JAN, SYN BLAŽKŮV

JAN, SYN BLAŽKŮV

'Přerov patřil k těm moravským městům, která se s naivní jistotu těšila z dobrých existenčních podmínek a nenechala se deprimovat a srážet v rozběhu tím, že se v nich nedělo nic mimořádného. Městem procházeli kupci se zbožím do Polska, na Slovensko, do Rakouska, sotva se však dalo o Přerovu říci, že je významnou křižovatkou obchodních cest. Z těch deseti (nebo dvanácti) set lidí, kteří tu v první polovině 16. století pracovali s větším či menším úspěchem, stavěli nové domy nebo jen přístavky ke starým gotickým stavbám, plodili děti a posílali je do městské školy, kam sami nikdy nechodili, věřili v příznivou budoucnost a důvěřovali pernštejnské vrchnosti, chápali reálné hospodářské vztahy a báli se čarodějnic, zůstala drtivá většina pro potomky anonymními zástupci tváří. Tu a tam probleskne ze skromných soudobých zápisů jméno a zřídka řekne něco bližšího. Bývá zpravidla tak strohé, že je třeba domýšlet, zda patřilo měšťanovi či zemánkovi, který opustil polorozpadlou rodovou tvrz a přispěchal se přiživit na městské prosperitě; zda označuje člověka zámožného; či chudáka, měšťana na vrcholu životní dráhy; nebo ztroskotance, který čeká s úzkostí na konec života.'

Jedním z takových jmen, která uvádí historik Josef Janáček, jmen zahalených pro potomky do dohadů a nejasností, je i přerovský rodák jménem Blažek, jehož syn Jan, narozený 20. února roku 1523, si otcovo křestní jméno pozměnil na příjmení Blahoslav. Tatík Blažek zůstal pro potomky postavou bez lidské tváře, zvrásněnou starostmi i radostmi, tak jako většina jeho současníků v Přerově i ve městech Přerovu podobných. Což už neplatí o jeho synu Janovi. Maminka se jmenovala Kateřina. Patřila mezi nejhorlivější členky přerovského sboru jednoty bratrské. Ten sbor byl tady početně silný už na začátku století (myslí se století šestnáctého), a to, jak rostl, souvisí s růstem města. S novými domy i ulicemi přibývalo v Přerově i bratrských rodin hned po založení Horního Města, kde si bratří brzy zřídili vlastní sbor. Když se století patnácté lámalo v šestnácté, patřil už Přerov k významným střediskům jednoty bratrské.

'Morální zásady v jednotě byly velmi přísné. Bylo nemyslitelné pro všechny její příslušníky, aby se oddávali bezmeznému obžerství, opilství, smilství, mamonu, rouhačství a všem ostatním hříchům. Čím více se bratří sbližovali s ostatní společností, tím důležitější se tyto zásady pro ně stávaly, aby mohli dokázat, proč se vlastně hlásí k jednotě a proč je jednota lepší než všechny ostatní církve. Bratří, prohlašující se sami za nejpokornější a nejoddanější služebníky boží a předstihující se v projevech zbožnosti, se ve skutečnosti cítili povzneseni nad ostatní a ne vždy se ovládali natolik, aby to nedali najevo. Dovedli si navzájem pomáhat a projevovat největší přátelství, současně však sledovali ostřížími zraky, zda neklopýtli a nezasluhují-li pokárání nebo potrestání. Stejně vášnivě jako hájili jednotu dovedli i nenávidět své nepřátele až za hrob a neuměli odpouštět.'

