Od lidově demokratického po socialistické československo - Úvod

Od lidově demokratického po socialistické československo - Úvod

Zhruba tříleté období od května 1945 do února 1948, označované nejčastěji jako lidově demokratický systém (podle dobové terminologie), je možné stručně charakterizovat jako systém Národní fronty s omezenou (socializující) demokracií, který představoval jakési 'předpolí' příštího komunistického režimu. Základem politické moci byla právě tzv. Národní fronta Čechů a Slováků, povinně sdružující politické strany, podílející se na protifašistickém boji. Jednalo se vlastně o jakousi nucenou formu vládní koalice bez skutečné, legální opozice; tento lidově demokratický režim nebyl parlamentní demokracií tradičního, západoevropského typu.

A třebaže se oficiálně deklarovala právní kontinuita 'třetí republiky' s první republikou, nabývalo poválečné Československo řadu rysů, které se této vizi značně vzdalovaly, ať už se jednalo o vnitropolitické uspořádání, či o zahraničně politickou orientaci. Zákonodárná moc byla v prvních poválečných měsících nahrazována prezidentskými dekrety, které značně měnily podobu státu. Tak tomu bylo zejména: 1) při řešení vztahu k národnostním menšinám, kdy se souhlasem prakticky celé politické reprezentace bylo rozhodnuto zbavit se neslovanských menšin (odsunem Němců a transferem Maďarů) spolu s konfiskací jejich majetku; přitom především vysídlení sudetských Němců znamenalo konec staleté symbiózy českého a německého etnika; 2) při znárodňovacím procesu (zestátnění) významných průmyslových odvětví, kterým se realizovaly významné změny v oblasti majetkových vztahů a následně i ve sféře sociální. K obrovským majetkovým přesunům docházelo i v zemědělství (zde však nešlo o zestátnění půdy, ale o posílení drobného vlastnictví půdy).

V zahraniční politice vycházel prezident E. Beneš jako hlavní tvůrce její orientace z představy Československa jako 'mostu mezi Východem a Západem', přičemž tradiční orientace na západní mocnosti měla být doplněna o spojenectví se Sovětským svazem. Oč slábly prozápadní vazby, o to více sílily tlaky na převedení Československa do sovětské mocenské zóny, a tím také se zužoval prostor pro plnou obnovu demokratických poměrů ve společnosti. Tyto pohyby stále více dostávaly konfrontační charakter, tak jak sílil tlak ze strany komunistů na prosazení jejich strategického cíle - realizaci sovětského modelu socialismu v Československu. K jeho naplnění napomáhala KSČ řada objektivních i subjektivních faktorů: komunisté nebyli spojováni s mnichovskou tragédií, měli za sebou činnost v odboji a silnou podporu ze strany SSSR jako jedné z vítězných mocností, obezřetně dokázali formulovat politické a sociálněekonomické požadavky, přiživovali se na vlně antiněmeckého nacionalismu, byli politickou stranou s přísnou stranickou kázní i vysokou aktivitou většiny členů a funkcionářů a dokázali se dobře pohybovat jak v parlamentě, tak i na 'ulici'. Naproti tomu nekomunistické strany byly povětšinou vnitřně nesourodé a rozpolcené, trpěly generačními problémy, značně neujasněnými koncepcemi a ve své strategii soupeření se držely jediné varianty - volebního střetnutí (zatímco KSČ věděla přesně, co chce). Poválečnému politickému spektru chyběla skutečně liberální a pravicová strana (agrární, ani živnostenské straně nebyla činnost povolena).

Pokvětnový politický systém založený na rozdílném chápání Národní fronty (nekomunistické strany v ní viděly vhodnou půdu pro hledání kompromisů a účinnou hráz proti komunistickému tlaku, kdežto KSČ jí využívala ke stupňujícímu se nátlaku i pomocí zneužívání společenských organizací, zejména odborů) představoval přechodný charakter nastoleného režimu. Vnitropolitických konfliktů od léta 1946 přibývalo, zejména se vyhrotily spory o hospodářskou politiku (dvouletku, Hradecký program, průmyslové konfiskáty, Marshallův plán). Neklidný podzim 1947 s halasnou kampaní kolem tzv. milionářské dávky vedl k otevřené politické krizi - k únoru 1948. Tehdy komunisté využili příležitosti k uskutečnění mocenského převratu na pozadí ústavních principů. Během pěti dnů vládní krize doznala politická situace v zemi značných změn, z nichž nejdůležitější a rozhodující byla ta, že komunistická strana nastolila svůj mocenský monopol. Vlastní převrat měl specifický průběh: formálně byly zachovány všechny instituce demokratického státu (prezident, ústava, parlament, vláda), byly však mimoústavními prostředky vyřazeny z vlivu na řešení politické krize, takže se kroky KSČ setkaly s minimálním odporem. Nekomunistické (demokratické) strany nebyly schopny odporu. 'Československý únor 1948' zásadně změnil dosavadní způsob života společnosti, jejích politických, ekonomických a kulturních organizací i životní styl všech vrstev společnosti.

Tyto změny se realizovaly prostřednictvím rozsáhlé politické aktivity značné části společnosti (demonstrace, manifestace, sjezdy, akční výbory), což se jevilo jako masové hnutí většiny obyvatel, kteří se vyslovili v daný okamžik mimoparlamentní cestou pro politiku KSČ, a demonstrovali tak (ať vědomě, či nevědomě) souhlas s jejím mocenským monopolem. A tak se jevilo vítězství KSČ jako vůle a přání pracujících vrstev obou národů. V Československu nastalo období (1948-1989) vlády jedné strany. K dotvoření totalitního komunistického režimu po formální stránce došlo v několika dalších poúnorových měsících (přijetím Ústavy 9. května, volbou K. Gottwalda prezidentem republiky). Politický systém Národní fronty zůstal formálně zachován, ale změnila se jeho podstata: nekomunistické strany ztratily svou politickou váhu, o všem rozhodovala jediná strana (KSČ), která násilným sloučením zlikvidovala sociální demokracii.

Začalo období základních transformací, jež můžeme charakterizovat jako nepřetržitou a stále se stupňující komunistickou ofenzivu proti všem tradičním společenským formám a strukturám, které se u nás postupně po staletí vyvíjely. Únor znamenal dlouhodobé začlenění Československa do sovětského mocenského bloku; české země zmizely uprostřed studené války na zhruba čtyři desítky let za 'železnou oponou'.

Celé toto období však při zachování základních principů totalitního režimu mělo jisté vnitřní členění podle míry dopadu stranicko-byrokratického mocenského systému na život společnosti. Režim prožíval krize, fáze přituhnutí a i oteplení a konečně dlouhou éru vnitřního vyčerpání a rozkladu. K základním nástrojům vytváření modelu vlády jedné strany patřilo posílení vlivu státu, direktivní represivní nařízení a mocenské zákroky, porušování zákonnosti a přizpůsobování zákonů nové moci. Trvalou součástí života společnosti se staly perzekuce spojované v poúnorovém období s tzv. kultem osobnosti, které po jeho odeznění ztratily svou původní zběsilou iracionalitu. V ekonomice proběhl přechod k státnímu, komunálnímu nebo družstevnímu vlastnictví všech výrobních prostředků. Docházelo k redukcím tradičních odvětví našeho průmyslu a Československo se proměnilo ve strojírenskou (zbrojařskou) velmoc. Po letech vypjatého stalinismu, kdy se režim ocitl v bludném kruhu, docházelo ke zmírnění represivních metod vlády a i k opatrnému přiznání 'přehmatů' v minulosti. Vzrůstal tlak na přijetí liberalizačních kroků, což muselo nutně přerůst v požadavek zásadní politické a ekonomické reformy.

Šedesátá léta se svým 'čekáním na reformu' přinesla jistou demokratizaci poměrů v kultuře a zprostředkovaně i ve společnosti jako celku. Pro oblast umění nastal doslova 'zlatý věk'; začalo se vzdalovat zatuchlých ideálů socialistického realismu, kdy bylo vše násilně zpolitizováno a spoutáno komunistickou ideologií. Nová vlna zasáhla jak oblast filmové tvorby, tak také slovesnou tvorbu a umožnila vznik mnoha divadel malých forem. V průběhu 60. let i zde došlo k několika střetům mezi zastánci dogmatické politické linie a zastánci demokratizačního procesu v umělecké scéně. Odtud pokračovala cesta k demokratizačnímu procesu roku 1968.

Zhruba v polovině období komunistické vlády se odehrálo 'pražské jaro' - pozoruhodný pokus o vnesení lidského, humánního rozměru do stávajícího socialistického experimentu. Cílem 'osmašedesátníků' bylo rozvinutí socialistické demokracie, ne tedy obnova vskutku demokratického systému v plném slova smyslu, ale zajištění funkčnosti existujícího systému, tj. vytvoření 'socialismu s lidskou tváří'. 21. srpen 1968 tento pokus reformátorů z řad vlastní KSČ ukončil. Nastalo období nástupu normalizátorů a politických čistek. Normalizace v Československu znamenala de facto konec socialistického pojetí dějinného vývoje; jestliže byl rok 1968 taktickým vítězstvím SSSR, stal se však strategickým vítězstvím protikomunistických demokratických sil.

Další léta přinesla obnovení totalitních forem vlády ('konsolidaci' politického systému) a 'normalizaci' poměrů ve společnosti. Nové komunistické vedení si uvědomovalo, že základní podmínkou udržení klidu je zachování přijatelných sociálních podmínek života společnosti. Odtud se také odvíjela pozornost věnovaná hospodářské problematice; nová fáze vývoje v Československu byla označená termínem 'budování reálného socialismu'. Politická garnitura pevně ovládala společnost, potlačovala všechny projevy svobodného myšlení a zcela podřídila zájmům Moskvy i životně důležité zájmy Československa; prostor dostala éra neostalinismu. Pro československou společnost se staly jedinou nadějí do budoucnosti případné globální změny v mezinárodním měřítku, především změny v poměru sil mezi oběma supervelmocemi.

Společnost se ocitla ve schizofrenním postavení, převážná většina se smířila s daným stavem a neváhala využívat všech výhod, které jí nabízel tzv. reálný socialismus. V období normalizace se režim pokusil (podobně jako v politické sféře) i v kultuře uplatňovat metody z počátku 50. let. Svět umění opět pocítil určitou degradaci; část tvůrců byla zatlačena do podzemí, valná část se rozhodla pro spolupráci s normalizačním režimem a vedle nich se začala rozvíjet 'paralelní' kultura. Jen úzká vrstva aktivních odpůrců režimu (disidenti) využila situace, která nastala ve druhé polovině 70. let (1975 - Helsinky, otázka dodržování lidských a občanských práv), a rozšiřovala prostor pro svobodnější vyjadřování názorů (Charta 77). Vratká stabilita společnosti se začala od druhé poloviny 80. let pozvolna hroutit. Události podzimu 1989 směřovaly zrychlujícím se tempem ke konečnému zhroucení sovětského bloku (Maďarsko, Polsko, odstranění berlínské zdi). To vše zradikalizovalo i nálady obyvatelstva v Československu, kde své pozice zoufale bránil zkostnatělý komunistický režim. Cesta k 17. listopadu 1989 byla otevřená. Začala se psát nová stránka českých dějin.

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo – Podrobná data

9. května

V Praze se ustavil Lužickosrbský zemský národní výbor v čele s farářem J. Cyžem, který zaslal československé vládě žádost o ochranu 'zájmů lužického lidu' a o připojení Horní a Dolní Lužice k ČSR.

10. května

Přílet československé vlády v čele s předsedou Z. Fierlingerem do Prahy; 16. května přijel do Prahy i prezident E. Beneš.

10.-12. května

Dokončení osvobození českých zemí vojsky Sovětské armády - 1. ukrajinského frontu (severní Čechy), 2. ukrajinského frontu (jižní a střední Čechy), 4. ukrajinského frontu (východní a střední Čechy). K poslední rozsáhlejší ozbrojené akci došlo 12. května u Milína na Příbramsku.

11. května

Vláda ukončila činnost České národní rady a rozhodla ji přeměnit v přípravný výbor pro volbu Zemského národního výboru. Členové České národní rady byli později perzekvováni.

12. května

Ustaveno prozatímní vedení jednotné mládežnické organizace - Svazu české mládeže.

16. května

Návrat prezidenta E. Beneše do Prahy.

Znovuustaven Československý červený kříž.

17. května

V Praze založena Ústřední rada družstev.

19. května

Vydány dekrety prezidenta republiky, které vyšly mimoparlamentní cestou, avšak měly platnost zákonů: 1. o zavádění národní správy na majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů č. 5/1945 Sb. (týkal se pouze českých zemí, na Slovensku se zřizovaly národní správy podle nařízení Slovenské národní rady z 5. června 1945). Do konce září t. r. byla národní správa zavedena zhruba do 10 tisíc podniků a živností, v nichž pracovalo na 1 milion zaměstnanců (tj. ve 40 % průmyslových závodech s přibližně 75 % všech průmyslových dělníků); 2. prohlášení o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby okupace.

23. května

Vláda ustavila komisi ministrů, která měla vypracovat podrobnosti vystěhování Němců a Maďarů. Vysídlování Maďarů začalo již od počátku května 1945, do konce června t. r. jich 31 780 opustilo Slovensko.

28. května

Ustaven přípravný výbor Jednotného svazu českých zemědělců.

29. května

Manifestační shromáždění kulturních pracovníků v pražské Lucerně, které se přihlásilo k programu Národní fronty.

30. května

V rámci tzv. divokého odsunu německého obyvatelstva došlo v Brně k soustředění zhruba 20 tisíc místních Němců a jejich vysídlení do Rakouska; tato 'akce' se neobešla ve vypjaté poválečné atmosféře bez násilí a zbytečných krutostí.

2. června

Mezi vládou a předsednictvem Slovenské národní rady byla uzavřena tzv. první pražská dohoda (výsledek porad z 31. května-2. června); dohoda vymezila postavení slovenských národních orgánů - Slovenské národní rady a sboru pověřenců. Stanovila, že Slovenská národní rada je nositelkou státní moci na Slovensku a že jí přísluší veškerá zákonodárná, vládní a výkonná moc na Slovensku, pokud není výslovně vyhrazena ústředním orgánům. Nejvyšším výkonným orgánem vládní moci na území Slovenska se stal sbor pověřenců odpovědný Slovenské národní radě; ta schválila dohodu 5. června t. r. Federace byla pohřbena.

6. června

Vláda obdržela polskou protestní nótu o perzekučních případech vůči občanům polské národnosti spolu s doporučením vytvořit mezistátní komisi pro těšínskou otázku.

8. června

Zástupci tří politických stran - komunistické (K. Gottwald), sociálně demokratické (Z. Fierlinger) a národně socialistické (P. Zenkl) podepsali Dohodu o společném postupu stran národního bloku pracujícího lidu měst a venkova. Součástí dohody byla úmluva o vytváření jednotných společenských organizací (mládeže - Svazu české mládeže a Svazu slovenské mládeže, odborů - ROH, družstev a zemědělců - Jednotného svazu českých zemědělců).

Ve vládě projednávány územní požadavky ČSR na Kladsko, Ratibořsko a Hlubčicko (bývalá německá území, která SSSR postoupil do polské správy); nejostřeji vystupovali a maximální nároky kladli komunisté (V. Kopecký).

10. června

V Lidicích proběhla za účasti zhruba 200 tisíc občanů mohutná vzpomínková slavnost u příležitosti 3. výročí vypálení obce nacisty.

12. června

Vrcholným orgánem ženského hnutí se stala Rada žen v čele s M. Horákovou.

13. června

Nacionálně vyhrocená situace na česko-polské hranici (polský nárok na Těšínsko) se vystupňovala v souvislosti s tzv. ratibořským incidentem, kdy československé vojenské jednotky vnikly na ratibořské území a nárokovaly jeho přivtělení k Československu. Došlo zde k incidentům a hrozil boj mezi československými a polskými vojenskými jednotkami. Poláci změnili incident v mezinárodní spor. Role smiřovatele se ujal SSSR.

19. června

Vydán dekret prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech č. 16/1945 Sb. (tzv. velký retribuční dekret); současně s ním byl vydán dekret o Národním soudu (č. 17/1945 Sb.) s platností pro české země. Velký dekret vycházel ze zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. Retribuční mimořádné lidové soudy zasedaly v pětičlenných senátech, trest se vykonával do dvou hodin po vynesení rozsudku a popravovalo se veřejně. Ve vybičované atmosféře došlo k celé řadě přehmatů.

21. června

Vydán dekret prezidenta republiky o konfiskaci a rozdělení pozemkového majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů (č. 12/1945 Sb.); vytvořil předpoklady pro první etapu pozemkové reformy (probíhala od května 1945 do jara 1946 v českých zemích, na Slovensku do roku 1948). V této etapě změnilo vlastníka 2 946 395 ha půdy (z toho bylo 1 295 379 ha lesní půdy).

22. června

První schůzka pražské a varšavské vlády v Moskvě k urovnání sporu o Těšínsko; i druhá schůzka (23. června) byla neúspěšná. Československá delegace našla podporu Moskvy, Londýna i Paříže. Následovaly čtyři měsíce vzájemného nacionálního štvaní.

29. června

V Moskvě byla uzavřena smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině, podle níž tato část republiky byla odstoupena sovětské Ukrajině. Šlo o nezvyklou změnu hranic, kdy vítězný stát odstupoval část svého území ve prospěch spojence. Parlament smlouvu ratifikoval 22. listopadu 1945 jako ústavní zákon. V Moskvě bylo též jednáno s polskou vládou o hranicích mezi ČSR a Polskem.

1. července

Na Bílé hoře u Prahy proběhla mohutná manifestace pod heslem 'Odčiňujeme Bílou horu' se silně nacionálním podtextem (u příležitosti vydání dekretu o konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců).

3. července

Československá vláda vyslovila souhlas s prováděním odsunu Němců. Mělo se postupovat plánovitě a organizovaně (opakováno v nótě z 16. srpna t. r.).

4. července

Vydána vyhláška o mzdovém (platovém) zrovnoprávnění žen.

14.-15. července

V Praze proběhl manifestační sjezd českého učitelstva; byl zde vysloven požadavek na zavedení jednotné školy a vysokoškolského vzdělání učitelů.

20. července

Vydán tzv. osídlovací dekret (č. 28/1945 Sb.), který vytvářel právní základnu zemědělského osídlování na konfiskovaných pozemcích (zejména v pohraničí).

31. července

V továrně v Krásném Březně došlo k velké explozi třaskavin a munice, při níž zahynulo 26 osob a kolem 200 bylo raněno; z této 'sabotážní akce' byli obviněni místní Němci. Událost měla návaznost na tzv. ústecký případ, kdy místní bezpečnostní složky se zfanatizovaným davem provedly masový masakr na německém obyvatelstvu; shromáždění Němci byli zahnáni a naházeni do Labe, kde po nich bylo stříleno (oficiálně se uvádělo 60 obětí, pravděpodobný počet byl však daleko vyšší).

2. srpna

V Postupimi ukončena konference SSSR, USA a Velké Británie (zahájena 17. července), která ve svém závěrečném protokolu (čl. XIII.) přinášela výzvu adresovanou státům s německým obyvatelstvem, aby transfer prováděly 'spořádaným a humánním způsobem'. Dalšími přípravami spojenými s odsunem byla pověřena Spojenecká kontrolní rada v Německu.

Vydán dekret č. 33/1945, kterým se upravovalo československé státní občanství osob národnosti německé a maďarské; dekret vyhlašoval osoby těchto národností za zbavené státního občanství, a to buď k datu, kdy nabyly cizího státního občanství, nebo k datu vstupu dekretu v platnost. Dekret se stal podkladem pro odsun Němců a Maďarů.

11. srpna

Dekretem prezidenta republiky byl zestátněn film.

25. srpna

Vláda přijala ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění a o volbách do tohoto orgánu a do zemských i okresních národních výborů.

21. září

Zrušeno placení školného na státních středních školách s platností od 1. září 1945.

28.-30. září

V Praze proběhly tzv. Tyršovy hry; šlo o první společné vystoupení československé tělovýchovy.

1. října

Vydán dekret prezidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti.

2. října

Ustaven Národní soud k souzení zrádců a kolaborantů; mimořádné soudní orgány byly ustaveny v Praze a Bratislavě a měly být před ně postaveni 'státní prezident, členové protektorátních vlád, členové ústředního vedení Vlajky, členové Kuratoria pro výchovu mládeže, členové výboru a činovníci Ligy proti bolševismu, vedoucí činitelé Národní odborové ústředny zaměstnanecké a Svazu zemědělství a lesnictví, novináři' (§ 2). Národní soud v Praze zahájil svou činnost 15. ledna 1946.

14. října

V Praze a v Brně proběhly zemské sjezdy delegátů národních výborů, které zvolily poslance Prozatímního národního shromáždění a členy zemských národních výborů; šlo o tzv. nepřímé volby (prostřednictvím volitelů). Prozatímní národní shromáždění mělo 300 poslanců (200 z českých zemí, 100 ze Slovenska) a bylo složeno paritně ze všech politických stran (každá z nich dostala 40 mandátů, tzn. čtyři české strany měly celkem 160 křesel a zbývajících 40 získaly jednak společenské organizace - 32 a 8 míst bylo obsazeno tzv. významnými osobnostmi; dvě slovenské politické strany měly celkem 80 křesel a zbývajících 20 míst obsadily společenské organizace a významné osobnosti).

18. října

Vyšel dekret o právním zrušení německých vysokých škol v Praze a Brně.

18.-21. října

V Praze se konal XX. sjezd Československé sociálně demokratické strany, na němž byl přijat programový dokument Prohlášení zásad, který posouval stranu na nejlevější pozici (při zachování stranické samostatnosti). Vedení sociální demokracie se zřeklo reformismu a znovu se přihlásilo k marxismu. Proklamovaným cílem sociální demokracie byl socialismus s československými specifiky.

19. října

Dekretem prezidenta republiky (č. 91/1945 Sb.) se zaváděla od 1. listopadu 1945 nová československá koruna; stávající peněžní chaos a přebytek inflačních peněz byl odstraněn zavedením jednotného peněžního oběhu. Všechny papírové peníze byly prohlášeny za neplatné a složeny na zvláštním účtu (tzv. vázané vklady), z něhož každý občan obdržel jen 500 Kčs. Současně byly mzdy a platy upraveny na trojnásobek z roku 1939. Kurs nové koruny k cizím měnám se řídil podle amerického dolaru (1 dolar = 50 Kčs). Nová koruna nahradila dosavadní K, Kč, Ks v poměru 1 : 1.

24. října

Prezident republiky E. Beneš v přítomnosti členů vlády podepsal dekrety č. 100-104 o znárodnění dolů, bank, pojišťoven, hutí a závodů nad 500 zaměstnanců, někde i nad 150 zaměstnanců (zejména potravinářského a lehkého průmyslu); ve znárodněných podnicích pracovalo 62 % všech zaměstnanců v průmyslových odvětvích.

Současně byl přijat i dekret o závodních radách, který zajišťoval zaměstnancům účast na řízení podniků (jak znárodněných, tak i soukromých) spolu s právem kontroly.

ČSR se stala zakládajícím členem OSN; ta zahájila oficiálně svou činnost.

25. října

Na velké manifestaci na Václavském náměstí v Praze došlo k slavnostnímu vyhlášení znárodnění; podobné manifestace proběhly i v dalších městech republiky.

Vydán dekret prezidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondu národní obnovy.

Zahájena první etapa vnitřní kolonizace (přemístění, většinou nucené) obyvatel maďarské národnosti z jižního Slovenska do českého pohraničí; tato etapa skončila 4. prosince 1945. Druhá fáze probíhala od července 1946 do února 1947. Souběžně probíhala tzv. reslovakizace (od června 1946) občanů maďarské národnosti.

27. října

Vydán tzv. malý retribuční zákon (č. 138/1945 Sb.) o 'trestání některých provinění proti národní cti'; platnost retribučního zákona skončila 5. května 1947.

V Praze zřízena Akademie múzických umění (zrušena mistrovská škola státní konzervatoře hudby).

28. října

Svou činnost zahájilo Prozatímní národní shromáždění. Potvrdilo v úřadě prezidenta republiky E. Beneše a zvolilo své předsednictvo v čele s národním socialistou J. Davidem.

29. října-4. listopadu

Proběhla měnová reforma.

6. listopadu

Jmenována druhá poválečná vláda Z. Fierlingera (ve funkci náměstka předsedy vlády nahradil J. Davida J. Stránský a ministrem spravedlnosti se stal P. Drtina).

15. listopadu

Sovětská vojska (původní počet 165 tisíc se snížil na 65 tisíc) začala opouštět Československo; americká vojska se začala stahovat 5 dnů nato.

3.-6. prosince

V Praze proběhly československo-maďarské rozhovory o výměně (odsunu) obyvatelstva obou států; rozhovory skončily neúspěchem, maďarský ministr zahraničí Győngyősi požadoval zastavení přesunu Maďarů do Čech a chtěl, aby obdrželi československé státní občanství. Následovala téměř dvouměsíční tisková a propagandistická 'válka'.

8.-9. prosince

Konference národně socialistické strany schválila nový akční program strany a prozatímní organizační řád; v čele ústředního výboru stanul P. Zenkl. Programově se národní socialisté hlásili k 'československému demokratickému socialismu' s výchozími principy: demokracie, nacionalismus, socialismus a Masarykova politická filozofie.

14.-15. prosince

V Praze proběhl I. sjezd Svazu osvobozených politických vězňů.

16. prosince

V Praze byl ustaven Svaz brannosti; předsedou se stal generál M. Ferjenčík.

