Cvičné a zkušební pevnostní objekty čs. armády v Ženijním zkušebním dvoře MILOVICE z konce třicátých let

Cvičné a zkušební pevnostní objekty čs. armády v Ženijním zkušebním dvoře MILOVICE z konce třicátých let

1. Úvod

Oblast bývalého VVP je z hlediska průzkumu pevnostních objektů poměrně velkou neznámou. A to i přes to, že se zde nachází mnoho 'bunkrů' různého původu. Mají se zde nacházet i objekty postavené naší armádou ve 30. letech. Dnes již víme, že se zde opravdu nachází, když ne všechny z postavených, tak alespoň část. Velký rozmach opevňovacích prací ve 30. letech v Československu si vyžadoval i provedení zkoušek odolnosti objektů a zajištění výcviku pevnostních jednotek. Proto bylo na několika místech naší, tehdy ještě Československé, republiky postaveny cvičné a zkušební objekty. Ve VVP Milovice-Mladá byly dle archivních podkladů postaveny následující cvičné objekty: LO vz.36 typ A a C, LO pro KPÚV typ K-3. Zkušebních objektů mělo být postaveno také několik: LO vz.36 typ A a C, LO vz.37 A160 (levá střelecká místnost měla skloněný strop) a atypický objekt - stěna TO se střílnami hlavních zbraní, ochranným křídlem a diamantovým příkopem. Vlastní střelecká místnost měla být tvořena jen dřevěnou přístavbou.

2. Typy postavených objektů

2.1 Cvičné LO

Pro boj v opevnění byly připravovány specielní jednotky a pro jejich výcvik bylo nutno budovat i specielní objekty, které se podobaly bojovým, ale stavebně byly různě 'ošizeny'.

2.1. Cvičné objekty vz. 36

21. září 1936 zadalo ZVV Praha firmě arch. Zdeněk Lakomý Praha XII stavbu osmi cvičných a zkušebních LO vz. 36 ve vojenských výcvikových prostorech Milovice a Jince. V Milovicích byly postaveny dva cvičné LO vz. 36 typu A a C. VSD byl mjr. pěch. Kukla od ppl. 38. Zadávací cena za objekt A byla 3.500 Kčs, za objekt C pak 4.000 Kčs.

 

LO vz. 36 typ A a C

2.1.2. Cvičný kanónový objekt 'K-3'

Mělo se jednat o běžné provedení, určené k funkčním zkouškám. Dle mapy [10] nám umístění vychází západně od Benáteckého vrchu, do míst, které je dnes zaváženo skládkou komunálního odpadu - na mapě oblast 'A'. V přilehlém lese není žádná stopa po tomto objektu. První K-objekt byl postaven na střelnici v Brdech - resp. jeho dřevěná maketa. Ta se ale pro ověření konstrukce nehodila, proto byl v červnu vybudován v Milovicích objekt K-3, který byl v září kompletně od zkoušen.

2.2. Zkušební LO

Tyto objekty sloužili k 'rozstřílení', tzn., že si armáda na těchto objektech ověřovala teoretické předpoklady a tudíž tyto objekty byly naprosto stejné jako objekty bojové.

2.2.1. LO vz. 36 - zkušební

V Milovicích byly postaveny dva objekty, typ A a C (další dva v Jincích). Zadávací cena typu A byla 5.000,- Kč, typu C pak 6.500,- Kč. VSD, datum zadání a stavební forma - viz bod 1.1. Objekty měly být situovány, dle mapy [10], jižně od lesa 'Mýtko' a východně od kóty 210 (na silnici Milovice - Mladá). Nově byly objekty (resp. jejich pozůstatky) v terénu nalezeny v zimě roku 2001! Jejich detailnější zdokumentování je tak otázka mála měsíců. Zajímavý článek se vztahem ke zkušebním 'šestatřicítkám' v Milovicích vyšel ve třetím čísle časopisu NF. V článku se popisují pokusné střelby provedené v listopadu 1936 z kulometů, minometů a děl na tyto dvě zkušební LO vz. 36 a na návrhy překážek. Součástí článku jsou i dvě velmi zajímavé fotografie ze zkoušek překážek pomocí LT vz. 35.

