DROBTY NA STOLE DOBY ANEB FAUSTIÁDA

DROBTY NA STOLE DOBY ANEB FAUSTIÁDA

'Historia o životu doktora Jana Fausta, znamenitého čarodějníka, též o zápiscích a čárech a hrozné smrti jeho, z vlastních po něm nalezených spisů, všem všetečným a bohaprázdným lidem k hrozné a příkladné výstraze sebraná, z německého jazyka na česko přeložená a vůbec vydaná od Martina Karchesia, písaře kanceláře v Starém Městě pražském Léta Páně 1611.

Doktor Faust byl jednoho sedláka syn v Rodě při Weimaru zrozený, který ve Wittemberce mnohé příbuzné měl, k tomu také jeho rodičové byli pobožní a křesťanští lidé, ano i strýc jeho, který ve Wittemberce usedlým a zámožným měšťanem byl, ten doktora Fausta z mladosti u sebe choval jako vlastní své dítě. Neboť (nemaje žádných dědiců) přijal tohoto Fausta za svého syna a dědice, dal jej také do školy, aby se písmům svatým učil.

Protože doktor Faust svým bystrým a schopným vtipem k umění nakloněn byl, tu při zkoušce od rektorů prospěl, a nad šestnácti mistry v odpovědích a důvtipnostech zvítězil, takže dostatečně se vycvičil a za doktora theologie jest vyhlášen. Přitom však měl ztřeštěnou, nadutou a pyšnou hlavu, takže jej vždycky nazývali hloubalem. K tomu přichytil se zlého tovaryšstva a písma svatá zatím pod lavici vloživ, zahálčivě a bezbožně živ byl. Jak říká přísloví: Kdo k ďáblu do pekla pospíchá, ten se zadržeti ani sobě zabrániti nedá.'

Johannes doktor Faust. Postava s notoricky známým jménem. Leckdo si jej všiml. I pan Goethe, jak dobře víme. Osobnost tohoto jména však skutečně žila - v tom autor a nakladatel Martin Karchesius opravdu nelhal. Žil v Německu v 15. a 16. století. Narodil se kolem roku 1485 jako syn sedláka a zemřel někdy roku 1540. Byl současníkem reformace. Studoval matematiku, stal se doktorem bohosloví a přírodní vědy. Stýkal se s Melanchtonem, procestoval celou Evropu, byl prý i v Africe, Turecku, Indii a Persii. Proslul svými čarodějnými kousky. (kvůli císaři vyvolal ducha Alexandra Makedonského). Jenomže veškerá autentická fakta, která se o něm dala shromáždit, s rudolfinskou Prahou nesouvisejí ani časově ani místně. Co platí o faktech, neplatí o legendě. Legenda svého hrdinu přemisťuje úplně volně, co se času týká, a ohledně místa? Po celé střední Evropě se s ním potkáváme. V nejedné své variantě se dotýká právě Prahy, a stal se součástí místní pražské tradice. 'Především je nutno se zmínit o tom, že Faust měl v Praze svého předchůdce, či spíše dvojníka,' píše ve své knize o Praze legend a skutečností historik PhDr. Karel Krejčí. 'Je to čaroděj Žito, který se udánlivě vyskytoval na dvoře krále Václava IV., tedy o století dříve než Faust, a svým uměním zahanboval podobné kejklíře německé. O jeho kouscích poprvé vypravuje biskup Dubravius ve své kronice z roku 1522 (kronika Václava Hájka z Libočan o něm ještě neví) - tedy v době, kdy zlomky faustovské legendy kolovaly, ale ještě nebyly soustředěny v jednotný celek. Některé historky se u obou kouzelníků opakují, nelze však bezpečně dokázat ani že by Žito byl odvozen z Fausta, ani že shodné epizody přejala faustovská historie od kouzelníka českého. Shoda je spíš dokladem toho, jak faustovská látka se spontánně tvořila na podkladě řady podobných faktů, skutečných i smyšlených, až se soustředila kolem jedné reprezentativní postavy.'

Co má vlastně společného dr. Faust s naším hlavním městem? Ty nejstarší lidové knížky o Faustovi (říkalo se jim 'faustbuchy') vědí přímo o Faustově pobytu v Praze. On se k nám podíval dokonce dvakrát. (Při těch výletech procestoval celou Evropu, tak proč by se nepodívat k nám?) Jednou ho nesl povětřím Mefistofeles v podobě koně, který měl křídla jako dromedár (kuriózní dopravní prostředek), podruhé šel čaroděj pěšky nebo jel na koni docela obyčejném. Mezi různými městy, která navštívil, je při obou cestách uváděna výslovně i Praha. V jedné verzi se mluví i o jeho delším pobytu na dvoře císařově v Praze, Faust si odtud na jednu noc odskočil do Erfurtu, aby tu popil se svými přáteli, a do rána se opět do Prahy vrátil. Pokud se jinde mluví u Faustových stycích s císařem, může být míněn jenom jeho současník (kterým byl Karel V.), ale když se uvádí císařský dvůr v Praze, tak to svědčí o tom, že příběh byl přesunut do doby Rudolfa II. v Praze sídlícího.

'Doktor Faust našel sobě rovné, kteří zacházeli s chaldejskými, perskými, arabskými a řeckými slovy, figurami, karaktery, čárami, zaklínáním a co více ke kouzelnictví náleží a jmenovati se může. Ty pak všecky jmenované věci byla toliko mámení ďábelská, kouzlení, čáry, umění da-remná a pověrečná zaklínání. To se doktoru Faustovi dobře zalíbilo, proto zpytoval a cvičil se v nich ustavičně ve dne v noci.' Do Prahy se taky podíval Faustův fámulus a dědic Wagner (jeho příhodám je věnována zase jiná lidová knížka). Čarodějův učeň podle jejího vyprávění prodal v Praze jednomu rabínovi učeného papouška, který mluvil hebrejsky, řecky a latinsky a projevoval dokonce ochotu naučit se německy - pak se však ukázalo, že to byla obyčejná straka. Tenhleten rabín se určitě nemohl jmenovat Löw - taková hloupost není tomuto moudrému muži podobná. Příběh o Faustovi se vyprávěl a vyprávěl a rozšiřoval se a rozšiřoval, nabalovaly se na něj další a další historky, a milý doktor se dostával (ať chtěl nebo nechtěl) do úzké a neoddělitelné souvislosti s Čechami. Tak postupně vznikla v době rudolfinské pověst, která se náramně rychle a hojně rozšířila v beletrii, a určitou dobu byla pokládána za skutečnost, která z Fausta přímo činila Čecha a identifikovala jej dokonce s vynálezcem knihtisku Gutenbergem. Století sem, století tam. Kdo by to akurátně počítal. Už od 17. století se totiž v různých kronikách a jiných publicistických pracích objevuje tvrzení, že slavný Faust se vlastně jmenoval Šťastný a pocházel z Kutné Hory. Když probíhala husitská revoluce, tak prý emigroval do Německa a tam se podepisoval jednak podle svého rodného města - Kuttenberg - jednak si latinizoval humanistickým zvykem své příjmení: Faustus. Rovná se 'Šťastný.' Pod tímto dvojím jménem pak proslul v dvojím černé umění: černokněžnictví a knihtisku.