Scrigroup - Documente si articole

     

HomeDocumenteUploadResurseAlte limbi doc
BulgaraCeha slovacaCroataEnglezaEstonaFinlandezaFranceza
GermanaItalianaLetonaLituanianaMaghiaraOlandezaPoloneza
SarbaSlovenaSpaniolaSuedezaTurcaUcraineana

BiologieBudovaChemieEkologieEkonomieElektøinaFinanceFyzikální
GramatikaHistorieHudbaJídloKnihyKomunikaceKosmetikaLékaøství
LiteraturaManagementMarketingMatematikaObchodPoèítaèùPolitikaPrávo
PsychologieRùznéReceptySociologieSportSprávaTechnikaúèetní
VzdìláníZemìdìlstvíZemìpisžurnalistika

PØED OLOMOUCÍ, V OLOMOUCI

historie



+ Font mai mare | - Font mai mic



DOCUMENTE SIMILARE

TERMENI importanti pentru acest document

PØED OLOMOUCÍ, V OLOMOUCI



Olomouc

Rok 1306. Uplynul první rok vlády mladého, sedmnáctiletého krále Václava III. Byl poznamenán jeho pitkami, hýøením, rozhazováním majetku. Dlouho se nenašel nikdo, kdo by mu domluvil, Václav byl pøece král. Pak to však nìkdo udìlal, podle jednìch si ho vzal na paškál zbraslavský opat Konrád, podle druhých to byli pražští m욝ané, kdo králi otevøel oèi. I když - mezi námi - bylo to pozdì.
Ale vùbec nejvíc dala èeskému králi za vyuèenou skuteènost, která ho obklopovala. Kolem Èeského království to vøelo, a nejvíc v Polsku, jehož korunu mìl Václav posazenou na hlavì. Polákùm se kupodivu vùbec nelíbilo být pod Èechy.
Pøed èasem tomu bylo jinak. Pøed pár lety se o èeskou vládu v Polsku pøímo ucházeli. 'Tento slavný král je pøemocný,' øíkali si o našem Václavovi II., 'je rozmnožovatelem a milovníkem pokoje, má pøemnoho pokladù, drží témìø všechny zemì kolem nás, proto nás nejlépe ochrání pøed nepøátelskými útoky.' Pochopitelnì, že bylo tøeba nabídnout nejenom trùn a korunu, ale i princeznu. 'A tak nabídneme tomuto králi za manželku pannu Alžbìtu, jedinou dceru a dìdièku našeho krále; tak budeme míti my i Èechové jednoho krále a spoleèný zákon pøátelského spolužití.' A tak dostal Václav II. za ženu ètrnáctiletou princeznu Alžbìtu neboli Elišku Rejèku a Václav III. macechu, starší o jeden rok a jeden mìsíc, než byl on sám jako její nevlastní syn. Jenomže manžel a tatínek Václav II. je nyní už víc než rok po smrti a Eliška Rejèka je vdovou. Dlouho jí nezùstane - ještì v tomto roce, tedy 1306., se vdá za Habsburka Rudolfa. Je tu však poøád zemì, kterou pøinesla Èechùm jaksi vìnem. Polsko.
'Vzmáhání se moci Vladislava Lokýtka v Polsku,' zpravuje nás František Palacký, 'vyrušilo krále koneènì z dlouhé jeho a zpustlé neèinnosti. Námìstkové jeho v onìch zemích, Mikuláš Opavský (vévoda v Krakovsku) a Jindøich z Lipé (ve Velikém Polsku) oznamovali, že jim nebude lze se udržeti, nedostane-li se jim z Èech pomoci branné.' V Polsku zaèala být pro Èechy horká pùda. Prapor boje proti èeské nadvládì zdvihl starý sok Pøemyslovcù Vladislav Lokýtek. Na rozdíl od minula tentokrát úspìšnì. Pøemyslovské panství v Polsku se zaèalo otøásat v základech. Nìkterá mìsta se vyslovila pøímo pro Lokýtka (napøíklad Bøest Kujavský), menšina, která byla na stranì Èechù, se musela uchýlit pod ochranu vojenských posádek. V Toruni zaèalo vyjednávání. Je o tom zachovaná listina, ve které se øíká, že 'po èas pøímìøí, které potrvá až do svatého Michala toho roku, bude moci Vladislav Lokýtek s malou družinou do mìsta Bøestu svobodnì docházeti, aby tam s plnomocníkem krále èeského mohl o míru beze všeho vyrušování vyjednávat.' Zdálo se, že obì strany budou mít rozum a pokusí se nalézt nìjaké pøijatelné øešení, ale další události ukázaly, že Lokýtkovi bylo pøímìøí jen záminkou, aby mohl ještì lépe pøipravit svùj útok.