2.2.2. Zkušební LO vz. 37

Na jaře roku 1937 byl vybetonován u Ženijního a zkušebního dvora Milovice jeden objekt - LO vz.37 A160. Levá střelecká místnost měla skloněný strop. Dle mapy měl být cca 400 m východně od LO vz. 36 - oblast B. Ani po tomto objektu nebyly nalezeny žádné stopy.

2.2.3. Zkušební zeď pěchotního srubu

V roce 1935 byla vybudována zkušební zeď s hlavními střílnami pro kanón (L1) a těžký kulomet s ochranným uchem a diamantovým příkopem. Diamantový příkop byl prodloužen až před ucho objektu, kde byla umístěna nejen krycí střílna pro lehký kulomet, ale vedle ještě jedna střílna pro kulomet těžký. Vlastní střelecká místnost byla tvořena jen dřevěnou přístavbou. Objekt měl být používán k získání zkušeností s dodatečným osazováním střílen pro různé zbraně, s větráním střeleckých místností, s odolností střílen pro různé zbraně, s větráním střeleckých místností, s odolností střílen a lafetování zbraní proti postřelování, též používáno ke zkouškám lafetace. Střílny s nainstalovanými zbraněmi byly v dubnu 1936 ostřelovány z těžkého kulometu a protitankového kanónu 3,7 cm. Objekt byl umístěn v prostoru 'V hlinkách' u kóty 230, palba hlavních zbraní směrem na Nový Dvůr. Dle mapy se objekt nachází cca 1.200 m východně od LO vz. 36 cvičných (oblast D). Zeď dnes již nestojí, terén je totiž poměrně přehledný. V místě, kde měl objekt stát jsou velké kusy betonu s armaturou. Armatura je nejen hladká, ale i vroubkovaná. V betonu je štěrková frakce znatelně drobnější, než v betonu pevnostním. Neumíme přesně určit, co zde stálo, ale bylo to, podle trosek, něco poměrně velkého.

3. Stručná historie VVP Milovice - Mladá v letech první republiky a nacistické okupace

V roce 1904 zřídila rakouská vláda v Milovicích vojenský tábor a to elementární střelnici a cvičiště pro větší polní cvičení. V roce 1905 měl tábor již 2.000 osob, počet se později zvýšil až na 5.000 osob. Pro zřízení vojenského tábora bylo zabráno 3.465 ha půdy a vysídlena obec Mladá, která v průběhu let postupně zcela zmizela. Na začátku 1. světové války byly v Milovicích zřízeny internační tábory pro ruské a italské zajatce. Bylo zde v těžkých podmínkách umístěno asi 20.000 zajatců (do roku 1916 prošlo tábory na 46.000 zajatců), z nichž mnozí zemřeli hladem a nemocemi (převážně tyfem). Jsou pochováni na zdejším vojenském hřbitově, který je v současné době obnoven a při významných výročích je přístupný veřejnosti. Významnou památkou Milovic je kostel sv. Kateřiny, vybudovaný původně v barokním slohu. V roce 1905 byly do něj přeneseny relikvie a vybavení ze zrušeného kostela v Mladé. V letech 1906-1907 byl kostel přestavěn. Kostel má velice zajímavou vnitřní výmalbu. Prováděli ji ruští váleční zajatci v letech 1915-1919 a je tedy v pravoslavném slohu. VVP byl využíván i za první republiky (v letech 1920-22 ho šestkrát navštívil president T.G. Masaryk). V roce 1920 začal železniční pluk stavět 5,7 km dlouhou vlečku do vojenského prostoru v Milovicích. Variant vedení trati bylo více, nakonec zvítězil požadavek armády přímého průjezdu vojenských vlaků do Prahy. Bylo to však na úkor provozu. Nepříznivý terén vyžadoval vést trať ve stoupání až 20 promile. V září 1921 (21. září 1921 - pozn. JB) byla Vojenská vlečná dráha uvedena do provozu jako neveřejná, až v březnu 1923 byla zahájena přeprava osob a provoz zajišťovali vojáci.

