BÌŽÍ

BÌŽÍ!

22. srpna 1420 hejtman Jan Žižka (øeèený zatím z Trocnova, v budoucnu pøibude k Trocnovu ještì 'z Kalicha') se vydal spolu se svými lidmi z Prahy. Jak pražané, tak táboøi se zapøísahali, že s tìmi druhými nechtìjí mít nic, ale vùbec nic spoleèného. Táboøi navíc mluvili o pustém nevdìku - zachránili pøece Prahu pøed zkázou.
'I padl nemalý strach na obyvatele království pøed tábory. Lidé nevìdìli, co mají dìlati a které strany se pøidržovati. A stalo se, že se mnozí jak šlechtici, tak i sedláci, opustivše všechno, spojili s tábory. Nìkteøí tak uèinili z horlivé lásky k jejich zákonu, nìkteøí donuceni strachem, a nìkteøí aby loupili a stali se služebníky nepravosti mamonu. Nìkteøí také, zavolavše na sousedy, øíkali: Ukliïte odtud své domy od mého obydlí, protože je chci hned spáliti a utéci se na horu Tábor nebo do pìti mìst, abych spasil svou duši. A když zapálil vlastní dùm, shoøela od øeèeného požáru leckdy celá ves. A bylo slyšeti náøek chudákù; vždy ženy s nemluvòátky, sedíce a plaèíce, nemìly co píti nebo jísti, ani kde by hlavu k odpoèinku sklonily. A kdo by byl vidìl tu bídu, nebyl by se mohl zdržeti slz, leda by mìl srdce kamenné, a byl by musil øíci: Není to zákon Boží, kterýž pøikázal nahého odívati, laèného krmiti a žíznivého napájeti, nýbrž je to zákon ïáblùv, který odìného do naha svléká, laènému a žíznivému chléb a nápoj spaluje a nièí.
Tábory jsme opustili ve chvíli, kdy se louèili (a ne zrovna v dobrém) s Prahou. Bìhem pouhých šesti dní se Žižkovo vojsko dostalo rychlým pøesunem do Písku. Dnešní vzdálenost mezi tìmi mìsty je asi 100 kilometrù po silnici, tehdy to bylo jistì víc. Žižka byl tedy velice pohyblivý. Zøejmì se na cestì nevyhnul Táboru, nechal tam civilní èást výpravy se ženami a dìtmi. Další skupina se odlouèila už pøedtím. Obsadila horu Blaník, odkud podnikala nájezdy proti okolním církevním statkùm. Žižka se chystal na svého nejvìtšího protivníka. 'Pan Oldøich z Rožmberka, proti nìmuž táboøi v dobì obléhání Prahy dobyli slavného vítìzství v hájení svého vlastního hlavního sídla Tábora, stal se od té doby ještì zuøivìjším nepøítelem strany podobojí, ku které se pøedtím pøiznával. Ze msty za utrpìnou porážku dal zjímat všecky knìží rozdávající podobojí na rozsáhlých panstvích svých, a vìznil a moøil je na svých hradech na Pøíbìnicích, na Choustníce, Helfenburce, Krumlovì, Rožmberku a Nových hradech, chtìje je pøinutiti k odpøísáhnutí kalicha, jehož podávání zapovìdìl také všude na svém zboží.'
Hned, jak se ocitl v Písku, doplòoval Žižka stavy svých jednotek o sedláky. Mezitím co jeho podøízení hejtmani zacvièovali nové bojovníky, vyslal Žižka zvìdy a posly na všechny strany. Písku žádné bezrpsotøední nebezpeèí nehrozilo. Nejblíže byly Vodòany, ale z tohoto mìsta už rožmberští žoldnéøi vzali pro jistotu nohy na ramena. Takže když se Žižka rozmýšlel, naè nebo na koho zaútoèit, byly na ránì právì Vodòany. Kromì Vodòan ještì taky Èeský Krumlov. Tam mu sedláci slibovali, že provedou jeho jednotky vnìjším opevnìním, ale husitský hejtman se nakonec rozhodl pro snadnìjší koøist. 'Purkmistr a konšelé vodòanští, když zvìdìli, že Žižka chce pøitáhnouti k jejich mìstu, snažnì žádali pana Oldøicha o pomoc, ale již jí vèas neobdrželi.' Žižka zaútoèil (podobnì jako v pøípadì Vožice) v noci a odpor netrval dlouho. 'Dobyl mìsta nejspíš útokem,' (pomáhali mu pøitom zøejmì i nìkteøí z mìsta), 'proèež tu mnoho lidí bylo zbito. Dva knìží, aè prý rozdávali svátost podobojí, a 28 m욝anù, ti všichni bylo spáleni ve vápenici na pøedmìstí budìjovickém.'
