Od totality k demokracii - Úvod

Od totality k demokracii - Úvod

17. listopad 1989 přinesl zhroucení komunistické vlády a předání moci do rukou opozičních sil. Tím se otevřela cesta k obnově státní suverenity a k zásadním změnám společenského uspořádání. Prvořadým cílem nastupujícího režimu bylo oddělit nové struktury od minulosti a vytvořit takové mocenské nástroje, které by zaručily pokojný přechod od totality k demokracii. Podařilo se zabezpečit hlavní politická práva a občanské svobody a uzákonit oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci. Rázem bylo nutné řešit velké množství otázek politické, právní, ekonomické a morální transformace. Všechny tyto sféry byly vzájemně propojené, přičemž každá z nich si žádala přednostní řešení. Nastal čas překotné práce (často plné euforie), přijímání rozličných opatření, i když někdy bez pečlivého zvážení a bez předchozí analýzy problému. Zásada rychlého přijímání politických rozhodnutí předběhla právní rámec věcí. Bouřlivým vývojem prošel celý systém politického stranictví.

Hlavní polistopadový politický zápas se vedl o dva problémy: o pojetí ekonomické reformy a o podobu společné státnosti.

Po diskusích o pojetí ekonomické reformy byla nakonec přijata koncepce hospodářské transformace od centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomice, která zdůrazňovala jedinečný význam soukromého vlastnictví, podnikatelské aktivity a konkurenčního prostředí při minimalizující úloze státu. Doprovodným předpokladem úspěšné hospodářské reformy se mělo stát převedení vlastnictví výrobních prostředků do soukromých rukou (kuponová privatizace, částečná restituce a řada dalších forem). Dalším úkolem hospodářské transformace byla změna struktury výroby.

Brzy po listopadu 1989 ovládly politický slovník té doby, masmédia i mnohá náměstí a mítinky pojmy jako: suverenita, společný stát, dva nezávislé státy, národní rovnoprávnost, federace, konfederace apod., jejichž obsah nebyl vždy přesně definován, byl značně vágní, a proto také zmanipulovatelný. Zatímco politici obtížně hledali nové organizační státní formy (od ČSSR k ČSFR a k další nejasné a rozporuplné podobě), stále intenzivněji se ozývaly z české i slovenské strany hlasy oslabující federaci. Přílišné zdůrazňování národních specifik či objevování 'historie', svalování viny za ty nebo ony omyly, případně 'kdo na koho' doplácel a doplácí, jen přilévalo 'olej do ohně'. Přitom se v nejrůznějších kruzích jednalo a jednalo Stále více narůstalo prvků 'rozdělujících' než 'spojujících', takže konečným výsledkem byl zákon o zániku federace. Dnem 31. prosince 1992 zanikl (již podruhé a za jiné situace než v roce 1939) společný stát Čechů a Slováků. Po dlouhých staletích byl tak opět obnoven samostatný český stát - Česká republika, zahrnující teritoria bývalých zemí Koruny české, tedy Čechy, Moravu a menší část Slezska.

Demokratizační polistopadové změny vedly k obnově mezinárodní vážnosti Československa a k posílení suverenity republiky; zvlášť k tomu přispěl odchod sovětských okupačních vojsk a zrušení Varšavské smlouvy. Začaly se rozvíjet čilé kontakty s okolním světem, naplňovalo se (nejdříve v turistice, v obchodním styku) volání z listopadových náměstí: Chceme do Evropy! Postupně se naše země stávaly členem mezinárodních organizací od zaměření obchodního až po bezpečnostní (NATO).

První léta existence České republiky nabídla značně rozporuplný obraz společnosti, v níž po počátečním opojení plném euforie z demokratizačních postupů zavládly při prvních ekonomických potížích projevy nespokojenosti a deziluze ('blbé nálady') z polistopadové politiky. Koaliční pravicové vlády přes jistá aktiva nedokázaly po volbách 1996 už stabilizovat zemi a přiblížit ji na úroveň 'Evropy' jak po stránce ekonomické, tak i sociální a právní. Česká republika zaznamenává od roku 1997 pokles ekonomického růstu (i ve srovnání s postkomunistickými zeměmi střední Evropy), roste zadluženost státu, začala stagnovat (a u jisté části obyvatel se i snižovat) životní úroveň a po zvládnutí nárůstu inflace se začala hrozivě zvyšovat nezaměstnanost (léto 1999 9 %). Výrazně se zpomalila bytová výstavba, narůstají potíže ve zdravotnictví, školství, veřejné dopravě a v dalších oblastech života. Absence právního rámce ekonomické reformy vede ke korupci, tunelování a daňovým únikům. Děravý právní řád a z něj vyplývající nárůst kriminality všeho druhu stále více znepokojuje širokou občanskou veřejnost, jejíž život provází finanční skandály a aféry politických stran. Situaci příliš nezměnila ani výměna vládních garnitur, kdy se dostala v roce 1998 k moci levicově orientovaná sociálně demokratická vláda jako první jednobarevný kabinet v novodobé historii České republiky. Českou společnost na konci druhého tisíciletí tak vedle možnosti svobodného života v demokratickém rámci bohužel provází ekonomická, politická i morální krize.

XIII. Od totality k demokracii – Podrobná data

18. listopadu

Divadelníci v Praze zahájili ze solidarity se studenty týdenní protestní stávku; stávka se rozšířila i do mimopražských divadel.

Zahraniční vysílačky Svobodná Evropa i Hlas Ameriky oznámily, že na následky zranění při zákroku na Národní třídě zemřel student M. Šmíd (šlo, jak se brzy ukázalo, o nepravdivou zprávu).

19. listopadu

V podvečer skupina intelektuálů a umělců spolu se zástupci studentů vytvořila v pražské Laterně magice Občanské fórum (OF), širokou platformu všech občanských aktivit usilujících o obnovu politického pluralismu, odmítající totalitní komunistický režim.

20. listopadu

Václavské náměstí v Praze se zaplnilo více než 150 tisíci občany, kteří zde demonstrovali svůj nesouhlas s totalitním režimem v zemi; požadovali vyšetření a potrestání zásahu na Národní třídě, odchod zkompromitovaných politiků, demokratizaci politického života, odstranění politického monopolu KSČ, celospolečenský dialog apod. Manifestace se konaly i v následujících dnech, a to i v jiných městech republiky. Na vysokých školách byla vyhlášena okupační stávka, která se brzy rozšířila i na střední školy.

21. listopadu

Předseda vlády L. Adamec se setkal s představiteli Občanského fóra, stávkujících studentů a umělců. Začala se zakládat občanská fóra, v zemi se vytvářela jejich horizontální síť, kdy jednotlivé místní skupiny byly napojeny na koordinační centrum v Praze (vrcholným orgánem byl republikový sněm OF). Sdělovací prostředky se postupně vymaňovaly z pout cenzury.

24. listopadu

Na zasedání ÚV KSČ rezignoval M. Jakeš na funkci generálního tajemníka, do čela zvolen K. Urbánek; ve vedení KSČ však byli ponecháni mnozí zkompromitovaní politikové.

25. a 26. listopadu

Na Letné v Praze se konaly dvě mohutné demonstrace (sobotní účast představovala zhruba 750 tisíc občanů a nedělní více jak půl milionu občanů).

26. listopadu

Vládní delegace vedená L. Adamcem se setkala s představiteli OF v čele s V. Havlem v Obecním domě v Praze; Adamec souhlasil s vytvořením nové vlády rozšířené o zástupce OF.

27. listopadu

Proběhla celostátní dvouhodinová generální stávka.

Došlo k obnovení Československé strany sociálně demokratické; předsedou přípravného výboru se stal S. Klaban, programové prohlášení bylo vydáno 5. prosince 1989. Obnovovací sjezd (XXIV.) se konal 25. března 1990, předsedou se stal J. Horák.

28. listopadu

Nové (dvouhodinové) jednání delegací federální vlády a OF (L. Adamec a V. Havel); premiér Adamec přislíbil vytvořit do 3. prosince novou vládu. A. Indra se vzdal funkce předsedy Federálního shromáždění.

29. listopadu

Federální shromáždění na své mimořádné schůzi zrušilo čl. 4 ústavy (o vedoucí úloze KSČ), změnilo čl. 6 o Národní frontě a čl. 16 o výchově v duchu marxismu-leninismu; tím formálně skončilo 41 let vlády komunismu v Československu. Současně byla ustavena komise k vyšetření událostí 17. listopadu.

Byly zveřejněny cíle OF (Co chceme): 1. demokratický stát v duchu Deklarace lidských a občanských práv; 2. pluralitní politický systém; 3. samostatnou zahraniční politiku, která zabezpečí Československu integraci 'do Evropy'; 4. rovnoprávné druhy vlastnictví; 5. sociální spravedlnost; 6. důstojné životní prostředí; 7. demokratizaci kultury, školství.

30. listopadu

Na vysokých školách byla zrušena výuka marxismu-leninismu.

2. prosince

Rakousko zrušilo vízovou povinnost pro cesty československých občanů do jejich země.

3. prosince

L. Adamec sestavil novou rekonstruovanou federální vládu, v níž bylo osm nových ministrů (z toho 3 za KSČ); složení reorganizované vlády bylo pro OF zcela nepřijatelné (z 21 členů bylo 16 zástupců KSČ, po jednom ministru za lidovce a socialisty a tři nestraníci). Současně vláda označila vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 za porušení norem vztahů mezi suverénními státy a navrhla sovětské vládě zahájit jednání o stažení sovětských vojsk z území ČSSR.

Byla založena Obec spisovatelů sdružující na 400 českých a moravských dramatiků, spisovatelů, básníků a kritiků; předsedou byl zvolen V. Havel.

Byla ustavena Křesťansko-demokratická strana (KDS) jako nadkonfesní strana pravého středu a konzervativně křesťanského zaměření. Na ustavující konferenci 26. prosinci t. r. byl zvolen do čela KDS V. Benda.

4. prosince

Česká vláda podala demisi (předsedou byl F. Pitra).

Při setkání představitelů členských států Varšavské smlouvy v Moskvě byla okupace ČSSR z roku 1968 označena za 'vměšování do vnitřních záležitostí suverénního Československa'.

Statisíce lidí znovu zaplnily Václavské náměstí v Praze; požadavek byl jednoznačný: sestavit novou, reprezentativní vládu, a to nejpozději do 10. prosince t. r., jinak se bude 12. prosince konat generální stávka.

5. prosince

Předlistopadový předseda České národní rady J. Kempný jmenoval novou českou vládu v čele s F. Pitrou, v níž bylo 8 komunistů, 5 bezpartijních a po dvou ministrech z lidové a socialistické strany; se složením vlády vyjádřilo OF nespokojenost.

Nově zvolený generální tajemník ÚV KSČ K. Urbánek slíbil ve svém projevu rehabilitaci všech komunistů vyloučených po srpnu 1968 a vyhlásil Poučení z krizového vývoje za neplatné.

6. prosince

Došlo k setkání V. Havla s K. Urbánkem a L. Adamcem; předmětem jednání byly otázky reorganizace vlády.

7. prosince

Vláda L. Adamce podala demisi; sestavením nové vlády 'národního porozumění' byl pověřen dosavadní místopředseda vlády M. Čalfa (za KSČ).

8. prosince

Prezident republiky G. Husák vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně.

9. prosince

Ustavena československá ekologická politická strana - Strana zelených v čele s předsedou J. Ječmínkem.

10. prosince

Nově ustavená (21členná) federální vláda v čele s M. Čalfou, v níž poprvé byli komunisté po 41 letech v menšině (jen 10 členů KSČ, z nichž tři ještě ukončili do ledna 1990 členství v KSČ, 7 nestraníků, po dvou za socialisty a lidovce), složila slib do rukou prezidenta G. Husáka; byl to jeho poslední oficiální akt. Vznikla 'vláda národního porozumění'.

G. Husák abdikoval z funkce prezidenta.

Na Václavském náměstí v Praze proběhla manifestace ke Dni lidských práv; došlo zde k oznámení kandidáta na prezidenta republiky - V. Havla. Mezi možnými kandidáty se vyskytovala (do té doby) další jména: A. Dubček, Č. Císař, L. Adamec.

