ŠKŮDCE ZEMSKÝ JIŘÍ KOPIDLANSKÝ

301. schůzka (08. 04. 2001): ŠKŮDCE ZEMSKÝ JIŘÍ KOPIDLANSKÝ

Minule jsme si začali vyprávět o poněkud trpkém osudu Jana, sotva dvacetiletého českého zemana z venkovského Kopidlna na Jičínsku, který zabil na Staroměstském rynku rytíře Cukra z Tamfeldu a byl za to ještě téhož dne odsouzen a na tomtéž náměstí rukou katovou sťat. Ani on, ani jeho oběť však nejsou hlav-ními osobami našeho příběhu. Jeho titulek jsme si vypůjčili od spisovatele Václava Kaplického, který si jej zase opsal ze starých soudních lejster a kronik. Bez okolkování napovídá, oč (či spíše) o koho nám půjde: Škůdce zemský Jiří Kopidlanský.
'Bezohledné chování Pražanů při popravě rytíře Jana Kopidlanského rozšířilo ještě víc dávnou propast mezi stavy v Čechách a dalo veškeré šlechtě příležitost síliti se mravně horlením proti přehmatům a ukrutné zpupnosti stavu městského. Avšak ani pouhým horlením neomezil se hněv vzbuzený: bratr sťatého Jana Kopidlanského, Jiřík, povstal (ne bez pobádání některých šlechticů) k pomstě neslýchané: psaním daným 18. července 1507 vzal odpuštění od země, učinil se zřejmým zemským opovědníkem a počal ihned činiti Pražanům škody ukrutné i bezpočetné.'
Tak docela 'ihned,' jak nám to líčí František Palacký, válka rytíře Jiřího Kopidlanského proti hlavnímu městu království ovšem nebyla. Předcházely jí pochybnosti, zvažování, váhání na straně jedné, a usilovné jednání, konzultace a manévrování na straně druhé. Pražský purkmistr a konšelé si dost brzy uvědomili, že tentokrát to s popravou rytíře Jana přehnali, přinejmenším že neměli tolik spěchat. Dost důrazně jim to vytkl městský kancléř, mistr Jan Pašek z Vratu, a na Pražském hradě jim to ještě důrazněji připomněl nejvyšší kancléř Království českého, pan Albrecht Kolovrat Libštejnský. Za Pražany mluvil většinou kancléř Pašek. Uměl to ze všech nejlíp.
'Tys dal stít pana Kopidlanského?'
'Ne já, Milosti, ale konšelský soud staroměstský.'
'Byli při tom všichni konšelé?'
'Ne, byl den jarmareční a těžko bylo všechny sehnat.'
'Proč jste tak spěchali?'
'Bylo to třeba, Milosti. Na rynku bylo velké pobouření. mohlo snadno dojít k nepředloženým činům. Tak velké množství lidu lze těžko zvládnout. Proto musil být bezodkladně vykonán soud a po něm exekuce. Lid se musil přesvědčit, že spravedlnost nezemřela a že zákony platí stejně pro chudého jako pro bohatého, pro urozeného i neurozeného.'
'Ale i těm největším lotrům se před popravou dostává milosti, že se mohou vyzpovídat knězi.'
'Pan Kopidlanský si toho nepřál.'
'Řekl to snad před soudem? Je to zapsáno písařem?'
'Řekl to katovi.'
'Je snad na Starém Městě kat nad purkmistrem a konšely?'
'O některých podrobnostech lze mít zajisté různé názory, nesporné však je, že pražský purkmistr a konšelé v podstatě postupovali podle starého práva' -
- 'které již neplatí!'
'Už jsem pravil, že věc velice spěchala. Bylo velké nebezpečí všeobecné vzpoury.'
'Jestliže pražští konšelé neuznávají zemské zákony, měli mít aspoň tolik slušnosti, aby rozsudek, dřív než přikročili k exekuci, oznámili panu nejvyššímu purkrabímu!'
'Dnes ráno se sešli konšelé obou měst pražských, aby se poradili. Výsledkem je tato deputace jako důkaz slušnosti i úcty k nejvyšším úředníkům království.'
Městský kancléř Jan Pašek z Vratu si vedl jako ten nejobratnější advokát a měl úspěch. Nejstarší bratr popraveného Jana Kopidlanského Jiří byl na tom nesrovnatelně hůř. 'Tu noc, kdy přišla zprávu z Prahy, nespal u Kopidlanských nikdo. Matka, paní Eliška, střídavě plakala, modlila se a vzdychala; cítila, že na ni přišlo neštěstí, které zlomilo všechnu její dosavadní vůli. Jiří si uvědomoval, že pohana bratrova je pohanou celého jeho rodu Kopidlanských a že on jako nejstarší syn má povinnost, jíž se vyhnout nemůže: čest svou i jména Kopidlanských bránit. Ale ještě nevěděl jak. Prostředí bratr Zikmund na mrtvého Jana nevzpomínal ani v dobrém, ani ve zlém, myslil spíš na to, že mu teď připadne polovina jmění otcova.' Na všechno to rozhodování byl Jiří sám. Když se radil, tak se mu dostalo odpovědí vyhýbavých. Jediní, kdo ho podpořili, byli zemanští synkové. 'Vítej, Jiříku! Zapíjíme duši našeho přítele a tvého bratra Jeníka, kterého Pražané dali popravit jako zkaženého psa!' To ani zdaleka nebylo jediné, co od nich toho večera Jiří slyšel. Další věty byly daleko určitější. 'Všichni, jak jsme tady, jdeme s tebou. Ukážeme Pražanům, co to je troufnout si na rytíře! A jako se pan Bavůrek ze Švamberka mstí Plzeňským, tak i my všichni s tebou, Jiří, zatopíme těm pražským zkurvysynům! A tak pomstíme Jeníka!' Asi tady někdy vznikla ta myšlenka. Co to říkal dotyčný zeman o pánovi ze Švamberka? Všem bylo známo, že Bavůrek ze Švamberka před časem opověděl Plzeňským. Nikdo z přítomných zemanů sice nevěděl, z jakého důvodu, ale všichni přirozeně stáli za ním. Přirozeně. Vždyť přece šlo o spor mezi urozeným pánem a plzeňskými kramáři. Jiří se ale držel zpátky. Zdržoval své přátele od nepředloženého činu. Dobře věděl, co znamená stát se opovědníkem. Podle zákona se každý opovědník stává zemským škůdcem, štvancem, horším než palič, jeho statek propadá králi a každý, ať pán, měšťan nebo poddaný, je povinen honit ho a stíhat, kdykoli a kdekoli se objeví.
Najevo to tedy páni zrovna nedávali - nemohli dávat - ale v duchu s Jiřím Kopidlanským sympatizovali. 'Sympatizovali' je možná silné slovo, ale. dejme tomu, že s ním tiše souhlasili. Pan Hořický, někdejší hejtman ve vojsku krále Jiřího a nyní nejvyšší písař království (právě k němu se chystal vstoupit do služby popravený Jan), ten mohl svoje mínění říct Jiřímu Kopidlanskému zhruba takovými slovy: 'Opovědník musí vědět, jak si vše opatřit, i peníze. Ostatně od mnohých zemanů i pánů se ti dostane pomoci, o to se bát nemusíš. Ale než se do toho dáš, zajeď za panem Rendlem z Oušavy (i tohoto pána už známe, byl to on, kdo sestavil nová český zákoník neboli zřízení zemské). Ten střeží práva vyšších stavů víc než mnozí jiní. Ten ti poradí nejlíp. Mám za to, že bys dříve, než se do toho pustíš, měl zajít do zemských desk a svůj majetek převést na svou matku a bratra. A pan Rendl ti také poradí, jak sestavit opovědný list, aby se všechno rytířstvo postavilo na tvou stranu. A ještě jednu radu ti dám - šetři lidských životů, aby mnoho lidí na tebe nenaříkalo. Nezapomeň, že Bůh všechno vidí a že jednou budeš před ním skládat počet ze svých činů!'
Mezitím se děly věci. Děly se v západních Čechách. Opovědník plzeňských a žateckých měšťanů (jeho jméno už známe: Bavůrek ze Švamberka), který oběma městům způsobil veliké škody, se nedočkal slíbené pomoci a namísto toho, aby utekl za hranice, uzavřel se ve své tvrzi Chřínově u Horšovského Týna. Šanci neměl - Plzeňští tvrz zapálili a přinutili opovědníka, aby se vzdal. Byl převezen do Plzně a tam ho hned natáhli na skřipec, vyslýchali ho, městským soudem byl uznán vinným a dva dni nato spolu se dvěma svými pomocníky veřejně sťat. Jana Kopidlanského popravili v Praze začátkem října a další příslušník panského stavu Bavůrek ze Švamberka se odebral nedobrovolně na onen svět ještě před koncem ledna. Mezi pány to vzbudilo zděšení a pobouření. Na únorovém sněmu uzavřely oba vyšší stavy mezi sebou smlouvu, ve které se zavázaly, že se všichni společně budou mstít a trestat beze všeho opovídání, kdyby Pražané nebo konšelé kteréhokoli královského města ještě někdy podobným způsobem zbavili života někoho z obou vyšších stavů, protože podle zemských zákonů přísluší právo rozhodování nad takovým protivníkem výhradně jen zemskému soudu v Praze.
'Podmínky mám dvě!' Tato tři slova řekl rytíř Jiří z Kopidlna, když se nečekaně dostavil na Staroměstskou radnici v Praze v době zasedání městské rady. (Ne že by ho staroměstští konšelé viděli zrovna rádi.) 'Jaké podmínky?' 'Předně: v Proseku bude zřízeno kaplanství a kaplan bude denně sloužit mši za spásu duše mého tam pohřbeného nebohého bratra Jana Kopidlanského.' 'A ta druhá podmínka?' 'Druhá podmínka je, že mi bude vyplaceno odškodné ve výši dvaceti tisíc kop míšeňských!' 'To je všechno?' 'Vše.' 'Není to právě málo. Slyšeli jsme, pane Kopidlanský vaše podmínky. Soudíme, že budou sotva přijaty. Nabízíme vám pro vyrovnání jinou právní cestu. Vezměte laskavě na vědomí, že váš bratr byl odsouzen podle práva. Domníváte-li se však, že zákon byl porušen, co vám brání obrátit se na Jeho Milost se žádostí, aby zemský soud přezkoušel rozhodnutí pražského městského soudu? Můžeme vás ubezpečit, že rozhodnutí zemského soudu se pražští konšelé podrobí. To je vše, co vám můžeme odpovědět.'
Jiří chvilku mlčel, a pak bezděky sáhl po mečíku: 'Budete. páni, litovat!' A odešel (bez pozdravu) a práskl za sebou dveřmi. Kostky byly vrženy.
'Velká zasedací síň Staroměstské radnice se toho dne naplnila to-lik, že pro všechny ani nebylo místa u dlouhého stolu. Povstal kancléř Jan Pašek z Vratu a prohlásil, že ze všeho nejdřív přečte opovědní list, který pan Jiří Kopidlanský z Kopidlna zaslal Pražanům. Četl pomalu a hlasitě. Každý musil uznat, že text opovědního listu byl volen obratně, takže nemohlo být pochyb, že list nesložil rytíř sám, ale že jej za něho sepsal někdo v právech velmi honěný. Kopidlanský Pražanům nejdříve vytýkal, že proti veškerému řádu a právu zemskému dali popravit rytíře Jana Kopidlanského, ačkoli byl prost jakékoli viny, že sami nechtějí uznat překročení své pra-vomoci, a že dokonce odmítají nabízený smír. Protože jako bratr zavražděného nemůže se dovolat práva ani nedostiučinění cestou právní, bude o ně usilovat vlastními silami jako opovědník. Proto se zříká krále, přestává být obyvatelem Českého království a bude vlastními silami bránit čest svou i svého rodu vždy, všude a proti komukoli jako opovědník. Nakonec Kopidlanský prohlašoval, že doufá v pomoc všeho rytířstva ve svém boji proti Pražanům a s nimi spojeným ostatním městům královským.'
Sám by ale Jiří proti hlavnímu městu království a jeho spojenců těžko něco zmohl. Potřeboval lidi. Dalo to hodně práce, ale nakonec sehnal on a i jeho hradecký přítel, zeman Vaněk Halama z Běchar hlouček zchudlých zemanů. Někteří z nich přijali pro jistotu nová jména, jiní se pyšnili erby a starými jmény, jako například Jiřík Vražda s modrým štítem a drakem uprostřed. (Ten měl ještě jedno znamení - dlouhou jizvu přes celý obličej.) Bylo jich dvanáct. Pro začátek Kopidlanský víc ani nepotřeboval. 'Muž ten zdivočelý,' popisuje jeho činy historik František Palacký s komentářem, který si neodpustil, 'připojil k sobě několik odvážlivých dobrodruhů, a bezpříkladnou svou smělostí i ukrutností daleko převýšil to, co potud o kusech loupežnických a rejtarských bylo slýcháno, přepadávaje co nějaký všudybyl pražské obyvatele, přátele a lidi poddané, kdekoli kromě zdí městských se ukázali.'
První akce proběhla v červnu 1507 na silnici u nového Bydžova. Kdyby po ní jeli pražští kupci, mohli by je dohonit, ale lepší by bylo někde na ně počkat a pak na ně vyrazit hurtem. Jiří dobře věděl, že u Hradiska cesta vede lesem. Silnice byla prázdná, slunce stálo vysoko v nebi, od západu vál svěží větřík, na polích se vlnilo obilí, kdesi v dálce se ozývala kukačka. Přímo vzorový den míru a klidu. V lese jménem Dubina Kopidlanský své lidi rozdělil. Jedna polovina se ukryla po pravé straně cesty, ostatní po levé. Nařídil, aby lidé odvedli koně dál do lesa, sami aby zalehli do hustého křoví u silnice. Kdyby zapískl, ať rychle vyrazí na silnici, Chlapi jistě budou vědět, co dělat. V Krčmě před Dubinou popíjel Halama se svým druhem Blažkem džbánek piva. Aby bylo jasno - oni neodpočívali, oni číhali. A nečekali dlouho. Brzy vyjeli ze záhybu cesty tři formanské vozy, naložené zbožím. 'Pražané?' optal se Halama, a když mu forman odpověděl, že Pražané, sdělili mu důvěrně: 'V krčmě nám bylo řečeno, že se v lese skrývají nějací lotři.' Forman na to, že cesta byla vždycky bezpečná. 'Byla, ale zdá se, že už není. Pojedeme před vámi. Když uslyšíte střelbu nebo křik, víte co máte dělat.' Dobře to měli Kopidlanského lidé vymyšleno. Vyrazili vpřed a za malou chvilku byl oddíl Kopidlanského v pohotovosti. 'Těžké formanské vozy patřily zámožnému staroměstskému formanovi Haškovi. U každého vozu byli zapřaženi tři koně. Všechny vozy byly pod šperlochem a plně naloženy; v prvním byly sudy s žitavským pivem pro Kutnou Horu, v druhém herynky v soli a sušené ryby, v třetím hovězí i drahé kůže kozlečí a také kbelíky s polským medem, všechno to zboží pro Prahu. Uprostřed lesa, blízko mohutného dubu se ozvalo dvakrát pronikavé zapísknutí. Míst aby práskl do koní a vozatajové to učinili po něm, zastavil. Z obou stran silnice se vyřítilo asi deset chlapů ozbrojených většinou selskými zbraněmi. První, co učinili, strhli vozataje z koní. Před formana se postavil mladý muž s tasenou šavlí a vedle něho chlap jako hora se strašným šrámem před obličej. Forman maně zvedl ruku se sekyrou. V tu chvíli rytíř Vražda ťal. A to tak mocně, že formanovi odlétla ruka i se sekyrou jako useknutá haluz. ´Dones ji Pražanům jako pozdrav od pana Kopidlanského!´' Ten se rozhodoval, co s kořistí. Celou ji spotřebovat nemohl. Nařídil, aby jeho lidé shodili z prvního vozu dva sudy piva a z třetího vozu aby přenesli co nejvíc beček s herynky i trochu štokfiše. Nato Kopidlanský velel přenést koně a nasedat. O raněného formana a jeho dva vozy se nikdo nestaral.
'Kde se ukázal, tak opovědník Jiří Kopidlanský přepadával pražské obyvatele. Nechal jim osekávat bez milosrdenství a bez rozdílu ruce, nohy, chřípí, zapaloval a drancoval městečka i vesnice a zmizel vždy zase, kdykoli moc veřejná sbírala se k pronásledování jeho. Pravilo se, že v čas potřeby nalézal u některých šlechticů aspoň potají útulku i ochrany.' V nedalekých Běcharech byl naražen sud s výborným pivem žitavským a taky soudky se slanečky. Pilo se a hodovalo dlouho do noci. Nejvíc se připíjeno Vraždovi za jeho mistrovskou ránu. 'Ani kat by to tak nesvedl!' 'Ne kat, mladíku, ale rytíř Jiří Vražda s erbem draka na modrém poli!' A co Kopidlanský? Ten se násilí ani pitky nezúčastnil. Velení odevzdal Halamovi, sám odjel domů. Ani matce, ani bratrovi se nezmínil slovem, že toho dne nastoupil cestu opovědníka, který navždy ztratil domov. 'V poklidném kraji hradeckém se zpráva o silnici u Hradiska rychle rozšířila. Čím dále zpráva pronikala, tím počet posekaných vzrůstal a kořist útočníků se už ani nedala spočítat. Nakonec nebyl už jenom samotný hejtman s useknutou rukou, aby zbitých bylo pět, deset, dvacet, ztráta jednoho vozu vzrostla přinejmenším na deset. A tlupa, ta čítala padesát, co říkám, sto chlapů!'
Další přepadení se konalo u Pískové Lhoty. Terén byl vyhlédnut dobře. Napadení neměli kam utíkat, na jedné straně byl les, na druhé straně rozbředlá louka a za ní řeka Jizera. Něco bylo však přece jenom jiné. Zpozoroval je totiž rychtář, který nemeškal a zburcoval všechny lidi ze vsi. Mezitím se už blížil novoměstský perníkář Vít na prvním voze. Na druhém seděl jirchář Hudec, měšťan staroměstský. Třetí patřil novoměstskému bečváři Blažejovi. 'Stát! Pražané?' 'Ano, pane. Všichni pražští měšťané. Jedeme z boleslavského jarmarku. Dobře jsme pochodili' 'Pražané! Víte co jste? Kurvy biřičské, k smrti odsouzené. Hej, tovaryši! Stáhněte ty chlapy z vozů! A každého jednoho přivažte ke stromům!' Když to provedli, postavil se velitel ve třmenech před třemi ubožáky, třesoucími se a s drkotajícími zuby: 'Nejsem lupič ani žhář nebo zloděj. Jsem opovědník Starého Města pražského, rytíř Jiří Kopidlandský z Kopidlna, který se tímto způsobem mstí za smrt svého bratra!' 'Ale my dva tady jsme měšťané novoměstští a Nové Město s popravou pana Kopidlanského nemělo nic společného!' 'Vlka od psa nepoznáš.' A Jiří Vražda (ten, jak už víme, převzal v tlupě ochotně službu kata), se s dlouhým mečem přiblížil k perníkáři Vítovi. Vít zavřel v hrůze oči, ale Vražda se zastavil a vypůjčil si od kumpána tesák. K práci, na kterou se chystal, jeho meč nebyl vhodný. Levou rukou si přidržel hlavu perníkářovu a tesákem v druhé ruce jedním šmikem uřízl nebožákovi kus nosu. Vít strašně vykřikl, ale Vražda na to, že bude řvát ještě víc. Vzal ze země svůj meč, zkusil prstem ostří, bokem se postavil k perníkáři a mistrnou ranou mu usekl levou ruku a podobně i pravou. Kopidlanský to viděl. Tvář měl zamračenou, zuby zaťaté, ale kata nezadržel. 'Pro Krista Spasitele našeho, smiluj se, bratře, nade mnou a mými třemi dětmi,' křičel druhý, tedy jirchář. Víc už neřekl. Následovalo přesně to, co měl už za sebou perníkář. Zatímco někteří z lidí Kopidlanského začali hospodařit ve vozech, došlo na novoměstského bečváře Matěje. Vražda se ho zeptal, kolik že má on dětí, a ten mu plivl do obličeje. Zatímco co se kat chystal k ortelu, zachytilo ucho Kopidlanského z lesa podivný zvuk. Bylo to docela blízko. Bylo to z lesa a na silnici se už hrnuli sedláci s vidlemi, cepy a kosami. 'Na koně!' Na boj nikdo nepomyslel. Za chvilku se ptali toho jediného, kdo zůstal ze tří formanů živ a zdráv, kdo to byl. 'Rytíř Kopidlanský. Staroměstští konšelé mu popravili bratra a on se za to mstí. Ale já jsem měšťan novoměstský. Nebýt vás, bratří'
'Léta tisícího pětistého osmého. To léta na úterý u vigilií Nanebevzetí Panny Marie Jiřík Kopidlanský ve dvacíti koních vpadl do Michel a tu ves, patřící Pražanům, vypálil a některé sedláky zranil, a táhl odtud k Jesenici, a tu učinil tolikéž a hned té noci přijel ve vsi Běchovicům a vypálil tam dvůr i ves a dvěma pacholkům nádvorním každému ruku uťali. Potom jel k Počernicům a tu spálil stodoly i stohy. Pražané, něco svých žoldnéřů z města vypustiti rozkázavše, honiti kázali ho jezdecky i pěšky.'
Michle, Jesenice, Počernice, Běchovice, všechna tato jména patří do Prahy. Dnes je to součást hlavní města, na začátku 16. století patřila kupříkladu Michle původně Starému Městu, později ji pražský měšťan Reček z Ledče odkázal Karlově universitě. Strašnice, kam měli oné noci lidé Kopidlanského také namířeno, patřila se dvěma poplužnímu dvory a se samotou Vápenkou Novoměstským. Tlupa se dostala ve vší tichosti pod kopec Bohdalec. Tam nařídil Kopidlanský zapálit fakule, které letěly na stodolu, plnou sklizeného žita, na stavení i osamělé chalupy. Netrvalo dlouho a celá bohatá vesnice Michle stála v plamenech. Když se vydali ke Strašnicům, byla tato vesnice už vzhůru. S hrůzou a úzkostí pozorovala požár v sousední Michli. Neježe pozorovala, ale taky se připravila. Byly nachystány štoudve vody na hašení a taky cepy, vidle a podávky. Ve chvíli, kdy Kopidlanský zadržel koně a chtěl dát rozkaz, aby jeho lidé sesedli z koní a dali se do pálení, porušilo ticho mohutné zvolání rychtářovo: 'Hr na ně, bratří!' 'Už podruhé abych utíkal před těmi hnojokydy!' Ale musel. Trochu si spravil chuť v Jesenici a ve Vescích. '15. srpna 1507 dával pan Petr z Rožmberka Pražanům výstrahu, že Kopidlanský, jak je mu známo, má až dvě stě koní a sto pěších pohotově má a že má v úmyslu činiti škodu, když pojedou na jarmark do Plzně o svatém Bartoloměji.' 'I znaje to, opatřte se, aby se vám škoda nestala,' psal pan z Rožmberk do Prahy, 'neboť bych jí já vám, jako svým milým přátelům, nerad přál.' K přepadení výpravy kupeckých vozů došlo u Žebráku. Dva patřily Pražanům, jeden formanovi z Tábora. Útočníci šli nejprve po kočích - staří lapkové s tím měli dobrou zkušenost. Hodili na ně provazy, strhli je v mžiku z koní a stejně rychle je svázali do kozelců. 'Já nejsem Pražen, já jsem měšťan táborský!' 'S Pražany ale držíš!' 'Myslil jsem, že jste rytíř, který má chránit zákon a bránit počestné řemeslníky proti lapkům!' 'Mám se ti představit? Jsem Kopidlanský!' 'Rytíř, nebo lapka?' 'Vraždo, poznamenej toho jedáka!' Strhli ho z koně, na zemi mu Vražda klekl na prsa a ostrým nožem, než se táborský kožišník nadál, mu ufikl obě uši. A navíc, protože nešťastník nelidsky křičel, odřízl mu ještě spodní ret.
Nic nepomohlo, že si Pražané zjednali svoje vlastní vojsko pod velením zemana Kavana z Dědibab. Po Jiřím jako by se slehla zem - až do té doby, než u lesa Vidrholce poblíž Úval přepadl a na útěk obrátil pražské vojsko. Jeho velitel se pomstil, že vypálil Kopidlno, jenomže to už Jiřímu nepatřilo, dal je přepsat na svou matku a bratra, a tak to byl nakonec zeman Kavan, kdo se stal zemským škůdcem. A teď ještě ke všemu dostali Pražané od krále Vladislava dva listy, ve které jsou vyzýváni, 'abyste ve všech ohledech řídili rozkazy zemské vlády, jak velí zemské zřízení, a purkmistrovi nařizuji, aby bezodkladně vydal bezpečnostní list Jiřímu Kopidlanskému z Kopidlna s platností jednoho roku.'
Závěr příběhu je krátký. Všichni druhové Kopidlanského, který se dostalo odpouštění, se rozprchli, každý do svého kraje a na svou tvrz. Kopidlanský zůstal sám. Dostal doporučení, že se svolává hotovost plzeňského kraje a že tam potřebují zkušeného hejtmana. V Plzni se dozvěděl, jaký úkol ho čeká. U Horšovského Týna bratří Jindřich a Jetřich z Gutštejnu utvořili tlupu z chudých zemanů, zmocnili se hradu Starého Horštejna a Ronšperka a z nich pak konali loupeživé výpravy do okolí i do Bavor, přepadali kupce na silnicích, loupili s vraždili. Bývalý opovědník bude tedy bojovat proti plzeňským opovědníkům! Bratří Gutštejnové se na hradě Horštejně dobře opevnili. Když jej Kopidlanský viděl, uvědomil si, že nebude snadné se toho hradu zmocnit. Útok si promyslel co nejpečlivěji. Vybral si místo, kde byly hradby zpola sesuté. V noci se k nim přiblížil a za úsvitu nařídil zteč. Ale když mocně vykřikl a zvedl svůj meč, dobře mířená střela z ručnice zasáhla Kopidlanského rovnou do hlavy. Byla to kulka Jetřicha z Gutštejna, jak se potom vyprávělo. Opovědník zabil opovědníka. Byla to spravedlnost?

302. schůzka (15. 04. 2001): BÁSEŇ ZAKLETÁ DO KAMENE

'Ještě k tomu, co naše kroniky vyprávějí o úmyslu krále Vladislava nebydleti déle na Starém Městě, ale přenésti stálé sídlo své na hrad Pražský. Když totiž vrátil se do Prahy, přijeli také někteří z těch, kteří dali příčinu k nedávné bouřce a nepokojům vůbec, jako jistý Ocásek, pro něhož vznikl rozbroj v obci, takže se i král tomu divil a pak se i bál. Proto nechtěl prý více ve dvoře královském (u Prašné brány, jíž se tehdy říkalo Nová) bytu míti, a hned myslil, aby hrad opraven byl; zvláště poněvadž prý jakýsi soused novoměstský, vyskočiv ze svého domu na příkopy a zlořečiv, napínal kuši a král přitom na to ze dvora hleděl, jak přikládaje šíp volal: Vydejte nám ty zrádce!'
Avšak příhoda ta bezpochyby nevzbudila úmysl dotčeného, nýbrž urychlila jen jeho provedení. Když pak král bydlil na Hradě, nemohlo překážeti, aby také desky zemské a úřady královské vůbec za ním tam přeneseny nebyly. Té doby počala stavěti se a roku 1493. dokonána mistrem Benešem Lounským ona Vladislavova síň na hradě Pražském, která i podnes sluje co jeden z nejzdařilejších pomníků staročeské architektury.'
Ještě dřív, že onen 'Beneš Lounský' mohl jakoukoli síň (byť tak velkolepou, jakou se ona na Pražském hradě ukázala býti) postavit, musel se k nám nějak dostat. Ačkoli - nemusel. Mohl být přece odtud. Domácí. Copak všichni, kdo u nás něco pořádného postavili, případně stavějí, musejí být odjinud? To zajisté ne, ale. S Benešem Lounským neboli s Benešem z Loun, popřípadě také Benediktem Rottou, ale též Retem, Riedem či Rejtem (přičemž pravdě nejbližší bude poslední varianta, totiž Benedikt Rejt)m tak tedy ona to s ním byla vůbec náramně složitá historie.
'Daleko menší pozornost než jeho práci na Vladislavském sále byla mu věnována jako fortifikačnímu architektovi,' dozvídáme se z velice tlusté knihy, dvoudílné publikace Dobroslavy Menclové o českých hradech. Benedikt Rejt nebo Ried (či jak se vlastně ve skutečnosti jmenoval) nastoupil v Praze jako stavitel nového opevnění Hradu. 'Chci, abys postavil mohutné opevnění. Takové, které by za-bránilo vstupu Matyášova vojska na hrad.' Tuto větu měl (podle historičky a spisovatelky Jany Janusové) pronést král Vladislav II. 'Pozval jsem tě k sobě. Slyšel jsem o tobě mnohé, hlavně od svého švagra, vévody z Landhutu. Prý jsi mu v Burghausenu postavil opevnění, které odolá i velkému náporu Turků.' Nejenom Matyáš, který obsadil Vladislavovy země Moravu, Slezsko a obojí Lužici, ale i Turci bylo to, co českého krále strašilo. 'I sem mohou přijít Turci. Ale ještě spíš Matyáš.' A také jinověrci, kališníci, kterých se Vladislav rovněž bál. Prostě těch důvodů, proč by se měl přestěhovat ze svého dvora na Starém Městě blízko Nové brány na Hrad, bylo víc. A proto ta státní zakázka přímo z nejvyšších míst. V době, kdy Benedikt Rejt přišel do Prahy, měl Vladislav dvaatřicet let. Jeho novému architektovi bylo možná o pět let víc. Mohl se narodit někdy mezi lety 1451 až 1454. Bližší údaje k dispozici nejsou, a ni s místem narození si nejsme jisti. Někteří historikové (například Jan Herain) se domnívají, že jeho rodištěm by mohl být Pístov, který leží pár kilometrů u Chodové Plané v západních Čechách. Mnohem později (když byl Benedikt povýšen do šlechtického stavu) si začal skutečně říkat 'z Pístova' a my ten predikát u jeho jména používáme dodnes. Jenomže on to taky nemusel být žádný západočeský Pístov, ale kupříkladu rakouský Piesting. Pístov. Piesting. to k sobě zvukově nemá daleko. Třeba novopečený pán použil jména svého rodiště v Rakousích (do české podoby upraveného). Všem možnostem ještě není konec. Máme tu Ried. Což je Benediktovo příjmení. Tedy - po německu. Taky to mohlo být místo narození. A ten Ried je také v Rakousku. I když by se nám asi český původ věhlasného architekta zamlouval mnohem víc, tak s tím Rakouskem je mnohem pravděpodobnější.
'Rejtova práce na opevnění Pražského hradu, i když v jeho díle znamená jen malou položku, je natolik typická, že může vnést nový pohled do tajemství Rejtova původu,' začíná se svou teorií doktorka Menclová, a protože si svůj dohad necucá z palečku, ale podepírá jej skutečnými argumenty, tak jí myslím budeme věřit: 'Opevnění Pražského hradu mělo několik zvláštních vlastností. Od běžného hradního opevnění té doby se odlišuje už tím, že Rejt rozšířil ochoz hradební zdi slepými arkádami, které k ní zvnitřku přistavěl. To je prvek, příznačný spíše pro městská opevnění, kde se počítalo s větším množstvím obránců a kde se nedalo tolik spoléhat na příznivou a přírodou chráněnou polohu jako u hradů. Nad Vltavou se sice hrad vypínal, ale byl trochu jiný než ostatní hrady - nacházel se vlastně ve městě. Kromě slepých arkád má však Rejtovo opevnění ještě jeden daleko typičtější znak. Je to neobvyklý tvar střílen, do jejichž otvorů je vložen otočný buben s průstřelnicí.' Tento fakt, byť nám může poněkud vadit vojenská hatmatilka, nám může pomoci v pátrání po Rejtově původu. Díky těm střílnám a taky a kvůli dřevu, ze kterého byly vyrobeny. Používání dřeva v jinak kamenném opevnění bylo totiž omezeno jenom na úzký okruh alpských zemí, hlavně na ty, odkud mohl Rejt pocházet, což jsou Rakousy, případně oblast horních Bavor.
Pražský hrad byl vždycky nejvíc ohrožen ze severu. To znamená od Jeleního příkopu. Tím v době Vladislavově protékal potok Brusnice. Příkop není špatná obranná vymoženost - tento příkop je sice hluboce zaříznutý, ale poměrně úzký. Z protější stejně vysoké planiny, v té době osázené měšťanskými vinohrady, bylo možné hrad při zvýšeném donosu děl snadno ohrozit. Proto nechal Rejt dosavadní starší parkánovou zeď zbořit a na jejím místě postavil novou, 8 metrů vysokou hradbu, která byla u země 3 a půl metrů a široká a ochoz nahoře měl 2 a půl metru. Ten ochoz byl určen pro střelce z ručnic, proto ho chránila sedlová střecha, a ta nesla dřevěnou konstrukci na vnitřní straně zdi. Říkalo se jí pavlače. V přízemí chránily střelce, který manipuloval s těžkými střelnými zbraněmi, slepé arkády, a v té zdi se nacházely zvláštní, velmi nezvyklé střílny. (S tím bubnem.) 'Buben byl vložen navenek i dovnitř široce rozevřeného otvoru. Nahoře a dole měl dva kovové čepy, které se otáčely v okovaných ložiscích střílny. Jeho středem byla proražena úzká štěrbina, jíž se prostrčila zbraň, které byl otáčením bubnu umožněn značný akční úhel. Buben kryl zároveň střelce stojícího na ochozu a v případě potřeby celou střílnu uzavřel.' Muselo to být vmyšleno přímo hlavou. Benediktovou. Pokud se někde něco podobného objevilo, tak to bylo právě v Rakousích a v Bavořích, a je pravděpodobné, že právě odtud Rejt přišel.
'Hradbu zesilovalo několik věží, z nichž se alespoň zčásti zachovaly dvě: takzvaná Daliborka na východní straně a Bílá věž za klášterem svatého Jiří. Zajímavější je Daliborka. Nejenom svou historií, ale i stavebně. Rejt ji vysunul daleko do Jeleního příkopu po způsobu věží na uherském hradě ve Visegrádu. Protože byla posunutá až na dno příkopu, bývala značně vysoká. Ještě dnes má tato okrouhlá věž, měřící v průměru 10 metrů, kromě horního patra čtyři spodní etáže. Dvě nejspodnější, víc jak 5 metrů vysoké, kryté kupolemi a přístupné jedině shora otvory ve vrcholku klenby, byly úplně bez oken. Tlusté, víc jak dvoumetrové zdi zabezpečovaly tyto temné kobky, sloužící jako nejtěžší vězení.'
Což si Dalibor z Kozojed, její první nedobrovolný obyvatel, vyzkoušel na vlastní kůži. Brzy poté, co se rozběhly stavební práce na hradbách kolem Pražského hradu, dostal Benedikt Rejt další zakázku. Byl v té době na roztrhání, což domácí mistři nepřivítali s nadšením. (Pochopitelně. Konkurent, a pravděpodobně cizinec, a ještě měl protekci na Hradě.) Vladislav mu svěřil přestavbu hradu Křivoklátu na královský palác. Králi se v té krajině nad Berounkou (tehdy se té krásné řece ještě neříkalo Berounka, ale byla to od Plzně až do k vltavském ústí řeka Mže) líbilo. Ne že by se věnoval honitbě, on lovec spíš nebyl, a Křivoklát jako pevnost ho taky nelákal, ale měl rád zdejší klid a malebnost. Ta tu naštěstí zůstala dodnes Když vypukl roku 1483 v Praze mor, neutekl Vladislav sem, ani na Karlštejn, ale nejprve do katolické Plzně a pak na Moravu do Třebíče. A když vypukly v Praze bouře, ve kterých se angažoval (jak už víme) i tamní občan jménem Ocásek, tak nehledal útulek zde, ale v katolické Kutné Hoře. Lákal ho Křivoklát, který je jako tvořený na odpočinek, jenomže potřeboval přestavět. V časech husitských válek vyhořel a od té doby jaksepatří zpustl. Za to, že ho známe tak, jak ho známe, vděčíme králi Vladislavovi Jagellonskéhmu a Benediktu Rejtovi. Vladislav byl velkorysý. Zadal svému architektovi úkol nejprve vystavět velký dům při jižní hradební zdi předhradí, a pak mu uložil, aby nakreslil plány na přestavbu celého vnitřního hradu. Rejt moc času neměl, ale protože byl už tenkrát typickým představitelem workoholiků, tak svoje úkoly zvládl. Jenže po smrti krále Matyáše se Vladislav coby uherský král přestěhoval natrvalo do Budína a do Čech se od té doby podíval asi jenom třikrát. K další přestavbě nebylo žádného důvodu, hrad sloužil ponejvíc jako státní vězení, na hradě se přesto stavělo podle Rejtových plánů dál, asi proto, že král chtěl vzbudit zdání, že ani po svém přesídlení do Budína na Čechy nezapomíná a že tu bude alespoň občas také sídlit. To teda nesídlil, leč stavební ruch na hradě pokračoval. Stará budova purkrabství obnovena nebyla, ale vyrostla tu nová budova, a horní hrad byl důkladně přestavěn. Po vězeňsku, pochopitelně, což znamená, že byla postavena řada přízemních komor, do kterých pak byli 'sázeni' vězňové. (Pěkný termín - sázení vězňů. Původní.) Komory měly samostatné vchody z nádvoří s malými zamřížovanými otvory ve dveřích, jimiž stráže kontrolovaly chování vězňů. Jenom nechápeme, co na tomto hradě chtěl Vladislav dělat. Jako by se současný státník jezdil rekreovat na Mírov. Ona tu však nebyla jenom spodní patra. Vyrostl tam i palác v horním patře. Stará raně gotická klenba v něm byla nahrazena novou hvězdovou klenbou. Seshora na nás koukají busty krále Vladislava s korunou na hlavě, a jeho syna Ludvíka s vysokou čapkou na zkadeřených vlasech.
'Chtěl bych, mistře Rejte, abys mi tady na Hradě postavil trůnní sál. Měl by sloužit významným zasedáním, ale i turna-jům a skvělým hostinám. Muselo by to být něco zvláštního, co se jinde nevidí. Sál, který by byl hodný českého a možná že i uherského krále.' Taková slova (možná že trošku jiná, ale zřejmě se stejným smyslem) pronesl někdy kolem roku 1490 před svým architektem. Bylo to v době, kdy z Uher nepřicházela žádná zpráva, jestli jeho, tedy Vladislava, přijmou tamní páni za svého krále. O Matyášovi se vědělo, jak si potrpěl na nádheru, a Vladislav se mu chtěl vyrovnat - v nádheře oděvů i v krásných stavbách. To, co Matyáš postavil v Budíně, chtěl mít v Praze taky. Proto zadal přestavbu Křivoklátu mistru Hanuši Špissovi, královskému kameníkovi, původem z Frankfurtu, zatímco na mistra Benedikta Rejta už čekal onačejší úkol. Vladislavský sál. Tehdy se mu ještě tak neříkalo, zatím to byl Velký sál.
Mezitím vykonala česká diplomacie ve městě nad Dunajem svoje a Uhři si mezi několika kandidáty vybrali pražského panovníka. Zadarmo to nebylo - soupis podmínek, který Vladislava čekal, byl úctyhodný. Práce na Velkém sále na Pražském hradě se však nezastavily. Před odjezdem do Budína si král staveniště prohlédl. Benedikt Rejt ho zavedl dlouhou chodbou až do bývalých místností paláce Karla IV. Když král vešel, zůstal překvapen stát. Ohromil ho velký prostor. Zmizely původní menší místnosti, příční zdi byly vybourány a odstraněno bylo i dřevěné patro nad nimi. Začínal se rýsovat nový, opravdu velkoryse a odvážně pojatý celek,který neměl osud obdoby. 'Podivuhodná stavba, mistře Rejte. Pokračuj jako dosud. Až se vrátím zase někdy z Budína do Prahy, byl bych rád, kdyby mě sál vítal v celé kráse.' Stáli vedle sebe nad započatým dílem a každý z nich si představovat hotový sál po svém. Rejt ho viděl prosvětlený širokými okny, sevřený neobvyklou klenbou. Vladislav tak přesně představy neměl, cítil však, že sál bude krásný, jako stvořený pro nádherné dvorské slavnosti a turnaje. Proto Rejt navrhl na přístupové cestě do velkého sálu jezdecké schody, po kterých měli štolbové a panoši přivádět koně k turnajům.
'I když v té době byl Rejt přetížen prací na jiných úkolech, hlavně na přestavbě královského hradu v Praze a na rekonstrukci hradního opevnění Pražského hradu, pustil se do stavby Vladislavského sálu, který byl tím nejpozoruhodnějším dílem, jímž předčil všechno, co se tehdy ve střední Evropě stavělo. Poprvé se mu tady podařilo spojit dva protichůdné světy - vytváří úplně nový prostor, zaklenutý sice žebrovou gotickou klenbou, ale osvětlený velkým čtvercovými renesančními okny. Byl vyzbrojen dokonalým citem pro prostor a mistrovsky ovládal světelné efekty. Klenba sálu, zbavená vnitřních podpor a uzavírající prostor stejně široký jako vysoký, byla něco zcela nového. Okenní parapety jsou tu mimořádně nízko proto, aby světlo, prostupující okny, se odráželo od podlahy sálu a prosvětlilo stejnoměrně klenbu. Interiér s tak nejenom dokonale prosvětlil, ale i pohledově zcelil.'
Když se král přestěhoval do Budína, neznamenalo to, že se práce na přestavbě Pražského hradu zastavily? Že by se zastavily, to tedy ne, ale - dá se mluvit o zpomalení. Sedm let trvalo, než mistr Benedikt Rejt rozprostřel na lešení papíry s přesnými nákresy klenby. To už byla obnažena jedna stěna sálu, přiléhající k románské věži bývalého paláce Přemyslovců, a rýsovala se i druhá stěna, která přiléhala ke kapli Všech svatých - tu před lety navrhl Petr Parléř. Do výšky se začala zvedat severní i jižní stěna s otvory pro budoucí okna. Na Křivoklát už pan architekt jezdit nemusel, namísto toho mu však přibyla zakázka na vodní hrad Švihov. Na místě původní tvrze nad řekou Úhlavou vznikla jedna z mála hradních novostaveb v té době, a nadto to byl hrad vodní, u nás nepříliš častý. Přestavba začala už před Benediktovým příchodem, ale teprve on jí vtiskl úplně jinou tvář. 'Dřevěný stroj při požáru shoří, klenba ne. Jistě znáš křížové klenby bez žeber, kterých jsem použil na Pražském hradě a které nejsou nikde jinde v Čechách k spatření. Vytvářejí krásný prostor, vznosnější a důstojnější. Kdyby bylo po mém, odstranil bych všechny rovné stropy v již hotovém paláci a nahradil je křížovými klenbami bez žeber. Rovné trámové stropy, umně provedené, bych ponechal jen ve velkých sálech druhého patra u obou paláců. Jinak všude klenby, pane.'
Komu říkal Benedikt Rejt 'pane'? Majiteli a investorovi na Švihově. Byl jím pan Půta Švihovský z Rýzmberka. Na takovou nákladnou přestavbu měl zřejmě dost. Vystudoval na universitě v Lipsku, čtvrt století byl nejvyšším sudím Království českého, vlastnil panství švihovské a rábské, dále arcibiskupské statky v Roudnici, knížectví kozelské ve Slezsku, patřily mu Horažďovice, Střela u Strakonic, Kašperk a Prácheň. Než se pustil do stavby na Švihově, měl už za sebou rekonstrukci hradu Rabí. 'Změnil se způsob válčení, pane Půto, všude se používá střelných zbraní, děl. Mohutnosti palby může odolat jen velmi silná kamenná zeď. Hradby na Švihově jsou jen dva metry silné - je třeba je zdvojnásobit. Bude třeba přestavět i bašty. Je to sice krásné, kolik bašt zdobí hrad, není to ale účelné. Bašty vybíhají před hradby proto, aby se z nich mohlo z boku střílet na obléhající nepřátele. A dále (pokračoval ve svém proslovu Benedikt Rejt, zatímco Půta Švihovský nestačil nabírat dech.) je třeba využít blízkosti řeky Úhlavy a tří rybníků. V případě nebezpečí musí být celé okolí hradu zaplaveno vodou. Hrad sám stojí na vyvýšeném místě, zůstane nad úrovní vody, ale jinak se půda kolem promění v bažiny a znemožní těžkým dělům, aby se přiblížila k tvému sídlu. Navrhuji prokopat vodní příkop od řeky Úhlavy. Tím bude kruh kolem Švihova uzavřen.' Pan Půta byl spokojen, a jelikož nemusel hledět na nějaký ten groš, povedla se přestavba dokonale.
'Nekonečně dlouhé týdny a měsíce se pracovalo na klenbě Velkého sálu Pražského hradu. Podle nákresů, které Rejt rozložil na podlahu lešení, postupně vznikala smělá konstrukce, jejíž kamenná žebra se vzájemně proplétala v kroužených pohybech a vytvářela zvláštní obrazce připomínající hvězdy. Nad šedesát metrů dlouhým prostorem se pak konečně zvedl skvostný baldachýn vzdušné klenby. Z opěrných pilířů ve stěnách sálu vyrůstalo v propleteninách kamenné žebroví, aby se nahoře rozběhlo v podivuhodné kružby, jež roztančily klenbu rytmickými souzvuky. Váha obrovské klenby spočívala na opěrných pilířích ve zdech, a protože se Rejt obával, že samy neunesou velké klenební tlaky, zpevnil zeď několika železnými tyčemi.'
Tak popsala ve své knize o kameníku krále Vladislava dokončení Velkého sálu doktorka Jana Janusová. To bylo na začátku roku 1500, a někdy v únoru se to stalo. Dělníci pracovali právě na jezdeckých schodech, když uslyšeli silný praskot, a pak se ozvala ohlušující rána. Rachot byl slyšet ze sálu. Všichni se tam běželi podívat, ale pro oblak prachu nebylo zpočátku nic vidět. Až potom všichni uviděli dílo zkázy. Na místě jednoho klenebního pole zela tmavá díra. Trvalo dvě léta, než byla klenba zase celá. Ve Starých letopisech českých se sice zaznamenává kdejaký mord, přírodní pohroma, válečné tažení a podobné optimistické zprávy, ale na Vladislavský sál musela stačila jedna věta. I když co se časových údajů týká, byla akurátní: 'Roku 1502. v úterý před svatým Václavem (27. září) byl v jedenáct hodin dopoledne dokončen palác na Pražském hradě a v pátek před svatým Václavem (23. září) byla dokončena klenba.' To je všechno. Letopočet ve Velkém sále Pražského hradu (kterému my říkáme sál Vladislavský) však zůstal původní. Je na něm číslovka: '1500.'
Roku 1510 byl Benedikt Rejt povýšen do šlechtického stavu. Král ho osobně pasoval v chrámu svatého Víta na rytíře a udělil mu erb zlatého lva na černém poli. Ten lev drží v drápech něco, co jinak bral často do rukou novopečený rytíř. Kružítko. Do konce svého života stačil rytíř Benedikt Rejt ještě postavit letohrádek v Bubenči, navrhl rozšíření hradu Blatná, který byl v držení Zdeňka Lva z Rožmitálu (zdejšímu paláci se říká dodnes Rejtův). Od roku 1512 pracoval na dostavbě kostela svaté Barbory v Kutné Hoře (tuto stavbu řídil až do konce svého života), na místě vyhořelého kostela svatého Mikuláše v Lounech (ze kterého zbyla jenom věž) postavil nový kostel s krásnou žebrovou klenbou. Mimo Čechy působil ve Slezsku na zámku Frankenštejně a ve Zhořelci. Když 29. října roku 1534 (pravděpodobně jako třiaosmdesátiletý) zemřel, bylo to uprostřed práce v Lounech.

