DOKTOR JAN JESSENIUS Z JASENA ANEB ANATOMIE PRAŽSKÁ

DOKTOR JAN JESSENIUS Z JASENA ANEB ANATOMIE PRAŽSKÁ

'Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil. Tomuto výroku se všichni podivili, i když byl důstojný filosofa a přiznává se jím první místo nebi, věci to ve vesmíru nejvznešenější. Proto jsme se také, jakmile jsme byli k životu vzbuzeni ze země, postavili zpříma a rovně, aby se nám dostávalo poznání Boha. Což, nejsou-li z nebe polní plodiny i vše ostatní, co rodí země a rovněž počasí a proměny dob? Z toho lze snadno viděti, že poslední starostí člověka jest upínati ducha na zkoumání božských děl přírody, a řádně znáti, že na nebi (jež Bůh spravuje a v němž zaujímá místo vladaře) závisí vše, cokoli vzniká na zemi. Neboť jako jsou jednotlivé věci, které tu jsou a se rodí, učiněny pro člověka nejinak než pochva pro meč (totiž obilí proto, aby přispívalo k životu, koně aby vozili, skot aby oral, psi aby hlídali, ptáci a ryby aby poskytovali potravy, ovce aby dávaly kožešinu a jejich vlna upředena v šatstvo), tak byl člověk stvořen k tomu, aby přemítal o Bohu a napodobil jej, od něhož se mu (především právě k tomu) dostalo správného a pevného rozumu.'

Tolik úvod spisku, věnovaného nejjasnějšímu králi českému a veleváženým stavům slavného království. (Tím králem myslí autor Rudolfa II.) Hlubokomyslné úvahy. Na první počtení či poslech jakoby předmluva k filosofické eseji, leč není tomu tak. Slova ta vážou se k popisu pitvy, konané v Praze roku 1600. Není pitevní protokol jako pitevní protokol. Doktor Jan Jesenský, po latinsku zvaný Jessenius, svým rodem z Jasena, si dal záležet, když už to dílko věnoval samotnému císaři. 'Jako však nejvyšší Tvůrce stvořil k našemu užitku rozmanité věci, tak také ty věci rozmanitým způsobem našeho ducha zvou a lákají k tomu, abychom o nich přemítali; neboť žádný jednotlivec nemůže znáti dokonale všechno. Některým se tedy líbí pozorovati hvězdy; jiné více těší rozjímati o elementech. Některé vede záliba poznávati rostliny; někoho zase spíše vábí podivovati se rozmanitosti živočichů. Mně však, jenž cítím, že jest marné vyhledávati znalost jiných věcí, nezná-li člověk sám sebe, líbí se nade vše ostatní pozorovati jen na člověku, jak znamenitá a jak úžasná je stavitelská a tvůrčí činnost nejmoudřejšího Boha, jenž nezřídil na těle nic planého, nic přebytečného, nic, co by nebylo v nejlepším sledu a pořádku: aby tak uchovaly svůj ráz a polohu v každém směru nejen všechny údy, nýbrž také jednotlivé části údů - na těch je viděti, že jest stavba našeho těla dokonalejší než u živočichů, prostých rozumu.'