Ukončena stávka kulturních pracovníků (jen studenti setrvávali ve stávce).

12. prosince

Na společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění byl zvolen novým předsedou S. Kukrál (bezpartijní).

17. prosince

Ustavena česká pravicová politická strana - Občanská demokratická aliance (ODA) jako součást OF (v letech 1989-1991); hlásila se k západoevropskému konzervativismu, prosazovala zásady právního státu, liberálně tržní ekonomiky a parlamentní demokracie. Prvním předsedou se stal P. Bratinka.

20.-21. prosince

Na mimořádném sjezdu KSČ byl zvolen jejím předsedou L. Adamec, prvním tajemníkem se stal V. Mohorita; současně došlo k rozpuštění Lidových milicí.

Státní bezpečnost se dostala pod kontrolu vlády.

23. prosince

V místě zvaném Hraničky (u Rozvadova) došlo k symbolickému přestřižení drátěných zátarasů ministry zahraničí ČSSR a SRN (J. Dienstbierem a H.-D. Genscherem); 'železná opona' padla.

26. prosince

V Praze byla založena československá radikálně pravicová politická strana - Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa (SPR-RSČ); ve svém programu odmítala diktaturu jakéhokoli druhu, podporovala tržní hospodářství a přetvoření československé federace ve spolkovou republiku. Do čela strany byl zvolen M. Sládek.

28. prosince

Federální shromáždění zvolilo za svého nového předsedu A. Dubčeka; došlo také k výměně některých dalších poslaneckých míst, kde se objevili poslanci navržení za OF.

29. prosince

Ve Vladislavském sále Pražského hradu proběhla volba 9. československého prezidenta; jednomyslnou volbou se jím stal jediný kandidát - V. HAVEL [1989-1992]. Na volbu navázala slavnostní mše Te Deum ve Svatovítské katedrále, kterou celebroval kardinál F. Tomášek.

1. ledna

Vyhlášena rozsáhlá (vůbec největší v celé poválečné historii) amnestie, jež se týkala zhruba dvou třetin všech vězňů v tehdejších věznicích (z celkového počtu 31 tisíc osob ve výkonu trestu). Bylo propuštěno celkem 23 260 osob, dalším vězňům byl trest zmírněn. Amnestie již po svém vyhlášení vyvolala silně negativní reakci veřejnosti, která se s rychle narůstající kriminalitou ještě prohloubila.

2. ledna

Prezident V. Havel vykonal první zahraniční cestu do NDR a SRN; jednal v Berlíně s úřadujícím předsedou Státní rady NDR M. Gerlachem a v Mnichově se spolkovým prezidentem R. von Weizsäckerem a kancléřem H. Kohlem.

4. ledna

Oznámena výrazná změna kursů československé měny vůči měnám směnitelným, tak i nesměnitelným (devalvace koruny vůči západním měnám).

13. ledna

Založena Československá zemědělská strana (s federální působností); předsedou se stal F. Trnka (1990-1993).

20. ledna

Zformována tzv. Charta pro Moravu a Slezsko, žádající ve svém programu zákonodárné pravomoci pro Moravu.

31. ledna

Uzavřena rekonstrukce složení Federálního shromáždění; svých mandátů se vzdalo 102 poslanců, 35 poslanců bylo odvoláno. Na uvolněná místa bylo zvoleno 120 nových poslanců (jen 8 za KSČ).

Po rezignaci předsedy české vlády F. Pitry se stal od 6. února t. r. premiérem ČSR P. Pithart.

1. února

Rozkazem ministra vnitra ČSSR byla zrušena Státní bezpečnost.

2. února

Na pozvání V. Havla přijel do Československa XIV. dalajláma Tibetu, nositel Nobelovy ceny míru za rok 1989.

7. února

Ukončena činnost Národní fronty, její pravomoci převzalo Shromáždění představitelů politických stran a společenských organizací v ČSSR; 20. září t. r. schválilo Federální shromáždění ústavní zákon, kterým se vypustil článek o Národní frontě.

9. února

Podepsán protokol o obnovení diplomatických styků s Izraelem.

14. února

Papež Jan Pavel II. jmenoval 5 nových sídelních biskupů; po desetiletích bylo obsazeno všech 13 československých diecézí.

19.-23. února

První oficiální návštěva prezidenta V. Havla v USA.

26. února

V Moskvě byla uzavřena dohoda mezi vládami ČSSR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z Československa; na počátku odsunu bylo v ČSSR 73 500 vojáků a důstojníků s rodinnými příslušníky, 1220 tanků, 2505 bojových vozidel pěchoty a transportérů, 1218 děl, 77 letadel a 146 bojových vrtulníků. Součástí této výzbroje bylo 50-60 raket typu země-země s krátkým a středním doletem, 120 raketometů a 210 protiletadlových raket. Tyto síly byly rozmístěny v 67 posádkách v českých zemích a 16 posádkách na Slovensku, velitelství Střední skupiny vojsk sídlilo v Milovicích. Odsun byl rozvržen do tří etap, k zahájení odsunu došlo 26. února t. r. z posádek v Krnově a ve Frenštátě pod Radhoštěm.

2.-3. března

Nástupnickou organizací Revolučního odborového hnutí se stala Česká a slovenská konfederace odborových svazů a Konfederace umění a kultury.

6. března

Česká národní rada změnila dosavadní název České socialistické republiky (ČSR) na Českou republiku (ČR). 13. března byly schváleny státní symboly ČR.

22. března

Federální vláda vypověděla mnohostranné dohody o měnových kursech se zeměmi RVHP.

27.-29. března

Federální shromáždění schválilo zákony o sdružování občanů, o právu shromažďovacím, o právu petičním, novelu tiskového zákona a občanského zákoníku. Po dlouhých jednáních (do poloviny března probíhala tzv. pomlčková válka) byl dosavadní název republiky (ČSSR) změněn na Česko-slovenská federativní republika (29. března).

31. března

Založena Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), levicová socialistická strana programově usilující o demokratický socialismus, v letech 1990-1991 byla součástí federalizované KSČS se slovenskou Stranou demokratickej lavice; předsedou se stal J. Machalík (od září 1990 J. Svoboda).

1. dubna

Založeno Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS), usilující o samosprávné postavení Moravy a Slezska v rámci ČR (obnovení zemského zřízení a uznání Moravanů jako etnika s vlastní právní subjektivitou); předsedou byl zvolen B. Bárta.

11. dubna

Na zámku ve Lnářích proběhlo společné pracovní jednání republikových vlád o vzájemných vztazích mezi ČR a SR; šlo o první setkání na této úrovni po 20 letech.

18.-24. dubna

Federální shromáždění přijalo řadu zákonů: 1. o zrovnoprávnění všech forem vlastnictví; 2. o akciových společnostech; 3. o individuálním podnikání fyzických osob; 4. o státním podniku; 5. novelu zákona o podniku se zahraniční majetkovou účastí; 6. o hospodářských stycích se zahraničím; 7. o soudní rehabilitaci.

20. dubna

Federální shromáždění schválilo po dvojím hlasování nový název republiky: Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR); současně byl schválen zákon o státních symbolech (změněn byl státní znak - stal se 'čtvrceným').

21.-22. dubna

Poprvé v dějinách naší země přijel na návštěvu papež - hlava římskokatolické církve Jan Pavel II.; byly uspořádány koncelebrované mše na Letenské pláni v Praze, na Velehradě a Vajnorském letišti v Bratislavě.

2.-9. května

Federální shromáždění schválilo zákony: 1. o funkčním období prezidenta a parlamentu; 2. o Radě obrany státu; 3. o zemědělském družstevnictví; 4. změny trestního zákona a trestního řádu (zrušen trest smrti). 3. května přijalo novelu zákona o soustavě základních a středních škol, která znamenala zkrácení školní docházky na 9 let a odstranění jednotné školy spolu se zavedením diferencovaného vzdělávání (dosavadní školská soustava byla doplněna o školy soukromé a církevní). Dále se zřizovaly (od 1. září t. r.) 4-8letá gymnázia a zákon o vysokých školách zaváděl dvoustupňové studium (bakalářské a magisterské) a mj. zakotvil akademické svobody.

7. května

Rada Evropy udělila ČSFR statut zvláštního hosta.

V Bruselu byla podepsána dohoda mezi Evropským společenstvím a ČSFR o obchodu a obchodní i hospodářské spolupráci.

14. května

Vláda projednala časový harmonogram hospodářské reformy a rozhodla o jejím radikálním urychlení (prosazeno stanovisko ministra financí V. Klause, jemuž oponoval především tehdejší místopředseda vlády a zastánce 'třetí cesty' V. Komárek); současně mělo dojít k 1. lednu 1991 k uvolnění tvorby cen a k volné vnitřní směnitelnosti československé koruny.

20. května

ČSFR byla přijata do integračního seskupení Iniciativa čtyř (Jugoslávie, Itálie, Maďarsko, Rakousko - později Středoevropská iniciativa).

24. května

Federální vláda rozhodla o odstranění záporné daně z obratu u potravin a zvýšení jejich maloobchodních cen (od 9. července t. r.); zvýšení se týkalo 30 tisíc položek, v průměru činilo 24,6 % (bylo kompenzováno částkou 140 Kčs měsíčně na občana).

2. června

Na Staroměstském náměstí v Praze (u pomníku J. Husa) explodovala trhavina, která zranila 18 lidí; pachatel nebyl zjištěn.

8.-9. června

Po čtyřech desetiletích se konaly první svobodné volby do Federálního shromáždění a obou národních rad; ve volbách kandidovalo 22 politických stran, hnutí a koalic. Při účasti 96,79 % voličů získalo v ČR nejvíce hlasů Občanské fórum a slovenská Verejnosť proti násiliu (ve Sněmovně národů 45,9 %, tj. 83 mandátů ze 150 a ve Sněmovně lidu 46,6 %, tj. 87 mandátů ze 150). Na druhém místě skončila KSČM, za ní KDU/KDH. Obdobně nejvíce poslanců za Občanské fórum zasedlo rovněž v České národní radě (127), komunisté získali jen 32 mandátů, HSD-SMS 22 poslanců a KDU-ČSL 19 poslanců.

13. června

ČSFR, Maďarsko a Polsko podepsaly v Göteborgu dohodu s Evropským sdružením volného obchodu (ESVO) o zlepšení podmínek vzájemného obchodu.

26. června

Na ustavující schůzi České národní rady byla zvolena její předsedkyní D. Burešová.

27. června

Předsedou Federálního shromáždění se stal A. Dubček; v čele Sněmovny lidu stanul R. Battěk, Sněmovnu národů vedl M. Šútovec.

Jmenována nová 16členná federální vláda ('vláda národní oběti') v čele s M. Čalfou; nejvíce křesel obsadilo OF (4), 8 ministrů bylo bezpartijních.

29. června

Novou 21člennou českou vládu vedl P. Pithart; 10 ministrů delegovalo OF.

5. července

V tajných volbách byl zvolen prezidentem ČSFR V. Havel; získal 234 hlasů, 50 poslanců bylo proti tomuto jedinému kandidátovi.

8.-9. srpna

V Trenčianských Teplicích se konalo jednání vlád ČR a SR o variantách fungování federace a vymezení kompetencí mezi federací a republikami; i když zazněly slovenské návrhy na převedení řady resortů do pravomoci republik, převládl ještě názor, že 'silné národní republiky vytvoří silnou federaci' (pro společný stát). Zástupci 10 slovenských národně orientovaných stran se však již 14. srpna vyslovili pro nezávislost SR.

17. září

Federální shromáždění schválilo scénář radikální ekonomické reformy přednesený M. Čalfou (její cíle již vyložil na Světovém ekonomickém fóru 6.-7. září v Praze).

20. září

ČSFR byla opět přijata za člena Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj.

27. září

Byl schválen vládní návrh zákona o malé privatizaci; Federální shromáždění jej přijalo 25. října t. r., účinku nabyl 1. prosince 1990.

2. října

Federální shromáždění schválilo zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd (restituční zákon).

3. října

Zřízena Rada hospodářské a sociální dohody ČSFR (tzv. tripartita) jako konzultativní orgán (vláda, odbory, zaměstnavatelé) pro projednávání otázek hospodářské a sociální politiky; do voleb 1992 plnila své poslání (udržela sociální smír), poté (zejména od roku 1994) vláda ztrácela zájem na jednání.

