JAN, SYN BLAŽKÙV

JAN, SYN BLAŽKÙV

'Pøerov patøil k tìm moravským mìstùm, která se s naivní jistotu tìšila z dobrých existenèních podmínek a nenechala se deprimovat a srážet v rozbìhu tím, že se v nich nedìlo nic mimoøádného. Mìstem procházeli kupci se zbožím do Polska, na Slovensko, do Rakouska, sotva se však dalo o Pøerovu øíci, že je významnou køižovatkou obchodních cest. Z tìch deseti (nebo dvanácti) set lidí, kteøí tu v první polovinì 16. století pracovali s vìtším èi menším úspìchem, stavìli nové domy nebo jen pøístavky ke starým gotickým stavbám, plodili dìti a posílali je do mìstské školy, kam sami nikdy nechodili, vìøili v pøíznivou budoucnost a dùvìøovali pernštejnské vrchnosti, chápali reálné hospodáøské vztahy a báli se èarodìjnic, zùstala drtivá vìtšina pro potomky anonymními zástupci tváøí. Tu a tam probleskne ze skromných soudobých zápisù jméno a zøídka øekne nìco bližšího. Bývá zpravidla tak strohé, že je tøeba domýšlet, zda patøilo m욝anovi èi zemánkovi, který opustil polorozpadlou rodovou tvrz a pøispìchal se pøiživit na mìstské prosperitì; zda oznaèuje èlovìka zámožného; èi chudáka, m욝ana na vrcholu životní dráhy; nebo ztroskotance, který èeká s úzkostí na konec života.'

Jedním z takových jmen, která uvádí historik Josef Janáèek, jmen zahalených pro potomky do dohadù a nejasností, je i pøerovský rodák jménem Blažek, jehož syn Jan, narozený 20. února roku 1523, si otcovo køestní jméno pozmìnil na pøíjmení Blahoslav. Tatík Blažek zùstal pro potomky postavou bez lidské tváøe, zvrásnìnou starostmi i radostmi, tak jako vìtšina jeho souèasníkù v Pøerovì i ve mìstech Pøerovu podobných. Což už neplatí o jeho synu Janovi. Maminka se jmenovala Kateøina. Patøila mezi nejhorlivìjší èlenky pøerovského sboru jednoty bratrské. Ten sbor byl tady poèetnì silný už na zaèátku století (myslí se století šestnáctého), a to, jak rostl, souvisí s rùstem mìsta. S novými domy i ulicemi pøibývalo v Pøerovì i bratrských rodin hned po založení Horního Mìsta, kde si bratøí brzy zøídili vlastní sbor. Když se století patnácté lámalo v šestnácté, patøil už Pøerov k významným støediskùm jednoty bratrské.

'Morální zásady v jednotì byly velmi pøísné. Bylo nemyslitelné pro všechny její pøíslušníky, aby se oddávali bezmeznému obžerství, opilství, smilství, mamonu, rouhaèství a všem ostatním høíchùm. Èím více se bratøí sbližovali s ostatní spoleèností, tím dùležitìjší se tyto zásady pro nì stávaly, aby mohli dokázat, proè se vlastnì hlásí k jednotì a proè je jednota lepší než všechny ostatní církve. Bratøí, prohlašující se sami za nejpokornìjší a nejoddanìjší služebníky boží a pøedstihující se v projevech zbožnosti, se ve skuteènosti cítili povzneseni nad ostatní a ne vždy se ovládali natolik, aby to nedali najevo. Dovedli si navzájem pomáhat a projevovat nejvìtší pøátelství, souèasnì však sledovali ostøížími zraky, zda neklopýtli a nezasluhují-li pokárání nebo potrestání. Stejnì vášnivì jako hájili jednotu dovedli i nenávidìt své nepøátele až za hrob a neumìli odpouštìt.'