Události zaèaly nabírat rozmìrù a hlavnì charakteru obèanské války. Do slova a do písmene se to naplnilo v pøípadì dvou bratøí, pánù z Hradce. Oldøich, zvaný Vavák, i když byl mladší, držel rodový hrad a mìsto Jindøichùv Hradec. Patøil k Husovým stoupencùm, nepøidal se ani k Zikmundovi, ani k Rožmberkovi. Jeho starší bratr Jan byl jedním z nejhorlivìjších straníkù krále Ryšavce. Ten si ho zavázal tím, že mu dal do správy nìkdejší královské mìsto Lomnici nad Lužnicí. Jan se snažil, seè mohl, aby se odvdìèil. Spolu s Oldøichem z Rožmberka oblehl Kamenici, táborskou posádku zatlaèil do hradu a mìsteèko vypálil. V této situaci bratøíèek Oldøich nabídl Žižkovi spojenectví ve zbrani a taky že se s ním vydá na Lomnici. Což se taky stalo. V polovinì záøí už bylo mìsto obleženo. Bažiny a mokøiny v tìsné blízkosti hradeb sice útok zdržely, ale po ètyøech dnech propadla Lomnice ohni. Hrad byl ušetøen (mohl se ještì v budoucnu hodit). Jako jeho velitel na nìj nastoupil jeden ze Žižkových hejtmanù - Jan Roháè z Dubé. Jan Žižka si zøejmì mohl dovolit nechat v Lomnici jednoho ze svých velitelù. Jednak mu vojsko neustále mohutnìlo, jednak v té dobì osnoval v hlavì mnohem širší strategii. Zatímco døív byl skuteèným pánem pouze tam, kde pobývalo jeho vojsko, teï se pokoušel trvale udržovat pod svou kontrolou už jednou dobyté pozice. 'Z Lomnice bral se Jan Žižka proti Nové Bystøici, hradu a mìstu náležitému panu Lipoltovi Krajíøi z Krajku, královskému hejtmanu v Budìjovicích a spolu i pánu na Landštejnì, hroznému nepøíteli husitù. Tu také nedlouho dobýval, hrad i mìsto vzal útokem, s velikým okrvavením posádky; nechtìje pak osazovati hradu ani mìsta lidem svým, kázal je oboøiti a spáliti ohnìm.' U Tøebonì zase pohoøel, øeèeno obraznì, spíše on - Tøeboòští se ubránili a odradili útoèníky od dlouhého obléhání. 'Tak se obrátil ke Svinùm Trhovým, ležícím nedaleko jeho rodištì trocnovského, dobyl i tam hradu vkrátce.' Kdyby za každou zastávkou Žižkovy anabáze nezùstávali mrtví na bojišti i ve vypálených sídlech, tak by se mohlo mluvit o docela nudném stereotypu: Pøišel, zvítìzil a zapálil. Jenomže ona ta parafráze Caesarova citátu ve skuteènosti žádná legrace není. Bojovalo se o bytí a nebytí, a v takovém boji se pøíliš nepøemýšlí o budoucí slávì. Mùže být ženám útìchou, že je nechají naživu, když pøedtím ztratily všechno? I v Bystøici vzal hejtman do zajetí Krajíøovu manželku a dceru, aby s nimi vzápìtí udìlal výmìnný obchod za zajatce. 'A pak oblehl Panský neboli Malý Bor za Horažïovicemi a tu ležel, až se vzdali. A když z tvrze sestoupili, vypálil ji hned.' Což nemìl dìlat. Mohla se mu hodit. Zatímco jeho vojáci srovnávali tu vodní tvrz se zemí, pøiblížilo se k nim na dostøel vojsko plzeòského lantfrídu, posílené z Budìjovic panem Krajíøem. Žižka ovšem neváhal ani chvilku a chladnokrevnì jednal: Rychle nechal pøemístit vozy na nedaleký vršek s kostelíkem a høbitovní zdi využil jako pevnostního valu. Strhla se nelítostná øež - jízda katolických pánù v nových a nových vlnách najíždìla proti provizorní hradbì. 'Žižka se však mužsky bránil, doufaje vždy v Pána Boha a mnoho nepøátel se svými bratøími pobil a zranil a škodu i hanbu jim velikou uèinil, takže s hanbou pryè ujeti museli.'