13. října

Na celorepublikovém sněmu OF v Praze byl zvolen jejím předsedou V. Klaus (ze tří kandidátů).

15. října

Provedena devalvace obchodního kursu koruny vůči dolaru (na 24 Kčs za 1 US dolar) a vůči dalším volně směnitelným měnám.

18. října

Na Dole 1. máj v ostravsko-karvinském revíru (v závodě Barbora) došlo k výbuchu, který si vyžádal životy 21 horníků.

25. října

Senát amerického Kongresu schválil poskytnutí doložky nejvyšších výhod ČSFR; to přineslo normalizaci vzájemného obchodu mezi oběma státy. Doložku 9. listopadu podepsal prezident G. Bush.

28. října

Na slavkovském zámku (u Brna) se setkali spolu s prezidentem V. Havlem všichni tři ministerští předsedové (federální M. Čalfa, český P. Pithart a slovenský V. Mečiar) a přijali společnou Deklaraci o československé státnosti se slibem čelit všem pokusům o narušení celistvosti a svrchovanosti státu.

5. listopadu

Došlo k jednání tří premiérů (M. Čalfy, P. Pitharta a V. Mečiara) o návrhu novely zákona o československé federaci, který upravoval přesun kompetencí z federální na národní vlády (kompetenční zákon); vláda ČSFR měla odpovídat jen za obranu, měnovou a zahraniční politiku. K dalšímu (rozšířenému) setkání došlo 10.-11. listopadu t. r. v Modre u Bratislavy a 13. listopadu znovu v Praze.

16. listopadu

Federální shromáždění schválilo zákony o navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, zákon o uprchlících a zákon o mimosoudních rehabilitacích.

17.-18. listopadu

Do Prahy zavítal (poprvé v historii) americký prezident v osobě G. Bushe.

23.-24. listopadu

Proběhly volby do zastupitelstev měst a obcí; v ČR (24. listopadu) se jich účastnilo 51 stran a hnutí, nejvíce hlasů získalo OF (35,6 %), KSČM (17,2 %) a ČSL (11,5 %) při účasti 73,55 % oprávněných voličů.

4.-10. prosince

Československá 'mise dobré vůle' vedená generálem M. Vackem jednala v Iráku o propuštění 40 československých občanů, kteří zde byli zadržováni.

12. prosince

Po napjatém jednání mezi slovenskou a českou reprezentací schválilo Federální shromáždění novelu ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci (tzv. kompetenční zákon); na jeho základě byly delegovány na republiky pravomoce, které měla dosud v rukou federace. Novela byla 13. prosince doplněna o rozpočtová pravidla na rok 1991 v poměru: 35 (ČSFR) : 40 (ČR) : 25 (SR).

1. ledna

V ČSFR byla zavedena volná tvorba cen.

9. ledna

Federální shromáždění přijalo do právního systému ČSFR Listinu základních práv a svobod.

26.-27. ledna

Prvními aukcemi byla zahájena malá privatizace.

3. února

Zahájena série jednání o novém státoprávním uspořádání.

11. února

V Brně zasedal 'kulatý stůl', kde se zvažovala možnost vytvoření samostatné 'moravskoslezské ústavy'.

15. února

Prezident V. Havel, premiér M. Čalfa a ministr zahraničí J. Dienstbier podepsali na schůzce nejvyšších představitelů ČSFR, Maďarska a Polska ve Visegrádu deklaraci o spolupráci a dohodli se na koordinaci kroků k integraci do Evropského společenství a při likvidaci Varšavské smlouvy; to byl počátek tzv. visegrádské trojky.

21. února

Federální shromáždění přijalo zákon o mimosoudních rehabilitacích.

ČSFR byla přijata za člena Rady Evropy.

23. února

Vnitřní krize v OF mezi dvěma proudy (jeden hlásal přeměnu hnutí v klasickou politickou stranu - V. Klaus, druhý chtěl uchovat původní 'hnutí' bez organizačně pevné struktury - 'liberální klub' v čele s J. Dienstbierem) vedla po lednovém sněmu 1991 (schválil přetvoření OF v politickou stranu) k rozdělení OF na pravicovou Občanskou demokratickou stranu (ODS) a liberálně demokratické Občanské hnutí (OH).

26. února

Federální shromáždění přijalo zákon o velké privatizaci (o převodu majetku státu na soukromé osoby pro účely podnikání).

1. března

V Bruselu byly dohodnuty oficiální vojenské kontakty mezi NATO a ČSFR.

14. března

Atmosféra zjitřených nálad na Slovensku vyvrcholila při oslavě 52. výročí vzniku Slovenského státu, kdy došlo k napadení prezidenta V. Havla demonstranty.

27. března

Z funkce pražského arcibiskupa odstoupil kardinál F. Tomášek (zemřel 4. srpna 1992 ve věku 93 let), byl nahrazen biskupem M. Vlkem.

20.-21. dubna

Oficiálně byla ustavena ODS, česká pravicová politická strana navazující na ideové tradice evropského i českého konzervativismu, zdůrazňující politický pragmatismus a důsledný volný trh; předsedou strany se stal V. Klaus.

26.-27. dubna

Došlo k oficiálnímu ustavení OH, české politické strany vycházející z humanitního a demokratického odkazu evropské civilizace i českých dějin a usilující o vybudování fungující parlamentní demokracie; předsedou se stal J. Dienstbier.

10. května

V Lánech proběhlo další jednání o státoprávním uspořádání (o tvorbě a přijetí ústav, o dohodě mezi ČNR a SNR). K dalšímu kolu jednání došlo koncem května v Budmericích a 17. června v Kroměříži; nebylo dosaženo žádných vzájemně uspokojivých výsledků.

15. května-28. října

V Praze se konala Všeobecná československá výstava, která nesplnila očekávání pořadatelů.

20. května

Spojením Československé strany socialistické, Strany zelených, Zemědělské strany a Hnutí zemědělců a nezávislých osobností byla vytvořena Liberálně-sociální unie (LSU), koaliční politické hnutí reprezentující politický střed; v čele unie byl F. Trnka.

21. května

Federální shromáždění přijalo zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

4. června

Ministr zahraničí J. Dienstbier podepsal v Paříži memorandum o spolupráci ČSFR s Organizací pro hospodářskou spolupráci (OECD).

12.-14. června

Z iniciativy prezidenta V. Havla a francouzského prezidenta F. Mitterranda proběhlo v Praze shromáždění o evropské konfederaci; šlo o první setkání předních osobností politiky, kultury a vědy z 30 zemí Evropy, USA, Kanady a Japonska.

21. června

Československé území opustil poslední transport se sovětskými vojáky a týlovou technikou; 25. června podepsali zmocněnci vlád ČSFR a SSSR protokol o odsunu sovětských vojsk z ČSFR. Přeprava se uskutečnila zejména po železnici (825 vlaků), částečně také po vlastní ose (27 kolon) a vzdušnou cestou (15 přeletů). Dohled nad odsunem měla parlamentní komise v čele s M. Kocábem (ustavena 20. září 1990).

27. června

Poslední voják Sovětské armády opustil Československo.

1. července

V Praze byl podepsán protokol o rozpuštění Varšavské smlouvy.

18. července

Federální shromáždění schválilo zákon o referendu; 21. ledna 1992 však totéž shromáždění neschválilo návrh novely ústavního zákona o referendu předložený V. Havlem.

5.-6. září

V Bratislavě proběhlo společné zasedání předsednictev ČNR a SNR o státoprávní smlouvě; obě reprezentace se vyslovily pro společný stát (s podporou vystoupily 14. září známé osobnosti slovenské kultury a veřejného života a 20. září vznikla v Praze Výzva k občanům s návrhem na uspořádání referenda).

1. října

Byla zahájena tzv. velká privatizace.

2. října

Federální shromáždění schválilo zákon o živnostenském podnikání a zákon o sdružování v politických stranách a hnutích.

4. října

Federální shromáždění přijalo zákon, kterým se stanovily předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR (tzv. lustrační zákon); zákon podepsal prezident Havel 17. října.

6. října

Prezidenti ČSFR a Polské republiky (V. Havel a L. Walęsa) podepsali v Krakově Smlouvu o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci mezi oběma státy.

22.-28. října

Za oficiální návštěvy V. Havla ve Spojených státech amerických, kde rovněž vystoupil v Kongresu, byla podepsána s G. Bushem Deklarace o vztazích mezi ČSFR a USA.

28. října

Na mítinku k 73. výročí vzniku ČSR v Bratislavě došlo k incidentu proti prezidentu V. Havlovi.

1. listopadu

Zahájena registrace 1. vlny kuponové privatizace; v 1. vlně byly nabízeny akcie 1491 podniků, zaregistrováno bylo 8 565 642 'DIKů' (necelých 6 milionů z ČR). Téměř tři čtvrtiny z nich svěřili své investiční body více než 400 investičním fondům; prodán byl majetek v účetní hodnotě 277,84 miliardy korun. Posledním dnem registrace byl 29. únor 1992.

2. listopadu

V. Havel po nepříliš úspěšných jednáních ke kompetenční problematice (září-říjen na Hradčanech, v Karlových Varech, ve Štiříně) pozval představitele politických reprezentací do soukromí - na Hrádeček (u Trutnova); zde účastníci jednání vyjádřili vůli dospět k dohodě. V. Havel vypracoval osmibodový program, jenž mj. předpokládal ratifikaci všech tří ústav (tj. federální a obou republikových) do konce dubna 1992.

11.-12. listopadu

Za účasti V. Havla a A. Dubčeka probíhala v Časté-Papierničke u Bratislavy jednání předsednictev obou národních rad; z 88 sporných bodů zůstalo 22 nevyřešených.

18. listopadu

Zemřel bývalý prezident G. Husák.

5. prosince

Federální shromáždění schválilo zákon o životním prostředí; 21. prosince přijalo také zákon o úpravě a vypořádání majetkových vztahů v družstvech (tzv. transformační zákon).

16. prosince

Byla podepsána dohoda o přidružení ČSFR k Evropskému společenství.

10. ledna

V Praze se uskutečnilo setkání zástupců ČNR a SNR ke státoprávnímu uspořádání Československa; dohodli se, že výsledná smlouva bude 'smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, které jsou reprezentovány ČNR a SNR'. Další jednání probíhala v Bratislavě (23. ledna) a v Milovech na Českomoravské vysočině (3.-8. února); zde byl dohodnut návrh smlouvy o zásadách státoprávního uspořádání.

3. února

V Brně zahájil svou činnost Ústavní soud ČSFR; soudce jmenoval prezident V. Havel 31. ledna.

10. února

Konala se stávka pracovníků veřejné silniční dopravy v ČR; zúčastnilo se jí 85 % dopravních podniků a přes 15 tisíc řidičů.

12. února

Předsednictvo SNR neschválilo návrh smlouvy, na níž se dohodly delegace ČNR a SNR v Milovech; toto usnesení předsednictva schválila i SNR na svém zasedání 24.-28. února. To byl definitivní krach jednání o státoprávním uspořádání v Československu.

27.-28. února

U příležitosti návštěvy spolkového kancléře H. Kohla v Praze byla spolu s V. Havlem podepsána Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi ČSFR a SRN; Federální shromáždění ji ratifikovalo 22. dubna a německý Spolkový sněm 20. května.

1. března

V platnost vstoupila obchodní dohoda mezi ČSFR a Evropským společenstvím.

3. března

ČSFR uzavřela obchodní dohodu s ESVO; smlouva měla přispět k začlenění československé ekonomiky na trhy zemí západní Evropy.

10. března

99 převážně levicových poslanců Federálního shromáždění předalo tzv. lustrační zákon k přezkoumání Ústavnímu soudu; ten na svém jednání 26. listopadu t. r. vyhlásil, že zákon není zcela v souladu s Listinou základních práv a svobod, s Ústavou ČSFR i mezinárodními pakty.

14. března

První československá vojenská jednotka dorazila do bývalé Jugoslávie, kde začala působit v rámci mírových sil OSN UNPROFOR.

Na shromáždění občanů v Bratislavě u příležitosti 53. výročí vzniku Slovenského státu bylo přijato memorandum požadující vyhlášení státní samostatnosti SR.