Rod Jesenských pochází z Turce. Což je kraj na středním Slovensku, nazvaný podle stejnojmenného hradu, jeho střediskem je město Martin, dříve Turčianský Svätý Martin. Asi tak deset kilometrů od něj, na úpatí Velké Fatry, leží Horné Jaseno. Podle něj se Jesenští nazývali. Spíše by se však měli jmenovat 'Jasenští,' název obce se totiž odvozuje od stromu jasanu. O tom ostatně svědčí i erb Jesenských - na něm ten jasan je. Jesenští dostali erbovní list dostali 15. května 1562 od krále Ferdinanda I. V tom erbovním listu je vyjmenováno jedenáct Jesenských včetně Baltazara, což byl Janův otec. Taťka byl zřejmě ve službách horních či komorních úřadů, které střežily nároky královské komory na výnos stříbra z dolování zlata, stříbra a mědi v oblasti kolem Banské Bystrice, Banské Štiavnice a Kremnice. Středoslovenská horní města musela být chráněna a to stálo dost peněz. Ty náklady nesli částečné slezští stavové, drahé kovy totiž putovaly (mimo jiné) ze středního Slovenska přes Turiec a Jablunkovský průsmyk a Těšín do Vratislavě, slezského hlavního města, byly tu tedy čilé hospodářské styky, které zřejmě milého Baltazara Jesenského z Jasena přivedly k myšlence do toho Slezska se rovnou odstěhovat. Erbovní list (roku 1562) uvádí Baltazara ještě pohromadě se všemi ostatními Jesenskými, takže žil ještě stále na území Horních Uher, zatímco jeho syn Jan se narodil (stalo se tak o čtyři léta nato, v roce 1566) už ve Vratislavi. Důvod stěhování je ještě jeden. Na slovensko-tureckém pohraničí zrovna ožila bojová činnost. Bylo tudíž bezpečnější si ty Turky držet trošku od těla. 'V šedesátých letech byl Balzatar Jesenský dospělý muž, narodil se tedy kolem roku 1540,' uvažuje ve své knize o Janu Jesseniovi významný český historik, profesor Josef Polišenský, autor jesseniovské monografie. 'Tomu by odpovídalo že žil ještě koncem 16. století, ale ve druhé polovině 90. let o něm čteme, že je nemocen, patrně trvale. Někdy kolem roku 1600 Baltazar, který nikdy (pokud víme) nepoužíval svůj přídomek a nezdůrazňoval svoji urozenost, zemřel. Na sklonku svého života se soudil o dům a hostinec, který vedl náhradou za nějaký nezaplacený dluh. Tento soudní spor převzal po otci Jan, „doktor Jessenius“, za spoluúčasti sourozenců, kteří žili ve Vratislavi. Mladý Jessenius vedl soudní spor za cenu značných nákladů bezúspěšně až do roku 1615.'

Ještě předtím, než se stal 'doktorem,' musel vystudovat. Navštěvoval ve Vratislavi vyhlášenou Městskou školu U svaté Alžběty. Na její učební program měl vliv sám filosof Filip Melanchton. Vratislavská latinská škola byla vynikající 'přípravkou' pro studenty protestantských universit ve Wittemberce a v Lipsku - tam měli mladíci z Vratislavě svoji bursu. Na burse se nic neprodávalo, a když, tak vědění. 'Bursa' - to byla kolej vysokého učení. 'Z alžbětinské školy vedla pravidelně cesta nadaných synků do severoněmeckého Wittenberku a severoitalské Padovy. Touto cestou šel i Jan Jesenský. Ve svých sedmnácti letech se zapsal doslova a do písmene jako Johannes Jessenski Vratislaviensis (tedy 'Jan Jesenský Vratislavský'), syn vratislavského měšťana Balcara (což byl zkomolený Baltazar) do matriky university ve Wittenberce. Ani tehdy, ani v době, kdy už byl sám ve Wittenberce profesorem, ba i rektorem, nevidíme v universitních spisech, že by byl jiného než měšťanského původu.'

Ve Wittenberce však Jan dlouho nevydržel. Bylo to už jiné než v Melanchtonově době. Universita se stala strážkyní luteránské pravověrnosti a hlavně nesnášenlivosti. Takže kam teď? Do Lipska. 'A tak se s devatenáctiletým Janem Jesenským (Slezanem, počítaným do polského národa) setkáváme na universitě v Lipsku. Ani tady nenajdeme stopy po nějakém predikátu. V Lipsku pobyl Jan plné tři roky.Studoval zde filosofii a pak medicínu pod vedením věhlasného anatoma Jiřího Walthera. Tam také započal své první pokusy o vivisekci.' (Vivisekce je zákrok na živém zvířeti, při kterém je použita operační technika bez znecitlivění.) V Lipsku obhájil Jesenský svou disertaci o nesmrtelnosti duše, a odešel do Itálie, kde ho čekala Padova. 'A zde se Johannes Jessenski von Jessen z Vratislavě, studiosus naturae čili zájemce o přírodní vědy zapsal mezi členy obce studentů z Germánie, studujících na padovské universitě. Slavné Gymnasium Patavinum se koncem 16. století dělilo na učení právnické a učení filosoficko-lékařské. Toto druhé se stalo také školou Jana Jesenského, protože na něm mohl pokračovat ve svých studiích, započatých v Lipsku. Padovská medicína byla tehdy nejlepší na světě. Z proslulých lékařů zde zanechal svou výraznou stopu především Nizozemec Vesalius.'