OD MOSTU K HOØE - Významným rodákem prachatickým byl mistr Køišan - na obrázku je zdejší Nová radnice

OD MOSTU K HOØE

Jak už jsme si v tìchto dobách zvykli, èeká nás práce polem. Což neznamená zemìdìlskou práci, ale èinnost mnohem ménì mírumilovného charakteru. Nebo v onen èas se v Království èeském (tak jako i pøedtím a rovnìž potom) pilnì válèilo. A když se zrovna nebojovalo, tak se neménì pilnì popravovalo, vraždilo, vypalovalo, drancovalo, znásilòovalo. Je nám líto, ale lepší dobu vám v Toulky èeskou minulostí prozatím nabídnout nemùžeme.

'Když se dostala hrozná povìst o veliké porážce bratøí u Mostu do Prahy, celé mìsto bylo zarmouceno, plakaly ženy a sirotci, ztrativší tam otce, a všichni jak svìtští, tak duchovní želeli nezøízeného skutku svých bratøí. Také vìrní kazatelé po všech kostelích volali øíkajíce, že všemohoucí Bùh spravedlivým svým soudem dopustil na nás tu ránu. Nebo když jsme na poèátku bojovali na obranu jeho pøesvaté pravdy v oddanosti a pokoøe, všechno se nám s pomocí Boží pøíznivì daøilo na jeho pokyn; ale nyní, když naši bratøí upadli v nešlechetné myšlení a nìkteøí bojují ne za pravdu, nýbrž za koøist, nemilosrdnì berou statky chudých a zabíjejí bližní krutìji než pohané, rozhnìval se na nás Pán a dopustil na nás ránu. Proto opustíce zlé, podrobme se milé vùli Boží a modleme se k nìmu, aby ráèil od nás odvrátiti svùj hnìv a ráèil nám udìliti své milosrdenství.'

U mìsta Mostu dostali pražané polem pracující zatím nejhorší výprask. A byla to zøejmì tato porážka, která pøesvìdèila nejmocnìjšího muže Èech Jana Želivského, že sám nemùže rozhodovat o vojenských záležitostech. I kdyby mìl tak málo sebekritiènosti, která by ho dovedla k tomuto závìru, byl si vìdom toho, že už nesmí s vojskem opustit Prahu, protože kdyby nebyl v Praze, tak by nemohl hlídat a brzdit politickou aktivitu svých nepøátel. A tak došlo v volbám nového hejtmana. 'Povstali nìkteøí a žádali, aby za jejich hejtmana byl zvolen Bzdinka, nový rytíø, obci vždy (jak øíkali) velmi vìrný a dobøe zasloužilý a vynikající obránce evangelické pravdy, a pokud na nich bylo, zvolili jej.'

Nekázeò pražského vojska u Mostu a s ní spojený doslova chaotický úprk z bojištì - to byl pro každého zkušeného bojovníka velice varující signál. Nìco takového se v budoucnu už nesmí opakovat! Proto dal novì zvolený vrchní hejtman dohromady nový vojenský øád. Jeho úroveò byla znaèná - o tom svìdèí skuteènost, že jeho jediný èlánek který se nám dochoval, byl pozdìji pøevzat do vojenského øádu Žižkova. 'V tom èase vytáhly tøi ètvrti Pražského mìsta proti Mostu, aby shromáždili bratøí rozptýlené sem tam po mìstech a spojíce se vjedno vyhnali míšeòské vojsko z království; a s nimi jel i Žižka, táborský hejtman, aby aspoò nahnal Nìmcùm strachu - dlel tehdy v Praze pro léèení oèí, ale lékaøi mu nedávali žádnou nadìji na vyléèení zraku. A tak dorazili až do Loun, a když Míšòané uslyšeli, že se pražané opìt shromáždili, vrátili se z Èeského království domù.' Což je øeèeno opravdu velice jemnì. Ve skuteènosti vzali nohy na ramena a bleskovì se stáhli za hranice. Na druhé stranì pøekvapuje, že toho pražané nevyužili - když už se jim podaøilo vzbudit dìs v nìmeckých oèích samotnou pøítomností prakticky slepého vojevùdce. Z Loun se prostì obrátili na zpáteèní cestu (pøesnìji uprchli), aniž se pokusili dobýt oslabený Most. Jako by skuteènì bylo cosi na povìsti, že kdysi Žižka slíbil rukoudáním Mosteckým, kteøí ho zajali, tomuto mìstu nikdy neškodit.

