CATEGORII DOCUMENTE |
Bulgara | Ceha slovaca | Croata | Engleza | Estona | Finlandeza | Franceza |
Germana | Italiana | Letona | Lituaniana | Maghiara | Olandeza | Poloneza |
Sarba | Slovena | Spaniola | Suedeza | Turca | Ucraineana |
DOCUMENTE SIMILARE |
|
TERMENI importanti pentru acest document |
|
PØED OLOMOUCÍ, V OLOMOUCI
| |
Olomouc |
Rok 1306. Uplynul první rok vlády mladého, sedmnáctiletého krále Václava
III. Byl poznamenán jeho pitkami, hýøením, rozhazováním majetku. Dlouho se
nenašel nikdo, kdo by mu domluvil, Václav byl pøece král. Pak to však nìkdo
udìlal, podle jednìch si ho vzal na paškál zbraslavský opat Konrád, podle
druhých to byli pražští mìšané, kdo králi otevøel oèi. I když - mezi námi -
bylo to pozdì.
Ale vùbec nejvíc dala èeskému králi za vyuèenou skuteènost, která ho
obklopovala. Kolem Èeského království to vøelo, a nejvíc v Polsku, jehož korunu
mìl Václav posazenou na hlavì. Polákùm se kupodivu vùbec nelíbilo být pod
Èechy.
Pøed èasem tomu bylo jinak. Pøed pár lety se o èeskou vládu v Polsku pøímo
ucházeli. 'Tento slavný král je pøemocný,' øíkali si o našem
Václavovi II., 'je rozmnožovatelem a milovníkem pokoje, má pøemnoho
pokladù, drží témìø všechny zemì kolem nás, proto nás nejlépe ochrání pøed
nepøátelskými útoky.' Pochopitelnì, že bylo tøeba nabídnout nejenom trùn a
korunu, ale i princeznu. 'A tak nabídneme tomuto králi za manželku pannu
Alžbìtu, jedinou dceru a dìdièku našeho krále; tak budeme míti my i Èechové
jednoho krále a spoleèný zákon pøátelského spolužití.' A tak dostal Václav
II. za ženu ètrnáctiletou princeznu Alžbìtu neboli Elišku Rejèku a Václav III.
macechu, starší o jeden rok a jeden mìsíc, než byl on sám jako její nevlastní
syn. Jenomže manžel a tatínek Václav II. je nyní už víc než rok po smrti a
Eliška Rejèka je vdovou. Dlouho jí nezùstane - ještì v tomto roce, tedy 1306., se
vdá za Habsburka Rudolfa. Je tu však poøád zemì, kterou pøinesla Èechùm jaksi
vìnem. Polsko.
'Vzmáhání se moci Vladislava Lokýtka v Polsku,' zpravuje nás
František Palacký, 'vyrušilo krále koneènì z dlouhé jeho a zpustlé
neèinnosti. Námìstkové jeho v onìch zemích, Mikuláš Opavský (vévoda v
Krakovsku) a Jindøich z Lipé (ve Velikém Polsku) oznamovali, že jim nebude lze
se udržeti, nedostane-li se jim z Èech pomoci branné.' V Polsku zaèala být
pro Èechy horká pùda. Prapor boje proti èeské nadvládì zdvihl starý sok
Pøemyslovcù Vladislav Lokýtek. Na rozdíl od minula tentokrát úspìšnì.
Pøemyslovské panství v Polsku se zaèalo otøásat v základech. Nìkterá mìsta se
vyslovila pøímo pro Lokýtka (napøíklad Bøest Kujavský), menšina, která byla na
stranì Èechù, se musela uchýlit pod ochranu vojenských posádek. V Toruni zaèalo
vyjednávání. Je o tom zachovaná listina, ve které se øíká, že 'po èas
pøímìøí, které potrvá až do svatého Michala toho roku, bude moci Vladislav
Lokýtek s malou družinou do mìsta Bøestu svobodnì docházeti, aby tam s
plnomocníkem krále èeského mohl o míru beze všeho vyrušování vyjednávat.'
Zdálo se, že obì strany budou mít rozum a pokusí se nalézt nìjaké pøijatelné
øešení, ale další události ukázaly, že Lokýtkovi bylo pøímìøí jen záminkou, aby
mohl ještì lépe pøipravit svùj útok.
