DVÉ ŠPIONŮ ANGLICKÝCH

DVÉ ŠPIONŮ ANGLICKÝCH

'První syn Edward, který se roku 1555 narodil kantoru Talbotovi, projevoval brzy nemalé nadá-ní, takže nebohatý otec, když synek povyrostl, poslal ho na studie. Kantor i jeho manželka často churavěli, přesto i dru-hého syna, který se jim narodil o mnoho let později, dali studovat.'

Tuto informaci jsme objevili v knížce spisovatele Václava Kaplického Život alchymistův, kterýžto titul předesílá, jakým směrem se synek Edward profesně orientoval. Dlužno dodat, že Edward coby student vedl bez dozoru rodičů život co nejveselejší, a protože z domova nedostával peněz tolik, kolik by chtěl a kolik by potřeboval, doufal, že si je snadno opatří pomocí magie a alchymie. O to se tehdy pokoušelo mnoho lidí, často i pokročilého věku. Náš mladík (místo aby skládal zkoušky a vedl pořádný život) vnikl brzy do tajů lékárnického povolání. Dověděl se, že nemocní často za trochu destilované vody rádi zaplatí hodně peněz. (Na takový a podobný šarlatánský lep jsou schopni usednout v hojném počtu i lidé 21. století, pokrok nepokrok.) V té lékárně však mladý Talbot dlouho nevydržel. Vrtl se tam, kde to slibovalo mnohem víc peněz než v apatyce. To jest - kupříkladu jako obecní písař. Přijali ho ve městě Lancasteru na západním pobřeží Irského moře. Bylo to slušně placené místo. Leč nikoli natolik slušně, aby stačilo pokrýt písařovy výdaje. Často dlužil peníze u svých přátel, ale platit dluhy obyčejně zapomínal. A právě tehdy (zřejmě) se pokusil získat větší částku peněz tím, že padělal úřední listinu. (tedy : pravděpodobně). 'Obviněný a zde přítomný Edward Talbot, prvorozený syn živnostníka Talbota, starý pětadvacet let, vyznávající anglikánské náboženství, dříve pomocník v lékárně pana Anthonyho Graye, posléze obecní písař řádně ustanovený městskou radou, zneužil svého úřadu a dopustil se zločinu tím, že za úplatek padělal listinu falešně svědčící pro vlastnický nárok Anny Potterové na pozemek u její chalupy za hřbitovem, jehož podle názoru moudrých a opatrných pánů konšelů zmíněná vdova užívá neprávem; a vědomě tím poškodil zájem obce.' Čímž se chce říct, že písař Talbot padělal listinu nikoli pro sebe, ale pro někoho jiného. Pro vdovu Potterovou. Ani zdaleka však tak neučinil nezištně, jak ostatně napovídá poznámka, že to udělal 'za úplatek.' Jak naznačují prameny, vdova Potterová byla mladá, a ten úplatek mohl mít podobu. inu. řekli bychom fyzickou. Leč soud byl nemilosrdný. Staré anglické právo pravilo, že za padělanou listinu musí být provinilci useknuta pravá ruka. Což byl velice krutý trest. Písaře v první chvíli zdrtil. Ale jen na ten okamžik, neboť ho vzpamatovala sebezáchovná myšlenka. Ta spočívala v tom, že se provinilec přihlásí do služby Jejího Veličenstva královně v boji proti Španělům. Což by bez pravé ruky mohl jenom těžko, a navíc by jako žebrák zůstal na obtíž obci. K čemuž soudcové přihlédli a Edwarda omilostnili. A dali mu uříznout obě uši. 'Obě uši mu yly uřezány a navíc byl vypovězen z města. Chybějící boltce, to byl důvod, proč později anglický alchymista nosil dlouhé, splývavé vlasy a často se vymlouval na nedoslýchavost.'

V Lancasteru přirozeně zůstat nemohl, a tak si to zamířil do hlavního města. Šel najisto. Nikoli však, aby přihlásil do armády, on se vydal za mistrem, který by ho vzal do učení. Na mysli jednoho konkrétního muže, toho jediného, kterého znal. Bylo to 'velký mistr, Master Of Arts, John Dee z Mortlake u Londýna.' Ochrannou ruku nad dotyčným držela sama anglická královna Alžběta, toho jména První (o n ji totiž Master Dee předpověděl při její korunovaci krásné počasí v zimě roku 1558, a počasí tuto prognostiku naplnilo, což se nezapomíná). Nikoli tomu počasí, ale Johnu Deeovi. Královna se mu odměnila tím, že mu umožnila koupit si v Londýně dům, ve kterém astrolog založil obrovskou knihovnu astrologických a alchymistických knih i rukopisů. A za tímto učencem se náš bezouška Edward vypravil. Tedy: Edward ano. Nikoli však už Talbot. Pro tuto příležitost si náš mladík vymyslel jméno nové. Edward mu zůstal, nové příjmení mělo podobu 'Kelley.' Přišel na ně tak, že v Lancasteru se tak jmenoval jeden šlechtic. vždycky spíš opilý než při zdravém rozumu. Takže: Edward Kelley. V tom jméně jistě nikdo nepozná bývalého lékárnického pomocníka Teď jenom aby ty vlasy narostly co nejrychleji.

'John Dee dlouho zápasil o to, aby ho učená společnost alchymistů přijala do svého vznešeného kruhu. Narodil se v Londýně jako syn vinárníka, procestoval velký kus světa, byl v Paříži, zdržoval se v Nizozemí, navštívil mnoho uče-ných alchymistů v domnění, že se od nich lecčemu naučí, měl zejména velký zájem o permutaci olova ve zlato, ale nikde se nic nedověděl a sám také na nic nepřišel.' Edward Talbot - nyní již Edward Kelley - slovutného Johna Deea navštívil, a protože se nehodilo přijít s prázdnou, přinesl mu darem knihu, plnou alchymistických formulek, za což mu mistr Dee nabídl funkci fámula neboli adláta. Našel v něm toho nejspolehlivějšího pomocníka, před kterým zanedlouho předvedl svůj mistrovský kousek. V tyglíku rozpustil kousek olova, potom do rozpuštěného kovu nasypal trochu červeného prášku a tyglík přikryl hliněnou pokličkou. Před tím však (obrácen ke svému pomocníkovi zády) odříkal cosi v cizí řeči (kterou Kelley neznal), a nato odstoupil od ohniště. Když přistoupil opět k tyglíku, udělal nad ním znamení kříže. Asi po půlhodině Dee nazvedl pokličku: 'Pohleď, synu!' Kelley na vlastní oči uviděl v roztaveném olovu malinký kousíček zlata. Bylo to zlato. 'Ano, nic než zlato!' Dee uhasil v peci oheň, pinzetou vytáhl zlato z tyglíku a položil je na skleněnou destičku. 'Nesahej na ně! Spálíš se. A nebuď nedočkavý. Alchymista za všech okolností musí zachovávat klid!' V tom byl určitě nějaký fígl. Skrýval se v tom jediném okamžiku, kdy se Dee ocitl vůči Keeleymu zády. Právě tehdy vhodil do tyglíku kousíček zlata. Zdá se, že Edward Kelley nalezl v mistru Deeovi učitele navýsost profesionálního.