OD LAPKY K ČELEDÍNOVI ČESKÉHO KRÁLE - Jan Žižka, jak si ho představovali v 16. století

OD LAPKY K ČELEDÍNOVI ČESKÉHO KRÁLE

'V ty doby nacházíme Žižku nejednou co opovědného nepřítele pana Jindřicha Rožmberského a zároveň také města Budějovic. Jaká to byla příčina, nevíme. Že by pocházela od Žižky z pouhé dychtivosti loupeže, není naskrze víře podobno. Žižka byl by mohl jako jiní ku provozování loupeží lépe užíti let předešlých, pokud se Jindřich Rožmberský nacházel ve zjevném nepřátelství s králem.'

Historik Václav Vladivoj Tomek už dopředu Žižku omlouvá. Ty věrohodné prameny, ve kterých se Jan Žižka vyskytoval a ve kterých se vyskytovat měl, nebyla žádná sláva, spíš naopak: Byly to knihy, a byly dvě. O jaké knihy šlo? O popravčí knihu rožmberskou a popravčí knihu jihlavskou. Nevznikly najednou, ale postupně, jak se v ní shromažďovala nejrůznější pravení (tedy výpovědi), rozličných psanců, lapků obyčejných i urozeného původu (což se pozná podle poznámky připojené písařem, že dotyčný výtečník má u sebe pacholky, střelce, někdy i podkoní). Většinou šlo o tovaryšstva lapků, vedená vůdci, kteří občas podle pravidel tehdejší doby opovídali nepřátelství (tedy vypovídali válku, boj) velmoži Rožmberkovi, královskému hradu, nebo městu. Zatímco kupříkladu na začátku popravčí knihy rožmberské (tedy kolem roku 1399), jsou zmínky o takovémto škůdcovství spíš výjimkou, později jejich počet vzrůstá. Silnou rotu protirožmberskou vedl Jan Sokol z Lamberka, v pozadí bojů stál i moravský markrabě Prokop, některých výprav z Moravy do Čech proti Rožmberkovi se zúčastnili páni z Krajku, Bítovští z Lichtenburka, páni na Křižanově a také pan Hynek z Kunštátu, zvaný Suchý čert (ten skončil na popravišti). Inu, taková divná doba to byla. Neklidná. Nějak se v ní moc kradlo.

