Historie Kosova, Srbska a Jugoslavie v letech 1980-1998

Historie Kosova, Srbska a Jugoslavie v letech 1980-1998

V roce 1980 prezident Jugoslavie - Tito - zemrel. Cela zeme plakala Ne, ne Srbove plakali, zatimco ostatni vedeli, ze nastala jejich sance odtrhnout se od Jugoslavie.

Albanci byli presvedceni, ze prave prisel ten spravny okamzik. Dostali direktivu, ze se ma jit do akce. Zacali v letech 1981 a 1982 poradat masivni demonstrace ve vsech Kosovskych mestech. Nicili vsechno, co patrilo Srbum. Palili portrety prezidenta Tita a Jugoslavske vlajky. Chovali se jako kazdi jini teroristi. Srbsko bylo tenkrat neco jako Palestina dnes.

Demonstranti se chovali jako roboti. Neschopni myslet pouze vykonavali rozkazy. Problem tez byl, ze Albanci zacali s typickymi teroristickymi akcemi. Zahynulo tenkrat mnoho Srbskych policistu i nevinnych obyvatel. A tak se policie rozhodla jit do akce take. Bojovali proti Albanskym teroristum. Ale tito 'hrdinni' teroriste se schovavali, doslova receno, za zenami a detmi coz nasi policii znemoznovalo v uskutecnovani jakychkoli akci. Po tezkych a neprestavajich bojich a po spouste politickych jednanich demonstrace nakonec skoncily.

Jugoslavie byla toho roku sokovana. Nemohli jsme uverit tomu, ze se neco takoveho mohlo v nasi zemi vubec stat. Ale nikdo nic konkretniho proti tomu neudelal. Nekteri z vudcu Albanskych separatistu byli uvezneni, protoze nicili Jugoslavii. Cely svet toto dnes zamlcuje, ale tenkrat vsichni vedeli, ze Srbove jsou nevinni a na vine ze jsou Albanci.

Avsak idea tzv. 'Velke Albanie' a teroristicke ciny pokracovaly. Chorvate a Slovinci pochopili smysl techto demonstraci zahy: byla to priprava na budouci oddeleni se od Jugoslavie. Tez Albanci rozsirovali tuto myslenku velmi ochotne. Dokonce to ucili i sve deti ve svych skolach. A nase vlada proti tomu vubec nic nedelala. Ostuda !

Po tomto obdobi demonstraci pokracovali Albanci ve svem usili znicit mir v Kosovu. Delali neustale teroristicke akce ve vsech mistech regionu. Nicili Srbske hrbitovy, a vyvijeli na Srby natlak, aby opustili svoje domovy. Bylo tez jeste usporadano par demonstraci v nekolika mestech. Vysledkem byla rapidni zmena ve slozeni populace. Na konci osmdesatych let byl podil Albancu v Kosovske populaci 80%. A nektera mesta a vesnice byla dokonce 'Etnicky vycistena', to znamena, ze tam byl podil Albanske populace ve vysi 100%.

Nove vesnice vznikaly tak rychle, ze kreslici map nestihali kreslit nove a nove mapy. Coz dosvedcuje, ze Kosovo bylo pro Albance 'Mekkou a Medinou' a ze Albanci meli v Jugoslavii vetsi prava nez v Albanii samotne. Jeste jednou musim pripomenout, ze 70% z nich nemelo Jugoslavske obcanstvi. Kontakty mezi Srby a Albanci byly cim dal ridsi. Ale Albanci i v teto dobe (at uz s Jugoslavskym ci Albanskym obcanstvim) stale meli vsechna sva prava vcetne svobody medii a vlastnich skol.

V polovine 80. let se stalo neco neocekavaneho: Albanie otevrela svoje hranice s Jugoslavii. A cele Kosovo i Jugoslavie mohli videt, jak si lide v Albanii ziji. Vzpominam si, jak tenkrat ohromeni Jugoslavci, kteri se byli v Albanii podivat, popisovali tamni situaci: prazdne obchody, zadna auta, po cele zemi vojenske bunkry, zadny soukromy majetek, zadne TV stanice Tim take myslenka na 'velkou Albanii' zanikla, ale zrodila se nova myslenka 'nezavisleho Kosova'. Albansti separatiste se rozhodli, ze oddeli Kosovo od Jugoslavie.