Jednotky dislokované v Milovicích 1918-1938:

Velitelství brigády útočné vozby 9.1935-7.10.1937,
Posádkové velitelství 1919-31.7.1939,
Vojenský resp. výcvikový tábor 1919-31.7.1939,
Pěší pluk 28, II. prapor 24.11.1921-26.9.1928,
Hraničářský prapor 6, 2. rota pol. 1920-konec 1920, 3. rota 10.1920-konec 1920,
Instrukční prapor 1.10.1928-31.7.1939,
Velitelství zvláštních bojových prostředků 1920-7.1922,
Prapor útočné vozby 7.1922-15.9.1933,
Pluk útočné vozby 15.9.1933-15.9.1935,
Pluk útočné vozby 1 15.9.1935-31.7.1939,
Pluk útočné vozby 3, II. a III. prapor 15.9.1935-17.9.1936,
Dělostřelecký pluk 1, 1. baterie 7.1920-10.1920,
Dělostřelecká balónová rota 1.10.1925-15.9.1933,
Dělostřelecký měřící pluk 331, III. oddíl 15.9.1933-22.9.1936,
Letecký pluk 1, II. peruť 10.4.1933-1.1938, 2.(3.) letka 1925-1.1938,
71. letka 4.1929-15.9.1929,
Letecký pluk 4, náhradní letka 1.9.1929-1.4.1931,
Letecký pluk 6, I. peruť 15.9.1929-11.4.1933,
Letecká radioelektrická stanice 3 1935-31.7.1935,
Letecká povětrnostní stanice 6 1922-31.7.1939,
Strojní oddíl 1, osvětlovací setnina 1 17.2.1919-18.3.1919,
Stavební správa 1.1.1937-31.7.1939,
Posádková nemocnice 1920-1.7.1934,
Odbočka proviantního skladu 3 1.1919-14.5.1937,
Výpomocná duchovní správa (kat.) u posádkového velitelství 1.1.1937-31.7.1939,
Pěchotní učiliště 6.1919-31.7.1939,
Učiliště útočné vozby 15.9.1935-29.9.1937,
Instrukční škola pro dělostřelectvo 16.9.1919-30.9.1921.

Ve využívání výcvikového prostoru pokračovali i nacisté. Vybudovali zde též značné množství pevnostních staveb. O působení Němců v Milovicích mám velmi málo zpráv, takže téměř vše je vyčteno z mapy. Okupanti zřídili ve výcvikovém prostoru 6 střelnic-dopadových ploch (Schiesbahn) a to: I Ballonhalle, II Jirschitz, III. Benatek, IV Brodce, V Aujestetz a VI Lipnik. Ve všech plochách, krom II a III, byly postaveny bunkry (typově je lze rozdělit na dělostřelecké pozorovatelny - Artillerie-Beobachtungsstand, pěchotní úkryty - Infanterie-Deckung, strojovny - Motorisierte-Deckung a strojovny s pozorovatelským stanovištěm - Motorisierte Deckung mit Beobachtungsstand). Objekty byly stavěny ve třech stupních odolnost Gruppe I - Gruppe III, přičemž nejvyšší odolnost byla III. Existovala ještě nižší odolnost - objekty odolné jen proti střepinám, ale ty snad nebyly v Milovicích postaveny. Kromě těchto šesti hlavních ploch bylo ve výcvikovém prostoru větší množství střelnic a ploch určených pro různé jiné výcvikové účely. Německá posádka byla umístěna ve třech táborech: Haupt-Lager a Süd-Lager mezi Milovicemi a Benáteckou Vruticí a konečně Nord-Lager byl jihozápadně od Luštěnic. Není ani bez zajímavosti, že právě v Milovicích údajně cvičil generál Rommel svá vojska pro boj v severní Africe.