Poměrně nedávno se na FTP serveru firmy MandrakeSoft objevila konečná verze nového Mandrake Linuxu

Mandrake Linux 10.0 Community Edition

Poměrně nedávno se na FTP serveru firmy MandrakeSoft objevila konečná verze nového Mandrake Linuxu. O něco později pronikla 'desítka' i k nám za vydatné pomoci firmy QCM, která připravila její krabicovou verzi pro českého uživatele.


Jako první se vám do ruky dostane manuál čítající zhruba 250 stran. Sám o sobě představuje poměrně zdatný vydavatelský počin. Překlad je slušný, pravopisných chyb a překlepů je poskrovnu. Pro uživatele, který se stále ptá, zda v tom Linuxu jde udělat něco opravdu na úrovni, nebo jestli je to stále jen hračka, lze odpovědět například tímto manuálem. Je vysázen v profesionálním sazečském systému TeX. Tento program se za již několik desítek let své existence, během kterých zůstává prakticky nezměněn, stal již de facto standardem pro sazbu v unixových systémech (bližší informace pro českého uživatele jsou například na www.cstug.cz). Ostatně i všechny ostatní části použité k sazbě (snímání obrázků, jejich editace) byly získány za pomoci programů, které jsou nedílným obsahem této distribuce.

Typická obrazovka z průběhu instalace

První část manuálu tradičně popisuje hardwarové nároky a průběh instalace, zbývající prostor je vyplněn uživatelskou příručkou, která by měla nového uživatele seznámit se základy práce v systému a poskytnout základní přehled o instalovaných aplikacích. Samotná instalace bohužel neproběhla zcela hladce. Instalační program, kterému se v Mandrake Linuxu říká DrakX, vyžaduje opravdu minimum informací od uživatele - pokud jej samozřejmě nespustíme v expertním modu. Na první problém lze narazit hned při rozdělování disku. Přejdeme-li bez povšimnutí, že se instalátoru nezadařilo identifikovat správně zařízení RAID, a umožnil nám tak manipulovat nezávisle s oběma disky, rozhodně už 'neprorazíme' přes kombinaci MS Windows serveru a Linuxu na témže stroji. V okamžiku, kdy se instalační program pokoušel zapsat nový zavaděč systému (program, který zajišťuje, že si při spuštění počítače budeme moci vybrat, zda chceme spustit Linux, či Windows), definitivně selhal. Tento problém souvisel právě s existencí Windows a je nepravděpodobné, že by běžný uživatel byť jen přišel na to, co se stalo, natož aby byl schopen tento problém rozumně vyřešit.

Ovládací centrum KDE a Ovládací centrum Mandrake s otevřeným dialogem pro nastavení času

Druhý výrazný problém, který shodou okolností opět souvisel se zavaděčem, byl způsoben mou vlastní zvědavostí. Co se stane, když po zkopírování všech souborů (v mém případě asi čtvrthodinová činnost), použiji tlačítko 'zpět'? Nejen že jsem se nedostal zpět, nýbrž kupředu, ale navíc se neprovedly některé zásadní kroky instalace. V důsledku to vedlo k tomu, že po novém spuštění počítače nenaběhl ani zavaděč, ani Windows, a koneckonců ani Linux. Opět jsem musel sáhnout po záchranném modu a vše spravit ručně. I nyní předesílám, že to není činnost vhodná pro uživatele, který žádný Linux nikdy neviděl. Přiznávám, že z kvality instalačního programu jsem byl opravdu velmi rozčarován. Mandrake je distribuce, která staví svůj image na tom, že je uživatelsky přívětivá a vhodná pro přechod uživatelů z Windows na Linux. Jediný prvek, který jsem zhodnotil jako podobnost s produkty Microsoft, byl ten, že v okamžiku, kdy se instalace zastaví, nemáte žádnou možnost, jak problém odhalit, či snad dokonce napravit.

Mandrake jako desktopový systém
Jako výchozí desktopové prostředí je již tradičně vybíráno KDE, tentokrát v řadě 3.2. Pro uživatele root je nabídnut - přece jen o něco bezpečnější - IceWM. Další klasickou možností zůstává Gnome 2.4. Postupoval jsem cestou nejmenšího odporu a nechal si nastavit KDE. Co se týče lokalizace prostředí, je u jednotlivých produktů na velmi rozdílné úrovni. Část aplikací je zcela přeložená, část zůstává v angličtině a část je tak nějak na půli cesty - pohled na obrázek ovládacího centra KDE je myslím dostatečně výmluvný.

