Kaple betlémská - A ROZEVØE SE DOBA POMSTY A ODPLATY V OHNI A MEÈI

'A ROZEVØE SE DOBA POMSTY A ODPLATY V OHNI A MEÈI'

Bylo to sotva pár let po Janu Husovi (tedy pøesnì už nìkdy v roce 1402), co se ocitl v Praze kazatel Mikuláš. Tento muž je pravdìpodobnì totožný s Mikulášem z Drážïan. Mezi námi: on k nám ani tak nepøišel. On byl spíš k nám vyhnán. Doma byl totiž pronásledován jako kacíø. Mikuláš zaèal u nás tam, kde skonèil. A pìknì zostra.

'Hleïte, drazí, ještì letos budou tito pánové sati a jejich hlavy poplavou v krvi,' volal Mikuláš ponìkud krvežíznivì pøi svém kázání a ukazoval na pøítomné konšely, 'buï je zabije jejich vlastní èeleï, neb ti, kdož je provázejí!' A když purkmistr a konšelé (nemile dotèeni pochopitelnì) odcházeli z kostelních lavic, volal Mikuláš za nimi: 'Hleïte, ïáblové je vyvádìjí z chrámu!' Stejnì nevybíravì Mikuláš pøi svých kázáních útoèil proti arcibiskupovi Olbramovi, pomlouval jeho památku a proklínal jej, protože prý ožebraèil mnoho lidí. I známého kupce Køíže (což byl stoupenec Jana Milíèe a jeden ze zakladatelù Kaple betlémské) odhalil Mikuláš z kazatelny jako 'èlovìka hodného šibenice,' a pranýøoval chování jeho syna Petøíka, který v opilosti pálil nuzné chýše chudákù. 'Kdyby byl radìji vdìèen za to, že Bùh již tolikrát zachránil jeho otce od šibenice!' Od zaèátku konfrontaèní styl. Takový by docela zapadl mezi figurky dnešní politické scény

Mikuláš tenkrát u nás ještì dlouho nevydržel. Záhy byl z Prahy vykousán a vrací se až po nìjakých deseti letech. To znamená kolem roku 1412. A nepøichází tentokrát sám. Spolu s ním k nám pøišel druhý drážïanský mistr z básnì kronikáøe Starých letopisù, mistr Petr. Oba Drážïanští u nás rozvinuli intenzivní propagandistickou èinnosti. Hlavnì Mikuláš. Právì on dal po Praze nosit obrazy, které v protikladu s chudobou Kristovou znázoròovaly rozmaøilost a pøepych tehdejší církve. Na té obrazové agitce byla pojednána hubená postava Kristova, nuznì obleèená, sedící na oslíku, a vedle ní za stolem obloženým bohatì jídlem a pitím otylý mnich hovící si v køesle. (Není nám známo, jestli se v onom mnichovi nepoznal tøeba mistr Jan Hus. Ten rozhodnì obézní byl) 'Ó, Pane, dej, a uvidím obnovení tvé svaté církve!' volal Mikuláš a stejným dechem útoèil proti církvi, pro niž mìl jako nejlichotivìjší jméno 'apokalyptická nevìstka.'

'Ó, Pane, myslíš, že se doèkám té blažené chvíle, kdy nevìstka apokalyptická bude obnažena a maso její bude spáleno ohnivými plameny?! Doufám, že uvidím dobro Pánì, že vloží do je-jich srdcí, aby uèinili, co mu bude milo!'

Mikuláš a Petr, oba øeèení z Drážïan, se ubytovali podobnì jako mistr Petr Payne, øeèený Engliš, a další Mikuláš, pøíjmím Loripes v domì èeského universitního národa U Èerné Rùže v pražské ulici Na Pøíkopì. Drážïanský Mikuláš pobyl u Èerné rùže nìjakých pìt let - v roce 1417 musel podruhé opustit Prahu a dostal se do Míšnì, která se mu stala osudnou, nebo ho tam jako kacíøe upálili. 'Malým nebo vùbec žádným høíchem je mýlit se ve vìcech, které nepatøí k víøe,' píše Mikuláš z Drážïan v Praze dva roky pøed svou smrtí. 'V otázce oèistce, jak o nìm obecnì lidé hovoøí, témìø všichni mají zato, že vìøit v nìj je nutné. Proto také mnozí byli pro svou nevíru v oèistec upáleni na hranici. Odsoudit však nìkoho bez rozumného rozboru je velice nebezpeèné. Pán pøece praví u Lukáše: Nesuïte, abyste nebyli souzeni. Aby unikla takovému nebezpeèí, vyžaduje Pravda být pouèena autoritou Písma nebo neomylným rozumem od Lži nebo od kohokoli jiného, že oèistec je pøedmìtem víry a že je spravedlivé dát souhlas k odsouzení lidí, kteøí byli pro svùj odpor k oèistci odsouzeni a upáleni, ani ještì za našich èasù jsou vláèeni pøed soud.'

Nakolik pokládal Mikuláš za spravedlivé, že byl zanedlouho nato rovnìž dán souhlas s jeho upálením, to se asi zjistit nepodaøí