JAKUB KRČÍN Z JELČAN, ČLOVÉK NERUDNÝ A MRAČNÝ, JEN NA RYBNÍKY LASKAV BYL

JAKUB KRČÍN Z JELČAN, ČLOVÉK NERUDNÝ A MRAČNÝ, JEN NA RYBNÍKY LASKAV BYL

'Toho roku také přidáno jest mu od Pána Boha umění,
kteréž v tomto světě poslední není.
Rybníky a stoky začal měřiti,
čemuž mnozí nechtěli věřiti;
až tu stoku u Libějovic opravil,
kterouž zle jeden starý mistr vyměřil
s nákladem velikým Jeho Milosti páně,
takže již styděti nemusí se za ně.
A tu stoku vyměřil u Libějovic,
kteroužto mnohem vody víc
na rybníka Mláky přibývá,
neboť již plný rybník vody bývá,
nežli tou prvnější stokou,
tou roklí velmi hlubokou,
kterouž měřil mistr starý,
vzavši za to veliké dary.
A netoliko ten rybník Mláky,
ale i jiné k tomu panství taky
dostatek vody mívají,
takže sobě s ní častokráte fišmajstři stýskají.
Též rybník Počátek řečený od něho jest vyměřený.

Tak to tedy s rybníkářstvím a fišmistrovstvím pana Jakuba Krčína začalo, jak to více méně 'v rytmích' (neboli veršovaně) sepsal on sám. Rybník se symbolickým jménem Počátek (z roku 1565) byl jeho opravdu prvním rybníkářským dílem. Dal si na něm záležet (stejně jako na všech ostatních). Především na místě, kde měl příští rybník stát. Přednost dostávaly půdy jílovité, tehdy se jim říkávalo 'mastné.' Musely být nepropustné, popřípadě s vysokou hladinou spodních vod, protože ani tam voda z rybníka nemohla prosakovat - bránil tomu protitlak spodní vody. 'My se nevyhýbáme žádnému místu tolik jako neúrodnému a vysílenému, neboť takové místo je pro kapra nejméně příznivé, protože postrádá oněch výživných součástí, jimiž se kapr živí a po nichž tloustne,' napsal olomoucký biskup Jan Dubravius. Rybníky se skutečně budovaly nejdříve v těch nejúrodnějších krajích (hlavně v Polabí), zatímco jihočeské bažiny k stavebnímu ruchu moc nelákaly. Přesto jsou dnes právě ony zemí rybníků a střediskem slavného rybníkářství jižní Čechy. I ta nejneúrodnější místa lze totiž právě rybníky zušlechtit, což byla myšlenka, které se Jakub Krčín chytil a už se jí nepustil.

'Ovčín novohradský postavil toho roku' (jde o rok 1566, tedy teprve druhé léto, kdy se zabýval rybníkářstvím)
'a ze Žáru ke Kapínosu udělal stoku.'
(Tedy z jednoho rybníka ke druhému.)
'Musil ji před Jeho Milostí pánem měřiti,
neb Jeho Milost pán i jiní nechtěli tomu věřiti.
Hned po ní veliký rybník vyměřil,
aby jeden každý tomu věřil,
že tou stokou půjde dostatek vody,
z čehož Jeho Milost pán nebude míti žádné škody,
ač ne všickni rádi toho viděli
a snad pohříchu za to se i styděli'.

Páně regentův soukromý život: Tak tedy už měl na krku tři křížky. A pořád nic. I když. Žádná vnadná kráska na obzoru, ale - majeteček mu přibyl. Nemálo ho bylo. Dvě vesnice a dvorec. Horní a Dolní Třebánek se dvěma hospodářskými dvory. Ten dvorec se jmenoval Nový Leptáč u Netolic a podle něj se začal Jakub psát. To znamená: 'Jakub Krčín z Jelčan a na Novém Leptáči.' Malebný přívlastek. Byl to spíš takový závdavek na hmotné zajištění při nástupu do funkce regenta. (Regent - to byl někdo jako generální ředitel, vedoucí manažer rožmberských podniků.)

