O ČESKÉM PROJEKTU OSN - Erb pánů z Poděbrad a na Kunštátu

O ČESKÉM PROJEKTU OSN

'Dne 16. května roku 1464 vyjelo z Prahy slavné poselstvo ke králi francouzskému o provedení smluv mezi panovníky křesťanskými. V čele jeho stál pan Albrecht Kostka z Postupic, tehdá fojt z Dolní Lužice, a Antonín Marini z Grenoblu; komonstvo jejich spočívalo asi ze 40 osob. Deník tohoto poselstva vedl jeden z jeho panošů jménem Jaroslav, velmi krátce sice, ale dosti rozumně a zajímavě.'

Příkaz chvíle zněl: Hledat spojence a neutralizovat případné soky. Český král Jiří dobře věděl, že nátlak z Říma bude stále silnější. Za zrušením kompaktát (pokud se český král nepodrobí) přijdou další sankce. Jiříkovi hrozilo vyobcování z církve. Papežská kurie už začala pomalu hledat osobu, která by se chopila křižáckého meče, 'a krví ztrestala pýchu toho kacíře!' Probíhala četná dílčí jednání s knížaty v sousedství. Jiříkovi diplomaté hledali záruky bezpečnosti, a současně sondovali půdu pro uskutečnění projektu, jaký tady dosud nebyl. Nemáme přesné informace o tom, za jakých okolností a kdy přesně se v Praze ten velký plán míru narodil. On se ani nenarodil. On se spíš rodil. Postupně krystalizoval, měnil obsah i podobu. Definitivní text, jak ho známe z června 1463, je určitě o něco starší. Oč v něm šlo? O český projekt Organizace spojených národů.

'Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista my známo činíme všem i každému zvláště na věčnou paměť, že při prohlídce spisů starých historických nalézáme, že křesťanství bylo kdysi v svrchovaném rozkvětu a požehnáno lidmi i statky. A jeho délka a šířka byla tak veliká, že v sobě zahrnovalo sto sedmnáct přerozsáhlých království a vydalo také ze sebe tolik národů, že dlouhou dobu mělo v moci velikou část pohanů spolu s Božím hrobem. A nebylo tehdy na celém světě národa, který by se od-vážil znepokojovati křesťanskou vládu. Ale nyní všichni uznáváme, jak je rozerváno, rozbito, vniveč obráceno a všeho dřívějšího lesku a vážnosti zbaveno. Neboť v samém křesťanstvu na-stala před krátkou dobou tak veliká změna, že kdyby nyní vstal z mrtvých některý z dávných králů, knížat a velmožů, naprosto by svou vlast nepoznal.'

Pěkně to napsal, Jiřík. Vlastnoručně. Tedy: jsou v tom jeho myšlenky. Podnět ovšem vzešel od jeho odborného poradce. Do značné míry odborného, neboť Antonín Mariri z Grenoblu byl (jak už víme) expertem na mlýny, na čištění průplavů, na budování plavebních komor a kanálů na metalurgii, hornictví, vápenky, cihelny a vodní hráze, a k tomu všemu si přibral ještě jako svého koníčka diplomacii. Myšlenkám páně Mariniho připjal Jiřík svou autoritou křídla a pod jeho duchovním vedením (a snad i z jeho iniciativy) nabyl návrh pro Evropu definitivní podoby. 'Nejprve tedy prohlašujeme a slibujeme mocí víry katolické a slovem královským a panovnickým, že si od této hodiny a dne do budoucna budeme navzájem prokazovati a zachovávati čisté a upřímné bratrství a že vzájemně nesáhneme po zbrani pro jakoukoli obranu, stížnosti nebo důvody, nedovolíme, aby kdykoli naším jménem po ní sáhl, nýbrž spíše že si budeme jeden druhému pomáhat proti každému žijícímu člověku, který by se pokoušel napadnouti nás nebo některého z nás skutkem a bez zákonného vyhlášení, podle obsahu a znění nížepsaných článků.' Neboli systém kolektivní bezpečnosti. Původní návrh Jiříkův (a Antonína Mariniho) spočíval v plánu spojit branné síly křesťanských zemí, a pod vedením českého krále zasadit drtivý úder Turkům a pokud možno osvobodit i Jeruzalém. 'Ten zpronevěřilý Mohamed, když téměř celý svět byl mocný svátostí křesťanského náboženství, svedl z počátku malý kmen Arabů; avšak jakmile svět zanedbal zamezení jeho prvních pokusů, postupně si získal tak veliké množství ničemných lidí, že si podrobil nejkrásnější kraje Afriky a země Asie a donutil je k zavrženíhodné nevěře. Konečně přenečistí Turci uvedli pod svou moc před zcela málo dny nejdříve slavné císařství řecké, potom co nejvíce křesťanských zemí a království, odvlekli nesčetné duše z končin křesťanských, všechno pobrali jako kořist, rozbořili přemnoho klášterů a velikých chrámů božích a obrátili je ve zříceniny a spáchali a vykonali i jiné nesčetné krutosti.'