20. ledna

Slovenští sociální demokraté, kteří neuznávali sloučení své strany s KSS 17. září 1944, založili Stranu práce; úřadujícím předsedou se stal I. Frlička, čestným předsedou I. Dérer. V říjnu 1946 se změnil název strany na Sociální demokracie na Slovensku. V listopadu 1947 se organizačně spojila s Československou sociální demokracií a do dubna 1948 vystupovala jako její zemská organizace na Slovensku.

25. ledna

Z Mariánských Lázní vyjel první transport odsunutých Němců do americké okupační zóny v Německu. Až do konce února odjížděl do americké zóny jeden vlak denně (kromě nedělí), poté dva a od 1. dubna čtyři vlaky (v každém bylo 1000-1200 osob).

11. února

Skupina třinácti amerických vojáků se zmocnila 32 beden z prostoru u Štěchovic, poblíž soutoku Sázavy a Vltavy, a odvezla je do Německa; jednalo se údajně o spisy gestapa, Sicherheitsdienstu a K. H. Franka. Na základě československého protestu bylo 30 beden 2. března t. r. vráceno. Kolem tzv. štěchovického archivu zůstává řada nezodpovězených otázek. Mezi dokumenty měl být údajně seznam 60 tisíc konfidentů.

15. února

Do Prahy přijela polská vládní delegace k jednání o sporných hraničních otázkách (Těšínsko); jednání pokračovala do konce března, avšak byla neúspěšná.

21. února

Prozatímní národní shromáždění schválilo zákon o obnovení univerzity v Olomouci (se čtyřmi fakultami); současně přijalo zákon o voličských seznamech. Věková hranice volebního práva byla snížena: aktivní volební právo měli občané od 18 let a pasivní od 21 let.

27. února

Po dlouhých jednáních byla v Budapešti uzavřena československo-maďarská dohoda o výměně obyvatelstva (slovenské menšiny v Maďarsku za maďarskou menšinu v ČSR). V Maďarsku se k přesídlení přihlásilo pouze 73 273 Slováků. Přesídlovací akce nepřinesla očekávaný výsledek (začala až v dubnu 1947).

28. února

Prozatímní národní shromáždění přijalo ústavní zákon, kterým byly schváleny a prohlášeny za zákony dekrety prezidenta republiky; vládní návrh pocházel z 5. února t. r. Celkem bylo vydáno v letech 1940-1945 143 dekretů, z toho 17 ústavních. V zahraničí bylo vydáno 45 dekretů (11 ústavních), na osvobozeném území ČSR od 2. dubna do 27. října 1945 dalších 98 (6 ústavních).

1. března

Pod názvem Křesťansko-republikánská strana byla založena na Slovensku nová politická strana, aby odebrala Demokratické straně hlasy slovenských katolíků (měla podporu komunistů). Od 1. dubna začala působit jako Strana slobody; v jejím čele se objevila část funkcionářů Demokratické strany, zejména V. Šrobár, A. Cvinček.

13. března

Došlo k vyhlášení prvních národních podniků; šlo zejména o doly, energetické závody, hutě, strojírenské a kovodělné závody, chemické a sklářské, dřevařské a textilní, kožedělné a gumárenské.

22.-23. března

V Praze se konal I. sjezd Svazu české mládeže; předsedou byl zvolen Z. Hejzlar. Propagandisticky vystupoval Svaz jako 'jednotná mládežnická organizace', ve skutečnosti šlo o komunistickou organizaci; obdobně tomu bylo i ve Svazu slovenské mládeže.

28.-31. března

V Praze se sešel VIII. sjezd KSČ; již začátkem března přijala KSČ miliontého člena a představovala nejsilnější politickou stranu v ČSR s nejhustší sítí svých organizací. Národní socialisté měli 580 tisíc členů, sociální demokraté 380 tisíc a lidovci něco přes 370 tisíc. Všechny nekomunistické strany byly tzv. stranami voleb s tradiční parlamentní demokracií. Komunisté dali na sjezdu jasně najevo, že chápou stranu jako nástroj boje o moc nad ostatními, jako mocenskou organizaci. Předsedou KSČ byl zvolen K. Gottwald, generálním tajemníkem R. Slánský.

30. března

Demokratická strana na Slovensku uzavřela s katolíky tzv. dubnovou dohodu, podle níž získali jejich přívrženci zastoupení ve funkcích. Slovenští biskupové se obávali sblížení s komunisty (prostřednictvím Strany slobody) a přijali nabídku demokratů; rozdělení funkcí bylo provedeno v poměru 7 : 3 ve prospěch příznivců katolicismu.

1.-3. dubna

Proběhl první poválečný sjezd Československé strany lidové; strana se programově vymezila jako nesocialistická (jediná v českých zemích), jako strana křesťanského sociálního reformismu (s ochranou soukromého majetku). Na sjezdu došlo ke sporu mezi linií jejího předsedy J. Šrámka a zastánci ostřejšího kursu vůči levici (zejména komunistům) v čele s H. Koželuhovou.

9.-11. dubna

Zástupci vlády a Slovenské národní rady dojednali doplnění politické dohody mezi oběma orgány (z 2. června 1945) a odstranili právní nesrovnalosti některých opatření. Doplňkový protokol (dostal označení tzv. druhá pražská dohoda) posílil kompetence vlády a prezidenta republiky v personálních otázkách na Slovensku, stanovil postup při udělování vyznamenání a milosti a řešil některé problémy hospodářské organizace na Slovensku.

19.-22. dubna

V Praze se konal I. všeodborový sjezd ROH, který sloučil české a slovenské odbory a završil organizační výstavbu této jednotné odborové organizace v ČSR. Rozhodující pozice ovládli komunisté (A. Zápotocký jako předseda) a levicoví sociální demokraté (E. Erban jako generální tajemník), takže pomocí odborů prováděla KSČ politický nátlak proti demokratickým silám (požadavky dalšího znárodňování).

20. dubna

Sešel se sjezd českých partyzánů; předsedou se stal generální tajemník KSČ R. Slánský.

9. května

V Bělehradě byla podepsána Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi ČSR a Jugoslávií (v říjnu 1949 ji vláda ČSR vypověděla).

21. května

Mimořádný lidový soud v Praze vynesl rozsudek smrti nad K. H. Frankem; veřejná poprava se konala 22. května 1946 v Praze na Pankráci.

26. května

Na území republiky se uskutečnily první poválečné volby - do Ústavodárného národního shromáždění. V českých zemích získala KSČ 40,17 %, národní socialisté 23,66 %, lidová strana 20,23 % a sociální demokracie 15,59 %. Na Slovensku zvítězila Demokratická strana (61,43 %) před KSS (30,48 %). I v celostátním měřítku zvítězili komunisté (37,94 %) se 114 poslanci, národní socialisté získali 55 mandátů, lidovci 46 poslanců a sociální demokraté 39 poslanců. Dosavadní paritní zastoupení politických stran v národních výborech bylo zrušeno a upraveno podle květnových výsledků voleb.

10. června

Začal odsun sudetských Němců do sovětského pásma; nejdříve odjížděly dva transporty denně, později tři a od 1. července šest transportů.

16.-21. června

Konal se I. sjezd českých spisovatelů; předsedou Syndikátu českých spisovatelů se stal F. Halas.

19. června

Tři dny po ustavující schůzi Ústavodárného národního shromáždění se konala jednomyslná (manifestační) volba E. Beneše prezidentem ČSR. Současně podala demisi vláda Z. Fierlingera.

24. června

Ve vedení Národní fronty byla připravena tzv. třetí pražská dohoda (vládou schválena 28. června), která měla neutralizovat výsledky volebního vítězství Demokratické strany na Slovensku. Dohoda upevnila postavení ústřední vlády na Slovensku, neboť byla obava, aby demokraté nevyužili svého povolebního postavení. Podle nové dohody byla zákonodárná činnost Slovenské národní rady i výkonná moc sboru pověřenců postavena pod kontrolu vlády (pověřenci byli podřízeni ministrům). Slovenské orgány byly degradovány na bezmocné a nesamostatné instituce (psalo se o novocentralismu).

2. července

Jmenována třetí vláda Národní fronty v čele s komunistou K. Gottwaldem (KSČ v ní obdržela 7 křesel, KSS 2, národní socialisté, lidovci a demokraté po 4 a sociální demokraté 3, přičemž dva ministři - L. Svoboda a J. Masaryk byli bezpartijní). 8. července přednesl předseda vlády Gottwald v Ústavodárném národním shromáždění vládní tzv. Budovatelský program, jehož základní rys spočíval: 1. ve vypracování a schválení nové ústavy; 2. v přípravě dvouletého hospodářského plánu (1947-1948).

10. července

V Moskvě došlo k podpisu smlouvy o opci a přesídlení volyňských Čechů do své bývalé vlasti; obdobně bylo uděleno právo československým občanům ruské, běloruské a ukrajinské národnosti na opci a přesídlení do SSSR. Směrnice o repatriaci volyňských Čechů do ČSR byla podepsána v Moskvě 13. října t. r.

31. července

Národní soud v Praze (zasedající od 29. dubna 1946) vynesl rozsudek nad protektorátní vládou: A. Hrubý byl odsouzen na doživotí, J. Krejčí na 25 let, J. Kamenický na 5 let, R. Bienert na 3 roky a J. Kalfus byl sice shledán vinným, ale byl osvobozen. Vláda projednávala výsledek soudu a dospěla 6. srpna ke kompromisu - vyjádřila zklamání nad nízkými tresty, ale zároveň respektovala nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. KSČ podnítila 'celonárodní' kampaň proti vynesenému rozsudku (vlna rezolucí od komunistických organizací, odborářů i odbojářů) s žádostí o jeho revizi. Komunisté ve vládě nakonec prosadili 18. prosince t. r. schválení novely obou retribučních dekretů. Ve svém důsledku šlo fakticky o první poválečný politický proces v ČSR.

10. srpna

Nedostatek pracovních sil způsobený odsunem Němců vedl ministerstvo sociální péče k vyhlášení tříměsíční pracovní povinnosti pro ročníky 1927 a 1928.

14. září

U příležitosti 50. výročí založení Československé strany lidové se konal v Přerově její slavnostní sjezd.

24. září

Ministerstvo zemědělství odevzdalo vládě návrh 6 zemědělských zákonů: 1. revize pozemkové reformy z první republiky; 2. zaknihování přídělů konfiskovaného majetku; 3. zamezení drobení půdy; 4. úpravy práva na honitbu; 5. scelování rozdrobených polí; 6. zajištění pomoci rolníkům při plnění dvouletky.

25. října

Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o dvouletce.

29. října

Z Karlových Varů byl vypraven poslední (symbolický) transport německých občanů (transporty však jezdily i dále, a to i do sovětského pásma). Během organizovaného odsunu v roce 1946 bylo vysídleno z ČSR 1 222 628 osob německé národnosti do amerického a 633 984 osob do sovětského okupačního pásma v Německu.

2. prosince

V Bratislavě byl zahájen před Národním soudem proces s J. Tisem, A. Machem a F. Ďurčanským; 15. dubna 1947 byl vynesen rozsudek: Tiso a Ďurčanský (v nepřítomnosti) byli odsouzeni k trestu smrti, A. Mach k 30 letům žaláře (Tiso byl 18. dubna popraven). V polovině srpna proběhl proces s V. Tukou a dalšími představiteli slovenského klerofašistického státu.

9. prosince

Msgre. dr. J. Beran byl slavnostně vysvěcen v Praze na arcibiskupa; na uvolněný svatovojtěšský stolec byl jmenován papežem Piem XII. 9. listopadu t. r.

22.-23. ledna

Na zasedání ÚV KSČ vytyčili komunisté (povzbuzeni vítězstvím v parlamentních volbách) cíl získat v příštích volbách více než 50 % hlasů.

31. ledna

Před Národním soudem v Praze začalo přelíčení s protektorátní vládou R. Berana; rozsudek (vynesený 21. dubna t. r.) odsoudil R. Berana a J. Syrového na 20 let do vězení.

10. února

V Paříži byla podepsána mírová smlouva československo-maďarská, dojednaná na pařížské mírové konferenci (26. července-15. října 1946).

15. února

V Paříži podepsána československo-francouzská deklarace o spolupráci.

28. února-3. března

V Praze se konal XIV. jubilejní sjezd národně socialistické strany, který schválil nový organizační řád a zvolil ústřední výbor (znovu) v čele s P. Zenklem; generálním tajemníkem se stal V. Krajina. Oba se vyznačovali silně kritickým poměrem ke komunistům. Sjezd se přihlásil k odkazu T. G. Masaryka a E. Beneše.

5. března

Ve Varnsdorfu došlo ke stávce, kterou vyprovokovali komunisté s odbory proti rozhodnutí okresního soudu, aby konfiskovaná textilní továrna bývalé firmy Eichler a syn byla vrácena původnímu majiteli E. Beerovi (za války působil v Anglii). Okresní soud své rozhodnutí pod nátlakem zrušil, továrna zůstala pod národní správou a byla připojena k národnímu podniku. Stávka spadala do období tzv. boje o konfiskáty.

10. března

Ve Varšavě podepsali K. Gottwald, J. Masaryk za československou a J. Cyrankiewicz a Z. Modzielewski za polskou vládu smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci. Smlouva byla uzavřena na 20 let (1. března 1967 byla podepsána nová smlouva na dalších 20 let), k ratifikaci došlo 14. května t. r. I potom mezi československými politiky zůstávala ve vztazích k Polsku nedůvěra, dokonce i prvky nepřátelství.

14. března

Ve Vídni skončilo československo-rakouské jednání o úpravě hranic, někteří ministři (zejména komunista V. Kopecký) chtěli posunout hranice i na jihu republiky.

4. dubna

Komunistický ministr zemědělství J. Ďuriš vyhlásil na manifestaci v Hradci Králové tzv. Hradecký program, který navazoval na předchozí etapy pozemkové reformy a opíral se o 6 zemědělských zákonů (1946). Vytyčil heslo: Půda patří těm, kdo na ní pracují. Požadoval: 1. dokončení konfiskace půdy; 2. revizi první pozemkové reformy; 3. rozdělení veškeré půdy nad 50 ha (případně i menší rozlohy, pokud vlastník na ní nepracuje); 4. uzákonění národního pojištění pro rolníky; 5. zavedení jednotné zemědělské daně; 6. zvýhodnění úvěru a odstranění rozdílu mezi cenami průmyslových a zemědělských výrobků. Program narazil na odpor demokratických stran, ale komunisté jím posílili svůj vliv na vesnici.

10. června

Skupiny Ukrajinské povstalecké armády, tzv. banderovců (sotně Bir, Chrin, Stach, Chromenko, Burlak), se snažily probít československým územím do Rakouska; z Polska pronikaly již od srpna 1945 přes Dukelský průsmyk na východní Slovensko. Proti nim byly povolány ozbrojené oddíly československé moci (Akce B - vojáci, partyzáni, SNB); celkem na 13 500 mužů bojovalo proti 400-500 banderovcům. Většina těchto 'psanců' byla zneškodněna (350 osob), celá 'akce' ukončena 17. listopadu 1947.

24. června

Československá vláda se zabývala Marshallovým plánem a ustavila komisi, která měla připravit politické rozhodnutí.

30. června

V Československu ukončila hospodářskou činnost mezinárodní organizace UNRRA (1943), jejímž úkolem bylo poskytovat pomoc státům poškozeným ve válce formou dodávek potravin, léčiv, oděvů, spotřebního zboží, strojů a dopravních prostředků. Dodávky do ČSR představovaly částku zhruba 13,5 miliardy korun (793 451 tun různého zboží).

5. července

V Praze proběhl manifestační sjezd Československé obce legionářské.

10. července

Československá vláda odvolala svou účast na pařížské konferenci, která se zabývala Marshallovým plánem; negativní postoj zaujala po jednání vládní delegace v čele s K. Gottwaldem v Moskvě (9.-12. července t. r.), kdy se podvolila nátlaku J. V. Stalina. Příslovečná 'železná opona' dosedla k naší zemi.

25. července-17. srpna

V Praze se konal I. světový festival mládeže.

září

Komunisté zahájili náborovou kampaň (tzv. Gottwaldovu výzvu) s cílem zvýšit svou členskou základnu a upevnit organizovanost ve straně. Od počátku září do konce roku 1947 přibylo v českých zemích 142 986 komunistů, takže KSČ měla 1 266 140 členů (s KSS téměř 1,5 milionu).

2. září

Vláda zamítla většinou hlasů komunistický návrh (předložil J. Dolanský) na zavedení tzv. milionářské dávky (mimořádného zdanění), která by přinesla prostředky na příplatky rolníkům v důsledku velkého sucha (vázlo zásobování). Nekomunistické strany navrhovaly jiné zdroje (úspory ve státní sféře, postihy spekulantů). Komunisté za prosazení svého návrhu jednak 'mobilizovali lidové masy' (prostřednictvím ROH - telegramy, rezoluce) a jednak uzavřeli dohodu se sociální demokracií o společném postupu (12. září). Vláda nakonec přijala 21. září kompromisní návrh o 'mimořádné dávce z majetku a z nadměrných zisků'; parlament jej schválil 31. října 1947.

4.-9. září

Vyhrocená komunistická kampaň za milionářskou dávku.

10. září

Třem ministrům vlády (P. Zenklovi, P. Drtinovi a J. Masarykovi) byla zaslána poštou krabička s náloží tritolu (nitky 'spiknutí' vedly na krajský sekretariát KSČ v Olomouci); krabičky vyrobil stolař J. Kopka z Krčmaně. Tzv. krčmaňský (krabičkový) případ se přenesl na půdu parlamentu (21. ledna 1948) a i do vlády (27. ledna, 13. února 1948) a stal se předehrou únorových událostí.

14. září

Ministerstvo vnitra vydalo první zprávu o odhalení 'protistátní skupiny' na Slovensku; do vazby se dostalo 380 osob, mezi nimi i osobní tajemníci téměř všech vedoucích činitelů Demokratické strany a také dva její generální tajemníci (J. Kempný a M. Bugár). Vykonstruovaný policejní případ ze strany zpravodajských a bezpečnostních útvarů měl zdiskreditovat a odstranit vedoucí postavení Demokratické strany na Slovensku a dosáhnout změny stranicko-politické struktury ve prospěch slovenských komunistů. Výsledkem dramatických dnů byla rekonstrukce sboru pověřenců (předsedou zůstal G. Husák), kterou schválila vláda 18. listopadu t. r. Záměr se komunistům zdařil jen částečně.

1. října

Ústavodárné národní shromáždění ratifikovalo mírové smlouvy s Bulharskem, Rumunskem, Finskem, Itálií a Maďarskem.

5. října

V Praze byl zahájen II. sjezd československých historiků; na sjezdu došlo ke střetu zastánců Pekařovy koncepce s marxistickými historiky.

14.-16. listopadu

V Brně se konal XXI. sjezd sociálně demokratické strany, na němž došlo k porážce prokomunistického Fierlingerova křídla; novým předsedou se stal B. Laušman. Současně bylo schváleno sloučení slovenské sociální demokracie s českou sociální demokracií v jednu stranu (předtím rozhodnuto na sjezdu v Bratislavě, 17.-18. října t. r.).

17. listopadu

Na schůzi Národní fronty oznámil komunistický ministr vnitra V. Nosek odhalení 'špionážní skupiny' na Mostecku; šlo o provokaci, o přípravu politického procesu namířeného proti národním socialistům (proti P. Zenklovi, V. Krajinovi a P. Drtinovi). Ministr spravedlnosti Drtina předložil ve vládě 27. prosince důkazy o vykonstruovaném obvinění.

20.-21. ledna

Vláda se zabývala osnovou zákona o trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy; diskuse byla rozsáhlá a velmi ostrá. Sporným bodem byla i úprava platů státních a veřejných zaměstnanců; nakonec byl 10. února podpořen návrh sociálního demokrata V. Majera (navrhoval měsíční zvýšení o 800 Kčs) proti návrhu komunisty J. Dolanského a ÚRO. Nekomunistická opozice získala na tomto jednání vlády většinu. Politické napětí se však stupňovalo.

13. února

Vláda vytvořila komisi k překonání rozporů (ty existovaly například v otázce osnovy zákona o národním pojištění, v návrhu školského zákona, zákona o živnostenské a zemědělské dani). Současně jednala vláda o situaci v Bezpečnosti; národně socialističtí ministři upozornili na chystané přemístění obvodních velitelů SNB v Praze ve prospěch komunistů. Ministru Noskovi bylo uloženo zastavit realizaci rozkazu zemského velitele SNB o přemísťování.

17. února

Ministři tří nekomunistických stran podmínili účast na jednání vlády splněním usnesení z 13. února; pro neúčast ministra Noska byla schůze vlády odročena na 20. února.

19. února

Náhlý přílet náměstka sovětského ministra zahraničí V. A. Zorina a amerického velvyslance L. Steinhardta do Prahy.

20. února

Sešla se mimořádná schůze vlády, na níž měl ministr Nosek podat zprávu k usnesení z 13. února. Ministři tří nekomunistických stran - národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany se jednání nezúčastnili a poté podali demisi (celkem 12 ministrů z 26). Vypukla vládní krize.

21. února

Ve všech velkých městech se z podnětu komunistů konala masová shromáždění a jejich účastníci vyslechli rozhlasový Gottwaldův projev, v němž oznámil komunistickou variantu řešení vládní krize a vyzval k ustavení akčních výborů Národní fronty (první vznikly například v Hradci Králové, Boskovicích, Kunštátě).

22. února

V Průmyslovém paláci v Praze se konal sjezd závodních rad a odborových skupin; na 8 tisíc delegátů (příslušníků všech stran a bezpartijních) se vyslovilo (proti 10 hlasům) pro požadavky dalšího znárodnění a pro Gottwaldovo řešení krize (přijetí demise ministrů, doplnění vlády a 'očistu' Národní fronty).

23. února

Prezident republiky E. Beneš přijal jednotlivé delegace stran národně socialistické, lidové a sociálně demokratické a ujistil je, že nebude jmenovat vládu, v níž by nebyli zástupci všech stran a na nichž by se nedohodla jejich vedení. Delegace informovaly Beneše, že trvají na zachování Národní fronty; ta už byla de facto 'mrtvá' a nahrazena 'obrozenou' Národní frontou bez nekomunistické opozice. Akční výbory začaly nekompromisně a s nadšením provádět očistu veřejného života, rozpoutaly vlnu ukrutností. V Obecním domě v Praze byl večer utvořen přípravný výbor k ustavení ústředního akčního výboru Národní fronty. Na pokyn ÚV KSČ se začaly ve velkých městech vytvářet Lidové milice (do Prahy dorazila kolona 33 aut s puškami a samopaly z brněnské Zbrojovky).

24. února

Narůstal politický a administrativní tlak komunistů. V době od 12 do 13 hodin proběhla v celé republice generální stávka; účastnilo se jí přes 2,5 milionu občanů, nestávkovalo kolem 4 tisíc zaměstnanců (existenční strach). Ve vedení nekomunistických stran se ustavovaly akční výbory s prokomunistickou orientací.

Proces diferenciace ve vedení sociální demokracie vedl ke sblížení mezi levicí (Z. Fierlingerem) a středem (předsedou strany B. Laušmanem); Oba proudy se vyslovily pro dohodu s KSČ; pravice se dostala do izolace. Ministři V. Majer a F. Tymeš podali demisi.

25. února

V jedenáct hodin K. Gottwald, V. Nosek a A. Zápotocký předložili prezidentu Benešovi návrh na novou vládu. Během krize došlo na Hrad 5327 rezolucí podporujících komunistické řešení krize a jen 150 se stavělo proti němu. Na prezidentovo rozhodnutí čekalo na 250 tisíc účastníků manifestace v Praze a další statisíce v jiných městech republiky. V 16.30 hodin prezident Gottwaldův návrh nové vlády podepsal. Ve 25členném kabinetě obsadili komunisté 13 křesel, tři ministři byli bezpartijní a ostatní byli příslušníky nekomunistických stran, zcela však závislí na komunistech a bezvýhradně jim poslušní. Komunisté dosáhli svého cíle - monopolu moci, a to v rozporu s existující demokratickou ústavou. Nastolili totalitní systém za podpory značné části občanů, které získali na sliby a svůj program.

Ustaven ústřední akční výbor Národní fronty v čele s komunistou A. Zápotockým; generálním tajemníkem se stal A. Čepička, místopředsedy R. Slánský (oba KSČ), Z. Fierlinger (sociální demokracie), A. Neuman (národně socialistická strana) a J. Plojhar (lidová strana).

Večer prošel Prahou mohutný průvod Lidových milicí.

26. února

Akční výbor lidové strany vydal provolání k členům, v němž požadoval 'očistu strany' a přihlásil se k obrozené Národní frontě.

Pražský arcibiskup J. Beran vydal pastýřský list Arcibiskupe, nemlč, nesmíš mlčet; tato výzva byla namířena proti politické perzekuci a nezákonnostem, které provázely zrod komunistické moci. Zůstala však bez většího ohlasu.

27. února

Akční výbor národně socialistické strany vyzval k ustavení akčních výborů v nižších stranických orgánech a k provádění očistného procesu. Do vedení strany, která se 3. března t. r. přejmenovala na Československou stranu socialistickou, se dostali A. Neuman a E. Šlechta. Postupně zanikly místní a okresní organizace, z původních 593 tisíc členů jich zůstalo za rok 14 844.

Ústřední akční výbor Národní fronty vyzval veřejnost, aby provedla 'důkladnou očistu od reakce'; Národní fronta přestala být základnou pro dohody politických stran. 'Očista' se týkala hlavně středních a nižších článků státního a hospodářského aparátu, oblasti kultury, školství apod. Do konce března t. r. bylo zbaveno funkcí okolo 30 tisíc osob, z toho 12 tisíc státních a veřejných zaměstnanců.

