ARTIKULY - Knižní ilustrace z doby husitské - muka zatracenců v pekle

ARTIKULY

Ocitáme se v mezidobí, kdy už jedna bitva, na Vítkově hoře, byla vybojována, a druhá, mnohem větší, na jiném pražském návrší, na Vyšehradě, se teprve chystá. Češi vyděsili Evropu. Na kopci před pražskými hradbami jí byla udělena lekci z vojenského mistrovství. Zikmundovi křižáci si už plánovali procházku po tělech pobitých kacířů, jenomže když ono všechno dopadlo jinak.

'Po úplném odchodu vojska krále Zikmunda z pole obsadili Pražané beze strachu tvrze blízko města, donutili odbojníky, aby drželi s nimi, a bez překážky dopravili do města kořist krav, sviní a jiných věcí na výživu. Ale král, zřídiv Pražský a Vyšehradský hrad k obraně a vyhnav odtamtud ženy, které uprchly z Prahy, protože doufaly, že se tam zachrání a se ctí vrátí domů, sám odejel do Hor Kutných, a prodlévaje tam, konal četné sjezdy pánů a nařídil zachovávati na obraně země ve všech krajinách Českého království mír, zvaný lantfríd.'

První protičeská kruciáta (neboli křížové tažení) měla skoro absurdní průběh. Tažení bylo vedeno liknavě. Jako by Zikmund váhal využít přesily. Na to, aby rázně udeřil přímo na srdce země, měl ozbrojené síly dost. Proč to neudělal? Vyčkával. Anebo věřil, že mu samotná hrozba otevře brány Prahy a cestu ke koruně. Anebo kalkuloval s rozpory mezi husity a doufal ve vítězství konservativců. Možná, že se vším tím skutečně počítal. Snad si v duchu maloval, jak mu umírnění kališníci sami a dobrovolně předají na stříbrném podnose klíče od Prahy. Jestli skutečně takto uvažoval, tak jeho propočet selhal. Přitom husité sami dobře nevěděli, jak se jim to vítězství na Vítkově hoře vlastně povedlo. Až příliš snadnou výhru si vysvětlovali přízní nebes. Bůh stál při naší pravdě! Jenomže - při které?

'Po tom nenadálém pobití Němců mělo město Praha pokoj od častého nepřátelského útočení a Němci již nepokřikovali - Hus, Hus, Katzer, Katzer! - nýbrž pokojně uvažovali, jak by vyšli z české země a vrátili domů. A tehdy páni ze strany královy měli s Pražany z druhé strany mostu jednání žádajíce, aby město uzavřelo s králem příměří, by mohlo se ctí uniknouti cizím národům a celá země přitom nebyla zničena. Na to odpověděli vyjednavači města, že nemohou sjednati nějakou dohodu bez souhlasu jiných měst, s nimiž jsou spolčeni. Ale prosili, aby pro čest svou a celého království obdrželi před králem veřejné slyšení pro mistry a kněze, aby mohli čtyřmi jazyky, českým, německým, uher-ským a latinským otevřeně pravdy čtyř artikulů jasně a zřejmě Písmem objasniti, veřejně dokázati svou nevinu a vytrhati ze srdcí nepřátel těžké a nepříznivé nařčení celého království.'

Mluvilo se o nich nedlouho před bitvou na Vítkově. V té dusné válečné atmosféře došli ideologové všech husitských křídel k jakémusi společnému programu. Což jsou ony 'čtyři pražské artikuly.' Articulus může být kloub, článek na prstech; v našem případě jde o čtyři články neboli odstavce jednoho programu. Budeme-li se pídit po těch artikulech, najdeme řadu různých verzí. My se ale budeme držet té nejkratší a nejpřehlednější.

První artikul: 'Aby slovo Boží bylo po Království českém svobodně a bez překážky řádně od kněží Páně kázáno a zvěstováno podle výroku Spasitelova: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.' (Rozumějme: v národním jazyce, bez zásahů Říma a po našem, po kališnicku.)

Druhý artikul: 'Aby svátost oltářní pod obojí způsobou, totiž pod způsobou chleba a vína, všem věrným křesťanům, jimž hřích smrtelný nepřekáží, svobodně byla podávána podle výroku Spasitele: Vezměte a jezte, totoť jest tělo mé. A pijte z toho všichni, totoť jest krev má, která za mnohé bude vylita.' (Kalich, zpřístupněný už nejenom kněžím, ale i laikům, prostým věřícím, ztělesňoval rovnost lidí před Bohem.)