303. schůzka (22. 04. 2001): KATASTROFA U MOHÁČE

'Vypravování naše blíží se rychlým krokem ke konci tragickému. nectnosti občanské vedou říši kdysi mohutnou a slavnou do děsné propasti, jíž panovník mladý a nezkušený, ne bez viny své, ale také ne bez ušlechtilosti, padá za oběť. Hlavní a rozhodné výjevy v té truchlohře dějí se ne v naší vlasti, ale v Uhřích; na Čechy padá vina i odpovědnost jen vedlejší. Má-li tedy žalostný ten pád zračiti se v náležitém světle, potřebí jest obrátiti zřetel poněkud pilnější k věcem také uherským.'
Ty věci se vskutku udály v Uhřích, ale začaly od těch Uher směrem ještě trochu východnějším a taky jižnějším. Právě z této světové strany se hnulo do nitra evropského kontinentu turecké vojsko. Tedy - ono se hnulo již před nějakým časem, už několikráte jsme zpravovali o jistém tureckém 'hýbání.' Poprvé se Turci 'hnuli' ve 14. století. Osmanská vojska ovládla knížectví na pobřeží Egejského moře, zmocnila se byzantských pevností na severním břehu Dardanel, obsadila Thrákii, Srbsko a Bulharsko. Na samém konci tohoto století (tedy stále ještě čtrnáctého) v roce 1396 porazili Turci u Nikopole spojená evropská vojska. Pak byl pár let klid, ale roku 1444 se východní interventi opět v zápase Turecko versus zbytek Evropy u bulharské Varny. A zase jim to nandali. Za několik let nato byl dobyt územně i politicky izolovaný Cařihrad, a když Turci připojili ke své říši Hercegovinu a Moldávii, tak už kontrolovali skoro celý Balkán. A pak byl zase klid, ale jenom zdánlivý. Začátkem 16. století se sice bojovalo - nikoli však v Evropě. Sultán Sülejman I. neboli Soliman I. si to nenamířil jako obvykle na západ, ale na východ a na jih. Osmanská vojska se zmocnila nejprve Arménie, Kurdistánu a severní Mezopotámie, pak si poradila se Sýrií, Libanonem, Palestinou., Egyptem a Hidžázem (dnes je Hidžáz součástí Saúdské Arábie), a obsadila dokonce i valnou část Maghribu (neboli skoro celou severní Afriku). A teď už klid nebyl.
'Sousedství Turků bývalo Uhrům odjakživa nepokojné a nebezpečné, i když panovalo příměří. (Komu by nebylo; s tímhletím sousedem byly odjakživa jenom problémy) Nyní však, když nastoupil vládu Soliman II., jeden z nejmocnějších a nejdravějších sultánů, dostoupilo nebezpečí svého vrcholu. panovník tento, maje pojištěný pokoj v Asii a v Africe (ten pokoj si zajistil tím, že okupoval, co mohl), obrátil všecky snahy a síly své proti západu a již v únoru 1521. roku počalo táhnouti mohutné vojsko přes Balkán k Dunaji kvůli dobytí nejdůležitějších tam ležících pevností Bělehradu a Šabace. V Uhřích o nastávající pohromě nejen starosti, ale ještě ani tušení neměli.' Brzy si však ty starosti začali dělat, a to nejenom Uhři. Ono to postupně došlo všem Evropanům. Totiž že by se Sülejman nemusel zastavit v Srbsku. Jenže jim to došlo poněkud pozdě, jak to už v podobných případech bývá. (Ostatně na Balkáně to platí dodnes.) 'Není pochyby, že by Uhři sami, bez cizí pomoci, mohli odolati moci Solimanově, kdyby byli chtěli opravdově - dokázal to příklad hrdinské posádky šabacké, která bránila se (s veliké nepřátel škodou) až do posledního muže. Ale tak upřímné dobré vůle bylo v národu tom příliš namále. Pevnosti všecky nacházely se ve stavu hříšné zanedbanosti a velitelé jejich nemohli se dovolati pomoci u pokladníků zemských. Bělehrad (jak ujišťovali svědkové souvěcí biskupu Janu Dubraviovi) mohl býti zachován, kdyby včas jen sto dukátů bylo se poslalo posádce na potřeby a na žold. Daně dosti hojné, na obraně země vybírané, tratily se při úřadech vždy nevidomě a vysychaly jako řeky na poušti pískové, nedocházejíce svého cíle. (Ani tento poznatek nepatří zcela do říše historie - i dnes se tu či onde tratí při různých úřadech daně. No někdy přímo vysychají) K hnusné lenosti a netečnosti obecného lidu pojily se rozbroje a zrádné pikle mezi hlavami národa; o zhoubném jejich působení máme též domácí svědectví. Nejvyšší purkrabí český pan Lev z Rožmitálu napsal Petrovi z Rožmberka tato slova: Páni uherští a obyvatelé toho království dvorně se pletou, a nebude-li zvláštní Boží milosti, strach jest, že oni se bez pomoci jiných národů málo ubrání a prospějí. Nýbrž toto jest slyšeti, že by leckdo z nich přál našemu pánu pád, snad chtěje on sám panovati; že by se teprve on uměl, když by vešel v panování, Turkům bráni-ti a toho království obhajovati.'
Ještěže se to všecko dálo v Uhrách, a ne u nás. Ono to ale bylo skoro jedno. Nad Uhrami i Královstvím českým panoval tentýž král, mladý Ludvík Jagellonský, takže tamější chaos mohl dopadnout i na nás. A kromě toho - kdyby byly ohroženy Uhry, tak jsme v tu ránu mohli mít Turky na své východní hranici. 'V běhu léta 1524. ztratili Uhři na dolním Dunaji tři pevnosti dosti znamenité - Péč, Oršavu a Severin. To způsobilo všude v zemi veliké pohnutí a žalováno na krále i na veškerou jeho vládu; na dvoře králově zase panovalo domnění, že hrabě Jan Zápolský nechal hrady ty bez dostatečné ochrany, aby jen národ tím více bouřil se proti vládě.' S tureckou agresí do střední Evropy bylo v tomto okamžiku už nutno něco udělat. Bylo třeba ji zadržet, jenže maďarští grófové jako by to nebezpečí nebrali pořád vážně. Nemínili se bít, nevytáhne-li proti Turkům sám král. A Ludvík? Slíbil to udělat. V rozhodující chvíli ho však většina spojenců nechala na holičkách. 'Král Ludvík svolal sněm do Pešti po svatém Jiří 1525. roku. Ten se skutečně sešel na počátku máje, ale ze šlechty nižší dostavilo se k němu na pole Rákoš přes sedm tisíc osob ve zbrani.' Což byla vskutku viditelná nátlaková skupina. A také slyšitelná. Po králi chtěla, 'aby vyhnal ze dvora svého všecky Němce a nechoval na něm než samé Uhry; za druhé, aby vypudil ze země vyslance císařova, který prý všetečně vkládal se do věcí uherských, a také posla Republiky benátské, jenž prý Turkům za špehouna slouží; za třetí, aby na místě dosavadních členů povolal do rady své vesměs jiné osoby; a za čtvrté, aby královský pokladník, pokřtěný Žid, vzat byl v náležitou kázeň. Na provedení všeho toho dávala se králi lhůta pětidenní. Nazítří dáno jemu věděti, že budou-li měšťané budínští a peštští zbrojiti, šlechta na Rákoši shromážděná i s lidmi svými zamezí oběma městům veškeren přívoz věcí potřebných.'
Tomu se ovšem říká ultimátum. A cosi podobného to vskutku bylo. 'Po králově odpovědi, že není čas na to, aby Uhři sobě dělali ne-přátele z Němců, od nichž potřebovali a očekávali pomoc proti Turkům, ale že jinou cestou má vyhověti se žádostem jejich, sněmovníci na Rákoši shromáždění vzkázali, aby král přišel mezi ně a staral se o vládu sám, oni že budou nejen radni a pomocni, ale i poslušni.' A kdyby král nepřišel? 'Nepřijde-li, pak se sami postarají o lepší v zemi pořádek.' Neboli když král nepřijde, tak bude puč. 'Pak přišla deputace 120 osob s dotazem, přijde-li či nic. Král připověděl příchod svůj nazítří a proti vůli rady své skutečně jel na Rákoš, kde přijat nejprve uctivě, ale potom, když na dotíravou žádost o splnění nadepsaných čtyř článků odkládal odpověď svou k jiné době a shromáždění proto začalo se bouřiti, někteří přední sněmovníci vzavše ho do svého středu, učinili mu průvod bezpečný až k lodi na Dunaji, která převezla ho nazpět do Budína.'
Na Ludvíkově budínském dvoře se o připravované turecké ofenzívě vědělo skoro rok předem. Horečně se jednalo, ale bezvýsledně. Mobilisovalo se, leč toliko slovy. (Ano, u nás se mobilisuje nejčastěji verbálně.) Nejinak tomu bylo i jinde. Plané, ovšem o to ohnivější výzvy do nastávajícího boje proti násilníkům a neznabohům se ozývaly z Říma a s říšského sjezdu ve Špýru, řada zemí proklamovala ochotu vojensky podpořit obranu, avšak pomoc se nakonec ve většině případů smrskla na finanční příspěvek. Podcenění nebezpečí a nevůle přispět společné věci křesťanstva, byly obecné. (Slova a skutky se zkrátka rozcházely s činy. Už tenkrát.) Říšský sněm kupříkladu schválil peníze na postavení desetitisícové armády. Dva dny před rozhodující bitvou. Pouhé dva dny před bitvou. Roli vpravdě bezectnou sehrál i Ferdinand, Ludvíkův soused (a brzký nástupce). Ačkoli se před časem nabízel papeži Klimentovi VII. jako ochránce Uher, ba poukazoval přitom na nekompetentnost svého švagra Ludvíka, nakonec nehnul ani prstem ani brvou. Tomu mladíkovi, Ludvíku Jagellonskému, z toho všeho musela jít hlava kolem. Nabízelo se jedno řešení. Jenomže to se v kruzích kolem krále považovalo za ostudné: Vyjednávat s Turky o míru a tučně jej zaplatit. Přitom rok předtím sáhlo k placení pravidelného tributu Sülejmanovi Polsko. V Uhrách ovšem zvítězila nad střízlivostí žvanivá pýcha. Proto byla očekávaná válka vlastně ztracena předem.
'Záležitosti uherské nabývaly mezitím tvářnosti ještě mnohem povážlivější. Sněm zjednal nejvyšší moc a vliv v zemi panovačnému hraběti trenčanskému, kterému nejenom dosavadní vladař, totiž arcibiskup Salkan, kořil se a vděčil mu za vše možné, ale i král s královna všelijak hověti mu museli. Nový palatin Štěpán z Vrbovce se stal najednou velikým pánem a počínal sobě tak, že zanedlouho všickni byli s ním nespokojeni; králi a královně hleděl přilichotiti se, v obcování s preláty a magnáty zapomínal na předešlé své zásady a řeči, a skromnost v chování ukazovala se býti lichou, protože pánovitostí svou odvracel od sebe i samou šlechtu, která tak neobyčejně ho byla povýšila.'
Dvacetiletý chlapec, který stál v čele jedné z evropských velmocí, neměl ani autoritu, ani pevné stanovisko. Přitom se však od něj očekávalo rozhodnutí. Ale on politice ani válečnictví nerozuměl. Budínský dvůr propadl zoufalství. Proti početné a skvěle vyzbrojené turecké armádě nebyla naděje na úspěch. Na jedné straně se mluvilo o tom, že by se mohl s Turky uzavřít mír, na straně druhé se (pro všechny případy) konaly přípravy k válce. Jenomže peněz na opravdu podunajských pevností a na dobrou žoldnéřskou armádu se pořád nedostávalo. Ve velice truchlivé situaci se ocitl i Pavel Tomory, hejtman Dolních Uher (tedy území dnešního Maďarska). On to byl jinak kaločský arcibiskup a nesmlouvavý protivník Turků. V čem byla tristnost jeho situace? Aby vůbec mohl vyplácet svým vojákům žold, musel Turkům prodávat sůl a nože. Mimochodem: jak veliký zájem na boji s těmi pohany tureckými měla papežská stolice? Značný. Dá se to nějak kvantifikovat? Dá. Pětadvaceti tisíci dukátů. Tolik poskytla svému zástupci v Uhrách. Nuncius mohl za tuto sumu najmout pouze třináct set moravských žoldnéřů. Měla papežská propaganda nějaký ohlas? Minimální. Polsko uzavřelo s Turky roční mír (tučně zaplacený, samozřejmě), rakouský arcivévoda Ferdinand sledoval raději svoje zájmy v Itálii, no a kdy uvolnil peníze říšský sněm ve Špýru, o tom už tu zmínka padla. Dva dny před bitvou. Republika benátská (pořád to ještě byla středomořská velmoc prvního řádu) neskrývala pragmatický přístup a vnímala Turky nikoli jako boží metlu, nýbrž jako politického a obchodního partnera. A co kupříkladu takový francouzský král? František I. spatřoval v muslimské mocnosti dokonce možného spojence proti Habsburkům. Tomu se říká mít politický rozhled. Vize jednotné křesťanské Evropy, hájící své hodnoty a ideály, vzala zase jednou za své.
'Praví se, že na koho Bůh dopouští záhubu, tomu odjímá nejprve rozum. Mravy uherského národa té doby (to jest prelátů, magnátů a šlechty vůbec) líčeny jsou od souvěkých spisovatelů barvami velmi neutěšenými. O bláhovém přepychu předních pánů jak světských, tak i duchovních, svorná jest řeč: kterak nesmírným počtem bohatě ozdobeného služebnictva i komonstva jedni druhé převýšiti chtěli; kterak, kudykoli se brali, s trubači napřed, ulice průvodu jejich nestačily, při skvostném a hlučném hodování po mnohé hodiny veselé píšťaly, trouby a bubny rozléhaly se městem (jen okolo dvora králova tichá samota se činila); kterak když ve všem jen moc dávala právo, každý jen moci se domáhal, k úřadům a hodnostem se třel, aby svému a ne obecnému dobrému sloužil, lid utiskoval a v sobeckých svých snahách nevzpomínal ani na vlast, ani na Boha; kterak Uhři, kvůli národní své pýše příliš pohrdali jak cizinci, tak i nepřáteli svými, než aby se čemu od nich učiti chtěli a tak dále. Ačkoli nacházeli se starší někteří, jež povážlivě patřili na válku nastávající, většina byla přesvědčena o své síle a nepřemožitelnosti, že slýchati bylo i veřejné chvasty, kterak prý samy toliko prsteny od Uhrů nošené postačí k zaplašení veškeré moci turecké. Proto ani nežádali u ciziny vůbec a zvláště z Čech valné pomoci, ale jen prý střídmé, aby o ní aspoň se mluvilo.'
Jenom tak mezi námi a pro pořádek: to, co tvrdí František Palacký je sice pravda, ale Češi a Moravané se do války s Turkem nikterak nehrnuli. Ne že by se jim nechtělo, o chuť by nebylo, ale - žárlili. Na uherskou šlechtu. Odedávna na ni žárlili a nic dobrého jí nepřáli. Těžce totiž nesli, že Vladislav i Ludvík zdůrazňovali větší význam Uher (nakonec sami sídlili na Budíně), a podléhali vlivu uherských magnátů. K sestavení vojska a jeho vyslání do Uher vyzýval nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu české stavy bez valného nadšení a spíš jenom z povinnosti, jako že panovníka je třeba poslechnout, i když si o tom můžeme myslet svoje České oddíly měly svůj sraz určený na 25. července 1526, ale scházely se jenom neochotně a pomalu. 'V takovém zmatku věcí jak českých, tak i uherských sultán Soliman II., příjmím Veliký (Solimanovi neboli Sülejmanovi se taky říkalo 'Nádherný') zbrojil po celou zimu a předeslav již části valného vojska svého, dne 23. dubna vytáhl z Cařihradu osobně do boje proti Uhrům. Přes 200 000 lidu branného, všemi válečnými potřebami dobře opatřeného, valilo se přes hory a doly v několika proudech k Dunaji, vše v nejlepším pořádku, neboť vojsko turecké té doby vyznamenávalo se a předčilo jak přísnou kázní, tak i uměním válečným všechny nepřátele.' Přitom Sülejman v létě roku 1526 vlastně uherské teritorium ovládnout celé ani nechtěl. Zatím měl v úmyslu pouze omezený kořistnický vpád - svou početnou armádu hodlal do zimy znovu stáhnout do výchozích základen na Bosporu. Takže on si vyrazil do Uher jenom tak na výlet Jako výlet to zrovna nevypadalo. První sled pod vedením velkovezíra Ibrahima dorazil v poslední červnový den k Bělehradu a už 12. července stanuli Turci před Petrovaradínem. Ten hájilo 1500 mužů Pavla Tomoryho. Tomory se hodlal bránit, ale budínský dvůr mu přikázal, aby hrad vyklidil a stáhl se do Bačky, východně od Nového Sadu. 28. července tak Turci bez boje ovládli poslední důležitý uherský opěrný bod na Dunaji. Ale ještě předtím napsal král Ludvík dopis. 'V pátek dne 20. července psal Ludvík papeži, že jemu i jeho radě jest známa nepostačitelnost sil králových proti tak mocnému nepříteli. Proto prosil úpěnlivě pro lásku Boží a pro spasení křesťanstva, aby neopouštěl ho v jeho úzkostech a co nejprve poslal aspoň něco peněz na ozbrojení lidu. Potom pomodliv se v kostele svatého Zikmunda vytáhl z Budína do pole asi se čtyřmi tisíci jízdnými a třemi tisíci pěšími v dobrém pořádku; v předním voji táhli dvořané a žoldnéři Čechové, Moravané a Slezané v počtu šesti set a celá výprava pohybovala se v hradbách vozových, podle řádu válečné školy táborské. Rozkaz dán byl celému království strhnouti se u Tolny na Dunaji, mezi Budínem a Moháčem. Královna vydavši se za manželem svým na dlouhý ostrov Čepel pod Budínem, teprve 24. července tam rozloučila se s ním.'
Zatímco koncem června byli Turci v Bělehradě, nenacházel se ještě 2. července na shromaždišti uherského vojska u Tolny ani jediný muž. Teprve když padl Petrovaradín, vytáhl král z Budína a svým příkladem strhl některé dosud váhající šlechtice k následování. V Tolně na poradách znovu vážil další postup a vyslovil souhlas se jmenováním vrchních velitelů své armády. Stali se jimi Pavel Tomory a Jiří Zápolský, což byl bratr sedmihradského vévody a nejvlivnějšího uherského magnáta Jana Zápolského. Jan Zápolský v Tolně nebyl? Právě na něho král Ludvík nejvíc spoléhal. Jeho 15 000 mužů leželo u řeky Tisy, ale do Tolny nespěchalo. Ani další oddíly (a mnohé byly dost početné) neopouštěly své pozice, například u chorvatského Záhřebu. Bojovat se nechtělo. Jan Zápolský i další uherští páni přesvědčovali krále Ludvíka, aby se vyhýbal až do jejich příchodu jakékoli větší bitvě s Turky a raději před nimi ustupoval. Nepřál si nakonec pan Zápolský Ludvíkovu smrt? Říkalo se to o něm, ale nejspíš šlo o dodatečnou pomluvu. Nicméně zůstává faktem, že jeho a ještě další oddíly králi citelně chyběly, protože uherská armáda byla početně mnohem slabší než turecká. 'V Földváru,,kam král přitáhl 28. července, došlo ho dvoje poselství - jedno o ztrátě Petrovaradína, jehož posádka bránila se velmi statečně, druhé o vojvodovi Zápolském, jenž stěžoval si na odporné sobě rozkazy.' Tedy ne že by se panu Zápolskému zdály ony rozkazy hnusné; František Palacký tím chce říct, že ty rozkazy si sobě odporovaly. 'Podle jednoho se měl velnout Turkům v bok, dle druhého zase pospíchati ke králi, takže prý nakonec nevěděl vlastně co činiti. I nařízeno mu důrazněji opět, aby pod pokutou nevěry a zrady pospíchal k Tolně, kde s králem spojiti se měl. Táhl tedy (podobně jako Čechové pana Lva) tak, aby nedotáhl, neb zastavil se v Szegedině na několik neděl.'
'Vidím, že jeden každý jen na mne vymlouvati a mou hlavou krýti se chcem' prohlásil Ludvík přede všemi údajně hlasem 'velmi vysokým.' 'Já život svůj dal jsem v nebezpečí, abych zachránil království toto i vás; nuže, ať neochota nemá omluvy, odvážím já se hrdla svého a s Boží pomocí potáhnu zítra tam, kam jiní beze mne jíti nechtějí!' 'Osudná slova tato svědčila mnohem více o ušlechtilé mysli králově nežli o věhlasu vojevůdce, jenž by pojišťoval vítězství. Když 19. srpna vojsko to rozložilo se táborem pod městečkem Moháčem, přemítáno bylo v radě vojenské, zdali by nebylo raději čekati ještě na pomoc slíbenou a již se blížící z Chorvat, ze Sedmihradska, z Čech a z Moravy - zvláště králův hofmistr, Polák Trepka přimlouval se v tom smyslu. Ale Uhři postavili se zuřivě proti každému odkladu, hrozíce sami se bíti s těmi, kdož by do bitvy jíti nechtěli.'

304. schůzka (29. 04. 2001): HABSBURSKÝ START

Scházíme se opět, jak se stalo dobrým zvykem v tento čas, u rozmanitého stolu české historie, abychom z jejího pestrému menu vybrali to, co pro bylo důležité, a zároveň abychom se z ní pokusili vyrobit nikoli dějepisnou přednášku s chutí vysušené tresky, nýbrž krmi plnohodnotnou a plnou šťávy.
'Léta Páně 1526. uherský a český král Ludvík byl obklíčen tureckými vojsky, když předtím dobyl hrad Šabac. Přijelo mu na pomoc množství pánů, rytířů i královských měst s vojenskými zástupy: pan Štefan Šlik, pan Jan Buštěhradský a jiní, pan Jindřich Kutnauer z Kutnova na Pece, purkrabí kraje Královéhradeckého; a dále urozený a statečný rytíř pan Jakub Kyšperský neboli Valečský z Vřesovic a na Valči, podkomoří Království českého, který vedl pěší vojsko z královských měst, byl s ním, když se ukrylo za hradbu pavéz a spolku s jinými zde byl od Turků zabit. Pan Jindřich Hložek ze Žampachu a na Březně jen taktak ujel, když mu krejčí Asman z Mladé Boleslavě dal svého koně. Pan Oldřich neboli Kundrát Cetryc z Lorenzdorfu, truksas neboli stolník krále Ludvíka také ujel a krále tam nechal. Uhři pořád chtěli, aby král Ludvík táhl vpřed proti Turkům a neustupoval, a Čechové mu radili, aby ustoupil, opevnil se a čekal, až mu jich přijde na pomoc víc. Král chtěl udělat to, co mu radili Čechové, ale Uhři se to dověděli a začali se domlouvat proti králi i proti těm, kteří mu takto radili, a říkali, že takové lidi budou sami bít a bojovat proti nim. A tak král Ludvík řekl, že přece jen vytáhne vpřed, i kdyby tam měl zahynout.'
Ve dnech 14. až 19. srpna 1526 se Ludvíkovo vojsko přesunulo pomalým pochodem k městečku Moháči. To leží na Dunaji nedaleko maďarskosrbské hranice a počtem svých obyvatel je dnes srovnatelné například s Jindřichovým Hradcem. Dunaj v těchto místech opisuje výrazný oblouk - jako by si zatím vcelku poklidně tekl k jihu, ale v okamžiku, kdy tato řeka spatří v dálce Moháč, tak jí jde notný kus cesty směrem západním naproti. Když se toho města dotkne, tak se zas obrátí se a pokračuje dál k jihu. Tady se král Ludvík Jagellonský vzdal poslední koketérie s myšlenkou na mír s Turky a s ohledem na svého velitele Tomoryho i na naléhání papežské diplomacie se rozhodl svést s nepřítelem bitvu. 'A tak král Ludvík řekl, že přece jen vytáhne vpřed, i kdyby tam měl zahynout.'
Jakpak situace u Moháče vypadala? Zprávy o ní jsou docela podrobné: Uherské oddíly přicházely do hlavního ležení (to se nacházelo jižně od městečka) až do 28. srpna. V podstatě by se dalo říct, že se k místu srazu a posléze i bitvy trousily jako švábi na pivo. To hmyzí srovnání není tak docela na místě, neboť švábi, jakmile ucítí pivo, spěchají k němu poměrně svižně, což se o Uhřích a jejich spojencích říct rozhodně nedalo. V předvečer střetnutí měl český a uherský král Ludvík k dispozici asi 25 000 bojovníků, 8000 z nich nepatřilo k uherským oddílům. Patřily Čechům, Moravanům a ještě dalším národům. Což nebylo moc hlavní část vojenské pomoci z Čech a z Moravy v Moháči však ještě nedorazila. Žoldnéřský sbor, vypravený českými městy, odhadl špatně cestu a v inkriminovanou dobu se pohyboval někde mezi Budínem a Székesféhervárem (neboli Stoličným Bělehradem). Do střetnutí zasáhnout nestačil, a zřejmě ani moc nechtěl. No a oddíl, sebraný Jindřichem z Rožmberka a Adamem z Hradce, táhl teprve Rakousy k uherské hranici. (Zkrátka měl zpoždění jako leckterý mezinárodní rychlík.) A turecká armáda - o ní jsme si už dlouho nic neřekli: Co s ní bylo? Turecká armáda překročila 23. srpna řeku Drávu.Její početní stav: měla jasnou převahu. V poměru dvě ku jedné. Možná ještě o něco víc. 55 000 Turků proti již zmíněným pětadvaceti tisícům v řadách jejich křesťanských protivníků. Před porážkou zdá se mohl křesťany zachránit už jenom zázrak.
'Umístili tedy krále do třetího šiku a tehdy pan Ondřej Trepka, královský hofmistr, řekl Čechům: Pamatujte na má slova, milí páni Čechové: kdo z nás je věrný svému pánu, toho pak najdou tam, kde se na slušného člověka sluší; ale kdo jsou zrádci, utečou A Trepka byl Polák. A stalo se tedy tak: on spolu s jinými zůstal při králi, a jiní utekli.'
Tvůrcem Ludvíkovy vojenské taktiky byl arcibiskup Pavel Tomory. Uvědomoval si, jak jsou a slabá a zranitelná jeho vojska, ale neodkázal se vymanit ze zajetí představy, že křesťan musí proti pohanům bojovat za jakýchkoli okolností. Měl plán - kalkuloval v něm s přímo mimořádnou obětavostí a nasazením křesťanské armády. Ta byla rozdělena do dvou sledů a zaujala postavení u říčky Borzy. První sled byl rozčleněn do tří částí: na pravém a levém křídle stálo jezdectvo pod vedením chorvatského bána Františka Batthyányho a Petra Perényiho, uprostřed se soustředila pěchota. Součástí prvního sledu bylo i dělostřelectvo, které disponovalo asi osmdesáti kusy. Ve druhém sledu (v podstatě to byla záloha) spoléhalo vedení na těžké jezdce. Mezi nimi byl i král. Šířka bojové formace dosahovala čtyř kilometrů, což bylo opravdu hodně. Tomory se obával obklíčení početnějším nepřítelem. On i ostatní uherští velitelé chtěli už volbou terénu strhnout iniciativu na svou stranu. Předpokládali, že Turci udeří jako první a budou muset postupovat náročným mokrým terénem, což je řečeno velmi jemně: kolem Moháče to byla totiž skoro samá bažina. To by mohlo narušit kompaktnost tureckých šiků, jenže Uhři se dopustili takové docela nenápadné. dílčí chyby. Přenechali protivníkovi postavení na výšinách, kde měl dobrý přehled o rozložení Ludvíkových jednotek. (Věru, každý byť jen sebemenší kopeček v té uherské nížině měl hodnotu strategického trumfu.)
'S temnými kruhy pod očima, málo vyspalý, stál Ludvík uprostřed stanu, nastavuje ruce a prsa pážatům, která ho obkládala brněním, stahovala spěnky a navlékala železné rukavice. Nakonec vstavil starý komorník na královu hlavu helmici s chocholem v uherských barvách. V lesklém, hrozivém železe se jinochův obličej, bledý a bezkrevný, ztrácel. Jen hnědé kadeře se nepřestaly bujně svíjet zpod kovového rámce. Ludvík stál trpělivě, čekal, až mu položí na ramena plášť, čekal, až bude opásán mečen, stále čekal, čekal.' takto popsal poslední chvíle před zápasem spisovatel Miloš Václav Kratochvíl.
Odpoledne 29. srpna 1526 zahájilo turecké vojsko útok. Ivana Pohybovala se ale jenom velmi zvolna. Těžký blátivý vykonal opravdu své. Vpředu postupovaly oddíly z Rumelie, za nimi oddíly anatolské a nakonec sultánův elitní sbor. Od vsi Földváru je jistilo dělostřelectvo a janičáři. Tomory měl ve své předpovědi pravdu. Turci se pokusili Ludvíkovo vojsko obklíčit. Tomory si tureckých oddílů, které se snažily o bchvat, všiml a poslal proti nim část jízdy. Situace jako by uherskému vojsku nahrávala. Turků sice bylo víc než dvakrát tolik, jenomže nebyly vidět. Jejich útočící oddíly ještě nesestoupily a rumelské jednotky vypadaly osamoceně. Uherské dělostřelectvo zahájilo palbu a pravé křídlo prvního sledu se pod velením Tomoryho a Batthyányho vrhlo na rumelské vojáky. Úder byl překvapivý a zdrcující. Rumelské jednotky se pod ním hroutily. a začaly couvat.
'Ludvík sevřel koně pevně koleny, pěst křečovitě držela uzdu - teď už vidí obličeje Turků proti sobě. Předklonil a zapřel kopí, 'vtom najednou turecký útok prudce strhává uzdami koně. Zvířata tančí na zadních nohách, točí se, šavle, kopí, turbany na okamžik zavíří na místě a. Ludvík nemůže věřim svým očím: turecká jízda se obrací na útěk, prchá, jako když se odrazí příboj od skalnatého břehu. Mraky prachu zahalují cválající řadu, ze které odpadne jen tu a tam jezdec, kůň zasažený šípem, zesláblý zraněním. Křesťanské vojsko, které se ani nestavilo, ihned pronásleduje prchající. Jezdci křikem, ostruhami i meči pobízejí koně, brnění haraší, od řevu vyprahlá hrdla polykají prach, oči šlehané větrem slzí. Rychleji, rychleji letí planinou, koně mají napjaté krky a břicha při zemi. Rychleji, rychleji v patách nepříteli, kterého již zahlédli v oblacích zvířeného prachu a dojíždějí, dostihují.'
Na moháčském bojišti to v té chvíli vypadalo na překvapivé, a dokonce zdrcující křesťanské vítězství. Zatímco se sultán Sülejman strachoval, jestli ústup předního voje nevyvolá paniku v celé armádě, tak kaločský arcibiskup a vrchní velitel uherského vojska v jedné osobě cítil blízkost zázraku. Poslal hned ke králi Ludvíkovi posla se vzkazem, aby na nic nečekal a okamžitě se v čele záloh dostavil na bojiště. Turecká sestava měla být rozražena uprostřed. Nebyl to dobrý odhad situace. Byl to klamný odhad situace. 'Turecká jízda - hle - najednou se její souvislá řada drobí, dělí, shlukuje v malé hloučky - sta mezer se mezi nimi rozevřela a z mezer najednou trčí ta hlavní těžkých pušek, houfnic, děl! Turečtí jezdci mžikem prolétli rozestavenými a připravenými hroznými zbraněmi, a zatímco se Ludvíkova jízda setrvačností řítí dál, dopředu, z hrubých železných rour počne šlehat blesk za bleskem a dělové koule prorážejí smrtící dráhu sevřenými řada křesťanského vojska. Výstřely duní, desítky ran najednou, které se spojují v jediné rachotivé hřmění.'
Docela jednoduchá past. Uhři na ni skočili jako myšky na slaninu. Rumelské jednotky sice ustoupily, ale Batthyány se se svými jezdci dostal při pronásledování prchajících Turků příliš daleko. Přijel před Földvár a náhle zíral na turecká děla, kvůli stabilitě pospojovaná vzájemně řetězy. Než se chorvatský bán vzpamatoval, ocitl se jeho sbor v ničivé palbě janičářských pušek. O jejich účinku se vzápětí přesvědčila i uherská pěchota, která se za jízdou trochu opozdila. Když se ještě ozvala turecká děla a osmanská pěchota zkonsolidovala své řady, tak uherští pěší žoldnéři i Batthyányho jezdci zakolísali. Poměry se během chvilky prudce změnily. 'Jako když se plot kácí, ležela najednou na zdupané půdě řada sražených mužů a zvířat. Ostatní jako by zkameněli leknutím - ale jenom na okamžik. A už se koně vysoko vzpínají, jak je rytíři prudce strhávají zpět, na útěk. Jezdec po jezdci vpadá do zběsilého trysku, letí křížem krážem stepí, koně narážejí do sebe, ztrácejí směr, znova se rozjíždějí doleva, doprava, jenom pryč od tureckého tábora, zpět, zpět, zpět.'
Působivé líčení.Ještě působivější musela být skutečnost. Král Ludvík v té chvíli přichvátal na místo té líté seče pozdě. Poskytnout Tomorymu a Batthyánmu účinnou pomoc a zabránit zvratu - nic z toho už nestihl. Udatnost uherských oddílů a královy těžké jízdy byla proti dělovým kulím a přesile nepřátel málo platná. Pravé křídlo křesťanské formace utrpělo strašlivé ztráty a obrátilo se na útěk. Tomoryho plán porazit Turky postupným zničením jejich oddílů ztroskotal. Nebyl sice špatně promyšlený. jenomže příliš podcenil početnost a vycvičenost osmanské armády. Autor toho plánu na něj krutě doplatil. Zahynul na bojišti. Tím se zhroutilo i jednotné vedení.
!Ludvík se sotva probírá z omámení. Hned po jeho pravici si prorvala železná kule ničivou dráhu šikem živým těl. Před ztrnulým zrakem mladého krále rudne obraz roztrhaných těl a v uších zní nelidský řev, stoupající u té krvavé změti. Teprve pohyb vlastního koně Ludvíka vytrhuje. Někdo uchopil jeho uzdu a vleče ho pryč - Oldřich Cetryc z Lorenzdorfu. Ludvík cítí, jak s ním někam ujíždí. Nestará se, kam jedou, jen se snaží, aby se udržel v sedle a vydychl, aby se neudusil tou hrůzou, tou hrůzou, která ho zalila.'
Během jediné chvilky takový zvrat. Co se dělo s králem? Očitý svědek, který o tom později vydal svědectví, zahlédl krále v davu ustupujících. To už bylo jisté, že neuspělo ani Perényiho levé křídlo, které napadlo anatolské jednotky. Bylo rozhodnuto.
'Klid. Kůň stojí. Ludvík si jenom pomalu uvědomuje, že se zastavil. Jsou snad již v křesťanském táboře. Ach, jak je to teď všechno jedno. Kolem hlučí křik a povely. Stále ještě dojíždějí na uštvaných, zpocených koních. Teď pronikl ke královu vědomí Cetrycův hlas. S někým se hádá. Přerušil ho maďarský hovor. Mluví snad k němu, ale nerozumí, nerozeznává jednotlivá slova. Znovu se Cetryc chápe uzdy králova koně. Chce ho zase někam odvést? Ludvík se vzepře, jako když nevyspalého chlapce ráno budí ze spánku. Ne, nikam nepojede. Cetryc naléhá, Uhři ho odhánějí. Ludvík by se měl konečně probrat, poslechnout, co ti lidé pořád od něho chtějí?. Ví to, ale jen ztěžka napne pozornost. Igor 'Králi, pomni sám na sebe! Turkům nelze odolat. Kdybys mohl vyjet na vršek a přehlédnout pole, nedohlédl bys konce tureckého tábora. Zaplavili step jako mračna kobylek. dej se, pane, odvést z bitvy!
Jako by divoká smršť zatočila vojsky, smetla si šiky křesťanů do hrsti a udeřila jimi o zem, tak pokosil turecký nápor Ludvíkovy rytíře. Zbytky se rozstříkly zpět k táboru co zmatené trosky.'
Bitva u Moháče trvala asi půldruhé hodiny. Poslední odpor ještě kladli pěší žoldnéři, kteří původně zaujali postavení uprostřed prvního sledu. Igor Oni to byli zkušení vojáci a v té nelehké chvíli prokázali pozoruhodnou chladnokrevnost. Vytvořili čtvercovou formaci a bránili se ze všech sil. Padli prakticky do jednoho. Na bojišti ležely mrtvoly několika tisíc křesťanských bojovníků, mezi nimi i osmadvaceti uherských magnátů včetně Jiřího Zápolského a sedmi vysokých uherských hodnostářů, kromě nich ještě na 500 dalších urozených mužů. Z přítomných českých šlechticů svedli v bitvě u Moháče svůj poslední boj Štěpán Šlik, Burian z Gutštejna, Jan Buštěhradský z Kolovrat a jiní, méně známí. Turkům nestála v cestě na Budín už žádná překážka.
'Opět ujíždí Ludvík, opět vidí žeň smrti kolem sebe. Před ním se řítí oddíl jezdců. Najednou zmizí, jako by je země pohltila. Když král dojede blíž, spatří je napadané do skrytého příkopu, který je nyní jimi zaplněn, takže král jej přejede jako po rovině. Ludvík neví, jak dlouho prchají, neví, proč se jednou za úkrytem křovin zastavují a proč z něho Cetryc a Maďar rychle strhávají plášť, helmu s chocholem a zlatem vyšívanou čabraku přehazují na vlastního koně. A hned Cetryc vleče Ludvíka dál, zatím co Maďar, ustrojený do králových odznaků, vyčkává, až ho dojedou pronásledující turečtí jezdci.
Vskutku, sotva Turci spatří zlacenou přilbici s pyšným chocholem, purpurový plášť s královským vyšitým znamením a drahocennou čabraku, pustí se za jezdcem, domnívajíce se, že je to král. Ale už Ludvík nespatří. Neuvidí ani, jak Turci na svých rychlých koních dojíždějí znaveného jezdce a jak ho šavlemi srážejí k zemi, když poznali nastraženou léčku. Cetryc bije bičíkem králova hřebce. Půda pod kopyty začíná měknout, koně se zabořují. To dorazili k bažinatému dunajskému rameni. (Dovolíme si spisovatele opravit, nebylo to ve skutečnosti dunajské rameno, ale říčka jménem Csele, která do Dunaje v těchto místech ústí.) Hluk bitvy se vzadu ztrácí a koně našlapují měkce bez hlesu. Vidíš, králi. Vyplnila se cikánčina věštba. Kolikrát z tvé ruky hádávala, že Tvoje Milost nezemře zbraní. A měla pravdu. Žádná zbraň ti neuškodila Ale král mlčí. Ani hlavu neobrátí a pobodne koně do bahnitého koryta. Zvířata se těžce prodírají bahnem, pak začnou ztrácet půdu pod nohama. Ale to už voda čistší a koně mohou plavat. Říční rameno je neširoké. Jinak by se koně přes ně sotva dostali, protože je tíží jezdci i s železným brněním. Cetrycův kůň již dosáhl břehu, který je na druhé straně strmější, zato však tolik nepoutá nohy bahnem. Rytíř se ohlédne po králi. Ludvíkův kůň se už také dotkl kopyty předních nohou suché země. Cetryc si oddychne a pobodne koně, která zapře zadní nohy do povolující půdy, vzepne se a v okamžiku je celý z vody venku. Tak, to nejhorší je za zády, teď bude možné i jízdu zpomalit. Cetryc přitáhne uzdu, aby nechal Ludvíka předjet. Ale Ludvík ještě nevyjel. Copak se nemůže jeho kůň dostat po břehu nahoru?
Cetryc se rychle obrátí v sedle. Nikdo za ním není. Hrozná předtucha mu sevře hrdlo. Králi! - Králi!! Nic Nikde nic. Vždyť ho přece viděl, jak se šplhá vedle něho na břeh. Dvěma skoky je Cetryc u břehu. Oněmělý se dívá na osudné místo. V rozměklé půdě se ostře rýsují stopy koňských kopyt tam, kde se králův hřebec zachytil předníma nohama - a od hřebů podkov vedou dvě ostře zaříznuté rýhy, jak se zvířeti smekly nohy, kde sklouzl zpět do bahnité vody. Cetryc se zahleděl na hladinu. Jen na jednom místě vyvstávala bublinka za bublinkou, rostla, napjala se, praskla, Druhá, a pak ještě třetí. A pak už žádná. Nehybný, mrtvý, se blyštil povrch močálu jako dřív.'
Ještě 17. září (tedy téměř tři týdny po bitvě u Moháče) Zdeněk Lev z Rožmberka nic nevěděl. Pobýval v té době na Pražském hradě. Do Prahy přijížděli přímí účastníci moháčské bitvy, ale o králi Ludvíkovi nikdo nic nevěděl. Jednu chvíli dokonce v Praze zvonili a stříleli z děl na znamení, že panovník přece jen z boje unikl, leč vzápětí byla ta radostná zpráva a nadějeplná zpráva dementována. Nakonec však bylo přece jasno: Ludvík u Moháče zahynul.
Jak vlastně k té nešťastné události došlo? Přebrodit říčku Csele by nebylo na normálních okolností nic složitého, jenomže byly dlouhotrvající deště. Cetryc se dostal s koněm na hřeb jako první, po něm vjel do vody král, oděný do těžké plátové zbroje. Jeho unavený kůň se chtěl z říčky napít, ale netrpělivý Ludvík ho bičíkem poháněl k výstupu na břeh. V tu chvíli neudrželo zvíře rovnováhu, převrátilo se a spolu s ním spadl do bahna i jezdec. Krále a Cetryca doprovázel ještě Maďar Štěpán Acíl. Ten chtěl svému pánu pomoci, ale utopil se také. Vyděšený Cetryc se stal jediným svědkem smrti dvacetiletého panovníka jedné z evropských velmocí. Teprve po ústupu Turků z Uher se Cetryc s několika muži vrátil na místo královy smrti. V bahnité říčce nalezli jenom Ludvíkovu zbraň. Panovníkovo tělo už kdosi předtím vyzvedl a pochoval nablízku. Cetryc královy ostatky vyzvedl a převezl se je do Stoličného Bělehradu, kde byly slavnostně pohřbeny.
'Kdo tu nepadl na místě, zajat byl a rozkazem Solimanovým odpraven. V duchu Solimanově potýkaly se divné vlastnosti: byl to barbar vzdělaný, schopný citů jemných a ušlechtilých, hrubý násilník, pilný jak spravedlnosti, tak i klamu. Když táhl do Uher, dal několik svých vojáků stíti, protože poddaným jeho činili škodu na polích, ale v Uhřích dal popleniti vše, co zasáhla moc jeho, ačkoli téměř nikdo nestavil se na odpor. Po bitvě u Moháče kázal postínati na dva tisíce jatých, mužů vzácných i sprostných, ale tři královští dvořané (jeden Uher a dva Poláci) nalezli milost před očima jeho a nakládáno s nimi až téměř přátelsky. Je ujišťoval Soliman, jak upřímně líto mu bylo smrti krále Ludvíka, i kterak v ošklivosti měl nevěrné a zrádné chování Jana Zápolského k němu; také propustil je hojně obdarované k královně Marii do Prešpurku. Povážlivé zprávy, jež mezitím obdržel z Asie, pohnuly ho k brzkému návratu - v měsíci říjnu vojsko jeho již zase opustilo Uhry.'
Tak, a příběhu je konec. Skoro se chce říct: stalo se, nestalo, bylo nebylo. Ale to se ví, že bylo. To tedy vskutku bylo. To byl konec vlády polských Jagellonců v království Českém. Trvala 55 let, ale na českém trůně se přitom vystřídali pouze dva muži. V říjnu 1526 ( tedy v době, kdy Turci byli z Uher na cestě zase zpátky do Asie) se sešli v Praze čeští stavové, aby se poradili, kdo bude novým českým trůnem. Když bylo tělo krále Ludvíka dva a půl měsíce po tragédii ve Stoličném Bělehradě pietně pohřbeno, tak tehdy už náleželo pražské vladařské křeslo novému držiteli. Usedl do něj člen rodu, který nebyl v Praze žádným nováčkem: vládl v ní už třikrát, ale pokaždé to bylo jenom nakrátko. Tentokrát to mělo být nadlouho. Bez osmi let čtyři století.