Události se hnuly dopøedu: Zatímco jeho spojenec Jindøich Hlohovský vpadl do
Poznaòska, pøepadl na jaøe 1306 Lokýtek královský hrad Wawel. Ve shodì s
Lokýtkem jednali i Litevci, kteøí vtrhli do zemì. Když ve stejnì dobì Vladislav
Lokýtek dostal slíbené uherské posily, bez jakýchkoli skrupulí a výèitek
svìdomí vìrolomnì porušil pøímìøí, které mìlo trvat až do svatého Michala (tedy
do záøí), a zaútoèil na nic netušící èeskou posádku v tehdy nejmocnìjším
polském mìstì Krakovì. Královský hrad padl do Lokýtkových rukou a to
pøedstavovalo drtivou ránu pro existenci èeského panství v Polsku. Pan Oldøich
z Boskovic (to byl èeský hejtman ve Velkém Polsku) mìl sice oporu v opevnìných
mìstech s posádkami, jako byl Kališ, Hnìzdno, Mogilno a mnohé další, ale èeho
je moc, toho je pøíliš. A bylo to zøejmì tohleto akutní nebezpeèí, a ne žádná
domluva, co pøimìlo Václava III. jednat rozumnì.
'Proto naøídil snìm èeský všeobecnou hotovost a výpravu k ochránìní a
udržení zemí polských, jako by je již považoval za èásti øíše èeské; nebo
podle zákona i obyèeje výprava taková nemohla ni žádána, ni povolována býti,
leda na obranu vlasti.' Zákony nezákony, obyèeje neobyèeje - v Polsku jsou
ohroženy naše životní zájmy! Tyto (a podobné) vìty padají vždycky, když je
zapotøebí poslat nìkam nìjakou armádu. Dìje se tak odnepamìti až do dneška.
Mladý král Václav se postavil se èela narychlo zbudované armády. Bylo to jasné
- najednou si chtìl pøevelice vydobýti ostruh rytíøe bojovníka jinde než u
stolu krèemního èi na loži s nevìstkami. Na dobu své nepøítomnosti svìøil vládu
v zemi svému novému švagrovi Jindøichu Korutanskému. Korutanec se stal v zemi
po Václavovi nejvyšším pánem a v dobì jeho nepøítomnosti prvním mužem
království. Jindøich se na základì dohody sjednané ještì za života Václava
Druhého oženil pøed pár mìsíci v Praze s Annou, o dva roky mladší sestrou
Václava III. Z toho sòatkového spojení vyplynuly pro obì strany nároky na
korutanský nebo èeský trùn v pøípadì smrti právoplatného držitele. Nikdo ovšem
tenkrát netušil, nemohl tušit, jak brzy nabude èerstvì uzavøená dohoda
závažného smyslu Bylo léto 1306 a v Èeském království probíhaly pøípravy
protipolského tažení.
Zemská hotovost se dala dohromady dost ledabyle. Zemská hotovost je nìco jako
mobilizace - na žoldnéøskou armádu nemìl Václav dost penìz. Vojsko se mìlo
sejít v Olomouci.
Tragédie se blížila. Pøesná data ale chybìjí. Nevíme, kdy se Václav dozvìdìl o
pádu Krakova, nevíme ani, kdy byla vyhlášena zemská hotovost. Panstvo pøíliš
nadšeno nebylo kdo si to vymyslel, aby zemská hotovost šla dobývat nìjaký
Krakov?! Ale jeden èin, který se vztahuje k výpravì do Polska, je datován
pøesnì. 14. kvìten roku 1306. Toho dne se totiž Václav rozhodl, že založí
cisterciácký klášter. Mìl být zasvìcený Pannì Marii, jmenovat se mìl Trùn Boží
a stát mìl v místech, kde se dnes rozkládá mìsto Vsetín. Václav mu urèil i
pravidelný dùchod z kutnohorské urbury. 100 høiven støíbra. (To se král
nepøedal.) Tahleta èástka dokumentovala spíš dobrou vùli než královo bohatství.