31. března-1. dubna

Sloučením Křesťanské a demokratické unie (KDU) s Československou stranou lidovou (ČSL) vznikla nová česká politická strana KDU-ČSL, která navázala na tradice a dosavadní činnost ČSL. Předsedou strany se stal J. Lux.

1. dubna

V. Havel a ruský prezident B. Jelcin podepsali v Moskvě Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČSFR a Ruskem; B. Jelcin odevzdal V. Havlovi archivní dokumenty o vojenské invazi do Československa v srpnu 1968.

6. dubna

Při státní návštěvě prezidenta V. Havla v Bulharsku byla podepsána Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi oběma státy.

18. května

Začalo první kolo kuponové privatizace, datum výdeje akcií bylo stanoveno na 24. května 1993.

5.-6. června

V zemi se uskutečnily parlamentní volby (do Federálního shromáždění, ČNR a SNR); ve volbách kandidovalo 40 politických stran, hnutí a koalic, jen 14 stran získalo potřebných 5 a více procent hlasů pro získání mandátů. V ČR zvítězila koalice ODS-KDS (ve Sněmovně národů získala 33,4 %, ve Sněmovně lidu 33,9 % a v ČNR 29,7 % hlasů) před koalicí Levý blok, sociálně demokratickou stranou, SPR-RSČ, KDU--ČSL a LSU; do ČNR se 'dostala' i ODA a HSD-SMS.

8. června

Prezident V. Havel pověřil V. Klause jako předsedu vítězné ODS, aby zahájil jednání s Hnutiem za demokratické Slovensko (HZDS), vítězem parlamentních voleb na Slovensku, o sestavení nové vlády; jednání probíhala v Brně (8. června), Praze (11. června) a Bratislavě (19. června).

26. června

Federální vláda M. Čalfy podala demisi; Čalfova vláda pověřena výkonem funkce do jmenování nového kabinetu.

28. června

Na ustavující schůzi Federálního shromáždění byl jejím předsedou zvolen M. Kováč (HZDS).

30. června

Poslanci ČNR zvolili předsedou M. Uhdeho (ODS).

2. července

Prezident V. Havel jmenoval novou federální vládu, jejímž předsedou se stal J. Stráský (ODS).

Česká vláda P. Pitharta podala demisi; předsednictvo ČNR jmenovalo novou vládu v čele s premiérem V. Klausem (ODS).

3. července

Poslanci Federálního shromáždění v prvním dvojkole nezvolili prezidenta ČSFR; jediným kandidátem byl V. Havel. Bylo to poprvé v historii Československa, kdy nebyl prezident zvolen.

8. července

Začalo druhé kolo první vlny kuponové privatizace.

16. července

Uskutečnilo se druhé kolo prezidentských voleb; jediný kandidát M. Sládek (SPR-RSČ) nebyl zvolen.

Zvláštní posel ruského prezidenta B. Jelcina odevzdal V. Havlovi tzv. zvací dopis z roku 1968 a dopis A. Kapka L. I. Brežněvovi s žádostí o pomoc proti 'hrozícímu nebezpečí kontrarevoluce' v Československu.

17. července

Poslanci SNR schválili Deklaraci Slovenské národní rady o svrchovanosti SR.

20. července

Přesně v 18 hodin abdikoval československý prezident V. Havel; ČSFR zůstala bez 'hlavy státu' (svůj úmysl abdikovat oznámil V. Havel 17. července). Prezidentské funkce zabezpečoval předseda federální vlády J. Stráský.

23. července

V Bratislavě se dohodli představitelé ODS a HZDS na ústavním zániku československé federace.

28. července

Vláda SR schválila návrh Ústavy SR.

30. července

Ve Federálním shromáždění se konalo třetí dvojkolo volby prezidenta; ani jeden z navržených kandidátů (Z. V. Procházka, Z. Pinta, M. Kristková) nezískal dostatečný počet hlasů.

18. srpna

Skončilo druhé kolo kuponové privatizace; v 1. a 2. kole zájemci koupili 56 % z nabízených 210 milionů akcií.

26. srpna

V Brně proběhlo 6. kolo jednání ODS a HZDS; byl dohodnut harmonogram dalšího postupu - do 30. září t. r. měl být přijat zákon o způsobu zániku federace, k 1. lednu 1993 měly vzniknout dva samostatné státy.

Začalo v pořadí třetí kolo kuponové privatizace.

1. září

Na 5. schůzi SNR přijata Ústava SR; účinnost nabyla 1. října t. r. Název SNR změněn na Národní radu SR (NR SR).

Při autonehodě u Humpolce utrpěl těžká zranění A. Dubček, jimž 7. listopadu t. r. podlehl.

24. září

Ve Federálním shromáždění se konalo již čtvrté kolo volby prezidenta; kandidát J. V. Kotas nebyl zvolen.

6. října

Sedmé kolo jednání ODS a HZDS v Jihlavě přineslo potvrzení termínu zániku ČSFR - 1. leden 1993.

10. října

V Praze-Kolodějích proběhlo 1. kolo společných jednání vlád ČR a SR; projednána řada základních dokumentů o budoucí spolupráci po rozdělení československé federace. 2. kolo se konalo na Javorině (25.-26. října); na něm schválena celní unie mezi ČR a SR, smlouva o sociálním zabezpečení a řada dalších smluv a dohod. Nebyla schválena dohoda o občanství.

27. října

Vláda ČSFR schválila návrh zákona o zániku federace.

29. října

Předsedové vlád ČR a SR podepsali v Praze 16 dohod o budoucí spolupráci.

3. listopadu

Na shromáždění signatářů v Praze ukončila svou činnost Charta 77; již 12. prosince t. r. se 154 signatářů rozhodlo pokračovat v činnosti Charty jako nadstranického společenství občanů.

4. listopadu

Vláda ČSFR schválila návrh ústavního zákona o dělení majetku federace mezi obě republiky.

9. listopadu

V Židlochovicích se konalo společné jednání vlád ČR a SR; došlo ke schválení smlouvy o dobrém sousedství, přátelských vztazích a spolupráci, dalších šesti smluv upravujících hospodářské vztahy a rovněž smlouvy o rozdělení Československé armády.

13. listopadu

Na 5. společné schůzi Federálního shromáždění ČSFR byl schválen ústavní zákon o dělení majetku federace a jeho převodu na republiky (základem se stal územní princip a poměr 2 : 1).

14. listopadu

Představitelé parlamentních stran v Bratislavě se dohodli, že ústavní zákon o zániku federace projednají oba republikové parlamenty současně.

17. listopadu

ČNR a NR SR schválily usnesení k zákonu Federálního shromáždění o zániku ČSFR.

19.-20. listopadu

Poslanci ČNR na své 7. schůzi schválili usnesení, podle něhož ČNR převzala spolu s českou vládou plnou zodpovědnost za kontinuitu státní moci na území ČR.

25. listopadu

Poslanci Federálního shromáždění schválili ústavní zákon o zániku federace.

Česká vláda schválila návrh zákona o České národní bance, podle něhož měnou v samostatné ČR bude koruna česká (Kč).

15. prosince

Poslanci ČNR schválili recepční zákon; podle něj ČNR po zániku federace převezme působnost Federálního shromáždění a jeho předsednictva.

15.-17. prosince

Konala se poslední společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění, na které mj. poslanci schválili usnesení o ústavnosti procesu zániku ČSFR a vzniku obou nástupnických států - samostatné České republiky a samostatné Slovenské republiky.

16.-17. prosince

Poslanci ČNR schválili Ústavu ČR (nabyla účinnosti 1. ledna 1993) a zákon o státních symbolech (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna). Poslanci schválili i smlouvu se SR a vyhlášení k parlamentům a národům světa o vzniku ČR.

19. prosince

Poslanci ČNR poměrem hlasů 98 : 55 nepřijali návrh ústavního zákona o ustavení prozatímního senátu parlamentu (tzv. transformační zákon).

V Praze naposledy zasedala federální československá vláda.

31. prosince

Zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika jako společný stát Čechů a Slováků.

1. ledna

Ve Vladislavském sále Pražského hradu se konalo slavnostní zasedání ČNR (první schůze 200členného orgánu přeměněného na Poslaneckou sněmovnu); nová Česká republika má rozlohu 78 864 km2 a 10 302 000 obyvatel (14. místo v Evropě).

4. ledna

Na hranicích obou nových samostatných zemí (ČR a SR) se začala provádět celní a pasová kontrola.

19. ledna

Česká republika byla přijata za 180. člena OSN.

26. ledna

Poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zvolili prvním českým prezidentem V. HAVLA [1993- ]; získal 109 hlasů, protikandidáti M. Stiborová (Levý blok) 49 hlasů a M. Sládek (SPR-RSČ) 14 hlasů, 12 poslanců nehlasovalo, 6 poslanců odevzdalo neplatné lístky. Volba byla provázena nechutnými scénami a nevybíravými útoky poslanců SPR-RSČ na V. Havla.

únor

Rada svobodného Československa byla reorganizována a přetvořena v Radu vzájemnosti Čechů a Slováků.

1. února

Prezident V. Havel vyhlásil amnestii; byla značně omezená a týkala se zejména nedbalostních trestných činů. Na svobodu se vrátilo asi 130 osob z celkového počtu 14 153 odsouzených a obviněných.

4.-7. února

Uskutečnilo se rozdělení československé měny na měny národní, bankovky byly okolkovány; od 8. února začala platit koruna česká (Kč). Výměna byla provedena na všech poštách a v pobočkách České spořitelny. Osoby starší 15 let si mohly vyměnit maximálně 4 tisíce korun, osoby mladší 15 let 1000 korun. Občané mohli také peníze vložit na vkladní knížky nebo nakoupit vkladové listy.

5. února

Poslanecká sněmovna schválila Platební dohodu mezi ČR a SR a smlouvu o používání národních měn v turistickém ruchu.

16. února

Před úřadem vlády v Praze se konala demonstrace představitelů různých ekologických hnutí proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín.

22.-24. února

V Praze se konal mezinárodní kongres Evropského bankovního fóra, který se mj. zabýval problematikou privatizace a úlohou burz ve východoevropských a středoevropských státech.

23. února

ČR se stala 172. členským státem UNESCO, mezivládní organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu; Československo patřilo mezi dvacet zakládajících států UNESCO.

27.-28. února

Na sjezdu Československé sociálně demokratické strany došlo ke změně názvu na Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD); novým předsedou se stal M. Zeman.

1. března

V platnost vstoupila dohoda o volném obchodu mezi ČR, SR, Maďarskem a Polskem.

5. března

Zemědělci z okresů Břeclav a Hodonín zablokovali dálnici, aby upozornili na agrární problémy, které vyžadovaly rychlé řešení.

7. března

Česká vláda jednala na svém mimořádném zasedání o ochraně hranic mezi ČR a SR. Standardní hranici mezi oběma státy schválila česká vláda 21. července t. r.

16. března

Tzv. Moravskoslezský zemský sněm (ustavilo ho koncem listopadu 1992 24 opozičních poslanců ČNR a Federálního shromáždění) jmenoval v Brně 15člennou 'moravskoslezskou vládu' v čele s V. Koblihou, bývalým poslancem SPR-RSČ. Jednalo se o protiústavní, samozvanou akci.

17. března

Vláda schválila rozhodnutí pozastavit vydávání akcií českých podniků slovenským držitelům investičních kuponů; ke změně postoje dospěla 12. května t. r.

27. března

Své fungování ukončil Československý olympijský výbor (existoval od 13. června 1919); nástupnickou organizací se stal Český olympijský výbor v čele s V. Čáslavskou (v prosinci 1996 ji vystřídal M. Jirásek).

31. března

Vyvrcholila první vlna kuponové privatizace.

22. dubna

V ČR začal platit zákon o bankrotech.

24. dubna

V Temelíně demonstrovalo 2 tisíce lidí proti dostavbě atomové elektrárny.

30. dubna

V brněnské vile Tugendhat rokovali premiéři ČR a SR V. Klaus a V. Mečiar o dělení bývalého federálního majetku.

14.-15. května

U příležitosti 600. výročí mučednické smrti Jana Nepomuckého se konala v Nepomuku na Plzeňsku světová pouť věřících.