Toto obdobi skoncilo r. 1988 rozhodnutim Jugoslavie zacit otazku Kosova konecne resit. V tomto roce nastaly politicke zmeny. Vymenila se vlada. Vedoucim predstavitelem se stal Slobodan Milosevic. Jeho prvnim ukolem bylo Kosovo. Udelal nekolik konkretnich kroku, pricemz hlavnim byla zmena Jugoslavske ustavy. Dovolte mi citovat z ni par radek:
'Srbsko je zemi, ktera patri vsem obcanum kteri v ni ziji. Srbsko ma jednu spolecnou vladu pro cele jeho uzemi. Hlavni narodnost je Srbska, ostatni narodnosti jsou narodnostnimi mensinami'
Dulezite zde je, ze tato ustava je demokraticka a zarucuje takova prava narodnostnim mensinam, ktera jsou zarucena tez ustavami ostatnich demokratickych zemi. Cele Srbsko v tomto roce bylo se Slobodanem Milosevicem. Na ostani dulezite politicke pozice byli dosazeni 'spravni muzi'.

Kosovo dostalo vladu, v ktere byli jak Srbove tak Albanci. Co je dulezite, ztratilo svoji politickou autonomii z roku 1974 a Srbsko se stalo opet jednotne s centrem v Belehrade. Timto krokem Milosevic tez zadusil separatisticke myslenky ve treti casti Srbska - ve Vojvodine. 'Autonomiste' ve Vojvodine byli totiz velmi povzbuzeni situaci v Kosovu a rozhodli se svoji myslenku 'svobodne Vojvodiny' rozsirit po cele Vojvodine. A to i presto, ze obyvatelstvo Vojvodiny je slozene ze 60% Srbu a 40% Madaru, Rusinu, Rumunu, Slovaku a dalsich narodnosti. Dovolte mi take zminit, ze v Srbsku zije dnes 9 milionu Srbu a 3 miliony ostatnich narodnosti a etnik.

V roce 1989 zacali Albanci opet poradat demonstrace v ulicich Kosovskych mest. Stale stejna myslenka, ale jina cesta. Tentokrat opatrovali a libali Titovy portrety, vlajky SFRJ a Srbska (uplne opacne nez v roce 1981). Hlavni idea byla vratit zpet ustavu z roku 1974. Ale k tomu nebyl zadny duvod. I Chorvatsko, Slovinsko a dalsi zeme, ktere se oddelily od byvale Jugoslavie, zmenilo sve ustavy (mimochodem je maji mene demokraticke nez my).

Nikdo nechtel vratit ustavu zpet do r. 1974. A Albanci nemohli uverit, ze nejsou v nasi zemi nic jineho nez narodnostni mensina. Nicmene, novou ustavou neztratili jedine ze svych starych prav ! Stale meli uplnou politickou, ekonomickou, nabozenskou a narodnostni svobodu. Jejich problemem bylo, ze vice jak 50% z nich nemelo Jugoslavske (Srbske) obcanstvi. Tyto demonstrace se skoncily stejnym zpusobem jako se skoncily v roce 1981. A cely svet (vcetne USA) tenkrat Albance odsoudil, protoze se pokouseli rozdelit Srbsko.

Jeste musim zminit jednu udalost roku 1989: Srbsko se rozhodlo oslavit 600-ste vyroci od uplynuti velke 'bitvy v Kosovskem udoli'. Tato oslava byl symbol boju na obranu Srbska. To leto prislo pres milion Srbu do Kosovskeho udoli, aby demonstrovali silu naroda. Albanci tydny neopousteli sve domovy. Vypadalo to, jako by ani zadni Albanci v Kosovu nebyli. To byly velke dny. Ale tato shromazdeni Srbu nebyla ani agresivni ani teroristicka. Behem nich nezemrel jediny Albanec. A my si mysleli, ze jsme problem Kosova definitivne vyresili.