305. schůzka : 'ŽÁDNÝ NEMŮŽE URAŽEN BÝTI VÍCE OD JINÉHO VÍC NEŽ SÁM OD SEBE'

'Řehoř Hrubý z Jelení urozenému a statečnému panu Mikuláši z Černčic pozdravení.
Znaje Vaši, pane Mikuláši milý, dobrotivost, kterou každému a zvláště dobrému okazujete, a že o pravou moudrost a dobrotu první a největší péči máte, tuto řeč svatého Jana Zlatoústého, pracně nyní od mne z latinského jazyka v český vyloženou, raději jsem Vám nežli komu jinému oddal a poslal. Ona (jak titul její napřed položený ukazuje) oznamuje a tohoto dovozuje, že žádný nemůže uražen býti více od jiného, než sám od sebe a že nic člověku nemůže uškoditi, neuškodí-li sobě sám.
Divná věc a rozumu každého dosti odporná, neb když jest tou tak, proč jsou zámkové na vysokých horách nebo vrších pevně zdělaní, proč tvrze a města valy, zdmi a věžemi ohrazená, proč děla mnohá a rozličná, prakové velcí s vysokými švanky, proč odění a zbraň všelikterá, když žádný člověka nemůže uraziti, ani mu jak může uškoditi, než toliko on sobě sám? A ty všecky věci nahoře jmenované ne proto jsou, abychom sami před sebou bezpečni byli, ale abychom těch, kdo nám uškoditi a nás uraziti chtějí lstí a mocí snázeji se uvarovati mohli. Nadarmo tedy to všecko jest, což jsou lidé k obraně své, aby uraženi býti nemohli, vymyslili a nalezli.'
Tahleta slova (mimochodem: přes archaičnost jazyka slova nadmíru moderní) napsal v dopise jakémusi panu z Černčic pisatel jménem Řehoř Hrubý z Jelení Léta Páně 1497. Kdoví, jestli ten dotyčný urozený a statečný pan Mikuláš, o jehož rodě víme leda to, že měl v erbu leknínový list a svého času mu patřilo i město Kunštát, kdoví jestli ta slova vůbec pochopil. My toho vůbec málo o panu Řehořovi víme. Známe aspoň jméno. O kolika jeho současnících nevíme ani tak málo. Víme o něm proto, že psal. Tedy on více překládal, než psal, což neznamená v době, ve které žil, právě málo. Aspoň se můžeme domnívat, odkud asi pocházel. Z Jeleního, odkud odjinud. Nevíme ale, kde to Jelení hledat. V českých zemích můžeme sice vypátrat několik míst s tímto jménem, ale ani u jednoho nemáme důvod, proč bychom je mohli spojovat právě s Řehořem Hrubým. Svým původem to byl drobný venkovský šlechtic a patřil mu patrně nevelký statek kdesi na Lounsku. Na Lounsku však žádné Jelení nikdy nebylo a není. Jeho majetek se musel jmenovat jinak.
Neznáme ani rok, kdy se pan Řehoř narodil. Dokonalá tma. Snad mohl přijít na svět někdy kolem roku 1460. Kde nabyl vzdělání? Nějaké přece musel mít, když dovedl psát?. Samá voda. Zato bezpečně víme, že Hrubý byl přesvědčeným stoupencem víry podobojí. (Co Čech, to stoupenec. Že nás to tak vždycky bralo.) K podobojím tehdy ostatně patřila většina obyvatel království. Kupříkladu jeho manželka však ne. Byla vyznání římského, tedy pod jednou. To je zhruba všechno, co se o ní dá zjistit. Chabý materiál. Žádný inspektor by s takovým raportem u kriminálního rady neuspěl. Něco by se však přece jenom našlo. Jejich manželství bylo zřejmě velice tolerantní. Řehoř svou ženu nikdy nepřemlouval, aby se 'dala k těm jeho,' nýbrž: 'Aby se jí stala sama od sebe, majíc rozum a milujíc svou duši.'
Tak aspoň nějaké zprávy o blízkých příbuzných by nebyly. o sourozencích například, nebo o dětech. S jedním dítětem můžeme posloužit. Byl jím Zikmund, jediný syn, pozdější klasický jazykovědec a proslavený basilejský vydavatel antických autorů. Tatík ho poslal za vzděláním do Prahy, kde ho svěřil péči správce jedné novoměstské školy. Tím nebyl nikdo jiný než zprvu bakalář a později mistr Václav Písecký, jeden z významných profesorů na pražské universitě. Pro pořádnou mozaiku je těch kamínků ze života našeho hrdiny však nějak pořád málo. A to ještě kdoví jestli pan Řehoř nějakým hrdinou vůbec byl. V té době, když dal svého potomka na studia, prodal nebo pronajal svůj venkovský statek a odstěhoval se natrvalo do Prahy. Třeba chtěl mít nad tím svým študentem kontrolu; víme dobře, jak bujný a nevázaný může být život študentský. Víme to ze zkušenosti. Tedy: jiných. (Všichni máme podobné zkušenosti. Jiných.) Hotovost, kterou za prodej stržil (nebo to možná byl příjem z pronájmu) zřejmě stačily k živobytí rodiny, protože Hrubý nepřijal žádné zaměstnání ani je nehledal, ale víme , že si naopak sám cenil nabyté nezávislosti. Nebyl veřejně činný. Neměl na politiku čas. (Už v tom lze nalézt zrnko skutečné moudrosti.) Každou volnou chvilku věnoval literatuře. Četl hodně, a nejenom četl. On se dal i do psaní. Nelehký úděl zvolil sobě. Kupodivu si tím sepisováním dosti vydělal. Tolik, aby mohl svému synovi dopřát studia v Itálii. Zároveň financoval studijní pobyt i mistru Václavu Píseckému jako synovu průvodci.
'Abyste tomu rozuměti ráčil: každý člověk od přirození svého má jakousi moc aneb mužnost. Kdyby jí jediné chtěl k dobrému užívati. Moc ta nic jiného není než všeliká ctnost, tak jak lidé, obyčejně mluvíce, říkávají: ctnostný člověk tj., mocné a silné, dobré mysli. A ctnost nic jiného není, že moc jakási mysli nebo duše, jíž se hřích, kterýž odporný jest ctnosti, od duše zahání anebo jíž se hřích přemáhá.
Takovou ctností je pokora. Ta dusí a přemáhá v duši hřích pýchy a hrdosti. A přim každé ctnosti jest trpělivost. Kdo tu ctnost - tj. trpělivost - má, přede všemi zlými a protivnými věcmi a hříchy jest bezpečen. Rozuměj tak, že mu mysli vášně zlé nebo hnutí jakákoli zlá nic nemohou uškoditi. Kdo té moc mysli zbaven jest, v každou zlost a v hřích nebo v nepravost vženou ho mysli zlé a přemohou jej. Proti žádné protivné a odporné věci jakékoli, buď světské nebo tělesné, buď vidomé nebo nevidomé žádný takový bez pochybení a bez úrazu smrtelného neobstojí a každá zvláště nenadálá velmi ho vzbouří a v nepravosti daleko zavede. A zase, kdož trpělivostí jest oděn a ohrazen, roven jest oné skále tvrdé, která žádnými mořskými vlnobitími nikdy se nemůže ohnouti.' No, něco podobného si říkám pokaždé, když se vzteknu a posléze vychladnu. Pan Řehoř taky zřejmě moc dobře věděl, o čem píše. On to psal dost možná právě o sobě. Tenkrát vůbec zavládla jakási móda psát. O sobě, ale hlavně - česky. Nečinili tak všichni, kdo brali s předem jistým úmyslem péro do ruky. Mnozí (byť se jim jazyk v ústech obracel po česku) kladli na papír či pergamen slůvka a slova výhradně latinská. Jako kupříkladu pan Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, s nímž a s jeho bratrem cestopiscem jsme měli tu čest se na své pouti dějinami potkat. Kolem pana Hasištejnského vznikl jakási družina (říkejme jí kupříkladu 'tvůrčí kolektiv Hasištejn'), která začala psát jaksi pro vlastní potěšení. Používali přitom výhradně jazyka latinského - náramně se totiž snažili přiblížit antické dokonalosti svých vzorů. Znělo to vznešeně, znělo to ušlechtile, a pro většinu Čechů naprosto nesrozumitelně. I když kupříkladu básně Bohuslava Hasištejnského (jedna z nich, oslavující Karla IV. a způsob, kterak založil Karlovy Vary, je umístěna u karlovarského Tržního pramene), ty básně dokážou zapálit cit i v moderní hrudi. 'Olorino, miseri, requiescite lecto'. (obávám se, že takto přednášeny nezapálí vůbec nic. Lepší bude český překlad:)
Jen si odpočívejte, vy ubozí, na hebkém lůžku,
líbejte rudé rty, když máte k tomu své právo,
žerty si vymýšlejte a vzněcujte milostné půtky,
vášnivě tiskněte dívčí ňadra a k hebounkým údům
přimkněte svoje údy, nechť země jen otročí chřtánu,
cokoli rodí se na jasném nebi, to nechť mu slouží,
dále jen utlačujte nevinné, pyšně se chlubte
praotci rodičů svých, však přijde, v němž tyto slasti
soudce černého pekla v pláč promění, v žalostný nářek
satanáš.
No vida. V rámci mravního naučení se nám dostane i jistých informací erotického charakteru Nějakou dobu patřil k těmto nadšencům a latinským veršotepcům i vzdělanec, humanista, právník a také 'místopísař Království českého' Viktorin Kornel ze Všehrd. Ale pak hasištejnský kolektiv opustil. Neměl snad nic proti erotice, ale byl pro to, aby se psalo česky. Poté, co se král Vladislav usnesl, 'aby vše, od dnešního dne v desky zemské, buď větší nebo menší, v trhové nebo zápisné, památné i půhonné (prostě do všech veřejných dokumentů) všecko česky psáno bylo, a to věčně aby tak držáno bylo zachováno,' tak tedy poté se rozepsal i pan Viktorin, a i když to byl známý odpůrce všelijakých novot potvorných, 'já v tomto veliké škody neznám (jako že se bude psát česky), jen to, abychom jazyk svůj, poněvadž jsme Čechové, drželi i rozšiřovali (neb jsou toho i jiní národové všichni pilni) a německy se učíce abychom česky psali i mluvili a v obyčejích českých trvajíce abychom se v horší neměnili.' Vcelku chvályhodné myšlenky, i když. tak nějak samozřejmé. V našem století dozajista, leč nebylo tomu tak vždycky. Ani pro doktora Viktorina Kornela to asi nebylo tak docela snadné rozhodnutí. Jaké rozhodnutí učinil onen iuris doctor? Že bude od teď psát česky, jenom česky, a basta. To nejenom řekl, ale i napsal. Jakémusi knězi Jírovi v roce 1494. A když už jednou takový závazek uzavřel, tak ho taky dodržoval. Na svou podporu uváděl řadu příkladu, jak to prospívá sousedům Němcům. jejich rozkvět pokládat za důsledek toho, že 'téměř všechny knihy pohanské i křesťanské z latinských, jeden jazyk druhým vykládajíce, německými učinili, kdežto my snad ještě žádných nemáme.' Zatímco u nás: kde nic, tu nic. Proto pan Viktorin Kornel výslovně prosazoval překládání antických autorů, ať už pohanských nebo křesťanských do češtiny, protože mimo jiné tím se dosáhne vyšší hmotné i mravní úrovně společnosti než 'denní kázání zákona a pravdy boží a nábožný zpěv, jejichž neúčinnost lze u nás považovati za prokázanou.' A ještě chtěl pan Viktorin dokázat, že se čeština hravě vyrovná všem klasickým jazykům, že to, co se v nich vyjádří, dá se povědět i česky.
Dá se předpokládat, že sám šel příkladem. No - tak to zrovna potvrdit nemůžeme (místopísař Království českého měl na starosti trošku jiné psaní než překlady starých Římanů), ale horlivě podporoval každého, kdo se do takového práce pustil. I našeho Řehoře Hrubého z Jelení - toho pochválil jako jednoho z prvních. 'Neboť on dal příklad těm, kteří nic jiného nečiníce, žádnými zemskými ani městskými běhy, žádnými obecnými ani domácími překážkami zaneseni nejsouce' (jako se jejich energii neužírá žádná politika tak, jak bezpochyby užírala pana Kornela, takže se budou moci věnovat překladatelské činnosti s větším úspěchem než on).
'Dobře-li jsem vše přeložil, čili zle, jiným to rozeznati poroučím, kteří jazyku latinskému lépe nežli já rozumějí a kteří znají, jak má jeden jazyk v druhý překládán býti. Jestliže bych kde v čem chybil prosím, nechť mi odpustí, úmysl dobrý můj více nežli to mé nedostatečné přeložení snad váží. Neb tu práci (ku které mě žádný nehnal, žádný nenabízel) já jsem dobrovolně na sebe vzal, abych dospělost svou v jazyku latinském a výmluvnost v řeči české a okrasu chlubně okázal. Nechť se ti tím chlubí (ač i to špatně jest), kteří toho hodně mají. U mne toho obojího velmi málo jest.'
Inu, darmotlach a chlubil pan Řehoř zrovna nebyl, všechna čest. To tedy fakt nebyl. A máme na to důkazy. Důkazů máme mnohem víc než těch o jeho životě, protože on toho sepsal víc než dost. Žil sice v době, který už znal knihtisk (mohl se narodit asi deset let po jeho vynálezu), ale většina jeho knih byla opsána ručně. Mnohé z nich přímo rukou pana Řehoře Hrubého. Proč to dělal? Na takovou práci si přece mohl už tenkrát zjednat profesionální písaře Mohl, ale neudělal to. Přepisoval své práce vlastní rukou. Kde se naučil řemeslné zručnosti školených písařů knih? To je další otázka, na kterou neznáme odpověď. Rozhodně se však 'knihpísařskou' profesí neživil, a kdoví jestli u vlastnoručně napsaných kodexů počítal s nějakým tím honorářem. (Na rozdíl od nás.) Ono mu šlo spíš o něco jiného, a ti,. ke kterým se svými dedikacemi obracel, nemuseli být jeho slovy vždycky natolik nadšeni, aby radostně spěchali jej odměnit. 'V některých věcech, které v mém spisování se nacházejí, a zvláště při konci, prosím, neurážejte se. Ačkoli jsou nectné, oplzlé, opselé, hanebné a mrzké, nectnými a oplzlými nepronášejí se slovy. Když nevedou k ničemu zlému, ale odstrašují od něho, nic nemohou uškoditi poctivému člověku, nýbrž nemálo prospívají jemu. Též i tyto řeči dobrý v dobré sobě obrátí; zlý pak, poněvadž jest nečisté, hledí-li skrze na to skrze své pohoršení a ne pro své poučení, jest sám nečistý. A také, čeho se nestydí křesťanští kněží páchati, proč bychom my váhali to slyšeti nebo čísti?'
Nejenom významné osobnosti české politiky scény století docela současných, ale i protagonisté našeho veřejného života v době jagellonské dokázali být - inu, lidé. A jako tací nepostrádali leckterou malost, malichernost, ba vadu na své povaze, zda menší či větší než celebrity současné, necháváme na laskavém posouzení posluchačstvu. I stalo se, že se jednoho dne nadobro rozkmotřili dvě vůdčí osobnosti českého kulturního života, pánové Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Nebyla za tím náhodou ženská sukně? Byla. Jmenovala se - čeština. Právě kvůli ní se tyto dvě významné osobnosti českého kulturního života rozešli jako nepřátelé na život a na smrt. (Kvůli čemu všemu se u nás dokážeme poštěkat) 'Přátelství, které po mnohá léta trvalo mezi předními učenci věku tohoto v Čechách po staroklasické krásné a mnohomluvné, zahynulo ranou najednou a navždy.' Pan Bohuslav napsal báseň, v níž se modlil k bohu, aby ráčil vyvésti národ český z dlouhé temnosti opět ke světlu blahodárnému a přivésti jej nazpátky k Římu. Ta 'dlouhá temnost' naštvala pana Viktorina natolik, že si vzpomněl na husitského ducha v sobě a složil taky báseň, ve které hovoří o Římu jako o studnici všech nepravostí, což se doneslo rychlostí úměrnou tehdejší komunikaci panu Hasištejnskému, kterýž nelenil, popadl brk do ruky a hbitě naškrábal svému příteli, 'svému kdysi příteli,' osobní dopis. (Je zajímavé, že tzv. 'osobní dopis' bývá začasté rázu velice neosobního a ještě víc nepřátelského. Tak už to v oboru osobních dopisů chodí.) 'Poslals mi spis rouhavý od kohosi, jenž ústy bezbožnými proti církvi boží se vzteká!' No, a bylo rozhodnuto. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic zůstával nadále věren své milence latině, zatímco Viktor Kornel ze Všehrd obcoval pouze s češtinou. A na čí straně stál Řehoř Hrubý z Jelení? Byl to on, kdo přeložil nejrozsáhlejší dílo Hasištejnského, jmenovalo se List Petru z Rožmberka, a obsahovalo návod, kterak si počínati ve funkci králova zástupce v zemi. Zajisté to bylo čtivé čtivo. O něco později sepsal pan Hasištejnský latinskou elegii s názvem O překladateli mých básní, ve kterých si to vyřizuje dost nevybíravě až urážlivě právě s tím, kdo přeložil jeho latinské výtvory, a tím byl právě Řehoř Hrubý. A s kamarádstvím byl konec. Nadobro. (Jsme přece u nás, doma.)
'Jistě všeho, i toho nejlepšího, my lidé zlí a zlými navyklostmi zkažení vždycky radši zle užíváme nežli dobře. Neb to zlé užívání větší nám zhovadilým rozkoš činí nežli dobré. A také, poněvadž nyní všichni obecně a na oko nebo i očitě a zvláště ve světě vyšším jsou náramně narušeni světa marnostmi a tělesnými libostmi a rozkošemi poraženi, nevím kde a kterak by se mohl ten naleznouti, kterýž by toho uměl a mohl dobře - totiž napřed ke cti a chvále boží a potom k dobrému svých bližních - užívati, nestoje tím nebo skrze to o žádnou sovu čest, ani o kořist nebo o své zbohacení.' Takového aby pohledal! 'Bude-liť Bůh kdy činiti, může dobře takového člověka s takovými věcmi vzbuditi bez toho mého tupého vypisování a bez mé všeliké při tom viny.' Kéž by.
Pak se Řehoř seznámil s Erasmem Rotterdamským. Na rozdíl od něj byl jeho kolega spisovatel o něco mladší a hlavně nesrovnatelně proslulejší, a to až světoznámě. Někdy na začátku 16. století sepsal chválu bláznovství, a i když drtivá většina toho, co vymysleli jeho současníci, upadla nenávratně do zapomenutí, Chválu bláznovství tento osud nepotkal. Jak by mohl. Na mozek, v němž se vylíhly myšlenky, které zaujaly i zchudlého českého zemánka Řehoře z Jeleního, na ty se nezapomíná ani dnes. 'Kdyby se někdo pokusil strhnouti masky hercům vystupujícím na jevišti a ukázat divákům jejich skutečný a přirozený vzhled, zdaž by tím nezkazil celou hru a nezasloužil by si, aby jej všichni jako šílence vyprovodili z divadla kamením? Tak by se totiž ukázal náhle nový a docela jiný obraz: kdo před chvílí ještě představoval ženu, objevil by se jako muž; z jinochy byl by stařec, z krále otrok, z boha najednou ubohý človíček. Zmařit tento klam, to znamená vpravdě zkazit celou hru. neboť právě tento klam, tato přetvářka je to, co poutá oči diváků. je snad celý lidský život něco jiného než jakási divadelní hra v níž každý vystupuje v jiné masce a svou úlohu hraje tak dlouho, dokud je ředitel neodvolá z jeviště? tento ředitel dává přitom témuž herci vystoupiti v různém přestrojení, takže kdo včera hrál krále oděného nachem, dnes hraje otroka v cárech.'
Chvála bláznovství vyšla poprvé tiskem v Paříži roku 1509 (pravděpodobně bez vědomí autora) a způsobila senzaci a autorovi nejeden problém. Řehoř Hrubý byl vůbec první, kdo Chválu bláznovství přeložil do národního jazyka, a to z prvního pařížského vydání, v době, kdy jiné vydání ještě neexistovalo. Ten překlad mě hotov během necelých dvou let. Dalšího vydání do národního jazyka, do francouzštiny, se Erasmova chvála dočkala až po dalším desetiletí. Překlady do dalších evropských jazyků jsou mnohem pozdější. Ve své předmluvě dokázal, že moc dobře věděl, co to vlastně přeložil. 'Ten Erasmus, kněz římský a muž v mnohé moudrosti a v rozličném umění nad jiné všecky tyto časy dospělý, v řeči své pod bláznovstvím lidským divnou i božskou i lidskou moudrost jaksi skryl, kterou žádný gruntovně a úplně nemůže v ní spatřiti - by pak, jsa náramně učený, měl zrak vtipu nejostřejší - nebude-li horlivý pravdy milovník a nepotupí-li vpravdě tohoto světa marností a světských rozkoší. Mně pak, ačkoli jest všecko v té řeči divné, však toto jest nejdivnější: že jako nejprve dosti široce a dlouze přirozené a obyčejné všech lidé bláznovství s náramnou výmluvností vypravuje, tak naposledy divně a právě oznamuje to zbláznění, které jest nad běh lidský přirozený a z milosti ducha svatého pochází. Ó, blaze tomu, kdož se tak zblázní! Neb se v tom bláznovství okazuje i zdejší i onoho světa blahoslavenství.'
Stejně jako datum Řehořova narození neznáme ani dobu jeho smrti. Snad to bylo roku 1514 (aspoň profesor pražské university mistr Prokop Lupáč uvádí jako datum jeho úmrtí 7. březen toho roku),zatímco jeden z jeho rukopisů je datován 16. zářím roku 1516. Byl to muž se schopností svobodně myslet, s odvahou domýšlet a domyšlené vyslovovat. Měl sílu prát se s omezeností a myšlenkovou pohodlností. Citlivě vnímal potřeby společnosti a umění a uměl jim sloužit, vytrvale na svém místě a bez zřetele na osobní prospěch. Věřil v moc kultury při zlidšťování světa. Musel to být moudrý pán, moudřejší než mnozí, jež za moudré bývají považováni, protože rozuměl bláznovství. Musel mu rozumět, když dokázal věrně přeložit i tato Erasmova slova: 'Dovedně v pravý čas bláznem se tvářit - toť nejvyšší moudrost.'

306. schůzka (13. 05. 2001): PŘEDMĚSTÍ EVROPY

'Můžeme si pochvalovat, kolik se toho během vlády původem polského rodu u nás změnilo k lepšímu - pokud nezpřísníme měřítka a nezačneme poměřovat českou úroveň vyspělými zeměmi západní a jižní Evropy. Nebudeme si lhát do vlastní kapsy a raději uznáme, že jsme měli sice slušné, leč nevýznamné živobytí - na evropském předměstí. Kultura? Celá Itálie a přilehlé okolí, také však Francie a další oblasti s plnými doušky sály tvořivé klima humanismu a renesance, ale u nás myšlenky o svéprávnosti člověka teprve zapouštěly kořínky. Ekonomika? Zatímco čeští feudálové vedli doma s měšťanstvem zarputilý spor o výrobu piva, Španělé a Portugalci objevovali a kolonizovali nové světy. Obchod? V rozměrech Evropy tuto sféru dávno ovládl transport po vodě. Námořní a říční doprava byla mnohonásobně levnější než suchozemská. V tomto směru setrvával náš stát objektivně mimo hru. A protože přeprava povozy v poměru k nízkým cenám zboží, třeba obilí, byla vskutku drahá, na samém pomezí ztrátovosti, limitovalo to dálkovou směnu v objemech, vzdálenostech i sortimentu. Valná část obchodu se proto odehrávala doma, v akčním radiu místních trhů. Navíc obchodní trasy mířící přes české a moravské území nebyly ve skutečnosti žádné hlavní tepny, nýbrž vedlejší linky. Mělo to své objektivní příčiny, dané zeměpisnou polohou Českého království, vlivem objevných cest, přežíváním odporu ke ´kacířské´pověsti Čechů. Mohli bychom srovnávat ještě další a jiné faktory, raději však sčítejme a podtrhujme. Bez emocí a pocitů české (jakož i moravské a slezské) malosti nutno přiznat, že v rámci Evropy zůstával náš stát periférií, v lecčems za špičkou tohoto světadílu zaostával a velké události 16. století ho míjely.'
To je fakt. Ani zdaleka jsme nebyli pupkem světa, za jaký jsme se považovali dejme v době Karla IV. Pokud jsme jím ovšem někdy byli. No aspoň pupíkem jsme se někdy cítili Zatímco v době Jagellonců každý si to teď mohl přečíst: periférie. Tohoto mindráku jsme se zdá se nezbavili. (Dodnes.) Leč neprobíráme dobu současnou (a jen tak honem ji probírat nebudeme), nýbrž jsme stále pohrouženi do vod 16. století. A chceme-li se na tu dobu dívat zpříma, nikoli úkosem či na ni přímo šilhat, tak musíme chtě nechtě uznat, že všechno nebylo černé. Což platí snad o všech dobách. Měli jsme tu atmosféru relativního klidu, ve které národ celkem prosperoval. S výjimkou neúrod, morových ran či jiných ran osudu se žilo poměrně levně, zboží bylo dost, práce taky. Postavení venkovských lidí se nijak zvlášť nezhoršovalo, i když se šlechta snažila, aby je připoutala k půdě a zamezila tím pobyt obyvatelstva. Proč? Protože pokud tenkrát bylo nějaké nedostatkové zboží, tak se jmenovalo - s prominutím- lidé. Panoval dlouhý mír, a ten příznivě ovlivnil nejenom výrobu, ale i obchod. Zboží se vyměňovalo vnitrostátně i mezinárodně. Na zemských stezkách se objevovali cizí kupci. Od roku 1495, kdy pod dojmem kutnohorského usmíření katolíků s kališníky Vatikán zrušil zákaz obchodování s kacířskými Čechy, dostaly export a import zelenou. Jak se dívám na misku vah, nějak nám ta pravá, no ta, na které přihazujeme plusy svou vahou jde dolů 'Tradiční styky, kdysi přerušené, obnovili zejména Norimberčané. Takřka monopolně začali dodávat luxusní textilie, koření, široký sortiment kramářského zboží. Na zahraničních trzích se uplatňovaly výrobky soukenické Jihlavy, naše obilí, ryby, ale taky nože, šlojíře, roušky a ještě jiné zboží. Když k těmto příznivým jevům připočteme ještě rozvoj řemesel, rozmanité technologické inovace (například v hutnictví, ve sklářství, knihtisku a výrobě papíru), především však mohutný rozmach podnikatelského úsilí feudální šlechty (ten se projevoval hlavně v rybníkářství, ve velkochovu ovcí a v pivovarnictví), vyvstává před námi spíše obraz hospodářské konjunktury než úpadku.'
Byli jsme zkrátka taková docela prosperující periférie Evropy. Jak rádi bychom jí byli kupříkladu dnes! Ale mohli jsme se pochlubit nejenom blahobytem hospodářským - rovněž duchovní rozvoj u nás neupadal. Vlastně teprve v jagellonské době se kultura vymanila opravdu z izolace, do které se dostala během husitských bouří. Po prvních náznacích poděbradského věku už zase ožilo české umění, hlavně to výtvarné, které za husitů zakusilo, zač je toho loket. Obrazoborectví, ničení a boření chrámů, klášterů a všech předmětů vysoké hmotné kultury jsme se tehdy věnovali s nadšením a láskou. Zato za Jagellonců se u nás naposledy vzepjala gotika a vydala plody v podobě krásného, zdobného, plápolavého pojetí pozdně gotických vladislavských staveb. Náš národ byl trvale obohacen o dobrodiní tištěné knihy, dařilo se humanistické literatuře, vzdělanost národa nepopiratelně rostla. Mohli bychom pokračovat ještě dál. Není však to veškeré známkování, kterak jsme byli nebo nebyli dobří, chvalitební či přímo výborní, není to trošku zavádějící? Hlavně je to nepřesné. Při hodnocení dějin prostě nevystačíme s jednoznačnými stanovisky. Systém 'dobře - špatně' selhává. (On selhává i v dnešní politice, neboť na to, aby se poučili z historie, nemají naši mocní čas.) Každá skutečnost je velice složitá, mnohostranná, a každý, kdo se zabývá historií, na tenhleten problém naráží. On by každý chtěl pro sebe (nebo pro druhé) formulovat jasný názor. Bylo tak takhle, a nejinak, a basta. Basta fidli. Jenomže takto myslí počítače - 'ano, ne; ano, ne;' pro ně je binární soustava přímo stvořená, pro ně ano, nikoli pro člověka. V dějepise poskytuje taková řeč pouhou iluzi průzračného vidění. A ono se úplně průzračně nevidí - snad si to můžeme dnes dovolit říct? - nikdy. Ve jménu objektivity bychom se měli vystříhat příkrých odsudků, stejně jako přílišné chvály. Pravdě bývá nejlépe někde uprostřed. Tedy: mluvíme-li o dějinách. To snad opravdu není nic proti ničemu
Narodil se Kristus Pán,
veselme se,
s růže kvítek vykvetl nám,
radujme se.
Z života čistého,
z rodu královského
narodil se.

Jenžeť prorokován jest,
veselme se,
ten na svět poslán jest,
radujme se.
Z života čistého,
z rodu královského
narodil se.

Člověčenství naše,
veselme se,
ráčí vzíti se na se,
radujme se.
Z života čistého,
z rodu královského
narodil se.

Goliáš obloupen,
veselme se,
člověk jest vykoupen,
radujme se.
Z života čistého,
z rodu královského
narodil se.
Tato píseň, všeobecně známá (i když asi ne všechny sloky) má ve svém záhlaví datum narození rok 1505. Jejích verzí je několik, tahleta z Franusova kancionálu je nejstarší. Máme ji v paměti, v srdci, pod kůží jak písničku bytostně českou, ale její maminka je původu latinského. Latina se dostala tehdy vůbec do módy. Nebyla už pouze řečí bohoslužeb nebo traktátů právnických či mravoučných, dostala se i do veršů, které začaly opěvovat docela jinou lásku než tu k Bohu. Jako třeba David Crinitus (Ano, i jména poetové čeští polatinšťovali, tak jako si je dnes někteří jiní - stejně pošetile - poangličťují.) Namísto Matouše Kolínského jsme měli Matthaeuse Collina, Jan ze Žatce se proměnil na Ioanna Zatecena, z Kašpara Kropáče byl Caspar Cropacius. Ale skončili jsme u Davida Critina (to byl možná původně nějaký pan Křitínek nebo Křetínek). Ten se nedal inspirovat ničím menším než Šalamounovou písní. Tu Píseň písní však vložil napolovic do úst ženě. Aby však nedošlo k pohoršení: ony verše říká zákonitá manželka svému zákonitému manželovi, a on jí to pochopitelně hned vrací. (Tu poezii, myslíme.)
Svými rudými rty, choti můj milený líbej
stokráte, dej mi, ó choti, polibky sladké jak med,
není přec v celém světě nic sladšího nad tvoji lásku,
překoná nejdražší vína lásky tvé blažený cit.
Jméno tvé vydává vůni, jež sladší je nad vzácné masti,
proto tě milují dívky, po tobě touží, to věř.
Jak se, ach, v našem loži vše leskne půvabem jara,
kolik jen krásných květů má naše svatební síň!
Tak, jak vyniká růže, jež vyrostla uprostřed trní,
tak jako líbeznou vůni šíří ten spanilý květ,
právě tak drahá choť, mé touhy jediný předmět,
družka má vytoužená, vyniká v zástupech žen,
Uprostřed planých stromů jak pyšní se ztepilá jabloň,
v plné síle když sklání přetěžké haluze své,
taková je má žena, tak vyniká nad všemi těmi,
které jsou z lidského rodu, choť má, mé bytosti část.
Kéž smím na tvou tvář, má něžná, stále se dívat,
dej, ať stále v mých uších zaznívá milý tvůj hlas.
Není sladšího nic, nic nad tvá medová ústa,
vzácná krása tak zdobí tu tvoji milenou tvář.
Ale aby to zase nevypadalo, že v době, kdy český král mluvil lépe polsky a maďarsky než česky, se u nás básnilo pouze v jazyce Ovidiově, to opravdu ne. Slovní kamínky české řeči byly stále víc obrušovány do méně kostrbatých a více hladších tvarů a myšlenky se jim daly vyjádřit stále přesněji. Někdy kolem roku 1500 vzniklo Rozmlouvání člověka se smrtí, a jak mi každý smrtelník potvrdí, s tou dámou se nevede dialog nikterak snadno.
Divnés ty, Smrti, strašidlo:
vědouc, že mám zde ctné bydlo
nic sobě mne nešanuješ
a všeho mne zbaviti chceš.
Ano všeho dobrého dosti,
jídla, pití bez lačnosti,
spižírny plné i stodoly,
a na dvoře tučné voly,
šatstva v komorách, peněz v truhlách
a co na zemi, na dědinách -
mám pak ode všeho jíti
a ničím toho nepožíti?
Měj nade mnou slitování,
šanuj mého urození,
cti aspoň mé veliké rody,
ber sobě ty chlapské rody,
však máš dosti lidí jiných,
chudých, nuzných, slepých, chromých,
povol sobě s takovými,
s starými a s nemocnými,
pomoz jim z té bídy, psoty,
z chudoby z ze roboty
a mne nechej na pokoji,
toť já tobě přikazuji.
Rozumím, Člověče, tvé hrdosti,
že nemiluješ spravedlnosti.
Chceš mně dary oslepiti
a od pravdy odhroziti.
ať bych tak škodně bloudila
a po osobách soudila,
utiskujíc chudého
a šanujíc bohatého,
jakož vy tak v světě činíte,
neb se Boha nebojíte.
Já mám spravedlivá práva,
jež jsou mi od Boha dána,
abych také bohatému
činila jako chudému
touž měrou urozenému
měřila jako sprostnému,
nevybírajíc škaredého,
vzala též výtečného,
též starého jako mladého
nemocného neb zdravého,
tak statečného hrdinu
jako shnilého šedinu.
Znám každého chvíli i čas,
neuč mne tomu žádný z vás.
Vím každého kdy hledati,
pokud má na světě trvati.
Proto hleď mne v každé chvíli,
v kteroužkoli přivandruji,
i ty také se nedvoře
otevři mi spíše dveře.
Ó, jaks přeukrutná Smrti,
pohleď aspoň na ty děti,
krásné, mladé a zdařilé,
a mně příliš velmi milé.
Nečiň mi takých zármutků
a z dětí nedělej sirotků.
Komu je mám poručiti?
Zdali je mohu s sebou vzíti?
Ostanou v sirobě, v psotě,
a to, Smrti, všechno pro tebe.
Pohleď i na tu ctnou paní,
mého domu hospodyni,
krásnou,věrnou a mně milou,
nezarmucuj ji tak těžce,
ať její nezemdlí srdce.
Komu se již víc utěší,
když se mnou příbytek zruší?
Nermuť se, Člověče, pro to,
však já často činívám to,
že i milé různě dělím
a strany obě smutnými učiním:
otce od dětí, od ženy jsou muži,
od přátel jiných i od zboží.
A to já proto činívám,
neb na vás hovadnost vídám,
že se příliš milujete,
nad Boha sobě přejete.
Lakomíval jsi pro své děti
a nedbals jich k Bohu vésti,
proto ty jich již oželej
a ke mně se přece stěhuj,
neb dětem otec zůstane:
Bůh, jenž o ně věrně stane,
jenž sirotky má v paměti,
budou-li ho držeti.
I ženy jest opykati
a od ní ne se v zemi bráti,
s níž jsi své libosti míval
a nad Bohas ji miloval,
kochaje se v jejím těle
nedbals svého spasitele,
nepomněl jsi na smrt, na mě,
že velmi nevražím na ně,
kteří se příliš milují,
ve zlém sobě povolují.
Přicházím k nim v nelibý čas
a zbořuji jich libý kvas.
Také se žena neztratí,
ač se pak na čas zarmoutí;
vyprovodíc tě do hrobu,
najde sobě hned svou dobu.
Dokud jsi v domu na marách,
dotud mívá smutek i strach,
kvílí, pláče i omdlévá,
lomí rukama, líbá, objímá,
stará se a stýská sobě
chtíce s tebou ležet v hrobě.
A když tě odnesou z očí,
hned jí mysl jinak zatočí,
zapomenouc umrlého
oblíbí sobě živého.
Ještě, Smrti, prosím za to
a slibuji věrně toto,
že již chci jinak živ býti
a na tě vždy paměť míti.
Neber mne tak náhle, vskok,
ponech mně ještě aspoň rok,
neb se polepšiti míním,
zlý život v dobrý proměním.
Poznám svého stvořitele
abych pak skonal vesele.
A ty, Smrti, kdyžto přijdeš,
což jest tvého, si pak vezmeš;
nepospíchej ještě velmi,
ale ber mne za rukojmí;
chci rád po málu platiti,
nechtěj na mne tak kvapiti.
Slibem se blázni spravují,
ale moudří se kárají.
Slýchala jsem dosti toho,
že jsou slibovali mnoho
tehdy, kdy jsem já zaklepala
a svůj strach na ně pustila,
že slíbili se polepšiti,
aby mne mohli uniknouti;
a když jsou z mých rukou vyšli,
zase ve své mrzkosti vešli,
co slíbili, nedodrželi
a ze mne posměchy měli.
Proto já již slibům vašim
tím méně věřiti musím,
a nedbajíc vašich slibů,
ukrátím vašich životů.
V roce 1745 udeřil blesk do celtové střechy nad kostelem svatého Jindřicha v Praze na ulici Jindřišské. Při té příležitosti se zřítila i zlacená makovice, která byla korunována okrasným křížem, slunce, měsícem a hvězdou. V té makovici se našly rukopisy z 16. a 17. století. Žádná literatura, jenom dokumenty, kdo jako makovici zhotovil, kdo k tomu přispěl a kdo za pár let nato dal po vichřici kostelní báň znovu umístit na původním místě. Byl tam ale i poklad. Malý. Jedna mince z doby vladislavské. Ten skutečný poklad, to byly tři vzácné české tisky. Jeden o mučednické smrti mistra Jana Husa, druhý, to byla Janova Apokalypsa, a třetí: husitská píseň o vítězství Čechů u Ústí nad Labem. Vytiskli ji v 16. století, a protože kostel sv. Jindřicha byl po dvě století v držení husitů, dostala se na boží světlo díky božímu poslu, jak bývá blesk nazýván.