Žižkovo jméno se objevuje ve výpovědi jistého Pivce, učiněné v roce 1409. Ten Pivec patřil k čeledi pana Sokola z Lemberka. Chytili ho a mučili. Z formulace lapky Pivce vyplývá, že informace o Žižkovi získal od jistého Jana Holého: 'A na Žižku Jan Holý pravil, že Žižka, Jindřich a bratr Žižkův vzali herynky a že on a Troskovec opověděli pánu a že Žižka sebral vozy a pánu opověděl. Opět pravil, že mlynář a Mikeš jeho a další v Žibřidově mlýně u sebe chovali a dávali jim potřebu. A také že Matěj kupcům vzal zlaté a Žižka zabil páně člověka.' (Což znamená, že zabil muže v panské službě.) 'A také pravil, že léhali u pana Valkouna a on jim potřebu dával' (tedy že je živil). 'Také pravil, že Zachař purkrabí a Románek na Zvíkově jim slíbili, že by je chtěli na hrad vpustiti, kdyby jim bylo třeba. A také Žižka a Martin Brada Plachtík se svými střelci jali Podolce a Albrechta pro peníze, chtíce je míti nespravedlivě.' Moment - je tento lupič herynků skutečně Jan Žižka? Který kradl vozy a 'chtěl míti peníze nespravedlivě?' Není to jediná výpověď tohoto druhu. Při výsleších rozvázali jazyk i vůdci tlupy, jistému Matějovi, řečenému, jak jinak než 'Vůdce:' 'Jiřink od Plzně společně s Holbou z Chotěboře, s Žižkou a dalšími sebrali krámnou věc i jiní zboží a toto odnesli do Rakous.' A další zmínka: 'Hynek, sluha Sedlicův na Moravě na Rabštejně připravuje provazové žebříky na dobývání hradů a měst, a on, tedy Matěj Vůdce, dále Byňovec, Kolúch a Žižka chtěli Nový hrad zlézti a Žižka s Kolúchem a s rotou svou chtěli zlézti též hrad Hus a že ti všichni a ještě Holba z Chotěboře, Vítek, Martin Brada, Jin-dřich z Doudleb, Jan Tlama, Polák a Hansl Uher měli stav' (což byl úkryt) 've vsi řečené Sedlo mezi Bystřicí a Stráží ve třetím dvoře po pravé ruce u nějakého starého sedláka.' A další fakta a další záznamy konkrétních činů: 'Žižka a Karlík Měštěnín se dvěma strýci u Strážkova na silnici vzali jednomu soukeníkovi drahně sukna a jeho samého jmuli a vzali na Jemnici. A Žižka společně s Kolúchem' (Jan Kolúch byl pak za husitských válek sirotčí hejtman) 'chtěli dobýt a spálit městečko Týn nad Vltavou, patřící arcibiskupovi.' Ve všech těch výpovědích, záznamech a udáních se našla i drobná informace soukromého charakteru: 'Žižka dal malý řetízek stříbrný pozlacený Zdeníkové v Hlavatci' (kdo ví, za co? asi taky za stav neboli za úkryt), 'a Petr Knaisl, ten chodí po vsích jako poutnická osoba a potřeby dobývaje mezi sedláky nosí je do lesů Žižkovi, Kolúchovi a jejich tovaryšstvu, pobývajícím u silnice do Pasova.' Každá z těchto výpovědí by Žižku asi stála život. Kdyby byl dopaden. Byl obviněn ze zjevných zločinů páchaných na česko-moravsko-rakouském pomezí a ve spojenectví s nejpodivnějšími zločineckými živly. A svědectví popravčích knih mělo platnost před každým soudem. 'Žižka opověděl pánu rožmberskému, tj. vyhlásil mu nepřátelství čili záští dle tehdejšího způsobu nejspíš roku 1408. a téhož asi času také Budějovickým a přátelům jejich, i jal se škoditi jim ve spolku s jinými škůdci, z nichž někteří byli prostě loupežníci. Daleko široko konali loupeže na silnicích, přepadávajíce kupce a jiné lidi.'

'Nepřátelstvím tímto s mocnými sousedy byl Žižka vyplašen ze svého rodného sídla Trocnova - nebylo tu ovšem bezpečnosti pro něho, a nemůžeme věděti, zdali nějaké násilné odejmutí otcovského statku bylo příčinou, že se vydal na loupežnictví, čili teprv když záští zjevně vypuklo, přinucen bydlo své opustiti. Jisté jest, že se musil s tovaryši svými toulati po lesích a po jiných skrýších, po kterých nepřátelé pilně pátrali. Často však byl pouhý les jejich bydlištěm, a měli své lidi, kteří jim tam nosili potravu a přezvídali jim. Někteří přitom vzali konec nešťastný. Matěj Vůdce byl roku 1409. zajat a mučen v Budějovicích, bezpochyby potom odpraven, s ním pak zároveň nebo jindy téhož roku Biňovec. Jan, syn Kolúchův, byl oběšen ve Stráži a nejspíš se podobně vedlo jiným některým.'

Historik profesor Tomek, který Žižku omlouval, měl pravdu. Žižka totiž nebyl oním klasickým zločincem z povolání, ani členem loupežnického gangu. Kým tedy byl? Najatým příslušníkem žoldnéřských oddílů, které vedly za žold a za kořist jménem některých moravských panských rodů válku proti rodu Rožmberků. Rota Matěje Vůdce pravděpodobně bojovala proti Rožmberkům ve službách moravského markraběte Prokopa, který hájil zájmy svého bratrance Václava IV. Ono se takových válek vedlo v prvních letech 15. století víc. Kupodivu neubíraly nikomu na cti. Ani pánům v pozadí, ani žoldnéřům, kteří je museli vybojovat. I když se v nich používalo prostředků slušně řečeno nevybíravých. Nepřítel měl být zastrašen loupením a pobíjením svých poddaných. Obětmi za panské sváry se stávali samozřejmě nevinní lidé. Každý z žoldnéřů se mohl stát zase počestným členem společnosti. Mělo to ovšem jednu podmínku. Nesměli ho chytit a popravit dřív, než byl sjednán mír. Což se Žižkovi povedlo.