Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození – Úvod

Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození – Úvod

Habsburské mocnářství a s ním i české země jako významná součást této středoevropské domény prožívalo od 40. let 18. století krizi, vyplývající jak z nedokonalé vnitřní struktury (netvořilo jednolitý státní útvar, ale nesourodý soubor zemí spojených jen osobou panovníka), tak i z mezinárodní izolace. Tento handicap zvláště vyvstal na povrch v době prosazování zásad osvícenského absolutismu, kdy se výrazně urychlila dynamika vývoje evropské společnosti a vzrostla úloha státu a jeho aparátu. Velmocenské postavení Habsburků (již oslabené po vymření španělské rodové větve) bylo ohrožováno přesuny v mocenských poměrech v Evropě (posílení Francie, Pruska, Velké Británie a Ruska).

Dobu osvícenského absolutismu často označujeme za počátek novodobých dějin českých zemí. Reformy této doby zasahovaly do všech sfér života společnosti; nastupovala systematická péče o problémy běžného života. Dosud šlo o zcela nahodilé řešení potřeb doby. Řídící roli přebíral stát (respektive jeho profesionální byrokratický aparát). Byla zavedena třístupňová státní správa: ústředí, země (gubernia) a krajské úřady (případně vrchnostenské úřady a magistráty ve velkých městech). Do této doby můžeme datovat počátky takových (později běžných) záležitostí jako: sledování růstu obyvatelstva, číslování domů, označování ulic ve městech, dodržování hygienických a požárních předpisů, počátky urbanismu, zdravotní a sociální péče (nemocnice, chudobince, blázince, očkování), péče o veřejný pořádek, rozšiřování poštovních služeb, budování komunikací apod.

Země Koruny české pohlížely na mocenský zápas v Evropě 18. století spíše jako pasivní divák. Centralizační politika Habsburků znemožňovala autonomní vývoj českých zemí a vedla k oslabení vzájemných vazeb zemí Koruny české (přispěl k tomu diferencovaný přístup Vídně k jednotlivým zemím). Klesala váha české státnosti, korunní země se staly řadovými provinciemi monarchie. České země přitom nesly největší tíhu nákladné dynastické politiky; to vyvolávalo u většiny obyvatelstva Čech a Moravy chladný vztah k osudům mocnářství. Války o dědictví rakouské přinesly nejdříve zemím Koruny české hrozbu udržení celistvosti a otazníky o další existenci českého státu a nakonec způsobily ztrátu většiny Slezska a celého Kladska, čímž došlo k dalšímu citelnému okleštění českého státu.

Kritická situace habsburského státu po skončení slezských válek byla hlavním motivem reformního úsilí císařovny Marie Terezie v duchu osvícenských myšlenek (tereziánské reformy). Ty zasáhly řadu oblastí správního, finančního, ústavního, hospodářského i duchovního života. Reformy správní směřovaly k oslabení zemského partikularismu a k dalšímu soustředění moci do Vídně. V oblasti berní byly zemské sněmy donuceny k povolení zvýšené kontribuce. V rámci další centralizace byla zrušena Česká dvorská kancelář (stejně i rakouská) a byl zřízen jednotný státní úřad pro věci politické a finanční. Znatelný růst obyvatelstva (zejména v oblastech s koncentrací manufakturní výroby) si vynutil zvýšenou poptávku po potravinách, což způsobilo potřebné změny v zemědělství (tzv. raabizaci). Do největšího rozporu s koncepcemi osvícenského absolutismu se dostala katolická církev, a to zejména svým autonomním postavením ve státě. Reformní úsilí sledovalo zapojení církve do služeb státu: prvním krokem po zrušení jezuitského řádu bylo vyvlastnění majetku řádu, následovalo zřízení generálních seminářů a vymanění univerzity z vlivu církve. Panovnice inspirovaná pruským vzorem nechala připravit školskou reformu, která zaváděla povinnou školní docházku. Jako vyučovací jazyk se ve školách prosazovala němčina, čímž narůstal germanizační tlak, ale současně sílilo i národní vědomí české mládeže. Růst vzdělanosti tak podporoval rodící se české národní obrození.

Druhá fáze reforem se mohla plně rozvinout až za vlády Josefa II. Vrcholem této reformní vlny byl patent o zrušení nevolnictví (jeden z nejhlubších zásahů do společenských vztahů) a patent toleranční (připouštějící tři křesťanská vyznání, ale zachovávající katolické náboženství oficiálním náboženstvím). Na toleranční patent navazovaly další císařské výnosy, jako o rušení klášterů a kostelů, o změnách v občanském a trestním právu, o postavení židovského obyvatelstva; k těm významným patřily dále výnosy o zrušení indexu zakázaných knih a o zrušení cenzury, čímž se vytvářely základní podmínky pro svobodné šíření informací a poskytoval se prostor pro laicizaci vzdělání, vědecké i umělecké tvorby.

Ne všechny reformy však nacházely plnou podporu 'nahoře'; nástupce Josefa II., bratr Leopold, byl opozicí přinucen k ústupkům (největším bylo odvolání patentu o odstranění robotních povinností poddaných).

V tomto kurzu pokračovala vláda Františka II., která představovala etapu konzervativní reakce na předchozí osvícenský absolutismus. Evropou (včetně habsburské monarchie) otřásly důsledky Velké francouzské revoluce. Monarchistické a konzervativní kruhy Vídně se rozhodly nastoupit cestu omezování svobod a osvícenských reforem (obnovena cenzura tisku, zesílen policejní dozor, nastoleny tvrdé tresty za politické delikty apod.). Do vnitropolitického vývoje se silně promítala účast monarchie v kaoličních válkách s Francií. České země citelně nesly tíhu válečných operací (zvýšení berní, početné odvody mužů do armády). Jen v období válečného ohrožení se projevovaly v českých zemích pocity 'rakouského vlastenectví'. Účast v koaličních válkách přinesla habsburské monarchii dílčí územní ztráty a došlo k oslabení autority císaře v Říši; to nakonec přivedlo Františka II. k přijetí titulu dědičného císaře rakouského a posléze k zániku Svaté říše římské národa německého.

Osvícenské reformy formálně otevřely prostor pro přeměnu českého i německy mluvícího obyvatelstva českých zemí v moderní národy. Zvláštní úlohu hrál při tomto procesu jazyk. Čeština se dostala v polovině 18. století do kritického stavu - gramatická stavba, pravopisná norma i slovní zásoba hluboce stagnovaly a hrozil zánik jazyka. S jeho zánikem byla ohrožena i existence českého etnika. V pojetí zemského patriotismu byl český jazyk mnohem více vyzdvihován jako státoprávní symbol než jako prostředek komunikace. S osvícenskou epochou jsou spojeny i počátky procesu, který vrcholil v následující etapě konzervativního absolutismu a pro nějž se ustálilo označení české národní obrození. To se v této době projevovalo především vědeckým zájmem o český jazyk, jazykovými obranami, formováním nové koncepce českých dějin a intenzivní vzdělávací a výchovnou prací. Velký podíl na národním probuzení mělo v první fázi vydávání českých novin a knih a rozvoj divadelnictví. Role politické reprezentace byla vyhrazena šlechtě; základnou této první fáze obrozeneckého hnutí bylo pak nižší kněžstvo (katolické i evangelické) a měšťanská inteligence.

Přestože země Koruny české patřily k nejvyspělejším oblastem monarchie, jejich ekonomika měla stále převážně agrární charakter. Teprve po válkách slezských docházelo k vyšší rentabilitě zemědělství (pokrok se nejprve projevil v hospodaření šlechtických velkostatků). Jen postupně se prosazovaly změny v technologii. Přechod od úhorového ke střídavému hospodaření umožňoval přechod k pěstování pícnin a okopanin, což vedlo ke stájovému chovu dobytka (chlévská mrva pak umožňovala lepší hnojení polí). Větší pozornost se věnovala kultivaci půdy, výměně sadby a osiva (rozšířilo se pěstování brambor) a zaváděla se nová technika.

Zemědělství stále vázalo velké množství pracovních sil. Přesto docházelo ke zrychlenému růstu manufakturní výroby, která dosáhla na přelomu 18. a 19. století svého vrcholu. První podnikatelé pocházeli z vrchnostenských kruhů, postupně se prosazovali i měšťané (nejprve cizí obchodníci, pak domácí). V povědomí těchto podnikatelských skupin se začaly postupně prosazovat zásady volné soutěže, což souviselo s postupným přechodem řemeslné a manufakturní výroby k výrobě strojové (tj. ke vzniku továrního průmyslu), což signalizovalo počátek průmyslové revoluce, jenž bývá v českých zemích datován přelomem 18. a 19. století. Její směr se zaměřil nejprve do textilní oblasti (a zvláště do vlnařství, jehož centrem se stalo Brno). Ostatní odvětví manufakturního podnikání nedosahovala takového rozmachu; významné postavení si udržovalo sklářství (muselo zápasit se zahraniční konkurencí) a také železářství (převažovalo zde šlechtické podnikání). Nových dimenzí nabyla manufakturní a živnostenská politika státu po ztrátě Slezska, kdy bylo Čechám přisouzeno zaujmout postavení země s rozvinutou řemeslnou velkovýrobou (zejména plátenickou). Rozvíjelo se i vlnařství a nově se šířilo bavlnářství. Měšťanský i selský živel se podílel i na počátcích netradičních výrobních odvětví, k jakým vedle tkaní a potiskování bavlněných látek náleželo cukrovarnictví a výroba porcelánu. S textilní výrobou těsně souvisel i vzestup papírnictví.

Manufaktury (zejména textilní s velkým podílem domácí práce - přadláci, tkalci) se dostávaly do konkurenčního soupeření s řemeslnou výrobou ve městech. Města v českých zemích byla dosud poměrně malá (uzavřená v hradbách) a teprve od druhé poloviny 18. století se přiblížila předbělohorské velikosti. Jediným prosperujícím odvětvím městského podnikání bylo soukenictví. V zájmu podpory manufaktur bylo za vlády Marie Terezie zasahováno do cechovních řádů (rušily se limity - mistrů, dílen, výroby).

Postupný vzestup zaznamenal obchod; začal překonávat hranice jednotlivých panství (jednotný trh umožnil zrušení vnitřních cel). Vývoz z českých zemí (plátno, sukno, lněná příze, sklo, obilí, chmel) téměř trojnásobně převažoval nad dovozem. Obchod z Čech směřoval přes Sasko k přístavům v Severním moři, Slezsko bylo přes Prusko napojeno na Pobaltí a Morava přes Rakousko na jaderské přístavy.

Od 40. let 18. století se prosazovala změna výtvarného cítění. Vrcholné baroko přecházelo v rokoko, vyžadující prostorovou vyváženost, salonní intimnost a dekorativní zjemnělost. Rokoko proniklo zejména do interiéru aristokratických sídel, ale umělecké i užitkové předměty se prosazovaly i v měšťanských domácnostech. V tereziánské době se setkáváme s klasicistní architekturou (dostavba Pražského hradu), která přerůstala ve vyhraněnější empír; pozoruhodné jsou z té doby parkové úpravy s drobnou architekturou (s prvky romantismu).

VIII. Od osvícenského absolutismu k národnímu obrození – Podrobná data

20. října

Zemřel pětapadesátiletý císař Karel VI. Vymřela jím po meči přímá linie rakouských Habsburků. Vlády v dědičných zemích Habsburků (nikoliv v Říši) se ujala na základě pragmatické sankce Karlova nejstarší dcera (narozena 13. května 1717) MARIE TEREZIE [1740-1780]. V tzv. válkách o dědictví rakouské, jejichž součástí byly i dvě války o Slezsko, musela obhájit své nároky; šlo vůbec o první panovnici (ženu) na českém (i habsburském) trůnu. Vládla čtyřicet let a výrazně ovlivnila další osudy habsburské říše. Je považována za tvůrkyni moderního rakouského státu. Prokázala obdivuhodnou energii, rozhodnost a odvahu, přičemž pochopila, že zaostalost habsburské říše je možné překonat jen rozsáhlou a všestrannou reformní činností, prosazováním tzv. osvícenského absolutismu. Tereziánské reformy podstatně oslabily český stát. Reformy ve správní sféře a ve školství upřednostňovaly němčinu na úkor češtiny.

20. listopadu

Marie Terezie poprvé korunována (zatím na arcivévodkyni rakouskou); oficiálně se tak ujala dědictví svého otce.

16. prosince

Pruský král Fridrich II. vtrhl bez vypovězení války s třicetitisícovou armádou do Slezska; během několika dnů obsadila jeho dobře vycvičená armáda polorozbořené pevnůstky (3. ledna 1741 i Vratislav) s cílem anektovat tuto zemi Koruny české. Do začátku března se stalo Prusko pánem téměř celého Slezska. Začala tzv. první válka slezská (1740-1742).

10. dubna

Rakouská armáda (vedená hrabětem Neippergem) byla poražena Pruskem v bitvě u Molvic (Malujowic) na Odře a ustoupila k obraně Kladska, Horního Slezska a Moravy. Bitva však neměla rozhodující význam, až do září 1741 probíhala spletitá diplomatická jednání, na nichž měly podíl skoro všechny evropské státy, zejména Francie (maršál Belle-Isle), která se stala protektorkou plánu na rozdělení habsburské monarchie. Podílníky na tomto připravovaném dělení se mělo vedle Bavorska a Pruska stát i Španělsko, Francie a Sasko.

květen

Návrhy na rozdělení zemí Koruny české: 1. saský plán předpokládal, že Sasko získá východní Čechy s Prahou a Horní Slezsko, Prusko zabere Dolní Slezsko a Bavorsko západní Čechy, takže Marii Terezii by zůstala jen Morava; 2. Bavorsko žádalo pro sebe celé Čechy s královským titulem, Sasku byla přisouzena Morava s Horním Slezskem a Prusku Dolní Slezsko.

28. května

V Mnichově uzavřena smlouva mezi Španělskem a Bavorskem o vzájemné pomoci při záboru habsburských zemí a o volbě bavorského kurfiřta římskoněmeckým císařem. Ke smlouvě přistoupila Francie, Prusko, Sasko, Švédsko, sardinské království, Neapolsko, Falc i kolínské arcibiskupství.

4. června

Uzavřena smlouva mezi Francií a Pruskem; pruský král Fridrich II. slíbil dát svůj hlas bavorskému kurfiřtovi Karlu Albrechtovi při volbě římskoněmeckého císaře za souhlas s anexí Dolního Slezska s Vratislaví.

25. června

Korunovace Marie Terezie v Bratislavě (v chrámě sv. Martina) na uherskou královnu.

11. září

Ve Frankfurtu nad Mohanem uzavřena (pod protektorátem Francie) smlouva mezi Saskem a Bavorskem o rozdělení dědictví Marie Terezie; Karlu Albrechtovi měly připadnout celé Čechy i s královskou korunou a ze zemí rakouských Horní Rakousy, Tyroly a země 'venkovské' (ve Švábsku), kdežto kurfiřtovi saskému se mělo dostat Moravy, povýšené na samostatné království, a části Horního Slezska. Marii Terezii měly zůstat Uhry a zbytek zemí rakouských (alpských). K této smlouvě přistoupilo 1. listopadu t. r. Prusko, které si mj. vyhradilo Kladsko. Česká koruna tak měla být rozdělena ve tři, v budoucnosti na sobě zcela nezávislé části.

9. října

Uzavřena tajná dohoda (příměří) pruského krále Fridricha II. s Marií Terezií v Klein-Schnellendorfu ve Slezsku. Habsburské jednotky, vázané ve Slezsku, se mohly přesunout na Moravu (zaujaly hlavní ležení u Znojma), aby odtud hájily Vídeň před možným útokem Francouzů a Bavorů. Pruský král Fridrich obsadil Horní Slezsko a odtud pak překročil moravské hranice a zmocnil se Opavy (20. prosince), Uničova (24. prosince), Olomouce (27. prosince) a dalších moravských měst (Přerova, Hranic, Litovle, Lipníka).

24. října

Bavorské vojsko Karla Albrechta vpadlo do Čech (u Dolního Dvořiště) a obsadilo České Budějovice; zde vydal bavorský kurfiřt v den výročí bělohorské bitvy (8. listopadu) manifest, vyzývající obyvatelstvo Českého království, aby jej uznalo za legitimního panovníka. U Zbraslavi se spojilo bavorské vojsko s druhou částí bavorsko-francouzské armády, jejíž předvoj překročil české hranice 21. října u Rozvadova. Současně vpadli ze severu (od Litoměřic) do Čech Sasové (vojsko kurfiřta Augusta) a 17. listopadu se dostali k Praze. Rakouské vojsko pod velením Františka Lotrinského (shromážděné u Znojma) jen sledovalo postup kurfiřtské armády do středních Čech, ale nedokázalo ji zastavit; postupovalo přes Jindřichův Hradec k Táboru a 20. listopadu dobylo České Budějovice. Praha byla bráněna slabou vojenskou posádkou.

26.-27. listopadu

Vojska saská a bavorsko-francouzská nočním útokem dobyla Prahu. Nejvyšší zemští úředníci a stavovská správa se dobrovolně dala do služeb Karla Albrechta.

7. prosince

Kurfiřt bavorský a arcivévoda hornorakouský (od 13. září 1741) Karel Albrecht byl v Praze veřejně vyhlášen za českého krále jako KAREL III. [1741-1742]; ke korunovaci však nedošlo, protože korunovační klenoty byly od pobělohorské doby ve Vídni a do Prahy byly přiváženy jen ke korunovaci. Karel Albrecht si nárokoval českou korunu jako manžel dcery Josefa I. Marie Amálie a přímý potomek dcery Ferdinanda I. Anny.

19. prosince

Novému českému králi Karlu III. slavnostně holdovalo 486 členů české stavovské společnosti na Pražském hradě (věrnost Marii Terezii zachovali například Lobkovicové, Schwarzenberkové, Kounicové a Lichtenštejnové). Dne 23. prosince ustanovil Karel III. v Čechách prozatímní vládu s novou českou dvorskou kanceláří a 28. prosince odjel do Říše na volbu císaře. Moc v zemi přešla do rukou francouzského vojenského velení maršála Belle-Isle.

konec prosince

Na popud francouzských důstojníků - zednářů došlo v Praze k založení nejstarší zednářské lóže v českých zemích. Zpočátku zahájila svou činnost bez zvláštního označení, později dostala jméno U tří korun a za další čas U tří hvězd (od roku 1763 přijala oficiální název U tří korunovaných hvězd).