Že by tyto a podobné zprávy dodaly Žižkovým protivníkùm na sebevìdomí, to asi nedodaly. Povìsti o neustálých vítìzstvích jednookého hejtmana odpùrce kalicha psychicky znaènì deptaly - husitským bojovníkù ale naopak tato série neuvìøitelných úspìchù vlévala do žil odhodlání. Žižka vítìzil nejenom díky svým váleènickým schopnostem, ale taky díky pøesvìdèení husitù, že jejich boj je svatý a jejich pravda nepopíratelná. Jenom tak si mùžeme vysvìtlit praktickou nezdolnost tohoto vojska, které na svých dlouhých pochodech skoro neznalo, co je odpoèinek. Za pouhých ètrnáct dní po bitce u Boru nedaleko Horažïovic ležel Žižka u kláštera Zlatá Koruna a dobyl jej. Vìtšina mnichù naštìstí spolu s opatem utekla vèas do bezpeèí, ale Žižka o svou koøist stejnì nepøišel. Stejnì jako nepøišel o svou mstu. Nikoli u Zlaté Koruny, ale - u Prachatic.
'Mezi jeho obyvateli pøevládali protivníci kalicha, kteøí krutì pronásledovali spolusousedy své podobojí. Jedny zjímali a nutili k odpøísáhnutí, jiným pobrali statky a vyhnali je z mìsta, dva neb tøi prý upálili. Když je Žižka oblehl, vyzval je, aby otevøeli bránu a vpustili jeho vojsko v pokoji v prùvodì se svátostí a s knìžími, pak že se jim neublíží na životech ani na statcích. Ale Prachatiètí s posmìchem odpovìdìli, že nepotøebují jejich tìla božího a jejich knìží, neb jim jejich postaèují. To uslyšev Žižka, zvolal zdviženým hlasem: Pøísahám dnes Bohu, že dobudu-li vás mocí, nenechám naživu ani jednoho, nýbrž všecky dám pobíti, kolikž vás bude! A bratøí ze všech stran najednou se hnali ke zdem, na kterých Prachatiètí byli postaveni k obranì, majíce pušky a smùlu i kamení pøipravené k házení na nepøátele. Ale d隝 šípù a kamenù házených od støelcù a práèat táborských uvedl je ve zmatek, a zatím táboøi pøistavujíce žebøíky na více místech zlezli zdi a mlátili cepy do tìch, kteøí se jim postavili na odpor, jiné utíkající honili a zabíjeli na ulicích. Brzy pak otevøeli bránu, kterouž zástup bratøí a sester s tìlem Kristovým vešel do mìsta. Tu nastalo zabíjení napoøád.' To, co následovalo, tomu se dá øíkat jenom masakr. Dùm po domu bratøí hledali majetek a poschovávané rodiny. Majetek snášeli na hromadu, muže odvádìli do kostelní sakristie. 'A když byla øeèená sakristie hodnì hustì napìchována pìtaosmdesáti muži, Žižka (pøesto, že zdvihajíce sepjaté ruce k nebi prosili pro lásku Boží, aby ušetøil jejich života) poruèil zapálit nad jejich hlavami snopy slámy a sudy smolou naplnìné, od nichž dílem ohnìm, dílem kouøem všichni byli usmrceni, potom pak proboøen nad nimi strop a naházeno kamení, kterým pak zasypáni byli všichni jako ve hrobì ke zpráchnivìní.' Jenom asi sedmi zajatým mužùm daroval život (byli podobojí). 'Zabitých po domech a na ulicích se èítalo na 230, kteøíž pak dílem byli zahrabáni, dílem naházeni do jedné studnì. Ženy a dìti musili mìsto opustiti a za nimi pak zavøeny brány.'