Události se hnuly dopøedu: Zatímco jeho spojenec Jindøich Hlohovský vpadl do Poznaòska, pøepadl na jaøe 1306 Lokýtek královský hrad Wawel. Ve shodì s Lokýtkem jednali i Litevci, kteøí vtrhli do zemì. Když ve stejnì dobì Vladislav Lokýtek dostal slíbené uherské posily, bez jakýchkoli skrupulí a výèitek svìdomí vìrolomnì porušil pøímìøí, které mìlo trvat až do svatého Michala (tedy do záøí), a zaútoèil na nic netušící èeskou posádku v tehdy nejmocnìjším polském mìstì Krakovì. Královský hrad padl do Lokýtkových rukou a to pøedstavovalo drtivou ránu pro existenci èeského panství v Polsku. Pan Oldøich z Boskovic (to byl èeský hejtman ve Velkém Polsku) mìl sice oporu v opevnìných mìstech s posádkami, jako byl Kališ, Hnìzdno, Mogilno a mnohé další, ale èeho je moc, toho je pøíliš. A bylo to zøejmì tohleto akutní nebezpeèí, a ne žádná domluva, co pøimìlo Václava III. jednat rozumnì.
'Proto naøídil snìm èeský všeobecnou hotovost a výpravu k ochránìní a udržení zemí polských, jako by je již považoval za èásti øíše èeské; nebo podle zákona i obyèeje výprava taková nemohla ni žádána, ni povolována býti, leda na obranu vlasti.' Zákony nezákony, obyèeje neobyèeje - v Polsku jsou ohroženy naše životní zájmy! Tyto (a podobné) vìty padají vždycky, když je zapotøebí poslat nìkam nìjakou armádu. Dìje se tak odnepamìti až do dneška. Mladý král Václav se postavil se èela narychlo zbudované armády. Bylo to jasné - najednou si chtìl pøevelice vydobýti ostruh rytíøe bojovníka jinde než u stolu krèemního èi na loži s nevìstkami. Na dobu své nepøítomnosti svìøil vládu v zemi svému novému švagrovi Jindøichu Korutanskému. Korutanec se stal v zemi po Václavovi nejvyšším pánem a v dobì jeho nepøítomnosti prvním mužem království. Jindøich se na základì dohody sjednané ještì za života Václava Druhého oženil pøed pár mìsíci v Praze s Annou, o dva roky mladší sestrou Václava III. Z toho sòatkového spojení vyplynuly pro obì strany nároky na korutanský nebo èeský trùn v pøípadì smrti právoplatného držitele. Nikdo ovšem tenkrát netušil, nemohl tušit, jak brzy nabude èerstvì uzavøená dohoda závažného smyslu Bylo léto 1306 a v Èeském království probíhaly pøípravy protipolského tažení.
Zemská hotovost se dala dohromady dost ledabyle. Zemská hotovost je nìco jako mobilizace - na žoldnéøskou armádu nemìl Václav dost penìz. Vojsko se mìlo sejít v Olomouci.
Tragédie se blížila. Pøesná data ale chybìjí. Nevíme, kdy se Václav dozvìdìl o pádu Krakova, nevíme ani, kdy byla vyhlášena zemská hotovost. Panstvo pøíliš nadšeno nebylo kdo si to vymyslel, aby zemská hotovost šla dobývat nìjaký Krakov?! Ale jeden èin, který se vztahuje k výpravì do Polska, je datován pøesnì. 14. kvìten roku 1306. Toho dne se totiž Václav rozhodl, že založí cisterciácký klášter. Mìl být zasvìcený Pannì Marii, jmenovat se mìl Trùn Boží a stát mìl v místech, kde se dnes rozkládá mìsto Vsetín. Václav mu urèil i pravidelný dùchod z kutnohorské urbury. 100 høiven støíbra. (To se král nepøedal.) Tahleta èástka dokumentovala spíš dobrou vùli než královo bohatství. (To je fakt, královská pokladna zívala prázdnotou.) V dobrém úmyslu napodobil Václav III. svého otce. I on pøed váleèným tažením založil cisterciácký klášter. Bylo to ušlechtilé gesto Ušlechtilé Bylo ve stylu 'nìco za nìco.' Král dal souhlas se založením nového cisterciáckého centra nejenom proto, aby zajistil, že se mniši budou modlit za zdar jeho tažení, ale souèasnì si od nich pùjèuje. Od zbraslavského kláštera si vypùjèuje jejich pøekrásný zlatý køíž a ještì další relikvie, aby mìl èím vyzdobit svou polní kapli. To napovídá mnohé o Václavovì finanèní situaci