Vytvořena státní kancelář oddělením agendy zahraniční od rakouské kanceláře; byl to počátek správních reforem Marie Terezie.

počátek ledna

Moc v Čechách převzala zemská vláda (tzv. dvorní deputace); v čele stál hrabě Filip Kolovrat jako prezident, dalšími úředníky byli hrabě F. L. Buquoy, hrabě Rudolf Chotek, hrabě Heřman Czernin a hrabě Jan Kryštof Dohalský.

24. ledna

Za pomoci francouzské diplomacie byl zvolen ve Frankfurtu římskoněmeckým císařem Karel Albrecht (jako Karel VII.); 12. února ho slavnostně korunoval jeho bratr, arcibiskup kolínský.

počátek února

Rakouská vojska začala obsazovat Bavorsko; 13. února se vzdalo hlavní město Mnichov.

Přesun rakouských vojenských sil na západ umožnil Prusku okupovat ve spolupráci se saským vojskem téměř celou Moravu až po Dyji (s výjimkou Brna). Prusové dosadili své posádky do Přerova a Vyškova, zmocnili se Znojma, Pohořelic, Slavkova, Židlochovic a Mikulova (22. února). Sasové ovládli Jihlavu, Velké Meziříčí, Náměšť a Bíteš. Mezi moravským obyvatelstvem a pruskými oddíly docházelo ke srážkám (u Kroměříže, Napajedel, Židlochovic). Nakonec Prusové i Sasové vyklidili Moravu; Brno bylo tři měsíce neúspěšně obléháno.

polovina dubna

Pruské vojsko ustoupilo do Čech, saská armáda se ubírala přes Poličku a Kolín do Prahy. Za Prusy postupovala císařská armáda v čele s vévodou Karlem Lotrinským (švagrem Marie Terezie).

17. května

Bitva u Chotusic (nedaleko Čáslavi), v níž pruské vojsko zvítězilo nad rakouskou armádou Karla Lotrinského, jednoho z nejneschopnějších vojevůdců 18. století. Výsledek bitvy přispěl k dokončení mírového jednání, v němž hrál hlavní zprostředkovatelskou roli anglický vyslanec Hyndorf.

25. května

Vojenská srážka francouzského vojska (mělo posádku v Písku) se sborem prince Lobkovice u Hluboké.

11. června

Uzavřena (předběžná) mírová dohoda ve slezské Vratislavi. Pruský král Fridrich II. získal téměř celé Slezsko a hrabství kladské (celkem 40 182 km2); za to se zavázal vystoupit z koalice s Bavorskem a Francií. V monarchii zůstala část Slezska o rozloze 5147 km2 a byla organizována jako samostatná země (zahrnovala celé knížectví těšínské, jižní část knížectví opavského a krnovského a malou část hornatého Niska s Cukmantlem, Vidnavou a Javorníkem). Hlavním městem se stala Opava. Marie Terezie si uvolnila ruce proti ostatním protivníkům za válek o dědictví rakouské.

5. července

Karel III. vydal Osvobozovací patent, v němž vyzval obyvatelstvo Čech, aby se zbraní v ruce vystoupilo proti rakouskému vojsku; za účast v selském povstání sliboval osvobození z nevolnictví a daňové úlevy. Autorem textu a jeho šiřitelem byl šlechtic Karel David, horlivý člen bavorské strany mezi českou šlechtou. Výzva se setkala s ohlasem jen na Kouřimsku a Boleslavsku.

28. července

V Berlíně uzavřen (definitivní) mír mezi Pruskem a habsburskou monarchií; došlo zde k ujednání o předání Slezska (dále také slezských archiválií), ponechání titulu slezské vévodkyně Marii Terezii, otázce hranic apod. K mírové dohodě přistoupil i August III. Saský, který současně stáhl svá vojska z Čech. Sasko vyšlo z války o země České koruny bez územních zisků. Český stát ztrátou Slezska byl citelně zmenšen a pozbyl podstatnou měrou charakter státu národnostně smíšeného (česko-německého); Slezsko představovalo i významnou hospodářsky výkonnou zemi (textil).

5. srpna

Počátek obléhání Prahy habsburskou armádou pod velením Karla Lotrinského. Největší část posádky ve městě tvořili Francouzi, kterým velel maršál Belle-Isle. Obléhání trvalo několik měsíců, obyvatelstvo trpělo hladem a těžkým strádáním (drahotou).

září-říjen

Na pomoc obleženým francouzským vojskům v Praze byl poslán sbor maršála Mailleboise z Porýní. Rakouské vojsko dočasně upustilo od obléhání Prahy a přes Beroun postupovalo k Plzni proti Francouzům; 27. září se František Lotrinský spojil na Tachovsku s vojsky maršála Khevenhüllera, která byla stažena z Bavorska. Spojená rakouská vojska přinutila Francouze, aby táhli na Cheb a Kadaň. 14. října se jejich postup zastavil u Kadaně a obrátil se zpět do Říše. Rakouská vojska se opět vrátila (2. listopadu) k obléhání Prahy.

17. prosince

Za krutých mrazů začal ústup francouzských vojsk z Prahy; maršálu Belle-Islemu se podařilo za velkých ztrát po desetidenním pochodu přes Rakovník, Toužim a Kynžvart dosáhnout 26. prosince Cheb. Téhož dne kapituloval zbytek francouzské posádky v Praze pod velením generála Cheverta (předtím Prahu dobyl). Rakouská vojska vstoupila 2. ledna 1743 do vyhladovělé Prahy. Francouzští vojáci, kteří nemohli odejít s armádou, zůstali ve městě (šlo zhruba o 2 tisíce nemocných a raněných). Čechy rovněž musela opustit bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého krále; svou moc uplatňoval poté jen v západní části země a v okolí Prahy, a to ještě za finanční a vojenské pomoci Francie.

12. května

Šestadvacetiletá Marie Terezie přijala v předvečer svých narozenin ve Svatovítském chrámu v Praze z rukou olomouckého biskupa hraběte Lichtenštejna královskou českou korunu; v českých dějinách tak byla poprvé korunována žena na českého krále.

9. září

Francouzská posádka v Chebu se vzdala rakouským vojákům. České země (s výjimkou ztraceného Slezska) byly podrobeny Marií Terezií, skončila bavorsko-francouzská okupace Čech.

září-únor 1744

Zrodil se protifrancouzský spolek šesti států: Rakouska, Anglie, Holandska, Sardinie, Saska a Ruska. Nepřátelská strana zbudovala protialianci: Francie, Španělsko, Prusko, Falc a Hessensko - vznikla tzv. Frankfurtská unie.

24. července

Mezi císařem Karlem VII. a Fridrichem II. byla uzavřena ve Frankfurtu spojenecká smlouva; císař souhlasil s připojením pravého břehu Labe s Pardubicemi a Kolínem k Prusku za vojenskou pomoc proti Marii Terezii.

polovina srpna

Sedmdesátitisícová pruská armáda vtrhla čtyřmi proudy do Čech - od Chebu, Děčína, Žitavy a ze slezského Kladska; začala tzv. druhá válka slezská (1744-1745). Počátkem září se sbory Fridricha II. setkaly před Prahou, bráněnou nepočetnou vojenskou posádkou, zemskou milicí, měšťanskými a studentskými gardami.

18. září

Kapitulace Prahy, Prusové přes dva měsíce město okupovali a drancovali. Současně postupovali směrem na Benešov, Votice, Tábor (padl 24. září) a České Budějovice (vzdaly se 30. září).

konec září, říjen

Rakouská armáda Karla Lotrinského (před měsícem opustila Porýní) vstoupila u Domažlic na českou půdu; cestou se k ní připojily i regimenty saského kurfiřta Augusta III., který vystoupil proti Prusku odplatou za nedávné obsazení své země Prusy. Od začátku října začaly od západu a jihu spojené armády vytlačovat Prusy z Čech. Přes Moravu mířily do Slezska uherské pluky Esterházyho, aby odtud vytlačily pruské vojsko.

26. listopadu

Praha byla osvobozena od Prusů. Nastal totální ústup pruských vojenských jednotek z Čech - přes Hradec Králové, Trutnov a Broumov do Kladska a Horního Slezska. Do poloviny prosince 1744 byly Čechy od Prusů vyčištěny.

18. prosince

Pro údajnou spolupráci (vyzvědačství) s Prusy došlo královským reskriptem k vypovězení Židů z Čech; do konce ledna 1745 měli vyklidit Prahu a do konce června celou zemi. Stejné nařízení platilo i pro Židy na Moravě a v českém Slezsku. Nařízení bylo z důvodů ekonomických, ale i vzhledem k protestům z Nizozemí a Anglie již v roce 1748 odvoláno; k 14. červenci t. r. jim byl povolen pobyt v zemi na dobu 10 let, k 5. srpnu t. r. se směli usadit v Praze a konečně k 16. říjnu 1755 byl obnoven stav před rokem 1744.

Došlo ke zřízení nejvyššího revizního soudu, který byl chápán jako společný nejvyšší soudní dvůr pro země české i rakouské. Současně byl vydán v centralistickém duchu nový řád pro dvorskou válečnou radu.

20. ledna

Nenadálá smrt osmačtyřicetiletého císaře Karla VII. (jako českého krále Karla III.) usnadnila Habsburkům řešení 'bavorské otázky'. Karlův syn Maxmilián se zřekl ve füssenském míru 22. dubna 1745 všech nároků na císařskou korunu.

4. června

Časně zrána se podařilo Fridrichu II. zvítězit nad spojenou habsbursko-saskou armádou u Hohenfriedbergu (v Dolním Sasku); saská armáda byla rozbita a rakouské jednotky ustoupily do Čech k Hradci Králové. Pruské vojsko se rozložilo v pohraničním území severovýchodních Čech. Bitva však nepřinesla žádné rozhodnutí, stejně jako další vojenský střet 30. září t. r. u Horního Žďáru (opět zvítězil Fridrich II.).

13. září

Volba manžela Marie Terezie Františka Štěpána Lotrinského římskoněmeckým císařem; pruský král Friedrich volbu neuznal a pokračoval v boji. Marie Terezie obdržela titul císařovny (jen jako manželka císaře), který však mnoho neužívala. 4. října t. r. se konala ve Frankfurtu nad Mohanem slavnostní korunovace.

30. září

Bitva u Zárova (nedaleko Trutnova) přinesla další porážku Karla Lotrinského na české půdě.

23. listopadu

Další Fridrichova vítězná bitva - u Hennersdorfu v Horní Lužici nad saskými vojsky dříve, než se spojila s rakouskou armádou. Karel Lotrinský ustoupil bez boje a v značném chaosu přes severovýchodní Čechy do Saska, kde mělo padnout rozhodnutí.

15. prosince

Nové vítězství pruského vojska u Kesselsdorfu (nedaleko Drážďan); o několik dnů později obsadil Fridrich II. i hlavní město Saska a spojenecké armády ustoupily do Čech. Tím bylo zmařeno zamýšlené zimní tažení spojenců na Berlín.

19. prosince

Český kancléř Bedřich z Harrachu, který vyjednával v Drážďanech o mír s Francií, dostal zplnomocnění k mírovému jednání s Pruskem.

25. prosince

Uzavřen drážďanský mír mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem; potvrdil Prusku držbu Slezska a Kladska (odstoupení mírem vratislavským), uznal Františka Štěpána Lotrinského za římskoněmeckého císaře a uložil Sasku válečné odškodnění ve prospěch Pruska. Ve střední Evropě zavládl mír, nadále se válčilo na italském a nizozemském bojišti.

K jednotnému řízení rakouské hospodářské politiky bylo ve Vídni založeno všeobecné komerční kolegium; postupně byly v jednotlivých zemích zřizovány komerční konsesy a zvláštní manufakturní kolegia, v krajích působili zvláštní komisaři a inspektoři.

V Janovicích (u Rýmařova) na severní Moravě začala pracovat manufaktura na výrobu lněných tkanin. Majitelem byl hrabě F. B. Harrach. Pod jeho vedením byly založeny například sklárny v Harrachově v Čechách, manufaktura v Náměšti na Hané nebo ve Šluknově.

16. března

V Olomouci založil baron Josef Petrasch učenou společnost Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis, jejímiž členy byla řada domácích i zahraničních učenců. Společnost vydávala první vědecký časopis ve střední Evropě Monatliche Auszüge alt - und neuer gelehrten Sachen, který byl psán v duchu eklektického, tzv. osvícenského katolicismu. Společnost zanikla v roce 1751 odchodem Petrasche z Olomouce.

Vydán nový řád humanitního a filozofického studia, který byl platný nejen pro univerzity, akademie a jezuitské koleje, ale i pro piaristické školy v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Tento řád byl doplněn a rozšířen nařízením z roku 1752, obsahujícím opravu humanistického, filozofického a teologického studia ve všech zemích českých i rakouských (mj. byla vyžadována od učitelů důkladná znalost latiny a němčiny, prázdniny trvaly od 20. září do konce října).

19. října

Pražská univerzita vydala nový vysokoškolský studijní a zkušební řád, který více přibližoval vysokoškolské studium potřebám tehdejšího života. Zkracoval filozofická studia na dva roky (stala se pouhou 'přípravkou'), na lékařskou fakultu zaváděl výuku fyziky, botaniky a chemie, na právnickou fakultu výuku trestního a státního práva a na filozofickou fakultu přednášky z matematiky a etiky. Dozor nad univerzitou přebíral pražský arcibiskup (oslabení pozic jezuitů). Promoce, dříve konané jednou za 5-6 let, se organizovaly každoročně, začalo vydávání vysokoškolských učebnic. Univerzity se postupně věnovaly i vědeckému bádání.

podzim

Hrabě Bedřich Vilém Haugwitz začal pracovat na finančních, daňových a správních reformách v Rakousku, jejichž podstatou byla centralizace a byrokratizace, jimiž se měla habsburská monarchie dostat z kritické situace po neúspěšných válkách o rakouské dědictví. Topila se v chronickém nedostatku financí, za druhé selhávala značně roztříštěná a rozdrobená státní správa (závislá na partikulárních zájmech jednotlivých stavovských sněmů) a do třetice měla zaostalou armádu.

konec ledna

Marie Terezie rozhodla proti stanovisku nejvyššího českého kancléře hraběte Harracha, vystupujícího jako obhájce autonomních práv českého státu, aby nový systém centralistických návrhů hraběte Haugwitze byl zaváděn i v českých zemích.

1. května

Vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr; práce na katastru (soupisu pozemků a všech dalších užitků podrobených obecné zemské berni a dávkám) byla zahájena stavovskou rektifikační komisí již v roce 1713. Katastr nahradil berní rulu a lánové rejstříky z poloviny 17. století. Evidoval nejen půdu, ale i měšťanské domy, řemesla a Židy, přičemž stanovil jednotný berní základ z čistého výnosu poddanských usedlostí (rustikálu). Přihlížel k bonitě půdy, ale přeceňoval pozemkové vlastnictví ve srovnání s řemesly.

23. července

Došlo ke zřízení zemské deputace pro Čechy za předsednictví V. K. Netolického z Eisenbergu, úřadu zajišťujícího realizaci nového berního systému podle smlouvy o desetiletém recesu; ve svých rukou soustředila vojenskohospodářské, kontribuční a komorní záležitosti, vyňaté z pravomoci zemských stavovských úřadů. Byla podřízena nově zřízené dvorské komisi; poté, co bylo zrušeno místodržitelství, byly její pravomoci předány Královské reprezentaci a komoře. Na Moravě vznikla již 18. července t. r. a předsedou se stal Jindřich Blümegen.

30. července

Marie Terezie podepsala smlouvu o tzv. desetiletém recesu, která umožňovala panovníkovi vybírat berni po dobu 10 let bez každoročního schvalování stavovskými zemskými sněmy; tím se sněmy vzdaly jedné z mála svých pravomocí. Panovnice rozhodla, že Rakousko musí mít i v míru armádu o síle 108 tisíc mužů, k čemuž bylo třeba zajistit roční příjem 14 milionů zlatých. Čechy měly přispívat částkou 4,6 milionu, Morava 1,5 milionu a Slezsko 245 tisíc zlatých. Armáda se tak vymanila z politiky stavovských sněmů. Byl to první úspěch centralizačních snah hraběte Haugwitze.

6. září

Přijato nařízení o zpřísnění předpisů k výběru daní a vedení exekucí; došlo k přesnému odlišení vrchnostenské kontribuce od poddanské berně a byly stanoveny stálé termíny jejich odvodů. Současně byl v Praze založen zvláštní soud pro stížnosti poddaných a bylo zavedeno bezplatné právní zastupování poddaných ve sporech s vrchnostmi.

18. října

Za účasti Anglie, Francie, Rakouska, Nizozemí, Španělska a dalších států došlo na mírovém kongresu v Cáchách k podpisu ujednání o ukončení války o rakouské dědictví. Smlouva definitivně potvrdila ztráty Rakouska (Kladsko, Slezsko) a ve prospěch španělských Bourbonů Parmy. Současně evropské státy uznaly platnost pragmatické sankce.

František Lotrinský (manžel Marie Terezie) vybudoval soukenickou manufakturu v Kladrubech nad Labem, kde zpočátku pracovalo 70 lidí (mezi nimi i odborníci z Rakouského Nizozemí, dnešní Belgie). František Lotrinský už v roce 1736 zřídil manufakturu na výrobu bavlněných tkanin v Šaštíně na Slovensku a později další velký podnik v Potštejně.

15. ledna

V Brně byl ustaven soudní a politický senát, čímž došlo na Moravě a ve Slezsku k odloučení soudnictví od politické správy. Politické záležitosti měl spravovat zvláštní senát za předsednictví nejvyššího zemského hejtmana nebo komorníka, soudní záležitosti měl projednávat jiný senát za předsednictví nejvyššího zemského sudího. 24. ledna t. r. byly i v Čechách soudní záležitosti vyčleněny z pravomoci královského místodržícího a svěřeny justičnímu konsesu. 1. května byl zřízen nejvyšší soudní dvůr (Oberste Justitzstelle), jemuž se podřídil moravský soudní senát i český justiční konses. Stavové českých zemí tak ztratili vliv i na soudnictví.

1. května

Zřízen nový ústřední orgán Direktorium pro veřejné a finanční záležitosti (Direktorium in publicis et cameralibus), který odstranil českou a rakouskou dvorskou kancelář; jeho působnost zahrnovala české i rakouské země a byla zaměřena na politickou a finanční správu. Do čela direktoria byl postaven organizátor tereziánských reforem, slezský šlechtic, hrabě B. V. Haugwitz; ještě za vlády Marie Terezie došlo ke změně názvu - Spojená dvorská kancelář česko-rakouská a její přednosta měl titul 'český nejvyšší a rakouský první kancléř'. Dalšími proměnami procházel až do roku 1848, kdy zanikl.