'Nazítøí podaøil se táborùm na jiném místì výboj ještì znamenitìjší. Nad øekou Lužnicí, asi míli pod mìstem Táborem, stály z obou stran øeky dva hrady pánì Oldøichovy z Rožmberka, Pøíbìnice jménem, mostem mezi sebou spojené, jeden vìtší na levém, druhý menší na pravém bøehu. Ponìvadž byly pokládány za nedobytné, schováno na nich bylo množství pokladù ve zlatì, støíbøe, drahém kamení a šatstvu, též svátostí a knih vzácných. Mezi vìzni na hradì vìtším nacházel se táborský knìz Václav Koranda, jenž pøed dvìma mìsíci byl na cestì pøekvapen a chycen od Rožmberských.' Další pokraèování toho pøíbìhu zní ponìkud westernovì: 'Koranda v noci dostav se náhodou z okovù, osvobodil také jiné spoluvìznì své a s jejich pomocí zmocnil se hlídaèù svých a dal je na svém místì upoutati. Jeden z nich, jménem Odolen, sliboval uèiniti vše, co by žádali, když by ho na svobodì nechali. I poslán byl do Tábora zpravit bratøí o tom, co se stalo. Táborský hejtman Zbynìk z Buchova neváhal pøitrhnouti neprodlenì k hradu. Pøekvapená posádka na Pøíbìnicích se zdìsila, že ve stejném èase i z vìže hradu zaèalo ozývati se nenadálé hrozné heslo: Tábor hurrá! Tábor! - a kameny shazované shùry dávaly dùkaz, že vìž je v rukou nepøátelských. Boj netrval dlouho. Když vìtší hrad byl ztracen, posádka hradu protìjšího neèekala na útok a sama utíkati poèala. Mezi zajatými na hradì byl také mnich Heøman, biskup nikopolský. Toho táboøi vzali a by prosícího a s pláèem vše uèiniti slibujícího (rovnìž na víru jejich pøistoupit a svìtiti jim knìží, kolik by chtìli), nic nedbali. Utopili ho pod mostem v øece s ukrutností šerednou.'
Žižka táhnoucí krajem musel vzbuzovat mezi nepøáteli respekt. No, ještì víc paniku a hrùzu. Povìst o jeho neporazitelnosti ještì posilovala nelítostnost, s jakou postupoval vùèi katolíkùm, odbìhlíkù od kališnické víry a zejména vùèi knìžím. Pøesvìdèen (jak už jsme øíkali, o svatosti svého boje) nešanoval nikoho. Vìtšinou daroval holé životy jenom ženám a dìtem. Nelze zavírat oèi a toto nevìdìt. Nelze neuvìdomit si míru nemilosrdnosti, provázející spor o víru: To Bùh nezná slitování a èlovìk ho následuje v pøesvìdèení, že je z vyšší vùle andìlem pomsty!! Bùh je vìru vdìèný objekt. Kolikrát mu èlovìk s oblibou pøisuzuje to nejvìtší a nejèernìjší zlo, které má pøitom sám ve své duši. 'Velké škody, které utrpìl Oldøich z Rožmberka na panstvích svých, dovršené ztrátou hradu tak dùležitého, jakož i strach, jenž krveprolití prachatické zpùsobilo v krajinì, pohnuly pány k vyhledání pokoje s tábory.' Rožmberk musel s nimi uzavøít pøímìøí, a to až do masopustu pøíštího roku. Smlouva o pøímìøí vznikla zøejmì na základì Žižkova diktátu. Je datována osmnáctým listopadem 1420 a je to nejstarší listina, jím podepsaná. Asi mu s tím pomáhal nìjaký písaø, ale Žižka každopádnì vìdìl, co chce, a vyjádøil to struènì, jasnì a tvrdì: 'My, Jan øeèený Žižka z Trocnova, Chval z Machovic, Zbynìk z Buchova' a tak dále'vyznáváme tímto listem obecnì pøede všemi, kdo jej uzøí nebo ètený slyšeti budou, že jsme vstoupili a vstupujeme mocí tohoto listu v pravé køesanské pøímìøí až do masopustu s urozeným pánem Oldøichem z Rožmberka i s jeho se všemi. A to pøímìøí slibujeme držeti pod základem deseti tisíc kop grošù dobrých støíbrných rázu pražského. Urozený pan Oldøich z Rožmberka má nám držeti tyto ètyøi kusy na všem svém panství: aby slovo Boží svobodu mìlo; druhé, aby tìlo Boží a krev jeho svatá byla dávána všem vìrným; tøetí, aby knìžská nadání byla rušena; ètvrté, aby høíchy smrtelné na svém zboží stavoval, jak mùže nejdál.' Následuje zajímavý dodatek jakýchsi trestních sankcí: 'Pakliže bychom nezdrželi pøímìøí svrchupsaného, tehdy dáváme plnou moc panu Oldøichovi z Rožmberka neb jeho purkrabím, aby mohli nám i všem našim obcím láti, pøimlouvati, stavovati, jímati, šacovati tak dlouho, dokud bychom jim svrchujmenovaný základ nevyplnili. K tomu všemu na potvrzení jsme peèeti k tomuto listu pøivìsili.'