Nepatrná poznámka na okraj: S pøípadem souvisící jen nepøímo, leè pro tuto zemi doslova charakteristická: po vraždì Václava kdosi ten zlatý køíž ukradl.
Èervenec 1306. Král vydává 2. èervence v Praze ještì jednu listinu. Bylo to ještì v Praze, ale už se týkala Olomouce, kam mìl namíøeno. Daroval v ní olomouckým m욝anùm malý lesík poblíž mìsta, aby ho vykluèili a založili zde obec. Zaèátkem èervence byl tedy Václav ještì v hlavním mìstì, ale souèasnì už rozhodl o tom, kde se sejde zemská hotovost: u Olomouce. Aby odškodnil tamìjší m욝any, dává jim svou poslední listinou právo na onen les. Pak už zbývalo jenom nasednout na konì. Nevíme, kdy král vyjel se svými vojenskými oddíly z Prahy. Jisté je pouze jedno: 4. srpna 1306 byl už v Olomouci. Tady uèinil poslední zastávku na èeské pùdì. Možná si tu chtìl odpoèinout, dojednat podrobnosti dalších operací. Byl u osudového cíle svého života. Vzápìtí ho kdosi neznámý zavraždil
Kriminalisté, kteøí vyšetøují násilnou smrt, musejí zodpovìdìt sedm základních otázek plus ještì jednu, tak zvanou Ciceronovu. Tak si je vezmeme popoøádku. Tak, jak je seøadil v souvislosti právì s pøípadem Václava III. spisovatel Miroslav Ivanov. První otázka zní lakonicky:
Co? Co se stalo? Urèuje nám, oè vlastnì bìží, tedy charakter spáchaného èinu. Šlo o vraždu, sebevraždu, nešastnou náhodu? Postupnì vyluèujeme nesprávné verze, až koneènì víme, co máme pøed sebou.
Druhá otázka zní: Kdy? Tedy kdy byl èin spáchán? Tady už se rozvíjí samo pátrání; nìkdy se totiž stává, že její zodpovìzení omezuje okruh možných pachatelù.
Jdeme dál. Tøetí otázka: Kde? Kde byl èin proveden? Je dùležitá pro posouzení dalších možných stop. Místo vraždy nemusí být totožné s místem nálezu obìti.
Otázka èíslo ètyøi jde pøímo na tìlo: Kdo? Tedy kdo èin spáchal? Tady bývá zakopaný pes, protože správné øešení je vlastnì centrem a také cílem celého kriminalistického pátrání. To znamená: dopadnout pachatele, usvìdèit ho a pøedat soudu.
Otázku pátou a šestou mùžeme postavit vedle sebe: Jak - a èím? Jak byl èin spáchán a èím byl proveden? Jsou to otázky pomocné, ale nìkdy právì díky jim lze usvìdèit pachatele.
A jsme u otázky poslední, sedmé: Proè? Proè byl èin spáchán? Ta má svou dùležitost spoleèenskou, nehledì na to, že na ní bývá závislá velikost trestu. Takhle tedy zní tìch sedm základních otázek. v Øeè však byla ještì o jedné. Øíká se jí Ciceronova. Ta zní: 'Cui bono?' Neboli: 'V èí prospìch? Komu je to dobré?' Tu vìtu poprvé vyslovil nikoli Cicero, i je nazývána 'Ciceronova,' v premiéøe ji vyøkl øímský tribun lidu Lucius Casssius Longinus Ravilla, jenž proslul jako spravedlivý soudce. Cicero ji použil o tøi generace pozdìji, pøièemž se zasloužil o její vìhlas. Na všech sedm plus jednu otázku se v tomto složitém pøípadì dnes nedostane, ale ani kriminalistùm se nepodaøí vyøešit pøípad na jeden zátah. A ten náš pøípad je starý už skoro osm století.
Král na Krakov táhl došel k Olomouci,
jeho dùm byl návštìv plný ve dne v noci.