Takový byl Pøerov, ve kterém chodil do bratrské školy žáèek Jan Blažkùv. Do té školy vstoupil jako desetiletý, právì tehdy ji totiž založil jako øádnou bratrskou školu Jan Wolf, nový biskup jednoty. Jan nebyl èistým, nepopsaným listem papíru, zøejmì nìjaké základy vzdìlání už mìl, ale dlouho bylo na vážkách, jestli je jemu a dalším dìtem z bratrských rodin vùbec nìjaké vzdìlání zapotøebí. Nìkteøí bratøí byli proti vzdìlání. Ne všichni. Pøedevším Lukáš Pražský. Na Lutherovu výtku, že bratøí kladou malý dùraz na studium klasických jazykù, tak se Lukáš pokusil obhájit stanovisko jednoty tìmi nejpádnìjšími argumenty: 'My uèitelù jazykù rozlièných, zvláštì øeckých a hebrejských, ve své zemi nepotøebujeme. (Opravdu pozoruhodné stanovisko.) Neb my uèitele v jazycích, ani v umìní školském a øemeslném z uèení obzvláštního vyuèujících neustavujeme, ale Èechy a Nìmce, by i latinì zapáchali, k pravdì té, pøišlé uèením prvotnì božím skrze posloužení lidské a v ní smysl majíce svého vlastního spasení a z toho hodné i jiné uèiti, tak se postavujeme k uèení. (Že by to byla zcela srozumitelná myšlenka, to se tvrdit nedá.) A také my nedržíme ani nemáme za to, že jazykù známost k porozumìní Písem by sama koho a užiteènì pøivésti mohla, leè k vìtšímu zatemnìní, k roztrhání mysli i k nedùvìøe i k rocení a k nadutí, k marné chloubì a k pohrdání jinými et cetera.'

Vida, to je srozumitelnìjší. Hezké heslo: 'Výukou cizích jazykù ke srocování, k nadutosti, marné chloubì a pohrdání jinými!' Šlo o to, že Lukáš se snažil onìmi složitì sestrojenými vìtami Lutherovi vysvìtlit, jak všechna uèenost mùže nakonec vést k záhubì opravdového náboženského cítìní, a že on sám si v jednotì neváží uèených lidí, kteøí se ocitli v rozporu s pravou vírou. Pøitom Lukáš sám byl bakaláøem pražské university. V jeho spisech se neprojevoval takový despekt ke vzdìlání jako v tom dopise Lutherovi, jenomže - otázka vzdìlání se dotýkala samotného principu prostoty jako základního požadavku na knìží a uèitele jednoty. Vìtšina z nich byli samoukové, kteøí se vyuèili øemeslu a teprve pozdìji zaèali dohánìt nedostatky svého teologického vzdìlání - s menším nebo vìtším úspìchem. Pøitom omezenost jejich vzdìlání byla (podle Lukáše Pražského) jednotì jenom ku prospìchu, nikoli ke škodì. Takovému èlovíèku hrozilo daleko menší nebezpeèí, že by se dostal na scestí, daleko od uèení jednoty, toto nebezpeèí však hrozilo naopak ze strany mladé generace, kdyby hledala pouèení na cizích universitách. 'Lukáš Pražský, sám èlovìk uèený, doktorù starých i novìjších, kterých knihy toho èasu ve svìtle byly, velmi povìdomý, postavil se ráznì za zachování starých øádù,' a tudíž na stranu nepøátel vzdìlání. Ale to už Blahoslav ve svém pozdìjším spise nenapsal. Nebylo proè. Situace se zmìnila. Po Lukášovì smrti se dostala ke slovu opozice. Ta odhalila ponìkud falešný tón, se kterým Lukášovi stoupenci vydávali naivitu a nedostatek vzdìlání za pravou skromnost (oni používali termín 'sprostnost'), jaké prý nemohou uèení dosáhnout. Dalším krokem bylo pøijetí šlechticù z boleslavského kraje jako èlenù jednoty (to bylo v roce 1530), a za rok nato bratrský synod veøejnì vyhlásil, že se bratøí nemají cítit v hledání pravdy vázáni staršími spisy svých pøedchùdcù (což znamenalo pøedevším spisy Lukáše Pražského, aniž bylo jeho jméno uvedeno).