7. května

Na místo Královského místodržitelského úřadu byla zřízena královská reprezentace a komora v Praze jako vrcholný politický a hospodářský úřad Českého království. Nová zemská vláda byla podřízena vídeňskému Direktoriu pro veřejné a finanční záležitosti a její radové byli jmenováni a placeni státem a jen jemu odpovědni. Královská reprezentace a komora převzala i agendu nově zřízené zemské deputace. Téhož dne byl zřízen obdobný orgán se stejným názvem i na Moravě, kde nahradil moravskou zemskou vládu, tzv. královský tribunál se sídlem v Brně. Jeho pravomoci byly nadále omezeny na soudní věci. Královská reprezentace a komora byla zřízena i ve zbytku Slezska, kde nahradila tzv. vrchní úřad (Oberamt). Roku 1763 byly všechny tyto zemské správní úřady přejmenovány na zemská gubernia, ve Slezsku na vrchní úřad. Současně se zrušením Královského místodržitelského úřadu v Praze byl zřízen tzv. konses pro otázky veřejného práva, v němž zasedli bývalí zemští úředníci, kteří se ocitli bez uplatnění. Konses byl 17. prosince 1763 spojen s bývalou Královskou reprezentací a komorou, přeměněnou mezitím v zemské gubernium.

3. srpna

Vídeňská vláda vydala patent o výrobě příze a plátna v Českém království; v patentu se poukazovalo na to, že se v Čechách vyrábí nestejnoměrná příze, proto byly stanoveny technologické postupy.

7. listopadu

Ve všech dědičných habsburských zemích byla zavedena jednotná (zlatková) měna, jejímž základem se stala vídeňská marka stříbra, rovnající se 12 tolarům (neboli 24 zlatým). Došlo k 10 % zlehčení tolarů, zhoršila se i kvalita drobných mincí. Od roku 1751 byla zahájena ražba mincí v hodnotě 17 a 7 krejcarů. 21. září 1753 byla uzavřena s Bavorskem dohoda o konvenční měně, směřující k zavedení jednotné říšské měny. Vídeňská marka byla nahrazena kolínskou, z níž se mělo razit 10 tolarů nebo 20 zlatých (tzv. dvacetizlatková měna). K dohodě postupně přistupovaly i další německé státy.

Komise hraběte J. F. V. Larische vyšetřovala příčiny berních nedoplatků v Čechách; na základě její zprávy vydala vídeňská vláda nařízení o kontrole pohybu poddanské půdy a o odškodňování poddaných za zabraný rustikál. Zároveň začala ostře zasahovat v případech krutého zacházení s poddanými. Jako první byl uvězněn a na čas zbaven správy panství Nahý Újezdec u Tachova Josef Rodovský z Hustiřan (1757).

Došlo k vytvoření zemských manufakturních úřadů. Jim byli podřízeni krajští inspektoři, jimž přímo podléhali místní přednostové živností, tzv. lokálové, kteří představovali nižší orgán zemského manufakturního úřadu.

23. ledna

Císařským reskriptem bylo uskutečněno postátnění krajských úřadů, čímž se staly druhou hlavní instancí veřejné správy. Z krajských hejtmanů (jako stavovských hodnostářů) se stali státní úředníci. Dosud byli v čele každého kraje dva hejtmani - jeden ze stavu panského, jeden z rytířského. Krajským hejtmanům bylo přiděleno pevné ústřední místo v krajských městech spolu s platem. Úřad byl každoročně obnovován, nemohli ho zastávat cizinci, nýbrž jen příslušníci šlechty vyšší a nižší, kteří měli inkolát (teprve od Josefa II. mohli úřad zastávat i nešlechtici). Nové krajské rozdělení mělo zajistit, aby všechny kraje byly přibližně stejně velké. Čtyři největší kraje byly rozděleny a počet krajů v Čechách byl tak rozšířen z 12 na 16 (Berounský, Boleslavský, Budějovický, Bydžovský, Čáslavský, Hradecký, Chrudimský, Klatovský, Kouřimský, Litoměřický, Loketský, Plzeňský, Prácheňský, Rakovnický, Táborský, Žatecký), přičemž Praha nepatřila do žádného kraje. Na Moravě bylo i nadále 6 krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský). Ve Slezsku byl až roku 1783 vytvořen Opavský a Těšínský kraj.

30. ledna

Vydána rezoluce o oddělení soudní pravomoci od politické. Vymezovala pro Čechy, Moravu a Slezsko pravomoc reprezentací a konsesů.

19. února

Došlo ke zrušení osvobození vrchnostenských pozemků od placení daní; dále bylo zakázáno zmenšovat rustikální pozemky.

V pražském Klementinu byla založena meteorologická stanice, která od roku 1775 denně měří a zapisuje počasí (jde tak o nejdéle zachycené údaje v celosvětovém měřítku). Na jejím založení měl mimořádné zásluhy Josef Stepling, českoněmecký matematik, fyzik a astronom a zároveň kněz a příslušník jezuitského řádu.

Na Moravě došlo ke zrušení většiny hrdelních soudů (kolem 200 vrchnostenských a městských soudů) vyjma měst královských a 26 měst municipiálních; v Čechách byl pro odpor stavů podobný krok realizován až 19. srpna 1765, kdy z 365 kriminálních soudů první instance bylo ponecháno jen 30, a to vesměs ve větších městech. Bylo tak odstraněno dosavadní nekvalifikované rozhodování a vrchnostem byl odňat důležitý nástroj ovládání poddaných. Nadále jim byl ponechán výkon práva civilního.

V Čechách vzniklo manufakturní kolegium v čele s prezidentem královské reprezentace a komory. Jeho úkolem bylo všemožně pomáhat manufakturám při získávání surovin a půjček, starat se o výchovu kvalifikovaných dělníků, o získávání odborníků z ciziny a o odbyt domácích výrobků. Manufakturní kolegium existovalo 5 let a bylo roku 1757 spojeno s komerčním konsesem v jeden úřad - Consessus in commercialibus et manufacturisticis.

Z iniciativy zemských úřadů došlo v Brně ke zřízení Úvěrní banky, jediného významnějšího peněžního ústavu v českých zemích. Banka přispěla značnou měrou k přerodu Brna v centrum vlnařského průmyslu na Moravě.

19. února

Vyšlo nařízení o prodeji nebo pronájmu veškerého obecního majetku.

25. června

Provedena úprava studijního řádu pražské univerzity (po stránce organizační); do čela fakult postaveni státem jmenovaní direktoři.

18. listopadu

V Brně došlo ke zřízení apelačního soudu pro Moravu, na nějž byla přenesena veškerá civilní a trestní apelační řízení. Morava se tímto opatřením vyčlenila z pravomoci pražské apelace. Jednání soudu byla vedena v němčině nebo češtině. Nová organizace soudnictví byla dokladem uvolňování svazku zemí Koruny české za současné centralizace státu.

23. prosince

Vydán celní řád pro české země, jenž odstraňoval celní poplatky mezi Čechami, Moravou a Slezskem a naopak vysokými dovozními cly chránil domácí výrobu (zejména proti dovozu z pruského Slezska).

1. dubna

Cenzura knih byla odňata církvi a přenesena na cenzory jmenované vládou; to umožnilo snadnější vydávání nových knih.

13. října

Marie Terezie podepsala patent o soupisu obyvatelstva v rakouské monarchii; první konskripce (soupis) obyvatel byl proveden v následujícím roce. Podařilo se jej uskutečnit jen za cenu mnoha chyb a nepřesností. Celkový počet obyvatel monarchie činil 18,8 milionu, z čehož žilo v Čechách 2,493 milionu lidí (sídlili ve 244 městech, 303 městečkách a 11 287 obcích) a na Moravě i ve Slezsku 1,42 milionu. Od roku 1762 probíhaly konskripce každoročně. Prováděly je nejdříve vrchnostenské a církevní úřady, od roku 1771 pak vojenské a politické úřady. Moderní sčítání začalo od roku 1869 a následovalo přibližně v desetiletých intervalech.

V Brně zasedala kompetenční komise, která měla sjednotit zákony zemí Koruny české a rakouských zemí. Po rozpuštění komise byl její úkol přenesen na zákonodárnou komisi ve Vídni, která teprve za 10 let vypracovala Codex Theresianus.

Podle plánů Nicoly Pacassiho byla prováděna přestavba Pražského hradu v jednoduchém klasicismu s bohatými rokokovými interiéry. Na výzdobě se mj. podílel významný český sochař druhé poloviny 18. století I. F. Platzer, který dokázal spojit tradici domácího baroka (byť v zdrobnělé rokokové podobě) s klasicismem vídeňského ražení, dále pak velký architekt pozdního baroka K. I. Dienzenhofer a Ital A. Lurago.

Marie Terezie na návrh vídeňského arcibiskupa Trautsona předložila papeži Benediktu XIV. žádost na zrušení 24 svátků; přes odpor části duchovenstva přijatý edikt připouštěl konat v tyto dny bohoslužby, ale současně dovoloval pracovat.

Byl zaváděn jednotný systém měr a vah na základě dolnorakouské soustavy.

Vydány první zemské lesní řády pro Čechy a Moravu (pro Slezsko v roce 1756); zakazovaly pustošení lesů, propagovaly jejich umělou obnovu a ochranu a rovnoměrnou těžbu.

15. června

Na farní zahradě v Příměticích u Znojma postavil svůj první bleskosvod - 'mašinu proti povětří' - farář Prokop Diviš; při svém experimentu byl ovlivněn pokusy B. Franklina, M. V. Lomonosova a dalších učenců.

Rakouská vláda vydala rozhodnutí, podle kterého se měly ve městech konat trhy na vlnu; na nich měli mít soukeníci a nákupčí manufaktur možnost opatřit si dostatek surovin pro další výrobu s přednostním právem nákupu.

16. ledna

Uzavřena tajná spojenecká smlouva (tzv. westminsterská) mezi Anglií a Pruskem o vzájemné neutralitě.

1. května

Zásluhou hraběte V. A. Kounice (působil v letech 1749-1753 jako vyslanec u francouzského dvora) byla podepsána ve Versailles rakousko-francouzská smlouva o vzájemné vojenské pomoci. Kounicovi (od roku 1753 státnímu kancléři) se tak podařilo vytvořit širokou protipruskou koalici, zahrnující vedle Francie i Rusko, Švédsko, Sasko a některé německé státečky, a diplomaticky izolovat Prusko na evropské pevnině. Francii byla slíbena Belgie za pomoc Marii Terezii při možném pruském nebo tureckém útoku. K novému a překvapivému rakousko-francouzskému spojenectví přispěl sílící anglo-francouzský konflikt o zámořské kolonie v Severní Americe a Indii.

26. srpna

Pruská armáda o síle 70 tisíc mužů vpadla bez formálního vypovězení války ze tří stran do Saska; Lipsko i Drážďany se ocitly v pruských rukou a saské vojsko bylo obklíčeno u Pirny. Fridrich II. zahájil tzv. sedmiletou válku (1756-1763).

září

Rakouská vojska se shromažďovala na dvou místech: v Čechách u Kolína se formovala hlavní armáda pod velením hraběte Browna, na Moravě se stal shromaždištěm tábor u Olšan (u Olomouce) na pravém břehu řeky Moravy (velitelem ustanoven kníže Piccolomini).

1. října

Střetnutí pruského vojska Fridricha II., který obešel seskupení saských vojsk u Pirny, s rakouskou armádou generála Browneho u Lovosic; Rakušané byli nuceni ustoupit a snažili se pomoci Sasům. K zamýšlenému spojení nedošlo, saská armáda 15. října kapitulovala a Browne ustoupil zpět k Budyni nad Ohří.

Vydán druhý tereziánský katastr (po určité revizi prvního z 1. května 1748), k němuž byl připojen i soupis panské půdy (dominikál) i veškeré další vrchnostenské užitky z podnikání, platů poddaných a roboty; dominikál byl až do této doby osvobozen od berně. Z prestižních důvodů však nebyl soupis vrchnostenské půdy nazván katastr, ale exequatorium dominicale. Zahrnuty byly i příjmy církve a městského hospodaření, přičemž zdanění vrchnostenských příjmů bylo nižší. Tereziánský katastr platil až do zavedení josefínského katastru v roce 1789; po smrti Josefa II. (1790) se k němu Leopold II. vrátil a pak platil tereziánský katastr až do zavedení stabilního katastru.

polovina dubna

Král Fridrich II. vpadl (se svou 120tisícovou armádou) třemi proudy - ze Saska, Lužice a Slezska - do středu Čech; 1. května rozbil Fridrich II. svůj stan ve Hvězdě na Bílé hoře.

6. května

Bitva u Štěrbohol (u Prahy), v níž bylo rakouské vojsko pod vedením Karla Lotrinského poraženo pruským vojskem; na bojišti zůstalo ležet na 13 tisíc pobitých a raněných habsburských vojáků (padl i maršál Browne). Část poražené armády ustoupila k Táboru, zatímco 40 tisíc mužů se stáhlo za hradby Prahy.

7. května-20. června

Obléhání Prahy Prusy; od počátku června zahájeno třítýdenní dělostřelecké bombardování města, které hladovělo a strádalo (ve městě žilo na 120 tisíc lidí).

počátek června

Maršál Leopold Daun zformoval na Moravě rakouský rezervní armádní sbor (o síle zhruba 50 tisíc mužů), který vyrazil Praze na pomoc.

18. června

Pruský král Fridrich II. (s početně slabším vojskem, asi 35 tisíci muži) chtěl zabránit maršálu Daunovi v postupu na Prahu; obě vojska se střetla u Kolína v krvavé bitvě. Prusové utrpěli těžkou porážku, ztratili 14 tisíc vojáků a rychle se stáhli zpět do Slezska a Pruska (ukončili i obléhání Prahy). Vítězství u Kolína nedokázalo Rakousko využít (Daun odevzdal Karlu Lotrinskému velení). Válka se přenesla z Čech do Slezska.

1. září

Rakouské vojsko vpadlo do Slezska; současně s ním Rusové vtrhli do Východního Pruska a porazili pruské vojsko u Jägersdorfu, Švédové dobyli největší části Pomořanska, Francouzi zvítězili nad anglickým vojskem u Hastenbecka, zatímco druhá francouzská armáda s říšským vojskem pronikla k Erfurtu. Tehdy rakouský generál Hadik podnikl útok přes Budyšín do Berlína, byl však nucen se stáhnout. Fridrich II. po vítězství nad spojeným francouzsko-říšským vojskem u Rossbachu (5. listopadu) přitáhl do Slezska, kde zvítězil nad rakouskými oddíly Karla Lotrinského v bitvě u Lysé a Leuthenu (5. prosince); po bitvě u Leuthenu, kde Fridrich bojoval s více než dvojnásobnou převahou Rakušanů, muselo druhé rakouské vojsko s hrabětem Kolovratem opustit obsazenou Vratislav (24. listopadu). Z osmdesátitisícového vojska se vrátilo do Čech sotva 17 tisíc mužů. Neschopný Karel Lotrinský byl odvolán z vedení rakouské armády a poslán jako místodržící do Rakouského Nizozemí. Fridrich II. zachránil pro sebe Slezsko.

20. října

Manufakturní kolegium splynulo s Komerčním a manufakturním konsesem.

duben

Fridrich II. se zmocnil opět Svídnice.

polovina května-říjen

Vpád Prusů na Moravu přes Krnovsko a Opavsko; obsazení Litovle, Uničova, Šternberka i Prostějova pruskými posádkami. Dne 18. května zahájeno obléhání Olomouce, které při dělostřeleckém bombardování (od 1. června) velice trpělo. Pod tlakem císařských vojsk vedených generály Daunem, Laudonem a Žižkovičem upustili Prusové v noci z 1. na 2. července od obléhání Olomouce (zejména pro zásobovací potíže, které se znásobily po rozprášení transportu více jak 5 tisíc vozů Laudonovými vojáky mezi Novou Veskou a Domašovem nad Bystřicí koncem června 1758). Fridrich II. pak táhl přes Českou Třebovou a Litomyšl k Hradci Králové a odtud přes Broumov do Slezska. V této době zahájily válečné operace proti Prusku i ruské vojenské síly; 25. srpna došlo ke krvavé bitvě u Zorndorfu v Braniborsku, z níž nakonec vyšel úspěšně Fridrich II. Rakouské vojsko pak pod Daunovým velením sice zvítězilo nad Fridrichem II. v bitvě u Hochkirchu v Horní Lužici (14. října), avšak Rakousko nedokázalo udržet ani Sasko, ani znovu obsadit Slezsko. Daunovo vojsko ustoupilo do Čech.

15. dubna

Nový vpád pruských vojsk ze Saska a Slezska do severních Čech a na Moravu (o den později). Po vyplenění napadeného území se Prusové stáhli zpět k Frankfurtu nad Odrou; v tomto kraji došlo také počátkem srpna ke spojení ruského vojska s Laudonovým císařským vojskem. Fridrich II. chtěl zabránit spojeneckému tažení a útokem u Kunnersdorfu (12. srpna) napadl ruské vojsko. Laudonovou zásluhou skončila bitva úplnou porážkou pruského krále. Jeho vojsko bylo nuceno kapitulovat ještě v listopadu t. r. u saského Maxenu před Daunovými jednotkami. Rakouské vojsko obsadilo Drážďany. Tyto vojenské úspěchy však nepřinesly zisk Rakousku na diplomatickém poli.

V Olomouci byla zřízena moravská zemská studijní komise, která měla na starosti řízení škol včetně gymnázií a reálek.

3. června

Zřízena dvorská studijní komise ve Vídni.

polovina června

Vojsko generála Laudona zvítězilo nad pruským generálem Fouquém u Landshutu.

26. července

Generál Laudon dobyl kladské pevnosti; vzápětí nato byl však poražen u Lehnice.

9. října

Rusko-rakouská vojska obsadila Berlín; to usnadnilo vojenské operace císařských vojsk ve Slezsku.

3. listopadu

Vojsko Fridricha II. zvítězilo nad rakouskými oddíly generála Laudona v bitvě u Torgavy v Sasku. Rakušanům se ani tentokrát nepodařilo trvale obsadit Slezsko a museli se stáhnout na zimu do východních Čech.

30. prosince

Na podnět hraběte V. A. Kounice byla ustavena státní rada, nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie, mající charakter převážně poradního orgánu panovnice pro věci českých a rakouských zemí (mohla podávat i dobrozdání v otázkách říšských a vojenských). Nahrazovala tajnou radu i její orgány a podržela si značný vliv na události v Rakousku až do roku 1848 (1801 byla reformována). Skládala se ze 3 ministrů (zahraničí, vnitra a vojenství), 3 státních radů a referendáře. Původně úřadovala ústně, později se členové omezili na písemný styk. Řídila fakticky chod celé monarchie včetně Uher, Rakouského Nizozemí a italských území.