(To je fakt, královská pokladna zívala prázdnotou.) V dobrém úmyslu napodobil
Václav III. svého otce. I on pøed váleèným tažením založil cisterciácký
klášter. Bylo to ušlechtilé gesto Ušlechtilé Bylo ve stylu 'nìco za
nìco.' Král dal souhlas se založením nového cisterciáckého centra nejenom
proto, aby zajistil, že se mniši budou modlit za zdar jeho tažení, ale souèasnì
si od nich pùjèuje. Od zbraslavského kláštera si vypùjèuje jejich pøekrásný
zlatý køíž a ještì další relikvie, aby mìl èím vyzdobit svou polní kapli. To
napovídá mnohé o Václavovì finanèní situaci
Nepatrná poznámka na okraj: S pøípadem souvisící jen nepøímo, leè pro tuto zemi
doslova charakteristická: po vraždì Václava kdosi ten zlatý køíž ukradl.
Èervenec 1306. Král vydává 2. èervence v Praze ještì jednu listinu. Bylo to
ještì v Praze, ale už se týkala Olomouce, kam mìl namíøeno. Daroval v ní
olomouckým mìšanùm malý lesík poblíž mìsta, aby ho vykluèili a založili zde
obec. Zaèátkem èervence byl tedy Václav ještì v hlavním mìstì, ale souèasnì už
rozhodl o tom, kde se sejde zemská hotovost: u Olomouce. Aby odškodnil tamìjší
mìšany, dává jim svou poslední listinou právo na onen les. Pak už zbývalo
jenom nasednout na konì. Nevíme, kdy král vyjel se svými vojenskými oddíly z
Prahy. Jisté je pouze jedno: 4. srpna 1306 byl už v Olomouci. Tady uèinil
poslední zastávku na èeské pùdì. Možná si tu chtìl odpoèinout, dojednat
podrobnosti dalších operací. Byl u osudového cíle svého života. Vzápìtí ho
kdosi neznámý zavraždil
Kriminalisté, kteøí vyšetøují násilnou smrt, musejí zodpovìdìt sedm základních
otázek plus ještì jednu, tak zvanou Ciceronovu. Tak si je vezmeme popoøádku.
Tak, jak je seøadil v souvislosti právì s pøípadem Václava III. spisovatel
Miroslav Ivanov. První otázka zní lakonicky:
Co? Co se stalo? Urèuje nám, oè vlastnì bìží, tedy charakter spáchaného èinu.
Šlo o vraždu, sebevraždu, nešastnou náhodu? Postupnì vyluèujeme nesprávné
verze, až koneènì víme, co máme pøed sebou.
Druhá otázka zní: Kdy? Tedy kdy byl èin spáchán? Tady už se rozvíjí samo
pátrání; nìkdy se totiž stává, že její zodpovìzení omezuje okruh možných
pachatelù.
Jdeme dál. Tøetí otázka: Kde? Kde byl èin proveden? Je dùležitá pro posouzení
dalších možných stop. Místo vraždy nemusí být totožné s místem nálezu obìti.
Otázka èíslo ètyøi jde pøímo na tìlo: Kdo? Tedy kdo èin spáchal? Tady bývá
zakopaný pes, protože správné øešení je vlastnì centrem a také cílem celého
kriminalistického pátrání. To znamená: dopadnout pachatele, usvìdèit ho a
pøedat soudu.
Otázku pátou a šestou mùžeme postavit vedle sebe: Jak - a èím? Jak byl èin
spáchán a èím byl proveden? Jsou to otázky pomocné, ale nìkdy právì díky jim
lze usvìdèit pachatele.
A jsme u otázky poslední, sedmé: Proè? Proè byl èin spáchán? Ta má svou
dùležitost spoleèenskou, nehledì na to, že na ní bývá závislá velikost trestu.
Takhle tedy zní tìch sedm základních otázek. v Øeè však byla ještì o jedné.
Øíká se jí Ciceronova. Ta zní: 'Cui bono?' Neboli: 'V èí
prospìch? Komu je to dobré?' Tu vìtu poprvé vyslovil nikoli Cicero, i je
nazývána 'Ciceronova,' v premiéøe ji vyøkl øímský tribun lidu Lucius
Casssius Longinus Ravilla, jenž proslul jako spravedlivý soudce. Cicero ji
použil o tøi generace pozdìji, pøièemž se zasloužil o její vìhlas. Na všech sedm
plus jednu otázku se v tomto složitém pøípadì dnes nedostane, ale ani
kriminalistùm se nepodaøí vyøešit pøípad na jeden zátah. A ten náš pøípad je
starý už skoro osm století.
Král na Krakov táhl došel k Olomouci,
jeho dùm byl návštìv plný ve dne v noci.