28.-29. února

V Praze proběhl sjezd rolnických komisí, který přijal rezoluci o urychleném uzákonění pozemkové reformy.

4. března

Celostátní porada ordinářů katolické církve odmítla vydat zvláštní prohlášení o loajalitě k novému režimu.

Předsednictvo ÚV KSČ ustavilo tzv. hospodářskou radu ÚV KSČ a označilo ji za svůj hospodářský sekretariát, který se stal nadřízeným orgánem vlády (především ekonomických ministerstev).

7. března

Ústřední akční výbor Národní fronty předložil ke schválení osnovu zákona o revizi retribučních rozsudků; už den předtím byl podán návrh k ustavení zvláštních soudů 'v boji proti reakci' (měly nést označení Státní soud v Praze, Brně, Bratislavě). Státní soudy působily od 26. října 1948 do 1. ledna 1953 a odsoudily 27 tisíc osob (vynesly 232 trestů smrti, z nichž bylo 178 vykonáno); zřízeny byly podle zákona č. 232/1948 Sb. a zasedaly i v okresních městech a na velkých závodech.

10. března

Premiér K. Gottwald předložil Ústavodárnému národnímu shromáždění programové prohlášení 'nové vlády Národní fronty'.

Stálý zástupce ČSR u OSN J. Papánek požádal Radu bezpečnosti o zákrok proti 'pražskému puči'; o dva dny později požádala Chile Radu bezpečnosti, aby vyšetřila únorové události. Vlády USA, Velké Británie a Francie vydaly společné protestní prohlášení.

Pád z okna Černínského paláce v Praze ukončil život ministra zahraničí J. Masaryka; úřední verze hovořila o sebevraždě.

11. března

Pro programové prohlášení Gottwaldovy vlády hlasovalo všech 230 přítomných poslanců; ze zbývajících 70 poslanců 11 jich opustilo zasedání před hlasováním, 59 poslanců se buď vzdalo mandátu, emigrovalo, nebo bylo ve vězení. Následovala očista parlamentních klubů. V parlamentě nedošlo k žádnému odporu.

13.-17. března

Na zámku v Dobříši se konalo sněmování mladých českých spisovatelů, které již bylo v režii komunistických spisovatelů.

18. března

Ústřední akční výbor Národní fronty vydal prohlášení o svobodě náboženského vyznání a svědomí a verbálně odsoudil přehmaty vůči církvím. Zároveň však velmi tvrdě vystoupil proti 'zneužívání náboženství a církve proti lidově demokratické republice'.

Po rezignaci B. Laušmana byl zvolen předsedou sociální demokracie Z. Fierlinger.

20. března

Ústavodárné národní shromáždění schválilo divadelní zákon a zákon o živnostenské dani.

Ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o sjednocení tělovýchovy; do 28. března t. r. byla násilně ukončena činnost všech tělovýchovných organizací (DTJ, Orla, vojenských, sportovních a turistických organizací) a došlo k vytvoření jednotné celostátní tělovýchovné organizace, pro niž byl z taktických důvodů převzat název Sokol (ustaven 28. března t. r.).

21. března

Ústavodárné národní shromáždění schválilo zemědělské zákony vytyčené v tzv. Hradeckém programu (ze 4. dubna 1947); šlo zejména o vyvlastnění půdy nad 50 ha.

Na civilním letišti u Rakovníka došlo k zatčení předsedy lidové strany Msgre. J. Šrámka a bývalého ministra F. Hály, kteří zde čekali na letadlo, jež je mělo dopravit do exilu.

4.-7. dubna

V Praze proběhly oslavy 600. výročí založení Karlovy univerzity; prezident E. Beneš předal akademické obci obnovenou zakládací listinu.

9. dubna

Činnost zahájily obnovené lidové soudy, které v poválečném období soudily případy kolaborantství za okupace.

10.-11. dubna

Za hlavního účinkování Z. Nejedlého a V. Kopeckého se konal tzv. sjezd národní kultury, který vyzval účastníky k 'politicky angažované práci a k vytvoření nové, socialistické kultury'. Hned po únoru 1948 bylo vyloučeno ze Syndikátu českých spisovatelů několik desítek členů a z jeho původních 1711 členů se stalo jen 300 členy a 120 kandidáty později nově utvářeného Svazu spisovatelů.

15. dubna

Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o národním pojištění.

21. dubna

Ústavodárné národní shromáždění schválilo školský zákon (o jednotné škole); připravován byl od konce roku 1945, již 6. května 1946 byl ministrem Z. Nejedlým předložen vládě ke schválení, ale na pořad jednání se nedostal. Prakticky se jednalo o sjednocení typu školy 'střední' a typu školy 'měšťanské' či odborné a vytvoření jednotného vzdělání; školní docházka byla prodloužena o 1 rok (na 9 let).

22. dubna

Ústřední výbor Národní fronty svolal konferenci kněží (po ní následovaly obdobné konference v okresech) s cílem získat je pro spolupráci s novým režimem; přesvědčit se dalo 180 kněží.

23. dubna

V Praze byla uzavřena Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSR a Bulharskem (podepsali E. Beneš a J. Dimitrov).

28. dubna

Od tohoto dne do konce roku 1948 přijal parlament sérii znárodňovacích zákonů; byly zestátněny průmyslové a potravinářské závody nad 50 zaměstnanců (ojediněle i pod touto hranicí), podniky stavební, dopravní, polygrafické, velkoobchod a zahraniční obchod, cestovní kanceláře a léčebné ústavy. Jednalo se celkem o více jak 5 tisíc podniků.

1. května

Poprvé proběhly jednotné oslavy 1. máje pod hlavičkou Národní fronty.

3. května

Biskupská porada v Olomouci vydala zákaz kněžím kandidovat v nastávajících parlamentních volbách a věnovat se politické činnosti.

5. května

Mezi zástupci sionistického hnutí a československou vládou byla uzavřena tajná dohoda o provedení výcviku izraelských leteckých specialistů na území ČSR (tzv. akce DI - Důvěrné Izrael). Kurzy probíhaly od léta do podzimu 1948 na několika československých letištích (mj. v Olomouci, Českých Budějovicích, Prostějově, Žatci) a bylo vycvičeno na 200 pilotů, mechaniků a parašutistů.

7. května

V ČSR ukončila činnost mise UNRRA; hospodářská pomoc byla ukončena již v roce 1947.

9. května

Ústavodárné národní shromáždění schválilo všemi přítomnými 246 poslanci novou Ústavu 9. května. Nemohla však vstoupit v platnost, neboť prezident Beneš ji odmítl podepsat a raději složil svůj úřad; začala platit až po volbě K. Gottwalda prezidentem a po jeho podpisu (14. července 1948). V ústavě jsou zakotveny výsledky 'února' a také plán dalších 'revolučních' přeměn společnosti. Skládala se ze tří částí: úvodního Prohlášení, 12 základních článků a 10 kapitol se 178 paragrafy.

10. května

Zahájena série jednání (sedm kol) mezi zástupci církví (vedl litoměřický biskup Š. Trochta) a Národní frontou (A. Čepička); předmětem rozhovorů byly konkrétní sporné body (například církevní školy, svátky). Nakonec jednání skončila neúspěchem, církevní hierarchie odmítla vydat jak požadované veřejné prohlášení loajality, tak povolení kandidatury J. Plojhara (jediným výsledkem bylo přesunutí svátku Božího těla z 30. května - den voleb, na 27. května).

30. května

V atmosféře silného politického tlaku se konaly volby do Národního shromáždění; opoziční kandidáti nebyli připuštěni a voličům byla předložena jednotná kandidátka, na níž měli komunisté zajištěno 70 % ze všech mandátů. Jednotná kandidátka získala 89,3 % hlasů. Parlamentní volby proběhly v rozporu s principy demokratických voleb. Předsedou Národního shromáždění byl 10. června zvolen O. John.

2. června

Prezident E. Beneš podepsal abdikační listinu; oficiálně bylo jeho rozhodnutí oznámeno 7. června. Povinnosti prezidenta vykonával předseda vlády K. Gottwald.

11. června

Obnoveno jednání mezi státem a církví; den předtím se sešla nově ustavená církevní komise ÚV KSČ. Církvi byl povolen zápis do církevních škol a ta vyslovila souhlas se svou účastí při nadcházející prezidentské volbě. Současně bylo zastaveno trestní řízení s 60 kněžími a laiky. Celkem proběhlo sedm jednání s církevními zástupci na půdě Národní fronty (poslední 18. června, pak nastala půlroční přestávka), vztahy mezi státem a církví se zostřily, sporné body se nahromadily.

14. června

Národní shromáždění zvolilo jednomyslně K. GOTTWALDA [1948-1953] prezidentem republiky. Při volbě zvonily v kostelích zvony a arcibiskup J. Beran sloužil v chrámu sv. Víta slavnostní Te Deum, které si Gottwald vyžádal.

15. června

Ustavena nová vláda v čele s A. Zápotockým; o dva dny později přednesl její předseda programové prohlášení.

19.-27. června

V Praze proběhl XI. všesokolský slet, který vyzněl jako protivládní demonstrace (zejména mohutný průvod sokolů). Následovala represivní opatření, Bezpečnost během sletu zadržela 237 osob.

27. června

V Praze se uskutečnilo slučovací shromáždění KSČ a sociální demokracie; jednání probíhalo od 17. dubna t. r. a znamenalo faktickou likvidaci v této době nejstarší české politické strany. Z 380 tisíc členů sociální demokracie přešla do KSČ asi 1/3 (167 tisíc), 'neloajální' byli pronásledováni.

4. července

Vstoupil v platnost zákon umožňující zrušit smlouvu o užívání bytů, v 'kterých bydlí osoby státně nespolehlivé'. Tohoto zákona se začalo užívat při realizaci tzv. akce B, při níž bylo vystěhováno na dobu zhruba čtyř let několik tisíc rodin (zejména z Prahy, Bratislavy a Brna).

21. července

V Bukurešti došlo k podpisu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSR a Rumunskem.

Přijetím zákona č. 213/1948 Sb. byly prohlášeny všechny 'aktivity' akčních výborů Národní fronty za legální, i když byly v rozporu se zákony; návrh zákona předložil A. Čepička (jako ministr spravedlnosti) komunistickému vedení už 30. března t. r., ale byl odmítnut jako předčasný. Postižení získali právo se odvolat proti výroku akčního výboru; využilo ho kolem 15 tisíc občanů, ale jen v pěti stech případech došlo ke zrušení původního rozhodnutí.

16. srpna

Biskupská konference v Nitře schválila tzv. memorandum vládě, v němž ji obvinila z neplnění slibů a současně uváděla řadu zásahů proti církvi; memorandum bylo čteno v kostelích.

3. září

V Sezimově Ústí zemřel dr. E. Beneš; státní pohřeb byl stanoven na 8. září. Bezpečnost se obávala demonstrací proti režimu, a proto zastavila příliv návštěvníků do Prahy (zejména sokolů) a zmobilizovala 4 tisíce příslušníků Lidových milicí jako pořadatelů. Při pohřebním obřadu došlo k nepokojům, zatýkání a zákrokům policie.

9. září

Předsednictvo ÚV KSČ schválilo politiku 'ostrého kursu proti reakci' s konkrétními opatřeními (tvrdý zákon na ochranu republiky, zřízení táborů nucené práce, ostrý postup proti živnostníkům a kulakům atd.). Režim prožíval svou první krizi.

20. září

Předsednictvo ÚV KSČ ustavilo svou kulturní radu, která rozhodovala o všech otázkách kultury a ideologie včetně personálních záležitostí; v roce 1950 převzal její roli stranický aparát.

27.-29. září

Došlo ke sloučení KSČ s KSS v jedinou politickou stranu; v čele zůstali K. Gottwald (předseda) a R. Slánský (generální tajemník).

8. října

Parlament schválil Zákon na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb.; vstoupil v platnost 14. října t. r. a podle něj (spolu s první hlavou zvláštní části trestního zákona č. 86/1948 Sb.) probíhaly politické procesy. Současně s ním byl přijat i zákon o státním soudu (č. 232/1948 Sb.).

25. října

Národní shromáždění přijalo zákon č. 247 o táborech nucené práce (TNP); do konce roku 1948 byly zřízeny tři TNP v českých zemích a tři na Slovensku, v roce 1949 vzniklo dalších 27 táborů (zároveň 7 jich bylo zrušeno). Do roku 1953 prošlo TNP na 23 tisíc neprávem postižených občanů.

27. října

Parlament schválil první pětiletku (1949-1953); jejím těžištěm bylo: 1. přestavba (transformace) ekonomiky na státně rigorózní plánovitý systém; 2. znárodnění zbytku průmyslu (malých a středních podniků); 3. rozvoj kovoprůmyslu (zejména těžkého strojírenství); 4. industrializace Slovenska; 5. združstevňování zemědělství.

17.-18. listopadu

ÚV KSČ přijal (v referátu K. Gottwalda) v duchu prosazované teorie o zostřování třídního boje řadu ostrých administrativních opatření proti opozičním silám s cílem jejich zatlačování a omezování.

26. listopadu

Zformulován tzv. pamětní spis vlády ČSR vládě SSSR, v němž byly konkretizovány požadavky československé vlády (zvýšení dodávek surovin a investičních zařízení, dlouhodobá půjčka zlata ve výši 200 milionů dolarů); slib Moskvy mohl překlenout narůstající hospodářské potíže, nemohl však nahradit neposkytnutý úvěr ze Západu ani dovoz jeho moderních strojů a zařízení. Znamenal posun československé ekonomiky k SSSR; byl projednáván při návštěvě předsedy vlády A. Zápotockého v Moskvě (7.-15. prosince t. r.).

1. prosince

Přijaty zásady nové organizace SNB; o tři týdny později schválil parlament tzv. zjednodušený zákon 386/1948 Sb. o SNB (počet příslušníků Bezpečnosti dosáhl 45 250 osob, ve Státní bezpečnosti jich bylo 8130).

14. prosince

Vláda se usnesla přesunout z veřejné správy 65 tisíc zaměstnanců do výroby; výsledek akce narazil na odpor ministerstev a úředníků, takže do výroby odešla necelá třetina plánovaného počtu.

1. ledna

Vstoupil v platnost zákon o krajském zřízení; místo dosavadních dvou zemských národních výborů vzniklo 19 krajských národních výborů a velké okresy byly rozděleny na menší (celkem vzniklo 364 okresních národních výborů).

Byl zaveden dvojí trh; vedle vázaného trhu (lístkového) začal fungovat volný trh za ceny několikanásobně vyšší. Přitom všichni živnostníci byli vyřazeni z vázaného trhu a zanikly rovněž zájmové organizace živnostníků povinným sloučením ve Svaz československého živnostnictva.

5.-8. ledna

Československo se stalo zakládajícím členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), hospodářské organizace sdružující většinu států vznikajícího sovětského bloku.

únor

Založena Rada svobodného Československa jako vrcholný orgán poúnorové emigrace v čele s P. Zenklem (v roce 1974 bylo sídlo Rady přeloženo z Washingtonu do New Yorku).

17. února

Po půlroční přestávce bylo obnoveno jednání mezi státem a římskokatolickou církví; vládní delegaci tvořilo sedm ministrů v čele s A. Čepičkou, v církevní byli biskupové Š. Trochta a J. Čárský. Jednání bylo v dubnu přerušeno (vliv měl incident s odposlouchávacím zařízením na biskupské konferenci ve Starém Smokovci ve dnech 22.-23. března t. r.). Komunistické vedení se rozhodlo 'pro boj'.

23. února

Národní shromáždění přijalo zákon o jednotných zemědělských družstvech; od 1. dubna se rozjela kampaň za jejich zakládání.

4. března

Na sjezdu spisovatelů byl založen Svaz československých spisovatelů (dosud existoval Syndikát českých spisovatelů a Spolek slovenských spisovatelů); předsedou se stal J. Drda ('čestným' předsedou zůstal F. Halas).

16. dubna

Mezi ČSR a Maďarskem byla uzavřena Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.

20.-25. dubna

V Praze jednali delegáti I. světového kongresu obránců míru, kterým francouzská vláda nepovolila vstup do země; značně ideologicky zmanipulovaná prokomunistická akce našla velký ohlas v československých masmédiích.

23.-24. dubna

Proběhla slučovací konference prokomunistických mládežnických organizací (Svazu české mládeže, Zväzu slovenskej mládeže, Svazu polské mládeže a Svazu mládeže Karpat), na níž byl vytvořen Československý svaz mládeže (ČSM) a došlo k ustavení Pionýrské organizace, sdružující děti do 15 let.

25. dubna

Komunistické vedení schválilo novou linii církevní politiky; o čtyři dny později biskupská konference v Olomouci zbavila biskupa Š. Trochtu plné moci k jednání s vládou.

13. května

Brněnská mládež zahájila akci 'Mládež vede Brno', při níž jí byla předána do rukou na celý týden správa města; podobné avanturistické 'akce' zneužívaly mládež k politickému tlaku na veřejnost a byly vyhlášeny i v jiných místech republiky.

25.-29. května

IX. sjezd KSČ vyhlásil tzv. generální linii výstavby socialismu, jíž se měla urychlit společenská přestavba společnosti; spočívala zejména: 1. v kolektivizaci zemědělství; 2. v likvidaci maloburžoazie; 3. v utváření společenských vztahů na základě teorie zostřování třídního boje; 4. v upevňování mocenské autority státu a jeho orgánů; 5. ve výchově nové, režimu oddané inteligence; 6. v důsledném uplatňování vedoucí úlohy komunistické strany.

10. června

V Praze se konala ustavující konference Katolické akce, která měla vyvolat 'hnutí věřících' proti biskupům; do čela byl postaven 60členný ústřední výbor vedený režisérem F. Pujmanem. Provládní tzv. obrodné hnutí katolíků narazilo na odpor duchovních i věřících, a to i přes konané konference na okresech, a nezískalo výraznější podporu. Docházelo k incidentům při bohoslužbách. Nejznámější je provokace komunistů proti arcibiskupu Beranovi při bohoslužbě na Boží tělo ve Svatovítském chrámu 19. června, po níž se Beranova izolace změnila v domácí vězení s trvalým dohledem Státní bezpečnosti; 7. března 1951 byl arcibiskup Beran internován mimo pražskou diecézi.

21. června

V trestnici na Borech byl popraven generál H. Píka, po roce 1945 zástupce náčelníka generálního štábu. Brzy po únoru 1948 byl propuštěn z armády, v květnu t. r. zatčen a 29. ledna 1949 odsouzen k trestu smrti. Šlo o první velký politický proces s dosud nejvyšším činitelem armády.

14. července

Zveřejněn dekret Vatikánu o exkomunikaci všech komunistů vydaný papežem Piem XII. 13. června; praktický účinek dekretu byl nulový (v církvi byl tehdy zhruba 1 milion komunistů).

3. října

V Praze byla zahájena akce T-43, která měla zajistit pro tábory nucených prací velký počet internovaných; akce se snažila zastrašit opoziční aktivisty od protirežimního odporu a souvisela s plánem 'vyčistit velká města od reakce'.

4. října

Došlo k vypovězení Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci s Jugoslávií.

ČSR navázala diplomatické styky s Čínskou lidovou republikou.

14. října

Národní shromáždění schválilo zákon č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem; předsedou státního úřadu se stal A. Čepička, kterého v dubnu 1950 vystřídal Z. Fierlinger. Téhož dne přikázalo ministerstvo vnitra předkládat všechny pastýřské listy, instrukce, oběžníky a tiskoviny, určené kněžím, k předběžnému schválení národnímu výboru. Státní kontrola činnosti církve a jejího vnitřního života se stávala téměř absolutní.

18. října

ČSR uznala Německou demokratickou republiku.

11. prosince

V kostelíku v Čihošti u Ledče nad Sázavou se při kázání kněze P. J. Toufara několikrát vychýlil křížek nad kazatelnou; zrodil se tzv. čihošťský zázrak zinscenovaný československou tajnou policií - Státní bezpečností. Obětí této provokace se stal farář P. Josef Toufar, který na následky krutého vyšetřování 25. února 1950 zemřel ve vazbě.

1. ledna

Vešel v platnost zákon o vedení matrik; dosavadní staletá praxe byla pozměněna, takže matriky o narození a úmrtí občanů a o sňatcích nevedly již fary, ale pouze státní orgány. Současně byl zaveden povinný občanský sňatek na úřadech, teprve po něm mohl být konán církevní obřad.

20. ledna

Začala první etapa skládání 'slibů věrnosti republice' duchovních (ordinářů, opatů); v únoru skládali slib generální a kapitulní vikáři, světící biskupové (až na dva složili slib všichni), dokončeno 20. března.

26. ledna

První brigáda svazáků přijela na Stavbu mladých budovatelů socialismu do Kunčic na Ostravsku; druhou největší stavbou mládeže byla přehrada u Púchova na Slovensku, třetí pak Trať družby na východním Slovensku.

24.-25. února

Na zasedání ÚV KSČ byly vytyčeny směrnice pro urychlenou výstavbu socialismu, které nařizovaly zvýšit některé původní úkoly pětiletky, zejména ve strojírenství, energetice, hutnictví a těžbě uhlí.

1. března

Podle zveřejněných výsledků sčítání lidu měla ČSR 12 338 450 obyvatel (české země 8 896 133).

11. března

Na základě prověrek životopisů vysokých funkcionářů (iniciovány sovětskými poradci, kteří přijeli v říjnu t. r. do Prahy na žádost K. Gottwalda z 16. září 1949) byl zproštěn funkce ministra zahraničí V. Clementis; novým ministrem byl jmenován V. Široký (14. března t. r.).

16. března

Výnos ministerstva vnitra o úpravě církevních a náboženských shromáždění dovoloval konat shromáždění pod širým nebem (poutě) pouze se souhlasem národního výboru.

Ministerstvo zahraničí předalo nótu Vatikánu s žádostí, aby chargé d'affaires pražské nunciatury O. de Liva opustil území Československa; tím došlo de facto k přerušení diplomatických styků s Vatikánem.

31. března-2. dubna

Rada žen a Zväz slovenských žen se sloučily v jednotný Československý svaz žen; první předsedkyní se stala A. Hodinová-Spurná.

13.-14. dubna

Bezpečnostní orgány spolu se Státním úřadem církevním zahájily tzv. akci K neboli soustředění mužských řádů do deseti klášterů; v 891 klášterech a řádových domech žilo 14 230 řeholníků a řeholnic. Do centralizačních a internačních klášterů internovala Bezpečnost 1746 řeholníků ze 137 řádových domů. II. etapa začala 26. dubna t. r. Akce K skončila 4. května s celkovou bilancí: 2376 řeholníků z 28 řeholí a z 219 domů bylo převezeno do vybraných klášterů, z toho 175 bylo internačních.

20. dubna

Výnosem o rušení klášterů začal proces násilné likvidace mužských a ženských klášterů v ČSR (pokračoval do října t. r.).

25. dubna

V důsledku nedůvěry Moskvy k ministru národní obrany L. Svobodovi převzal tuto funkci A. Čepička.

Zahájila činnost nově ustavená Nejvyšší rada obrany státu.

28. dubna

Na shromáždění tzv. návratových výborů (zorganizovaném komunistickými funkcionáři) v Prešově došlo ke schválení manifestu o přestupu řecko-katolické církve uniatů k pravoslaví; k řecko-katolické církvi v ČSR se hlásilo přes 305 tisíc osob. Touto nátlakovou iniciativou (dostala název akce P) přešlo do pravoslavné církve méně než 200 tisíc věřících; akce nepřinesla očekávaný efekt.

18. května

Národní shromáždění přijalo vysokoškolský zákon omezující akademické svobody.

20. května

Bylo zřízeno ministerstvo národní (státní) bezpečnosti; prvním ministrem byl jmenován L. Kopřiva, po něm (od 23. ledna 1952) K. Bacílek. Oba měli značný podíl na nezákonných procesech.

31. května-8. června

Probíhal inscenovaný proces s dr. M. Horákovou, přední funkcionářkou národně socialistické strany a předsedkyní Rady československých žen; spolu s ní bylo obžalováno dalších 12 osob z národně socialistické strany, sociálně demokratické, lidové strany a historik Z. Kalandra. Jednalo se o první velký monstrproces 'podle sovětského vzoru'; byl přenášen rozhlasem a obsáhle komentován v tisku (včetně organizování 'vlny rezolucí' požadující nejvyšší tresty). Čtyři obžalovaní (mezi nimi M. Horáková) byli odsouzeni k trestu smrti, další čtyři k doživotnímu vězení, pět k vězení od 15 do 20 let. Rozsudek byl 27. června vykonán přes četné protesty a žádosti o milost (A. Einstein, B. Russel, J. Bernal). Krátce nato se konaly následné procesy jako odnože hlavního procesu; celkem proběhlo 35 těchto procesů s 639 osobami, s deseti tresty smrti, 48 tresty doživotního vězení a s tresty v úhrnné výši 7850 let.

26. června

ČSR vystoupila z Meziparlamentní unie.

1. července

Ustavena Státní banka československá jako centrální emisní banka pro poskytování provozních úvěrů a jako ústředí veškerého zúčtovacího styku.

1.-2. července

V Luhačovicích proběhla mezinárodní konference křesťanských církví pod nepřímou patronací státu; na tuto konferenci navázala pracovní konference 'vlasteneckých kněží' na Velehradě (4.-5. července) za účasti zhruba 450 duchovních.

26. července

Proběhla první etapa soustřeďování řeholnic do centralizačních klášterů a domů; v dalších etapách bylo přes 4 tisíce řeholnic svezeno z 339 objektů do 33 středisek. Současně na 2 tisíce řeholnic bylo převedeno do průmyslu a zemědělství. Uvolněné budovy převzala armáda a jiné státní instituce.