Vyšel první díl Annales Boemorum (České kroniky) Václava Hájka z Libočan s kritickým komentářem editora G. Dobnera, zakladatele české kritické historiografie. Dobner ji dokonce označil za úplný falzifikát a jejího autora za 'lháře, šarlatána a nactiutrhače'. Tento vydavatelský počin vyvolal živý ohlas mezi vzdělanci, názorově je diferencoval.

Císařovna Marie Terezie vydala nový hrdelní zákoník.

1. října

Generál Laudon dobyl svídnickou pevnost; šlo o poslední pokus Rakouska obsadit Slezsko.

Do oběhu byly dány první papírové bankovky (tzv. bankocetle); stalo se tak na základě patentu z 15. června 1762. Bankocetle byly v hodnotách 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých, později i 500 a 1 000 zlatých.

2. ledna

Došlo k zreformování Direktoria pro veřejné a kamerální (finanční) záležitosti (z roku 1749), kdy dostalo nový název - Spojená česko-rakouská dvorská kancelář (Vereinigte Hofstelle). Činnost nového orgánu byla omezena jen na otázky politické správy, finanční záležitosti byly separovány a pro jejich správu byly zřízeny nové úřady (generální pokladna pro státní dluh, dvorská komora pro státní příjmy a účetní komora jako kontrolní orgán). Prvním kancléřem byl jmenován hrabě Rudolf Chotek.

březen

Marie Terezie pod tíhou špatného stavu rakouských vnitřních poměrů (zvláště v českých zemích) a po oslabení protipruského tábora (po smrti ruské carevny Alžběty počátkem ledna 1762 se ujal 5. ledna vlády v zemi car Petr III., obdivovatel Fridricha II. a pruského militarismu, a Rusko přerušilo své tažení proti Prusku, následovalo i Švédsko) se vyslovila skepticky k možnosti dobýt Prusko. Začala se projevovat pruská vojenská převaha jak na saském, tak i na slezském bojišti.

11. října

Pád a ztráta Svídnice vážně oslabily rakouské pozice.

druhá polovina října

Pustošivý vpád Prusů do severovýchodních Čech (došlo k vypálení Hradce Králové).

Na pražské univerzitě zřízen ústav mineralogie a metalurgie.

Hrabě J. Bolza (italského původu) založil na svém panství v Kosmonosích bavlnářskou manufakturu, která měla 30 stavů; současně zaměstnával více jak 400 domáckých tkalců v okolních obcích. S budováním tkalcovny zahájil i stavbu bělidla, valchy, barvírny a tiskárny v Josefodole. Pro kosmonoskou manufakturu pracovalo na 4 tisíce lidí ve třech velkých přádelnách na mnichovohradišťském panství hraběte V. Valdštejna.

V Kladrubech vznikla (vedle manufaktury Františka Lotrinského) další manufaktura na výrobu vlněných látek, jejímž majitelem byl I. M. Sušický.

Z Kladrub do Brna byla přenesena manufaktura na výrobu jemných vlněných tkanin. K ní brzy přibyla manufaktura L. Köffillera, která zahájila nástup brněnského vlnařství.

Zahájena stavba pevnosti Josefov.

15. února

Uzavřena mírová smlouva na zámku Hubertsburg (mezi Drážďany a Lipskem) mezi Rakouskem a Pruskem, kterou skončila válka sedmiletá. Marie Terezie se definitivně zřekla Slezska a Kladska (potvrzeny výsledky míru vratislavského z roku 1742 a míru drážďanského z roku 1745), Fridrich II. musel vyklidit Sasko a zavázal se dát svůj kurfiřtský hlas synu Marie Terezie, arcivévodovi Josefovi (jako císaři II.). Počáteční vojenské úspěchy nedokázalo Rakousko zúročit na diplomatickém poli.

1. května

Na základě memoranda knížete V. A. Kounice (tvůrce nového správního systému) došlo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku k reformě zemské správy; místo královských reprezentací a komor byla ustavena v Čechách a na Moravě zemská gubernia v čele s nejvyšším purkrabím (v Čechách), na Moravě (od 15. prosince 1764) zemským hejtmanem. Ve Slezsku vznikl vrchní úřad. Dne 17. prosince t. r. byl s guberniem spojen konses nejvyšších zemských úředníků pro otázky veřejného práva, takže v Čechách byla spojena správa i soudnictví v jednom poměrně početném orgánu (o 24 členech); na Moravě byly otázky soudní i nadále vyřizovány zemským tribunálem.

Vydán zákaz dovozu celé řady výrobků (kartouny, bavlněné a polobavlněné tkaniny, hrubší sukna, plátno, punčochy, klobouky, krajky, zrcadla), aby se mohly domácí manufaktury snadněji rozvíjet; získávaly také tzv. privilegia privativa, která jim zajišťovala právo k výrobě určitého druhu zboží.

27. března

Nejstarší syn Františka Lotrinského a Marie Terezie, arcivévoda Josef, byl zvolen ve Frankfurtu římskoněmeckým králem (nástupcem svého otce ještě za jeho života); 3. dubna t. r. se konala slavnostní korunovace (jako Josef II.).

25. června

Obnoven protireformační patent z 11. září 1749; stát převzal hlavní tíži boje proti nekatolíkům a současně usiloval o podřízení katolické církve státnímu dozoru.

Tovaryši získali povolení vykonávat živnost i bez cechovní příslušnosti.

Do jezuitských gymnázií v Čechách a na Moravě byla zavedena čeština.

S podporou vlády se zřizovaly přadlácké školy, o rok později i školy tkalcovské; měly napomoci odstranit nedostatek pracovních sil pro manufaktury.

1. ledna

Patent Marie Terezie zavedl dolnorakouské míry a váhy pro Čechy, když na Moravě již platily od 6. února 1758. Dosavadní roztříštěnost metrologických systémů byla velkou brzdou hospodářského rozvoje monarchie. Dobrá myšlenka narazila však na odpor českých stavů. Proto Josef II. v roce 1785 povolil návrat k českým mírám.

15. července

Vydána pragmatická sankce o restrikci hrdelních soudů v Čechách, podle níž byla většina z nich zrušena a bylo stanoveno, že v Čechách jich bude (mimo Prahu a Cheb) celkem 24, a to tak, že ve větších krajích budou po dvou, v menších jen jeden. Současně bylo stanoveno, že při každém hrdelním soudu musí zasedat zkušený právník. Pragmatická sankce nabyla platnosti 1. ledna 1766.

Dvorským patentem bylo (přechodně) nařízeno vládou vyučování češtině ve všech gymnáziích v Čechách (do zrušení jezuitského řádu, 1773).

19. srpna

Po smrti otce (Františka I. Lotrinského, den předtím) se stal Josef II. spoluvladařem Marie Terezie a také císařem.

V západních Čechách došlo k několika místním nepokojům sklářských dělníků zdejších manufaktur; jednalo se o první organizovaný boj manufakturního dělnictva v Čechách. Hnutí vyústilo v petiční akci, která přinesla jednání se zvláštní guberniální komisí v Praze (4. února 1767). Výsledkem se stal tzv. nový pořádek z 15. října t. r., který upravoval mzdy sklářů včetně jejich pracovních podmínek.

Marie Terezie vydala ustanovení, v němž nabádala vrchnosti, aby zacházely s poddanými mírněji než dosud, aby 'mohli uživit sebe i své rodiny a vedle toho v míru i ve válce platit obecné a zemské dávky'.

10. dubna

Počátek selských bouří na Těšínsku; poddaní (ze 137 vesnic) odmítali konat své robotní povinnosti a mnozí opustili vesnice. Postupně se nepokoje rozšířily i na frýdecké a fryštátské panství a na Opavsko. Sedláci se domáhali snížení svých povinností a žádali státní úřady i císařovnu o ochranu před útlakem vrchností a jejich úředníků. Do Vídně docházely prosby a supliky, některé rodiny z obavy před trestem uprchly do Pruského Slezska. Nepokoje se protáhly až do konce roku 1767; k částečnému uklidnění přispěla ustavená dvorská urbariální komise, která vypracovala nové urbáře. Na rozdíl od Čech a Moravy nebyly totiž na mnohých slezských panstvích žádné starší písemné záznamy o poddanských povinnostech.

Vydán trestní zákoník tereziánský Constitutio Criminalis Thereziana; v trestním řízení došlo k odstranění většiny krutých trestů, avšak hlavním a rozhodujícím důkazním prostředkem se stala tortura (mučení obžalovaného za účelem dosažení jeho přiznání). Zákoník vstoupil v platnost 1. ledna 1770.

Hrabě Josef Kinský spolu s Josefem Bolzou a některými pražskými bankéři založili tzv. Českou obchodní společnost pro vývoz plátna do Španělska.

Probíhalo vyšetřování životních podmínek a páchaného bezpráví na poddaných na dobříšském panství knížete Mansfelda (několik poddaných bylo na jeho rozkaz ubito karabáčem k smrti, na zvláštních mučidlech dával trýznit sedláky a jejich těhotné ženy). Výsledkem bylo uvěznění několika vrchnostenských úředníků a zbavení Mansfelda správy panství. I v dalších letech zasahovala vídeňská vláda proti zjevným nepřístojnostem vrchnosti vůči svým poddaným, jako například na panství Kolešovice u Rakovníka (1770-1771), na panství Letohrad (1771). Na vrchnostenský útisk poddaných v Čechách upozornilo vídeňskou vládu v roce 1768 anonymní memorandum, které navrhovalo odstranění robot a ostatních 'tvrdých' povinností poddaných k vrchnostem.

Založena Soukromá učená společnost; mezi jejími členy byli významní vědečtí pracovníci, jako mineralog I. Born, fyzik J. Tesánek, historici G. Dobner a M. A. Voigt, jazykovědec J. Dobrovský. Od roku 1775 vydávali sborníky nazvané Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen, v jejichž šesti svazcích byla otištěna řada významných prací této vědecké generace (navázala na starší Gelehrte Nachrichte z let 1771-1772).

Vyžadována nová přiznání ze všech pozemků; poddanský pozemek byl zatížen 33 % daní (později 36 %), vrchnosti byla určena 22,6 % daň. Kromě toho měly vrchnosti přiznat také všechny původní dávky, poplatky i roboty (zatíženo nižší daní).

Zahájila činnost velká jihočeská manufaktura na výrobu vlněných látek v Nové Kdyni, jež patřila vídeňskému velkoobchodníkovi J. M. Schmidtovi. Brzy zaměstnávala na 300 lidí, dalších 1400 domácích přadláků z okolních vesnic pro ni předlo.

22. prosince

Ustavena Vlastenecko-hospodářská společnost v Praze (původně Společnost orby a svobodných umění v Království českém), která sdružovala většinu šlechtických velkostatkářů v monarchii. Hlavní náplň činnosti: zřízení školy pro hospodářské úředníky, zlepšení chovu dobytka (ovcí) i polního hospodaření, rozvoj chmelařství a včelařství (v letech 1776-1781 existovaly včelařské školy v Novém Kníně a ve Starém Brně). Obdobné společenství bylo založeno i v Brně. V Čechách se stal prvním předsedou společnosti hrabě F. Pachta z Rájova, který prosazoval vydávání propagačních a výchovných spisků pro selský lid (ve známé Klauserově pražské tiskárně).

Měšťanský podnikatel (původně barvířský tovaryš) J. J. Leitenberger začal budovat velké kartounky v severních Čechách; t. r. založil kartounku ve Verneřicích, v dalších letech například v Kosmonosích - Josefodole a Zákupech. O rok později založil kartounku i hrabě Kinský na svém panství Sloup v severních Čechách (v provozu zde měl od roku 1756 i sklářskou manufakturu).

Josef II. jednal v Uničově s pruským králem Fridrichem II. o společném vystoupení proti Rusku, o Turecku a také se zde dohodli na tzv. prvním dělení Polska.

V Brně byla založena Moravská hospodářská společnost, která měla za cíl všestranný ekonomický rozvoj Moravy.

Vláda vydala (na popud barona Kressla, rádce Marie Terezie) nařízení k podpoře přeměny nezakoupených usedlostí v zakoupené, kterým by byla současně zaručena široká dědická posloupnost.

1. ledna

Začal platit tereziánský trestní zákoník; sjednocoval trestní právo českých a rakouských zemí.

Velká neúroda v českých zemích (v roce 1771 způsobena dlouhotrvajícími dešti). Ceny obilí stále rostly, mezi lidem se zmáhal hlad. Vláda se snažila zabrzdit růst cen vydáním nařízení o maximálních (tzv. královských) cenách. Za hladomoru zemřelo v českých zemích asi půl milionu lidí, tj. přes 12 % všeho obyvatelstva. Ukazovala se nevýhodnost obilní monokultury, což vedlo k hromadnému rozšíření pěstování brambor. Hladomor vyvolával neklid na venkově a radikalizoval selské nepokoje. K zmírnění situace se dováželo obilí z Uher.

V Čechách došlo k řadě selských vzpour; na jaře zasáhly jižní Čechy, odtud se přenesly na Klatovsko a Žatecko, z části i na Čáslavsko a Plzeňsko. V létě zachvátily nepokoje střední Čechy. Poddaní požadovali, aby jejich vrchnosti respektovaly dvorský dekret z 30. března 1770, který zakazoval dělit třídenní robotu na šest půldnů.

1. června

Marie Terezie rozhodla o ustavení urbariální komise, jež by provedla úpravu povinností poddaných vůči vrchnostem; vláda považovala za únosnou třídenní robotu v týdnu, vrchnosti prosazovaly až šestidenní robotu. K zřízení komise pro Čechy došlo 6. října t. r. (v čele s hrabětem F. Khevenhüllerem), pro Moravu byla ustavena 10. října t. r.

6. července

Vyšel císařský robotní patent pro Slezsko; představoval kompromis mezi návrhem F. Blanca (člena urbariální komise) a stávajícími poměry. Jeho vzorem byl zvláště robotní patent pro Čechy (1738). V zásadě se mělo robotovat 3 dny v týdnu, další Blancovy návrhy nebyly prosazeny pro odpor šlechty.

říjen

Inspekční cesta Josefa II. po českých zemích ukázala špatný hospodářský stav země, a zejména bídu poddaných.

Pražský nakladatel a zednář (známý svými úzkými styky s osvícenci kolem Ignáce Borna) Wolfgang Gerle zřídil v Praze první veřejnou čítárnu zahraničních časopisů, tzv. Learned Club; o něco později vznikla podobná instituce i v Brně.

5. srpna

Sjednána předběžná dohoda mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem o rozdělení oblastí, které byly odtrženy od Polska; tento uchvatitelský akt byl později nazván 'první dělení Polska'. Habsburská monarchie získala jižní část Polska, tzv. království haličsko-vladiměřské (území o rozloze zhruba 1500 čtverečních mil, které obývalo na 3 miliony lidí).

Vydán zákon, kterým byl ustanovován odvod k vojsku a vyhlášena zásada obecné vojenské povinnosti (výjimku měli šlechtici, duchovní, měšťané, státní i panští úředníci, studenti, lékaři).

Území habsburské monarchie bylo rozděleno na tzv. verbovací okresy, každý z nich musel ročně dodávat určitý počet rekrutů.

21. července

Bula papeže Klimenta XIV. (vydána na naléhání francouzských a španělských Bourbonů) Dominus ac redemptor noster rušila jezuitský řád; umožňovala světským vládám rozhodnout o majetku řádu. V Praze byla bula publikována 4. září t. r. Habsburský dvůr ji přivítal, neboť přispívala k omezování vlivu církve. Směrnice Marie Terezie (17. září t. r.) konkretizovala obecné zásady. Zrušením Tovaryšstva Ježíšova definitivně skončil déle než sto let trvající protireformační hon na české knihy.

13. prosince

Vláda vydala vyhlášku, podle níž bylo potiskování tkanin prohlášeno za svobodnou živnost, kterou mohl provozovat každý; to vedlo k mohutnému nárůstu počtu kartounek, zejména v Praze, kde byla nejznámější kartounka Vondráčkova (založena roku 1777), nejstarší pak kartounka F. A. Sägra v Poštovské ulici na Starém Městě (1774).

K Rakousku byla připojena část Multanska (Bukovina), které ji získalo za podporu Turecka při mírových jednáních v Küčük-Kajnardži (v červenci t. r.); to umožnilo spojit získané polské území se Sedmihradskem.

25. ledna

Zřízen tzv. studijní fond, kam byl převáděn movitý i nemovitý majetek jezuitů; měl se stát ekonomickou základnou připravované školské reformy. Jeho výše byla odhadnuta v českých zemích na 8 milionů zlatých (6 milionů z Čech, 2 miliony z Moravy). Jezuitům byla odňata pražská univerzita, 42 gymnázií v Čechách, 15 gymnázií na Moravě. Některá tato gymnázia převzali piaristé, jiná světští pedagogové, ale celkový počet gymnázií se zmenšil: v Čechách jich zbylo 13, na Moravě 7; jiná gymnázia se přeměnila na školy hlavní nebo normální.

březen

Vídeňská vláda reskriptem nařídila, aby se vrchnosti během šesti měsíců dohodly s poddanými o nových urbářích (pod podmínkou třídenního robotního maxima) na tzv. narovnání. Tam, kde by k dohodě nedošlo, měly nové urbáře sestavit státní úřady (krajské úřady).

počátek června

Vláda podlehla tlakům vrchnosti a rozhodla, aby dohody o urbářích mezi nimi a nevolníky byly schváleny, i kdyby odporovaly obecným předpisům a přípustné výměře robotních povinností.

6. prosince

Vydán Všeobecný školní řád pro školy normální, hlavní a obecné; původcem reformy byl významný reformátor pruského školství, pedagog (a biskup) ze slezské Zaháně J. I. Felbiger, proslulý tzv. písmenkovou a tabulkovou metodou výuky, spolu s F. K. Hälingem. Jejich školní řád vycházel z požadavku šestileté povinné školní docházky pro děti od 6 do 12 let. Reforma zaváděla tři nové typy škol: nejníže stály jednotřídní nebo dvojtřídní školy triviální, zakládané na vesnicích (farních) a v menších městečkách, kde žilo 80-100 dětí. Zde se učilo třem základním předmětům - čtení, psaní a počítání včetně základních pracovních a hospodářských znalostí. Ve větších (krajských) městech byly zakládány trojtřídní hlavní školy; nejvyšší stupeň tvořily školy normální, zakládané v hlavních městech (v Praze i Brně roku 1775), které vychovávaly i učitele. Prováděním reformy byly pověřeny zvláštní zemské školní komise; v Čechách prováděl reformu obecných škol kaplický farář F. Kindermann, pozdější biskup litoměřický. Ten proslul zásadou zavádění pracovní (zejména zemědělské a textilní) výroby do výuky. Na Moravě zastával obdobnou funkci I. Mehoffer, zakladatel normální školy v Brně.

leden

Počátek živelného povstání německých poddaných z Teplic nad Metují; k nim se postupně přidávaly další vesnice na Teplicku, Broumovsku a Policku. Poddaní odmítali robotovat a žádali zásadní úpravu robotních povinností. 26. února tvrdě zakročilo proti povstalcům vojsko.

