ABY JEHO MILOST PÁN RÁČIL TU MOC MÍTI NA HRDLO A NA VŠECHEN STATEK NÁŠ SÁHNOUTI

'ABY JEHO MILOST PÁN RÁČIL TU MOC MÍTI NA HRDLO A NA VŠECHEN STATEK NÁŠ SÁHNOUTI'

'Urození věrní naši milí! Oznamujeme Vám, že jsme od urozenýho Viléma z Rožmberka i na místě bratra jeho mladšího Petra Voka z Rožmberka, věrnýho našeho milýho, více nežli jednou prošeni. Poněvadž urozený Albrecht z Gutenštejna z tohoto světa jest povolán, kterýž jedním poručníkem a zřízeným a zmocněným týchž sirotků z Rožmberka byl, a urozený Jeroným Šlik, věrný náš milý, také na zdraví svém nedostatek trpí, pro což poručenství toho statku opatrovati nemůže, a zvláště znajíce, že jmenovaný Vilém z Rožmberka léta svá dospělá má, bude moci sobě i mladšímu bratru k dobrému hospodařiti a spravovati, poroučíme, abyste nadepsanému Vilémovi z Rožmberka i na místě jeho mladšího bratra všeho statku podle poručenství po otci postoupili a toho nikterak nezbraňovali ani odpírali, jsouce povinni tak učiniti. I znajíce jistou vůli naši, tak se zachovejte, jináče nečiníce. Datum ve Vídni v outerý Velikonoční léta 1551., určeno Jeronýmovi Šlikovi a Oldřichovi ze Šternberka, poručníkům domu rožmberského.'

Citovali jsme z císařova dopisu, který do své kroniky o životech posledních Rožmberků začlenil jejich dvorní kronikář Vilém Březan. 'Léta svá dospělá' pan Vilém z Rožmberka ještě neměl (právě dovršil šestnáctý rok života svého), a za dospělého pokládalo zemské zřízení teprve dvacetiletého muže, jenomže král mohl zplnoletit i mladšího sirotka, což roku 1551 Ferdinand I. právě v případě Viléma z Rožmberka učinil. 'Pan Vilém od milosrdenství správu domu svýho začal. Pán mladý, když se v panství uvázal, všecky a všelijaké vězně po všech panstvích pustiti a prázdná vězení učiniti rozkázal. I mnohým hrdla šenkoval, i vražedlníky na zápisy vydal.' Na vysvětlenou: vrazi byli propuštěni po sepsání hrdelního reversu, jímž každý z nich se zavázal pod trestem smrti nepáchat další kriminální činnost. Slíbili pochopitelně všichni. Slíbili by zřejmě i modré z nebe. 'A tudy od milosrdenství správu domu svého pan mladý Vilém začal.' Amnestie má v našich zemích bohatou tradici, na niž lze účinně navázat. Ať to stojí, co to stojí. 16letý Vilém se stal (jak jsme si už řekli) přímou vrchností zhruba patnáctiny celé populace Českého království. Tomu odpovídal i složitý, ale poměrně účinný správní systém. Ten systém sahal od rožmberského vladaře k poslednímu hospodáři, od česko-rakouského pomezí až na Táborsko. Vilém převzal celý ten aparát jako součást dědictví po svých předcích, ale tím se nespokojil: spolu se svými úředníky jej zdokonaloval tak, aby co nejlépe vyhovoval jeho představám i potřebám šlechtického velkostatku na prahu novověku. 'Ústřední nerv celého dominia představovala tehdy rožmberská kancelář na českokrumlovském zámku,' dočetli jsme se v monografii historika Jaroslava Pánka o Vilémovi z Rožmberka. 'V jejím čele stál po dlouhé období 38 let rytíř Václav Albín z Helfenburka, schopný a zkušený organizátor, který na odda-né službě Rožmberkům založil vlastní kariéru i vzestup dalších členů své jinak nezámožné rodiny. Za Albína vyvrcholila pravomoc kancléře, jemuž podléhali dva sekretáři, český a německý, několik listovních písařů a další úředníci dominia. Druhý významný článek tvořila rožmberská komora, určená ke správě financí. Její přednosta, komorní písař neboli komorník shromažďoval a evidoval vladařovy příjmy, ale sám z nich nesměl nic vydávat a navíc byl soustavně kontrolován kanceláří. Ochrana hotovosti spočívala na bedrech truhelního písaře, nazývaného podle truhlic, do nichž pod dva zámky ukládal panské peníze. Při Vilémových častých cestách se o pohotovou finanční rezervu staral pocestní písař, který jinak za vladařova pobytu na Českém Krumlově bděl spolu s kuchmistrem nad zásobováním dvora potravinami.' Po vzniku České republiky se nám sice podařilo vrátit několi-ka starobylým slovům jejich někdejší význam a snad i lesk (kupříkladu hejtmanovi), ale na rozdíl dejme tomu od Velké Británie, kde používají tytéž termíny i několik století, u nás vzaly mnohé za své, a je to škoda, protože - jak by bylo na-příklad poetické, kdyby se o státní rozpočet starali písaři komorní a truhelní, a presidentské a premiérské výdaje měl během jejich státních a vládních návštěv na starosti pocestní písař