Artikul v pořadí třetí: 'Aby světské panování nad bohatstvím a zbožím, které kněžstvo proti přikázání Kristovu drží na újmu svého úřadu a na škodu ramene světského, bylo mu odňato a odstraně-no, a to kněžstvo aby bylo zpět přivedeno k pravidlu evangelia a k apoštolskému životu, kterým žil Kristus se svými apoštoly, podle výroku Spasitele, jenž svolal dvanácte uče-dlníků svých a řekl jim: Nebeřte s sebou zlata ani stříbra ani peněz do opasků svých. (K apoštolskému životu - rozumí se: k chudobě a k výhradní službě duchovním povinnostem.)

A zbývá poslední artikul, čtvrtý: 'Aby všichni hříchové smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božímu odporní byli v každém stavu řádně a rozumně od těch, kterým to přísluší, stavěni a potíráni. A ti, kdož je činí, hodni jsou smrti, a nejen ti, kdož je činí, nýbrž i ti, kteří souhlasí s těmi, kteří je činí.' (Neboli požadavek rovné - a taky dost tvrdé - spravedlnosti pro všechny.) 'Tito hříchové jsou smilstva, obžerstva, zlodějstva, vraždy, lži, křivé přísady, řemesla zbytečná, lstivá a pověrečná, hrabivé lichvy, zisky a ostatní jim podobné.' (Do téhleté klasifikace se vešlo snad úplně všechno, co nebylo přímo andělské.) 'V kněžstvu pak kacířstva svatokupecká a vymáhání peněz od křtu, od biřmování, od zpovědi, od svátosti oltářní, za svěcený olej, za oddávání a za mše kupované a objednané a za mše zádušní, za modlitby, za kázání, za pohřby a zvonění, od svěcení kostelů, oltářů a kaplí, za prebendy a obročí, za prelátství, za důstojenství, za osobní platy, za udílení pallií a za kupování a prodávání odpustků a jiná nesčíslná kacířství, která poskvrňují církev Kristovu' (pokud se snad někomu zdá, že tomuto výčtu přemnohých nepravostí již každou chvíli musí dojít dech, nechť zví, že nedojde, neboť nejvyšší tresty je třeba vynášet i za:) 'mravy bezbožné a nespravedlivé, jako jsou nestydatá kuběnářstva s proklatým množením synů a dcer, a jiná smilstva, hněvy, sváry, hádání opovážlivá, zlostné půhony a svévolná trápení prostých lidí a jejich olupování, hrabivé vymáhání platů, doporučování ofěr a nesčíslné druhy klamání prostých lidí falešnými sliby.' (Maně našinci napadá, jak těžce by museli být podle tohoto artikulu stíháni dnešní politikové, ale tentýž našinec chápe, že to sem nepatří.) 'A ty všechny věci a každou zvláště je každý věrný služebník Kristův a pravý syn matky církve povinen na sobě a na jiných stíhati a jako samého ďábla nenáviděti a proklínati, ale zachovávati při tom ve všem řád a stav svého povolání.' Autoři přikládali právě tomuto artikulu zvláštní důležitost. Taky vzbudil mezi umírněnými a radikály ty nejostřejší polemiky. První kladli důraz na to, aby právní záležitosti řešily kompetentní orgány, 'aby hříchové byli potíráni od těch, kterým to přísluší,' zatímco ti druzí, radikálové (a s nimi i Žižka) tuto omezující podmínku vypouštěli a za povolané vykonavatele spravedlnosti považovali sami sebe a zbrojné houfy božích bojovníků. Program, který se měl stát sjednocující základnou, tu tedy konečně byl. Ivana Jenomže očekávání, že bude všemi stejně chápán, tak to brzy selhalo. Těm artikulům rozuměl po svém radikální vrchní táborský hejtman Mikuláš z Husi a dočista jinak stařešina mezi universitní profesory Jakoubek ze Stříbra. On si každý proud v husitství přijal a časem poněkud upravil ty 'čtyři kusy' po svém. Pod společným praporem artikulů dál zuřila ideová bitva, i když zdánlivě všichni hájili totéž.