19. května

V pražské a plzeňské oblasti Českých drah se uskutečnila výstražná hodinová stávka za zvýšení mezd železničářů, kterou zorganizovalo Odborové sdružení železničářů; stávky se zúčastnilo zhruba 70 % pracovníků noční služby na 217 železničních stanicích.

15. června

Základní vojenská služba byla (s platností od 29. července) zkrácena z 18 na 12 měsíců, u absolventů vojenských kateder na 9 měsíců a civilní služba z 27 na 18 měsíců.

16. června

Parlament přijal zákon o Ústavním soudu se sídlem v Brně; 15. července t. r. jmenoval prezident V. Havel do funkcí 12 soudců v čele s Z. Kesslerem.

30. června

Česká republika byla přijata za člena Rady Evropy.

1. července

V akciové společnosti Bižuterie Jablonec nad Nisou začala pracovat první novodobá česká mincovna; poslední ražba v Čechách proběhla v Praze v roce 1857.

1. srpna

Vstoupil v platnost zákon o protiprávnosti komunistického režimu (přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR 9. července t. r.); podle něj se doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 (volba V. Havla prezidentem ČSSR) nezapočítala do promlčecí doby. A to z toho důvodu, že řada trestných činů nemohla být díky totalitní justici stíhána.

26. srpna

Ruský prezident B. Jelcin podepsal při své návštěvě Prahy s prezidentem V. Havlem Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci mezi ČR a Ruskou federací.

1. října

Začala registrace pro druhou vlnu kuponové privatizace; měl v ní být privatizován majetek za 148 miliard korun (akcie zhruba 800 podniků).

6. října

Vláda schválila návrh zákona o penzijním připojištění.

29. října

ČR byla ve druhém kole hlasování zvolena 127 hlasy nestálým členem Rady bezpečnosti na 2 roky (od 1. ledna 1994).

10. listopadu

Poslanecká sněmovna zamítla zavedení výjimečného trestu - trestu smrti.

13. prosince

Vyšší vojenský soud v Plzni začal projednávat případ důstojníka Federální bezpečnostní informační služby V. Wallise, jenž byl před necelým rokem zatčen pro podezření, že prodal tajné informace prezidentovi Harvardských fondů V. Koženému; 'causa Wallis' vrcholila.

18. prosince

Odštěpením z KSČM vznikla nová politická strana Levý blok, která měla 23 poslanců v parlamentu; předsedkyní strany byla zvolena M. Stiborová.

21. prosince

Velkou část republiky ohrozily povodně. Nejhorší situace byla v okolí Sušice, Strakonic a Písku.

1. ledna

Česká televize zrušila program ČT 3; od 4. února t. r. začal vysílat nový program - soukromá televizní stanice NOVA.

13. ledna

Vláda souhlasila s návrhem zákona o nápravě některých majetkových křivd na židovských občanech.

4. února

Na společném zasedání v Praze podepsaly delegace ČR, SR, Maďarska a Polska závěrečnou deklaraci Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) na dobu pěti let.

9. února

Vláda vyslovila souhlas s účastí ČR na projektu Partnerství pro mír (jednáno při návštěvě amerického prezidenta B. Clintona v Praze ve dnech 11.-12. ledna t. r.). 10. března t. r. podepsal premiér V. Klaus dokument o připojení ČR k Partnerství v sídle NATO v Bruselu.

22. března

Odboráři manifestovali na Staroměstském náměstí v Praze proti zhoršování sociální situace.

22.-24. března

Parlament schválil vládní návrh novely zákoníku práce, zákon o loteriích a správních poplatcích.

15.-16. dubna

V Litomyšli jednali prezidenti sedmi středoevropských států (ČR, SR, Slovinska, Polska, SRN, Rakouska a Maďarska) o problémech a perspektivách tohoto regionu.

9. května

ČR získala statut přidruženého partnera Západoevropské unie.

5.-6. července

V Praze proběhl XII. všesokolský slet.

27.-29. září

Parlament schválil novelu zákona o tzv. malé privatizaci a zamítl návrh novelizace ústavy, jehož smyslem mělo být zrušení senátu.

6.-12. listopadu

V Praze se za účasti 520 spisovatelů, básníků, dramatiků a překladatelů konal 61. světový kongres PEN klubu.

7.-11. listopadu

Proběhlo první společné vojenské cvičení České armády s německým Bundeswehrem s názvem Kouba-Cham.

18.-19. listopadu

Za účasti 62,3 % voličů se konaly komunální volby; nejvíce zvolených poslanců do místních samospráv bylo za ODS (24,2 %), na 2. místě skončila KSČM (14,6 %), nezávislí kandidáti tvořili 10,7 % zvolených poslanců, KDU-ČSL získala 9,2 %, ČSSD 7,7 % a ODA 4,6 %.

26. listopadu

Papež Jan Pavel II. jmenoval pražského arcibiskupa M. Vlka kardinálem.

3. prosince

Bylo uzavřeno poslední (6. kolo) druhé vlny kuponové privatizace.

7. prosince

Vláda navrhla zásady zákona proti praní špinavých peněz.

17. prosince

Českomoravská strana středu (vznikla v lednu 1994 z Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko), Liberálně sociální unie a Zemědělská strana vytvořily koalici Českomoravská strana středu - Zemědělská unie.

21. prosince

Odboráři zorganizovali 15minutovou výstražnou stávku vyhlášenou proti připravovanému návrhu zákona o důchodovém zabezpečení; stávky se zúčastnilo 4600 základních odborových organizací, které sdružují 1,45 milionu členů.

1. února

Vstoupila v platnost Evropská dohoda o přidružení ČR k Evropské unii.

25. února

Asi 90 tisíc odborářů demonstrovalo na Staroměstském náměstí v Praze za sociální reformy, za podporu úsilí odborů o prosazení požadavků na změnu vládních návrhů zákonů o důchodovém pojištění a o státní sociální podpoře.

20.-22. května

Při návštěvě ČR kanonizoval (prohlásil za svaté) papež Jan Pavel II. v Olomouci Jana Sarkandra a Zdislavu z Lemberka.

22. června

Předsedové ODS a KDS V. Klaus a I. Pilip (12. prosince 1993 vystřídal V. Bendu) podepsali integrační dohodu mezi oběma stranami, která předpokládala sloučení obou stran. Formálně byla integrace stvrzena na předvolební konferenci ODS v Brně 31. března 1996; KDS přestala existovat.

12. července

Vláda schválila zrušení mzdové regulace, vyslovila souhlas s návrhem prodloužit tzv. lustrační zákon o 2 roky a opětovně nesouhlasila s poslaneckým návrhem zákona o referendu.

8. září

Z Prahy bylo zahájeno vysílání americké rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).

26.-28. září

Poslanecká sněmovna schválila nový devizový zákon, který mj. umožňuje volné zřizování devizových účtů u českých bank, přímé investice tuzemců v zahraničí a nákupy nemovitostí v zahraničí. Česká koruna se stala rovněž volně směnitelnou měnou. Devizový zákon vstoupil v platnost 1. října t. r.

18. října

35. schůze Poslanecké sněmovny opakovaně schválila novely tzv. lustračních zákonů, které prezident republiky 6. října vrátil Sněmovně, a prodloužila tak jejich platnost do konce roku 2000.

1. listopadu

Lékaři ve většině státních zdravotnických zařízení vstoupili do předem ohlášené stávky. V Praze manifestovalo svou nespokojenost se stavem v resortu a se svými platy asi 7 tisíc lékařů z celé republiky. Protest lékařů pokračoval do 17. listopadu tzv. administrativní stávkou.

6. listopadu

ČR zlikvidovala poslední z 1178 bojových tanků, které byla povinna vyřadit ze své armády na základě rozhodnutí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z 19. listopadu 1990.

28. listopadu

V Paříži podepsal ministr zahraničních věcí J. Zieleniec dohodu o vstupu ČR do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

29. listopadu

Vláda souhlasila s nabídkou české účasti v mnohonárodních silách pod vedením NATO pro dohled nad dodržováním mírové dohody na území bývalé Jugoslávie; už předtím působili čeští vojáci v silách OSN v Bosně v rámci jednotek UNPROFOR (ochranných sil OSN). ČR se zavázala vyslat do Bosny mechanizovaný prapor do 1000 vojáků na dobu 1 roku s možností prodloužení (náklady na vyslání vojáků činily 1,25 miliardy Kč ročně).

13. prosince

Ústavní soud zrušil ustanovení zákona o půdě, která podmiňovala restituci zemědělského a lesního majetku trvalým pobytem českého občana v ČR. Současně zrušil i lhůtu, v níž mohli restituenti uplatnit svůj nárok.

V Praze byl po mnohaleté rekonstrukci slavnostně otevřen Veletržní palác, v němž Národní galerie zřídila Muzeum moderního umění.

1. ledna

ČR zahájila tříleté funkční období v Hospodářské a sociální radě OSN.

4. ledna

Ministři vnitra ČR a SR (J. Ruml a L. Hudek) podepsali v Židlochovicích u Brna smlouvu mezi oběma státy o vymezení státní hranice; Poslanecká sněmovna smlouvu schválila 23. dubna t. r.

23. ledna

Premiér V. Klaus předal do rukou předsedy italské vlády L. Diniho (Itálie převzala od 1. ledna 1996 na půl roku předsednictví Evropské unie) žádost ČR o členství v Evropské unii; jednání o členství se předpokládá v roce 1998.

2. února

Do Bosny odcestovala 1. mechanizovaná rota českého praporu mnohonárodních sil Implementation Force (IFOR).

8. února

39. schůze Poslanecké sněmovny schválila novelu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tzn. že čeští emigranti mohli požádat o svůj nemovitý i movitý majetek.

15. února

Poslanecká sněmovna přijala zákon proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (tzv. zákon proti praní špinavých peněz). Zákon nabyl účinnosti 1. července t. r.

25. března

Slavnostně zahájen provoz ropovodu z německého Ingolstadtu do ČR (Nelahozevsi u Kralup); na německé straně byl ropovod uveden do provozu 13. března t. r..

27.-29. března

Anglická královna Alžběta II. vykonala státní návštěvu ČR; šlo o první oficiální cestu britského monarchy do historických zemí Koruny české. Královnu doprovázel její manžel princ Philip. Kromě Prahy navštívil královský pár i Brno.

26. dubna

Poslanecká sněmovna přijala zákon o zpřístupnění svazků StB; vstoupil v platnost 1. prosince t. r.; prakticky však o to mohli požádat zájemci ministerstvo vnitra až po půl roce platnosti této normy.

12. května

Na závěr třídenního kongresu Nové atlantické iniciativy (NAI) byla přijata Pražská deklarace atlantických zásad, která označila za hlavní své cíle začlenění střední Evropy do Evropské unie a NATO, což by mělo znamenat posílení stability a prosperity euroatlantického společenství.

31. května-1. června

Proběhly první parlamentní volby v samostatné ČR; zvítězila v nich ODS (29,62 %), druhá skončila ČSSD (26,44 %); do Sněmovny se dále dostala KSČM (10,33 %), KDU-ČSL (8,07 %), SPR-RSČ (8,00 %) a ODA (6,36 %). Voleb se zúčastnilo 76,41 % oprávněných voličů. Současná vládní koalice získala ve 200členné Sněmovně 99 křesel, čímž ztratila většinu.

25. června

Konala se první, ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Po dlouhých zákulisních jednáních, která inicioval prezident V. Havel, byl 27. června zvolen jejím předsedou M. Zeman (ČSSD) a jeho strana se za to zavázala 'tolerovat' menšinovou vládu.

25.-26. června

Z jednání koaliční trojky vyplynulo, že nová vláda bude paritní a 16členná (ODS - 8 míst, 4 křesla KDU-ČSL a ODA).

27. června

Předsedové tří koaličních stran (V. Klaus - ODS, J. Lux - KDU-ČSL, J. Kalvoda - ODA) podepsali koaliční dohodu.

2. července

Prezident V. Havel přijal demisi dosavadní české vlády, jmenoval V. Klause premiérem a pověřil ho sestavením nové vlády; k jmenování (menšinové vlády) došlo 4. července t. r.

17. července

Vláda schválila konečnou verzi programového prohlášení a rozeslala ji předsedům šesti poslaneckých stran; k jeho přednesení došlo 23. července.