Sluší Čechům vzpomínati,
Že jim dal Pán Bůh u Oustí
Vítězství nad nepřáteli,
Když pro svou víru boj vedli.

A to léta tisícího
Čtyřstého šestmecítmého
Po svatém Vítě v neděli
Němci před Čechy běželi.

Mnozí jsou na to hleděli,
Čechům pomoci nechtěli,
Neb by to rádi viděli,
By Čechové trpěli.

Ale my Bohu děkujeme,
Jemu čest, chválu vzdávejme,
Že nám ráčil pomoc dáti,
Němce ven z země vyhnati.

Je to vlastně nejstarší česká kramářská píseň, a ve starobylosti jí konkuruje pouze píseň O nešťastné bitvě a porážce Uhrů od národu tureckého učiněné a o smrti velmi smutné a žalostivé slavné paměti krále Ludvíka Jeho Milosti. Písnička tato pro památku udělána je obecnými notami. Vyčerpávající titul. a vyčerpávající obsah. Celkem 29 slok. Autor: Není to úplně jisté, ale důvodně je 'podezírán' Mikuláš Konáč z Hodíškova. Pozoruhodné jméno a pozoruhodný človíček. Původním povoláním písař hor viničných. Za zásluhy získal erb (že by za to víno?) a k němu i šlechtický predikát - stal se rytířem. V roce 1515 vydal českou zprávu O sjezdu císařské velebnosti ve Vídni a kromě toho byl autorem prvních letákových novin. Mimo jiné s tou největší pravděpodobností i letákové zprávy o tragické bitvy u Moháče.

Ach, křesťané, znamenejte.
Nepravostí již nechejte,
Neb rána Boží jde na nás
A pokušení v tento čas.

Bůh se rozhněval pro zlosti,
Pro výstupky, nepravosti,
Vzbudil Turky, Saraceny,
Machometské Arageny

Člověk jest neslýchal toho,
Kterak ukrutenství mnoho
Již nad křesťany provádí,
Mordují, berou a škodí.

Ej pohleď na to, křesťane,
Co se dále s námi stane,
Neostaneme-li zlosti,
Strach jest větší ukrutnosti.

Faleš, nevěra při nás jest,
Málo se váží stud a čest,
Pravda, víra nemá místa,
Spravedlivost, věc jest jistá.

Již žena a neviňátka,
Děti a malá robátka
Mordují je bez lítosti
Pro výstupky, naše zlosti.

Hněv Boha jest nebeského,
Ježto i pomazaného
Ludvíka, českého krále,
Ztratili jsme ku pochvale.

Brněnský zlomek. To je skutečně zlomek nějakého delšího textu. Představuje jej jediný tiskový arch, který byl nalezen v Universitní knihovně Moravské zemské knihovny v Brně. Jak říká jedno moudré přísloví: Podobně jako z citátu lze seznat velikou moudrost, leckdy i ze střepů lze usuzovat na krásu džbánu.

Nejtěžší žalost srdcí, trápení poznávám,
jehož já miluji, a svobody žádné nemám.
Což mi to platno jest, že mám to, nač vzpomínám,
než zvím, až bych za něho své hrdlo dala.

Ó, bych se toho dožádala,
den po dni abych ho viděla,
s ním mluvila a jej objímala,
nejšťastnější bych já na tomto světa byla.

Ty má radosti, prosím, měj již na tom dosti,
nechť já za tě snáším všecky své žalosti
Úzkost, kteráž by se tobě kdy měla státi,
to já smutná chtěla bych se za tebe dáti.

Nic mi to nebude těžkého
trápiti pro tebe života svého,
nevážím já také kvůli tobě,
bych pak měla smutná zahnout pro tebe v sirobě.

Znej již milost mou a mne stálou kvůli tobě,
prosím, nechť těžko není přáti mi tak jako já tobě.
Nebť já míním v té lásce až do smrti setrvati,
nezjinačím, to ty sám máš shledati.

Pro tebe jsem se odvážila
lidských řečí i také svého hrdla,
prve mne budeš mrtvou viděti,
než bych já to měla, můj nejmilejší, jináče změniti.

Nikdo se nikdy nedoví, kdo tuto báseň (nebo snad možná píseň) napsal. Zůstala jako zapomenutý svědek doby, ve které jsme sice žili na periferii Evropy (náš pan král sídlil většinou v zahraničí), a my jsme hráli na evropské druhé nebo ještě lépe třetí housle. Kupodivu se nám přitom ale dařilo, a to jak hospodářsky, tak ani v kultuře a umění jsme nebyli nejhorší. Nabízí to nejedno srovnání s dobou mnohem pozdější, ale to již necháme raději na laskavých posluchačích a čtenářích, neboť nás čeká rozloučení. Dozvíme se v něm, co dobře věděli již ve století šestnáctém. To, v čem tápáme leckdy i dnes. Co je to totiž žena.

Žena fedruje faleš
a finty a falešné sliby,
žena než přestane s tím -
to v moři spíš nebudou ryby.

Žena, jak svědkem je David,
dovede muže dávit,
žena svou láskou může
zmoci i chrabrého muže.

Žena se vzteká a hněvá,
jak příklad dala jí Eva,
žena - věc nalíčená,
věc lstivá je, zlořečená.

Žena věřila hadu,
když z výšky dával jí radu,
žena tě přelstí té chvíle,
když k tobě ševelí mile.

Žena tě velmi zklame,
když říká: Rádi se máme!
Žena nic nemíní dáti,
Zato však sama vše schvátí.

Žena jak v smíchu tak v pláči
Každého podvésti stačí,
žena když slzy cedí,
šalbu si vymyslet hledí.

Žena je stále v boji
a míru jen úklady strojí.
Žena si peníze žádá,
Za to pak dí: Mám tě ráda!

Žena vždy mládí vládne,
Srdce jí neujde žádné.
Žena, když najde se hodná,
Je opravdu koruny hodna.

Žena i slavnému muži
Uškodí, když se k ní druží.
Žena i kněží dosti
Zničila nemravností.

Žena začasté v hříchu
Zhubila kláštera mnichů.
Žena se vesele tváří,
Když se jí podvody daří.

Žena škodí i řečí
Jazyk má podobný meči.

No přece byste těm dvěma nevěřili. Vždyť to sepsal přes pěti stovkami let nějaký zhrzený manžel či milenec, prostě chlap. Není vinou žen, že i takové jsme na Toulkách českou minulostí potkali.

307. schůzka (20. 05. 2001): HABSBURK NA ČESKÉM TRŮNĚ

'Léta Páně 1526. Ludvík, uherský a český král, syn Vladislava, též uherského a krále, vida, že Solimannus, císař turecký, maje lidu dvakráte sto tisíc, do království uherského vtrhl, proti němu se toliko se dvacíti čtyřmi tisíci u Moháče položil a nevyčkav těch, kteří mu z Čech a z Moravy i jiných zemí ve velikém počtu na pomoc táhli a již na cestě byli, z nabádání některých biskupů a pánů uherských svedl bitvu s Turky ve středu v den Stětí svatého Jana, tj. 29. dne měsíce srpna, a opuštěn jsa od lidu jízdného, skrze zradu přemožen a ponížen a křesťanů do patnácti tisíc zbito, mezi nimi zahynuli mnozí udatní rytíři z Čech, z Moravy a ze Slezska také mnozí překrásní mládenci tam zůstali. Sám pak král Ludvík u bitvy utíkaje v nějakém potoce bahnitém, Ciele Patatra řečeném, když se s ním kůň na znak do bahna převrátil a on leže pod koněm v odění sobě pomoci nemohl, nešťastně a bídně zahynul.
Po nějakém čase v témž bahně nalezen a ve Stoličném Bělehradě pochován jest. Tomu slavnému pánu téměř vše nečasně se vedlo. Dříve času se narodil. Dříve času byl korunován v Uhřích i v Čechách. Dříve času mu brada rostla a šedivěl. Dříve času v království správu vešel. Dříve času se oženil a dříve času zahynul. Živ byl let dvacet, jeden měsíc a 29 dnů. Kraloval po smrti otce svého 10 let, 5 měsíců a 11 dnů.'
Tolik autor těchto řádků, mistr Marek Bydžovský z Florentina. Jak jeho příjmení napovídá, narodil se v Novém Bydžově, v Praze vystudoval týnskou školu a posléze universitu, na níž byl postupně profesorem, děkanem artistické fakulty (ta byla jediná, kterou tehdy naše vysoké učení mělo), a sedmkrát po sobě byl svolen jeho rektorem. Astronomie a matematika, kteréžto předměty přednášel, naštěstí nebyly jeho jedinými koníčky. Věnoval se zhusta sepisování minulosti, jakož současnosti vlastní země, a že jeho péro neumdlévalo, o tom svědčí tři sborníky, které se věnovaly vládě tří prvních Habsburků na českém trůně. Dožil se pocty býti nejstarším údem pražské university, ale vzápětí jeho pracovní poměr skončil skandálem, neboť se v pětašedesáti letech rozloučil se staromládeneckým životem a svůj profesorský celibát vyměnil za manželství s Kateřinou, vdovou po novoměstském pivovarníkovi. Což jsou fakta pro chod českých dějin nepříliš podstatná, ale snad nikoli nezajímavá, neboť právě kroniky Marka Bydžovském o prvních třech Habsburcích na českém trůně jsou pro nás jedinečnou studnicí informací.
'Po kterémžto nešťastném pádu a zahynutí tohoto ctného a šlechetného mladého krále Ludvíka stavové Království českého položili sobě sněm téhož roku na Hradě pražském a ti jej v pondělí po svatém Františku, tj. 8. dne měsíce října začali.' Hned na začátku byl odhlasován program sněmu, a to ne jen tak ledajaký, nýbrž hned z osmi bodů sestávající: 'Za prvé bylo usneseno, že král nemá desk zemských v svou moc bráti ani v ně mimo svobody tohoto království vkračovati;
za druhé že nemá moci žádnému úřadu bráti bez spravedlivého rozeznání úředníků a soudců zemských i jiných rad Království českého;
za třetí aby žádný ven ze země k soudům potahován nebyl o nižádnou věc ani od krále, ani od nižádného jiného;
za čtvrté aby král obyčejně dvorem byl v tomto království, pakli by z něho vyjeti měl, aby je poručil k opatrování obyvatelům království tohoto s radou obecného sněmu;
za páté že král nemá jiných rad užívati ve věcech království tohoto nežli Čechů;
za šesté aby král stranám podjednou a podobojí žádných útisků nečinil ani činiti nedopouštěl a o to se císaři přičinil, aby rozdílové strany víry v okolích zemích skrze řádné sjití ke srovnání křesťanskému i k nápravě přivedeni býti mohli;
za sedmé kněžím aby žádný ženiti se pod sebou nedopouštěl ani jiných rozpustilostí a zjevných hříchů poddaným a čeledi své, ani rouhání proti svátostem, proti Matce boží a svatým, ani masa jedení v postní dni, ani díla v neděli a jiné svátky od církve nařízené pod skutečným trestáním;
za osmé ožralství a pití hanebné a jiní zjevní hříchové aby žádnému ze stavů, ani čeledi a poddaným jim, ani žádnému jinému trpěni nebyli, neb jest to věc nenáležitá, nepoctivá a před Bohem i lidmi ohyzdná.'
No jistě. Takových věcí ohyzdných jako je ožralství a pití se přece nikdo ze slušných lidí nemohl zastávat, to museli odhlasovat všichni, a jednomyslně. Ale - proč vlastně? Inu, protože se schylovalo k důležitému, ba závažnému aktu. Protože se čeští páni chystali volit šéfa svého státu. Proto museli poctivě vyjmenovat všechno, co jejich budoucí panovník bude muset dodržovat. Proto o tom všem rokovali, a trvalo jim to celých 16 dní, kdy zvažovali všechna proto i proti, kdy se oprášily vídeňské dohody mezi Jagellonci a Habsburky o vzájemném dědění v případě vymření jedné z dynastií, k čemuž právě došlo, protože dvacetiletý Ludvík navzdory svému časnému a nestřídmému pohlavnímu životu s manželkou Marií zemřel bezdětek.
'Ve středu před slavností svatých Šimona a Judy, apoštolů Páně (tedy 23. října 1526 kolem čtvrté hodiny odpolední v kapli svatého Václava v pražské katedrále svatého Víta na Pražském hradě) sešly se z počtu svého jisté osoby k volení nového krále.' Počet těch mužů činil přesně dva tucty, tedy čtyřiadvacet. Ovšem jména mezi nimi v žádném případě tuctová nebyla. 'Ze stavu panského Zdeněk Lev z Rožmitálu, purkrabí pražský, Jaroslav ze Šelmberku, nejvyšší komorník, Zdislav Berka z Dubé, nejvyšší sudí, Adam z Hradce, nejvyšší kancléř, Jan z Vartemberka a na Dubu, Hanuš Pflug z Rabštejna, Kryštof ze Švamberka, Vilém Švihovský z Rýzmberka, purkrabí karlštejnský.' To byli páni; stav rytířský byl zastoupen rovněž reprezentativně: 'Radslav ze Šebířova, nejvyšší písař český, Jan Litohorský z Chlumu, Jan Trčka z Lípy, Opel z Fictum, Linhart Markvart z Hrádku, Václav Amcha z Borovnice, Jan Boryně ze Lhoty, Jaroslav Brozanský z Vřesovic.' Ještě nejsme u konce, zbývá nám stav třetí, měšťané: 'Jan Pašek z Vratu, Zikmund Vaníček z Prahy, Duchek Přeštický z Menšího Města pražského, Samuel Lavička z Horny Kutné. Mikuláš Černobejl ze Žatce, Purkrábek z Plzně, Václav z Kouřimě, Mikuláš Slanař z Tábora.' Všichni? Všichni. Po osmi z každého stavu.
Pročpak byli všichni tak pečlivě a dopodrobna vyjmenováni? Protože právě tito muži, když předtím jednali celých osm hodin ve svatováclavském kapli, ti uvnitř rozhodli nejenom o budoucím králi českém, ale o tom, že Habsburci se stanou pro nás definitivou pro celá další čtyři století.
'Tyto osoby, učinivše jedna každá obzvláště přísahu v kostele svatého Víta, vešly do kaple svatého Václava a tu každá ta osoba svůj oumysl zjevně před jinými oznámila a zjevně a světle vyhlásila. A tu se snesli všichni jednosvorně, odtud vyšli společně a šli až do soudné světnice a tu purkrabí pražský jich svolení a vyvolení vyhlásil, řka: Ferdinandus jeho Milost, arcikníže rakouské, jest král český.'
Ferdinandus. Neboli Ferdinand. Skvěle znějící jméno. Původně znamenalo muže k míru nebo k jízdě se odvažujícího. V žádném případě to tedy (alespoň podle jména) nemohl být žádný nerozhodný třasořitka. A věru nebyl. I když (ale zůstane to jenom mezi námi) - on to žádný statný rytíř zrovna nebyl. Pokud lze přispět ještě několika dalšími důvěrnými informacemi. Ferdinand byl malý, hubený, suchý a pobledlý. Představme si ho (ale nebude to nic lichotivého) asi takto: Na dlouhém husím krku jakoby visela dopředu nachýlená hlava, která končila výrazným, zobákovitě zakřiveným nosem. Nosu připomínající dravého ptáka si leckterý jeho majitel nadmíru cení, jenomže on neměl jenom ten nos. On měl ještě pysk. No tak dobře, ret, spodní ret. Ovšem velice převislý. Pro Habsburky charakteristický. Díky němu měl ústa neustále pootevřená. Což mu na inteligentnímu výrazu příliš nepřidalo. A ty jeho ruce a nohy. ruce a nohy měl tenké, tenoučké, a postavu mírně přihrblou. Žádný krasavec. Mohl čile soutěžit se zjevem svého staršího bratra Karla (myslí se král španělský, přesněji král kastilský a aragonský). Ten vypadal ještě přihloupleji než jeho mladší bráška. (Kvůli tomu si na španělském dvoře užil svoje - těch poznámek.) Oproti Karlovi měl však Ferdinand jasné, bystře hledící oči, a jak se říká: oko do duše okno. Intelektuálně byl Ferdinand opravdu na výši, což se kupříkladu projevilo, když měl promluvit. Činil tak spěšně, ve chvílích vzrušení překotně zadrhával, ale když přidal pověstně ostré sarkasmy, tak z toho mladíka šel strach.
Mladíka? Kolik mu bylo let, kdy ho Češi zvolili na svůj trůn? Narodil se 10. března 1503, v době volby mu bylo třiadvacet a půl.
'O tom pánu a králi Ferdinandovi když se roznesla pověst, kterak jest horlivý milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávisti, mnohým Čechům těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost a všecken řád dobrý v nelibosti byl, ale dobrým a šlechetným a po spravedlnosti žíznícím byl velmi vděčný, protože již nesměli mnozí hlavy pozdvihnouti pro přílišnou nespravedlnost těch, kteří moc nad nimi měli. Neb jsou byli tomu mnozí přivyklí, aby měli pána takového, kterýž by jim tak rozkazoval, co by oni chtěli a kdy by chtěli, jakž pak tím způsobem země česká příliš hladem spravedlnosti vymořena a zemdlena byla. A tak tomuto králi a pánu dal Pán Bůh, aby nesl meč k chvále dobrým a ku pomstě lidem nepravým.'
Náš nový pan král byl z té nejlepší rodiny. A to jak z otcovy, tak z matčiny strany. Věru, narodit se v pravý čas a na správném místě, toť velké umění! Ferdinand byl vnukem hned čtyř panovnických hlav. Na jedné straně královského páru aragonsko-kastilského Ferdinanda a Isabely (což byli titíž, kteří s velkorysostí sobě vlastní vyslali Kolumba objevit Nový svět); na straně druhé byl jeho dědečkem Maxmilián I. Habsburk a babičkou Marie Burgundská, císařský to pár. Skvělý rodokmen. Byli stejně geneticky kvalitní i rodiče? Právě v nich se spříznilo několik nejurozenějších, velice starobylých evropských rodů, leč navzdory tomu jejich osud nepatřil k těm nejšťastnějším. Tento zlověstný prvek poněkud znepokojuje, a je k tomu vskutku důvod: Matka Johana se ještě před Ferdinandovým narozením stala dědičkou koruny, protože její starší sourozenci v rychlém sledu za sebou pomřeli. Otec (což byl Habsburk Filip Sličný) se po Johanině boku mohl dříve či později dočkat další, promyšleně naplánované akvizice. (Habsburkové, ti se uměli ženit a vdávat!) Jenomže sotva se malý Ferdík narodil, začal se ten projekt hatit. Chlapci byl sotva rok (mluvíme pořád o Ferdinandovi), kdy tatínek Filip onemocněl. Na zimnici. Vypotil se a zemřel. Dotyčný nebožtík se dožil pouhých šestadvaceti let. Zdravotní stav Ferdinandovy matky Johany (v té době čerstvé vdovy, ale nicméně opět těhotné) se rapidně zhoršoval, až nakonec propadla trudnomyslnosti. Valnou část zbytku svého tragického života prožila jako nesvéprávná bytost, které dějiny přiřkly přívlastek Šílená. Mezitím měl dědeček (tedy císař Maxmilián I.) plnou hlavu úvah, jak habsburskému rodu zajistit v Evropě místo nejpřednější. V první řadě on sám nezůstal zkrátka. Vyženil Burgundsko a Nizozemí. Potom syna Filipa oženil se Španělskem, což znamená s dalšími državami, v té době hlavně s Amerikou. Po Filipově náhlém skonu to sice vypadalo zle, ale ani vražedná zimnice synova, ani pomatenost snachy, nic z toho nemohlo Maxmiliánovy záměry překazit. Bylo tu přece šest dětí, které stačil Filip a Johana během osmi let svého manželství zplodit. Pro Ferdinanda plus jeho sourozence to sice znamenalo, že v útlém věku osiřeli, ale na druhé straně nemuseli dlouho čekat. Nemuseli dlouho čekat na své povznesení. Oč dříve opustilo scénu jedno generační koleno, o to dřív se dostalo lesku následujícímu. Ferdinand i Karel se dočkali skvělého vzestupu jako mladíčci.
'Dětství strávil příští český král povětšinou ve Španělsku, při dvoře dědečka Ferdinanda Aragonského. Tomu nejmladší z vnuků přirostl zvláště k srdci. Byla mu poskytnuta typická španělská výchova. Přísná, náročná, stroze katolická, zdůrazňující vladařskou budoucnost k povinnosti. Ty spočívaly především v požadavku disciplinovaně hájit vyšší dynastické zájmy a nadřazovat je cílům osobním. Počínaje generační dvojící Karel - Ferdinand začali španělský typ rodové kázně trvale vyznávat a prosazovat i Habsburci. Vždy pak pokorně sloužili myšlence jednoho centra, jedné hlavy, monolitního impéria, ačkoli to mnohdy nebývalo jednoduché. I stroze vycvičený Ferdinand, sám o sobě velmi ambiciózní, po celý život bez reptání respektoval svého o tři roky staršího bratra Karla, hlavu rodu. Nečinil tak z vřelé bratrské lásky, na to jejich vztahy byly příliš vlažné, ale z ukázněné víry v platnost dynastické doktríny.'
Výchova Habsburka Ferdinanda byla na úrovni Na té nejvyšší. Ten čas, kdy i vysocí feudálové považovali analfabetismus za přednost a v učenosti spatřovali cosi nemužného, mnišsky knihomolského, ten čas už dávno minul. Ferdinand byl přece současníkem Koperníkovým, patřil ke generaci, která první vyslovovala jméno Amerika, a byl dokonce nejvznešenějším osobním žákem Erasma Rotterdamského. (Jehož dílo přeložil poprvé do národního jazyka, a to do češtiny, náš Řehoř Hrubý z Jelení, jak už víme.) S Erasmem se potkal Ferdinand v Nizozemí a tam také dorostl do svého příštího formátu. Ve Španělsku zase poznal cenu akurátně vedeného účetnictví, v Burgundsku (v zemi jedné ze svých babiček) mohl sledovat, jak je užitečný perfektně fungující úřednický aparát. Erasmovi se podařilo ve Ferdinandovi rozpustit bigotní katolictví a jeho náboženské přesvědčení přijalo rysy humanistické snášenlivosti. Arcivévoda (tak zněl jeho dosavadní titul: arcivévoda rakouský) se vzdělal v politických vědách a velice rychle pochopil, že v řízení věcí obecných platí kvalifikovanost víc než rodová vznešenost. Během let se vycvičil v mnoha jazycích, plynně hovořil rodnou španělštinou, ale uměl i francouzsky a latinsky, slušně se domluvil italsky, německy zatím nedovedl, ale nic nebylo ztraceno, naučil se později, i když popravdě - nikoli dokonale. (Habsburk, a neuměl dobře německy Habsburkové se považovali vzhledem ke svým spletitým rodovým svazkům i k mnohonárodnostním rozměrům své říše za nadnárodní dynastii. Dlužno říct, že celkem právem. Ferdinand sám toto cítění sdílel, a pokud o tom vůbec někdy přemýšlel, považoval se nejspíš za Španěla.Tím byl napůl krví a úplně svou výchovou.)
'Dorostl ve stínu Karla. Naučil se přísné pracovitosti a píli. Energie měl na rozdávání, jeho chladnokrevný mozek fungoval perfektně. Osobně však zůstával studený' (říká se jako psí čumák). 'Nebyl zrovna družný, okolí ho vnímalo jako pichlavého povýšence. Povaha jako by odpovídala málo přitažlivému zjevu a tak jenom stěží získával přátele. Ani o ně moc nestál. Ve Španělsku byl prý oblíben, pořád však zůstával poněkud v pozadí, druhý za Karlem - mužem s nevyjasněnými perspektivami. Osud 'nejslavnějšího dona Ferdinanda' byl nejasný i poté, co mu vybrali nevěstu.' Bylo to už v roce 1515 (tehdy bylo Ferdíkovi dvanáct let). Dědeček Maxmilián domluvil ve Vídni s Vladislavem Jagellonským pravidla nové dynastické hry. Copak to bylo za hru? Inu, že si děti Jagellonce vezmou Habsburky. A to ještě nebylo všechno: kdyby náhodou ten či onen rod vymřel, tak vstoupí v platnost vzájemné dědění. Ze strany jagellonské to byla věc průzračná, dokonce i jmenovitě: sňatek měli uzavřít dvě jagellonské děti, Anna a Ludvík. Habsburk však provizorně nabídl svatebčany tři - v určitém smyslu dokonce čtyři. Vskutku: šlo o vnoučata Karla, Ferdinanda a Marii, a tím čtvrtým kandidátem na ženění, tím byl pro jistotu on sám. (Dědek jeden.) Vezměme to popořádku, jinak se v tom nevyznáme: sňatek Marie Habsburské s Ludvíkem Jagellonským byl předem jasnou věcí, a opravdu se uskutečnil, ti dva ostatně jako by se hledali, milovali se láskou nadmíru vášnivou. Zato jagellonské princezně Anně se před oči stavěli hned tři nápadníci, aniž ovšem mohla sama mezi nimi volit. Komická klauzule tohoto sňatkového kšeftu posunula šestapadesátiletého Maxmiliána do role ručitele. Ručitele? Zač ručil? Pokud by dívku tenkrát dvanáctiletou (tedy Aničku Jagellonskou) nemohl z vážných důvodů pojmout za choť ani Karel, ani Ferdinand, tak by se zkrátka obětoval a všecky závazky by jako ženich splnil sám dědeček-císař. Tahleta nabídka Anně asi sotva lichotila, a Maxmilián ji sotva učinil z nějakého erotického poblouznění. (No, kdoví) Ne, opravdu to bylo diktováno dynastickými zájmy, žádný cit. Prostě stratég Maxmilián chtěl opět co nejčastěji 'zasnoubit Rakousko,' no ale v tom kvaltu se jaksi nemohl pořád rozhodnout, impérium se mu překotně rozrostlo, v té chvíli mělo už fakticky tři centra, Vídeň, Brusel a Madrid, kdo to má všechno hlídat, a další politické záležitosti byly nadále v prudkém pohybu. V roce 1516 brzy po podivných námluvách zemřel španělský král Ferdinand Aragonský, princ Karel se chopil jeho žezla, a tím z trojlístku svatebčanů vypadl. Správně. V témže roce zemřel a tím pádem opustil uherský i český trůn Vladislav II. A tři roky po něm odešel na věčnost i habsburský ručitel a dědeček - možný ženich Maxmilián. Po jeho smrti se dědictví Habsburků ocitlo kompletně v rukou devatenáctiletého Karla I. Což nám připadá úžasné i bláznivé zároveň. Připadalo to tak i současníkům. Jenom si to vezměme: Španělsko s državami v Itálii a s nepřehlédnutelnými koloniemi v zámoří - Nizozemí s nejsilnějším hospodářstvím v Evropě, rakouské země se svým důlním pokladem, dědičná území v Německu - to všechno připadalo jednomu jedinému člověku, vlastně ještě chlapci. (Co to je, devatenáct let I ten vůbec nejmladší ministr vlády České republiky by proti němu byl stařík, nehledě na pravomoci nesrovnatelně chudší) Mladší bratříček - náš Ferdinandek - měl ostrouhat kolečka. Moc se mu to asi nelíbilo Zcela jistě ne, byl asi zdrcen, nicméně disciplinovaně mlčel. V době, kdy Magalhaes se skromnou flotilou pěti kocábek vyplul na cestu kolem světa, se před Ferdinandem otevírala kariéra leda tak nějakého podřízeného místodržícího v jakési zapadlé provincii. Co horšího - zbyl na něho Černý Petr. Mezi Habsburky už zkrátka nezbyl ani jediný mužský, který by splnil závazky z Vídně a vzal si princeznu Annu Jagellonskou. Ferdinandovi se nechtělo Ne, to je slabé slovo - 'nechtělo.' Ona se mu hrubě nelíbila. Zdali ji viděl? Neznal ji. Vymlouval se, že svatební slib učinil jako nezletilý, a měl pravdu, bylo mu tenkrát sotva dvanáct, čili že byl nesvéprávný a z té svatby nemůže nic být. Pochopení našel u bratra Karla - ovšem z poněkud jiných důvodů. Kdyby dal teď Karel souhlas k Ferdinandovu sňatku, tak by to současně znamenalo postoupit mu alespoň kousek, část, drobínek z toho ohromného dědictví, a to nechtěl. To se přece příčilo koncepci jediného vladařského domu. Samozřejmě. To by byla věčná škoda. Dva roky trvaly rozpaky. Dva roky se tajně jednalo. Dlužno dodat, že vše probíhalo bez projevů žárlivosti a nevraživosti mezi oběma bratry. Dynastie prostě hrála vysokou hru o vládu nad světem a osobní zájmy musely jít stranou. No a pak konečně padlo rozhodnutí. Nejprve provizorní, později vylepšené. Spočívalo ve třech krocích. Za prvé: Ferdinand se s Annou ožení. Za druhé: Impérium se rozdělí. Za třetí: Ferdinand se stane pánem nejprve části, posléze všech dědičných alpských držav.

308. schůzka (27. 05. 2001): FERDINAND A ANNA

Po čtyřech stech třiceti devíti letech vlády Přemyslovců, po 127letém panování Lucemburků, po zanedbatelné epizodě korutanské a také po letech správcování a posléze i kralování poděbradském, jakož i po necelém půlstoletí Jagellonců usedla na pražský stolec několikráte i habsburská pozadí. Bylo to víceméně na jednu sezónu, což platí o Rudolfovi I. i o Albrechtovi; pouze Ladislav Pohrobek nám vydržel čtyři léta. Roku 1526. se potomci rodu z habichtsburského hradu, nacházejícího se v dnešním Švýcarsku, v Království českém usadili. Říkali, že nadlouho. A trvalo to 392 léta.
'Že král český a uherský Vladislav, těžkou nemocí sklíčen jsa, na počátku roku 1506. pomýšlel na blízkou smrt svou, toho důkazem jest tajné vyjednávání s císařem Maxmiliánem, jež pak vedlo k úmluvám přízně co možná nejužší a nejúplnější. 20. března toho roku ve Vídeňském Novém Městě zasnuboval císař vnuka svého s královou dcerou Annou a vnučku svou Marii se synem královým, bude-li mu který narozen, jak se očekávalo. Vladislav i Anna stvrdili to zápisy svými danými v Budíně 27. března; nazítří pak jmenoval král císaře poručníkem dítek svých, kdyby sám sejíti měl smrtí před časem. Není se čemu diviti, že Maxmilián snažil se pojistiti domu svému právo dědické, kterého nabyl smírem prešpurským z roku 1491. Jakou myslí však Vladislav a manželka jeho dávali se do tajných smluv těchto, bude teprve tehdáž možné posouditi spravedlivě, až okolnosti časové nabudou hojnějšího a nestranného světla.'
Zdá se, že okolnosti časové již vskutku nabyly hojnějšího a nestranného světla a my si můžeme říct, kterak k tomu došlo, že jsme se ocitli pod Habsburky. 'Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj!' Tak právě tímto heslem se řídil císař Maxmilián, rodem Habsburk, zatímco ve svém štítě měl jinou ušlechtilou myšlenku: 'Přes všechny zkoušky!' Nejraději to však zkoušel skrze sňatkovou politiku. V tom Vídeňském Novém Městě (o kterém tu už byla řeč) uzavřel s králem Vladislavem tajnou dohodu, podle níž si mladičká princezna Anna Jagellonská (slůvko 'mladičká' jest vskutku na místě, neboť jí bylo tehdy asi dva a půl roku) vezme (v budoucnu) za muže císařova vnuka. Budoucímu ženichovi byly v té době tři roky. Ovšem tím to přísně utajené ujednání nekončilo. Potvrzovalo se v něm, že když se Vladislavově manželce (v té době těhotné) narodí syn, dostane za manželku Ferdinandovu sestru Marii, což je skutečnost, kterou bychom marně hledali v Guinessově knize rekordů, i když tam bezesporu patří: chudáček Ludvíček měl nevěstu, jsa přitom ještě nenarozen, nalézaje se momentálně v mámině děloze.
Po téhleté první úmluvě následovaly další (on císař Maxmilián vůbec rád pořád něco sepisoval, mimo jiné několik autobiografických knih.) 'Kdože se v životě do paměti nezapíše, nebude míti ani po smrti paměť žádnou a člověk ten bude se zvonu úderem zapomenut,' napsal vlastnoručně a bezpochyby byl o tom přesvědčen. V dalších smlouvách a dohodách byly prvotní úmysly upřesněny a prohloubeny. Roku 1511 bylo mimo jiné usneseno, že v případě Ludvíkovy smrti bude Anna uznána za Vladislavovu dědičku. Maxmiliánovi to myslelo hodně dopředu. Jak mohl tušit, že Ludvík zahyne jako dvacetiletý v bitvě u Moháče?
Císař trpělivě, pečlivě a přesně připravoval budoucí životní dráhu všem svým potomkům. 22. července 1515 dosáhl svého. V dómu svatého Štěpána ve Vídni se odehrávala velice podivná slavnost.
'V neděli na den svaté Máří Magdaleny,' psal v dopise pan Zdeněk Lev z Rožmitálu svému šlechtickému kolegovi Petrovi z Rožmberka, 'císař ráčil u přítomnosti nás některých z několikera království vstaviti korunu na hlavu dcery pána našeho a za královou ji ohlásiti (Aničce Jagellonské bylo tehdy dvanáct let). Ta potom s tou korunou jela do kostela svatého Štěpána ke mši svaté a hned za ní císař i králové; a císař připravil se v majestát císařský, a tu po mši svaté učinili slib císař i královna, dcera pána našeho, k manželství na ten způsob, jestliže by jí žádný jeho vnuk nepojal, že císař má ji konečně sám pojmouti v roce a ve třech měsících, a již má Její Milost zůstati ve Vídni.'
Moment. Obáváme se, že téhleté pasáži z korespondence pana Lva porozumí jenom málokdo. A přece je to náramně jednoduché. (Jak pro koho.) Prostě v tom okamžiku, kdy se Anička vdávala, tak zkrátka nevěděla, koho si vlastně bere. (Jednodušeji to říci vskutku nelze.) V tom svatoštěpánském dómě ve Vídni byla oddána s římskoněmeckým císařem Maxmiliánem Habsburským, který tu však pouze zastupoval svého vnuka. Kterého? Správná otázka. Ferdinanda. Anebo možná Karla. Takové sňatky per procurationem (neboli na dálku, v zastoupení) byly mezi královskými dětmi vcelku běžnou záležitostí. Že chuderka nevěsta nevěděla, jak že se její ženich vlastně jmenuje, to však běžné moc nebylo. Ono bylo jaksi drobet zvláštní, že se mělo teprve časem rozhodnout, jestli bude Anniným manželem Karel (neboli pozdější římský císař a španělský král), anebo jeho mladší bratr Ferdinand. A ta poznámka, že když by ji žádný z vnuků nepojal, pojme ji sám císař. Císař Maxmilián prostě ručil svým slovem, že si Andulka někoho z Habsburků vezme, i kdyby to měl být on sám. Že to někomu připadá jaksi nemravné? Spíše pragmatické.
Leč Anninou svatbou s jedním z možných dvou či tří ženichů to ve Vídni zdaleka neskončilo. 'Také oddán tu byl k manželství král Ludvík s vnučkou císařovou Marií.' Marušku nezastupovala babička, Marie byla osobně přítomna, jakož i Ludvík. Připomeňme si ještě jednou, kolik bylo tomuto ženichovi a této nevěstě: devět a deset. Nejvyšší čas, že si pospíšili. (Ludvík byl ten mladší.) 'Císař i tři králové (kromě císaře Maxmilána tu byli přítomni král Vladislav a jeho syn král Ludvík, jakož i polský král Zikmund) tu v tom kostele pro poctivost takových přátelství pasováni byli. Pro veliký lidu dav přihodilo se mnohému, když klekal, aby byl pasován, že ho jiní dorazili, až upadl,' povšiml si v dopise pan Zdeněk Lev z Rožmitálu, ale už nedodává, po kolikátém korbelu Jejich Veličenstva při pasování padala. 'Další dnové stráveni byli v rozmanitých kratochvílích, tancích, turnajích, hrách a hostinách, výměnách darů, spisování a prohlašování smluv et cetera.'
Zvlášť známý psavec Maxmilián si zřejmě přišel na své. Mohl být vskutku spokojen. Dosáhl všeho, čeho dosáhnout chtěl. V historických spisech je tato dvojnásobná svatba označována za počátek mnohonárodnostní habsburské monarchie. Tam to všecko začalo, už v tom patnáctém roce, ne až o jedenáct let později.Maxmilián zajistil sňatkem nástupnická práva po jagellonské dynastii v Čechách i v Uhrách a tím napomohl jejich spojení s rakouskými zeměmi.
Ale abychom v tom svatební mumraji neztratili nevěstu bez ženicha. Aničku Jagellonskou. Po slavnostech se už nevrátila do rodných Uher, ale když krátce pobyla ve Vídni, rozjela se do tyrolského Innsbrucku. To bylo Maxmiliánovo oblíbené sídlo. Tady císař o budoucí manželku některého ze svých vnuků (a možná že i o svou vlastní budoucí manželku) pečoval a dbal na to, aby se připravovala na svůj budoucí úkol choti a panovnice. Nebyla v tom městě na řece Innu sama, společnosti jí dělala i její nová švagrová Marie, zatímco bratr Ludvík se vrátil s těžce nemocným otcem do Budína a brzy nato se po jeho smrti ujal vlády nad českými i uherskými zeměmi.
'Císař Maxmilián I. skonal dne 12. ledna roku 1519. ve Welsu. Již předtím jmenoval krále Ludvíka Jagelonského svým náměstkem v říši a sliboval přičiniti se u kurfiřtů, aby časem zvolen byl také za jeho nástupce v říši.' Ale sliby chyby. 'To však nejenže nestalo se, ale Maxmilián nedlouho před svou smrtí na sněmu říšském v Augspurku měl s kurfiřty jednání o volbě vnuka svého Karla, krále španělského, na místo své, a jen odpor některých byl příčinou, že úmysl ten byl zatím neproveden; ba i druhý hlavní článek smluv z roku 1515 o zasnoubení Anny, dcery Vladislavovy, stal se pochybným, ježto žádný ze zasnoubených neměl se k svatbě s ní.' V skrytu své dušičky Anna doufala, že to bude Karel, kdo si ji vezme. Bylo jasné, že jako prvorozený má před sebou skvělou budoucnost. Jenomže když se po nečekané smrti svého otce stal Karel španělským králem, a vzápětí nato mu úmrtí dědečka Maxmiliána otevřelo cestu i na císařský trůn. Anička pro něj přestala být atraktivní. Aniž mohla do toho nevěsta říct jediné slovo, bylo rozhodnuto, že se jejím manželem stane - arcivévoda Ferdinand. Starší bratr mu postoupil rakouské země a svěřil mu hodnost místodržícího v zemi. Rozhodli bez Anny, ale na to byly královské dcerky zvyklé. Horší to bylo se společenským postavením ženichovým. Španělský král a nastávající císař na jedné straně, a pouhý arcivévoda a místodržící v Rakousích na straně druhé. Anna, Ludvík a uherská šlechta to nesla dost těžce, ale jak se nakonec ukázalo, z lidského hlediska na tom Anna vydělala. Svým vzhledem Ferdinand nikterak neoslnil (už jsme si říkali, jak vypadal). Ale zatímco jeho starší bratr Karel byl uzavřený, nedůvěřivý, bigotní a velmi sobecký, působil Ferdinand opačným dojmem: dokázal být šarmantní, vtipný, ohleduplný a v mnoha ohledech značně vzdělaný. A ještě jeden detail: stal se z něj přímo vzorný manžel, kterému byla milostná dobrodružství jak před svatbou, tak i po ní cizí (na rozdíl od Karla, který měl dvě nemanželské děti). Skutečná svatba (už nikoli v zastoupení) se konala roku 1521 v Linci. Oběma snoubencům (kteří už byli svoji de iure a teď tedy i de facto) bylo osmnáct let.
Oba sourozenci se do svých partnerů (i když jim byli vybráni, aniž se kdo ptal na jejich mínění) upřímně zamilovali. To znamená Ludvík do Marie a Anna do Ferdinanda. Marie nebyla podle mínění současníků zrovna kráska, a po pravdě ani o svůj zevnějšek příliš nedbala. Vysloužila si proto hanlivé označení 'mužatka.' (Dnes by mohla reprezentovat úspěšně kupříkladu na tenisových dvorcích či jako členka feministického hnutí.) Tenkrát sice tenis už existoval, něco podobného se hrálo už ve starém Římě a ve středověké Francii mu říkali jeu de pomme, tedy hra s míčem, ale Marie se stejně dobře uplatnila kupříkladu v jízdě na koni, v tanci, střelbě, a také v honbě. Její švagrová Anna byla mnohem jemnější a nesporně hezčí. O tom svědčí i dvojportrét Ferdinanda a Anny z rukopisu norimberského, podle něhož by si novomanželka svým půvabem nezadala s leckterou královnou krásy. A co se týká tělesné zdatnosti, ani v ní nezůstala za manželkou svého bratra příliš pozadu. Jeden z reliéfů janovského malíře Paola della Stella na pražském Belvederu ji představuje spolu s Ferdinandem v lese nad zabitým kancem. Zdá se, že i ona ráda honila a že to byla obratná jezdkyně. Ostatně na koni ji vidíme i při známém slavnostním aktu, který zahajoval habsburskou vládu v českých zemích - při Ferdinandově přísaze na české hranici u Jihlavy. To bylo 30. ledna 1527. Půl roku předtím padl Annin bratr Ludvík bitvě u Moháče a český trůn byl náhle volný. Několikeré úmluvy hovořily o nástupnictví jasně - na trůn měla nastoupit Anna. Jenže ještě než mohl na český trůn usednout, musel budoucí český král do hlavního města své nové země přijet. Předtím však musel přejet české hranice. Právě tady, na hraničním pomezí, měl být slavnostně uvítán. Pedantický, k sobě i k jiným náročný muž s dravou energií byl na místě včas. Musel tady však řadu hodin nervózně čekat. Vítací ceremoniál nějak pořád nezačínal a nezačínal Copak se stalo? Ale no tak vcelku nic Čeští páni. Rozčileně se hádali o to, do jakého pořadí se rozestaví v královském průvodu. To bylo důležité? Skoro tak jako sestavení vlády. Což lze pochopit. Podařilo se? Podařilo. Ale trvalo to. Teprve když se věci urovnaly, mohl král složit příslušnou přísahu, zřejmě náležitě naštvaný, a pak se jelo dál. Trapná epizoda. Velice trapná. Ani by zvláštního povšimnutí nezasluhovala, kdyby se v ní jako v čočce nesoustřeďovaly tři typické vlastnosti českého panstva. Jaké to byly vlastnosti? Samolibost, malost, neschopnost jednotného postupu. (Mohli bychom klást paralely se současnou politikou, ale ovládneme se.) Bylo to skoro symbolické: banální třenicí mezi sebou vítali čeští stavové státníka, o jehož formátu, programu a úkolech si zatím neuměli udělat přiměřenou představu. Byl tu však ještě jeden zádrhel, kvůli kterému to neměl od začátku Ferdinand v Čechách lehké. 'V Čechách stavovská obec sice uznávala dědická práva princezny Anny k české koruně, avšak s podmínkou, že Annu otec neprovdá bez vědomí a souhlasu stavů,' čteme v knize historika docenta Eduarda Maura. 'Tuto podmínku Vladislav v případě vídeňských sňatků roku 1515 nedodržel. Čeští stavové však roku 1526 při svém odporu proti Ferdinandovým nárokům argumentovali spíše tím, že podle listiny Karla IV. o nástupnictví v českém státě královské dcery zůstávají dědičkami trůnu jen do chvíle, než jsou vdány a vybyty.' ('Než jsou vybyty,' to znamená, než jsou zaopatřeny věnem.) Ferdinand musel na stanovisko českých stavů přistoupit a ucházet se o český trůn jako jeden z kandidátů volby. Čeští stavové jej nakonec tak jako tak zvolili, ovšem za podmínek, které podstatně omezovaly jeho pravomoc. Dopustili se přitom velké chyby. Tím, že si kladli podmínky, tím ani ne, ono se vždycky muselo vyjednávat Tím, že Ferdinanda zvolili jenom Češi. I když pro to žádné přijatelné právní důvody nebyly, tak čeští páni prostě svoje kolegy z Moravy, Slezska a Lužice nepřizvali. Do toho starého ohýnku kompetenčních i osobních sporů se přiložilo nové polínko. Přezíravost českých pánů. Ta plynula z falešného pocitu nadřazenosti nad stavy ostatních zemí. My jsme přece pány království! Nebudeme se ptát na názor nějaké Moravy, nějakého Slezska, neřku-li Lužice! Vyvolalo to to, co to vyvolat muselo - pohoršení, pobouření, hořkost, a zapsalo se to do paměti. A stalo se to podnětem k demonstrativnímu gestu: stavové na Moravě, potom v Horní a Dolní Lužici a nakonec i ve Slezsku prohlásili pražskou volbu pro sebe za nezávaznou. Habsburka sice přijali, nikoli však volbou, nýbrž z titulu jeho dědičných práv. Mezi tím byl rozdíl. Na Moravě, v Lužicích a ve Slezsku uznali právě ten princip, proti kterému se české panstvo při volební kampani tak nesmlouvavě stavělo. Jestli Praha po perném diplomatickém boji prosadila samostatné právo svobodné volby krále, tak stavy ostatních zemí koruny se vlastně vyprovokovány (na truc) opřely ve svém stanovisku o protikladný argument. Složily hold Habsburkovi proto, že byl manželem Anny coby dědičky jagellonského trůnu. Hrozně neradi bychom ty či ony historické okolnosti podceňovali, ale nešlo o záležitost přece jenom podružného významu? Tenkrát ne. Ferdinand si dobře všiml, jak je špička českého státu nejednotná, jak dokonce před očima svého krále svou nesoudržnost ještě demonstruje. Habsburk si toho nejenom všiml, on to taky brzy využil. Nebyla to ani tak jeho zásluha, byla to vina českých politiků. 'Ferdinand dobře věděl, že stavové, jsouce napříště příliš vázáni a osamoceni, se nechopí proti němu zbraně,' napsal Francouz Ernest Denis, profesor na pařížské Sorbonně a vynikající znalec české historie. 'Když přibyl do Prahy s manželkou na počátku roku 1527, ohlásil svoje námitky. Stavové chtějí, aby ve věcech českých užíval rad jen domácích; jsou však otázky, ve kterých účast mají různé země, kterým vládne, a bude s prospěchem, aby ve svém okolí měl muže všeobecné situace znalé. Dále: král nemá odmítat úřad nejvyšším hodnostářům, ale zda neznamená to osvobodit je od zákonů a pudit je k tyranství? A jestliže zneužijí svých úřadů k útisku země a její záhubě, jakou zbraň bude mít proti nim? A proč zakazovat králi, aby nedal korunovat syna za svého života? Svoboda sněmu se tím nijak neumenší. Stavové křičeli, hašteřili se a posléze se nevrle poddali. Takto v prvním utkání král zvítězil plně. od počátku si vytkl dráhu, kterou se chtěl ubírat: v jeho rukou královská autorita nedozná újmy, nedopustí, aby byla změněna v moc volební a jen podle jména, ale vynasnaží se, aby jí byla vrácena síla, které pozbyla za vlády slabých Jagellonců, a zároveň bude pracovat na těsnějším sblížení různých zemí, které mu osud vydal, aby byly podrobeny společné správě.'
Byla to tradice. Každý panovník při nástupu skládal přísahu nebo slib a podepisoval takzvanou volební kapitulaci. Což nebyla žádná prohra, žádné podrobení se, ale souhrn podmínek přijatelných pro obě strany, jakýsi můžeme říct vládní program, zajišťující trvání starých zákonů a privilegií, kontinuitu řízení státu a zároveň náčrt politické koncepce pro následující léta - je to řečeno dobře? Ano, přesně tak. Podepsal Ferdinand tu volební kapitulaci? Podepsal. Podmínky, domluvené po složitých a dlouhých debatách vypadaly na první pohled jako skutečná kapitulace, ale on si Habsburk o nich stejně myslel svoje. Většina z nich se skutečností nikdy stejně nestala.
'Toho léta 1527. 24. dne měsíce března v neděli okolo 17. hodiny Ferdinand, arcikníže rakouské, od Stanislava, biskupa olomouckého, na Hradě pražském slavně na Království české korunován, maje let věku svého 27. Na druhý den pak, totiž v pondělí po svatém Matěji Anna, krále Ferdinanda manželka, krále Vladislava II. dcera a Ludvíkova sestra, na České království rovněž korunována. Byla tehdáž stáří let 23, měsíců 7 a dní 5.' Kronikář Marek Bydžovský z Florentina byl muž na svém místě. Tak trochu cifršpión. Ani trochu se nezmiňuje o jásotu, se kterým Praha vítala svého nového krále. Ani slovo o všech těch slavnostních řečech, stejně medových jako neupřímných. Tiše, nenápadně, ale přece jenom znatelně u nás zavládla nejistota. Nejistota z toho, že nikdo ze zdejších hodnostářů, ještě nedávno všemocných, si nyní nebyl jist svými perspektivami. Všecka ta noblesní panská roucha skrývala úzkost před budoucností. Když měl Ferdinand českou korunu pevně na své hlavě, tak dlouho v Praze nepobyl. Spěchal do vedlejších zemí koruny, aby přijal jejich hold. Na nic víc nebyl čas. Čtyři století dlouhá habsburská éra našich dějin byla oficiálně zahájena.