1. září

V československé armádě byly zřízeny první čtyři pomocné technické prapory (PTP), zvláštní jednotky pro 'politicky nespolehlivé osoby'; jejich smyslem bylo izolovat v nich tyto osoby (vojáky základní služby i vojáky v záloze) a využívat je k pracovní činnosti v řadě oborů národního hospodářství, především v hornictví a stavebnictví ('převýchova' prací). Protože vojáci těchto útvarů nosili černé nárameníky, říkalo se jim běžně 'černí' nebo 'černé prapory'.

27. listopadu-2. prosince

V Praze proběhl politický proces s devíti pomocníky biskupů v čele s olomouckým generálním vikářem a světícím biskupem dr. S. Zelou; všichni obžalovaní byli odsouzeni k vysokým trestům na svobodě (internace).

1.-2. února

Československá církev uspořádala generální synodu, která sice schválila dosavadní linii činnosti církve, zároveň však potvrdila rozpory mezi vedením a většinou duchovních a činovníky; tato církev ztrácela na přitažlivosti.

15. února

Proběhla první schůze kapitulárních generálních vikářů; Státní úřad církevní (ve snaze izolovat biskupy) nahradil biskupské konference poradami kapitulárních a generálních vikářů. Toto setkání se zabývalo mj. vyučováním, organizováním kurzů pro laické učitele náboženství a náborem bohoslovců.

21.-24. února

Na zasedání ÚV KSČ rozhodlo stranické vedení úplně opustit dosavadní koncepci pětiletky a vytyčit strategii preference těžkého průmyslu, především výstavby těžkého strojírenství, hutnictví a rudných dolů, ale i investic do palivoenergetické základny; stanovené cíle dále konkretizovalo vládní nařízení z dubna 1951. Průmyslová výroba se měla z původních 57 % zvýšit na 98 %.

1. května

Rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa zahájila vysílání pro Československo a stala se významnou silou antikomunistického odporu; prvním ředitelem byl významný publicista F. Peroutka.

25. června

Komunistické vedení schválilo tzv. akci 77 tisíc, tj. převedení 77 500 úředníků v českých zemích do výroby; opatření započala 1. července t. r. Podle neoficiálních údajů skončila tato akce převodem 51 215 úředníků (66 % z naplánovaného počtu) do výroby.

2. července

V Babicích na Třebíčsku byli zavražděni tři členové národního výboru; druhý den došlo k dopadení pachatelů, kteří se skrývali v nedalekých polích, z nichž dva byli na místě zastřeleni. Zrodil se 'případ Babice'. Za několik dnů proběhl proces s třinácti osobami, z nichž sedm bylo odsouzeno k trestu smrti, ostatním byl vyměřen trest vězení nad 20 let nebo doživotí. Rozpoutala se velká propagandistická kampaň, zaměřená proti 'americkému imperialismu, Vatikánu a vesnickým kulakům'. Celý 'případ' zůstal obestřen řadou záhad.

6. září

Hlavním orgánem (nejen v KSČ, ale také ve státě) se stal politický sekretariát ÚV KSČ; zásadní slovo v něm měl K. Gottwald, který až do své smrti jako předseda strany vedl i agendu generálního tajemníka strany (funkce byla zrušena 6. září 1951 v souvislosti s odvoláním R. Slánského z tohoto místa a jeho jmenováním náměstkem předsedy vlády).

27. září

V předvečer svátku sv. Václava se sešel z iniciativy Státního úřadu církevního za účasti 1200 duchovních celostátní mírový sjezd duchovenstva.

4. listopadu

Byl ustaven Svaz pro spolupráci s armádou.

11. listopadu

Došlo k 'únosu vlaku svobody'; vlaková souprava projela devadesátikilometrovou rychlostí Aší na výhybku na bavorský Selb a zastavila se až půl kilometru v americkém pásmu. V dalších měsících docházelo k 'únosům letadel'.

17.-18. listopadu

Došlo k ustavení Svazu protifašistických bojovníků, jednotné a celostátní organizace sdružující účastníky (ne všechny) domácího a zahraničního odboje.

6. prosince

Na zasedání ÚV KSČ byl zbaven R. Slánský všech funkcí a spolu s některými dalšími činiteli byl vyloučen ze strany; do předsednictva ÚV KSČ byl zvolen A. Novotný.

březen

Komunistické vedení schválilo tzv. seznam č. 1, týkající se trockistické a protisovětské literatury; v dubnu 1953 následoval seznam č. 2, zahrnující knihy T. G. Masaryka a E. Beneše. Podle těchto seznamů musely být zakázané knihy odstraněny z veřejných knihoven.

1. října

Politický sekretariát ÚV KSČ rozhodl o zastavení činnosti adventistů (sekta měla asi 10 tisíc členů).

17. listopadu

V Národním divadle v Praze byla slavnostně zahájena činnost Československé akademie věd.

20.-27. listopadu

Před senátem Státního soudu v Praze proběhl podle předem připraveného scénáře proces s tzv. vedením protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským, bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ. Proces měl velkou publicitu v rozhlase i v denním tisku, na 10 500 rezolucí ze závodů, úřadů a z jiných pracovišť žádalo nejpřísnější tresty. Rozsudky, ve kterých figurovala v různých obměnách obvinění z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady, byly podle plánu vyneseny takto: 11 trestů smrti (R. Slánský, B. Geminder, L. Frejka, J. Frank, V. Clementis, B. Reicin, K. Šváb, R. Margolius, O. Fischl, O. Šling a A. Simone) a 3 doživotní vězení (E. Löbl, A. London, V. Hajdů). Odsouzení se neodvolali (jejich žádosti o milost nebylo vyhověno). 3. prosince 1952 byl nad odsouzenými trest smrti vykonán.

30. ledna

Československo vystoupilo z organizace UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu).

14. března

Po návratu ze Stalinova pohřbu (umřel 5. března) zemřel prezident republiky K. Gottwald.

21. března

Národní shromáždění zvolilo prezidentem republiky A. ZÁPOTOCKÉHO [1953-1957], dosavadního předsedu vlády.

Ustanovena 'staronová' vláda v čele s V. Širokým.

22. dubna

Usnesením č. 17/1953 zřídila vláda úřad tiskového dohledu; tento cenzurní úřad nebyl zřízen zákonem a vláda jej budovala jako svůj 'neveřejný úřad'. Po roce přešel úřad pod ministerstvo vnitra jako Hlavní správa tiskového dohledu.

24. dubna

Národní shromáždění schválilo zákon o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon).

1. května

Zkušební provoz zahájilo televizní studio Praha; ještě v témže roce (31. prosince) zahájilo pokusné vysílání ostravské televizní studio.

25.-26. května

Konal se proces se skupinou pracovníků ministerstva zahraničí (E. Goldstückerem, O. Kostou a E. Markusem). V roce 1953 proběhly ještě další politické procesy - s pracovníky Bezpečnosti, generály a důstojníky armády. Tyto procesy inicioval politický sekretariát ÚV KSČ na návrh K. Bacílka (z 13. ledna 1953).

30. května

Národní shromáždění schválilo provedení měnové reformy s platností od 1. června a současně i zavedení jednotného trhu (zrušen přídělový lístkový systém). Reforma spočívala ve výměně peněz: 300 Kčs na osobu v poměru 1 : 5, ostatní 1 : 50, vklady o něco příznivěji. Kromě toho byly zrušeny vázané vklady a životní pojistky. Mzdy, platy a penze se přepočítávaly 1 : 5 a stejně i sociální přídavky. Nové ceny byly podstatně vyšší než na trhu vázaném a nižší než na volném, ceny většiny ostatního zboží a služeb se přepočítávaly v poměru 1 : 50. Pro většinu obyvatel bylo toto opatření šokem; vklady byly znehodnoceny a životní náklady prudce stouply.

1.-3. června

Poprvé od února 1948 došlo k masovým nepokojům a demonstracím jako bezprostřední reakci na měnovou reformu. Ve 129 závodech vypukly stávky, na několika místech došlo k demonstracím; například v Plzni demonstrovalo na 20 tisíc škodováků a k jejich rozehnání musela být nasazena armáda a Lidové milice z Prahy. Bezpečnost uvěznila celkem 472 osob.

1. srpna

Prezident A. Zápotocký promluvil na klíčavské přehradě; vyslovil se zde proti administrativnímu nátlaku při vstupu do JZD a kritizoval nedostatky v zemědělství. K výstupům z družstev prohlásil: 'My vám nebudeme bránit, ale vezměte na vědomí, že zemědělskou výrobu zvýšit musíme.' Mnozí rolníci pochopili tato slova jako podnět k odchodu z JZD. K tomuto tématu se vrátil A. Zápotocký v projevu na manifestaci v JZD Stěžery (u Hradce Králové).

14. září

Zrušeno ministerstvo národní (státní) bezpečnosti a policie byla opět podřízena ministru vnitra, jímž se stal R. Barák (vystřídal V. Noska).

15. září

Premiér V. Široký přednesl v parlamentě programové prohlášení vlády, v němž se zaměřil především na opatření v ekonomii, chystaná ještě pro rok 1953, a direktivy pro rok následující.

Novým předsedou Národního shromáždění se stal Z. Fierlinger.

1. října

Oznámeno snížení maloobchodních cen; týkalo se zhruba 23 tisíc druhů zboží a optimisté mohli začít věřit, že v politickém vedení KSČ dochází k revizi dosavadního politického kurzu. K druhému, menšímu snížení cen došlo v prosinci t. r.

3.-5. prosince

Na zasedání ÚV KSČ zahájil jeho první tajemník A. Novotný kampaň proti sociáldemokratismu a masarykismu. Následovala propagandistická akce proti T. G. Masarykovi, jemuž byla připisována protinárodní a protilidová politika; v té souvislosti byla zahájena likvidační vlna jeho pomníků. Současně bylo uvězněno na 200 bývalých sociálních demokratů, z nichž 16 bylo postaveno před soud.

26.-28. ledna

V neveřejném procesu před Nejvyšším soudem byla odsouzena na doživotí bývalá zástupkyně generálního tajemníka ÚV KSČ M. Švermová (obžalovaní J. Taussigová, M. Landa, H. Lomský a další odsouzeni celkem k 113 letům vězení).

6.-8. dubna

Za účasti vedení KSČ proběhly v Moskvě rozhovory k situaci v Československu; sovětští představitelé podrobili kritice československou ekonomickou politiku, zejména obvinili A. Zápotockého, že 'jako prezident se staví nad orgány strany, že se nepodrobuje vedení strany'. V konfliktu Zápotocký-Novotný se přiklonili na stranu Novotného. Nastal přesun ve vedení KSČ.

21.-24. dubna

Na základě vykonstruovaného obvinění se konal v Bratislavě proces s tzv. buržoazními nacionalisty (G. Husák byl odsouzen na doživotí, další obvinění na dlouhá léta do vězení).

1. května

V armádě ukončily činnost pomocné technické prapory; celkem jimi prošlo na 60 tisíc osob, přičemž 'pravých pétépáků' (s klasifikací 'E' - politicky nespolehlivý) bylo asi 22 tisíc.

16. května

Pod silným politickým a administrativním tlakem a s jedinou kandidátní listinou se konaly volby do národních výborů; pro kandidáty Národní fronty do krajských národních výborů odevzdali voliči 93,6 % hlasů, pro kandidáty do okresních národních výborů 93,8 % a pro kandidáty do místních národních výborů 94,2 % (nebylo celkem zvoleno 4806 kandidátů).

17. května

Byly zrušeny jednotné národní výbory a v krajských městech vytvořeny městské národní výbory a samostatné ONV pro venkovský okres.

11.-15. června

V Praze se konal X. sjezd KSČ, který potvrdil dosavadní linii odklonu od urychleného tempa investic a schválil politiku postupné stabilizace a zvyšování životní úrovně; spotřební průmysl dostával nové vybavení a začala na tehdejší poměry vysoce sériová výroba traktorů a ostatních zemědělských strojů.

27. července

Vláda zrušila evidenci náboženského vyznání; ze všech formulářů a dotazníků měly zmizet rubriky zjišťující náboženské přesvědčení. Rovněž národní výbory a statistický úřad přestaly vést tuto evidenci. Nadále ovšem existoval neustálý dozor StB nad statisíci 'aktivisty' všech církví.

7. srpna

Byl zahájen proces s národohospodářskými pracovníky (J. Goldmann, F. J. Kolár, J. Jičínský a další); všichni obvinění byli odsouzeni k vysokým trestům vězení. Kromě toho se konalo v roce 1954 několik procesů s jednotlivci (například s J. Pavlem, J. Smrkovským a E. Outratou).

16.-17. října

Proběhla celostátní konference Československé strany socialistické; po provedených restrikcích měla strana zhruba 10 tisíc členů, předsedou strany byl zvolen E. Šlechta.

28. listopadu

Po šesti letech se konaly volby do Národního shromáždění; byly zavedeny jednomandátové obvody, v nichž byl volen vždy jeden poslanec (a kandidoval také pouze jeden oficiální kandidát Národní fronty, předem odsouhlasený v ústředním sekretariátu KSČ). Z celkového počtu 300 kandidátů bylo 254 placených funkcionářů. Pro kandidáty hlasovalo 97,89 % voličů. U příležitosti voleb koloval leták s názvem Prohlášení československé lidové opozice k volbám do Národního shromáždění, vytyčující deset požadavků lidu.

29. listopadu-2. prosince

Zástupci československé a sovětské vlády a armády uzavřeli dohodu o modernizaci a přezbrojení československé armády, jež měla proběhnout během pěti let. Šlo o zavedení a také o výrobu moderní vojenské techniky. Přezbrojení armády hluboce zasáhlo do ekonomiky.

12. prosince

Ustavena nová československá vláda, jejímž předsedou byl jmenován V. Široký.

13. prosince

Na ustavující schůzi Národního shromáždění byl zvolen jeho předsedou opět Z. Fierlinger.

10. ledna

Ustavena vyšetřovací komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů v čele s R. Barákem; od samého počátku nešlo o rehabilitační činnost ani o snahu objektivně a pravdivě objasnit nezákonnosti nebo i příčiny, jež je způsobily, ale hlavně o snahu politického byra celou věc 'politicky ukončit'. 'Barákova komise' (Hruška, Bakula, Innemann, Mlejnek) předložila průběžnou zprávu 23. prosince 1955 (pouze u 2,5 % obětí došlo ke zmírnění původních rozsudků).

15. února

Prezident A. Zápotocký přijal jugoslávského velvyslance; byl to počátek normalizace československo-jugoslávských vztahů, přerušených po roce 1949.

1. dubna

Došlo k dalšímu snížení maloobchodních cen spotřebního zboží a k úpravě platů mistrů, učitelů průmyslových a vysokých škol a vedoucích lékařů. I přesto žilo zhruba 1,5 milionu domácností pod hranicí životního minima.

11.-14. května

Ve Varšavě bylo Československo začleněno spolu s Albánií, Bulharskem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR do vojensko-politického paktu nazvaného Varšavská smlouva; záminkou pro její vznik byl podpis Pařížských dohod, které umožnily Spolkové republice Německo vstup do NATO. Národní shromáždění schválilo vstup ČSR do Varšavské smlouvy 24. května t. r.

23. června-5. července

V Praze se konala I. celostátní spartakiáda, jíž se zúčastnilo přes půl milionu cvičenců.

29.-30. června

ÚV KSČ přijal směrnici k zahájení 'druhé vlny' kolektivizace zemědělství, která měla podle stranických usnesení vyvrcholit v roce 1960. Nová etapa kolektivizace z největší míry předurčila kritickou stagnaci zemědělské výroby v letech 1956-1957.

10. srpna

Vláda ČSR se usnesla přistoupit ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska, jež vstoupila v platnost 27. července 1955. Československá vláda 1. prosince t. r. prohlásila, že uznává trvalou neutralitu Rakouska.

24. srpna

Sdělovací prostředky oznámily úmysl československé vlády snížit početní stav armády o 34 tisíc mužů.

21.-24. října

Vládní delegace ČSR a SSSR jednaly v Moskvě o snížení mírového stavu vojsk; současně se dohodly na přechodu Československa k výrobě nejnovějších druhů zbraní a rozhodly o prodloužení doby přezbrojení na 5 let. To mělo za následek pokles výdajů na armádu.

13. listopadu

Zveřejněno prohlášení vlády o předčasném propuštění z vězení osob německé národnosti, odsouzených mimořádnými lidovými soudy za přečiny v letech protektorátu a za druhé světové války; propuštěno bylo 1437 osob. Zbývající odsouzení byli propouštěni postupně v dalších letech.

2. března

Pražské vedení KSČ projednávalo referát V. Širokého z jednání XX. sjezdu KSSS v Moskvě (14.-25. února t. r.); byl to velice obecný výklad vyhýbající se kritice Stalinova kultu osobnosti (omezil se například na návrh na zkrácení pracovní doby, na mzdovou nivelizaci, na slib snížení daní). Diskuse účastníků svědčila o tom, že obsah jednání sjezdu buď nepochopili, nebo nechtěli pochopit. Jediný A. Novotný (znal text Chruščovova referátu z 26. února z uzavřeného posjezdového jednání) považoval za nutné hovořit o Stalinově kultu osobnosti a 'vést stranu, aby se kritizovalo nahoru'. Nespokojenost s informacemi z jednání XX. sjezdu KSSS zazněla na početně navštívených aktivech funkcionářů v krajích (5. a 6. března) a i na následných shromážděních v okresech a na závodech.

29.-30. března

Zasedání ÚV KSČ projednávalo zprávu o XX. sjezdu KSSS; jednání opět prokázalo, že vedení KSČ nepochopilo (nebo rovněž nechtělo pochopit) význam a obsah sjezdu a nebylo schopné uplatnit jeho závěry ve vlastní politice.

19.-20. dubna

Ústřední výbor KSČ znovu jednal o závěrech XX. sjezdu KSSS; tentokráte se již účastníci osmělili k ostřejší kritice a členové politického byra ÚV se odhodlali k sebekritice. Převažoval názor, že je nutné, aby dále pokračovala probíhající diskuse (ve stejném duchu zazněly směrnice komunistického ústředí z 24. dubna krajům). Účastníci souhlasili s návrhem na změny v řízení ekonomiky, omezení administrativy a decentralizaci správy, opatření v justici a v trestní politice a odvolání A. Čepičky z funkcí. Závěry zasedání prohloubily ideový rozkol strany, přibývalo těch komunistů, kteří požadovali svolání mimořádného sjezdu (nejvíce jich bylo na vysokých školách, ve vědeckých ústavech, mezi spisovateli apod.); jenom v Praze žádalo 235 základních organizací svolání zvláštního sjezdu strany. Ozývaly se hlasy požadující zrušení cenzury a připuštění názorové opozice.

22.-29. dubna

V rozbouřené atmosféře se konal II. sjezd československých spisovatelů; mnohá vystoupení (zejména J. Seiferta, F. Hrubína) ostře kritizovala případy zasahování stranických a státních orgánů do literární tvorby a vyzvala spisovatele, aby od nich vyšel podnět ke skutečné destalinizaci veřejného života (psát jen a jen pravdu, být 'svědomím svého národa'). Sjezd znamenal zlom ve vývoji diskuse k závěrům XX. sjezdu. Komunistické vedení cítilo ohrožení svého mocenského monopolu a vyvolalo kampaň proti sjezdu spisovatelů. 2. května politické byro ÚV prohlásilo diskusi k XX. sjezdu KSSS za skončenou.

26.-27. dubna

Na jednání Ústřední rady odborů se rozpředla diskuse o postavení a činnosti odborů; byly vytyčeny dva cíle: 1. plnit úlohu ochránce zákonnosti v pracovněprávní, sociální a mzdové oblasti; 2. prosadit svou autonomní pozici vůči hospodářským orgánům a vystupovat vůči nim jako rovnoprávný partner. Vyhlášená změna v práci odborů vyvolala vlnu kritiky vůči dosavadní praxi uplatňování vedoucí úlohy KSČ.

11. května

Sešel se ústřední výbor ČSM a vyhlásil požadavek 'energického odstraňování nedostatků' v práci této druhé nejpočetnější organizace; obratu mělo být dosaženo v překonání pozic poslušného nástroje komunistických a státních institucí.

20. května

V Praze proběhl za zvýšeného 'zájmu' Bezpečnosti majáles vysokoškoláků; komunistické vedení mobilizovalo i Lidové milice, A. Novotný hrozil uzavřením vysokých škol, pokud dojde k demonstracím (údajně mělo dojít k zneužití slavnosti 'k reakčním politickým demonstracím'). Majáles proběhl bez větších incidentů, měl silný ohlas u veřejnosti (průvod sledovalo na 100 tisíc občanů).

11.-15. června

Konala se celostátní konference KSČ, která kromě směrnic k druhému pětiletému plánu (1956-1960) schválila zásady zjednodušení systému plánování a řízení hospodářství, decentralizaci správy a posílení slovenských národních orgánů a národních výborů, snížení počtu centrálních úřadů a úředníků, změn v justici (mj. zavedení instituce vyšetřujících soudců). Zároveň omezila vnitrostranickou demokracii; konference proběhla bez komplikací, avšak schválená opatření nevznikla z iniciativy komunistického vedení, ale byla vynucena tlakem zdola. Proto často funkcionáři slibovali nesplnitelné (jen aby utišili nespokojenost), čímž vznikaly iluze a zárodek příštích politických tlaků.

24. července

Vláda oznámila snížení stavu armády (o 10 tisíc mužů).

31. července

Byl přijat ústavní zákon o slovenských národních orgánech, který nepatrně rozšířil pravomoci Slovenské národní rady. Centralizované pojetí státní moci však zůstalo nezměněno.

1. října

V Československu byla zkrácena pracovní doba na 46 hodin týdně; pro mladistvé do 16 let na 36 hodin.

23. října

Českoslovenští vedoucí činitelé označili maďarské národní povstání, které právě vypuklo, za kontrarevoluční a posléze souhlasili se zásahem sovětských vojsk; dokonce 26. října navrhovali vojenskou spoluúčast ČSR (opět se čs. vedení - A. Novotný a V. Široký - přimlouvalo za urychlenou vojenskou intervenci na poradě se sovětskými politiky 2. listopadu). Novotného vedení stálo v sovětském bloku na nejkonzervativnějším a nejdogmatičtějším křídle; od 24. října organizovalo kampaň veřejných schůzí a rezolucí, vyslovujících mu plnou důvěru a též díky SSSR za intervenci v Maďarsku.

28. října

Vyšlo 1. číslo časopisu Svědectví, exilového čtvrtletníku pro politiku a kulturu, redigované v češtině a slovenštině; byl vydáván nejprve v New Yorku, od roku 1960 v Paříži (řídil P. Tigrid). Do listopadu 1989 vyšlo 90 čísel.

1. ledna

Uskutečněna rozsáhlá reforma národního pojištění; byla stanovena hranice důchodového věku na 60 let (u mužů) a 55 let (u žen). Současně byly zvýšeny dávky nemocenského pojištění a zrušeno jeho zdanění.

Došlo ke zvýšení důchodů.

13. února

V Londýně byl podepsán protokol o obnovení diplomatických styků mezi ČSR a Japonskem; znamenal i ukončení válečného stavu, který přetrvával z doby II. světové války.

3.-4. března

V Praze proběhl ustavující sjezd jednotné dobrovolné tělovýchovné organizace - Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV).

27. března

Uzavřena Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSR a Čínskou lidovou republikou.

8. dubna

Podepsána Smlouva o přátelství mezi ČSR a Mongolskou lidovou republikou.

19. května

Proběhly nové volby do národních výborů; pro kandidáty Národní fronty hlasovalo 99,12 % voličů.

22. června

Komunistické vedení přijalo rozhodnutí o nové soustavě řízení; o programu decentralizace pravomocí bylo jednáno od jara 1956, zprvu nebyli jeho členové pro větší změny. Konečné rozhodnutí padlo 25. února 1958.

13. listopadu

Zemřel prezident republiky A. Zápotocký.

19. listopadu

Novým prezidentem byl zvolen A. NOVOTNÝ [1957-1968]; první muž stranického aparátu se tak i formálně stal prvním mužem ve státě.

1. prosince

Prezident A. Novotný vydal rozhodnutí o amnestii.

10. prosince

Politické byro ÚV KSČ rozhodlo o provádění třídně politické prověrky s cílem odstranit z řídícího a mocenského aparátu i z vědeckých institucí 'politicky a třídně' nespolehlivé zaměstnance (i ty, kteří byli vyloučeni z KSČ nebo měli příbuzné v zahraničí). Prověrka probíhala v roce 1958 a v centrálních úřadech postihla čistka 7755 osob, ve výzkumu 1583 osob, v nižších 'článcích' byl počet poměrně vyšší (odhad postižených se pohyboval kolem 50 tisíc).

13. února

Tajná směrnice ÚV KSČ ukládala důsledné uplatňování třídních hledisek při přijímacím řízení studentů středních a vysokých škol.

25. února

Zasedání ÚV KSČ jednalo o nové organizaci a řízení národního hospodářství; došlo k vyčerpání reálných možností extenzivního ekonomického růstu a dostavila se krize centralistického systému řízení. Bylo rozhodnuto realizovat tuto přestavbu k 1. dubnu t. r. Šlo o částečnou decentralizaci československého hospodářství, zahájenou za vlády A. Zápotockého v roce 1953. Základním článkem nové organizace se stal podnik přímo řízený ministerstvem, přičemž počet centrálně určených ukazatelů byl podstatně omezen a podnikům byla poskytnuta větší pravomoc včetně oslabení závaznosti plánu. Tím se otevírala cesta k jistému experimentování směrem k tržnímu hospodářství. To vyvolalo zděšení v konzervativní špičce kolem Novotného (Šimůnek, Bacílek, Široký), takže nakonec z principů 'účinnějšího využívání ekonomických nástrojů' zůstalo jen torzo (Rozsypalova reforma).