19. března

U rtyňského rychtáře Antonína Nývlta se sešlo tzv. selské guberno (spolek vesnických rychtářů na náchodském panství), které se usneslo příští den vytáhnout v čele svých obcí na náchodský zámek a žádat zde úlevu robotních povinností. 20. března vytáhli poddaní do Náchoda, kde si u vrchnostenského správce vynutili snížení roboty na 1 až 6 dní ročně. Postupně povstali poddaní na Bydžovsku, Boleslavsku, Kouřimsku, Pardubicku, Hradecku, Čáslavsku a Chrudimsku. Houfy poddaných táhly z panství na panství a vybíjely si svou nenávist proti vrchnostem a panským úředníkům.

24. března

Několik houfů vzbouřenců dospělo přes Brandýs až k branám Prahy, zde však byly rozprášeny vojskem (vysláno bylo na 40 tisíc mužů pěchoty a 4 jízdní pluky). I v dalších dnech byli povstalci rozehnáni po krvavých srážkách s vojskem; k nejznámějšímu střetnutí došlo u Chlumce nad Cidlinou (25. března). Do konce března byl odpor poddaných zlikvidován a řada z nich byla tvrdě potrestána (odtud rčení 'dopadli jako sedláci u Chlumce').

9. dubna

Marie Terezie vydala pro všechny účastníky selských bouří generální pardon.

polovina května-červenec

Vypukly rozsáhlé nepokoje na bítovském panství ve znojemském kraji. V dalších týdnech docházelo k lokálním výbuchům protirobotních bouří na jižní a střední Moravě, v západních a jižních Čechách. Na mnoha místech zasahovalo vojsko (Konopiště, Velké Meziříčí, Lesonice).

15. července

Vydán nový celní řád (platil od 1. listopadu t. r.), podle něhož se vytvářelo ze všech neuherských zemí jednotné celní území (odstraňoval vnitřní cla mezi českým a rakouským územím). To přispívalo k rozvoji průmyslu v západní části habsburské říše, a naopak odsuzovalo Uhry k úloze agrární země, jejíž výroba nesměla konkurovat českému a rakouskému průmyslu.

13. srpna

Marie Terezie vydala (na návrh F. Blanca) poslední robotní patent pro Čechy (7. září t. r. pro Moravu), který rozdělil poddané do 11 robotních tříd podle majetku. Toto rozdělení se pak stalo základem pro berní zatížení poddaných: od podruhů, kteří nevlastnili půdu, neplatili tedy žádnou daň a měli konat robotu 13 dnů ročně, až po sedláky, kteří platili 42 zlatých 45 krejcarů roční kontribuce a týdně museli konat třídenní robotu se čtyřmi kusy potažního dobytka a mimo to ještě pěší robotu jednou osobou tři dny v týdnu v době od 16. května do 28. září. Současně byla stanovena délka robotního pracovního dne: v zimě na 8 hodin, v létě na 12 hodin včetně přestávky na oběd a na cestu do práce a z práce. Reforma přinesla úlevu hlavně sedlákům.

13. října

Schválen nový studijní řád pro gymnázia (autorem byl rektor savojské akademie ve Vídni, piarista G. Marx), který snižoval studium na pět let; tvořily ho tři třídy, tzv. gramatikální a dvě třídy tzv. humanitní. Čeština byla ze středních škol úplně vyloučena, naopak znalost němčiny byla podmínkou přijetí do gymnázia. Vrchní dozor nad gymnázii v Čechách měl studijní direktor (byl jím K. J. Seibt), řediteli jednotlivých ústavů byli krajští hejtmani, zastupovaní gymnazijními prefekty.

Vláda vydala nařízení o užívání vrchnostenských pastvin a lesů poddanými; to umožňovalo vrchnosti vybírat poplatky, případně vyžadovat za ně 'náhradní' robotu.

2. ledna

Vešel v platnost zákaz mučení při hrdelních procesech; předním odpůrcem mučení byl vídeňský osvícenec a rodák z moravského Mikulova J. Sonnenfels (v roce 1775 vydal spis O odstranění tortury).

Na Valašsku došlo k náboženským nepokojům; podnět k nim dal úskok tří exjezuitských misionářů (J. Kořiska, P. Jiříček a P. Sašina), kteří vyhlašovali místnímu lidu domnělý královský patent o udělení náboženské svobody, aby zjistili, kolik osob setrvává tajně v nekatolictví. Výsledkem bylo, že přes 10 tisíc lidí v 60 obcích na Vizovicku a Vsetínsku se přihlásilo k evangelickému vyznání, rušilo katolické bohoslužby a bouřlivě se dožadovalo, aby k jejich farním kostelům byli dosazeni evangeličtí duchovní. Vláda se snažila čelit tomuto hnutí vysláním několika vyšetřujících komisí s vojenskou asistencí; postupně (někde až do roku 1780) se dařilo kraj uklidnit. Vzbouřené obce se formálně vrátily ke katolicismu. Josef II. i V. A. Kounic prosazovali umírněný postup (na rozdíl od Marie Terezie, která chtěla zlomit odpor represáliemi - odvody k vojsku, káznicemi).

6. února

Dvorský dekret o zrušených jezuitských knihovnách umožňoval jejich soustředění v Praze a včlenění do nově zřízené univerzitní knihovny, která byla t. r. zpřístupněna veřejnosti. Od roku 1782 měla i zvláštní oddělení českých tisků. Ve stejné době byla založena i univerzitní knihovna v Olomouci.

1. března

Marie Terezie schválila návrh dvorního rady F. A. Raaba na poddanskou reformu (tzv. raabizaci) v Čechách; její podstatou bylo rozdělení vrchnostenských dvorů mezi poddané a převedení robot na peněžité platy (reluice). Tím se mělo dosáhnout v duchu tereziánského kameralismu zvýšení zemědělské výroby a zvýšení populace. Raab si možnost této reformy ověřoval od roku 1775 na bývalých jezuitských panstvích v Žirči a Žacléři, kde se plně osvědčila. Realizace raabizace se setkala s nepochopením feudálních vrchností, a tak byla provedena jen na komorních, nadačních, klášterních a některých městských a šlechtických statcích (celkem na 105 panstvích). Při prováděné raabizaci došlo ke vzniku nových obcí (128 v Čechách, 117 na Moravě).

polovina roku

Náboženské nepokoje propukly v Nosislavi u Židlochovic; k uklidnění přispěla komise pod vedením mikulovského probošta J. L. Haye (podobně jako na Valašsku).

14. listopadu

Vydán důvěrný pokyn, aby nekatolíci nebyli nuceni k účasti na katolických církevních obřadech a aby byl tolerován neveřejný výkon jejich náboženských obřadů.

5. prosince

Na žádost Marie Terezie bylo bulou papeže Pia VI. povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství; dekret dvorské kanceláře z 24. května t. r. tento akt dovršil. Prvním arcibiskupem se stal Antonín hrabě Colloredo.

Současně došlo k založení brněnského biskupství, přičemž kolegiátní chrám sv. Petra a Pavla byl povýšen na stoliční. Brněnská diecéze se stala součástí olomouckého arcibiskupství (z 525 far dosavadní olomoucké diecéze bylo 151 far základem nového brněnského biskupství). Prvním biskupem se stal hrabě M. F. Chorinský. Původně navrhovala Marie Terezie i zřízení biskupství v Opavě, avšak problémy s řádem německých rytířů (patřil jim hlavní kostel) tento úmysl zmařily; byl zde zřízen jen generální vikariát.

počátek ledna

Došlo k dohodě mezi dědicem Bavorska falckým kurfiřtem Karlem Theodorem a rakouským kancléřem V. A. Kounicem o rozdělení dědických nároků po vymření bavorské linie Wittelsbachů: Bavorsko mělo připadnout Habsburkům a falcká větev Wittelsbachů měla získat Rakouské Nizozemí. Vzápětí po dohodě obsadily okupační rakouské sbory odstoupená území. Rakouská okupace narazila na odpor nejen bavorského lidu, ale i německých států, na prvním místě Pruska, s nímž se spojilo i Sasko.

24. května

Marie Terezie nařídila moravskému guberniu přeložení olomoucké univerzity do Brna (do budovy někdejšího jezuitského kolegia); současně byla přemístěna i bohatá knihovna. Univerzita měla pouze filozofickou a teologickou fakultu, roku 1777 bylo od ní odděleno právnické studium. Brněnská univerzita byla rozšířena o studium anatomicko-chirurgické, byly zde zřízeny i stolice dějin všeobecných a pastorálních. Univerzita byla roku 1783 dočasně zrušena Josefem II.

5. července

Velká pruská armáda překročila u Náchoda severovýchodní hranice Čech; tím začala válka o bavorské dědictví (tzv. bramborová válka, toto označení získala pro krátké trvání a nevýraznou bojovou činnost). Postup Prusů se zarazil o obrannou linii rakouského vojska, jejímiž hlavními body byly Hradec Králové, Jaroměř a Jičín. Mimo drobnější šarvátky nedošlo k vážnějšímu boji. Marie Terezie usilovala o uzavření míru.

říjen

Nastal ústup pruských vojsk z Čech do Saska a Slezska.

8. března

Uzavřen tzv. mír těšínský (mírová smlouva rakousko-pruská), podle něhož se Marie Terezie zřekla lén Koruny české v Bavorsku a Horní Falci a spokojila se pouze se ziskem bavorské Innské čtvrti (území na soutoku řek Inn a Dunaj).

8. března

Reskriptem byly zrušeny vyšetřující náboženské komise vyslané proti valašským nekatolíkům.

10. října

Položen základní kámen ke stavbě pevnosti Terezín.

29. listopadu

Ve věku třiašedesáti let a šesti měsíců zemřela císařovna Marie Terezie; nástupcem na trůn v habsburské monarchii se stal její nejstarší syn JOSEF II. [1780-1790], kterým započala vláda habsbursko-lotrinského rodu. Pokračoval v hlubokých reformách, které zahájila jeho matka; své plány na vybudování jednotně řízené, osvícené a mocné monarchie však zcela nenaplnil, přestože za tím účelem prosadil na 6 tisíc reformních výnosů, patentů a nařízení.

31. prosince

Josef II. vydal nařízení, kterým se rušily náboženské misie, dohlížející na pravověrnost v krajích a pátrající po zakázaných knihách; toto nařízení bylo doplněno dalším výnosem z 20. března 1781.

Vydán nový soudní řád, který prohlašoval za vůdčí princip rovnost všech občanů před zákonem; v zásadě byl zrušen trest smrti (připouštěl se jen v době stanného práva).

březen

Zrušena všechna závislost domácích klášterů na představených a klášterech zahraničních jakož i všechny zahraniční styky; řeholníci byli podřízeni domácím biskupům.

23. dubna

Josef II. v dopise dvorské kanceláři dal podnět ke zrušení nevolnictví.

květen

Klášterům bylo zakázáno přijímat novice, dokud pro ně nebude stanoven numerus clausus; řeholníci cizího původu byli vyzváni, aby opustili zemi.

12. května

Vydán výnos povolující návrat evangelíkům do země a rušící bezprávnost nekatolíků; zároveň byl zrušen dosavadní přísný zákaz vlastnit a číst evangelickou literaturu.

červen, červenec

Náboženské nepokoje se přenesly i na Českomoravskou vysočinu, kde se jejich střediskem stala Olešnice a okolí; v září t. r. předložili olešničtí nekatolíci prostřednictvím svého posla J. Jakubce žádost císaři o udělení náboženské svobody.

1. září

Vydány dva patenty, které nově upravovaly postup při vyřizování poddanských stížností, zakazovaly tělesné trestání poddaných holí nebo karabáčem a umožňovaly jejich právní ochranu proti libovůli vrchnosti.

13. září

Josef II. rozhodl o zavedení 'rozumné toleranční soustavy', kterou se povolovala soukromá bohoslužba a udělování občanských práv luteránům, kalvinistům, pravoslavným a Židům; bylo jim umožněno 'nabývati statků, měšťanství a práv řemeslnických, dosahovati úřadů a akademických gradů'.

říjen

Zrušeno potupné označení Židů žlutým kolečkem na rameni (žlutá barva označovala též nevěstky) a také zvláštní 'židovské mýto', jež byli Židé nuceni platit u městských bran. Další dekrety vydané ještě v říjnu 1781 umožňovaly židovské mládeži přístup ke středoškolskému i vyššímu vzdělání.

6. října

Císař Josef II. požadoval od státní rady souhlas s veřejným vyhlášením připravovaného uzákonění náboženské tolerance (probíhal zde 'zápas' mezi konzervativci a radikály v čele s V. A. Kounicem).

13. října

Vlastnoručním listem císaře Josefa II. bylo oznámeno dvorské kanceláři, že panovníkovo rozhodnutí o náboženské toleranci má být zveřejněno prostřednictvím tisku německy, latinsky, francouzsky a italsky.

20. října

Po kontroverzní debatě ve státní radě dosáhl Josef II. souhlasu k zveřejnění tzv. tolerančního patentu, a to v cirkulářích (oběžnících) zemských úřadů a zároveň v tisku (český cirkulář vyšel 27. října, a to nejprve na Moravě). Patentem byla veřejně přiznána náboženská tolerance pro tři nekatolická náboženská vyznání - pro luterství, kalvinismus a pravoslaví, přičemž jejich náboženské obřady mohly být vykonávány pouze soukromě, kdežto katolictví si nadále zachovalo postavení státního náboženství (ponechávalo si privilegované postavení v oblasti kultu, církevní správy a školství). Tolerovaná nekatolická náboženství zůstávala v mnoha ohledech diskriminována: jejich modlitebny a školy mohly být zřizovány jen tam, kde žilo alespoň sto rodin téhož vyznání, tyto modlitebny nesměly mít zvony, věže a vchody z ulice. V občanském ohledu však byli nekatolíci zrovnoprávněni s katolíky, takže mohli vlastnit nemovitý majetek, nabývat měšťanského a mistrovského práva, dosahovat akademických hodností, mohli být přijímáni do státních služeb. Toleranční patent se vztahoval jen na země české a rakouské, v ostatních zemích, patřících k rakouské monarchii, byl publikován později (například slezský královský úřad publikoval svůj cirkulář až 30. března 1782). Patent si podržel platnost zákona až do roku 1861.

24. října

Vydáno nařízení, podle něhož měli být ustanovováni protestantští duchovní pokud možno jen ze zemí habsburských (nejvíce z Uher).

1. listopadu

Byl vydán patent o zrušení tuhého poddanství (člověčenství, nepřesně nevolnictví) v českých zemích; poddaní získali mj. tato práva: uzavírat manželství bez svolení feudálního pána, svobodně opouštět panství a hledat zaměstnání dle libosti, možnost vysílat své děti na studia a na řemesla. Poddaní již neměli povinnost odebírat panské pivo nebo pálenku, mlít ve vrchnostenském mlýně, vykonávat dvorskou službu. Z poddaných se stali osobně svobodní lidé, zachovány zatím zůstaly robota, dávky a peněžní platy.

20. listopadu

Někdejší mikulovský probošt, od roku 1781 královéhradecký biskup J. L. Hay, vydal oběžník, v němž se otevřeně postavil za principy náboženské tolerance.

29. listopadu

Císař Josef II. vydal rozhodnutí, podle něhož měly být zrušeny všechny kláštery, pokud se nezabývají vyučováním, nepěstují vědy a nepečují o nemocné; jejich majetek měl být sekularizován 've prospěch náboženství a lásky k bližnímu'. Řeholníci zrušených klášterů mohli dále působit v duchovní správě nebo vstoupit do jiného domácího nezrušeného kláštera nebo pokračovat v řeholním životě v některém zahraničním klášteře, případně žít z penze.

Pro správu Moravy a Slezska bylo zřízeno společné moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně; jeho předsedou byl moravský zemský hejtman. Šlo o důsledek centralistické snahy císaře Josefa II. vytvořit větší zemské celky (z dřívějších 13 gubernií v monarchii jich zůstalo 8).

12. ledna

Započato s postupným rušením mužských i ženských klášterů žebravých a rozjímavých řádů: kartuziánů, trinitářů, benediktýnek, celestýnek, cisterciaček, dominikánek, františkánek, karmelitek, klaristek, premonstrátek aj. Rušení probíhalo do října 1784; z nejznámějších šlo například o klášter sázavský, kladrubský, zbraslavský, plaský, zlatokorunský, sedlecký, velehradský, hradiský, loucký, starobrněnský. Z jmění zrušených klášterů byl zřízen náboženský fond, jehož úroků bylo užíváno pro církevní účely (financování nových far). V Čechách bylo ze 154 konventů zrušeno 71, na Moravě ze 74 plných 41; tato 'akce' se bohužel neobešla bez ničení vzácných kulturních hodnot (rukopisů, uměleckých děl i knih). Klášterních budov bylo užito jako kasáren, nemocnic, případně byly prodány do soukromých rukou pro potřeby manufaktur a továren. Současně s rušením klášterů byly zavírány i některé 'zbytečné' kostely a kaple (jen v Praze bylo takto postiženo 37 církevních budov, mezi nimi byla zbořena i Betlémská kaple).

16. ledna

Vydány předpisy o postupu přihlašování se k tolerovaným náboženstvím; nařízení bylo upřesněno 31. ledna t. r. V prvním 'tolerančním' roce (1782) se přihlásilo k evangelické víře v Čechách a na Moravě asi 50 tisíc osob.

19. ledna

V Brně došlo k založení první zednářské lóže na Moravě; zakladatelem byl hrabě Karel Salm, obdržela název U vycházejícího slunce.

únor

Vyšla vládní instrukce k nové farní organizaci (mělo se vycházet z místní polohy); docházelo k zakládání nových far, které představovaly nejnižší orgán církevní správy.

12. září

Po čtyřletém působení byla zrušena univerzita v Brně, přenesena do Olomouce a přeměněna dvorským dekretem ze 14. září t. r. v lyceum pro studia teologická, právnická, lékařská a filozofická.

