>DIR /S /A:S /A:R > PRN Enter

Příkaz vypíše seznam všech souborů na disku C, které mají atribut 'systé­mový' nebo 'pouze pro čtení', hřičemž vyšle tento výpis na tiskárnu. Všimně­te si, že kdyby zněl parametr/A:SR, jednalo by se o soubory, které mají atribut 'systémový' a zároveň 'pouze pro čtení'.

Příkaz CD (CHDIR)

Funkce: přepíná aktuální adresář, též zobrazuje obsah aktuálního adresáře.

Syntaxe:

CD [disk: ] [cesta]

Základní použití příkazu spočívá v tom, že přepne uživatele do jiného adresáře

jinými slovy, nastaví jiný adresář na disku jako aktuální.

Nastavování různých adresářů jako aktuálních má především dva významy:

- ulehčuje práci se soubory, protože není nutno v příkazech jako je DIR, CO­PY atd. vždy definovat adresář - je-li žádaný adresář aktuálním adreszířem, ne­ní jej ve většině operací třeba vůbec zadávat.

některé programy vyžadují, aby byly spouštény z konkrétního adresáře; obvykle z toho, kde se nachází celá instalace programu. Důvodem je to, že spouštěný soubor hledá po svém spuštění další soubory, které potřebuje ke své práci, a je schopen se 'rozhlížet' pouze v aktuálním adresáři..

Příkazem CD je možné se pohybovat po adresářích nahoru i dolů, přičemž je možné jít i 'po více schodech najednou' - jedním příkazem CD je možné se přepnout ve stromové struktuře adresářů o libovolný počet zanořených adresá­řů jak nahoru, tak dolů. Při přepínání dolů je nutno všechny adresáře, které se po cestě nalézají, vypsat, jak ukazuje následující příklad:

Příklad 1:

C: >CD PRACETEXTYTXTOUT Enter

C:PRACETEXTYTXTOUT>

Tímto příkazem jsme se přepnuli o tři adresáře dolů; operační systém to pak

vyznačí ve výzvě (je-li vhodně nastaven příkaz PROMPT, viz dále v této kapi­tole).

Při posunu nahoru není nutné znát jméno adresáře - cesta je zcela jedno­značná. Proto operační systém MS-DOS umožňuje posunout se o jednu úroveň nahoru také zkratkou, skládající se z dvojtečky - viz následující příklad.

Příklad 2:

C:PRACETEXTYTXTOUT>CD .. Enter

C:PRACETEXTY>

Pokud si přejete přesunout se přímo do kořenového adresáře, má příkaz CD k dispozici zkratku, skládající se z jednoho zpětného lomítka.

Příklad 3:

C: PRACETEXTYTXTOUT>CD Enter

C:>

Uvedená pojmenování adresářů a dvojteček lze libovolně (avšak správně dle struktury adresářů na disku) kombinovat. Následující příklad ukazuje, jak se lze jedním příkazem přepnout do jedné z vedlejších větví stromu, která se na­vazuje o dvě úrovně výš:

C:PRACETEXTYTXTOUT>CD .OBRAZKYVIDEO1  Enter C:PRACEOBRAZKYVIDEO1 >

Lze se přepnout i do adresáře na tom disku, který není momentálně aktuální.

Příklad 4:

C: PRACE>CD A: MOJETXT Enter

A;  Enter

A:MOJETXT

Jak je vidět, po přepnutí se do mechaniky A: se již nalézáme v adresáři MO­JETXT. Operační systém si na druhou stranu pamatuje, že v disku C: je aktuál­ním adresářem PRACE. Po opětném přepnutí na disk C: se proto budete opět nalézat v tomto adresáři.

Poslední vlastností příkazu CD je jeho schopnost zobrazit aktuální adresář. Může se stát, že díky nevhodně nastavené proměnné PROMPT (viz dále) ne­bude systém ve své výzvě automaticky zobrazovat aktuální adresář. Použijete­li proto příkaz CD bez jakýchkoli parametrů, zobrazí aktuální adresář.

V případě, že učiníte při přepínání adresářů chybu, vypíše MS-DOS násle­dující chybové hlášení:

Invalid directory

( neplatný adresář)

Příkaz RD (RMDIR)

Funkce: ruší adresář z disku

Syntaxe:

RD [disk: ] cesta

Příkaz RD (též RMDIR) odstraňuje adresář z disku. Lze rušit vždy jen jedi­ný adresář najednou, přičemž při rušení musí být splněny dvě následující pod­mínky:

- adresář musí být prázdný (nesmí obsahovat soubory ani další adresáře) )

- adresář nesmí být pracovní (aktuální).

Pokud adresář obsahuje soubory či jiné adresáře a vy jej přesto chcete vymazat, musíte nejdříve zrušit jeho obsah - vymazat soubory a adresáře, které obsahuje. Pokud si přejete vymazat pracovní adresář, je nutné se přepnout do jiného adresáře, a pak teprve použít příkaz RD. V případě, že se pokusíte vy­mazat pracovní adresář, systém vypíše hlášení:

Attempt to remove current directory - cesta

(Pokus o odstranění aktuálního adresáře - cesta)

Při jakékoli jiné chybě následuje hlášení:

Invalid path, not directory, or directory not empty

(Neplatná cesta, není adresář, nebo adresář není prázdný

Pokud si přejete odstranit jednoduše libovolnou adresářovou strukturu včet­ně souborů, můžete použít příkaz DELTREE, který je popsán v následující ka­pitole.

Příklad 1:

C: >RD textyzaloha Enter

Vymaže adresář zaloha, který je podadresářem adresáře TEXTY na disku C. Adresář TEXTY zůstane nedotčený.

Příkaz MD (MKDIR)

Funkce: vytváří nový adresář

Syntaxe:

MD [disk: ] cesta

Příkaz vytváří nový adresář na disku. Obecně lze vytvořit kdekoli nový adre­sář, je nutné se pouze držet následujících pravidel:

- nemohou existovat dva adresáře na stejné úrovni jedné větve se stejnými jmény

- při pojmenovávání je potřeba dodržovat pravidla, uvedená v předchozí ka­pitole

(povolené znaky, délka atd.)

- celková délka nové cesty (od kořene k nejvíce zanořenému adresáři) nesmí být větší než

63 znaků. Pokud toto překročíte, systém vypíše chybové hlášení

Unable to create directory

(nelze vytvořit adresář)

Příklad 1:

C: >MD TEMP Enter

Příkaz vytvoří adresář TEMP, který je umístěný v kořeni disku C.

Příklad 2:

C: PRACE>MD PRACE Enter

Příkaz vytvoří adresář PRACE, umístěný pod adresářem PRACE na disku C. Ilustruje to možnost vytvoření adresáře se stejným jménem, jako je jiný adresář

- pokud se nejedná o dva adresáře na stejné úrovni jedné větve, je vše v pořád­ku.

Příklad 3:

C: >MD A:OBALKAOB1  Enter

Příkaz vytvoří na disketě v mechanice A adresář 0B1, přičemž adresář OBALKA tam již musí existovat (nelze vytvořit dva adresáře najednou).