Během velice krátké doby však z myšlenky protitureckého válečného spolku vznikla koncepce širší a závažnější (měla to být jakási Charta všeobecné mírové organizace evropských států), ba dokonce nejenom jich. 'Stanovíme, kdyby snad někdo nebo někteří, stojící mimo tuto dohodu, lásku a bratrství, aniž byli námi napadeni nebo vyprovokováni, začali s někým z nás válku nebo začíti ji zamýšleli, což nikterak nelze strpěti, dokud trvá toto přátelství a láska, tehdy má podepsaný náš svaz jménem všech v této smlouvě zúčastněných na společný náš náklad, i kdyby to náš napadený druh nežádal, ihned vyslati slavnostní zástupce k utišení pohoršení a k zjednání míru na místo stranám vhodné a tam za pří-tomnosti svářících se stran nebo jejich vyslanců, opatřených plnou mocí, vyzvat rozvaděné s veškerým úsilím a péčí ke svornosti a míru, bude-li to možné přátelsky. Nebude-li možno z viny toho, kdo válku začal, sjednati mír, tehdy my všichni ostatní jsme povinni jednomyslným a svorným rozhodnutím poskytnouti pomoc napadenému nebo bránícímu se druhu našemu.'

A Jiří dokonce (s pečlivostí sobě vlastní) vypočítává, kolik bude dotyčné ten mír stát a vůbec - kde na to vzít: 'Náklady půjdou z desátků našich království, jakož i z poddaných výnosů, zisků a příjmů, které poměrně vynaloží tři dni v každém roce na potřeby domu a obydlí svého; kolik a dokdy stanoví a rozhodne náš svaz podle toho, jak to bude přiměřené a vhodné k tomu, aby napadený druh dosáhl míru.'

Když pročítáme všechny 24 body Jiřího evropského projektu, tak při tom dost výrazně mrazí v zádech. Za formulacemi, které jsou. jaké jiné než středověké. objevujeme prakticky všechny zásady, které byly v roce 1945 (tedy o pět století později) pojaty do Charty OSN. Všech čtyřiadvacet článků recitovat nebudeme; stačí ty zásadní zásady, a těch je sedm. Takže za prvé Jiřího 'projekt OSN' navrhoval vytvoření nadnárodní organizace, která by dbala (oč by dbala, to napovídá druhá ze stěžejních zásad:) Dbala by o uplatnění zásady pokojného řešení mírových konfliktů. A jsme u bodu třetího, a to při respektování vzájemné rovnosti členských států, stejně jako jejich svrchovanosti. Což byla zásada čtvrtá. Za páté se dozvídáme, že k dosažení těchto cílů (tedy mírové spolupráce a koexistence zemí) by bylo použito formy samostatné mnohostranné smlouvy, přístupné za určitých podmínek (ano, bod číslo 6:) všem státům vůbec. Kupříkladu i Turkům, i když právě proti nim se pakt obracel především. Samozřejmě pokud by na statut mírové organizace přistoupili. V opačném případě bude proti útočníkovi organizována účinná obrana. Některé formulace jsou pro nás, jak jsme si už řekli, dost krkolomné, ale to, co je za nimi, tak to je obsah velice moderní. Tak například: osm prvních článků (tedy jedna třetina projektu) uvádí podrobné předpisy, jak odstranit války, jak mírově vyřizovat spory mezi státy, jak trestat narušitele míru. Další tři články obsahují návrhy, jak tyto cíle konkrétně zabezpečit. Předpokládá se zřízení mezinárodního soudního dvora, a do-konce i to, že vznikne jakési jednotné, univerzálně platné světové právo. Tedy nikoli jenom jeden právní stát, ale rovnou celá tehdejší Evropa. Pozoruhodné jsou i myšlenky o respektování suverenity nejenom velkých, ale i malých států, a že bude třeba ustavit jakési 'valné shromáždění' delegátů účastnických zemí, kteří by byli od svých vlád vybaveni plnými mocemi. Tahleta 'Společnost národů' či 'Rada Evropy' by kromě valného shromáždění, rady panovníků a mezinárodního soudního dvora měla i stálý úřednický aparát v čele se syndikem, tedy někým takovým jako je dnes generální tajemník OSN či předseda Evropské komise. Dokument nejenže předpokládal financování organizace formou dílčích příspěvků členských zemí, ale předvídal dokonce zřízení jednotné evropské měny a nadnárodní regulaci trhu a ekonomiky vůbec.

Kdyby bylo po Jiříkově, mohli jsme platit na našem kontinentě už přes půl tisíciletí eurem