'Devátého léta z ouřadu purkrabství krumlovského
jest propuštěn
a Pánem Bohem opět k větší poctivosti připuštěn.
Vyhlášen jest za regenta nejvyššího.
Nemohlo býti lidem nic divnějšího,
neb jsou ho všelijak nenáviděli
a o jeho nepoctivost i bezhrdlí ze všech stran usilovali.
Jeho Milost pán ráčil se toho všeho doptati,
nechtěl bez záplaty té práce zanechati.
Daroval jej Leptáčem, poctivou živností,
že do své smrti může míti na tom dosti.
K tomu přidal dvě vesnice,
připovědivši mu ještě více,
bude-li déle chtíti sloužiti,
že ho tím nechce odděliti.
Neráčil sobě zanechati na tom žádného panství,
ani jest ho uvésti ráčil v jaké manství.
Utvrdil mu to vše zápisy a pečetí pevně,
ne ukrytě, než aby věděti mohli všickni zjevně.
Vida on takovou lásku pána ctného,
opět nic nechtěl šanovati zdraví svého.'

Později Krčín přebudoval Leptáč na zámeček, který nazval Kratochvíle, a když už byl přebudovaný, tak přesvědčil Rožmberka, že už jenom taková Kratochvíle mu schází k úplnému štěstí, a výhodně mu ho prodal zpátky. V té době byl již Krčín ženat. Zda šťastně? Této odpovědi se vyhneme, zůstaneme raději u pouhého 'ženat.' On se totiž musel ženit. Ovšem žádná ratolest na cestě, důvody byly. nikoli biologické. Byly finanční. Krumlovský purkrabí se až příliš zadlužil u lichvářů. Hrozilo mu i vězení. To by ovšem znamenalo utrum s jeho skvělou kariérou. Možná i sen o postu regenta by se mohl rozplynout. Bylo třeba hledat východisko. Sňatek.

'Toho léta' (toho léta měl dotyčný jedenatřicet let) také stav svůj změnil,
neb jest se v Krumlově oženil.
Pojal sobě bábu za ženu,
za své služby, nebohý, má tu odměnu.
Musí v tom trvati do vůle boží,
dokud Pán Bůh z něho toho břemene nesloží.

Zdá se, že to nebyl zrovna šťastný krok. (Nebyl.) Zdá se, že toho ženich později litoval. (Nejednou.) Jemu bylo při stavbě jedenatřicet. A nevěstě? Jmenovala se Dorota Slepičková z Radkovic. Slepičková, Slepičková. Neměla něco společného s fišmistrem Slepičkou. tím, který spolu s Krčínem vyměřoval rybníky? Ale ano - byla to vdova po něm. Ještě jednou: kolik bylo nevěstě? No. to je to. Skoro o třicet víc. bylo jí šedesát. 'Pojal sobě bábu za ženu.' A zřejmě si představoval, že už to moc dlouho trvat nebude a on se stane volným jako pták. chci říci, že bude vdovcem. .''dokud Pán Bůh z něho toho břemene nesloží.' Takhle si to maloval, ale šeredně se přepočítal. Dorota ještě žila jedenadvacet let. Na svou dobu dosáhla neobyčejně vysoký věk - když zemřela, bylo jí přes osmdesát. A nebyla to žádná vlídná, milá, hodná stařenka, ale poněkud zlá, zlostná a ke všemu nepříliš vzhledná ženská. Díky ní ovšem Krčín vyženil dům na krumlovském Latráně a plnou pokladnici. Krumlovský dům stále stojí a návštěvníci na jeho fasádě stále obdivují dvě sgrafita: Na jednom jakoby z okna kouká elegantní gentleman, na druhém se zase jakoby v okně rozkládá opice. První snad je Krčín, a tou opici. Že by manželka Dorota? Zdržujeme se raději soudu.

Jsme-li u toho zdržování - Jakub Krčín se doma moc nezdržoval. Jak mohl, tak od domácího krbu utíkal. Už jenom kvůli rád cestoval po celém rozsáhlém rožmberském panství v jižních, ale i západních a středních Čechách. Na těch služebních cestách se nechoval zrovna ctnostně. Hýřil. A kdyby jenom hýřil. Taky hřešil. I proti přikázání o manželské věrnosti. (Proti tomu hlavně.) Povídalo se, že když dal pan Petr Kořenský zazdít po pouhých dvou letech od svatby svou nevěrnou manželkou, měl v tom prsty Jakub Krčín! (Nejenom prsty.) Písemné záznamy o tom se však nedochovaly. Ani jeden. Kronikáři se o něčem takovém napsat prostě neodvážili.