Vývoj počítačových sítí

Vývoj počítačových sítí začíná v 60. letech, kdy dochází ke spojení počítače s komunikačními prostředky a tím ke vzniku terminálové sítě. Tato síť obsahuje jeden výkonný počítač (výkonný uzel - v té době se jednalo o počítač sálový, který vykonává veškerou výpočetní práci) a k němu jsou připojeny terminály, které slouží pouze pro vstup a výstup dat. Tato síť je relativně jednoduchá a všechny obtížné problémy jako je například synchronizace procesů, řízení přístupu k datům a ostatním prostředkům, ochrana integrity dat se řeší v jediném uzlu pomocí technik operačních systémů. Zásadní nevýhodou této koncepce je naprostá závislost terminálu na ústředním počítači.

Počátkem 70. let nestačí již propojení pomocí terminálové sítě, uživatele potřebují mít přístup k databázím na více počítačích a současně potřebují pracovat i mimo síť. Vznikají počítačové sítě jako skupina počítačů i periférií, které jsou mezi sebou propojeny tak, aby zajistily vzájemnou komunikaci libovolného uživatele s programem na libovolném počítači, dvou programů mezi sebou nebo dvou libovolných uživatelů mezi sebou a to vše při vysoké spolehlivosti komunikace.

V 80. letech se začínají objevovat první sítě LAN, vznikají první komplexní výpočetní systémy, které zajišťují různé služby. Počítače, které jsou součástí sítě, mohou sdílet: data, zprávy, grafiku, tiskárny, faxové přístroje, modemy a další hardwarové zdroje. Lokální sítě přestávají vyhovovat požadavkům velkých společností, které mají sídla v různých státech, proto vznikají WAN (veřejné) sítě.

Dalším významným krokem ve výpočetní technice je zavádění distribuovaných sys­témů. Distribuovaný systém poskytuje vyšší stupeň transparentnosti a sdílení prostředků než síťové systémy. Distribuované systémy je možné rozdělit na distribuované systémy na úrovni uživatelské (distribuované aplikace, distribuované výpočetní prostředí) a distribuované ope­rační systémy. V distribuovaných systémech na uživatelské úrovni je podpora distribuce umístěna v softwarové vrstvě nad operačním systémem, příkladem takového systému je OSF Distributed Computing Environment. DCE je otevřená síťová architektura podporovaná ústavem Open Software Foundation, což je konsorcium firem Digital Equipment Corporation, Hewlett-Packard a IBM. Architektura DCE poskytuje součástí potřebné v distribuovaných aplikacích a jejich působení na síti transparentním způsobem. Jestliže je DCE zavedeno, celá síť by se měla uživateli jevit jako jeden, velmi rychlý a výkonný počítač. Bez ohledu na to, zda síť se skládá ze dvou stejných počítačů nebo několika různých počítačů. DCE je nad běžícím síťovým operačním systémem, takže uživatel spolupracuje s prostředím DCE.

Distribuované operační systémy implementují podporu distribuovaného zpracování přímo v  jádru operačního systému. Celý systém se tváří jako tradiční jednoprocesorový systém, přestože jeho jednotlivé komponenty jsou fyzicky umístěny na jednotlivých počítačích. V pravém distribuovaném operačních systému se uživatel nemusí zabývat určováním na kterém počítači či procesoru jeho programy běží nebo kde jsou fyzicky uloženy jeho soubory. O to se automaticky a efektivně systém stará sám.