13. června

Ve Varšavě byla podepsána Smlouva o konečném vytyčení státních hranic mezi Československem a Polskem.

18.-21. června

V Praze se konal XI. sjezd KSČ; byla deklarována orientace na dovršení socialistické výstavby. To představovalo odstranění zbytků 'vykořisťovatelských tříd' na vesnici a ve městě a dovršení združstevňování zemědělské výroby. Bezbřehý optimismus hlásal 'v krátké době předstihnout úroveň předních kapitalistických zemí nejen v intenzitě zemědělské výroby, ale také v produktivitě práce' (A. Novotný). V brzké době měly být vybudovány základy socialismu a mělo dojít k dovršení kulturní revoluce (do roku 1970 se měl vyřešit i bytový problém).

14. února

Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že byly zveřejněny ratifikační listiny ke smlouvě mezi ČSR a Polskem o konečném vyřešení státních hranic.

22.-23. dubna

ÚV KSČ jednal o 'spojení školy se životem' a stanovil, aby do roku 1970 byla převážné většině mládeže dána možnost získat středoškolské vzdělání. Zásady užšího sepětí školy se životem prosazovaly úzkou vazbu vyučování s výrobní praxí.

9.-11. června

Na sjezdu socialistické kultury vyzvalo stranické vedení tvůrčí pracovníky 'k vysoké odpovědnosti za uskutečnění cílů socialistické kulturní revoluce, za široké osvojování marxistického světového názoru, k aktivní účasti na překonávání ideologického dědictví minulosti a na formování socialistického člověka'.

9. července

Národní shromáždění přijalo řadu nových zákonů: o ochraně zemědělského půdního fondu, o JZD, o zemědělské dani, o výkupu zemědělských výrobků, o osvětové činnosti, o jednotné soustavě knihoven a o muzeích a galeriích.

6. září

V Brně byl zahájen I. mezinárodní veletrh specializovaný na strojírenství; vystavovalo na něm 432 vystavovatelů z 28 zemí. Trval dva týdny a navštívilo jej přes milion návštěvníků. Veletrhu předcházely výstavy československého strojírenství (první se konala v září 1955).

16.-19. září

V Praze proběhl III. sjezd československých historiků.

25. října

Tvůrci polarografické analytické metody, akademiku J. Heyrovskému, byla udělena švédskou Královskou akademií věd ve Stockholmu Nobelova cena za chemii; cenu převzal z rukou švédského krále Gustava VI. 10. prosince t. r.

11. prosince

V Addis Abebě byla podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSR a Etiopským císařstvím.

19. prosince

V Moskvě byla podepsána dohoda mezi vládami SSSR, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska a Československa o stavbě ropovodu Družba.

Dokončena komplexní elektrifikace a elektrizace země.

V USA byla založena Společnost pro vědu a umění, která byla určena k podpoře vzdělávání, vědy a umění v československém exilu.

9. dubna

Národní shromáždění schválilo novou územní organizaci státu a nové volební zákony; došlo k vytvoření 10 krajů (Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Severočeský, Východočeský, Severomoravský, Jihomoravský, Západoslovenský, Středoslovenský a Východoslovenský) a 108 okresů. Samostatným krajem se stalo hlavní město Praha. Nové územní členění vstoupilo v platnost od 1. července 1960.

23.-24. dubna

Mimořádná celostátní konference Československé strany socialistické schválila změny v organizačním řádu strany a do čela zvolila místo E. Šlechty dosavadního místopředsedu A. Neumana; ústředním tajemníkem se stal místo M. Klingera B. Kučera.

25. května

Na jednání Národního shromáždění byl schválen zákon o národních výborech.

12. června

Proběhly volby do Národního shromáždění a do národních výborů (místních, okresních a krajských); výsledky byly 'tradiční': 99,86 %, resp. 99,76 % pro kandidáty Národní fronty.

23. června-3. července

V Praze se konala II. celostátní spartakiáda, na níž vystoupilo na 800 tisíc cvičenců.

5.-7. července

Na celostátní konferenci KSČ bylo konstatováno, že v Československu bylo dosaženo prvního strategického cíle - vybudování socialismu; to bylo odrazem přecenění dosaženého stupně vývoje a pronikání subjektivismu do komunistického vedení.

11. července

Národní shromáždění schválilo novou ústavu (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.). Ústava se pokusila vyjádřit změny, které proběhly po únoru 1948 v československé společnosti. Stát dostal nový název - Československá socialistická republika (ČSSR) a článek čtvrtý zakotvil vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. Ústava na jedné straně upevňovala státní centralismus, zejména vůči Slovensku (zrušila sbor pověřenců), a na druhé straně provedla dílčí právní úpravy (například zmírnila tvrdost trestního zákona a řádu). Článek 110 deváté hlavy podstatně změnil státní znak Československa, a to tak, že byl zcela proti pravidlům heraldiky.

Byla jmenována první vláda ČSSR; premiérem se stal V. Široký.

16.-17. listopadu

Národní shromáždění projednalo a schválilo zákon o třetí pětiletce (1961-1965); v rozporu s reálnými možnostmi byly do ní zahrnuty dva náročné úkoly - modernizace a rekonstrukce a další podstatný rozvoj, které přesahovaly objektivní možnosti československé ekonomiky. Ta již byla za zenitem svých možností dalšího rozvoje extenzivní cestou. S touto tvrdou realitou však ambiciozní plán vůbec nepočítal, a naopak stále předpokládal trvale vysoké přírůstky a tempo hospodářského růstu. Národní důchod se měl zvýšit o 42 %, průmyslová výroba nejméně o 56 % (strojírenství dokonce o 76 %).

27. listopadu

V Praze byla podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československem a Kambodžou.

15. prosince

Národní shromáždění schválilo nový školský zákon, který prodlužoval povinnou školní docházku na 9 let, zaváděl do škol výrobní praxi a uzákonil studium při zaměstnání.

Britskými a americkými liberálními právníky (zejména z iniciativy P. Berensona) byla založena Amnesty International, mezinárodní nevládní organizace pro ochranu lidských práv a svobod. Zasazovala se o osvobození osob perzekvovaných za politické smýšlení, náboženské přesvědčení, rasu, barvu pleti, národnost. Sídlo zřídila v Londýně, v 70. a 80. letech se významně angažovala i za osoby pronásledované v Československu komunistickým totalitním režimem. Především spolupracovala s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (nyní působí zhruba ve 40 státech).

1. března

Proběhlo sčítání lidu; v ČSSR žilo 13 745 577 obyvatel (z toho v českých zemích 9 571 531 občanů).

18. dubna

Národní shromáždění schválilo zákon o místních lidových soudech.

28. dubna

Československo navštívil první kosmonaut světa - J. Gagarin.

28. května

V rámci návštěvy indonéského prezidenta A. Sukarna byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Indonésií.

10.-11. června

Proběhla konference Československé strany lidové; předsedou byl zvolen opět J. Plojhar.

7. července

Na Dole Dukla v Ostravě došlo k neštěstí, které si vyžádalo život 108 horníků.

15.-17. listopadu

Na jednání ÚV KSČ A. Novotný (přes volání po odsouzení Stalinových zločinů na XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961) varoval před přílišným voláním po rehabilitacích.

29. listopadu

Národní shromáždění přijalo trestní zákon a zákon o trestním řízení soudním; trestní zákon byl doplněn a změněn 17. června 1966.

9. prosince

Konaly se volby soudců z lidu; do 118 okresních soudů bylo zvoleno 1032 soudců z povolání a 46 008 soudců z lidu.

9. února

Rudé právo přineslo zprávu o odvolání místopředsedy vlády a do nedávna (do 23. června 1961) ministra vnitra R. Baráka ze všech funkcí a jeho vyloučení z KSČ pro 'porušování socialistické zákonnosti'. Byl označen jako 'zloděj, politický dobrodruh a kariérista, který se chtěl uchopit moci'. Při tajném přelíčení před vojenským soudem byl 20. dubna 1964 odsouzen na 15 let do vězení. Tak skončil zákulisní boj ambiciózního Baráka s prezidentem Novotným. 'Palácový převrat' se nekonal.

29. března

Národní shromáždění schválilo zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

12. dubna

Plénum ÚV KSČ v souvislosti s prohlubujícími se hospodářskými potížemi v prvních dvou letech 3. pětiletky rozhodlo úkoly v průmyslu, stavebnictví i investicích podstatně snížit a stanovit pro rok 1963 jen roční plán (tím došlo fakticky ke zrušení 3. pětiletky) a začala se připravovat sedmiletka (1964-1970); k tomu však nedošlo.

9. května

Prezident A. Novotný vydal rozhodnutí o amnestii; bylo osvobozeno 2520 osob. Amnestie v roce 1960 se týkala 5601 osob, ve vězení zůstalo 2985 vězňů za tzv. protistátní činnost.

4.-8. prosince

V Praze se konal XII. sjezd KSČ; sjezd orientoval další rozvoj československé ekonomiky na nižší tempo a na intenzifikaci průmyslu. Nepříznivý ekonomický vývoj se však nepodařilo zastavit, až do roku 1964 trval pokles národního důchodu. Novotného vedení odmítlo diskutovat o otázce rehabilitací a trvalo na stanovisku, že není třeba 'nic měnit na vině Slánského a některých dalších'. Nakonec však ustoupilo tlaku volajícímu po rehabilitaci. Nově sestavená zvláštní rehabilitační komise v čele s D. Kolderem zahájila svou práci.

26.-27. ledna

Konference Československé strany socialistické zvolila opět do čela strany A. Neumana, tajemníkem byl potvrzen B. Kučera.

3.-4. dubna

Pro jednání ÚV KSČ připravil jeho sekretariát obsáhlý materiál O porušování stranických zásad a socialistické zákonnosti v období kultu osobnosti; měl nahradit souhrnnou zprávu Kolderovy komise (často označované jako 'komise barnabitské', protože mnoho měsíců zasedala v dosti přísné izolaci v klášteře barnabitek v Praze). Tato zpráva jednoznačně prokázala nevinu pronásledovaných lidí, a naopak snesla důkazy o vině mnoha vysokých komunistických funkcionářů; proto byla částí vedení KSČ označena za 'provokaci' a naprosto 'v této podobě nepřijatelnou'. Přesto došlo (byť jen částečně) i k postihům viníků. Z funkcí byli odvoláni K. Bacílek a B. Köhler.

22.-24. května

V Praze proběhl III. sjezd československých spisovatelů; retrospektivně hodnotil předchozí sjezd a ukázal na jeho negativní i pozitivní stránky.

29.-30. května

Rozšířené zasedání ÚV KSČ přijalo některé názory na rozsáhlejší využití tržního mechanismu a zbožních vztahů; to souviselo s vystoupeními několika ekonomů (zejména O. Šika) k funkci zbožní výroby za socialismu. V červnu t. r. byla ustavena komise pro zdokonalení soustavy plánování a 22. října t. r. došlo ke schválení směru její činnosti. Koncem roku 1963 zahájila práci vládní komise v čele s O. Šikem.

22. srpna

Rudé právo publikovalo (po těžkých diskusích) zprávu tzv. barnabitské komise, která přes Novotného škrty vedla přece jen k plnému odvolání procesů a k soudní rehabilitaci 481 nevinně odsouzených. Tato Kolderova komise sice prorazila zeď kolem rehabilitace, ale zůstávala nedůsledná a ustupovala tlaku 'starých kádrů' (zejména A. Novotného).

19. září

Z funkce předsedy vlády byl odvolán konzervativní V. Široký a na jeho místo nastoupil J. Lenárt; z ministerských křesel byli rovněž odvoláni J. Ďuriš, J. Krosnář a F. Kahuda.

10. října

Prezident A. Novotný ratifikoval smlouvu o zákazu jaderných pokusů v ovzduší, kosmickém prostoru a pod vodou, kterou podepsalo Československo 5. srpna t. r. v Moskvě.

27. listopadu

V Moskvě byl podepsán protokol o prodloužení platnosti Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSSR a SSSR na dalších 20 let; Národní shromáždění schválilo prodloužení 4. prosince t. r. a prezident republiky provedl ratifikaci o tři dny později.

10. prosince

Prof. J. Navrátil, přednosta brněnské II. chirurgické kliniky, provedl poprvé v Československu operaci poškozené srdeční chlopně a nahradil ji tzv. chlopenní protézou.

31. ledna

Národní shromáždění přijalo zákon o Československém rozhlase a o Československé televizi.

5. března

Národní shromáždění schválilo občanský zákoník.

1. dubna

Zaveden nový systém důchodů a sociálního zabezpečení; důchody přesahující 700 Kčs měsíčně byly progresivně zdaňovány (v roce 1962 činil průměrný důchod 746 Kčs). Nízké důchody se zvýšily, rozdíly mezi sociálním zabezpečením družstevníků a zaměstnanců se poněkud zmenšily.

2. dubna

V Praze byla uzavřena Smlouva o přátelství a vzájemné spolupráci mezi ČSSR a Jemenskou arabskou republikou.

14. června

Proběhly volby do Národního shromáždění; pro kandidáty Národní fronty se vyslovilo 99,99 % voličů. Současně se konaly volby do národních výborů všech stupňů - místních, okresních a krajských - a volby soudců z lidu.

23. června

Na ustavující schůzi Národního shromáždění byl předsedou tohoto orgánu zvolen B. Laštovička.

11. září-24. listopadu

Delegace československých římskokatolických duchovních se účastnila třetího zasedání II. vatikánského koncilu v Římě.

24. září

Po předchozím souhlasu předsednictva ÚV KSČ 12. května t. r. přijal parlament usnesení, podle něhož komunistické instituce schvalovaly jen politické zásady významných zákonů. Konečnou podobu zpracovávala vláda a parlament. Tím došlo k posílení funkce Národního shromáždění.

17. října

Rudé právo zveřejnilo návrh zásad Zdokonaleného řízení národního hospodářství, které však byly jen torzem původních návrhů ekonomických expertů (nedošlo k pronikavému omezení základních kvantitativních ukazatelů, neotevřely se prostory pro 'socialistické podnikání' a nedůsledně se řešila otázka 'zvýšené účasti pracujících na řízení ekonomiky'); k jejich přijetí došlo na zasedání ÚV KSČ 27.-29. ledna 1965. Cílem, k němuž směřovala ekonomická reforma v Československu, bylo plánované tržní hospodářství.

12. listopadu

Proběhla volba prezidenta ČSSR; do této funkce byl opět zvolen A. Novotný.

3. prosince

V Moskvě byla podepsána dohoda o výstavbě plynovodu ze SSSR do Československa.

1. ledna

Začalo zavádění nové soustavy řízení, která byla postavena na větší hospodářské samostatnosti podniků včetně možnosti podnikání; nové prvky řízení začalo ověřovat 101 průmyslových podniků a 9 podniků stavebních, 3 dopravní podniky, 1 podnik státního obchodu, 42 výrobních družstev a 38 podniků místního hospodářství. Podíl experimentujících průmyslových podniků činil zhruba 19 % z celkové produkce průmyslu.

18. února

Biskup F. Tomášek byl jmenován papežem Pavlem VI. apoštolským administrátorem v Praze. Státem izolovaný a internovaný arcibiskup J. Beran byl povýšen na kardinála a odjel trvale do Říma.

1.-4. července

V Praze se konala III. celostátní spartakiáda za účasti 380 tisíc cvičenců.

18. července

Po 17 letech vzácné jednomyslnosti v Národním shromáždění došlo ke skutečnému hlasování; při projednávání otázky poslanecké imunity byl po živé diskusi návrh zákona přijat většinou 117 hlasů, avšak proti hlasovalo 87 poslanců.

17.-18. listopadu

Na plenární schůzi ÚRO vyvrcholil konflikt ve vedení odborů v otázce úlohy odborových organizací a závodních rad v souvislosti s ekonomickou reformou; spor se vyhrotil mezi předsedou odborů F. Zupkou a předsedy několika odborových svazů s komunistickým vedením. Předseda Zupka rezignoval, neposlušné předsedy postupně oddělení ÚV KSČ odstavilo a do čela odborů byl postaven M. Pastyřík.

15.-17. března

Národní shromáždění přijalo zákon o vysokých školách, který mj. upravoval absolventské tituly; zákon nabyl účinnosti od 1. května t. r.

31. května-4. června

V Praze proběhl XIII. sjezd KSČ, který přes některé v dané fázi povzbuzující teze nenastolil skutečně reformní politiku a nezvolil ÚV KSČ, schopný vyvést společnost z krize politické, duchovní a ekonomické; A. Novotný a jeho stranický 'tým' byli ještě natolik silní, že prosadili tezi o 'úspěšném vstupu společnosti do nové, vyšší etapy socialismu'. Sjezd akceptoval chruščovovské pojetí 'všelidového státu', v němž má skončit 'srůstání strany a státu', nahrazování státu a společenských organizací orgány a aparátem komunistické strany. Zvláštní pozornost vzbudilo vystoupení O. Šika (až poslední den a po urgencích krajských delegací), v němž na závěr prohlásil: 'Do čtyř let bude nutno najít také nové formy politického řízení.'

20.-25. září

Na území Československa probíhalo vojenské cvičení armád států Varšavské smlouvy nazvané 'Vltava'; účastnily se ho vojenské útvary z ČSSR, SSSR, NDR a Maďarska.

27.-29. září

V Brně se konal IV. sjezd československých historiků.

6.-7. října

Zasedání ÚV KSČ projednávalo návrh 4. pětiletého plánu (1966-1970); A. Novotný důrazně varoval před oslabením centralizovaného řízení společnosti. Zákon o 4. pětiletce schválilo Národní shromáždění 27. října 1966.

26. října

Vláda schválila hlavní zásady zdokonalené hospodářské soustavy, které vstoupily v platnost 1. ledna 1967.

V exilové Radě svobodného Československa došlo k roztržce, část členů založila Výbor svobodného Československa.

Na světové výstavě EXPO 67 v kanadském Montrealu byl předveden tzv. kinoautomat (v návaznosti na Laternu magicu).

1. ledna

Provedena přestavba velkoobchodních cen a jednotných odvodů podniků.

V platnost vstoupil nový tiskový zákon, který upravoval vydávání denního tisku včetně zvětšení rozsahu jednotlivých listů.

18. ledna

Vláda se zabývala některými obsahovými a materiálními otázkami středních a vysokých škol, vyhlásila novou nomenklaturu skupin oborů na středních odborných a vysokých školách a projednala způsob poskytování půjček studentům.

31. ledna-4. února

Na VI. všeodborovém sjezdu v Praze vystoupil A. Novotný s výstražným varováním před snahami mnohých komunistů 'pod rouškou demokratizace podporovat snahy imperialistů rozdělit československou společnost'; vedení KSČ zamítlo 'sjezdovou linii' na 'odpřevodování' ROH.

4.-6. února

Při návštěvě generálního tajemníka KSSS L. I. Brežněva a šéfa KGB J. V. Andropova v Praze opětovně zazněl návrh sovětského vedení umístit v československém pohraničí dvě sovětské divize; tento požadavek A. Novotný odmítl.

8.-9. února

Na zasedání ÚV KSČ byla ve zvláštním usnesení o jednotě společnosti opět zdůrazněna vedoucí úloha KSČ ve vztahu ke státu a společenským organizacím; zasedání se dokonce usneslo na přímém stranickém řízení ČSM. Z podnětu A. Novotného bylo vyhlášeno tažení proti liberalismu (přitom zde zazněly i kritické hlasy vůči oficiálnímu stanovisku - M. Sedláková, F. Kriegel, V. Kadlec).

1. března

Ve Varšavě byla podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Polskem.

16.-17. března

U příležitosti návštěvy delegace NDR vedené W. Ulbrichtem v Praze byla podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a NDR.

20.-21. března

Na zasedání Ústřední rady odborů byl zvolen jejím novým předsedou K. Poláček; dosavadní předseda M. Pastyřík 12. března abdikoval. Současně začalo dělení odborových svazů (z dosavadních 15 celostátních vzniklo 57 českých a slovenských) a šířila se tendence utvářet organizace mimo jednotné odbory (jako první se ustavila 30. dubna federace lokomotivních čet).

23.-24. března

Na zasedání ÚV KSČ odmítlo předsednictvo strany názorové odlišnosti a Novotný varoval před přeceňováním hospodářských hledisek ekonomické reformy na úkor politických cílů.

3.-4. května

ÚV KSČ na svém zasedání zablokoval první důležitá ekonomická opatření mířící k přechodu od centralisticko-byrokratického řízení k decentralizovanému plánovitému řízení; mj. odebral podnikům finance, aby nebyly bohatší než stát, a rozhodl nepokračovat v rozšiřování tzv. volných či limitních cen a přijal administrativní cestou další protiinflační opatření. Ekonomická reforma byla pozastavena.

5.-9. června

Na V. sjezdu ČSM prosazovalo komunistické vedení linii upevnění vedoucí úlohy KSČ proti snahám vytvořit pluralitu organizací mládeže, například vysokoškoláků; studentští předáci J. Müller a L. Holeček byli vyloučeni z ČSM i ze studia. Přímé řízení stranou bylo zabezpečeno i zřízením oddělení pro mládež a sport v aparátu ÚV KSČ. Předsedou ČSM byl zvolen M. Zavadil.

10. června

ČSSR přerušila diplomatické styky s Izraelem jako reakci na 'agresi Izraele proti Sjednocené arabské republice'.

27.-29. června

V Praze se konal IV. sjezd československých spisovatelů, kde došlo k dosud největšímu konfliktu mezi zastánci a odpůrci reforem. Spisovatelé vědomě riskovali konflikt s mocí, volali po 'evropském kontextu', po návratu do kulturně civilizační sféry, odpovídající historii a tradicím českého národa. Zvlášť ostrá kritika zazněla ve vystoupeních L. Vaculíka, I. Klímy, A. J. Liehma, V. Havla, P. Kohouta, K. Kosíka. Vytvořená 'jednotná fronta' spisovatelů vyprovokovala odchod celé delegace ÚV KSČ v čele s J. Hendrychem. Vůči Svazu spisovatelů byla podniknuta perzekuční opatření.

30. června

Svým vystoupením na Vysoké škole stranické zahájil A. Novotný sérii útoků proti kritikům poměrů ve státě a nastolil tvrdý kurs znamenající konec 'tání', konec liberalizace.

25.-27. srpna

V Martině proběhly oslavy Matice slovenské, při nichž A. Novotný svým urážlivým chováním postavil proti sobě i stranickému vedení značnou část slovenské veřejnosti.

1. září

A. Novotný v projevu k posluchačům vojenských škol vyzýval k boji proti liberalismu a proti propagování různých kapitalistických směrů v politické praxi, ekonomice a kultuře; znamenalo to revizi základního závěru XIII. sjezdu KSČ.

26.-27. září

Na schůzi ÚV KSČ došlo k ostřejším sporům v komunistickém vedení, jež byly vyvolány Novotného odsouzením vlády, 'která nevládne', a administrativními opatřeními vůči spisovatelům (odebrání Literárních novin a stranické tresty pro I. Klímu, P. Kohouta, M. Kunderu, A. J. Liehma, J. Procházku, L. Vaculíka). S těmito opatřeními ještě celé vedení souhlasilo, pouze F. Vodsloň, V. Slavík, Z. Fierlinger a V. Kadlec našli odvahu se vzepřít.

30.-31. října

Ústřední výbor KSČ jednal o postavení strany ve společnosti; s kritikou vystoupilo několik jeho členů, ale bezprostředním podnětem konfliktu se stalo vystoupení A. Dubčeka (to označilo za hlavní politické nebezpečí hlásání třídnosti, zpochybnilo veškeré 'řízení strany' ve státě - 'vládnout by měla vláda' a napadlo kumulaci funkcí - právě typické pro období vlády A. Novotného). Dubčekova kritika a rozhořčená Novotného replika (napadl celé vedení KSS a kritiku převedl do polohy česko-slovenského sporu) ještě více zostřily situaci v komunistickém vedení; proti rezoluci hlasovalo 13 členů ÚV, 'slovenská otázka' se stala poslední rozbuškou, jejíž odpálení uvolnilo cestu k 'Pražskému jaru'.

31. října

Po několikerém opakování v předchozích dnech byla opět vypnuta na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově elektřina; studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním: 'Chceme světlo!'. Pochod brutálně rozehnala v Nerudově ulici Veřejná bezpečnost.

8.-9. prosince

Na opakovanou žádost A. Novotného tajně navštívil Prahu generální tajemník ÚV KSSS L. Brežněv; nesplnil však Novotného naději na jeho podporu.

11.-13. prosince

Zasedalo předsednictvo ÚV KSČ, kde zazněla ostrá kritika Novotného ve vystoupeních D. Koldera, J. Hendrycha, Š. Sádovského, O. Černíka, J. Dolanského, A. Dubčeka. Došlo ke střetu mezi zastánci Novotného (B. Laštovička, M. Chudík, O. Šimůnek, J. Lenárt) a jeho kritiky (viz výše). Spor skončil kompromisem: souhlasem s rozdělením nejvyšších funkcí až v pozdější době.

19.-21. prosince

Sešel se ústřední výbor KSČ, jehož větší část členů vystoupila opět s kritikou metod práce a způsobu řízení A. Novotného. Pod tímto tlakem se Novotný rozhodl dát svou stranickou funkci k dispozici.