'Pøerovský správce sboru a uèitel na bratrské škole Jan Wolf byl èlovìk, o nìmž Jan Blahoslav napsal ve svých poznámkách ta nejvyšší slova chvály. Za sedm let, která strávil v jeho blízkosti, k nìmu pøilnul jako k nikomu jinému v jednotì. Vážil si Wolfovy skromnosti a jeho sebeovládání, jeho ochoty vždy a za každých okolností pomoci a vycítil z tohoto postoje hlubokou mravní sílu, která jemu samotnému byla vzorem. V mnohém si utváøel svou pøedstavu ideálního pøíslušníka jednoty právì podle Jana Wolfa, nebyl však nekritický ani k jeho nedostatkùm, aèkoli se o nich vyjadøoval velmi decentnì. Jan Wolf byl samoukem jako jiní jeho souèasníci, a i když se v jeho vìdomostech objevily rùzné neèekané klady (mìl napøíklad povìdomí o fyzice), neumìl vùbec latinsky a pro uèitelský úøad (s výjimkou bratrské teologie) byl sotva pøipraven. Minulost ho plnì omlouvala - byl pùvodnì formanem Lukáše Pražského a knìžského vysvìcení dosáhl pomìrnì pozdì; co znal, to naèerpal nejrùznìjšími cestami z rozlièných pramenù a bez jakéhokoli systému.'

Když Jan Blahoslav odcházel z Pøerova do Prostìjova, tak umìl latinsky a snad i øecky. Kdo ho to nauèil, když jeho uèiteli Wolfovi byly takové znalosti nedostupné? Neví se to. Je to záhada. Tìch záhad je v Blahoslavovì životì víc. Víme však, že do toho Prostìjova odešel jako bratrský mládenec. Být bratrským mládencem (nebo taky èeledínem), to byla forma výuky a výchovy. Mládenec žil v domì hospodáøovì (tím byl prostìjovský správce a jeden z biskupù jednoty bratrské Martin Michalec), staral se o svìøené úkoly, seznamoval se hloubìji s bratrskou teologií. 'Martin Michalec latinsky jen nemnoho umìl, ale biskupský ouøad s velikou chválou vedl.' Takže to zase vypadalo, že z milého Jeníka bude jenom samouk.Vypadalo, leè nestalo se tak. Obrat nastal neèekanì, a Martin Michalec (i když to sám nebyl žádný uèenec) projevil ve vhodném okamžiku pro Blahoslavovo nadání velké pochopení. Jako dvacetiletého ho vypravil na humanistické gymnasium do Goldberku. 'To gymnasium, umístìné v bývalém františkánském klášteøe, vedl jako rektor Valentin Trotzendorf. Vedl je zpùsobem kasárenským. Nebylo náhodou, že bylo nazýváno „školním státem“. Se surovou logikou byl promyšlen systém dohližitelù z øad vyspìlejších žákù a vypracována pevná škála trestního opatøení, zaruèující plnìní všech naøízení. Lenochùm, darebùm a provinilcùm vymìøoval pan rektor tresty od obyèejných penìžitých pokut pøes karcer (školní vìzení), dále bití, nošení oslího chomoutu na krku, uvázání k pranýøi až ke spaní na holé zemi v chladných klášterních kobkách. Uèil se musel každý, a chtìl nebo nechtìl, a Trotzenberg nemìl nikdy o žáky nouzi, protože se jeho škola mohla chlubit mimoøádnými pedagogickými výsledky.' Jako jeden z mála uèitelù se díky svému povolání domohl velké zámožnosti. Blahoslav nejel do Goldberku za nìjakým povyražením. On tam jel studovat. A svoje studium bral smrtelnì vážnì. Byla to pro nìj životní pøíležitost, a on ji taky tak pochopil. Po pouhém roce odcházel z Trotzenbergova 'školního státu' s takovými znalostmi latiny a øeètiny, že mohl ihned vstoupit na universitu. 'Dobré výsledky studia bratrských mládencù v Goldberku byly pøedpokladem pro další studium. Nezáleželo ani tolik na znalostech, které si Blahoslav a jeho druhové odtud odnesli, jako na rozhodnutí starších, v nìmž padala na prvém místì na váhu otázka, zda se bratrští studenti jednotì neodcizili a zda pro ni má smysl, aby ve studiích pokraèovali. Pochybnosti o úèelu dalšího studia se sice objevily, ale nezvítìzily. Krátce po návratu odešel Jan Blahoslav s ostatními bratrskými studenty do Wittenberku.'