Jsme na místì. V mìstì Olomouci. Tady se ta vražda stala. Vražda? Ale byla to opravdu vražda? Øíkají to pøece všichni kronikáøi, i tehdejší úøední záznam to tvrdí. Co tvrdí? Že mùžeme nešastnou náhodu, ale i sebevraždu vylouèit. Že bìží o jasnou, dokonanou vraždu. Ten úøední záznam, o kterém tu padla zmínka. tím je úmrtní kniha olomouckého kostela. U data 4. srpna 1306 v ní stojí naprosto jednoznaèný latinský nápis. V pøekladu zní:
'Zemøel král Václav, který byl zabit Durynkem v Olomouci v domì pana dìkana Budislava a má jednu høivnu v Surovicích. Zavraždìn je roku 1306.'
'Occisus est. Zavraždìn jest.' V tìchto dvou vìtách z úmrtní knihy je snad všechno, co potøebujeme. Ba dokonce i to, co pro své pátrání nepotøebujeme. Jistì, text z úmrtní knihy olomouckého kostela dává pøesnou odpovìï nejen na otázku první - tedy co se vlastnì stalo - ale øeší i otázku druhou, totiž: Kdy byl èin spáchán? Datum je jasné: 4. srpna roku 1306. Co mùže být pøesnìjšího než zápis v úmrtní knize kostela? Další záznam, týkající se vraždy, zanesl kdosi do úmrtní knihy olomouckého kostela o den pozdìji, tedy k 5. srpnu. Vysvìtluje v nìm mnohé, mezi jiným dokonce i hodinu vraždy: 'Václav, král èeský sedmý, když vyšel po poledni v paláci na vzduch, byl zavraždìn.' Ten zápis vznikl den po vraždì. Mìl by být tedy pøesný, pokud by ovšem pisatel nemìl zájem celou vìc zkreslit Další svìdek tragédie - Zbraslavská kronika - uvádí o datu èinu: 'Zabit pak byl tento slavný král uherský, èeský a polský léta Pánì 1306. dne 4.srpna v osmnáctém roce vìku svého' O denní hodinì nic neøíká, jenom poznamenává: 'Když totiž v letní dobì na osvìžení sebe sám jediný na paláci, odìn jsa jen spodním rouchem a pláštìm, kdosi k jinochovi (úkladu nikterak netušícímu) pøikroèil a jeho, maje k tomu pøíležitost, tøemi smrtelnými ranami zranil a dal se na útìk' Ještì tu jsou další svìdectví. Kupøíkladu anály osterhovienské struènì øíkají, že 'když v poledne odpoèíval na lùžku, zabili ho.' Nejpodrobnìji ale popisuje èin kronikáø, kterému se øíká Dalimil, protože se neví, jak by se mu mìlo øíkat jinak. I Dalimil ví, že se to všecko stalo v poledne Pøesnìji - po poledni
Král Vanìk, jda na vojnu do Krakova,
do Olomúce pøijide,
a tu mnoho lidí sì k nìmu snide.
(Já bych navrhoval použít radìji novodobého pøebásnìní, tím spíš, že se Hanì Vrbové to pøetlumoèení povedlo náramnì:)
Král na Krakov táhl, došel k Olomouci,
jeho dùm byl návštìv plný ve dne v noci,
takže odpoèinout si mohl jen zøídka.
Právì den pøed velkým svátkem Dominika
chtìl si po poledni zdøímnout aspoò krátce.
Pøed komnatu jeho tajnì Durynk vkrad se,
nebyl tam už nikdo kromì komorníka.
Durynk pøikrèil se v temném koutì zticha.
Král se vzbudí, vstane, pøenáramnì vzdychá,
pošle pro dìkana, je mu smutno, divnì.
A tu Durynk vnikne do královy sínì,
na schod pomáhá mu a v tom okamžiku
vbodne bezbrannému králi v hrdlo dýku.
Ach ano. Ten pøípad je èím dál zamotanìjší, nepøehlednìjší a neèitelnìjší. A pøitom tímto zjištìním uzavíráme teprve tøetí otázku z celkového poètu sedmi plus jedné. Budeme muset v dalším vyšetøování èeského krále a posledního Pøemyslovce v jedné osobì pokraèovat zase pøíštì.



Politica de confidentialitate | Termeni si conditii de utilizare



DISTRIBUIE DOCUMENTUL

Comentarii


Vizualizari: 483
Importanta: rank

Comenteaza documentul:

Te rugam sa te autentifici sau sa iti faci cont pentru a putea comenta

Creaza cont nou

Termeni si conditii de utilizare | Contact
© SCRIGROUP 2025 . All rights reserved