Jsme na místì. V mìstì Olomouci. Tady se ta vražda stala. Vražda? Ale byla to
opravdu vražda? Øíkají to pøece všichni kronikáøi, i tehdejší úøední záznam to
tvrdí. Co tvrdí? Že mùžeme nešastnou náhodu, ale i sebevraždu vylouèit. Že
bìží o jasnou, dokonanou vraždu. Ten úøední záznam, o kterém tu padla zmínka.
tím je úmrtní kniha olomouckého kostela. U data 4. srpna 1306 v ní stojí
naprosto jednoznaèný latinský nápis. V pøekladu zní:
'Zemøel král Václav, který byl zabit Durynkem v Olomouci v domì pana
dìkana Budislava a má jednu høivnu v Surovicích. Zavraždìn je roku 1306.'
'Occisus est. Zavraždìn jest.' V tìchto dvou vìtách z úmrtní knihy je
snad všechno, co potøebujeme. Ba dokonce i to, co pro své pátrání
nepotøebujeme. Jistì, text z úmrtní knihy olomouckého kostela dává pøesnou
odpovìï nejen na otázku první - tedy co se vlastnì stalo - ale øeší i otázku
druhou, totiž: Kdy byl èin spáchán? Datum je jasné: 4. srpna roku 1306. Co mùže
být pøesnìjšího než zápis v úmrtní knize kostela? Další záznam, týkající se
vraždy, zanesl kdosi do úmrtní knihy olomouckého kostela o den pozdìji, tedy k
5. srpnu. Vysvìtluje v nìm mnohé, mezi jiným dokonce i hodinu vraždy:
'Václav, král èeský sedmý, když vyšel po poledni v paláci na vzduch, byl
zavraždìn.' Ten zápis vznikl den po vraždì. Mìl by být tedy pøesný, pokud
by ovšem pisatel nemìl zájem celou vìc zkreslit Další svìdek tragédie -
Zbraslavská kronika - uvádí o datu èinu: 'Zabit pak byl tento slavný král
uherský, èeský a polský léta Pánì 1306. dne 4.srpna v osmnáctém roce vìku svého'
O denní hodinì nic neøíká, jenom poznamenává: 'Když totiž v letní dobì na
osvìžení sebe sám jediný na paláci, odìn jsa jen spodním rouchem a pláštìm,
kdosi k jinochovi (úkladu nikterak netušícímu) pøikroèil a jeho, maje k tomu
pøíležitost, tøemi smrtelnými ranami zranil a dal se na útìk' Ještì tu
jsou další svìdectví. Kupøíkladu anály osterhovienské struènì øíkají, že
'když v poledne odpoèíval na lùžku, zabili ho.' Nejpodrobnìji ale
popisuje èin kronikáø, kterému se øíká Dalimil, protože se neví, jak by se mu
mìlo øíkat jinak. I Dalimil ví, že se to všecko stalo v poledne Pøesnìji -
po poledni
Král Vanìk, jda na vojnu do Krakova,
do Olomúce pøijide,
a tu mnoho lidí sì k nìmu snide.
(Já bych navrhoval použít radìji novodobého pøebásnìní, tím spíš, že se Hanì
Vrbové to pøetlumoèení povedlo náramnì:)
Král na Krakov táhl, došel k Olomouci,
jeho dùm byl návštìv plný ve dne v noci,
takže odpoèinout si mohl jen zøídka.
Právì den pøed velkým svátkem Dominika
chtìl si po poledni zdøímnout aspoò krátce.
Pøed komnatu jeho tajnì Durynk vkrad se,
nebyl tam už nikdo kromì komorníka.
Durynk pøikrèil se v temném koutì zticha.
Král se vzbudí, vstane, pøenáramnì vzdychá,
pošle pro dìkana, je mu smutno, divnì.
A tu Durynk vnikne do královy sínì,
na schod pomáhá mu a v tom okamžiku
vbodne bezbrannému králi v hrdlo dýku.
Ach ano. Ten pøípad je èím dál zamotanìjší, nepøehlednìjší a neèitelnìjší. A
pøitom tímto zjištìním uzavíráme teprve tøetí otázku z celkového poètu sedmi
plus jedné. Budeme muset v dalším vyšetøování èeského krále a posledního
Pøemyslovce v jedné osobì pokraèovat zase pøíštì.
Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare |
Vizualizari: 483
Importanta:
Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2025 . All rights reserved