Vydán manželský patent, který sice ponechával církevní formu sňatku, avšak vyjmul manželské spory z kompetence církevních soudů.

K stávajícímu státnímu solnímu monopolu přibyl monopol tabákový.

Přijata další nařízení: zjednodušení katolických bohoslužeb, podstatné omezení počtu procesí, snížení počtu svátků (na 27 v roce), zákaz zvonění proti mračnům a bouřím.

J. A. Hanke z Hankenštejna vydal ve Vídni jazykovou obranu Empfehlung der böhmischen Sprache und Literatur s programem rozvoje a povznesení českého jazyka.

V Praze vyšla česká jazyková obrana publicisty a literáta K. I. Tháma Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm liknavým a nedbalým sepsaná; vášnivě v ní zaútočil na 'kleté zemany a šlechtice', kteří se odcizili českému jazyku.

13.-14. února

Vypuklo povstání na rychmburském panství ve východních Čechách, jímž vyvrcholil vleklý spor poddaných s vrchností o odvádění úročního ovsa; proti poddaným zasáhlo vojsko.

březen

V Českých Budějovicích zřízeno samostatné generální vikářství, které bylo roku 1785 přeměněno na biskupství; prvním biskupem se stal hrabě J. Prokop Schaffgotsch. Diecéze spravovala kraje Budějovický, Táborský, Písecký a Klatovský.

15. března

K Moravě bylo administrativně připojeno rakouské Slezsko; v čele nového správního celku bylo moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.

24. března

Zavedena nová soudní organizace (pro Moravu), pro Čechy 4. dubna t. r.; soudnictví bylo odděleno od správy. Formální rozdíl ve společenském postavení stran byl ponechán jen u soudů prvé instance (český zemský soud v Praze a moravskoslezský soud v Brně), před soudy druhé a třetí instance si byly strany formálně rovny.

30. března

Po zrušení kněžských biskupských seminářů a klášterního studia byly zřízeny v sídlech univerzit a lyceí státní generální semináře, které měly zajistit výchovu josefínsky smýšlejících a státu oddaných kněží; měli se stát horlivými pastýři lidu, prodchnuti laskavostí a láskou k bližnímu, k pravé křesťanské toleranci. Správu generálních seminářů vedli ředitelé (rektoři) jmenovaní státem. V českých zemích byly zřízeny dva semináře - v Praze (v Klementinu) a Olomouci (v zrušeném klášteře hradiském); do čela pražského semináře byl postaven dosavadní českokamenický děkan A. Zuppe, kterého po dvou letech vystřídal J. F. Hurdálek. V čele olomouckého semináře stál od srpna 1789 J. Dobrovský (od července 1787 byl nejdříve prorektorem).

21. dubna

V Praze otevřeno nové (velké) divadlo, postavené nákladem hraběte F. A. Nostice (dnešní Stavovské divadlo).

květen

Nastalo rušení všech náboženských bratrstev a literátských sborů; z jejich jmění byl vytvořen chudinský a nadační fond pro humanitní a sociální účely (zřizovány nemocnice, porodnice, nalezince).

27. října

Byl zrušen stavovský zemský výbor Království českého a jeho působnost byla přenesena na české zemské gubernium; vedení stavovských záležitostí převzali v květnu 1784 dva guberniální radové, zvolení českým zemským sněmem z panského a rytířského stavu.

4. prosince

Josef II. v 'pastýřském listu' státním úředníkům ukládal byrokratickou horlivost a oddanost státu.

Prováděna reforma městské správy, kdy místo dosavadních městských rad byly zřizovány tzv. regulované magistráty. Měšťané si volili volitele a ti pak volili členy městské rady z vybraných kandidátů, kteří složili zkoušku způsobilosti před zkušební komisí.

Zavedena jednotná církevní správa všech židovských obcí v Čechách, pro niž byla zřízena v Praze pětičlenná duchovní rada v čele s vrchním rabínem. Současně bylo nařízeno očíslování židovských domů římskými číslicemi (na rozdíl od křesťanských, číslovaných číslicemi arabskými).

Bylo rozhodnuto o přeložení termínu prázdnin ze září a října na letní měsíce červenec a srpen a v témže roce došlo i k zavedení placení školného na gymnáziích (12 zl. ročně), na filozofii (18 zl. ročně), na práva (30 zl. ročně), což vedlo (přes existenci stipendií a rozmanitých úlev pro chudé studenty) k dočasnému oslabení zájmu o studium.

12. února

Rozhodnutím vlády byla čtyři pražská města (Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany) spojena v jeden správní celek - město Prahu se společným magistrátem, který se skládal z purkmistra, dvou zástupců a 28 magistrátních radů. Magistrát se rozdělil na tři senáty: politickohospodářský, civilně soudní a kriminálně soudní. Sídlem magistrátu se stala Staroměstská radnice (30. dubna t. r. se zde konala volba prvního magistrátu, který se 9. srpna ujal své moci). Prvním purkmistrem se stal dr. B. A. Záhořanský z Orlíku.

27. července

Vydán zákaz dovozu zahraničních výrobků pro veřejný prodej; jednalo se téměř o všechny druhy textilních výrobků, skla, plechu, galanterie aj. Zavedený celní prohibitní systém měl přispět k rozvoji vlastní výroby (vstoupil v platnost 1. listopadu 1784).

29. července

Zaveden nový studijní řád na pražské univerzitě; filozofické studium bylo rozvrženo na 3 roky a byly zavedeny nové předměty (k matematice, filozofii a fyzice přistoupily ještě obecné dějiny a tzv. krásné vědy a jako mimořádné předměty přírodní vědy, fyzikální zeměpis, pomocné vědy historické, praktická matematika a technologie). Součástí filozofické fakulty se stala škola inženýrská (1715). Studijní reformy na právnické fakultě (čtyřleté studium) a lékařské fakultě (pětileté studium) zvyšovaly jejich praktický účel. Vyučovacím jazykem se stala němčina místo dosavadní latiny. Na univerzitu byl umožněn vstup i protestantským profesorům.

4. prosince

Dosavadní Soukromá společnost nauk v Praze změnila název na Českou společnost nauk (roku 1790 dvorským dekretem Leopolda II. přejmenována na Královskou českou společnost nauk). Společnost měla sídlo v Karolinu, kde byla v roce 1786 založena i její knihovna.

Došlo ke zrušení úřadů městských hejtmanů, místo nich byla zřízena v Praze a Brně policejní ředitelství.

20. ledna

V Nosticově divadle v Praze se hrálo první české představení; dával se překlad německé veselohry G. Stephanieho Odběhlec z lásky synovské.

20. dubna

Josef II. nařídil provedení soupisu půdy pro berní účely (tzv. josefínský katastr); byl zpracován v letech 1785-1789 a evidoval jen půdu, jež dávala hospodářský užitek (neplodnou půdu neevidoval - veřejná prostranství, komunikace, vodní plochy apod.). Nedělal však rozdíl mezi poddanskou a panskou půdou. Na rozdíl od předchozích katastrů (ty vznikly podle daňových přiznání) byl zpracován na základě přesného měření, které prováděli geodeti, vrchnostenští úředníci a laičtí vyměřovači (zjistili téměř o polovinu více půdy). Základní berní jednotkou se stala katastrální obec (musela zahrnovat nejméně 40 až 50 domů i s polnostmi); v letech 1826-43 (v Čechách) a v letech 1824-36 (na Moravě a ve Slezsku) byly vyměřeny katastrální mapy (tzv. indikační skici) a vypracovány údaje o bonitě a hrubém výnosu.

leden

V Nosticově divadle byla hrána první původní česká dramatická hra V. Tháma Břetislav a Jitka aneb únos z kláštera. Česky se také hrálo v Městském divadle v Olomouci.

6. dubna

Císař Josef II. vyhověl nezaměstnaným pražským českým hercům (byli propuštěni z Nosticova divadla) v žádosti o založení samostatné česko-německé herecké společnosti; ta si zřídila uprostřed Koňského trhu (dnešního Václavského náměstí) Vlastenecké divadlo (pověstnou dřevěnou Boudu), kde se hrála od 8. července 1786 do června 1789 pravidelná česká divadelní představení (koncem září 1789 byla Bouda zbořena). Kolem Boudy se seskupila první generace českých dramatiků (V. Thám, P. Šedivý, A. J. Zíma) a herců. Po dvou letech vznikla v Praze ještě další česká scéna v Růžodole (nynějším Karlíně); za půl druhého roku divadlo zaniklo.

20. listopadu

Vydán dvorský dekret, jenž nařizoval, aby chlapci a děvčata byli v manufakturních ubytovnách ubytováni odděleně, aby na každém lůžku spalo jen jedno dítě (nikoliv čtyři až pět dětí); děti měly být alespoň jedenkrát týdně umyty a učesány a každý osmý den měly dostat čisté prádlo.

počátek prosince

Poprvé uvedena Mozartova opera Le Nozze di Figaro (Figarova svatba) v Nosticově divadle.

Provedena úprava poddanského dědického práva; statek přebíral vždy jen nejstarší syn (do této doby bylo-li více dědiců, o osobě hlavního dědice rozhodovala vrchnost).

Ve Zbraslavi byla zřízena první rafinerie třtinového cukru v českých zemích (brzy však zanikla). Další rafinerie vznikla v témže roce v Nových Dvorech u České Skalice.

Český guberniální rada J. B. Scotti de Compostella sestavil relaci o stavu umění a uměleckých řemesel v Čechách; zpráva kriticky konstatovala zúžení existenční i duchovní základny těchto oborů.

1. ledna

Vstoupil v platnost první díl jednotného občanského zákoníku pro příslušníky všech stavů. Pojednával zejména o právních vztazích mezi manželi a mezi rodiči a dětmi.

13. ledna

Začal platit Všeobecný zákoník o zločinech a trestech (trestní zákoník), který odstranil dosavadní nejednotnost a libovůli v trestním soudnictví. Přesně vymezoval tzv. kriminální zločiny a tzv. politické zločiny. Tresty měly přispívat k převýchově pachatele, byly však ponechány kruté zákroky na těle odsouzeného (vypalování cejchů, bití).

20. srpna

Jako nové orgány trestního soudnictví byly zřízeny v krajích kriminální soudy, které soudily obviněné bez rozdílu stavovské příslušnosti; pro Čechy bylo ustaveno 15 kriminálních soudů, pro Moravu 6 a pro Slezsko 2.

29. října

V Nosticově divadle v Praze uskutečnila italská operní společnost premiéru opery W. A. Mozarta Don Giovanni (na libreto Lorenza da Ponte); orchestr dirigoval samotný Mozart.

Vydáním nového celního tarifu zesílila rakouská vláda ochranářská opatření k podpoře vlastní obchodní politiky.

únor

Josef II. (jako spojenec Ruska po své návštěvě v Petrohradě na jaře 1787) vypověděl válku Turecku; to zahájilo v srpnu 1787 nepřátelství proti carevně Kateřině. Císař se osobně postavil do čela čtvrtmilionové armády, která vtrhla do jižních Uher. Epidemie tyfu tu zdecimovala 'nejkrásnější armádu světa' (jak se o ní hovořilo v monarchii) a také neschopnost velení přispěla k její demoralizaci.

1. října

Došlo k transformaci Společnosti orby a svobodných umění v C. k. vlastenecko-hospodářskou společnost v Království českém; společnost měla (podle svých stanov z 1. ledna 1789) podporovat a propagovat technický pokrok v zemědělství.

prosinec

Císař Josef II. předal velení na turecké frontě generálu G. E. von Laudonovi (selhal polní maršál Lacy), jehož zásluhou došlo k příznivému obratu ve válce.

Doloženy první pokusy s hnojením jetele a obilí mletou sádrou na postoloprtském panství; tento způsob hnojení se postupně rozšířil i na další panství (Březnice, Bystřice nad Úhlavou, Třeboň, Orlík, Český Krumlov).

10. února

Berním a urbariálním patentem byla vyhlášena nová úprava poddanských povinností vůči státu i vrchnosti; místo dosavadních robot, naturálních dávek a peněžních platů stanovil patent poddanému jednotnou peněžní dávku ve výši 17 7/9 % hrubého výnosu půdy vrchnosti. Berní povinnosti vůči státu měly činit 12 2/9 % a zbytek (tj. 70 %) hrubého výnosu mělo zůstat poddanému. Tato reluice poddanských urbariálních povinností se však netýkala poddaných usedlých na dominikální půdě a nevztahovala se ani na nejchudší vrstvy vesnického obyvatelstva (domkáře a podruhy). Reforma vstoupila v platnost 1. listopadu t. r. s přechodnou jednoroční lhůtou; stala se však terčem útoku protijosefínské opozice, a proto byla krátce po smrti Josefa II. odvolána (9. května 1790). V platnosti zůstal josefínský katastr.

4. července

V Praze vyšlo první číslo Krameriusových c. k. poštovských novin (od začátku roku 1786 vedl novinář V. M. Kramerius redakci jediných českých novin, Schönfeldských c. k. pražských novin); od 29. ledna 1791 byly přejmenované na Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny.

říjen

Rakouská vojska pod velením generála Laudona dobyla Bělehrad, když předtím vypudila Turky z temešského Banátu.

konec ledna

Úspěchy rakouských vojsk na Balkáně koncem roku 1789 vedly k zhoršení vztahů habsburské říše s Pruskem; hrozila nová rakousko-pruská válka, v severních oblastech Čech a Moravy se pod velením generála Laudona soustřeďovalo rakouské vojsko.

11. února

Představitelé české šlechty (na šedesát aristokratů) zaslali 'stížný list' císaři, v němž požadovali obnovení stavovského zemského zřízení.

20. února

Ve Vídni zemřel ve věku devětačtyřiceti let po necelých deseti letech vlády císař Josef II., který si získal za svého života značné sympatie českého lidu. Vzniklo o něm mnoho legend, básní i písní, jeho vláda se považuje za vyvrcholení tzv. osvícenského absolutismu v habsburské monarchii. Trůn připadl Josefovu o šest roků mladšímu bratru LEOPOLDOVI II. [1790-1792], který sice sdílel osvícenské názory svého předchůdce, avšak neubránil se tlaku šlechty a katolické církve a učinil řadu ústupků k uklidnění atmosféry v monarchii. Nejvýznamnější josefínské reformy však zůstaly zachovány.

konec února

Obrozenecký novinář a publicista V. M. Kramerius založil v Praze na Starém Městě vlastní nakladatelství a knihkupectví zvané Česká expedice, které se brzy stalo hlavním střediskem kulturních a politických snah české měšťanské inteligence. Vycházela zde i poučná a vzdělávací literatura určená prostému lidu (spisky o hospodaření, cestopisy, kalendáře, lidové zábavné čtení) a také reedice starších děl české literatury předbělohorského období. Při nakladatelství fungovala i čítárna; čítárny vznikaly již od 70. let 18. století (v Praze existoval od roku 1772 Learned Club, v Brně vznikl roku 1784 Lesegesellschaft, v Olomouci fungovala čítárna při knihtiskárně Vlastenecko-hospodářské společnosti).

7. března

Konala se volba tzv. prozatímního zemského sněmu v Praze.

19. dubna

Zrušena berní a urbariální reforma na Moravě a ve Slezsku; tím byly obnoveny dřívější poddanské urbariální povinnosti (včetně naturální roboty) podle patentu z 13. srpna 1775, jenž pak platil až do roku 1848. V Čechách se tak stalo patentem z 9. května t. r.

1. května

Leopold II. vyzval patentem všechny zemské sněmy, aby podaly přehled svých 'přání a stížností'.

polovina června-prosinec 1792

Selské hnutí na několika panstvích v Čechách bylo reakcí na obnovení robotních povinností (proběhlo například na ratajském panství v Posázaví, na nasavrckém panství ve východních Čechách).

4. července

Vyšlo nařízení ke zrušení generálních seminářů; řízení kněžských učilišť bylo vráceno biskupům.

12. července

Zahájen český stavovský sněm, z něhož vzešly požadavky (tzv. stavovská dezideria) na znovuzavedení dřívější berní a urbariální soustavy, nevolnictví a také na obnovení zrušených klášterů; současně sněm požadoval vyjasnění poměru mezi stavy, jejich zemskými orgány a panovníkem (obnovení stavovského zemského zřízení). Tyto požadavky byly obsahem třech stížných spisů (byly schváleny sněmem 27. listopadu t. r.). Podobně i moravský zemský sněm (sešel se 5. července t. r.) předložil své požadavky (dokonce ve čtyřech spisech podaných 19. října t. r.).

25. července

Za britsko-holandského zprostředkování došlo ve slezském Reichenbachu (dnešním Dzierzoniówe) k uzavření dohody mezi Leopoldem II. a pruským králem Fridrichem Vilémem II. Rakouská vláda se zavázala uzavřít mír s Tureckem bez územních změn (příměří ujednáno v září t. r.) a pruská vláda přestala podporovat opozici v Uhrách a Belgii.

9. října

Císařská korunovace Leopolda II. ve Frankfurtu nad Mohanem; císařem římskoněmeckým byl zvolen v září t. r.

V Horním Slavkově byla založena J. G. Paulusem první porcelánka v Čechách; další podniky na výrobu porcelánu vznikaly posléze v Praze, Klášterci nad Ohří, Týnci nad Sázavou.

Založena první rolnická škola v Trnové u Zbraslavi na panství tiskaře J. F. Schönfelda.

Byla zostřena cenzura, která postihla nejen spisy francouzských osvícenců, ale i česky psané brožury a mnohé německé spisy.

4. srpna

Podepsána definitivní mírová smlouva rakousko-turecká ve Svišťově (přinesla Rakousku zisk jen nevelké části Chorvatska).

9. srpna

Na žádost českých stavů nechal Leopold II. převézt svatováclavskou korunu z císařské pokladnice ve Vídni do Prahy, kde zůstala uložena v klenotnici nad svatováclavskou kaplí na Pražském hradě (uzavřena na sedm zámků).

21. srpna-24. září

U příležitosti královské korunovace Leopolda II. se konala v pražském Klementinu první průmyslová výstava na evropské pevnině.

27. srpna

Na pilnickém zámku saského kurfiřta došlo za účasti vůdce francouzské protirevoluční emigrace hraběte Karla d'Artois k uzavření spolku mezi Rakouskem a Pruskem proti revoluční Francii s cílem obnovit tam legitimní pořádek. Dále byl potvrzen 'dualismus' moci v Německu (pruským Hohenzollernům uznány jejich výboje).

6. září

Slavnostní korunovace Leopolda II. za českého krále (slíbil ji delegaci českých stavů již v dubnu 1790) pražským arcibiskupem hrabětem Příchovským. Za týden byla korunována i jeho manželka Marie Louisa.