Vládní koalice podepsala dodatek koaliční dohody, podle něhož stát navrátí katolické církvi 175 tisíc ha lesů, zajistí nekatolickým církvím možnost existence a bude směřovat k odluce církví od státu.

25. července

Poslanecká sněmovna vyslovila nové vládě důvěru (ze 138 poslanců bylo 98 pro, 40 proti). Vyslovení důvěry umožnila absence poslanců ČSSD v jednacím sále.

26. července

ČR oficiálně předala odpověď na dotazník Evropské unie, jež se měl stát východiskem pro jednání o jejím přijetí do této organizace.

31. srpna

Začala působit nově zřízená (30. května t. r. papežem Janem Pavlem II.) římskokatolická Ostravsko-opavská diecéze; jejím biskupem se stal F. V. Lobkowicz.

2. září

Po dvaceti letech byla obnovena tradice povinné 9leté školní docházky; vůbec poprvé se otevřela možnost studovat na vyšších odborných školách.

28. října

Oslavy státního svátku byly ve znamení narůstající roztržky a nesvárů mezi vládní ODS a opoziční ČSSD. Premiér V. Klaus v projevu v Pantheonu Národního muzea odsoudil kritická hodnocení dané situace, jak stále silněji zaznívala z úst mnohých politiků a občanů.

1. listopadu

Vstoupila v platnost novela tzv. kompetenčního zákona; bylo zřízeno ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo dopravy a spojů, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro státní informační systém a zrušena ministerstva hospodářství, pro hospodářskou soutěž.

12. listopadu

Česká republika se přidala ke státům, které podepsaly Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), a stala se tak 132. signatářským státem.

15.-16. listopadu

Konalo se I. kolo voleb do Senátu; v I. kole se ucházelo o přízeň voličů 569 kandidátů, do II. kola postoupilo 76 kandidátů ODS, 48 ČSSD, 17 KDU-ČSL, 7 ODA, 4 KSČM, 1 DEU a 1 nezávislý. Odvolilo pouze 35,03 % oprávněných voličů, zvoleni byli 4 senátoři.

22.-23. listopadu

Ve II. kole senátních voleb bylo zvoleno všech zbývajících 77 senátorů, čímž došlo k naplnění Senátu na stav 81 senátorů (ODS - 32 křesel, ČSSD - 25, KDU-ČSL - 13, ODA - 7, KSČM - 2, DEU - 1 a dále 1 nezávislý senátor). Účast voličů v tomto kole byla ještě nižší než v I. kole (o půl milionu - 30,63 %).

17. prosince

Ministr spravedlnosti a předseda ODA J. Kalvoda rezignoval na všechny své funkce jako důsledek aféry s neoprávněným užíváním doktorského titulu; stejného podvodného chování se dopustili i někteří další poslanci Parlamentu ČR. Ve funkci ministra spravedlnosti ho nahradila V. Parkanová, předsedou ODA se stal M. Žantovský.

18. prosince

Zahájena ustavující schůze Senátu ČR; předsedou byl zvolen P. Pithart (za KDU-ČSL).

20. prosince

Po téměř dvouletém složitém vyjednávání byla v Praze parafována šéfy diplomacie J. Zieleniecem a K. Kinklem společná česko-německá deklarace; česká vláda vyslovila 17. prosince souhlas s jejím textem, který vyvolal rozporuplnou odezvu u české veřejnosti i v jednotlivých politických stranách.

21. ledna

V Praze podepsali předsedové vlád ČR a SRN (V. Klaus a H. Kohl) česko-německou deklaraci, v níž se německá vláda zavázala, že nevznese vůči ČR žádné nároky, avšak majetkové otázky sudetských Němců zůstaly jedním z otevřených problémů (podobně i otázka odškodnění českých obětí nacismu z let II. světové války). Deklaraci schválil německý Spolkový sněm 30. ledna, Poslanecká sněmovna ČR (po čtyřech dnech často nechutných útoků republikánů) 14. února 131 hlasy proti 59 hlasům; v Senátu prošla deklarace poměrem hlasů 54 : 24.

28. ledna

Pedagogové základních a středních škol zahájili tzv. řetězovou stávku jako výraz nespokojenosti se svými platy (k vyvrcholení došlo při demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze 12. dubna t. r.).

4.-8. února

Proběhla stávka železničářů vyhlášená jejich odborovým svazem; jednalo se o největší stávku v české novodobé historii, která byla původně plánována na 2 dny. Stávkující si vymohli uzavření dohody s vládou (stávka znamenala ztrátu 1 miliardy korun).

26. února

Po více než čtyřech letech od rozdělení ČSFR začala mít ČR pevné hranice ze všech stran; byl přijat ústavní zákon o hranicích se SR.

16. dubna

Po dvou týdnech intenzivních jednání schválila vláda Korekci hospodářské politiky a další transformační opatření (tzv. první balíček opatření), podle nichž mělo dojít do konce roku 1997 v rozpočtových a příspěvkových organizacích ke krácení objemu mezd (o 4,2 miliardy korun), snížení důchodů a sociálních dávek obyvatelstva a snížení investičních výdajů (celkem činily škrty v rozpočtu částku 25,5 miliardy korun). Současně byl přijat krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý stabilizační a konsolidační program české ekonomiky, jež by řešil stále se zhoršující ekonomickou situaci země, kterou dosud vláda odmítala přiznat (negativní vývoj obchodní a platební bilance, situaci státního rozpočtu, nedokončení transformace a privatizace, nezprůhlednění kapitálového trhu, enormní nárůst hospodářské kriminality, sílící inflaci, skomírající příliv zahraničních investic apod.). Vládní 'modla' liberalismu zklamala, narůstala nespokojenost veřejnosti, probuzené z iluzí.

25.-27. dubna

Papež Jan Pavel II. vykonal pastorační návštěvu u příležitosti svatovojtěšského milenia (v Praze a Hradci Králové).

28. května

Předsedové tří koaličních stran (V. Klaus - ODS, J. Lux - KDU-ČSL a M. Žantovský - ODA) se dohodli na Stabilizačním a ozdravném programu rekonstruované vlády (tzv. druhém balíčku); po měnové krizi koruny v dubnu 1997 nevystihl první 'balíček' všechny problémy české ekonomiky, takže byla přijata razantnější opatření na záchranu ekonomiky (další pokles reálných mezd, hospodářský útlum). Ve vládě byly provedeny změny na ministerstvu financí (odstoupil I. Kočárník, nahrazen I. Pilipem), na ministerstvu školství (I. Pilipa vystřídal J. Gruša) a na ministerstvu průmyslu a obchodu (místo V. Dlouhého nastoupil K. Kühnl).

10. června

Poprvé od listopadu 1989 požádala vláda o vyslovení důvěry v průběhu svého funkčního období; získala v Poslanecké sněmovně 101 hlasů (díky nezařazenému poslanci J. Wagnerovi) proti 99 hlasům.

5. července

Začaly intenzivní a trvalé vodní srážky, které vyvolaly rozsáhlé povodně ničivé síly (tzv. stoletou vodu) na značné části severní, střední a jižní Moravy a také v oblasti východních Čech, v povodí Orlice a horního Labe. Povodně způsobily smrt 50 lidí, zcela zničily na 1500 domů a dalších 18 tisíc domů poškodily; velké škody zanechaly na komunikacích, zemědělských a lesních kulturách, majetku podniků, obcí, měst i občanů. Celkové škody dosáhly výše 63 miliard korun. K částečnému krytí povodňových škod se vláda rozhodla vydat série povodňových dluhopisů (první dány do prodeje 1. srpna t. r.).

9. července

Na závěr summitu NATO v Madridu byla přizvána ČR (spolu s Polskem a Maďarskem), aby zahájila rozhovory o svém vstupu do NATO s cílem podepsat protokol o přistoupení v prosinci 1997 s tím, že by členství vstoupilo v platnost do dubna 1999.

16. července

České republice bylo (spolu s Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a Kyprem) doporučeno zahájit oficiální jednání o členství v Evropské unii. Současně byly zveřejněny kritické připomínky ze strany EU na slabiny v českém vnitropolitickém systému (lustrační zákon, diskriminace Romů, nerovnováha v makroekonomických vztazích, slabiny v bankovnictví apod.).

polovina srpna

Stovky romských rodin z ČR zahájily exodus do Kanady; v průběhu října 1997 mnohé romské rodiny požádaly o povolení k pobytu ve Velké Británii, případně ve Francii. Jako důvod odchodu uváděly diskriminaci v ČR.

1. září

Na základě zákona č. 140/1996 byly zpřístupněny svazky StB, které vedla Státní bezpečnost o tzv. zájmových osobách. Ve správě Archivu MV ČR se takových svazků nacházelo na 60 tisíc. Do 1. září t. r. si podalo žádost o zpřístupnění svého svazku zhruba 10 tisíc občanů.

4.-6. září

V Praze proběhla mezinárodní konference Fórum 2000; na 60 myslitelů, vědců, politiků a církevních činitelů z celého světa debatovalo o příštích civilizačních problémech.

3. října

Ministr zahraničí SRN K. Kinkel při své návštěvě v Praze odmítl individuální odškodnění obětí nacismu (dosud žije na 8 tisíc českých obětí) a místo toho navrhl realizovat od 1. ledna 1998 tzv. Fond budoucnosti.

10. října

Po čtyřleté odmlce se sešli v Piešťanech na své první bilaterální schůzce premiéři ČR a SR (V. Klaus a V. Mečiar); jednali o nedořešených otázkách (dělení majetku bývalé ČSFR, výměna akcií, osudy části zlatého pokladu apod.).

23. října

Poslanecká Sněmovna schválila 128 hlasy vznik 14 vyšších územních samosprávních celků v ČR (o vzniku krajů či zemí hovoří Ústava ČR); ústavní zákon nepodpořila KSČM (navrhovala jen 9 krajů) a SPR-RSČ (žádala spolkové uspořádání - Praha, Čechy, Morava) a část poslanců ODS (prosazovala 27 krajů). Nové územní uspořádání se má realizovat od roku 2000.

Dosavadní ministr zahraničí a místopředseda vlády J. Zieleniec (ODS) nečekaně rezignoval ze svých funkcí; jeho nástupcem v ministerské funkci se stal 8. listopadu J. Šedivý (došlo také k jmenování dalších dvou nových ministrů). Krize vládní koalice se výrazně prohloubila.

24. října

Vedení KDU-ČSL vydalo prohlášení, v němž požadovalo přípravu nového programového prohlášení vlády a hlasování ve Sněmovně o důvěře vládě. Vedení ODS tento požadavek rezolutně odmítlo.

5. listopadu

Vláda odeslala do sídla NATO v Bruselu oficiální přihlášku ke vstupu do Aliance.

8. listopadu

Na Staroměstském náměstí v Praze proběhla demonstrace organizovaná Českomoravskou komorou odborových svazů, na níž se volalo po odstoupení vlády premiéra Klause.

10.-13. listopadu

Na mnoha místech republiky (Praha, Brno, Olomouc, Liberec, Hradec Králové apod.) proběhly demonstrace proti narůstajícím projevům rasismu a nenávisti v české společnosti; byly vyvolány vraždou súdánského studenta skinem v pražské vysokoškolské koleji.

26. listopadu

Česká republika ustavila svou misi při NATO v Bruselu.

27. listopadu

Vrcholila aféra v ODS s anonymními sponzory a skandál kolem tajného konta této strany ve Švýcarsku; následovala hluboká vnitrostranická krize.

28. listopadu

Politické napětí mezi koaličními partnery (ODS, KDU-ČSL, ODA) vedlo k demisi lidoveckých ministrů. Část vedení ODS vyzvala premiéra V. Klause k demisi (druhý den se k výzvě přidal i prezident V. Havel).

29. listopadu

Po osmi měsících vystřídal ve funkci předsedy ODA M. Žantovského J. Skalický.

30. listopadu

Prezident V. Havel přijal v Lánech demisi vlády V. Klause a současně pověřil dosavadní vládu výkonem funkce až do sestavení nového kabinetu. V ČR vypukla vládní krize.