309. schůzka (03. 06. 2001): INS THAL, INS THAL!

Sankt Joachimsthal Ano, takto se jmenovalo město, které rychlostí svého vzniku a růstu si zaslouží místo v Guinessově knize rekordů. Je to Údolí svatého Jáchyma, neboli Jáchymov. 'Ins Thal, ins Thal!' Tímto zvoláním jsme nazvali 309. pokračování rozhlasového seriálu, v němž jsme urazili už notný kus cesty. Od pravěku až k přelomu doby jagellonské a habsburské. Taky se mu říká konec středověku, začátek novověku.
'Na panství ostrovském v Loketsku, na pozemcích někdy vesnice Konradsgrün zvané, odkryty byly stříbrné doly tak hojné, že v krátké době bohatství jejich zastínilo starožitnou slávu Hor Kutných a pozor všeobecný obrátil se k nim v míře napnuté. Roku 1516. počala se tam tvořiti nová osada, které dáno jméno Údolí svatého Jáchyma neboli Sankt Joachimsthal, a již sněm svatováclavský v roce následujícím pojal tu věc do své agendy, ačkoli neustanovil o ní ještě nic konečného. Již roku 1518. vydal hrabě Štěpán Šlik tiskem v Lipsku zvláštní řád horní pro tyto doly.'
Ještě než se vydáme do toho srázného údolí mezi Karlovými Vary a Božím Darem, pozastavil bych se nad tím 'hrabětem.' Jako by tam byly slyšet uvozovky. A vskutku tam jsou. Ale proč? On pan Šlik nebyl hrabě? Štěpán ano. Mezi jeho předky se však vyskytovaly úplně jiné tituly. Akademické. Celá ta šlikovská historie začala už v Kostnici, na Husově procesu. V tomto výstavném městě na břehu Bodamského jezera bylo tehdy jen velmi málo Čechů, kteří se nestyděli ukázat ve dne s císařem Zikmundem. On se pan římský císař a český král (jak dobře víme) netěšil u našinců té nejlepší pověsti (na rozdíl od jeho tatínka). Tím raději přijal panovník služby, jež mu prokazoval mladý doktor jménem Šlik. Křestním: Kašpar. Rodem z Chebu. Zavděčil se náramně. Postupně byl jmenován tajemníkem Jeho Milosti císaře Zikmunda, později svobodným pánem Šlikem, a nakonec hrabětem Šlikem a majitelem rozsáhlých panství v severozápadních Čechách. A již uvedený Štěpán z rodu Šliků byl jeho vnukem a dědicem.
Pan hrabě byl ještě mladík, když se o tom jednoho letního dne roku 1515 dozvěděl. O tom, co se dělo zhruba už nějaké tři roky - pravděpodobně od roku 1512. Že na samém to nejzapadlejším konci jeho obrovského panství, v údolí říčky Bystřice, leží na povrchu země (a že se stačí pro ně jenom shýbnout) stříbro. Jenomže: i když se stačilo pro ně pouze shýbnout, samo místo bylo poněkud z ruky. Štěpán Šlik, osmadvacetiletý majitel onoho označeného místa, se jeho nepřístupností odradit nedal. Leželo sice za stržemi a takřka uprostřed pralesů, ale stříbro dokáže dobře svítit na cestu. Štěpán se dostavil přímo osobně (zčásti koňmo, zčásti po svých), a shlédnuv situaci, rozhodl se bez váhání, že se tam bude těžit, v tom údolí. v tom údolí. v jakém údolí? To je to. On sám nevěděl, jak mu má říkat. Poblíž se tam sice nacházela vesnice Konradsgrün, ale kdoví, jestli o ní pan Šlik vůbec věděl. Abychom to neprodlužovali: vzpomněl si na strejčka. Vlastně na jeho patrona. Na svatého Jáchyma, muže z rodu Davidova, jemuž (a pochopitelně i jeho manželce Anně) se narodila již v pokročilém věku obou rodičů dcerka Mirjam, kterou známe dodnes pod jménem Marie, Panna Marie, které se narodil syn Ježíš, a Jáchym byl jeho dědečkem.
'Při tak náhle objevené studnici velikého jmění nebylo divu, že přemítána byla i otázka, kdo měl k ní právo, a to ve smyslu sporném. Páni Šlikové, kteří nyní již vesměs hrabaty z Pasaunu neboli Bassana se psali, drželi kraj loketský ne co dědictví zpupné (autor František Palacký míní 'zpupným dědictvím' to, které bylo bez lenního závazku, tedy plně svobodné), ale měli ji co zástavu od koruny české, která splacením částky zástavní mohla každou chvíli do komory královské zase navrácena býti; ostatně zástava ta náležela celému rodu a ne toliko linii ostrovské (čili šesti synům páně Kašparovým).' S vlastnictvím pozemků v Údolí svatého Jáchyma to bylo řekněme podivné. 'Naskytlo se tu hned několik dalších otázek sporných drahně: Komu náleželo právo desátku a právo mincovní? Byli-li páni linie ostrovské samojediní oprávněni k velikým těm užitkům, nebo též strýcové jejich linie loketské a falknovské? Rozumí se, že na rozhodnutí jejich ke svému prospěchu hrabě Štěpán i bratří jeho dali sobě velice záležeti a nabývajíce každého dne většího bohatství není divu, že odhodlali se obětovati části jeho k tomu cíli.' Pan Palacký mluví už zcela určitě o bohatství. Takže se to rozkřiklo. U nás se nic neutají. V té době bez telegrafu, telefonu, neřku-li internetu se ta zpráva roznesla po Evropě rychlostí nevídanou. Nastalo jedno z klasických stříbrných opojení, což je forma stříbrné horečky, jež není o nic méně závažným onemocněním než horečka zlatá. U nás byla tato choroba známa již poměrně dlouho. České stříbro z Kutné Hory, Příbramě, Jihlavy, ze Stříbra, ze Stříbrné Skalice, ze Stříbrných Hor a ještě z mnoha dalších míst - to byla věc ve světě velmi vzácná, velmi obdivovaná, a - velmi záviděná. O králi Přemyslu Otakarovi Druhém se po Evropě vyprávělo, že má tolik stříbra, že je musí přechovávat v dutých věžích: stříbro se do nich sype horem, a když je věž tím kovem doslova našlapaná, no tak se postaví o kousek dál věž nová. Což je možná jakási historická anekdota, ale faktem zůstává, že syn a nástupce tohoto Přemysla Otakara, český král Václav II. měl tolik drahého kovu (což znamená peněz), že mnozí evropští panovníci vedle našeho vladaře vypadali jako docela chudí příbuzní. České království bylo zemí soběstačnou i pokud jde o umění, kterak drahé (jakož i jiné kovy) těžit a tavit. Z listiny, sepsané už v roce 1088, víme, že tenkrát už pro havíře a horníky bylo vžité české označení 'rudníci.' Tito rudníci vytěžili miliony hřiven stříbra (hřivna je čtvrt kilogramu), a tyto miliony většinou těžili bez zahraniční pomoci, a to až do doby Přemysla Otakara I., který začal povolovat německé osady.
Vraťme se však za zcela určitými rudníky, do Údolí svatého Jáchyma. Pan hrabě Šlik se vskutku nemusel o dostatek pracovních sil starat. Verbířskou službu (dnes bychom řekli reklamní nebo náborovou kampaň) za něj obstaraly pověsti. A byly to docela pravdivé pověsti o možnosti snadného, rychlého, ohromného výdělku. V měřítku střední Evropy se odehrálo totéž, co o tři století později kolem amerického zlata na Klondyku a kolem diamantových polí v jihoafrickém Kimberley. Do Údolí svatého Jáchyma začali putovat ze všech světových stran lidé, přivábení úslovím, které se nejenom v němčině, ale v mnoha jazycích a dialektech rozléhalo Evropou:
Ins Thal, ins Thal,
mit Mutter, mit all!
Aby byl zachován rým i význam, dovolili jsme si je přebásnit:
Vezmi starou, vezmi děcko,
do Údolí běží všecko!
(Já bych řekl, že překlad je v tomto případě lepší originálu.) S tím během to zas tak horké nebylo. Touha po majetku jest sice vydatnou pohonnou hmotou, ale - kterak běžeti, cesty nemajíce? Cest nebylo, zato hvozdů. A když se řekne hvozd, tak se myslí skutečný prales s medvědy a divočáky, kteří hájili energicky své domovské právo, a vlci a rysi se tam sháněli po teplé svačině. Stejně ale přicházeli lidé odevšad. Z Kutné Hory a Jihlavy přišlo jen pár nespokojenců, zato ze zkrachovalých dolů zpoza hranice (na saské straně) tvořily doslova zástupy. V Sasku měl báňský průmysl už tenkrát útlumový program (ten program jim vnutila voda), Jihlava, ale i Kutná Hora se po husitských bouřích už nikdy nevzpamatovaly, koncem 15. století se však stříbrná ruda nachází v Krušných horách, přesněji na jejich saské straně, kde tím pádem vzniká jedno báňské město za druhým, a když pak jsou doly největšího z nich při náhlé katastrofě zatopeny, a tak osiřelí horníci pátrají v okolí po nových výchozech. Což jsou místa, kde se ruda dostává až k zemskému povrchu.) Což se stalo právě v Údolí svatého Jáchyma. Saští horníci nakonec vytvořili v Jáchymově německou většinu. Tu už jenom doplnili další příchozí z Porýní, z Rakous, ze Solnohradska, hledači pokladů ze Švýcar. Ale v létě roku 1515 není v tom údolí Bystřice ještě nic. Tedy kromě toho stříbra. Zato už v prosinci téhož roku tam stálo 400 domů, a nedlouho potom 1200 domů. Tady to máme černé na bílém: 400, posléze 1200, a to na ploše osmdesáti hektarů. Čtyři sta domů během necelého půl roku? Vskutku dobrý příklad pro bytovou politiku naší vlády. (Ve skutečnosti ty domy byly dost ubohé dřevěné chaty. Ještě ubožejší než paneláky.) Pouze jednu jedinou výhodu měly. Když už byly na spadnutí, postavila se nová chata vedle, a předchozího domu se využilo jako paliva. Na každý pád rostlo Údolí svatého Jáchyma neboli Joachimsthal čili Jáchmstál a ještě taky Jochnstál, tedy dnešní Jáchymov, rychlostí nevídanou. Navzdory zimám vskutku fantastickým, ještě horším než dnes (to je co říct). V dobové kronice se dočteme, že za jednu jedinou zimu zmrzli v jediném lese dva medvědi a tisíc pět set kusů jiné zvěře. (A že tím nemysleli veverky.) Chaty se rozpadaly, protože v tom třeskutém mrazu praskaly skoby i hřebíky. O jedněch Svatodušních svátcích (a ty se drží padesát dní po Velikonocích) tady bylo ještě na metr sněhu! Karavany lidí však nic nezastavilo. Bodejť by je taky něco zastavilo, když v Údolí svatého Jáchyma byla ruda vzácného kovu kolikrát jen dlaň pod povrchem půdy, nebo přímo v kořenech starých stromů. Deset let po svém založení měl Jáchymov 18 000 obyvatel, tedy pětkrát tolik, kolik jich žilo v tehdejší Plzni, a sedmkrát tolik, kolik tenkrát měly České Budějovice. V Karlových Varech (v dnešním sídle kraje, ve kterém leží i Jáchymov) žilo tehdy pouhých šest set duší. Jenom pro srovnání: Praha měla tenkrát 30 000 obyvatel. A ještě jednou Jáchymov: 18 000. Z toho 8000 horníků (rudníků), dále osm set štajgrů (neboli důlních dozorců), taky čtyři sta šichtmistrů a ještě dalších báňských úředníků. Ti všichni pracovali v devíti stech stříbrných dolech. Stříbrných hutí bylo 13. Za pouhé čtyři roky od nálezu stříbra dal Štěpán Šlik razit z jáchymovského stříbra mince. Jak vypadaly? Na líci vidíme muže s plnovousem (to měl být světec Jáchym, ale podobu měl po nebožtíkovi Jáchymu Šlikovi), nápis na minci uváděl vše na pravou míru: 'Sanctus Joachimus.' Svatý Jáchym. O koleno muže je opřený štít se čtyřdílným znakem Šliků. V jeho modrých polích se nacházejí zlatí lvi, nesoucí malý kostel, naproti nim jsou dvě dvojice kroužků v červené a stříbrné barvě. Rub mince nesl obraz velkého heraldického českého lva (dvouoasého a s královskou korunou), a kolem nápis: 'Ludovicus Primus. Dei gratia rex Bohemiae. Ludvík První, z Boží milosti král český.'
'Zachovala se listina ze dne 25. ledna roku 1520., daná za jednání sněmu českého, v níž se bratří Šlikové zavázali pánům Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu, Ladislavovi ze Šternberka, Janu Pluhovi z Rabštejna i jejich potomkům dávati ze všech stříber, která na těch horách svatojoachimtálských a na okolních gruntech jejich dobývati se budou a mincovati, od každé hřivny obyčejné váhy sedm grošů českých , bude-li to sjednáno u krále Ludvíka Českého, aby tu při těch horách mincovati se mohly jak groše české, tak i mince podobné těm, které v knížectví saském byly dělány; přáli sobě při tom, aby jim povoleno bylo jednu třetinu stříber svých zmincovati na groše české, dvě třetiny podle způsobu saského. Tím objasňuje se článek v usnesení sněmovním, kterým svoleno bylo, že pan Štěpán Šlik s bratřími svými může na horách joachimtálských bíti groše na zrno, kterak na Horách Kutných se tepe, s tímž rázem i textem, jen s malou proměnou, co se tkne jejich erbu. Tyto groše byly větší, na číslo rýnských zlatých, a sice groše čtvrt-, půl- i celozlatkové; na největších groších, platících celý zlatý rýnský, měl býti na jedné straně ráz krále Jeho Milosti s textem, na druhé obraz svatého Joachima i erb páně Šlikův. Nepotřebí dokládati, že zřízení toto dalo původ krásným oněm grošům joachimtálským, jejichž památka ve slově tolar ozývá se podnes po celém světě.'
Kdyby jenom ve slůvku 'tolar' Těm mincím se v Čechách říkalo, že jsou 'dólské,' popřípadě 'dólary.' Už tenkrát. A u nás prosím. V německých zemích dostaly jméno 'thalery.' Nastoupily cestu, jejíž vítěznost dosvědčuje srovnávací jazykozpyt: Ta mince se stala 'thalerem, tolarem, dolarem,' ale taky to bylo dólaro ve Španělsku a daaler v Holandsku, v Itálii zase joachimico (tam využili zase první část jména našeho města; joachimico je tedy něco jako 'jáchymek;' podobně i v polštině, tam to byl joachimik a v Rusku zase 'jefmik' - rusky Jáchym je Jefim). To všechno byla jména pro mince, které se z českého stříbra razily v Jáchymově, ve městě stříbrné horečky.
Roku 1526 se v močálech u Moháče utopí český a uherský král Ludvík a beze stopy v něm zmizí i zakladatel Údolí svatého Jáchyma Štěpán Šlik. A do tohoto města přišel (nikoli zbohatnout, ale léčit) tehdy 33letý doktor medicíny jménem Jiří Agricola. On se sice narodil (bylo to 24. března roku 1494) v saském městě jménem Hluchov zdejšímu soukeníkovi jako Jiří Bauer (když v Sasku, tak spíš po německu Georg Bauer), ale když pak šel do světa studovat, tak si to svoje jméno přeložil po tehdejším velmi praktickém zvyku do latiny. Bauer, to je Sedlák. Latinsky: Agricola. Georgius Agricola.
Na svou dobu byl Jiří Agricola muž náramně vzdělaný, a taky zcestovalý. To patřilo k sobě. Kdo se chtěl vzdělávat, musel do světa. Do světa, to znamenalo nejprve na universitu do Lipska (což o to, to bylo pořád ještě doma), pak z Lipska do Itálie, taky na školy, poslouchal tam přednášky na vysokých učeních v Bologni a Benátkách, přičemž doktorátu dosáhl ve Ferraře. A v Kristových letech se dostává do Jáchymova. Bylo to zvláštní město. Bylo bez dějin. Jeho historie se počítala na pouhých několik let. Víc lidí tam do roka umíralo, než se jich narodilo, ale přece rostlo. V roce 1527, když Agricola do Jáchymova dorazil, už to město nemělo zdaleka zlatokopecký ráz. Už to bylo město. Se všemi kletbami města ve středověku. Kupříkladu s francouzskou nemocí, tedy se syfilidou, která (pár let po objevení Ameriky) stačila nakazit Evropany. I jáchymovské obyvatele. A další metla: Anglií proběhla zvláštní epidemie nemoci smrtelné do tří dnů. Říkalo se jí 'anglický pot.' Anglický pot se dostal do Jáchymově stejně jako 'španělské neštovice' nebo jakási 'uherská nemoc.' Nic a nikdo necestoval (a necestuje dodnes) tak rychle jako nemoci. A k tomu ještě četná důlní neštěstí, nový městský lékař v Údolí svatého Jáchyma pan doktor Agricola měl plné ruce práce. Nejen ruce. Taky hlavu. On o těch nemocech přemýšlel, a svoje myšlenky ukládal na papír. 'Theologové tvrdí, že Bůh je vyvolavatelem moru,' rozepsal se ve své práci, kterou pojmenoval De peste neboli O moru. 'Astrologové zase říkají, že za mor mohou určité konstelace hvězd. Ale lékaři nemají zapotřebí takovým způsobem vyvozovat příčinu moru. Jsouce žáky filosofie (dnes bychom řekli 'přírodovědci'), musejí sledovat to, co může být smyslem zachyceno, co může být poznáno a dokázáno ze smyslových údajů nebo z rozumových pojmů.' Docela přemýšlivý pantáta
Za svého pobytu v Jáchymově sepsal doktor Agricola svou první knihu, nikoli o medicíně, jako bychom si snad mohli myslet, nýbrž o hornictví. A je docela zajímavé, že nepřivedl na svět nějaký nudný spis, ale - dnes bychom mohli říct, že z jeho brka vzešlo - jakési naučné rozhlasové pásmo. Vymyslel si dvojici lékařů, kteří se dali do řeči s jistým Vavřincem Bermannem. Tenhleten pan Bermann ovšem už smyšlený nebyl. Onoho času působil jako hutní písař nově jmenovaného královského horního města Jáchymova. Kromě toho to byl Agricolův přítel. Jiří zřejmě dost brzy rozpoznal bezmocnost lékaře, pokud jde o boj proti tehdejším nakažlivým chorobám, a tak se raději soustředil na jevy, kterým mohl spíš přijít na kloub. Věnoval se mineralogii a hornictví a tenhleten koníček ho neopustil, ani když se z Jáchymova odstěhoval. To bylo někdy roku 1535 (po osmi letech, strávených v jeho zdech). Přesunul se do saské Kamenice, kde se stal rovněž městským lékařem a dokonce tam vykonával šest let funkci starosty. Nějaké stříbrné bohatství odvezl si s sebou domů? Lze o tom pochybovat. Leda - bohatství vědění, to ano. Všechny knížky, které kdy sepsal, mají svůj počátek v Jáchymově. Sepsal jich dost, ale klidně by mu stačila jedna. Ta samotná mu zajistila čestné místo v dějinách přírodních věd. Agricola ji psal sedmnáct let. A to ještě čtyři léta ležela u ilustrátora a tiskaře ve švýcarské Basileji. 'Táži se,' tázal se v 16. století doktor Jiří Agricola, 'zda je hornictví a hutnictví povoláním pro řádného občana, či je-li ho nedůstojným? My je právem počítáme mezi zaměstnání čestná. Hornický a hutnický výdělek je právě tak poctivý jako rolníkův. To kořist válečníkova jest bezbožná. Rolnictví, stavitelství a lékařství jsou počítány mezi čestná umění. Nemá tudíž ani hornictví býti vylučováno z jejich kruhu. Velice značné jsou výdělky lichvářovy či válečníkovy, avšak: lichva jest nenáviděna a kořist krutě vyrvána lidem bez viny bědným.'
Než stačilo vyjít jeho životní dílo De re metallica libri duodecim aneb Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, jeho autor zemřel. Celý život se těšil záviděníhodnému zdraví, prý nikdy ani nezastonal, až teď, a bylo to naposled. Čtyři dny bojoval s horečkou. 21. listopadu 1555 zemřel. Za svého života hřímal: 'Z důvodů rozumem pochopitelných nesmějí mrtví zůstávat nepohřbeni, aby nezamořili okolí!' Sám zůstal po své smrti mnoho dní nepohřben. Byl katolík a v Saské Kamenici byl knězem protestantský pastor. Do dnešního dne není známo, kde ho nakonec pochovali.

310. schůzka (10. 06. 2001): KONEC POLSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ

'O tom pánu a králi Ferdinandovi když se roznesla pověst, kterak jest horlivý milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávisti, mnohým Čechům těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost i všecken řád dobrý v nelibosti byl, ale dobrým a šlechetným a po spravedlnosti žíznícím byl velmi vděčný, protože již nesměli mnozí hlavy pozdvihnouti pro přílišnou nespravedlnost těch, kteří moc nad nimi měli. Neb jsou byli tomu mnozí přivykli, aby měli pána takového, který by jim tak rozkazoval, co by oni chtěli a kdy by chtěli, to aby činili beze vší překážky, a aby toliko bylo slovo královské bez moci a skutečnosti, jakžpak tím způsobem země česká příliš hladem spravedlnosti jest vymořena a zemdlena byla. A tak tomuto králi a pánu dal Pán Bůh, aby nesl meč k chvále dobrým a ku pomstě lidem nepravým.'
Myslel si a taky to tak napsal, kronikář mistra Marek Bydžovský z Florentina. Marek vskutku uhodil. hřebíček na hlavičku. Přesně doprostřed. Ferdinand velice brzo po svém příchodu do Čech postřehl onu podivně zatuchlou atmosféru, která u nás zůstala po Jagelloncích. 'Pospíším si,' psal svému staršímu bratrovi Karlovi, římskému císaři a španělskému králi, 'pospíším si, seč budu s to, abych dal do pořádku záležitosti této země. Je zde spousta úkolů tak velikých a spletitých, že je to téměř k nevíře.' (Našinec si maně řekne: zase jeden, který k nám přišel dělat órnunk.) Čechovi je zatěžko přiznat Habsburkovi (příslušníkovi dynastie, ke které chováme zakořeněné antipatie) vůbec nějaké zásluhy. Jenomže apriorní odstup, to je něco na způsob předsudku, a ten brání podívat se pravdě do očí. (Což nebývá začasté podívání příjemné.) Zmatek (a že u nás tehdy chaos byl, o tom není třeba pochybovat ani v nejmenším) - takový zmatek byl a je vlastně pohodlný stav. Kdekdo ho vidí, zpovzdálí kritizuje, ale protože nestačí pořádku se jenom lacině dovolávat, najde si člověk nakonec své soukromé 'pohodlí a teplíčko.' (Jejich rodným bratříčkem bývá smrádeček, není-liž pravda.) Odvrátí se od vyšších, jaksi. nadosobních cílů, resignuje a začne pečovat o košili, která je bližší než kabát. Taková neuspořádanost se sice protiví každému, kdo je vůbec schopen postřehnout ji jako obecný jev, jakmile však trvá dlouho a poměry zůstávají stejně neřešeny jako dřív, kdekterý dobrák objeví příjemné, pohodlné stránky chaosu a zařídí se tak, aby z nich těžil. (No jakpak by taky ne.) Jedinec i společnost mají vzácně vyvinuté dispozice adaptovat se na dané prostředí. Zvlášť česky mluvící člověk to má snad zakódováno v genech.
'Šel vůbec na věk jagellonský v Čechách, na krále Vladislava i Ludvíka nářek, že pod nimi a namnoze skrze ně, skrze neschopnost a nestatečnost jejich národ český nejen ztratil státní samobytnost svou, ale také octnul se v bezvládí, v rozbrojích a svízelech větších, nežli nastaly v dlouhém bezkráloví za Hynka Ptáčka z Pirkštejna i Jiřího z Poděbrad.'
Jagellonská éra českých dějin byla zajímavým příkladem jistého druhu historické situace. Poměry za moc nestály (poměry jsou to, co u nás nestálo vícekráte), reptalo se, ale - žít se dalo (což znají mnozí z doby mnohem mladší než pět set let staré). Většina lidí se prostě přizpůsobila. Po dobu celých pětapadesáti let jsme u nás měli luxus dvou ochablých vladařů za sebou (navíc po většinu času nepřítomných), chyběla tu promyšlená, koncepční státní politika (pokud panovník do něčeho někdy zasáhl, tak to bylo nárazově), přezrálé konflikty ve společnosti se hasily zmateně a neúspěšně, zkrátka: 'polské hospodaření.'
Jaký je rozdíl mezi 'polským hospodařením' a 'tureckým hospodářstvím?' Prakticky jen co se týká mateřského jazyka. Všecko to zanechalo hluboké stopy v ekonomice, politice i myšlení lidí. Český stát jako by se z mezinárodní scény vytrácel. (České království? A kde to prosím vás vůbec je?) Kdysi obávaný národ husitských zkrotl, zabředl až po kolena (nebo ještě výš), do věroučných polemik třetího řádu, do neplodných diskusí o něčem, co nikoho za hranicemi (pomalu už ani kurii v Římě) nezajímalo. Zatímco vyspělejší země Evropy budovaly nový typ raně kapitalistické ekonomiky, vytvářely mohutnou síť moderních obchodních a finančních vztahů i transakcí (a to i na kontinentální vzdálenosti), my jsme se toho dění prakticky nezúčastnili. Svět zažíval své první velké urychlení, ale český stát za Jagellonců o něm věděl spíš jenom z doslechu. (Což taky není zkušenost tak docela neznámá.) Zatímco mamutí podnikatelské a bankovní domy Welserů, augšpurských Fuggerů i další se odvážně pouštěly do riskantních projektů, otevíraly doly v Americe (ale i na Slovensku), organizovaly obchod s dálným orientem i Novým světem, pojišťovaly zaoceánské flotily i s jejich cennými náklady, vydržovaly svými úvěry mnohé královské dvory, tak u nás se zatím cechovní mistři na svých trudnomyslných schůzích dohadovali: Kolik párů bot?. Troje. Nebo čtvery?. Kolik štůčků plátna může řemeslník týdně nebo měsíčně vyrobit a prodat, aby byla zachována rovnost a živnostníci se vzájemnou konkurencí existenčně neohrožovali?.
Inu, oni to mysleli dobře. A cit pro spravedlnost měli, to se jim nedá upřít. A taky staromilské rovnostářství a ještě k tomu cechovní ochranářství. všechno to už dávno stalo brzdou, umrtvovalo to pokrok jak v ekonomice, tak v myšlení. Přitom se v našem království ani hmotně, ani duchovně nežilo nejhůř. Pro široké vrstvy společnosti bylo celkem dost práce. Dnes bychom řekli, že trh pracovních sil nebyl pořád ještě nasycen. A zásobování potravinami a spotřebním zbožím? Doznávalo výkyvy jenom při neúrodách nebo epidemiích. Moment: A co náboženský útisk? Ve srovnání s poměrně nedávnou minulostí viditelně polevil. A vyšší vrstvy, počínaje měšťanstvem a konče šlechtou? Reptaly, a hodně, a na všechno, ale po pravdě - vlastně si neměly nač naříkat. Leda samy na sebe. Měšťanstvo mělo koneckonců své jisté, a šlechta, ta si díky privilegiím a polovičnímu bezvládí dělala vyloženě, co chtěla. Tak bylo si tedy nač stěžovat?
Jagellonské časy prohloubily v našem státě malost, zápecnictví, izolaci od hlavního řečiště vývoje. Společnost se situaci přizpůsobila.
Každý si ve špatných poměrech našel něco pro sebe.
Někdo aspoň obživu, jiný sinekuru (ano ano, funkci s dobrými příjmy. aby si člověk vydělal a přitom se moc nenadřel.)
'Nelze neuznat, že se dílo, které si vytkl Ferdinand, srovnávalo se všeobecnými snahami toho století: všude řády feudální mizejí a ustrojují se moderní organismy politické. Ostatně dílo to bylo nevyhnutelné vzhledem k invazi turecké. Kdyby vykonána bylo s pomocí stavů a provedeno tak, aby svobody politické a samostatnost národní nebyly tím poškozeny, bylo by bývalo šťastné a plodné. Stavové se nedovedli ani odhodlat k osudné přeměně, ani se jí vzepřít s potřebnou rázností. Nepodařilo se jim ani zamezit jí, a jejich odpor ji učinil jen prudší a plnější,' to tvrdí francouzský historik a znalec českých dějin Ernest Denis a zdá se, že má pravdu. Svého nového panovníka Ferdinanda I. z rodu Habsburků jsme zatím poznali jako mladíka poměrně málo sympatického vzhledu i vystupování, chladného, nepřístupného nitra. Současně nás však překvapuje jeden kontrast. Kontrast mezi tím vnějším dojmem a nespornými profesionálními kvalitami. Ferdinand je měl v míře značné. Prokázal rozhodnost, výkonnost a politickou suverenitu už ve věku, kdy teprve dorůstal k mužné zralosti. Jeho ráznost a ambicióznost, která neodpovídala věku, vzbuzovala respekt od samého začátku Ferdinandovy politické dráhy. Část českých stavů výstražně zvedala prst ještě dřív, než byl zvolen za panovníka. Tušili nebezpečí, cítili ho přímo ve vzduchu. Soudili na základě toho, jak Ferdinand prokázal svoji tendenci k absolutismu už jako mladík - v rakouských zemích. Ujal si jich (z počátku jenom na zkoušku) v šestnácti, sedmnácti letech. Uspěl dokonale. V krátkém čase dokázal umlčet opozici, obnovil pořádky a vysloužil si pověst železného muže. To mohla být pro Čechy výstraha. Mohla, ale nebyla. Přitom našinci měli tak rádi slabé krále. Čím slabší, tím větší a svobodnější prostor pro vlastní cíle. Na druhé straně on takový slabý panovník taky není dobré řešení - jeho vláda vede k anarchii a důsledky má přímo zkázonosné. To byla taky výstraha, i když z druhého konce. Nakonec na miskách vah, když se v říjnu 1526 dohadovali čeští stavové na novém panovníkovi, převážily Ferdinandovy kvality. Volební zápas skončil vítězstvím Ferdinanda. Stála za ním autorita nejmocnějšího dynastického rodu v Evropě. Teprve se však mělo ukázat, že on si vystačí s autoritou vlastní.
'Ferdinand usnadnil českým stavům ústup. Slíbil vymoci na dvoru papežském, aby podobojím bylo schváleno jejich přijímání, nenaléhal, aby bylo prohlášeno dědičné právo Annino ke koruně, neboť uznal, že byl zvolen svobodnou vůlí stavů. Když mu byly předloženy další žádosti českého sněmu, choval se zdrženlivě - osvědčoval sice svůj pevný úmysl, že zachovávat bude svobody zemské, ale některé články jemu navrhované zdají prý se mu novotami, jiné jsou nebezpečné neb proveditelné, není spravedlivé takto mu je vnucovat a nedovolit pronést své mínění, smluví se o nich v Praze. Poslové sněmu se vraceli rozmrzelí - ze všech těch neurčitých slibů jim nekynulo nic dobrého.'
Byla to tradice, že každý panovník při nástupu na černý trůn podepisoval kapitulaci. To mělo naše království opravdu hezkou tradici Volební kapitulaci. Což znamená souhrn podmínek přijatelných pro obě strany. Jakýsi vládní program. Je ale fakt, že podmínky, které po složitých a dlouhých debatách Ferdinand podepsal, vypadaly opravdu jako kapitulace. No, jedna věc je něco podepsat, druhá je podle podepsaného se řídit. Většina českých požadavků se nakonec nikdy nesplnila. Už jsme se o některých z nich zmínili, ale nezaškodí si je připomenout. Tak tedy: panovník neměl být korunován, dokud by stavům nepotvrdil všechny staré výsady. (Potvrdil, ale nedodržel.) Měl se zavázat, že nikoho nebude sesazovat ze zemských úřadů. (Zavázal se, ale sesazoval.) Sídlem krále se stane Praha. (Nestala; pobýval v ní sice častěji než Vladislav, ale doma byl ve Vídni.) České záležitosti nebudou řešit cizinci, nýbrž lidé domácí. (Kdo nakonec rozhodoval, to byla Vídeň.) Následoval výčet dalších požadavků, od zachování respektu vůči náboženské svobodě katolíků a kališníků až po takové podmínky, jako bylo doporučení, 'aby ožralství a pití hanebné a jiné zjevní hříchové žádnému trpěny nebyly.' Ferdinand, ten odchovanec španělského dvora, zvyklý na majestátní odstup mezi panovníkem a jeho vazaly, musel nejspíš trnout nad tou drzostí Trošku mu asi zatrnulo, ale zachoval ledový klid. Podepsal a schválil, co na něm chtěli. Nikoli bod po bodu, i když to po něm žádali. Dohromady. En block. A bylo.
'K pravému ocenění veliké zásluhy Ferdinandovy nestačí ani připomínat si stav země české a hluboký úpadek moci královské v době, kdy byl zvolen za krále. Dlužno pomýšlet na zahraniční obtíže, se kterými se potýkal po všechen svůj život. Zejména mu bylo zápasiti o Uhry s Janem Zápolským, kterého sněm bělehradský zvolil uherským králem měsíc po Ferdinandově volbě v Praze. Dále musel Ferdinand po všechen svůj život odpírat útokům muslimů, kteří tehdáž došli vrcholu své moci. Roku 1529 byla Vídeň ve velikém nebezpečenství, a až do roku 1562 země rakouské byly skoro každoročně vydány nájezdům - Maďaři, kvůli jejichž nezávislosti bojoval, se svého ochránce báli a nenáviděli ho víc než nevěřící. Aby získal aspoň nějaký odklad, musil nejen odříci se dvou třetin Uher, ale též odvádět sultánovi velmi těžký poplatek. Věci německé mu rovněž způsobily mnoho práce. Roku 1531 byl zvolen za krále římského, ale katolíci neposlouchali téměř jeho rozkazů, a lutheráni, jejichž počet neustále vzrůstal, evidentně odpírali jeho rozhodnutím. Reformace pronikla do jeho zemí dědičných a vedle všech dávných živlů nepořádku se stala novým a hrozivým kvasem pobuřování.'
Co z toho bylo nejhorší? Všechno. A z toho všeho co bylo ještě horší? Začalo to Uhry. Tady předběhl Ferdinanda hrdina válek s Turky, magnát Jan Zápolský. Část svých zboží měl na Slovensku, sídlíval v Trenčíně. Pro uherské pány byl 'našincem,' což vážilo víc než kandidatura 'člověka přišlého,' tedy cizince. Když byl zvolen uherským králem, stála na ním drtivá část domácí střední šlechty. Ferdinanda to spíš vyburcovalo než odradilo. Netrvalo ani měsíc a v Prešpurku byl s diplomatickým přispěním své švagrové Marie Uherské pomazán na krále i on. Pro poměry bylo příznačné, že svatý olej mu lil na hlavu nitranský biskup Štěpán Podmanický, který nedávno totéž dělal i Zápolskému. (Hlavně když uměl mastit - temena). Co následovalo, to muselo přijít. Fakt, že Uhrám byl dopřán přepych dvou korunovaných králů, uvrhl tuto zemi na skoro tři desítky let do víru pustošivé občanské války. Nás však i v této historii nejvíc zajímá Ferdinand, a tak si povězme, že ve všech těch válečných peripetiích projevil odvahu k maximálnímu riskování (nikoli však bezhlavému). Při riskování se má ztrácet hlava. Skoro bez prostředků, hlavně s úvěrovou pomocí jihoněmeckých finančníků během roku 1527 zaútočil na Zápolského a v několika týdnech dokázal jeho moc v převážné části Uher zlikvidovat. Boje se odehrávaly (a to často i později) hlavně na území Slovenska, a tam všude (stejně jako v Uhrách) se muselo narazit na Turky. Ferdinandovi bylo jasné, že celá akce může vyvolat zápletku s osmanskou říši. To by tak bylo, aby se Habsburk s Maďary pral, aniž k tomu dal sultán svolení Když byl v té největší tísni, obrátil se Zápolský o pomoc k sultánu Sülejmanovi. No a konflikt se rozhořel do nových rozměrů, jako když se přilije oleje do ohně. Turci se vložili do hry, oblehli Vídeň, a i když byli zahnáni, klid zmizel v nedohlednu. Nové tažení proti Turkům v roce 1532 skončilo neúspěchem. Následovaly další bitvy, pokusy o smír, dočasná příměří. Zápas o Uhry se protahoval a stál neuvěřitelné prostředky. Teprve roku 1538 uzavřel Ferdinand se Zápolským konečně mír. Habsburci jím ovládli Slovensko, vyjma území kolem Košic, dále západní Uhry a Chorvatsko. Po smrti Zápolského (pokud by zemřel bez dědice) měly Habsburkovi připadnout i Uhry východní, takzvané Sedmihradsko. Roku 1540 Zápolský splnil svůj slib a zemřel, jenomže krátce předtím: malér. Narodil se mu syn. To je přece štěstí, a ne malér, ale pro Ferdinanda ne. Vdova Isabela Zápolská dala to nemluvně, které dostalo jméno po otci, korunovat, a zase se to mydlilo. Habsburské žoldnéřské armády znovu zaútočily, a Turci? I ti se objevili na scéně, jako by pro ně poslali, a když už byli v pohybu, tak obsadili Budín. To, co přišlo, byly dvě válečné výpravy proti nim, jenomže neskončily příliš slavně (oni Ferdinandovi velitelé byli poměrně neschopní), a všechny země Ferdinandovy monarchie měly čím tím dál menší chuť házet další a další prostředky do té černé díry jménem válka. Jaký byl konec té (jak se zdálo nekonečné) pranice v Uhrách? Turci si nakonec ponechali okupovanou střední část Uher, vytvořili tady takzvaný budínský pašalik. Sedmihradsko zůstalo samostatným vévodstvím, politicky to však byl přívěšek osmanské říše. Ferdinand se stal pánem nad zbytkem země. To znamená, že habsburské Uhry se zmenšily Významně. Jádrem územního zbytku bylo vlastně Slovensko. Prešpurk (tedy dnešní Bratislava) se nadlouho proměnil v hlavní město Uher. Aby se aspoň trošku pojistil před dalším tureckým vpádem, zavázal se Ferdinand k placení ročního poplatku - říkalo se mu tribut míru. 30 000 dukátů. Dost, ale nikoli na to, aby byla nová hranice zabezpečena definitivně. (Také nebyla.) Jenomže to už jsme se dostali (řekl bych přímo rychlostí běžce) až k roku 1547. Musíme přibrzdit.
'Důležité je vystříhat se všelikého přehánění, způsobeného často předsudky naší doby, ale i při těchto výhradách je zcela jisto, že dobou Ferdinanda I. počíná se obrat, který se dovrší za Josefa II. a promění pak České království v pouhou provincii mocnářství rakouského. Tlak okolností pomáhá tu panovníkům: stálé spojení se státy sousedními ukládalo každému členu společnosti jakési zříkání se. Téměř nevyhnutelně přivodilo utvoření úřadů ústředních, jež samým svým trváním (i když byly povahy poradní) ohrožovaly samosprávu jednotlivých království.' Hned v roce 1527 (tedy druhý rok Ferdinandova vládnutí) vznikla česká královská komora. Dnes bychom řekli: finanční úřad. Důvod: Nutnost zmocnit se všech dostupných finančních zdrojů. Ano, tak o to se snaží všichni, kdo pilně centralizují. Jejím úkolem byl podchytit a mobilizovat veškeré druhy královských příjmů, především pečovat o zdroj nejmohutnější, což je pravidelné a regulérní a všemi vládci milované vybíraní daní. Tenkrát se jim říkalo berně. Už v loňském roce (tedy 1527) založil Ferdinand nadřízený finanční úřad - ten se jmenoval 'dvorská komora.' Skrze českou královskou komoru se řadou plánovitých opatření Ferdinand rychle dostal k moci nad finančními prostředky českého státu. (Česká péniz - dobrá péniz.) Hned od počátku vlády plně obnovil panovnickou autoritu nad mincovním regálem. Po dramatickém sporu se stavovským sněmem (a hlavně s rodinou Šliků) se zmocnil i nejvýnosnějších (právě objevených) soukromých stříbrných dolů v Jáchymově. S dovolením to teď všecko napíšeme pod sebe a shrneme. Takže - to máme cla, mýta, úvěry, různé regály, královský pozemkový majetek (který Jagellonci dávno odevzdali do rukou věřitelů) - to všechno se najednou ocitlo pod strohým úředním dohledem. To už nebyl takový nepořádek, jaký býval, když bylo 'polské hospodářství.' Ne, ne, s tím byl konec. Teď zavládlo přesné účetnictví, striktní organizační pravidla, účinná kontrola. Ferdinand to všechno dělal chytře, rafinovaně. Všechny ty centralizační tlaky - my, tady, Vídeň, jsme hlava; všechno ostatní jsou údy - všechny ty tlaky vyvíjel při současném zdůrazňování, že to je zákonné, opravdu, no vážně, já jenom podle zákona! Země habsburského soustátí zůstávaly nadále samostatnými politickými celky s velice širokou samosprávou, česká královská komora představovala domácí, právně samostatný královský úřad, přece jen se však musela podřizovat rozhodnutím, pokynům a doporučením dvorské komory ve Vídni. Ona to byla taková ústředna, která řídila finance celé monarchie. A tak to šlo dál a dál. Ani se proti tomu nedalo moc co namítat - takový kolos, jakým Ferdinandova říše byla, nezbytně potřebuje řízení z jednoho centra. Po ',ministerstvu financí' neboli dvorské komoře vzniklo 'ministerstvo zahraničních věcí' a 'ministerstvo vnitra' a 'ministerstvo války' (i když ty úřady nesly ve skutečnosti jiné názvy). A všechno to mělo jeden účel: Jasně: My, tady, hlava. Ostatní? Údy.