A byl zase klid. Na jihu Èech. Jenomže osudy zemì se nerozhodovaly jenom tam. Do vývoje zasáhla podstatným zpùsobem Praha. V polovinì záøí vybudovali pražané vojenský tábor na Pankráci. Tím pøeali benešovskou silnici, po které byla zásobována královská posádka na Vyšehradì. Vyšehradské pevnosti hrozilo tím pádem vyhladovìní Aby mohl vysvobodit Vyšehrad, shánìl Zikmund zoufale posily jak doma, tak i v cizinì. Mezitím se snažil odvést pozornost husitù diverzní akcí proti Žatci, a taky se pustil do vyjednávání. Jenomže brzy s tím skonèil - kvùli své prchlivosti. 'Naseru jim døíve do rypákù, než bych ustoupil z Vyšehradu!' øval prý na vyjednavaèe. Slovník vskutku hodný svìtského pána veškerého tehdejšího køesanstva
K pevnosti dorazily pomocné oddíly orebského bratrstva z východních Èech, ty se utáboøily v okolí obce Psáry, východnì od vyšehradských hradeb. Hned po nich pøibyly sbory severoèeských husitù ze Žatce a Loun, zaujaly místo v údolí potoka Botièe. Nakonec dorazila i posila z Tábora. Ta byla ze všech nejslabší - nìjakých 30 až 40 jezdcù, které doplòoval pìší oddíl. Dostala na starost odlehlý úsek na bøehu v Podolí a na blízkém vltavském ostrovì (dnešní Císaøské louce). Tím bylo dokonèeno hermetické uzavøení vyšehradské pevnosti pevným kruhem, tvoøeným soustavou pøíkopù a náspù, která zároveò chránila husity pøed napadením zvenèí. Jak se žilo v obležení? To otázka. Zle. Na Vyšehradì zaèali z hladu pojídat své konì. Pod tlakem okolností se rozhodli vyjednávat. Vojenský velitel se dohodl rytíøsky s obléhateli, že bude vzdorovat ještì mìsíc, a když ho Zikmund do 1. listopadu nevyprostí, tak sám posádku vyvede z hradeb. Vskutku gentlemanská dohoda. Osmá hodina byla onoho 1.listopadu rozhodující. Poøádek musí být. Obléhání bez poøádku je pøedem odsouzeno k nezdaru. Na obou stranách. Mimochodem - došla ona smlouva naplnìní? Nikoli. Zikmund mìl zpoždìní. 'Stalo se, že král, již po patnácté hodinì pøijíždìje se svým vojskem ('po patnácté hodinì' znamená, že bylo kolem sedmi ráno; den se poèítal od vèerejšího setmìní) v poètu šestnácti nebo dvaceti tisíc dobøe vyzbrojených od Nového hradu, pøiblížil se k místu pražského vojska, a stoje na vrcholku kopce, který je na silnici k svatému Pankráci dolù, poodešel malièko stranou, a vytasiv svùj meè z pochvy, mával jím, ve vzduchu, dávaje tím Vyšehradským znamení, aby i oni vypadli z Vyšehradu a udeøili nepøátelsky na pražany, protože sám byl pøipraven je napadnouti.' Než se však královští pøemístili k Vyšehradu a sešikovali k bitvì, lhùta vypršela. Velitel Vyšehradu Jan Všembera z Boskovic se zachoval jako èestný rytíø. Na znamení, které mu Zikmund dával z Kavèích hor máváním meèem, nereagoval. Vyšehrad brány neotevøel a Všemberovi lidé králi útok neulehèili. 'Když šlechtici z králova vojska vidìli že Vyšehradští nezamýšlejí podporovati krále a že se pražané opevnili velmi silnými pøíkopy, radili králi, aby upustil od útoku na Pražany, chce-li se uvarovati tìžké ztráty svého vojska.' Zikmund jim na to øekl: 'Chraò Bùh, nebo dnes naprosto musím bojovati s tìmi sedláky!' Pan z Plumlova ho, jak uvádí kronikáø Vavøinec z Bøezové, vlídnì oslovil a øekl: 'Vìzte, pane králi, že dnes utrpíte velkou škodu a s hanbou odejdete. Já totiž se velmi bojím selských cepù!' 'Vím, že vy Moravci jste velmi bázliví a mnì ne vìrní!' Což se moravských pánù muselo silnì dotknout, nebo sesedli z koní a øekli mu: 'Hle, již jsme hotovi jíti, kam rozkazuješ, a budeme tam, kde ty, králi, nebudeš!' 'A hned jim král ukázal nejnebezpeènìjší místo nade všechny, aby nastoupili na nižší stranì, totiž pøi mokøinách a rybníècích a mužnì na pražany zaútoèili; Uhrùm rozkázal, aby sestoupili z vyšší strany po silnici a po oné stranì napadli pražské vojsko.' Ani Uhøi, ani moravští páni v Zikmundovì armádì, ani kdokoli jiný v jeho službách však nemìl úspìch.
