BITVA, KTERÁ SE NEKONALA - Stará pohlednice města Žitavy

BITVA, KTERÁ SE NEKONALA

Do Slezska si husité namířili snad vskutku poprvé, ale jinak už exportem revoluce nějaké zkušenosti měli. Kupříkladu do Rakous, kde si u města Světlé (po domácku Zwettl) během čtyř hodin poradili s početným habsburským vojskem. Albrecht Habsburský sice dal slib, že se s královskou armádou zapojí do křížové výpravy, jenomže teď stačil jenom horko těžko bránit své vlastní državy. Někdy začátkem května velká táborsko-sirotčí expedice rozmetala několik válečných křižáckých výprav v lužickém Šestiměstí a v přilehlých slezských knížectvích. Lužičané sice vpád husitů očekávali, ale rychlý postup několikatisícového vojska, které zaplavilo Žitavskou kotlinu, je přece jenom zaskočil. Posílená žitavská posádka sice vyrazila nepříteli v ústrety, jakmile však na ni husité udeřili, tak vzala nohy na ramena. Řečeno vojensko-strategickým slovníkem: rychle se stáhla do předem připravených pozic. To znamená pěkně do bezpečí za žitavské hradby. Žitava se sice dvoudenním útokům ubránila, ale bylo to za cenu vypálených předměstí. V následujících dnech vyplenili husité široký pás země od Frýdlantu až po Zhořelec. Této tvrdé pevnosti se raději vyhnuli, ale zato si to vyřídili s městem Lubnem. V jeho zdech zahynulo i několik bývalých příslušníků pražského vysokého učení, kteří se tady založili prosperující školu. 'Po plenění a vypálení Lubna táhli Čechové bez meškání k Lemberku a i zde opakovalo se cosi podobného jako před Lubnem: zástup vojska slezského pospíchal usaditi se na Lemberku (to je dnešní polský Lwówek), ale dříve nežli přitáhl, již Čechové předběhnuvše jej, postavili se mezi něj a město a tam svedli boj s nepřáteli, přičemž jich pobili na místě ke třem stům a mnoho utopili v řece Bobru.' Podobně dopadla i pevnost Goldberk. Husité do ní pronikli a zmocnili se bohaté kořisti. S plně naloženými vozy a se stády hovězího dobytka se hned ke konci května vydali na zpáteční cestu kolem Jaworu přímo k Trutnovu. Vývoz revoluce vystřídal dovoz kořisti.'Kořist na zlatě, stříbře, rouše.knihách a jiných drahých věcech, jež táboři a sirotci z toto první své jízdy slezské do Čech přinesli, brána byla všude na slovo; zajatého dobytka přihnali prý s sebou v takové hojnosti, že prodávali patnáct krav za dva kopy grošů.

Dalo by se soudit, že s ohledem na export husitství byl doma mezitím klid. Nikoli, ani doma se nezahálelo. Hradecká obec spolu s Jaroměřskými a Náchodskými oblehla hrad Červenou Horu a brzy ji dobyla a rozbořila. V Jaroměři se sirotci a táboři dostali málem do sebe. Přihodilo se to tak, že Táborští vypudili sirotčího kněze a dosadili si tam svého. Zkrátka takový trošku sporný bod v jinak celkem přehledném dělení měst a sfér vlivu. Zatímco Nymburk, Slaný a Beroun si udrželi táboři, sirotci spravovali svými hejtmany Český Brod, Kouřim a Vysoké Mýto. Ještě nebylo docela jasné, komu bude patřit Litomyšl a Polička. Mezitím se však začalo od všech hranic Českého království mračit. Ani ne tak klimaticky, jako spíš vojensky.