25. září

Leopold II. navštívil Královskou českou společnost nauk v Karolinu; při této příležitosti pronesl Josef Dobrovský proslulou řeč o oddanosti slovanských národů k habsburskému rodu a vyslovil jazykové požadavky vznikajícího českého národního hnutí.

7. února

Uzavřena spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Pruskem v Berlíně; stala se základnou první protifrancouzské koalice.

1. března

Náhlá smrt pětačtyřicetiletého Leopolda II. (opředená o fantasmagorické fámy) přivedla na habsburský trůn jeho prvorozeného syna, čtyřiadvacetiletého FRANTIŠKA II. [1792-1835], který už předtím (od roku 1791) pomáhal otci jako spoluvladař. Vlády se ujímal v době, kdy vídeňský dvůr musel čelit vlivu Velké francouzské revoluce; proti ní zvolil cestu násilných prostředků. Nástupem Františka II. skončilo období osvícenských reforem a v zemi nadlouho zakotvil konzervativní byrokratický politický systém, uzavírající se všem novým myšlenkám.

20. března

Francie vyhlásila Rakousku válku; začala první koaliční válka s Francií (1792-1797). Na stranu Rakouska se přidalo Rusko, Prusko a Sardinie.

15. května

Na pražské univerzitě zřízena stolice českého jazyka a literatury (slíbil ji již Leopold II. dvorským dekretem z 28. října 1791); prvním profesorem byl jmenován F. M. Pelcl, který zde začal přednášet 13. března 1793.

14. července

Ve Frankfurtu nad Mohanem se konala korunovace Františka II. za římskoněmeckého císaře (šlo o korunovaci posledního panovníka Svaté říše římské národa německého).

9. srpna

Korunovace Františka II. českým králem; za tři dny se konala korunovace Marie Terezie Neapolské českou královnou.

20. září

U vesničky Valmy (v severozápadní Francii) bylo poraženo spojené rakousko-pruské vojsko francouzskými jednotkami; Francouzi převzali iniciativu, vytlačili interventy ze země a sami obsadili rakouské Nizozemí a část Porýní.

listopad

Po porážce Rakušanů v bitvě u Jemappes se dostala celá Belgie do francouzských rukou.

3. února

Císař František II. ze strachu před šířením myšlenek Francouzské revoluce zakázal činnost jakýchkoli spolků (i dobročinných, náboženských bratrstev apod.) a 'všeliké dílo domácí neb cizí, jež ve světle příznivém líčí události francouzské'.

březen

Knížete V. A. Kounice vystřídal v úřadě státního kancléře baron F. Thugut.

18. března

Spojené vojsko rakousko-pruské pod velením prince Koburského porazilo v bitvě u Neerwindenu Francouze; jižní Nizozemí se opět dostalo pod správu Rakouska.

Zřízen nejvyšší kontrolní úřad.

Pro vědeckou a osvětovou činnost byla v Brně založena C. k. Moravsko-Slezská společnost orby, věd přírodních a vlastivědy; významnou a bohatou činnost vyvíjela později zejména její historicko-statistická sekce, která vydávala své Spisy (Schriften).

Zpřísněná opatření proti zednářům vedla k dobrovolnému zastavení zednářských lóží v Čechách i na Moravě.

červenec

Velké vítězství francouzské republikánské armády v bitvě u Fleurus donutilo Rakousko vyklidit navždy Belgii (Rakouské Nizozemí).

2. ledna

Císařským dekretem byl opět zaveden trest smrti, a to pro velezradu či pokus o ni; přísné tresty byly stanoveny i za rušení veřejného klidu, tajné spolčování, tisk a rozšiřování zakázaných nebo nepovolených knih.

3. ledna

V Petrohradě uzavřena smlouva mezi Rakouskem a Ruskem o třetím dělení Polska; při druhém dělení (1792) nezískalo Rakousko žádné území. Tentokráte rozšířilo svůj územní zábor z prvního dělení Polska (Halič) o území tzv. Západní neboli Nové Haliče včetně Krakova. Tato smlouva byla rozšířena o další dvě smlouvy: rakousko-pruskou a prusko-ruskou z 24. října t. r.

22. února

Vydán nový zákon o cenzuře; každý autor musel odevzdat dva exempláře svého rukopisu cenzorovi ke schválení. Rovněž došlo ke zrušení městských čítáren a půjčoven knih (1798).

polovina dubna

Deset let po vydání Thámova básnického almanachu vyšel nový almanach - Sebrání básní a zpěvů; obsahoval básně různých českých literátů a básníků (tzv. první novočeská škola básnická). Jejím organizátorem a přední tvůrčí osobností byl A. J. Puchmajer. Pod Puchmajerovou redakcí vyšel v roce 1797 druhý díl almanachu a v letech 1798, 1802 a 1814 (pod názvem Nové básně) další svazky.

léto

Množily se případy, kdy skupiny mladých mužů utíkaly před vojenskou povinností do lesů a odmítaly nastoupit do armády; nejvíce k nim docházelo na Novoměstsku, Žďársku, Poličsku a Litomyšlsku.

Rožmitálský učitel a skladatel J. J. Ryba složil Slavnostní mši vhodnou pro svátky Narození Páně, v českém jazyku a hudbě složená (známou jako Česká mše vánoční); hrána 24. prosince.

5. února

Skupina osmi osvícenských aristokratů v čele s hrabětem Františkem Šternberkem (opozičně naladěná proti vídeňskému centralismu) založila Společnost vlasteneckých přátel umění s cílem zřídit obrazárnu a založit výtvarnou školu.

říjen

Na přání císaře Františka II. složil J. Haydn tzv. císařskou hymnu; česky se zpívalo: 'Zachovej nám, Hospodine, císaře a jeho zem'

Pražský rodák Alois Senefelder zhotovil kamenotiskařský lis, na němž bylo možno tisknout barevně 'z plochy', a stal se tak vynálezcem litografie. Tím otevřel novou cestu reprodukčních technik, v níž pokračovali mimo jiné i Češi jako K. Klíč a J. Husník.

18. dubna

Po sérii porážek v severní Itálii od císaře Napoleona (a také vinou neprůbojnosti spojenců - Ruska, Pruska a Anglie) bylo Rakousko nuceno podepsat s Francií předběžný mír v Lubně.

květen-listopad

Vykonstruováno tzv. helvetsko-frajmaurské spiknutí na Českomoravské vrchovině; na uprchlé vojenské rekruty byly podniknuty zátahy v lesích mezi Novým Městem, Hlinskem a Poličkou a vynuceno jejich přiznání z příslušnosti k tajnému spiknutí, jež měli organizovat helvetští kazatalé, případně svobodní zednáři (frajmauři), nekatolíci a náboženští sektáři.

léto

Ve Verneřicích (Wernastadt) u Děčína zahájil podnikatel J. J. Leitenberger provoz první strojní přádelny bavlny v celém Rakousku (byla vybavená anglickými spřádacími stroji). Postupně byly zakládány další strojní přádelny bavlny: v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, v Nových Zákupech u České Lípy, v Děčíně.

17. října

Mezi Rakouskem a Francií byla uzavřena v Campu Formio mírová smlouva; Rakousko se vzdalo Belgie a Lombardie a jako odškodné získalo (na čas) Benátsko s Istrií a Dalmácií. Konec první koaliční války.

únor

Počala mobilizace Rakouska, jejímž střediskem se staly Čechy.

1. září

Vydán zákon o výkupu z roboty, jenž ponechával její reluici pouze na vůli vrchnosti. Při znehodnocování měny neměli však feudální velkostatkáři zájem na přeměně robotních povinností v peněžní rentu.

13. září

Dvorský dekret zakazoval vystavování a půjčování necenzurovaných tiskovin v kavárnách a ve veřejných místnostech.

prosinec-leden 1799

První ruský armádní sbor (25 tisíc vojáků) v čele s hrabětem Rosenbergem prošel Slezskem a Moravou na severoitalské bojiště; generální štáb byl umístěn v Brně, kam 27. prosince dorazil i císař František II. V lednu 1799 se ubíral přes Brno do Vídně i maršál Suvorov, vrchní velitel koaličních vojsk.

Vytvořena druhá protifrancouzská koalice - Anglie, Rusko, Rakousko a Turecko (1799-1801). Rakousko vstoupilo do války v květnu t. r.

19. května

Francouzské direktorium formálně vyhlásilo válku císaři Františkovi II. v odpověď na zavraždění francouzských vyslanců (odjíždějících z Rastattu) rakouskými husary.

konec května

Rakouské sbory pod velením arcivévody Karla, mladšího císařova bratra, porazily u Stockachu francouzskou tzv. dunajskou armádu. Úspěšná byla i spojená rakousko-ruská Suvorovova armáda na italské frontě (bitvy u Cassano, Trebbia, Novi).

polovina června-červenec

Ruský pomocný sbor (čítající zhruba 27 tisíc mužů) prošel Slezskem, Moravou a Čechami do Bavorska.

10. září

Z iniciativy šlechtické Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách vznikla kreslířská škola, později nazývaná Akademie výtvarných umění; prvním ředitelem se stal malíř J. Bergler. Svou činnost zahájila o rok později.

konec října

V důsledku sobeckých plánů vídeňského dvora (snaha po rozšíření habsbursko-lotrinského panství do střední Itálie) došlo k rozkladu protifrancouzské koalice; Suvorovova ruská armáda byla odvolána z Itálie a při zpáteční cestě absolvovala památný přechod přes Alpy (průsmyk Sv. Gottharda) a dále se přemístila až do Čech. Krátký čas pobývaly ruské sbory, zprvu za nadšeného zájmu vlastenců, ve středních, západních i jižních Čechách. V průběhu ledna až března 1800 nastoupily zpáteční pochod do Ruska.

3. prosince

Zavedena tzv. daň třídní na všechny příjmy obyvatelstva; u vrchnosti činila 45 %, u poddaných 15 %, u Židů 30 % a ostatní (podnikatelé, živnostníci) odváděli dle velikosti příjmů daň od 2,5 % do 20 %.

14. června

Napoleon neočekávaně přešel se svou armádou průsmykem Sv. Bernarda Alpy a porazil v bitvě u Marenga rakouskou armádu; tímto debaklem na italském bojišti se zhroutilo rakouské panství v Itálii. V Miláně došlo k znovuzřízení republiky cisalpinské. Válka se přiblížila k Čechám (hlavním bojištěm se stalo jižní Německo).

srpen

Vídeňská vláda vydala výzvy k obnovení českých dobrovolnických sborů (obdobně jako za první koaliční války). Její pokus se nesetkal s výraznějším ohlasem u obyvatel (dopad války na životní podmínky).

listopad-prosinec

Arcivévodu Karlovi se podařilo zorganizovat Českou legii (sbor dobrovolníků ze všech zemí Koruny české), která čítala na 8 tisíc legionářů, a souběžně s tím vznikl i myslivecký sbor.

konec prosince

Studentský prapor Karlovy České legie vytáhl z Prahy k Domažlicím, aby se pokusil zastavit postup francouzských vojsk vedených generálem Moreau, která 3. prosince t. r. připravila neschopnému arcivévodovi Janovi těžkou porážku u bavorského Hohenlindenu.

Uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Francií.

Schwarzenberkové založili v Českém Krumlově soukromou hospodářskou školu pro výchovu hospodářských úředníků.

Spojením politické, justiční a finanční správy došlo ke zřízení Spojeného dvorského úřadu; zhruba po roce však došlo k reorganizaci.

Mimořádná válečná daň již nestačila krýt všechny výdaje, proto byla zrušena a v celé monarchii vedle nové daně třídní (1799) se zvyšovaly vojenské dodávky obilí a dalších zemědělských produktů. Nařizovaly se také nové odvody do armády.

Zreformována státní rada; místo ní bylo zřízeno tzv. státní a konferenční ministerstvo, které ve své pravomoci soustřeďovalo vnitřní a zahraniční správu a otázky vojenské. Toto organizační opatření nepřineslo však očekávaný efekt, a tak v roce 1808 došlo k obnovení činnosti státní rady.

leden

Demise hlavního odpůrce míru s Francií, státního kancléře barona Thuguta.

Hrabě R. Wrbna zřídil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích (už v roce 1805 však zastavil činnost). Za kontinentální blokády vznikaly další cukrovary - v Žákách u Čáslavi (1810), Čáslavi (1811), Liběchově u Mělníka (1811). Všechny tyto primitivní 'výrobny cukru' také brzy zanikly.

9. února

Rakousko uzavřelo mír s Francií v Lunéville, čímž uznalo francouzské výboje i územní zisky v Itálii a Německu; docházelo k rozpouštění praporů legie.

18. září

Císařským dekretem byla podřízena cenzura policii (policejní ministerstvo neslo název 'policejní a censurní dvorský úřad'). 'Revidující komise' vytvořená v roce 1803 zkoumala všechny spisy, které vyšly od roku 1780 (vyřazeno bylo na 2500 knih). Knihy se třídily do čtyř kategorií: zakázané, povolené s podmínkou, trpěné a schválené.

4. května

Došlo ke zrušení doživotní vojenské služby, místo ní byly zavedeny tzv. kapitulace na určitý počet let (pro pěchotu a vozatajstvo 10 let, pro jezdectvo 12 let, pro dělostřelectvo a ženisty 14 let). Již v roce 1811 byla délka vojenské služby stanovena jednotně na 14 let. Když voják tuto dobu odsloužil, mohl nastoupit novou kapitulaci s některými výhodami nebo byl z armády propuštěn. Teprve patentem ze 14. února 1845 byla vojenská služba zkrácena na 8 let.

Výstavba empírového zámku Kačina u Kutné Hory (podle projektu drážďanského architekta Ch. F. Schurichta). Další empírové (klasicistní) stavby vznikaly v Praze (dům U Hybernů, kostel sv. Kříže), Teplicích, Mariánských Lázních, Františkových Lázních aj., budovaly se letohrádky a parky u venkovských sídel. Klasicistní cítění se prosadilo i v střízlivém, vyváženě vznešeném nábytku.

V kartounce bratří Josefa a Franze Stolla ve Varnsdorfu byl poprvé v Čechách zaveden válcový tisk tkanin.

V Praze byla založena Jednota umělců hudebních k podpoře vdov a sirotků aneb tzv. Societa, která svými akademiemi přispěla k vytváření tradice veřejných koncertů.

Profesor pražské polytechniky F. J. Gerstner zkonstruoval první parní stroj v českých zemích. Šlo o dvojčinný parní stroj s kondenzátorem a převodem na rotační pohyb pro pohon pracovních strojů; používal se však jen jako učební pomůcka na pražské polytechnice (do roku 1834). V průmyslové výrobě se parní stroj uplatnil poprvé až v roce 1814.

Císař založil na univerzitách stolice pro náboženskou vědu a k odstranění nedostatku duchovenstva docházelo k zakládání (případně obnovování) filozofických ústavů; tak například už v roce 1802 bylo obnoveno piaristické filozofické studium v Litomyšli, od roku 1803 vláda nařídila, aby podobné ústavy o dvou ročnících byly zřízeny v každé diecézi.

Dozor nad obecným školstvím (dle tzv. Plánu obecných škol) byl svěřen vikářům a farářům; od roku 1808 dozíralo kněžstvo i na gymnázia a filozofické ústavy.

V barvírně soukenické manufaktury J. G. Bergera ve Stráži nad Nisou u Liberce byl instalován první parní kotel; sloužil k zahřívání barvicí hmoty v kádích. Další parní kotel byl dán do provozu v témže roce v bavlnářské manufaktuře J. Hanische ve Varnsdorfu.

České země postihla velká neúroda, která přispěla k nárůstu drahoty a bídy.

duben

V soukenické manufaktuře H. F. Hopfa a J. G. Bräunlicha v Brně byl dán do provozu první spřádací stroj na vlnu v českých zemích. První strojní přádelna vlny vznikla v roce 1807 také v Brně.

11. srpna

Císařským patentem bylo oznámeno přijetí (dosud neexistujícího) titulu dědičného rakouského císaře Františkem II. (pod jménem František I.); souviselo to jak s událostmi v Říši (oslabení pozice Habsburků v Německu), tak s Napoleonovým prohlášením se císařem (18. května 1804). Tento akt dovršoval státoprávní jednotu habsburské monarchie, rakouský státní centralismus. Patent teoreticky nerušil právní subjektivitu jednotlivých korunních zemí (v Království českém vládl císař z titulu českého krále, v Markrabství moravském z titulu moravského markraběte).

listopad

Císař František II. uzavřel dohodu s ruským carem Alexandrem I. a současně Rakousko zahájilo přípravy k nové válce.

jaro

Na mnoha místech v českých zemích (a zejména v Praze) došlo k hladovým bouřím; stoupaly ceny, objevil se nedostatek potravin a naproti tomu množství papírových peněz, vydávaných vládou k vedení války, lavinovitě rostlo.

9. srpna

Rakousko přistoupilo k britsko-ruskému spojenectví proti Francii (z 11. dubna t. r.), čímž se vytvořila tzv. třetí koalice.

11. srpna

Školský zákon opětovně vyhlásil povinnou školní docházku (od tereziánské doby podruhé) pro děti od 6 do 12 let, protože předchozí ustanovení nebylo dodržováno (v Čechách nechodilo do školy asi 30 % dětí a na Moravě a ve Slezsku asi 28 % dětí školou povinných). Povinná školní docházka se zlepšila až koncem 20. let 19. století (již 90 % dětí navštěvovalo školu).

20. září

Třetí koaliční válka (1805) byla zahájena vpádem francouzských vojsk přes Rýn do jižního Německa.

konec září-listopad

Průchod ruských vojsk Slezskem a Moravou do Horních Rakous (do oblasti města Braunau am Inn); odtud v polovině listopadu se pod tlakem francouzských vojsk stáhli Rusové zpět na Moravu (od 22. listopadu se soustřeďovali nedaleko Olšan u Olomouce).

20. října

Rakouská třicetitisícová armáda generála Macka musela kapitulovat před Napoleonovou armádou v jihoněmeckém Ulmu; Francouzům se otevřela cesta na Vídeň (kapitulovala 13. listopadu).

10.-13. listopadu

Francouzský sbor o síle zhruba 7 tisíc mužů pronikl na Klatovsko, jiný sbor se dostal přes Budějovicko až do Tábora.

17. listopadu

První předvoj francouzského vojska překročil moravské hranice u Mikulova, jiný u Znojma. O dva dny později dorazili Francouzi do Brna.