Samotná bitva netrvala dlouho. Pøes silnou palbu z pražských dìl pronikli Zikmundovi muži až na náspy, kde se rozpoutal tvrdý boj. Pražané byli zatlaèeni a pøinuceni k ústupu. Souèasnì zaèali útoèit èeští a moravští šlechtici, které obtížný terén donutil postupovat pìšky. Kritický moment, kdy se zaèala bortit celá obranná linie, vyøešil velitel spojených husitských oddílù Hynek Krušina z Lichtenburka. Ten øídil boj od kostelíka na Pankráci. 'A když takto sešikováni mužnì uèinili útok z obou stran na pražany v pøíkopech,' líèí nám situaci skoro reportážním zpùsobem kronika Vavøince z Bøezové, 'ti nejprve postrašeni se obrátili na útìk a hustì se shlukli kolem kostela svatého Pankráce. Když to spatøil pan Krušina, zvolal silným hlasem a pravil: ´Ó milí bratøi, vrate se zase a buïte dnes stateènými rytíøi v boji Kristovì, protože se vede ne náš boj, nýbrž Boží; uvidíte totiž, že Pán Bùh vydá všechny nepøátele naše a Boží v ruce naše.´ Ještì dobøe neskonèil øeè, když druhý zvolal: ´Bìží nepøátelé!´ Uslyševše to všichni, úprkem bìželi, zahnali nepøátelé od pøíkopù a obrátili je na útìk. ´Bìžííí!´'
Srovnání husitského boje s bojem Kristovým dozajista muselo zapùsobit, ale zdá se, že ještì víc pomohlo vèasné nasazení záloh, pøedevším orebských cepníkù, kteøí napadli útoèníky na benešovské silnici. Nejprve se dalo na útìk patnáct set žoldnéøù, vedených naším starým známým mincmistrem Mikešem Divùèkem, no a po nich už neváhali ani další. Hlavní úder se zhroutil, což pøivedlo do svízelné situace kontingent šlechtické hotovosti. Ten mohl ustupovat jedinì tou cestou, kterou pøišel, což ovšem byl pro vyèerpané rytíøe znaènì nevhodný terén, takže brzy nastal masakr. Byl velký. Hrozný. 'Pražané je stíhajíce, nìkteré v mokøinách, nìkteré v rybníècích a velmi mnohé na vinicích a polích sem tam utíkající pøeukrutnì pobíjeli k smrti, sedláci cepy, nikoho nezajímajíce, aèkoli oni slibovali dáti se do zajetí, jako zachovávati zákon Boží až do smrti.' Pozdì.
'Kdo by, leda ukrutnìjší nad pohana, nepocioval soustrast, když by, pøecházeje po vinicích, vidìl tìla mrtvých? Který Èech, leda nerozumné mysli, mohl se dívati na tak vybrané a silné bojovníky, mladé, kadeøavé a slièné bez tìžkého náøku srdce? Zvláštì když byli velmi mnozí na rozkaz knìží ponecháni ležet nepohøbeni, aby byli za pokrm vlkùm, psùm a ptákùm nebeským, a tìm, kdo je vidìli, k postrachu. I bylo v poètu zabitých napoèítáno asi ètyøi sta mužù dobøe ozbrojených, kromì ranìných, kteøí zemøeli pozdìji, takže se obecnì øíkalo, že padlo asi pìt set z vojska králova; z pražského vojska bylo prý v této bitvì zabito sotva tøicet. A byl prý toho dne silný vítr a velmi studený, který více škodil rytíøùm v brnìní než pìšákùm v kabátech; ukázal se také ve vzduchu sloup jako duha zbarvený a pøi pohledu naò se pøemnozí divili, co by znamenal.'