Výčet rožmberského managementu však ještě zdaleka nekončí. V blízkosti vladaře působilo též několik čestných dvorských hodnostářů. Například hofmistr a maršálek (ti udržovali velmožský dvůr na patřičné reprezentativní úrovni), zatímco takový štolmistr, ten dohlížel na vladařovy koně, kočáry a příslušné služebnictvo. Tito úředníci a hodnostáři požívali na rožmberském dvoře velké vážnosti a byli štědře odměňováni penězi, důstojným ubytováním a vybranou stravou, naturáliemi, obrokem pro koně i šatstvem, někdy také nemovitostmi či případně nadějí na nějaké to stavovské povýšení. O úřednická místa se ucházeli měšťané, ale také četní šlechtici. Členové panských rodů nejčastěji zaujímali dvorské hodnosti, nižší šlechtici a měšťané se stávali výkonnými úředníky na vladařově dvoře i na jednotlivých panstvích. Vladař dvůr kancléř komorník hofmistr maršálek Nepřipomíná tohleto všechno a tihleti všichni až nápadně panovnický dvůr? Rožmberské sebevědomí na to mělo. Rožmberské dominium, to byl takový malý stát se vším všudy. Kancelář a komora byly jenom o něco skrovnějším protějškem hlavních úřadů Českého království, tituly hofmistra, maršálka a kancléře důvěrně připomínaly hodnosti trojice ze sboru nejvyšších zemských úředníků. Titulaturou i důstojným vystupováním měli dvořané a úředníci zvyšovat společenskou prestiž rožmberského vladaře, ale základní smysl jejich činností spočíval v tom, aby celé správní a hospodářské ústrojí spolehlivě pracovalo. Na němž totiž záviselo pevné mocenské postavení vladaře, stejně jako na co nejvyšším dosaženém výnosu z práce poddaných obyvatel na panstvích, ve městech, městečkách a na vesnicích.

'Rožmberské dominium se administrativně členilo na panství, která tvořila hospodářsky soudržné územní celky kolem významných hradů či zámků, tvrzí a klášterů.' (Opět jsme zalistovali knihou Jaroslava Pánka o Vilémovi z Rožmberka.) 'Rozlohou a lidnatostí mezi nimi vynikalo panství českokrumlovské s více než třemi tisíci dvěma sty osedlými. Nejvyšším zástupcem vladaře byl na každém panství hejtman' (další funkce, kterou si Rožmberk vypůjčil u panovnického dvora), 'vybavený širokou pravomocí v politických, vojenských, hospodářských, policejních a soudních záležitostech.' (Dnešní hejtmani mu mohou ty pravomoci jen tiše závidět) 'Všechny své kolegy předčil právě českokrumlovský hejtman, který měl nejblíže k vladaři a stal se zároveň vrchním hejtmanem celé rožmberské državy. V péči o hospodářství pomáhal každému hejtmanovi purkrabí. Jemu příslušela péče o hrad či zámek, ve kterém se soustřeďovala vrchnostenská správa panství.' Chod jednotlivých hospodářských resortů organizačně zajišťovali specializovaní úředníci. Byli to písaři důchodní (pro finance), dále obroční (ti měli na starosti rostlinnou výrobu), porybní (ti zase spravovali rybníkářství a rybářství), pivovarní písaři (v jakém oboru písařili tihle, není snad nutno konkretizovat). Hejtmanovi, purkrabímu a písařům pak podléhal nižší výkonný personál, k němuž patřili fišmistři neboli porybní, sládci, pivovarníci, mlynáři, polesní, lovčí, hajní, početné služebnictvo na zámcích a také šafáři a šafářky s čeledí na vrchnostenských dvorech. Nižší úředníci pocházeli většinou z řad měšťanů a poddaných. Existenčně i právně byli na své vrchnosti silně závislí. Toto pevné sepětí vyjadřovala i přísaha, kterou se služebník zavazoval k věrnosti i poslušnosti, a pokud se proti přísaze provinil, tak se vydával pánovi na milost a nemilost. Většina rožmberských zaměstnanců si věrnou (anebo aspoň právně nenapadnutelnou) službou zajistila dobré živobytí. Mnozí byli obdarováni nebo jim pán za odměnu vystrojil nákladnou svatební hostinu.