1. prosince

Došlo k ustavení tzv. politického klubu, občanského sdružení, které si kladlo za cíl 'konkurovat politickým stranám jako platforma realistického politického programu a instrument k ozdravení politické atmosféry v ČR'; mezi zakládajícími členy byli mj. J. Wagner, R. Battěk, M. Kocáb.

8. prosince

Prezident V. Havel pověřil předsedu KDU-ČSL J. Luxe, aby vedl politické rozhovory směřující k sestavení nové vlády.

9. prosince

Prezident V. Havel ve svém projevu před oběma komorami Parlamentu ČR podrobil zdrcující kritice vládu i samotného premiéra Klause.

10. prosince

V. Havel se stal oficiálním kandidátem na další pětileté prezidentské období.

13. prosince

Česká republika obdržela v Lucemburku spolu s dalšími 10 kandidáty oficiální pozvání ke vstupu do Evropské unie.

16. prosince

Ministři zahraničí 16 členských zemí NATO podepsali v Bruselu protokoly o přistoupení ČR, Maďarska a Polska k Alianci; dokumenty se počínaje rokem 1998 stanou předmětem ratifikace v parlamentech 19 států (16 členských a 3 uchazečských).

17. prosince

Prezident V. Havel jmenoval dosavadního guvernéra České národní banky J. Tošovského novým předsedou vlády a požádal ho, aby mu navrhl ke jmenování nový kabinet.

30. prosince

Designovaný český premiér J. Tošovský oznámil složení své vlády; v 17členném kabinetu zasedli 4 členové ODS (avšak nedelegovaní vedením strany), po 3 lidovcích a členech ODA, 7 nestraníků (do vlády navrženo 9 'nováčků'). Novou vládu jmenoval prezident V. Havel 2. ledna 1998.

13. ledna

Oznámeno založení přípravného výboru nové politické strany Občanská koalice - Politický klub; 29. března t. r. byl zvolen do čela strany J. Wagner.

17. ledna

Měsíc po ustavení platformy ODS bylo rozhodnuto 247 signatáři na setkání v Litomyšli o vzniku pravicové strany Unie svobody (US); na prvním republikovém shromáždění v Nymburku byl zvolen 22. února t. r. předsedou J. Ruml.

20. ledna

Na historicky první společné schůzi obou komor Parlamentu ČR proběhla ve Španělském sále Pražského hradu volba prezidenta. V 1. kole byli navrženi tři kandidáti - V. Havel (v Senátu získal 39 hlasů, ve Sněmovně 91 hlas), S. Fischer (5 hlasů v Senátu, 26 hlasů ve Sněmovně) a M. Sládek (1 hlas v Senátu, 22 hlasy ve Sněmovně); nikdo však nebyl zvolen. Do 2. kola postoupil jen V. Havel; při tomto hlasování získal 47 hlasů v Senátu a 99 hlasů ve Sněmovně (přesně tolik bylo třeba ke zvolení) a stal se opět prezidentem ČR.

28. ledna

Vláda J. Tošovského získala po dramatickém zákulisním vyjednávání důvěru v Poslanecké sněmovně (pro hlasovali 123 poslanci ČSSD, KDU-ČSL, ODA a US).

2. února

Prezident V. Havel udělil amnestii; v té době se nacházelo ve věznicích 22 005 odsouzených a obviněných, na základě amnestie bylo propuštěno 566 obviněných a 365 odsouzených.

20. února

V ODA se prohloubila krize v důsledku sponzorských skandálů s tajnými dárci (5,7 milionu Kč z Panenských ostrovů). Předseda ODA a vicepremiér J. Skalický podal demisi, neboť nebyl schopen vysvětlit aféry své strany kolem financování; novým předsedou ODA byl 5. dubna zvolen D. Kroupa.

22. února

Čeští hokejoví reprezentanti vybojovali na XVII. zimních olympijských hrách v japonském Naganu olympijské zlato. Hlavní město Praha jim přichystalo mohutné uvítání, vrcholící na Staroměstském náměstí (přivítalo je na 150 000 lidí).

16. března

Po odvysílání pořadu České televize o schůzce čelných představitelů ČSSD (M. Zemana a K. Machovce) s čechošvýcarskými podnikateli v roce 1995, jež se týkala jejich nabídky finanční podpory sociální demokracii výměnou za zajištění významných míst v hospodářské a politické sféře, propukla tzv. bamberská aféra.

27. března

Proti záměru vlády prodat státní podíly v některých uhelných a těžebních společnostech vstoupilo na 30 000 horníků severočeských revírů do stávkové pohotovosti; po jednáních se zástupci vlády (ministry J. Luxem a K. Kühnlem) byla pohotovost 2. dubna odvolána.

31. března

V belgické metropoli Bruselu zahájila česká delegace vedená ministrem zahraničí J. Šedivým přímé bilaterární rozhovory o podmínkách vstupu republiky do Evropské unie; jednání probíhala v rámci procesu rozšiřování unie o 11 kandidátů ze střední a východní Evropy a Kypru.

3. dubna

Parlament ČR přijal ústavní zákon o bezpečnosti republiky, umožňující vyhlášení stavu ohrožení, pokud jsou 'ohroženy demokratické základy státu'; do zákona bylo prosazeno i právo na stávku. Část opozice (KSČM a SPR-RSČ) upozorňovala na možnost zneužití tohoto zákona. Sněmovna současně přijala nový vysokoškolský zákon (s platností od 1. 1. 1999), který připouští zakládat soukromé vysoké školy; hojně diskutované zavedení školného bylo zamítnuto.

7. dubna

Ve Vladislavském sále Pražského hradu vyvrcholily za účasti prezidenta V. Havla oslavy 650. výročí založení Karlovy univerzity.

14. dubna

Během ozdravného pobytu v rakouských Alpách došlo k náhlému zhoršení zdravotního stavu prezidenta V. Havla. Po převozu na kliniku v Innsbrucku byl v kritickém stavu operován s podezřením na perforaci tlustého střeva. V následujících dnech se zde podrobil tracheostomii; jeho další léčba probíhala v letních měsících v pražské Ústřední vojenské nemocnici.

15. dubna

Naprostou většinou 154 proti 38 hlasům schválila Poslanecká sněmovna přistoupení ČR k Severoatlantické smlouvě (proti hlasovali komunističtí a republikánští poslanci). Druhá komora českého Parlamentu, Senát, schválila vstup do NATO 30. dubna t. r.; pro hlasovali 64 senátoři, proti byli tři a dva se zdrželi hlasování.

13. května

Na tiskové konferenci zveřejnila ODS výsledky forenzního auditu, který zjistil porušování zákonů, chyby v účetnictví a další nedostatky (např. krácení daní, černé fondy) v hospodaření této strany.

16. května

Několik ekologických a anarchistických skupin uspořádalo v Praze demonstraci (pod názvem Global Street Party 98 - Globální pouliční slavnosti), která na několika místech přerostla v ničivé řádění a rabování.

20. května

Na 5 tisíc zemědělců z celé ČR protestovalo na Staroměstském náměstí v Praze proti špatnému stavu českého zemědělství.

8. června

Deset odborových svazů státních zaměstnanců vyhlásilo jednohodinovou výstražnou stávku za dvacetiprocentní zvýšení platů; zúčastnilo se jí na 800 000 státních zaměstnanců.

19. a 20. června

Proběhly předčasné volby do Poslanecké sněmovny; nejvíce hlasů získala ČSSD (32,31 %), za ní skončila ODS (27,74 %), třetí se umístila KSČM (11,03 %), následovaly KDU-ČSL (9 %) a US (8,60 %); z dosavadních parlamentních stran se do nové Sněmovny nedostala SPR-RSČ (3,9 %). Rozložení křesel ve sněmovně bylo následující: ČSSD - 74, ODS - 63, KSČM - 24, KDU-ČSL - 20, US - 19. Předsedou Sněmovny byl 17. července zvolen V. Klaus (ODS).

22. června

Prezident V. Havel po sérii dvoustranných konzultací na Pražském hradě s šéfy ČSSD, ODS, KDU-ČSL a US požádal předsedu nejsilnější strany M. Zemana, aby zahájil jednání o budoucí vládě.

9. července

Vedení ČSSD a ODS podepsala smlouvu mezi oběma stranami o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR; smlouva umožňovala sestavit menšinovou vládu ČSSD při toleranci ODS. Současně zaručovala nejdůležitější křesla ve Sněmovně (i v Senátu) pro opoziční ODS. Vedení Unie svobody i KDU-ČSL označila dohodu za protiústavní.

17. července

V. Havel přijal z rukou premiéra J. Tošovského demisi dosavadní vlády a současně pověřil tuto vládu, aby vykonávala své pravomoci do nástupu nového kabinetu. J. Tošovský se vrátil do křesla guvernéra České národní banky (jmenován 22. července).

22. července

Prezident V. Havel jmenoval v Trůnním sále Pražského hradu menšinovou 'jednobarevnou' vládu ČSSD v čele s M. Zemanem; jediným nestraníkem byl ministr spravedlnosti O. Motejl (od ledna 1990 předseda Nejvyššího soudu ČSFR, funkce mu zůstala i po rozpadu federace).

23. července

Horská oblast okresu Rychnov nad Kněžnou a také menší část Královéhradecka byly postiženy mohutnými přívalovými dešti, které způsobily rozsáhlé povodně; zhruba 30 obcí bylo zaplaveno, obětí se stalo 7 občanů, škody dosáhly částky 1,8 miliardy korun.

19. srpna

Poslanecká sněmovna vyslovila po dvoudenní rozpravě vládě M. Zemana důvěru; přesně v režii smlouvy mezi ČSSD a ODS opustili všichni poslanci Klausovy strany jednací sál, takže stačily 73 hlasy sociálních demokratů k získání podpory.

24. srpna

Na ustavujícím shromáždění v Hradci Králové byla založena nová politická strana s převážně komunálním zaměřením - Volba pro město; předsedou se stal M. Dvořák.

1. září

Předsedové KDU-ČSL (J. Lux), Unie svobody (J. Ruml), ODA (D. Kroupa) a DEU (R. Majzlík) uzavřeli koaliční smlouvu pro podzimní senátní volby.

2. září

Vláda v souvislosti se vstupem ČR do NATO přijala usnesení, jímž uložila zpravodajským službám, aby prošetřovaly osoby vykonávající funkce ve strategicky významných organizacích a obchodních společnostech s významnou majetkovou účastí státu.

23. září

V rámci protikorupční akce 'čisté ruce' založila vláda Výbor na ochranu ekonomických zájmů, v jehož čele stanul premiér M. Zeman.

24. září

Předseda KDU-ČSL J. Lux rezignoval vzhledem k chronické leukémii na stranickou funkci i na předsednictví v poslaneckém klubu; úřadujícím šéfem lidovců se stal J. Kasal.

8. října

ODS oficiálně představila svou patnáctičlennou stínovou vládu v čele s V. Klausem.

12.-14. října

Ve Vladislavském sále Pražského hradu proběhla mezinárodní konference Fórum 2000 věnovaná globalizaci a perspektivám světového vývoje; zúčastnilo se jí více než 50 předních světových ekologů, politologů a činitelů veřejného života.

14. října

Podle zprávy Rady Evropy o demografickém vývoji v Evropě ubývá od roku 1994 počet obyvatel ČR. Koncem roku 1997 žilo v ČR 10 299 tisíc lidí; průměrný věk českých mužů činil 70,5 roku (23. místo mezi 40 státy Rady Evropy), u žen byl průměrný věk 77,5 roku (24. místo).

Sněmovna v prvním čtení neschválila vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999 se schodkem 26,8 miliardy korun.

23. října

Informace, že prezident V. Havel neudělí bývalému vídeňskému starostovi H. Zilkovi kvůli podezření ze spolupráce s StB navržený Řád bílého lva IV. třídy, odstartovala politickou aféru; ta byla 'ukončena' Zilkovou cestou do Prahy 8. prosince 1998 a přijetím u V. Havla, který vyjádřil politování nad aférou a omluvil se H. Zilkovi za 'ten díl viny, který nese jeho kancelář'.

10. listopadu

Ministr zahraničí J. Kavan zahájil v Bruselu jednání o vstupu ČR do Evropské unie.