Takový byl Přerov, ve kterém chodil do bratrské školy žáček Jan Blažkův. Do té školy vstoupil jako desetiletý, právě tehdy ji totiž založil jako řádnou bratrskou školu Jan Wolf, nový biskup jednoty. Jan nebyl čistým, nepopsaným listem papíru, zřejmě nějaké základy vzdělání už měl, ale dlouho bylo na vážkách, jestli je jemu a dalším dětem z bratrských rodin vůbec nějaké vzdělání zapotřebí. Někteří bratří byli proti vzdělání. Ne všichni. Především Lukáš Pražský. Na Lutherovu výtku, že bratří kladou malý důraz na studium klasických jazyků, tak se Lukáš pokusil obhájit stanovisko jednoty těmi nejpádnějšími argumenty: 'My učitelů jazyků rozličných, zvláště řeckých a hebrejských, ve své zemi nepotřebujeme. (Opravdu pozoruhodné stanovisko.) Neb my učitele v jazycích, ani v umění školském a řemeslném z učení obzvláštního vyučujících neustavujeme, ale Čechy a Němce, by i latině zapáchali, k pravdě té, přišlé učením prvotně božím skrze posloužení lidské a v ní smysl majíce svého vlastního spasení a z toho hodné i jiné učiti, tak se postavujeme k učení. (Že by to byla zcela srozumitelná myšlenka, to se tvrdit nedá.) A také my nedržíme ani nemáme za to, že jazyků známost k porozumění Písem by sama koho a užitečně přivésti mohla, leč k většímu zatemnění, k roztrhání mysli i k nedůvěře i k rocení a k nadutí, k marné chloubě a k pohrdání jinými et cetera.'

Vida, to je srozumitelnější. Hezké heslo: 'Výukou cizích jazyků ke srocování, k nadutosti, marné chloubě a pohrdání jinými!' Šlo o to, že Lukáš se snažil oněmi složitě sestrojenými větami Lutherovi vysvětlit, jak všechna učenost může nakonec vést k záhubě opravdového náboženského cítění, a že on sám si v jednotě neváží učených lidí, kteří se ocitli v rozporu s pravou vírou. Přitom Lukáš sám byl bakalářem pražské university. V jeho spisech se neprojevoval takový despekt ke vzdělání jako v tom dopise Lutherovi, jenomže - otázka vzdělání se dotýkala samotného principu prostoty jako základního požadavku na kněží a učitele jednoty. Většina z nich byli samoukové, kteří se vyučili řemeslu a teprve později začali dohánět nedostatky svého teologického vzdělání - s menším nebo větším úspěchem. Přitom omezenost jejich vzdělání byla (podle Lukáše Pražského) jednotě jenom ku prospěchu, nikoli ke škodě. Takovému človíčku hrozilo daleko menší nebezpečí, že by se dostal na scestí, daleko od učení jednoty, toto nebezpečí však hrozilo naopak ze strany mladé generace, kdyby hledala poučení na cizích universitách. 'Lukáš Pražský, sám člověk učený, doktorů starých i novějších, kterých knihy toho času ve světle byly, velmi povědomý, postavil se rázně za zachování starých řádů,' a tudíž na stranu nepřátel vzdělání. Ale to už Blahoslav ve svém pozdějším spise nenapsal. Nebylo proč. Situace se změnila. Po Lukášově smrti se dostala ke slovu opozice. Ta odhalila poněkud falešný tón, se kterým Lukášovi stoupenci vydávali naivitu a nedostatek vzdělání za pravou skromnost (oni používali termín 'sprostnost'), jaké prý nemohou učení dosáhnout. Dalším krokem bylo přijetí šlechticů z boleslavského kraje jako členů jednoty (to bylo v roce 1530), a za rok nato bratrský synod veřejně vyhlásil, že se bratří nemají cítit v hledání pravdy vázáni staršími spisy svých předchůdců (což znamenalo především spisy Lukáše Pražského, aniž bylo jeho jméno uvedeno).