311. schůzka:KTERAK KRÁL FERDINAND S ČECHY NE A NE A NENAŠEL SPOLEČNOU ŘEČ

'Léta 1528, 9. dne měsíce dubna, na den Sazometné středy, král Ferdinand I., upokojiv Království uherské, po třetí do Prahy přijel a tu nazejtří v Zelený čtvrtek třinácte chudých lidí mužského pohlaví na Hradě pražském krmil a sám jim sloužil, krmi podával, vína naléval. Po jídle přepásav se prostěradlem jednomu každému z nich pravou nohu přikleknuv na zem umýval, čistou rouchou utíral a políbil naposledy, zavěsiv každému rejnský zlatý v červeném měšečku na hrdlo a dav dobrého sukna na sukni a kmentu na košili, domů je rozpustil.'
A až do příštích Velikonoc mělo svědomí pana krále pokoj. On pan král už ani na víc neměl sílu, i když byl jinak velice výkonným politikem. Rozhodně nelenošil - povinností a úkolů měl nad hlavu. Musel pečovat o celý věnec zemí své vlastní říše. Nejvíc energie mu braly Uhry. (Uhry jako země.) Jak jinak. Jeho žoldnéřské armády tu bojovaly s Turky. Kromě toho měl hodně práce s protestanty v římsko německé říši, a taky pomáhal bratru Karlovi v bitvách s Francií o Itálii. To muselo stát dost peněz. Částky byly přímo astronomické. Finance tudíž byly velice neuralgickým bodem Habsburkova vladaření. Staly se pochopitelně i třecí plochou ve vztazích mezi králem a českými stavy. Přímo šokem pro domácí panstvo bylo, když Ferdinand zřídil českou královskou komoru. Tenhleten úřad byl čímsi jako dnešní české ministerstvo financí, nad ním však byla ještě jedna instituce. Dvorská komora. Ferdinand uložil české komoře, aby znovuobnovila panovnický majetek. Během jagellonské doby se totiž čeští páni postarali o takřka dokonalou privatizaci. Do vlastní kapsy, samozřejmě, a bez náhrady. Novému českému panu králi při nástupu do funkce zbylo žalostně málo. V přímém držení měl všehovšudy těchto pět korunních statků: Poděbrady, Kolín, Křivoklát, Tachov a Kadaň. (A pak že je tunelování novodobým objevem.) Druhým a ještě závažnějším úkolem české komory bylo vyhledávat nové zdroje příjmů do královské, tedy do státní pokladny. Do té doby se o to Ferdinandův finanční aparát snažil, seč mohl, ale narazila tady kosa na kámen. Na hodně tvrdý. Jmenoval se 'zemský řád. Na ten ale při svém nástupu Habsburk přísahal. Podle něj u nás král nemohl volně vypisovat berně. V této věci mu každý krok musel odsouhlasit stavovský sněm. Prostě páni si hlídali svoje. Svoje peníze. Nic tak žárlivě nestřežili jako ony blyštivá zlatá a stříbrná kolečka. Šlechta sice přesouvala daňové zatížení na poddané, ale přesto jí v královských berních unikaly obrovské částky. Kterým by to ve vlastních pytlících slušelo mnohem líp. Pochopitelně, a tak se od Ferdinandova nástupu sněmovní rokování proměnilo v jedno nekonečné dohadování o financích. Král znovu a znovu a znovu přicházel s novými a novými a novými požadavky. Nejpůsobivějším strašákem, kterým znepokojoval stavovskou obec, byli Turci. Ti museli vždycky zabrat. A taky zabírali. Vojna s východním nepřítelem představovala přímo bezedné propadlo na peníze. Sněmy se protahovaly na dlouhé měsíce, ačkoli skoro jedinou jejich agendou teď byly berní záležitosti. No a protože účastníci rokování si náklady na pobyt hradili ze svého (žádné diety), a protože si museli v Praze udržovat početnou suitu služebnictva, tak se pro chudší rytíře a zemany stávala účast na sněmech neúnosně nákladnou. Časem si ten přepych být přítomen mohla dopřávat jenom nejvyšší šlechta. Ferdinandova ofenzíva na poli daní byla nakonec úspěšná. Jestli se panovníci před ním uchylovali k vybírání berní nárazově, jestli se dosud berně dokonce nazývaly mimořádnými, pak za Habsburka se proměnily v každoroční.
'Komora královská byla několikrát přeměňována. Účelem každé změny bylo, aby její působení bylo rozšířeno a upevněno; jejím rozkazům podléhalo četné úřednictvo, podrobila si úředníky finanční, kteří si aspoň zpočátku zachovali aspoň částečně svoji nezávislost, a rozšířila na všechny země korunní svou pravomoc, jež zprvu přestávala na hranici království. Jejím úkolem bylo bdít nad správou a nad zlepšením důchodů královských, nebylo otázky, ve které si neosobovala práva zakročovat; připravovala návrhy, předkládané potom sněmu, dohlížela nad správou zvolených výběrčích, bděla nad udržováním hradů královských, jakož i nad ražením mincí, snažila se o obnovu statků korunních, starala se o pozdvižení hornictví. Pomyslíme-li, jaká byla moc královská při nastoupení Ferdinandově, žasneme opravdu nad pokroky v několika letech vykonanými. Král, užívaje zvlášť chytře nedbalosti a slabosti stavů, zřídil vojsko, finance a správu; nejvyšší úředníci, kteří na sebe strhli moc a urážlivě pohrdali všelikým zakročováním panovníkovým, byli odstraněni nebo získáni. Moc královská byla vykonávána v oborech nejrůznějších a svými úředníky král prováděl svou vůli i v zemích nejvzdálenějších. A tato přeměna, jež byla pravou revolucí, byla provedena tak umírněně a opatrně, že nevzbudila ani vzpoury ani odboje, nanejvýše nějaké reptání.'
To se nám občas stávalo, že jsme se nevzmohli na nic, jenom na to reptání a brblání a tiché vrčení.. Zvláštní pozornost věnoval Ferdinand užší oblasti své vlády, totiž královským městům. Měšťané se museli starat o zásobování žoldnéřských armád, museli poskytovat takzvané 'pomoci.' (To byly povozy. Děla. Zbraně. Brnění. Proviant.) Z měst kromě toho panovníkovi plynuly rozmanité druhy poplatků. To nestačilo, proto roku 1534. přišel Ferdinand (respektive jeho finanční aparát, zkrátka cifršpióni) na jeden takový zlepšovací návrh. Spočíval v tom, že ve městech začala být vybírána takzvaná 'třicátková daň.' (Hezký název.) Byla to vlastně jakási taxa z veškerého prodávaného zboží. Vzdáleně něco takového jako DPH. Kolik procent? Daň byla třicátková - tedy: 3% z celkové ceny. (To bychom dnes brali.) Tenkrát to nebrali. Opatření vyvolalo zlobu bohatších měšťanů - zase nás berou na hůl! - a protestní demonstrace městské chudiny - ta si říkala. no, vlastně totéž. V Praze i v dalších městech došlo ke srocením davů a k nepokojům. Daň vyvolala růst cen. ( Mimochodem: pohyb cen směrem vzhůru se tenkrát stal dlouhodobým jevem.) Chápeme, jak jim bylo. Se všemi následky. Zboží leželo na krámech, nenacházelo kupce, zatímco drobní spotřebitelé strádali, neboť koupěschopnost obyvatelstva poklesla. Pokus o zavedení třicátkové daně ztroskotal a Ferdinand musel taxu z prodeje zrušit. Těmito a ještě dalšími opatřeními nespokojenost s Ferdinandovou vládou rostla. Je to marné - jen mizivé množství ekonomických transformátorů u nás došlo uznání a všeobecné obliby.
'Nechceme (tohleto 'nechceme' říká v plurálu majestátiku samotné Jeho Veličenstvo, tedy Ferdinand I.), aby byl nějaký rozdíl mezi členy rady podle jejich vlasti, neboť nejsou to zástupci země, ale naši rádci a naši služebníci.' To bylo chytré. Právo obklopovat se experty mu nikdo nemohl upírat. Z těchto týmů však postupně vznikal nový ústřední byrokratický aparát. Nové ústřední orgány nebyly zpočátku vybaveny žádnou přikazovací pravomocí, přesto svůj vliv prohlubovaly. Používaly přitom dva zdroje: jednak měly širší poslání než instituce zemské (jejich úkolem bylo pečovat o prospěch celku vyššího řádu), a za druhé: stál za nimi panovník. Jednotlivé země monarchie zatím nebyly zkracovány ve svých právech, přesto tady vznikalo něco úplně nového: páka příští byrokratické moci. 'Společným ministerstvům (možno-li již tehdy užít toho slova) měl odpovídat společný sněm. Poněvadž se vůbec Ferdinandovi nedařilo prosazovat usnesení sněmů, jakých si přál, leda když osobně byl přítomen jejich rokování, musel neustále jezdit ze země do země, aby získal svolení. Úloha byla těžká: král se pokusil, aby v jistých případech jednotlivé sněmy svolovaly k přenesení své moci na plnomocníky, kteří by rokovali společně; doufal, že se na těchto společných sněmech oslabí žárlivost a řevnivost a že se z tohoto sblížení zrodí vlastenectví rakouské. V této věci narazil na odpor nepřekonatelný. Česká šlechta při svém jako obvykle nedostatečném důvtipu politickém se nedovedla chopit prostředku, kterým by byla postavena hradba proti absolutní moci. Tyto generální sněmy byly by zaručovaly jak svobody politické, tak samostatnost národní; Uhři, Němci a Slované, kteří by se sblížili týmž duchem, jsouce nerozlučně svými osudy spojeni, byli by zajisté zapomněli na své záští a byli by se sjednotili, aby panovníku přinášeli obětí, jakých potřeboval stát; rozvoj jednoty rakouské byl by se smířil zachováním samosprávy království. K tomu bylo pouze dlužno připustit jisté minimum ústupků a bylo by třeba jistého ducha obětavého. Čechové se ale odsuzovali ztratit vše, poněvadž se nechtěli vzdát ničeho,' napsal francouzský historik a znalec našich dějin profesor Ernest Denis a my s ním souhlasit můžeme a taky nemusíme, ale zamyslet se nad tím, jestli náhodou nemá pravdu, to bychom nejen mohli, ale snad i měli.
Panovník stál za svými poradními sbory a poradní sbory mu oplácely rovným dílem. Do centrálních dvorských úřadů se začali prosazovat zcela jiní lidé než dříve. Namísto ambiciózních šlechtických jednotlivců, kteří využívali své pozice s nepokrytou hamižností k osobnímu prospěchu, šplhal teď nahoru lidé méně nápadní, zato kvalifikovanější pro svěřené úkoly. Ferdinand se spoléhal na jejich loajalitu a hlavně na jejich úsudek, na jejich profesionální zdatnost. Svoje manažery pečlivě vybíral. A bral výhradně katolíky. I když sám katolíkem byl, tak neodmítl služby protestanta, jestliže bylo zřejmé, že mu může být prospěšný. Natolik tolerantní byl - Ferdinand se dokázal povznést nad propast věroučných předsudků. Byl schopen důvěřovat i lidem jiného vyznání. Což prozrazuje, že s jeho osobním duchovním formátem to nebylo tak zlé. 'Přese všechny klady Ferdinandovy vlády bylo velikým neštěstím země české v této rozhodné době jejích dějin, že nemohla milovat svých králů, poněvadž nebyla milována od nich. Je-li dynastie národní a vzrostla-li spolu se zemí, panovník i poddaní jsou navzájem pevně spojeni, a přes všeliká nedorozumění společná oddanost k vlasti poutá je svazky nerozlučnými. Jestliže vyšli z téže půdy, byli odkojeni týmiž myšlenkami, jestliže jdou za týmž cílem, oživeni jsou týmiž vášněmi, bojují s týmiž nepřáteli, vědomí společného osudu postačí obyčejně, aby se spory zmírnily a smír byl upřímnější. Ale jakými vzpomínkami se oslabovaly protiklady mezi Čechy a jejich náhodnými pány? Ferdinand nerozuměl jejich řeči, byl jiné víry; nejslavnější jejich hrdinové v jeho očích byli jen buřiči a lupiči. Jeho vláda byla spravedlivá a jeho zákony užitečné, ale jeho snaze nešlo o štěstí vlasti, leč toliko o prostředky, jak by navenek zesílil svůj vliv osobní. Čechové byli jen nástrojem jeho slávy; věděli to a byli proto nespokojeni. Král opět, popuzen touto chladností, kterou pokládal za nespravedlivost, podrážděn nedůvěrou, na kterou narážel, obklopil se cizinci, a takto mezi ním a poddanými jeho se rozšiřovala propast přímo nepřeklenutelná.'
Ferdinand začal vést frontální útok proti dosavadním právům a výsadám českého šlechtického i měšťanského stavu. A tak roku 1528 zrušil jednotu pražských měst, aby českou metropoli co nejvíc oslabil. Využil hádek a sporů, které vyvolávala diktatura Jana Paška z Vratu. Zajímavá osobnost, tenhleten pán Narodil se v chudé rodině ve Starém Kníně. Začal skromně - jako venkovský kantor. Pak však vystudoval na pražské universitě, stal se bakalářem, mistrem svobodných umění a nakonec i děkanem artistické fakulty. Skvělá kariéra To ještě nebylo nic proti tomu, co ho čekalo. Stal se kancléřem Starého Města pražského, potom prokurátorem, konšelem, a nakonec i samotným purkmistrem. Tím byl dvakrát, celkem na 8 let. Roku 1504 mu král Vladislav udělil erb a přídomek 'z Vratu,' za krále Ludvíka byl pak pasován na rytíře. Roku 1518 sjednotil bez svolení krále Staré a Nové Město pražské do jedné obce a stal se jejím purkmistrem. Králi to trvalo pět let, než ho sesadil, Pašek na to vynesl trumf v podobě převratu, který ho opět vynesl do purkmistrovského křesla. Mezitím i české panovnické křeslo vystřídalo pozadí, jež do něj usedalo a Ferdinand ho opět sundal. Pašek si nedal pokoj a pokračoval v intrikách, takže nakonec mohl být rád, že směl dožít na svém panství v Toušni. Odstrašujícího příkladu milého Paška král vlastně využil, a obě pražská města zase rozdělil. Současně zakázal další rokování takzvané 'velké obce.' To bylo shromáždění majetných občanů (tedy usedlých, vlastnících v městě nějaký dům). Vyřadil tím z funkce relativně demokratický orgán, který patřil k dosud živým ziskům husitské revoluce. 'Toho léta 9. září nazejtří po Narození Panny Marie král Ferdinand Český sesadil radu nejprv ve Starém Městě, a zanechav ze starých konšelů nežli tři, jiné všecky nové volil; potom i na Novém Městě. A tu Pražanům ponejprve jednotu jejich, v kterou se byli před desíti lety sami o své újmě, bez povolení královského spojili, zase roztrhl a rozdvojil a z Prahy dvě města a dvě práva, jakož prve vždycky bývalo, udělal, přísně zapověděv pod ztracením hrdla i statků, aby žádný více na potomní věčné časy k takové jednotě se nepřimlouval ani neradil. Za toto rozdvojení mnozí ze Staroměstských nebyli vděčni, zvláště ti, kteří z úřadů zvykli svých užitků vyhledávati, ale Novoměstští se z toho radovali, děkujíce Pánu Bohu i králi, že je z mnohých těžkostí té jednoty vytrhnouti ráčil.'
'Zajisté pokud tato cháska vládne, není možná, aby se věcem Vašim dobře dařilo,' napsala Ferdinandovi jeho sestra Marie. Marie byla vdova po Ludvíkovi, tedy po bratrově předchůdci na českém a uherském trůně, a zřejmě si onoho roku totéž (a ještě mnohé jiné) řekli v Augšburku, kde se všichni sourozenci (i s tím třetím, totiž císařem Karlem) sešli na říšském sněmu. Na tom sněmu (trochu odbočíme, ale naší bývalé královně to dlužíme) se bratr Karel přesvědčil, že to s Mariiným příklonem k luteránství nebude tak horké, a ještě pod tím dojmem požádal 25letou vdovu, jestli by neujala místodržitelství v Nizozemí. Což ona neprodleně učinila a vydržela na místě faktické hlavy tohoto státu dalších (skoro) 25 let. Vzal si bratr Ferdinand její poněkud tvrdá slova o 'české chásce' k srdci? Ta slova byla tvrdá stejně žena, která je Ferdinandovi adresovala. Byla opravdu nadaná na politiku, měla strategické myšlení a udivující fyzickou odolnost; mimochodem: vůbec nedbala o ženský vzhled, takže jí současníci říkali 'Mužatka.' Abychom to nezamluvili - dal bratr na její slova? Dal. Hned po návratu domů z Augšpurku podnikl další ze svých tahů. Tentokrát proti nižší šlechtě. Zakázal volné pořádání takzvaných sněmíků, což byly krajské sjezdy, na kterých se dostalo ke slovu zejména rytířstvo. Že on měl Ferdinand něco proti sjezdům, kongresům a sněmům Měl. A co? On je neměl rád. Něco podobného nemá rád leckdo, ale v politice to asi jinak nejde On je neměl rád ze zásady. On si nepřál z jednotlivých zemí své říše slyšet ani rady ani prosby, a požadavky? Ty už vůbec ne. 'První pokus o zřízení společného sněmu rakouského byl učiněn roku 1530. Odpor v Čechách byl velmi podrážděný. Také když Ferdinand žádal sněm, aby vypravil plnomocníky do Lince smluvit se s posly druhých zemí o prostředcích k zabezpečení obrany proti Turkům, většina prostě odepřela - tím by prý bylo ublíženo svobodám zemským; jestliže druhé sněmy chtějí vypravit posly do Budějovic, stavové ochotně vyslyší jejich návrhy, ale sněm si vyhrazuje poslední slovo.' Ferdinand trval na tom, že pokud se někdy někde nějaký sněm sejde, tak to bude výhradně pouze na jeho pokyn nebo dovolení. Těmito praktikami Habsburk postupně vyšachovával své politické protivníky z pozic. Vzájemné napětí samozřejmě rostlo a houstlo, až po dvaceti letech diskusí, ponížených suplik, hrdých výhrůžek přerostly dílčí konflikty únosnou mez. Propuklo české stavovské povstání.

312. schůzka (24. 06. 2001): PRAVDA VERSUS FANTAZIE

'Vácslav Hájek z Libočan et cetera, kazatel kláštera svatého Tomáše v Menším Městě pražském, čtoucímu kroniky tyto pozdravení v Pánu Kristu vzkazuje.
Písma svatá, když jsem s pilností čta ohledoval i rozvažoval, nic jiného spatřiti jsem nemohl, než že ty všecky věci, které jsou napsány v Zákoně starém, nic jiného nejsou než kroniky, které předkem od Mojžíše vnuknutím božským sepsány byly. Zákon pak Nový také nic jiného není než kronika složená ze slov a řečí a také skutků Pána našeho Ježíše Krista a nám od evanjelistů svatých zůstavená. Co pak dím o kronikách světských, které v sobě obsahují věci mnohé a příhody rozličné rozličných lidí, znamenitých jako císařů, králů, knížat, hrabat, pánů, rytířů, nicméně i lidu obecného? Ty jsou od mnohých dosti světle popsány, avšak pro nedbanlivost potomků byly narůzno rozmetány.'
Václav Hájek z Libočan. Snad největší pábitel mezi českými dějepisci a kronikáři. Narodil se. To lze určit jen velice přibližně. My to totiž přesně nevíme. My to můžeme pouze odvodit. On byl totiž vysvěcen na kněze v roce 1524. Kolik mu tehdy mohlo být? Pětadvacet, šestadvacet? Možná o něco míň. Nebo taky víc. Kdoví. Datum narození bychom ale mohli přibližně odhadnout na rok plus minus 1500. A místo narození, tedy rodiště? Přídomek pana Václava Hájka svádí k tomu, že byl i svým původem 'z Libočan.' Sám napsal, že jeho předkové byli pány na Libočanech, což je obec na Lounsku, nedaleko Žatce. Z původní libočanské tvrze zbyl jenom dům z kamene vedle starého kostela, jinak Libočany patřily nejprve klášteru z Postoloprt, pak městu Žatci. Hájkové z Libočan měli i i svůj erb, ten Václav otiskl ve své kronice jako signet. Je na něm ve štítu erbu je pták. Dravý. Podle vyobrazení nejspíš jestřáb. A v klenotu (klenot je ozdoba nad štítem) se zase tyčí paví ocas.
Ze všech Hájků z Libočan známe Jindřicha, který vykonával v Mladé Boleslavi úřad purkrabího, koupil si zde dům, ale vzápětí nato jej rychle prodal. Další člen rodu, Augustin Vojtěch Hájek z Libočan byl farářem ve vsi jménem Železná (nachází se kousek od Prahy). Všechny ostatní údaje se vztahují jen k Václavu Hájkovi. Původně byl vychován ve víře podobojí, později však přestoupil ke katolictví. Na církevní dráhu se vydal v augustiniánském klášteře svatého Tomáše v Praze. O tom vypovídá i první věta z jeho kroniky, totiž že byl zdejším místním kazatelem. Současně však byl i farářem v Rožmitále pod Třemšínem, potom si přibral další obročí, neboť se stal děkanem na Karlštejně, nepohrdl ani farou na Tetíně, a pravděpodobně bez arcibiskupského souhlasu se nechal instalovat do úřadu administrátora vyšehradského kostela. A ještě bychom tu měli kapitulu ve Staré Boleslavi, kde zastával funkci probošta, leč ani tam nesídlil, ani práva, vyplývající z tohoto úřadu nevyvažoval náležitým plněním povinností. Šikovný chlapík. Náramně a vytrvale se staral o dolování drahých kovů, z čehož chtěl mít sám nějaký ten užitek. A byl to pilný sudič, který neopomněl vytěžit ze všeho svůj osobní prospěch. Ještě jednou - obratný jedinec. (Poněkud předběhl dobu, v níž se politikové a jejich příbuzenstvo vyskytují v desítkách správních rad, ovšemže výnosných, a ledva se někdo otře o jejich počestnost, už ho žalují o sto šest.) On však na ně nakonec doplatil, na ty svoje funkce. Byl odvolán z postu administrátora i děkana a od té doby bydlel v Praze. U svatého Tomáše na Malé Straně však kázat nepřestal a podle dochovaných zpráv tam byl velice oblíben.
Na popud české katolické šlechty, ale dost možná i té utrakvistické; nejenom však šlechty, začal shromažďovat materiály k sepsání kroniky. 'I zdálo se některým osobám jako milovníkům své vlasti ze všech tří stavů, aby rozličné věci z dějů minulých v hromadu sneseny byly. O to největší péči měli pan Jindřich Berka z Dubé, nejvyšší sudí Království českého dobré paměti, Jan Hodějovský z Hodějova, místosudí Království českého, Petr Bohdanecký z Hodkova a mistr Brikcí ze Zlicka, kteří netoliko mne o to žádali (totiž abych na sebe vzal tu práci a vše v hromadu řádně sepsal), leč i nutili.' Takovému nucení se zřejmě nedalo odolat. Úmysl napsat kroniku pojal Václav Hájek zřejmě ještě na Karlštejně. Tam měl totiž jako děkan přístup k důležitým dokumentům, které byly na hradě uloženy a on z nich mohl čerpat. Kromě toho se znal s leckterým pánem katolickým i podobojím i s mnohými držiteli královských úřadů. Už jsme slyšeli - s nejvyšší sudím a místosudím. Díky dobrým konexím pro něj pracovali tři písaři. Pořizovali mu výpisky ze zemských desk, jednotliví šlechtici umožňovali Hájkovi čerpat z rodových písemností, další mu dopomáhali i k jiným materiálům ze svých panství. Praktická otázka: proč to dělali? Co mohli mít z té kroniky? Inu, slávu. Sláva může mít hmatatelný efekt, že. Všichni si slibovali od kroniky, že oslaví jejich rody, a tím pádem získají ideologickou podporu své politické pozice hlavně v zápase s městy.
'A tu jsem tu práci na se vzal, pustiv se jako bez vesla na moře. Však s radou a pomocí mnohých shromáždil jsem knih a kronik nemalý počet, chtě, aby tím shromážděním věcí pravých tato vlast naše česká zvelebena byla. Drahný čas věku svého odděliv psal jsem šest let pořád se vší pilností, věci pravé vyhledávaje a jako jádro vybíraje a Plevy neužitečné a básnivé a nepravé jako řepíky a kopřivy ze zahrady ven jsem vymítal. Ne jako někteří, kteří přiběhli náhle a nepřehlédnuvše pravých kronik, ke zlehčení a potupě slavného národa českého psali, jako bychom my Čechové byli pošlí od nějakého muže lehkomyslného a vražedlného, který hanebného se mordu v charvatské zemi dopustil a odtud ušel, jakési pokuty se boje.'
Na straně nově se rodícího spisovatele bylo hned několik výhod, leč dílo to na svět věru lehce nepřicházelo. Ne že by autor neměl náležité vyvinuté básnické střevo (málokteré poetické střevo se Hájkovi z Libočan vyrovnalo), ale - rukopis vznikal šest let. Šest let 'psal se vší pilností.' Když byl hotov, byl podroben cenzuře tří autorovi příznivých katolických šlechticů, 'aby na té kronice s pilností seděli, ji bedlivě přehlédli, a což by v ní nepořádného našli, to přetrhli a vymazali.' To znamená, že panstvo mělo na výslednou podobu díla přímý vliv. A ledva pánové 'na kronice poseděli, ji s bedlivostí přehlédli s všecko nepořádné přetrhli a vymazali,' tak nastaly problémy s tiskem. Hájek si našel sponzora (tím byl čáslavský rytíř Václav Halaš z Radimovic, který se uvolil náklad financovat), jenomže sliby chyby, Halaš neplatil zpočátku vůbec a potom málo, tiskaři Pavel Severin z Kapí Hory a Ondřej Kuneš ze Žipů se dožadovali peněz (které ovšem nebyly), a tak musel Hájek shánět rady a výpomoc příznivců. Za peníze vypůjčené jinde byla knížka konečně dotištěna v říjnu 1541, ale pár měsíců předtím za velkého požáru Hradu a Malé Strany shořela i část vytištěných archů.
'O nešťastné příhodě, kteráž se stala skrze oheň v Menším Městě pražském a na Hradě i na Hradčanech Léta 1541.: Krámec nějaké hokyně začal hořet. Z druhé strany pod stupni proti sklepu vinnému královskému byl nějaký krámec s domečkem a ten začal hořet, tak se domnívají někteří, že snad nějaké jiskry odtud od sklepu ke Dskám zemským vletěti měly a tam škodu učiniti - tak nebo jinak ten oheň přišel, a Dsky shořely.'
Dsky (neboli Desky) zemské, to byl vlastně jakýsi zemský archiv se všemi důležitými dokumenty, například o jménech vlastníků různých nemovitostí, o převodech majetku apod. Kvůli tomu nešťastnému požáru na Malé Straně a Hradčanech mají badatelé po rodokmenech svých předků mnohem snazší situaci na Moravě než v Čechách. Shořely nejenom Dsky, ale i archy potištěné sazbou Kroniky české, tedy Hájkovy kroniky. Co však bylo ještě horšího - ohni padly za oběť i výpisky ze zemských desk, práce oněch tří písařů za tři roky, stovky opisů z měst hradů, klášterů a far, popelem lehl i stoh Hájkových knih a mnoho jiných listin. A to všechno od toho, že na tom domě, patřícímu panu Gutštejnovi, měla jakási hokyně od své kuchyně špatný komín. Dost možná, že požáru někdo i pomohl. Kdoví. Hlavně zemské dsky, to byla ztráta, kterou nikdo nenahradí. Václav Hájek z Libočan byl poslední, kdo dsky podrobně prozkoumal. Co dal do své kroniky, to tam zůstalo zachováno (i když on tam dal jenom menší část). Sotva však byla kniha hotová, začala další tahanice. Tahleta pře vyvstala mezi Hájkem a Halašem, jako kdo má právo vytištěnou knihu prodávat. Teprve roku 1543 se Hájkova kronika dostala na veřejnost.
'Já zajisté nechtěl jsem se uchýliti napravo ani nalevo, než to aby se položilo a psalo, co pravého jest, ač ovšem uznávám, že toto mé psaní (které jsem ne sám od sebe ani ze svého smyšlení, ale vybrav z jiných, co se mi zdálo pravdě nejpodobnější, jsem psal) ne všem líbiti se bude, a to pro rozličnost lidských rozumů, důmyslů a vůle, neb ne všickni za jedno smýšlejí, a to proto, neboť lid v Království českém a Markrabství moravském v trojím nalézá se rozdílu. Jedni drží řád kostela římského tak, jak jsou odedávna oni i předkové jejich zastiženi, tělo a krev Krista Pána pod jednou způsobou, chleba toliko z víry přijímají. Jiní pak tělo a krev Pána Krista pod způsobou obojí (totiž chleba a vína) přijímají, a ti obojí chtěli by tak, jak oni smýšlejí, aby se psalo. Někteří pak jako ti, kteří se odtrhli od jedněch i druhých, s Lutherem a se Zwinglim smýšlejíce, také by snad chtěli, aby se psalo to, co by se jim líbilo. I nemůže to nikterak býti, aby jeden takové věci spisuje těm lidem sobě odporným všem mohl se zachovati.'
Kdepak, není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. A to někteří ani nemusejí být odporní. On by se Hájek nezachoval, ani kdyby psal pravdu a nic než pravdu, tedy pokud možno pouze syrová fakta a skutečnosti. No, a to je právě to. Když on Hájek pouze syrová fakta a ověřené skutečnosti nepřinášel. Minulost pro něj nebyla řadou uzavřených událostí, faktů a dat, ale souhrnem dějů, které se odehrály, a na něm, na kronikáři Hájkovi bylo, aby o nich popovídal. Tak si to aspoň představoval. Takový přístup ovšem vyžadoval, aby na mnohých místech doplňoval to, co chybělo. Vymýšlel si. 'Zdálo se jim, že svět vypravuje a oni jsou ústy světa.' To napsal Vladislav Vančura ve svých Obrazech z dějin národa českého o rozhovoru kronikáře Kosmy a jeho přítele Šebíře. Na kronikáři Hájkovi rovněž jaksi bylo, aby se stal 'ústy minulosti' a zpřítomnil ji vypravěčským slovem svým současníkům. Takový přístup ale vyžadoval na mnoha místech doplňovat a domýšlet to, o čem se prameny jenom letmo zmiňovaly nebo pro co v nich dokonce nebyla žádná opora. Nedělalo mu to nejmenší problémy, neboť on tak činil s vypravěčskou rozkoší, všechny ty menší či větší naznačené nebo jen tušené příběhy byl vždy ochoten a schopen vlastní fantazií dotvořit do žádoucí podoby plné poutavých detailů.
'Léta od narození syna Božího šestistého čtyřicátého čtvrtého a od stvoření světa let pět tisíc osm set čtyřicet tři, knížata charvátská Čech a Lech přibrali jsou se se svými do země bohemské a přijeli až pod jeden veliký vrch, a tu se posadivše, sobě i svým dětem i dobytkům aby odpočinutí učinili, zemi ohledavše, že jest úrodná, znamenali. Nazítří pak ráno Čech, pojav Lecha, bratra svého a jiné k tomu čtyři, vstoupili na ten vrch a odtud spatřili lesy a řeky, hory a roviny a navrátivše se zase k svým, řekl Čech: ´Tuto máme jeden veliký zřip, po slovanském jazyku vrch, a okolo něho hojné roviny a úrodnou zemi, ale všecku lesy porostlou.´Druhého dne pak šli okolo a nalezli řeku z obou stran té hory hojnou a velmi rybnou, i navrátili se k svým opět a vypravovali jim všechen způsob té krajiny. Nazítří pak Čech povolal bratra a starší a rozkázal svolati všechnu rodinu i služebníky. Posadiv se na jednom pařezu, učinil tuto řeč: ´Nuže milý bratře, milí přátelé a tovaryši, jež jste účastníci mého putování a této práce!´ Celý ten projev interpretovat myslím nebudeme, připadali bychom si ostatně jako na sjezdu Čechovy občanské strany. Pouze charakteristický úryvek: ´Toť jest ta země, o které častokrát jsem vám pravil a do ní slibil jsme vás uvésti, země vám zaslíbená., zvěře a ptáků plná, medem a strdím oplývající, k obývání velmi příhodná, vody ze všech stran hojné a nad obyčej rybné. I poněvadž tak přeutěšená krajina a velmi úrodná již ve vašich rukou jest, rozvažte, prosím, jakým a jak příhodným jménem ta vlast jmenována by býti měla.´ A všichni hned jako božským vnuknutím jsouce vzbuzeni, říkali, že jaké jiné lepší a příhodnější té země jméno dáno býti má, nežli jedině od tebe, kníže a pane náš. Poněvadž ty jsi Čechem jmenován, též ona aby Čechova země slula, to slušné jest.'
Pro nás je důležité, že jsme poznali, jak si Hájek přidává. Když nevěděl kudy kam, tak si prostě něco vymyslel. Ať už šlo o pohřeb praotce Čecha ve Ctiněvsi, nebo o okolnosti, za kterých kněžna Libuše pronesla svůj soud nad rozhádanými sousedy, a taky třeba o dívčí válce. Bavilo ho vypravovat - však byl u svatého Tomáše oblíbeným kazatelem. Když se mu děje zdály příliš suchopárné, tak jim trochu pomohl. 'Nuže, vezmouce dobrou mysl a v srdcích posilnění, rychle oblecte se v brnění, berte lučiště, střely, pavézy, oštěpy, pukléře, sápě, řemdihy i meče. V brzkém čase uhlédáte, kterak z těch bradatých kozlů krev poteče.' Ti, kdo hádají, že takto (podle kronikáře Hájka z Libočan) zahovořila ke své dívčí jednotce rychlého nasazení její velitelka Vlasta, hádají správně. 'Vlásta.' Omlouváme se. Podle pana Hájka je to Vlásta. 'K tomuto rozkázání hned všecky se přihotovily a na koně sedaly. Vlásta pěšky mezi nimi chodila ohlédajíc, kterak jest každá připravena. Když již všecky přilbice na své hlavy vsadily, Vlásta také na svůj bujný kůň vsedla a zdvihla ruku s mečem svým zjizveným. Vtom se dveře hradové otevřely, šraňk dřevěný v ohradě obrácen. Táhnou na pole dívky ve svém pořádku a Vlásta se statečnějšími v předním špicu. Muži je zahlédli a velice se polekali, neb oni na sobě žádných smolníků ani prošívanic neměli, na koně toliko vsedati pospíchali. Vtom hned bez meškání dívky se na ně valem řítily a dřív než muži se připravili, ony hanebně je rozrazily a z koní je oštěpy mordovaly. Vlásta svou rukou první boj začala a na svém lítém koni se přitočila k Samoslavovi a tak silně na jeho helm mečem udeřila, až on hned spadl ze svého koně a umřel. Dívky její statečné, Mladka, Hodka, Nabka a Svatava, Vratka, Radka a Častava, hejtmanice aneb setnice vojska dívčího, hned jsou se na muže úprkem valily, hanebně je bez milosti mordujíce, neb nejinak tu bylo bojováno, než jako by muži ženská srdce měli a ženy se v mužskou statečnost oblékly.'
Působivé líčení. Hájek zná i přesné časové určení. 'Léta sedmistého čtyřicátého měsíce máje muži se před Děvínem položili.' Kronikář Kosmas byl mnohem spolehlivější, ale na rozdíl od Hájka se četl poměrně málo, jenom snad učenými mnichy. Na rozdíl od něj byla Hájkova Kronika velice populární; navíc Hájek psal česky, kdežto Kosmas latinsky. 'Já nechci psát kroniku pro ty, kteří jsou učeni a jazykem latinským neb německým vládnou. Já nechci psát kroniku pro ty, kteří v naše království z ciziny přišli, byť korunou jeho zdobí svou hlavu. Já chci psát kroniku pro ty, o jejichž předcích bude jednati, a proto to bude kronika v líbezném českém jazyku napsaná.' Co dodat? Že to není zrovna špatně řečeno
'Léta osmistého třicátého osmého. Muž jeden velmi mocný, čeledi i jiných nábytků mnoho maje, z rodu Kvasoňova a kněžny Baňky, jemuž jméno bylo Kunák a žena jeho slula Zdiborka, ten roku předešlého poslal svoje služebníky, aby jemu v stranách východních hledali místa příhodného k obývání. Vzav odpuštění u knížete Křesomysla, se vší svou čeledí byl prvním noclehem u slavného dvoru, jenž slul Přerov, a druhý u města Libice, třetí u Brůdku a čtvrtý pod jednou vysokou horou. Na tu ráno Kunák vystoupil a roviny, lesy i vody spatřiv, tu se usadil, nedaleko od řeky, jež Labe slove, na té hoře kázal lesy posekati a dům dřevěný krásný postaviti a dal jemu jméno Kunákova hora; jiní potom Kunatická hora jí říkali.' Vida, tak takhle byl (aspoň podle Václava Hájka u Libočan) založen hrad Kunětická hora. Nestalo se tak však v roce 838, ba ani o pět set let později ještě nebyl tento kopec navzdory své výhodné poloze osídlen. Nic z toho však zřejmě nebránilo pábiteli Hájkovi, aby si dosadil volně události i jednající osoby podle své úvahy. 'A roku toho hojné úrody byly ve vší české zemi, takže za dva peníze Křesomyslovy pšenice dávali, co mohl jeden silný pacholek unésti.' Kde bral autor Kroniky české tak podrobné informace z doby, o níž nevíme, že by nám tehdy vládl nějaký kníže Křesomysl, natož jakými penězi se v ní platilo, tak to vám tedy nepovím
'Slavibor Pšovský, jinak Mělnický, kterémuž proto, že byl z rodu Hrabova, někteří Hrábě a jiní Hrabovec říkali, maje syna krásného vzrůstu a mužné postavy, velmi jej miloval. Bylo mu jméno Housek. Protož rozkázal na jedné vysoké skále hrad pevný postaviti a od jména syna svého kázal jej Houska jmenovati. A když byl dokonán, nalezena jest nedaleko od toho hradu díra jedna u veliké skále, kteroužto díru množství rozličných duchů obývalo a ti více a více lidem překážku činili a někdy z rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se lidem po cestách chodícím ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi, takže pro rozličné lidem od těch duchů překážky a přístrachy ten hrad byl pustý zůstaven.' Tak tady už opustil Václav Hájek z Libočan nadobro pevnou půdu pod nohama a vydal se bez skrupulí do hájemství pověstí a bájí. 'A to se stalo léta osmistého sedmdesátého osmého.'
Jak dlouho mu to ostatní kronikáři a dějepisci baštili? Dost dlouho. Narůstající a upevňující se sláva Hájkovy kroniky jako nejrozsáhlejšího a nejpodrobnějšího spisu o českých dějinách neměla konkurenci. Není divu, že se objevila potřeba zpřístupnit toto dílo latinským překladem i evropskému učenému světu. Ten překlad pořídili v 18. století dva členové piaristického řádu, jistí Victorinus a Florus. Komentář měl napsat jejich řádový spolubratr Gelasius a Santa Catarina, vlastním jménem Job Felix Dobner. Učený komentátor shledal mnohé nepřesnosti a svévolnosti v samotném překladu, jednak nemálo historických nesprávností přímo v Hájkově textu. Podrobil kritickým zkoumáním Hájkem uváděná data a fakta a srovnal je s údaji z jiných, autentických pramenů. Co mu vyšlo? 'Mentiendi finem fecit.' Co znamená po česku: 'Učinil konec lhaní.' Řekl o Gelasiu Dobnerovi jeho mladší současník, teolog a historik František Faustin Procházka. Tak se stala Hájkova Kronika jednou provždy pro historickou vědu kalným pramenem údajů o minulosti. 'Jeho kronika je velké pásmo lží a klamů chytře ukrytých. Musíme se za ně stydět,' tohle prohlásil Josef Dobrovský. 'Otec národa' František Palackého si myslel totéž, zatímco pro 'knížete básníků' Karla Hynka Máchu byla Kronika česká Václava Hájka z Libočan 'nejpěknějším románem českým, nebo chcete-li, najladnější sbírkou povídek.' Nebýt 'sedmilháře' Hájka, nevznikly by rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, Smetana by nikdy nesložil svého Dalibora, Aleš by nenakreslil svůj grafický cyklus obrazů z českých dějin, Jirásek by nenapsal Staré pověsti české. Pravda versus fantazie. Věčný spor, co má mít navrch. Jestli to je důvěryhodný, leč holý a nevábný fakt; nebo sice pochybná, ovšem na druhé straně umně vystavěná fikce. Ale to my tady soudit nebudeme. Jakož ani pana Václava Hájka z Libočan.
'Vím, že při tomto spisování rozličné budou nápravy činiti mnozí a zvláště závistiví a posměvači. Ty pak, který pravdu a upřímnost miluješ, jistě věz, že jsem já psal s úmyslem dobrým a srdcem upřímným, žádného jsem nehaněl, ani o kom důtklivě psal. Proto ty, když čísti budeš, srdcem křesťanským (které i nedostatky v dobré obracuje) to ode mne vděčně přijmi, za to prosím.
Měj se dobře.'