Nanestesti to nebyla pravda. Albanci pokracovali v teroristickych akcich po celem Kosovu a zacali tez stavkovat. Na zacatku roku 1990 prestali chodit do prace, skolaci prestali chodit do skol. Nase vlada delala vsechno mozne proto, aby zase zacali chodit do prace a do skol, ale oni nechteli. Byla to jejich vlastni cesta zadostiucineni, protoze Srbsko se rozhodlo, ze se stane Evropskou zemi.

Poradali tez zvlastni zpusob naivnich happeningu. Napriklad jednoho dne byli vsichni Albanci v Pristine (hlavni mesto Kosova) otraveni vodou z verejnych zdroju. Co bylo zvlastni, ze nebyl otraven ani jeden Srb, ackoli jich zilo v Pristine 30% z celeho obyvatelstva. Protoze ale v tomto obdobi zacala valka v Jugoslavii, Albanci se rozhodli, ze se radeji sklidni. Nechteli totiz bojovat v teto valce na strane Srbu. Ve skutecnosti mnoho Kosovskych Albancu bojovalo proti Srbum na Strane Bosny a Chorvatska.

Jugoslavie se rozdelila. V novych zemich se Srbove stali narodnostni mensinou a ztratili vsechna prava, ktera zarucovala ustava z roku 1974 (a jeji predchozi verze). Jak muzete videt, svet se v tuto chvili o tato prava nezajimal. Na druhe strane, Albanci chteli zpet ustavu z roku 1974 a svet (obvzlate USA) je v tom plne podporoval. Je to spravne ?

Behem valky (a tato valka by vydala na dlouhe povidani) Albanci skoro kompletne opustili svoje pracovni mista. Tovarny zely prazdnotou. Studenti prestali uplne chodit do skoly. A behem tohoto obdobi to byli Srbove, kdo na tomto uzemi pracoval. Nikdo tenkrat nevedel, kde Albanci berou penize na preziti. Ale predpokladalo se, ze obchoduji ve velkem s drogami a ze dostavaji financni podporu od Albancu z celeho sveta (coz je dnes jiz dokazano).

Srbsku nezbyvalo nic jineho, nez prazdne Albanske skoly otevrit pro ostatni narodnosti. Behem tohoto obdobi Srbska vlada neustale zkousela dostat Albance zpatky do prace a do skol. Nabizela jim mnozstvi privilegii. Marne. Albanci, kteri pracovat nebo se ucit chteli tak neucinili, protoze jim ostatni Albanci vyhrozovali.

Valka skoncila a Srbsko za ni zaplatilo vysokou cenu. Byly na nas uvaleny ekonomicke sankce a embarga vseho druhu. Nase ekonomicka a politicka situace se zlepsovala, ale USA neustale vyhrozovaly novymi sankcemi. Proc ? To tady nikdo nevi.
Mozna proto, ze milujeme svoji zemi presprilis ?

Jeste musim zminit jeden dukaz Albanskych prav v Kosovu. Dva Albanci byli dokonce i prezidenty SFRJ ! Prvnim byl Sinan Hasani a druhym Fadilj Hodza. Fadilj byl pritom velkym nepritelem Srbu a jednim z nejdulezitejsich muzu Albanskeho separatistickeho hnuti. Reknete mi, znate jeste nejakou jinou zemi, kde se prislusnik narodnostni mensiny stal prezidentem ? Dokonce dvakrat ?

Shrnme si tedy celou tuto cast: Kosovo nikdy nebylo republikou, pouze oblasti v Srbsku. Albanci meli stejna prava jako kazdy jiny narod v Jugoslavii a Srbsku. Nechteli se se Srby domluvit, ale bojovat proti nim. Byly vztekli, protoze jim Srbove nechteli darovat kus sve vlasti. Zkouseli ziskat pozornost sveta svymi teroristickymi akcemi, ale cely svet vedel, ze Albanci nejsou v pravu.