'Přerovský správce sboru a učitel na bratrské škole Jan Wolf byl člověk, o němž Jan Blahoslav napsal ve svých poznámkách ta nejvyšší slova chvály. Za sedm let, která strávil v jeho blízkosti, k němu přilnul jako k nikomu jinému v jednotě. Vážil si Wolfovy skromnosti a jeho sebeovládání, jeho ochoty vždy a za každých okolností pomoci a vycítil z tohoto postoje hlubokou mravní sílu, která jemu samotnému byla vzorem. V mnohém si utvářel svou představu ideálního příslušníka jednoty právě podle Jana Wolfa, nebyl však nekritický ani k jeho nedostatkům, ačkoli se o nich vyjadřoval velmi decentně. Jan Wolf byl samoukem jako jiní jeho současníci, a i když se v jeho vědomostech objevily různé nečekané klady (měl například povědomí o fyzice), neuměl vůbec latinsky a pro učitelský úřad (s výjimkou bratrské teologie) byl sotva připraven. Minulost ho plně omlouvala - byl původně formanem Lukáše Pražského a kněžského vysvěcení dosáhl poměrně pozdě; co znal, to načerpal nejrůznějšími cestami z rozličných pramenů a bez jakéhokoli systému.'

Když Jan Blahoslav odcházel z Přerova do Prostějova, tak uměl latinsky a snad i řecky. Kdo ho to naučil, když jeho učiteli Wolfovi byly takové znalosti nedostupné? Neví se to. Je to záhada. Těch záhad je v Blahoslavově životě víc. Víme však, že do toho Prostějova odešel jako bratrský mládenec. Být bratrským mládencem (nebo taky čeledínem), to byla forma výuky a výchovy. Mládenec žil v domě hospodářově (tím byl prostějovský správce a jeden z biskupů jednoty bratrské Martin Michalec), staral se o svěřené úkoly, seznamoval se hlouběji s bratrskou teologií. 'Martin Michalec latinsky jen nemnoho uměl, ale biskupský ouřad s velikou chválou vedl.' Takže to zase vypadalo, že z milého Jeníka bude jenom samouk.Vypadalo, leč nestalo se tak. Obrat nastal nečekaně, a Martin Michalec (i když to sám nebyl žádný učenec) projevil ve vhodném okamžiku pro Blahoslavovo nadání velké pochopení. Jako dvacetiletého ho vypravil na humanistické gymnasium do Goldberku. 'To gymnasium, umístěné v bývalém františkánském klášteře, vedl jako rektor Valentin Trotzendorf. Vedl je způsobem kasárenským. Nebylo náhodou, že bylo nazýváno „školním státem“. Se surovou logikou byl promyšlen systém dohližitelů z řad vyspělejších žáků a vypracována pevná škála trestního opatření, zaručující plnění všech nařízení. Lenochům, darebům a provinilcům vyměřoval pan rektor tresty od obyčejných peněžitých pokut přes karcer (školní vězení), dále bití, nošení oslího chomoutu na krku, uvázání k pranýři až ke spaní na holé zemi v chladných klášterních kobkách. Učil se musel každý, ať chtěl nebo nechtěl, a Trotzenberg neměl nikdy o žáky nouzi, protože se jeho škola mohla chlubit mimořádnými pedagogickými výsledky.' Jako jeden z mála učitelů se díky svému povolání domohl velké zámožnosti. Blahoslav nejel do Goldberku za nějakým povyražením. On tam jel studovat. A svoje studium bral smrtelně vážně. Byla to pro něj životní příležitost, a on ji taky tak pochopil. Po pouhém roce odcházel z Trotzenbergova 'školního státu' s takovými znalostmi latiny a řečtiny, že mohl ihned vstoupit na universitu. 'Dobré výsledky studia bratrských mládenců v Goldberku byly předpokladem pro další studium. Nezáleželo ani tolik na znalostech, které si Blahoslav a jeho druhové odtud odnesli, jako na rozhodnutí starších, v němž padala na prvém místě na váhu otázka, zda se bratrští studenti jednotě neodcizili a zda pro ni má smysl, aby ve studiích pokračovali. Pochybnosti o účelu dalšího studia se sice objevily, ale nezvítězily. Krátce po návratu odešel Jan Blahoslav s ostatními bratrskými studenty do Wittenberku.'