KRÁL MĚST, KNÍŽE POKOJE - Jiří z Poděbrad

KRÁL MĚST, KNÍŽE POKOJE

'Pole kdysi v hustém trní nevzdělaná, ale pod naší ochranou častokráte zoraná, vydala bohatou žeň. Vinice, zanedbané kdysi od vinařů, již oplývají hojnou úrodou. Umělci a řemeslníci, kdysi s bídou zápasící, protože lidská chudoba nemohla jejich díla zaplatiti cenou důstojnou, nyní jsou stěží s to ukojiti pílí své práce choutky lidské. Obchodníci, krčmáři, krejčí i sluhové jak domácí, tak cizí hojným zaměstnáním poskytují takový výtěžek, že lze doufati, že se vkrátce vrátí staré časy, kdy horní podnikání rozšířilo své bohatství z Čech až do Říma.'

Takto po letech hodnotil začátek své vlády Jiří z Poděbrad. V moderním ekonomickém slovníku bychom mohli pro situaci Českého království pod vládou Jiříkovou najít hned několik případných termínů - kupříkladu konjunktura, oživení, hospodářský vzestup. Ale nejenom hospodářský - i společenský. Král plně obnovil funkci zemských úřadů a zemského soudu. Tím zamezil šlechtické zvůli a nastolil právní řád. Ctibor Tovačovský si velice liboval, že král Ladislav, ale hlavně král Jiří 'upokojili jsou tuto zemi.' Válečná vřava se zemím koruny české vyhnula, silnice byly zase bezpečnými tepnami obchodu. Městský obchod byl podroben kontrole královských úředníků. Ti zkoumali míry a váhy, ověřovali cejchy, a pokoušeli se sjednotit soustavu měr a vah, aby sloužila kupcům domácím i zahraničním. Král pečoval i o bezpečnou plavbu vorů na Labi a Ohři. Utrpěl však i četné šrámy, které dlouho a jen obtížně hojily. Soudě podle zlověstnosti právě vyřčených slov, šlo o to, oč jde ale až v první řadě. Šlo o peníze. Zabýval se znovu českou mincí, ze které chtěl udělat platidlo obecně uznávané nejenom doma, ale i za hranicemi státu. Hodnota českého groše neustále klesala, například jenom od ledna do října 1459 se za jeden zlatý platilo namísto dvaatřiceti grošů dvaačtyřicet. K tomu všemu se k nám ještě (jak už víme) valily černé mince rakouské, což byly znehodnocené drobné mince, které neměly řádný obsah stříbra. Marně král Jiří zakazoval černé mince přijímat, finanční krach se nedal zastavit. V prvních dvou letech jeho vlády prožily české země otřesný finanční úpadek. Peníze přestaly mít svou hodnotu, 'a způsobily veliký zádav mezi lidmi obecnými.' Říkalo se, že 'kdyby polovina české země byla vypálena, nestala by se taková škoda jako od těch peněz černých.'

Jiří se snažil čelit finančnímu úpadku novým mincovním zákonem. Zakázal vyvážet z Čech zlato a stříbro, znovu obnovil zákaz dovozu černé mince, a stanovil směnnou hodnotu jednoho groše v poměru ke zlatému rýnskému 1 ku 34. Zároveň hrozil všem padělatelům mince a ustanovil kontrolory mince ve městech. Pokles hodnoty groše se však nezastavil. Zanedlouho se opět platily za jeden zlatý 42 groše a lidé v dubnu 1460 vzdychali: 'Aj, toť král náš, kterak nám dobře způsobil a zjednal, že připravil nás o naše statky, že peněz měděných dosti máme a nemůžeme sobě za ně ke své potřebě nic koupiti!' (On to žádný ekonomický reformátor neměl a nemá lehké.) Zvláštní péči věnoval král Jiří městskému hospodaření. Města byla královskou komorou (tedy zdrojem králových příjmů), a už proto se král staral o to, aby městské daně plynuly do královské komory v hojnosti a pravidelně. (Což je ctižádostí každé vlády. Ne každé se to ovšem daří.) Takovou Kutnou Horu nazýval král přímo 'tobolkou a měšcem královským' a u měšťanů si často vypůjčoval značné částky na hotovosti. (Jeho rozpočet byl tedy schodkový. Kupodivu to nebyla žádná národní tragédie, spíš naopak.) Bylo přirozené, že se král snažil odškodnit města různými privilegii a milostmi, které měly vylepšit městské hospodářství. Jiří předčil všechny své předchůdce hojností privilegií, která městům udělil a prodal. Jenom v Čechách obdařil během svého několikaletého vladaření čtyřicet královských měst více než padesáti privilegii, dvaceti osmi nekrálovským městům poskytl velkomyslně 29 privilegií. Není tedy divu, že kromě přívlastku 'husitský král' ho zejména urození současníci poctili názvem, který chápali jako hanlivý 'král měst.' Jiří dával především městům právo trhů a tím posiloval rozvoj tržního hospodářství. V privilegiích souhlasil s růstem městského nemovitého majetku a pamatoval na rostoucí sebevědomí měšťanů. Proto polepšuje městské erby, dává právo svobodného nakládání majetkem, a uděluje výsadu pečetí v červeném vosku. 'Mnozí jiní,' to jsou zase Jiříkova autentická slova, 'stáli o války a vítězství; nám nešlo než o zachování práva i spravedlnosti. Mnozí hleděli množiti a šířiti panování své; my nestarali se nežli o čest koruny a o blahobyt obyvatelů jejich. Jiní chtěli, aby lidé moci jejich báli se, my radili a sloužili národu nejinak, než jako pilný otec čelední své rodině.'

Ale nejenom privilegia Jiřík rozdával. Dělal ještě cosi onačejšího - likvidoval staré dluhy. V době husitské revoluce zrušila pražská města dědičné renty, které vázly na domech dlužníků. Král Jiří toto opatření potvrdil , 'a tím odstranil šelmu mnohem jedovatější a stavu městskému protivnější, než je mor.' Zkrátka, už tenkrát se u nás oddlužovalo. Pro krále Jiřího to byla jakási 'z nouze ctnost.' Od roku 1420 dlužníci stejně neplatili věčné renty a nebylo nikoho, kdo by si je troufal vymáhat. Takže toto 'královské lékařství' uzákonilo současný stav, ale města si to mohla vykládat jako důkaz královy péče o ně a jejich blahobyt.