313. schůzka (01. 07. 2001): 'PODTRHNIŽ MU NOHU, AŤ SÁM UPADNE'

'Jan Pašek byl rodem ze Starého Knína, od chatrných rodičů pošlý. Býval také chatrným žákem po školách, rektorem i kantorem; potom oddav se do koleje pražské, byl učiněn bakalářem i mistrem. A tak stále vzhůru jda, byl vzat od Pražanů staroměstských za nejvyššího písaře radního - pracoval v tom několik let, jsa na slovo znamenitě vzat, a když se zbavil písařství, po nedlouhém čase volen byl na konšelství.'
Tak to bychom tu měli vskutku jednu strmou kariéra 'chatrného' synka 'chatrných' rodičů. František Palacký cudně zamlčel, že byl nejen chatrný (chudý), ale i nemanželský. Narodil se místní hokyni jako panchart. Na ty, co byli počati, ale zejména co se narodili v nemanželské loži, na ty čekal poněkud nezáviděníhodný osud. Byl to trpký osud vyděděnce. Z toho bludného kruhu nebylo úniku. Jen málokdy se podařilo (a to díky šťastné shodě okolností), že si zajistili život podobný, jaký žili řádní potomkové řádných rodičů. Jan Pašek si užil si zřejmě během dětství a dospívání svoje, ale zatímco jiného něco takového poznamenalo, zranilo a třeba i zlomilo, Jana ne. Lze se domnívat, že všecky ty ústrky v něm vypěstovaly vzdor a touhu po vyniknutí. To je ovšem spekulace, ale dohady o jeho touze po majetku a kariéře (jako že se u něj projevovala od raného mládí) - ty potvrzuje na sobě nezávisle několik soudobých svědků. Autor Starých letopisů českých, který líčí mladého Jana Paška jako potulného žebravého studenta, zaznamenal jednu zajímavou epizodu. Když ten otrhaný žák bloumal krajinou kolem Brandýsa nad Labem, tak najednou viděl před sebou vznosnou tvrz Toušeň a v hloubi své duše zatoužil ji vlastnit. Tedy: jednou. No a to přání se mu vyplnilo.
Mezitím ho ale čekalo dostudování, vystřídal několik škol, až nakonec zakotvil na pražské universitě, kde dosáhl bakalářského a nakonec i magisterského gradu. Gradus měl. Ale taky pověst. Nevalnou. Říkalo se o něm, že se vyučil 'na dobrého kumpána a bumbálka.' To o něm ovšem šířili jeho protivníci. Pravdu měli jenom částečnou. Kdyby to byla pravda úplná (tedy s tou jeho zálibou v alkoholu během universitních studií), no tak to by mohl těžko dosáhnout až na funkci děkana artistické fakulty a hlavně na roli uznávaného odborníka ve věcech složitých právních předpisů. 'Městská práva měl v malíčku a říkal často, že mají voskový nos, který můžeš ohnout, na kterou stranu chceš.' (Typický advokát - pragmatik.)
Ten původně bastard, poznamenaný nemanželským cejchem, se začal škrábat strmou cestičkou vzhůru. Jako právník i získal dobré renomé, jako staroměstský písař povýšil postupně až na kancléře Starého Města pražského. Roku 1514 pronikl mezi konšely. Jako člen městské rady začal prosazovat velice odvážný plán - chtěl totiž spojit Staré a Nové Město v jeden správní celek. K tomu bylo zapotřebí odvahy. Jedno pražské město mělo jednoho purkmistra a jednu městskou radu, druhé město taky jednoho purkmistra a jednu městskou radu. No a teď, když by se města spojila. jeden purkmistr a jedna městská rada. Jenomže teď už pro celou Prahu. Nějak by nám tím pádem ubylo funkcí, čemuž se každý funkcionář hodný toho jména děsí jako čert kříže svatého. (Dodnes.)
'Kněží v obou městech pražských to oznamovali při kázáních v kostelech a vyzývali všechny, aby přišli do Karolina, že uslyší věci, které už dávno neslyšeli. Z pověření onou purkmistrů, pánů radních a starších obou měst promluvil mistr Pašek. Mluvil obšírně, začal od prvního českého knížete Přemysla, pak mluvil o králích a pokračoval až do současnosti. Před prvním knížetem nebylo v Čechách správce, řádu ani pokoje, až teprve za jeho vlády. Když pak bylo více knížat, přišly rozbroje, války a nepokoje, až si potom Čechové zvolili krále a jen toho poslouchali. Ale ani tehdy nebyl klid, protože když jim dal císař za pána nějakého cizince, ten chtěl vládnout v zemi podle svých zvyků a obyčejů, takže ho to museli odvykat a nakonec se ho, ač neradi, vzdali. Když to byl Němec, s tím se mohli Čechové sotva shodnout, až nakonec dosáhli od císaře toho, že jim svým majestátem povolil, aby si volili krále, koho budou sami chtít. O tom mluvil dlouho a pak přešel k tomu, jak císař Karel IV. založil Nové Město a od té doby byl mezi Starým a Novým Městem jen zřídka skutečný pokoj. V předešlých letech obě města jednala o nápravě, ale Pán Bůh jim toho nepopřál pro to, že se našli lidé, kteří byli proti tomu a stavěli do cesty různé překážky, ale boží pomsta je neminula a oni různou smrtí sešli ze světa.
Proto, milí páni, když se teď změnily poměry a je k tomu vhodná doba, přistupme k čestné a svobodné jednotě, aby ze dvou měst stalo se jedno, když jsme jedné víry, máme stejná práva a jsme spojeni přátelstvím i pokrevním příbuzenstvím, protože na jedné straně jsou otcové a na druhé synové. A uvědomte si také, milí páni, že ještě nejsme skuteční měšťané. Neboť co je to město? Jedině jednota měšťanů! Kolik zla nám přineslo to, když jednota nebyla! Tvrdím, že dříve často jsme usilovali o něco a Novoměstští usilovali o totéž, ale vstoupil mezi nás někdo třetí a překazil to a ani jedni ani druzí jsme nic neuměli zařídit. A co jsme vynakládali na různé obecní záležitosti, na všelijaké jízdy nebo na jiné věci, my zvlášť a vy také zvlášť, a zatím jsme to mohli zaplatit všichni společně z jednoho města; takhle byly náklady však dvojnásobné. A mohl bych to dokazovat ještě na dalších věcech, ale pro nedostatek času už končím.'
On už nakonec stejně řekl všechno, a jeho argumenty zněly celkem rozumně. Mimo jiné díky Janu Paškovi prožívá Praha významnou chvíli ve svých dějinách. Z důvodů hospodářských, politických a hlavně v souvislosti s trvajícím konfliktem mezi městy a šlechtou dochází k administrativnímu spojení Starého a Nového Města pražského. V Karolinu se koná vlastní sjednocovací akt. Bourají se některé brány, taky příkopy v centru města se zasypávají (například na Můstku), slučují se cechy a vzniká taky jedna konšelská rada. Obchodním středem se stal z obou měst přístupný prostor Havelského tržiště a Koňského trhu.
Pak promluvil purkmistr: 'Protože Bůh tomu chtěl a ráčil to způsobit, budiž na věky pochváleno jeho svaté jméno.' A dodal: 'Páni obecní, jestli je mezi vámi někdo, kdo s tímto sjednocením nesouhlasí a má nějaký lepší návrh, ať to řekne nyní, dokud je ještě čas, a nemluví proti tomu potom někde potají. A my všichni prosíme pány purkmistry i konšely, aby takového člověka vypověděli z města nebo nějak jinak potrestali.' Čehož zřejmě nebylo zapotřebí, neboť všichni svorně volali: 'Tak! Tak! Tak! Tak!. Tak tedy došlo k tomu sjednocení a žádný se neodvážil proti tomu něco říci. Pak začali zpívat píseň Ó ty svatý Spasiteli, pak vyzváněli a zpívali Te Deum a na radnici také zvonili, a zvonili i příštího dne ve všech kostelích i na radnici. Potom bylo dáno sedm staroměstských konšelů na novoměstskou radnici a sedm novoměstských konšelů na staroměstskou radnici. Pozvali také všechny cechmistry, staroměstské na jejich radnici a novoměstské zase na novoměstskou a ty také navzájem spojili. Budou-li jednat čestně, jednota přetrvá; ale jestli je v tom lest, podvody a neupřímnost, zhyne a nebude dlouho trvat - však to potom také tak dopadlo,' stěžuje si starý letopisec český, a ví dobře, o čem mluví.
Mezitím si Jan Pašek polepšoval. Měl na to dvě metody - jednak sbírání funkcí, postů, ba i titulů; jednak ženění. K majetku si dopomohl tím, že se výhodně ženil - celkem to udělal třikrát. Pokaždé si dokázal vybrat zámožnou vdovu, která pokud možno brzy skonala a dopřála mu tak nerušené potěšení z vyženěného jmění. Od krále Ludvíka Jagellonského získal rytířský pás a meč, ale erb a titul mu udělil už Ludvíkův otec, král Vladislav. (V tom erbu měl ptáka v modrém štítu - přesněji: pštrosa s podkovou v zobáku.) Jan si teď dával říkat: Jan Pašek z Vratu a na Toušeni. (On tu Toušeň nakonec přece jenom dostal. Toušeňskou tvrz nejenom koupil, ale přestavěl ji tak velkoryse, že se jí začalo říkat 'zámek.') 'Neboť od padesáti let Toušeň se tak nerděla a neblyštěla od cihel a od jiného stavení, jak nyní za držení Paškova,' poznamenal ve své kronice Bartoš písař. On kronikář toho zbohatlíka upřímně neměl rád, a tak popsal podrobně (i když zaujatě, samozřejmě) všechnu domnělou i skutečnou svévoli, kterou Pašek projevoval vůči svým odpůrcům. 'Roku 1521. podal Albrecht Rendl (pan Rendl nebo také Rendlík z Oušavy byl královský prokurátor a podkomoří) žalobu na Klatovské, protože bezprávně a bezdůvodně připravili pana Petra Sudu o majetek. Pašek z Vratu mu dal odpověď: Ty ses ke všem třem stavům zachoval špatně a všechny jsi zradil, a proto věz, jestli to nevíš, že nemáš před žádným soudem co mluvit ani se nemáš co ohánět nějakým právem. On na to odpověděl, že je lepší než všechna města dohromady. A Pašek mu zase řekl: Já sám jediný jsem lepší než ty, Rendlíku! A on zase, že ne, že on je lepší, až je museli okřiknout. Ale Pašek mu přesto ještě řekl: Pamatuješ, jak jsi říkal Klatovským, aby oblehli Janovice, že jim při tom pomůžeš? A tak podobně, a pak ještě: Já jsem tě udělal podkomořím!' No, a já si bláhově myslel, že žabomyší spory jsou vynálezem moderních politiků. Kdepak, všechno už tu bylo.
'Toho roku 1521. přijel do Prahy jeden učený Němec od doktora Martina Luthera, mnich mistr Tomáš Müntzer, ještě s jedním člověkem. Přijel z Cvikova nejprve do Žatce a odtud do Prahy, a tady podával prostému lidu obojího pohlaví tělo a krev Páně pod obojí způsobou; podával také v Týnském chrámě a kázal německy a latinsky zde i v Betlémské kapli a u Božího těla. Páni ho na vlastní náklady vydržovali ve veliké universitní koleji mezi mistry.' Takže jeden z úhlavních 'lutriánů,' Tomáš Müntzer byl v Praze. Zpočátku moc velký úspěch neměl. Nezaujal (ani tenkrát nebyla jazyková vybavenost českého obyvatelstva na přílišné výši). Pražané jeho němčině a latině nerozuměli, jeho kázání musela být do češtiny tlumočena. Ale mladí patricijové, kteří většinou německy uměli, ti si začali uvědomovat, jaký je rozdíl mezi konzervativním kališnictvím (jenom málo se lišícím od katolictví), a radikálním Lutherovým učením. Mnozí se od starokališníků odklonili a začali popřávat luterství sluchu. Například Jan Hlavsa z Liboslavě. Jeden z vůdců města. Jan Pašek z Vratu byl opačného názoru. Někdejší přítel Hlavsa tím dal svému nyní úhlavnímu protivníkovi do ruky zbraň, o jejíž ničivosti neměl ani potuchy.
'Roku 1524. v pondělí po svatém Řehoři v deset hodin dopoledne byla v Praze obnovena rada: první purkmistr Jan Pašek z Vratu. dále Mikuláš Šorf, Ziga Vaníčkovic, mistr Václav Lazar, Jan Karban, mistr Burian, Jan Erazim z Černík' atakdále atakdál, až po 'Jiříka Švíka a soukeníka Blažka.' Kompletní přestavba na radnici. Kompletní převrat. Paškův převrat. Paškův puč. Ochotných spolupracovníků měl dost, kupříkladu kněze Havla Caheru, který bleskurychle vyměnil radikální luteránství za věrnost konzervativnímu kališnictví. Neocenitelným Paškovým pomocníkem byl řezník Ziga Vaníčkovic. V nové radě byl jmenován na druhém místě. (On to byl Paškův švagr, takže to zůstalo v rodině.) Ziga zorganizoval v srpnu 1524 na Staroměstské radnici zatčení posledních čtyř členů městské rady, kteří se přikláněli na stranu konkurenčního Jana Hlavsy z Liboslavě. A Jan Pašek mohl spustit v Praze represálie, jaké tohle město dlouho nezažilo.
'Když byli páni radní pohromadě, shluknul se tak veliký počet lidu obecného na radnici, že naplňoval všechny její místnosti. Ziga Vaníčkovic promluvil k tomu množství a zavázav je k pomoci, vstoupil s nejodvážlivějšími do poradní síně a tam slovy diktátorskými, ve jménu krále i obce jal se viniti purkmistra i konšely ze spiknutí a zrady, ježto ukládali prý o bezživotí spoluměšťanů svých. Nejprve obořil se na městského kancléře, Lutherova přítele, lotrem, šibalem a zrádcem jej nazývaje; kázal jej zatknouti a vzíti do vězení jeho Milosti. Potom purkmistrovi ani mluvit nedal a odňal mu úřad, donutil ho k vydání klíčů a pečeti městské a tu i s úřadem odevzdal svému švagrovi mistru Paškovi a purkmistra kázal do vězení dáti, taktéž i konšely, které do místnosti ve vyšším patře radnice na vězení ustrojených odvésti dal. Když pověst o tom roznesla se po Praze, ještě před polednem bez meškání ze všech stran lidé u velikém množství běželi se zbraní na radnici a na náměstí, že bylo strachu se podívati, ale ani v té zhovadilosti a zkrvavilosti lidí jedněch proti druhým nestalo se žádné bitvy, ani útoky na domy, ani krveprolití nejmenšího, protože v pochybení o tom byli mezi sebou, kdo by s kým byl, an z obojí strany byl znamenitý počet, ve kterém otec proti synu, bratr proti bratru i jiní přátelé proti sobě museli by povstati; neboť vesměs se shloučili, nevědouce co činiti.' Jediný, kdo přesně věděl, co činiti byl Jan Pašek z Vratu. Bezohledný primas vyštval z rady a taky z Prahy všechny své soupeře, ale nebyl to žádný improvizátor. Velice dobře odhadoval v časovém předstihu, co bude následovat. Věděl, že musí ospravedlnit své činy před lidmi, kteří ho činy i mocí předčili. Proto se obrátil na krále Ludvíka, na stavy a na politické reprezentanty okolních zemí. Ve svých listech vysvětlovat, že on vlastně zachránil hlavní město před spiknutím luteránů. 'Papež v psaních svých králi a králové velebil to nové potlačení pikhartů v Čechách jakožto jedno z největších dobrodiní, které za jeho času Bůh církvi svaté propůjčiti ráčil.' Když měl Pašek papežovo uznání v kapse, opevnil se v Praze jako v pevnosti. Svolal takzvanou velkou obec, tedy shromáždění všech plnoprávných obyvatel města, které mělo funkci jakéhosi pražského parlamentu. Příslušníků velké obce bylo celkem 1868 měšťanů. S tím parlamentem to ale byla šaškárna. Nebo snad tragédie? Tragikomedie. Všech 1868 Pražanů muselo před svého primase předstupovat jednotlivě a prohlašovat, že mu zachovají loajalitu. Městský písař zapsal jejich jména do městské knihy, vynucená demonstrace věrnosti se dočkala symbolického zvěcnění. (Nebyla první ani poslední v našich dějinách.)
'Roku 1529. Ferdinand český král sesadil radu nejprve na Starém Městě a zanechal ze starých konšelů nežli tři, jiné všecky nové volil, potom i na Novém Městě. A tu Pražanům jednotu jejich, v kterou se byli před desíti lety sami o své újmě, bez povolení královského spojili, zase roztrhl a rozdvojil a z Prahy dvě města a práva, jakož prve vždycky bývalo, udělal. Za to rozdvojení zejména mnozí ze Staroměstských nebyli vděčni, zvláště kteří z úřadů zvykli svých užitků vyhledávati.' Tak se nám zdá, že se v Praze radovali, když se spojovali i když se trhali. (Oni se v Praze zkrátka tak nějak radovali za každého režimu.) Režim Jana Pašku z Vratu byl v té době už minulostí. Jeho pád vlastně způsobily oslavy. Oslavy desátého výročí sjednocení Prahy. Dva dny před ním dal Pašek popravit dva odpůrce a poté se v Praze konal na jeho popud průvod obyvatelstva. Tato provokace ze strany vlastních poddaných přiměla Ferdinanda k činu. Milého Paška sesadil. Stalo se tak se stejnou rychlostí a nepředvídatelností, s jakou provedl Pašek o čtyři roky dřív svůj puč. Načež ho Ferdinand (pro jistotu) obvinil ze všech možných prohřešků, na které přišel, a Pašek jako zkušený právník pochopil, že obrana nemá smysl a poprosil krále o milost, a král mu ji dal. Jediným Paškovým trestem bylo vypovězení z Prahy. Dožil na majetku v Toušeni, ze kterého si vybudoval impozantní sídlo. Tam také roku 1533 zemřel, aniž zanechal jediného potomka. (Kvůli samému ženění a politice totiž neměl na děti čas.) Tak tedy končí příběh cynického dobrodruha, který se dostal k moci.
Když byl mladým potulným studentem, rád si hrál na upřímného obránce správné věci. Když dospěl na vrchol kariéry, tato maska z jeho obličeje až příliš často padala. 'Kristus. prej Kristus. Tak jste již všichni zkristovali, aby dobře nebylo.' tak se nekontrololovaně obořil na kališnické měšťany a kněží, kteří si mu dovolili připomenout příklad Ježíše Krista. 'Já nemohu tak dokonalý býti křesťan, abych mohl odpustit nepříteli, co proti mně učiní.' A na tom vytrval až do své smrti. Nikomu nic neodpustil. Nejvíc všem neodpustil. sám sebe. Ta slova z titulu této schůzky, jsou z jeho dopisu: 'Nikdá se s nepřítele svým se slovy mnoho nesvař, ale dočkaje ho, když přes lávku půjde, podtrhniž mu nohy, ať sám upadne.'

314. schůzka (08. 07. 2001): O TOM JEDNOM SCHYLOVÁNÍ A ÚCHVATECH

'Toho léta 1546., prve nežli se začal válka v říši, kterouž Karel toho jména Pátý proti kurfiřtu saskému a jeho spojencům se zdvihl, narodilo se dítě v nějaké vsi v zemi franské, na jehožto břiše, když z života matky své vycházelo, nalezen jest nůž, kterýž vzhůru čněl ostřím a střenkou v břiše vězel, a ta pomalu též z břicha jeho vyňata byla. U čehož všickni soudili, že jest to války domácí a sousedů spolu sebe mordujících jisté znamení!
Nějaké to špatné znamení se v Evropě ukazovalo v jednom kuse. Tu to byl nůž v útrobách, onde kometa na obloze, popřípadě ryba s lidskou hlavou na způsob mouřenína, a všechna tato a ještě další znamení nevěštila nic dobrého. Stěží mohla něco jiného věštit, když se nějaká ta válka vyskytovala prakticky nepřetržitě. V době pro naše vyprávění právě aktuální to byla zrovna válka šmalkaldská. Habsburkové (bratři Karel a Ferdinand) si totiž smlouvami zajistili mír s Francií a s Tureckem. Nikoli snad proto, aby byl mír, nýbrž aby se mohla uskutečnit jedna dobře naplánovaná válka. (Postrádá-li někdo na této větě logiku, pak se musí z historie poučit, že o mír se většinou bojovalo proto, aby vzápětí vypukla nějaká další válka - kupříkladu šmalkaldská).
Již podruhé tu to podivné přídavné jméno padlo. Šmalkaldská. Po jakém Šmalkaldu dostala jméno? Po šmalkadském spolku. To bylo sdružení, které sjednocovalo německá knížata a některá říšská města. Jejich společným jmenovatele bylo přestoupení k protestantismu Jméno dostal ten spolek po po městě Schmalkalden u Durynského lesa. Právě tam byla uzavřena luteránská dohoda proti panu císaři, což se témuž (tedy císaři) hrubě nelíbilo. A když už se mu to tak moc nelíbilo, tak se rozhodl, že s těmi šmalkaldskými něco udělá. Ta otázka se přímo vnucuje: Co? Že s nimi zamete. Říkal si Karel. Říkali si oba i s bratrem Ferdinandem. Jakože že Habsburkové v té Evropě udělají pořádek, takový. po habsbursku.
'Před bouří všecky strany sbíraly své síly,' popisuje tu předbouřkovou situaci francouzský historik a vynikající znalec českých dějin, profesor Ernest Denis. 'Karel V. stárnul a nemohl tudíž déle odkládat úlohu, které se vyhýbal posud, totiž pokořit odbojníky. Pokud protestanté nejsou přemoženi, všechen jeho úspěch vydán jest náhodě. Porážkou jejich Habsburkové se zmocní světa.' Začátkem léta roku 1546 se císařsko-královští sourozenci sešli v Řezně. Probrali všechno možné, ale hlavně podrobnosti společného postupu proti Lutherovým přívržencům. V té době zasedl v Českém království zemský sněm. Ten měl podle králova očekávání schválit mimořádnou válečnou berni. Leč neschválil. (Kocour nebyl doma, myši měly pré.) Ferdinand byl za hranicemi a naši domácí páni se postarali o to, aby jednání o takové veskrze nepříjemné věci (jakou berně neboli daně bezesporu jsou, což platí dodneška), aby ta jednání ztroskotala ještě dřív, než pořádně začala. 'Právě v té době naskytla se vhodná příležitost, kdy stavové čeští mohli dobýt svobody náboženské a pomstít se Ferdinandovi za jeho úchvaty.' Úchvaty měly čeští pánové Ferdinandovi velmi za zlé. 'Zda se tedy svobody oné nechopit? Zda nečinnost není rozhodnutím nejnebezpečnějším? Jestliže katolíci zvítězí v Německu, jaký osud hrozí Čechům?'
Mezitím se události začaly hrnout jako lavina do horského údolí. Na podzim toho 46. roku potřeboval Ferdinand uskutečnit podpůrnou vojenskou akci z Čech do Saska. Povolal proto hotovost ke Kadani a pokoušel se ji přimět, aby se vydala do pole. Většina oddílů však odmítla. Zbytek vojska sice zůstal poslušen, ale v Sasku toho moc nepořídil - vlastně operoval jenom v oblasti tamějších českých lén. Žádné nepřátelské posádky se tam logicky nevyskytovaly, takže s obsazením nebyl problém. Ostatně - jakmile se v kalendáři objevilo magické datum 11. listopadu, ohlásili Češi 'padla!' Vojsko se Ferdinandovi doslova rozložilo pod rukama. Všichni ti původním povoláním sedláci a měšťané, narukovaní do stavovských oddílů, využili to, nač měli právo, sbalili se a hajdy domů. Co taky v zimě? Přece nebudou nedejbože bojovat? Mimo sezónu?. 'Vojáci byli přemlouváni od emisarů protestantských: Ferdinand neohrožuje Sasko, nýbrž Čechy; zda Čechové vlastníma rukama zahubí svobody své vlasti? Některé voje ani nechtěly opustit Kadaň; jiné zase odpíraly překročit hranici. Vzhledem k této obecné neochotě král konečně toto neužitečné vojsko rozpustil.' Což jsou poněkud silná slova, protože - jak jsme si už řekli - ono už nebylo prakticky co rozpouštět. 'Nikdo z Čechů už nechtěl táhnout proti kurfiřtovi saskému,' který byl vůdcem šmalkaldského spolku, 'proti tomu kurfiřtovi, který s poddanými svými pod obojí způsobou přijímal a tudíž s Čechy v náboženství nemálo se srovnával a toho učení obhajoval.' To napsal Sixt z Ottersdorfu - navzdory svému cize znějícímu jménu i příjmení Čech, pražský měšťan, dokonce kancléř Starého Města pražského, vzděláním právník. Ostatně - napsal nám toho víc: 'Ti, kteří na ouřadě konšelském jsou, v ničem jiné sousedy nepředčí, než samým toliko ouřadem, a podle toho, že jim možno není sobě rovným rozkazovati, aby kdo na vojnu táhl; neboť prý by jim mi každý odpověděti mohl, že nepotáhne, ano na ně mohl by podati, aby ten, kdož tak rozkazuje, sám tak učinil a na vojnu táhl.' Ono se prostě Čechům do té vojny nechtělo. Nikterak se jim nedivíme. Ferdinand však na ně vyzrál (tedy aspoň si to myslil). Vydal v lednu mandát. V tom lednu (to už byl - jestli dobře počítáme -rok 1547) svolával Ferdinand českou vojenskou hotovost znovu. Byl v tísni, spěchal, nemohl riskovat prodlení. Nečekal proto na povolení zemského sněmu a vydal rozkaz k mobilizaci sám. Formou královského mandátu. Aby tento krok jinak protiústavní ospravedlnil, kryl manévr záminkou, že vojsko saského kurfiřta vtrhlo na území české koruny, do Lužice. Sasové do Lužice skutečně vtrhli. Ferdinand však velkoryse přehlédl jednu věc. Vůbec se neobtěžoval svoláním zemského sněmu, a ten v tomto případě svolat prostě musel, protože pouze a jenom zemský sněm mohl vyslovit souhlas s užitím domácího vojska. Mimořádnou pravomoc osobně disponovat brannými silami země přiznával zákon králi jen pro situace krajní nouze, pro čas kritického ohrožení země, a to pouze do 11. listopadu, tedy do svatého Martina. Po tomto datu nesměla být zemská hotovost už v poli. Ferdinandova snaha nerespektovat zemské zvyklosti se proměnila v něco jako. no ano: referendum. V něm dali čeští politikové najevo jednoznačně, co si o praktikách svého krále myslí. Ferdinandův krok si vyložili jako do nebe volající nezákonnost. Mezi námi: v Praze už dávno měli té Habsburkovy arogance plné zuby. Takže teď džbánek s českou trpělivostí přetekl. Doslova se přelil. Na shromaždiště zemské hotovosti u Litoměřic dorazila jenom hrstka vojáků, zato sem přicestoval celý zástup zemských předáků. Ti projevili náramný zájem všechny ty události posledních týdnů s panovníkem jaksepatří projednat. Se svým jednoznačným záměrem se ani moc netajili.
'V zemi vření vzmáhalo se víc a více. Pověsti kolovaly nejpříšernější; žoldnéři táhnoucí královstvím svými výhrůžkami šířili nepokoj: po kacířích a buřičích německých dojde prý na Čechy, za krátký čas se pobrodí v krvi českého národa, zadarmo budou mít v Čechách jeho domy, ženy a dcery.' Autorem tohoto svědectví je opět Sixt z Ottersdorfu. 'Na tyto hrozby měšťané odpověděli skutky: »Kdybychom bez obecného sněmovního snesení tomuto mandátu své povolení dali a podle něho se zachovali, již svobody netoliko naše, ale i všeho tohoto království by klesly, a sněmové obecní starobylí zahynouti by musily, a my všickni obyvatelé tohoto království ze všech tří stavů horší bychom byli než sedláci, kterýchžto jejich pán mimo vyměřenou věc k ničemu nepotahuje a potahovat nemůže a ani podle spravedlnosti nemá.«' Jak na to reagoval Ferdinand? Chytře. Udeřil na strunku letitého záští proti Německu. 'Předešle, když do království jacísi vpádové od Němců se dály a oni nejmenší ves neb městečko sebrali, tu předkové vaši hned vzhůru byli a všickni toho bránili; neb o Češích to slyšáno, že se jich všickni co čertů báli. Ale vás se již žádný nebojí, neboť vy co baby bojíte se těch, jichžto není se co báti, a majíce vy předními býti, doma zůstáváte. Jaká vaše poctivost bude, když byste nejprve pána svého a potom jiné v tom opustili, toho zdravě u sebe považte!' Živě si dokážu představit, že podobným výrazivem hecuje český trenér své svěřence před důležitým zápasem na mistrovství světa. Jenomže Ferdinand nebyl hokejový trenér, a to, co se hrálo ve středu Evropy, rozhodně nebyl šampionát. Ferdinandovo hecování však české uši neslyšely, a tak mu nezbylo nic jiného, než platnost svého problematického mandátu odvolat. To skutečně udělal, ale okamžitě se snažil svolat zemskou hotovost jenom na základě vlastního rozhodnutí. Nevyhrál nikdo, takže - kompromis. Tažení po Ferdinandově boku se účastnilo několik žoldnéřských sborů společně s vojskem malé části šlechty a tří měst - Plzně, Českých Budějovic a Ústí nad Labem. Zároveň však Ferdinand oficiálně uznal jakoukoli pomoc ze strany stavů za dobrovolnou akci jednotlivců.
'Ve skutečnosti byla už zahájena revoluce. Ferdinand nepřeháněl, když o něco později vytýkal stavům, že se chovaly, »jako by Království české bez krále bylo a jim k spravování a k vladařství náleželo.« Osoby, které chtěly mírnit hnutí, brzo byly zatlačeny. Hanopisy byly stále prudší, shromáždění bouřlivější, řečníci smělejší. Bouře se posílila příchodem pánů, kteří vracejíce se od Litoměřic byli ještě velice rozníceni částečným svým úspěchem nad králem.'
Zkrátka, jak už jsme tu pověděli na začátku: schylovalo se nám to, schylovalo. Brzy přijdou úchvaty.
U Litoměřic se upekl ještě mezi Čechy a Ferdinandem kompromis. V Praze to bylo něco dočista jiného. V únoru tady zástupci Starého a Nového Města uzavřeli obranný spolek proti králi. Brzy se k němu připojili i někteří šlechtici, kteří se hlásili k pronásledované jednotě bratrské. To si ovšem nemohl Ferdinand nechat líbitTaky si to líbit nenechal. V jeho očích to byl jednoznačný akt - vzpoury. Pražané se rozpomněli na všechny křivdy skutečné (i ty domnělé), kterých se panovník na nich dopustil. Tak například českobratrští šlechtici zdůrazňovali, jak byli persekvováni, když se panovník odvážil vůči jednotě a konfesi bratří. A výsledek toho všeho: Ne! Dost bylo poslušnosti! Nyní přišla chvíle, kdy Habsburk stojí před vojenskou porážkou, a diktovat budeme my! On stál Ferdinand před nějakou porážkou? Skoro. Habsburk totiž měl teď na svém krku (na svém husím krku, jak jsme si ho již popisovali) jeden malér za druhým. Jako by nestačili ti vzpurní Češi. Saský kurfiřt porazil v bitvě u Rochlice císařova braniborského spojence. Jeho vojsko vzápětí vstoupilo na české území a obsadilo Jáchymov a Přísečnici. A tohle byla voda na český mlýn. Rebelie! Povstání! Českého národa. No tak celého národa snad ani ne, ba ani velké jeho části. Žádné zástupy lidových mas. Jenom stavy. Tedy šlechta a měšťanstvo. Jinými slovy: povstání izolované, svým způsobem sice pochopitelné, ale spíše spiknutí privilegovaných špiček společnosti. Takže revoluce elity V našich dějinách to nebylo - jak víme - ani poprvé, ani naposled. 'Stavové svolali veřejnou hotovost zemskou. Vojsko se scházelo zdlouhavě, bez nadšení; vůdcové bázliví a vojáci nedostateční. Výmluvnými manifesty nebyla zastřena skutečná slabost. Ohromná většina šlechty se postavila proti Ferdinandovi: 1738 pánů a rytířů přiložilo pečeti své k zápisu jednoty, ale zdálo se, jako by tímto úsilím se vyčerpala jejich síla. Ze zemí vedlejších nepřicházela žádná pomoc: těžký to trest za sobeckou politiku stavů českých. Moravané, jsouce spokojeni nerušenou svobodou náboženskou, ani se nehnuli; Slezané nacházeli se právě v jedné ze svých častých zoufalých krizí proti Slovanům; jejich horlivost pro reformaci se jevila toliko jako zdlouhavost, s jakou svá vojska posílali Ferdinandovi. Jedině města lužická poslala některé posily saskému kurfiřtovi.'
Kdyby protestanté byli projevili poněkud odvahy, král by byl ve velikém nebezpečenství. Zakročení velitele Pluha s vojskem jakkoli nedostatečným bylo by způsobilo nedozírné následky. Saský kurfiřt ho žádal o součinnost. Císař Karel V. postoupil až k Chebu, jeho bratr Ferdinand mu vytáhl naproti. Společný útok Čechů se Sasy byl vážnou zárukou úspěchu. Pluh nechtěl postoupit bez písemného rozkazů českých stavovských direktorů, a tito, jsouce jati pozdní úzkostlivostí, neodvážili se ho bát. Král bez překážky a bez vážného znepokojení se spojil se svým bratrem. Osud odboje byl rozhodnut. O měsíc později - 24. dubna 1547 - byl kurfiřt saský u Mühlberka na hlavu poražen a zajat.'
No, a měli jsme to. To jsme tedy měli. Vítězný Ferdinand mohl přicestovat do Čech. To mohl, a skutečně si to nenechal ujít: v čele vojska a v doprovodu svých spojenců přibyl do Litoměřic. Tady přijímal zástupce stavů, kteří ho horlivě ujišťovali o své věrnosti a oddanosti a loajálnosti (až za hrob!), a přitom tiše přemýšlel, jak vzbouřence potrestat. Nejlépe exemplárně. Prostě aby si kdokoli příští nechal raději zajít chuť. Hodně z Ferdinandových plánů naznačila skutečnost, že odmítl přijmout posly královských měst. Královská města odskákala odboj opravdu těžce. Panovník je mimo jiné podřídil přímému dozoru vlastních rychtářů a hejtmanů, omezil v nich pravomoci cechů, zabavil jim značné množství městských statků a důchodů, a taky zrušil četná měšťanská privilegia. Prostě: provinili jste se, holoubkové? No tak pykejte. Pykejte, pykejte Ale ještě tu bylo hlavní město. Praha. 'Já, ani lid můj nijakého nepřátelství nezačneme, ale jestliže vy začnete, tím hůře pro vás, konec to vezme zlý.' Není divu, že Pražané to raději vzdali. Ferdinand neznal slitování. Praha se musela rozloučit se zápisem své jednoty a vydat všechny listiny, které s ní měly něco společného. Odevzdala své zbraně, vojenské zásoby, statky i důchody. Zavázala se platit stálou daň z piva a sladu, takzvané 'posudné,' předložila všechny privilegia, která měla od dřívějších králů, k revizi. Do roku 1547 byla jakousi republikou, ve které platila královská moc jenom omezeně - teď jí byla většina výsad odňata. 'Napříště Praha, jsouc zbavena velikých svých statků, zničena těžkými břemeny, připravena o nejpotřebnější důchody, přestala být metropolí království, střediskem měšťanstva českého, duchem a vzorem druhých měst. Později tento těžký odsudek byl v některých kusech zmírněn - Ferdinand usiloval ne o její zkázu, ale o pokoření; své rány však vedl dost obratně, aby nebylo možné plné obnovení. Praha nikdy nepozbyla vší důležitosti, jakou jí zabezpečovalo její obyvatelstvo, bohatství a upomínky její historie - ale dny její slávy a moci minuly navždy: hlavní město Království českého se účastní revolucí, ale nevede jich více.' Sixt z Ottersdorfu, který se odboje proti krále aktivně účastnil, si o této době s hořkostí poznamenal: 'A těchto časů jsme se dočkali, jichž se předkové naši skrze zvláštní zjevení boží strašili a hrozili, řkouce: by i Pán Bůh všemohoucí jejich životem prodlíti ráčil, že v tom světě déle býti nechtějí a nežádají.'
Města dostala na pamětnou. A co páni? Ti si přece taky v tom povstání omočili Někteří pocítili, jak se Habsburk dokáže mstít. Mnohé z nich postihly konfiskace majetku, jiným byly jejich statky proměněny v pouhá královská léna. Jako v pronájmu. Směli je nadále užívat jenom díky panovníkově libovůli. Řadu šlechticů čekalo domácí vězení. Nejhorší důsledky postihly jednotu bratrskou - Ferdinand zahájil hned na podzim 1547 systematické pronásledování jejích stoupenců. V té době však bylo i po tom nejhorším. 'Za obecného pohnutí a postrachu sešel se sněm svolaný od Ferdinanda, aby vyslyšel stížnosti stavů. Před samým jeho zahájením čtyři osoby byly popraveny na náměstí Hradčanském 22. srpna roku 1547. Proto se sněmu dostalo názvu ´krvavý sněm.´' Popravení nebyli čelnými vůdci protihabsburského povstání, ale naopak osoby méně významné, které postrádaly vlivné přímluvce. Neměli prostě protekci. 'Mezi oběťmi byl i dvorský rychtář královský Jakub Fikar z Vratu. Milosti králově odporučoval se vším: svým stářím (bylo mu 70 let), obecnou svou vážností, službami králi prokázanými, svým pravověřím, nezúčastnil se odboje, leda aby utišil mysli, Pražanům radil ke vzdání se, za krize nebyl ve městě, a to bylo právě proviněním, za něž pykal svou smrtí.' Asi nejsem sám, kdo nechápe, zač byl tedy vlastně popraven 'Jsa jakožto hofrychtéř královský přísežným úředníkem (tento rozsudek provolával biřic na popravišti), a maje zvláštní přísahu, podle té jest se nezachoval a králi o tom, co se v Praze dálo, nic neoznamoval, ano v nejpilnější čas pryč z Prahy odjel.' Všichni úředníci současní i budoucí dostali od Ferdinanda výstrahu. Král se spoléhal nejen na jejich poslušnost, ale i na bdělost a oddanost: 'Veškeré kolísání jest odpadlictvím a všeliká nedbalost zločinem!'
'Stavové takto varovaní bez rokování přijali všecky předlohy královské. Všecky kusy sporné byly rozhodnuty v prospěch moci panovnické: jednota branná a všeliké zápisy postranní byly zakázány pod ztrátou hrdla; pravomoc soudů královských rozšířena; dědičnost koruny v rodě Habsburků znovu prohlášena; ustanoveno, že jmenování nejvyšších úředníků a členů nejvyššího soudu zemského náleží králi samému s radou úředníků zemských; sněmy obecné a sjezdy krajské budou se konat toliko, když svolá je král. Všecky úchvaty, připravované po dvacet let obezřelou a vytrvalou politikou takto slavně byly přijaty od sněmu; stavové uznali svou porážku a pokořili se před šťastným protivníkem. Moc královská byla posílena. Nic napříště nebude překážet Ferdinandovi, poněvadž zcela pokořil Království české.'