2. prosince

Podle Napoleonova scénáře se odehrála bitva u Slavkova (bitva 'tří císařů' za osobní účasti Františka II., Alexandra I. a Napoleona I.). Proti 75tisícové francouzské armádě postavili spojenci 91 tisíc mužů (měli převahu i v dělech). Napoleon dokonale využil zdejšího terénu k mistrnému vítězství, celá operace trvala zhruba šest hodin. Ztráty spojenců činily 15 tisíc mrtvých, přes 12 tisíc raněných a dalších 30 tisíc zajatců. Francouzské ztráty byly asi poloviční.

6. prosince

Na slavkovském zámku bylo podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem.

26. prosince

V Bratislavě (Prešpurku) uzavřena mírová smlouva mezi Františkem II. a Napoleonem I. po jeho vítězství v bitvě u Slavkova. Rakousko muselo odstoupit Francii nedávno získaná území Benátska, Istrii, Dalmácii, část Tyrolska s Vorarlberkem (bavorskému králi), souhlasit se vznikem bonapartistického Italského království a Rýnského spolku. Rakousko naproti tomu obdrželo Salcbursko. Hlavním důsledkem debaklu ve třetí koaliční válce však byl zánik Svaté říše římské národa německého (zrušen tím starý svazek Českého království s Říší).

Začal vycházet Hlasatel český jako samostatný časopis s národně buditelským programem; redaktorem tohoto čtvrtletníku byl J. Nejedlý (nástupce F. M. Pelcla na pražské univerzitě).

6. srpna

František II. se vzdal titulu římskoněmeckého císaře a oznámil zánik římskoněmeckého císařství obnoveného Karlem Velikým roku 800 (císař začal používat jména František I. jako první císař rakouský). Habsburská monarchie začala užívat nového znaku - dvojhlavého orla, dosavadního znaku Říše římskoněmecké (do 15. století to byl znak císařství byzantského). Aby se zvýraznilo, že císař rakouský je současně králem českým (a uherským), začalo se též užívat zkratky c. k. (císařské, královské).

10. října

V Praze byl otevřen Český stavovský polytechnický ústav (založen již 14. března 1803); vznikl přebudováním pražské stavovské inženýrské profesury (zřízena 9. listopadu 1717). Prvním ředitelem se stal profesor F. J. Gerstner.

V Brně uvedena do provozu první strojní přádelna vlny; první spřádací stroje byly poháněny ručně nebo vodní silou, ale používalo se i koňského nebo dobytčího pohonu pomocí žentouru.

Kníže A. I. Lobkovic založil v Praze hydrografickou společnost, která měla vypracovat plány na splavnění českých řek, zejména na spojení Vltavy s Dunajem; návrh na železniční spojení vypracoval prof. Gerstner.

První zprávy o střídavém hospodaření v zemědělství (v pravidelných cyklech se střídavě pěstují obilniny, pícniny a okopaniny) pocházejí z dietrichštejnských panství Libochovice a Budyně nad Ohří.

Z iniciativy několika předních šlechticů vznikl Spolek ke zvelebení hudebního umění v Čechách, jehož zásluhou byla o tři roky později založena v Praze hudební konzervatoř (po pařížské jedna z nejstarších a nejlépe organizovaných v Evropě). Už počátkem 70. let 18. století vzniklo Olomoucké kolegium (Collegium Olomucense), první předchůdce konzervatoří v zemích rakouské monarchie.

Státní rada (jako nejvyšší správní orgán) byla reorganizována; další zásahy provedeny koncem roku 1814.

3. března

Zrušena účast občanů při volbě purkmistra a radních, kteří zastávali soudní úřad; nově byli jmenováni guberniem a apelačním soudem na návrh obecní rady.

12. května

Na obranu země a jako záloha pravidelné armády se zřizovala zeměbrana; organizována na miličním principu z mužů ve věku od 18 do 45 let (s výjimkou šlechticů, duchovních, úředníků a živnostníků), kteří nebyli odvedeni do armády. V českých zemích se začalo s organizací zeměbrany v červenci t. r.; provedením byl pověřen arcivévoda Ferdinand, jemuž byli nápomocni purkrabí Českého království hrabě Wallis a moravský gubernátor hrabě Lažanský.

Vedle státní rady se začal vytvářet nový vrcholný orgán monarchie - státní konference (původně jako osobní sekretariát císaře pro vyřizování státních záležitostí).

10. dubna

Rakousko zahájilo čtvrtou koaliční válku (1809) s Francií vpádem do Bavorska.

20. dubna

Napoleon bitvou u Abensbergu a Eckmühlenu v jižním Německu donutil rakouské vojsko arcivévody Karla, aby se uchýlilo šumavskými průsmyky do Čech.

21.-22. května

Po dvoudenním boji u vesnic Aspern a Essling u Vídně v Dolních Rakousích byl Napoleon poražen a donucen ustoupit na ostrov Lobau na Dunaji. Byla to první Napoleonova porážka; měla velký ohlas i v českých zemích.

5.-6. července

Rakouské vojsko utrpělo u Wagramu porážku od Francouzů a ustoupilo ke Znojmu a Jihlavě. U Znojma došlo 12. července k novému střetu Napoleona s vojskem arciknížete Karla, na jehož žádost bylo sjednáno příměří. Francouzské pluky obsadily zhruba třetinu mocnářství (Tyroly, Istrii, Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Horní i Dolní Rakousy, západní část Uher a také Znojemský a Brněnský kraj s oběma hlavními krajskými městy). Vojsko arciknížete Karla ustoupilo přes Jihlavu do Čech. Francouzská okupace jižní Moravy trvala do počátku listopadu 1809.

8. října

Hrabě C. W. L. Metternich (teprve šestatřicetiletý) byl jmenován ministrem zahraničních věcí Rakouska (řízením pověřen již 8. července t. r. po odstoupení hraběte J. P. Stadiona, neústupného odpůrce míru); o rok později se stal Metternich státním kancléřem a 25. května 1821 mu byla udělena hodnost dvorního a státního kancléře.

14. října

Složitá jednání mezi Rakouskem a Francií byla ukončena podpisem míru vídeňského v Schönbrunnském zámku. V počátcích jednání Napoleon prosazoval rozdělení rakouské monarchie na tři části: českou, uherskou a rakouskou, v nichž každé by vládl samostatně princ z habsburského rodu; vyskytl se také požadavek, aby část severozápadních Čech (Litoměřicko, Žatecko, Loketsko a Chebsko) byla odstoupena Sasku. Mírem vídeňským ztratilo Rakousko Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích (ve prospěch Bavorska), západní polovinu Korutan, Gorici a Gradišku, Kraňsko, rakouskou část Istrie, velkou část Chorvatska (ve prospěch Francie), Západní Halič (ve prospěch Varšavského knížectví) a západní Podolí (ve prospěch Ruska); k tomu byla uložena Rakousku vysoká válečná náhrada. Rakousko se tak stalo na tři léta vazalem Napoleona. Skončila čtvrtá koaliční válka.

Hrabě J. Buquoy zahájil v Červeném Hrádku u Jirkova pokusy s jednoduchým parním strojem vlastní konstrukce.

leden

Prezident dvorské komory a finanční ministr O'Donelly (vystřídal hraběte Zichyho) předložil plán na ozdravění státních financí. Státní dluh dosáhl výše 680 milionů zlatých s úrokovým ročním břemenem 40 milionů zlatých; přitom neustále klesal kurs tehdejších papírových peněz (bankocetlí), takže za 1240 zlatých papírových peněz dostávali lidé (koncem roku 1810) jen 100 zlatých kovové měny. O'Donelly navrhoval ponenáhlou deflaci bankocetlí a vydání nových papírových peněz (tzv. šajnů), jejichž emise měla být pod kontrolou zvláštního výboru složeného z příslušníků stavů a podnikatelů. Jeho plán císař odmítl akceptovat.

26. února

Císařským patentem bylo právo vydávat papírové peníze převedeno na zvláštní úřad - C. k. spojenou deputaci, jejímž prezidentem byl hrabě R. Wrbna.

V Brně vznikla první reálná škola, která byla zaměřena k výchově podnikatelů.

Byla provedena nová sekularizace církevního majetku; stát, vyčerpaný napoleonskými válkami, nechal zabavit v kostelích zlaté a stříbrné předměty, jež byly přetaveny a jako válečná náhrada putovaly do Francie.

20. února

Vydán finanční patent (zvaný též 'Wallisův'), jímž měla být cena bankocetlí stanovena při výměně za měnu konvenční na pětinu nominální ceny; do 1. února 1812 se bankocetle (dosáhly výše 1060 milionů zlatých) měly stáhnout z oběhu a vyměnit za tzv. výměnné papíry (s pětinovou hodnotou).

15. března

Vyhlášen státní bankrot (podle finančního dekretu z 20. února t. r.), kdy nominální hodnota bankocetlí (ale i kovových mincí) devalvovala na 1/5 své hodnoty; bankocetle byly vyměněny za nové oběživo, tzv. šajny (Einlösungscheine). V Rakousku tak až do roku 1858 obíhala dvojí měna - kromě stříbrné 'konvenční měny' existovala ještě papírová měna (zvaná 'vídeňské číslo' neboli šajny). Jejich vzájemný kurs byl 2 : 5. Stát se tak zbavil čtyř pětin svých dluhů tím, že je z 80 % přesunul na obyvatelstvo.

24. dubna

Zahájena výuka na konzervatoři v Praze, nejstarším hudebním ústavě ve střední Evropě; prvním ředitelem se stal F. D. Weber.

1. června

Vydán všeobecný občanský zákoník, který zaváděl v monarchii (mimo Uhry) jednotné občanské právo pro příslušníky všech stavů; vstoupil v platnost 1. ledna 1812. Zejména zdůrazňoval rovnost všech občanů před zákonem (pracovalo se na něm od roku 1753).

29. srpna

V Brně byla prohlášena za veřejnou hospodářsko-vědeckou korporaci Moravsko-slezská společnost k povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy, která slučovala obdobné moravské dosavadní přírodovědecké spolky a také Slezskou hospodářskou společnost (ustavenou 27. dubna 1771). Mezi moravskými přírodovědci vynikli F. I. K. Hallaschka, F. Diebl a K. E. Rincollini.

Státy a země habsburské říše začaly užívat oficiálního společného názvu - Rakouský císařský stát (Österreichischer Kaiserstaat).

14. března

V Paříži byla podepsána spojenecká smlouva mezi Rakouskem a Francií jako výsledek francouzsko-rakouského sbližování; velká zásluha připisována kancléři Metternichovi (v letech 1806-1809 rakouskému vyslanci v Paříži), který měl i zásluhu na sňatku Napoleona I. s dcerou Františka I. Marií Louisou (11. března 1810). Rakousko se zavázalo postavit pomocný sbor o síle 30 tisíc mužů, soustředěný v Haliči a vedený rakouskými generály (podléhal však Napoleonovu velení). Napoleon zato sliboval rozšířit rakouské území buď v Haliči, nebo v Ilyrii (případně ve Slezsku).

červen, červenec

Napoleonovu půlmilionovou armádu (při jejím tažení do Ruska) doplnil 30 tisícový pomocný rakouský sbor v čele s knížetem Karlem Schwarzenberkem, který však do válečných akcí vůbec nezasáhl (existovala tajná dohoda s carem Alexandrem I.).

konec ledna

Ve Wielbarku a v Zegrzi uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Ruskem; Rakousko pod Metternichovým vedením zaujalo vyčkávací stanovisko a v dalších měsících využívalo své neutrality k zprostředkovatelské roli.

16. dubna

Vydán nový finanční patent, který umožňoval vydání tzv. anticipačních listů (anticipačních šajnů) ve výši 45 milionů zlatých; jednalo se o papírové peníze, které na rozdíl od předchozích bankocetlí vydávaných bez krytí v nepřiměřeném množství měly být přísně anticipovány (musely brát v úvahu státní příjmy).

10.-12. června

V Opočně proběhlo jednání zástupců Rakouska, Ruska a Pruska o návrzích mírových podmínek, které měly být předloženy Francii (mj. šlo o zrušení Varšavského knížectví a jeho rozdělení mezi Prusko, Rusko a Rakousko, o připojení Gdaňska s okolím k Prusku, o navrácení Ilyrie Rakousku a o obnovení nezávislosti hanzovních měst).

17.-18. června

V Opočně se sešel rakouský kancléř C. W. L. Metternich s ruským carem Alexandrem I. k jednání o návrhu mírových podmínek Francii; Rusko požadovalo další jejich rozšíření (o zrušení Rýnského spolku a o obnovení hranic Pruska před rokem 1805).

19.-20. června

K dalšímu kolu jednání došlo v Ratibořicích mezi Metternichem a pruskou delegací.

26.-30. června

Konalo se setkání rakouského kancléře C. W. L. Metternicha s francouzským císařem Napoleonem I. v Drážďanech; výsledkem bylo prodloužení příměří mezi válčícími stranami (Rusko, Prusko a Francie), uzavřené 4. června 1813, do 10. srpna t. r.

27. června

Uzavřena tzv. reichenbašská konvence (tajná dohoda s Ruskem a Pruskem), v níž se Rakousko zavázalo, že nejpozději do 20. července 1813 vstoupí spolu s nimi do války s Francií, jestliže ta odmítne mírové podmínky.

4. července

Na jednání v Ratibořicích přesvědčoval rakouský kancléř Metternich zástupce Pruska a Ruska o prospěšnosti ve věci prodloužení příměří s Francií.

12. července-10. srpna

Za účasti zástupců válčících stran (Ruska, Pruska a Francie), pozorovatelů (Anglie a Švédska) a zprostředkovatelského Rakouska proběhlo v Praze jednání o návrhu mírových podmínek (tzv. mírový kongres); žádná z válčících stran však neměla zájem na uzavření míru.

11. srpna

Rakousko vypovědělo válku Francii. Severní Čechy se staly dějištěm počátečních přímých válečných akcí páté koaliční války (1813-1814, respektive 1815).

polovina srpna

Ruská a pruská armáda o síle zhruba 100 tisíc mužů se přesunula ve třech proudech ze Slezska do severních a severovýchodních Čech; v oblasti Poohří se spojila s rakouskými vojsky. V severních Čechách byla také soustředěna tzv. Česká armáda pod vedením knížete Schwarzenberka a maršála V. Radeckého z Radče (240 tisíc mužů).

druhá polovina srpna

Císař Napoleon se rozhodl spojence rozdělit a pronikl s částí svých vojsk (asi 30 tisíci muži) do severních Čech; obsadil Frýdlant, Rumburk, Varnsdorf, Českou Lípu a také Liberec (20. srpna). Po přesunu České armády k Drážďanům tam stáhl své vojenské síly i Napoleon. Ve dnech 26.-27. srpna zvítězili Francouzi nad spojeným rakousko-ruským vojskem (jemuž velel Schwarzenberk) u Drážďan a donutili jej k ústupu (ve třech proudech) přes rozmoklé průsmyky zpět do Čech.

29.-30. srpna

Pronásledující francouzský armádní sbor generála Vandammeho byl zaskočen nedaleko Ústí nad Labem; u Chlumce a Přestanova (blízko Teplic) došlo k bitvě, v níž byli Francouzi obklíčeni a poraženi vojskem spojenců (za pomoci pruských jednotek generála Kleista). Iniciativa přešla na stranu protifrancouzské koalice.

9. září

V Teplicích došlo k podpisu spojeneckých smluv Rakouska s Ruskem a Pruskem; Rakousko i Prusko se vzájemně zavázalo k obnovení územního status quo před rokem 1805. Dne 3. října bylo završeno začlenění Rakouska do protifrancouzské koalice uzavřením rakousko-anglické spojenecké smlouvy. Také Bavorsko se připojilo ke koalici (opustilo Rýnský spolek).

začátek října

Tzv. Česká armáda vstoupila na území Saska a postupovala k Lipsku (tam směřovala i tzv. Slezská armáda, tj. pruská a ruská vojska, a Severní armáda - pruská, ruská a švédská vojska).

16.-19. října

Na půl milionu vojáků se zapojilo do bitvy u Lipska ('bitvy národů'); mohutné přesile koalice nedokázal Napoleon odolat, jeho armáda utrpěla těžkou porážku (ztráty činily 40 tisíc mrtvých a raněných a 20 tisíc zajatců). Na straně spojenců bylo 47 tisíc mrtvých a raněných. Autorem spojeneckých plánů této bitvy byl maršál J. J. Václav Radecký z Radče, nejvýznamnější český vojevůdce 19. století.

Mlynář Jakub Kuchařka z Podedvorského Mlýna na vlachobřezském panství sestrojil čističku na obilí.

Parní stroj se v českých zemích poprvé uplatnil v průmyslové výrobě v soukenické továrně Ch. Wünsche v Brně.

1. března

Čtyři vítězné evropské velmoci (Rusko, Rakousko, Prusko a Anglie) vytvořily ve francouzském městě Chaumont-en-Bassigny nový mocensko-politický blok, který se stal rozhodujícím faktorem evropské politiky (zavázaly se bojovat s Napoleonem až do úplného konce). Přijatá smlouva obnovovala v Evropě předrevoluční stav.

1. května

V Opavě bylo založeno Gymnazijní muzeum jako první veřejné muzeum v českých zemích; zakládací listinu obdrželo 6. února 1819, úředně schváleno bylo 18. ledna 1820. Stalo se předchůdcem Slezského muzea.

30. května

Tzv. prvním pařížským mírem se ukončilo dlouhé období válek protinapoleonské koalice s Francií; ta byla vrácena do hranic, jaké měla v roce 1792 (s drobnými územními zisky). Do Francie se vrátili vyhnaní Bourboni.

14. září -9. června 1815

Za účasti řady evropských panovníků (mj. císaře rakouského, ruského cara, pruského krále) a diplomatů se konal vídeňský kongres k projednání celkového uspořádání Evropy po skončení napoleonských válek. Kongres se pokusil také stanovit obecné zásady pro udržení míru v Evropě a pro zachování monarchisticko-aristokratických forem vlády, ohrožených myšlenkami Francouzské revoluce. Závěrečné dokumenty, podepsané 8. a 9. června 1815, představovaly kompromisní řešení vzniklých sporů (mezi Ruskem a Pruskem na jedné a Rakouskem a Anglií na druhé straně - otázka polská a saská). Rakousko získalo Tyroly a Vorarlbersko, Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích, západní polovinu Korutan, Lombardii, Benátsko, Gorici a Gradišku, Kraňsko, Istrii, Dalmácii a východní část Haliče. Pod předsednictvím Rakouska se vytvořil 8. června 1815 tzv. Německý spolek, skládající se z 41 státečků a měst. Českých zemí se vídeňský kongres dotkl jen tím, že byly pojaty do tohoto Německého spolku.