3.-5. ledna

Plenární zasedání ÚV KSČ rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí; většina členů pléna stála proti Novotnému. Po řadě návrhů na funkci prvního tajemníka (J. Smrkovský, O. Šik, B. Laštovička, J. Lenárt) přednesl O. Černík návrh na obsazení funkce A. Dubčekem, který byl akceptován. Skončila zhruba desetiletá éra A. Novotného. Začalo 'Pražské jaro' - krátké období rozkvětu československého demokratického socialismu.

1.-3. února

Na VII. sjezdu JZD bylo rozhodnuto o vytvoření zájmové organizace rolníků; její přípravu a zrod provázelo množství problémů.

26. února

Útěk generála J. Šejny do Itálie (a odtud za pomoci CIA odchod do USA); sdělovací prostředky přispěly k tomu, že se z útěku protekční osoby A. Novotného vyvinula aféra 'semínkového' generála (obviněn z rozkrádání státního majetku - jetelových semínek).

21. března

Byl ustaven přípravný výbor Československého Junáka.

Vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze F. Tomáškem.

22. března

Abdikace prezidenta A. Novotného; těsně předtím (20. března) podepsal milost spisovateli J. Benešovi, odsouzenému v létě 1967 k pěti letům vězení (šlo o posledního vězněného českého spisovatele před rokem 1968).

22.-23. března

Celostátní aktiv zástupců všech vysokoškolských center konaný v Brně se vyslovil pro vytvoření samostatné organizace vysokoškoláků (mimo rámec ČSM).

23. března

Bývalí funkcionáři sociální demokracie ustavili akční skupinu pro obnovu strany, která se rozšířila v ústřední přípravný výbor.

Československá strana socialistická provedla změnu ve svém vedení; A. Neumana vystřídal B. Kučera. Socialisté měli v červenci 18 400 členů.

23.-24. března

V Drážďanech se konalo setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR s československou delegací (Dubček, Lenárt, Černík, Kolder, Bilak), na níž zazněla ostrá kritika poměrů v Československu ('plíživá kontrarevoluce').

24. března

V ČKD Praha se zrodil Svaz pracující mládeže Československa, který hodlal prosazovat stejná práva jako odbory (pomoc mladým v ekonomických otázkách, bytových apod.).

25. března

Svolán aktiv zemědělců na okrese Jičín, který přijal výzvu k založení celostátní zájmové organizace (tzv. jičínská výzva). Teprve 10. července t. r. došlo v Nitře k založení Českého a Slovenského svazu družstevních rolníků (nepodařilo se však ustavit celostátní orgán).

29. března

Funkcionáři jednotné tělovýchovné organizace provedli přestavbu na principu národním a odvětvovém.

Při Svazu spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů, sdružující nekomunistické členy z Čech i Slovenska (do svého čela zvolil V. Havla, P. Koptu a A. Klimenta).

30. března

Národní shromáždění zvolilo na návrh A. Dubčeka prezidentem republiky L. SVOBODU [1968-1975]; svůj program navázání kontinuity s předcházejícími prezidenty vyjádřil symbolicky tím, že po volbě položil věnce na hrob K. Gottwalda a A. Zápotockého, ale i T. G. Masaryka a E. Beneše. V tajném hlasování získal 282 hlasů, 6 poslanců se zdrželo hlasování 1 hlas byl neplatný.

31. března

Skupina politických vězňů, odsouzených podle zákona 231/1948 Sb., v čele s K. Nigrinem, ustavila ústřední výbor Klubu 231; během tří měsíců fungovaly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí, ústředí registrovalo na 80 tisíc zájemců o členství.

Ústřední výbor Československé strany lidové zvolil novým předsedou A. Pospíšila (vystřídal J. Plojhara); lidová strana měla v červenci t. r. 46 028 členů.

31. března-5. dubna

V Praze se sešlo III. všekřesťanské mírové shromáždění za účasti 500 představitelů katolické, protestantské a pravoslavné církve z 55 zemí světa; jednalo se o světové sympozium těch, kdo se rozhodli vést dialog s 'pokrokovými marxisty'.

1.-5. dubna

Na Pražském hradě pokračovalo zasedání ÚV KSČ (započalo 28. března); projednalo řadu kádrových otázek, přičemž vedle volby nového předsednictva (mj. bez Novotného a Hendrycha) počítalo se sestavením nové vlády a s rehabilitací občanů. Poslední den jednání byl jednomyslně přijat tzv. Akční program KSČ (zveřejněn 10. dubna), který měl navodit 'socialismus s lidskou tváří'. Návrh programu byl hotov už koncem února a setkal se s příznivým ohlasem u veřejnosti. Obsahoval změny, které v příštích dvou letech chtěla komunistická strana (stále jako ústavou 'uzákoněná' vedoucí politická síla) uskutečnit v oblasti politické (zejména v oblasti občanských práv a politického systému), ekonomické (ekonomická reforma v rámci socialismu), kulturní a zahraniční politice. Určujícím znakem změn měla být takzvaná demokratizace.

5. dubna

Na setkání 144 účastníků (hlavně z řad inteligence) byl založen Klub angažovaných nestraníků (KAN); v krátké době měl KAN 40-50 tisíc zájemců o členství. Téhož dne mu byla povolena ministerstvem vnitra prozatímní činnost, 5. září t. r. však nebyly schváleny stanovy a činnost úředně ukončena.

Byla schválena komise pro dokončení stranické rehabilitace, tzv. Pillerova komise; měla k dispozici početný tým kompetentních odborníků, který připravil 40 dílčích odborných studií. Závěrečná zpráva komise byla několikrát přepracována, v důsledku událostí po srpnu 1968 se nikdy zevrubně neprojednávala.

8. dubna

Jmenována nová vláda v čele s O. Černíkem; zůstalo v ní devět bývalých členů, devatenáct bylo nových. Vláda se stávala samostatným a iniciativním mocenskopolitickým faktorem.

18. dubna

Z funkce předsedy Národního shromáždění odstoupil B. Laštovička a byl nahrazen J. Smrkovským.

23.-26. dubna

U příležitosti návštěvy bulharské státní a stranické delegace byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Bulharskem.

3. května

V Národním shromáždění bylo schváleno programové prohlášení vlády; za jeden z hlavních úkolů považovala vláda přípravu federace. To již vyjádřila ve svých usneseních z 12. a 24. dubna.

4. května

V Moskvě probíhala československo-sovětská jednání na nejvyšší úrovni; československá delegace (Dubček, Černík, Smrkovský a Bilak) vyslechla od Brežněva, Kosygina a Podgorného velmi ostrou kritiku politických poměrů v ČSSR. Ti požadovali rázná opatření proti antisocialistickým a pravicovým silám, které se podle jejich mínění výrazně aktivizují.

Přes dva tisíce bývalých funkcionářů Sokola zvolilo přípravný výbor, který řídil obnovu této tělovýchovné organizace.

7.-8. května

Předsednictvo a sekretariát ÚV KSČ se po dramatické diskusi shodly na závěru, že situace v zemi je vážná až kritická, vytváří ji aktivita pravicových, protisocialistických sil. Účastníci jednání se rozhodli pro kontrolu sdělovacích prostředků a pro konsolidaci poměrů v mocenských, zejména ozbrojených složkách.

12.-13. května

Komunistické vedení seznámilo na celostátní poradě se změněným hodnocením vnitropolitické situace a s bojem proti pravicovým silám okresní a krajské tajemníky; v hodnocení aktuální situace se objevily značné rozdíly: Dubčekovo hodnocení bylo mírnější, Bilak naopak viděl situaci jako hrozivou.

14. května

Byla ustavena organizace Dílo koncilové obrody v čele s pražským apoštolským administrátorem F. Tomáškem.

15. května

Usnesením vlády zřízeny speciální orgány pro nové státoprávní uspořádání - tj. výbor pod vedením předsedy vlády O. Černíka a vládní komise pro řešení odborných otázek federace v čele s místopředsedou vlády G. Husákem. Tato komise odmítla 4. června požadavek na trojdílné uspořádání federace; s tím vystoupily oba moravské kraje ve společné tzv. moravské deklaraci.

16. května

V Praze proběhl za mimořádného zájmu veřejnosti vysokoškolský majáles, který odrážel stupňující radikalizaci veřejného mínění.

23. května

Konalo se první jednání zástupců ÚV KSČ a přípravného výboru sociální demokracie; komunistické vedení obnovu sociální demokracie odmítlo, označilo ji za protikomunistickou akci; v červenci již existovalo na 150 odboček sociálně demokratické strany s 1500 členy.

29. května-1. června

Zasedání ÚV KSČ jednalo o současné politické situaci v zemi; střetly se zde dvě rozdílné politické linie - Dubčekova a Bilakova. Přijatá rezoluce obsahovala zásady Dubčekova referátu a byla namířena proti extrémům 'zprava i zleva' a jako pozitivní směr označila plnění Akčního programu KSČ. Plénum rozhodlo svolat na 9. září t. r. mimořádný XIV. sjezd KSČ.

6. června

Vláda vydala prozatímní rámcové zásady pro zřizování a volbu rad pracujících; pro jejich ustavování se vyslovila celostátní odborová porada a 90 % jejích delegátů. K zastavení zřizování rad pracujících vydala vláda pokyn 24. října 1968.

14. června

V Budapešti podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Maďarskem.

19. června

V Praze-Ruzyni (v jednom z hangárů) se konal sraz Lidových milicí; na masovém shromáždění asi 10 tisíc příslušníků Lidových milicí zazněly kritické hlasy proti komunistickému vedení, vytýkaly mu slabost v postupu proti pravici a žádaly mocenskoadministrativní zákroky. Celá akce vyvolala v zemi vlnu rozhořčení, která přerostla v podpisovou akci za zrušení milicí.

21.-30. června

Na československém území proběhlo vojenské cvičení států Varšavské smlouvy s názvem 'Šumava'; oddalovaný odchod vojsk (sovětské jednotky odešly až 3. srpna) zvyšoval napětí v zemí a posiloval zejména protisovětské nálady.

25.-26. června

Parlament schválil rehabilitační zákon a novelu tiskového zákona.

27. června

Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta uveřejnily výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům, všem, kterou vypracoval spisovatel L. Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v zemi. Odpůrci reformy hodnotili 2000 slov jako výzvu ke kontrarevoluci.

4. července

Vedení KSČ bylo pozváno na jednání s 'bratrskými stranami' do Varšavy o vnitřních poměrech v ČSSR; předsednictvo ÚV KSČ v předtuše hrozeb ultimativních požadavků ze strany 'spojenců' posléze (po jednání 8. a 12. července) rozhodlo navrhnout místo společné schůzky dvoustranná jednání.

10. července

Poslanci Národního shromáždění zvolili 150 poslanců České národní rady jako nejvyššího zákonodárného orgánu českých zemí; předsedou byl zvolen Č. Císař. Šlo o první krok k odstranění asymetrického modelu státní struktury.

11.-12. července

Vláda svolala celostátní poradu funkcionářů národních výborů; její účastníci potvrdili národní výbory jako stabilizační faktor společnosti.

14.-15. července

Představitelé Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR na schůzce ve Varšavě schválili Brežněvův koncept otevřeného dopisu adresovaného KSČ; podle názoru 'pětky' se v Československu organizačně stmelila kontrarevoluce. Obsah dopisu byl směsicí velmi vážného varování se znatelnými prvky hrozby (Brežněvova doktrína s právem zasahovat do vnitřních záležitostí socialistických zemí).

17. července

Předsednictvo ÚV KSČ schválilo odpověď na varšavský dopis; střízlivým a uvážlivým tónem vyvracelo neopodstatněná obvinění a neoprávněnou kritiku, odmítlo tezi o internacionální pomoci 'pětky' bránit socialismus v jiné zemi. 19. července odpověď schválil ÚV KSČ. Po zveřejnění varšavského dopisu i odpovědi na něj vypukla lavina souhlasných rezolucí, telegramů a dopisů veřejnosti. To vedlo ke sjednocení občanů, k posílení důvěry k vedení KSČ (78 % občanů) a práva na vlastní, československou cestu.

29. července-1. srpna

V Čierné nad Tisou (v železničním vagoně) se setkali členové vedení KSČ a KSSS; schůzce předcházelo tzv. Poselství československým účastníkům, jehož autorem byl spisovatel P. Kohout. Hned po zveřejnění začalo živelné podpisování Poselství (přes 1 milion podpisů za tři dny). Jednání bylo značně dramatické, vedení KSČ zde vystupovalo nejednotně (tři jeho členové - Kolder, Bilak a Švestka se značně ztotožňovali se sovětskými argumenty). Sovětská strana vystupňovala tlak na československou reformu; žádné dohody nebyly podepsány, avšak sovětská delegace odjížděla s představou 'závazků' vedení KSČ 'bojovat proti antisocialistickým silám'. V průběhu jednání vznikla v zemi živelná masová akce nazvaná Fond republiky; začala formou dobrovolných pracovních směn a rozšířila se mezi občany v podobě peněžních darů a zlata na tzv. zlatý poklad republiky (do 21. srpna dosáhly dary výše 190,5 milionu Kčs a 60 kg zlata).

30. července

Moskevská Pravda otiskla dopis 99 zaměstnanců pražské Pragovky s výzvou k mocenskému zásahu ze strany SSSR.

3. srpna

V Bratislavě proběhla schůzka 'pětky' s vedoucími představiteli KSČ; přijaté prohlášení naznačovalo, že 'bratrské strany nikomu nedovolí vrazit klín mezi socialistické státy' a že problémy vyřeší 'vzájemnou pomocí a podporou'.

9.-11. srpna

V Praze pobýval prezident Jugoslávie J. Broz-Tito. Jeho návštěva přispěla k převažujícímu optimismu a nadějím, že nebezpečí zásahu 'pětky' nehrozí.

15.-17. srpna

U příležitosti státní návštěvy rumunského prezidenta N. Ceausesca byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Rumunskem.

17. srpna

Na žádost maďarského vůdce J. Kádára došlo v Komárně k jeho setkání s A. Dubčekem; Kádár tlumočil značnou nespokojenost Moskvy s vývojem v Československu a poukazoval na možné vážné důsledky z toho plynoucí (vojenskou intervenci).

20. srpna

V Praze započalo ve 14 hodin zasedání předsednictva ÚV KSČ; v jeho průběhu přišla ve 23.30 hodin první zpráva o obsazování republiky vojsky 'socialistické pětky' (SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska). Za dramatické situace došlo ke schválení rozkazu ministra obrany M. Dzúra, aby armáda nekladla odpor (totéž se vztahovalo na Bezpečnost a Lidové milice) a bylo vydáno Provolání ke všemu československému lidu, v němž se uvádělo, že vojska obsazují ČSSR proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí. Vpádu do Československa se zúčastnilo 27 bojových divizí (12 tankových, 13 motostřeleckých, 2 výsadkové) a 1 letecká armáda. Skupiny A (sovětské a polské jednotky) zahájily nástup z prostoru Legnice - Krakov (Polsko), B (jednotky SSSR a NDR) z Görlitz, Zittau, Drážďan a Kliegenthalu (NDR) a C (sovětské, maďarské a bulharské jednotky) z oblasti Györu (Maďarsko). Intervenčním jednotkám v počtu 750 tisíc vojáků s 800 letadly, 6300 tanky a 2000 děly a raketami velel generál J. G. Pavlovskij.

21. srpna

Vojenským vpádem tzv. okupační pětky v čele se Sovětským svazem byla obsazena většina důležitých měst v ČSSR. K mimořádné schůzi se sešla vláda a vyjádřila svůj protest vládám pěti států, které uskutečnily okupaci. O ČSSR se začalo jednat v Radě bezpečnosti OSN. V celé zemi rostl živelný lidový odpor k okupaci. Invaze vojsk Varšavské smlouvy si k 3. září 1968 vyžádala 72 mrtvých, 266 těžce a 436 lehce raněných československých občanů.

Po selhání pokusu o ustavení prosovětské tzv. dělnicko-rolnické vlády, který ztroskotal mj. díky spontánnímu nenásilnému odporu obyvatelstva, byli proreformní političtí představitelé KSČ v čele s A. Dubčekem odvlečeni do SSSR.

22. srpna

V továrně pražské ČKD ve Vysočanech zasedal XIV. mimořádný sjezd KSČ; z 1543 řádně zvolených delegátů se dostavilo 1219 delegátů. Sjezd zvolil nový ústřední výbor (v čele s internovaným A. Dubčekem) a významně se podílel na řízení občanského odporu proti okupaci. Sjezdu se na zákrok G. Husáka neúčastnili (až na výjimky) slovenští delegáti.

23.-26. srpna

Na žádost prezidenta L. Svobody probíhalo v Moskvě složité jednání československé a sovětské politické reprezentace; druhý den (24. srpna) se rozhovorů zúčastnili i internovaní českoslovenští politici (vězněni od ranních hodin 21. srpna) v čele s A. Dubčekem. Jednání skončila (pod psychickým nátlakem) podpisem tzv. moskevského protokolu, jenž obsahoval závazné úkoly pro vedení KSČ (splnění požadavků z Čierné, zákaz 'protisocialistických organizací' a sociální demokracie, upevnění orgánů Bezpečnosti a armády, stranickou kontrolu tisku a konkrétní kádrové změny) a příslib etapovitého odchodu intervenčních vojsk. Podpis jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl připojit F. Kriegel.

24. srpna

Vyvrcholením lidového odporu proti vojenské intervenci (nápisy na ulicích a zdech, různá prohlášení, letáky, schůze, rezoluce apod.) byla jednohodinová generální stávka.

Na zasedání Rady bezpečnosti OSN se dostavil ministr zahraničí J. Hájek, který ve svém vystoupení odsoudil vojenskou okupaci Československa. V dalších dnech se však postoj československé delegace změnil a 27. srpna požádala československá mise o stažení tzv. československé otázky z jednání Rady.

31. srpna

Na zasedání ÚV KSČ (doplněném o členy zvolenými 'vysočanským' sjezdem) byl přijat moskevský protokol jako jediné východisko z dané situace. Politickou iniciativu měly v rukou reformní síly v čele s A. Dubčekem, které se domnívaly, že existuje reálné východisko z tragické situace (možnost normalizovat situaci v zemi a dosáhnout odchodu cizích vojsk).

6. září

Pod tlakem sovětských míst byl F. Kriegel zbaven funkce předsedy ÚV Národní fronty; jeho nástupcem se stal E. Erban.

13. září

Přijat zákon umožňující existenci a činnost jen těm politickým stranám a organizacím, které jsou sdruženy v Národní frontě. Současně byl přijat zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku; národní výbory se jím zmocňovaly zakázat nebo rozpustit veřejné shromáždění, jež by mohlo 'narušit důležité politické zájmy státu nebo by bylo zaměřeno proti socialistickému řádu'. Zákony znamenaly hluboký zásah do ústavních a občanských práv.

16.-17. září

V Mukačevu proběhlo jednání vojenských delegací československé a sovětské armády; československá strana zde vyjádřila předpoklad, že 'spojenecká vojska' se stáhnou z ČSSR ve třech etapách (do 15. října t. r. odejde 90 % všech vojsk, v jarních měsících 1969 se pak odsune polovina z oněch 10 %, a zbytek bude stažen do jednoho roku). Sovětská delegace návrh odmítla a požadovala vymezení ubytovacích prostorů a letišť pro svá vojska. 'Kreml' v rozporu s moskevským protokolem dával najevo svou nespokojenost s normalizací v Československu.

3.-4. října

Na základě sovětské žádosti se konalo v Moskvě jednání o plnění tzv. moskevského protokolu; v československé delegaci byli A. Dubček, O. Černík a G. Husák. Dubčekův výklad o plnění protokolu byl odmítnut, navíc sovětská strana požadovala uzavření dohody o pobytu sovětských vojsk. Smlouvu dojednaly delegace obou států (vedené Černíkem a Kosyginem 14.-15. října t. r.) a v Praze 16. října ji oba předsedové vlád podepsali.

9. října

V Praze poprvé veřejně vystoupili nejkonzervativnější a nejdogmatičtější komunisté s podporou 'internacionální pomoci'; podle místa setkání v sále Čechie v Praze-Libni byli nazýváni 'Čechie'. Jejich ideologickou podporu představoval časopis Zprávy, vydávaný sovětskou okupační armádou.

18. října

Národní shromáždění (v nepřítomnosti asi pětiny poslanců, kteří se na protest na jednání nedostavili) schválilo Smlouvu o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR; z 242 přítomných poslanců hlasovalo 228 pro schválení smlouvy, čtyři byli proti (F. Kriegel, F. Vodsloň, B. Fuková a G. Sekaninová-Čakrtová), deset se hlasování zdrželo. Podpisem prezidenta republiky byla téhož dne smlouva ratifikována a vstoupila v platnost. Podle smlouvy bylo stanoveno, že na území ČSSR bude umístěno 75 tisíc sovětských vojáků, jimž budou uvolněny ubytovací a skladovací prostory, 4 letiště, tři vojenské nemocnice. Ostatní vojska měla být odsunuta. Smlouva tak právně kodifikovala stav, který nastal vojenskou intervencí z 21. srpna 1968.

27. října

Národní shromáždění schválilo ústavní zákon o československé federaci č. 143/1968 Sb., kterým byla nahrazena značná část Ústavy ČSSR z roku 1960; zákon přeměnil unitární stát ČSSR s platností od 1. ledna 1969 ve federativní stát dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků. Zákon se skládal z preambule (úvodní části) a 8 hlav rozdělených do 151 článků.

30. října

Na bratislavském Hradě byl slavnostně podepsán zákon o československé federaci prezidentem L. Svobodou, předsedou Národního shromáždění J. Smrkovským a předsedou vlády O. Černíkem.

6.-7. listopadu

V Praze, Brně, Českých Budějovicích a některých dalších městech došlo k protisovětským demonstracím (zejména mládeže), včetně vyhlášení jednodenní stávky a hladovky. Proti demonstrantům zasáhly jednotky Bezpečnosti, armády a Lidových milicí.

14.-17. listopadu

V Praze proběhlo zasedání ÚV KSČ, na němž slavili úspěch promoskevští představitelé, kteří prosadili přijetí rezoluce upravené L. Brežněvem. Záměr zastánců reformy se zredukoval na oblast hospodářství. Na přechodnou dobu bylo vytvořeno byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích (předsedou se stal L. Štrougal).

19.-21. listopadu

Vedení Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy zorganizovalo studentskou třídenní stávku jako nejvýraznější projev nespokojenosti a odporu vůči oficiální politice ústupků od proklamací a před sílícím sovětským tlakem. Vysokoškoláci vystoupili s programem 'deseti požadavků', jejichž společným jmenovatelem byl návrat k reformní politice a obrana lidských práv.

prosinec

Stoupenci radikální levice vydali Zakládající manifest Hnutí revoluční mládeže; základem této skupiny byli studenti Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze (J. Frolík, E. Čierný, J. Suk, J. Bašta, P. Šustrová), kteří se dostali do kontaktu s P. Uhlem a založili tzv. Historicko-sociologický klub s přihlédnutím k futurologii - HISOF. Vydávali různé publikace a letáky, vyzývali k odporu proti režimu (jejich cílem byla antibyrokratická revoluce a vytvoření samosprávného systému), nakonec přešli do ilegality (skupina užívala také označení Revoluční socialistická strana - Československo). Členové skupiny byli zatčeni v prosinci 1969, soud s nimi byl prvním velkým politickým procesem po srpnové okupaci 1968.

7.-8. prosince

V Kyjevě se na pozvání politbyra ÚV KSSS sešli A. Dubček, L. Svoboda, O. Černík, G. Husák a L. Štrougal se sovětským vedením v čele s L. Brežněvem; ten zde zasadil reformním silám další úder - vyjádřil nespokojenost s málo energickou realizací linie listopadového zasedání ÚV KSČ a žádal další personální změny (zejména odvolání J. Smrkovského).

21. prosince

Česká národní rada zvolila podle ústavního zákona o československé federaci dalších 50 poslanců, čímž byl jejich počet doplněn na 200.

1. ledna

Vstoupil v platnost zákon o československé federaci; ČSSR byla tvořena Českou socialistickou republikou (ČSR) a Slovenskou socialistickou republikou (SSR). Prezident republiky jmenoval federální vládu vedenou O. Černíkem. Česká i Slovenská národní rada se změnily v parlamenty republik. V lednu až březnu t. r. proběhly ustavující republikové sjezdy řady společenských a zájmových organizací (svazu žen, dětských a mládežnických organizací, protifašistických bojovníků, uměleckých svazů apod.).

Byl zaváděn nový systém národohospodářského plánování; místo ústředně vypracovaného plánu se zaváděl systém smluv mezi podniky a státem o roční výrobě.

V platnost vstoupila dohoda odborů a vlády o zvýšení životní úrovně v roce 1969, uzavřená již v listopadu 1968.

8. ledna

Předsednictvo České národní rady jmenovalo vládu ČSR vedenou S. Rázlem.

16. ledna

Na protest proti okupaci a ústupu od dřívější polednové politiky se v Praze u kašny Národního muzea polil hořlavinou a poté zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Karlovy univerzity J. Palach; o tři dny později v nemocnici zemřel. Chtěl svým činem vyburcovat veřejnost z nečinnosti k odporu. Stejnou pohnutku měl i J. Zajíc, druhá oběť sebeupálením 25. února t. r.

29.-30. ledna

Proběhla ustavující schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění; předsedou Sněmovny lidu byl zvolen J. Smrkovský, předsedou Sněmovny národů D. Hanes a v čele Federálního shromáždění stanul P. Colotka.

4.-7. března

Na VII. všeodborovém sjezdu v Praze byla přijata Charta odborového hnutí, která vyhlásila vůli odborů být samostatnou a demokratickou zájmovou organizací; i další přijaté dokumenty - program a stanovy - se nesly plně v reformním duchu.