11. listopadu

Ostrou reakci katolické církve vyvolal návrh vlády na složení komise pro řešení vztahu mezi státem a církvemi; kardinál M. Vlk odmítl účast v práci této komise a zpochybnil důvěryhodnost vlády ČSSD. Vláda a katolická církev se dostaly do nejostřejšího konfliktu po listopadu 1989. Za zprostředkování prezidenta V. Havla vláda 23. listopadu 1998 dialog s křesťanskými církvemi obnovila.

13.-14. listopadu

Proběhly volby do obecních zastupitelstev a 1. kolo do třetiny Senátu; v komunálních volbách se volilo do 6184 obecních zastupitelstev a 134 městských, obvodních a místních částí statutárních měst. Nejvíce mandátů získali nezávislí kandidáti (13,17 %) před KDU-ČSL (11,4 %). 1. kolo senátních voleb vyznělo nejlépe pro ODS: do 2. kola postoupilo 22 kandidátů ODS, 15 kandidátů ČSSD, 14 zástupců tzv. čtyřkoalice a 3 kandidáti KSČM. Volební účast byla 42,3 %.

20.-21. listopadu

Ve 27 obvodech proběhlo 2. kolo senátních voleb za účasti 20,36 % oprávněných voličů. Nejvíce senátorů získala čtyřkoalice (13), ODS obdržela 9 míst, ČSSD 3 senátory, KSČM 2 senátory. Rozložení v Senátu bylo následující: ODS - 26, ČSSD - 23, KDU-ČSL - 17, US a ODA - 11, KSČM - 4 senátorská místa.

25. listopadu

Poslanci podpořili vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999 a postoupili jej do druhého čtení.

27. listopadu

Traktory a nákladními auty zablokovali mezi 13. a 14. hodinou zemědělci silniční 'tahy' na celém území republiky (s výjimkou Prahy), aby tak protestovali proti dotovaným dovozům zemědělských produktů ze zemí EU a upozornili na kritickou situaci v českém zemědělství.

1. prosince

Schválením protokolů o vstupu ČR, Polska a Maďarska do NATO senátem parlamentu Nizozemského království se definitivně uzavřel ratifikační proces ve všech 16 členských zemích Aliance.

4. a 5. prosince

V Drážďanech proběhlo 1. výroční zasedání česko-německého Diskusního fóra; nová německá vláda sice znovu zopakovala stanovisko své předchůdkyně, že považuje 'vyhnání sudetských Němců za bezpráví', ale současně potvrdila změnu v dialogu.

11. prosince

K ozdravení české ekonomiky vyvolal V. Klaus schůzku s premiérem M. Zemanem, guvernérem ČNB J. Tošovským a předsedou ČMKOS R. Falbrem.

16. prosince

Po dramatickém průběhu a horečném vyjednávání ČSSD a ODS na základě tzv. opoziční smlouvy byla zvolena (až ve druhém kole a většinou jediného hlasu) do čela Senátu L. Benešová, místopředsedkyně ODS.

15. ledna

S výraznou převahou 114 proti 83 hlasům byl schválen návrh rozpočtu na rok 1999 se schodkem 31 miliard Kč; 27. dubna t. r. bylo oznámeno navýšení schodku na 47,5 miliardy korun.

29. ledna

ČR obdržela oficiální pozvání k přistoupení k Severoatlantické alianci.

8. února

Zveřejněna statistika o počtu nezaměstnaných v ČR; v lednu 1999 dosáhla 8,1 % (tj. 416 940 občanů). Nejvíce lidí bez práce bylo na Moravě a v severních Čechách (Mostecko, Lounsko, Chomutovsko).

24. února

Vláda vydala zprávu o stavu české společnosti. Zvlášť ostré kritice zde bylo podrobeno 'nekompetentní vedení transformačního procesu vládami v minulých letech, které způsobilo propad hrubého domácího produktu, což vedlo k hrubé zahraniční zadluženosti kolem 25 miliard dolarů'.

26. února

Prezident V. Havel podepsal v Trůnním sále Pražského hradu listinu o přístupu ČR k Severoatlantické smlouvě, čímž byl u nás završen ratifikační proces vstupu ČR do Aliance. Ceremoniál byl narušen pískotem a zapálením kartičky se symbolem NATO jedním z přítomných fotografů.

6. března

Na zámku v Lánech proběhla schůzka šéfů ČSSD (M. Zemana), KDU-ČSL (J. Kasala), US (J. Rumla) a ODA (D. Kroupy) s prezidentem V. Havlem o nutnosti řešit ekonomickou krizi v zemi spolu s ústavními změnami, jež by přiblížily ČR do euroatlantických struktur; Havlovo pozvání odmítla ODS, zástupce KSČM nebyl přizván.

8. března

U příležitosti návštěvy premiéra M. Zemana v Bonnu (SRN) bylo vydáno oboustranné prohlášení, v němž obě vlády vyjádřily snahu 'udělat definitivní tlustou čáru za minulostí a nezatěžovat své vztahy právními nebo finančními otázkami'.

12. března

V aule Trumanovy knihovny v americkém městě Independence (stát Missouri) se Česká republika spolu s Maďarskem a Polskem stala novým členem NATO, čímž se počet členů Aliance rozrostl na devatenáct. Česká armáda měla v té době 58 tisíc vojáků. Symbolickou tečku za přijímáním učinilo vztyčení české státní vlajky před sídlem Aliance v Bruselu dne 16. března t. r.

24. března

Vláda ČR vydala prohlášení k zahájení bombardování Jugoslávie leteckými silami osmi států NATO, v němž uvedla, že 'dává přednost diplomatickému řešení kosovské krize'. Vyjádření českých politiků k vzniklé složité situaci bylo značně nejednotné a rozporuplné. Letadla NATO využívala k náletům i český vzdušný prostor. Nálety na vojenské i civilní cíle v Jugoslávii byly zdůvodňovány nutností zabránit humanitární katastrofě v Kosovu. Spory o smyslu války šly napříč českým politickým spektrem i občanskou veřejností. Nálety byly ukončeny 9. června večer (po 79 dnech).

9.-11. dubna

V Praze proběhl 29. sjezd ČSSD; jejím předsedou byl znovu zvolen M. Zeman.

11. dubna

Česká vláda se vyslovila proti případnému zásahu pozemních sil NATO v Kosovu, avšak nevyloučila možnost účasti našich vojáků při ochraně kosovských uprchlíků na území Albánie.

14. dubna

Po několikatýdenních rozporuplných diskusích schválila vláda tzv. revitalizační program k 'znovuvzkříšení českého hospodářství'; opozice přijatou podobu revitalizace podrobila ostré kritice.

Sněmovna i Senát vyslovily souhlas s vysláním české polní nemocnice do Albánie; vlak s první částí jejího vybavení vyjel z Kralup nad Vltavou 28. dubna t. r.

19. dubna

Vláda schválila poskytnutí českých vojenských a civilních letišť (Praha-Ruzyně, Ostrava-Mošnov) pro potřeby letadel Aliance k operacím v Jugoslávii. Vyjádřila rovněž souhlas s pozemním tranzitem jednotek NATO s výzbrojí a municí přes české území; ke schválení obou komor Parlamentu ČR došlo 21. dubna t. r. Podle průzkumu veřejného mínění nadpoloviční většina (56 %) občanů útoky NATO odmítala, jen zhruba třetina s nimi souhlasila.

23. dubna

Ve Washingtonu začalo třídenní vrcholné setkání představitelů 19 členských zemí NATO, jehož se poprvé zúčastnila i Česká republika; došlo zde k přijetí nové strategické koncepce 'Aliance pro 21. století'.

28. dubna

Na letiště Ostrava-Mošnov přiletěla první skupina 115 běženců z Kosova; celkem bylo letecky dopraveno do ČR přes 800 kosovských Albánců. Jejich návrt do vlasti započal 13. srpna 1999.

1. května

Na Národní třídě v Praze došlo k ostrému střetu anarchistů s policií; na 500 anarchistů protestovalo proti shromáždění skinheadů na Střeleckém ostrově.

12. května

Ministr zahraničí J. Kavan seznámil poslance Sněmovny se společným česko-řeckým mírovým plánem k politickému řešení kosovské krize; návrh počítal s aktivním zapojením Rady bezpečnosti OSN do řešení krize, s přerušením leteckých úderů (na 2-3 dny) jako gesto dobré vůle a se stažením většiny srbských jednotek z Kosova. Mírový plán se setkal s rozporuplnou reakcí, ze strany české opozice byl odmítnut.

Po mnoha letech vedené polemiky rozhodla vláda o dostavbě temelínské jaderné elektrárny; usnesení vlády vyvolalo vlnu nesouhlasu, zejména ekologů (i z Rakouska).

26. května

Vláda schválila kontroverzní návrh tiskového zákona, který ve svých důsledcích může omezovat svobodu slova; kritika návrhu zákona zaznívala především z řad představitelů opozice.

28. května-4. června

Za silných bezpečnostních opatření proběhlo ve Vyškově velitelsko-štábní cvičení Co-Operative Guard 99, jehož se zúčastnilo kolem 2 tisíc vojáků z 26 států NATO a Partnerství pro mír.

29. května

V Českých Budějovicích proběhl sjezd KDU-ČSL; novým předsedou se stal J. Kasal, dosavadní zastupující předseda.

1. června

Na Staroměstském náměstí v Praze protestovalo přes 5 tisíc zemědělců proti kritické situaci v zemědělství.

Severoatlantická aliance poprvé použila české železniční tratě k přepravě vojenské techniky; transport překročil hranici u Domažlic a byl určen pro mírové síly KFOR, jež později působily v Kosovu. Další vlak projel tentýž den železniční stanicí v Ústí nad Labem.

Ve Frýdku-Místku proběhla protestní demonstrace asi 3 tisíc účastníků proti narůstající nezaměstnanosti a proti neschopnosti vlády řešit složitou ekonomickou situaci v ČR (pokles výroby, nevyplácení mezd apod.).

3. června

Sněmovna schválila novelu zákona o penzijním připojištění (s platností od roku 2000), která bude znamenat zvýšení státního příspěvku o čtvrtinu, prodloužení jeho vyplácení a některé daňové úlevy.

5. června

Útokem na budovu amerického velvyslanectví a rvačkami s policisty na Malostranském náměstí skončil v Praze několikahodinový pochod zhruba pěti tisícovek účastníků Global Street Party.

26. června

Vytrvalec E. Zátopek, držitel čtyř olympijských medailí a legenda české atletiky, byl vyhlášen vítězem ankety Olympionik století; medaili století získal zlatý hokejový tým ze ZOH v Naganu 1998.

5. července

Česká průzkumná rota překročila makedonsko-kosovskou hranici a vydala se na sever jihosrbské provincie Kosovo; zde bude ve vesnici Sibovac (v britském sektoru) plnit úkoly v rámci mezinárodní mise KFOR.

23. července

Veřejnosti se představila nově utvořená iniciativa českých intelektuálů a vesměs bývalých politiků Impuls 99, která si klade za cíl 'ozdravění politického klimatu v zemi, podporu rozvoje občanské společnosti, řešení společenských problémů a zlepšení vztahů mezi lidmi'; prvními signatáři se stalo na dvě stě osob.

5. srpna

Televize NOVA zahájila vlastní vysílání, čímž vrcholil spor mezi společností CET 21 a Českou nezávislou televizní společností, který měl pokračování v dalších týdnech.

11. srpna

V České republice došlo k částečnému zatmění Slunce; úplné zatmění nastalo v našich zemích v roce 878, 1415 a naposledy 12. května 1706, k dalšímu dojde 7. října 2135.

27.-28. srpna

V Praze proběhlo (po vzájemných útocích mezi kandidáty a za nízké účasti voličů - 33 %) první kolo doplňovacích senátních voleb; z osmi kandidátů přesvědčivě zvítězil Václav Fischer (nezávislý, 71 %).

3. září

Bankovní rada České národní banky vyřadila Moravia banku, a. s., ze stabilizačního programu a současně zahájila vůči ní správní řízení o odnětí bankovní licence; jednalo se již o sedmnáctou českou banku (od září 1993), která musela nedobrovolně ukončit činnost.

28. září

Na tzv. svatováclavské konferenci byla uzavřena nová koaliční dohoda čtyřkoalice (Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU) s proklamovaným cílem vyhrát příští volby.

5. října