315. schůzka (15. 07. 2001): JAN SKÁLA Z DOUBRAVKY, ŘEČENÝ DUBRAVIUS

V tomto utěšeném dni se vám chystáme ve třístém patnáctém dílu seriálu Toulky českou minulostí vyprávět o jednom člověku s utěšeným osudem. To přídavné jméno zdůrazňujeme záměrně, neboť věru nenalézáme na své pouti, prosekávajíce se pralesem naší historie, podobných osudů přespříliš. Byl to Jan Skála z Doubravky, řečený po latinsku Ioannus Dubravius.
Byl kdysi čas, kdy král nad králi Lev
dal povolat svůj lid a všem pak nařídil,
aby šli přes hory a do odlehlých krajů,
kde šelem domov jest, po celém království
a aby sdělili nejdříve vladařům,
pak následníkům též a lidu prostému,
že s králem sejdou se a budou držet sněm.
Tehdy se velký lev stal pánem nade vším,
co dříve stávalo pod vládou Orlice,
a proto přikázal, ať pozvou poslové
jak celý ptáků sbor, tak samu královnu.
Tak všichni sešli se, ptáci a také zvěř,
a kladli otázku, proč konat nový sněm,
když každý přece ví, že všude trvá mír
a ani království že nyní nehrozí
odvážný Turek či Moschus a Tataři,
nebo snad spiknutí, jež strojí proti Lvu
zákeřný nepřítel. Tu v síních paláce
hledali důvody, jaký smysl má sněm,
různými způsoby. Vtom král Lev přichází
v průvodu věrných svých strážců a vznešený
jak tváří, tak rameny, tak srstí žlutavou
a také ohonem. Jakmile usedl,
zahájil jednání laskavým proslovem,
a jak se uvádí, pronesl tuto řeč:
Vítám zde družinu vždy věrnou králům svým,
jež hbitě přichází dle mého příkazu.
To v srdci hřeje mne a stále bude hřát,
že jste mne poslechli a přišli právě včas.
Lví proslov byl poněkud delší, ale my si jej odpustíme. Je totiž na čase, abychom se věnovali nikoli dílu, nýbrž autorovi. Jeho jméno jsme už nadřekli. Jde o Jana Skálu původem z Doubravky, řečeného pak latinsky Dubravius. Pravděpodobně se narodil roku 1486, o něco blíže jsme jménu jeho rodiště; byla jím Plzeň. Plzeňská rodina Skálů patřila k zámožnější měšťanské menšině. Byla to katolická rodina, a proto když chtěl Jan studovat, tak si namísto do Prahy (ta byla v rukou podobojích) namířil přes Vídeň do ciziny (nikoli sám, ale v doprovodu svého příbuzného, Linharta Jílka z Doubravky), přičemž se oba vydali na nic menšího než na slavnou universitu padovskou a hned poté na neméně věhlasné učení boloňské, kde Jan dosáhl hodnosti doktora církevního práva. V Itálii však nezůstali, ale hned následujícího roku se vrátili domů, do Plzně, ale tam Jan Skála nepobyl dlouho, protože se stal členem humanistické družiny Stanislava Thurza, a protože dotyčný byl olomouckým biskupem, stalo se město Olomouc pro Jana Skálu (který si začal podle svého rodiště říkat 'Dubravius') městem osudovým.
Teď buďte pozorni a já vám oznámím,
jaký jsem důvod měl, abych vás povolal.
Věřím, že není zde, kdo by snad nevěděl,
že těžký je to čas, kdy krutá otce smrt
mi náhle přinesla břemeno
v době, kdy jsem tak mlád a málo připraven
podstoupit úkoly, jež vláda přináší.
Já jsem se totiž stal pánem a králem všech.
Nechci však, abyste snad o mně soudili,
že jsem tak nemoudrý, abych jen původ svůj
měl za zdroj hodnosti, jíž se mi dostává,
a na něm založil svou správu království.
Jen podle rodu nechci být králem zván.
Vždyť titul královský spočívá především
v schopnosti vladaře, který zná umění
vládnout a dobře žít. Proto mi ukažte
příklady života i ctnosti královské
a cestu, po které je třeba k slávě jít.
Jistě si přejete, aby váš mladý král
měl jen ty vlastnosti, které mu vštípíte.
A nyní všichni vy, kteří jste přítomni,
hovořte bez zmatku v takovém pořadí,
jak právě stojíte.
Načež se jeden savec po druhém a jeden pták rovněž po druhém rozpovídal a dával svému mladému králi jednu dobrou radu za druhou. Pozorní posluchači zajisté poznali v mladém králi všech zvířat jeho českého a uherského kolegu Ludvíka, kterému též 'krutá otcova smrt přinesla břemeno v době, kdy byl málo připraven vládnout.' Zhruba jedenatřicetiletý Dubravius věnoval jedenáctiletému králi Ludvíkovi svou Theriobulii neboli Radu zvířat jako zvláštní dárek při jeho nástupnické návštěvě v Praze trůn, kde byla na českou královnu korunována jeho manželka. Na oplátku ho Ludvík pasoval na rytíře, i když pak trvalo celých pět let, než byl oficiálně přijat mezi české rytíře. Nejenom v našich dobách to na úřadech trvá tak strašně dlouho Rukopis se nedochoval, do dnešních dnů však zůstal jeho prvotisk. Postaral se o něj Dubraviův synovec Linhart Jílek (tentýž, které svého strýčka doprovázel na studia do Padovy a do Bologně). 'Když jsem si v tom parném létě 1519. pro zábavu zajel na Moravu (uvádí vydavatel v předmluvě), bydlel jsem u svého strýce Jana Dubravia, kde se mi dostalo do rukou libellum (tedy knížka, knížečka), kterou strýc napsal. Velmi mne pobavila, protože bylo zjevné, že obsahuje rady, které se hodí nejen králům a knížatům, ale i těm, kdo nejsou účastni na správě státu. Požádal jsem tedy svého strýce velmi snažně, aby mi dovolil knihu opsat. Svolil s tou podmínkou, že ji podržím jen u sebe. I když jsem zvyklý v jiných věcech jeho rozkazů ochotně poslouchat, v tomto případě jsem se nemohl zdržet toho, abych knížku nezveřejnil.' Musel synovec strejčka dlouho přemlouvat, aby mohl jeho dílko publikovat? I kdeže. Autorovi na otištění velmi záleželo. (Jako každého autorovi.) I když to ne každý a vždy dává najevo.
Jistě víš, Lve, že jsem jen Osel, který je
hloupý a neschopný k řešení velikých
a vážných otázek, který se nehodí
tak jako jeho rod do rady královské,
i když se častěji i toto přihodí.
Tak došlo k tomu, že já Osel zasedám
dnes v radě dokonce s předními v království.
Je tedy případné, když mne teď vyslechneš.
V době, kdy osudem byl rozdělován los
pro všechna zvířata, žijící v přírodě,
bylo mi určeno přenášet břemena.
A proto jsem, jak víš, mnohem víc ubohý
než jiná zvířata, neboť já jediný
nemívám nikdy klid. Nicméně nosívám
sedlo i s nosičem a všechna břemena
vždy s myslí poklidnou, protože dobře vím,
že trpělivostí se velké těžkosti
mohou stát lehčími. Ty také budeš žít
lépe a poneseš bez velkých nesnází
břímě svých úkolů, když si i v nesnázích
uchováš v mysli klid a pravou statečnost,
nedáš se odradit žádnými těžkostmi
a ani obavou o vlastní bezpečí
od péče o prospěch ve věcech veřejných.
My, osli, nejdeme po špatné cestě
a z té cesty sejdeme, na níž se někdo již
ocitl v propasti. Ty dojdeš štěstí též,
když se včas poučíš u cizího neštěstí.
Moudré naučení. Nejproslulejším členem družiny olomouckého biskupa Stanislav Thurza byl Augustinus Käsenbrot zvaný Augustýn Olomoucký. Jak víme z jeho korespondence, uměl velmi dobře česky, ale v této řeči nic nenapsal. Latina byla zkrátka latina Z dalších postav katolické humanistické společnosti v Olomouci nesmíme zapomenout na filosofa Jana Šlechtu ze Všehrd. Patřil k ní i brněnský a později olomoucký kanovník Jan Zvolský. Ladislav z Boskovic, nejvyšší komorník Markrabství moravského, ten sice nic nenapsal, zato vlastnil na svém zámku v moravské Třebové bohatou knihovnu. Ještě bychom mohli jmenovat několik dalších literátů, většinou to byli Češi, ale protože propadli humanistickému kouzlení, upravili si podobně Dubravius svoje příjmení pěkně po latinsku - jako třeba Piscicullus, Letavallinus, Clementianus. A jaká byla kariéra našeho Jana Skály z Doubravky? Ten se stal v Olomouci nejprve správcem biskupské kanceláře, brzy nato nastoupil místo osobního biskupova tajemníka, z jeho milosti byl zvolen olomouckým kanovníkem. Zřejmě byl u Jeho Důstojnosti dobře zapsán Těšil se Thurzově veliké přízni, takže postupoval rychle u jeho dvora. Prakticky každý rok ho čekalo nějaké povýšení. Asi v 27 letech byl jmenován arcijáhnem olomoucké kapituly, brzy na to i proboštem v Kroměříži a Olbramkostele. Ve funkci biskupského sekretáře prosazoval usnesení biskupského synodu, kterým byla potvrzena tvrdá opatření proti sektě valdenských a proti českým bratřím a luteránům. Jedna věc však bylo usnesení, druhá věc byla skutečnost. Tato věta platí v lecčems dodnes. Však on to Dubravius dobře věděl:
Dobře si vzpomínám, že byly početné
návrhy zákonů, aby se nesměli
scházet ti, kteří jsou jen málo křesťany
a takto ukázat nepevným ve víře
kacířské učení, byly však netečně
nechány osudu. Stejně je tomu dnes
ke škodě mravnosti. Jako se rodívá
víc mušek v teplém dnu letního období,
tak zvůle současná jen dále zmnožila
dav těchto kacířů. A proto česká zem
umírá v dnešní čas na novou chorobu.
(Dnešní choroby české země se sice jmenují jinak než kacířství, ale taky se dobře množí. Jako ty mušky v teplém dni)
Náš Skála-Doubravka (neboli stále častěji 'Jan Dubravius') se začal zúčastňovat stále většího počtu tajných schůzek. Někdy to byly přímo summity na nejvyšší úrovni. Například v Kroměříži roku 1509 byl u toho, když tady spolu důvěrně jednal olomoucký biskup s českým a uherským králem Vladislavem. Probírali spolu korunovaci malého Ludvíčka českou korunou, což si vzal na starost právě Stanislav Thurzo. Za pár let si udělal biskup výlet (v doprovodu svého neodmyslitelného Doubravky) na moravsko-rakouskou hranici, kde přivítali polského krále Zikmunda, který právě ve Vídni upekl s císařem Maxmiliánem sňatek jeho vnoučat s Vladislavovými dětmi Ludvíkem a Annou. Dubravius si tehdy získal přízeň polského panovníka svou neobyčejnou výřečností, což mu vyneslo záhy na to přední místo v polské delegaci do Itálie. I na této cestě šlo o sňatek. Tentokrát se zachtělo ženění samotnému králi Zikmundovi, který již tehdy měl u svého jména přívlastek 'Starý.' Kolikpak let měl onen ušlechtilý stařec? Inu, už dost. Jedenapadesát. To si tedy troufal. Dubravius mu to plně schvaloval, jak to ostatně v Radě zvířat lvímu králi vyštěbetal Datel:
Je třeba pečovat, by se zaskvěla
a ve všem zářila králova velikost.
To bylo vidět, když král Zikmund uzavřel
svůj sňatek nedávno: výzdobou ze zlata
zazářil palác i svatební komnata,
křesla a lůžko též. Ač zlato chybělo
v přístupných jídelnách, byly přec zdobeny
vzácnými závěsy, které by nikdo z nás,
pokud má dobrý vkus, nesměnil za zlato.
Dále tam také stál stůl, kde se kupily
nádherné poháry. Bylo zde jistě víc
než šest set pohárů různého vzezření,
váhy a podoby: číše a poháry
se dvěma držadly, láhve a kalichy,
džbány a měsidla i mísy ze stříbra
a zlata těžkého s povrchem nádherně
zdobeným rytinou. Též bylo důstojné
to, že se sloužící svým vzhledem hodili
pro sídlo vladaře. Neboť ti sluhové,
kteří šli před hosty ve velkém zástupu,
ale i takoví, kteří tu nosili
číše a pokrmy, beze všech výjimek
se skvěli nádherou halží a řetězů
ze zlata, oděvem z jemného hedvábí
zlata a purpuru a hermelínu též.
Kupodivu, kolik si toho takový pták jako datel ze svatební hostiny zapamatoval Co by si to nezapamatoval, když si o té slavné svatbě dělal vážený host z Moravy Jan Dubravius pečlivé poznámky
Ani Jan Dubravius, ani jeho nadřízený Stanislav Thurzo nikdy nic česky nenapsali. Oba však češtinu určitě ovládali. Tato řeč byla diplomatickým jazykem v Uhrách i v Polsku. Oba stáli i u překladu manských práv lenního soudu. Ta představovala v podstatě tzv. 'švábské zrcadlo' (tedy jakýsi zákoník), který pomohl Dubraviovi při psaní Rady zvířat. Jakpak byl na tom ten čiperný moravský politik a církevní hodnostář co se majetku týká? Čím dál tím líp. Tak kupříkladu získal hrad a městečko Břeclav se Starou Břeclaví k trvalému užívání, a v témže roce přibral i lenní statek Blansko za jistou sumu peněz. 1800 zlatých uherských. Slušná sumička. Svoje vlastnictví ještě trochu zaoblil o městečko Blansko a příslušné vesnice a také pusté hradiště Blansko. Marně se však domáhal toho, aby mu patřil taky blanenský les. S tím hájkem nepochodil, zato se mu podařilo vybudovat jeden rybník a další opravit. Přitom ještě stačil vyzpovídat jistého starce, kterému dosvědčovali tři jeho vrstevníci, jak před padesáti lety bylo do základů staré hráze kladeno dřevěné potrubí. Pěkný detail I když mi nedochází, jaký má význam. Značný. Protože Jan Dubravius se stal skutečným zakladatelem nauky o tom, kterak se stavějí rybníky.
'Vzpomínám své návštěvy ve Slezsku, při níž jsem potkal jistého šlechtice obutého v holínky, jak mají ve zvyku rybáři, a ten se mi svěřil, že se pranic nestydí za to, že loví ryby - kapry a štiky. Již kdysi dávno Uhři předčili v rybářství i Čechy, ale tomu tak v přítomnosti již dávno není. Ale ještě král Matyáš blahé paměti ukázal své manželce, portugalské princezně Beatrici, šedesát vyz. A musím poznamenat, že Jan Bohatý z Pernštejna, největší šlechtic své doby, vytěžil za pouhý rok ze svých rybníků více než třicet milionů moravských zlatých; jeho otec Vilém z Pernštejna se kdysi zmínil, že nejvýnosnější statek je ten, na němž je hodně rybníků s hemžícími se rybami.'
Za nejvýznamnější rybu, chovanou v našich zemích, považoval biskup Dubravius kapra, to dá rozum. Nedá. Byla to podle něj štika. No tak teda štika. Ale nezazněla čirou náhodou u jména Dubravius biskupská hodnost? Ne. Ale já jsem cosi zaslechl Nezaznělo to 'čirou náhodou'. V době, kdy Jan Dubravius psal svoje - De piscinis neboli O rybách, tak sice ještě olomouckým biskupem nebyl, ale za krátkou dobu nato ano. Nezískal tento úřad na první pokus (a nebylo to ani lehce), ale díky diplomatickým Dubraviovým kvalitám se to podařilo. Byl zvolen jednomyslně, a když získal potřebná kněžská svěcení, nic nestálo v cestě, aby se stal Thurzovým nástupcem.
'Štiku můžeme klidně srovnat s lidskou povahou, pokud jde o její přirozené vlastnosti. Povahově je shodná se čtyřnohým vlkem, je stejně jako on nenasytná, dravá, zločinná, neboť napadá z hladu i vlastní rod a chystá záhubu pro mladé ryby. Vzpomínám na jednu zajímavou příhodu, které jsem byl spolu s důstojným Stanislavem Thurzem, olomouckým biskupem svědkem u jednoho rybníka v Kroměříži. Na břehu rybníka se tu skrývala žába (která byla vždy považována za nepřítelkyni štiky), a ta plovoucí štiku pozorovala. Když se objevila poblíž míst, kde se nacházela žába, skočila na ni neslyšně (tedy podle Dubravia žába na tu štiku, aby snad nedošlo k omylu ), a hned jí ovinula svoje nohy kolem její hlavičky a útočila na její oči svýma nohama tak silně, že byla záhy oslepena a takto poražena, načež se obě ponořily do vody; když všechny pokusy štiky osvobodit se z objetí slabší žáby vyzněly nadarmo, štika měla oči úplně rozdrásány od žáby. Brzy po ponoření do vody objevila se znovu žába nad hladinou a s radostí se uchýlila do svého původního paláce. Rybáři přivolaní pak biskupem Thurzem vytáhli z vody naprosto slepou štiku.'
Věřte nevěřte Četné další informace jeho díla však platí dodneška. V první knize shrnuje všechny druhy rybníků. Přesvědčuje čtenáře o ušlechtilosti rybníkářství, popisuje obval hráze, popisuje obvodovou strouhu, splav a výtok. uvádí dřeviny, které se hodí nejlíp pro rybniční taras. 'Jedle má být při kladení do základů hráze sloupána. My sami jsme byli svědky při obnovování hráze rybníka u Blanska, která byla od základu úplně zkažena. Přímo před našima očima byla vykopána jedlová roura s tak čerstvým lýkem a dřevem, jakoby nebyla vůbec v zemi. V zástupu pozorovatelů při této práci se vyskytl jistý stařec z blízkého mlýna, který nám sdělil, že tuhle rouru on sám vlastníma rukama pomáhal před padesáti lety zakopávat. I olše je ve vodě velmi trvanlivá, též borovice, vlašský ořech a jalovec.' V druhé knize najdeme informace o spodině (což je podloží rybníka), taky o jeho poloze a stavbě, o spádu vody a o přístrojích, které se hodí k vyměřování, dále o měření hrází, jeho zakládání a výstavbě, a autor nezapomíná ani na odměnu za práci. 'Při stavbě rybníků nutno dodržovat náležitou poměrnost, tedy symetrii. Tuto symetrii však ti, kteří se dnes zabývají vyměřováním rybníků, chtějí zachovat v tajnosti a nemluvit o ní; zajisté proto, aby se k nim prostí rybníkáři uchylovali pro radu jako k věštírně. Takoví lidé nám však musejí odpustit, jestliže my pro všechny zveřejňujeme zásady těch, kdo stavějí rybníky podle souměrnosti. Správně je postaven jen ten rybník, kterému bylo vybráno místo přiměřené povahy, zejména s patřičně vhodnou spodinou. Pro kapří rybníky se nejlépe hodí mastná půda, spíše vlhká podložka než suchá, spíše sypká než těžká. Je známo, že se kapři živí hlinitou potravou, takže doporučujeme, aby stavitelé rybníků dobře znali místo, v němž se rybník bude budovat, aby je obhlédli ze všech stran a aby zaručeně poblíž stavby byla též pramenitá voda.' Dubravius dále vypočítává, kolik ryb se má do rybníka nasadit a proč si má každý dobrý hospodář založit vlastní líheň kaprů. Třetí kniha popisuje tření kaprů a štik i roční dobu, kdy se tak děje, jakož i okolnosti, za jakých je nejvhodnější nasadit do rybníků štiky. 'Nemůžeme brát vážně tvrzení jistého rytíře, který vyprávěl o pramenech vod nikoli podle zásad vodáků, ale dle Starého zákona. Rybník má být hotov co do hráze, obvalu, vody i ryb. Voda se vede do rybníků z řek, ze studánek a z jezer, které jsou uloženy výše než rybník, aby voda z nich stékala po svahu. Rybník se napouští zpočátku nikoli rychle, nýbrž poznenáhlu, s přestávkami, aby se lépe usazovala. Vzpomínáme si také, jak jsme zřídili na svém statku u Blanska sádku z nedávno poražených stromů, aby do ní byly uloženy ryby pro dlouhodobou jejich spotřebu. Upřímně litujeme, že jsme přišli o hodně kaprů ze zkažené vody, neboť šafář dal kapry do nevymočené sádky.' A máme tu čtvrtou knihu a v ní popis práce porybného. Autor si všímá, oč má pečovat zjara a oč v létě, na podzim a v zimě. 'Má se starat o vše, co patří k vodě a k rybám. Má především dbát, aby příval neprotrhl hráz, aby voda nehnila a nevytvářela usazeniny a aby dlouho nestála. Porybný má obcházet rybníky a starat se též o jejich obnovování, dbát, aby ptáci, dobytek ani lidé nepůsobili na rybnících škodu. Největšími škůdci rybníků i ryb se mohou stát prasata, krávy, koně a též menší domácí zvířata. Zjara má porybný upravit hráze rybníků, ucpat místa, která jsou děravá a řádně hráz pročistit; má chodit kolem rybníků ve den i v noci, zejména, když se blíží deštivé jaro, je třeba otevřít dokonale stavidla. V létě potřebují kapři klid a pokoj, neboť rostou a sílí - připomínáme výrok Pliniův, že ryby se radují a živí z mírných dešťů. Na podzim se porybný stará o přípravu lovu divokých kachen a hus, slétajících se k rybníkům. Před začátkem zimy se vypustí trochu voda, aby vyschly okraje a přečkaly sníh a mrazy. V zimě pak si musí porybný všímat ledu, aby svou mohutností a tvrdostí nezadusil ryby, neboť ty často pod ledem ztrácejí možnost volného dýchání. Někdy je důležité, aby byla do rybníků přenesena nová voda, která by vytlačila starou, neboť ochablí kapři často zbytečně umírají.' Kromě toho hodnotí autor kapří potravu, píše o hubení rákosu na rybnících, a utrousí pár poznámek o nemocech kaprů. 'Pokud jde o jakost ryb v zemích Koruny české, jsou na prvém místě ryby v Čechách, na druhém místě z Moravy a na třetím ve Slezsku. Sladká voda kapry lépe uživí než hořká a vlažná lépe než studená; nejlepší ryby pocházejí ze slunných míst bohatých na mělčiny chráněné před větry; rozmanitost plůdku způsobuje výskytu tučnějších a hubenějších ryb. Lov ryb je nejvýhodnější vždy po dvou letech, neboť během jednoho léta kapří plůdek plně nevyroste.' Pátá kniha je závěrečná. Autor ji věnoval výlovu rybníka a nářadí, které je k tomu zapotřebí, všímá si lovu štik a kaprů, vykládá, jak a kde se mají zakládat sádky a proč mají být blízko rybníků. Zajisté důležité jsou rady, jak lovit tučné a jak hubenější kapry, uvažuje taky, jestli je správné lovit ryby, když voda zamrzne. 'Tak se loví ryby na řece Pádu a na Dunaji. Je nutno prosekat led do čtverce u připraveného loviště a pak se odstraní. Král Ferdinand jednou pozval všechny stavy do Znojma a my jsme byli pověřeni, abychom svolali dělníky se sekyrami, kteří by prosekali led za účelem výlovu; musely však být použity pily, protože led byl velmi tlustý a nakonec se ryby nachytaly do sítí, když uslyšely koňská kopyta a hluk obručí na kolech vozů.' Spisovatel této odborné literatury odpovídá i na otázku, jak se kapři prodávají, a hodnotí vzestup ceny kaprů na trzích, ačkoli nestále přibývaly nové a nové rybníky.
On byl vlastně Jan Dubravius (původně Jan Skála z Doubravky) takový biskup-rybníkář. Ale také biskup-básník a biskup-právník, a ještě diplomat, jakož i historik, který sepsal Třicet tři knihy historie Království českého. Také to však byl politik, a to politik tolerantní, který si dopisoval s pražskou konsistoří podobojí, i když sám byl katolík, a když povstání českých stavů proti Ferdinandů dopadlo špatně, tak to byl on, kdo se přimlouval za odbojné stavy i za uvězněné české bratry a za jejich biskupa Jana Augustu. A proslul i jako ekonom, který zaváděl hospodářské novoty, zejména v rybníkářství. Byl oblíbený u všech mocných, se kterými se setkal a které svou osobností okouzlil - od králů Vladislava, Matyáše, Ludvíka, Zikmunda, Karla VI. i Ferdinanda přes biskupa Thurza až k pánům z Boskovic nebo Ludanic. 9. září 1553 byl v Kroměříži raněn mrtvicí a téhož dne milosrdně zemřel. Jeho 67letý život byl na svém konci. O takovém životě lze říct to, co jsme předeslali už na začátku - že byl utěšený.

316. schůzka (22. 07. 2001): ČESKÉ DĚJINY NA ODPOČINKU

'I když král Ferdinand pro svém vítězství nad českými rebely nepřál houfným popravám, domníval se, že několik trestů hrdelních bude užitečnou výstrahou. Ve městech vládla hrůza. Kancléř pražský Sixt z Ottersdorfu uvržen byl do nezdravého vězení a jen stěží unikl smrti na prosby pánů moravských. Drahně nejvážnějších měšťanů bylo zjímáno, mnozí mrskáni metlami nebo trestáni velkými pokutami.' Jak uvádějí dobové informace v kronikách, 'byl toho času veliký pláč a velmi veliké naříkání, neb na někoho více uloženo bylo, než jest on statků měl, a když nemožnost svou předkládal a všecek svůj majetek králi dáti a podstoupiti chtěl, nechtěli dotčení vykonavatelé vůle královy toho od něho přijmouti, ale tomu každému takovému hned na věž Bílou do vězení jíti veleli. A tak veliké soužení lidé ten čas míti museli, že mnozí, rozvažujíce to, co jsou jim předkové za dlouhé časy prací a velikým úsilím nachovali, a oni tolik že dítkám svým po své smrti toho pozůstaviti mínili, majíce to všecko jako čertu v ofěru dáti a sebe i své děti ochuditi, smutni sobě mřeli a někteří hrdla svá za to dáti musili.'
Na Hradčanském náměstí dal Ferdinand (jak už víme) stít hlavu dvěma rytířům a dvěma měšťanům. Už předtím proběhlo trestní řízení i s povstalci z řad vysoké šlechty. Zatímco persekvovaných měšťanů bylo jenom z Prahy na šest set, 'obeslaných' pánů a rytířů bylo jen dvaatřicet. Někteří z nich vzali do zaječích. 'Byl to pan Pluh, pan Křinecký, Bohuš Kostka z Postupic a ještě jíní, kteří se zachránili útěkem; byli odsouzeni na smrt v nepřítomnosti a jejich statky zabaveny. Dvacet šest jiných, kteří se dali králi na milost, zůstali doživotními vězni královými na svých zámcích, byli zbaveni větší části svého jmění, zpupné své statky musili přijmout v manství od krále. (Zpupné statky, to nebyly statky nafoukané, ale bez lenního závazku, tedy plně svobodné, což platilo až do té doby, než si to jejich majitelé rozházeli s králem Ferdinandem.) Připočteme-li k těmto konfiskacím pokuty, kterými byla postižena města, poznáváme ohromný převrat hmotný. Seznam statků připadlých králi stále vzrůstá. Z tohoto hlediska události roku 1547. jsou předzvěstí ohromných ztrát, jež budou následovat po bitvě na Bílé hoře.'
Český a uherský král Ferdinand, toho jména I. (původní titul pána Rakous se za těmi královskými jaksi skromně krčí) byl se svou manželkou Annou (rozenou Jagellovnou) ženat dvacet šest let. Stejně jako Ferdinand byla i ona menší postavy, což pro něj bylo nakonec bylo dobře; na obrazech vypadají (stojící sobě po boku) stejně vysocí. Současníci se předháněli v chvále Annina půvabu (o kterém sice někteří historikové pochybovali, ale malba ze svatovítského chrámu snad nelže). Zdá se, že královna Anna měla vskutku jistý druh zvláštního půvabu, na který se nezapomíná a díky němuž se muži nemůže stát, že si jej splete s půvabem některé jiné. Její obličej byl souměrný a oválný, měla malá ústa, ale plné rty, velké oči modré jako studánky a rudozlaté vlasy. V Budíně a v Innsbrucku se jí dostalo dobré výchovy, díky níž měla slušný politický rozhled, se kterým se pojila i značná obratnost a takt v jednání s lidmi. Ferdinand její přednosti viděl, byl do ní ostatně zamilovaný celý svůj život. Občas ji pověřoval za své nepřítomnosti v zemi politickými úkoly, což nebylo tehdy právě zvykem. Jenže on se s ní loučil dost nerad, nechtělo se mu od ní, a proto ho často doprovázela i na nebezpečných a namáhavých cestách, dokonce i tehdy, když byla v jiném stavu. A v jiném stavu byla během šestadvaceti let manželství poměrně často - dala život patnácti dětem (byli to čtyři synové a jedenáct dcer). Skoro každoročně pobývala spolu se svým mužem v Praze (ta si v té době stále ještě uchovávala charakter královské residence). Ferdinand moc umění nerozuměl, zato Anna byla duše citlivá, vnímavá a také vzdělaná (hovořila plynně čtyřmi jazyky: maďarsky, česky, latinsky a německy), právě pro ni začal Ferdinand v Praze (v nově založené Královské zahradě) stavět letohrádek.
(Aspoň tu něco měl.) Jak to - 'aspoň něco'? Vždyť mu přece patřila celá země. Byl českým králem? tedy - to sice byl, ale až do rebelie roku 1547 mu tady říkalo 'pane' jen velice málo. 'Maje dětí mnoho a chtěje se ukazovati jako slavný král, znamenité útraty na to vedl. A ježto mimo Křivoklát a Poděbrady nic vlastního v Království českém neměl, musí všelijak do mnoha let mysliti na to, kudy a kterak by mohl k nějakým důchodům přijíti, z čeho by mohl se svými dětmi živ býti a se vydržovati.' No tak na to dosud přišel každý panovník (i leckterý politik, že), takže nevidím důvod, aby na to nepřišel i Ferdinand. Vskutku na to přišel. 'Nejprve přisliboval, připovídal, hory i doly sliboval, až Pražané i ostatní města uvěřila, že jeho slova nikdy nepůjdou nazpátek, a v tu hodinu hned mocí sáhl, všecky statky jim pobral a naposledy je všechny o čest, některé pak z nich i o hrdla připravil. A posadiv se ve svém majestátu na tom prkenném placu, velmi škaredě na Pražany hleděl.' Ten 'prkenný plac' (to byl pozemek nově založené Královské zahrady). Za peníze, které bohulibým způsobem získal (tzn. konfiskacemi) dal postavit letohrádek: nejčistší renesanční stavbu mimo Itálii. Začalo se mu říkat 'Belveder,' což jest 'Krásná vyhlídka.' Taky se mu říká 'Královský letohrádek,' ale většinou mu nikdo neřekne jinak než 'Letohrádek královny Anny.'
Jde vlastně o vůbec první renesanční stavbu v Praze. O úpravu královské zahrady se starali italští zahradníci. Z Itálie nechal král dovézt na 230 sazenic bílého a červeného vína, citroníky, pomerančovníky, různé druhy broskvoní, okrasné stromy, a také fíkovníky. A právě větvičku s fíky podává král na jednom ze dvaaosmdesáti reliéfů od italského kameníka Paola della Stelly. Dodnes jej můžeme vidět ve cviklu arkád na západní straně, obrácené k zahradě. Ferdinand je oblečen vycházkově. Dlouhý, rovně zastřižený plášť mu sahá až po kolena. Roucho se širokými, na ramenou rozšířenými klopami, je vpředu otevřeno, a klopy i dolní okraj jsou lemovány meandrem. Na prsou mu spočívá řád Zlatého rouna, na hlavě má posazen baret se zdviženým okrajem. To byl podrobný krejčovsko-kloboučnický popis. Anna bude zřejmě pojednána obdobně. Královna stojí na onom reliéfu napravo od manžela, v dlouhém řasnatém rouchu, s dlouhými prošívanými rukávy. Přes ramena má přehoz, splývající vzadu až k zemi. Na prsou má křížek, hlava (rovněž s baretem se zdviženým okrajem) je nakloněna vpřed. Vlasy vzadu jsou spoutány jedinou italskou částí oděvu, síťkou na způsob calotte (calotte čili kalota - taky se jí říkalo 'lebka' - byla součástí mužské výzbroje. taková helma to byla, kyrysnická, ovšem na hlavince paní Anny trůnila v podobně půvabného kloboučku 'à la renaissance'). Jinak její šat je na tom reliéfu německý. Nataženou pravicí přijímá královna větvičku s fíky, levicí si přidržuje pravý přední cíp pláštíku. Roztomilý výjev. Jeho roztomilost umocňuje běžící malý chundelatý pejsek. Prostě idyla. Krátce před královninou smrtí.
Reliéf nebyl zhotoven jako posmrtná památka na milovanou královnu. To by na něm měl král plnovous. On si ho totiž nechal narůst na znamení smutku. Smutek mu ovšem nijak nebránil, 'aby nad řádem a právem (a také aby se žádnému v ničem nic neubližovalo) ruku svou milostivou držeti ráčil a vpravdě toho času byl tak čistý v království českém řád, že se v pekle (kde není žádný řád, ale ustavičný strach) snad lepší řád zachovává. Neboť kdo koho o hrdlo, o poctivost, o statek chtěl připraviti, toliko aby se s pouhou a lživou žalobou na někoho utekl, tehdy hned ten a takový byl beze všeho slyšení vzat, vsazen, zmučen a naposledy popraven. Ten a takový řád a milé právo se na ten čas v Čechách drželo,' stěžoval si učený bakalář a radní písař Starého Města Sixt z Ottersdorfu, který (jak je nám už známo) se do povstání taky zamíchal a jenom taktak utekl stínu popraviště, což byl důvod, že nepohlížel na Ferdinandovu vládu právě s horoucí láskou v srdci. 'Anna byla pro Ferdinanda navzdory černým mrakům na politickém nebi přístavem klidu ve víru událostí. Ona to byla, kdo během povstání za rebelantské Čechy orodovala a leckomu z nich jistě zachránila život. Když 27. ledna 1547. roku v Praze zemřela, znamenalo to pro Ferdinanda ztrátu jeho vlastní bytosti,' píše rakouská historička Sigrid Maria Gröβingová, a od jejího kolegy (o pár set let staršího Marka Bydžovského z Florentina) se dovídáme, kterak se s ní Praha (která se měla stát místem jejího posledního odpočinku) rozloučila:
'Dne 27. měsíce ledna paní Anna, královna uherská a česká, krále Ferdinanda manželka, po dceři v šesti nedělích (kterážto byla patnáctým jejím dítětem) v létech věku svého čtyřiceti čtyřech umřela. Téhož měsíce 29. dne v neděli před Hromnicemi okolo 20. hodiny poctivě pochována v kůru kostela svatého Víta na Hradě pražském při hrobě někdy císaře Karla IV. Král Ferdinand se synem svým Ferdinandem arciknížetem, s dcerami svými v černém oděvu za tělem mrtvým šel a k hrobu je doprovodil. Páni čeští a rakouští též přítomni byli a před márami korunu, sceptrum aneb žezlo a jablko i jiné k tomu náležité věci nesli. Černým suknem všudy v kostele i v pokojích královských obestříno bylo. A od toho času pamatují staří, že Čechové začali po svých milých a přátelích smutek, to jest černý a dlouhý oděv nositi.
Byla ta paní Boha se bojící, pravá matka chudých a potřebných lidí, jimžto almužen svatých ráda udílela a kterým o statky a hrdlo běželo, ty s pilností milostivou přímluvou svou při králi, pánu a manželu svému, chránila. Po všem Království českém a nejvíce v Praze všickni dobří smrti její litovali a veliký zármutek z ní měli. Po jejížto blahoslavené smrti co jest protivného na českou zemi přišlo, mnozí to pamatují a téměř všickni toho zakušují.'
'Nedal si už stříhat vous,' líčí Ferdinanda I. jako vdovce dr. Gröβingová, 'a jeho život začal být ještě střídmější a odříkavější. Jenom při oficiálních příležitostech ukazoval tak jako dříve přepych a nádheru, protože věděl, že to od něho jeho národy očekávají. Stále více se uchyloval do ústraní a povolal oba starší syny do politických hodností.'
V té době neměly české země co vyvážet. To je situace pro národní hospodářství poměrně dost nemilá. U nás nikoli neznámá. Pokud vůbec nějaký export existoval, tak šlo o malé množství: nějaký ten slad, pak (již tehdy tradiční) sklo, kupodivu klobouky a roušky, rovněž nože, a sem tam nějaký ten zemědělský výrobek. Významněji se na cizích trzích uplatily jenom dva obory. Soukenictví to bylo - ve století, v němž se zrovna nacházíme, získala pověst specializovaných středisek soukenictví dvě města - Jihlava a Broumov. K soukenictví přibylo ještě další typicky exportní řemeslo. Z téhož oboru: plátenictví, zejména v severních a severovýchodních Čechách. Ve světě byla poptávka po plátně, převyšovala vysoko nabídku. Vývoz do Středozemí, Německa i Nizozemí rok od roku stoupal. Bodovali jsme hlavně lácí českého plátna. Konečnou stanicí výrobků, které tkali chudáci z českého podhůří, bylo americké zámoří. Kolonisté a po nich i Indiáni se běžně oblékali do látek z Čech. Tato konjunktura (tedy konjunktura plátenictví) přetrvala (na rozdíl od soukenictví) i třicetiletou válku.
My se teď vlastně ocitáme ve druhé polovině vlády Ferdinanda I. To byl čas, kdy se odehrávalo mnoho dějů současně, události se skládaly vedle sebe jako mozaika, nevytvářely však jednoznačný, zřetelný, snadno zachytitelný obraz. Všecko se to nějak proplétalo a pro nás je věru nesnadné se dobře orientovat. To tedy ano - dobro bylo lze zaměniti se zlem, pokrok se zaostáváním či rovnou zaostalostí. České dějiny jako by po roce 1547 ztratily tah. Jako by odpočívaly. Ano, a připravovaly se na novou osudovou srážku, zatím netušenou. Což byla katastrofa Bílé hory, ta však zůstávala zatím skryta v mlze budoucnosti. Panovník, když bylo potlačeno stavovské povstání, na Čechy propříště zanevřel. On měl vůbec celého toho malého, hašteřivého (a v jeho očích i nevěrného) světa, plné zuby - nebo ho měl po krk? Obojí platí. Raději svěřil zemi do péče svého druhorozeného syna Ferdinanda. Tomu se říkalo (aby se nepletl s tatínkem) Ferdinand Tyrolský. O český stát se král Ferdinand nadále zajímal spíš zpovzdálí a nárazově. Neměl na nás zkrátka čas.
'Léta 1551. klec železná udělána z poručení arciknížete Ferdinandova (to byl králův syn, Ferdinand Tyrolský), a na rynku Staroměstském v Praze postavena. Vsazeni do ní nejprve nějaký Kuneš a Troskovec pro hanebné hříchy a oplzlosti, kterých se (jsouce zle živi) proti přikázání božímu třetímu dopouštěli, a tato vina jejich na tabuli na téže kleci zavěšena se ukazovala. Seděli v ní obnaženi, fěrtoušky toliko okolo hanby majíce celý den po deset hodin. Téhož léta ve vsi Lisojedech za Dřínovem blízko vrchu Řípu u Roudnice užíval ďábel za svůj nástroj Kedruty, manželky nějakého Pavla, kterou vynaučil v kouzlech a čarách, že kdykoli chtěla, měla plný dvůr krav, ovcí i koz, kterých on jí dojiti, sejru a másla dělati i jiným dobytkům požitek odjímati pomáhal, takže v zimě v létě dosti mlíčnýho měla a velmi zbohatla. Potom jednoho dne sobotního před večerem, když byla s manželem svým ve světnici toliko v košili, přišli k ní ďáblové s bubnem v nemalém počtu, tu ona uzřevši je zkřikla a hned manželu svému pas s klíči dala, aby jí něco z komory přinesl. Vtom než se on navrátil, ďáblové ji vzali a ven z okna s ní letěli u velikém povětří až pod vrch Říp a tu z ní košili svlékli, bubnujíce s nahou tancovali a vejskajíc ji objímali, že z toho černala a jsouc v témž tanci od ďáblů přetržena, upadla na zem, a tam oni po trní ji vláčeli a naposledy s křikem a vejskáním do povětří se odebrali. Nepochybná věc, že jsou její duši do pekla nesli. Item v téže vsi Lisojedích trestal Pán Bůh skrze ďábly Jiříka krčmáře, kterýž s radou jejich mnohými kouzly a čáry hosti k sobě přivazoval. Ten když v nemoc upadl, ztřeštil se a vyběhnuv nahý s dcerou svou tancoval. Potom jsa od sousedů svých vzat, do trůk neboli do pout svázán byl, a v tom konal život svůj k hodině smrti. Tu strhlo se veliké povětří, v kterémž se ďáblové proletovali, vypouštějíce ze sebe ohnivé jiskry, jako by je z kovářovy výhně sypal. On pak mezitím tak dlouho na těle černal, až duši z něho ven vypustil, již ďáblové hned přijali a ztratili se.'
Zatímco země česká se bavila proutníky, obnaženými na Staroměstském náměstí, a jeden čaroděj vedle druhého nám tady silně černal, měl náš král Ferdinand dočista jiné starosti. Patrně mezinárodního charakteru. On svůj zájem napřel k záležitostem říšským, rakouským, uherským - a hlavně k zápasu s Turky. (Ti Turci ne a nedali pokoj no to víte, Turci) Po smrti své milované Anny prožil Ferdinand skutečnou, nepředstíranou a hlubokou depresi, ve které se uzavřel světu, ale dlouho to netrvalo. Povinnosti totiž volaly. Nová vojna s Turky na obzoru to si zkrátka člověk žádnou (ani malinkou) depresi dopřát nemůže. Začalo to bublat v Sedmihradsku. Tam za nezletilého Jana Zikmunda Zápolského vládla jeho ambiciózní matka Isabela. A co měl Ferdinand společného se vzdáleným Sedmihradskem? Žádná země nebyla natolik vzdálená, aby se ji Habsburk nepokoušel přivést do sféry svého politického vlivu. Náš milý Ferdinand přitom tak nějak doufal, že by potom snadněji ovládl i střední Uhry, které před časem okupovali Turci. Takže zasáhl, ale - neměl to dělat. Kdyby se poradil s námi, my bychom mu to už vysvětlili. No, neporadil se, a vyvolal válku. S Turky. 'Nebezpečí války s Turky objevilo se na obzoru zanedlouho poté, co Ferdinand upevnil své postavení v Čechách,' dozvídáme se od historika doktora Otakara Odložilíka. 'Ferdinand se snažil přivést Sedmihradsko pod svoji moc a doufal, že by potom i zápas s Turky o střední část Uher byl mnohem úspěšnější. Zásah do věcí sedmihradských byl však počátkem nové války s Turky. Počala už léta 1551. a rok nato byly ohrožovány tureckými nájezdy i pohraniční okresy dnešního Slovenska. Do tureckých rukou přešly části stolic hontské, novohradské a gemerské s některými městy (jako například Fiľakovem) a také tvrzemi. Ferdinand se pokoušel v Cařihradě o mír, avšak Turci nechtěli přistoupit na jeho nabídky a svolovali nanejvýš k nedlouhému příměří. Válka se pak vlekla ještě řadu let. Vojenské srážky se střídaly s pokusy o mírné řešení. Teprve roku 1562. se dal sultán pohnout k míru, podle něhož obdržel dobytá území, tedy i okraje jižního Slovenska, i značný roční poplatek od Ferdinanda. Sedmihradsko však zůstalo v rukou Zápolských.'
S Turky a vůbec na východě Ferdinand moc štěstí neměl. O to víc byl úspěšnější na západě. Jeho bratr (císař Karel V.) utrpěl v dubnu 1552 trapnou porážku. Bojoval totiž v říši s protestantskými knížaty a po jedné takové bitce musel prchnout přes zasněžené alpské průsmyky. Jen taktak se vyhnul zajetí. Už toho měl všeho dost. Cítil se unaven, velice. Zdravotně (trpěl totiž pakostnicí), ale hlavně politicky. Utrpení z politiky bylo s podagrou srovnatelné. Ferdinand věděl, že jeho ctižádostivý plán vrátit velikost římskoněmecké říši pod nadvládou Habsburků ztroskotal. Také pokus obnovit jednotu křesťanstva násilný vystoupením proti luteránům neměl naději. Že se na to všechno raději nevykašlal Přesně to udělal. Sám od sebe. Úplně dobrovolně. Aniž ho někdo nutil, přemlouval, manipuloval. Naprosto svobodně. Karel se pravdu rozhodl k činu velice neobvyklému - on totiž abdikoval. (Taková věc ani v dnešní politice není běžná.) On se rozhodl přenechat většinu svých mocenských pozic realističtějšímu, střízlivějšímu bratrovu, Donu Fernandovi. (Tedy našemu králi Ferdinandovi.) Španělsko a zámořské kolonie odevzdal po správu svého syna Filipa II. a odebral se na politický vejminek do vily nedaleko kláštera San Jeronimo ve Španělsku, tedy v zemi, které sice vládl skoro 40 let, ale na jejíž půdu během posledních dvanácti let nedokázal vstoupit. '15. dne měsíce září Léta Páně 1556. císař Karel V., byv císařem od svého korunování 36 let, požehnav říši poručil správu císařství bratru svému králi Ferdinandovi a odjel pak do Hišpanie a ta se dal do nějakého kláštera, aby ostatní čas života svého na tom světě krom prací pokojně a v službě Boží trávil. Nemnoho se tomu podobných příkladů v historii nachází, aby velikomocní potentátové a králové dobrovolně beze všeho přinucení správu a důstojenství královské ze sebe složili a jinému podstoupiti měli, pročež větší chvály hoden jest tento slavný císař, že to učinil.' A tím pádem jsme měli po stu dvaceti letech zase za českého krále muže, který byl zároveň i císařem.