21. března

Na mistrovství světa v ledním hokeji ve Švédsku vyhrálo československé hokejové mužstvo nad favorizovanými hokejisty Sovětského svazu 2 : 0; nadšení fanouškové uspořádali nevelkou manifestaci na Václavském náměstí v Praze, na níž zazněly protisovětské hlasy proti okupaci. O týden později (28. března) Československo vyhrálo v dramatickém zápase nad 'sbornou' 4 : 3, z radosti nad vítězstvím došlo v 69 městech k nadšeným oslavám, jichž se zúčastnilo na půl milionu občanů; na 21 místech došlo rovněž k přímým útokům proti sovětským posádkám. V Praze byla zdemolována kancelář Aeroflotu. Vedení KSČ obdrželo velmi ostrý protest z Moskvy.

4. dubna

V dusné vnitropolitické atmosféře vzplanula na náměstí v Jihlavě třetí lidská pochodeň - čtyřicetiletého delegáta vysočanského sjezdu a přesvědčeného zastánce reforem E. Plocka.

17. dubna

Na Pražském hradě zasedal ÚV KSČ, který přijal rezignaci A. Dubčeka na funkci prvního tajemníka (ze 182 přítomných se 150 členů vyslovilo pro jeho odchod) a vyslovil se (156 hlasy ze 178 hlasujících) pro G. Husáka (Dubček zpočátku prosazoval O. Černíka). Dubnové zasedání uzavřelo etapu, jež v Československu směřovala k nastolení prosovětské moci a k vytvoření nástrojů na potlačení reformního hnutí.

28. dubna

Novým předsedou Federálního shromáždění byl zvolen A. Dubček.

29.-30. května

Na zasedání ÚV KSČ vystoupil G. Husák s návrhem tzv. realizační směrnice, která znamenala nástup k plné restauraci byrokraticko-direktivního socialismu; nové Husákovo vedení se ještě výslovně neobrátilo proti reformnímu programu, i když započala první represivní opatření (O. Šik, F. Kriegel, J. Hájek, F. Vodsloň aj.).

18.-21. srpna

Na mnoha místech republiky (zejména v Praze, Brně a v Liberci) došlo k živelným pouličním demonstracím jako výrazu nesouhlasu občanské veřejnosti s okupací; k jejich potlačení byly nasazeny armádní složky, Bezpečnost a Lidové milice. Srpnové nepokoje představovaly největší otevřeně vedený boj v Československu proti totalitní moci a jejím ozbrojeným silám a ukončily legální aktivizaci občanské společnosti, konec všem pokusům o jakoukoliv demokratizaci společenských vztahů, politického systému i hospodářství. Definitivně skončilo období koketování s reformami a začala éra normalizace.

22. srpna

Předsednictvo Federálního shromáždění přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), který legalizoval krvavé zásahy proti demonstrantům při 1. výročí srpnové okupace.

25.-29. září

Na zasedání ÚV KSČ předložil G. Husák praktický plán protireformního tažení a jeho ideologické zdůvodnění; byl přehodnocen polednový vývoj, vysočanský sjezd prohlášen za nelegální a vstup vojsk jako 'internacionální pomoc'. Zasedání ÚV se stalo počátkem nekompromisní kádrové čistky na všech stupních stranické hierarchie, ve společenských organizacích, státním a hospodářském aparátu a i v oblasti vědy a kultury; nejvýznamnější změnou bylo odvolání A. Dubčeka z vedení strany a vyloučení početné skupiny politiků spojených s obrodným procesem (19 rezignací, 10 vyloučení z ÚV).

29. září

Prezident republiky jmenoval novou federální vládu vedenou O. Černíkem; toho vystřídal 28. ledna 1970 v čele vlády L. Štrougal.

Předsednictvo České národní rady jmenovalo novou vládu ČSR vedenou J. Kempným; 28. ledna 1970 byl vystřídán J. Korčákem.

9. října

Usnesením předsednictva ÚV KSČ byly zřizovány ústavy marxismu-leninismu při rektorátech a katedry marxismu-leninismu při fakultách vysokých škol.

15. října

Přijat ústavní zákon č. 117/1969 Sb. o odložení všeobecných voleb, který schválilo Federální shromáždění; odklad voleb umožnil 'očistu' normalizátorů v zastupitelských sborech formou zproštění poslanecké funkce a jejich doplnění vlastní volbou 'na návrh' příslušného orgánu Národní fronty.

15.-16. října

Federální shromáždění podlehlo nátlaku nového vedení KSČ a zrušilo 'protisocialistické dokumenty a usnesení' z roku 1968; rovněž prosadilo demisi osmi členů svého předsednictva, které nahradilo 'svými lidmi'. Novým předsedou Federálního shromáždění se stal D. Hanes, předsedkyní Sněmovny lidu S. Pennigerová a předsedou Sněmovny národů V. Mihálik.

20.-28. října

Za návštěvy československého stranického a státního vedení v Sovětském svazu byly projednány otázky dalšího postupu normalizace.

27. listopadu

Programové prohlášení federální vlády ukládalo přistoupit na všech ministerstvech a v ústředních orgánech k služebně politickému hodnocení všech pracovníků s cílem odstranit reformně smýšlející pracovníky a provést očistu od 'pravicově revizionistických sil'.

23. prosince

Vládním usnesením se nařizovalo zavést systém absolutního plánování, ve kterém jsou úkoly beze zbytku a jednotně dovedeny až k těm, kteří se jimi mají řídit; bylo obnoveno centralizované plánování a stimulování výroby na základě ukazatele hrubé výroby.

28.-30. ledna

Plenární zasedání ÚV KSČ provedlo další čistky; od dubna 1969 odešlo ze 110členného ÚV KSČ 63 členů a kandidátů. Současně vyhlásilo všeobecné čistky ve straně formou pohovorů spojených s výměnou stranických legitimací; stalo se tak odsouhlasením Dopisu ÚV KSČ všem základním organizacím.

únor

Byly zahájeny prověrky v KSČ; celkem bylo vytvořeno 70 217 prověrkových komisí různého stupně, které prověřovaly 1 535 000 členů. V průběhu pohovorů (zejména po zpřísnění kritérií ze dne 14. dubna 1970) bylo rozhodnuto nevydat legitimaci 326 817 členům (tj. 21,67 %). Vyloučení členové byli zbavováni funkcí v rámci svého pracovního zařazení, případně i propouštěni ze zaměstnání za použití různých triků; postihům se často nevyhnuli i rodinní příslušníci. Perzekuce vyvolávala značně početnou emigraci; po srpnu 1968 opustilo Československo na 127 tisíc lidí. Posrpnová emigrace však na rozdíl od poúnorové nezaložila žádnou jednotnou nebo přijatelně autoritativní politickou centrální organizaci (až v polovině 70. let měla posrpnová emigrace hlásící se k Pražskému jaru dva mezinárodně podporované celky - Výbor 5. ledna v Paříži a Výbor na obranu československých socialistů v Londýně).

květen

Zahájeno vysílání 2. programu Československé televize.

6. května

Na Pražském hradě došlo k podpisu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR.

8. června

Peruánské úřady oznámily, že při zemětřesení zahynulo všech 14 členů československé horolezecké expedice včetně známého fotografa V. Heckela.

8. července

Federální shromáždění schválilo zákon o úpravě nízkých důchodů. Současně nabyla účinnosti novela k zákonu o soudní rehabilitaci č. 70/1970 Sb., podle níž případy, které nebyly dosud vyřešeny, byly pojaty jako podněty ke stížnosti pro porušení zákona (podle trestního řádu). Dosud nedořešené případy se už neprojednávaly (například M. Horáková a spol.), respektive řada dosavadních rehabilitací byla zrušena (P. Drtina). O rehabilitaci požádalo kolem 18 tisíc postižených (tj. zhruba pětina obětí politických procesů), do jara 1970 bylo rehabilitováno pouze 3500 případů.

28. října

Ke státnímu svátku vzniku ČSR vydalo Socialistické hnutí československých občanů Manifest, v němž se přihlásilo k idejím roku 1968, kdy se podle jejich názoru začal naplňovat smysl socialismu, tj. svoboda a demokracie; jádrem tohoto hnutí byly opoziční skupiny v Praze (J. Tesař, M. Hübl) a v Brně (J. Šabata, A. Černý). Manifest uveřejnily Listy, časopis socialistické opozice v Římě, vydávané J. Pelikánem. I v následujících letech vydávalo hnutí další dokumenty (například k 21. srpnu tzv. Prohlášení).

9.-11. listopadu

V Praze se konala ustavující konference Socialistického svazu mládeže, jednotné mládežnické organizace řízené KSČ a mající za cíl vychovávat mládež v marxisticko-leninském duchu.

1. prosince

Podle sčítání lidu, domů a bytů mělo Československo 14 344 987 obyvatel (ČSR 9 807 697 občanů).

10.-11. prosince

Na zasedání ÚV KSČ byl přijat dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ; toto zasedání definitivně uzavřelo období tzv. Pražského jara a zahájilo proces totální normalizace života celé společnosti se všemi průvodními znaky teorie a praxe neostalinismu.

20.-21. prosince

Federální shromáždění ČSSR schválilo změny ústavního zákona o československé federaci (posíleny centralizační prvky a oslabeny kompetence republik), o federálních orgánech a zákony o Kanceláři prezidenta republiky. Změny omezily pravomoci republik ve prospěch centra a byly součástí normalizačních tendencí, započatých v dubnu 1969. I Federální shromáždění zasáhl tvrdý normalizační postih; na základě zákona č. 117/1969 Sb. bylo ke dni 24. června 1970 zproštěno funkce 12 poslanců, 30 poslanců rezignovalo. K témuž datu z národních výborů všech stupňů v ČSSR odešlo celkem 18 140 poslanců.

V kanadském Torontu založili spisovatelé J. Škvorecký a Z. Salivarová exilové nakladatelství Sixty-Eight-Publishers.

Zahájen provoz na dálnici z Prahy do Mirošovic (s výstavbou bylo započato v roce 1967).

10.-11. března

VIII. plenární schůze ÚRO přijala rezignaci jejího předsedy J. Pillera (byl dosazen do této funkce v lednu 1970 po 'dobrovolném' odchodu K. Poláčka) a za nového předsedu byl podle nomenklaturního pořádku dosazen K. Hoffmann, jeden z předních mužů normalizace.

23. dubna

Předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o vytvoření komise ve složení J. Kempný, O. Švestka, D. Kolder, V. Šalgovič, která měla připravit návrh na ukončení práce tzv. Pillerovy komise; závěrečná zpráva Pillerovy komise byla odmítnuta, označena za 'pamflet, v němž se překrucovaly historické skutečnosti jako útok proti straně a socialismu vůbec'. K uzavření celé záležitosti došlo na zasedání ÚV KSČ 19. května t. r., aniž byly vyvozeny konkrétní a závazné závěry.

25.-29. května

V Praze se konal XIV. sjezd KSČ, který schválil Husákovu normalizační politiku a přijal směrnici k 5. pětiletému plánu (1971-1975).

27.-29. července

V Bukurešti se konalo XXV. zasedání RVHP, které přijalo tzv. Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce členských zemí; ten přinesl v dalších letech velmi slabé výsledky a vedl fakticky k dalšímu oslabení hospodářské potence Československa a postupnému rozkladu RVHP jako celku.

26.-27. listopadu

Proběhly volby do Federálního shromáždění, republikových národních rad a národních výborů (KNV, ONV, MNV); pro kandidáty Národní fronty 'hlasovalo' 99,75 % voličů.

7. prosince

Předsedou České národní rady se stal E. Erban.

8.-9. prosince

Na ustavující schůzi Federálního shromáždění byl zvolen předsedou A. Indra, do čela Sněmovny lidu se dostal V. David a Sněmovnu národů vedl D. Hanes.

9. prosince

Prezident republiky jmenoval novou federální vládu vedenou L. Štrougalem.

Předsednictvo České národní rady jmenovalo vládu ČSR vedenou J. Korčákem.

13.-15. ledna

Konala se celostátní konference Československé strany socialistické, která přijala nepříznivé změny v organizačním řádu i normalizační politiku KSČ; předsedou strany byl zvolen B. Kučera.

31. května-1. června

Po rozpuštění spisovatelského svazu byl ustaven na Dobříši Svaz českých spisovatelů, do jehož čela byl vedoucím stranické delegace J. Fojtíkem ustanoven J. Kozák.

9.-10. června

V Praze proběhl sjezd Československé strany lidové, na němž byly přijaty nové stanovy strany. Lidová strana se přihlásila k aktivní podpoře politiky KSČ a musela za svého čestného předsedu zvolit 'muže padesátých let' J. Plojhara; předsedou se stal A. Pospíšil, 27. července 1973 ho nahradil R. Petera.

12.-15. června

V duchu normalizační politiky se konal v Praze VIII. všeodborový sjezd, který stanovil jako hlavní úkol odborů 'rozvoj pracovní iniciativy a socialistického soutěžení'.

červenec-srpen

Před soudy stanulo 47 osob domácího opozičního hnutí, které byly odsouzeny k úhrnnému trestu 118 let odnětí svobody. Procesy se setkaly s protesty řady komunistických i socialistických stran a odborových organizací v západní Evropě a uzavíraly první etapu tzv. normalizace.

12.-16. září

Na území Československa proběhlo společné cvičení armád států Varšavské smlouvy s názvem 'Štít 72'.

27.-30. září

V Praze se konal I. sjezd SSM, který kladl hlavní důraz na 'aktivní podíl mladých lidí při pomoci národnímu hospodářství a při zkvalitňování činnosti Pionýrské organizace SSM'.

5. října

Zahájena jednání o československo-amerických vztazích; první kolo kontaktů proběhlo mezi šéfy diplomacie (B. Chňoupkem a W. Rogersem) v New Yorku.

13.-14. prosince

Federální shromáždění schválilo zákonem zvýšení dětských přídavků a zavedení novomanželské půjčky; u rodiny se dvěma dětmi činil podíl rodinných přídavků na průměrné mzdě 21 %. Populační politika měla úspěch: v letech 1970-1979 porodnost stoupala (průměr 17 živě narozených na 1000 obyvatel). Došlo i ke zvýšení bytové výstavby (čistý přírůstek bytů v letech 1969-1975 stoupl ze 72 na 127 tisíc bytů).

22. března

Prezidentem republiky zvolilo Federální shromáždění opět L. Svobodu.

7. května

V Praze byla zahájena oficiální jednání o návrhu smlouvy k normalizaci vztahů mezi ČSSR a SRN.

9. května

Československá televize zahájila pravidelné barevné vysílání.

14.-19. června

Při návštěvě československé státní delegace v Mongolsku byla podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Mongolskem.

8.-9. července

Československo navštívil státní tajemník USA W. Rogers; došlo k podpisu konzulární úmluvy a byla zahájena jednání o nevyřešených majetkoprávních vztazích.

25. září

Československo přerušilo diplomatické styky s Chile jako reakci na vojenský puč v této zemi.

11. prosince

V Praze došlo k podpisu Smlouvy o vzájemných vztazích mezi ČSSR a Spolkovou republikou Německo; smlouva odmítla jako nulitní mnichovský diktát a započala normalizaci vztahů mezi oběma státy. Téhož dne byly navázány diplomatické styky na úrovni velvyslanectví.

21. prosince

Ve Vídni došlo k podpisu Smlouvy o společných státních hranicích mezi ČSSR a Rakouskem; téhož dne byla v Praze podepsána smlouva o šetření událostí na společných hranicích.

Rada svobodného Československa překonala krizi a přenesla své sídlo z Washingtonu do New Yorku; spolupracovala s ní i nejdůležitější krajanská sdružení, jako Československá národní rada americká v Chicagu, Československé sdružení v Kanadě a Československý Sokol v zahraničí. V únoru 1993 reorganizována v Radu vzájemnosti Čechů a Slováků (předsedou se stal M. Povolný).

19.-20. ledna

V Praze se konal ustavující sjezd Československého svazu žen; předsedkyní byla zvolena M. Kabrhelová.

9. května

Do provozu byl uveden první úsek pražského metra (trasa C).

20. června

Spolkový sněm SRN schválil smlouvu o normalizaci vztahů mezi ČSSR a SRN; definitivně byla smlouva schválena 10. července t. r. Federální shromáždění ČSSR smlouvu schválilo 15. července t. r. V platnost vstoupila 19. července t. r. po výměně ratifikačních listin.

27. června

Československo obnovilo diplomatické styky s Portugalskem, přerušené v roce 1937.

5. července

V Praze byla parafována dohoda o vzájemném vypořádání majetkových a finančních otázek mezi ČSSR a USA; zatím nedošlo k dohodě o vydání měnového zlata (18,4 t), které uloupilo Československu v roce 1939 nacistické Německo.

28. října

První významnější akcí protirežimních kritiků se stalo zveřejnění Dubčekova dopisu Federálnímu shromáždění a Slovenské národní radě, v němž jeho autor protestoval proti omezování osobní svobody.

19. prosince

Ministři zahraničních věcí ČSSR (B. Chňoupek) a Rakouska (E. Bielka) podepsali ve Vídni smlouvu o vypořádání finančních a majetkoprávních otázek; první kolo jednání se konalo v Bratislavě začátkem března 1973. Smlouva řešila různé otázky tohoto zaměření, které vznikly mezi oběma státy ještě před II. světovou válkou, ale hlavně po ní, zejména v souvislosti s československými konfiskačními a socializačními opatřeními.

28. ledna

V Praze zemřel na srdeční infarkt ve věku 70 let bývalý prezident A. Novotný.

25.-26. března

Federální shromáždění schválilo novelizaci zákoníku práce.

8. dubna

V. Havel zaslal G. Husákovi dopis, v němž poukázal na pravé příčiny poslušnosti občana k režimu, jež vyplývají ze strachu před možnými postihy pro něj a jeho rodinu.

28.-29. května

Federální shromáždění schválilo čl. 64 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., podle něhož 'nemůže-li prezident vykonávat svůj úřad delší dobu než jeden rok, může Federální shromáždění zvolit nového prezidenta'. Opatření bylo přijato v důsledku nátlaku G. Husáka, který ještě před rokem rozmlouval L. Svobodovi úmysl abdikovat. Po zhoršení zdravotního stavu nevykonával L. Svoboda od dubna 1974 svůj úřad a 29. května 1975 byl uvolněn z prezidentské funkce.

29. května

Federální shromáždění zvolilo prezidentem republiky generálního tajemníka ÚV KSČ G. HUSÁKA [1975-1989]; došlo tak k opětovnému spojení obou nejvyšších funkcí, čímž zjevně byla devalvována prestiž a úroveň prezidentského úřadu.

3.-4. června

V Brně se sešel I. celostátní sjezd katolických duchovních Pacem in terris; předsedou hnutí byl zvolen A. Veselý. Sdružení navazovalo na Mírové hnutí katolického duchovenstva, které se v březnu 1968 rozpadlo; bylo tvořeno zčásti zastrašenými, naivními nebo zkorumpovanými kněžími, s nimiž státní orgány vcelku úspěšně manipulovaly.

28.-29. června

Na strahovském stadionu v Praze se konala Československá spartakiáda, na níž vystoupilo 180 tisíc cvičenců.

30. července-1. srpna

Československo se zúčastnilo Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která proběhla za účasti nejvyšších představitelů 32 evropských zemí, USA a Kanady v Helsinkách. Konference vedle politické a hospodářské spolupráce signatářských zemí schválila rovněž na nátlak západních demokratických států tzv. třetí koš, který se týkal lidských a občanských práv. Tím vznikla pro československou opozici výhodná pozice, kdy její činnost a kritika byla přes neustálou represi garantována mezinárodně platnou konvencí podepsanou též ČSSR.

2. října

V Paříži byla otevřena výstava Deset století českého a slovenského umění.

12.-13. listopadu

Federální shromáždění přijalo zákony o sociálním zabezpečení a o zemědělském družstevnictví.

11. března

V Jiřském klášteře na Pražském hradě byla otevřena sbírka starého českého umění.

12.-16. dubna

V Praze se konal ve Sjezdovém paláci XV. sjezd KSČ, který se nesl v optimistickém duchu zářných ekonomických perspektiv (při hodnocení výsledků 5. pětiletky a stanovení hlavních cílů hospodářského a sociálního rozvoje na léta 1976-1980).

22.-23. října

Ve stejné režii a se shodnými výsledky jako v minulých letech proběhly volby do všech stupňů zastupitelských orgánů v Československu.

3.-11. listopadu

Došlo k jmenování 'staronových' představitelů České národní rady (E. Erban), české vlády (J. Korčák) a federální vlády (L. Štrougal).

30. prosince

Na Dole Staříč v ostravsko-karvínském revíru došlo k důlnímu neštěstí, které si vyžádalo životy 43 horníků.

1. ledna

Vydáno Prohlášení Charty 77 vyzývající normalizační režim, aby na legálním základě umožnil demokratickou otevřenou diskusi; podepsáním tohoto textu (původně jen 239 signatáři, například P. Kohoutem, F. Krieglem, L. Vaculíkem, D. Němcovou, F. Pavlíčkem, O. Ornestem, O. Bednářovou, M. Hüblem, P. Uhlem, J. Dienstbierem aj.) vzniklo v prosinci 1976 občanské hnutí s širokým politickým spektrem, v němž se setkali vyloučení komunisté, ale i zásadní odpůrci komunismu. Náplní činnosti Charty byl občanský dohled nad dodržováním lidských práv v Československu, upozorňování na nezákonnosti a porušování ústavy a snaha o jejich zahraniční publicitu. Na veřejnosti zastupovali Chartu tři mluvčí; prvními byli bývalý ministr zahraničí J. Hájek, filozof J. Patočka a dramatik V. Havel. Do roku 1989 vydala Charta 572 dokumentů, prohlášení podepsalo 1883 signatářů. Po listopadu 1989 docházelo k rozporům mezi aktivisty Charty, morální autorita se postupně vytrácela, takže nakonec 3. listopadu 1992 ukončila svou činnost.

12. ledna

Rudé právo uveřejnilo půlstránkové prohlášení pod titulem Ztroskotanci a samozvanci, v němž charakterizovalo signatáře Charty 77 jako 'pestrou směsici lidských i politických ztroskotanců, zavilých antisocialistů, sluhů a agentů imperialismu, kontrarevolucionářů, reakcionářů, trockistů, sionistů a renegátů'.

28. ledna

Provládní umělecké svazy uspořádaly v Národním divadle v Praze shromáždění umělců a kulturních pracovníků, na němž byla manifestačně podpisována tzv. Anticharta, dokument odsuzující vznik a činnost Charty 77.

13. března

Na následky neustálých policejních výslechů StB zemřel světově proslulý filozof, prof. J. Patočka.

3.-5. října

U příležitosti návštěvy stranické a vládní delegace ČSSR vedené G. Husákem byla podepsána v Berlíně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a NDR.

1. prosince

Na jednání ÚV KSČ bylo konstatováno, že ekonomický rozvoj v prvních dvou letech 6. pětiletky probíhal za 'složitých vnějších a vnitřních podmínek'; byl to mj. důsledek ropné energetické krize, která prohloubila anachronický ekonomický model s charakteristickou disproporcí mezi těžkým průmyslem a ostatními odvětvími, což omezovalo možnosti konkurence na zahraničních trzích.

8.-9. prosince

V Praze proběhl ustavující sjezd Svazu československých spisovatelů; předsedou byl zvolen prorežimní J. Kozák.

2. března

Na kosmodromu Bajkonur byla vypuštěna kosmická loď Sojuz 28 s prvním československým kosmonautem V. Remkem; loď úspěšně přistála na Zemi 10. března t. r. Československo se tak stalo třetím státem, jehož občan vzlétl do vesmíru.

24. dubna

Skupina aktivistů Charty 77 (V. Havel, J. Dienstbier, P. Uhl aj.) založila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS); tato nezávislá instituce sledovala osudy osob, jež byly trestně stíhány za projevy svého přesvědčení nebo se staly obětí policejní či justiční zvůle, upozorňovala na ně domácí i zahraniční veřejnost a snažila se postiženým i jejich rodinám pomoci.

21. června

Federální shromáždění schválilo zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol; zákon přinášel přechod na desetiletou povinnou školní docházku.

26. června

Na Pražském hradě byla otevřena výstava Doba Karla IV. v dějinách národů Československa, která se setkala s nebývalým zájmem veřejnosti.

12. srpna

V Praze byl uveden do provozu druhý úsek metra (trasa A).

4.-5. prosince

Na zasedání ÚV KSČ k otázkám plnění úkolů 6. pětiletky zazněly kritické hlasy k zadlužování naší republiky ve vyspělých kapitalistických zemích (půjčky byly používány na udržení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva a nikoli na modernizaci), k napětí v palivoenergetické základně a také k potížím v zemědělství, kde se projevovaly důsledky neúrody v roce 1976.

29. ledna

Vstoupila v platnost nová úprava pracovní doby, zavedená rozhodnutím federální vlády vzhledem k energetické situaci; úprava se týkala rozložení nástupu lidí do pracovního procesu.

1. dubna

Na základě nařízení vlády č. 36 z 15. března t. r. byl zaveden letní čas.

20. září

Zemřel bývalý prezident L. Svoboda.

22.-23. října

U Městského soudu v Praze proběhlo hlavní líčení proti šesti uvězněným signatářům Charty 77 a členům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných; rozsudky zněly na 2-5 let odnětí svobody.

1. ledna

V Československu vstoupily v platnost nové základní měrné jednotky vycházející z mezinárodní soustavy SI.

7. března

Uveřejněno usnesení ÚV KSČ a federální vlády k Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, který se měl pokusit odstranit nízkou efektivitu 'normalizační' ekonomiky, vyplývající zejména: 1. z nevhodné struktury průmyslu (Československo vyrábělo příliš velký rozsah sortimentu, především strojírenského); 2. z byrokraticko-centralistického modelu řízení ekonomiky.