'Po volbì pana Bzdinky za hejtmana Jan Sádlo, pán z Kostelce, který vytrvale stál s pražany za evangelickou pravdou, upadl u nìkterých konšelù do podezøení nevìrnosti. Když se to dostalo k sluchu již øeèeného Jana Sádla, ten znepokojen a chtìje se oèistiti, poslal ke konšelùm posla se žádostí o bezpeèný glejt, aby ospravedlnil svou vinu. Konšelé, slíbivše jej napsali, že mùže bezpeènì pøijíti beze vší obavy, že takovým udavaèským øeèem o nìm nevìøí. On se tedy dostavil s bratry a pány z Janovic na radnici, aby se ospravedlnil, tu byl však konšely zajat a téhož dne o druhé hodinì noèní na radnici sat, aniž se mu dostalo pøesvaté posily vìøících, aè se jí horlivì domáhal. A jeho tìlo bylo nazítøí bez jakéhokoli obøadu u svatého Mikuláše pochováno.' Klasický pøíklad toho, s jak velkou chutí revoluce požírá své dìti. V Sádlovì pøípadì byly porušeny všechny existující právní principy. Svévolnì byl odsouzen pøíslušník panského stavu na základì nedoloženého obvinìní, se kterým pøišla rada mìsta, ve kterém byl Jan Sádlo hostem, a navíc s prùvodním listem, který mu zajišoval bezpeènost. Zdali se vynoøily nìjaké dùkazy o Sádlovì nevìøe (tzn. zradì)? Cosi se naznaèovalo o údajném jednání Jana Sádla s králem Zikmundem, jenomže (jak se pozdìji ukázalo) šlo o majetkoprávní záležitosti. O obsahu tohoto zápisu, který byl dlouho soukromou a tajnou záležitostí Jana Sádla, se však jakýmsi podezøelým zpùsobem dozvìdìl kdosi z pražanù a roztoèil osudové kolo. Byl to zkrátka (øeèeno dnešním slovníkem) prùšvih. Znaèný. 'Pan Jan Sádlo vìrnì podporoval pravdu pøijímání podobojí a stíhal, pokud byl s to, všechny neøády nezaložené na zákonu Pánì. A to bylo, jak se pøedpokládá, podnìtem nenávisti nìkterým mužùm ve mìstì velmi mocným. Ale vìtšina Pražanù s žalostí oplakávala jeho tak náhlou smrt a vìrní kazatelé Pánì soukromì i veøejnì obviòovali konšely z jeho tak náhlého usmrcení a stále tvrdili, že jím tìžce zhøešili.' Pod dojmem popravy pøedního husitského pána sepsal mistr Køišan z Prachatic, který žil s Janem Želivským v nesmiøitelném protivenství, jakýsi list. 'Mistr Køišan pøeložil nìkteré èlánky proti knìzi Janovi.' Což si ovšem dovolil hodnì. Vzápìtí pøišla odpovìï. 'Žáci knìze Jana' (Jana Želivského) 'po kázání po obìdì se navzájem vyzývali, aby uèinili útok na dùm i kostel svatého Michala a pokøikovali, že má být mistr Køišan utopen. Pronášejíce mnoho hanlivých slov se však rozešli.' Osoba Køišanova sice nedoznala žádné újmy, ale ve svých právech byl omezen, protože proti jeho vùli byl do jeho kos-tela dosazen jeden z nejbližších lidí Želivský, knìz Vilém. Dùvod? Co vlastnì vyèítali mistru Køišanovi? 'Nechce s námi souhlasit v našich skutcích, nýbrž ještì stále zachovává ony žerty' (žalobníci tím mysleli, že se drží pùvodního církevního øádu), 'a dále nechce podávati dítkám' (jakože je v rámci podobojí nenapájí krví Kristovou alias vínem) 'a nikdy nezpívá èesky, jako èiní v jiných kostelích.' Nové koštì v Køišanovì kostele knìz Vilém se projevil asi okamžitì: 'Ten Vilém svými každodenními kázáními více boøil, než stavìl.' V dobì, kdy domácí i zahranièní odpùrci husitù se chystali rozhodnì zaútoèit a kdy vojsko hejtmana Hvìzdy z Vicemilic plnilo svoji povinnost v poli, byly spory mezi knìžími a mistry víc než povážlivé. V této situaci se jako východisko jevila synoda pražského duchovenstva, a na ní návrhy mistrù, zamìøené proti Želivskému. Jenomže Jan Želivský byl mistr taktiky. Jako by jenom tak, bez jeho vìdomí padl z pléna návrh, aby knìžstvo a spravoval pouze on. Želivský na to reagoval velice skromným odmítnutím. I když nìjakou pøehnanou skromností nevynikal. No není pøec dùležité, jakým kdo je, leè jakým se v ten pravý okamžik jeví, že. Èím víc èlovìk studuje dìjiny, tím mu pøipadají aktuálnìjší.

'Knìz Jan povstav a rukou naøídiv ticho, pravil, že není schopen spravovat tak èetné knìžstvo; pøedstíral však (jak je obava) pokryteckou pokoru, a øekl, aby byli správci zvoleni Jakoubek ze Støíbra a Jan øeèený Kardinál, mistøi svobodných umìní, on sám chce jako jejich žák, sedì pøi jejich boku, na sebe vzíti a nésti bøemeno naò vložené, tøebas tìžké.' (I dnešní politikové na sebe, aniž to od nich nìkdo chce, žádají naložiti na sebe obìtavì rùzná bøemena, až se pod nimi prohýbají, najmì ta, z nichž jim kynou tuèné pøíjmy.) Z nárazu radikálù a umírnìných vyšel vítìznì Želivský.