Mandrake: www.mandrakesoft.com
Český portál: www.mandrake.cz
Podpora pro české uživatele:
https://podpora.mandrake.cz

Dnes je již běžným požadavkem pro desktop kvalitní balík kancelářských programů. V linuxových distribucích poslední dobou přední místo v této kategorii zaujímá OpenOffice.org. Tento téměř dvousetmegabytový 'bumbrlíček' umí snad vše, co bychom kdy mohli potřebovat. Jeho velikost má však poměrně značný vliv na dobu spouštění. Na druhou stranu se návrháři Mandrake Linuxu pokusili tento problém částečně potlačit použitím malé aplikace OpenOffice QuickStarter. Dělá zhruba totéž, co podobný produkt dodávaný s Microsoft Office. Při naběhnutí grafického prostředí zavede celý program do paměti. Spouštění jednotlivých částí pak budí dojem značné rychlosti. Nutno podotknout, že kýženého efektu dosáhnete, hlavně pokud máte dostatek paměti. V opačném případě se stejně část programu odkládá na disk, z kterého se musí znovu zavádět. Tradiční slabinou podobných programů je vzájemná výměna dokumentů s mainstreamovým balíkem Office od firmy Microsoft. Experimenty s různými vzájemnými převody dokumentů dopadly celkem dobře. V podstatě všechny dokumenty byly čitelné a valná většina z nich měla korektně zachované formátování, styly, apod. Zatím nepřekonané úskalí se rýsuje kolem legendami opředeného používání Visual Basicu pro různá makra, a vůbec skriptování v dokumentech. Tak, aby bylo funkční, se mi opravdu nepodařilo přenést žádné větší makro. Na druhou stranu musím uznat, že šíření takových dokumentů mimo strukturu firmy je operace velmi riziková i v prostředí MS Office. Tento proprietární formát pro takové zacházení zřejmě nebyl navržen. Jako druhá výrazná alternativa je nabízen odlehčenější produkt KOffice. Je to opět sbírka klasických kancelářských programů od textového editoru (Kword) až po prezentační aplikaci (KPresenter). Jedná se o sadu programů, která je velmi silně integrována s celým prostředím KDE (odtud samozřejmě plyne ono 'K' na začátku názvu každého produktu.) Kromě těchto komplexních balíků je zde samozřejmě zastoupeno několik dalších programů. Mezi kvalitní tabulkové procesory například patří Gnumeric. Jako základní prohlížeč je v KDE pochopitelně zahrnut Konqueror. V současné době již poskytuje velmi dobré výsledky. Pro náročnější uživatele, či stránky používající poslední technologické výstřelky, je zde již také tradičně zahrnuta Mozilla. Evolution je poštovní klient se zahrnutými některými dalšími službami. Tato aplikace bude zřejmě příznivcům MS Windows připadat velmi známá. Autoři se totiž nechali inspirovat uživatelským rozhraním programu Microsoft Outlook. K tomu je vedl celkem jednoduchý poznatek o tom, že 'bude-li to v tom Linuxu vypadat stejně jako ve Windows, tak se to zřejmě dá používat'. Je fakt, že Evolution opravdu nachází velký počet příznivců.

Poštovní klient Evolution a program K3B pro vypalování CD

Co se týče dalších programů pro osobní potřebu, je jich pro daný účel nabízeno zpravidla hned několik. Můžete vypalovat CD, přehrávat MP3, či se dívat na televizi, pokud k tomu máte patřičný hardware. Mandrake také obsahuje například nemalé množství her.

A co server?
Pro začátek jsem se zkusil řídit krédem Mandraku ve stylu 'všechno si u nás naklikejte a nemusíte editovat žádné textové soubory'. U konfigurace jednotlivých serverů jsem však 'tvrdě narazil'. Jako malá ukázka by mělo stačit například to, že pro celý webový server lze tímto způsobem nastavit asi jen čtyři volby (a to ještě ty poměrně nepodstatné). Většina distribucí nabízí jako webový server Apache. Mandrake k tomu přidává ještě vlastní iniciativu pod zkratkou ADVX.org - Advanced Extranet Server, tj. pokročilý extranetový server. Jedná se o modulární systém založený právě na renomovaném serveru Apache. Ten je upraven tak, aby se při přidání jednotlivých podporovaných rozšíření nemusel celý server znovu kompilovat. Navíc je kompilován (ostatně jako celý Mandrake) pro platformu Pentium a vyšší. Na stránce projektu se tvrdí, že již tato kompilace zvýší výkon asi o dvacet procent. Osobně jsem k tomuto výroku více než skeptický a rozhodně bych za něj nedal ruku do ohně, ale nelze popřít, že jisté zvýšení výkonu to přinese. Zásahů přímo do samotného serveru je hned několik. Za všechny uveďme jen vlastní správu paměti serveru. I ta patří k prostředkům zvyšujícím výkon celého serveru. Nedomníval bych se však, že tento kód nemůže být zdrojem bezpečnostních problémů. Co se týče prostředků pro nasazení v enterprise prostředí, můžeme mezi ně zařadit například podporu protokolu WebDAV (Web Distributed Authoring and Versioning). Ten je využíván například produkty MS Office pro spolupráci na tvorbě dokumentů a jejich publikaci. ADVX používá také pokročilejší metody autentizace. Ta může využívat jak servery LDAP, tak například i systémová hesla (shadow) nebo doménu NT. Jako poštovní server je zde použit Postfix (a někde v hlubinách instalačních CD i alternativní sendmail). Ten může být doplněn například antivirem ClamAv, či protispamovým filtrem SpamAssassin. Důležité pro běh serveru je samozřejmě jádro systému. Pro potřeby nasazení v náročném prostředí se nám nabízí upravená varianta standardního jádra pro stroje s více procesory (SMP). Podle dokumentace by mělo být schopné například současného běhu úctyhodné miliardy nezávislých procesů. Počet uživatelů a jejich skupin se může pohybovat až do hranice čtyř miliard. Nebylo by taktní opomenout, že se také jedná o první distribuci, která používá jádro z nové řady stabilních jader 2.6.

