ŽIJEME SILOU DUCHA

'ŽIJEME SILOU DUCHA'

'Žijeme silou ducha.' Tato slova jsme si pro titul dnešního vyprávění vypůjčili z nápisu, který si na svůj sextant dal vyrýt protagonista tohoto a ještě příštího příběhu. Celá ta myšlenka zní: 'Žijeme silou ducha, všechno ostatní propadne smrti.' Její autor: Tycho Brahe.

'Rod Brahe má kořeny v severním Dánsku, ale Tychonův děd poté, co byl odsouzen k smrti, uprchl do Švédska a tam byl zabit v bitvě u Malmö roku 1523. Ze Švédska pocházel i Tychonův otec Otte Brahe. Během svého života získal poměrně významné společenské postavení - byl tajným radou dánského království, pak místodržícím v různých provinciích Švédska a také guvernérem hradu Helsingborgu. V jeho zdech také zemřel.'

To vše a ještě mnohé další jsme zjistili díky knize Františka Jáchima o Tychonovi Brahem. Krajina Skanie v jižním Švédsku patřila v té době Dánům. Právě tam se na statku Knudstrupu narodil 14. prosince roku 1546. manželům Brahovým chlapec jménem Tyge. Teprve později jeho jméno polatinštěli na Tycho. Celkem se v Braheovic rodině narodil rovný tucet dětí, ovšem pouze osm se dožilo dospělého věku. Tyge-Tycho byl nejstarší syn. Jedna jeho sestra, Sophie, studovala (i když se narodila jako dívka), a to přírodní vědy, lékařství, chemii, matematiku a astrologii, psala básně a historické studie a měla pro práci svého o deset let staršího bratra pochopení. Jako prvorozený syn musel mít Tyge neboli Tycho v rodině privilegované postavení. Když však přišel na svět druhorozený synek, musel Tycho z domu. Tedy ne že by byl vyhozen, ale - na vychování. Putoval k strýčkovi na zámek Tostrup. Tam se mu dostalo opravdu skvělého vzdělání od strejdy i od vybraných soukromých domácích učitelů. Od svých sedmi let znal Tycho latinsky, vyznal se v základech matematiky, byl zvídavý a sebevědomý, dovedl se soustředit. Když mu bylo třináct, tak prošel kodaňskou universitní branou a otevřel první filosofické knihy. Musel se učit i rétorice, ale nejraději pronikal do tajů matematiky a astronomie (to je něco, do čeho jiní nepronikli nikdy) Tycho to zvládl ve třinácti.

'Dne 21. srpna roku 1560 nastalo zatmění Slunce; v Dánsku částečné, ale poměrně rozsáhlé. Tento úkaz rozhodl podstatně o hochově budoucí orientaci. Asi příliš nesděloval své pocity, dojmy a touhy, když o dva roky později začal studovat na přání rodičů na universitách ve Wittenberku a Lipsku medicínu a práva. Dobře zaopatřený student rozhodně příliš pilný nebyl, měnil často den za noc a ani jeho vychovatel, významný dánský historik Vedel mu nedokázal zabránit v nočních pozorováních oblohy. Časté noční zaměstnání ho vyčerpávalo asi jako jeho kolegy, kteří ovšem spíše vysedávali po hospodách. Nezájem o právní dění se brzy projevil; oči nemohly druhý den sledovat texty, mysl se nedokázala soustředit. Nedostudovaný právník se po strýcově smrti vrátil do Dánska. Co si však z Lipska přinesl, byly kupodivu dobré znalosti matematiky a práce se zeměměřickými přístroji. To vše se mu později jako astronomovi výtečně hodilo.'

Braheovic rodinka počítala s tím, že z Tychonka bude pan doktor obojího práva a tím pádem bude mít o existenci postaráno To mu tak jednoduše spolkli, že nedostudoval? Ne, nikoli, to sousto se jim vzpříčilo v hltanu. Měli námitky. A kdyby jenom námitky. I nějaká ta výčitka padla. Tycho si ovšem do svého astronomického koníčka mluvit nedal.

V té době došlo k významnému obratu. Jeho vznešený strýc Jörge, který Tychona v podstatě přijal za vlastního, zahynul hrdinskou smrtí. Vrhl se do moře, aby jako velitel dánského loďstva zachránil život svého krále. Podchladil se a zemřel. Smutný konec pro námořního admirála. Tycho po něm dědil. Nemálo, čímž se stal nejen hmotně zcela nezávislým, ale brzy si zvykl i na vysoký životní standard (na ten se zvyká dost rychle a snadno - hůř a pomaleji se odvyká). Mladý muž neměl stání a tak ho hned nato zastihujeme opět za hranicemi Dánska. Navštěvuje opět Lipsko, Rostock a Malmö. Měl namířeno do universitního města Wittenberku, ale tam nedorazil, protože před ním tam dorazil mor, nicméně - stále studuje. 'Ke studentskému mládí patří bujaré veselí, návštěvy hospůdek, bohémský bezstarostný život.' (Jsou tací, kterým to vydrží celoživotně.) 'Nějaký čas tak žil i budoucí vážený astronom.' (Kdo z nás, jsa bujarým studentem, to nezkusil.) Jenže Tycho na to doplatil. Nikoli svými játry, aůe s úplně jiným orgánem. Orgánem čichu. 'V prosinci asi po tříměsíčním pobytu v Rostocku se na slavnosti u jednoho profesora sešla četná společnost, kde se mladí lidí dobře bavili. Mezi hosty byl i Tycho Brahe a další Dán, Tychonův vzdálený bratranec Manderup Parsberg. Oba krajané se dostali do ostrého sporu, když Parsberg zesměšnil Brahovo astronomické umění. Spor nejenže neodezněl, jakmile utichla plesová kapela, ale přetrval Vánoce a 29. prosince o sedmé hodině večerní oba rozdivočelí soupeři nastoupili k souboji. O tom, že se bili naostro, svědčí skuteč-nost, že Manderup připravil dobře mířeným švihem Tychona o část nosu. Časem si Tycho pořídil kovovou protézu ze slitiny zlata a stříbra, a jak dosvědčují později jeho žáci a spolupracovníci, měl vždy při sobě krabičku s mastí a lepidlem a nos si občas znovu přilepoval. Aby se mu protéza neleskla, připudrovával si ji. (Tento tělesný defekt se stal i důležitým prostředkem identifikace Tychonovým pozůstatků v místě jeho posledního odpočinku v pražském Týnském chrámě.) Pro Tychona je příznačné, že po této události se oba mladíci rychle smířili a nezůstala mezi nimi žádná hořkost.'