9.-10. dubna

Federální shromáždění schválilo zákon o vysokých školách, který mj. určoval i nové podmínky (zmírněné) pro získání akademického titulu (rigorózní zkoušky bez písemné práce).

22. května

Proběhla volba prezidenta republiky, kterým se stal opět G. Husák.

29. května

V rekonstruovaném Anežském klášteře v Praze byla otevřena stálá expozice Národní galerie České výtvarné umění XIX. století.

26.-29. června

V Praze na Strahovském stadionu se konala spartakiáda, na níž vystoupilo na 180 tisíc cvičenců.

6. července

U příležitosti 565. výročí upálení M. J. Husa byl v Kostnici znovuotevřen Husův dům a zahájen Československý týden.

25. září

Na zasedání ÚV Československé strany lidové byl předsedou strany zvolen F. Toman.

1. listopadu

Proběhlo sčítání lidu, domů a bytů; v Československu žilo 15 276 799 obyvatel, v českých zemích 10 288 946 obyvatel.

8. listopadu

Do užívání motoristům byla předána dálnice Praha-Brno-Bratislava v délce 317 kilometrů.

11. listopadu

Československá delegace se účastnila v Madridu zahájení schůzky představitelů 35 signatářských zemí Závěrečného aktu helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

2. dubna

V Praze byl otevřen Palác kultury.

6.-10. dubna

V Praze se konal XVI. sjezd KSČ; z hlavního projevu G. Husáka zmizelo vychloubání ekonomickou převahou socialismu nad kapitalismem a bylo přiznáno nesplnění nárůstu národního produktu o 8,7 %; přesto si ještě G. Husák neodpustil tvrzení o přitažlivosti a úspěšnosti socialismu a o krizi kapitalismu.

5.-6. června

Konaly se volby do Federálního shromáždění, národních rad a národních výborů všech tří stupňů; výsledek se jako tradičně pohyboval přes 99 % pro kandidáty Národní fronty. Řízení vlád zůstalo nezměněné.

24. června

Podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou.

13. září

Při návštěvě stranické a vládní delegace v Etiopii byla uzavřena Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a socialistickou Etiopií. O den později došlo k podpisu obdobné smlouvy s Jemenskou lidovou demokratickou republikou.

12. října

Podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Angolskou lidovou republikou.

20. listopadu

Na zasedání ÚV Československé strany lidové byl zvolen předsedou Z. Žalman.

25.-30. ledna

V prostoru Litoměřic, Liberce, Prahy, Plzně a Karlových Varů proběhlo vojenské cvičení 'Družba 82' za účasti 25 tisíc vojáků armád ČSSR, SSSR a Maďarska.

20. února

Zmocněnec vlády ČSSR převzal od zástupců vlád Spojených států amerických, Velké Británie a Francie 18,4 tuny zlata, které bylo za II. světové války uloupeno Československu nacisty. Zároveň byly vyřešeny vzájemné otevřené finanční a majetkoprávní otázky mezi Československem a Spojenými státy i Velkou Británií, které vznikly v průběhu války a zejména po ní (znárodnění).

9. září

Na závěr návštěvy vůdce libyjské revoluce M. Kaddáfího byla podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Libyjskou arabskou lidovou socialistickou džamáhiríjí.

12. března

Z angolského průmyslového komplexu v Alto Catumbele bylo uneseno protivládní organizací UNITA 66 československých občanů (včetně rodinných příslušníků), kteří působili jako odborníci při zajišťování provozu v závodě na výrobu celulózy a papíru; museli ujít cestu dlouhou 1300 km. Po 111 dnech zadržování bylo 1. července za pomoci Mezinárodního červeného kříže propuštěno 45 občanů, zbytek (20 mužů, jeden ze zadržovaných zahynul) byl propuštěn 22. června 1984.

30. května

Hnutí občanské iniciativy Charta 77 podalo žádost, aby se mohlo zúčastnit nadcházejícího Světového shromáždění za mír a život, proti jaderné válce; žádost nebyla vyřízena. Hnutí zaslalo shromáždění dopis.

2. června

Pražský arcibiskup kardinál F. Tomášek obdržel ve Svatovítské katedrále dopis s 3397 podpisy věřících katolíků i protestantů, v němž protestovali proti zásahu Státní bezpečnosti vůči františkánům a jejich přátelům (na 250 jich bylo podrobeno 27. března 1983 výslechům a domovním prohlídkám). Šlo o největší protestní podpisovou akci od roku 1968.

20. června

Došlo ke změnám ve federální vládě, čtyři ministři byli odvoláni.

21.-26. června

V pražském Paláci kultury proběhlo levicově zaměřené Světové shromáždění za mír a život, proti jaderné válce; účastnilo se jej 3600 delegátů ze 132 zemí. Shromáždění obdrželo například dopisy manželek vězněných chartistů - A. Šabatové, A. Lisové, vězňů z věznice Plzeň-Bory.

23. června

Zástupci západoněmecké Strany zelených se sešli s představiteli Charty 77 (J. Hájkem a V. Havlem).

24. října

Oznámeno ujednání vlád ČSSR a SSSR (předcházelo mu mimořádné zasedání výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy v Berlíně 20. října t. r.) o zahájení příprav k rozmístění raketových komplexů operačně taktického určení na území Československa; jako zdůvodnění se uvádělo rozmístění balistických střel Persching 2 a raket s plochou dráhou letu v zemích západní Evropy. Tím se mělo 'zabránit pokusům USA a NATO o narušení strategické rovnováhy a stability v Evropě'.

18. listopadu

Po téměř sedmileté rekonstrukci Národního divadla a dostavbě Nové scény byl zde opět zahájen provoz slavnostním představením Smetanovy Libuše.

12. května

Československý olympijský výbor oznámil svou neúčast na XXIII. letních olympijských hrách v Los Angeles z důvodu 'obav o normální průběh her a bezpečnost olympioniků'; hry proběhly od 28. července do 11. srpna t. r.

11.-12. června

V Praze se konala celostátní konference učitelů; na tři tisíce jejích účastníků 'hledalo cestu k efektivnějšímu prosazování cílů socialistické školy'.

5.-14. září

Na území Československa proběhlo vojenské cvičení sedmi armád Varšavské smlouvy s názvem 'Štít 84'.

říjen

J. Seifert jako jediný český spisovatel obdržel Nobelovu cenu za literaturu; vzhledem k chronickému onemocnění ji nemohl ve Stockholmu osobně převzít.

26. ledna

Rada svobodného Československa vydala prohlášení u příležitosti 40. výročí jaltské konference o osvobozené Evropě, v němž zdůraznila, že porobené národy se nikdy nevzdaly a nevzdají svých práv a svobod.

26. dubna

G. Husák podepsal za ČSSR prodloužení platnosti Varšavské smlouvy o dalších 20 let, přičemž bylo stanoveno, že se smlouva automaticky bude prodlužovat o dalších 10 let, pokud smluvní strany do roka před uplynutím této lhůty neodevzdají vládě Polské lidové republiky prohlášení o vypovězení smlouvy.

3. května

Katolická sdružení sudetských Němců (Sdružení Ackermann-Gemeinde) a českých exulantů (Opus bonum) vydala společné prohlášení ke 40. výročí ukončení II. světové války, v němž se přihlásila k celé historické pravdě, provázející česko-německé soužití; vyhlášení rozhodně odmítlo jakékoli lži a dezinformace.

22. května

Ve Vladislavském sále Pražského hradu se konala volba prezidenta; již potřetí byl jednomyslně zvolen G. Husák.

druhá polovina května

Mimořádně silné dlouhotrvající srážky naplnily řeky na okresech Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Břeclav a Brno-venkov, takže bylo nutné evakuovat mnohé obce; obdobná situace nastala ve východních Čechách (na Chrudimsku).

27.-30. června

Na strahovském stadionu v Praze proběhla další spartakiáda za účasti zhruba 1 milionu lidí (i s cvičenci).

7. července

Na Velehradě se sešlo u příležitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje mohutné shromáždění zhruba 100 tisíc věřících za účasti kardinála F. Tomáška a státního tajemníka Vatikánu A. Casaroliho; státní moc se snažila učinit z pouti římskokatolické církve 'mírovou slavnost', což skončilo fiaskem. Pouti předcházela podpisová akce žádající papeže Jana Pavla II., aby přicestoval do Československa; papež vydal k této příležitosti encykliku Slavorum Apostoli. Již na konci roku 1980 vyzvedl ve svém apoštolském listě Egregiae virtutis oba slovanské misionáře (Cyrila a Metoděje) na úroveň svatých patronů evropských.

konec září

Do provozu byl uveden první blok jaderné elektrárny v Dukovanech, první v českých zemích; druhý blok byl spuštěn 30. ledna 1986.

28. října

Tajemník ÚV KSČ V. Bilak poskytl interview pro západoněmecký časopis Spiegel, v němž obhajoval vojenskou intervenci v srpnu 1968 a odmítal kritické hlasy k situaci v Československu; 'proslavil se' zejména větou: 'Pivo je pro nás jako chleba.'

24.-28. března

V pražském Paláci kultury proběhl XVII. sjezd KSČ, na němž vyvrcholila dosavadní tendence G. Husáka prezentovat se stereotypními projevy; ve vystoupení se zabýval hlavními směry a úkoly hospodářského a sociálního vývoje na léta 1986-1990 (8. pětiletky) a také základními strategickými směry do roku 2000, přičemž jen zcela okrajově zmínil některé nové Gorbačovovy reformní myšlenky.

26. dubna

V jaderné elektrárně v Černobylu na Ukrajině došlo k havárii, jejíž důsledky pocítily i okolní země včetně Československa; sdělení československé vlády z 30. dubna však uvádělo, že 'nebylo zjištěno na našem území žádné zvýšení radioaktivity'. Úřady a sdělovací prostředky uklidňovaly obyvatelstvo, že 'situace je normální'. 1. máj proběhl ve stejné režii jako v předchozích letech.

23. a 24. května

Manifestačním způsobem proběhly všeobecné volby do zastupitelských orgánů; při volební účasti 99,39 % bylo zvoleno všech 197 404 navrhovaných kandidátů Národní fronty. Šlo o poslední volby v socialistickém Československu.

16. června

Jmenována 'staronová' federální 25členná vláda L. Štrougala (k výměně došlo jen na třech ministerstvech).

18. června

Představila se nová 20členná česká vláda v čele s J. Korčákem; v ní zasedlo sedm nových ministrů.

2. září

Na světové výstavě dopravy a spojů v kanadském Vancouveru proběhl Národní den Československa; československá expozice, postavená na audiovizuálním programu, patřila k nejlepším z 53 účastnických zemí.

28. října

V Českých Budějovicích došlo u sochy K. Gottwalda k explozi; nebylo zjištěno, zda šlo o 'podvratnou akci', nebo o nastrčenou záminku Státní bezpečnosti k postihu nepohodlných osob.

9. ledna

Zveřejněny Zásady přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR; materiál obsahoval 37 článků a měl vést k přestavbě v ekonomice. Po 19 letech to byl návrat (byť značně nedůsledný) ke koncepci Akčního programu z dubna 1968 a na něj navazujících projektů. Zásady nebyly předloženy veřejnosti ke kritické diskusi.

20. března

Předsedou české vlády a místopředsedou federální vlády byl místo J. Korčáka jmenován L. Adamec.

9.-11. dubna

V Československu byl na návštěvě M. S. Gorbačov; s jeho přítomností byla spojována velká naděje protirežimních sil na 'glasnosť' a demokratizaci života v Československu. Očekávání se nenaplnila.

4.-5. května

Na sjezdu českých dramatických umělců zaujalo vystoupení M. Kopeckého, v němž se kriticky vyjádřil vůči přestavbě v Československu; Husákovo vedení (zejména V. Bilak a J. Fojtík) odmítalo Gorbačovovu 'perestrojku' jako 'sovětské specifikum', pro nás nevhodné. M. Kopecký volal po tvůrčí svobodě a kriticky hovořil o 'celonárodní schizofrenii'.

9. července

V nově restaurovaném Lobkovickém paláci Pražského hradu byla otevřena stálá výstava Národního muzea s názvem Památky národní minulosti.

15. července

Federální vláda schválila návrh zákona o státním podniku, k jehož zveřejnění došlo o dva dny později; zákon umožňoval podnikům větší samostatné rozhodování a podnikání, větší prostor pro 'aktivitu' zaměstnanců. K 1. červenci 1988 bylo schváleno založení 412 státních podniků, v druhé etapě (k 1. lednu 1989) se jednalo o založení 1134 podniků.

22. července

V Bruselu bylo zahájeno první kolo jednání mezi ČSSR a EHS k dohodě O obchodu s průmyslovými výrobky; ta měla umožnit rozšíření vývozu tradičních českých výrobků (sklo, porcelán, obuv) do zemí EHS. Dohoda současně měla zavést systém pravidelných konzultací mezi oběma stranami.

21. listopadu

Federální vláda projednala komplexní dokument pro přestavbu hospodářského mechanismu.

3. prosince

Federální vláda schválila návrh zákona o sociálním zabezpečení s cílem zvýšit diferencovaně vyplácené důchody a zároveň posílit hledisko zásluhovosti při vyměřování důchodů.

8. prosince

Na pražské Kampě se opět sešli mladí lidé ke vzpomínce na legendu skupiny Beatles J. Lennona; současně si připomenuli památku dvou Janů - Palacha a Zajíce; takto se scházeli na Malé Straně od roku 1985. Na okolní zdi psali hlavně verše o míru a proti válce.

10. prosince

Na Den lidských práv se konala demonstrace u Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze.

17. prosince

Funkci generálního tajemníka ÚV KSČ převzal po G. Husákovi M. Jakeš; Husák si ponechal funkci prezidenta.

leden

Katolický aktivista A. Navrátil zorganizoval 31bodovou petici za odluku církve od státu a za obnovu náboženských svobod (jmenování nových biskupů, farářů, kněží, obnovení bohoslovecké fakulty v Olomouci, obnovení řeholních společností, svobodné vyučování náboženství apod.); akci podpořil i kardinál F. Tomášek. Bylo soustředěno na 600 tisíc podpisů.

5. ledna

Došlo k výměně nót mezi ČSSR a USA o dohodě k provádění inspekce na československém území v souvislosti se sovětsko-americkou smlouvou o likvidaci raket středního a kratšího doletu.

17. března

ČTK oznámila, že příslušníci Sovětské armády ukončili 16. března stahování operačně taktických raket OTR 22 (SS 22) z Hranic na Moravě. Tím se mělo Československo stát zemí bez jaderných zbraní.

23. dubna

Arcibiskup pražský kardinál F. Tomášek vydal pastýřský list, ve kterém požadoval nevměšování státu do vnitřního života církve.

28. května

Zveřejněn Manifest nezávislé skupiny České děti, v němž bylo vyhlášeno trvání Českého království a předloženy jejich požadavky (mj. navrácení majetku do rukou církve, totální přestavba ekonomiky země, zamezení znečišťování životního prostředí apod.).

5. června

Rada svobodného Československa vydala stanovisko k politickému vývoji v Československu s poukazem na zodpovědnost komunistické ideologie za rozklad občanských hodnot; prohlášení požadovalo obnovení demokratických svobod v zemi, odchod sovětských okupačních vojsk, propuštění všech politických vězňů, odstranění diskriminace ve studiu a v zaměstnání, plnou svobodu projevu a tisku, shromažďování a spolčování, svobodu cestování, demokratizaci všech orgánů státní moci a zásadní reformu hospodářského systému.

20.-21. srpna

V Praze na Václavském náměstí (zejména u sochy sv. Václava) se uskutečnila u příležitosti 20. výročí sovětské okupace otevřená demonstrace odpůrců komunistického režimu. Popud k uspořádání dala poměrně málo významná skupina České děti (připravila na 10 tisíc letáků vyzývajících k účasti).

18. září

Veřejně vystoupila tzv. realistická skupina kolem E. Mandlera (od podzimu se nazývala Demokratická iniciativa), která zaslala Federálnímu shromáždění dopis, v němž se zamýšlela nad stavem krize československé společnosti.

5. října

Byl vydán první programový dokument Demokratické iniciativy, která se prohlásila společenským a politickým hnutím, jež je otevřené každému československému občanu. Hnutí požadovalo odchod zdiskreditovaných osob ze svých funkcí a odvolání Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti.

10. října

Federální vláda L. Štrougala podala demisi; Štrougal byl prvním z vedení strany a vlády, kdo veřejně upozorňoval, že se prohlubuje odcizenost vedení společnosti, narůstá pasivita i lhostejnost ke společenským záležitostem. Odpovědnost za závažné poruchy v ekonomice kladl na centrální plánovací orgány a ministerstva.

12. října

Jmenována nová 20členná federální vláda L. Adamce. Ten patřil k nejostřejším komunistickým kritikům výsledků normalizační politiky; úspěch ekonomické reformy podmiňoval politickou reformou.

15. října

První náměstek ministra zahraničí USA J. Whitehead se sešel s představiteli československého disentu (J. Dienstbierem, J. Hájkem, V. Havlem, P. Uhlem, V. Malým a dalšími) k dvouhodinovému rozhovoru.

Stoupenci Charty 77 založili jako nezávislou občanskou iniciativu Hnutí za občanskou svobodu (HOS), požadující nastolení pluralitní demokracie a umožnění drobného a středního podnikání. Hnutí se uvedlo manifestem Demokracie pro všechny, v němž upozornilo na hluboký mravní úpadek celé československé společnosti; manifest podepsalo 126 občanů.

28. října

Po mnoha letech byl tento památný den Československa slaven jako státní svátek; oficiální oslava proběhla již 27. října (současně byla vyhlášena amnestie). Opoziční a protikomunistické síly uspořádaly na Václavském a Staroměstském náměstí svou demonstraci, při níž došlo k zásahu Veřejné bezpečnosti.

Československé emigrantské organizace vydaly k 70. výročí vyhlášení samostatnosti prohlášení, vyzývající k osvobození Československa z komunistické diktatury; prohlášení podepsalo 25 organizací (mj. Československá národní rada americká, Československá obec legionářská v zahraničí, Rada svobodného Československa).

listopad

Jako další nezávislá iniciativa byl založen Československý helsinský výbor, zaměřující se na dohled dodržování Závěrečného helsinského aktu.

9. prosince

V souvislosti se státní návštěvou v Československu se sešel francouzský prezident F. Mitterrand v salonku velvyslanectví s několika disidenty (V. Havlem, J. Dienstbierem, P. Uhlem a dalšími).

10. prosince

Na Den lidských práv proběhlo (poprvé) s úředním povolením na Škroupově náměstí v Praze na Žižkově shromáždění nezávislých iniciativ; povolenou manifestaci organizovala Charta 77 spolu s některými nezávislými iniciativami jako Demokratická iniciativa, Hnutí za občanskou svobodu, Klub Johna Lennona.

15.-22. ledna

Pražské vzpomínkové shromáždění na paměť J. Palacha se po brutálním zásahu policie proměnilo v osmidenní demonstrace. Policie nasadila vodní děla, psy a speciální jednotky; na 800 lidí bylo zatčeno a osm čelných aktivistů (mezi nimi V. Havel) bylo obviněno z výtržnictví a uvězněno.

26. ledna

692 kulturních pracovníků podepsalo petici za propuštění V. Havla i ostatních zatčených a odsoudilo brutální zásah policie; k této iniciativě se 16. února připojila druhá: 670 vědeckých pracovníků ze 70 institucí koncipovalo protestní dopis premiéru Adamcovi, v němž byla formulována žádost o větší otevřenost politiky a více tolerance.

počátek února

Publikováno programové prohlášení Obrody - Klubu za socialistickou přestavbu, jímž tato nezávislá iniciativa (sdružující bývalé reformní komunisty) vstoupila v život (již v lednu roku 1989 byl dopracován organizační řád); předsedou Klubu se stal V. Mencl. V květnu 1991 se Klub sloučil se sociálně demokratickou stranou.

14. února

Předsednictvo Federálního shromáždění odhlasovalo podstatně vyšší tresty za údajné 'rušení veřejného pořádku'.

duben-červenec

Probíhala jednání vlády s Vatikánem, jež přinesla dílčí úspěchy (vláda schválila 12. července t. r. jmenování čtyř římskokatolických ordinářů).

4. dubna

Premiér L. Adamec na besedě se zástupci pražských závodů oznámil, že 'žijeme nad poměry, životní úroveň neodpovídá výkonnosti naší ekonomiky, nevyhneme se některým nepopulárním opatřením', tzn. nastává doba 'utahování opasků'.

20. dubna

Ve třinácti volebních obvodech proběhly doplňovací volby do obou sněmoven Federálního shromáždění, České a Slovenské národní rady; poprvé se uskutečnily z více kandidátů (ověřovaly se prvky nového volebního systému). Z dvaceti registrovaných kandidátů bylo zvoleno devět poslanců (při 95,3 % účasti).

19. června

Další významné změny ve federální vládě; došlo k odvolání pěti ministrů, což bylo dokladem nejistých poměrů v zemi.

21. června

Na schůzi Federálního shromáždění bylo oznámeno nové pojetí centrálního plánování a řízení, které spočívalo v posílení dlouhodobosti plánování a v posílení samostatnosti podniků.

29. června

Zveřejněn manifest Několik vět, žádající svobodu a demokracii. Petici podepsaly v krátké době tisíce občanů (do konce července na 12 tisíc osob). Režim rozpoutal hysterickou kampaň proti signatářům (Rudé právo uveřejnilo 30. června t. r. článek Kdo seje vítr).

1. července

Došlo k zjednodušení při vyřizování žádostí o vydání cestovního dokladu k trvalému pobytu v zahraničí.

3. července

Nezávislá občanská hnutí se obrátila na vlády zemí Varšavské smlouvy se žádostí, aby byla přehodnocena jejich účast na invazi do Československa v srpnu 1968.

21.-25. července

Poslanci polské Solidarity na návštěvě v Československu; setkali se zde s V. Havlem, A. Dubčekem, kardinálem F. Tomáškem a dalšími.

31. července

Oznámeno zdražování maloobchodních cen některých výrobků (například cigaret), cen za lázeňské služby, cen hnojiv, dřeva, čerpadel. Současně došlo ke snížení cen vybraných textilií, stříbrných a zlacených výrobků (od 1. srpna došlo také ke snížení základu pro výměr cla na dovoz osobních aut).

12. srpna

Rudé právo odmítlo dialog s mluvčími nezávislých iniciativ (psalo o nich jako o 'ilegálních strukturách'); šlo o reakci na nabídku vyslovenou J. Dienstbierem v rozhovoru pro americký týdeník Newsweek z 24. července t. r.

21. srpna

Protestní demonstrace v Praze byla rozprášena policií; zatčeno bylo na 320 našich občanů a 56 cizinců (převážně Poláků, Maďarů a Italů).

28. září

U příležitosti 1060. výročí smrti sv. Václava došlo u Myslbekovy sochy na Václavském náměstí v Praze k srocení lidí a k zásahu policie.

30. září

Na velvyslanectví SRN v Praze se začaly shromažďovat tisíce východoněmeckých občanů; do 4. října jejich počet dosáhl 11 tisíc, postupně jim československé úřady dovolily odcestovat zvláštními autobusy a vlaky do bavorského Hofu. Exodus občanů NDR (od léta už probíhal přes Maďarsko do Rakouska) významně akceleroval i vývoj v Československu.

11. října

Oznámeno zkrácení vojenské služby na 18 měsíců a snížení vojenských výdajů o 10 %.

25. října

Členové České filharmonie se připojili ke svému dirigentovi V. Neumannovi a rozhodli se bojkotovat Československou televizi a rozhlas na protest proti perzekuci signatářů Několik vět.

26. října

Režim zahájil útok na nezávislá periodika, jichž vycházelo asi 130 (jejich vydavatelé riskovali kromě trestního stíhání i pokutu do výše 50 tisíc Kčs).

28. října

V Praze na Václavském náměstí proběhla mohutná demonstrace (na 10 tisíc lidí) k výročí vzniku republiky; policejní oddíly rozprášily srocení občanů, předvedeno bylo 355 osob. Většina čelných aktivistů byla zadržena již v předvečer demonstrace.

3.-5. listopadu

Polští a českoslovenští disidenti zorganizovali ve Vratislavi konferenci o střední Evropě, kam přijelo na 5 tisíc lidí z Československa, když další stovky byly zadrženy na hranicích.

4. listopadu

Z Československa odjížděli další východoněmečtí uprchlíci zvláštními vlaky do SRN (uzavřena dohoda mezi vládami ČSSR, NDR a SRN).

11. listopadu

Rudé právo přiznalo zadlužení Československa ve výši 12 miliard dolarů.

12. listopadu

Zhruba 10 tisíc poutníků z Československa (spolu s pražským arcibiskupem kardinálem F. Tomáškem) se zúčastnilo ve vatikánském chrámu sv. Petra svatořečení Přemyslovny Anežky České, dcery Přemysla Otakara I. (v roce 1879 byla vyhlášena za blahoslavenou); při té příležitosti poskytl papež Jan Pavel II. československým poutníkům generální audienci.

17. listopadu

V Praze na Albertově začala v 16 hodin řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky J. Opletala za účasti asi 15 tisíc vysokoškoláků. Nato následoval pietní akt na Vyšehradě. Část davu postupovala do středu města podél Vltavy k Národní třídě, kde došlo k brutálnímu zásahu příslušníků VB a pohotovostního pluku SNB. Ten vyvolal všeobecné rozhořčení veřejnosti a bezprostřední protestní akce, které přerostly ve státní převrat, jenž byl pro svůj mírný průběh i provázenou euforii nazýván 'sametovou' nebo 'něžnou' revolucí.