Program pro plánování, FTP klient, Tabulka chemických prvků a RealPlayer. To vše běží ve společnosti KDE

Krátce shrnu další servery ProFTPD, OpenSSH a například Samba, která umožňuje využití stroje jako souborového serveru pro klienty MS Windows. Databáze jsou zastoupeny relační MySQL a postrelační objektově orientovanou PostgreSQL. Má-li server sloužit jako brána směřující z firemní sítě do internetu, pak samozřejmě nalezne využití například cachující proxy server Squid. Ten může být doplněn produktem SquidGuard. Jedná se o nadstavbu, která umožňuje omezit přístup na určité internetové (URL) adresy, či celé servery. Omezení lze nastavovat jak pro jednotlivé uživatele, tak i pro celé skupiny. Možnosti nastavení různých podmínek jsou takřka neomezené. SquidGuard se nebrání ani využití regulárních výrazů pro specifikaci částí adres. Umožňuje také například přesměrovávat některé odkazy na lokální disk (stahování žádaných aplikací), odstraňování reklamních bannerů apod. Nezajímavá nezůstává ani možnost regulovat tato pravidla v závislosti na čase. Zakážeme-li například zaměstnancům stahování objemných souborů v pracovní době, tak jim totéž můžeme povolit přes noc. Řešení problémů s bezpečností se zřejmě podle tvůrců systému omezuje na to, že si uživatel vybere některou z pěti úrovní zabezpečení v patřičném dialogu. Podle takto vybrané úrovně se nastaví patřičné parametry vnitřního firewallu IPtables. Celou tuto operaci má na starosti program ShoreWall. Pokud se chcete snažit stroj zabezpečit lépe, budete se muset opět uchýlit k editování textových souborů. Na druhou stranu tato distribuce nabízí značné množství prostředků, které můžeme k zabezpečení využít. Jak jsem již zmínil výše, kromě autentizace vůči lokálnímu souboru hesel, se nabízí také LDAP, NIS či doména WinNT. K dispozici jsou také šifrované souborové systémy připojované přes loopback zařízení. Pro zajištění integrity systému je zde například oblíbený program TripWire. Podle své konfigurace spočítá kontrolní součty všech podstatných souborů (zpravidla vše, co by se nemělo měnit, tedy jednotlivé programy a konfigurační soubory) a uloží je. Pak podle těchto součtů pravidelně kontroluje systém. V případě změny některého součtu vše nahlásí. Podobně užitečný může být i produkt Snort. Ten slouží přímo k detekci pokusů o narušení systému.

Co říci závěrem
Má očekávání se naplnila asi do poloviny. Co se týče moderního desktopového systému, byl jsem poněkud zklamán. Většina podpůrných prostředků (ovládací centrum, instalátor apod.) byla dotažena asi tak ze dvou třetin. Běžný uživatel tedy bude mít nejprve pocit, že je vše jednoduché. Záhy ovšem zjistí, že v jednoduchosti není síla a leccos prostě nelze těmito automatizovanými prostředky zajistit. Nezklamala mě naopak samotná distribuce oproštěná od požadavků na snadnou použitelnost bez nutnosti učení se alespoň základních prvků unixové filozofie. Distribuce na pěti médiích nabízí množství opravdu rozumně vybraných programů. Kromě toho, nabízí i některá zajímavá vlastní řešení, například zmiňovaný ADVX.org. Jistá očekávání tedy vkládám do 'ostré' verze. Verze Community je totiž něco jako přechodový stav mezi různými testovacími verzemi, které povětšinou testují sami vývojáři, a verzí 'ostrou' určenou pro běžného uživatele. Community je určena pro testování širší uživatelskou obcí, která má jisté zkušenosti, a je tedy schopna případné nedostatky odhalit a případně i vyřešit.